KDE JE BUM?

ÖGP
NETWORK
KDE
JE BUM?
LEDEN/ÚNOR 2013
Editorial
V
ážení čtenáři,
opět se dostávám do trapné situace, kdy nevím, co napsat jako úvodní slovo do školního
magazínu. V učebnicích žurnalistiky se pravděpodobně dočtete, že máte psát o počasí, což se
mi příčí. Nechci, aby úvodní část časopisu byla psaná stylem ,,Milé děti, doufáme že se vám
náš časopis bude líbit.’’ Jelikož je toto můj několikátý pokus o sepsání smysluplného editorialu,
s žalem zjišťuji, že se začínám k tomuto zavrženíhodnému klišé snižovat. Buďte proto ke mně
shovívaví.
Od vydání posledního časopisu jsme měli mnohá očekávání. A týkala se skoro všeho: konce
světa, co dostaneme pod stromeček, prezidentských voleb či našeho vysvědčení, které teď
s mým velkým uspokojením a pocitem zadostiučinění pozoruji, jak vesele plápolá v krbu,
pravděpodobně stejně jako u většiny z vás... Máme tedy opět nový rok, nové pololetí a opět
dostáváme stejné šance jako na začátku roku s naším školním prospěchem. Získáváme tedy opět
5 měsíců na zhoršení nebo zlepšení našich známek, vymyšlení nového konce světa a vyhlédnutí
nějakého nového smartphonu, který jsme nedostali k Vánocům. Samozřejmě, na Nový rok jsme
si dali mnoho předsevzetí, o kterých jsme předem veděli, že je nemůžeme splnit, aniž bychom
museli přinést nějakou větší oběť, která by byla jistě velmi bolestivá. Nejsem pesimista, ale
napíši jednu věc, kterou jsem chtěl napsat hodně dlouho. Vzdejme to. Jsme příliš líní na nějakou
změnu k lepšímu. Přiznejme si to. Ale můžeme to zkoušet dál a doufat, že se náš novoroční slib
splní.
Má lenost mi nedovoluje zakončit tento editorial jinak než slovy: Milé děti, přeji vám hodně
štěstí do nového pololetí a doufám, že se vám náš časopis bude líbit.
Albert Jasansky,
šéfredaktor
1
P
Konec
řežili jsme další konec světa. V poslední době bylo předpovězeno mnoho podobných
úkazů. Tento však byl v něčem přelomový… Čím více se nad tím však zamýšlím,
úspěšnější fenomén snad nikdo nemohl vymyslet. Už více než 3 roky je tu záhadný Mayský
kalendář, který vykazoval jisté nesrovnalosti.
Všichni víme, že ze špatné zprávy se dá ,,vyždímat‘‘ nejvíce. Jistí vědci došli k názoru, že
nás čeká v krátké době zkázyplný den – staletí obávaný, ale očekávaný konec světa. Ať
jsme se podívali kamkoli, všude bylo plno dne 21. 12. 2012. Představa nijak lákavá, ale
prosperující. Média mají zase další pořádný trhák, a ani filmová produkce se nenechala
zahanbit a světlo světa spatřil trihller ,,2012‘‘.
V některých společenských vrstvách či skupinách nastává hysterie. Koneckonců, podívámeli se do Bible či Koránu, starodávné vize nejsou nijak lákavé představay. Křesťanská verze
apokalypsy je nesporně schopna lidem s nevědomostí o fyzikálních zákonech nahnat hrůzu.
Zčernalé slunce, padající hvězdy, zemětřesení, mor a smrt… Asi by se mi nechtělo žít v
době a společnosti, která v takové představy věřila. Ale nezabývejme se dávno překonanými
mýty. Může na nich však být něco pravdivého?
Zdravý rozum mi radí, že existují mnohem reálnější příčiny destrukce světa. Nevyjadřuji se
teď k hypotetickým příčinám typu meteoroidů a super vulkánů, nýbrž mám na mysli zničení
naší společnosti zevnitř. To už ale zmiňuji něco jiného. Samozřejmě za velmi dlouhou dobu,
kdy tu už nikdo z dnešních generací nebude, k naprostému zničení naší země nevyhnutelně
dojde. Vraťme se však do přítomnosti.
21.12 byl nepochybně jeden z těch celosvětově obávaných a vysmívaných plánovaných
konců světa. Bohužel, si musím přiznat, že nedostatek informací a nadmíra odevzdanosti
se určitým neopodstatněným názorům můhou mít nevratné následky. Lidé jsou však někdy
slabomyslní a nechají se velmi jednoduše zviklat. Nemůžeme se potom divit, naleznemeli mrtvé, kteří čekali na konec světa, nebo pokud 1000 lidí skončí v čínském vězení za
propagaci přicházejícího zkázného dne.
Jsem velmi ráda, že naše země patří k těm liberálnějším, co se takovýchto aspektů týče.
Přece jenom je to otázka osobního přesvědčení. Určitě se však najde mnoho fanatiků
propagujících kladný či záporný názor na toto téma. Kdo by nechtěl žít v nějakém lepším
světě? Pro mnohé je tato představa v jisté míře i vzrušující. Žít v přízni boha? Kdo by mohl
odolat… Avšak musím přiznat, že jakkoli je představa apokalypsy zajímavá či popuzující,
je to zdaleka záležitost vědecká, nikoliv archeologická. Abychom schopnost Mayských
kalendářů předpovědět konec světa změnili, museli bychom nejdříve sestrojit stroj světa a
navštívit jejich již dlouho zaniklou civilizaci.
A tak stále čekám na ten moment, kdy z konce světa přestane být jedna z nejlepších reklam
na světě. Media disponují schopností zapracovat takovéto fenomény velmi pozoruhodně.
Pro některé vytvoří nevyvratitelný článek, někteří však udají naprosto směšné důkazy.
Třebaže ta jistá upravenost k novinám patří, může být někdy i velmi komická. Tak proč je
v tom nenechat, přece jenom nemůžou mít vždy pravdu.
Kolik dalších podobných kalendářů s končící časovou érou se nám dostane do rukou to
opravdu nevím, jen doufám, že je bude luštit někdo jiný.
Anonym
2
Slovo Schulsprecherin
„Alberte, díky!“
Opravdu mě hrozně moc potěšilo, že jsme společnými silami dotáhli první číslo časopisu až do
konce. Bohužel jsme to nestihli do ,,Dne otevřených dveří,“ ale časopis vyšel, a to je hlavní.
Byla bych ráda, kdybychom číslo od čísla časopis víc a víc propagovali, aby o něm všichni
věděli, a snad se na nějaké akci dostane i do rukou rodičů a širší veřejnosti… Ještě jednou
všem autorům, korektorům, designérům a dalším pomocníkům moc děkuju.
A co jsme od posledního čísla zažili? Největší akcí byl již zmiňovaný ,,Den otevřených dveří.“
Tuto akci mám moc ráda, baví mě rodiče vítat a zodpovídat jejich dotazy. Zvládli jsme to
bravurně a program byl bohatý. Pro nás možná až moc, nikdo z nás neměl šanci zhládnout
všechny výstupy a výtvory, ale to si snad vynahradíme jindy. V prosinci nás čekali akce dvě.
Nejprve školní volby, které u nás vyhrál Karel Schwarzenberg a 20.12. sedmiboj, o kterém se
dočtete dále.
Nyní nás čeká pololetí a chtěla bych všem studentům popřát hodně štěstí. Po vysvědčení
si užijeme den volna (resp. tzv. pololetní prázdniny) a pak se možná dočkáme nějaké další
akce… Uvidíme, jak všechno zvládneme.
Krásný Nový Rok všem!
Kristina Rudišová
3
Rok
bez
Něj
Rok bez něj
Ř
ekla bych, že v prosinci minulého roku nebylo možné si nevšimnout
všech možných připomínek úmrtí Václava Havla, který zemřel
minulý rok 18. 12. 2011 na své chalupě na Hrádečku. Mohlo by se zdát,
že jsme si z našeho prvního polistopadového prezidenta udělali veřejnou
senzaci, modlu, jelikož po Havlově úmrtí nastala tzv.“Havlomanie“ a
lidé začali přejmenovávat náměstí, ulice či dokonce letiště. Ale nyní
vážně, asi bychom si neměli tropit z této jedinečné osobnosti žerty.
Je nepopiratelné, že Václav Havel je symbolem. Otázkou zůstává
čeho a pro koho. Odpověď na tuto otázku začíná být jasnější až nyní,
rok po jeho odchodu. Mladá generace spojuje Havla převážně s jeho
bojem proti nesvobodnému, komunistickému režimu, s jeho přístupem ke kultuře a umění a
s tím souvisejícím postojem ke svobodě slova. Zatímco starší generace má Havla spojeného
s transformací Československa na svobodnou zemi, založením samostatné České republiky a
následně s prezidentským úřadem. Dalo by se říci, že mladí pohlížejí více na duchovní stránku
Havlova počínání, kdežto generace jejich rodičů na jeho praktickou stránku jeho politického
působení, ale každopádně obě strany považují Václava Havla za jakousi morální autoritu, která
měla ten výjimečný dar spojit národ, dostat rozkmotřené strany k jednomu stolu. V neposlední
řadě je všemi ceněna i Havlova reprezentace České republiky na mezinárodní úrovni, kterou
mnozí jíní státníci ne vždy vládnou.
Václava Havla připomíná dlouhodobě i mnoho organizací a akcí, jako například Nadace
Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, Nadace Forum 2000 nebo hudební festival Trutnov
open air. Všechny tyto organizace navazují na odkaz Václava Havla, a to především důrazem
na pomoc potřebným a podporu sociálně a zdravotnicky zaměřených projektů (Vize 97) nebo
prostřednictvím podpory demokratických hodnot a respektu k lidským právům, rozvoje občanské
společnosti a posilování náboženské, kulturní a etnické tolerance (Forum 2000) anebo pomocí
rozvoje umění a hudby (festival Trutnov). To vše jsou věci spojené právě s osobou Václava
Havla a je skvělé, že i když tato jedinečná osoba nemůže být mezi námi, můžeme alespoň
následovat její výjimečné a nadčasové myšlenky.
Magdaléna Voldřichová
4
Udělal nám to natruc?
A
si nejdiskutovanější a nejožehavější téma posledních dnů – ano, bavíme se o amnestii
udělené naším dosluhujícím panem prezidentem Václavem Klausem.
Jako každý rok začal pan prezident svým novoročním projevem, ve kterém jako obvykle shrnul rok minulý, naše strasti v této těžké době, a neopomněl zmínit také pár svých obvyklých
kritik na EU. Tento rok se avšak rozhodl nenechat to jen tak, a u příležitosti 20. výročí osamostatnění České republiky udělil dílčí amnestii.
Co tedy pojem amnestie znamená? Je to rozhodnutí o hromadném, a to úplném nebo částečném prominutí trestu. Neruší avšak rozsudek ani občanskoprávní odpovědnost odsouzeného
(například povinnost nahradit škodu), ale pouze trest. A jak je to v praxi? Prezident prominul
nepodmíněné tresty udělené před 1.1.2013 ve výměře nepřevyšující jeden rok, tresty pro osoby starší 75 let nepřevyšující délku 10 let. Dále nařídil zastavení trestních stíhání trvajících
déle než 8 let, u nichž trest odnětí svobody nepřesáhne deset let a zmírnil některé nepodmíněné
tresty odnětí svobody.
Toto rozhodnutí téměř okamžitě zavalila vlna odporu a nesouhlasu, zvlášť když počet amnestovaných vězňů se má přiblížit číslu 7000 (!). Asi 60 z nich už je znovu zpět ve vězení a u
Policie ČR oznámila, že posílí hlídky tam, kde se čeká větší propouštění vězňů. Zvýšené míře
kriminality avšak není konec, a hlavní vlna může ještě přijít.
Kvůli amnestii už začala padat trestní oznámení, která jsou nicméně na Klause krátká kvůli imunitě i ústavě, která amnestii i zastavení trestního řízení umožňuje. Amnestie vyvolala
plno diskuzí, jak už v politice, tak i mezi lidmi. Předmětem kritiky se stalo zejména zahrnutí
dlouhodobě neuzavřených trestních stíhání včetně mnoha mediálně sledovaných případů podezření ze závažné hospodářské kriminality a korupce. Jiří Dienstbier usoudil, že byla „šita
na míru“ na některé kauzy a že je dárkem Klausovým přátelům z oblasti ekonomiky z 90.
let. Michal Horáček ji označil za odměnu těm, kdo průběh trestního stíhání dokázali mařit.
Zároveň toto Klausovo gesto nebylo zrovna vstřícné k soudcům a hlavně policistům, kteří teď
řeší nárůst drobné kriminality. Klaus avšak podle jeho slov amnestie nelituje a časem se prý
ukáže, že to bylo dobré rozhodnutí.
Pan prezident si na konci svého funkčního období asi chce ještě užít svých pravomocí, a ukázat nám, že tam ještě sedí. Od něj to ale ještě nebylo vše. Václav Klaus oznámil, že bude ještě
udělovat milosti. Uvidíme, čeho se od něj dočkáme. Můžeme se ještě hodně divit.
Martin Pavlíček
5
Konec politické kultury v Čechách?
Toť otázka, kterou si nyní klade mnoho lidí, a není to jen
tak čirou náhodou, že právě teď. Nálady ve společnosti se pohybují kolem bodu mrazu a chybějící politická
kultura k tomu jen přispívá. Jedním z mezníků byly, již
v minulém čísle zmiňované, krajské volby, které se konaly v říjnu minulého roku a které nedopadly dle představ
jedněch, ale zase potěšily druhé. Tento výsledek by nebyl
nijak překvapivý, protože jako ve všech týmových sportech, i v politice vždy může vyhrát jen jeden, ale zase na
druhou stranu, má tento jedinečný sport tu výhodu, že si
se soupeřem můžete sednout k jednacímu stolu, a i přes předchozí neshody, lze vymyslet takový
taktický plán, ve kterém spojí obě strany síly a porazí třetí. Jenže v letošních volbách to vypadalo
skoro na výhru jediné strany, což rozezlilo mnoho lidí. Další perličkou byla právě finišující prezidentská kampaň, která začala v listopadu a byla především spojena se sbíráním podpisů a pořádáním různých debat a happeningů. Občané měli možnost vyslechnout nesčetné množství názorů,
postojů, rad, přání a slibů všech prezidentských kandidátů. Samozřejmě nesmíme opomenout ani
naprosto aktuální věc - prezidentskou amnestii, kterou vyhlásil Václav Klaus ve svém tradičním
novoročním projevu.
Mezi těmito „velkými rybami“ následovaly samozřejmě i již standardní, mediálně propírané
kauzy, soudy, spory a hlasování o důvěře či nedůvěře vládě. Toto vše přispělo k nynější pohnuté
až vyostřené náladě nebo, jak politici s oblibou říkají, „blbé“ náladě v české společnosti. Faktem
zůstává, že se po výše psaném, a nutno zmínit jen stručném výčtu událostí, nedá pochybovat o
skepsi, jež mezi lidmi koluje. Je nutné však zdůraznit, že tato situace se sama od sebe nezlepší
mávnutím kouzelného proutku. Proto bychom se právě na začátku roku, kdy je více než vhodný
čas, měli zamyslet, kam a jak se chce naše společnost potažmo náš stát ubírat. A jestli je politické
kultuře skutečně konec, tak bychom měli přemýšlet o možné nápravě.
Magdaléna Voldřichová
6
Puzzle
H
ere is a little puzzle made up by our English teacher, Neil Wiltshire. There is a price for
the answer, so hurry up.
Good luck with the solving!
The Ides of March
wkh fdhvdu flskhu zdv xvhg eb mxolxv fdhvdu wr vhqg vhfuhw hqfubswhg phvvdjhv wr klv
wurrsv lq edwwoh. lw lv wkrxjkw wr kdyh ehhq txlwh vhfxuh qrw ohdvw ehfdxvh prvw ri
wkh hqhpb zhuh loolwhudwh exw dovr lw zrxog kdyh ehhq d phvvdjh lq odwlq zklfk pdqb
iruhljq duplhv zrxogq‘w kdyh xqghuvwrrg. wkhuh duh wzr zdbv wr euhdn wkh frgh. wkh
iluvw lv wr orrn iru sdwwhuqv lq wkh whaw. iru hadpsoh wkh ohwwhuv wkdw rffxu rq wkhlu rzq lq wkh whaw duh olnhob wr eh d ru l, dw ohdvw lq hqjolvk. wkh vhfrqg phwkrg lv wr
pdnh d iuhtxhqfb judsk ri doo wkh ohwwhuv lq wkh frgh phvvdjh. li wkh ohwwhu c rffxuv
wkh prvw wlphv lw lv olnhob wkdw lw uhsuhvhqwv wkh ohwwhu h. wkh sulch iru euhdnlqj
wkh frgh lv xqghu wkh dlu frqglwlrqhu idq lq d era, lq wkh vfkrro jdughq. zhoo grqh.
Neil Wiltshire
7
Anna Karenina
Drama, Velká Británie/Francie, 2012
Režie: Joe Wright
Hrají: Keira Knightely, Jude Law, Aaron Taylor-Johson, Kelly MacDonald, Matthew MacFadyen
O
d filmu jsem měla velké očekávání, protože předchozí filmové adaptace od Joeho
Wrighta, jako třeba Pýcha a předsudek, u mě měly velký úspěch, a tak jsem šla hned
na premiéru. Na film jsem se koukala spíš okem kritika a hledala jsem chybičky v hereckých
výkonech. Během filmu jsem přemýšlela, co se mi líbí, a co ne, celkově jsem ho na sebe
nechala působit až po skončení. Výhrady se najít dají, ale jako obyčejnému divákovi se mi film
rozhodně líbil a budu ho chtít vidět ještě. Ani mě nerozčilovala malá prsa Keiry Knightely,
naopak jsem si všimla, jak má velké nohy.
Kdo čeká velké melodrama, je na omylu. Tento film se snaží vyhnout kýči a na dobové
drama má velmi rychlé tempo. Schopnosti kameramana a hudba všechny pohltí. Pokud
bych měla film charakterizovat jedním slovem, jako první mě napadne velkolepý - kostýmy,
hudbou, hereckými výkony, symbolikou i celou stylizací. Snad v každé recenzi se dočtete, že
nová Karenina je tak trochu „divadelní“. A je to třeba brát opravdu doslova. Celý film se totiž
odehrává v divadle, kde se jen plynule mění kulisy.
Joe Wright zápletku z knihy nijak neobměňoval. Jde stále o tu Annu, která žije
v nudném manželství s vysokým vládním úředníkem. Spolu mají malého syna, kterého Anna
opravdu miluje, přesto se však poddá lásce a podvede svého manžela s mladým ambiciózním
důstojníkem. Nevěra se provalí a ruská společnost dá jasně najevo, jak je toto provinění
nepatřičné.
Kristina Rudišová
8
Sedm psychopatů
VB-USA 2012, 109 min
Režie: Martin McDonagh
S
cénárista Marty se zoufale snaží dokončit svůj nejnovější scénář, ale chybí mu inspirace. Tu
se rozhodne hledat u svých dvou kamarádů Billyho a Hanse. Tihle dva se příležitostně živí
krádežemi psů. Když jednou unesou psa psychopatickému gangsterovi, má Marty o inspiraci
postaráno. Stihne však dokončit scénář dříve než bude sám zmasakrován?
(Oficiální synopse programu kina Bio Oko)
Je téměř nemožné charakterizovat film Sedm psychopatů pouze jednou větou. Tento film
totiž ve své originalitě spojuje dohromady tarantinovskou gangsterku, černou komedii i malý
kousek psychologicky laděného dramatu. V každém případě v tomto filmu, který česká kina
hrají od konce listopadu, naleznete následující: spoustu detailních záběrů na rozstřelenou hlavu,
podřezané hrdlo a s tím související louže krve; vysokou frekvenci slova „fuck“; šílené činy
psychopatů a mnohem šílenější zločiny pomsty ještě větších psychopatů; celkem slušnou sumu
bezdůvodně zabitých lidí; poměrně dost zapletený příběh prolínající rovinu filmového děje, filmu
jako takového (tedy toho, na který se v kině díváte) a rovinu imaginárního filmu, pro který hlavní
hrdina píše scénář; vtipné a zároveň kruté glosy na těch nejnevhodnějších místech; momenty,
kdy nevíte, kam děj filmu přesně směřuje a v neposlední řadě nesčetné záběry na „ultra-husté“
svraštěné obočí Colina Farrella.
Martin McDonagh se ve filmovém světě (režisér je jinak úspěšným dramatikem) proslavil
svým prvním celovečerním filmem V Bruggách (2008), který v sobě tak jako Sedm psychopatů
kloubí hned několik žánrů. Narozdíl od Sedmi psychopatů však V Bruggách nepůsobí tak
komplikovaně.
Domnívám se, že většinu publika, která „na Psychopaty“ zavítá, jsou fanoušci filmu V
Bruggách (82% na ČSFD, 153.nejoblíbenější film), kteří od Sedmi psychopatů očekávájí
další střílečku, u které se můžou zasmát i zamyslet. Mezi tyto fanoušky patřím i já. Od Sedmi
psychopatů jsem možná naivně očekávala pokračování V Bruggách (snad mě zmátlo opětovné
obsazení Colina Farrella do hlavní role). Dalších Brugg jsem se však nedočkala. Místo toho přišel
daleko podivnější film, který nešetří bezduchým násilím (což je pouhé konstatování, ne výtka!),
ani jakýmsi duchovnem. Možná je to pouze můj nedostatek, ale i přes úporné přemítání nevím,
„co tím chtěl básník říci“. Samozřejmě, nemá cenu v každém uměleckém díle hledat nějaký smysl
(spousta filmů plní pouze estetickou funkci a je to tak v pořádku), ale pokud nějaký smysl, poslání
či hlavní myšlenka ve filmu Sedm Psychopatů jsou, nenašla jsem je. Přesto si však myslím, že
tento film, alespoň pro své jednotlivé obrazy, které tvoří matoucí mozaiku celého filmu, stojí za
zhlédnutí.
Karolína Bukovská
9
Django Unchained
Quentin Tarantino-2012
D
alší filmový trhák kontroverzního amerického režiséra Quentina Tarantina (Pulp
Fiction, Kill Bill, Inglourious Basterds), který přešel od mafie a zabíjení nacistů k
otrokářům a jejich metodám, by se dal zařadit mezi akční westerny s prvky černé komedie.
Film se odehrává na jihu Ameriky, dva roky před občanskou válkou. Lovec lidí, Dr Schulz
(Ch. Waltz), osvobodí otroka jménem Django ( J. Foxx) a společně se vydávají na krví
lemovanou cestu s cílem zachránit Djangovu manželku, která je majetkem velkootrokáře
Calvina Candieho (L. DiCaprio).
Pokud znáte Quentina Tarantina, dovedete si představit, kolik krve při tomto filmu bylo
prolito. Filmové efekty se samozřejmě každým rokem stale zlepšují, což pan režisér
plně využívá, takže krev a orgány můžou celých 165 minut stříkat proudem více než v
předchozích snímcích. Pokud jste viděli předešlé filmy zmíněného režiséra, budete se divit
malému výskytu slova ,,fuck’’, které protentokrát nahradil Q. Tarantino slovem ,,nigger’’.
Kromě vymalovávání pokojů krví při přestřelkách bylo také velmi zajímavé sledovat roli
otrokáře Candieho, kterého hraje zmíněný Leonardo DiCaprio. Člověk si skoro nedovede
představit Jacka z Titanicu, jak po večeři má v úmyslu rozmlátit hlavu černé otrokyni kladivem nebo jak sleduje násilné Mandingo zápasy na život a na smrt. Kromě brutálních scének
film také obsahuje spoustu zábavných momentů, například, když se skupina Ku Klux Klanu
dvě minuty domlouvá těsně před lynčováním černocha, zdali budou nosit masky při jízdě
na koni.
Filmy Quentina Tarantina jsou něco jako Justin Bieber. Buďto je milujete nebo je nenávidíte. Pokud zmíněného režiséra máte rádi, film nesmíte minout. Pokud ne, přesto vám
film doporučím, zejména scénu kde Quentin Tarantino, ověšený dynamitem, exploduje.
Témata tohoto režiséra se často opakují (zabít všechny a nadělat při tom co největší bordel),
ale on tomu zabíjení a všem masakrům může dát něco zvláštního, něco, co béčkové horory
nedokážou. Django Unchained bych tedy doporučil jen svým otrlejším přátelům s temným
smyslem pro humor.
Albert Jasansky
10
• Zajímá vás to?
• Líbí se vám to?
• Chcete k tomu něco říct?
• Nelíbí se vám to? Chcete nás vyhodit na smetiště dějin?
• Máte na to jiný názor?
• Máte zájem se účasnit na tvorbě školího magazínu?
NAPIŠTE NÁM!
E-mail: [email protected]
11
Ostře sledovaný královský přírůstek
V
zpomínáte si na to, když si princ William loni bral Kate Middletonovou? Utkvěl vám
v paměti ten humbuk, který v médiích okolo této události panoval? Pamatujete si na
televizní noviny na Nově, které královské svatbě v osudný den věnovaly na úkor vražd a
roztomilých štěňátek celých dvacet minut drahocenného vysílacího času? Vybavujete si ty
strhující živé záběry z Westminsterského opatství, které byly promítány za zády reportéra TV
Nova oblečeného málem ve smokingu?
Že ne? Nevadí, již brzy se vám naskytne další příležitost být svědkem davového šílenství
vyvolaného voskovými tvářemi britských monarchů. Již brzy budete moci živě sledovat
královskou reality show doslova u jejího zrodu. Kate je totiž těhotná.
Co lze očekávat v souvislosti s touto novinou?
Veřejné telelevizní debaty odborníků o jménu potomka? Věštění televizních ezoteriků
z křišťálových koulí za účelem zjistit, zda to bude kluk nebo holka? Živé ultrazvukové
vysílání přímo z královské dělohy a následný (s ohledem na soukromí) cenzurovaný záznam
z porodního sálu? Spory o otcovství? Veřejné hlasování o barvě kočárku? Šokující fotografie
kojící Kate?
Těm, kteří nehodlají uronit ani slzičku dojetí nad rodinným štěstím Williama a Kate,
zbývá jediné: s nadějí doufat, že si tvůrci South Parku z očekávání královského potomka
vystřelí ještě drsněji než z královské svatby v epizodě Royal Pudding (15.série, 3.díl - vřele
doporučuji!)
Karolína Bukovská
12
Vánoční sedmiboj
J
ak už je na naší škole tradicí, uskutečnil se poslední školní den ,,Vánoční sedmiboj.“
Zúčastnilo se jej 9 tříd v různém počtu a složení. Při slavnostním zahájení zazněla
rakouská i česká hymna a během celého dopoledne nás pak doprovázela hudba „Kubův
netbook style“. Pan Lukeš nás seznámil s pravidly, s pořadím disciplín, se svými červenými
pomocníky a mohlo se začít.
První disciplínou byl šplh a některé výkony byly opravdu k neuvěření. Až k pásce vyšplhali
všichni, někteří rychleji, někteří pomaleji, všichni bez bot, někteří se spáleninami.
Přesunuli jsme se do druhé tělocvičny a pokračovali hrazdou. Kluci z 1. a 2. třídy si mohli
vybrat jestli se budou přitahovat nebo se snažit co nejdéle udržet. Zbytek kluků musel
dělat přítahy a všechny holky jenom visely, rekord byl kolem dvou minut. Pokračovalo se
švihadlem, hody na koš ze tří pozic a střelbou na branku fotbalovým míčem a florbalkou.
Poslední disciplínou byly sedy-lehy.
Po absolvování jsme se seřadili po třídách a došlo k vyhlášení:
1. 7.A
2. 7.B
3. 6.A
4. 1.A
5. 2.A
6. 2.B
7. 5.B
8. 1.B
9. 5.A
Všechny třídy obdrželi čokoládu a diplom, 1.-3. místo medaile a pohárek. Putovní pohár má
nyní 7.A, příští rok ho zas předáme…
Ještě jednou děkujeme a gratulujeme všem zúčastněným!
Kristina Rudišová
13
Recapitulation of the newest video games
I
n this article I will tell you about the lately released video games. For example, in the gamer
world, Assassin’s Creed III, Halo 4, Hitman Absolution, Far Cry 3 and Call of Duty: Black Ops II
are the hottest video games, released during the last 3 months. Most gamers are probably in hope of
finally playing GTA V, which as shown in most of the demo videos on YouTube, will be something
like real life, only with cheats.
Let’s begin with the most awaited game: Call of Duty: Black Ops II, which is a first-person
shooter video game, was produced by the Treyarch Company and released by Activision the 13th of
November. The game was developed for PC and several different consoles (Wii, Playstation 3…)
and for the newest of all, Wii U, just about a month ago. The game consists of two interconnected
plots, the first takes place during the first Cold War from 1986 to 1989 and the second is set in 2025
during a new Cold War. The leading character of Call of Duty Alex Mason returns as a hero in the
first part of the game to defeat the main opponent Raul Menendez (a Nicaraguan narco-terrorist).
The second part of the game features Alex Mason’s son David, taking part in a Cold War against
China. In the future, war means cyberwarfare, robotics and other unknown future objects used for
offense. Black Ops II is the first Call of Duty video game that features Strike Force Missions and
permanent death. A Strike Force Mission is a certain type of mission, in which the player’s choice
affects not only the current mission, but as well the overall plot and course of the game. Black Ops
II is a certainly difficult game to complete and developers it would be best played on the Microsoft
Windows platform, because not all features of the game are to activate on platforms such as Nintendo Wii.
Assassin’s Creed, a modern video game, directed and produced by Alex Hutchinson and Francois
Pelland. The game was developed by Ubisoft Montreal and released by Ubisoft for PS3 and Xbox
360 the 30th of October and for the Microsoft Windows platform the 23th of November. The game
plot is set during and after the American Revolution from 1753 to 1783. It features a new hero,
named Ratonhnhaketon, also known as Connor. Like in the previously described game, Assassin’s
Creed also features a plot in present day, where the famous protagonist Desmond Miles jumps in.
His main case is to stop the world from ending (apocalypse). As well as other modern first-person
shooter games, it includes multiplayer, giving gamers a chance to kill enemies in a pair.
And finally Halo 4 was a hit for all gamers, a game very similar to the Crysis series. Developed by
343 Industries and published by Microsoft Studios for Xbox 360 console. The monster killing began on November 6. Same as Crysis, the main character ist a cybernetically-enhanced supersoldier
with superpowers and weapons adapted for monster and creature killing. Halo 4 made 220 million
dollars on the release date, setting a new video game franchise record. However, Crysis 2 is set in
2029, and Halo 4 in futuristic year 2557. It features a war when humans come to a disagreement
with the Forerunners, a powerful monster race and ends up in a war. Master Chief John-117 and his
close ally Cortana are the humans’ only hope to survive. Cortana begins as a protagonist and then he
wakes Master Chief from his cryonic sleep. This is where the massacre begins. The new benchmark
for shooters across all platforms -,- says Games Master UK about the bestseller.
This was a short overview of the most popular and most sold games on the net. Have fun
downloading (if you are silly, you can buy them) and playing!
Dennis Tagunkov
14
Studentské prezidentské volby
Ve dnech 11. a 12. prosince 2012 probílaly na gymnáziích, SOŠ a SOU v České republice
studentské prezidentské volby. Těchto voleb se mohli zúčastnit studenti starší 15 let.
Studentské prezidentské volby jsou součástí vzdělávacího programu „Jeden svět na školách“ a
jeho projektu ,,Kdo jiný?‘‘ Tento projekt je zaměřen na podporu aktivní účasti mladých lidí v
občanské společnosti. Pomáhají k výchově mladých lidí v zodpovědné a sebevědomé občany.
Studentské prezidentské volby proběhly před konáním řádných voleb v České republice.
Na našem gymnáziu proběhly tyto volby dne 11.prosince 2012, od 8.00 do 11.30 hodin. S
organizací voleb pomáhala studentům Mgr. Zdeňka Mahdiová.
Studenti vybrali volební komisi ve složení Rudišová Kristina, Veljačik Michal, Jasanský Albert.
Komise připravovala volby již tři týdny před jejich konáním. Vytvořila seznamy všech studentů
starších patnácti let a vytiskla volební seznamy.
Cílem těchto voleb bylo:
- přiblížit studentům základní demokratické principy
- seznámit studenty s volebním systémem České republiky
- podpořit dialog týkající se správy veřejných věcí jak mezi studenty, tak mezi nimi a jejch
pedagogy
- zvýšit účast prvovoličů a mladých lidí v řádných volbách
Všechny školy přihlášené do Studentských prezidentských voleb obdržely informační texty,
doprovodné didaktické materiály, materiály pro propagaci a realizaci vlastních voleb a další
podrobné informace a pokyny.
Studentských prezidentských voleb se zúčastnilo celkem 126 studentů našeho gymnázia:
1A: 0
1B: 1
2A: 9
2B: 9
5A: 21
5B: 15
6A: 13
6B: 14
7A: 11
7B: 10
8AB: 25
Celkem:126
Před samotnými volbami zajistil Albert Jasanský třístrannou plentu. Pan Petr Daniel vyrobil
volební urnu. Plakáty s jednotlivými kanditáty, jejich fotkami a informacemi o nich, vytvořili
studenti našeho gymnázia pod vedením Mgr. Ivany Riegrové.
15
Volby probíhaly takto: Studenti přicházeli do volební místnosti jednotlivě, vyslechli pokyny
volební komise, poté za plentou zakroužkovali “svého” kandidáta na volebním lístu, následně
tento lístek vhodili do volební urny a opustili volební místnost.
Během voleb nás navštívila profesionální fotografka z organizace Člověk v tísni a zdokumentovala
průběh voleb.
Po ukončení voleb a sečtení hlasů byly výsledky voleb zaslány organizátorovi elektronickou
poštou.
Výsledky studentských prezidentských voleb ze dne 11.12.2012 v Rakouském gymnáziu
v Praze, o.p.s. jsou tyto:
1. K. Schwarzenberg (41 hlasů)
2. V. Franz (29 hlasů)
3. J. Fischer (11 hlasů)
4. P. Sobotka (7 hlasů)
5. J. Zeman (5 hlasů)
6. Z. Roithová (4 hlasy)
7. T. Fischerová (2 hlasy)
8. J. Dienstbier (1 hlas)
Volby probíhaly hladce a plynule. Volební komise se naučila uspořádat volby, upravit volební
místnost (např. stoly pro volební komisi, plentu pro voliče, občerstvení) a organizovat průběh voleb
dle instrukcí: organizaci pohybu voliče po volební místnosti, jako je plynulý příchod studenta,
ověření identity, vyzvednutí volebního lístku, volba za plentou, vhození lístku do urny a odchod
studenta z volební místnosti.
Projektu Studentské prezidentské volby se v České republice zúčastnilo celkem 441 škol, z toho
172 gymnázií, 233 SOŠ a 36 SOU.
Studenti zúčastněných škol odevzdali celkem 61 499 platných hlasovacích lístků.
Celkové výsledky Studentských prezidentských voleb, zpracované spolupracující agenturou
Millward Brown, jsou zveřejněné na webových stránkách programu Jeden svět na školách www.
jsns.cz/volby a na stránkách společnosti Člověk v tísni www.clovekvtisni.cz.
Mgr. Zdeňka Mahdiová
16