čtenářský objektiv

VETERÁN
Veterán je každé staré auto, které máme rádi
Reportáže
Z deníku Patrona
a další zajímavosti ze světa historických vozidel
VÁŠ ZKUŠENÝ PARTNER PRO SERVIS A RENOVACI VOZŮ
SIMCA, MATRA, TALBOT, CHRYSLER FRANCE
- 16 LET ZKUŠENOSTÍ S TOUTO ZNAČKOU
- REFERENCE
- ZDROJE NÁHRADNÍCH DÍLŮ
- LITERATURA
VOZY RENOVUJEME S DŮRAZEM NA KVALITU, VŽDY DO STAVU, V JAKÉM SJELY
Z VÝROBNÍ LINKY.
Renovujeme karoserie…..
…stavíme motory….
…celé auto na klíč.
ÚVODNÍ SLOVO
Milí čtenáři a přátelé,
nad čím se zamyslet v editorialu posledního letošního čísla?
Není sníh (a prý ani nebude), tak proč nevyužít nějaký ten den volna k návštěvě automusea? Stihli jste už letos
všechna? Určitě ne, a my také ne. Lákají stále nové a nové exposice, zaměřené buď na automobily určitého
druhu a epochy, na směs silničních vozidel nebo na dopravu celkově. Znáte Museum silnic na Šumpersku? Po
čem se jezdilo dřív, jak se stavěly a udržovaly vozovky a k tomu spousta raritních strojů … Zajímají vás velké
objemy? Zamiřte na Rakovnicko! Znáte jedinečnou výstavku pragovek Piccolo? Znáte Museum rodiny
Proseckých v Bystřici n.P? A když si vezmete na pomoc „strejčka Gooogla“, zjistíte, kolik staré krásy se tu
nejen schovává, ale hlavně vystavuje! To, že ještě neexistuje obecná povědomost o kolekcích, nabízených ke
shlédnutí, je jistě propagační nedostatek, ale neměl by vás odradit. Tak si najděte to „svoje,“ zaklepejte,
vezměte za kliku – a pak nám všem poraďte? Kde, co, jak, proč a kdo …
Šťastnou ruku při výběru lokace a krásné sváteční dny srdečně přeje Pavel Kopáček
Obsah:
PF
Reportáž: Albánské Mercedesy
Reportáž: Z Tábora až do Tábora 2015
Reportáž: Pro každého něco, ale hlavně Tatry!
Představení vozu: Každý den Fiesta !!
Michalovy Zajímavosti
Ze světa Patrona: Spletité cesty 40 736
Vyrobeno v ČSR: Garáž 10 motorisů
Čtenářský objektiv: Podzim s vůní Citröenu
Čtenářský objektiv: Družba národů
Čtenářský objektiv: Žhavé slunce, ženy i motory
Čtenářský objektiv: Ze slovenských ulic
Čtenářský objektiv: Z Mikulkovy zahrádky
Čtenářský objektiv: Tři….plnej…horizont!
Čtenářský objektiv: Vzpomínka na léto
Čtenářský objektiv: Fotosměs našich čtenářů
Soutěž
Inzerce
Dobový plakát
REPORTÁŽ
Albánské Mercedesy
„ V Albánii je víc Mercedesů, než lidí. V Albánii
jezdí ukradené Mecedesy ze západních zemí ještě
na původních značkách z té země. V Albánii tě
zabijí.“
Jo jo, česká země je na pomluvy, výmysly a strach
expert. Já se jeden podzimní týden sebral a udělal si
spolu s přáteli takový příjemný roadtrip po Albánii
a Černé Hoře. A jaká je tedy skutečnost?
Ano, dá se říci, že každé třetí auto je zde
Mercedes. Značky mají albánské, ani ve vesnicích
v horách jsem neviděl žádný vůz na cizích
značkách, který by řídil Albánec. Lidé jsou zde
velmi příjemní a ani naše dvě dvacetileté
blondýnky samy v kavárně neměly problém, ač byly ostřížím zrakem sledovány každým Albáncem v dosahu
dvou kilometrů. Neméně ostřížím zrakem jsme si je však hlídali i my J.
Pokud by někdo chtěl koupit W123 nebo W124, možná by měl vynechat Německo a jet se podívat sem,
jistě by si vybral.
Text: Michal Primák
Foto: Michal Primák a jeho archiv
Otřískané „Piano“ nebo raději zcela zachovalé a udržované? Stačí si vybrat…..
V Gjirokasteru jsme potkali i autoškolu.
Vystaven, ukryt, nebo připraven ke skoku?
REPORTÁŽ
Cestou do Albánie jsme navštívili i nádhernou Černou Horu. Tak alespoň dvojici náklaďáků pro Pavla, aby neřekl, že na něj nemyslím J.
Opel Ascona, na západě po vymření, v Albánii jako taxi…
Ani nevím, co bych k této podivnosti napsal….
Horní fotografie:
Maršrůtky i Auobusy tu rovněž hrdě vozí hvězdu na chladiči. Prostě
Mercedes je zde modla.
Fotografie vlevo:
Co není Mercedes, zahodíme na zahradu, protože obchod s díly, ten
tu jen kvete. Holt, kdo nemá Mercedes, furt opravuje J.
REPORTÁŽ
Z Tábora až do Tábora 2015
Tradice už drahná léta … Ti, kteří kdysi obdivovali krásu starého řemesla ještě v dětských létech, nyní se
objevují za řidítky či volanty old- či youngtimerů. Určitě je to správné, poselství umu a lásky se musí předat
dalším generacím názorně, samotné geny nestačí …
A tak jsme se první říjnovou sobotu vypravili před táborskou průmyslovku, abychom stihli příjezdy a
získali nějaké informace. Ale jaké vlastně? Maximálně jízdní trasu, protože vše ostatní jsou stálé a prověřené
záležitosti: souhra zkušených pořadatelů, taktovka v rukou ředitele průmyslovky Marcela Gauseho, stejná
místa, stejné starty … To je asi ten správný recept. Jediná a neřešitelná potíž tkví v úzkých předválečných
uličkách kolem Maredova vrchu, kde se před mnoha desítkami let nepočítalo s takovým návalem aut, která
tehdy nesla punc novinky.
Nafotili jsme, co se nafotit dalo, a šli jsme ke startu, protože letos vůbec nebyla jednoduchá vyjížďka.
Tedy – ona mohla být, ale nikdo nepředpokládal, že den před akcí začnou obnovovat povrch magistrály ve
směru na Budějovice. A tak desítky historických vozů úpěly pod drtivým dopadem horka, zcela
nepodobným začátku října, ale z toho „štrůdlu“ nebylo úniku.
Takže vám nabízíme hrst snímků, které se snaží zmapovat to nové, co ještě Čelkovickou jízdu
neabsolvovalo – a třeba vás přesvědčíme k účasti v ročníku 2016!
Text: Pavel Kopáček
Jako první se dostavil školní Zetor 25.
Foto: Pavel Kopáček a David Kopáček
Tatra 603 nesla stopy dobové patiny.
REPORTÁŽ
Stále provozní Škoda 1202 STW.
Ford Transit prvního provedení byl skoro „top“.
Lékařský zásah nebyl třeba, ale krásná ambulance potěší.
Kdysi se potkávaly – Tatra 12 a Praga Baby.
Příjemný ranní chládek a krásná podzimní scenerie.
Tatra 57 tzv. „čistá“ - jednoduchá a spolehlivá zcela v duchu značky.
Britské Morrisy nebyly před válkou žádnými vozítky, spíš vypadaly jako menší amerika.
REPORTÁŽ
Krásná Škoda 430 zdolává prudký výjezd od startu.
Nízké, široké, nekompromisní – prostě Porsche.
Invalidní DUO z vých. Německa má motor Simson 50cm3.
Černý pasažer nebo vzrušený plyšák? ☺
Raritní Toyota Corona je každoročním účastníkem.
„Vlevóó v bok!!“, to umí jen DS!
REPORTÁŽ
Pro každého něco, ale hlavně Tatry!
Bloudili jsme dlouho, ale to je normální – kdybych nějaký objekt našel bez couvání a otáčení, bylo by mi
to podezřelé … A tak jsme projeli Trhovými Svinami onoho dusného červnového dne několikrát, a když
jsem si na kterémsi konci města povzdychl, že se snad budeme muset někoho zeptat, padl mi zrak na
otevřenou bránu s nápisem „Museum Tatra“ a téměř na konci uježděného pozemku pak na rozlehlý plechový
hangar s přístavbou. Byli jsme tu!
Celé roky jsem slýchal o sbírce Jiřího Hlacha, mluvil jsem s ním několikrát na budějovickém veletrhu
Mobilsalon, kde několikrát vystavil skvosty své kolekce, ale – znáte to: pod svícnem tma … A tak přestože
jsem to měl slabou hodinku jízdy, dostal jsem se do království Tater (ale i jiné značkové těžší a lehčí tonaže)
až letos. Z fotek jsem věděl, co mohu očekávat. Ale když jsme se synem a Jiřím Hlachem stanuli ve vstupu
do haly, měl jsem pocit neskutečna! Několik vyrovnaných řad renovovaných i původních náklaďáků, strojů,
vojenské techniky, dodávek a osobních aut, podél stěn stojany s desítkami motorů, jimž převážně dominoval
jeden nebo dva ventilatory ☺, spousta součástí, o kterých dnes možná někdo slyší, ale už si je sotva
představí: cívky, startery, vstřikovací čerpadla, dynama, části řízení, ale i dílenské nářadí, startovací vozíky,
nádražní ještěrky, vozíky a vozíčky, obrazy, plakáty, fotky, poháry, věnce – a to ještě nevím, jestli jsem
vyjmenoval aspoň náznak toho, co Jiří za víc než třicet let nahromadil, sesbíral a zachránil.
Skromný a pro Tatru zapálený člověk, který fantasticky vypráví o každém autě, o svých šoferských
začátcích – prostě nebýt Slunce, které opustilo prosklené horní části stěn a chystalo se do peřin, jsme tam asi
do noci, bude nám všem padat hlava na prsa a občas někdo z nás s jedním otevřeným okem prohodí: „Tak
ještě tuhle Tatru ...“ ☺
Ale netoliko veselými chvílemi je pestrý život sběratele. Občas se pořádně zachmuří, občas se vyskytnou
problemy, z nichž je velmi těžké najít východisko. Tak tomu bylo i u Jiřího Hlacha. Milionáři mají jiné
starosti, ale ten, který všechno nahromadil svou dřinou jako Jiří, bývá často obětí své vášně. Nechci a
nesmím zde ventilovat detaily, ale nad celou skvostnou kolekcí visel Damoklův meč v podobě hrozby
roztříštění sbírky do jednotlivých subjektů a tím i likvidace unikátní řady, kterou Jiřímu Hlachovi záviděla i
kopřivnická automobilka. Jsem hrdý na to, že jsem mohl aspoň malým dílem přispět k záchraně kolekce,
která je dnes zabezpečená a nehrozí jí rozprodej ani vývoz.
Závěrem děkuji Jiřímu Hlachovi nejen za umožnění detailního prozkoumání aut a jejich nafocení, ale za
celou jeho dlouhou sběratelskou cestu. Přejeme zdraví a výdrž!!
Text: Pavel Kopáček
Malá rozměry, velká vzácností – Tatra 49, pracující ještě před
čtyřmi roky na vinici.
Foto: Pavel Kopáček a David Kopáček
Původně vojenský tahač štábního návěsu – Tatra 138 „Kozel“
REPORTÁŽ
Moje největší tatrovácká láska – malá čtyřválcová Tatra 115, jediná dochovaná a dnes už prakticky zapomenutá.
Nemůže a nesmí chybět …
.... a tahle také ne
Jedna ze dvou existujících cisteren Tatra 805.
Královna staveb Tatra 111
REPORTÁŽ
Rumunské Bucegi zůstalo částečně v povědomí, ale na Carpati (viz foto) už si u nás nikdo nevzpomene.
Každý správný chlap má mít doma RR ☺.
Škoda 706 R aneb „Barča“.
Z miniserie přenosových vozů Tatra 805.
Vzácné provedení Tatry 813 – dvouosý návěsový tahač.
REPORTÁŽ
Karosa 500 HB nebo Tatra 500 HB – oba názvy jsou správné.
Takhle jste Tatru 805 nejspíš neviděli …
Z dob rodinného podniku.
Jeho veličenstvo V12 (Tatra 111).
ARO 240 v roli zásobovače pionýrského tábora.
Na cisterně býval nápis Benzina, ale 111 je pořád 111 ...
PŘEDSTAVENÍ VOZU
Každý den FIESTA !!
Třebaže se dějiny evropských
poboček Fordu malými modely jen
hemží, byla to právě Fiesta, která do
světa vkročila nenápadně, dá se říci i
upejpavě. Byl to svět tvrdých hráčů a
bojových sportů – ropné šoky
počátku 70. let zamíchaly pořadím
tradičních prodejců, a kdo se odvážil
přijít s naprostou novinkou, musel si
být
hodně
jistý
projektově,
strategicky i finančně.
Ford neměl na růžích ustláno. Jeho
poslední evropský bestseller Escort se
prodával výborně, ale v segmentu malých vozů neměla automobilka od ukončení výroby Anglií žádné
želízko v ohni. A konkurence zbrojila … Neúnavný VW nasadil do boje fenomenální Golf a už první dny
prodejů ukázaly, jak správný krok zvolil. K tomu navíc malé Polo, a aby novinek nebylo dost, přidal ještě
Audi 50 v roli „černého vzadu.“ Francouzi tasili Renault 5, italské šlágry pocházely z produkce Fiatu –
vzato celkově, nebylo zřejmé skuliny, kam nacpat předpokládané dítě modré švestky.
A ono existovalo a docela dlouho! První počátky zaznamenal malý Ford již v první polovině 60. let na
rýsovacích prknech amerického gigantu. V tamních a tehdejších podmínkách ale mělo auto takového
výkonu a velikosti pramalou šanci na úspěch, vždyť to byla doba, v níž John Z. DeLorean odstartoval eru
Muscle Cars – tak na co taková bezvýznamná myš …
Řešení a uplatnění poskytovaly tehdy jedině evropské automobilové odnože. Ford vyráběl zejména v
Německu a Anglii, ale menší závody a montovny měl po celé ostatní západní Evropě (a v ostatním světě
také).
Americký neuskutečněný návrh dostal název Bobcat (později jej „zdědil“ Mercury pro svou versi Pinta).
Pro Evropu to ale znamenalo celkové přepracování dokumentace, původní rysy by Evropan těžko
akceptoval. Další vývoj se rozběhl až v roce 1968, a to bylo už poměrně pozdě. Vysvětluje to ale současně
prodlevu, s níž se nejmenší Ford
pustil do boje s mezitím silně
zastoupenou konkurencí. Po zralé
úvaze se jako základní model
ustanovil třídveřový hatchback,
pětidveřovou
versi
karosářské
disposice nedovolovaly a stupňovitá
záď byla tehdy tím opravdu
posledním „lákadlem“ na zákazníka.
Z
mnoha
tisíc
jednotlivých
sestavných výkresů se nakonec
zrodila karoserie, na níž pohlédneme
podrobněji.
Někdo může
namítnout, že je vcelku fádní a
nenápaditá, a v tomhle směru se
hned po premieře ozvaly i některé
motoristické
časopisy,
ovšem
PŘEDSTAVENÍ VOZU
nejmenší Ford neměl nikdy v úmyslu šokovat a získávat body sice extravagantnějším, ale dříve zastaralým
designem. Měl dávat pocit kamaráda, solidního parťáka a mířit i do starší populace. Podle prapůvodních
záměrů měla být jeho základna v Anglii a tam se ještě v době, kdy
se uvažovalo o Fiestě, vyráběla vozidla orthodoxních tvarů.
Slušivý a proporčně vyvážený kabát lahodí oku svou souměrností
ze všech stran. Na sympatické karoserii nenajdeme ani žiletkové
hrany, ani obliny, nýbrž vyzrálou směs obojího. Příď je celá
vodorovně členěná, k čemuž napomáhají i obdélníkové světlomety.
Příď má lehce negativní sklon a ve spodní části vybíhá v
nenápadný spoiler, úhledný a většinou dodávaný v barvě karoserie.
Blikače tvoří s reflektory homogenní součást, ovšem některá
exportní provedení byla doplněná ještě bočními blikači. Velká
„švestka“ nenechá nikoho na pochybách, kdo je původcem. Z větší
vzdálenosti celá příď připomíná většího Escorta – v jakési pomyslné směsce druhé a třetí generace. Pojďme
dále: lehce vzestupná plocha kapoty tvoří z bočního pohledu linku, jež ostře a záměrně kontrastuje s jinak
souměrnými rysy. Je to záměr a dokonce velmi povedený: Od A sloupku až ke konci střešní nástavby
pokračuje „lajna“ v jemném prohnutí, což opticky dává vozu švih a temperament. Sloupky A i B jsou
doslova filigranské, C sloupek je samozřejmě masívnější a tvarově se poněkud ohlíží na větší Fordy. Záď je
opět absolutně souměrná, spíše než výstřednost oceníme opět solidní a jemně starosvětský vzhled. Svisle
orientované skupinové svítilny nejsou na překážku. Strohé nárazníky, jejich provedení a použitý material se
liší nejen v návaznosti na facelifty, ale i podle země
původu či určení. Třetí (výklopné) dveře mírně zasahují
až do střechy a umožňují velkorysou manipulaci i s
rozměrnými zavazadly. Střešní nástavba upoutá velkou
prosklenou plochou, což je markant, který tehdy zdaleka
nebyl prvořadý. Standardní ocelová lisovaná kola mohla
být za příplatek (u dražších a pozdějších versí) nahrazená
hliníkovými. Barevná paleta prvního ročníku obsahovala
dostatek standardních odstínů (světlou a tmavou modř,
svítivou zeleň, klasickou bílou, jasnou šípkovou červeň,
béžovou a hnědobéžovou). Barvy byly každoročně
obměňovány. Za příplatek dodával výrobce karoserii v
signálních ostrých odstínech rudé nebo svítivé žluti, k
mání byly i metalisované odstíny (zlatá, světlá červeň a tmavší modř). Myslím, že si vybral opravdu každý.
Interier Fiesty je snad až na zcela základní model velmi útulný, dostatečně prostorný a uspokojil určitě
velkou většinu uživatelů. Palubní desku tvoří celistvý plastový výlisek s praktickou prohlubní před
spolujezdcem. Z výlisku vystupuje zaoblený přístrojový štít, osazený v závislosti na modelu. Přední sedadla
jsou pohodlná, za příplatek s opěrkami, u zadní lavice je nutné brát optimistická tvrzení výrobce s jistou
reservou. Ovšem pro rodinu s dvěma dětmi byla Fiesta ekonomickým a slušivým dopravním prostředkem.
Zmínili jsme verse: mimo naprostého „holátka“ bez označení se na spodní příčce nabízela jednoduchá Fiesta
L, nad ní lépe vybavená Fiesta GL a na vrcholu stál model Ghia, přepychově vybavený, ale také téměř
PŘEDSTAVENÍ VOZU
dvojnásobně drahý proti základu. Mimo tuto nabídku jste mohli mít ostřejší versi S a později i XR2, která
dovedla zejména v zatáčkovitých partiích „zatopit“ autům o dvě třídy vyšším. Samozřejmostí bylo několik
limitovaných serií, které se ale lišily podle zemí výrobce.
Nahlédněme pod kapotu sympatického tříapůlmetrového Fordu: první generace nabízela výhradně
zážehové agregáty (což bylo Fordu také vyčítáno), z nichž nejslabší měl litrový objem a výkon 40 koní.
Jedenáctistovka dávala 53 koní, 1300 ccm už 66 koní a dravá
šestnáctistovka využívala potence 84 koňských sil. Všechny
čtyřválce byly zpočátku dodávány výhradně s mechanickou
čtyřstupňovou převodovkou. Pod karoserií se skrývala přední
náprava se vzpěrami McPherson a zadní tuhá náprava s
podélnými rameny a panhardskou tyčí.
Ze základní a v první generaci i jediné verse se vyvinula pouze
malá a hbitá panelová dodávka, vybavená pouze předními
sedadly, zato však velkým užitným prostorem. Negativem ale
byla absence dělící stěny, sítě či jiného zádržného prvku.
Zajímavými proměnami prošla mírumilovná Fiesta v rukou
profesionalů z továrního soutěžního oddělení. Sportovní verse
RS se dodávala i běžným zákazníkům, samozřejmě jen těm finančně dobře zaopatřeným. Rallyesport
disponoval elektronovými koly, tuhými tlumiči, úpravami chassis, řízení a brzd, ale i různým výkonovým
stupněm motorů podle individualního ladění. Výkon mohl přesáhnout sto koní a maximálka se pohybovala
těsně pod hranicí 200 km/h. Pětistupňová převodovka byla samozřejmostí, stejně jako ochranný rám či
skořepinová sedadla a sada sportovních „budíků“. Na špičce stál model pro odvážné, vybavený
turbodmychadlem, za jeho cenu si ale zákazník mohl dopřát velkou Granadu v základní výbavě. Velkou
vzácností
je
dnes cabriolet,
upravený
v
počtu několika
set kusů firmou
Bieber. Jednalo
se o exklusivitu
ve
specifické
výbavě, odlišné
od
standardní
nabídky Fordu.
Do konce 70. let
se malá Fiesta
dodávala i na
americký
trh,
pocházela
ovšem
z
německých
továren. Lišila
se neestetickými masívními nárazníky, obrysovými svítilnami vpředu na boku, kulatými světlomety,
klimatisací (pro Evropu nebyla dodávaná) a upraveným motorem s nízkými exhalacemi, zejména podle
nejpřísnějších kalifornských zákonů.
Premiera malé Fiesty se odehrála v květnu 1976 a v původní podobě vydržela do začátku září 1981.
Facelift přinesl několik vnějších úprav (např. plastové nárazníky), ale mnoho technických zlepšení. To už se
ale uzavíraly poslední testy druhé generace, která debutovala o prázdninách 1983.
Malá Fiesta první generace se vyráběla nejen v německém Kölnu, ale i v Britanii, a zejména ve zcela nové
obří továrně ve španělském Almussafes, která byla slavnostně otevřená v říjnu 1975 za účasti španělského
PŘEDSTAVENÍ VOZU
krále Juana Carlose a Henry Forda II. Zatím jsme se nezmínili, proč se nový malý Ford jmenuje Fiesta.
Název vymyslel a uvedl do života sám Henry Ford II., jenž chtěl hispansky znějícím jménem manifestovat
spolupráci amerického a španělského autoprůmyslu.
Ford Fiesta se na německém
trhu nemohl srovnávat s VW
Golfem, ale koncernové Polo
první generace stálo už pod ním.
Jak se předpokládalo, oblibu si
našel zejména mezi staršími
zájemci, v řadách důchodců a
mezi nenáročnými motoristy,
kteří nepotřebovali nic většího a
složitějšího, ovšem na druhou stranu nechtěli být pouhými ovcemi
ze stáda majitelů VW. Německá sebedůvěra jim ale většinou
„zakázala“ pořídit si stejně velký Renault, Peugeot, Simku,
Austin, Fiat či dokonce Daf nebo východoevropskou a japonskou
produkci. Zato v Anglii se Fiesta stala vedle Mini téměř národním autem a i Španělsko jí zbožňovalo. Není
třeba dodávat, že Fiesta je skutečně autem světovým, protože jste ji mohli potkat na každém rohu a všude –
tedy téměř všude: na našich silnicích byla až do příchodu prvních Escortů třetí generace bílou vránou Made
by Ford. Ne, že by nebyla snaha, Ford mohl navazovat na dovoz Anglií 100E. Výzkumný ústav dovezl
trojici Fiest pro „srovnávací“ a
homologační účely, ale jednání zástupců
britského Fordu s naším Motokovem
nevedlo k cíli. Důvod je prostý: tuto
skupinu západních vozů u nás
zastupovaly výhradně dvě značky –
Renault a Fiat, a to už dlouho. Navíc
předpokládaná cena v přepočtu na
československou korunu vycházela i u
Fiesty L značně nepříznivě, byla
srovnatelná s Fiatem 131 Mirafiori, což
už je vyšší třída. A tak se těch několik
Fiest dostalo na naše silnice opět jen z
exposic
brněnských
veletrhů,
individualních dodávek Tuzexu či
dovozem ojetiny. Po roce 1989 se k nám
nahrnulo větší množství Fiest, ale až na
výjimky
druhé
generace.
Ty
„jedničkové“ už v jejich domovině pohltila rez a na exemplářích, jezdících u nás, si pochutnávala s obzvlášť
hlasitým mlaskáním. Dnes už vidět nejsou, poslední jsem zaznamenal letos při návštěvě mého rodiště.
Nejsou vidět ani na setkáních oldtimerů, takže snad jen agilní české Ford Cluby … Mají? Nemají? Navštivte
jejich sraz a dejte nám vědět! ☺
Zahraniční filmová produkce Fiestami nešetřila, o čemž vás přesvědčí třeba jakýkoliv detektivní seriál ze
70. a 80. let, např. Profesionalové nebo Derrick. Zato naše kinematografie zklamala, dokonce ani mocný
major Zeman nebojoval proti škůdcům, jezdícím ve Fiestě. Mám zaznamenaný pouze jeden malý Ford,
mihnuvší se ve snímku „Kamarád do deště.“ O téhle Fiestě s rozdílnou SPZ vpředu a vzadu jsme se
zmiňovali už v článku o barrandovských filmových nesmyslech.
Tak to by asi bylo všechno o malém Fordíku, který byl, je a bude jen čistě spotřebním zbožím.
Text: Pavel Kopáček
Foto: Pavel Kopáček, Peter Bíró a Archiv Pavla Kopáčka
PŘEDSTAVENÍ VOZU
Koncepční představa z poloviny 60. let.
Hliněný model před dokončením.
Schvalovačka a konstrukter Uwe Bahnsen.
Ani modýlek se neztratí … ☺
O pět let později …
Sám velký Henry Ford II. během premiery.
Královská návštěva: Juan Carlos u pásové linky.
Španělská premiera … ¡Viva la Fiesta!
PŘEDSTAVENÍ VOZU
V zahraničí najdete i provozní Mk.I., samozřejmě v rozdílném stavu a ceně.
Dvojice českých Fiest, obě by si zasloužily renovaci a odpočinek.
Hloupá chyba, hezká slečna a „česká“ Fiesta.
Většina Fiest celého světa skončila podobně …
PŘEDSTAVENÍ VOZU
Téměř přepracovaný Ford Bobcat v roce 1973.
Ford Fiesta si postupně oblíbili i mladí řidiči.
Malý a usměvavý fordík…
Co chcete, konec sedmdesátých let, malá auta s motorem napříč…
ZAJÍMAVOSTI
Dobovka
Pražské hotely byly jedním z míst, kde se za socialismu dala vidět
pěkná auta.
Potkali jsme
Z hluboké historie
Že je rezerva skoro větší něž celá aerovka? No a co….
Soutěž
Minule jste hádali Fiat 850 cabrio.
A v Itálii zůstaneme. Poznáte názvy Abarthů
bez pomoci strýčka“ Gůgla“?
Nezničitelné Renaulty 4 jsou všude…….i v Česku.
Zatím v renovaci
Odpovědi piště na [email protected]
Takhle po renovaci
Je již dnes GAZ 20 Poběda v plné kráse???
ZAJÍMAVOSTI
Česká mrtvolka
… a tak vypadala jako nová
Já to snad radši ani nebudu komentovat….. L
Zahraniční mrtvolka
… a tak vypadala jako nová
Saab 95 by si jistě zasloužil renovaci. Dočká se jí?
Předválečná mrtvolka
…a tak vypadala jako nová
Praga Picollo už je možná zrenovovaná, možná se na ní ještě pracuje a možná se ještě nezačalo.
Ale budeme věřit, že první možnost je správně J.
ZAJÍMAVOSTI
Z archivu čtenářů
Hrálo ve filmu
„Kratochvíl, to je TATRA, rozumíš?“, poučuje mistr nového řidiče
ve filmu Kdo hledá zlaté dno
Z fotek Petra Mikulky jsem vybral tuto, dnes již nezvyklou fotku
škodovky. Věřím, že potěší, stejně jako nás.
Panu Mikulkovi děkujeme.
Z prospektů a reklam
ZAJÍMAVOSTI
Těžká vozba
Auta našeho dětství
S jakou radostí by ještě tato Erena vyrazila vozit lidi
po Bratislavě….
Petr Barták poslal tuto fotku s Tatrou 613 na ovládání. Díky.
Užitková prospektovka
Text: Michal Primák
Foto: Michal Primák a jeho archiv
ZE SVĚTA PATRONA
Spletité cesty 40 736
Bugatti, karosované Sodomkou,
Uhlíkem, Tomášem či Peterou byly
vždy zárukou nadčasové elegance a
svým majitelům dodávali pocit
výjimečnosti. Jednou z bugatek,
karosovanou Oldřichem Uhlíkem,
byla i Bugatti 40 s číslem rámu
40 736. Objednatelem byl v roce
1929 ing. Zdeněk Klika a vůz sám
užíval. Jaké byly další osudy vozu?
Již po pěti letech nechává Z.Klika u
známé pražské karosárny Oldřich
Uhlík svůj vůz překarosovat. S touto
skutečností je nejprve sejmuta a následně mizí původní karoserie, která se nedochovala. Nemáme k dispozici
ani původní snímky Bugatti s touto karoserií. Uhlík staví novou karoserii roadster dle návrhu majitele. Vůz
však mění majitele, je dokončen pro bratra, známého lékaře prof. MUDr. Miloše Kliku, který si vůz přebírá.
Po druhé světové válce je dalším ze známých majitelů známé jméno – Václav Kafka. Veteránistům
netřeba představovat. Dalším jménem je osoba, které nemohu přijít na jméno. Rob de la Rive Box. Člověk,
který šmejdil po Československu a skupoval na kšeft vše zajímavé, co bylo možno skoupit. Je nabíledni, že
někteří čeští „veteránisté“ s vidinou tučného zisku prodávali. A tak vzácná Bugatti 40 mizí za hranicemi
země. Hlavně, že si pár lidí namastilo kapsu.
Bohatý „západní“ kupec se nachází v Německu a jmenuje se Bruno Weidenmüller. Po něm se v kolonce
vlastníků vystřídá postupně trojice Švýcarských majitelů. Pánové Zweigardt, Fresard a Aemisegger, z nichž
poslední je majitelem dodnes.
Z fotografií se lze domnívat, že vzhled vozu se změnil ještě v Českolovensku, neboť například snímek
vlevo dole z pražských Vršovic ukazuje bugatku již bez stupaček. To nic nemění na faktu, že dnes vypadá
„čtyřicítka“ opět jinak. U modrého vozu na snímku je znát výrazně kratší zadní část, která neodpovídá
dvěma předchozím snímkům. Prošel tedy vůz renovací a karoserie dostala „blbě sportovní“ ráz?
Každopádně tato Bugatti 40 se dochovala do dnešních dnů, což je dobře. Škoda jen, že se nedochovala ve
stavu odpovídajícím skutečnosti a že se nedochovala u nás…
Text: Michal Primák
Fotografie: Archiv autora
Garáž 10 motoristů
Značka
GIOM
představovala
několik
avantgardních závodních vozů a dvojici spiderů.
Všechny byly určeny pro závody do vrchů.
Spidery měly blíže svým vzhledem víc k
„závodním plackám“. My se podíváme na ty
ostatní GIOMy, které byly víc automobily, byť
v ulicích asi způsobovaly velký chaos. Měli totiž
běžné registrační značky – SPZ. Pojďme se na ně
podívat blíže.
František Nemec z Piešťan s přáteli postavil velmi nezvykle vypadající závodní vůz. Za základ posloužila
Škoda 110R. Podobu ale prozrazovaly pouze chromové poklice kol na některých dobových snímcích,
focených při běžném provozu. Na svém místě uložený motor Fiat o objemu 1,6litru s hlavou 2xOHC dával
130 koňských sil. Převodovka zůstala z „eRka“, byla však upravena na pětikvalt. Karoserie vynikala svým
extrémním klínovitým profilem s lepeným zakázkovým čelním sklem. Výška vozu byla těžko uvěřitelných
870mm Pro závody byla samozřejmě použita lehčí elektronová kola. Roku 1973 se GIOM1 úspěšně účastnil
závodů a postoupil do seriálu mistrovství ČSSR. Zda se dochoval do dnešních dnů, mi není známo.
O dva roky později představil František Nemec nový vůz s označením GIOM2. Tentokrát na základ stačila
Škoda 100. Karoserii si jezdec navrhl sám. Pod kapotu se nastěhoval dvěstěpětikoňový dvoulitr BMW
Alpina. Zbytek podvozku se shodoval s GIOMem1. Vůz splňoval kritéria pro zařazení do kategorie B5. Při
pátém závodu ale měl vůz defekt a při následné nehodě byl silně poničen. Předkládá se, že se do dnešních
dnů nedochoval.
Později ještě vznikly dva spidery, ale jak jsem zmínil, ty již mají málo společného s civilními vozy, a tak
se jim věnovat nebudeme.
Pod označením GIOM3 vznikly zmíněné dva spidery.
Ideologickým pokračovatelem „dvojky“ byl GIOM4. Svým vzhledem evokoval spíše prototyp pro závody
LeMans J. Pod nízkou karoserií se vystřídaly motory BMW Alpina a Škoda 130RS. Tento vůz se dochoval
do dnešních dnů!
Posledním vozem Františka Nemce a posledním z řady vozů GIOM je ten, s označením 5. Vznikl jako
civilní vůz autora. Dárcem podvozku byla Škoda 105. Dochoval se do dnešních dnů a čeká na svoji
renovaci.
GIOM 4
Text: Michal Primák
GIOM 5.
Foto: Archiv Michal Primáka
ČTENÁŘSKÝ OBJEKTIV
Podzim s vůni Citroënů (nebo naopak?)
Poslední srpnový víkend se konal podzimní sraz 1. Citroën klubu Praha, a sice v Lužanech u Jičína.
Setkání bylo zajímavé nejen kvůli třem dnům volna, ale také svým jubileem, neboť letos uplynulo
úctyhodných 50 let od založení klubu.
Vzhledem ke slavnostnímu pojetí srazu připravili pořadatelé opravdu pestrý program: každý večer byla
zábava, disco nebo hrála živá kapela. Během dne nechyběly zajímavé soutěže pro děti i dospělé.
Jubilejní rok přilákal na sraz velké množství účastníků i vozů, sjelo se víc než 70 automobilů. Sraz
vyvrcholil spanilou jízdou do Jičína, kde jsme zabrali celé náměstí. Atmosféra celého setkání byla úžasná a
pořadatelé nezapomněli ani „zařídit“ sluníčko.
Všichni jsme odjížděli maximálně spokojení, takže velké poděkování Mileně a týmu!
Text a foto: Simona Mojtová
ČTENÁŘSKÝ OBJEKTIV
ČTENÁŘSKÝ OBJEKTIV
Družba národů
Tentokrát nikoliv vynucená a povinná, to se jen
vypravili čeští majitelé specifických strojů z
bývalého východního Německa na jeden z
tamních tradičních srazů. Za fotky děkujeme
našemu čtenáři Jardovi Hanákovi, který se tam
jako každý rok vypravil svým obytným Garantem
K 30. A že tam bylo nač se dívat, dokazují
snímky. Přes veškeré „moudré“ předpovědi duch NDR nezahyne a obliba kdysi haněných a vysmívaných
značek stoupá raketovým tempem … ☺.
Pavel Kopáček
Foto: Jaroslav Hanák
Snem skoro každého Wartburgáře je určitě vlastnit nějaký „top“ model, svého času určený na export či prodej za valuty. Takovým je model
312 coupé či ještě vzácnější otevřená verse. Ale jakožto zastánce krásy v praktickém balení ocením nenápadné, ale velmi prostorné combi W
900. Kdyby se k nám dováželo, bezpochyby by se stalo hitem československého trhu!
My starší máme ještě v živé paměti oranžové jeřáby, nesoucí název
S 4000 Panther. Nejméně dva se nyní u nás renovují.
Československá auta patřila v NDR k vyšší třídě,
ale Škodu 1101 P v policejní barvě tam určitě neznali.
ČTENÁŘSKÝ OBJEKTIV
Žhavé slunce, slečny i motory
To vše na letošním (a každoročním)
setkání, nazvaném „Hradecká V8“.
Jeho osmý ročník byl právě v
srpnovém dni, v němž před
sedmačtyřiceti roky řvaly na našich
silnicích a ulicích stroje jiného kalibru
– tedy 21. až 22. srpna.
Pravidelným účastníkem byl i náš
„dvorní“ přispívatel Míra Sita, z jehož fototvorby jsme vybrali průřez americkou i kontinentalní produkcí.
Pohodlně se usaďte, pusťte si třeba Jima Reevese nebo ZZ Top a prohlédněte si fotky, které z vás možná
udělají návštěvníka příštího ročníku …
Text: Pavel Kopáček
Edsel ročníku 1960 je raritou v každé versi,
ale Wagon je snad nejvzácnější …
Foto: Miroslav Sita
Pontiakům Firebird tohoto ročníku se u nás říkalo „Šilhoun“
Ford Econoline často sloužil (a někde dosud slouží) jako ambulance. Názorný exemplář je v původním stavu, jen té trochu už ztuhlé slečně
bude asi bez klimatisace hic …J.
ČTENÁŘSKÝ OBJEKTIV
Cadillac Eldorado sice už nemá 400 koní, ale stále je to monument.
Úžasný Mercury z poloviny 60. let, kdy některé karoserie měly delší
kufr než kapotu.
Zdvižené zakulacené ploutve vpředu – Buick Invicta 1960.
Malý“ Oldsmobile Cutlass byl často „nástupní“ amerikou.
Caddy Seville měl konkurovat Mercedesům S a BMW řady 7.
Ford Mustang v naprosto původním stavu !!!! Blahopřejeme!
ČTENÁŘSKÝ OBJEKTIV
Žádný Yellow Cab, ale krásná Granada Turnier.
Modrá bestie s dunícím řevem – Pontiac Firebird v „top“ kondici.
Proč ne? Škodovka je původnější než mnohé vystavené exponáty!
Chevrolet Capitol splňoval představu americké lidovky 20. let.
Nekácejte stromy, přesazujte je – třeba naším Chevroletem!!!
Velevzácná Corvette C1, samozřejmě už s V8 pod kapotou.
ČTENÁŘSKÝ OBJEKTIV
Ze slovenských ulic …
… pochází šestice snímků, které nám postupně poslal náš čtenář a (jak doufáme) i budoucí dopisovatel
Denis Brilla. Šíři jeho záběru dokumentují fotky oldtimerů od 30. až po 80. léta. Děkujeme za fotky, udělaly
nám radost!
Text: Pavel Kopáček
Foto: Denis Brilla
Mohutný Cadillac bezmála osmilitrového objemu z roku 1970 postával jednoho krásného podzimního dne v Dolném Kubíně.
Těžko tam tou dobou bylo jiné auto, poutající tolik pozornosti!
Značka Tatra se zapsala do srdcí i podvědomí milovníků klasických aut, takže setkání s některým kopřivnickým klenotem nepřekvapí,
ale potěší – a může to být krásně renovovaný cabriolet Tatra 75 nebo nesmrtelná 603
Letní slunce laškuje s chromem na karoserii Mercedesu R107.
Příspěvek nejčerstvější: Chrysler 180 smáčený deštěm, skrápějícím Nitru.
ČTENÁŘSKÝ OBJEKTIV
Čtenářským objektivem
Petra Mikulku nemusíme pravidelným čtenářům
představovat. Díky němu máme povědomí o
veteranském dění na Moravě, a jsme mu vděční, že
neváhá zachytit vše, co je zajímavé dnes, ale bude
zajímavé třeba za pár let!! Takže Petrovi opět naše
velké DÍKY !!
Text: Pavel Kopáček
Foto: Petr Mikulka
Filmový „Herbie“ měl od svého dětského pasažera přezdívku „Ocho“
(španělsky Osm). Proč? Kolik je 5 + 3 ? ☺
Praga Baby byla bezpochyby jedním z nejkrásnějších českých aut.
Že je jich ještě hodně? Za pár let bude „Mates“ raritou!
Goggomobil TS 400 coupé se vyráběl až do roku 1969 a stal se jedním ze symbolů poválečného Německa. Má sice jen 20 koní, ale jezdil i
závody!
ČTENÁŘSKÝ OBJEKTIV
Tři……plnej…horizont….
Svého času jsem dostal sérii krásných
černobílých fotografií ze závodních tratí.
Velice mne mrzí, že po pádu starého počítače
nejsem schopen dohledat, která dobrá duše mi
je poslala. Ale byla by velká škoda tyto
skvosty československých silnic nesdílet
s dalšími milovníky veteránů. Snad mi bude
odpuštěno…. Každopádně děkujeme za fotky.
Text: Michal Primák
Foto: někdo ze čtenářů…
Tohle fakt není eRko. Ani „obyčejné“ eReSo. Tohle je 200RS!
Jen „kopretiny“ prozrazovaly závodní apetit této Škody 110.
…A Alpnie A110 se mu může směle postavit.
Všimněte si cizineckých značek J.
ČTENÁŘSKÝ OBJEKTIV
Mechanici mají při závodech vždy plní ruce práce. Tu vyměnit kolo, tu dolít palivo….
Chvilky před startem…
Ne vždy se zadaří. Zvlášť, když porovnáte horní snímek se snímkem
o stranu zpět.
ČTENÁŘSKÝ OBJEKTIV
Tak k této škodovce jsem ve svém archivu nic nenašel…Doplní někdo?
Chvilka v depu….
Když se někde objevila Lancia Stratos…..mohli jet ostatní závodníci domů….
V plném nasazení…
Karburátory větší než motor J.
ČTENÁŘSKÝ OBJEKTIV
Čtenářským objektivem …
Podívejte se na zajímavou fotokoláž, o
níž se s námi rozdělil jeden z našich
nejpilnějších
čtenářů!
Obsahuje
zajímavosti z veteránského dění v době,
kdy my jsme byli „mimo“! Díky za
snímky!
Text: Pavel Kopáček
Foto: Petr Sochůrek
Poslední a exotický Imperial se představil roku 1981.
V roce 1961 se objevil netradičně tvarovaný Dodge Lancer jako jedna z prvních vlaštovek kompaktnějších amerik. Ve zlaté metalise vypadá
zajímavě.
Švédský pár k nám přijel Chevroletem BelAir ´53 s dobovou nocležnou.
Prostě „havaj“ a pohodička ☺.
ČTENÁŘSKÝ OBJEKTIV
Fotosměs našich čtenářů
Abychom zveřejnili alespoň polovinu z
toho, co nám od vás přišlo, vkládáme sem
ještě jednu stranu, ale tím samozřejmě
nekončíme: v příštím čísle čekejte několik
dalších galerií zajímavých snímků z vašich
foťáků. Všem srdečný dík a zůstaňte nám
věrní!
Foto:
Petr Bellinger, Miroslav Sita, Oto Kadlec
Ani v rodném Polsku už není lidová Syrena k vidění na
každém rohu – a dodávková Syrena Bosto už je
vyhledávaným oldtimerem, na snímcích vystavená v hale
obchodního centra
Slovenská Modrá se chlubí nejen vínem, ale i nádherným Buickem 1955.
Na ostravské výstavě byl k vidění i Chrysler Windsor 1958.
Polští přátelé US Cars zakončili sezonu srazem, na němž byl i velký Freightliner a „malý“ Chevrolet El Camino 80. let.
PF
VETERÁN
Časopis VETERÁN nabízí komerční inzerci za zaváděcí cenu 5000,-Kč za jednu A4 inzerce.
V každém časopisu je přípustná pouze jedna strana inzerce, takže budete mít jistou exkluzivitu.
Obsah inzerce podléhá schválení redakce. Inzerovat možno produkty nebo služby související
s historickými vozidly nebo s jejich stylem.
Pro komerční inzerci nás kontaktujte na emailu [email protected]
Veškeré fotografie, používané v našich časopisech jsou naše vlastní nebo prospektové, pressfota a
materiály tiskových oddělení a fondů výrobců na které není copyright. Nikdy jsme nepoužívali a
nepoužíváme fotky jiných autorů bez jejich souhlasu! Veškeré články jsou naše vlastní.
V případě zájmu můžete psát o svém veteránu do rubriky „Z pera čtenářů“. Vaše články rádi
otiskneme.
Časopis VETERÁN byl, je a bude zdarma pro všechny příznivce historických vozidel, veteránů a
vůbec všech starých aut J. V případě, že nás chcete podpořit, zašlete nám příspěvek v libovolné výši
na náš účet 396 769 1001 / 5500. Finance využijeme na úhradu nákladů, spojených s cestami za
reportážemi. Tímto se vám vložené finanční prostředky zase vrátí zpět J. DĚKUJEME
Nezávislý časopis VETERÁN vydává Simcacentrum
Zdarma ke stažení z našich webových stránek.
Zakázán přetisk a využití textů a fotografií bez našeho písemného souhlasu!
Simcacentrum provozuje společnost FINTALK Invest s.r.o.
Redakce: Pavel Kopáček, Michal Primák
Kontakty na redakci:
Email: [email protected]
www.simcacentrum.cz
FB: magazinveteran