Návrat na Camelot

Návrat na Camelot
Ty mě přece nemůžeš lhát, vždyť světlo se z pokoje pomalu ztrácí
Už skonči svou hloupou a zbytečnou práci a zamkni než odejdeš spát
Tvé zbraně už ztratily zář jak čas a prach po léta padaly na ně
Tobě už od práce krvácí dlaně a únavou vadne ti tvář
Té noci já u tebe spal a zatím ten, o kterém v legendách píší
Zabalil do pláště ztracenou číši, aby z ní mohl pít král
Ty roky já u tebe spal, už z helmice promáčklé pelichá peří
Nikdo už neklepe u našich dveří, že je čas pustit se dál
Vždyť já sám dávno vím, že už se nevrátím v té pestré a zářivé zbroji
Do nížin a úrodných polí, tam kde byla hrdost, zůstal jen strach
Slyšíš je? To běží diví psi ze dvora královny Morgawsy
Štvou kořist v cornwallských pustinách
Já ti přece nebudu lhát, že lesk na tvé zbroji ti vrátí i srdce
I kdybych si až na kost sedřela ruce už není kam jít a co dát
Vždyť ty sám dávno víš, že už se nevrátíš v té pestré a zářivé zbroji
Do nížin a úrodných polí, tak už přestaň leštit pár jezdeckých bot
Což nevidíš? V krbu už zhasíná a já jsem jen jeden z těch bez jména
Co se nikdy nevrátí na Camelot