Zde můžete stáhnout SCOOL! v PDF

no. 15 / Listopad 2009
Dojmy z prvních
tanečních
str.
str.5–6
No
Justová
vs. Hakl
Rozhovor
se Sněžnou
str.ženou.
11–12
str. No
Rozhovor se Sněžnou
ženou.
Justová vs.
Hakl
str.str.
17–20
No
Křížovka
str. No
22
str.
editorial
Nová redakce,
nový kurs
svoje. Jinak tu můžete čekat
více aktuálních a lokálních
témat. Též čekejte více článků
o historii, protože historie
se prolíná do všech témat
každodenního života a do
Zdravím všechny čtenáře
všech vědních oborů. Co je
našeho časopisu. Dovolte
však pro vás velmi důležité
abych vám představil první
je to, že můžete do časopisu
číslo letošního časopisu. Ten přispívat opravdu všichni a
prodělal jak sami zjistíte
ne jen pár vyvolených jako
mnoho úprav, já věřím že
tomu bylo dosud (no já to
k lepšímu. Najdete tu mnoho musím vědět ne? Já jsem
stálých rubrik, zabývajících se přesně ten případ) pokud se
hudbou, kulturou, sportem, zajímáte o nějakou nevšední
módou a spousty dalších, aby záležitost, byli jste na
si v časopise našel každý to
zajímavém místě nebo třeba
OBSAH
píšete povídky, rádi vám
něco otiskneme. kdokoliv
mě může kontaktovat, když
mě navštívíte v kvintě (můj
zjev myslím nepřehlédnete,
většinou sedím vzadu u okna
a chrním na lavici, v takovém
případě se mnou klidně
zatřeste) nebo mi napíšete
na mail [email protected]
nebo vyhledejte kohokoliv
z redakce. Nyní vás už
nebudu zdržovat a přeji
vám za celou redakci pěkné
počtení.
Tom Antoš-šéfredaktor
Issue No. 15 / listopad 2009
Vydavatel
Gymnazijní společnost
při G TGM v Zastávce
Adresa redakce
Gymnázium T. G. Masaryka, Zastávka
U Školy 39, Zastávka
Kontakt
[email protected]
[email protected]
Web
www.scool-mag.net
www.gzastavka.cz
grafika
Jan Čermák
Cover/ Back Cover
Jan Čermák, II. ročník
ÚKOČJ
Jsou vám dva měsíce
prázdnin málo? Nehorujete pro
pochodová cvičení na závěru každého roku? Národní institut dětí a mládeže
pro vás má skvělé řešení: jeďte na
Ústřední kolo Olympiády v českém
jazyce a celý jeden týden nebudete
ve škole! Na místě je otázka, zda vás
ten poslední týden nějak zachrání,
ale....je to zdarma, vydatně a často
vás krmí a navíc se podíváte do
Zapadákova v jižních Čechách (pro
zvídavější Lučkovice u Blatné).
Snad jediným nedostatkem je téměř
žádný mobilní signál, jste-li tedy
na někom/něčem závislí, počítejte
s několikakilometrovými pochody
křížem krážem po poli, než najdete
místo, kde má právě váš operátor
alespoň dvě čárky. Když jsem
říkala, že pobyt je zdarma, myslela
jsem otázku peněz. (Popravdě je
zde poplatek 300 Kč, který však
laskavě zaplatila Gymnazijní
společnost.) Ona se totiž vyžaduje
jakási mozková činnost – stylistická,
mluvená a gramatická. Nechci nijak
pomlouvat porotu, ale zdála se mi
lehce sadistická: není nad to, když v
rozmezí čtyřiadvaceti hodin dostanete
tři úkoly, které máte do dvou dnů
odevzdat, přičemž jeden z těchto dnů
zabere celodenní výlet...V každém
případě si tuto „dovolenou“ nedejte
vymluvit, je to zábava.
SPOILER #1: Netušila jsem, že
na oficiální akci se dá hrát tolik
úchylných her.
SPOILER #2: Obzvláště „výživná“ je
Teorie prsku....
Kateřina Bochníčková, kvinta
ENGLISH LIBRARY
Do you like books?
Do you pretended to like books?
Do you want to get top grades in
Englisch lessons?
Then you should borrow a book
from the schools new Englisch
library!
It contains 116 titles (in 2 copies
each) at 7 different language levels.
Boldly go whre no man has gone
before ( which is the classroom 7 in
the left-hand corner).
Don’t hestitate! The interest of
stutends is enormous and the
number of books limited.
(For more information ask Mrs
Hemalová.)
How to become a general
consul or the journey of
David A. Beam
These people, who know Mrs.
Kokešová, understand why this
article is so tiny. For these people,
who don’t know: be glad. She just
tells you ‘Do it.’ and you have to do
it. Without any time to prepare, only
with time to forget your English. By
the way, does anybody noticed his
tie’s pattern? Yes, there are American
flags...
O nej školní časopis
I v tomto školním roce bychom se rádi
s naším školním časopisem zúčastnili celostátní soutěže O nej školní časopis.
Naši věrní čtenáři si pamatují, že vloni
SCOOL! v této soutěži zvítězil, takže to
vypadá, že se náš časopis nemá v čem
zlepšovat. Přesto bychom rádi nový
ročník „vytunili“ na vyšší level.
Kromě této soutěže, kterou vyhlašuje
Asociace středoškolských klubů ČR
(askcr.cz), chceme zabojovat i v další
soutěži, a to O nejinspirativnější
středoškolský časopis, kterou vypsal
Klub volných novinářů Syndikátu
novinářů ČR v Praze.
Tak nám držte palce!!!
I grew up in a small town called
West Chester in Pennsylvania. I
went through the twelve years of
grade – something like high school.
After graduation from my high
school I involved to university in
Washington D.C. The university is
called Georgetown university. Well, I
would have to say I was pretty good
student (laughing). At high school
I got mostly the top marks and in
university not so much because I had
some fun, but I did pretty well. My
favorite subject at school was always
history. Before I became a diplomat,
I worked in education so I have true
respect for teachers and people who
run schools because they prepare
the next generation to take over the
responsibility.
Based on a talk with David Beam; written
by K. Bochníčková
Studentská rada
Dne 19. 10. 2009 se poprvé konalo
zasedání školní rady. V této radě
jsou vždy dva zástupci třídy. V brzké
době pak bude zvolen předseda a
dva místopředsedové. Školní rada se
bude scházet každé poslední úterý v
měsíci. Na těchto zasedáních se budou
řešit různé problémy a požadavky
studentů. Touto cestou by se měla
zlepšit komunikace mezi učiteli a
žáky. Povinností každého zástupce
je vyslechnout připomínky nebo
problémy svých spoluřáků a předložit
je na těchto schůzích.
Vaši volení zástupci T.A a B.K.
Blahopřejeme!
Pan profesor Jindřich Šmíd oslavil
před několika dny své 60-tiny. Redakce
SCOOL!u se připojuje ke gratulantům
s přáním pevného zdraví a dobré kondice i v dalších letech. Ať se mu stále
běhá tak dobře jako na titulní straně!
(foto titulní strany: Tomáš Brestič)
Petr Kroutil, David A. Beam…
… a T. G. Masaryk
Pozn.red.: Tento text a fotografie
vznikly v den státního svátku 28. 10.
při příležitosti znovuotevření Masarykovy studánky v Zastávce, kdy v
rámci této akce naši školu navštívil
generální konzul USA .
Více informací na www.gzastavka.cz
kultura
Naše první taneční
aneb jak to všechno začalo
Je pátek 2. října 2009 a pro studenty
kvinty, 1. ročníku a pro některé další
účastníky v tento den začínají taneční.
Období nervozity, stresu, ale i radosti
z tanečních výkonů, zábavy a období,
na které nikdo, kdo toto zvláštní
kouzlo vyzkoušel, nikdy nezapomene.
Ale tanečním jako takovým
předcházela dlouhá příprava. Děvčata
obešla mnoho obchodů, než narazily
na ty správné šaty, než objevily takové
boty, které jim sluší a zároveň jsou
pohodlné, a to nemluvím o shánění
různých doplňků a dalších důležitých
věcí. Ale nemyslete si,
kluci to nemají o nic
jednodušší. Pro mnohé
je už vyčerpávající
jenom po obchodech
chodit, natož když si
mají každou košili,
oblek a boty zkoušet.
Když už všichni mají
všechno nakoupené,
není ale přípravám ještě
konec. V den D byli
všichni více nervózní
než před velkou
písemkou. Holky už
potřebovaly být doma,
aby se stihli připravit,
namalovat a krásně se
učesat. A i kluci chtěli
být doma co nejdřív,
protože potřebovali
najít své košile, kalhoty
a kravaty, které, když
přišli z obchodu,
někam doma zahodili.
Ale u chlapců byl
také kamenem úrazu
vytvořit na kravatě
nějaký uzel, který by ten
uzel kravatový trochu
připomínal. Naštěstí se
s tím poprali znamenitě
a ostudu si neudělali.
je to nejjednodušší standardní tanec.
Většina nás se ale po ukázce obávala,
že to tak jednoduché nebude. Naštěstí
se naše obavy nenaplnily a vše dopadlo
dobře. Pak to začalo ale být trochu
ostřejší. Na řadu přišla čača. Ta byla
trochu obtížnější. Někteří to ale zvládli
na jedničku, a dokonce byli i tací, kteří
byli opravdu pochváleni. Bohužel pro
některé bude čača ještě chvíli noční
můrou. Ale i přesto jsme odcházeli
s pocitem, že jsme něco důležitého
dokázali a těšili se už na další lekci
oblek tmavé barvy, odpovídajícího
střihu a za rozumný peníz nemají
všude. Výběr košile byl vinou
prodavačky, která otravně často
používala slovo „moderní“, také delší,
než jsem čekal. Co se týče konečných
příprav, ty se také protáhly. Kravata
se zavazovala na osmdesátkrát a vždy
špatně, košile byla najednou zmačkaná
a boty náhle ztracené. Ale stihl jsem to.
Tomáš Brestič, O5.A
II. Stále se snažím s tanečními smířit.
Kateřina Bochníčková,
O5.A
III. Musel jsem si pořídit
nový oblek, neboť svému
starému jsem nevěřil,
jelikož kalhoty měly
nemravný zvyk opouštět
mé tělo. V samotný den
D jsem už hodinu před
začátkem.......seděl doma
a koukal na Simpsonovy.
Samotné přípravy se
skládaly z nasoukání
se do obleku, odhození
své identity, pohledu do
zrcadla a konstatování,
že vypadám jako idiot.
Tomáš Antoš, O5.A
2)Pocit s jakým jsi
přicházel/a do sálu a s
jakým jsi odcházel/a?
I. Když jsem vcházela,
byla jsem nervózní a
třásla se mi kolena,
říkala jsem si, proč jsem
sem vlastně chodila.
Odcházela jsem natěšená
na příští taneční.
Eliška Murycová, O5.A
II. Přicházela jsem do
sálu celkem nervózní
V pět hodin začaly
a taky jsem nervózní
oficiálně naše taneční.
odcházela, protože
Všichni byli nervózní,
jsem zjistila, že jsem
klepali se nám kolena,
úplné kopyto, co se týká
Věra Francálková a Ludvík Vaverka - krotitelé dravé zvěře
ale také jsme cítili, že se blíži
tanečních kroků.
1)Jak probíhaly tvé přípravy na
neuvěřitelný zážitek. Ze začátku jsme
Klára Kozumplíková, O5.A
taneční?
vyslyšeli lekci chování ve společnosti
a poté už jsme šli tančit. Začátek byl
volnější, protože jsme se učili waltz. Prý
3
I. Přípravy byly překvapivě náročné.
Zjistil jsem, že prodloužený a zúžený
III. Přicházel jsem s pocitem
nepopsatelného strachu, naprosté
bezmoci a absolutní potřeby
vyběhnout ven a začít řvát o pomoc.
Oproti tomu jsem odcházel s pocitem,
že to až tak hrozné nebylo a dalo se
to přežít. Příští lekce budou rozhodně
zajímavé.
Jakub Chupík, O5.A
IV. Přicházel jsem do sálu s pocitem
nejistoty a strachu, že se nějak
ztrapním. Tyto pocity rychle zmizely a
když jsem odcházel, byl jsem spokojený
s tím, jak to proběhlo.
Ondřej Janošík, O5.A
3)S kým bys někdy chtěl/a tančit a
proč?
I. Tahle záležitost mě do této doby
nezajímala a ani teď se tím nehodlám
zabývat.
Pavel Přibyl, O5.A
II. Já bych si chtěl zatančit s těmi
hrdiny, co posedávají kolem a smějí
se, ať taky vidí jaké to je, ale jedno vím
jistě, příští rok budu mezi nimi.
Jakub Fojta, O5.A
III. Zatím nevím o nikom, s kým bych
chtěl tančit a nemohl, nebo si s ním
nezatančil, až se tančit naučím.
Jakub Wagner, O5.A
Martina Zoblivá, kvinta
Dravá zvěř
4
sport
Sportovní den
aneb trochu pohybu nikdy neuškodí
Bylo úterý 22. září a na naší škole
se uskutečnil první sportovní den
tohoto školního roku. Měli jsme štěstí,
protože počasí bylo nádherné.
Vše začalo asi o půl deváté zahajovacím
ceremoniálem. Všichni pozorně stáli
a naslouchali slovům pana ředitele
a paní Gajduškové. Samozřejmě, že
celý tento projev byl velmi důležitý,
ale většinu studentů určitě zaujala a
i trochu zarmoutila informace, že se
letos nebude zase konat štafeta učitelů
a studentů. Zrovna tato štafeta byla
taková třešnička na dortu. Všichni se na
ni těšili a převážně studenti se nemohli
dočkat, že zase uvidí třeba svého
chemikáře místo v bílém plášti tak ve
sportovním oděvu, jak z plných sil
běží pro vítězství. Ale některé nejstarší
studentky se nezalekly, přemluvily
učitele a vše zorganizovali. Myslím
si, že by to několik lidí mrzelo, kdyby
se tato štafeta neuskutečnila. Naštěstí
vše dobře dopadlo a taková naše malá
tradice nebyla přerušena.
Ale na tomto sportovním dni se
neběhala jenom štafeta. K vidění bylo i
mnoho dalších výborných sportovních
výkonů. Například v mladší kategorii
předvedl skvělý výkon Ondřej Vališ ve
vrhu koulí. A další skvělý výkon, ale
už ve starší kategorii, předvedla třeba
Nikola Procházková z kvinty ve skoku
dalekém. Ale na druhé straně je tabulka
výsledků v jednotlivých disciplínách
a pro srovnání, tabulka školních
atletických rekordů.
Ranní ptáče dál doskáče. Tak tento student musel vstávat opravdu brzy
Martina Zoblivá, kvinta
Takysportovec…
5
Jak vidíte, tak i při náročném sportu může někdo vypadat dobře
Vrh koulí
mladší chlapci
2. Martina Fojtová
3:05,00
septima
3. Anežka Nedvědová
3:08,2
oktáva
1. Ondřej Vališ
10,27 m
kvarta
Běh na 1000m
2. Vít Čermák
5,98 m
tercie
mladší chlapci
3. Rudolf Žežula
4,80 m
tercie
1. Mikuláš Neuřivý
3:45,6
kvarta
2. Aleš Chatrný
4:00,1
tercie
1. Klára Jelínková
8,23 m
kvarta
3. D. Maděránek
4:13,00
sekunda
2. Hana Smutná
6,25 m
tercie
Běh na 1500m
3. Šárka Hvězdová
3,03 m
tercie
starší chlapci
1. Jan Sobotka
5:26,8
septima
mladší dívky
starší chlapci
1. Filip Řezanina
11,33 m
oktáva
2. Michal Škvařil
5:30,9
3. ročník
2. Radek Řezáč
11,27 m
septima
3. Michal Zatloukal
5:33,8
oktáva
3. Jiří Vyhnalík
10,20 m
sexta
Štafety
starší dívky
mladší
1. Veronika Palánová
9,65 m
2. ročník
1. kvarta
3:41,51
2. Leona Bílá
8,48 m
septima
2. tercie
4:04,08
3. Alice Klímová
8,07 m
septima
3. sekunda
4:17,60
4. prima
4:42,46
Skok do dálky
mladší chlapci
starší
1. Ondřej Valeš
457 cm
kvarta
1. septima
3:37,25
2. Patrik Machálek
397 cm
tercie
2. 2. ročník
3:38,56
3. František Kazlepka
358 cm
tercie
3. 3. ročník
3:40,48
1. Romana Jatičová
348 cm
sekunda
ATLETICKÉ REKORDY ŠKOLY
2. Kateřina Jedináková
344 cm
kvarta
60 m
Kateřina Šauerová
7,90 s
3. Marta Šikulová
329 cm
kvarta
60 m
Štěpán Wagner
7,49 s
200 m
Ivana Macků
30,1 s
1. Ondřej Hlavatý
526 cm
3. ročník
400 m
Petr Ondrášek
58,5
2. Roman Stromecký
500 cm
1. ročník
500 m
Gita Gajdušková
1:44 min
3. Boris Valo
477 cm
4. ročník
500 m
AlenaRemešová
1:44 min
600 m
Romana Budínová
1:59,5 min
1. Nikola Procházková
388 cm
kvinta
800 m
Lenka Valová
2:41,7 min
2. Barbora Köttová
376 cm
2. ročník
1000 m
Ivo Šauer
3:18,4 min
3. Klára Sochorová
371 cm
2. ročník
1500 m
Marek Liška
4:26,4 min
Běh na 200m
Skok do výšky
Hana Staňková
150 cm
Starší dívky
Skok do výšky
Věra Sojková
150 cm
1. Alena Ferková
32,5 s
oktáva
Skok do výšky
Štěpán Wagner
180 cm
2. Kriss Kratochvílová
34,2 s
2. ročník
Skok do dálky
Kateřina Šauerová
463 cm
sexta
Skok do dálky
Ondřej Hlavatý
615 cm
Hod kriket. míčkem
Pavlína Horáková
48,20 m
Hod kriket. míčkem
Filip Křivánek
42,50 m
Vrh koulí 3 kg
Lenka Valová
11,77 m
Vrh koulí 4 kg
Petr Kavalec
10,86 m
Vrh koulí 5 kg
Marian Černý
11,95 m
4 x 60m dívky
L.Dvořáková,
M.Hussová,
K.Peštálová,
KŠauerová
34,9 s
4 x 60m chlapci
T.Kuba, J.Dvořák,
J.Hemala, M.Sedlák
33,9 s
Štafeta tříd na 1
kolo
septima 2009/2010
3:37,25 min
mladší dívky
starší chlapci
starší dívky
3. Anna Šmídová
35,9 s
Běh na 600m
mladší dívky
1. Kateřina Hladíková
2:17,9
kvarta
2. Nataša Richterová
2:26,3
tercie
3. Natálie Horváthová
2.27,4
sekunda
Běh na 400m
Štafety
starší chlapci
1. Josef Hort
1:00,4
3. ročník
2. Tomáš Richter
1:06,5
septima
3. Jan Nekvapil
1:06,7
4. ročník
3:01,7
2. ročník
Běh na 800m
starší dívky
1. Veronika Jelínková
6
exkurze
Byl jsem v Praze
zážitky účastníků zájezdu
V sobotu dvanáctého září kolem třetí
hodiny odpolední jsem z okýnka
autobusu znuděně sledoval ubíhající
dálnici, když mě najednou z této
bohulibé činnosti vyrušila přes uličku
sedící paní profesorka Kokešová.
Během pěti minut jsem se dozvěděl,
jak by se jí náramně hodilo, kdyby
někdo ze sexty napsal čtivou
rekapitulaci právě proběhnuvší
čtyřdenní exkurze do Prahy.
A tak se stalo, že jsem dalšího dne
zasednul ke stolu a pokoušel se vybavit
si, kde všude jsem to vlastně byl. Brzy
jsem si naštěstí uvědomil, že pamatovat
si všechny informace, jež jsem během
výletu nabyl (a většinou i rychle
pozbyl), by ze mne činilo nadčlověka.
A tak zde tedy nebudu vypisovat
heslovitý program prohlídky,
ale pokusím se ty největší skvosty
zakomponovat do vět, které by alespoň
dávaly smysl.
Tak tedy. Hned první den jsme zavítali
do Nového a Starého města, kde byla
pochopitelně největší perlou
Staroměstská radnice. Její prohlídka
se ale nečekaně zkomplikovala,
když jsme zjistili, že naše objednávka
se z přízemí do vyšších poschodí
jaksi nedostala. Jinými slovy… dole
nás čekali, ale nahoře netušili, co tam
děláme. Obětavá paní průvodkyně
se nás naštěstí ujala a nepřipravila
nás o jedinečný zážitek umocněný
pohledem z věže. Přestože se
prohlídka zdála být některým
9
studentům nekonečná, mně připadalo,
že podstatně déle z radnice vycházíme.
Těsně před skupinku, jíž jsem byl
členem, se zařadil svatební průvod
a všechno to veselí probíhalo ve velice
pomalém tempu. Delší by byl snad
už jenom pohřeb. Ven jsem se dostal
právě ve chvíli, když počet Japonců
a Japonek na náměstí začal růst
geometrickou řadou. Pak se otevřely
oči pozorovatelů, čelisti kostlivce a dvě
malá dvířka… a apoštolové se mohli
začít procházet. Když byl všemu
konec, několik lidí zatleskalo… Jsem
přesvědčen, že tihle tleskají i po hymně.
No a potom už jen kolem Týna
přes Senovážné náměstí na koleje. Tedy
na koleje Vysoké školy ekonomické
(či jak byl její název), kde jsme byli
ubytováni. Následně jsme měli nějaký
čas na regeneraci a vyrazili jsme
do blízké menzy na večeři. Na místě
jsme se dozvěděli různé organizační
pokyny (například, že večerka by měla
být v deset) a mohli jsme se pustit
do jídla. Systém jídelny byl podobný
jako u nás ve škole, jen nás nenutili
„čipovat“. Dostali jsme vcelku chutný
kuřecí řízek s bramborovou kaší
a nápojem, o kterém si zcela jistě 95 %
osazenstva myslelo, že jde o kofolu.
Zvláštní pozornost bych ještě rád
věnoval inteligentním táckům na talíře.
Neznámému, jež je navrhoval, bylo
jasné, že si lidé, co na něm mají
jídlo, budou sedat ke stolu. A jelikož
mívá většina stolů rohy, měly
Vidím třídu velikou, jejíž sláva hvězd se bude dotýkat…
tácky tvar šestiúhelníků (pro lepší
představu- obdélník s uříznutými
horními rohy pod úhlem 45 °), na
stole jsme se netlačili a na tácku bylo
stále dost místa (za zakoupení tohoto
vybavení ode mne patří dík společnosti
Gastro s. r. o.).
Den druhý. Nejsem si jist kolik
studentů respektovalo večerku,
ale podstatná část z nich vypadala
nevyspale. Ráno byl na řadě
Strahovský klášter a hned po něm
Pražský hrad. Několikrát nám
bylo zopakováno, že jde o největší
funkční areál svého druhu v Evropě
a vykročili jsme do chrámu svatého
Víta. Sympatický pán se s námi podělil
o informace a ještě než jsme vešli
do krypty si oblíbil Barborku Köttovou
(pochopitelně díky jejím vědomostem).
Během prohlídky hradu samotného
se panu profesoru Leitnerovi nejspíše
zdál výklad jeho kolegy profesora
Nováka příliš vyčerpávající neboť ho popoháněl nezvykle často.
Nicméně jsme se ještě protáhli Zlatou
uličkou a vypravili se k chrámu
sv. Mikuláše, na Kampu a lanovkou
jsme vyjeli k Petřínu. Rozchod zde
byl dostatečně dlouhý na to, abychom
zjistili, že zrcadlové bludiště vlastně
není bludiště, dobrovolně si vyšlapali
schody na rozhlednu a zájemci
se ujistili o tom, jaký byl Cimrman
génius (pod rozhlednou měl totiž malé
muzeum). Následoval odjezd, večeře
(knedlík s chutnou omáčkou a masem)
a postel.
Den třetí. Noc byla zcela jistě
ještě divočejší než ta minulá.
Zrána Loreta, kde si studenti sami
latinsky přečetli a přeložili nápis
na portrétu zakladatelky Benigny
Kateřiny Lobkowiczové. Také jsme
si prohlédli zde uložené Pražské
slunce- nejkrásnější monstranci,
a poslechli zvonkohru. Poté byl na řadě
Valdštejnský palác a senát, ve kterém
jsem si připadal jako na letišti. Hned
za dveřmi na nás totiž čekaly detektory
kovu. Jeden po druhém jsme si ze zad
sundali batoh, nechali ho projet všem
dobře známou „troubou“, jež ho skrz
naskrz prošacovala, a následně jsme
prošli „futry“, které v ideálním
případě nezapískaly nepříjemně
vysokým tónem. Bez něj se to ale
samozřejmě neobešlo. Jestliže futry
prošla mírumilovně vyhlížející
slečna a „zapískala“, nic se nedělo.
Jenže jakmile jsem jimi prošel já
a „píp“!, musel jsem se okamžitě
vrátit. Duchapřítomně jsem si počal
rozepínat pásek a paní, co stála vedle
přihlížejícího policisty, řekla tónem,
jako bych jí přejel pejska parním
válcem: „Řikala sem pásky dólu…“.
Když byl pásek dole, vrátil jsem
se do futer a uslyšel známý nepříjemný
zvuk. Otočil jsem se na patě a vyšel
k paní. Začala mi celé tělo kontrolovat
jakousi plácačkou, o jejíž účelu jsem
nepochyboval. Poprvé plácačka
vydala zvuk na zipu na mikině.
Mikina šla do trouby. Paní mě mezi
futra už ani neposílala a pokračovala
v šacování sama plácačkou. Ta ještě
pípla na každém cvočku na mých
kraťasech (bylo jich tuším deset)
a po ručním prohledání obsahu
kapes jsem mohl pokračovat. Jako
druhý nejnebezpečnější člověk
byla vyhodnocena paní profesorka
Kokešová, která se kvůli pípání
vracela podobně jako já. Jen
pochopitelně v menším měřítku.
Senátoři, jež mezitím o čemsi
jednali, stihli schůzi přerušit s tím,
že pokračovat budou v 15:00. Fakt,
že ve skutečnosti se jednání znovu
rozběhlo až o půl osmé, ponechám
bez tučného písma či kurzívy. Další
na programu byl Josefov. Před
vstupem do Staronové synagogy
každý muž a chlapec dostal
jarmulku z neidentifikovatelného
modrého materiálu s potiskem
a mohli jsme být vpuštěni dovnitř.
Zajímavá byla také Pinkasova
synagoga na jejíž stěnách
byly vypsány jména Židů, jež
se nevrátili z koncentračních táborů.
Z Židovského hřbitova si myslím
většina studentů pamatuje jen to,
že ta (s prominutím) pitomá jarmulka
(nic proti Židům a jejich kultuře
a zvycích) padala z hlavy vždycky,
když jste ji nahnuli nebo zafoukal vítr.
Pak už jen Ovocný trh, výtečné kuřecí
maso s těstovinami a spánek.
Poslední den. Naše poslední noc
stála za to. Osobně si myslím,
že ještě byla divočejší než ty dvě
předešlé. Po nacpání všech věcí
do zavazadel a jejich „nalodění“ jsme
začínali u Betlémské kaple. Vskutku
nádherný výhled byl z barokních
hradeb Vyšehradu na všechny možné
i nemožné strany. Brzy jsme se
procházeli po národním pohřebišti,
kde byl nejatypičtěším hrobem nejspíše
ten Milady Horákové, jehož zvláštnost
spočívala v tom, že tam jmenovaná
paní není pohřbena. Prohlédli jsme
si Slavín a zjistili, že máme smůlu,
neboť v něm už není místo (poslední
volnou mezírku mezi rakvemi si v něm
prý před lety totiž zamluvil jeden
absolvent našeho gymnázia se slovy:
„Eště je tam takle místa, eště se tam
vlezu“). No a pak už jsme se jen
naskládali do autobusu a vyrazili.
A zhruba kolem třetí hodiny odpolední
se mnou paní profesorka Kokešová
navázala zajímavý rozhovor vedoucí
k sepsání tohoto šílenství, jež by
se mělo dát klasifikovat jako „čtivá
rekapitulace“.
Marek Zouhar, sexta
Je září, a stále se otepluje
Helé…véď…
9.9. 6.00
Poprvé jsem nastoupil do žlutého
autobusu Student Agency, kde mi bylo
fajn, protože mají pohodlné sedačky.
9.9. 13.30
V hlavě mi utkvělo podzemí
Staroměstské radnice a pan Leitner,
který vypadal, jako kdyby všechny ty
kameny počítal a dělil trojčlenkou.
9.9 19.00 (koleje)
Mám skvělý pocit svobody. Téměř
všichni jdou do Národního divadla a
my, co jsme zůstali na koleji, si můžeme
dělat, co chceme. Jediní dva učitelé se
šli občerstvit a my bychom si je rádi
vzali za vzor…
9.9. 21.00
O přestávce v představení Cyrano
z Bergeraku jsem poprvé z balkonu
Národního divadla viděla noční Prahu.
Byl to krásný zážitek.
10.9. 10.00-14.00
Na druhý den jsme byli navštívit
Chrám sv. Víta. Prováděl nás tam velmi
milý pán, vzal nás dokonce i tam, kam
nemohli ani Japonci
10.9.10.00-11.00
Jeden z nejkrásnějších zážitků patří
návštěvě Chrámu sv.Víta. Úžasný
pan průvodce nás vzal do krypty, kde
v klidu odpočívají nejpřednější čeští
vládci, včetně Karla IV. Tento zážitek
vzbuzoval cosi národního… snad
hrdost…
11.9. cca 11.30
Jedna ze vzpomínek, která mi
utkvěla v hlavně byla chvíle, kdy
jsem cestou z Hradu narazila na
antikvariát. Ta vůně starých knížek
a vůbec celá atmosféra! Potýkala
jsem se s velkým nutkáním koupit
si minimálně 5 desek Šimka a
Grossmana. Nakonec jsem zůstala
jen u Othela.
11.9. 15.05
Lukáš uklouzl do Vltavy
11.9. 15.30
Navštívili jsme Pinkasovu
synagogu, kde na mě velice
zapůsobilo 77 297 jmen
židovských obětí. Hrůzným
dojmem působil i hřbitov kousek
opodál.
11.9. 15.40
Dnes odpoledne jsme měli v plánu
navštívit petřínskou rozhlednu,
ale po dlouhé noci nám nezbylo
zrovna mnoho sil, a tak si někteří
z nás raději lehli do krásného parku a
pozorovali oblohu a šumějící stromy.
11.9. 17.00
Poprvé jsem měl na hlavě židovskou
pokrývku hlavy na hlavě. (pozn. redakce:
to tak ještě, abys ji měl někde jinde)
12.9. 11.45
Únava posledního dne nám rozhodně
nekazí náladu.Když jsme vycházeli
z KFC, každý z nás už měl na hlavě
onu večerníčkovskou čepičku.
Pokrývka hlavy byla natolik originální,
že mnozí turisté neodolali pokušení,
vyfotit si nás.
Zážitky druháků
10
interview
Martina Justová
1) Proč jste šla zrovna na učitelku?
Nabízí se samozřejmá odpověď
– má mamka byla učitelkou, ale tato
odpověď by nebyla zcela pravdivá.
Na střední škole se mi líbilo, měla
jsem ráda prostředí školy. Spolu s
kamarádkou jsem vedla přírodovědný
kroužek a byla to velká radost. Takže
to nějak vyplynulo z okolností.
2) Jaká jste byla ve škole? Byla jste
spíš andílek, nebo rebelka?
(Smích) Na základní škole jsem byla
hodná, protože tam učila moje mamka,
tak jsem byla pod přísným dohledem.
Na gymnáziu jsem si to vynahradila.
Prospěchově jsem problémy neměla,
spíše jen s chováním. -Byly i důtky?
Důtky byly, ale nemůžu zveřejnit.
3) Čemu neodoláte?
Očím našeho psa.
4) Co vám vadí na studentech?
Vadí mi, když příliš vyrušují. Je to
nepříjemné jak pro mne, tak pro ty, co
se snaží něco z té
hodiny odnést.
5) Za kolik a z čeho jste maturovala?
Maturovala jsem za čtyři. Z fyziky,
chemie, ruštiny a češtiny.
6) Máte ráda přírodu?
Ano. Příroda je nedílnou součástí
mého života, alespoň jednou týdně
chodím do lesa, i proto si neumím
představit život ve velkoměstě.
Bydlíme asi 10 minut od lesa, takže
stačí sednout na kolo a za chvíli se
můžu procházet. Jen nemám ráda,
když tam potkávám lidi. Je to pro mě
místo odpočinku a během procházek
mě většinou napadají nejlepší řešení
problémů, o kterých v danou chvíli
přemýšlím.
7) Co vy a hudba?
Já mám v podstatě hudební hluch,
ale hodně ráda mám Chinaski. Je to v
podstatě stejný ročník jako já.
8) Kde bydlíte?
V Ivančicích.
9) Jaký máte vztah ke sportu?
Aktivně sportuji. Chodím do fitka
a běhám. To vám šel ve škole určitě
tělocvik...
10) Máte nějaký vzor?
Ze vzorů jsem už vyrostla, ale jako dítě
jsem chtěla být vědkyní, takže asi Marie
Curie-Skłodowska.
11) Jakými slovy byste se
charakterizovala?
To je docela složitá otázka.
Myslím, že jsem společenská,
mám ráda společnost mladých
lidí, proto taky učím. Jsem spíše
nekomplikovaná povaha.
12) Co plánujete do budoucna?
(Smích) Chci přesvědčit manžela,
abychom si pořídili ještě jednoho
psa.
13) Bydlíte v rodinném domku
a máte ráda přírodu. Asi se
staráte o malou ZOO. Jaká máte
zvířátka, jak se jmenují etc.?
Bydlím v rodinné domku a mám
moc ráda přírodu, ale bohužel
jediným zvířecím obyvatelem je
u nás náš pes Eliška. Psi jsou má
nejoblíbenější zvířata, prakticky celý
svůj život se starám o nějakého psa,
přináší mi to velkou radost. Ale ráda
bych touto formou připomněla, že pes
je odrazem svého pána a každý pes
musí být vychovaný.
14) Účastnila jste se
nějakých olympiád?
Z jakých
předmětů a
11
jakého největšího úspěchu jste dosáhla?
A co vám to dalo?
Pravidelně jsem se účastnila olympiád
z biologie, chemie, zeměpisu a největší
úspěch bylo umístění v krajském kole
v olympiádě z matematiky. Byla to
zábava.
15) Jste technický typ?
Myslím, že v porovnání s jinými spíše
ano.
16) Na co nikdy nezapomenete?
Nikdy nezapomenu, když mi někdo v
nouzi nezištně pomůže.
17)Kde všude jste byla? A kam byste
se ještě chtěla podívat?
Byla jsem v běžných evropských a
afrických destinacích. Ráda bych se
znovu podívala k pobřeží Baltu, je to
krásné moře se spoustou cyklostezek
podél pobřeží. Také bych se ráda někdy
podívala do Austrálie a do Kanady na
národní parky.
18)Jaká je vaše oblíbená kniha?
Ráda čtu Agathu Christie, ale mou
nejoblíbenější knihou je Saturnin od
Zdeňka Jirotky.
19)Víme o vás, že ne vždycky jste
učila. Co jste dělala dříve?
Po škole jsem chvíli učila, potom jsem
dělala vedoucí průmyslové laboratoře
na zpracování asfaltu a poté ve
farmaceutickém průmyslu.
20)Máte nějaké zábavné historky ze
školního života?
No, pár by jich tu bylo, ale ty nemůžu
zveřejňovat...
21) Vaše oblíbené jídlo? Chodíte do
školní jídelny a jak vám tam chutná?
Jsem poměrně nenáročný strávník, mé
oblíbené jídlo je kuře s rýží a zeleninový
salát. Jinak mám ráda vegetariánská
jídla a málokdy odolám možnosti dát si
jídlo v dobré vegetariánské restauraci.
Ve školní jídelně mi chutná a musím
říct, že v porovnání s předchozí
jídelnou, ve které jsem jedla, se jedná o
výrazné zlepšení.
22) Vaše oblíbené žánry filmů?
Mám ráda filmy s detektivní zápletkou.
Například v nedávné době mě potěšila
série detektivek s Herculem Poirotem.
23) Jakou stránku na internetu
navštěvujete nejčastěji?
www.google.com
24) Co byste vzkázala studentům?
Zažíváte nejlepší léta svého života, ale
až si to uvědomíte, bude už bohužel
pozdě.
a Radek Hakl
1) Co vás lákalo na učitelství?
(zmatený výraz)....Vlastně ani
nevím. Asi práce s mladými lidmi,
baví mě učit, předávat informace a
něco vysvětlovat.
2)Jaký jste byl ve škole? Spíše
andílek a nebo rebel?
Já byl spíš hodnej. Musím jít
příkladem. (smích)
3)Čemu neodoláte?
(smích) Nečemu dobrému k jídlu.
4)Co vám vadí na studentech?
Když se baví a nedávají pozor.
5)Za kolik jste maturoval?
Maturoval jsem za 5. Z českého
jazyka jsem měl dvojku, potom
matematika, němčina a angličtina.
6)Jaké to je, mít za kolegy vaše
bývalé učitele?
Je to zajímavé, zatím je to pro mě
docela dost nezvyklé...
7)Máte rád přírodu?
Jistě, pocházím z venkova (smích).
-Máte nějaké zvíře? Mám doma
psa, labradora jménem Endy.
8)Co vy a hudba?
Hraju sem tam na akordeon a
zpívám ve folkrockové skupině
Soumrak. Jinak poslouchám
všechno, od dechovky až po.....
všecko.
9)Jaký je váš vztah ke sportu?
Velmi kladný. Je to moje
nejoblíbenější volnočasová činnost.
Nejvíc mě baví tenis, volejbal a
ze zimních sportů carvingové
lyžování.
10)Jaký je váš vzor?
(smích) Asi Hermann Maier.
11)Co plánujete do budoucna?
To kdybych věděl. (smích)
12)Účastnil jste se nějakých
olympiád? Pokud ano, v jakých
předmětech, jaké byly vaše největší
úspěchy a co vám to dalo?
Účastnil jsem se matematické a
zeměpisné olympiády, ale spíše mi
to šlo na základní škole. Byly tam
zajímavé příklady a navíc jsem
hrozně soutěživý. Na gymplu jsem
reprezentoval ve skoku do dálky a
taky to nebylo nejhorší.
13)Myslíte si že jste technický
typ?
Já doufám, že ano, rád sem tam
něco „vytvořím.“(smích)
14)Na co nikdy nezapomenete?
Na vypjaté tenisové a volejbalové
bitvy.
15)Kde všude jste byl a kam byste
se chtěl ještě podívat?
Nejdál jsem byl v Itálii a
Holandsku. Chtěl bych se podívat
do východní Evropy a Pobaltí.
16)Jaká je vaše nejoblíbenější
kniha?
Polák (sahá do poličky), sbírka
matematiky (smích). Já moc nečtu.
17)Máte nějaké zajímavé nebo
veselé historky ze studentského
nebo pedagogického života?
Jistě by se nějaké našly, ovšem teď
mě zrovna žádná nenapadá.
18)Vaše poslední myšlenka před
vstupem do třídy?
Mám všechno?
19)Jak se cítíte, když
vcházíte do třídy jen
o pár let mladší
studenty?
Cítím se dobře.
(smích)
20)Jistě jste
si všiml,
jaké reakce
vyvoláváte u
dívek.
Já myslím, že je
to normální. Nedá
se říct, že by mi
to nějak vadilo
– pokud to tedy
není až přehnaně
okaté.
21)Jaké je vaše
oblíbené jídlo?
Chodíte do školní
jídelny? A jak vám
chutná?
Mám rád hlavně maso
a pak těstoviny, nejlépe
po italsku. Do školní
jídelny chodím a chutná mi,
zatím.
22) Jaký je váš
nejoblíbenější film (žánr)?
Mám rád horory, rád se bojím.
Naposledy jsem viděl film 3:15
zemřeš.
23)Co vám šlo a nešlo ve škole?
Šla mi matematika (překvapivě),
jazyky a zeměpis. Přemýšlím, jestli
mám říct i fyziku (smích). Nešla mi
literatura a dějepis.
24)Jaké internetové stránky
nejvíce navštěvujete?
Momentálně asi facebook (kouká
do historie). Jen doufám, že
teď nebudu mít moc žádostí o
přátelství...
25)Co vzkážete studentům?
Ať jsou hodní a učí se.
ptala se: Natálie Plešáková, kvinta
Katka Bochníčková, kvinta
foto:Matouš Kolařík,
septima
12
móda
Versace
aneb šaty dělají člověka
Nádherné šaty, kreativnost,
nekonečná fantazie,
provokativnost, pod vším
můžeme najít jedno slovo =
VERSACE
Pokud jste už někdy viděli
šaty od
tohoto modního návrháře,
obyčejné obchody vám
nikdy nebudou stačit. Ale
jak všechno toto vlastně
vzniklo? 2. prosince 1946 se
v chudém italském městě
narodil Gianni Versace,
chlapec s velkými sny. Už
odmalička ho to táhlo ke
krejčovskému salonu jeho
matky. Když mu bylo 25,
odstěhoval se do Milána a
začal navrhovat šaty pro
známé firmy.
Od svých kolegů se
lišil hlavně tím, že jeho
modely byly vždy o krok
napřed. Byly nespoutané,
provokativní, ale hlavně
v sobě nesly erotický
náboj. Vzhledem k
Gianniniho homosexuální
orientaci se i pánským
modelům dopřávalo té
jiskry erotičnosti. Jeho
fantazie byla naprosto
nekonečná a jeho kreativita
nevyčerpatelná. Díky těmto
hlavním znakům se stal
nejznámějším módním návrhářem své
doby.
Stala se z něj velká hvězda. Splnil
Gianni Versace
13
v Paříži a na Giovanniho
počest dodržela všechny jeho
obvyklé show-prvky, jako
je skleněné molo nad vodní
hladinou hotelového bazénu.
Ráda pořádá třpytivé večírky
a jejími oblíbenými hosty jsou
Elton John, Liz Hurley, Kate
Moss a dokonce se na jednom
z večírků objevil i princ
Charles.
Donatella má se svým
manželem, modelem
Paulem Blackem, dvě děti,
dvacetiletou dceru Allegru,
která má zdědit převážnou
většinu jmění značky Versace.
Cenová
relace:
dámský
parfém
Versace
stojí asi
2000 kč
(Bright Crystal)
pánské džíny stojí 6500 kč
pánský svetr 5500 kč
pánská košile 5000 kč
Klára Kozumplíková, kvinta
jeden z modelů od Versace
si své dětské přání. Ale žádný sen
nemůže trvat dlouho. Ve věku 50-ti
let byl Versace zabit šíleným vrahem
Andrewem Cunanem. Jeho podnik
po něm zdědila jeho sestra Donatella.
Vždy pro něj byla múzou, inspirativní
éterickou bytostí a zároveň bystrým
poradcem i kritikem v jeho práci. V
osmdesátých letech pro ni Gianni
dokonce vytvořil parfém s názvem
“Blonde” a zároveň ji nechal pracovat
na její vlastní módní kampani s názvem
Versus.
Donatella je proslulá tím, že pro
prezentaci svých modelů ráda využívá
známých tváří světových celebrit
místo neznámých modelek. Díky svým
schopnostem dovedla značku Versace
bezkonkurenčně prosadit po celé
Evropě a Spojených státech.
Už rok po smrti Gianniho uvedla svou
první couture kolekci v hotelu Ritz
Donatella Versace
Kousni mě
kultura
aneb sága Twilight
Jistě jste už všichni slyšeli o knize
Stmívání (Twilight). A jistě už víte, že
vznikla celá sága složená ze čtyř knih
a jedné nedokončené, a to Stmívání,
Nový měsíc, Zatmění, Rozbřesk a
Midnight Sun, jehož datum vydání
bylo odloženo na neurčito (kvůli
internetovému zneužití). Osoba,
která stojí za rozpoutáním této mánie,
je Stephenie Meyerová. Tato 35-ti
letá spisovatelka s místem narození
v Connecticutu, nyní bydlící v
Phoenixu vystudovala Brigham Young
University. Je šťastně vdaná a má tři
syny. Ale zpátky k jejím knihám.
Její první
román
(Stmívání)
vyšel v roce
2005 a hned
si získal své
fanoušky.
Vypráví o
obyčejné
dívce Isabelle
Swanové,
která se
přestěhuje
do městečka
Forks ke svému otci. Žije si docela
poklidně, než jí cestu zkříží záhadný
Edward Cullen. Od této doby její
život začíná nabírat jiný směr.
Zjišťuje, že bytosti, které kdysi
považovala za bájné, zase až tak
bájné nejsou. A zjišťuje ještě něco
mnohem důležitějšího. Zjišťuje, že
láska si nevybírá. Bella se do Edwarda
naprosto nekontrolovatelně zamilovala.
Neodradila ji ani výhružka její vlastní
smrti, neodradilo ji ani odhalení
Edwardovy pravé existence. Nic
ji od něj nemůže odtrhnout. Celá
Edwardova rodina, Carlisle, Esme,
Emmet, Rosalie, Alice a Jasper, Bellu
přivítala s otevřenou náručí. Vypadá
to, že tuto idylku nemůže nic zničit,
ale zdání klame. Pokaždé, když kniha
nabere správný směr, přijde něco, co
jejich štěstí zničí. Bella se stane obětí
dychtivého Jamese. Jako v každé
správné romanticko-akční knize
dojde v závěru knihy k boji. James
z ní vychází jako poražený, z čehož
nemá moc velkou radost jeho družka
Victoria. Můžeme jen hádat, co se bude
dít dál.
Druhá kniha (Nový
měsíc) vyšla v ČR v
roce 2006. Otevřený
konec z prvního dílu
zůstává nedotčen, a
i když kniha lehce
zmíní problémy s
Victorií, k nějakému
hlubšímu rozebrání
nedojde. Místo toho
se zde spíš dozvíme hodně o Belle.
Edward, natolik zničený z toho, že
Bellu vystavil nebezpečí, se rozhodne
odejít. Po tomto zjištění její život ztrácí
smysl. Dočíst se tedy můžeme hlavně o
tom, jak strašné pro ni je přijít o osobu,
kterou naprosto zbožňovala. Tohle
období pro ni není lehké, a proto se
obrací na svého přítele Jacoba. Jejich
vztah je přátelský, ale oba cití i něco víc.
Jenže pro Bellu je stále nejdůležitější
Edward, i když už není v její blízkosti.
Při jedné nevinné věci se však něco
zvrtne. Edward si myslí, že Bella
zemřela, a rozhodne se požádat rodinu
Volturiových o smrt. Začíná závod
s časem, který se Bella snaží vyhrát.
Jak je už zvykem, romantické příběhy
končí většinou šťastně a ani v tomto
případě tomu není jinak. Tedy další
happy end.
Třetí kniha
(Zatmění) s rokem
vydání 2007 měla být
poslední díl triologie.
Avšak jeho úspěšnost
doslova donutila
autorku napsat
ještě další část. A co
dozvíme z Bellina a
Edwardova života tentokrát? Na scénu
vstupuje Jacob a celá kniha je snůškou
emocí, které Bella prožívá. Její naprostý
pocit rozpolcenosti, když se její lásky
dožaduje jak Edward, na kterém je
skoro závislá, tak Jacob, věrný přítel,
jenž jí byl v nejtěžších dobách jejího
života vždy nablízku. V této knize
se také dokončuje otevřený konec ze
Stmívání. Objevuje se Victoria toužící
po pomstě. Druh za druha. Bella za
Jamese. Navíc Bella zjišťuje, že nejen
Edward je nadpřirozená bytost, ale ani
Jacob není úplně normální, a ačkoli se
naprosto liší od Edwarda, láska k Belle
je donutí spolupracovat, aby Victoria
se svým vojskem „novorozených“
nezkřivila Belle ani vlásek. Na konci
této knihy si každý sám rozhodne,
zda je pro něj konec šťastný. Záleží na
tom, jestli nosí placku „Team Edward“
nebo „Team Jacob“. Pozitivní věcí však
je naprosto nulová ztráta na životech,
samozřejmě na straně kladných hrdinů.
Čtvrtá a poslední
kniha (Rozbřesk)
vyšla v roce 2008 je
rozdělena na tři části.
Kniha první, kterou
vypravuje Bella. Její
dojmy ze situací jež
ji potkají. Dá se říct,
že co jí osud připravil
není ta správná růžová
budoucnost. V této části knihy se
uzavírají jisté otevřené konce z knih
předešlých. Svazek druhý je vyprávěn
z pohledu Jacoba, který sleduje Bellu a
vůbec se mu nelíbí její volba. Jenže jako
by mluvil do zdi. Bella je rozhodnuta a
ani Jacobovy, ani Edwardovy prosby ji
nedokážou odradit. Svazek třetí, kde se
slova znovu ujala Bella, už zakončuje
celou tuto ságu. Ani zde se nevyhneme
romantickým scénkám, někdy v dosti
nevhodném místě a čase. Když jsem
četla závěr knihy připadala jsem si jako
bych zabrousila do svých dětských
let. Vše bylo tak dané, stejně jako už
od pradávna růžová značí holčičku
a modrá kluka, tak zde byl typický
příklad černé pro zlo a bílé pro dobro.
Jak to dopadne nechám už na vás.
Pro někoho dobrý konec, pro někoho
špatný a někdo knihu odloží se slovy,
„už nikdy“.
Na to, jak byly všechny čtyři
knihy obsáhlé, se dá říct, že na příběh,
který je nám vypravován, by stačila
jedna, maximálně dvě. Autorka se
očividně snažila zaujmout větší okruh
čtenářů než jen dívky pubertálního
věku dychtící po dalším příběhu o
lásce. Do knih se snažila dát napětí a
akci. Někdy velmi vydařeně, někdy by
naopak více seděl ten láskyplný příběh.
Celou ságou jsem se docela úspěšně
prokousala za pár dní a dychtivě
čekala na konec celého příběhu. Nutno
podotknout, že jsem očekávala trochu
více, ale i přesto si jistě knihy najdou
své fanoušky, kteří snesou, či doslova
touží, po takové hromadě lásky v
knihách.
Natálie Plešáková
14
hudba
Hudební novinky
aneb co je „in“
RAMMSTEIN – LIEBE IST FÜR ALLE
DA
STYL: Industrial/Tanze/death metal
LEONA LEWIS – ECHO
STYL: pop, r´n´b
MEGADETH – ENDGAME
STYL: heavy metal, USA
Tato anglická zpěvačka, která
odstartovala svoji kariéru v pěvecké
soutěži X-Factor, vydá v listopadu své
druhé album s názvem ,,Echo“. Tato
deska má třináct pisní a pilotní singl
se nazývá ,,Happy“. Tato deska bude
velice pestrá, a to hlavně proto, že
spolupracovala s několika známými
osobnostmi. Jsou to třeba Timbaland,
Justin Timberlake neboBeyoncé.
50 CENT – BEFORE I SELF DESTRUCT
STYGMA – PAIN FOR MY BODY
STYL: Death metal, Česká republika
Německo
Dlouhé měsíce čekání jsou u konce.
Východoněmecká kapela s těžko
určitelným stylem vydala nové album.
Dle očekávání je nové album o něco
tvrdší než poslední Rosenrot. Blíží
se spíš k prvnímu albu Herzeleid a
jistá podobnost je i s asi nejlepším
albem Reise Reise. Ještě před albem
byl vydán singl Pussy s údajně velice
kontroverzním (ale mně se moc líbil)
klipem, kde všichni členové kapely
….checheche…nooooo….však víte.
Zajímalo by mě, co na tento klip řekly
jejich manželky, určitě se taky podívejte
na překlad textu, protože Strč svůj
Bratwurst do zelí je docela síla ne? Ze
songů stojí za to určitě Weidmans heil!
(problbečkyštouralynacistohledače
toznamená lovu zdar) který je skvěle
propracován, včetně použití lesních
rohů. Dále Weiner Blut, tedy vídeňská
krev. Tento song je inspirován kauzou
Fritzl a jeho atmosféra je skutečně
děsivá. Ústřední song Liebe ist für
alle da tedy Láska je tu pro všechny
pojednávajíc o tématu láska je tu pro
všechny, takže pro mě taky, se zabývá
pohledem na svět devianta. Nové CD
vám určitě doporučuji!
YOUNG JEEZY – TRAPORT DIE 2
STYL: rap
LIL’ JON – CRUNK ROCK
STYL: rap, hip hop
DEW TOWN DOGZ – THERAPY MIX
TAPE 2009
STYL: rap, hip hop, r´n´b
15
Nové CD jihomoravské kapely Stygma
se mnoho neliší od těch předchozích.
Bohužel se tato kapela stejně jako
ostatní české kapely křečovitě drží
daného stylu a nepřichází s ničím
jiným. Jejich death metal je sice dobře
zahraný, ale stále stejný. Za zmínku
však určitě stojí to, že zde zpívá
žena, konkrétně Alžběta Hejlová a
samozřejmě zpívá growlem (chrčivý
zpěv vznikající vtahováním vzduchu) a
to opravdu stojí za poslech.
ENSIFERUM – FROM AFAR
STYL: rap, hip - hop, USA
A je to tu. Tento americký rapper
konečně naplánoval vydání svého
nového alba, které bylo několikrát
odloženo. Deska by se měla dostat na
trh začátkem prosince. Album obsahuje
19 skladeb a sám 50 Cent o albu říká, že
bude přelomem celého hip-hopu. Také
tvrdí, že tato deska je agresivnější a
temnější než desky minulé. Věřím, že se
toto album bude hodně lidem líbit.
EPICA – DESIGN YOUR UNIVERSE
STYL: gothic/symfonic/power metal
Nizozemsko
BRAINSTORM – MEMORIAL ROOTS
STYL: power metal, Německo
THE GAME – HEAVEN
STYL: rap
STYL: Viking/Battle metal, Finsko
Kapela zabývající se severskou historií
a vikingskými mýty vydala své další
album. Je pravdou, že toto album je
takové spíše průměrné. Ale určitě stojí
zato song From afar a klip na něj, kde
se odehrává konec světa dle vikingské
mytologie, kdy se vrací Einherjerové
(padlí válečníci) na zem a bojují v bitvě
s démony. A také doporučuji velmi
melodický chorál bez doprovodu
muziky Tumman virran taa ve finštině.
Ale jak už sem říkal, nové album
nepřekonalo ty starší, zejména proslulé
Victory songs.
RIHANNA – RUSSIAN ROULETTE
STYL: r´n´b, soul
hudba
12.9. se v Praze na Vypichu odehrál
mega koncert rockové kapely Kabát.
Koncert se konal na oslavu 20.
výročí od začátku kapely
ve složení, jak ji známe
dnes. Na koncert přišlo
neuvěřitelné množství lidí,
oficiálně se uvádí 60 000,
ve skutečnosti jich však
bylo ještě mnohem víc.
A koncert za to opravdu
stál, Kabát totiž měl pro
tento koncert zapůjčenou
stejnou techniku, kterou
jinak používají třeba
němečtí industrial
metaloví Rammstein. (Na
jejich koncert se můžete
těšit v listopadu). Na
koncertu nebyli žádní
předskokani, což mě tedy
rozhodně nechybělo,
místo toho čekání na
koncert zpříjemňovalo
CD Rammstein Reise
Reise a několik hudebních
videoklipů na velkých
LCD obrazovkách, které
si nechali zahrát přímo
členové Kabát. Zhruba
v osm hodin to propuklo,
Kabát vtrhli na scénu a
začali pěkně od podlahy,
songem Porcelánový
prasata, který byl okamžitě
odměněn mocným jásotem
diváků. Kapela se několikrát
pomyslně obrátila do
minulosti a postupně
zahrála skladby ze všech svých
desek kromě dema Orgasmus (1990).
Mezi jinými zazněli i Burlaci, Žízeň,
Moderní děvče, Ďábel a syn, Číňani,
Óda na konopí, Děvky ty to znaj,
či moje oblíbená Má jí motorovou.
Atmosféra v hledišti byla opravdu
perfektní, dokreslována hektolitry
plzeňského piva a pocitem, že dobrý
vkus náš národ neopustil, o čemž
svědčí i to, že na Kabáty, přišlo
mnohem více lidí než na Madonnu.
Koncert měl být sice ukončen striktně
v deset hodin, ale jak řekl Pepa Vojtek:
„Jsou v našem repertoáru písničky,
bez jejichž zahrání nás odtud prostě
nedostanete!“ a následovaly další
tři songy - Burlaci, Žízeň a Moderní
děvče. Potom se kapela rozloučila
velkolepým ohňostrojem a posluchači
se za mohutného zpěvu, jásotu
a halekání začali cpát ven. Byl to
zábavách, za odvoz na místo koncertu.
Postupně však nabírali na popularitě,
až se vypracovali na nejpopulárnější
kapelu v ČR.
SESTAVA:
Milan Špalek: Baskytara,
zpěv, texty, vokály,
Josef Vojtek: zpěv
Tomáš Krulich: kytara,
vokály
Ota Váňa: kytara, vokály
Radek „Hurvajz“ Hurčík:
bicí v dřívějších dobách
občas i zpěv (např Kabát
Živě, Zase jsem na mol)
Josef „Pepa” Vojtek
opravdu neopakovatelný zážitek i přes
vlasy polité pivem a na podobných
akcích nezbytnou snahou policistů být
opět těmi nejchytřejšími, čímž vznikl
menší chaos v dopravě a potvrdila se
má teorie, že doprava funguje pouze
tam, kde se do ní nevměšuje Policie ČR.
Ale i tak jsme se z Prahy dostali celkem
snadno. Ty, kteří na koncertu nebyli,
mohu utěšit tím že bude stoprocentně
DVD, a s těmi, kteří si koncerty
nenechají ujít, se snad potkám na tom
příštím…a tam to zas rozjedem!
Historie:
Počátky kapely lze hledat už v roce
1983, ale v podobě, jak ji známe dnes, se
objevila až v roce 1988, hrála pouze po
STYL MUZIKY
Prvotním stylem kapely
byl trash metal, který
byl velmi populární na
přelomu osmdesátých a
devadesátých let. Postupně
však přešli na hard rock a
nyní se styl hudby pohybuje
mezi hardrockem a heavy
metalem.
Alba
1.Má jí motorovou
(1991,Monitor)
2.Kabát Živě! (1992, Monitor)
3.Děvky ty to znaj (1993,
Monitor)
4.Colorado (1994, Monitor)
5.Země plná trpaslíků (1995,
Monitor)
6.Čert na koze jel (1997,
Monitor)
7.MegaHu (1999, Monitor/
EMI)
8.Go Satane Go (2000, Monitor/EMI)
9.Suma sumárum (2001, Monitor/EMI)
10.Dole v dole (2003, Monitor/EMI)
11.Corrida (2006, EMI)
DVD
1.Best of video Koncert (2002, EMI)
2.Kabát Live 2003 - 2004, 2DVD (2004,
EMI)
3.Kabát Corrida tour, (2008, EMI)
Singly
1.„S čerty tancoval“ (1989, Supraphon)
2.„Jak ti šlapou Kabáti“ (1994, Monitor)
3.„Mistři světa“ (1996, Monitor/EMI)
4.„Učitel“ (1999, EMI)
5.„Stará Lou“ (2003, EMI)
6.„Corrida“ (2007, EMI)
Tom Antoš, kvinta
foto zdroj: www.kabat.cz
16
absolvent
Olga Bohuslavová
směžná žena
Olga Bohuslavová (*1981) je
studentkou doktorského studia
na Přírodovědecké fakultě
Masarykovy univerzity v Brně,
obor fyzická geografie, zaměření
polární ekologie. V letech 2007 a
2008 se zúčastnila antarktických
expedicí, kde spolu s dalšími
vědci žila na české polární stanici
Johanna Gregora Mendela a s
geology, klimatology, biology a
geografy zkoumala velkou část
ostrova.
Na našem gymnázium jste
absolvovala už před nějakou
dobou. Vzpomínáte na svoji
střední školu ráda? Dala vám vše,
co jste na VŠ potřebovala?
Dobře že se ptáte. Letos je to totiž
přesně deset let od maturity našeho
ročníku (Septimy) a už jsme to se
spolužáky stihli i oslavit. Jojo, nějak
moc to letí! Na gympl vzpomínám
moc ráda, určitě nejradši ze
všech studií, protože jsme měli
bezvadnou partu a na to je potřeba
mít štěstí. Např. na vysoké škole
jsem takové štěstí na partu neměla.
Bylo to fajn, ale ne takové jako
sedm let na gymplu, kde nejvíc
samozřejmě vzpomínám např. na
všechny výlety, co jsme absolvovali,
ať už to byly hory v zimě, mockrát
voda v létě (od té doby jsem
velkým vodákem, všechny taneční,
volejbalové turnaje, plesy, majálesy
a spousty dalších zážitků se
spolužáky a nezapomenutelnými
vyučujícími!
A jestli mi gympl dal vše, co
jsem potřebovala? Řekla bych, že
v rámci možností ano – na začátku
studií na VŠ jsem potřebovala více
průbojnosti, dá se říct – ale to je
spíš osobnostní charakteristika
– nicméně se dá do jisté míry naučit
ve školním kolektivu. No a za mě
se ještě v takové míře nedaly využít
různé pobyty v zahraničí – ať už
z důvodů praxe v jazyku, nebo
účasti na nějakém projektu, atd.
17
Toho bych dnes na gymplu určitě
chtěla využít hodně, i se účastnit
různých projektů podporovaných
z EU (jako třeba Váš časopis tuším)
a rozhodně bych se věnovala v co
největší možné míře jazykům!!!
To nám pořád všichni opakovali
a my jsme to sice nepodceňovali,
ale rozhodně jsme svůj potenciál
nevyužili naplno... Dnes bych
byla, co se týká studia jazyků,
suprpoctivá a iniciativní a už taky
všem doporučuji, ať jim věnují co
největší možnou pozornost.
u experintu simulující klimatickou změnu
Váš obor je polární ekologie. Co
si pod tím mám představit? Sníh,
led, zimu a tučňáky nebo i něco
„teplejšího“?
Je to prostě pohled na fungování
ekosystému, jen se děje v polární
oblasti. To má samozřejmě svá
specifika, protože jinak budete
studovat ekologii (tudíž žití a
podmínky pro život organismu
v konkrétním prostředí) v tropech a
jinak v Antarktidě.
Dalo by říct, že téměř celý tým,
co v Antarktidě bádal (biologové,
meteorologové, rostlinní
fyziologové), se zabýval „ekologií
antarktických oáz“ což jsou oblasti
v Antarktidě, kde je alespoň po část
roku (letní období) dostupná voda
v kapalné formě a tudíž může dojít
k rozvoji společenstev řas, sinic,
mechů a dalších. Takovou oblastí
je právě část ostrova Jamese Rosse,
kde stojí česká vědecká stanice
a spíš než jen sníh a led byste se
divili spíše temnému povrchu,
který byl tvořen v třetihorách
vyvřelými bazalty a pískovými
sedimenty z druhohor. Na tomto
povrchu sníh velmi rychle taje, a
proto je v letním období, kdy se do
Antarktidy jezdí bádat (prosinec
- únor), prostor, kde se pohybujeme
spíše bez sněhu a celkově působí
smutně, protože zde samozřejmě
nic neroste (viz fotky). Sníh, led
a kry pozorujeme v moři, které
nás obklopuje, a na protější straně
Antarktického poloostrova, kde
jsou vysoké hory a ledovcový
příkrov.
Pak ovšem za pár dní přijde vánice
a i zbytek odledněné části Jamese
Rosse se stane na pár dní bílou
pustinou.
Věděla jste už v dětství, že
biologie bude vaší budoucností?
Ovlivnil vás učitel biologie?
Kdepak, v mém případě to byla
(jako ostatně u spousty ostatních
docela souhra okolností. Mě
odmala bavilo dost věcí, ale
nejvíc jsem chtěla být detektivem
tuto představu jsem postupně
opouštěla a postupně jsem se
hodně viděla v geografii, ale např.
i psychologie a filozofie mě hodně
bavila. Jak jsem byla starší, tak mi
ale nejvíce zajímavé přišly ony
souvislosti mezi obory – to je stále
to, co v našem školství dost chybí.
Nemůžu ani říct, že by mou hlavní
náplní v současnosti byla biologie
– je to opravdu propojení bádání
v biologii, geografii a geologii,
tudíž vědách, které jsou právě pro
studování ekologie polární oblasti
esenciální.
Na „Rossovi“ jsem byla dvakrát
a vždy to byly cca i s cestou 2,5
měsíce. Domeček je jednoduchý,
ale účelný a útulný – rozměry
jsou asi 20x10 m a náleží k němu
9 technických kontejnerů, v nichž
se nachází třeba sklad potravin,
garáž pro pásové vozidlo a čluny
Zodiaky, sklad materiálu a další.
Na samotné stanici jsou jedno
a dvou-lůžkové pokoje, malá
kuchyň s jídelnou, strojovna a
mokrá a suchá laboratoř. Pitná
voda se získává z blízkého potoka
pomocí rozvodu trubkami a někdy
je to opravdu komplikované
– protože nejde čerpat, když
například mrzne, nebo odpoledne
se dostává do potoků tající voda
ze sněžníků a potoky jsou velmi
tučňák kroužkový kalné atp. Elektřina se vyrábí
pomocí větrných elektráren, které
Náš učitel biologie byl Libor Hejda
jsou na kontejnerech, a když je
(mimochodem náš třídní po celých
spotřeba větší, tak jsou k dispozici
7 let studia) a určitě mě ovlivnil
malý a velký generátor. Co se
jen v tom pozitivním slova smyslu.
týká odpadů, tak sklo a kovy
Biologie u něj byla náročná a
se odváží a ostatní spalitelný
zajímavá, hodně nás naučil a to byl
odpad se pálí ve speciální peci na
přesně ten potřebný základ pro
vysokou teplotu, aby nedocházelo
studia na vysoké škole.
k úniku nežádoucích spalin
v tomto neporušeném prostředí.
Jak se člověk dostane ze školní
Z dalších alternativních zdrojů
lavice až na Antarktidu? Byla to
zde jsou sluneční kolektory, které
klikatá cesta?
se využívají především k ohřevu
Ano, cesta byla klikatá, ale zase
užitkové vody.
ona souhra okolností. Studovala
jsem učitelství biologie, geografie a
geologie pro SŠ na PřF MU v Brně a Museli jste se nějak
aklimatizovat? Trénovali jste na
zůstala na doktorandském studiu,
náročné podmínky?
protože jsem byla přesvědčená, že
Aklimatizace není nutná, i kdyby
kombinace studia těchto oborů je
byla, jede se přes Jižní Ameriku a
dobrý základ právě pro studium
ekologie (třeba té polární). Měla
jsem myšlenku na výzkum
na tehdy začínající stanici J.G.
Mendela v Antarktidě, oslovila
školitele, který by vedl mou
doktorskou práci a přihlásila se
jako jeden ze studentů k realizaci
tohoto záměru. Měla jsem štěstí,
mou práci vybrali, a tak nastala
ta nejtěžší práce: shánění peněz a
příprava celého projektu.
V Antarktidě jste strávila několik
měsíců. Jak vypadá takový
antarktický domeček uprostřed
polární pustiny? Je hodně složité
získat pitnou a teplou vodu,
elektřinu, zlikvidovat odpady?
Spoléháte se na alternativní zdroje
energie?
tam v té době bývá (Buenos Aires
nebo Santiago de Chile) klidně přes
30°C – na jihu mezi 20-30°C, takže
by asi nebyla moc platná. Teploty
se v austrálním létě v Antarktidě
pohybují průměrně mezi cca 5°C až 10°C, tudíž to není nic
extrémního (do doby, než začne
foukat). A že tam fouká opravdu
často. Silný vítr pocitovou teplotu
velmi snižuje, ale pro pobyt v této
části Antarktidy jsou důležité
spíše zkušenosti s pobytem
v horském prostředí (Tatry, Alpy) a
samozřejmě kladný vztah k tomuto
prostředí a obecně outdooru.
S jakým objevitelským cílem vaše
expedice vyrážela? Podařilo se
vám vše, co jste si předsevzali?
Úplně objevitelské cíle jsme neměli
– snad až na algology například,
kteří objevili některé druhy
nových řas a sinic. Expedice jela
s konkrétním programem prací,
které bylo v průběhu sezony
potřeba realizovat, nasbírat
data (vzorky, měření), která se
následně zpracují buď ještě na
stanici v laboratoři anebo odvezou
domů, kde se s nimi pracuje dál.
Většinou je to tak, že samotná práce
na expedici je dost rutinní a musí
být pečlivá, výsledky a případně
zajímavé objevy přijdou až později,
právě po zpracování všech dat a
vzorků a jejich vyhodnocení. Toto
se už ale ve většině případů děje
doma po skončení expedice a je to
práce už rozhodně ne tak zajímavá
jako v terénu a také náročnější.
Stanice J.G.Mendla
18
absolvent
Co bylo náplní vaší práce?
Pracovala jste více v terénu nebo
laboratoři? Jak vypadal váš běžný
den?
Věnovala jsem se ekologii
lišejníků, hodnocení jejich biomasy
na stolových horách, založila
jsem experiment na sledování
potenciálního dopadu klimatických
změn na společenstva lišejníků.
Jak jen to dovolilo počasí, tak
jsem pracovala venku – to ostatně
všichni, kvůli tomu jsme tam
byli. Na práci v laboratoři došlo
v případě špatného počasí, což
někdy mohlo být třeba tři dny
v kuse, když přišla vánice. Pokud
bylo počasí vhodné na práci
v terénu, tak běžný pracovní den
začínal snídaní 8 hod., následovala
příprava věcí do terénu, odcházelo
se mezi 9-10 hod. a domů se vracelo
podle potřeby. Když bylo hezky a
práce hodně, tak třeba i v 9, nebo
později večer. Nutno podotknout,
že cesta na moje pracovní plochy
(okolní stolové hory), trvala asi 1,5
hodiny.
Měla jste nějakou speciální
výstroj pro sebe a přibližovadla
pro pohyb v terénu?
Speciální výstroj není potřeba
a přibližovadla určitě také ne.
Alespoň ne po souši. Na delší
vzdálenosti jsme měli dva čluny
Zodiaky, které byly využívány
hlavně na delší a vícedenní campy
v odlehlejších místech od základny.
A je pravda, že geologové, když
se pohybovali po ledovci, tak měli
výbavu pro toto potřebnou, tj.
mačky, cepíny, lano, atd.
Going back from fieldwork
V souvislosti s Antarktidou se
často mluví o ozonové díře a
globálním oteplování. Pozorovali
jste změny oproti dřívějším
rokům?
Ozonová díra a klimatické změny
jsou jedny z hlavních témat, kvůli
kterým naši vědci v Antarktidě
bádají. Ozonová díra měla zatím
největší rozvoj – pokud si dobře
pamatuji – v roce 2006. Realita
je taková, že zhruba od 90. let
20. století se ozonová díra nad
Antarktidou stále zvětšuje a
dochází jen k menším fluktuacím
v její velikosti.
Ne všude na světě dochází k růstu
teplot směrem k plusu, tudíž
je vhodnější používat termín
globální klimatické změny. Změny
teplot a obecně charakteru počasí
oproti dřívějším letům kolegové
určitě pozorovali, ale k obecným
závěrům – zda se otepluje nebo
ne, je v případě klimatologie vždy
dlouhodobá měření. Ta se na
ostrově Jamese Rosse uskutečňují
zatím zhruba 5 sezon, nicméně se
také porovnávají s dalšími daty
z okolních stanic a je evidentní,
že ke změnám dochází, někdy i
poměrně výrazným. Já jsem na
ostrově zažila jen dvě sezony,
ale i ty byly diametrálně odlišné.
V první jsem zažila sněhové
vánice, které se pravidelně střídaly
s obdobím hezkého počasí, v okolí
stanice byly sněžníky, malé
ledovce, které zůstávaly po celou
letní sezonu. Zatímco v sezoně
následující jsme měli hlavně hodně
sucho, velmi málo srážek, téměř
všechny ledovce a sněžníky v okolí
zmizely a když přišla bouře, tak
většinou jen větrná, bez srážek.
Překvapila vás něčím Antarktida
(příjemně – nepříjemně)?
Myslím, že Antarktida překvapí
každého. I když o ní budete mít
načteno spousty knih a nadíváno
spousty filmů a dokumentů,
když se tam ocitnete, je to
nezapomenutelný pocit, který se
nedá dost dobře popsat…Člověk
ho hlavně prožívá, když se někdy
pohybuje po terénu sám a může
si vychutnat ten zážitek být
v Antarktidě a plně si uvědomit,
Group of scientists leaving on Zodiac boats for field camp
19
jak je ten „normální“ svět
neuvěřitelně daleko. Jednoznačně
mě překvapila hlavně nádhera
ledových ker, moře, zasněžených
obrovských hor a ledovců a
neuvěřitelné dálky a prostor…
Co vám nejvíce chybělo?
Že by mi něco vyloženě chybělo,
to asi ne…jen by se pár věcí navíc
asi hodilo v první sezoně, kdy
jsem ještě neměla zkušenosti a
také kontakt s domovem by mohl
být častější, ale nebylo to nijak
dramatické.
Byla jste jediná žena mezi
polárníky. Byli vaši kolegové
praví polární gentlemani?
Sama žena jsem byla jen jednu
sezonu, na druhou jsme už byly
s kolegyní Lindou Nedbalovou
z PřF UK. Rozhodně to byl lepší
pocit, když jsme byly dvě holky,
než první sezonu,když jsem byla
sama, ale myslím, že to bylo
úplně v pohodě, s naprostou
většinou kolegů jsme v pohodě
vyšli. V expedici jsou vždy někteří
„více“ a jiní „méně“ gentlemani,
ale je pravda, že nám vždy
pomohli, když bylo třeba řešit
např. něco technického u realizace
experimentu a podobně.
Kdybych se s vámi chtěla vypravit
já (amatér, fotograf, novinář, …),
měla bych nějakou šanci?
Myslím, že v současnosti spíše
ne, na vědecký pobyt na stanici
je teď větší poptávka než je míst
a vědci budou mít vždy přednost.
Na stanici pobýval jednu sezonu
novinář Hynek Adámek z české
verze National Geographicu, ale to
se ještě stanice začínala stavět, tak
bylo míst víc (po většinu pobytu
stejně tehdy spali ve stanu).
Máte nějaký zvlášť silný zážitek
z vašeho pobytu? Nepotkala jste
třeba sněžného muže?
Moje nejsilnější zážitky jsou
spojeny právě s pozorováním
okolní nádherné krajiny a užíváním
si antarktických ledovcových
krás…nejsilnější zážitky tohoto
typu mám asi z meset (stolových
hor), odkud se dá moře s tisící ker
přehlédnout v neuvěřitelné šíři a
i pohledy do dálek jsou nesmírně
nádherné…
Těšila jste se domů? Láká vás další
podobná expedice?
Domů jsem se těšila, ale zároveň
mi bylo dost líto, že už Antarktidu
opouštím, možnost dostat se na
takové místo se člověku nenaskytne
každý den…Určitě mě ještě
expedice lákají, letos jsem dokonce
měla možnost účastnit se expedice
na Špicberkách a potvrdila jsem
si, že mě tento typ práce opravdu
zajímá a baví.
Jak vidíte sebe za deset, patnáct,
dvacet let? Máte nějaký plán?
Hm, zajímavá otázka. Plány mám,
ale nemyslím si, že by se všechny
měly ventilovat, často to vede
k tomu, že se nesplní… Za deset
let se vidím se zajímavou prací,
díky níž se občas dostanu do světa,
s nějakým potomkem, manželem,
snad budu i někde v pohodě bydlet
a mít koníčky. To snad pro obecnou
představu stačí, zbytek si nechám
pro sebe.
Děkuji vám za rozhovor. Hodně
úspěchů!
Klára Bochníčková, septima
zdroj foto: archiv O. Bohuslavové
království ledu
20
téma
Bořič mýtů
První část: Svatý Václav - patron země české, slaboch své doby
Legenda
Svatý Václav byl dle legend moudrý
a prozíravý kníže, jenž dobře vládl
české zemi. Byl vychováván svojí
babičkou Ludmilou až do té doby,
než ji zrádná Drahomíra, Václavova
matka, nechala zavraždit. Václav
měl však po dobu své vlády neshody
i se svým bratrem Boleslavem. Tyto
neshody nakonec skončily podlou
vraždou ve Staré Boleslavi, kde
Boleslav svého bratra zavraždil a
sám se chopil moci. Václava po smrti
svatořečili a stal se patronem a
ochráncem české země.
Desáté století bylo
ve střední Evropě
neklidná doba.
Velkomoravská říše
se rozpadla nesvárem
mezi potomky mocného
imperátora Svatopluka.
S říší padla i dřívější
stabilita našeho území.
Na jihovýchodě se
objevil nový nepřítel,
Maďaři. Nebyli tak
silní, aby vyvrátili
Velkomoravskou říši,
ale přispěli k jejímu
zhroucení. Nyní
pořádali svobodně
nájezdy na území
bývalých moravských
držav. V české kotlině
bylo tehdy několik
různých knížectví,
z nichž nejsilnějším
byl Přemyslovský stát s centrem
v Praze. Jeho postavení však v této
době nebylo lehké. Kromě Maďarů
na východě stále zemi ohrožovali
německé státy na západě, zejména
Sasko a Bavorsko. Na knížecím stolci
v této době seděl Vratislav, mladší syn
prvního knížete z rodu Přemyslovců
Bořivoje. (Odkud Přemyslovci přišli
přesně nevíme, buď to byli, jak říkají
legendy, potomci bájného Přemysla
Oráče, dávného slovanského vladyky,
nebo to byla odnož velkomoravských
Mojmírovců, o tom se však můžeme
pouze dohadovat.) O Vratislavových
činech toho mnoho nevíme. Víme
však to, že pojal za choť kněžnu
Drahomíru a měl s ní dva syny,
Václava a Boleslava. Do dění
21
v království se však vážně angažovala
ještě jedna žena - Ludmila, vdova po
Bořivoji a Václavova babička. Ludmila
byla na tuto dobu nezvykle ortodoxní
křesťankou. Své vnuky takřka úplně
odloučila od matky a jejich výchovy
se ujala sama, v duchu křesťanské
víry. Drahomíra neunesla ztrátu svých
synů a určitě jí nebyla po vůli ani jejich
křesťanská výchova, neboť možná
byla pokřtěná, své pohanské víry se
však určitě jen tak najednou nevzdala.
Když tchýnin vliv na syny přesáhl
únosnou mez, vyslala své dva nejlepší
válečníky, Vikingy Tunnu a Gommona,
aby Ludmilu inhumovali. Ti to také
vykonali, údajně ji uškrtili šátkem.
V té době se však Václav již ujímal
trůnu. Stál před ním od počátku těžký
problém. Okolní vládci vycítili slabost
nově nastoupivšího panovníka a hrozili
napadnutím země. Václav jim ve
strachu před útoky odesílal obrovské
výkupné ve formě stříbra, dobytka a
jiných naturálií. V zemi s dvojpolním
zemědělstvím jistě vypukl hladomor.
To vše pozoroval rázný Boleslav. Jistě
cítil, že on, ač mladší, je pro knížectví
ideálnějším panovníkem než Václav.
Boleslav se rozhodl k činu, nijak
neobvyklém v této těžké době. Pozval
Václava na svoje hradiště ve Staré
Boleslavi. Druhý den se kníže jako
obvykle vydal do kaple na ranní mši.
Po cestě ho však překvapil Boleslav
s několika svými bojovníky. Přemohli
Václavův doprovod a údajně sám
Boleslav bratra proklál mečem. Záhy se
ujal vlády. Prvním důležitým krokem
byl útok na nově vzniklou Svatou říši
římskou, tedy na Němce. Jeho vojska
byla sice Otou poražena, nicméně císař,
možná unesen Boleslavovou odvahou,
které si v této době lidé velmi cenili a
které se Václavovi nejspíš nedostávalo,
Boleslavovi odpustil, učinil z něj svého
spojence a společně roku 966 dosáhli
velkého vítězství nad Maďary. Tím
se Boleslav zbavil nepřátel jak na
západě, tak na východě.
V této době se také
začíná rýsovat polský
stát. Boleslav provdal
svoji dceru Doubravku
za Měška, prvního
známého vládce Polska.
V budoucnu se tento
tah ukázal být trochu
nešikovný, ale v době
vlády Boleslava to byl
dobrý diplomatický krok.
Boleslav byl tedy velmi
úspěšným panovníkem,
jehož jméno by se nemělo
očerňovat.
Jak došlo k vytvoření
mýtu?
Křesťanské církvi se
vždycky velmi vyplácely
příběhy o mučednících.
Nalezneme jich celou
řadu, od Ježíše Krista a
apoštoly po různé lokální mučedníky.
Tyto příběhy byly nejspíš spolehlivým
lákadlem nových vyznavačů církve.
V české zemi, kde měli stále naprostou
převahu původní pohanské kulty, bylo
třeba lidi spojit uctíváním jednoho
křesťanského hrdiny, a tím byl právě
svatý Václav. Tak se postupně stával
Václav symbolem a patronem českých
zemí. V dnešní době už svatého
Václava nevnímáme jako křesťanského
mučedníka, ale jako symbol české
státnosti. Tak to také patrně zůstane.
A možná je to dobře. Naše zmatky
proslavená země si zaslouží svého
patrona. Na tom se myslím shodneme
všichni, jak ti, co můj článek oslovil, tak
ti druzí.
Tom Antoš, kvinta
volný čas
TORZE, ID,
VIVE, IVY,
AY, YAT,
SADHU,
GARD, SAL
SYMBOLST
ŘELCE
(šachy)
SETINA
HEKTARU
LODĚNICE
SLOVENSKÉ
POLITICKÉ
HNUTÍ
SVAHILSKY
„SVOBODA“
1
ABSOLUTE
DAY
NUMBER
PODPIS
ANONYMA
STŘEH
ZNAČKA
AMPÉRU
INICIÁLY
ČESKÉ
MODELKY
JAPONSKÝ
HUDEBNÍK
MYŠLENKA
HLÁŠKA
V
MARIÁŠI
MAĎARSKÁ
PŘEDLOŽKA
FYZ.
ZNAČKA
KAPALINY
CHLUP
KROUCENÍ
VČELÍ
PRODUKT
ŠIŘITEL
NÁBOŽENSTVÍ
HODNOST
NÁMOŘNÍKA
POLOMĚR
DEKL
NERV (lat.)
NE
(anglicky)
ZJISTITI
VYHLÍDKA
SPORT.
KATEGORIE
SLOŽKA
SNB
DUCH.
VŮDCE
DEMOKRATICKÁ UNIE
KŘESŤANSKÁ
ZÁPALKY
BŘEČŤAN
(anglicky)
MNE
STAVEBNIC
E
ČASNĚ
SÍLA
CHEM.
ZNAČKA
TELURU
PŘÍTOK
DONU
FILM USA
('07)
ODEBER
MED. SLAB.
POTĚŠEN
MPZ
LUCEMBURSKA
UKAZ.
ZÁJMENO
NĚM. TV
PŘEDLOŽKA
DRUŽSTVO
EMOCE
365 DNÍ
ZAVÝSKNUT
Í
NEVĚDOMÁ
VRSTVA
OSOBNOSTI
ŽIVĚ (esper.)
BÝVALÝ
EVR. STÁT
ČÁST
STROMU
PÍSMENO
ŘECKÉ
ABECEDY
KŮŇ
2
Í
NÁZEV
PÍSMENE
GRAMODESKA
ZAČAROVANÝ
SPOJKA
NÁZEV
PÍSMENE
ZN. SPORT.
VYBAVENÍ
ANGLICKÁ
SPOJKA
KREVNÍ
SKUPINA
VYPOUŠTĚNÍ
ŠKODLIVIN
ZÁJMENO
MET.
DRUŽICE
SPZ.
RAKOVNÍKA
ČÁST TĚLA
NĚKTERÝCH
OBRATLOVCŮ
SÍLA V ČÍNSKÉ
FILOSOFII
DRUH
PAPOUŠKA
ANGLICKY
„NOŽE“
HRAD V ČR
TURECKY
„JACHTA“
VODNÍ
PLOCHA
PŘEDLOŽKA
22