01.09.2011 Zpravodaj září 2011
Transkript
k stáru nemocný. Ve své poslední vůli r. 1523 rozhodl tak, že po jeho smrti (téhož roku) vyhlášení závěti vyvolalo u ostatních členů rodu zděšení! Dědicem měl být Petrův synovec velkopřevor Jan III. z Rožmberka (ostatní synovci Jošt, Petr a Jindřich byli opomenuti). Velký díl rožmberského majetku byl odkázán příteli Zdeňku z Rožmitálu a jeho přívržencům. Rozpoutal se zápas o záchranu rodového dominia. Bratři Jošt, Petr a Jindřich marně v Praze žádali, aby tato závěť nebyla vložena do Zemských desek, jako majetkové rozhodnutí. Zapsána byla. Když soudní úředníci z Prahy přinesli rozsudek o právoplatnosti závěti na Krumlov, rozzuřený Jindřich listiny nejen roztrhal, ale dokonce donutil úředníky, chráněné imunitou, papíry sníst (i když zalévané vínem). Potom byli uvězněni. To bylo vážné provinění a Jindřichovi z Rožmberka hrozila ztráta hrdla, cti a majetku! Jenže – v předvečer války s Turky český král Ludvík Jagellonský potřeboval zdatného válečníka Jindřicha, aby vedl české vojsko do Uher. Následující je známo: král Ludvík po neúspěšném boji zahynul u Moháče, Jindřich z Rožmberka zemřel cestou na bojiště (r. 1526). Rožmberské dědictví se vyřešilo tím, že cizí podílníci snížili svoje pohledávky, dominium zůstalo zceleno, ale bratři z Rožmberka těžko platili finanční náhrady až do čtyřicátých let 16. století. Došlo na rodinnou klenotnici i na zlaté a stříbrné předměty z měst a kostelů. Proto i půjčka od pana Adama I. z Hradce (+ 1531), a zástava Deštné a okolních vesnic. Výběr peněz pro vdovu paní Annu z Hradce vykonávali rožmberští úředníci. Zástavní pravomoc zůstala dalšímu držiteli panu Adamu II. z Hradce. Ten na pokornou žádost městečka Deštná, doplněnou měšci peněz, milostivě mu povolil opětovné vaření piva, roku 1577. Až v roce 1581 pan Petr Vok z Rožmberka měl dost peněz k tomu, aby zaplatil zbývající dluh zástavy a získal zboží (Deštnou, Černovice a další vsi) zpět k choustnickému panství. Jak bylo obyčejem, nařídil Petr Vok svému správci Šimonu Netolickému, aby sepsal podrobný urbář všech osedlých na svých panstvích, včetně jejich peněžních a naturálních povinností vůči vrchnosti. V tomto soupisu je i Deštná, takže můžeme nahlédnout do majetku a plateb našich předků v oné době. Díky za to Rožmberkům! F.K. KULTURA, ZAJÍMAVOSTI A VOLNÝ ČAS ŽIVOTNÍ JUBILEUM Nejstarší člen TJ Sokol Deštná Vlastimil Závodný oslavil minulý měsíc 85 let. Redakční rada Zpravodaje mu přála do dalších let hodně zdraví, štěstí a spokojenosti. Chci se k přání připojit a přidat ještě pár dalších vět a poděkovat nejen za práci pro Sokol, ale i za příkladný způsob života a práce. Určitě se v Deštné najdou pamětníci, co si Vlastu pamatují jako fotbalového obránce, který se na hřišti pro svou majestátní postavu nedal přehlédnout. Málo, ale bude těch, co vědí, kolik času, starostí a práce hřišti věnoval. Přestože byl fotbalový oddíl v Deštné založen v roce 1934 – hřiště „U Obícky“ bylo vlastně louka. Bylo to místo za dnešní benzínovou stanicí, směrem ke kamenolomu. Bylo nevyhovující a jediným místem, kde se v Deštné dalo sportovat, byla školní tělocvična a plácek na bývalém hřišti (dnes čalounické dílně). Musím ještě dodat, že se tam hrával volejbal a hřiště bývalo plné. Hrát Zpravodaj Deštenska chodil i Vlasta a jeho bratr Jindřich. Postavit nové hřiště bylo pro fotbalový oddíl nutností a tak se v roce 1952 začalo jednat. Pamatuji si, že o místo, kde je dnes hřiště, stálo i místní JZD. Chtěli tam upravit výběh pro telata, protože měli vedle ze stodoly u Němců (dnes Bőhmovi) vybudovaný kravín. Tou dobou byl předsedou Sokola Karel Klik, fotbalový oddíl vedl František Vosol a Vlasta Závodný byl jednatelem. Místo na hřiště se jim povedlo uhájit a myslím, že to jednání tehdy jednoduché nebylo. Jednoduché nebylo ani zajištění strojů na srovnání výškových rozdílů v terénu. V zajišťování strojů byl nejúspěšnější Vlasta. Nejen, že objednával, psal, telefonoval, ale dojel osobně do místa, kde zrovna buldozer měli. Jedním takovým místem byl i Kamenný Malíkov. Strávil tak spoustu času jednáním, ale zbylo ještě hodně ruční práce, při které pomáhal. Dnes by se asi řeklo, že má mimořádné manažerské schopnosti. Zajišťoval totiž i zájezdy na ligu hokeje do Českých Budějovic i Jihlavy, přivezl hokejové mantinely z Rožmitálu pod Třemšínem a pomáhal i při jejich zasazení na Kacíři. Po vybudování parketu pod Lipami objednával i hudbu. A ještě bych chtěla přidat jedno poděkování. Týká se zdarma opravených žíněnek do tělocvičny – takže dík Vlastovi a jeho bratru Jeníkovi i za to, že Čalounictví u Závodných dobře odvedenou prací proslavilo Deštnou. A na závěr chci napsat, že na hřišti se hrál první fotbalový zápas v roce 1954. Fialová SRPEN V LETECKÉM MUZEU DEŠTNÁ OČIMA KHL Je konec srpna, konec prázdnin, konec hlavní letní turistické sezony. I když bude letecké muzeum otevřeno ještě v září, je čas na první rekapitulaci uplynulých pěti měsíců. Tedy: „Co se povedlo a co ne?“ (Částečně budu opakovat některé sdělení ze svých předešlých článků.) Velmi kladně lze hodnotit, že se Letecké muzeum v Deštné objevilo během dubna až srpna v sedmi reportážích České televize a JH televize, což nám může závidět i město Jindřichův Hradec! Našemu Klubu historie letectví (dále KHL) se na konci května podařilo ve snaze o zviditelnění muzea nainstalovat velkoplošný billboard v Soběslavi, ten pomohl přilákat do deštenské aviatické expozice stovky, možná tisíce kolem něj projíždějících lidí. Za úspěch lze bezesporu považovat dlouhodobou zápůjčku cvičné ruské atomové pumy, fragmenty motorů a další součástky z německých proudových letounů Messerschmitt Me-262 „Schwalbe“. V polovině září si máme přijet na letiště Hosín pro letoun Z-37 Čmelák, který bude v příští sezoně multifunkčním leteckým trenažérem pro děti. Během léta jsme také obdrželi přibližně dvacet vojenských uniforem, kovový list vrtule, odborné publikace atd. Stejně jako webové stránky muzea zřízené Městem Deštná, také naše denně navštěvují desítky čtenářů. Do muzea přijela celá řada osobností z oboru letecké historie, bývalých i současných sportovních, ale také dopravních a vojenských pilotů, filmových herců či vyznavačů starých vozidel. Bohužel jsou však i věci, které se jednoduše řečeno, nepovedly. Od jara jednáme s vedením deštenské radnice o zřízení velkoplošných poutačů na objektu budovy -2- Zpravodaj Deštenska Leteckého muzea v Deštné a u zámku Červená Lhota. I když město získalo krajský grant již v průběhu dubna 2011, na konci turistické sezony reklama na budově muzea ani u zámku dodnes (tj. 30. srpna) není! Na obhajobu pana starosty Davida Šaška musím uvést fakt, že je mi známo, že nic bezdůvodně neodložil a na tento problém se tzv. nevykašlal. Právě on je za město hnacím motorem, aby obě tamní muzea dobře šlapala. Při letošním sčítání návštěvníků se na to však nikdo ptát nebude. Pokud má zámek Červená Lhota jednu z nejvyšších návštěvností všech památkových objektů v České republice, mělo by být automaticky naší snahou přesvědčit pomocí reklamy nejméně 10 až 15% turistů, aby jeli ještě „přes kopec“ o 3 km dál do Deštné do obou muzeí. Mohou si zde po jejich návštěvě zajít na zmrzlinu a na kávu, nejlépe i na oběd. Utržené peníze pak zůstanou v Deštné. Jako Hradečák jsem teď sám proti sobě, turisty bych měl spíše posílat k nám do města nad Vajgarem a doporučit jim například největší lidový mechanický betlém na světě. Když jsme však společně s tehdejší paní starostkou Vilmou Szutovou v listopadu 2008 podepisovali smlouvu o provozování muzea po dobu 30 let, zavázali jsme se s kolegy z našeho leteckého klubu, že budeme Deštné pomáhat, jak jen to bude možné. A naše slovo platí! Otázkou do příští sezony je nutnost rozšíření aviatické expozice o další prostory. V klubu konkrétní vizi máme, vyhlédnuté vhodné prostory také. Další je však nyní na konkrétním jednání zástupců našeho KHL s vedením deštenské radnice. V tomto roce k dnešnímu dni prošlo Leteckým muzeem asi 6500 platících návštěvníků a cca 300 hostů různých akcí. Můžeme doufat, že se do konce sezony s návštěvností dostaneme někam k číslu 7500. Je to poměrně úctyhodný počet, ale potenciál muzea je vyšší - kolem 10.000 až 12.000! Tak tedy snad příští rok … Pokud jsem v úvodu textu zmínil motory z Me-262, rád bych Vás pozval na jejich prohlídku. Když jsme je před zhruba měsícem přivezli, byly ve zuboženém stavu a zdálo se, že se nám rozsypou pod rukama. Po několika klubových brigádách už část z nich vypadá velice dobře a nebýt určitých „vyžraných“ míst v kovu, byly by téměř jako nové. Odhad délky prací na motorech je zhruba 1,5 až 2 roky s náklady přibližně 150.000 Kč! Jenže jak nám řekli na úřadu Jihočeského kraje v Českých Budějovicích: „… když jste je uchránili před ilegálním vývozem a prodejem do Německa, tak je taky zachraňte.“ Nepodaří se bohužel zachránit vše, ale mnohé z dobových artefaktů z jara 1945 zůstanou díky této konzervaci zachovány i pro příští generace. V sobotu 27. srpna 2011 se v Jindřichově Hradci uskutečnilo již „XVIII. setkání čs. válečných a poválečných letců“ z celé České republiky. Asi stovka návštěvníků si nejprve poslechla v kostele sv. Jana Křtitele hudbu 40. a 50. let minulého století v podání Dixieland Jazz Bandu Telč. Poté si hosté prohlédli fragmenty z německé stíhačky Focke Wulf Fw-190, kterou Muzeum Jindřichohradecka a náš Klub historie letectví vykopaly v pátek 13. května letošního roku nedaleko Otína. Kolem 12. hodiny proběhl pietní akt u Památníku letců na nábřeží Ladislava Stehny, program byl zakončen na vojenském cvičišti 44. motorizovaného praporu. Za město Deštná se akce zúčastnil pan starosta David Šašek a manželé František a Slávka Poslušní. Hlavním pořadatelem byl jako vždy náš KHL. Protože někteří z hostů akce projevili zájem vidět Letecké muzeum v Deštné, vydalo se několik plně obsazených aut na jeho prohlídku. Je určitě škoda, že veteráni vzdušných bojů navštívili během akcí „Setkání“ naše stále se rozvíjející muzeum -3- Zpravodaj Deštenska pouze dvakrát. Myšlenka započatá v roce 2008, která pokračovala tak úspěšně i v roce následujícím, skončila. Věřím však, že si fandové letectví do našeho muzea cestu najdou. Závěrem ještě pár vět. Máte-li zájem o letectví, podívejte se zhruba v polovině září na hodinový pořad České televize (ČT 2) „Historie.cz“. Byl natáčen 15. srpna 2011 v Leteckém muzeu v Praze - Kbelích. Téma natáčení bylo velice zajímavé: Českoslovenští letci od Mnichovského diktátu až po návrat do osvobozené vlasti v srpnu 1945. Pokud budete pořad sledovat, uvidíte a uslyšíte našeho bezesporu nejlepšího leteckého historika Jiřího Rajlicha z Vojenského historického ústavu v Praze a univerzitního profesora Ladislava Kudrnu z Prahy. Za „venkovany“ jsem byl k natáčení přizván já, což pro mě byla velká čest i nová osobní zkušenost. Jaká bude konečná podoba pořadu sám ještě netuším, protože právě probíhá jeho sestřih. Po natáčení jsem ještě do televize posílal jako podkladové obrázky různé dobové fotografie. Mezi nimi i snímek Pietní místnosti v Leteckém muzeu v Deštné, která je jediná svého druhu v České republice. Druhý díl tohoto pořadu o našich válečných letcích a jejich politických perzekucích by se měl natáčet během měsíce října a snad se podaří dostat televizní štáb alespoň kvůli podmalbovým záběrům do Leteckého muzea v Deštné. Rozhodnutí je na šéfovi dramaturgie pořadu. Více o Leteckém muzeu v Deštné najdete na webových stránkách: www.khl-jhradec.cz. Dozrály jeřabiny, což je jeden ze signálů, že se nezadržitelně blíží podzim. Tak ať se Vám všem i v této době daří jen dobře! Text: Vladislav Burian, KHL Fota z XVIII. setkání čs. válečných a poválečných letců -4- Zpravodaj Deštenska -5- Zpravodaj Deštenska Má osobní setkání Mé první osobní setkání s mediálně známou osobou, bylo zde v Deštné. Když místní fotbalový klub pozval Amforu Praha. Tehdy jsem hrál fotbal za žáky. Dlouho jsem pak neviděl žádnou mediálně známou osobu, až na střední škole, kdy jsem měl první týden praxe v hotelu Orea Dvořák v Táboře na bývalém Kotnově. Bylo to v pátek dne 8.8.2008. A byla to nejvyšší hlava státu pan prezident Václav Klaus. Tehdy jsem mu se svými spolužáky připravoval stoly k obědu. Když se pak přibližoval k hotelu, byli jsme posláni ke vchodu, abychom ho pozdravili a přivítali. Pak jsem se od střední školy setkával také s pár celebritami, až do doby než jsem nastoupil jako brigádník k ochrance. Tam jsem měl příležitost osobně poznat: Toma Cruise, Katie Holmes, Alana Delona, sira Seana Conneryho nebo zpěváka Jamese Blunta. Měl jsem příležitost potkat se i se samým Jamesem Bondem panem Piercem Brosnanem, ale bohužel jsem v té době neměl čas a tak jsem přišel o jeho osobní setkání. Dále jsem se potkal se známými českými celebritami, jako byl například: Josef Klíma, Michal David, Helena Vondráčková, Karel Gott, Václav Vydra. To byli osobnosti, se kterými jsem se osobně setkal a měl jsem z toho nesmírně obrovskou radost. Opravdu bych přál každému, kdo by se rád poznal osobně s pár českými i zahraničními osobnostmi tak jen doporučuji. Není to sice lehké se k nim dostat, ale vždy se najde řešení, kterým se můžete s osobností setkat! Ke každé osobnosti mám tolik slov a mnoho vzpomínek, že bych je mohl převyprávět, ale bohužel by to zabralo celý zpravodaj. Kamil Šindelář Vážení čtenáři, léto už se opět chýlí ke konci a tak se můžeme ohlédnout za zážitky, které jsme společně v Deštné prožili. V minulém čísle Zpravodaje Deštenska byla uvedena hezká fotografie z cirkusu, který naše město navštívil 19.7. t.r. Představení bylo určeno především pro děti, kterých přišlo dost. Děti se vždy dokáží bavit bez zábran a reagují bez přetvářek, jak to umí jen ony. Některé byly začleněny i do programu s různými produkcemi a kouzelnickými triky. Ale i dospělý člověk zde mohl vidět plno zajímavostí. Cvičení pejsci roztomile předváděli různé postavičky, například hajného s kloboučkem a puškou, Červenou Karkulku s košíčkem, slečnu s kabelkou na procházce, Pepka námořníka a další. Nejhezčí bylo vystoupení s bílými cvičenými holoubky, které předváděla v bílém obleku manželka šarmantního majitele cirkusu. Nakonec tatáž krásná paní vrhala nože kolem těla i hlavy jednoho vybraného účastníka z obecenstva, takže si všichni užili i napětí. O přestávce cirkusový klaun prodával hezké a neobvyklé suvenýry a tak se děti i dospělí dobře pobavili a potěšili z hezkého programu, který pro nás deštenské, cirkus „Williams“ připravil. Dále bych Vám ráda napsala o letních návštěvnících v kostelíčku sv. Jana Křtitele v Lázních v Deštné. Byli to většinou lidé, kteří navštívili i naše obě zajímavá muzea – letecké a provaznické na náměstí. O prázdninách přijíždělo hodně turistů na kolech s dětmi, kteří se jen krátce zastavili, nahlédli do kostelíčka přes mřížoví, přečetli si stručný text o historii na dveřích, posvačili na lavičce a odjeli. Někteří ale požádali o otevření kostelíčka s výkladem. Tito byli rádi, že se dozvěděli více nejen o historii svatojánského -6- Zpravodaj Deštenska pramene z bývalých lázní, ale i o zajímavé historii města Deštná, což jim prý nikdo přímo v Deštné neposkytl. Někteří si poslechli i písně a árie z oper, které uvádíme na našich pravidelných koncertech v kostelíčku sv. Jana Křtitele. Bylo to pro ně zpestření zážitků z Deštné a všichni přáli našemu hudebnímu souboru mnoho úspěchů. Letos jsme zřídili v kostelíčku i „Knihu návštěv“, kde nám mohou napsat návštěvníci kostelíčka i účastníci koncertů své dojmy. Zatím nám napsali turisté z Moravy, z Prahy, z východních Čech a též ze Slovenska. Mnozí se podivují nad tím, že zde máme takové historické vzácnosti, jako například starobylý chrám sv. Ottona, historické městské jádro a krásnou kašnu s andělem ochráncem z roku 1888, na hřbitově pochovaného světoznámého hudebního skladatele Karla Ditterse z Dittersdorfu a známého mecenáše, malíře, spisovatele a tajného komořího vatikánského papeže – pátera Bedřicha Kamarýta, jehož obrazy se nacházejí i v zámoří. Samozřejmě i prastaré svatojánské lázně a poutní kostelík sv. Jana Křtitele se svou bohatou historií. Mám radost, že mohu alespoň některým turistům navštěvujícím naše město Deštná o těchto zajímavostech vyprávět a že se jim u nás líbí. Budu citovat jeden zápis z Knihy návštěv od turistů z Olomouce. „Děkujeme mnohokrát za zajímavé vyprávění o městě Deštná, o kostelíčku sv. Jana Křtitele a bývalých svatojánských lázních. Krásný byl i zpěv árií z koncertů od paní průvodkyně. Byl to pro nás příjemný a nezapomenutelný zážitek.“ Pro zasmání uvedu ještě historku se skupinou motorkářů. Měli namířeno do našeho leteckého muzea. Zde u Lázní se zastavili, podívali se do kostelíčka a divili se, že zdejší lázně byly ve své době dle Bohuslava Balbína třetí nejznámější v Čechách. Měli již informaci, že se v Deštné dobře vaří a těšili se na oběd. Řekla jsem jim o obou našich restauracích, kde si mohou pochutnat. Když jeden z nich prohlásil „ty vole, tu v Deštné je ale veget“, tak jsem pochopila, že se jim bude u nás líbit a popřála jim hezký pobyt a šťastnou cestu bez nehod. Někteří návštěvníci si fotografují nejen kostelík, ale i zbylé památné stromy svatojánské aleje, která byla vždy ozdobou tohoto posvátného poutního místa a byla svým způsobem i historickou památkou, která k lázeňskému areálu odedávna patřila. Letos v březnu bylo pokáceno opět cca 10 obrovských stromů z původní aleje, která čítala dle vyprávění kolem 40 stromů. Nyní z ní zůstalo jen 7 stromů od -7- Zpravodaj Deštenska hřbitova ke kostelíčku a to u Lázní 4 stromy a u hřbitova 3 stromy. Všichni, kteří ctí a obdivují krásu přírody, věří, že už to kácení ustane a zůstane zde alespoň toto torzo, kde stromy na jaře kvetly a jsou zelené. Člověk žije jen několik desítek let, ale stromy, ty vzácné bytosti, nás několikrát převyšují. Majestát stromů byl vždy obdivován a naše alej vždy na jaře tak krásně kvetla, voněla a celý rok poskytovala stín. Když jsem viděla padat ty obrovské kmeny k zemi, bylo mi to velmi líto. Od rybníčka ke hřbitovu vznikla neupravená planina, kde už při posledním kácení asi před deseti lety byla snad plánována výsadba nových stromků, ale vzhledem k problémům s okolními pozemky k tomu asi těžko dojde. Pamětníci v Deštné si ale uchovají navždy v paměti vzpomínku na tuto krásnou a památnou alej i když se dá říci, že dnes tudy chodí pěšky jen málo lidí a většinou jen rychle bez zájmu projede autem. Přikládám foto loňské aleje. Ke vzniku našeho hudebního souboru sv. Jana Křtitele v roce 2003 bych ráda podotkla, že tento soubor vznikl na popud některých občanů, proto, abychom obnovili kulturní akce v Lázních, které byly vždy velmi oblíbené a také proto, abychom opět zviditelnili známé poutní místo a kdysi velmi vyhledávané lázně sv. Jana v Deštné. V minulém režimu budování socialismu nebylo žádoucí, aby se připomínalo posvátné místo, které po staletí navštěvovalo tisíce poutníků věřících v uzdravení a pomoci sv. Jana Křtitele i svatojánského pramene. Ani nebylo vhodné, aby vešlo ve známost, že tehdejší majitel pan Čestmír Řezník, který tomuto místu věnoval všechen um a sílu, po jeho znárodnění předčasně zemřel. Také jsme se mnozí přesvědčili, že ani z našeho okresu Jindřichův Hradec téměř nikdo již nevěděl o existenci poutního místa a starobylých lázních, což jsme pokládali za velkou škodu pro rozvoj našeho města. Nyní se opět všemožně snažíme, aby toto vzácné místo na okraji města Deštná mělo opět známou historii a nedošlo k zapomnění pro další generace. Zejména děti z hudebního souboru sv. Jana Křtitele si tohoto velmi váží a svými vystoupeními přispívají též ke zvelebení tohoto místa. Dále připomínáme, že výstava v přísálí Kulturního domu v Deštné, kterou pořádá pod záštitou městského úřadu Sdružení výtvarníků Deštenska, bude otevřena do 7. září 2011. V září zveme zejména deštenské školáky. Vystavují deštenští a jindřichohradečtí výtvarníci a letos je možné si zakoupit krásná květinová zátiší 90-leté malířky a restaurátorky z Jindřichova Hradce – paní Věry Cerhákové. Cena je uvedena na obrazech a je zde i telefonní číslo na dceru malířky, u které je možno obrazy zarezervovat a po skončení výstavy je zakoupit. Na výstavu bylo věnováno i několik uměleckých fotografií pod názvem „Vzácnost památných stromů“. V Jindřichově Hradci vystavují naši výtvarníci z Deštné od 3. - 14.9.2011 v galerii Inspirace u Langerů, nám. Míru 138 pro ROSKU. Výstava je benefiční. Dobrovolné příspěvky budou věnovány postiženým roztroušenou sklerózou na rekondiční cvičení a rehabilitaci. Nezapomeňte, že v sobotu, dne 24. září 2011 v 16. hod. se koná zajímavý koncert v kostelíčku sv. Jana Křtitele v Lázních v Deštné. Účinkuje hudební skupina X-tet z Jindřichova Hradce krojovaná skupina s moravskými písněmi, malé baletky a další členové místního hudebního souboru. Těšíme se na Vaši účast. Za hudební soubor sv. Jana Křtitele Eva Kadlecová -8- Zpravodaj Deštenska FOTOGALERIE V srpnu proběhly úpravy MŠ – výměna oken a koberce, částečné zazdění, barevné malování. Deštenský lom. -9- Zpravodaj Deštenska ČOV Deštná - nahoře foto Areálu č.1, dole Areál č.2. Jednoroční zkušební provoz bude zahájen 22.9.2011. - 10 - Zpravodaj Deštenska SLOUPEK DEŠTENSKÉ KNIHOVNY 14.9.1931 - Ivan Klíma - 80 let - rod. jménem Ivan Kauders, český spisovatel a dramatik. Narodil se v Praze; za druhé světové války strávil tři roky v koncentračním táboře Terezín, z kterého se dostal jako čtrnáctiletý. Jeho rodiče byli židovského původu. Vystudoval gymnázium a Filozofickou fakultu UK. Po absolutoriu v roce 1956 pracoval jako redaktor časopisu Květy a v letech 1959–1963 v nakladatelství Československý spisovatel. Poté psal do Lidových novin, Literárních listů (až do jejich zákazu), do časopisů Květen, Plamen a Orientace. V letech 1953–1967 byl členem KSČ, 1967 byl ze strany vyloučen. 1969 odjel do USA, kde působil jako hostující profesor na Michiganské univerzitě. Po návratu v roce 1970 už byl zakázaným autorem, publikovat mohl jen v samizdatu a exilu a živil se dělnickými profesemi. Jeho dílo je rozsáhlé a žánrově pestré: próza, dramata, reportáže, eseje, fejetony a knížky pro děti. V roce 2002 mu byla udělena Cena Franze Kafky za celoživotní dílo a knihu Velký věk chce mít též velké mordy o životě a díle Karla Čapka. V naší knihovně máme od Ivana Klímy jednu povídku: Panna nebo netvor. 12.9.1921 Stanisław Lem - 90 let - polský spisovatel sci-fi; dnes se jako jediný kontinentální Evropan může pochlubit tím, že jeho jméno je řazeno po bok žijících či dnes již klasických legend jako jsou Arthur C. Clark, Isaac Asimov, Robert A. Heinlein či Ray Bradbury - abychom vyjmenovali alespoň ty nejslavnější z nejslavnějších a největší z největších. Román Solaris vyšel ve Spojených státech již v roce 1970 a jeho autor se brzy nato stal čestným členem organizace Science Fiction Writers of America. Literární příloha deníku New York Times mu jako prvnímu autoru sci-fi v historii věnovala rozsáhlý článek na titulní straně. Stanisław Lem se narodil roku 1921 ve Lvově v rodině místního starousedlíka, lékaře Samuela Lema. Po druhé světové válce jejich rodné město připadlo Sovětskému svazu a místní Poláci museli volit mezi přijetím sovětského občanství a opuštěním města. Lemovi se vybrali druhou možnost a roku 1946 se přestěhovali do Krakova, kde Stanisław dokončil lékařskou fakultu a kde také už natrvalo zakotvil. V témž roce se pokusil psát beletrii, nejprve publikoval v časopisech. V listopadu 1950 začal pracovat na Astronautech, které dokončil a vydal v roce následujícím. Jejich okamžitý úspěch mu otevřel dráhu profesionálního spisovatele. Neméně důležité, u nás přitom téměř neznámé jsou Lemovy publicistické texty, v nichž se zabývá především kybernetikou, informatikou, genetikou, robotikou, internetem a dalšími tématy, která úzce souvisejí s civilizačním pokrokem. Právě díky těmto textům se Lem záhy proslavil jako prognostik, jenž byl leckdy sám překvapen, když se objevy, které kladl do vzdálené budoucnosti, začaly uskutečňovat už za jeho života. Zemřel 27. 3. 2006 v polském Krakově. - 11 - Zpravodaj Deštenska V naší knihovně se můžete seznámit s dílem Stanislava Lema v těchto titulech: K mrakům Megallonovým, Kyberiáda, Příběhy pilota Pirxe. 16.9. 1911 - William Gerald Golding - 100 let - anglický spisovatel a básník, oceněný Nobelovou cenou. Narodil v St. Columb Minor, vesnici poblíž Newquay v Cornwallu. Začal psát již ve svých sedmi letech. Jeho otec byl místním učitelem a intelektuálem s radikálním politickým přesvědčením a silnou vírou ve vědu. O Goldingově cornwallském původu se zřídkakdy mluví, nicméně jako mladík se učil kornsky. S rodinou se přestěhoval do Marlborough, kde navštěvoval gymnázium. Později (1930) na Oxfordské univezitě studoval přírodní vědy a angličtinu. Jeho první kniha, sbírka básní, spatřila světlo světa rok předtím, než získal bakalářský titul za umění. V roce 1939 se oženil s Ann Brookfieldovou, analytickou chemičkou. V Salisbury se stal učitelem angličtiny a filosofie na Bishop Wordsworth's School. Během druhé světové války sloužil u královského loďstva a účastnil se potopení slavné německé bitevní lodi Bismarck. Byl i u vylodění v Normandii. Teprve na konci války se mohl vrátit k psaní a vyučování. V roce 1961 mu jeho úspěšné knihy dovolily opustit učitelský post a strávit rok psaním na Hollins College ve Virginii. Později se stal spisovatelem z povolání. Stejně jako James Lovelock žil ve Wiltshiru a když Lovelock vysvětloval svoji teorii, Golding navrhl nazývat ji Gaia podle řecké bohyně země. V roce 1988 mu královna Alžběta II. udělila čestný rytířský řád. William Golding zemřel ve svém domově v Perranarworthal, poblíž Trura, Cornwall, 19. června 1993 a byl pohřben na kostelním hřbitově v Bowerchalke, Wiltshire, v Anglii. V naší knihovně máme knihu Pán much a Věž. Na knize Pán much je zajímavé, jak čtenář prochází příběhem a zároveň si uvědomuje, že barbarství dříve bylo zcela normální a že se přesně k tomu samému vracíme i my "civilizovaní", dostaneme-li se do svízelné situace. Je zde cítit jakési varování před návratem k barbarství ('v každém z nás je ukryt barbar'). Věž (1964) je alegorií týkající se hrdinova posedlého předurčení postavit obrovskou věž katedrály bez ohledu na následky. 21.9.1866 - Herbert George Wells - 145 let - anglický spisovatel. Je považován za jednoho ze zakladatelů science fiction. Wells se narodil v britské středostavovské rodině v městě Bromley v hrabství Kent. Jeho otec byl drobný obchodník, který rodinný příjem vylepšoval profesionální hrou kriketu. Matka ale vedla syna k četbě. Z finančních důvodů se Wells stal nejprve učněm v obchodu s textilem. Brzy však obdržel stipendium a mohl tak studovat biologii u Thomase Henryho Huxleyho, velkého propagátora darwinismu. Diplom získal roku 1890, nějakou dobu působil jako učitel a od roku 1893 se stal spisovatelem na volné noze. Wells velice ostře vnímal sociální rozdíly a napětí v tehdejší britské společnosti, které - 12 -
Podobné dokumenty
07.02.2011 Zpravodaj 2011/01
za své blízké i za své město Deštná. Téměř každý sem chodil do kašny pro vodu, a tak to
bylo i místo společenských setkání, kde se vyprávěly i různé příhody a nové zajímavosti.
Náš tatínek nám vždy...
Magazín 02/2013pdf3 MB
III, který je na Velkou Moravu vyslal.
Oba bratři patřili mezi významné učence své
Reportáž ze střetnutí s Romy v Litvínově 18.10.2008
Běžní obyvatelé se tak ocitli v cenové pasti. Jejich byty jsou v podstatě neprodejné a na nové
nemají. A když už byt prodají, nekoupí ho nikdo jiný než zase cikáni – respektive realitní
kanceláře, ...
Magazín 04/2013pdf3 MB
Občanské průkazy sice zůstanou i po 1. lednu 2014 nějakou dobu platné, ale občan nebude mít uvedenu v občanském průkazu celou adresu včetně názvu ulice a s tím mohou
nastat problémy u pošty, peněžn...