Sponzoři novin: Číslo 51 říjen 2015 zdarma

Transkript

str. 1
Zajímavé čtení pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku
Číslo 51
říjen 2015
zdarma
Vydává Úřad městyse Kamenice u Jihlavy
Opravené obecní budovy - Základní škola v Kamenici
Sponzoři novin:
Josef Burián, Kamenička 4
VOTOP s.r.o. Znojemská 84, Jihlava
Jiří Vaněk, Kamenice 238
Truhlářství Jiří Prukner, Kamenice 321
GAMA Kamenička, Marie Machová
Pekárna Kamenice, Kamenice 38
Řezník-uzenář, Josef Kratochvíl, Kamenice 220
Potraviny, Bohumil Paul, Kamenice 442
Autoklempířství Stanislav Sedlák, Kamenice 463
Vysoušení EMZET, Miloš Žáček, Kamenice 258 (Brodek)
Pohostinství TEMPO, Jan Kratochvíl, Kamenice 34
Pohostinství Tomáš Hrdlička, Kamenice 493
MUDr. Jan Kudrna, praktický lékař, Kamenice
FLORAKO, Jaroslav Kolařík, Kamenice 37
Květiny a dárkové zboží, L. Příhodová, Kamenice 317
STOCO, s.r.o. - prodejna, montáže termofasád - Kamenice č. 16
Jana Jonášová, Kamenice 175
Petr Benda, zem. práce a opr. mot. vozidel, Kamenice 253
VHST, s.r.o., Pelhřimov
ASTERA G, s.r.o. - papírové obaly, tisk a vydavatelství, Jihlava
PENADOP, s.r.o., Jiří Pesr, Řehořov 24
Potraviny u Jansáku, s.r.o., Kamenice 436
Lukáš Jelínek, Truhlářství Kamenice 139
SYNER VHS Vysočina a.s., Jihlava
ZEOS s.r.o., Kamenice
GASTROMSERVIS Ferda Miloš, Kamenice 476
LACTOENERGO, s.r.o., Na Hranici 8, Jihlava
AQUECON, a.s., Praha 4 - Nusle
STAVONA Jihlava, s.r.o., Jihlava
ENVIRO-EKOANALYTIKA, s.r.o., Velké Meziříčí
Anna Hobzová, Skorkovského 164, Brno
ESKO - T, s.r.o., Třebíč
COLAS CZ, a.s., Praha 9
VIA ALTA a.s. Třebíč
Vinotéka Fontána Kamenice
Jelínek a spol., Žižkova 15, Jihlava
Jindra Pokorná, Kamenice 484
Guesto, Renáta Zemanová, Řehořov 97
A.S.A, s.r.o., Dačice
SWIETELSKY stavební, s.r.o., Pelhřimov
str. 2
Sedmnáct zastavení léta
Vzpomínáte na seriál „Sedmnáct zastavení jara“?
Já tu mám pro vás „Sedmnáct zastavení léta“(2015):
1. Rekonstrukce místní komunikace v ulici
Podfarské - Kamenice
Zhotovitel: VHST s.r.o. Pelhřimov
Cena: 5.467.129 Kč s DPH
2. Snížení energetické náročnosti budovy domu
s pečovatelskou službou a úřadu městyse Kamenice
Zhotovitel: TOMIreko, s.r.o. Třebíč
Dotace: 4.576.761 Kč ( Státní fond životního prostředí
ČR)
3. Přírodě blízké protipovodňové opatření
v městysi Kamenice
Zhotovitel: SPH stavby, s.r.o. Bystřice nad Pernštejnem
Dotace: 12.895.223 Kč (Státní fond životního prostředí
ČR)
4. Kamenice, kanalizace a ČOV Řehořov – I. etapa
Zhotovitel: VHST s.r.o. Pelhřimov
Cena: 5.887.572 Kč bez DPH (DPH si uplatňujeme)
Úvěr ČSOB ve výši 3.000.000 Kč
5. Datová dálnice Kamenice
Zhotovitel: První telefonní společnost s.r.o. Jihlava
Cena: 2.932.350 Kč bez DPH (DPH si uplatňujeme)
Dotace: 2.103.093 Kč
(Regionální operační program JV (ROP JV))
249.400 Kč (Kraj Vysočina)
str. 3
8. Městys Kamenice – Oprava místní komunikace
v Kameničce č. 2 rok 2015
Zhotovitel: COLAS CZ, a.s. divize Jihlava
Cena: 935.308 Kč
Dotace: 150.000 Kč (Kraj Vysočina - Fond Vysočiny)
6. Nákup lesní vyvážečky AGA LV 8
a hydraulické ruky
Dodavatel: FOREST MERI s.r.o. Brno
Cena: 899.500 Kč bez DPH (DPH si uplatňujeme)
Dotace: 386.190 Kč (Státní zemědělský intervenční fond – SZIF)
7. Oprava místní komunikace ve Vržanově
Zhotovitel: SILSTAP, s.r.o. Jihlava
Cena: 770.532 Kč
9. Průzkumný HG vrt k.ú. Kamenička
Zhotovitel: ENVIRO – EKOANALYTIKA, s.r.o. Velké
Meziříčí
Cena: 464.033 Kč (bez DPH) (DPH si uplatňujeme)
Dotace: 345.816 Kč (Státní fond životního prostředí ČR)
10. Odvlhčení suterénu MŠ v Kamenici
Zhotovitel: Miloš Žáček, Kamenice 258
Cena: 109.301 Kč
str. 4
11. Výstavba vodovodního řadu Ř4 LT DN100
Kamenice u Jihlavy
a Zokruhování stávajících vodovodních řadů
Kamenice u Jihlavy a posílení vodojemu
Zhotovitel: SYNER VHS Vysočina, a.s. Jihlava
Cena: 2.553.112 Kč
Dotace: 1.531.867 Kč
(Kraj Vysočina - Dotace na infrastrukturu vodovodů a kanalizací)
12. Zasíťovaná a prodaná parcela na Kameničku
Vytýčení parcely, zaměření věcných břemen vodovodu
a kanalizace, přivedení elektřiny, vody, plynu, připravení vjezdů – rozšíření a zpevnění, nový přejezdový
propustek, odkanalizování parcely – nově zlegalizovaná
výusť V7
13. Oprava komunikací a vjezdů recyklátem
a prostřikem v Kamenici a v Řehořově.
Zhotovitel: Krajská správa a údržba silnic Vysočiny,
Příspěvková organizace Jihlava
Cena: 405.527 Kč
14. Nátěr střechy kostela a výmalba kostela
Zhotovite: Jaroslav Hamáček – střecha
Jiří Vaněk – výmalba
Cena: 514.717 Kč (nátěr střechy)
108.700 Kč (výmalba kostela)
Dotace: 300.000 Kč (Ministerstvo kultury ČR)
290.000 Kč (Městys Kamenice
– součást rozpočtu 2015)
33.417 Kč (farnost Kamenice)
Náklady na nátěr střechy se ukazují vyšší, protože jsou
ve špatném stavu obě věže.
str. 5
15. Vybudování dalších chodníků
k tělocvičně, Na Sádce, k čekárně v Řehořově
16. Zadláždění schodů před sokolovnou.
Oprava zábradlí na potoku Kamenička v zatáčce
u fary (požadavek LČR).
Cena: cca 40.000 Kč
Toulavá
kamera
Ve sváteční pondělí 6.7.2015 se v Kamenici natáčela Toulavá kamera, která je zařazována na ČT 1
každou neděli v 10.00. Natáčelo se ve tvrzi, v kostele
a u „špitálky“. S Maruškou Rečovou jsme si to moc
užily. Kdy bude tato reportáž zařazena do vysílání ještě
nevíme, ale pokud se to dozvíme předem, dáme určitě
vědět! V časopisu „Turista“ (č.10 – říjen 2015) vyšel
o naší Kamenici obsáhlý článek.
17. Vodovod Kamenice – Žákův mlýn
Zhotovitel: ENVIRO – EKOANALYTIKA, s.r.o. Velké
Meziříčí
Cena: 498.500 Kč bez DPH (DPH si uplatňujeme)
Takže toto je výčet hlavních investičních prací tohoto
léta. Není toho vůbec málo. Za každou akcí jsou hodiny
přípravy, vyřizování, kontrolování, řešení všech problémů, které se vždy vyskytnou až během realizace, konzultace s projektanty, hodiny kontrolních dnů a kontroly
rozpočtů jednotlivých faktur. Měli jsme štěstí na slušné
firmy a jejich pracovníky, kteří se byli ochotni domluvit,
důsledné inženýrské dozory i koordinátory bezpečnosti
a v neposlední řadě dobře odvedenou práci všech našich
radních, zastupitelů, zaměstnanců, včetně paní účetní
i paní pokladní. Všem patří veliký dík! Jen za jejich
pomoci je život v Kamenici a místních částech zase
o něco pohodlnější a radostnější. A o to nám všem jde!
Eva Jelenová, starostka
a Miloš Duba, místostarosta
str. 6
Střípky z kamenické pouti 2015
Už v pátek 24.7. jsme se se sešli ve tvrzi na slavnostní
vernisáži nově instalovaných výstav. Mohli jsme obdivovat náladové přírodní snímky RNDr. Milana Macháčka, ke kterým nám sám autor přidal zajímavý výklad.
Pamětníci si zavzpomínali nad dobovými pohlednicemi
Ing. Milana Rezka, našeho bývalého občana. Zájem
vzbudily i háčkované figurky Marie Solařové. V jedné
z místností se objevily dokonalé velké fotografie, které
připomínaly umělecké obrazy, od Josefa Matějíčka.
Výstavy ve tvrzi navštívilo téměř 600 lidí.
Sobotní podvečer se už tradičně odehrával na Líchách, příznivce rock and rollu, jazzu a swingu potěšila
skupina TheShots, ve které jsme objevili našeho známého bubeníka Tomáše Bartůška a dokonce vždy ochotně
zaskakujícího Honzu Čápa – tentokrát jako „basáka“.
Jako další se nám představili Klára Bartáková a Oskar
Gotlieb a jejich formace Prezent. Tentokrát jsme si je
mohli poslechnout trochu déle a určitě jsme nelitovali,
společně jsme si zazpívali a zatančili. Na Prezent navázal
tradiční Druhej dech, záruka kvalitní country a bluegrassu – osvědčená skupina kamenické kultury.
V neděli tu bylo něco pro milovníky dobré dechovky.
Úkolu se tentokrát bez problému zhostila dechová kapela Galáni z Přibyslavic u Velké Bíteše. 6 krojovaných
hudebníků a 3 zpěváci dokázali, že se tomuto druhu hudby nevěnují
pouze staříci
a stařenky, ale
že na Moravě najdeme
i mladé kvalitní kapely.
Hlavním hostem naší pouti
str. 7
bíče Storm, která dokáže velmi snadno rozdovádět své
kamenické příznivce. Povedlo se jí to i tentokrát.
Pro mladé publikum byly uspořádány 3 pouťové zábavy, na kterých bylo možno spatřit 5 seskupení: Jordan
II, J2, Rockle band, Patron a Anna rock.
byla stále populárnější skupina Jelen, která potěšila
posluchače všech věkových kategorií. Připomínáme,
že „Jeleni“ jsou nositelé ceny Anděl v kategorii Objev
roku 2014. Takže jsme si s chutí poslechli Magdalenu,
Jelena, Nebe nad Prahou i Nelítám….. Závěr kulturního
programu obstarala naše oblíbená rocková kapela z Tře-
Pro děti a mládež své pouťové atrakce provozovala
rodina Vildomcova a jejich působiště „Na Place“ bylo
tentokrát esteticky orámováno nově zrekonstruovanou
ulicí Podfarskou i zákoutími s touto stavbou souvisejícími.
Každý člověk si kamenickou pouť užil po svém a určitě se těší na to, co ho čeká v létě v roce 2016.
str. 8
Řehořov
Letošní rok byl pro Řehořováky prozatím velmi
perný a vyčerpávající. Již od jara Řehořovem šuměly
zprávy o plánované rekonstrukci silnice I-602 vedoucí
přes obec. Pro rok 2015 to byla událost číslo jedna.
Vraťme se ale na chvilku ještě časem zpět. K akcím,
které zpříjemnily život ve vsi na konci roku 2014.
Před první adventní nedělí, v sobotu 29. 11., se sešel
snad celý Řehořov u rozsvícení vánočního stromku
a zvoničky v Řehořově. Zpívali jsme společně koledy,
popíjeli výborný svařák a ochutnávali cukroví. Vánoce
opět uběhly jako voda a čekal nás Silvestr a přivítání
roku 2015. Poprvé se nám představila místní hudební
skupina Zádrhell. Doslova zazářila a sklidila veliký
aplaus. Nezůstalo jen u tohoto vystoupení a parta
úspěšně vystupuje na různých akcích v regionu.
Od nového roku u nás proběhly další tradice jako je
Tříkrálová sbírka, Hasičský ples, Masopust. V dubnu
k nám zavítalo divadlo z Polné s příjemnou komedií
Otylka. Sportovci letos vyjeli na cyklovýlet Řehořovská 60-tka a pro velký elán a síly nastavili ještě laťku
výš a uskutečnili Řehořovskou 100-ku.
A pak přišel květen a informační schůze ohledně
plánované uzavírky, rekonstrukce silnice a položení
kanalizace. Paní starostka Eva Jelenová a pan mís-
tostarosta Miloš Duba nás seznámili s průběhem prací
a odpovídali na někdy rozhořčené dotazy místních
v přeplněném sále kulturního domu. Všichni jsme se
uzavírky obávali, protože nás čekalo odříznutí od běžné dopravy do práce, škol i zásobování.
Od 1. 6. to vypuklo. Většina spojů byla samozřejmě
zrušena, zastávky přesunuty. Přestože jsme nové jízdní
řády měli k dispozici, dostat se první dny do práce
autobusem včas byl úspěch, jelikož se průběžně upravovaly. Navíc objízdné trasy byly zdlouhavé, což ale
jinak nešlo. Cesta do práce autem byla také někdy
zážitkem. Snad všichni jsme zjistili, jak důležité jsou
spojovací polní cesty a most přes dálnici. I když byl
Řehořov doslova obklíčen zákazovými značkami, motali se tu (díky navigacím, drzosti, možná i zoufalosti)
řidiči osobních aut a kamionů, kteří se snažili projet
Řehořovem za každou cenu. Tuto potřebnou rekonstrukci jsme přečkali a doufáme, že nám opravená
silnice dlouho vydrží.
Letošní pouť jsme si zpestřili tradičním fotbalovým
utkáním místních mužstev. Léto bylo velice parné
a než jsme se nadáli bylo tu „Loučení s prázdninami“.
I tento rok naše omladina připravila krásný program
pro děti. Plnily se různé úkoly. Děti prokázaly odvahu
str. 9
Řehořov ale i trápí řada nevyřešených věcí ,na které
zatím nevyšly finanční prostředky nebo se nenašlo
zatím jejich řešení. Máme tu místní komunikace
ve špatném stavu. Velký a rychlý provoz na silnici
I-602. Hasičskou nádrž, která neslouží svému účelu.
Problém s mostem přes dálnici, který bude zbourán
při její rekonstrukci a zkomplikuje se tím přístup
k pozemkům za dálnicí.
Je spousta věcí dobrých a špatných, veselých
i smutných, které čas pro nás přináší. Říká se často, že
bylo dříve lépe, nikdy není možno všem se zavděčit.
Teď si v Řehořově žijeme takhle a je nám docela fajn.
Michaela Mutlová
při strašidelné stezce, opékaly si buřty a lampionovým
průvodem zakončily krásný letní den.
Máme velkou radost z aktivity místních mladých
lidí. Jsme pyšní na hudební partičku Zádrhell a také
na skupinu Rockfire,která vystupuje s ohnivou show.
Nesmíme opomenout na naše dobrovolné hasiče, kteří
nás reprezentují na hasičských soutěžích a zaštiťují
různé akce v Řehořově. Bez spousty nadšenců a dobrovolníků by Řehořov nebyl takový. Proto také velké
díky patří lidem, co se starají a přiloží ruku k dílu. Ať
už se jedná například o zimní údržbu komunikací, letní
sečení trávy, úpravu okrasných ploch na vsi, brigády
na hřišti, chod „hospody“, píší kroniku, starají se
o místní o knihovnu nebo o kapličku.
Až se zima zeptá...
Až se zima zeptá, co jsi dělal v létě, jsme ve Vržanově, v nejmenší obci městyse Kamenice, připraveni. Letos
jsme se dočkali nové silnice okolo obce Za Humny. Protože v části obce Vejpustek je veliký kopec, v zimních
měsících když nasněží nebo je náledí se nedá jezdit.
Potom silnice okolo Humen je jedinou přístupovou
cestou k domům na Vejpustku. Jednalo se o opravu asi
500 m vozovky o šířce 4 m a s celkovými náklady asi
770 tis. Kč. Je opravena i otočka autobusu. Občané naší
obce si nemohou vynachválit hlavně odpolední spoje,
kdy si mohou zajet nakoupit nebo něco vyřídit směrem
na Jihlavu.
Jsme rádi, že je občany využíváno na kraji obce hřiště
a vedle dětské hřiště. Naše obec se líbí i turistům, kteří
tudy prochází od Kamenice do Přímělkova, obdivují
pěkně udržovaný parčík s propagačním panelem. Líbí
se jim, že i malá obec může být hezká.
Po celý rok je využíván kulturní dům. V lednu
tradiční ples, pokračoval masopustem, dále jsme mohli
navštívit divadelní představení Moje maminka. Během
roku je kulturní dům využíván k různým rodinným oslavám a zábavám. Plánovaný výlet na Bílou horu budeme
muset odložit na jaro příštího roku.
Ve Vržanově 28. září 2015
Zapsala: Vlasta Cahová
str. 10
……, kdo po tobě ide …..?
Milan Jelen
Naprostý klid, jen v lesním průseku občas tiše poskočí kladka na sloupu lanovky, která pomalu spěchá
mezi třineckými Oldřichovicemi a Javorovým. Značky
nás pak neomylně vedou přes Šindelnou, ropické rozcestí a Kalužný k místu zvanému Babí vrch. Stejně se
jmenuje i naše základna ve Frýdlantu pár desítek km
odtud. A pak už jen pouť přes Lačnov do Horní Lomné
k Salajce. Po občerstvení nás autobus dopraví do Návsí
a odtud strojově pravidelně jezdící vlaky směřují přes
Český Těšín a Frýdek k našemu dočasnému domovu.
Druhý den nás vyzývá vrchol nejvrcholovatější. Start
z parkoviště v Malenovicích, pak Satina, Hradová a Ivančena až k Malchoru. Tam vidíme v hlubokém záklonu
vrcholek Lysé hory. Téměř 1 kilometr se 170metrovým
převýšením. Opilá cesta se vine zleva doprava mezi
oplocenkami. Čím víc se blížíme, tím se zdá špička
nedosažitelnější….jsme tam…. Před trochou jídla a nápojem ještě asi pět až deset minut ve stínu odpočíváme
po horkém putování. Z 3 nevábných občerstvovacích
stánků si určitě každý pocestný překvapivě aspoň jedno
vybere. Pokud se nepropadne vetchou podlahou stavební
buňky, dokonce si i odskočit může. Doufejme, že se rozestavené modernější objekty na Lysé vbrzku dokončí
a stanou se důstojným bodem nejvyšší beskydské hory.
Někomu se jde dolů z kopce lehčeji, jiný má radši rovinu.
Přes Lukšinec a Albínovo náměstí se pomalu blížíme
k okraji Ostravice. Stejným tempem se do hor blíží vydatná bouřka a my litujeme turisty, které jsme asi před
hodinou potkali. Šli opačným směrem vzhůru a nedbali
varovného hřmění. S prvními kapkami a blesky kolem
16 hod. posloucháme v Bezručově srubu v suchu o bar-
dovi chudých – zároveň však o loajálním úředníkovi,
který mimo jiné složil slavnou báseň Ostrava:
….za sto let v rameni bezmasém
svaly mi v železo ztuhly.
Při zajímavém výkladu přejde bouře a déšť a my
frčíme vláčkem krátce a rychle zpět.
Nedělní výlet směřuje do Palkovic – Myslíku. Toto
místo je (ne)známé svou Lurdskou kapličkou. Ačkoliv
tato trasa je naší jedinou nehorskou, asfaltka nemilosrdně šplhá napříč vrstevnicemi pár desítek výškových
metrů nad okolí, než spatříme krásné moravsko-slezské
Lurdy a kousek odtud jsou i pěkné výhledy. Od kapličky
ještě kousek vzhůru na samotu Kubánkov. Místní nám
ochotně poradí a my míříme po zarostlém chodníčku
k Janáčkovým Hukvaldům okolo pověstné lavičky, kde
slavný skladatel sedával. Prudkým, kluzkým a nepříjemným sešupem se dostáváme do Hukvald, které si však
nemůžeme důkladněji prohlédnout. Máme totiž vzácné
rodinné setkání v nedalekém Frýdku „U Křivého psa“.
Plánovali jsme si aspoň prohlédnout legendární sošku
lišky Bystroušky, ale protože ji nedávno někdo sprostě
ukradl a její kov nejspíše zpeněžil, může nám být prozatím ukradená, stejně jako zde nabízené víno z aronie
– černého jeřábu. S rodinou jsme se sešli, vyměnili
drobné dárky a popovídali si.
Další den měl být z hlediska počasí kritický a také
tak skutečně začal, ranní autobus byl cestou bičován
dešťovými přívaly. Hleděli jsme s obavami k obloze
a jen jakoby zázrakem na samotné Bumbálce kapky
o poznání zklidnily. Místo na česko – slovenské hranici
nás však čistotou ani možností zázemí ráno v 9 hodin
str. 11
vůbec nezaujalo. Vyrazili jsme na Trojačku a k blízkému prameni Vsetínské Bečvy. Rozhlednu Súkenickou
jsme netypicky minuli, neboť rozhled do mlhy a hustého
zamračena nás příliš nelákal – ostatně provozovatel to
ani nenabízel. Ani turistická chata Třeštík neoplývala
pohostinností a tak jsme vyšplhali na Vysokou, která je
tisícovkou nebeskydskou. Polana, Benešky a Pálenice
nás navedly pod Kotlovou a závěr této cesty byl už
hezký. Hřeben Soláně, Galerie a informační středisko
ve Zvonici, mnoho dřevěných sošek a příjemný horský
hotel Čarták. V krásném počasí tu musí být ráj. Přes
Rožnov jsme byli za pár desítek minut „doma“.
Také úterý mělo být mokré, ale naštěstí bylo jen
zamračené. Vyrazili jsme z Rožnova od restaurace Eroplán. Po červené turistické značce jsme 730 výškových
metrů přes místní Černou horu zvládli vcelku lehce a bez
potíží. Poprvé v životě jsme si mohli kapli Cyrila a Metoděje prohlédnou zevnitř. A od sochy obou světců jsme
se okolo Radegasta vydali klasickou cestou na Pustevny.
Provázela nás mlha, ale jinak příjemné počasí. Vidět bylo
možno i velké trosky nedávno vyhořelé stavby Dušana
Jurkoviče Libušín, který bude brzy zásluhou sbírky
milovníků Beskyd obnoven v plné kráse. Protože jsme
si netroufali na riskantní sjezd na všemožně nabízené
koloběžce, usedli jsme na moderní lanovku, která nás
transportovala k Ráztoce.
Následovala předposlední kapitola, která vedla od hotelu Visalaje do Ježánek a poprvé jsme navštívili magické
místo Bílý kříž a pak už následovala hřebenovka Polomka-nad Klokočovem – sedlo Malého Polomu a Čuboňov.
Obdivovali jsme unikátní kapličku na Muřínkovém
vrchu z roku 1910 a vzápětí jsme vystoupali na Velký
Polom. Odtud už se šlo skoro pořád z kopce k chatám
Tetřev, Severka a Skalka a rychle jsme se ocitli v Jablunkově, poblíž silničního průsmyku. Známá železnice
nás opět dopravila, kam jsme potřebovali. Za zmínku
stojí, že na mnohých nádražích probíhaly rekonstrukce.
V Třinci to vypadalo jako v metru, v Českém Těšíně
jsme si připadali jako na závodě v orientačním běhu
a ve Frýdku-Místku nás zaujalo autobusové nádraží,
které se nacházelo na opačné straně než budova ČD,
takže přesun mezi dopravními uzly byl řešen podchodem
pod všemi kolejemi.
Nakonec jsme si nechali legendární Maryčku Magdonovu. Ve starých Hamrech jsme kostel sv.Jindřicha,
pomník Maryčky i hřbitov našli poměrně snadno a zarecitovali jsme si pár veršů:
Jeden skok nalevo, po všem je, po všem.
Černé tvé vlasy se na skále chytly,
bílé tvé ruce se zbarvily krví,
sbohem buď, Maryčko Magdonova!
Přes Stejskalonku a kolem Jamníku vede naučná
stezka zelené barvy po asfaltovém povrchu až na hřeben Gruně. K chuti přijde polívčička u „Charbuláka“.
Pak už jen stačí v překrásném kraji sledovat Bezručovu
školu, Dům svatého Josefa, Kozlenu, chodník pro bosé
nohy, Bačovskou chyžu a Švarnou Hanku a smrkovinské
rozcestí. A opět se octnete u Bílého kříže z jiné strany.
Tentokrát se vydáváme přes Suĺov, skálu Mrazový srub,
str. 12
chatku Doroťanku až do obce s případným názvem Konečná, kam občas přijede autobus a může vás dopravit
přímo přes Bílou až do Frýdlantu.
V Beskydech jsme zažili pestrou škálu počasí, velkou
nabídku krásných míst i různé dojmy, nálady a dobré
lidi. Všem určitě návštěvu těchto hor doporučujeme,
protože v dané oblasti najdete ještě nejméně stovku
přitažlivých lákadel, o kterých tu nebyla ani zmínka.
Mexiko
Jiří Vaněk ml.
Bylo 30. 9. 2014 a vydal jsem se, spolu se souborem
Pramínek z Jihlavy, na měsíční turné po Mexiku. Let byl
do poslední chvíle nejistý, protože ještě den před naším
odletem probíhala stávka pilotů Air France, společnosti,
se kterou jsme letěli. Trasa naší cesty byla přes Paříž,
kde každý očekával, že uvidí alespoň špičku Eiffelovy
věže, ale bohužel, byly mraky. Pár hodin jsme si počkali
v Paříži na letišti a potom jsme nastoupili do jednoho
z největších letadel na světě a to do Airbusu A420. Pro
mě osobně to byl veliký zážitek. Seděli jsme až v zadní
části letadla, takže jsme si ho prošli celé. Bylo opravdu
obrovské.
První vystoupení v Mexiku
Hlavní náměstí v Ciudad de México
V letadle se podávalo jídlo a pití, co hrdlo ráčí. Samozřejmě jsme si nabídku francouzských vín nemohli
nechat ujít, tak jsme pravidelně koštovali, protože jsme
se za dobu letu naučili i pár francouzských vět. Nejčastější byla asi: Vin blanc, s'il vous plaît.
Přistáli jsme na horké mexické půdě. Prošli jsme celní
kontrolou a za branou už na nás čekala naše první hosteska. Na tváři měla veliký úsměv a v ruce ceduli s nápisem
Pramínek República Checa. Zavedla nás do autobusu,
který nás měl dovézt na místo, kde budeme ubytovaní.
Byla v tu dobu asi půlnoc tamějšího času a změna časového pásma nedělala některým jedincům moc dobře
od žaludku. Samozřejmě to nemělo vůbec nic společného s množstvím okoštovaného vína. Původní plán byl,
že cesta bude trvat asi hodinu a půl. Všichni byli proto
spokojeni a v klidu nastoupili do autobusu. Jenže po par
minutách jsme pochopili, že celé Mexiko City vypadá
v nočních hodinách asi zhruba stejně, jako když se něco
stane na D1 a všichni jedou přes Velké Meziříčí. Asi po
5 hodinách jsme zajeli na úzkou polní cestu, která
str. 13
vypadala zhruba jako cesta do Brodku, akorát ještě
víc do kopce, s více zatáčkami a užší, pak jsme dojeli
na ubytování. Byla to budova z bakelitu a s jedním záchodem a sprchou pro 50 lidí. Bylo to opravdu překvapení
se vším všudy. Byli jsme už moc unavení, tak jsme si
někam lehli a spali.
Ráno jsme se probudili, vystáli frontu na zuby a šli
jsme na snídani. Vůně to byla opravdu zvláštní a nám
neznámá. Bylo to z placek, které se v Mexiku dělají
opravdu jenom z kukuřice a mají specifické aroma. Přirovnal bych ho k rok starému hadru na podlahu. No nic,
jedli jsme, co nám dali a jeli jsme na vystoupení. Bylo
to v městečku Milpa Alta, které leží asi 50 kilometrů
jižně od Mexico City. Konečně jsme měli možnost si
prohlednout Mexiko v plné kráse. Příroda byla opravdu
nádherná. Kaktusy byly všude a tráva opravdu jinak
zelená než u nás. Pomalu jsme se začali přibližovat centru města a viděli jsme kromě přírody i to, jak tamější
lidé žijí. Kdo si u nás stěžuje, že se nemáme dobře, tak
by se měl podívat do Mexika. Co ve mně nechalo asi
největší vzpomínku na toto téma byl pohled na děcka
na křižovatce, která prodavala mezi auty různé suvenýry,
noviny a nápoje.
Dorazili jsme na místo vystoupení. Protože by byl
převoz kontrabasu v letadle moc nákladný, jako podmínku pro vystupování jsme Mexičanům zadali, aby
v každém městě, kde budeme vystupovat, byl funkční
kontrabas. Kontrabas jsme obdrželi a k překvapení nás
všech to byl kontrabas české značky Strunal. Byli jsme
nadšení, kde všude můžeme vidět, zlaté české ručičky.
První vystoupení bylo na základní škole. Všichni na nás
hleděli s otevřenou pusou a hlavně děti se pořád chtěly
fotit. Nejlepší suvenýr byla pro děti fotka s blonďatou
holkou v kroji. Úspěšně jsme odehráli vystoupení, rozdali podpisy, udělali několik desítek fotek a jeli zpátky
na ubytování.
Ve městečku jsme stihli ještě pár vystoupení a jeli
jsme do dalšího města, které se jmenovalo Tulancingo
de Bravo. Všichni jsme doufali, že ubytování bude lepší
a bude to alespoň nějaký penzion. Přání bylo vyslyšeno
Pyramida Slunce
AeropuertoInternacional de la Ciudad de México, odlet domů
a my jsme zastavili před krásným hotelem. Byli jsme
radostí bez sebe a užívali jsme si civilizace. Druhý den
ráno byl průvod po městě a Matějovi (náš basista) se
dostal do ruky podivný nástroj se zvláštním názvem.
My jsme to počeštili na trololoče. Vypadalo to jak basa
z masopustní merendy a nedalo se na ni hrát smyčcem.
Byla to hrůza. Když basa netvrdí muziku, za nic to nestojí a trololoče muziku netvrdilo. Matěj řekl, že s takovou
"basou" hrát už další vystoupeni nebude. Opět jsme
udělali par vystoupení a jeli dál. Další zastávka Poza
Rica de Hidalgo.
Naráz jsme se ocitli v úplně jiném světě. Z hor jsme
byli zvyklí na teplotu kolem 25°C a v Poza Rica bylo
40°C ve stínu. Je to totiž město vzdálené asi 40 kilometrů
od Mexického zálivu. Všichni jsme proto doufali, že ten
Mexický zaliv uvidíme a ještě víc jsme doufali, že se
v něm vykoupeme. Je to přeci jenom jinačí zážitek, než
koupačka v Kratochvílku. Dočkali jsme se. Jeden den
jsme měli možnost se dopoledne vykoupat. Byli jsme
na téměř opuštěné pláži, kde bylo pár prodejců čerstvého ovoce a suvenyrů. Byli jsme nadšeni. Někteří jsme
poprvé ochutnali čerstvý kokos a nebo mango s chili,
které je v Mexiku tak oblíbené.
Další města byla: Querétaro, Ciudad Victoria a poslední Aguascalientes.
Cestou jsme navštívili pamatkovou rezervaci pod
ochranou světového dědictví UNESCO Teotihuacán,
kde se nachází známá Pyramida Slunce.
Měli jsme opravdu mnoho zážitků, které se sem určitě všechny nevejdou. Kdyby vás přeci jenom zajímaly
všechny detaily naší cesty, najdete je na internetové
adrese www.praminekjihlava.cz.
Snažíme se se souborem kvalitně reprezentovat Českou republiku a folklor z oblasti Horácka. Chtěl bych
tímto způsobem poděkovat všem za podporu a nadšení
z lidové muziky a tance, který nežil pouze v dobách
našich předků, ale i v této době. I když to bohužel moc
lidí nevidí.
str. 14
Pohádková cesta
za pejskem a kočičkou
Všichni určitě známe pohádkovou knihu Josefa
Čapka „Povídání o pejskovi a kočičce“.
To bylo tenkrát, když pejsek a kočička ještě spolu
hospodařili: měli u lesa svůj malý domeček a tam
pejsek s kočičkou prosili, abychom našli hračky pro
jejich panenku Járinku. No panečku, v trávě, v křoví,
spolu bydleli a chtěli všechno dělat tak, jak to dělají
velcí lidé. Ale oni to vždycky tak neuměli, protože
mají malé a nešikovné tlapičky a na těch tlapičkách
nemají prsty, jako má člověk, jenom takové malé polštářky a na nich drápky. A tak nemohli dělat všechno
u stromů, všude byly rozházené hračky. Děti hledaly,
sbíraly a hračky ukládaly do koše.
tak, jak to dělají lidé, a do školy nechodili, protože
škola není pro zvířátka, ba ne, to ne! Co myslíte? Ta
je jen pro děti!
Ve čtvrtek, 17. září, nás přivitálo sluníčko. Pohádková cesta za pejskem a kočičkou může začít. Podle
oranžových fáborků jsme dorazili na místo, kde nás
str. 15
Další cesta vede po červené značce. Pejsek vběhl
do křoví za zajícem a roztrhl si kaťata. Pomůžeme
kočičce kalhoty zašít. Vezmeme provázek, nahoru,
dolů, doleva, doprava. A kalhoty jsou zašité.
„Podívejte, tady visí modré fáborky, musíme pokračovat v cestě!“ Děti se předbíhaly,závodily, kdo
bude první u dalšího úkolu. A už vidíme velký hrnec.
Na co asi bude ? Hned se to dozvíme: pejsek s kočičkou nás prosí, jestli bychom jim nepomohli „upéct“
narozeninový dort. Do takové dortu se dá všechno, co
najdeme: kamínky, větvičky, padaná jablka, tráva,…
Zamíchat a dort se dá péct!
A blíží se konec pohádkové cesty. U „papouška“
vítá děti pejsek s kočičkou, chválí je za pomoc a dobře splněné úkoly. A za odměnu dostávají od zvířátek
bonbóny a nafukovací balónek. „Ten si nafouknu
s maminkou a poletí…“!
Pohádková cesta se vydařila. Děti byly moc
a moc šikovné a my jim přejeme ještě mnoho takových
cest s krásnými pohádkami.
M+H
A už vidíme zelené fáborky. Ty nás přivedou za pejskem a kočičkou, kteří se právě vyprali, usušili a nyní
potřebují pomoci s dalším prádlem. Holčičky a kluci
věší prádlo na šňůru, aby brzy uschlo. Až uschne,
pěkně ho složíme do košíku.
str. 16
Loučení nemusí být vždy smutné
My jsme zažili v Kamenici, Řehořově a svým způsobem i v Kameničce veselé LOUČENÍ S PRÁZDNINAMI. Hned v úvodu děkujeme všem, kteří jakkoliv
pomohli, protože bez těch desítek ochotných lidí by se
nic neuskutečnilo!!!
V Řehořově jsme v sobotu 29. srpna byli svědky
nádherně připraveného strašidelného lesa, plného pohádkových postav, světýlek a tajemna. Nechyběla ani
čertovská kniha hříchů, ochutnávka se zavázanýma očima a stanoviště, která vyžadovala notnou dávku odvahy.
Podvečer plný soutěží byl spojen s opékáním buřtíků,
lampionovým průvodem, diplomy pro statečné děti, ale
i s posezením pro dospělé u opečeného selátka.
Hned druhý den 30. 8. v poledne odstartovala soutěž
dospělých hasičů v Kameničce v krásném prostoru nad
kulturním domem. Opět nechybělo zázemí s občerstvením, dobrá nálada a výborná práce organizátorů.
Ve stejný den bylo odstartováno v 15 hodin Loučení
s prázdninami v Kamenici na hřišti Líchy. Pro děti byly
připraveny dva programy, které se prolínaly - zábavný
str. 17
skupina Zádrhell, která nejen své fanoušky, ale i ostatní
posluchače mile překvapila. Výkony mladých hudebníků
byly výborné. Poznali jsme, že ze svého muzicírování
mají radost. Určitě budeme Tomáše, Janu, Veroniku,
Denisu, Martina, Štěpána i Daniela v jejich smysluplném
pořad Saxana aneb Strašidel se nebojíme českobudějovické agentury DOREMI a tři vtipné loutkové pohádky
divadla eMILLIon v podání Emila Navrátila, při kterých
se bavili i dospělí. Od 19 hodin vystoupila řehořovská
koníčku podporovat! Hudební tečku za krásnou prosluněnou nedělí udělala skupina Blueband, která přivezla
veselé svěží rytmy a velice dobře zastoupila skupina
Karel na nákupech, které onemocněl zpěvák. Věřím, že
ji stejně někdy v Kamenici uslyšíme. Dozněla poslední
skladba, prázdniny skončily a hurá do školy. Do první
třídy nastoupilo opět 31 prvňáčků, kteří byli rozděleni
do dvou tříd a slavnostně přivítáni na radnici.
Musím ještě dodat, že vítání dětí, které proběhne
17.října, má už nyní 28 maličkých adeptů! Jsme moc
rádi, že se mladým rodinám v Kamenici daří a že vše co
stavíme, opravujeme a finančně podporujeme „žije“!A
to nás – celé zastupitelstvo - velice těší!
str. 18
Organizace školy
2015/2016
Ředitel:
Ing. Jan Jelínek
Zástupce ředitele:
Mgr. Jana Nováková
Výchovný poradce: Mgr. Lenka Šmídová
Třída Třídní učitel
Ch D Celkem
1.A Mgr. Marie Jelínková
11
4
15
1.B
Mgr. Dagmar Klinerová
9
7
16
2.A Mgr. Marie Hubená
7
8
15
2.B
Mgr. Kateřina Čápová
8
7
15
3.
Mgr. Pavlína Mušková
14
6
20
4.
Mgr. Milan Jelen
10
9
19
5.
Irena Vymazalová
9
9
18
1. - 5. ročník
7 tříd
118
6.
Mgr. Michal Vrzáček
15
9
24
7.
Mgr. Miroslava Valová, DiS 12 16
28
8.
Ing. Jan Jelínek
5
4
9
9.
Mgr. Jaroslava Dočekalová 10 15
25
6. - 9. ročník 4. třídy
86
Škola celkem 11 tříd
110 94 204
Učitelé bez třídnictví:
Školní družina:
Mgr. Dana Komínková
Věra Ferdová
Mgr. Renáta Hovoříková
Dana Procházková
Mgr. Dagmar Nevosadová
Školní jídelna:
Alena Chudobová - vedoucí
Marie Machová - vedoucí kuchařka
Magda Koldová - kuchařka
Lenka Špendlíčková - kuchařka
Jarmila Nejedlá - kuchařka
Správní zaměstnanci:
David Nedoma - školník
Pavla Kalná - uklízečka
Marie Zemanová - uklízečka Jana Pisková - uklízečka
Daniela Baránková - účetní
Přivítání prvňáčků na úřadu městyse
Noví učitelé
základní školy
Marie Hubená
Jmenuji se Marie Hubená.
Po praxi na malotřídní ZŠ
i na speciální ZŠ mi bylo svěřeno třídnictví 2.A ve škole
v Kamenici. Zde své žáky budu
provázet téměř všemi předměty, se kterými se na prvním
stupni setkají. Vynasnažím se,
aby pro ně byla výuka přínosná
jak po stránce vědomostní, tak i po stránce zábavné –
aby se do školy těšili a měli na ni v budoucnu pěkné
vzpomínky. Občas do výuky zapojím i nějaké příklady
z osobního života, aby učivu lépe porozuměli a rozšířili
si své obzory – jak z oblasti cestování, kultury, cizích
jazyků, tak i z oblasti praktického života.
Michal Vrzáček
Jmenuji se Michal Vrzáček,
jsem ženatý a pocházím z Luk
nad Jihlavou, kde v současné
době žiji. Po absolvování gymnázia Jihlava jsem vystudoval
magisterský studijní obor učitelství geografie a historie pro
střední školy na Masarykově
univerzitě v Brně. 4 roky jsem
působil v ekocentru Chaloupky jako lektor výukových
programů a 2 roky v Lukách nad Jihlavou jako učitel
na ZŠ. Mezi mé záliby patří příroda, cestování, sport,
četba a výpočetní technika.
str. 19
POLICIE ČR informuje
Žena prodávala léky obsahující psychotropní
látky
Policisté ukončili vyšetřování případu ženy, která
padělala lékařské recepty a prodávala léky obsahující
psychotropní látky. Pětačtyřicetiletá žena byla obviněna
ze spáchání přečinu poškození cizích práv a přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Případ kriminalisté předali
s návrhem na podání obžaloby státnímu zastupitelství.
Žena je obviněna z toho, že padělala lékařské recepty a nabízela na internetu k prodeji léky obsahující
psychotropní látky. Věděla, že nakládání s nimi je možné pouze na základě zvláštního povolení, jehož není
držitelkou. Žena si nejprve obstarala padělané lékařské
recepty, včetně padělaného razítka, na kterém byl uveden
skutečně existující lékař. Na internetových stránkách zaměřených na zdravotnictví nabízela na diskusních fórech
k prodeji léky, které je možné pořídit pouze na lékařský
předpis. Se zájemci komunikovala prostřednictvím
různých e-mailových adres nebo telefonicky. Na padělané lékařské recepty poté vyzvedávala dohodnuté léky
v lékárnách a kupujícím je zasílala poštou na dobírku.
Při prověřování případu zajistili policisté lékařské
recepty, razítko a léky. Obviněné ženě hrozí za spáchanou trestnou činnost trest odnětí svobody až na pět let.
Další žena prodávala léky obsahující psychotropní látky desítkám osob
Policisté objasnili také rozsáhlou trestnou činnost
padesátileté ženy z Polenska, která prodávala léky obsahující psychotropní látky. Prostřednictvím internetu
sháněla odběratele, poté vyhotovila lékařské předpisy,
vyzvedla léky a za výrazně vyšší cenu je prodala zájemcům. Ženě odběratelé, kterých byly nejméně tři desítky
osob z různých míst celé České republiky, za léky zaplatili celkem přes 200 tisíc korun. Žena byla obviněna
ze spáchání zvlášť závažného trestného činu.
Případ začali policisté prověřovat v loňském roce,
když získali poznatky, že žena nabízí na internetu k prodeji léky, které jsou dostupné pouze na lékařský předpis.
Zahájili úkony trestního řízení a začali provádět rozsáhlé
a velmi náročné šetření, shromažďovali nezbytné informace a písemnosti, vyžádali si a vyhodnotili příslušné
dokumenty a provedli výslechy množství osob. Dále
provedli v místě bydliště ženy domovní prohlídku, při
které zajistili mimo jiné stovky lékařských předpisů,
léky, razítka lékařů a počítačovou techniku.
Na základě shromážděných důkazů zahájil policejní
komisař v první polovině letošního roku trestní stíhání
padesátileté ženy, která byla obviněna ze spáchání zvlášť
závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání
s omamnými a psychotropními látkami a s jedy.
Žena byla obviněna z toho, že i když věděla, o jaké
látky se jedná a nakládání s nimi je možné pouze
na základě zvláštního povolení, jehož není držitelkou,
léky s obsahem psychotropních látek prostřednictvím
internetu prodávala.
V období od léta roku 2013 do konce loňského září
nabízela k prodeji různé léky na zavedených webových
stránkách, na které přistupovala z počítače v místě svého
bydliště v obci na Polensku. Nabízené léky jsou přitom
dostupné pouze na lékařský předpis. Žena padělala lékařské předpisy a opatřila si razítka různých skutečných
lékařů. Lékaře si předtím náhodně vyhledala z dostupných zdrojů bez jejich vědomí. Se zájemci o koupi léků
žena komunikovala prostřednictvím svých emailových
účtů i telefonicky, domlouvali se na druhu léku, množství
a ceně. Žena lékařský předpis podle konkrétní objednávky vyplnila, opatřila razítkem, podepsala a pro léky
si chodila do různých lékáren. Poté žena zásilku zaslala
poštou kupujícímu, který si po zaplacení požadované
částky léky převzal. Za léky zájemci ženě platili přibližně
trojnásobně vyšší ceny, než za jaké je sama nakupovala.
Žena takto prodávala léky s obsahem psychotropních
látek lidem z různých míst České republiky. Jednalo se
nejméně o tři desítky osob, mužů i žen, různých věkových skupin. Ve většině případů zasílala žena zájemcům
léky opakovaně a kupující získali stovky někteří i tisíce
tablet. Finanční částky, které zájemci zaplatili, se pohybovaly v řádech několika tisíc ale i desítek tisíc korun.
Přes šedesát tisíc korun zaplatil za léky šestačtyřicetiletý muž z Třebíčska, kterému žena v období od dubna
do konce září zaslala nejméně ve čtrnácti případech
padesát kusů balení léků s pěti tisíci tabletami. Necelých dvacet tisíc korun zaplatily za léky třicetiletá žena
z Českolipska a dvaačtyřicetiletá žena z Brněnska.
Žena byla po obvinění stíhána na svobodě, případ
kriminalisté poté dále vyšetřovali. V červenci podal
policejní komisař státnímu zástupci návrh na zastavení
jejího trestního stíhání, z důvodu jejího úmrtí.
Za taxík muž nezaplatil
Policisté šetřili přestupek, ke kterému došlo v neděli
13. srpna. Ve večerních hodinách přijali oznámení od ři-
str. 20
diče taxislužby, který po třetí hodině odpoledne vezl
z Polné do obce Mírovka, dále do Štoků, Mírovky a zpět
do Polné neznámého muže. Muž z vozidla vystoupil
a odešel s tím, že si jen dojde pro peníze, nazpátek už
se ale nevrátil. Řidiči taxislužby tak vznikla škoda 1 500
korun. Policisté začali případ po přijetí oznámení šetřit.
Zjistili, že podezřelým je dvaatřicetiletý muž, který se
tak dopustil přestupku proti majetku.
Nález munice
Policisté šetřili také oznámení o nálezu většího
množství munice, která byla nalezena při rekonstrukci
půdy v rodinném domě v obci na Polensku. Na obvodní oddělení se v úterý 25. srpna dostavil oznamovatel
s tím, že při odkrytí původní dřevěné podlahy v půdních
prostorech nalezl střelivo. Po příjezdu na místo policisté
zjistili, že se jedná o šedesát kusů nábojů, které byly
zabaleny v původních papírových krabičkách označených německými nápisy. Dále bylo nalezeno ještě
necelých devadesát kusů volně ložených nábojů. Nalezenou munici policisté zajistili, následně bude odborně
zneškodněna.
Pachatel se pokusil odcizit vozidlo
V polovině srpna se v Polné pokusil pachatel odcizit
vozidlo. V sobotu 15. srpna v době mezi osmou hodinou
večer a půlnocí vnikl po rozbití okna do automobilu
Škoda Octavia, který stál na parkovišti na ulici Palackého. Pachatel vozidlem odjel, po ujetí několika metrů
se však automobil zablokoval aktivací imobilizéru.
Nepojízdné vozidlo pachatel nechal na místě a utekl.
Odcizil jen drobné mince. Poškozením vozidla vznikla
majiteli škoda přibližně patnáct tisíc korun. Případ policisté prověřují pro spáchání přečinu krádeže a přečinu
poškození cizí věci, po pachateli pátrají.
Vloupání do garáže
Policisté pátrají po pachateli, který se ve Velkém
Beranově vloupal do garáže. V době od středečního
rána 26. srpna do čtvrtka 27. srpna vnikl do uzamčené
dvojgaráže, která se nachází na dvoře obecního úřadu.
Pachatel odcizil bourací kladivo značky Makita zelené
barvy v hodnotě více než deset tisíc korun. Případ policisté prověřují pro spáchání přečinu krádeže, po pachateli pátrají.
Řidič vozidla přehlédl předjíždějícího motocyklistu
V sobotu 29. srpna po deváté hodině ráno vyjížděli
policisté k dopravní nehodě, ke které došlo u Dobronína.
Řidič automobilu Škoda Fabia jedoucí směrem na Polnou začal předjíždět kolonu vozidel a nevšiml si, že ho
v té době již předjíždí motocykl. Při vyjetí ke středu
vozovky do motocyklisty vozidlem narazil. Po nárazu
vyjel motocyklista ze silnice, kde havaroval. Třiadvacetiletý řidič motocyklu se při nehodě zranil a byl letecky
transportován do jihlavské nemocnice. Provedenou dechovou zkouškou policisté u obou řidičů požití alkoholu
vyloučili. Při nehodě vznikla škoda přibližně pětašedesát
tisíc korun. Dopravní nehodu policisté dále šetří.
Muž řídil přes uložený zákaz, auto bylo
ve špatném technickém stavu
V sobotu 29. srpna kontrolovali policisté před čtvrtou
hodinou odpoledne v Dobroníně vozidlo RenaultMegane. Automobil zaujal policisty tím, že měl závadu
na osvětlení a také proto, že vlivem koroze výfukového
systému byl nadměrně hlučný. Šestatřicetiletý řidič při
kontrole předložil pouze doklady od vozidla. Policisté
zjistili, že muž řídit automobily nesmí. Řidič má mimo
jiné soudem uložený trest zákazu činnosti spočívající
v zákazu řízení všech motorových vozidel, a to až
do roku 2018. Dechová zkouška u něho byla negativní.
Policisté muže převezli na obvodní oddělení k provedení
nezbytných úkonů. Je podezřelý ze spáchání trestného
činu maření výkonu úředního rozhodnutí, který policisté
prověřují. Muž se dále dopustil dopravních přestupků,
i ty policisté šetří.
Vloupání do budovy letního tábora
Policisté pátrají po pachateli, který se vloupal do budovy letního tábora v katastru obce Luka nad Jihlavou.
V době od konce srpna do pátečního odpoledne 4. září
po odpáčení vysouvacích ocelových závor vnikl do hlavní budovy tábora, kterou prohledal.Pachatel odcizil
elektrocentrálu, kabely a dvě desetilitrové propanbutanovélahve. Krádeží způsobil předběžně vyčíslenou
škodu deset tisíc korun. Místo činu policisté ohledali,
zadokumentovali a zajistili stopy. Případ prověřují pro
spáchání přečinu krádeže, po pachateli pátrají.
Střet nákladního vozidla a rychlíku
Ve čtvrtek 3. září došlo po jedné hodině odpoledne
v Lukách nad Jihlavou k železniční nehodě. Na železničním přejezdu na ulici Předbořská se střetlo nákladní
vozidlo s rychlíkem, který jel ve směru od Brna na Jihlavu. Nákladní vozidlo Iveco Eurocargo řídil padesátiletý
řidič. S automobilem projížděl po silnici ve stejném
směru jako vlak a chtěl odbočit k místní pile. Na železničním přejezdu řidič nerespektoval světelné výstražné
znamení, vjel na přejezd v době, kdy svítilo červené
výstražné světlo a bylo v provozu zvukové výstražné
znamení, a došlo ke střetu s projíždějícím rychlíkem.
V rychlíku cestovalo v době nehody třicet osob,
nikdo nebyl zraněn. Řidič nákladního vozidla utrpěl
str. 21
těžké zranění, se kterým musel být transportován letecky do nemocnice v Brně. Policisté provedli u řidiče
i strojvedoucího dechovou zkoušku, u obou s negativním
výsledkem. Provoz na železniční trati byl po nehodě
zastaven. Na vlakové soupravě vznikla škoda téměř dva
miliony korun. Nákladní vozidlo bylo po střetu téměř
zničeno a škoda přesáhla částku 300 000 korun. Železniční nehodu policisté dále prověřují pro podezření ze
spáchání přečinu obecného ohrožení z nedbalosti.
Na svého syna muž neplatí výživné
Policejní inspektor sdělil podezření ze spáchání
přečinu zanedbání povinné výživy čtyřiatřicetiletému
muži z Třešťska. V době od loňského listopadu neplatí
výživné na svého syna, který žije na Polensku. Na dvanáctiletého chlapce má muž měsíčně platit přes dva
tisíce korun a celkově tak dluží na výživném více než
osmnáct tisíc korun. Případ policisté řeší ve zkráceném
přípravném řízení.
NABÍZÍME:
stabilní finanční ohodnocení
příspěvky na dovolenou
6 týdnů dovolené
odchodné, výslužné
řada dalších výhod
POŽADUJEME:
občanství ČR, věk nad 18 let
maturitní vysvědčení
bezúhonnost
fyzickou a zdravotní způsobilost
bez stranické příslušnosti
Řidič narazil do stromu a lehce se zranil
V sobotu 5. září se mezi obcemi Velký Beranov
a Rytířsko při havárii zranil řidič vozidla Škoda Felicia. Před sedmou hodinou ranní jel třiadvacetiletý řidič
po silnici ve směru od Velkého Beranova. Zřejmě vlivem
mikrospánku při projíždění zatáčky přejel do protisměru
a následně vyjel s vozidlem mimo komunikaci, kde čelně
narazil do stromu. Při dopravní nehodě se řidič zranil.
Policisté u něho provedli dechovou zkoušku, při které
požití alkoholu u řidiče vyloučili.Na vozidle vznikla
škoda přibližně dvacet tisíc korun.
Policisté odhalili opilého řidiče
Ze spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky je podezřelý pětatřicetiletý muž, který řídil
vozidlo pod vlivem alkoholu. V neděli 6. září zastavili
policisté před druhou hodinou odpoledne v Lukách nad
Jihlavou automobil Peugeot Boxer jedoucí ve směru
od obce Puklice. U řidiče provedli dechovou zkoušku,
při které muži naměřili hodnotu 1,19 promile alkoholu.
Policisté opilému řidiči další jízdu zakázali a na místě mu
zadrželi řidičský průkaz. Muž je podezřelý ze spáchání
přečinu, který policisté dále prověřují.
Vloupání do chalupy
Policisté pátrají po pachateli, který se v obci Jersín
vloupal do chalupy. V době od konce srpna do středečního večera 9. září vnikl po rozbití okna do chalupy, odkud
odcizil peníze a dvě sekery. Krádeží vznikla majitelce
předběžně vyčíslená škoda šest tisíc korun. Poškozením
chalupy způsobil pachatel ještě škodu přibližně sedm
tisíc korun. Případ policisté prověřují pro spáchání dvou
KRAJSKÉ ŘEDITELSTVÍ POLICIE KRAJE VYSOČINA
Vrchlického 46/2627, 587 24 Jihlava
[email protected]
tel.č.: 974 261 407
trestných činů, pachatel se dopustil krádeže a porušování
domovní svobody. Policisté po něm pátrají.
O pouti řešili policisté trestné činy i přestupky
O víkendu, kdy se konala v Polné tradiční Mrkvancová pouť, řešili policisté tři trestné činy, více než tři
desítky přestupků a vypátrali celostátně hledanou osobu.
Policisté během víkendu odhalili tři opilé řidiče.
Více než dvě promile alkoholu měl dvaatřicetiletý muž,
který v sobotu 12. září řídil automobil Ford Mondeo.
Krátce před pátou hodinou odpolední vozidlo policisté
zastavili na ulici Nad Háječkem. U zjevně opilého řidiče provedli dechovou zkoušku a naměřili mu hodnotu
2,12 promile alkoholu. Další jízdu policisté opilému
muži zakázali a na místě mu zadrželi řidičský průkaz.
Vzhledem k tomu, že ale vzniklo podezření, že bude muž
dále automobil řídit, policisté řidiče zajistili a převezli
ho na protialkoholní záchytnou stanici k vystřízlivění.
Muž je podezřelý ze spáchání přečinu ohrožení pod
vlivem návykové látky. Přes jedno promile alkoholu
měl devětačtyřicetiletý řidič vozidla Citroen, kterého
policisté zastavili v sobotu po jedenácté hodině večer
na ulici Na Podhoře.Také tento muž je podezřelý ze
spáchání trestného činu.
str. 22
Pouťový fotbalový turnaj 2015
Nohejbalový turnaj
V sobotu 5. září 2015 se v Kamenici na hřišti za
školou uskutečnil již druhý ročník nohejbalového tur-
naje trojic. Turnaje se zúčastnilo celkem sedm trojic. Tři
trojice z Kamenice, dvě z Měřína a po jedné z Brtnice a
ze Studének. Hrací systém byl určen každý s každým na
dva sety do deseti, pak se sečetly body a postoupily první
čtyři trojice, které si to rozdaly o medaile. První skončilo
družstvo Měřína, druhé Kamenice II a třetí Studének.“
str. 23
Naše příjmení
- devátá část
Příjmení osob odvozená od místních a pomístních
jmen:
• od jmen řek: Otava, Votava, Otavský – Labe, Láb,
Labský, Zálaba – Morava, Morávek, Morávka, Moráfka
– Izera, Izer – Oderka, Opava, Nežárek – Vltavský
• vesnice: Lhota (nově založená osada), Lhoták,
Lhotka – Lehota, Lehoťan – Pustina, Jednota (samota)
– Okrouhlica (vesnice kulatého tvaru), Okrouhlík –
Novosad, Nevosad (nový osadník) – Návesník (rybník
na návsi) – Špičák, Cejp, Cejpek (okraj pole) – Odstrčil,
Vodseďálek, Vodrážka, Vypich, Ventrča, Trčka (okrajová
stavení v obci) – Plac (tržiště), Placák, Placata – Placanda, Placek
• příjmení dle budov: Hrad, Hrádek, Hradička
– Tvrz, Tvrzník – Fara, Fára, Farník, Farský – Škola,
Školka, Školek, Školík – Rathaus, Pošta, Počta – Parkán,
Bašta, Kasárna, Krchov – Lázna, Láznička – Stodola,
Sejpka, Solnička – Zahrádka, Štěpnička, Sádek, Vinohrad – Hospoda, Pazderka, Vápenka – a mnoho dalších
A bylo by škoda neuvést libozvučné a jadrné: Bouda,
Šopa, Kuča – Štola, Halda, Hromada – Spousta (rozvalina), Spilka (kvasírna piva), Prkna (chatrč za prkny)
– Šorf (důlní jáma), Bechyně (skladiště u dolů)
• mlýn: Mlejn, Mlejnek, Mlynček, Mlynka –
Chudomel, Chudomelka, Suchomel (na vysychajícím
potoce) – Klapáč, Klapálek, Klapec
• kostel: Kostelák, Kostelka, Kostelňák – Zákostelný, Zákostelna – Kaplička, Socha, Soška, Sloup
• kříž: Kříž, Křížek, Křižák – Křižík, Křížka,
Křižan – z něm. Kreuz, Krojc, Krajc – Kreuzinger
• brána: Branka, Braný, Branný – Zábran, Zábrana, Zábranský – Zbranek, Zbraněk, Vontor (von Tor =
z brány)
• studna: Studnička, Studénka, Studýnka – Vostuncák (chodské: vod stunce = studnice)
• ulice: Široký, Ouzký, Chobotný, Chobot (slepá
ulička)
• na rohu: Roh, Roháček, Rohovský – Růžek,
Rožek, Rožánek – Rohan, Rohel, Rohlena – Nárožný,
Zárožeň, Vrožina – z něm Eckert, Ekart, Egrt
• v koutě: Kout, Koutek, Koutník – Koutný, Koutský, Zákoutský – Koucký, Kaucký – z něm. Winkel,
Vinkl, Vinkler – Vinklář (obchodník ve výklenku)
• koupili nebo zdědili usedlost: Povondra (po Ondrovi), Pomichálek (po Michalovi), Ponikáček (po Mi-
kuláši), Pajánek (po Janovi), Pokrupa (po Kroupovi),
Pomajzl (po Majzlíkovi)
• Příjmení dle domovních znaků nebo názvů
domů: Hvězda, Slunéčko, Měsíček, Šíp – Růžička,
Poupě, Kytka – Ryba, Rak, Žába – Slunný (U slunce),
Pivný (U piva), Závojský (U závoje) – Rajský (V ráji),
Nebeský (V nebi), Pekelský (V pekle) – Odslon, Vocloň
(U slona)
Číslování domů v obcích bylo nařízeno císařským
dekretem až v roce 1770. Ve městech však probíhalo
číslování domů živelně už mnohem dříve.
Další skupinou příjmení osob (u nás i v cizině) jsou
příjmení dle názvů zvířat. Lidé svoji postavou, jednáním,
zvyky a povahou určitá zvířata připomínali. Je pravděpodobné, že např. Vrabec byl člověk malý a nevýrazný, Kos – černý, Křeček – vzteklý, Nedvěd (v dnešní
češtině medvěd) – statný a nebojácný, Vlk – hladový,
Liška – lstivý, Kohout – panovačný. Některá zvířata měli
šlechtici v erbech a měšťané na domovních znameních.
Velmi početnou skupinou příjmení osob tvoří příjmení dle názvů ptáků. Patrně proto, že lidé ptáky intenzivně
pozorovali, všímali si jejich zjevu, chování, barvy, zpěvu.
Na čihadlech mnohé ptáky krmili a lovili.
Některá z ptačích příjmení vznikla z nářečních
synonym; např. vedle Vrabec a Brabec se vyskytují
i nářeční podoby: Brábek, Brablík – Vrábek, Vrábel,
Vrábl – Vrobel, Vrobl, Vrůbl – Šťabla, Švihlík, Šprdlík
– Špelec, Štilip.
V odborné literatuře je uvedeno asi 180 českých
příjmení odvozených od jmen ptáků. Pro zajímavost:
z čeledi skřivanů: Skřivánek, Škovránek, Škavran, Kalandra (lat.); z čeledi sýkor: Sýkora, Uhlík, Modráček;
drozdi: Drozd, Slavík, Čermák, Prskavec, Červinka,
Raška; z čeledi sov: Sova, Vejr, Kalous, Kulich.
V našich příjmeních najdeme všechny druhy zvířat:
domácí, polní, lesní, vodní, hmyz, ptáky a nechybí ani:
Lev, Tiger, Pštros, Vopička.
V Bechyni 6.9.2015
Karel Nejedlý
str. 24
Noc sokoloven
Česká obec sokolská se nechala inspirovat již tradičními akcemi jako je Noc kostelů, Muzejní noc, atp. a vyhlásila na druhý zářijový pátek celorepublikovou Noc
sokoloven. TJ Sokol Kamenice se do tohoto dne, resp.
noci otevřených dveří zapojil také a připravil zábavný
sportovní program. Děti si během večera vyzkoušely
různé sporty, většina z nich absolvovala fyzický test
zdatnosti. Ty, které navštěvují tréninky stolního tenisu
předvedly rodičům, co vše se naučily a radost z každého
úspěšného úderu měly určitě i ty děti, které si vyzkoušely
nerovný souboj s robotem na stolní tenis poprvé. Večer
byl zakončen opékáním buřtů a ti největší odvážlivci
v sokolovně přespali.
TJ SOKOL KAMENICE
Oslavenec pan Josef Böhm byl dlouholetým spolupracovníkem Úřadu městyse Kamenice – hlavně v letní
sezóně pracoval v lese. My mu přejeme do dalších let
zdraví, pohodu a stálý úsměv. Děkujeme za ty stovky
stromků, které nasázel, ošetřil a vyžnul trávu kolem
nich, aby mohly růst!
Loutkové divadlo bratrů Marčíků na farní zahradě – 13. 9. 2015
str. 25
UPOZORNĚNÍ!
Opět se vracíme ke třídění odpadů – buďte pečlivější a důslednější. Jen tak ušetříme finanční prostředky, které budeme moci investovat jinde!
Ke kontejnerům na parkoviště před nákupní středisko jsme přidali stojan s pytlem na plasty, které se
nám často objevovaly ve skle!
Košt mladých vín
se jako každoročně
bude konat
16. listopadu od 20.00
v orlovně v Kamenici
SDH i Místní organizace
OREL Vás
velmi srdečně zvou!
Velkoobjemový odpad bude vyvážen 16.10.2015
dle rozpisu:
1. kontejner - v pátek 16. 10. 2015
Vržanov: 14.30 – 15.00 hodin
Kamenice: 15.15 – 17.30 hodin
2. kontejner bude přistaven již ve středu 14. 10.
2015 na „PLAC“ - nové asfaltové parkoviště Kamenička: 15.30 –16.15 hodin
Řehořov:
16.30 – 17.15 hodin
Máme slíbeno od svozové firmy ESKO –T, že
nám na období od 19.10.2015 do 2.11.2015 přistaví
ke hřbitovu velkoobjemový kontejner na úklid hrobů
před Památkou zesnulých.
Stejně dobré je, že jste probrali vaše šatníky
a hodně ještě použitelného ošacení odvezla DIAKONIE BROUMOV, aby tím pomohla potřebným.
Koncem října začnou práce na čištění potoka
Kamenička, který je ve správě Lesů České republiky.
Dokončeno bude 30. 6. 2016.
POZVÁNKA NA STOLNÍ TENIS
DO SOKOLOVNY
LK REAL inzerat 185x135 pole lesy.pdf 1 30.1.2014 19:48:35
Regionální přebor I. třídy - stolní tenis
C
M
Y
CM
Kameničtí stolní tenisté poprvé v historii slaví postup
do nejvyšší okresní soutěže. Hlavním cílem sezóny
2015/2016 bude udržet I. třídu i pro příští rok. TJ Sokol
Kamenice zve všechny příznivce na domácí zápasy,
přijďte podpořit náš tým.
Zajišťujeme výkup pozemků pro investory
ve vybraných lokalitách.
kolo termín zápasu začátek
domácí
hosté
MY
CY
CMY
K
1
3
5
7
10
12
14
16
pá 2.10.2015 18:00 TJ Sokol Kamenice
SKST Třešť D
TJ Slavoj Polná B
SKST Třešť C
TJ Sokol Bedřichov A
TJ Sokol Brtnice B
TJ Zhoř A
TJ Sokol Puklice B
SK Telč C
str. 26
Společenská kronika
Vyprovodili jsme
na poslední cestě:
Josef Čumplík
Řehořov 22
Aloisie Šafářová
Kamenice 338
František Záhorský
Kamenice 337
Vladimír Čevela
Kamenice 412
Jaroslav Maštera
Kamenička 1
Jarmila Krejčová
Kamenice 45
Štefan Leskovský
Řehořov 8
Stále vzpomínáme!
SŇATEK UZAVŘELI:
SRPEN
Petr Kučera a Eva Doležalová
Mgr. Bernard Kalný a Ing. Ilona Bessenyey
Michal Dočekal a Barbora Černá
Josef Pokorný a Kristýna Součková
ZÁŘÍ
Luboš Jeřábek a Vendula Chytková
Jan Mokrejš a Gabriela Křivánková
manželé Mokrejšovi
VÝZNAMNÁ VÝROČÍ
OSLAVILI:
ČERVENEC
Aloisie Šafářová
Kamenice
Josef Böhm
SRPEN
Marie Haičmanová
Viera Jurisová
85 let
Kamenice
80 let
Řehořov Kamenice
80 let
85 let
BLAHOPŘEJEME!!!
Narozené
děti
Vanesa Sobotková Kamenice 481
Natálie Samuelová
Vržanov 8
Štěpán Maštera
Kamenice 102
Jan Maštera
Kamenice 102
Nikolas Rigó
Kamenice 173
Adam Čutka
Kamenice 529
Štěpán Jonáš
Kamenice 506
Pavel Cejpek
Kamenice 512
Vojtěch Koch
Kamenice 91
Barbora Dolejšová
Kamenice 336
Adam Bělohradský
Kamenička 8
Ať vyrůstají ve zdraví !!!
manželé Pokorní
str. 27
manželé Kučerovi
manželé Jeřábkovi
manželé Kalní
manželé Dočekalovi
str. 28
PŘEPRAVA S DOPROVODEM
SENIOR TAXI + SERVIS
Odvezeme Vás také:
- na úřad
- na nákup
- na oslavy
- ke kadeřníkovi
Služby doprovodu zdarma
V okrese Jihlava
volejte 736 706 803
Pobočka také v okrese Pelhřimov
www.novodobasanitka.cz
Pondělí až pátek od 6 do 16 hod.
nebo dle domluvy
Svatba - manželé Hintnausovi – 8. 8. 2015 kostel Vysoké Studnice
Vážení klienti, nabízíme vám rozšířené služby, které si můžete objednávat na telefonním
čísle Novodobé sanitky 736 706 803.
Pokud budete některou službu odebírat
pravidelně, máte jistotu, že budete obslouženi
pravidelně ve vámi vybraných časech.
Společnost pro seniory – dohled, podání
oběda, předčítání a podobně pro ty, které nemůžete
nechat doma samotné:
- 160 Kč/1 hodina, při pravidelné péči cena dohodou
+ dojezd asistentky do domu
Úklid:
- 120 Kč/1 hodina
Podání oběda:
- 40 Kč/15 min
Donáška nákupu:
- 95 Kč z vyžádaného obchodu
- 60 Kč z obchodu nejblíže při cestě pečovatelky
- 10 Kč vyložení nákupu do lednice a spižírny
Dojezd pomocnic na úklid a nákup:
- 10 Kč/1 km
Pedikúra: Manikůra:
- 220 Kč
- 100 Kč
Pedikúra + Manikúra:
- 290 Kč
Neodhlášení objednaných služeb se účtuje v plné výši.
str. 29
Z BRODKU
DO KAMENICE A ZPĚT
11. část
Jiří Vondrák
Do oběda muselo být všechno posečené obilí v panácích. Když se začalo panákovat, šla maminka domů pro
oběd. Uvařila nám babička, která byla doma s malou Máňou. Obědvali jsme na mezi. Po krátkém odpočinku jsme
sekli znovu až do svačiny. Každý dostal krajíc chleba,
spoře potřený sádlem a hrníček čaje. Protože byla žízeň,
poslali mne na louku do studánky pro vodu. Voda byla
chladná, ale dobrá. Po svačině se znovu všechno obilí
svázalo a zase dalo do panáků. Teprve potom jsme šli
domů. Tatínek s Fanoušem jeli na pole pro jetel na krmení
a my s Jendou jsme pásli krávy na louce pod chalupou.
Skoro až do tmy. Pomohl jsem je zahnat do chléva, kde
Jenda každou krávu uvázal ke žlabu. Povečeřeli jsme
suchý chléb a mléko a šli spát. Byl jsem tak utahaný, že
jsem ani nešel za kamarády. Jenda říkal, že na kopečku
ani nikdo nebyl. Všichni byli na poli a nikdo už neměl
sílu ještě někde běhat. Tak to šlo několik dní, až bylo
všechno žito posečené a v panácích.
Potom tatínek s bratry sekli ječmen na řádky a pak
ještě všechen oves. Posečené obilí na řádcích schlo
obyčejně den, někdy i dva. Potom se po ránu šlo na pole
a řádky se druhým koncem hrábí, tzv. hrabištětem,
obracely. Když skončilo obracení, mně to moc nešlo,
začaly se nahrabovat z řádků hrstky. To jsme obvykle
stihli do oběda. Po obědě jsme začali hrstky ječmene
vázat do snopů. Nosil jsem snopek s velkými povřísly
a prostíral je. Ostatní snášeli hrstky až byl snop celý.
Tatínek to zavazoval „knutlem“. To byl takový dřevěný
štíhlý kolík, který se strčil do ouvazku, tím se zatočilo
a celý ouvazek se zasunul pod povříslo. Když se vázání
snopů chýlilo ke konci, šel Fanouš domů. Zapřáhl koně
do žebřiňáku a snopy se odvezly domů do stodoly, kde
jsme je srovnali na patro. Tatínek říkal pjatro. Většinou
to byly dvě fůry. Mezi tím se vozilo domů žito a ukládalo
do druhého párníku.
Ten rok oves uzrál později, tak jsme ještě stačili usušit
a odvézt otavy. Teprve potom se sekl oves a když uschl,
svazoval se do snopů podobně jako ječmen. Potom se
posekl zbylý jetel a nechal se na řádcích schnout. Pak
se otočil a skopil. Další den se odvezl. Nakládali jsme
jej přímo z kup. Měl jsem za úkol po každé kupě zbylý
jetel pohrabat a přinést k další kupě, aby na poli nezůstalo ani snítko. Naučil jsem se to v senách a už mi to
zůstalo. Jetel se skládal a rovnal na patro v kůlně. Někdy
se tam dávala i sláma, když se nevešla do stodoly. V ten
čas zrály nejen ryngle, ale na mezích ostružiny a hlavně
– dozrávaly lískové oříšky. A tak jsem si vždycky našel
chvilku a odskočil si na mez sebrat do pusy ostružinu,
nebo i zapomenutou pozdní jahodu v trávě. Říkali jsme
jim trávnice. Byly větší a také sladší. Na oříšky jsme
chodívali se sousedovým Fanoušem zpravidla v neděli
odpoledne. Měli jsme víc času, protože tehdy se ještě
neděle světila a pracovalo se jen zcela výjimečně. Jedině
když bylo nutno skopit seno, nebo svázat ječmen a tak.
Tím polní práce neskončily. Ještě se musel vytrhat
len. Byl nasetý na dolním konci pole, kterému jsme říkali
Lávičkovo. Nastoupili jsme do řady a každý měl svůj
úsek, kde po malých hrstkách opatrně trhal len, aby se
nezdrhlo semínko. Musel jsem uchopit jen stonky, aby
ve lnu nebyl plevel. Vytrhaný len se hned ztenka prostíral
na zem. Říkalo se tomu rosení. Trvalo to jeden až dva
týdny i víc, než jsme jej mohli sebrat, svázat do otýpek
a dovézt domů do stodoly. Pomalu začaly zrát hrušky
a potom i jablka. Jak mělo jablko už hotová a jen trochu
nahnědlá jadérka, už bylo naše. To byly pravé hody.
Na švestky jsme chodili i do polí, kde jich tehdy bývalo
dost, až do prvních mrazíků. Potom už jsme bloumali
po venku a zkoušeli malinké červené plody hlohu, nebo
planých trnek, ale to už nebylo ono.
I přesto, že bylo pořád pilno, scházeli se sousedé dole
na lavičce, která stála u Hlaváčových na malém plácku
na mezi u parkánu. Tedy naši, nevím proč, tam nechodili.
Za to my kluci jsme tam byli skoro pořád. Probíraly se
nejrůznější zprávy, kterých bylo moc a někdy byly až děsivé. Válka je ve Španělsku. Generál Franko prý s pomocí
Němců porazil španělské bojovníky a obsadil celé Španělsko. Vůbec jsem nechápal, jak mohou Španělé bojovat
mezi sebou. Němci prý se chystají obsadit Francii, Belgii
a Holandsko. Prý tam už jsou i Angličané. Spekulovalo
se o tom, kdy do války vstoupí Američané a konečně
poženou Němce zpět. Ale zprávy byly pořád špatné.
Potom začala válka s Polskem. Šuškalo se, že naší lidé
odcházejí do Polska, aby mohli bojovat proti Němcům,
ale nesmí se to nikdo dozvědět a zvlášť před námi dětmi
to úzkostlivě tajili. My jsme se to všechno stejně dozvěděli od starších kluků. Za vyzrazení takového člověka
gestapu byla slibována odměna. Slyšeli jsme o tom, že
několik takových lidí z okolních vesnic, které někdo udal,
gestapo odvezlo a poslalo do koncentráku. Prý proto, že
někdo z rodiny utekl do Polska, nebo do Ruska. Německá
vojska už tehdy slavila jedno vítězství za druhým. Bývalo
nám z toho smutno. Někdy jsme si sedli do koutka a snili
o tom, že půjdeme bojovat proti Němcům nebo se dáme
k partyzánům. Vůbec jsem nevěděl, co jsou zač, kde se
skrývají, ale hned bychom tam šli a bojovali ze všech sil.
Vůbec nic jsme nevěděli, ba ani netušili, o hladu, zimě
a strádání, které prožívali, stejně jako jsme nevěděli nic
str. 30
o lidech, kteří jim nosili jídlo.
Ten rok také nastoupil náš Fanouš své první zaměstnání. Nejprve byl asi rok na praxi v Brně. To ještě skoro
každý měsíc jezdil vlakem domů. Později dostal místo
v nějaké vesnici u Chornice. Rozloučili jsme se s ním
a Jenda ho doprovodil do Luk na vlak. Brzy přišel dopis,
že na místo v pořádku dorazil. Má dobré ubytování v podnájmu a práce se mu také zamlouvala. Domů však přijel
nejvýš dvakrát do roka a posléze ani to ne. Zůstalo nás
doma pět. Jenda převzal jeho povinnosti. To ještě chodil
posledním rokem do měšťanky v Měříně. Chodili, nebo
spíš jezdili tam na kole dva. Jenda a Jarda Kocmánků.
Jarda se u nás často stavoval a při tom vykládal nejnovější
zprávy z války. Byl velkým milovníkem zbraní, ale ne
loveckých, jako jeho otec - hajný, ale vojenských. Docela
nahlas u nás vymýšlel, jak by se chtěl dostat Němcům
na kobylku, až ho naše matka napomínala, aby si dal
pozor, že jsou za to přísné tresty. Tehdy ještě jsme se
těch trestů tolik nebáli. To všechno teprve přijde. Přijde
čas, že budeme mít opravdu nahnáno. Zatím to všechno
bylo ještě daleko. Jen ve vzduchu visela taková zvláštní
tíseň. Zprávy o válce byly čím dál víc chmurnější. Polsko
padlo. Francie už prý je na kolenou. Samozřejmě. Některé zprávy byly opožděné a některé zase hrůzyplné, což
bylo výplodem bujné fantazie, nebo spíš strachu. Žádné
objektivní zpravodajství neexistovalo. V rozhlase byla
samá propaganda. Německá, pochopitelně.
Hned jak jsme po žních sklidili otavy, začali jsme
mlátit obilí. Měli jsme jednoduchou mlátičku bez čištění.
Zkoušel jsem dávat snopky na stůl, ale byly pro mne moc
těžké. Tak je podával Jenda sám a já jsem tam jen tak
pobíhal a pokoušel se nějaký snopek přiblížit. Jo a honil
jsem myši, když se nějaká objevila. Jednu jsem zahnal
k Jendovi a on ji velice rychle a obratně chytil. Hned
vykřikl a pustil ji, protože ho kousla do ruky. Otec dával
snopky do mlátičky, maminka odebírala slámu a dávala ji
na povříslo. Kmotřiček vázal snopy a rovnal je na dvoře.
Byl z toho pěkný stoh. Vylezl jsem nahoru a udělal si
dolů klouzačku. Navečer jsme slámu uklidili do párníku.
Tam, odkud se vybraly všechny snopky obilí. Když se
žito vymlátilo, muselo se zvětřit, dát do pytlů a vynosit
na sýpku. Měl jsem za úkol čisté zrní odhrnovat. Byla to
zatím spíš jen hra. Potom jsem držel okraje pytle, když
se do něj nasypávalo obilí. Pytle nosil tatínek s Jendou
na půdu. Pomáhal jsem pytel zvednout. Později jsem
musel točit klikou větrníku a to už byla pořádná dřina.
Koncem října jsme vybírali brambory. Tehdy jsme
ještě neměli čerta, pardon vyorávač. Tatínek rozoral
radlem jednotlivé brázdy, ne všechny najednou, ale
přes jednu. Každý si stoupl k jedné brázdě. Motykou
rozhrnoval hlínu a vybíral brambory, které se házely
do opálky. Tehdy nám s vybíráním pomáhali kmotříček a kmotřička. Plné opálky se vysypávaly do vozu.
Vozy jsme měli jen dva. Na jaře byl na obou vozech
jednoduchý koš, kde na každé straně bylo jedno prkno.
Prkno se snadno zvedlo, aby se snáz naložil pluh dvoják,
brány, rádlo a jiné polní nářadí. V senách a ve žních se
koše sundaly a místo nich se na vůz posadily žebřiny.
A na brambory se zase na vůz posadily koše a po každé
straně se daly dvě až tři prkna a byly z toho bedňáky.
Do nich jsme sypali vybrané brambory. Z pole tatínek
přivezl oba vozy najednou. Ten druhý byl přivázán řetězem a Jenda seděl na kozlíku a s kopečka šlajfoval.
Kůň utáhl oba vozy jen proto, že to bylo dolů s kopečka.
Až na silnici u Hlaváčových. Tam se zadní vůz odpřáhl
a domů se dovezl jen jeden, protože do kopečka by kůň
oba vozy neutáhl. Domů jsme přijeli už za tmy a ještě
jsme museli brambory složit do sklepa. Maminka přinesla
lucernu, která se pověsila u kůlny na hřebík, takže bylo
tak trochu vidět jak na vůz, tak do sklepa. No, do sklepa
jen kousek. Dál se muselo po tmě. Jenda s tatínkem postavili opálku pod otvor v bednění. Mně poslali na vůz,
abych nohama hrnul brambory do toho otvoru, odkud to
padalo do opálky. Když byla plná, odnesli ji do sklepa,
kde ji vysypali do jedné příhrady. Když už nebylo možno
brambory hrnout, pomohl mi Jenda a vidlemi přiblížil
brambory k otvoru, kde jsem je zase nohama shrnoval
do opálky. Když byl vůz pod kůlnou prázdný, složili
jsme stejným způsobem i ten druhý. Tak to šlo několik
dní, až byly všechny brambory z pole doma. Tedy až
na ty, které musel otec odvézt na dodávku, nebo prodat.
S těmi jel obvykle hned z pole do Luk na nádraží. Prý je
tam vysypal na přepravník, který je dopravil na vagon.
Nějakou část také vozil do Kamenice do lihovaru. Tam
byly velké sklepy. S vozem zajel na most a brambory se
vysypaly dolů.
Potom jsme sklidili řepu a hlávky. Jenda s tatínkem
řepy vytrhávali, já jsem je snášel na hromadu k vozu,
kde z nich maminka ořezávala nať a dávala je do vozu.
Také řepa a hlávky se dávaly do sklepa. Ořezané listy
z řepy, čemuž jsme říkali nať, zůstaly v kůlně, dokud se
nezkrmily. Přidávaly se do řezanky. Když byly všechny
práce hotové, měl jsem za úkol už jen sbírat vejce a nosit
do kuchyně dříví. Každý den, později i po návratu ze
školy.
Vybrané snopky žita, které byly dlouhé a čisté bez
plevele, se dávaly zvlášť na patro. V zimě se shazovaly
z patra dolů a mlátily se cepem. Snopky se rozvázaly
a rozprostřely do dvou řad tak, aby klásky byly u sebe,
nebo spíš na sobě. Potom si stoupli dva proti sobě a v rytmu pravidelně mlátili cepy do snopků. Podle toho se říká,
že se obilí mlátí, i když se dává do mlátičky, kde se zrno
odděluje v bubnu s velikými zuby a už to s mlácením
nemá nic společného. Mlátit cepem bylo docela umění.
Pro toho, kdo neumí vzít cep do ruky, je to nebezpečný
nástroj. Mohl by se udeřit třeba do hlavy, když jím nad
str. 31
hlavou otáčí. Také by mohl udeřit toho druhého. Hlavně
se musí dávat pozor na to, aby cep dolehl na slámu v celé
délce a nejen tupým koncem. Toho se docílí tím, že se
cep otáčí a při tom se spustí na mlat. Po vymlácení se
sláma pečlivě vytřepala a svázala znovu do snopů. Otec
z ní dělal velká povřísla, do kterých se bude příští rok
vázat ječmen i oves. Zrní se smetlo na hromadu, zvětřilo
a uložilo. No a povřísla použitá na snopy ječmene a ovsa
se schovaly a příští rok se do nich vázala u mlátičky
sláma. Používala se tak dlouho, dokud se nerozpadla.
Vánoce byly chudé. Po pravdě je třeba říci, že u nás
na Vánoce nikdy nebyla hojnost jídla. K večeři jsme mívali polévku, hrachovou kaši, dnes by k tomu muselo být
uzené, ale my jsme ji jedli samotnou, nejvýš se škvarkama, stejně jako čočku a rybu. Mohli jsme si k tomu vzít
chleba. Ale teď ve válce jsme měli jen obě kaše a žádnou
rybu. Rybu naši nedostali koupit. Tatínek donesl z lesa
stromek. S Jendou jsme jej ozdobili jablky a domácím
cukrovím, které maminka napekla. Nakonec jsme to
dozdobili papírovými řetězy. Na štědrý den přijel Fanouš
a přivezl čokoládovou kolekci, kterou jsme ještě honem
navěšeli na stromek. Po večeří jsme přešli z kuchyně
do světnice, sedli si kolem stromku, postaveném na stole
a zazpívali koledy. Fanouš vyprávěl jak se ubytoval, jakou
má práci a kam chodí na oběd. Večeři a snídani si musí
chystat sám. Práci tam dostal díky tomu, že všichni musí
dodávat mléko a on ještě s kolegou chodí po okolních
vesnicích a odebírá vzorky mléka, které potom vozí
do zvláštní laboratoře u mlékárny. Vzpomněl jsem si, že
jsem také viděl takovou malou bedničku, kterou spolu
s mlékem vezli do mlékárny a napadlo mně, že to byly
vzorky mléka, z nichž se určovala tučnost a podle ní
i peníze za mléko. Když už jsme se ho všichni vyptali,
co a jak, začal své vyprávění tatínek:
„Říkali, že Němci rozpustili naši armádu. Zůstalo
prý jen vládní vojsko, do kterého se žádní noví vojáci
neberou. - Tak půjdete, chlapci, k asentu nejspíš až
po válce“.- Myslel tím, že oba bratři půjdou k odvodu.
Nacpal si fajfku a pokračoval:
„V 11. roce na jaře jsme šli k odvodu spolu s Jakubem,
tedy sousedem Pospíšilem. Do Luk jsme šli oba pěšky.
Já jsem počkal na vlak a Jakub šel dál do Jihlavy pěšky.
Přijel jsem do Jihlavy na hlavní nádraží. Tam jsem nasedl na tramvaj a dojel k hotelu Čáp, kde byly odvody.
Když jsem tam přišel, Jakub tam už byl. – Podle řeky to
není zas tak daleko a on byl zvyklý chodit. Také narukoval k infanterii. – Mně odvedli k dragounům ke kádru
do Brna. Odtud nás hned poslali do Přemyšlu. Jeli jsme
tam zvláštním vlakem 3 dny. – V dobytčácích. Jeli jsme
do Vídně, kde přistoupili další rekruti, pak přes Uhry až
do Přemyšlu. Cestou někteří vojáci vystupovali a jiní zase
nastoupili. Přijeli jsme tam kolem poledne. Na nádraží
nás vítal rytmistr, nechal nás nastoupit a pochodovali
jsme do kasáren. On jel na koni před námi. Jen jsme se
ubytovali, hned nám každému přidělili koně. Já jsem
dostal na starost takového obyčejného hnědáka – valacha.
Ještě večer jsme museli krmit, podestlat a vyčesat. – Ráno
jsme museli nejdřív nakrmit koně, potom se sami upravit
a nasnídat. Pak jsme koně napojili a vyvedli na dvůr.
Tam nás učili sedlat a potom i nasedat a sesedat. Celý
měsíc jsme se učili rajtovat. Po nějakém čase jsme vyjeli
na cvičák. Pořád to šlo. Kůň byl jako ovečka. Ale jak
zatroubili k útoku, hnědák vyrazil a rychle se vzdaloval
všem ostatním. Celá škadrona jela za mnou a všichni
čekali kdy mně shodí. Moc dobře se tím bavili. Měl jsem
co dělat, abych se udržel v sedle. Když zatroubili k návratu, kůň se zastavil a zas byl jako ovečka. Otočil jsem
ho a mírným klusem jsem se vracel k ostatním. Asi jsem
udělal dojem, protože pak mi desátník říkal, že až dosud
každý nováček z toho koně spadl. Přes tento zdánlivý
úspěch jsem dopadl špatně. Měl jsem na zadku na kolika
místech odřeniny. Nebyl jsem sám. Druhý den jsme měli
volno a měli jsme za úkol, vypasovat si kalhoty tak dokonale, aby na zadku nebyl ani nejmenší faldík. Od toho
dne začala pravá vojna. Honili nás nejen poddůstojníci,
ale i mazáci druhým a třetím rokem.“ Nacpal si fajfku,
zapálil, potáhl a vypustil voňavý dým.
„Tam jsem začal kouřit. Měl jsem docela pěkného
koně, ale ať jsem ho hřebelcoval sebe víc, pořad byl takový nijaký, zatím co ostatním se srst a hříva jen leskla.
Tak mi jeden mazák, někde od Humpolce poradil, abych
si dal za skráň lístek tabáku a při hřebelcování tou slinou
na koně plivl a pěkně to rozetřel. Zařídil jsem se podle
toho a i můj kůň se leskl a už mně mazáci tak nesekýrovali. Jenže tohle bagování se mi pranic nelíbilo. Pořídil
jsem si fajfku a začal jsem kouřit. A po plivnutí na hřbet
to bylo stejné, ne – li lepší. A už jsem kouřit nepřestal.“
Odmlčel se. Bylo už dlouho a museli jsme jít spát.
- Jen škoda, že jeho vzpomínky neumím vyprávět tak
barvitě, jako on. Spoustu podrobností jsem už zapomněl.
I z jara přicházely rozporu plné zprávy o válce. Němci
stále vítězili a nás to rozčilovalo. S kamarády jsme přádali
sny o tom, jak půjdeme k armádě a budeme bojovat, nebo
se dáme k partyzánům. Úplně přesně jsme věděli, která
místa k tomu využijeme a jaké budeme mít zbraně. Zatím jsme se klidili ze silnice, když jsme z dálky uslyšeli
hukot vojenské kolony. Nebyli jsme hned u silnice, jako
když jeli naši vojáci, ale zalehli jsme za plot a jen trochu
vykukovali, abychom věděli, co to je za auta. Napřed jel
obvykle motocykl s loďkou. V ní seděl voják v helmě
s kulometem. Za ním jel obrněný vůz a pak několik
nákladních vozů. Uzavíral to zase obrněný vůz. Co to
bylo zač, odkud a kam jedou jsme se nedozvěděli. Také
se říkalo, že tak jezdí jejich hlídky, nebo trestní komanda.
To snad byl hlavní důvod, proč jsme se jim vyhýbali.
Pokračování v dalších číslech
str. 32
Nejlepší výchovná metoda je
obstarat dítěti dobrou matku.
Christian Morgenstein
Všem v mateřské i základní škole
přejeme úspěšný rok 2015/2016!
Zpravodaj pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku.
KAMENOVINY vydává ÚM Kamenice - 588 23 Kamenice č. 481, okr. Jihlava
Tel.: 567 273 309, e-mail: [email protected]
Na základě zákona č. 46/200 Sb. je registrován u MK ČR pod čís. E - 14 415
Vychází čtyřikrát ročně. Náklad 780 kusů.
Toto 51. číslo vyšlo v říjnu 2015. Uzávěrka 1. 10. 2015
Tiskne ASTERA G, s.r.o., Matky Boží 1, 586 01 Jihlava, www.astera.cz
Odpovědný redaktor Mgr. Milan Jelen.
Příspěvky přijímá Úřad městyse Kamenice.
Foto na první straně Eva Jelenová, na poslední straně archiv MŠ

Sponzoři novin: Číslo 51 říjen 2015 zdarma

Transkript

Podobné dokumenty