Kyberprostor: Nová dimenze geografie Psytrance a

Kyberprostor: Nová dimenze geografie Psytrance a

Univerzita Karlova v Praze
Přírodovědecká fakulta
katedra sociální geografie a regionálního rozvoje
Petr Kučera
Kyberprostor: Nová dimenze geografie
Psytrance a informační sítě
Diplomová práce
Praha 2006
Vedoucí diplomové práce: Doc. RNDr. Luděk Sýkora, Ph.D.
Chtěl bych poděkovat svému školiteli Doc. RNDr. Luďkovi Sýkorovi, Ph.D. za jeho
podporu, odborné vedení a péči, kterou mi věnoval. Dále chci poděkovat všem ostatním,
kdo mě při mé práci podporovali a dávali cenné připomínky, mezi všemi chci jmenovitě
poděkovat své ženě. Dále chci poděkovat všem, kteří mi nezištně poskytli přístup k datům,
které spravují.
Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně s použitím
odborné literatury a pramenů, jejichž seznam je součástí práce.
Souhlasím se zapůjčováním, kopírováním i šířením práce, avšak pouze s uvedením citace
zdroje a pro nekomerční účely.
Praha, 10 května 2006
Obsah
Seznam obrázků v textu
Seznam obrázků v příloze
5
5
Abstract
6
1.
1. 1.
1. 2.
1. 3.
2.
7
9
10
12
Úvod
Data
Zdroje literatury
Struktura práce
Oddíl první: Hledání východisek interdisciplinárního přístupu
k sociálním sítím v kyberprostoru
2. 1. Sociální sítě
2. 2. Informace
2. 3. Příběh a vazba
2. 4. Hierarchie
2. 5. Vazby a nódy
2. 6. Geografie a kyberprostor
2. 6. 1. Kyberprostor
2. 6. 2. Komunikace v kyberprostoru
2. 6. 3. Geografie
2. 7. Dynamika struktur
2. 8. Vzdálenost
2. 9. Výzkumník a sociální sítě
2. 10. Internet a kyberprostor
3.
Oddíl druhý: Psytrance a peer-to-peer sítě
3. 1. Hudba a společnost
3. 2. Historie psytrance
3. 3. Psytrance a společnost
3. 4. Lidé a vztahy v psytrance
3. 5. Psytrance a lokalita
3. 6. Lokalizace festivalu
3. 7. Rituál, prohlubování sociálních vazeb
3. 8. Psytrance ve městě
3. 9. Získávání dat v kyberprostoru
3. 9. 1. Webové portály
3. 9. 2. Webová fóra
3. 9. 3. Předprodeje vstupenek
3. 9. 4. Peer-to-peer sítě
3. 9. 5. Server služeb pro p2p síť
3. 9. 6. Poznámky k metodice použité v mapách
4.
Závěr
14
14
18
21
24
27
34
34
36
37
42
45
47
49
53
55
56
59
60
61
66
67
69
70
71
72
73
74
76
78
80
Literatura
Wikipedia
Webové stránky
83
87
89
Seznam obrázků v textu
Obr. 1. 1. 1.:
Obr. 1. 1. 2.:
Obr. 1. 2.:
Obr. 2. 1.:
Schéma hierarchicky uspořádané sítě
Schéma rovné sítě
Schéma vztahů v kyberprostoru a materiálním prostoru
Mapa lokality festivalu Boom 2004
Seznam obrázků v příloze
Obr. 1. 3.:
Obr. 2. 2.:
Obr. 2. 3. 1.:
Obr. 2. 3. 2.:
Obr. 2. 4. 1.:
Obr. 2. 4. 2.:
Obr. 2. 4. 3.:
Obr. 2. 4. 4.:
Obr. 2. 4. 5.:
Obr. 2. 5. 1.:
Obr. 2. 5. 2.:
Obr. 2. 5. 3.:
Obr. 2. 5. 4.:
Obr. 2. 5. 5.:
Obr. 2. 5. 6.:
Obr. 2. 6. 1.:
Obr. 2. 6. 2.:
Mapa zapojení do kontextu kultury psytrance dle států
Návštěvníci webové stránky psyradio.fm
Registrovaní uživatelé webového fóra forum.isratrance.com
Návštěvníci webové stránky psynews.org
Předprodej vstupenek pro festival Boom 1998
Předprodej vstupenek pro festival Transit 2004
Předprodej vstupenek pro festival Rhythms
of Peace - Morroco 2005-2006
Předprodej vstupenek pro festival Green Spirit Krabi 2005-2006
Předprodej vstupenek pro festival Soulclipse 2006
Uživatelé sítě ed2k připojení k autorovu počítači;
Human Development Index dle sledovaných států
Uživatelé sítě ed2k připojení k autorovu počítači;
podíl uživatelů Internetu dle sledovaných států
Uživatelé sítě ed2k připojení k počítači uživatele Devkoo;
Human Development Index dle sledovaných států
Uživatelé sítě ed2k připojení k počítači uživatele Devkoo;
podíl uživatelů Internetu dle sledovaných států
Uživatelé sítě ed2k připojení k počítači uživatele Gizmo;
Human Development Index dle sledovaných států
Uživatelé sítě ed2k připojení k počítači uživatele Gizmo;
podíl uživatelů Internetu dle sledovaných států
Aktivita na sledovaném nejmenovaném serveru;
Human Development Index dle sledovaných států
Aktivita na sledovaném nejmenovaném serveru;
podíl uživatelů Internetu dle sledovaných států
5
Abstract
This thesis is aimed on better geographical understanding of mechanisms in social
networks in cyberspace. Cyberspace as a virtual space is colonized by plenty of settlers who
create virtually based communities. Such communities compounded of spatially dispersed
personalities build new relationships to material space. There is discussed a matter of
contextual bounded social relationships. The social landscape is now composed from
a mix of material and non-material substances. Information, context and also a concept of
narrative as a living substance of linkage is discussed. A scientist’s approach from inside
of social structure is needed to open a view to inner mechanisms of creation and lasting of
social structures. There is emphasized a complex view on integral reality due to a method
of scale zooming. From the geographical view there are discussed various meanings of
concept of distance – from material space distance to more metaphorical distance.
Next part of this thesis shows the case of virtual communities existing in context of the
psytrance. It shows that the global spread of this cultural phenomenon is based on a wide
narrative in context of psychedelic culture. Gatherings of people in the context of the
psytrance are shown as rituals refreshing community ties. Such gatherings take place in
different localities; it also influences these localities and rebuilds its local geography.
Last part of this thesis shows maps of various globally dispersed activities in context
of the psytrance. The main focus is to global relationships in peer-to-peer networks. Such
maps of networks are compared with maps on Internet usage and Human development
indexes based on structural data by the United Nations.
This thesis opens a debate on the role of cyberspace in geographical reality. It shows
new qualities of communities and community ties in virtual places. It should also connect
interdisciplinary approaches in research on social networks with placed emphasis on
spatial variables.
6
1. Úvod
Téma této diplomové práce nevznikalo naráz. Často se výzkumník zaměřuje nejprve na
obecnou problematiku, která ho zaujala a následně hledá objekt, na kterém by mohl tuto
problematiku zkoumat. Já jsem v této práci měl nejprve objekt zkoumání a hledal jsem, jak
ho vztahovat ke geografickému poznání. Takový možná méně tradiční postup je náročnější,
avšak podle mého názoru je dobrodružný a plný překvapení. Ve výsledné podobě se tato
práce zaměřuje na zobrazení sociálních sítí v kyberprostoru ve vztahu k časoprostoru, tedy
fyzickému prostoru v čase. Téma této práce však vznikalo postupně.
Mým prvotním záměrem byla snaha geograficky pojmout oblast kultury1 psytrance2.
Psytrance je hudebním směrem v elektronické hudbě. Hudba je repetitivní, ve 4/4 taktu,
v tempu nejčastěji kolem 135–145 bpm3 (Easwaran 2004). Současně s hudebním stylem
vznikal i komplexnější kulturní a sociální systém psytrance. Dnes je psytrance převážně
kulturním fenoménem, nicméně identifikovaným výrazně psytrance jako hudebním
stylem.
Nebudu zastírat, že jsem v tomto kontextu osobně zainteresován. Psytrance jako kulturní
oblast je předmětem mého zájmu zhruba od roku 2000. Účastnil jsem se mnoha „parties“4,
setkal jsem se s mnoha lidmi, kteří žili a žijí v kontaktu s tímto kulturním směrem. Poznal
jsem mnoho aspektů psytrance nejen z oblasti hudby, ale celkové filosofie, životního
stylu.
Vždy mě fascinoval nebývalý územní záběr, se kterým jsem se v psytrance setkával.
Bylo pro mě velmi zajímavé poznávat, že mnoho lidí po celém světě, z různých národů
a kultur, se společně setkává v rámci společných kontextů psytrance a společně vytvoří
party. Územní záběr psytrance překonával v mých očích omezení daná kulturou a jazykem.
Uvědomil jsem si, že psytrance spojuje lidi z různých kulturních oblastí. Dospěl jsem
proto k závěru, že by pro geografa bylo zajímavé zaujmout k sociálně-prostorové struktuře
psytrance odborný postoj.
Výzkum globálních kulturních vazeb jednotlivců uskutečňovaných mimo jiné pomocí
elektronické komunikace byl pro mě něčím novým a neznámým. Vzhledem k tomu, že
jsem námět čerpal ze svých osobních poznatků a zážitků, bylo pro mě poměrně náročné
toto téma vztahovat ke geografickému poznání, tak jak se s ním v Česku setkáváme. Při
1
Pojem kultura nemusí být úplně adekvátní, implikuje určitý celistvý kulturní systém. V případě
psytrance se však setkáváme spíše se zárodkem kultury, který je otevřený i k jiným kulturním obsahům.
Psychedelické atributy se dnes promítají do širokých kulturních kruhů a je těžké je omezovat jen na malé
kulturní skupiny (Davis 2001).
2
Pojem psytrance vznikl zkrácením pojmu psychedelic trance. Je téměř synonymem pojmu Goa trance.
Vysvětlení pojmů je možno vyhledat ve Wikipedii http://en.wikipedia.org/wiki/Psytrance#Psychedelic_
trance_vs_Goa_trance. V českém prostředí je pojem psytrance nejpoužívanější. Budu ho používat i v této
práci.
3
BPM (beats per minutes) – údery za minutu.
4
Party (pl. parties) je anglický pojem, který v českém prostředí zdomácněl. Označuje akce spojené
s celonočním tancem za doprovodu převážně elektronické hudby.
7
pokusech o uchopení tématu tradičními nástroji geografie, tak jak je znám ze svého studia,
jsem nedocházel k uspokojivým výsledkům. Pro zkoumání psytrance například ve vztahu
k regionální struktuře, nebo ve vztahu k sídelní hierarchii jsem neměl potřebná data. Začínat
tuto problematiku případovou studií v malém prostorovém měřítku jsem nechtěl, lákala
mě spíše možnost celkového zarámování problematiky. Uvědomil jsem si, že je nutné svůj
pohled rozvinout na interdisciplinární úrovni, ve které se budu pohybovat nejistě, nehledě
na možné chyby, pramenící z mělké znalosti oborů ležících mimo záběr geografie. Proto
jsem byl nucen si problematiku souvisejících vědních oborů alespoň rámcově nastudovat.
Byl jsem odměňován fascinujícími zážitky propojování různých úrovní poznání na cestě
k hledání zákonitostí v integrální realitě.
Při bližším zkoumání kultury psytrance jsem si uvědomoval, že kultura psytrance není
prostorově homogenní strukturou. V prostoru může být rozložení sociálních jednotek
psytrance extrémně heterogenní. Při pokusech o bližší prozkoumání jsem docházel
k poznání, že psytrance je hlavně sociální sítí. Sociální síť je vytvářena mezilidskými
vazbami. Různá pevnost a trvalost vazeb, různá osobní blízkost, různý kontext vazeb,
to vše z osobní perspektivy vytváří egocentrickou sociální síť každého z nás (Wellman
1992). Egocentrické sítě z vnější perspektivy vytvářejí složité předivo sociální sítě.
Wellman (2001a, b) poukazuje na to, že sociální sítě procházejí procesem integrace, kdy
společnost oddělených sociálních skupin přechází do fáze jednotlivců zapojených do
široké sociální sítě.
Pro geografa může být výzkum sociálních sítí obtížným tématem. Lokalizace sociálních
sítí je velmi problematická, neboť v sociálních sítích jsou primárně zapojeni lidé, skrze
které se teprve realizuje vztah k místu. Nódy sociálních sítí mohou být v prostoru extrémně
rozptýlené, zároveň však vzájemné sociální vazby mezi nódy mohou být velmi pevné. Někdy
se však vztah sociální sítě k prostoru uskuteční v plné míře. Bývá tomu při společných
setkáních členů sociální sítě. Při setkání se vztah sociální sítě k místu velmi posiluje a místo
může získávat značný symbolický význam v kontextu dané sociální sítě. U psytrance
bylo pro mě zajímavé pozorovat, jak je sociální síť výrazně prostorově rozptýlena, téměř
až geograficky skryta, dokud se nějakým způsobem nemanifestuje v prostoru. Taková
manifestace však již nemusí být vůbec geograficky marginální; příkladem je týdenní festival
pro tisíce lidí. Taková polarita vztahu k prostoru u sociálních sítí pro mě byla důkazem, že
by se geografové měli začít více zajímat o sociální sítě.
Zaměřil jsem se tedy na téma sociálních sítí a přístup k jejich zkoumání. Sociální sítě
jsou tématem, které vyžaduje interdisciplinární přístup. Vzhledem k důrazu na vazbu,
která je klíčovým článkem sociální sítě, musí výzkum začínat od úrovně člověka a jeho
mentálních vlastností, tedy doménou psychologie. Dále se posouváme do měřítka skupin,
které vyžaduje znalosti z oboru sociologie a sociální antropologie. V této úrovni je také
účelné zaměřit se na obsahy sociálních vazeb a zahrnout do svého zkoumání vědy zabývající
se pojmem informace (matematika, kybernetika, memetika). Geografie prochází napříč
8
těmito záběry se svým vztahem k prostoru a k umístění, zdůrazňovaným na různých
měřítkových úrovních.
Již od počátku mě také u psytrance zaujalo jeho spojení s progresivními komunikačními
technologiemi. Zaujalo mě, že v sociálních sítích psytrance je ve výrazné míře používán
Internet, čímž je dán nástroj pro komunikaci v globálním měřítku. Zajímalo mě, co znamená
pro sociální sítě používání tak nových a zajímavých technologií s obrovským využitelným
potenciálem. Tak jsem se oklikou dostal k otázce geografického vnímání kyberprostoru.
Kyberprostor je něčím naprosto zvláštním a do velké míry současnými geografickými
nástroji obtížně pojímatelným. Vytváří virtuální prostory, což jsou vlastně prostory založené
na představě, na mentální proměnné. Kyberprostor obsahuje „prostor“ ve svém názvu.
Geografie je vědou, která zkoumá prostor. Jak tedy spolu prostor a kyberprostor souvisí?
Téma kyberprostoru se v této práci protíná s tématem sociálních sítí. U kyberprostoru
s jeho virtualitou a ne-umístěním v materiálním světě může leckomu připadat, že neleží
v zorném úhlu geografie. Kyberprostor však není něčím, co by se nacházelo mimo
geografickou realitu. V kyberprostoru se uskutečňuje mentální propojení materiálních
objektů, které mají vztah k prostoru, který obývají. Informační struktury, myšlenky, názory,
které v kyberprostoru vznikají, setkávají se a mísí, jsou silně vztaženy k tělům (lidem),
které se v prostoru existenčně realizují. Myslím, že kyberprostor představuje pro geografii
oblast, na kterou by se měla více zaměřit a koncepčně budovat model pochopení vztahů
virtuálních a materiálních prostorů.
Obsah této práce vychází ze spojení koncepčních přístupů k tématům sociálních sítí,
informace, příběhu, sociálních struktur, kyberprostoru a geografie. Jde tedy o dosti široký
teoretický rámec, ve kterém se v této práci pohybuji. Jsem si vědom zjednodušení, ke
kterým musí nutně docházet při pokusech o interdisciplinární přístup. Tato práce by měla
sloužit jako základ pro další prohlubování poznání zvolené tématické syntézy.
1. 1. Data
Většina dat pro kvantitativní analýzu sociálních sítí jsou v této práci získávána ze
záznamů elektronické komunikace v Internetu. V sociálních sítích však kyberprostor
není používán jako jediná oblast komunikace; naopak funkčně doplňuje a rozvíjí vývojově
starší komunikační prostředky. Pro zkoumání vazeb v kyberprostoru se tedy metodicky
nabízí zkoumání jak elektronické komunikace, tak komunikace a chování v materiálním
prostoru5. Výhodou záznamu elektronické komunikace je jeho jednoduchost. V elektronické
komunikaci záznamy vznikají automaticky a hromadně, protože záznam komunikace
bývá na mnoha záchytných bodech komunikace poměrně jednoduše nastavitelný, což pro
5
Nutnost vymezení termínu materiální prostor ( fyzický svět, též používám termín časoprostor) vznikla
spolu s používáním termínu kyberprostor. Označuje svět (prostor), který nepatří do kyberprostoru.
9
komunikaci v materiálním prostoru není obvyklé.
Dostupná data z institucionálních zdrojů6 vztažená ke kyberprostoru na globální úrovni
bývají jen velmi obecná. Většinou se týkají konektivity k Internetu nebo k využívání mobilní
komunikace. Takové údaje strukturální povahy nevypovídají dostatečně o stavbě a fungování
sociálních sítí v kyberprostoru.
V neformálních sociálních sítích, jakými jsou například sociální struktury v kontextu
psytrance, jsou velmi neurčité datové zdroje. Na rozdíl od formalizovaných a definovaných
pojmů a ukazatelů, se kterými geografie často pracuje, čerpá-li z institucionalizovaných
zdrojů, v neformálních strukturách jsou vztahy a pojmy dosti rozvolněné a nejasně
vymezené. V oficiálních pramenech zaštiťovaných renomovanými institucemi, ze kterých
geograf často čerpá, se o psytrance nic nedozvíme. Je potřeba se tedy pustit do hledání
ve zdrojích neoficiálních. Validita zdrojů se pak obtížně ověřuje. Možnou metodou je pak
diversifikace zdrojů, čímž se zpřesňuje pohled a omezuje riziko špatné datové základny.
Na druhou stranu jsem se s manipulací s neoficiálními daty nesetkal, setkal jsem se spíše
s nejasným vymezením proměnných a datových zdrojů. Konkrétní datové zdroje jsou
popsány v kapitole 3. 9.
1. 2. Zdroje literatury
Zdroje odborné literatury pro téma předkládané práce by se daly rozdělit do dvou
skupin. V první skupině by se nacházely geografické zdroje, ze kterých bylo čerpáno
intenzivně a s ohledem na nutnou hloubku geografického poznání, ke které bych měl
jako student sociální geografie směřovat. Takovými zdroji pro mě byly některé články
z geografických časopisů, jako jsou například Geographical Review (Adams 1997, Starrs
1997) nebo Progress in Human Geography (Crang 2003, Poon 2003). Z hledání článků
v elektronických databázích geografických časopisů (EBSCO, JSTOR7) jsem dospěl
k závěru, že témata jako kyberprostor a sociální sítě nepředstavují v geografii silné pole
výzkumu.
Významným zdrojem pro poznávání geografických i širších struktur v globálním měřítku
pro mě byly publikace Hampla (1971, 1998). V těchto pracích jsem nacházel významná
témata a podněty pro moji práci jako zkoumání diferenciace, komplexity, hierarchizace,
vztahů konkurence a kooperace apod. Ve vztahu k uspořádáním v globálním rozsahu,
kterým jsou sociální sítě psytrance, pro mě byly podnětné i úvahy o míře integrace
světových regionů. Ostatně z výsledků měření zobrazených v mapách (viz kapitola 3. 9) je
možné nerovnoměrnou integraci světových regiónů poměrně dobře pozorovat.
Druhou skupinou zdrojů pro mě byla literatura s negeografickou nebo interdisciplinární
6
Pojmem institucionální zdroj označuji zdroje různých etablovaných institucí. Například OSN,
Světová banka, národní statistické úřady, apod.
7
EBSCO na http://www.ebsco.com , JSTOR na http://www.jstor.org/ .
10
tématikou. U takové literatury jsem se ocital v roli málo poučeného a byl jsem nucen
poznávat alespoň nejprve samé základy konkrétní problematiky. Významným zdrojem
informací o sociálních sítích v kyberprostoru pro mě byly práce profesora Wellmana
(1996, 2001a, 2001b), který vede interdisciplinární NetLab8 příslušející k Centru pro
urbánní a komunitní studie9 na University of Toronto. Velmi podnětné pro mě byly i práce
doktora Saldanhy (2001a, 2001b), který se ve svých pracích soustředil na geografické
aspekty psytrance v lokalitě Goa. Podněcoval mě hlavně jeho postmoderní přístup, ve
kterém ukazuje geografické i ve zdánlivých maličkostech, nebo ukazuje na možné obecnější
tendence na příkladě unikátních jevů. Významná pro mě byla i publikace doktora Capry
(2004), ve které se Capra pokouší o syntézu přístupů zdůrazňujících síťové uspořádání
reality v různých měřítkových úrovních. Z dalších děl jsem čerpal spíše dílčí základní
informace.
Svébytným zdrojem a rozcestníkem informací pro mě byla Wikipedia, tedy internetová
encyklopedie, kterou je možno editovat. Encyklopedie se nachází pouze na Internetu
a neustále se vyvíjí. Tento zdroj vnímám jako velmi zvláštní a pro někoho nejspíše
i kontroverzní. Wikipedia je jedinečná ve svém stýkání se vědomostí prostřednictvím editace
lidmi, kteří nejsou nijak nuceni prokazovat svou odbornost. Kdo by se ale domníval, že
v takové encyklopedii bude nacházet špatné anebo zavádějící informace, které sem budou
úmyslně vkládat lidé, kteří chtějí informace svévolně měnit, velmi by se mýlil. Ve Wikipedii
naopak kvůli veřejné kontrole nad obsahem jsou špatné informace rychle opravovány.
Wikipedia je taky díky své editovatelnosti nejaktuálnějším encyklopedickým zdrojem
informací. U informací o jevech na Internetu je myslím Wikipedia nepostradatelná, protože
v tištěné literatuře se taková témata objevují často s velkým zpožděním.
Zdrojem informací o kultuře psytrance pro mě bylo hledání ve spletitých odkazech
v Internetu, několik málo odborných článků (Saldanha 1999, Easwaran 2004, Cole
a Hannan 1997, Larkin 2003) a vlastní zkušenosti a poznatky. Mnoho poznatků jsem
čerpal z účasti v internetových diskuzích, tedy prostřednictvím aktivního pozorování
v samotných komunitách. Při mé snaze o co největší objektivitu, dosahovanou množstvím
různých zdrojů, jsem strávil týdny nebo měsíce na Internetu hledáním sebemenších zmínek
o psytrance.
Tato diplomová práce je z velké části popisná a interpretativní. Jde totiž o první uchopení
studované problematiky v kontextu naší geografie. Snažil jsem se však o popis, který by se
vymykal jednostrannému pohledu. Pokouším se na téma nepohlížet ze strany dominantního
příběhu10, ale naopak chci ukazovat pluralitu přístupů, polaritu názorů z různých stran
zapojených společenských struktur (Lees 1999). Narativita práce by měla postihnout
kvalitativní hodnocení jevů, které jsou v této práci popisovány. Kvalitativním přístupem se
8
9
.
10
Více informací na http://www.chass.utoronto.ca/~wellman/ .
Centre for Urban and Community Studies, více informací na http://www.urbancentre.utoronto.ca/
Též metanarrative, více informací k tomuto konceptu viz Metanarrative ve Wikipedia.
11
vzdáváme objektivního pohledu a realitu předvádíme v kontextu a v kontextech (Čermák
2002, Crang 2003). Kvalitativní výzkum je v této situaci nutným předpokladem obeznámení
čtenáře s problematikou, neboť se zabývá problematikou v českých geografických kruzích
poměrně neznámou. Kvalitativní přístup v práci se snažím kombinovat s kvantitativním
přístupem, ovšem skrze kontextuálně existující data. K takovým datům není možné
přistupovat stejně jako k datům pro paradigmaticky objektivní kvantitativní výzkum. Data
vypovídají jen ve vztahu k souvislostem příběhu jejich získání (Poon 2003). V závěrečné
části práce, která je zaměřena na snahu zobrazit sociální struktury ve vztahu k jejich
umístění, se právě na základě kontextu získaných dat snažím nalézat obecné vzorce
v globálním geografickém uspořádání.
1. 3. Struktura práce
V úvodu prvního oddílu práce se zaměřuji na téma sociálních sítí. Snažím se zachytit
vývoj sociálních sítí z vývojového pohledu. Snažím se demonstrovat proces integrace,
mizení hranic v prostorovém smyslu a vznik jiných hranic ve smyslu informačním.
V další části práce se snažím o diskuzi o pojmu informace. Snažím se tento pojem probrat
ve světle různých přístupů dílčích věd, které s pojmem informace operují. Připravuji si tak
pole pro výklad principu obsahu sociálních vazeb, kterýžto obsah nazývám příběh.
V koncepci příběhu, kterou srovnávám s memetickou koncepcí, zdůrazňuji jeho
sdělitelnost. Sdílením společného příběhu odůvodňuji existenci sociálních vazeb, které
se zakládají na existenci v mentálních úrovních subjektivní reality. Ukazuji na příkladu
rituálu (jako praktiky) a mýtu (jako obsahu), jak je existence vazeb podmíněna jejich
znovuuskutečňováním.
V následující části práce se snažím pohlížet na struktury sítí z celkového pohledu,
založeném na vztahu jejich částí. Snažím se popsat principy hierarchického uspořádání
a možnost existence struktury bez hierarchických vztahů. V síti se pak zaměřuji na její
stavební kameny, které označuji jako nódy a vazby. Tento abstraktní koncept se snažím
aplikovat na sociální sítě a snažím se modelovat vývoj integrace nódů těchto sítí.
Předchozí témata mi slouží jako základ pro přechod do jiné úrovně uspořádání, která je
založena na spojování v kyberprostoru.
V další části práce se snažím o charakteristiku kyberprostoru v kontextu jeho nemateriální podstaty. Na příkladu vývoje komunikačních technologií se snažím manifestovat
prostorovou virtualitu mentálních vazeb v kyberprostoru.
Na příkladech koncepčních sporů v geografii (nomotetické a ideografické;
strukturalismus a voluntarismus) se snažím předvést dualitu reality, která se při zkoumání
kyberprostoru může vyjevovat. Dále diskutuji možnosti a problémy přístupů geografie ke
zkoumání virtuálních světů (kyberprostoru). Snažím se o podchycení role výzkumníka, což
12
zakládám na kritickém přístupu k představě objektivity poznání. Zobrazuji institucionální
vlivy, které předurčují kontexty postoje geografa.
V následující části práce se snažím o popsání možnosti integrálního přístupu k realitě.
Popisuji model zoomu, který umožňuje výzkumníkovi sledovat realitu na různých
měřítkových úrovních. Tuto metodu se snažím ukázat jako cestu k propojování geografie
s vědami zabývajícími se jinými měřítkovými úrovněmi reality při zkoumání vlastností
uspořádání a vztahů.
Dále se soustředím na pojem vzdálenosti, u kterého vnímám různé významy ve vztahu
k vývoji různých úrovní reality. Snažím se naznačit, že kromě vzdálenosti planetární, tak
jak ji vnímají geografové, nebo vzdálenosti úsilí, tak jak je vnímána například v dopravě,
začíná ve zvýšené míře náš svět diferencovat vzdálenost metaforická (pojmy viz Falk, Abler
1980), která se uplatňuje ve virtuálním světě sociálních vazeb.
Na závěr této části se snažím popsat problémy při zkoumání sociálních sítí v kyberprostoru
ve vztahu k přístupu k informacím a ve vztahu k dynamice struktur.
V následující kapitole se snažím popsat fenomén Internetu jako globální sítě. Snažím
se zdůraznit pohled na Internet jako na nedeterministický systém. Zároveň se snažím
demonstrovat oddělenost informační složky Internetu od jeho fyzického základu.
V druhém oddílu práce se zaměřuji konkrétně na sociální síť v kontextu kultury psytrance.
Snažím se čtenáře uvést do kontextu této sociální struktury a popsat, jak se uskutečňují
vztahy v této struktuře. Snažím se specifikovat, jaké vlastnosti jsou pro tuto sociální
strukturu typické a jak se dle těchto vlastností psytrance vztahuje k různým geografickým
jevům. Snažím se popsat vztah k lokalitám, kde se lidé setkávají v kontextu psytrance.
V těchto lokalitách dochází k zajímavému míšení vazeb různých složek společnosti, což se
též snažím zdůraznit.
Dále se snažím ukázat, jak se setkávání v kontextu psytrance posouvá do virtuálních
prostor, a jak vypadají prostředky, které jsou nositelem virtuálního setkávání.
V druhé části druhého oddílu práce popisuji, jak jsem získával data pro zjištění lokalizace
aktivit v psytrance. Ukazuji, jak jsou různé druhy zdrojů informací různě vztaženy k osobě
výzkumníka a jak ty nejkvalitnější informace bývají bedlivě střeženy těmi, o kom informují.
V této části jsou konstruované mapy světa, kde je zobrazováno různé zapojení nódů do
sociální sítě v kontextu psytrance a též peer-to-peer (p2p)11 sítí. V této části práce se
snažím ověřit předpoklad globálního rozsahu sociální sítě psytrance, ukázat, jaké regiony
jsou zapojené a jaké do sítě naopak zapojené nejsou. Tím chci zobrazit vzorce globální
diferenciace, pramenící ze reálných sociálních struktur. Tento obraz chci porovnat se
vzorci, které jsou prezentovány na základě strukturálních ukazatelů společností.
11
Peer-to-peer (p2p) sítě jsou strukturami, ve kterých se přímo spojují jednotliví uživatelé a jsou
schopni vzájemně sdílet informace (datové soubory). Je více druhů p2p sítí. Viz Peer-to-peer ve Wikipedia.
13
2. Oddíl první: Hledání východisek interdisciplinárního přístupu
k sociálním sítím v kyberprostoru
2. 1. Sociální sítě
Vztahy lidí, kteří se identifikují s psytrance, vytváří širokou sociální síť. Tato síť je
celosvětového rozsahu a můžeme ji a její fungování použít jako model pro širší představu
o globálních sítích vztahů.
Jak však lze zkoumat sociální sítě? Jaký je vztah sociálních a počítačových sítí? Sociolog
Barry Wellman tvrdí, že když lidé komunikují pomocí počítačů, jedná se o sociální síť
(Wellman 1996). Sociální sítě jsou jev, který je součástí společenského soužití lidí odedávna,
avšak s nástupem ICT12 a hlavně Internetu získal nový rozměr.
Sítě mezilidských vztahů se utvářely od počátků lidské kultury, jejich tvary, rozsah
a konektivita byla vždy v kontextu soudobých možností. Odehrával-li se dříve život
člověka převážně v omezeném geografickém prostoru místní komunity, dalo se mluvit
spíše o skupině. Společenská skupina byla hustě prolinkována vztahy uvnitř, rozdíly mezi
vnitřními a vnějšími vztahy byly silně vnímány. Hranice skupiny byla zřejmá a překračovat
ji bylo něčím nevšedním. Hranici skupiny překračovali jedinci v rolích těch, kdo jsou
k tomu pověřeni. Ať už se jednalo o vyjednavače, obchodníka či mladíky namlouvající si
nevěsty, byl přechod vztahu vně skupinu silně vnímán a často z tohoto vědomí pramenila
i některá ustanovení rituální povahy, která pomáhala identifikovat, kdo je domácí, kdo je
cizí a jakému cizímu je povoleno či nepovoleno setrvat. I dnes je v sociálních skupinách
silně vnímáno, kdo do skupiny patří a kdo ne. Dnešní skupiny však již nemusí být tak
silně teritoriálně identifikované. Skupiny definované na základě teritoria měly hranice
prostě někde tam, kde již nebydlel nikdo ze skupiny. Většina funkcí potřebných k životu se
soustředila do místa bydliště, nebo se uskutečňovala se silným akcentem vztahu k bydlišti.
Skupina se odvozovala od toho, kdo bydlel na území, které skupina vnímala jako vlastní.
Výrok, že do skupiny patří ten, kdo žije na území, se kterým se skupina identifikuje
a vnímá ho jako vlastní, zní jako definice kruhem. V této definici není zdůrazněn
objektivní základ, z něhož by mohla být existence skupiny odvozena. Uvědomíme-li si
ale, že se jedná o dynamický vztah, který se neustále znovuuskutečňuje, můžeme vnímat
onen kruh jako opětovně se uskutečňující zpětnou vazbu. Takovou zpětnou vazbou se
skupina vztahuje i k území a zdrojům obživy na tomto území. Způsob získávání obživy
a ochrany zdrojů této obživy zpětně ovlivňuje způsob vnitřního uspořádání (specializace)
skupiny. Díky pokročilým metodám získávání zdrojů se skupiny mohly dále funkčně
diverzifikovat a vztahovat k větším územním celkům (až na globální úroveň). Zpětné vazby
jako prostředek pro samoutváření ohraničených jednotek v sítěmi provázaném prostředí
12
ICT – Informační a komunikační technologie
14
popisuje Capra na příkladech jednodušších než sociálních modelů (Capra 2004). Je nutné
si uvědomit, že jediným mechanismem udržitelné existence skupiny je sebeidentifikace
jejích členů s onou skupinou. Skupina nemůže fungovat na základě žádných objektivních
a nekontextuálních kritérií, leč na základě kontextuálních kritérií vztahů různých subjektů
na různých měřítkových úrovních.
Proti tomuto pojetí lze namítnout, že skupina může být formována a udržována působením
zvnějšku. V takovém případě je identifikace vnucována zvnějšku a je vztahu onoho vnějšího
faktoru se členy skupiny, do jaké míry může ovlivnit proces sebeidentifikace členů skupiny.
Přestane-li vnější sjednocující síla působit, zpravidla se skupina rozpadne, pokud ovšem
její členové nezískali něco, na čem by mohli budovat společnou sebeidentifikaci.
Tradičnímu pojetí skupiny dle Wellmana je vlastní, že je skupina v prostoru soustředěna
do jednoho místa. Skupina je však jen jeden druh sociální sítě (Wellman 1996).
Pro novodobé sociální sítě je charakteristické, že v návaznosti na možné komunikační
technologie přestávají být soustředěné do jednoho místa, sociální vztahy mohou fungovat
i na dálku. Díky současné ICT je akční rádius těchto vztahů globální a mohou se
uskutečňovat bez ohledu na vzdálenost v reálném čase. Charakteristické pro přechodné
období 19. a 20. století je narušování vztahů v místních komunitách, rozptýlení členů
těchto komunit a oslabování vzájemných vazeb těchto členů komunit.
Zároveň se v procesu urbanizace lidé prostorově více koncentrují. Města se svým
specifickým uspořádáním a prostorovou dělbou funkcí se jeví jako velmi nevhodné pro
vznik místních komunit. Ekonomicky je ceněna prostorová flexibilita, lidé netráví den na
jednom místě, ale často ve snaze obsloužit své potřeby cestují do různých lokalit města,
kde jsou koncentrovány požadované funkce. Životním prostorem tak není pouze lokalita,
kde člověk žije, jako tomu převážně bylo v tradičních společnostech, ale ve městě je
životní prostor rozptýlen do všech míst, která v potřebě určitých funkcí člověk potřebuje
navštívit.
Uskutečňované osobní vztahy jsou ve městě tedy značně místně rozptýlené a oproti
tradičnímu venkovskému životu neznamená sousedství nutně i uskutečněný sociální vztah.
To, že lidé mohou ve městě udržovat své dosti prostorově rozptýlené vztahy je mimo jiné
umožněno soudobým rozvojem komunikační technologie.
Bylo by však chybou, kdybychom mezi rozvoj komunikačních technologií a rozptýleným
způsobem života vkládali jednostranný kauzální vztah. Obojí je umožněno vždy kromě
jiného i díky druhému, obojí existuje díky společnému vzájemnému ovlivňování. V určitém
momentu má jedno tendenci vývojově poposunout druhé, avšak v průběhu času se role
dynamicky střídají.
Město podobně jako sociální skupina není něčím, co by bylo vztahově odděleno od
okolí. Vztahově se město realizuje jak ve vztahu k okolí nižšího řádu skrze části, ze kterých
se město skládá, tak k entitám stejného řádu jako celek – k ostatním městům. Proč se
posunuji měřítkově od jednotlivce, přes skupinu k městu? Jedná-li se nám o vztahy, je
15
nutné se neomezovat jen na vztahy na některých měřítkových úrovní. V integrální realitě
probíhají vztahy jak mezi částmi stejných měřítkových úrovní, tak asymetricky mezi částmi
různých úrovní. Jsou-li části všech měřítkových úrovní zároveň souhrnem částí menších
měřítkových úrovní (snad kromě oné hypotetické nejnižší a nedělitelné úrovně), musíme
také uvažovat koncept utváření hranice části a její vztahování se ke světu okolo i k částem
uvnitř. Geografie se omezuje na „geografické“ měřítkové úrovně uspořádání. Myslím, že je
žádoucí najít metody, jak zkoumat vztahy obecněji, hledat obecné zákonitosti v analogických
tendencích v různých měřítkových řádech.
Toto hledání vnímám jako výzvu do budoucna, kde vidím jako cíl pochopení vlastností
utváření integrální reality. Integrace systémů na mikroúrovni tkání, buněk, molekul
a subatomárních částic, ale i na makroúrovni planet a galaxií, by mohla mnohé napovědět
i pro principy integrace v „geografických“ měřítcích.
Sociální sítě jsou specifickým druhem širších vztahových sítí, kterými je integrální
realita provázána. Síť si můžeme představit jako strukturu nódů a vazeb mezi nimi.
Typickou vlastností síťového uspořádání reality je platnost integrity nódu jen pro určité
měřítkové úrovně. To, co v určité měřítkové úrovni funguje jako nód, se při přechodu do
řádovostně nižší měřítkové úrovně stane sítí složenou z řádovostně nižších nódů. Podobně
při přechodu do vyšší měřítkové úrovně se určitá část sítě může změnit na samostatný nód.
Příkladem takového řádovostního zoomu může být přechod od města jako nódu v krajině
ke městu jako síti sociálních institucí, od sociální instituce jako nódu ve městě k sociální
instituci jako síti svých členů (lidí), od člověka jako nódu v sociální instituci k člověku
jako síti buněk, od buňky jako nódu v lidském těle k buňce jako síti molekul, atd. Nevíme,
jestli takový zoom může být konečný, nebo nekonečný, neboť měřítkovou hranici mikro
ani makro světa neznáme. Geografie zkoumá jen řádovostně specifické úrovně reality,
avšak myslím, že by se měl prohloubit hlubší dialog s ostatními vědami, které zkoumají
jiné řádovostní úrovně reality. Pak bude naděje na celkové pochopení geneze a uspořádání
integrální reality a tedy na citlivý a odpovědný přístup k manipulaci částmi této reality.
Fungování města jako určité sociální entity je založeno na dělbě práce a z toho
vyplývající prostorové dělbě funkcí. Přitom současně lidé ve městě více uskutečňují své
sociální vazby bez navázanosti na jediné místo. Jejich sociální vazby můžeme chápat spíše
jako síť vazeb na určité prostorově rozptýlené funkční nódy. Takovými funkčními nódy
mohou být lidé (přátelé, příbuzní, spolupracovníci,…) i instituce (rodina, škola, firma,
úřad,…). Ve městech jsme svědky na jedné straně koncentrace lidí v prostoru a na druhé
straně disperze blízkých a známých lidí, tj. těch, ve vazbách na něž se uskutečňuje něco,
co můžeme nazývat komunita. Tyto dvě protichůdné tendence jsou velmi zajímavé, zvláště
zamyslíme-li se nad jevy, které jsou s nimi spojeny.
Tím, co stimuluje koncentraci lidí do měst, mohou být výhody z koncentrace,
konceptuálně příbuzné s aglomeračními výhodami (Blažek, Uhlíř 2002), které jsou
důvodem pro lokalizaci ekonomických subjektů do jednoho prostoru, tedy do měst. Lidé
16
nejčastěji přicházejí do měst hledat práci a nové příležitosti. Pravděpodobnost najít práci
je vnímána jako příznivější právě díky oné zvýšené koncentraci ekonomických subjektů ve
městech. Jde zde o kvantitativní hledisko, které však vymezuje město kvalitativně vůči jeho
okolí.
Vazby se vytváří na základě vlastností, které jsou pro obě strany nějakým způsobem tak
významné, že stojí za to vazbu vytvářet a udržovat. Díky velké hustotě obyvatel ve městech
mizí možnost se sociálně orientovat jen na základě geografické blízkosti. Pokročilá dělba
práce a díky tomu vysoká míra koncentrace lidí ve městech nutí klást ve vztazích důraz
na kvalitu možné vazby. Vysoká míra mobility lidí ve městě pak umožňuje udržovat
v časoprostoru selektivně rozptýlené vztahy (srovnej s Wirth 1938).
Nejsilnější vazby jsou ty, které jsou nejdéle a nejintenzivněji pěstovány. Neznamená to,
že dlouho pěstované vazby nemohou zaniknout, nebo že intenzivní potkávání musí vyústit
v pevnou vazbu. To, jak jsou vazby udržovány, popisuji níže (viz kapitola 2. 3.). To, co zde
chci zdůraznit, je, že zdaleka nemáme vzájemně s každým člověkem stejný potenciál pro
vznik vazby. Například manželství se uzavírají v naší společnosti nejčastěji mezi lidmi,
které mají příbuzný sociální profil (vzdělání, věk, náboženství, hodnoty,…). Vznik trvalejší
vazby je něco poměrně neobvyklého a nekaždodenního v našem životě. Zároveň ke vzniku
není potřeba často více, než se dostat do kontaktu s tím „potenciálně vhodným“ člověkem.
Naopak se sousedem si nemusíme vůbec rozumět, nebo si nejčastěji můžeme být zdvořile
lhostejní. Ve městech jsme nuceni si vybírat z mnoha lidí, se kterými lze uskutečnit vazbu.
Je pak pravděpodobné, že ti vhodní nebudou soustředěni na jedno místo.
Navíc kvalitní sociální vazba je něčím, co lze potvrzovat a znovuuskutečňovat i na dálku.
Není to něco, co je závislé na prostorové blízkosti, ale spíše na něčem, čemu bychom mohli
říkat informační blízkost. U mezilidské vazby je klíčové, zdali si na sebe vzájemně udržíme
kontakt.
S rozvojem ICT a s rozšířením Internetu a mobilní komunikace se odhalují jevy, které
byly dříve skryty, byť byly implicitně obsaženy i v tehdejší realitě. Takové jevy se odehrávaly
jen v malém měřítku, s nízkou intenzitou a jen ve vybraných společenských kruzích. To, že
si to často uvědomujeme až ex post, je dáno vlastním principem poznávání. Redukujemeli poznání na jevy podstatné, může nám zákonitě uniknout něco, co se momentálně jeví
nepodstatné, avšak časem to získá na důležitosti. Myslím, že to je důležité si uvědomovat
ve vztahu k vývojovému pohledu na skutečnost.
To, jak se tvorba a existence mezilidských vazeb projevovala ve městě bez Internetu
a mobilní telekomunikace disperzí navázaných nódů většinou v rámci města, se s rozvojem
ICT projevuje ve větším geografickém rozsahu. V Internetu je najednou možné hledat lidi
s podobnými zájmy v mnohem větším souboru populace. Otevřené tématické diskuze na
Internetu jsou něčím, co doslova vtahuje lidi z různých geografických lokalit. V případě
Internetu vznikají rozličné druhy sociálních sítí. Charakteristické je, že člověk může být
členem několika odlišných sociálních sítí zároveň. Podobný potenciál se projevoval již
17
v případě města, kdy je často člověk zapojen do více různých sociálních sítí. Většina takových
sítí se ovšem převážnou většinou svých vztahů omezuje na vztahově vymezený prostor
města s menšinou vztahů mimo takto vymezené území. Analogicky se v makrogeografii
nódy (sub)globálních sociálních sítí koncentrují do hlavních vyspělých jádrových oblastí
světa.
V konceptu vývoje sociálních sítí je důležitým prvkem postupná ztráta výlučnosti
a důležitosti časoprostorových proměnných. Vazby se uskutečňují postupně více na
symbolicko-informační úrovni než v závislosti na energeticko-materiálních podmínkách.
V dějinách komunikace je patrné, že každá novinka byla převratná v urychlení samotné
komunikace. Postupně se zkracoval čas pro komunikační překonání vzdálenosti. Zatímco
doprava osob a obecně hmoty má svá omezení a zvýšení rychlosti celého dopravního
procesu bývá provázeno nárůstem energetické potřeby, v oblasti komunikace, tedy
přenosu informace, se rychlost měnila mnohem progresivněji, a to hlavně od okamžiku,
kdy přenos informace přestal být vázán na přenos materiálu. Vynález kódování informace
do elektromagnetického vlnění dostalo přenos informace do úrovně reálného času. To
znamená, že přenos informace je najednou možno v měřítku naší planety provést takřka
okamžitě na jakoukoli vzdálenost. Čas a vzdálenost se najednou staly v informačním
přenosu podružnými, významu nabyly kvalitativní ukazatele jako přístup k infrastruktuře,
funkčnost spojení, omezování informačního toku, vzdělání, šifrování, apod. Nelze sice říkat,
že by se informace zcela osvobodila od materiálně-energetické determinace, neboť energii
a materiál stále používáme ke kódování informací, avšak závislost se oslabila a přestala být
lineární. Dobře to vidíme na probíhajícím zdokonalování technických možností ukládání
dat, kdy, lapidárně řečeno, materiálu potřebného k ukládání dat ve vztahu k množství
uložených informací ubývá. Neexistence lineární závislosti objemu hmoty či energie ve
vztahu k informaci v čase je již dnes zřejmá (o tom dále v kapitole 2. 10.).
2. 2. Informace
Začal jsem zde používat termín informace bez patřičného uvedení. Je to termín, který
můžeme kolem sebe slýchat velice často avšak v různých souvislostech. Je zde tedy na
místě probrat, jak je pojem informace vnímán v různých oblastech vědy a poznání.
Termín informace není jednoduché definovat. Obtíže s definicí pramení nejméně ze tří
zdrojů.
Prvním zdrojem je spor o samotnou podstatu informace. Naše operování s informacemi
je vždy vlastně založeno na operování s různými druhy symbolů a kódovacích nástrojů, které
jsou nositeli informace. Pravá podstata informace se jakoby skrývá za těmito nástroji jejího
přenosu. Jak vlastně vypadá informace abstrahovaná od svých nosičů? Lepší pochopení
může přinést příklad rozlišení mezi pojmy data a informace. Oba pojmy bývají v různých
18
souvislostech vzájemně zaměňovány, což může vést k dojmu, že označují totéž. Avšak
„informaci můžeme vnímat jako něco, co víme, kdežto data jako reprezentaci informace“.
„Data jsou hrubá fakta“ a „informace pracuje s daty“ (Information. Wikipedia). V informaci
jsou data kontextuálně interpretována.
Druhý zdroj obtíží je možnost mnoha způsobů interpretace stejného nositele informace
(například slova). Jak to, že informace není ukládána kódováním, které používáme
například v počítačích? Jak to, že neexistují univerzální způsoby kódování informace, ale
naopak je třeba v různých souvislostech totožný význam kódovat jiným způsobem? A proč
mohou být stejné kódy nositelem odlišného významu?
Třetí zdroj problematického definování pojmu informace pramení ze samotného
epistemologického problému, zdali je objektivní skutečnost poznatelná (a je-li tedy možno
s ní informačně pracovat). Z toho se odvíjí i ontologická13 otázka po samotné existenci
objektivního světa. Kdyby nebyla objektivní skutečnost poznatelná, jak bychom mohli
dokázat její existenci? Tento třetí zdroj problémů při pokusech definovat informaci se
obrací do světa překračujícího tradiční (a stále současné) vymezení přírodní vědy. Přírodní
věda se v současném paradigmatu nezabývá tím, co není možné podepřít kauzálním
řetězcem argumentů založeným na objektivním (nebo alespoň konsensuálně jako objektivní
vnímaném) základě. Myslím, že z tohoto důvodu není možné tuto otázku začít úspěšně
řešit.
Uspokojivá obecná teorie informace ještě nebyla formulována (Smart 2002), můžeme
se proto pouze podívat, jak pojem informace pojímají různé obory poznání.
Filozofické pojímání pojmu informace odkazuje k informaci jako k „obsahu poznaného
nebo předpokládaného obrazu skutečnosti“, který je „potenciálně komunikovatelný“
(Kučerová 2005). Dále je zdůrazňován vliv informace přenášející „poznatek o skutečnosti,
předmětu nebo jevu“, který je „využitelný pro přizpůsobování se člověka vnějšímu prostředí“
(Cigánik citováno v Kučerová 2005). Toto vnímání pojmu informace je antropocentrické,
informace je jevem, který prochází všemi úrovněmi organizace reality, jak vyplývá z obecnější
definice: „Informace představuje míru uspořádanosti systémů na rozdíl od entropie, tj.
míry neuspořádanosti.“ Informace jako nositel uspořádanosti, organizace, informace jako
princip ustavení jevů z chaosu je myslím nejobecnější možné vnímání tohoto pojmu.
Komunikační pojetí informace zdůrazňuje podstatu informace ve sdělitelnosti informace
mezi alespoň dvěma objekty. Informace je vnímána jako „znakový projev, který má smysl
pro komunikátora i příjemce“ (Lamser citováno v Kučerová 2005). Jak zdůrazňuje
Brillouin (v Kučerová 2005), uskutečněná komunikace mezi objekty sebou nese „změnu
stavu těchto objektů“. Vidíme, že v tomto pojetí je blízko ke mnou používaným termínům
vazba a dále i kontext (viz níže).
V kybernetickém pojetí informace je rozvíjeno předchozí pojetí. Kybernetika ze své
13
24)
Ontologické je zde použito spíše v metafyzickém než v realistickém smyslu, viz (Hampl 1998a, s.
19
perspektivy zkoumání nerovnovážných systémů v prostředí zdůrazňuje oboustrannost
informační výměny a tedy vzájemného aktivního ovlivňování se mezi systémem
a prostředím. Jak to popisuje Wiener (in Capra 2004), informace je „název pro obsah
toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj
svým přizpůsobováním. Proces přijímání a využívání informace je procesem našeho
přizpůsobování k nahodilostem vnějšího prostředí a aktivního života v tomto prostředí“.
V kybernetickém pojímání informace je zdůrazňován fenomén zpětné vazby (Wiener in
Capra 2004), jako dynamického vzájemného oboustranného vztahu. Kauzalita je zde
nelineární, opouští se zde myšlenka nezávislých kauzálních řetězců. Co je důležité zdůraznit
u kybernetického uchopování pojmu informace, je to, že v této perspektivě není nutno
ke vnímání informace vědomé mysli, vzájemné informační vztahování je zobecněno na
veškeré nerovnovážné systémy14. Toto hledisko představuje most mezi antropocentrickým
pojímáním informace a mezi obecným pojímáním informace jako principem organizace,
který snižuje entropii.
Matematický přístup abstrahuje informaci jako veličinu, „jejíž hodnota je úměrná
zmenšení entropie systému“ (Kučerová 2005). O měření informace se pokoušel Claude
Shannon, zůstal však u kvantitativního pojetí informace vztaženého k pravděpodobnosti
výběru zprávy ze všech možných zpráv (Claude Elwood Shannon. Wikipedia). Opomíjel
samotný smysl informace vnímaný v kontextu člověkem, který je ovšem obtížněji
měřitelný.
Je ještě třeba věnovat pozornost samotnému kódování a dekódování informace, ke
kterému v komunikaci vždy dochází. Přenos samotného smyslu informace bez nutnosti
kódování nacházím v okultním konceptu telepatie, který je znám jako přenos myšlenek.
K takovému způsobu komunikace však běžně nedochází, proto se musíme zabývat
samotným kódováním informace v přenosu. V komunikaci mezi dvěma lidmi je často
velmi obtížné sdělit smysl informace tak, aby druhá strana pochopila alespoň základ
sdělení. V kódování informace (zážitku, znalosti, poznaného jevu,…) je nutno brát ohled
na možné dispozice toho, kdo bude dekódovat komunikační sdělení. Ten kdo dekóduje,
opět projevuje snahu pochopit, jak komunikované sdělení bylo zakódováno. Obě strany
pracují na základě svých dřívějších vzájemných zkušeností a již proběhnutých komunikací.
Pracují v kontextu. Bez znalosti kontextu není možné porozumět komunikaci, porozumění
přijde až se vzájemným kontextuálním sladěním. Jedinec nemůže ostatním sdělit informaci
bez zahrnutí vnímaného kontextu těchto ostatních do vzájemného kontextu. Informace bez
kontextu není pochopitelná a není srozumitelná. Dostaneme-li se do kontaktu s informací,
jejíž kontext neznáme, nebude pro nás ničím více než změtí znaků. Je to podobné, jako
když je pro nás řeč, které nerozumíme, pouhou změtí zvuků. Informace a kontext jsou
důležité pojmy, které ještě dále rozvedu v metafoře příběhu.
14
Nerovnovážné systémy jsou takové systémy, které jsou schopny se díky přísunu energie z okolí
udržovat v energetické i organizační nerovnováze vůči okolí (Prigogine in Capra 2004, s. 90).
20
2. 3. Příběh a vazba
Příběh je něco, co známe velmi dobře z „obyčejného“ života. Příběhy si lidé vyprávějí
rádi, rádi je poslouchají a předávají dále. Příběh známe ve svém životě tak dlouho, že si
dobu, kdy jsme slyšeli první příběh většinou ani nepamatujeme.
Koncepci příběhu si zde potřebujeme rozvést k dalšímu pochopení problematiky
vazeb v sociálních sítích. Pro takové vazby je totiž příběh něčím, co spojuje formu i obsah
vazby.
Obecnými vlastnostmi příběhu15 je, že interpretuje nějaký aspekt světa, který je historicky
a kulturně zakotven, a že příběh je přetvářen lidskou osobností (Narrative. Wikipedia).
Z tohoto popisu mohou vyplývat další souvislosti. Pro interpretaci je zapotřebí aktivní
činitel, který interpretuje. Zároveň se zde mluví o lidské osobnosti, která příběh přetváří. Lze
tedy lidskou osobnost vnímat jako onen aktivní činitel? Jistě ano, ale není to jediný činitel.
Zmíněnou historickou a kulturní zakotvenost, ale i zakotvenost z hlediska diferenciace
a fragmentace poznání (například sociologie pozoruje a popisuje člověka z jiných aspektů
nežli biologie), lze nazvat souhrnně kontext. Kontext příběhu se dynamicky proměňuje
a proměny pramení z rozličných vztahování se k veškerým jevům, se kterými příběh přichází
do kontaktu. Takovými jevy může být osobnost čtenáře nebo vypravěče příběhu. Co je ale
osobnost? Osobnost můžeme chápat jako soubor osobních příběhů (Čermák 2002), které
jedinec aktivně vztahuje sám k sobě (Capra 2004, s. 242). Tudíž osobnost můžeme chápat
jako kontextuálně zakotvený příběh o příbězích. V naší představě se tak najednou „rozbalí“
síť vztahů jednotlivých příběhů, která se dynamicky strukturuje v našem životě v procesu
socializace. Každý příběh vychází kontextuálně ze souboru jiných příběhů a implicitně
obsahuje potencialitu se vztahovat k dalším příběhům a tím je ovlivňovat a strukturovat.
Klíčovým nositelem příběhů je jazyk se svými pojmy – malými příběhy původu vzniku
slov, což zkoumá etymologie. Každá část jazyka je smysluplná jen v kontextu významů
a ve vztahu k síti jazyka. Lidská zkušenost je nesdělitelná, pokud se nepodaří ji formulovat
a tak kontextuálně vztáhnout k obecnějším zkušenostem, které se v jazyku projevují.
V této složité představě vzájemně propojené kontextuální sítě příběhů můžeme nabýt
přesvědčení, že jsou to příběhy, co nutně ovládá naše bytí. To, jak je náročné a z pohledu
dnešní vědy dokonce nemožné takové přesvědčení potvrdit nebo vyvrátit, je možné
ilustrovat na memetické teorii Susan Blackmore (2001a, 2001b).
Blackmore vnímá memy jako neurčité informační jednotky, které kolonizují lidské
mozky a po vzoru genů v neodarwinistickém paradigmatu, jež určují fyziologickou podobu
člověka, memy určují sociopsychologickou podobu člověka (Blackmore 2001a). To, jak
bude člověk jednat, je v memetické teorii ponecháno na výsledku soubojů, které vzájemně
svádí jak memy v mozku usídlené tak memy právě přicházející. Blackmore ve svém
schématu potlačuje vnímání člověka jako aktivního nódu, který aktivně volí, jak nakládat
15
Ve významu, v jakém je používán pojem narrative.
21
s memy. Blackmore tvrdí (2001b), že memy jsou vlastní podstatou našeho já. Lze zde vidět
jistou paralelu mezi pojmem mem a příběh (viz výše). Memy i příběhy jsou kreativními
mechanismy, které vytvářejí vztah jedince k okolí i k sobě samotnému. Soubor osobních
příběhů (nebo memů) je ve vztahu k okolí stále vystaven tlaku na přetváření a vlastnosti
okolí se tak mohou do souboru osobních příběhů začleňovat. Osobnost a aktivita jedince
pak splývá s aktivitou memů či příběhů.
Walter Fisher ve své teorii narativního paradigmatu tvrdí, že veškerá mezilidská
komunikace je vyprávěním příběhů a že lidé jsou ze své podstaty vypravěči příběhů
(Narrative paradigm. Wikipedia). V jeho pojetí se lidé rozhodují, jak je které příběhy
ovlivní. Rozhodují se na základě kontextů svých osobních příběhů, hodnotí koherenci
a pravděpodobnost příběhu (což jsou logická kritéria), dále spolehlivost příběhu či
výstižnost příběhu (což znamená souhlasnost s jejich vlastními hodnotami, vírou a jejich
obecnými zkušenostmi). Jsou-li podmínky kladně splněny, lidé příběhy přijímají a nějakým
způsobem je začleňují do příběhů, které tvoří jejich osobní příběh a které dále vyprávějí
(Narrative. Wikipedia).
Ve Fisherově teorii vnímám jako nejdůležitější myšlenku, že veškerá komunikace je
příběhem a příběh není něčím, co stojí samo o sobě, nýbrž je součástí kontextuální sítě.
Fisherovi je vytýkáno, že ne veškeré lidské diskurzy jsou příběhy s postavami a dějem
(Narrative paradigm. Wikipedia). Myslím, že jde o nepochopení pojmu příběh. To, co
vnímáme jako tradiční příběh, vyprávění, z literárního hlediska prózu, je jen jedním
z mnoha druhů, jak lidé komunikují. Mluvíme-li v souvislosti s příběhem o veškeré lidské
komunikaci, musíme příběh poněkud šířeji definovat. Pro komunikaci je typická právě
kontextualita, která vychází ze směsi souvislostí – příběhů. Potom je v komunikaci spřádán
nový příběh, který je založen na syntéze významů souvisejících příběhů.
V případě pokusů Blackmore definovat mem jako jednotku komunikace narážíme
na problém. Blackmore se do její paralely s geny nehodí emoce (Blackmore 2001b).
Věcné informace nemáme problém kódovat, ať už se jedná o text, geny nebo jedničky
a nuly v počítačích. Taková kódovaná informace je ovšem prostá emocí. Co jsou emoce?
Všeobecná teorie emocí ještě nebyla formulována a v psychologii je podstata emocí
předmětem sporů (Plháková 2004, s. 431). Emoce jsou ovšem nedílnou součástí lidské
komunikace. V příbězích, ať už si pod tímto pojmem představíme cokoli, bývají emoce
zahrnuty. Emocionální významy čerpají z kontextů a kontext emocí je neoddělitelně spjat
s celkovým kontextem příběhu. Díky této vlastnosti příběhů je můžeme vztahovat k celku
verbální i neverbální komunikace.
Co je dále nosné v tomto pohledu, je skutečnost, že v příběhu máme co do činění
nejen s kontextuálním spojováním mezi lidmi jako aktivními nódy jedné měřítkové úrovně,
ale s propojováním i s dalšími úrovněmi uspořádání integrální reality. Příběh je schopen
překlenout spor dualismu a monismu v geografii (viz Hampl 1998a, s. 27), neboť v příbězích
se jen málokdy objevují sociální a fyzické složky prostředí odděleně. Žádný lidský ani
22
společenský příběh se neobejde bez svého základního vztahování se k základním přírodním
složkám reality (fyzická geografie) a žádný příběh vyprávěný člověkem (a myslím, že
vyprávění příběhů je vlastnost výlučně lidská) nemůžeme redukovat v jeho kontextech na
pouhou fyzickou stránku. V příbězích tak bývá celá geografie a ne její oddělené fyzické
a sociální složky.
Myslím, že jazyková komunikace je nejkomplexnějším způsobem komunikace, ale
jinak je jen jedním z mnoha způsobů komunikace. Existuje mnoho druhů komunikace,
kterou používají nižší formy organismů a tyto druhy komunikace jsou v lidské realitě též
obsaženy. Z evoluční teorie vyplývá, že člověk ve své historii vývoje obsahuje formy života
až do nejnižšího detailu toho, čemu jsme ochotni říkat, že je živé. Tyto evolučně předchozí
formy jsou součástí stavby člověka a jejich způsoby komunikace bychom neměli z reality
člověka vydělovat. Jen namátkou si vzpomeňme na různé formy komunikace v rámci tkání
a orgánů člověka. Taková komunikace je pro život možná důležitější, nežli komunikace
mezilidská. I u takové komunikace je možné se domnívat, že kontext je nositelem jejích
významů. V mezilidské komunikaci však jazyk tvoří evolučně nejvyšší formu interakce.
U příběhů ale nemusíme zůstávat u verbální komunikace. Neverbální komunikace není
něco, co stojí samo o sobě, ale naopak je něčím kontextuálně vázaným. Interkulturní rozdíly
ve významu gest jsou dobrým příkladem. Kontextualita je společná veškeré inteligentní
komunikaci, na jejímž základě se utvářejí sociální vazby. Vnímáme-li ve Fisherově teorii jako
základní myšlenku právě onu kontextualitu komunikace, pak můžeme veškerou inteligentní
komunikaci přirovnat k vyprávění příběhů, neboť příběhy obsahují kontextualitu ve své
definici.
Dále je třeba zdůraznit, že veškerá lidská zkušenost je spojena s potencialitou, že bude
sdělena. Sdělení (neboli vyprávěný příběh) v sobě obsahuje ono zařazení do kontextu, do
kontextu osobního příběhu vypravěče. Jsou-li nějaká konkrétní fakta společným základem
zkušenosti, kterou zažívá více lidí, je zde potencialita, že sdělená zkušenost (příběh) spojí
vazbou některé ony „zkušené“ lidi. Společná zkušenost, a tedy části osobních příběhů, které
jsou společné (ne nutně shodné) všem kdo zažili, je principem, na kterém se uskutečňují
sociální (mezilidské) vazby. Společný zážitek je jediným tmelícím prvkem společností.
Společný zážitek transcendován do mýtického společného příběhu je základem všech
společností. Bez společného příběhu nevznikne žádná vzájemnost. Důkazem jsou mýty
a archetypální příběhy, které jsou základy všech společenských zřízení.
Avšak vznikem vazby založené na společné zkušenosti sdílené příběhem není nijak
předurčeno trvání vazby. Trvání vazby je tvořeno kontinuálním opakovaným sdílením
příběhu nebo jeho částí v průběhu času. Každá neobnovovaná vazba, ve které není
obnovován společný příběh, postupně zaniká. Ba co víc, mizí a oslabuje se i potenciál
společného zážitku pro vznik společného příběhu. Všichni to známe z různých vztahů
ve svém životě. Vzpomeňme na známosti z dávných let, které se bez toho, abychom je
pěstovali, časem vytrácejí. Naše setkávání s přáteli má často za cíl především občerstvení
23
společného vztahu.
To, co společenské vazby obnovuje a občerstvuje je antropology nazýváno rituál (Murphy
1998). V rituálu je symbolicky znovuzakoušena původní zkušenost, od které společnost
odvíjí svou identitu. Občerstvuje se tak společný vztah v kontextu společného příběhu
– antropology nazývaného mýtus (Murphy 1998). Pro rituál je klíčová plnost zážitku.
Zážitek, což je krajně subjektivní fenomén, hraje v rituálu důležitou roli. Domnívám
se, že plnost zážitku je důvodem, proč je nutno v komunikaci pěstovat i osobní kontakt
a mnohdy nestačí například emailová korespondence. Vazba se rituálním uskutečněním
posiluje a pak nějakou dobu „snese“ i méně důsledné zacházení. Po delší době by oslábla
a zanikla, kdyby nebyla občerstvena dalším rituálem.
Cyklické obnovování vazby není jev, který by byl omezen jen na společenské systémy.
Je naopak vlastní veškerým vazbám, které trvají v čase. Žádná vazba není statická, nýbrž
je dynamicky znovuobnovována. Platí to i pro vazby, které se nám jako statické jeví,
neboť jejich dynamika se odehrává v pro nás obtížněji pozorovatelném prostorovém nebo
časovém měřítku.
Z toho vyplývá také důležitý příspěvek do debaty, zda je celek něčím více než jen součtem
svých částí. Vidíme, že části bez neustále znovuuskutečňovaných vazeb celek nevytvoří,
neboť pro celek je charakteristická souvztažnost jeho částí. Společný kontext celku je
něčím, co přesahuje rámec částí, které se mohou v tomto kontextu usouvztažňovat.
Vraťme se ale zpět k pojmu příběh. Příběh je entitou, která je v naší lidské realitě
nositelem vzájemných vazeb, na jejichž základě se uskutečňuje společenství lidí. V tomto
konceptu je vidět posun od důrazu na jednotlivce a jeho aktivního konání k důrazu na vazby
mezi jednotlivci a na důležitost těchto vazeb v konání jednotlivce. Aktivita nódu tak v této
koncepci převážně pramení z osobního příběhu, který byl v průběhu času strukturován
během dynamického procesu vzájemného vyprávění a osvojování si příběhů. To, co
zůstává uprostřed onoho kokonu osobního příběhu, je vědou nepoznatelné mystické „cosi“,
o kterém se dozvídáme z náboženských pramenů a co hledá filosofie jako základ bytí. Toto
„cosi“ není objektem zkoumání této práce. Ať ono „cosi“ existuje či ne, budeme muset
otázku „Co zbude, odstraníme-li osobní příběh člověka?“ brát jako nezodpovězenou.
Tento úvod do chápání pojmu příběh je nezbytný k dalšímu pochopení toho, co nového
do naší reality vnáší elektronický virtuální prostor. Vazba a příběh jsou základní pojmy, se
kterými budeme operovat během dalšího výkladu.
2. 4. Hierarchie
Hampl (1998a, s. 51) mluví o hierarchickém principu, který se uplatňuje v diferenciaci
integrální reality. Tento hierarchický přístup je však spíše vztažen k asymetrické distribuci
geografických jevů, než ke vztahům nadřazenosti a podřízenosti. Pro sociální realitu však
24
představuje distribuce moci v hierarchických strukturách typický znak hierarchičnosti. Jak
se hierarchický princip uplatňuje v sociálních sítích? Lze hierarchický princip vypozorovat
jako nutný princip uspořádání sítí?
Pojem hierarchie je spojen s představou pyramidálního uspořádání. Pyramida samotná
je častým symbolem pro hierarchické uspořádání. Míra hierarchičnosti uspořádání
společnosti je kontroverzním tématem, které provází velkou část lidských dějin.
Pro společenskou hierarchii je typický přenos moci, rozhodování, vědění, kontroly,
zodpovědnosti směrem k vrcholku pomyslné pyramidy hierarchického uspořádání.
Základna pyramidy se vzdává do určité míry autonomie a vzhledem k funkčnosti celku
předává část moci výše až k vrcholku pyramidy. Na vrcholku pyramidy se předávaná moc
koncentruje a je uplatňována.
Podřízenost v hierarchickém uspořádání vidím jako klíčový znak hierarchie.
Hierarchičnost se uplatňuje v mnoha organizacích společnosti jako ve firmách, církvích,
armádách, politických uskupeních, státech (Hierarchy. Wikipedia). Míra vzdávání se moci
ve prospěch nadřízených subjektu v hierarchii může být různá. Čím silněji je hierarchie
svázána, tím více moci je předáváno vrcholku pyramidy a tím méně potenciální dynamiky
je dovoleno jednotlivým prvkům pyramidy.
Problematickým momentem hierarchického uspořádání je právě moc, která je předávána
prvkům ve vyšších patrech pyramidy. Vrcholky pyramidy se moci jen neochotně vzdávají
a jen velmi neochotně sestupují do nižších pater pyramidy. Cirkulace v hierarchickém
uspořádání je zablokována. Dochází pak ke krizím, kdy se při vzniknutí cirkulačního
pohybu hroutí a přeměňuje celé hierarchické uspořádání.
V modelovém případě hierarchického uspořádání (viz obrázek 1. 1. 1.) vidíme, že
moc jednotlivých nódů i šířka jejich vazeb k ostatním nódům s postupem do vyšších
pater pyramidy roste. Vazby jsou mezi nerovnocennými nódy asymetrického typu, kdy
je jejich jádrem podřízenost a nadřazenost, nebo mezi rovnocennými nódy symetrické,
avšak zároveň silně konkurenční. Struktura hierarchií má univerzální uspořádání, které
je charakterizované pyramidálností. Mění se obsah předávané moci a architektura
konkrétních vazeb v hierarchii. Pyramida může být složena z různých menších pyramid,
nebo mít různé specifické odbočky a mimořádnosti. Při narušení vazby (a) nebo nódu (A)
se porušuje funkčnost všech podřízených struktur, což zároveň vážně narušuje funkčnost
celé hierarchické struktury. Hierarchická struktura klade extrémní nároky na vrcholní
partie pyramidy, kde se sbíhají a sčítají všechny vazby ve struktuře. Hrozí přetížení a tedy
dysfunkce vrcholku pyramidy.
25
Obr. 1. 1. 1.:
Schéma hierarchicky uspořádané sítě
Obr. 1. 1. 2.:
Schéma rovné sítě
Formální sociální sítě jsou prakticky vždy hierarchické. Neformální sociální sítě však
nutně hierarchické být nemusejí. Nehierarchie by znamenala vzájemnou nenadřazenost
jednotlivých v síti spojených nódů. Takový model (viz obrázek 1. 1. 2.) je vždy vystaven
hrozbě, že některé nódy se začnou mocensky vymezovat vůči zbytku. Hrozba zavádění
hierarchických principů do rovných sítí si žádá stanovení principů, které by tomu
zabraňovaly. Takové principy lze ošetřit smluvně, avšak vždy je zde problém s vymáháním
smluv. Alespoň v sociálních sítích, kde jsou vzájemné vztahy založené na neformalizované
komunikaci, se takový problém zdá neřešitelný.
Formalizace komunikace se objevuje v sociálních sítích, které jsou tvořené komponentami
ICT. Takové sítě mají přesně vymezený informační protokol a jeho nedodržování vede
k nemožnosti být v síti zapojen. Vzájemné vazby nódů sítě jsou rovnocenné. Příkladem
rovných nehierarchických sociálních sítí16 jsou p2p sítě.
Pro sítě nehierarchického typu platí nemožnost fixace určité struktury, která by vedla
k hierarchizaci. Neznamená to nutně, že se všechny nódy sítě chovají stejně a vnášejí
do sítě stejně podnětů a tedy energie. Takový scénář není možný, každý nód se chová
různě. Avšak dlouhodobá existence p2p sítí dokazuje, že alespoň na poli informací není
hierarchický princip nutný.
Sítě nehierarchického typu představují extrémně odolné uspořádání vůči narušení
zvenčí. Porušení některých vazeb (a) nebo nódů (A) je možno alternovat oklikou přes
okolní nódy. Porucha nódu neznamená riziko pro fungování sítě jako celku. Vazby v takové
síti se mohou pružně přizpůsobovat potřebnému toku informací a uspořádání páteřních
spojení se může přetvářet podle momentální potřeby vzhledem k vytížení sítě. Přetížení
selektivních částí sítě lze předejít rozložením náporu do celé sítě.
V nehierarchické síti nejsou nastaveny mechanismy moci nad ostatními, vymáhání
dodržování pravidel je nemožné bez přechodu k hierarchické struktuře. Nehierarchické
struktury jsou odkázány na dobrou vůli svých nódů, které přistupují na pravidla sítě.
Mluvíme-li o hierarchii, měli bychom si uvědomovat, jak hodně je naše socializace
16
V pojmu rovné sítě zdůrazňuji rovnocennost nódů. Neznamená to ovšem, že by se nódy v těchto
sítích nemohli spojovat v různé celky (nódy) vyššího řádu. Klíčový je koncept dobrovolnosti zapojování,
oproti hierarchickému principu, kde působí centrální objekt určitou silou na okolí (Hampl 1998a, s. 51).
26
strukturována v kontextu hierarchických struktur. Naše myšlení a náš jazyk pracují
v intencích hierarchizace pojmů do různých nadřazených a podřízených skupin. Často
vnímáme obecné jako nadřazené specifickému. Složité jako nadřazené jednoduchému.
Proč? Není nadřazenost spojena s uplatňováním moci? Není možné od moci abstrahovat
k prostým měřítkovým úrovním? Není užívání moci charakteristické jen pro konkurenční
prostředí a naopak v kooperujícím prostředí se nevyskytuje? Takové otázky musí být nutně
vznášeny vzhledem ke konceptu hierarchického uspořádání reality.
V lidském společenském kontextu bývá distribuce hmoty a energie vždy objektem snahy
po kontrole. Hmota a energie je v každém momentě omezená. Narozdíl od informace,
kterou můžeme libovolně kopírováním zmnožovat. Informace je sice kódována uspořádáním
energeticko-materiálních složek, neplatí ale zdaleka přímá úměra mezi množstvím energie
či materiálu a informace (Information. Wikipedia). Konkrétní informace je vždy narozdíl
od konkrétní hmoty či energie potenciálně dostupná pro všechny.
Hierarchické uspořádání v protipólu k rovným sítím vnáší mnoho otázek do možného
uspořádání sociálních sítí a potažmo společnosti. U konceptu rovných sociálních sítí je
stále nejasné, za jakých podmínek je možné ho realizovat. Udržet rovnost vztahů v sociální
síti bývá nahlíženo jako utopická představa, spojovaná s tragédiemi, které v praxi způsobily
sociální pokusy typu stalinského či polpotovského komunismu. V dimenzi sociálních sítí
na Internetu se však s rovnými sítěmi můžeme setkat a je namístě vznést otázku, zda je to
spíše výjimečný jev týkající se omezené skupiny lidí či náznak nového vývoje v uspořádání
sociálních sítí.
2. 5. Vazby a nódy
Rovné síti (jejích pověřených součástí) je vlastní organická schopnost udržovat konexe
a rychle opravovat či alternovat porušené spoje a přetížené nódy. Z pohledu současného
rozvoje Internetu dnes probíhá stále hustší zasíťování nódů. Navíc stále přibývají další
nódy a existuje několik alternativních metod jejich propojování (kabel, telefon, bezdrátové,
satelitní,…). Alternování porušených spojů je v Internetu běžné a vyplývá ze samotné
technologie datového přenosu v Internetu (Packet switching. Wikipedia). Jiným problémem
je funkčnost samotných nódů, potažmo uživatelů.
V rovných sítích si můžeme všimnout zajímavé vlastnosti. Části sítě (skupiny nódů)
se mohou seskupovat do funkčních systémů a stávat se tak jedním nódem vyššího řádu.
Seskupení vyššího řádu je více komplexním útvarem. Symbiotickým způsobem se nódy
seskupují do autonomnější sítě, která se může ve vztahu k okolí v některých ohledech
chovat jako nód. Nód vyššího řádu není nadřazený okolním nódům, je ve svém vztahu
k okolním nódům v podstatě pouze jiným nódem. V samotném nódu vyššího řádu mohou
být vztahy založené na dobrovolné spolupráci, ne na donucení, i když si samozřejmě
27
dokážeme představit nódy s vnitřní hierarchickou strukturou. Nódy se do nódu vyššího
řádu mohou zapojovat pouze pro uskutečnění jedné dílčí funkce, v jiných aspektech mohou
zůstávat stále samostatnými nódy.
Zkusme si blížeji popsat roli lidí v sociálních sítích. Při grafické konstrukci sociálních
sítí lze zobrazit jednotlivé lidi jako nódy (Wellman 1992). Tyto nódy jsou vzájemně různě
hustě provázány vazbami, které mohou být různě trvanlivé. Vazbu bychom si neměli
představovat jako něco, co existuje. Vazba je spíše něčím, co se uskutečňuje. Sociální
vazby mohou být jednorázově uskutečněné, nebo mohou trvat dlouho. Trvání vazeb je
podmíněno kontinuálním znovuuskutečňováním (opakováním). Většina vazeb, které
v životě uskutečníme je jednorázová. Mnoho lidí ve svém životě potkáme pouze jednou
a z uskutečnění takové vazby se většinou neustanoví společné vědomí trvání vazby. Aby vazba
nabyla trvalejšího charakteru, sestává se z jednotlivých aktů uskutečňování a společného
vědomí trvání, které sdílejí aktéři (nódy) vazby. Je-li nějaká vazba trvalejší, což znamená,
že vědomí trvání vazby, podporované opakovaným kontinuálním uskutečňováním vazby,
nabude v čase dlouhodobý charakter, mohou lidé společně vytvářet v sociální síti nódy
vyššího řádu. Společenstvo lidí, které je v čase dynamicky trvalé, začne působit tedy i jako
celek. Vytváří se měřítkově vyšší sociální entita, která v mnoha směrech může působit jako
nód sociální sítě.
Historicky je v naší kultuře nejtrvalejším takovým nódem vyššího řádu rodina. Rodina
své vnitřní vazby mezi členy znovuuskutečňovala složitým systémem rolí, rituálů a mýtů,
jednou z klíčových podmínek udržování vazeb byla v historii geografická blízkost.
Podobným způsobem byly udržovány i vyšší měřítkové nódy jako komunita, skupina
komunit. V historii postupně docházelo k další integraci a tedy vytváření hustší sítě
sociálních vazeb. Vznikaly vyšší sociální nódy, vzájemná tvorba vazeb vznikala analogicky
i mezi samotnými nódy vyššího měřítka než jedinec. Interakcí komunit vznikala větší sídla,
města a státy.
Charakteristickým jevem těchto procesů bylo (a stále je), že s postupující integrací
a tedy zahušťováním vazeb a vznikáním nódů vyššího měřítkového řádu se oslabovala
výlučnost vazeb nižšího řádu. Se vzrůstajícím počtem měřítkových úrovní nódů, v jakých
se uskutečňovaly sociální vazby, je kladen i vyšší nárok na celkový objem energie věnované
na udržování vazeb všech měřítkových úrovní. Některé vazby nižšího řádu se buď mohly
rozpadat, nebo bylo k jejich udržení nutno vyvíjet více úsilí. Docházelo i k prostorové
disperzi členů původních společenství (sociálních nódů nižšího měřítka), tudíž bylo
udržování původních vazeb náročnější. Uskutečňování vazeb vyššího řádu je však vždy
podmiňované současným uskutečňováním vazeb nižšího řádu, od nichž nód měřítkově
vyššího řádu odvozuje svou existenci. Redukce na pouhé nódy vyššího řádu může být sice
z hlediska poznání účelná, ale musíme mít na paměti, že je ontologicky omezující. To, co
vnímáme jako nód na určité měřítkové úrovni, má svou výlučnou důležitost jen díky tomuto
našemu konkrétnímu úhlu pohledu a důrazu na vybrané „nódové“ vlastnosti. Změní-li se
28
naše vnímání, například zoomem na nižší měřítkovou úroveň, může vidět nód složený ze
sítě menších nódů, které nejsou ve svém významu o nic méně důležité.
V takto popsaném principu schází popsat hledisko uplatňované moci. V praxi ne
všechny nódy mají stejný zájem na udržování stejných sociálních vazeb. Některé nódy
jsou konkrétní podobou distribuce moci v síti privilegovány, některé naopak. Ke svému
udržování vazeb potřebují neustálý přísun energie a materiálu, ukazuje se, že rovnou dělbu
je snad až nemožné zajistit, kontrola toků energie a materiálu se stává možností ovlivňovat
strukturu sociální sítě. Jestliže výše popsaný princip zněl ve svém popisu ideálně v tom, že
předpokládal vzájemnou oboustrannou prospěšnost z uskutečňování vazby, tak v historické
realitě se uplatňuje skoro výlučně snaha o jednostranné využívání. Nódy často aktivně
prostřednictvím vazeb využívají jiné nódy ke svému vlastnímu prospěchu. Takový vztah
nemůže tedy být rovnoměrný.
V idealistickém pohledu na integraci předpokládaná dobrovolnost pramenící ze
vzájemné prospěšnosti integrace implikuje jistou selektivnost tvorby vazeb. Vazby se
uskutečňují pouze mezi nódy, kde je oboustranný zájem. V historické realitě se však
naopak často uplatňuje ve větší či menší míře podrobování si, tedy jednostranné vnucování
vazeb všem, bez ohledu na jejich vůli. Do udržování takových vazeb je pak třeba investovat
mnoho energie. V praxi se to potvrzuje existencí různých donucovacích aparátů, které svou
existenci podpírají odkazováním na historickou legitimitu, kterou však z pohledu vlády
není žádoucí vystavovat zkoušce znovupotvrzování.
Jsem si vědom idealizace výše popsaného principu, chci hlavně modelově zobrazit vývoj
procesu integrace z pohledu zahušťování vazeb.
Další výtka proti popsanému principu může být z pohledu vývojovosti. Například
v Marxově teorii historického materialismu, ale i v dalších (de Chardin in Hagerty 2000)
přístupech a vysvětleních historického vývoje se předpokládá vývoj od jednodušší fáze
společenského uspořádání k vyšší jako žádoucí princip směřující ke konečnému ideálnímu
uspořádání. Z takového výkladu můžeme nabýt dojmu, že dějiny jsou sledem fází vývoje
k vyšším fázím uspořádání. Historie je však komplikovanější a často se různá uspořádání
rozpadají a znovu konstituují, než případně projdou proměnou do vyššího stádia. Různé
nódy, tvořené integracemi řádovostně nižších nódů v rámci společenských vazeb, vznikají
a zanikají. Mohou se ale udržet a integrovat do měřítkově vyšších celků. U vyšších celků
zdůrazňuji „měřítkově vyšší“, neboť se chci vyhnout hodnocení konkrétních měřítkově
vyšších fází uspořádání zároveň jako více žádoucích a lepších. Takové hodnocení bych
vnímal jako cestu k uplatňování paradigmatu nutnosti moci hierarchických struktur.
Celky vyšší komplexnosti nemohou být hodnoceny jako lepší nebo dokonalejší, protože
jejich existence je závislá na integraci měřítkově nižších a méně komplexnějších celků.
Zdůrazňuji současnou existenci komplexně nižších forem integrace jako základ pro
existenci vyšších složitějších forem integrace. Integrací částí v celek se části neztrácejí, ale
naopak je zdůrazněna jejich role pro konstituci celku.
29
Popsaný princip je dle mého názoru přínosný v možnosti zobecnění na různé měřítkové
úrovně. Tento koncept umožňuje něco, co můžeme nazývat jako metodu řádovostního
zoomu, kdy analogicky hledáme uplatňování podobných principů na měřítkově různých
úrovních.
Představme si lidi a jejich mozky jako nódy ve složité informační síti. Tato představa
sítě se může na první pohled podobat síti nervových spojení v mozku. Nódy se dynamicky
propojují v uskutečněných vazbách, což si můžeme představit jako analogické k předání
signálu. Architektura vazeb sítě se nachází ve stavu neustálých proměn, některé vazby se
uskutečňují jen náhodně, některé pravidelně a opakovaně. Teď celý koncept ještě rozšiřme
o dimenzi pohybu nódů a o možnost uskutečnit vazbu s libovolně vzdáleným nódem ve
stejném čase. Představa sítě se ještě více dynamizuje. Doplňme ještě dimenzi reprodukce
nódů, čímž získáme klíč k dlouhodobé časové kontinuitě. Pak se naše představa může
rámcově přiblížit k realitě integrující se sociální sítě, ve které žijeme a jsme její součástí.
Jak si představit jednotlivce jako nód s jeho vazebnými spojeními k dalším nódům? Při
výchově dítěte mají důležitou roli rodiče, kteří jako nódy generačně předávají znalosti,
modely chování, způsoby chování apod. Dítě jako vyvíjející se nód postupně přestává být
závislé na rodičovské vazbě a spojuje se dalšími vazbami s rozličnými nódy ve svém okolí
(spolužáci, kamarádi, lidé z médií, autoři knih, atd.). Dospělý člověk tak žije zapojen ve
složité síti vztahů, kterými se informačně propojuje s jinými nódy. Tato síť je ve stavu
neustálé proměny, některé vazby vznikají, jiné se zesilují, jiné oslabují a jiné mizí. Celý
takový proces se odehrává v myšlenkovém světě a projevuje se ve světě materiálním.
ICT jsou pak nástroji komunikace, pomocí kterých je možno překonávat rychle dlouhé
vzdálenosti a nódy tak v jejich vztazích přibližovat. Naše sociální sítě jsou díky ICT výrazně
rozšířeny v prostoru a mohou dosahovat dlouhých vzdáleností. ICT je tak možno vnímat
i jako prodloužené orgány našich těl.
Pokračujme v představě lidí-nódů dále. Představme si všechny lidi jako nódy, které mají
potenciál se zapojovat do sítí. Jen asi málokterý nód bude úplně odříznutý od sítě. Již výše
jsme zmínili, že pro konexe je definující jejich trvanlivost v čase. Uskutečněný informační
spoj dává teprve základ do budoucna pro fungující konexi. Existence konexe je podmíněna
jejím kontinuálním znovuuskutečňováním. Trvanlivost konexe je tedy dána jejím relativně
častým znovuuskutečňováním.
Většina lidí (nódů) je zapojena do sítí příbuzných, známých, sousedů, lidí v zaměstnání
apod. Na tradiční úrovni (tj. zjednodušeně pojato bez ICT) jsou konexe mezi nódy
udržovány společným prožíváním v čase a prostoru. Společné prožívání můžeme chápat
jako setkávání se a provazování osobních příběhů ve společně sdíleném významu
(kontextu). Typickou ukázkou společného prožitku může být například rodinná oslava,
pravidelná páteční návštěva hospody nebo účast na fotbalovém utkání.
Virtuální materializace informačního prostoru (Internet) však radikálně mění situaci.
Konexe samotné se udržují v elektronickém prostředí mnohem snáze. Vzniká dodatečný
30
prostor, kde je možné se setkávat, ale i skladovat a vyhledávat informace. Osobní vazby
v materiálním světě jsou doplňovány vazbami v informačním světě, kde je možno vše
archivovat v databázích, ve kterých lze jednoduše vyhledávat. Lze vnímat posun, který se
udál od doby, kdy dotyčnou osobu a její osobní informace bylo možno sehnat jen návštěvou
v místě častého pobytu osoby (bydliště, zaměstnání, rodiště). S rozvojem poštovních služeb
a přidělením formalizovaných adres odpadla nutnost fyzického kontaktu. S telefonizací
společnosti se celý proces zrychlil, zjednodušil a zefektivnil. Stačí mít telefonní číslo do
místa častého pobytu (bydliště, zaměstnání). Nástup mobilní komunikace oddělil adresu od
místa v prostoru spjatého s pobytem osoby a přenesl ji přímo k příslušné osobě. V emailové
službě dokonce k přístupu ke svým zprávám, které přicházejí na určenou adresu, lze použít
univerzálního nástroje, který tuto službu podporuje, a samotný přístup pak zaručuje pouhá
znalost přístupových kódů.
Můžeme tak sledovat úplné odloučení identifikace osoby od materiálního prostoru,
který osoba zabírá a ve kterém žije. Materiální prostor nahrazuje prostor založený čistě na
informacích. Vazby v sociální síti se ve zvýšené míře uskutečňují ve virtuálních prostorech.
Nesmíme však podlehnout dojmu, že z našeho pohledu rozvinutější technologie vždy
nahrazuje méně rozvinuté technologie. Technologie spolu spíše koexistují. Komunikujeme
prostřednictvím osobních setkání, pošty, telefonu, emailu i internetových diskuzí zároveň.
Četnost sociálních vazeb jedné osoby (nódu) roste a sociální síť se zahušťuje.
V ICT se komunikace posouvá do virtuálního prostoru „kdesi na síti“ (viz kapitola
2. 6. 1.). Z informačního materiálu se staví celé informační komplexy a systémy, které
vstupují do komunikace, lze je ke komunikaci využívat a jimi komunikaci modifikovat.
Takovými komplexy mohou být různé softwarové aplikace, simulace, hry.
V naší představě se tak síť rozrostla do globální rozlohy, pro nódy už není primárně
podmiňující, kde se nacházejí (např. měřeno geografickými souřadnicemi), ale jaký mají
momentálně přístup (konektivitu) k síti (Internetu). Vstupují tak do hry jiné faktory než
v tradičních časoprostorových vazbách. K některým informacím se například nedostaneme,
když neznáme heslo-klíč (informaci), byť bychom stáli těsně vedle zdroje požadované
informace nebo seděli na druhé straně zeměkoule. Jiné informace pro nás mohou být volně
dostupné, ale my nevíme, jak požadovanou informaci získat, jak položit otázku. Nabízí
se tak představa, že lidé se umí více či méně pohybovat v informačních sítích a operovat
s informacemi v nich uložených. Klíčová je kvalifikace (digital divide, ekonomika založená
na informacích, apod.).
V představě lidí-nódů zapojujících se do sítí přibývá dimenze Internetu a nódů, které
jsou různými způsoby schopné se do Internetu zapojovat. Konexe v Internetu mohou
dosahovat až globálního rozsahu. Nódy jsou tak integrovány jak na místní úrovni, tak na
úrovni globální.
Kulturní oblasti ve virtuálním světě jsou tak strukturami lidí, kteří se virtuálně setkávají.
Jejich umístění bývá často v prostoru velmi roztříštěné. Pomocí struktur ve virtuálním světě
31
vzniká základ pro společně sdílené informační kontexty, které můžeme připodobňovat
ke společnému vědomí. Nódy prostorově roztříštěné se spojují v integrované celky a ve
sdíleném kontextu jsou schopny společně vytvářet a proměňovat realitu a tedy i krajinu.
Společenstva z virtuálních prostorů se tak mohou manifestovat i v materiálním světě.
Schéma vývoje sociálních vazeb, jejich projevování se a jejich odraz v geografické
realitě zobrazuje obrázek 1. 2. Schéma je abstraktním zobrazením mnohorozměrného
dynamického procesu, je tudíž značným zjednodušením.
Zobrazení vychází z usouvztažněných nódů, které se setkávají ve svých kontextech.
Vzniká tak společný vzájemný kontext. Nódy jsou neustále v pohybu, pomocí ICT se
mohou setkávat bez ohledu na fyzickou vzdálenost a do společného kontextu se jich
může zapojovat velké množství. Na základě společného kontextu se vyvíjí společný
příběh, který sebou nese potenciál jako základ vazby nódů. Vznikne-li vazba, je pro její
trvání důležité, aby byla cyklicky uskutečňována. Toto znovuuskutečňování se promítá do
historie společného příběhu, který se tak modifikuje. Znovuuskutečnění vazby probíhá
prostřednictvím setkávání. Takové setkávání může probíhat jak v materiálním prostoru, tak
v kyberprostoru. Setkání v materiálním prostoru se odehrává v jedné geografické lokalitě.
Naopak v kyberprostoru se mohou setkávat lidé v materiálním prostoru jinak rozptýlení.
Setkávání v kyberprostoru může vést k zorganizování setkání v materiálním prostoru.
Zapojené osoby pak musí cestovat na místo setkání.
Z obrázku je vidět, jak kyberprostor vytváří určitou nadstavbu pro materiální prostor.
Děje v kyberprostoru se vztahují k dějům v materiálním prostoru a naopak. Díky
kyberprostorové nadstavbě se do sociálních sítí a i do setkávání v materiálním prostoru
mohou zapojovat osoby prostorově velmi rozptýlené a sociální síť se tak ve svém záběru
v materiálním prostoru může rozkládat na velké ploše.
32
Obr. 1. 2.:
Schéma vztahů v kyberprostoru a materiálním prostoru
2. 6. Geografie a kyberprostor
Vztah geografie ke zkoumání virtuálních17 prostorů je problematický. Definice
předmětu poznání geografie je vázána nejčastěji na krajinnou sféru země (Hampl 1998a,
s. 27). Na virtuální prostory se geografie zaměřuje jen výjimečně (Adams 1997, Starrs
1997). Přitom virtuálno je důležitou součástí reality a bezpochyby se jevy v krajině a ve
virtuálních prostorách mohou doplňovat a vzájemně ovlivňovat. Myslím, že geografie by
si měla existenci ve virtuálním prostoru realizovaných sociálních struktur uvědomovat a ve
svém celkovém pohledu je nepřehlížet.
2. 6. 1. Kyberprostor
Nejprve se zaměřme na souvislosti pojmu kyberprostor. „Kyberprostor je metaforickou
abstrakcí používanou ve filozofii a vědách o výpočetní technice“ (Cyberspace. Wikipedia).
Označuje virtuální prostor, ve kterém se mohou setkávat různé bytosti. Kyberprostor se
může nacházet jak v počítači, tak v počítačových sítích.
Jako jakýsi prakyberprostor můžeme považovat lidský vnitřní svět představ. Ve vnitřním
myšlenkovém světě se člověk jako aktivní entita konfrontuje s mnoha (svými) představami,
může mu připadat, že je konfrontován s dalšími bytostmi (odrazy bytostí „venku“ nebo
čistými imaginacemi). Jako aktivní entita je však ve vnitřním světě v běžných případech
osamělý. Je to soukromý kyberprostor.
Kyberprostor získává svůj význam jako myšlený prostor pro setkávání. Kyberprostor jako
místo pro společné žití a pro vzájemné setkávání je tedy záležitost dosti nová. Již s rozvojem
prvních počítačů vznikl potenciál pro vytváření kyberprostoru, dobrým příkladem jsou
první počítačové hry, kde se hráč ocitá v umělém světě pravidel hry a počítačem vytvořených
postav. Kyberprostor jediného počítače je vlastně „místem“, kde se setkává lidská bytost
s elektronickými bytostmi, které mají podstatně méně komplexnější osobnost, která je jen
velmi omezeně aktivní. Komunikace je tak výrazně omezena a účelově determinována.
Aby se kyberprostor stal místem pro setkávání rovnocenných aktivních a tedy kreativních
bytostí (tedy například lidských), je potřeba postavit aparát, kam se bude moci zapojovat
více lidí. Řešení se nabízí v podobě vytvoření sítě počítačů. V síti počítačů se mohou
spojovat a spolu komunikovat lidské aktivní bytosti.
Během let vývoje došlo k tomu, že jednotně komunikující síť se postupně ve svém dosahu
globalizuje. Do sítě se zapojovalo více a více lidí a místa jejich setkávání se zvelebovala.
Dnes můžeme najít mnoho virtuálních míst pro setkávání lidských bytostí a toto setkávání
je pro strukturaci společnosti v podobně důležité jako setkávání tváří v tvář.
17
Virtuální – „není reálné, ale působí jako reálné“ (Virtual. Wikipedia). Je zdůrazněno vnímání
virtuálního tak, jako by bylo skutečné. Kyberprostor je tak virtuálním prostorem (je jako skutečný). Jako
fenomén je však kyberprostor skutečný.
34
Spory o plnohodnotnost virtuálních světů a komunikačních procesů v nich v porovnání
se světem materiálním jsou často nesmiřitelné. Jejich nesmiřitelnost podle mého názoru
může pramenit spíše z neporozumění novosti virtuálního potkávání a také z mylné
představy, že jeden způsob komunikace je tu, aby nahradil druhý. Ve skutečnosti s přibýváním
komunikačních platforem se situace spíše komplikuje a diversifikuje, než že by docházelo
k uniformní dominanci toho nejlepšího komunikačního systému. Každý komunikační
systém má své výhody a nevýhody, pro různé situace je vhodný jiný komunikační model.
Osobní komunikace tváří v tvář si stále i přes spoustu možných komunikačních alternativ
udržela svou důležitost. Lidé při komunikaci volí momentálně nejvhodnější médium. Člověk
se může s lidmi scházet osobně, používat telefon (mobilní, pevný i internetový), psát SMS,
emaily, diskutovat pomocí ICQ, chatů i bavit se v diskusních skupinách na Internetu. Ze
všech takových namátkou zmíněných médií komunikace je možné volit podle příhodnosti
momentální situace. A to jsem zmínil jen přímou komunikaci, kterou může ještě doplňovat
přenos datových souborů různých druhů. Taková diverzita komunikačních propojení je
výhodná hlavně kvůli možnosti volit alternativu při nefunkčnosti konkrétní komunikační
služby. Zároveň vychází z nabídky konkurujících si technologií, které jsou v informačním
světě vyvíjeny (Social software. Wikipedia).
Je-li pojem kyberprostoru založen na virtualitě, co tedy znamená virtuální? Virtuální
je vnímáno v protikladu k hmotnému (skutečnému). Hmotné v newtonovské perspektivě
bývá bráno jako dané, jako pevné, jako nezpochybnitelné, jako objektivní. Virtuální je
pojímáno jako něco, co se vztahuje k našim myšlenkám. Víme, že myšlení je nějak spjato
s naším tělem, prostřednictvím mozku a dalších orgánů. Je doposud nevyřešenou otázkou,
jak se nehmotnost myšlenky vztahuje ke hmotnému základu našeho těla.
Otázka vztahu virtuálního a hmotného se přenáší i do oblasti informačních technologií.
Na materiálním základu (např. stavba počítače) je přenášena komunikace lidských
myšlenek. Naše myšlenky ve spolupráci s informační technologií (hmota) vytvářejí
dokonce smysly vnímatelné virtuální prostory, které jsme schopni obydlovat a setkávat
se v nich. Jsme schopni si virtuální prostory zobrazovat a vnímat je v analogických
pojmech k materiálnímu světu. Virtuální prostory dokážeme vnímat tak, jako kdyby byly
reálné. Tím se prakticky pro nás reálnými stávají. Setkáváním ve virtuálních prostorech
(v kyberprostoru) se vytvářejí novým způsobem sociální struktury a jejich vazby.
Kyberprostor v nejširším chápání je prostor, který je celý stvořen z informací (viz kapitola
2. 2). Nenachází se někde v materiálním prostoru, ale vychází z něho. Kyberprostor je
prostorem proto, že ho lidé jako prostor vnímají, že se v kyberprostoru materiální prostory
zrcadlí. Je doménou obývání a setkávání různých informačních bytostí v simulaci prostoru.
Aktéři pobývání v kyberprostoru jsou založení na hmotném základě, interakce jejich hmoty
se však odehrává prostřednictvím interakce jejich informačních složek (myšlenek). Lidská
bytost se svou myslí18 je aktivním účastníkem dění v kyberprostoru. Lidskou mysl bych
18
Mysl – souhrn duševních dějů během celého lidského života (Plháková 2004).
35
proto nazval jednotkou kyberprostoru podobným způsobem, jako vnímáme lidskou bytost
jako jednotku v časoprostoru. Mysl lidské bytosti vnímám jako součást kyberprostoru, jako
jeho aktivující jednotku, z pohledu sociálních sítí můžeme mluvit o nódu.
2. 6. 2. Komunikace v kyberprostoru
Abychom pochopili, jak komunikace utváří vazby v kyberprostoru, zaměřme se blížeji
na vývoj komunikačních médií. Zpočátku byly komunikační prostor a vzdálenost velmi
těsně spjaty s dimenzemi času a prostoru. Spjatost byla tak těsná, že bylo obtížné si
uvědomit, že v komunikaci jde především o informační vazby lidí a jejich myslí a ne jen
o vysílání signálů (kouřový signál, hlas, dotek, apod.). Signál je pouze způsob kódování
a jako takový je zaměnitelný za jakýkoli jiný, který má potenciál sdělit stejnou informaci.
Základy kyberprostoru tak byly položeny od počátku komunikace, jen byly skryty
v časoprostorových determinantách technologické historie.
Komunikace u lidí postupně překonávala větší a větší vzdálenosti za kratší čas.
S rozvojem elektronicky založené komunikace se signál šíří rychlostí elektromagnetických
vln, to znamená v reálném čase. Pokrytím určité trasy technologií (kabel, vysílač-přijímač,…)
jednorázově překonáváme i vzdálenost.
Představme si prostý dialog dvou osob tváří v tvář. Pro zjednodušení budeme uvažovat
pouze hlasovou a tělesnou neverbální komunikaci. Podle tradičního psychologického
modelu zde máme dva mozky, které komunikují přes soustavu složitých vysílacích orgánů,
přijímacích orgánů a zpracovávacího aparátu a vytvářejí si své mentální reprezentace. Mezi
oběma osobami probíhá vlnění vzduchu (hlas) a pohyb a výrazy osob jsou také opticky
zpracovávány. Tato představa je neoddělitelně spjata s energeticko-materiálním prostorem
(aby bylo vidět a slyšet) a komunikace je zdánlivě lokalizována do takového prostoru. Dnes
si ale můžeme představit též hypotetickou situaci, kdy tento dialog je elektronicky kódován
a hlas i obraz je přenášen třeba přes polovinu zeměkoule. Kam pak dialog lokalizujeme?
Můžeme ho lokalizovat někam na doprostřed přenosové linky, nebo na celou linku přenosu,
ale to, co se na lince materiálně nachází, není nic než informace zakódovaná v elektrickém
signálu. Podobně v prvním případě komunikace tváří v tvář je informace zakódovaná do
vzduchového vlnění a do proudu fotonů. Kam můžeme tedy dialog skutečně lokalizovat?
I podle tradičního modelu dialogu jsou komunikujícími subjekty dvě lidské mysli, které
jsou nějakým nepoznaným způsobem vyjádřeny energeticko-materiálně v jejich mozcích
a potažmo tělech. Dvě komunikující mysli jsou skutečnými aktivními nódy komunikace.
Komunikující mysli si tak vytvářejí jakési společné představy, které sdílejí v jakémsi
virtuálním prostoru mezi sebou. Aby byly představy oběma lidem vzájemně srozumitelné,
je zapotřebí je kódovat nějakým konsensuálním způsobem. Podstata tohoto způsobu je pro
komunikaci vedlejší. Důležité je, aby byla oboustranně srozumitelná.
36
Představa virtuálního prostoru představ je asi dosti náročná. Dnes je to ale jednodušší,
neboť materializaci virtuálního světa představ nacházíme dnes v podobě konceptu
kyberprostoru. Netvrdím, že virtuální prostor představ a kyberprostor je to samé. Tvrdím
ale, že virtuální prostor představ se na základě energeticko-materiálního uspořádání stává
v kyberprostoru něčím, co můžeme vnímat a dále s tím pracovat. Kyberprostor je přímým
důsledkem existence virtuálního světa představ, který je v kyberprostoru zviditelňován.
Je důležité zdůraznit to, že kyberprostor se jako dimenze zapojuje do existujících sociálních
sítí. Kyberprostor má potenciál přenášet sociální vazby. Kyberprostor je dimenzionální
nástavbou a alternativou k sociálním sítím již dříve existujícím v časoprostoru. Z toho
plyne, že kyberprostor svým rozvojem dává příležitost pro další diverzifikaci sociálních
sítích, jejich zahušťování a rozprostírání v časoprostoru, s velkou mírou nezávislosti na
časoprostorových determinantách.
Dále je třeba zdůraznit, že lidé se zapojují do sociálních sítí na základě individuálních
kvalit, proces zapojení je ve společnosti dosti selektivní. V kyberprostoru se vytvářejí, mění
a stimulují vazby sociálních sítí selektivně, a to jak geograficky selektivně, tak sociálně
selektivně19. To se budu snažit zobrazit v druhé části této práce.
2. 6. 3. Geografie
Geografie je tradičně svázána s energeticko-materiální podstatou světa, krajiny. Ač
definice zaměření geografie není jednotná (Hampl 1971, s. 24, Hampl 1998, s. 27), je
pro geografii klíčovou perspektivou vztahování jevů k veličinám prostoru a času.
V průběhu 20. století se v geografii mimo jiné uplatňovaly různé myšlenkové proudy
a názory na vztah societárních celků (člověk, skupina, firma, město, apod.) a prostorového
uspořádání. Z původních názorů o determinaci lokalizace societárních složek působením
fyzickogeografických proměnných (geografický determinismus – in Hampl 1998, s. 25)
se postupně přešlo ke zkoumání aktivních složek vzájemného ovlivňování se společnosti
a prostředí (Pavlínek 1993).
Geografie se potýká s několika dualitami názorů a náhledů. Jedním ze základních sporů
v geografii je zaměření geografie na sledování jedinečného nebo univerzálního. Otázka
zní, zdali je účelné zobecňovat, nebo zda se realita manifestuje v jedinečnosti každého
detailu20. Hledání vzorců v uspořádání geografické reality je lákavé pro svůj příslib poznání
hlubších zákonitostí struktur, které by bylo možné obecně aplikovat a podle nich realitu
hlouběji pochopit a tedy snad i předpovídat. Poznání zákonitostí diferenciace geografické
19
Populárním je termín digital divide. Je to mentálně-společenský předěl mezi těmi, kdo používají
počítače a těmi, kdo je nepoužívají (Digital divide. Wikipedia).
20
Během 50. a 60. let 20. století spolu s tzv. kvantitativní revolucí se v geografii etabloval názor, že
vše je možné matematicky modelovat a tedy sofistikovaně spočítat a najít obecné zákonitosti. Později byl
tento přístup pro své odlidštění podroben silné kritice ze strany nově se rodících směrů – radikální geografie,
humanistická geografie, ale i teorie strukturace, realismu a postmoderních přístupů (Pavlínek 1993).
37
reality se však musí zakládat na poznání hlubších vzorců reality integrální a překonat
nerovnoměrnost vědeckého poznání nakloněného více k poznávání parciálních stránek
reality (Hampl 1998a). Zkoumání vzorců ve své generalizaci může vést k dominanci
a potlačování významu výjimečností. Zaměříme-li se příliš na vzorce21 v určité měřítkové
úrovni, podřizujeme těmto vzorcům uspořádání i v dalších měřítkových úrovních reality,
ve kterých se ale mohou uplatňovat odlišné vzorce diferenciace. Pro zkoumání diferenciace
integrální reality je klíčové poznat vztahy vzorců v různých úrovních komplexity, nejlépe
ve všech úrovních. Obecné poznání se však potýká s problémy integrace vědění a propojení
dialogu mezi různými vědeckými disciplínami. Hledání vzorců pouze v omezených
měřítkových úrovních reality nutně musí skončit na velmi obecné rovině pouhých
tendencí a v takové rovině není možno aplikovat vzorce na konkrétní realitu, která je vždy
integrální22.
Naopak lpěním na jedinečnosti částí ve vztahování se k vyšším měřítkovým úrovním
reality se rozpadá a zamlžuje koncepce vzorců těchto vyšších měřítkových úrovní reality.
V integrální realitě jsou prokazatelně nějaké obecné vzorce přítomny23. V této práci
budou zkoumány různé jedinečné záznamy reality, které přesto budou ukazovat společné
tendence, tedy určité regionální vzorce (neboli teritoriální struktury).
Nachází-li se měřítkové zaměření geografie zhruba v rozmezí měřítkových úrovní planetačlověk, s akcentovaným vztahem k prostorovému uspořádání, je zapotřebí se v rámci tohoto
vymezení zaměřit nejen na prostorové aspekty vztahů společenských celků. S rozvojem
ICT se totiž právě vztahy societárních celků oddělují od prostorových determinant. Vztahy
manifestující se v prostoru zůstávají, avšak jsou doplňovány i vztahy v kyberprostoru. Bez
akcentace vztahů v kyberprostoru by se geografické poznání ochudilo o jednu dimenzi
celkového uspořádání vztahů, které vytváří vztah společnosti ke krajině.
V sociálních sítích kyberprostoru jsou pozorovatelné jak vzorce, tak důležitost
jedinečného. Vzorce se uplatňují v měřítkách různých societárních celků, ale zároveň se
vztahují k jak geografickým, tak i k ostatním měřítkovým úrovním reality. Sociální sítě
v kyberprostoru silně propojují měřítko individua a jeho lokality s globálností vztahů.
Úrovně regionů, států a nadregionálních úrovní mají pro vytváření sociálních struktur
v kyberprostoru až sekundární význam. Projevují se v především v dispozicích vystavěné
fyzické architektury sítí nebo například v informační vzdělanosti obyvatel. Pro samotné
zapojování se individuí do sociálních sítí však mají výrazný význam individuální pohnutky,
které mohou vycházet z mnohem subtilnějších úrovní reality, tvořených kontexty různých
sociálních vztahů.
Druhým výrazným sporem je dualita strukturalismus a voluntarismus, který geografie
21
Vzorce (patterns) vnímám jako hlubší vlastnost vnitřního dynamického uspořádání.
22
Důkazem nechť jsou lokalizační teorie (Christaller 1933, Lösch 1940 in Hampl 1998a) nebo RankSize Rule (About.com 2006), které přes svou nespornou kvalitu ukazují jen na obecné tendence v uspořádání
krajiny, které jsou v praxi skryty ve změti ostatních vlivů různých úrovní.
23
Například vzory statistického rozložení – normálního rozložení pro vlastnosti různých ucelených
jednotek (elementů) a asymetrické rozložení pro rozmístění jevů v systémech (Hampl 1998a, s. 45)..
38
přebírá od sociálních věd. K vzájemnému přibližování geografie a sociálních věd
docházelo ve 20. století hlavně od konce 70. let (Hampl 1998a, s. 26). Názory na význam
strukturalistického i voluntaristického pojetí v geografii mají své zastánce a uplatňovaly
se s různým důrazem v geografických myšlenkových proudech a školách24. Určitého
sjednocení se tato dualita dočkala v koncepci teorie strukturace a dále i v realistickém
pojetí geografie (Pavlínek 1993, s. 18–20). Pochopení vzájemných vlivů prostředí na
subjekt a jeho aktivní působení na prostředí je náročnou výzvou. Hrozí zde sklouznutí
k přílišné popisnosti vzájemných vztahů subjektu a prostředí. Pro zkoumání vzájemných
vztahů jedince a prostředí se jeví užitečný koncept sítě vztahů, kdy subjekt i objekt
mají potenciál se oboustranně vzájemně ovlivňovat. Toto ovlivňování je nutné pro
sebeidentifikaci subjektu, která je možná pouze ve vztahu k prostředí. V případě sociálních
sítí v kyberprostoru můžeme vidět křehké napětí mezi voluntaristickou aktivitou subjektu
a strukturací subjektu prostřednictvím vazeb. Vše, co můžeme v kyberprostoru spatřit,
někdo vytvořil a průběžně vytváří. Jeho práce je však stále korigována strukturálními vztahy,
kterým se může (ale nemusí) chtít podřizovat. Mnohé úspěšné projekty v kyberprostoru
se zakládají na citlivé práci se zpětnými vazbami, které dává prostředí a podle kterých je
projekt „optimalizován“25.
V postmoderní geografii vnímám jako velmi nosné téma relativizaci zdánlivě pevných
a na kulturně-subjektivním poznání založených generalizací. Můžeme tak zkoumat principy
samotného poznání a podstaty vztahu jedince ke společnosti a šířeji ke světu. Relativizace
zaběhlých přístupů a norem nemusí být pro výzkumníka příjemným procesem. Může
zasahovat až do samé podstaty naší osobnosti, která má tendenci si udržovat pevnou
integritu a tedy souhlasnost vlastních názorů s poznanou realitou. Zde se může vytvářet
silná psychická bariéra, která brání šíření a přijímání nových koncepcí vědy jako celku.
Vnímání virtuálních prostorů bývá tradičně přenecháváno psychologii. Některé aspekty
psychických proměnných jsou postupně zkoumány i z geografického hlediska. Především
význam mentálních procesů pro chování různých aktivních prvků v prostoru. Tak je mysl
jednotlivce ve vztahu k prostředí a k vnímání prostředí předmětem zkoumání behaviorální
a humanistické geografie.
Behaviorální geografové upírají pozornost na mentální reprezentace prostorového
uspořádání a psychické reakce ve vztahu k prostředí. V behaviorální geografii je vidět snahu
objektivně interpretovat a měřit, jak lidé vnímají prostředí (Pavlínek 1993, s. 14). Strategičtí
plánovači tak mohou pracovat s pojmy jako veřejné mínění, motivace, rozhodování, tvorba
komunity, identifikace osobnosti s lokalitou a podobně.
V humanistické geografii se pokračuje ještě dále k pochopení psychologie objektů.
24
Například radikální geografie z marxistického hlediska tvrdí, že člověk je determinován strukturou
ekonomické základny a souvisejícími ekonomickými mechanismy. Naopak humanismus zdůrazňuje aktivní
pozici člověka a příliš abstrahuje od širších sociálních struktur (Pavlínek 1993, s. 18).
25
Konstrukce softwaru založená na myšlence Open Source ponechává volně otevřený kód, kterým je
naprogramován software. Je tak možno příslušný produkt libovolně dále zdokonalovat. Samozřejmostí bývá
komunikace vývojářů z uživateli, která představuje zpětnou smyčku pro zdokonalování softwaru.
39
Výzkumník se snaží jakožto subjekt přejmout a tedy co nejvěrněji interpretovat myšlenkový
svět zkoumaných objektů. Tato metoda je velmi blízká k empirické práci sociálních
antropologů (Murphy 1998), její slabostí je praktická rezignace na hledání pravidelností
na vyšších než detailně poznaných měřítkových úrovních.
Virtuální světy jsou však jakoby velmi špatně generalizovatelnými. Vzorce lze ve
virtuálních prostorech snadno najít, avšak zároveň je vždy zřetelně důležitá individuální
aktivita societárních subjektů. Už samotná společenská i prostorová selektivnost zapojování
se aktérů do virtuálním prostorem tvořených sociálních sítí je určitým vzorcem. Můžeme
poměrně lehce měřit například míru konektivity k jednotlivým službám v kyberprostoru,
ale to nám nic neřekne o tom, jakým způsobem tyto služby aktéři využívají, jaké konexe se
skutečně vytvářejí. Kvantitativní výzkum v kyberprostoru nám může dát přesnou představu
o strukturálních aspektech uspořádání kyberprostoru, avšak nic se nedozvíme o obsahu
vazeb, který je vlastně nosným prvkem samotného vznikání a udržování sociálních sítí.
Naproti tomu v kvalitativním výzkumu v kyberprostoru si silně uvědomujeme
nemožnost objektivního sledování. Neustále rostoucí a proměňující se množství informací
v kyberprostoru nás nutí třídit a vybírat si. Orientace je možná jen vztahováním se ke
kontextům informací. Jiné informace jsou dostupné až těm, kdo se začlení do sociálních
sítí s jejich kontexty. Za takových podmínek je vlastně objektivní práce s informacemi velmi
obtížná. Odhlédnutím od kontextů, které je potřeba pro abstraktní vytvoření „nezávislého
pozorovatele“, není kyberprostor ničím, čemu by bylo možno porozumět. Bez třídění
a informací dle kontextů, dle sdílených subjektivních preferencí se není možné v informacích
dostatečně orientovat. Vlastní kontext osoby pozorovatele není možno považovat za
objektivní kontext. V postmoderním vědeckém paradigmatu je silně akcentována potřeba
rezignace na objektivitu a naopak uvědomování si vlastní sociální strukturovanosti a tedy
svým způsobem samozřejmé předpojatosti.
Virtuální prostory, při své podstatě vazeb nemanifestujících se pouze v časoprostoru,
leží jakoby mimo předmět geografického zkoumání. Když se geografie snaží vymezovat
vůči sociálním vědám důrazem na energeticko-materiální složky v časoprostoru (krajinu),
unikají jí ty principy, které se nacházejí v nemateriální oblasti vědomí a vzájemných vazeb
jednotek vědomí, které také pohánějí a stimulují změny v krajině. Krajinnou sféru Země
můžeme vnímat i skrze samotné bytosti, které ji aktivně přeměňují a jsou s ní v dynamickém
vzájemně se ovlivňujícím vztahu, skrze lidi. Ptáme-li se, jak lidé spoluutvářejí společenské
struktury, které se uplatňují při tvorbě antropogenních krajinných prvků, nemůžeme
virtuální svět opomenout. Je složité postihnout niterné pochody myslí, které mohou mít
potenciál se silně projevovat v přetváření krajiny. Jestliže činnost lidí ve velké míře záleží
na komunikaci a nehmotných myšlenkových strukturách a procesech lidí, pak nemůžeme
opomenout zkoumat kyberprostor, ve kterém se tyto nehmotné jevy viditelně manifestují.
Kontext sociálních struktur znamená sdílené příběhy, které mají tendenci se v prostoru
skrze své nositele, lidi, zhmotňovat. Lidská kreativita v prostoru je silně svázána s příběhy,
40
které výrazně modelují formu právě této kreativity.
Geografie je ve své širší definici chápána jako komplexní věda (Hampl 1998) zastřešující
a spojující dílčí vědy v důrazu na jejich vzájemné vazby v krajině a v realitě. Proto by
geografie měla zaujmout postoj i ke zkoumání jevů v kyberprostoru. Pokud je geografie
věda zaměřená na vztahy částí v uspořádání a na struktury uspořádání, tak by nová kvalita
utváření organizačních struktur v kyberprostoru neměla ujít její pozornosti.
Geografie má často tendenci příliš upínat pozornost na instituce, které se nejsilněji
projevují v přeměňování krajiny. Takové instituce bývají většinou v souladu s mocenskou
strukturou správy území. Dá se říci, že v geografii je často upřednostňována kreativita
shora. Možná je to dáno tím, že geograf může mít pocit, že on je tím, kdo ví nejlépe,
jak uspořádávat jevy v krajině. Výsledkem bývá tíhnutí geografů k tvorbě politik, které se
přímo podílejí na přeměně krajiny.
Naopak je v geografii velmi opomíjen potenciál řízení a kreativity zdola. Jako by geograf
při uvědomění si těžké předpověditelnosti a vůbec malé možnosti aktivní profesní účasti
v takových institucích rezignoval na zdůrazňování jejich důležitosti. Instituce spojené
s mocí státu si přivlastňují jakousi vyšší legitimitu kreativity a řízení. Legitimita státu
a jeho institucí se zakládá na historických příbězích o vzniku a tedy nutnosti existence
státu. Trvání státu se zakládá na opětovném potvrzování a zdůvodňování jeho existence ve
vztahu k historii. Stát se tak stává po čase nepružnou a do jisté míry těžkopádnou institucí,
čímž se odlišuje od institucí vznikajících zdola. Instituce vznikající ve společnosti odzdola
naopak mohou být zaměřeny účelově, díky zaměření na konkrétní cíl si nemusí nutně
budovat širší identitu, která by vyžadovala plnou integraci členů instituce „zdola“. Při
ztrátě svého opodstatnění nic nebrání takové instituci se pružně přetvářet či zanikat.
V kyberprostoru můžeme také vysledovat obojí druhy institucí. Prezentují se zde
tradiční hierarchicky řízené instituce, které se konstituovaly již dříve v „předinternetové“
době. Ale mnohem zajímavější je samoutváření se čistě kyberprostorových institucí (např.
diskuzní fóra, wikistránky, blogy,…). V takových institucích může být pro geografa náročné
se vyznat, neboť jejich odraz v časoprostoru není primární a tedy zřejmý, ale naopak se
uskutečňuje zprostředkovaně, sekundárně, v sítích mnoha různých významů. Pro instituce
vznikající v kyberprostoru je často charakteristická prostorová roztříštěnost lokalizace
jejich aktérů. Geograf je tak konfrontován s opravdu dynamickými strukturami namísto
relativně statických mocensky hierarchických institucí. Taková nejednoznačnost institucí
v kyberprostoru může být pro výzkumníka zdrojem znepokojení.
Nový přístup v geografii musí svou pozornost rovnoměrně zaměřovat jak na energetickomateriální vztahy, uspořádání a procesy, tak na informační aspekty vztahů, uspořádání
a procesů a vytvořit teoretickou syntézu obého. Musí v části svého poznání rezignovat
na empirickou ověřitelnost. Dynamické struktury sociálních sítí jsou neopakovatelné
a proměnlivé. Jakákoli snaha o zachycení stavu je vstupováním do vztahů sítě a tedy
změna uspořádání sítě. Je potřeba nacházet novou metodiku zkoumání dynamických sítí.
41
Je potřeba akcentovat kontexty, které umožní orientaci a nacházení obecnějších vzorců.
Jde o jisté nacházení objektivních jevů skrze subjektivitu. V této práci se pokusím pracovat
ze subjektivního pohledu, podmíněného širšími aspekty kultury, ve které žiji. Přitom bych
se chtěl svým popisem dobrat širších souvislostí, popsat některé obecnější vzorce.
2. 7. Dynamika struktur
Jevy v prostoru vykazují velmi různou dynamiku ve vztahu k času. Geologické procesy
mohou trvat miliony let a z lidské perspektivy tak můžeme dynamiku takových procesů
zanedbat a strukturu redukovat na statickou. Jiné procesy se ale odehrávají v kratších
časových horizontech, u těch nejdynamičtějších jevů se pohybujeme v dimenzi okamžiku.
Jak tedy geograficky postihovat ty jevy, které jsou velmi dynamické?
U takových jevů si nevystačíme s popisem umístění, geografické polohy, neboť taková
proměnná by v případě velmi dynamických jevů byla jen záznamem momentální polohy,
asi tak jako u fotografie. Statický záznam dynamických procesů je výřezem z reality těchto
procesů, ze kterého nelze odvozovat ani minulost ani budoucnost procesů. Pro takové
odvozování je potřeba poznat souvislosti, pravidelnosti v dynamice, tendence. Je zapotřebí
delšího sledování: důraz je kladen kromě samotného objektu (jevu, procesu) i na souvislosti
a vazby objektu. V takovém pozorování se náhle pozornost tříští mnoha směry dle různých
vazeb a souvislostí.
V geografii v průběhu 20. století můžeme pozorovat snahy o abstrakci jevů na pouhé
prostorové vazby (Hampl 1998a), kde jsou určujícími proměnnými vzdálenosti jevů a jejich
pozice v hierarchii dle kvantity koncentrace prostorových jevů. Takový přístup byl později
kritizován mimo jiné právě pro svou redukci lidských a přírodních jevů na prostorové
vzorce. Takové pojetí geografie úplně odhlíželo od kontextů jevů a jedinečnosti jevů.
Na druhé straně přílišné zdůrazňování unikátnosti a neopakovatelnosti jevů v geografické
realitě (Pavlínek 1993) vede k náhledu, kterému unikají univerzálnější souvislosti
a opakovatelnosti. Realita může být v detailu vždy odlišná a přesto vytvářet opakovaně jevy
podobných vlastností.
Opakovatelné jevy a univerzální uspořádání se vytvářejí v kontextu jedinečných podmínek
a neopakovatelných jevů. Tento zdánlivě nesmyslný výrok si můžeme prakticky ověřovat
v mnoha případech. Stačí jen zmínit město, které je vždy jiné, složené z jiných lidských
individualit a nachází se vždy v jiné krajině, avšak vykazuje některé univerzální znaky, jež
nám dovolují zobecňovat a poznat jev zvaný město a určovat různé charakteristické znaky
města. Přitom se však nedaří vytvořit jednoduchou a přesnou definici toho, co je městem
a co není (Sýkora 1998).
V geografickém poznání se často pohybujeme v různých měřítkových úrovních, přičemž
abstrahujeme od měřítkových úrovní ostatních. Tak na určité úrovni je město nódem
42
v regionu, na jiné shlukem čtvrtí. Zoomem v různých měřítkových úrovních geografie se
nám obraz reality výrazně proměňuje a může se zamlžovat rozeznávání toho, co je důležité.
Přitom jednotlivé měřítkové plány, jejichž vydělení je ovšem též abstrakcí, jsou vzájemně
provázány vazbami souvislostí různé síly a důležitosti.
V takové situaci se už geograf, chtěje poznat pravou podstatu jevů v prostoru, musí začít
zabývat problémem i z druhé strany. Musí se zaměřit na samotného aktéra pozorování, sám
na sebe. Ve svém vlastním případě je totiž nejlépe schopen postihnout kontextualitu vazeb
v realitě. Jeho osoba jako středobod soukromého vesmíru je schopna usouvztažňovat jevy
k sobě samému a tak částečně vnímat i kontexty jevů samotných. Ve skutečnosti se geograf
pozorovatel nemůže usouvztažňování jevů sama k sobě vyhnout. Tento fakt je výrazně
akcentován v postmoderním paradigmatu vědecké práce.
Poznání světa kolem nás je podle mého názoru pevně spjato s poznáním sama sebe. Tím
se vědy o vnějších objektech dostávají velmi blízko vědám o objektech vnitřních. Myslím,
že takového přibližování by se geografie neměla obávat, ale naopak tuto výzvu pojmout jako
krok ke sblížení v rámci širších předmětových okruhů vědy a tedy kvalitnějšímu poznávání
reality.
Dynamické jevy se mohou při zoomu do jiné měřítkové úrovně stávat více statickými,
trvalejšími v čase. Příkladem může být právě město, které se jeví staticky ve vztahu
k dynamickým pohybům jeho obyvatel a jejich činností. A toto stejné město se může
jevit ve svých proměnách v jiném časovém horizontu dynamickým ve vztahu ke statičtější
sídelní struktuře v regionu.
Zkoumáme-li dynamické jevy v prostoru, bývá náročné postihnout proces v jeho vývoji,
natož vývoj procesu předpovědět. Většinou se snažíme zachytit sérii statických pozorování
v čase a z jejich vzájemného vztahu vyvodit i to, co se dělo v mezičasech mezi statickými
pozorováními a jaká je tedy obecnější tendence vývoje procesu. Tento postup má výhodu,
že lze v určitém okamžiku zachytit poměrně pestrý a bohatý záznam reality. Dynamika
procesu se ale pouze vyvozuje ze změn vycházejících z porovnání měření uskutečněných
ve statických okamžicích.
Na druhé straně je možné sledovat přímo dynamické procesy v kontextu jejich změny.
Při takovém sledování je však často nutné z důvodu rozsáhlosti sledování rezignovat na
šíři pohledu a zaměřit se na užší pohled. Takové sledování pak při induktivním postupu
vyvozování obecnějších tendencí jevů opět pracuje s velkou hladinou nepřesnosti.
Při provádění sledování elektronické komunikace se do určité míry překonává náročnost
sledování dynamických jevů v širším záběru. Elektronická datová stopa, kterou procesy
mediované prostřednictvím ICT zanechávají, poskytuje velmi přesný záznam selektivně
sledovaných parametrů jevů. Záběr dynamického sledování tak lze rozšířit a při využívání
výkonné výpočetní techniky i poměrně pružně vyhodnocovat. Věda tak má v rukou postup,
kterým lze teoreticky zkoumat a hodnotit veškerou změnu a pohyb, který lze elektronicky
zaznamenat.
43
Elektronickou stopu může zanechávat vše, co je elektronicky zpracováváno,
u elektronické komunikace je dnes již záznam logů často samozřejmostí. Nadšení, že věda
konečně má v rukou účinný nástroj zaznamenávání sociální reality, však nemusí být na
místě. Informace tím, že existuje, není nutně i každému dostupná. Lidé mají tendenci
informace chránit. Spolu se snadnějšími metodami záznamu informace je nutné ochranu
dat zesilovat.
Co může být u sociálních sítí pro geografa matoucí je jejich neustálá změna. V sociálních
sítích probíhají kontakty a šíří se různé signály. Vazby v sociálních sítích mají potřebu se
rituálně obnovovat, bez obnovy v čase ztrácejí svou pevnost a mizí. Pro geografa může být
ten neustálý složitý pohyb zdrojem znepokojení. Mnohem jednodušeji se zkoumají stabilní
struktury, ať už stabilita znamená nehybnost nebo stálý (i rutinní) pohyb (např. proud).
V praxi nejsou žádné struktury úplně stabilní. Hodnoty strukturálních ukazatelů se ale
často mění pozvolně. Geograf pak může zkoumat tyto změny v čase. Relativní strukturální
stálost ale bývá v jiných měřítkových úrovních téhož jevu založena na pohybu. Příkladem
může být opět město, jehož trvání je založeno na neustálé výměně energie, materiálu
i pohybu lidských činností. Pohyb jako základ relativně stabilních struktur znamená, že
nelze privilegovat při výzkumu statické prvky před dynamickými. Sociální sítě dneška se
rychle proměňují a jejich dosah se posouvá na nejvyšší měřítkové úrovně. Sociální sítě
s globálním dosahem jsou s určitostí něčím, co se odráží v geografickém uspořádání
společnosti. Struktury, které se vyhýbají měřítkovým úrovním regionu, státu, ale rovnou
vycházejí z úrovně individua a dosahují globálního záběru, dávají geografům podnět, aby
se zaměřili více na usouvztažňování aktérů v prostoru a vymanili se ze zaběhlého schématu
hierarchických úrovní s ústřední rolí států a jejich vlád.
Vztahy lidí v kyberprostoru se oddělují od vztahování se k prostoru v materiálním smyslu.
Prostor v kyberprostoru je virtuální a jako takový je založen na konsensuálním vnímání
a ne na materiálním základě. Sociální vztahy v kyberprostoru se mnohem více „územně“
identifikují s virtuálními prostory, tedy informačními strukturami, sdílenými v kontextech
myšlení virtuálně umístěných entit. Virtuální prostory tak od materiálních územních
charakteristik svou existenci mohou například pouze metaforicky odvozovat (Adams 1997),
rozhodně z nich přímo nevycházejí. Zdánlivé „neumístění“ jevů v kyberprostoru souvisí
s určitým nomádským pohledem na svět, kdy se jedinec nachází spíše ve středu svých
osobních souřadnic světa, který se k němu vztahuje, nežli v síti objektivizovaných souřadnic
(například zeměpisných). Tento nomádský přístup je aktem svobodného sebeumístění
a popírá tak moc jiných struktur, které si osobují vytvářet a popisovat prostor. Geografové,
kteří často pracují v kontextu státních politik vůči nakládání s prostorem, si možná
příliš zvykli na určité dané a na pozorovateli tudíž nezávislé uspořádání světa. Struktury
v kyberprostoru v zásadě povolují každému konstrukci jeho vlastních prostorů a vytváření
vlastních souřadnic reality. Kyberprostor je definován vzájemnými vztahy v tomto
virtuálním prostoru. Vzdálenost je definována informační blízkostí, tedy komplikovaností
44
vzájemného usouvztažnění jevů. Čím více nódů je třeba propojit pro uskutečnění kontaktu,
tím je vzdálenost vyšší (viz metaforická vzdálenost v kapitole 2. 8.).
Vztahy v kyberprostoru, které jakoby se uskutečňovaly mimo materiální svět, jsou
vzhledem k materiální podstatě aktérů těchto vazeb (lidí) potenciálně důležité pro dění
v krajině podobně jako jiné vazby v materiálním světě. Vznikají společenstva lidí, které
upevňují vzájemné vazby. Ve sdíleném kontextu, ve kterém sociální síť ve virtuálním
prostoru existuje, je etablována skupina lidí spojených na základě určitých informací či
myšlenek.
Skupiny lidí, které sdílejí společný kontext ve virtuálních prostorech, se v dnešních
dnech teprve utvářejí. Donedávna bývaly doménou úzkého vzorku společnosti specifických
sociálních charakteristik (mladí, vzdělaní, majetní, apod.). Šíře zapojení společnosti do
sociálních sítí v kyberprostoru však roste spolu s růstem počtu internetových připojení
a zlepšováním kvality těchto připojení a obecně s rozšiřováním ICT. S růstem významu
sociálních vazeb uskutečňovaných pomocí ICT a s růstem významu samotných sociálních
uskupení založených na kontextuálních znalostech se bude měnit i širší uspořádání
geografické reality a geografického poznání.
2. 8. Vzdálenost
Pro geografii je jedním z klíčových pojmů vzdálenost. Na vzájemné vzdálenosti
v prostoru a na náročnosti vzdálenosti překonávat jsou založeny různé teorie lokalizace
jevů. Falk a Abler (1980) se ve své eseji snaží specifikovat různé druhy vzdálenosti. Mluví
o vzdálenosti planetární (globe), která je stále daná a je vyjádřena v jednotkách délky. Jako
jiný druh vzdálenosti zmiňují vzdálenost úsilí (effort), která je daná energií, jež je potřeba
na překonání vzdálenosti. S technologickým rozvojem se účinnost a rychlost přepravy
zvyšuje. Za stejnou cenu lze přepravovat větší množství a rychleji. Vzdálenost úsilí se
tak během 20. století snižovala. Třetí druh vzdálenosti Falk a Abler (1980) označují jako
vzdálenost metaforickou (methaforical). Ta ukazuje na četnost a význam kontaktů mezi
dvěmi místy. Blíží se tak jistým způsobem tomu, co já v této práci nazývám uskutečněním
vazby. Díky tomu, že je metaforická vzdálenost závislá i na četnosti opakování, je zde
zahrnuta i perspektiva obnovování vazby jejím znovuuskutečňováním.
Jak se tyto vzdálenosti jeví v perspektivě Internetu? Jaká je planetární vzdálenost mezi
dvěma lidmi sedícími u počítačů připojených k Internetu? Na to není lehká odpověď.
Vzdálenost jejich těl v tradičním pojetí toho, co je tělo je daná. Je přesně tolik délkových
jednotek, kolik je vzdálenost jejich vzájemné polohy udané geografickými souřadnicemi.
Avšak oba mohou vnímat, že vzdálenost jejich myslí je nulová, lépe řečeno jejich mysli
mohou být v interakci v reálném čase, tudíž vnímáme takovou vzdálenost jako velmi
malou. Podobně nám může připadat při telefonickém rozhovoru, že ten, s kým mluvíme,
45
stojí hned vedle nás. Ačkoli z materiálního pohledu se zdá jasné, že dojem nehraje roli
a jasně se změří vzdálenost těl, v důsledcích řešíme situaci tak, jako bychom opravdu měli
partnera na dosah ruky. Geografická realita našich vztahů se tak utváří ne podle toho, jak
jsou od sebe vzdálena naše těla, ale podle toho jak mohou interagovat naše mysli.
Důkazem pro takové tvrzení může být například lokalizace nadnárodních korporací, kdy
řízení firmy může být koncentrováno do jednoho místa a přitom efektivně řídit pobočky
po celém světě tak, jako by bylo přítomno v každé konkrétní pobočce.
Vzdálenost úsilí je také na Internetu velmi malá. Přenos elektromagnetického signálu není
něčím příliš energeticky náročným, spotřeba počítačů, která může být relativně významná,
s rozvojem technologií klesá. S paušální cenou širokopásmového26 internetového připojení
klesá vlastně vzdálenost úsilí na nulu, nebo zůstává paušální bez ohledu na uskutečněný
přenos.
To, co je naopak u koncepce vzdálenosti Falka a Ablera (1980) pro ICT nosné je
metaforická vzdálenost. Vzdálenost daná kvalitou uskutečňovaného a udržovaného
kontaktu se ve svém konceptu dá označit jako faktor příslušnosti k sociální síti. S koncentrací
osídlení do měst se sociální vazby přesunuly ze vztahu „door-to-door“ ke vztahu „place-toplace“ a „person-to-person“ (Wellman 1996, 2001). Vznikla tak v té době vnímaná jako
paradoxní a odcizující situace, kdy lidé lépe znali někoho, kdo bydlí na druhém konci
města nebo v jiném městě, než svého souseda.
S Internetem se tato paradoxnost ještě prohloubila, neboť můžeme důvěrně znát i někoho
na druhém konci světa a navíc se k tomu ani není nutno materiálně setkat. Metaforická
vzdálenost k osobě tisíce kilometrů vzdálené může být menší, než k osobě, vedle které
právě stojíme, nebo k osobě, která bydlí mnoho let ve stejném domě jen o několik pater
výše než my.
Metaforická vzdálenost je právě ukazatelem zapojení. Mediálně slavný pojem „digital
divide“ je vlastně obrovská metaforická vzdálenost mezi lidmi připojenými a nepřipojenými
k Internetu. A uvědomíme-li si, že práce s informačními technologiemi vyžaduje dobrou
znalost různých postupů a osvojení si vlastně nových způsobů řešení problémů, je pak
vlastně metaforická vzdálenost vzdáleností kontextuální. Kontext je pak úzce spjat
s kulturním povědomím, takže není divu, že jde o vzdálenost kulturní. Lidé zapojení do
kontextu psytrance stojí často (i když to vůbec není nutno, stačí jen zachytit tu nosnou
informaci) na „znalé“ straně digital divide.
26
Širokopásmové připojení k Internetu (Broadband Internet access) je připojení o rychlosti
minimálně 256 kbit/s (Broadband Internet access. Wikipedia).
46
2. 9. Výzkumník a sociální sítě
Sociální jevy, jako například v této práci zkoumaná kultura psytrance, bylo v době
před rozšířením elektronické komunikace možné zkoumat jen z částečných pohledů
vstupováním do kontextu kultury. Takovým vstupováním do kontextu je například metoda
dlouhodobého sledování a spolužití, kterou se vědec snaží do hloubky pochytit motivy
a dynamismy malých lidských společenstev. Omezení na malá společenstva je způsobeno
existencí určité hranice, která existuje pro zapamatování si jednotlivých charakterů osob ve
společenstvu. Výzkumník používající metodu dlouhodobého sledování sociálních skupin
v jejich prostředí si potřebuje jednotlivé osoby zapamatovat, poznat jejich různé role
a statusy a kulturní zvyklosti k tomu, aby se pokusil rozšifrovat jejich vzájemné vztahy
v sociální skupině. Úspěšným sledováním lze do hloubky poznat část kulturní reality
sociálního společenstva27.
V sociální geografii je patrné napětí mezi dvěma přístupy ke sledování lidských aktivit. Na
jedné straně je tu velká tradice sledování strukturálních znaků skupin společnosti, na druhé
straně stojí sledování kontextů osobního života a vztahu jednotlivce k prostředí. Sledování
vztahů jednotlivce k prostředí bývá natolik složité a bohaté, že jej vlastně nikdy nelze úplně
završit. Vztahy se proměňují a jejich vývoj pozorujeme v další „časové“ dimenzi vztahů. Při
sledování velkých skupin lidí složitost roste exponenciálně. S každým novým členem skupiny
přibývají jak jeho vztahy k okolí, tak ale i jeho vztahy k dalším členům skupiny, vztahy
členů skupiny k novému členu a také se mění celkový vztah skupiny k prostředí. Je pak
jasné, že při sledování velkých skupin lidí je snazší sledovat strukturální charakteristiky, než
reálné uspořádání vztahů. Strukturální znaky sociální skupiny nám dávají velice abstraktní
povědomí o vlastnostech skupiny. Můžeme nahlédnout strukturálních diferenciací ve
skupině, ale nemůžeme vidět skutečné uspořádání skupiny. Při strukturálním pohledu
dostáváme údaje o vlastnostech jednotlivců, nebo formalizovaných jednotek (např. rodina,
domácnost, stát apod.), avšak bez dvojstranného vzájemného poznání souvislosti vazby
k dalším jednotkám či prostředí.
S rozvojem kyberprostoru se však situace rapidně mění. Vztahy lidí jsou realizovány
pomocí elektronických přenašečů, kde je možné zachytávat veškerou historii dění. Logy28
elektronické komunikace jsou vyčerpávajícími databázemi sledovaných proměnných všech
uskutečněných vazeb. Najednou jsou k dispozici podrobné záznamy vazeb, které je možno
vyhodnocovat.
Takové záznamy jsou dobrými podklady pro sledování jak strukturálních proměnných,
tak i vlastností kontextuálních vazeb. Záznamy logů jsou dnes velkým společenským
tématem, neboť kontrola velkých kvant informací může představovat obrovskou moc. Není
27
Což je empirická metoda, která je hojně používána v sociální a kulturní antropologii (Murphy
1998). V geografii ji využívá například humanistická geografie (Pavlínek 1993).
28
Logy jsou záznamem elektronické aktivity. Pojem je používán hlavně v souvislosti s logy na
serverech. V této práci je používán obecněji jako jakýkoli elektronický záznam.
47
divu, že s tím, jak jsou pro vědce a jeho zkoumání takové informace cenné, roste i náročnost
jak takové informace získávat. Je charakteristické, že abyste takové cenné informace
mohli získat, je důležitý osobní vztah, jakési zaručení bezpečnosti a důvěryhodnosti.
Pozorovatel se tak dostává do světa složitých a dlouhodobě vytvářených vazeb, které jsou
velmi křehké a zranitelné. Tak jako antropolog zkoumající svéráznou sociální skupinu si
musí u sledovaných vybudovat vztah důvěry, aby mohl získat informace „zevnitř“ (Murphy
1998), tak i výzkumník v kyberprostoru se může dostat k logům jen tak, že je schopen se
důvěryhodně zaručit za jejich férové použití.
Svět kyberprostoru může působit jako anonymní velkoměsto, kde bloudíte po anonymních
ulicích webových prezentací a reklamy. Abyste se však dostali dovnitř, do domů, komunit
uzavřených hesly, ve kterých se může pohybovat jen ten, kdo je důvěryhodný, musíte si
budovat kvalitní osobní vazby.
Dostane-li se výzkumník k logům, bude pravděpodobně vázán nějakým důvěrným slibem,
že je použije jen pro svůj výzkum a že je nepředá třetí straně. Výzkumník se tak dostává
do světa, ve kterém nelze být objektivní. Informace, se kterými operuje, jsou kontextuálně
vztaženy k jeho osobě, ve vztahu k dalším osobám a veřejnosti jsou tyto informace skryty.
Důvěryhodnost výzkumu se tak opírá pouze o výzkumníkovu osobu a ke kontextu, ve
kterém jeho osoba působí. Výzkumník při své práci používá spíše žurnalistické metody, při
kterých je praxí tajit zdroje a pracovat s utajenými (a tedy neověřitelnými) informacemi.
Jak pak v takové situaci může být práce výzkumníka široce uznána? Jak pak může vůbec
být uznána mimo okruh těch, kdo si jsou schopni informace ověřit? Jak je zde ve vztahu
k široké veřejnosti splněn požadavek na informační objektivitu?
Ve světě opevněných informací je ještě zřetelnější, jakou moc poskytuje znalost. Vědění
znamená i možnost ovládat, informace přetvářet a využívat ke svým účelům (Foucault
citováno ve Spargo 2001). Vědění a nevědění jsou kontextuálními hodnotami, podle
kterých se diferencují lidské společnosti.
Geografické poznání často směřuje k přímým aplikacím vědění, využívání vědění
k politickým a mocenským účelům. Z tohoto směru může pramenit nedůvěra v poskytování
informací geografickým výzkumníkům. Systémové problémy práce s informacemi by si
jistě zasloužily podrobnější práci osvětlující změny, se kterými se výzkumník ve světě
„informační společnosti“ potýká.
48
2. 10. Internet a kyberprostor
Samotné slovo Internet můžeme přeložit jako „vnější síť“ nebo „mezisíť“. Je zde patrný
odkaz k termínu intranet, který se používá pro označení sítě „uvnitř“ (například uvnitř
instituce nebo komunity). Intranet vytváří spojující síť skupiny a tato síť je viditelně
oddělena od dalších sítí. Intranet má definované uživatele, tedy ty, co patří „dovnitř“.
Naproti tomu Internet je síť „venku“, síť která spojuje velký počet sítí a potažmo uživatelů
tam někde vně. Ve většině případů je intranet zároveň připojen i ven do sítě Internet, ale
vždy zůstává jasně oddělen a je obvyklé, že správce intranetu může ovlivňovat, jaký obsah
Internetu „projde“ dovnitř do intranetu. Internet teoreticky můžeme vnímat v globální
úrovni jako intranet naší planety. Je dobré ještě zdůraznit, že Internet na rozdíl od pojmu
intranet je názvem jedné konkrétní sítě29.
Nejviditelnějším komponentem počítačové sítě, viděno z materiální perspektivy, jsou
fyzické komponenty sítě (linky, počítače, servery,…). Stavba sítě je záležitost veskrze
technická, vytvoření kvalitní architektury sítě je podmínkou pro kvalitní spojení. Sociální
vztahy v síti jsou umístěny jakoby „nad“ fyzickou strukturu sítě a nejsou na fyzické struktuře
sítě závislé. Architekturou sítí se zabývá mnoho lidí a proto v představách, co je síť a jaké
struktury vytváří, výrazně převažuje optika fyzických sítí (Dodge 2004, Dodge, Kitchin
1999).
Já bych se chtěl zaměřit na sociální náhled na sítě. Jde o sociální vztahy, které jsou
v sítích vytvářeny. Slovo sociální může být v tomto kontextu poněkud zavádějící, neboť
může odkazovat ke strukturálním sociálním znakům skupin. Mně však jde o primární
vztahy člověk-člověk, na kterých je stavěn i vztah člověk-skupina či skupina-skupina, které
jsou v různých formách odvěkým základem lidských kultur. Jde o vztahy, které vnímám
jako aktivní základy potenciální komunity. Potenciál vzniku společenství je v uskutečnění
těchto vztahů implicitně přítomen.
Určitou nezávislost sociálních sítí na fyzické stavbě sítě lze ilustrovat jednoduchým
příkladem. Připojení dvou lidí ze vzdálených míst (například z jiných zemí, nebo světadílů)
neprobíhá vždy stejným způsobem. Laicky řečeno, zpráva je při přenosu zakódována
a může být rozdělena na malé části, které jsou individuálně směřovány sítí, podle toho,
jak jsou komponenty sítě vytíženy. Výsledně je zpráva opět složena v celek tam, kam byla
směřována, tedy u příjemce (Packet switching. Wikipedia). Víme, že tatáž zpráva bude
s velkou pravděpodobností pokaždé přenesena po jiných linkách a tedy podle jiných
geografických souřadnic. Z fyzického pohledu je tedy každé poslání zprávy po síti jedinečné
a neopakovatelné. Z informačního pohledu je však možno uvedenou zprávu posílat stále
znovu se stejným výsledkem.
Jiným příkladem jsou peer-to-peer (p2p) sítě. Jedná se o výměnné sítě, které jsou založeny
29
Počítačové sítě jsou nazývány jmény, psáno s velkými písmeny. Internet je natolik rozšířeným
pojmem, že se na tuto jeho vlastnost zapomíná a píše se často s malým počátečním písmenem.
49
na uskutečněném spojení skupiny uživatelů bez ohledu na jejich geografickou polohu,
ale naopak s důrazem na obsah dat. V takto propojené síti uživatelé sdílejí svoje data, to
znamená, že umožňují dalším účastníkům sítě přístup k některým datům na svém počítači
(často to bývá podmínkou pro zapojení). V p2p síti tedy vzniká komunitní struktura, která
ovšem fyzicky používá linky Internetu. I když je p2p síť spojena v Internetu a tudíž fyzicky
existuje v Internetu, jiní uživatelé Internetu díky tomuto samotnému faktu nemusí mít
automaticky právo se do sítě připojit. Mohou tak učinit až když mají k dispozici dostatek
informací (např. kam se připojit, pomocí jakého programu apod.).
Z uvedených příkladů je vidět, že sociální vazby uskutečněné v Internetu mohou být
nezávislé na fyzickém základu propojení. Jsou sice uskutečňovány v rámci určité fyzické
stavby, ale nejsou jí determinovány. Sociální vazby sice využívají fyzickou stavbu sítě
a jejich konexí a je jasné, že se sociální sítě nemohou uskutečňovat bez základu daného
vlastnostmi fyzické stavby sítě. Na druhou stranu kreativita uskutečňování sociálních
vazeb, v mezích daných fyzickou strukturou sítě, není ničím omezena. Nemůžeme tedy
mluvit o determinaci (tedy předpověditelnosti) sociální struktury fyzickou stavbou sítě.
U dvou počítačů spojených jedním datovým kabelem jistě bude vždy komunikace
probíhat jedinou cestou a bude na existenci tohoto kabelu bezpodmínečně závislá.
Představíme-li si ale tyto dva počítače, které jsou zároveň spojeny i jinými způsoby, bude
pro samotné informační spojení existovat více alternativ, ze kterých bude možno vybírat
vzhledem k momentální maximální výhodnosti. Z toho lze vyvodit zákon, že datový
přenos z bodu A do bodu B je tím méně fyzicky determinován, čím existuje více alternativ
propojení bodů A a B. Pak z toho vyplývá, že determinace fyzického průběhu datového
signálu s množstvím alternativních tras klesá. Tedy signál v síti se nechová deterministicky,
ale spíše kontextuálně. To pro datové sítě znamená, že fyzická cesta signálu je podmíněna
celkovými momentálními kvalitativními proměnnými sítě.
Internet je do velké míry postavem hierarchicky. To vyplývá i z faktu, že zpočátku byla
hybatelem stavby sítí armáda (www.livinginternet.com). Zjednodušená fyzická struktura
Internetu je zhruba takováto: Váš počítač (nebo vaše vnitřní síť) je připojen k serveru
providera (tj. k centrálnímu počítači poskytovatele připojení). Provider se připojuje zpravidla
k některým menším páteřním linkám, které jsou svedeny k nadnárodním providerům, kteří
spravují mezinárodní páteřní linky Internetu. Po páteřních linkách se data dostanou do
lokality příjemce a opět jsou distribuovány do nižších úrovní až k samotnému příjemci.
Stupňů může být více nebo i méně, charakter je ale vždy hierarchický od „tenkých“ linek
k „tlustým“ linkám páteřním.
V Internetu se ovšem uskutečňuje mnohem více druhů přenosu informací. Zmíněný
nejjednodušší případ přenosu datového signálu v síti z místa A do místa B odpovídá například
funkci pingu; to je test poslání malého objemu dat do cílového počítače a zpět, měří se doba
odezvy (Ping. Wikipedia). Již jednoduché poslání emailu je mnohem komplikovanějším
procesem, neboť zde jsou zapojeni do hry ještě poskytovatelé vaší emailového služby se
50
svými servery a se svým vlastním kódováním dat. U zmiňovaných p2p sítí, kterých je
ovšem mnoho druhů, je jednou z používaných struktur připojení mechanismus, kdy se
jakožto uživatel připojujete k serveru. Zde jsou uloženy informace o datech, která sdílejí
další uživatelé připojení k tomuto serveru a server vás spojí s uživatelem, který vlastní
data, která vyžadujete. Příkladem může být služba Direct Connect (Direct Connect (file
sharing). Wikipedia) nebo BitTorrent (BitTorrent. Wikipedia).
Nechci zde vyjmenovávat druhy přenosu dat v Internetu, použité technologie
a strukturální znaky použité architektury (více např. na http://www.livinginternet.com).
Chci především zdůraznit komplikovanou dynamickou strukturu sítě sociálních vztahů,
jejíž některé vlastnosti jsou do velké míry nezávislé na časoprostorových souřadnicích.
Jedním z rysů sociálních vazeb, které se v kyberprostoru uskutečňují je něco, co lze
analogicky přirovnat k dělbě práce ve společnosti. Sociální vazby a jistá komunitní
příslušnost v kyberprostoru se u jedince diverzifikují podle utilitárních požadavků
podobně jako v procesu dělby práce ve společnosti (mám na mysli analogii primární dělby
práce v komunitě, kdy dělba práce pramení ze základních rysů jedinců, například silní
budou dělat těžkou práci a slabí se specializují na práci podle svých sil a schopností).
Tato utilitárnost je patrná v širokém spektru používaných komunikačních protokolů, který
každý je lépe vhodný k určitému účelu, kdežto k jiným účelům je méně vhodný nebo úplně
nevhodný. Podobně se pak diverzifikují i samotné činnosti uživatelů, kteří používají různé
sociální vazby k různým účelům.
Typickým příkladem utilitární diverzifikace ve společnosti je používání telefonu versus
posílání emailů. Telefon je vhodný například k domluvení schůzky s určitým člověkem,
svoláváme-li ale hromadnou schůzku mnoha lidí, pak je vhodnější použít email a na telefon
odkázat například pouze v případě nejasností. Lidé, kteří nepoužívají email, tedy budou
v případě hromadné schůzky obtížněji kontaktovatelní, jinými slovy jedná o sociální
strukturaci podle vztahu k technologii.
Abychom si ještě více uvědomili, jak může probíhat utilitární diverzifikace společenských
vazeb, musíme se více zaměřit na lidi, pro které je práce s počítačem všednodenní záležitostí.
Takový modelový případ člověka se připojuje do diskuzních skupin zaobírajících se tématy,
která ho zajímají, připojuje se do p2p sítí, kde jsou nejlépe dostupné soubory, které ho
zajímají (v každých p2p sítích můžeme najít jiné druhy dat), při problémech s počítačem
si vyhledává weby nebo diskuzní skupiny, kde už někdo řešil podobný problém, může se
zapojit do herní komunity s jeho oblíbenou hrou, nebo se třeba interaktivně zapojit do
tvorby své oblíbené kapely. Vidíme, že s každým jednotlivým tématem se člověk může
zapojit do jiné lidmi vytvořené struktury, kde bude hrát odlišnou roli. Ačkoli zde nemusí
nutně probíhat verbální komunikace (například v p2p síti poskytujete data někomu, koho
vůbec neznáte a ani ho poznat kvůli přenosu dat nepotřebujete), tedy dalo by se říci, že
se netvoří sociální vazba. Avšak i v takových případech se sociální vazba přinejmenším
může vytvořit. Ačkoli se nutně nevytváří pevná sociální vazba (například přátelství), každý
51
kdo se za nějakým konkrétním účelem zapojí do podobné struktury, minimálně poznává
prostředí, které je pro každého připojeného v alespoň základních charakteristikách
identické. Sdílí tedy společnou představu o prostředí, která je založená na stejném podkladu
jako představa všech lidí, kteří se připojí. Tato představa se jistě odráží v osobním příběhu
jednotlivce, který má tak malou část společnou s dalšími jednotlivci, kteří sdílí představu
na podobném základě. U takové sdílené představy je nutné se zamyslet nad jejím sociálně
strukturujícím potenciálem. Potenciál, který znamená možnost, že v příhodné situaci, kdy
bude umožněno vzniknutí silnější sociální vazby, bude se tato vazba zakládat právě na
obsahu sdílené představy. Vždyť i mnohem tradičnější sociální struktury jsou založeny na
sdíleném systému představ. Typickým příkladem takových tradičních struktur může být
stát, národ, nebo politická strana.
Výsledným rysem tohoto procesu, který se zde snažím popsat, je příslušnost k množství
rozličných sociálních skupin. Tato identita je založena na utilitárních principech, a tedy
lze říci, že naše sociální vazby se utilitárně diverzifikují.
Podobnou diferenciaci lze pozorovat v procesu urbanizace, kdy se lidé stěhovali
z venkovského prostředí a přijímali modely chování vlastní uspořádání města. Na venkově
byly sociální vazby založeny především na vztahu k půdě, k lokalitě, k rodině. Sdílený
příběh, který vytváří identitu člověka, byl téměř výlučně omezen na malý prostor maximálně
několika sídel. S přechodem do města vstupují do hry u lidí vazby mnohem více založené
na utilitárních faktorech jako zaměstnání, škola, sociální skupina apod. Není to tak, že
by předchozí strukturující vazby byly úplně potlačeny nebo nahrazeny, jedná se spíše
o diverzifikaci, kdy původní souvislosti jsou doplňovány o souvislosti další a tak může být
jejich jednotlivý vliv v celku oslaben (Park 1925 citováno v Sýkora 1998).
Jak tedy pojmenovat tuto zvláštní ambivalenci podstaty fyzických a sociálních vazeb
v kyberprostoru? A lze ji vůbec vnímat a pracovat s ní? Je důležitá pro náš svět, nebo je to
jen zvláštnost ukrytá a uzavřená někde uvnitř něčeho nazvaného Internet?
Zvláštní vlastnost sítě, která, ač složená z materiálních komponentů, se ve svých
informačních strukturách podřizuje i jiným než materiálním zákonům, se dotýká prastarých
otázek o vztahu ducha a hmoty. Jistou paralelu můžeme vidět i k moderní otázce po vztahu
mysli a mozku. Nemyslím, že bych v této práci tento spor rozřešil, avšak chtěl bych alespoň
přispět svým pohledem k této nanejvýš zajímavé problematice.
52
3. Oddíl druhý: Psytrance a peer-to-peer sítě
Historie je minulost v současnosti. Minulost, která se přenáší do současnosti čtením
(interpretací) děl, ve kterých autoři interpretují příběhy minulosti. Příběhy jsou spředenou
sítí událostí a přidaných kontextů. Události se neřadí za sebou jako šňůra korálků, jak
máme občas tendenci si myslet. Události se dějí a jejich ovlivnění se jako vlny na vodě šíří
realitou. Dějí se jiné události a ze sítě souvztažných příčin a následků se dá splétat příběh,
který selektivně povyšuje nějaké vazby na ty hlavní.
Čteme-li interpretaci minulosti v historickém pojednání, čteme nejen něco o minulosti,
čteme i autora s veškerým jeho názorem, hodnotami, kulturou. Autor nechává skrze
sebe jako nód proudit významy událostí a pohledy na ně. Tak můžeme minulost nahlížet
prostřednictvím osobností autorů-vypravěčů.
Když budete číst moje vyprávění, nemyslete si, že vidíte minulost. Vidíte mě, autory,
od kterých jsem čerpal, autory, od kterých čerpali oni, a někde v dálce vidíme samotné
události, tak jak je vnímali jejich účastníci.
Při hledání zdrojů pro moje geografické vyprávění o psytrance jsem čerpal z velké části
ze zdrojů na Internetu. U takových zdrojů vnímám jejich zvláštní kontext, ve kterém se
nacházejí. Většina z nich je psána v jakémsi nadšení, které člověk může zažívat, píše-li
o něčem, o čemž si myslí, že je to nové. Vzhledem k tomu, že psytrance se jen pomalu
přesouvá ze stavu anomie30 do stavu kanonizovaného a tedy zachyceného, ustaveného,
historizovaného (Maffesoli 2002), pak ještě není pevně ukotvena ona kanonizovaná
interpretace, která vyvolává pocit vědoucnosti objektivity.
Náznak takové historizované interpretace však již můžeme nalézat. Porovnáme-li zdroje,
které se na Internetu objevují (např. Castle (?), Gav, Anoebis (?), Cole, Hannan (1997),
Davis 2004, Psychedelic trance. Wikipedia, Goa trance music. Wikipedia), nalezneme
jakousi zvláštní uzavřenost, která se projevuje vzájemným odkazováním zdrojů. Rozplétámeli předivo odkazů, můžeme nacházet zamlžené zkušenostní zdroje takovýchto interpretací.
Překvapivě pak je základem historie jen několik málo interview, vyjádřených názorů, článků,
pojednání, která se pak replikují dalšími pracemi, které z nich čerpají a různě je kombinují
a doplňují. Výsledný obraz pak může dávat pocit nějakého pověřeného vhledu skutečnosti
a může se zastírat jeho subjektivita. Je opravdu fascinující nahlédnout samostrukturující se
proces vzniku příběhu.
Vzniká hlavní příběh a ten vytváří historii. Je mnoho zážitků, zkušeností, událostí, které
se do hlavního příběhu nedostaly, popřípadě živoří v některém malém příběhu skrývajícího
se v různých strukturách lidské intimity. Dokonce je nutné si uvědomit, že takové ztracené
příběhy kdysi utvářely naprostou většinu reality minulého. Proto i se samotným hlavním
příběhem bychom měli pracovat pouze jako s metaforou minulosti. S metaforou, která
30
Jako anomii označuje Maffesoli chaos doprovázející vznikání. Naopak etablované a již vzniklé
označuje jako kanonizované (Maffesoli 2002).
53
zvláštním způsobem dokázala zachytit mnoho a díky tomu asi zvítězila i v konkurenci
dalších příběhů. Ovšem je to pouze metafora a ne opravdová nekonečně složitá minulá
přítomnost.
V další rovině však také čerpám ze svých vlastních niterných zkušeností. Jsem
v pozici „insidera“31, který pouze svým pokusem plně se stát součástí zkoumaného, může
nahlédnout do něčeho, co se zákonitě z vnějšku jeví jinak. Jsem si vědom výhod i nevýhod
takového postupu. V minulých geografických zkoumáních bývala upřednostňována
metoda sledování zvnějšku. Ovšem pohled zvnějšku je sledováním událostí, často bez
pochopení jejich kontextu. Můžeme měřit měřitelné vztahy mezi událostmi (nódy),
avšak je potřeba si uvědomit, že měříme především vztahy mezi sebou (pozorovatelem)
a událostmi. Vzájemné vztahy mezi událostmi (nódy) jsou z vnějšku zastřené. Dokonce
i rezignací na vnější pozorování a vnořením se do kontextu sledovaného se zastření pouze
zjasňuje, ale jen těžko se úplně vyjasní. Autobiografické vyprávění nám může dát velmi
dobrou představu o kontextu událostí, avšak při takové velmi přiblížené perspektivě se
ztrácí celkovost a mizí srovnání důležitosti některých událostí pro jiné perspektivy než je
ta konkrétní autobiografická.
V tomto textu nechci zastírat subjektivitu mého pozorování. Jsem vnořen do kontextu
a ztrácí se mi do určité míry nadhled i přes veškeré snahy o opak. Ve svém sledování se
nutně dopouštím chyby, při které přikládám větší význam událostem, na jejichž kontext
jsem zaměřen, než ostatním událostem (srov. Plháková 2004, s. 152–153).
V tomto vyprávění se chci z geografické perspektivy dotknout toku příběhů, které
vytvářely vazby v realitě sociálních sítí a jejichž prostřednictvím se vazby uskutečňovaly.
Chci v tomto vyprávění postihnout přechod v technologii vytváření vazeb, díky kterému
se tento příběh možná vůbec dnes může vyprávět. Příběh psytrance se odehrává v době
globální integrace částí společnosti, v době zahušťování vazeb a boomu technologií, na
nichž se vazby uskutečňují. Začátky příběhu směřují do 60. let 20. století, do období
bouřlivého rozvoje fenoménů jako hromadná letecká doprava, televize, první počítače,
množství nových objevů, sociálních pnutí, výrazných společenských změn. Obecně jsou
60. léta vnímána v euro-americké perspektivě jako období změn.
A dnešek jako dočasný závěr příběhu? Probíhají takové změny, v jejichž perspektivě se
změny v 60. letech mohou jevit jako velmi malé. Svět je stále více spojován sítěmi vztahů.
Přes média silně působící symbolická společenská realita přesahuje společenskou realitu
vnímanou jinými cestami. Jsme svědky rozvoje nového robustního komunikačního kanálu
– Internetu. Sociální sítě se velmi proměňují ve svém uspořádání a čas a prostor ztrácejí
své determinující vlastnosti.
Příběh psytrance tak může určitým způsobem odrážet obecnější témata. Můžeme v něm
spatřovat obrazy změn, které se dějí v širším společenském měřítku.
Napadá mě přitom otázka, zda je vůbec možné proměny reality na přelomu tisíciletí
31
Tedy toho, kdo se na jev dívá zevnitř.
54
přiblížit jinak, než vyprávěním příběhů. Napadá mě, jaký příběh si o této době budou
vyprávět lidé za pár generací? A jaký příběh o přelomu tisíciletí budeme vyprávět my?
3. 1. Hudba a společnost
Pojem psytrance může označovat pouze hudební styl, nebo se šířeji váže k označení
kulturního fenoménu. Zvykli jsme si vnímat hudební styly jako něco, co je výsledkem
hudebních preferencí posluchače. Jako něco, co si posluchač vybere z dostupné palety
hudebních stylů. Alespoň takový dojem můžeme nabýt v hudebních prodejnách s jejich
regály označenými jmenovkami jednotlivých hudebních stylů. Můžeme vnímat hudební
styly jen jako označení druhu sortimentu, určeného ke konzumaci.
Hudba jako komodita ke konzumaci je však prvek historicky poměrně nový. Plně se do
takové podoby vlastně mohl rozvinout až se vznikem a rozvojem metod záznamu hudby.
Do té doby byla hudba spojena výlučně s živou produkcí. Muzikant pak byl osobou, která
komunikuje s publikem, osobou, která se snaží při každém vystoupení přesvědčit posluchače
o kvalitě své hudby. Kvalita hudby subjektivně vnímaná posluchačem se jen z části odvíjela
od kvality produkce. Důležitou doménou hudby je i zprostředkovávání, vyjadřování a sdílení
emocí. Emoce jsou něco těžko uchopitelného a měřitelného, avšak všudypřítomného. Jsou
tím, co nám podtrhuje autenticitu zážitku, jsou odpovědné za naše rozhodování (Damasio
2000 citováno v Plháková 2004, s. 393). Naše pocity přináležitosti, identity, vztahu apod.
jsou klíčovými pro naše vztahy k realitě a i ke geografické realitě. Hudba jako katalyzátor
emocí tak má potenciál se podílet na utváření a proměnách kulturních vzorců, které se
projevují v prostoru. Hudba může být něčím, pomocí čehož se kultura definuje, upevňuje
a i rituálně znovuuskutečňuje. Hudba jako nositel emocí a neverbálních poselství může být
silným prostředkem pro vyjádření příslušnosti.
Hudba samotná je spojovacím prvkem mnoha společenských hromadných akcí. Hudba
emocionálně spojuje jednotlivé lidské bytosti ve společnost. Všimněme si, že hudba je mimo
jiné obsahy přítomna většině shromáždění a společenských rituálů. Společná artikulace
hudby (produkováním hudby, zpěvem, tancem i poslechem) vytváří pocit společného
sdílení okamžiku. Vytváří společný příběh a kontext, podpořené sdílenými emocemi,
které se dají do hudby snadno vkládat a hudbou vyjadřovat. Hudba je médiem pro tvorbu
společenských vazeb (Brookman 2001).
Psytrance jako hudební styl je spojen s širšími kulturními vzorci. Kultura ve významu
umění se úzce váže ke kultuře v širokém pojetí zahrnujícím celkový způsob života (Murphy
1998).
55
3. 2. Historie psytrance
Historikové psytrance (např. Castle (?), Gav, Anoebis (?), Cole, Hannan (1997), Davis
2004, Perplex 2001) se odkazují k indické provincii Goa jako k místu, kde psytrance vznikl.
Je třeba říci, že psytrance je novější název, dříve se pro tento typ hudby používalo označení
Goa trance. Je zde zřetelný zájem odlišovat se od mainstreamového trance, který bývá ze
strany lidí žijících v kontextu psytrance odmítán, ne-li opovrhován32.
Indická provincie Goa se na konci 60. let stala oblíbeným cílem hlavně amerických
hippies. S trochou nadsázky byla Indie v hippies kruzích místem, kam je potřeba jet, chceli člověk poznat pravou podstatu života. Strávit období listopad až březen v teplém klimatu
Goa se pro mnoho lidí stalo způsobem života. V Goa na Anjuna Beach se postupně někteří
hippies začali usazovat a žít. Goa nabízelo teplé klima, nádherné pláže, na indické poměry
tolerantní obyvatelstvo (Goa bylo téměř 450 let až do roku 1961 portugalskou kolonií),
levné živobytí, tolerantní přístup k užívání drog, hlavně marihuany a hašiše (Saldanha 1999,
Larkin 2003), návaznost na indické myšlení a kulturu. V Goa se tak vytvořilo zajímavé
soužití místních lidí a lidí hlavně euroamerického původu a trvá s mnohými změnami
dodnes. Goa jako prostorem se specifickým uspořádáním a procesy (i jako heterotopií) se
zabývá ve svých pracích Arun Saldanha (Saldanha 2000a, 2000c, 2001b). Je důležité, že
popisovaný fenomén se soustřeďoval na poměrně malé území v Goa, jedná se o lokality,
které rozhodně nejsou z pohledu místních lidí v Goa dominantní.
V průběhu 70. let po ústupu módnosti hippies v USA a v Evropě v Goa zůstala žít malá
populace hippies. Tradicí se stalo konání Full Moon Parties, tedy parties konaných v dnech
úplňku. Full Moon Parties se konaly podle určitého schématu, který je dnes společným
základem psytrance parties, ale i techno parties a dalších podobných akcí. Časové schéma
party je s menšími odchylkami zhruba následující: party začíná po soumraku, jejím
vyvrcholením je východ slunce a končí v pozdních dopoledních hodinách. Na původních
Full Moon Parties v průběhu 60. až 80. let se hrál převážně psychedelický rock, reggae
a podobné soudobé hudební styly (Cole, Hannan 1997).
Někdy během začátku 80. let se v souvislosti s raným rozvojem elektronické hudby
začala proměňovat i hudba hraná na Full Moon Parties v Goa. Míšením psychedelických
motivů s elektronickou hudbou vznikal nový hudební styl, který byl později pojmenován
jako Goa trance, ještě později se změnil název na Psychedelic trance, zkráceně psytrance.
Do Goa každoročně přijížděli turisté33 z vyspělých zemí, kteří zde vyhledávali uvolněné
ovzduší s odkazy k hippie kultuře. Vrcholem roku bývala několikadenní novoroční party.
32
Přehled složité problematiky stylů elektronické hudby včetně hudebních ukázek je možno
nahlédnout v Ishkur’s Guide to Electronic Music v. 2.5.
33
Je potřeba si uvědomit různé možné významy pojmu turismus. Zde se jedná převážně o turisty
označované často jako backpackers (baťůžkáři). To je velký rozdíl od turistů, kteří dominují Goa dnes –
turisté přijíždějící s cestovními kancelářemi, bydlící v hotelu (k problematice viz BBC 2000, Saldanha 2001a,
Zubair 2003).
56
Strávit příchod nového roku na plážích s palmami je lákavé, tak se mnoho lidí každoročně
vracelo a znovu zažívalo atmosféru Goa. Tato každoroční výměna mezi Goa a místy ve
vyspělých zemích byla klíčová pro přenos informací a vůbec pro vznik psytrance. Do
Goa na jedné straně proudili lidé, kteří byli v kontaktu s novým technologickým vývojem,
s novými nástroji a postupy pro tvorbu elektronické hudby a s novými nahrávkami. V Goa
pak ti samí lidé vzájemně sdíleli své poznatky, pouštěli hudbu na parties a upravovali ji tak,
aby co nejvíce odpovídala nárokům psychedelické tradice tance v transu a dlouhotrvajících
parties. Z Goa opět hudba a postupy proudily zpět do míst ve vyspělých zemích.
Lokality vyspělých zemí, odkud lidé odjížděli do Goa, kam se zase vraceli a kde se
spolu mimo Goa setkávali, se z počátku nacházely převážně ve světových metropolích
rozvinutých států. Můžeme se ptát, co způsobuje, že nejprogresivnější fenomény se
nejprve šíří horizontálně po světových metropolích. A právě témata jako psychedelie,
elektronika, nejnovější technologie a nové hudební postupy jsou v té době progresivními
tématy, která vycházejí z kreativní koncentrace lidí a jejich schopností v těch největších
městech světa. K rozšíření přispívá poměrně velká míra výměny lidí při různých druzích
cestování mezi velkoměsty. Také ekonomická koncentrace finančních toků do velkoměst se
stává prostředkem, který dovoluje potomkům nejbohatších lidí v průběhu rané dospělosti
cestovat po celém světě. Takové cestování „na zkušenou“ je ideálním médiem šíření
progresivních informací. Šíření inovací vázaných na obyvatele tak v prostoru probíhá
podle hierarchického vzorce (Blažek, Uhlíř 2002, s. 170).
Ray Castle v Cole a Hannan (Cole, Hannan 1997) mluví o ose Tokio – Goa – Amsterdam,
po které probíhala cirkulace osob i informací v době rozvoje kultury psytrance. Postupně se
konání specifických psytrance parties rozšiřovalo právě do světových velkoměst. Na konci
80. let se konaly místní psytrance parties například v Londýně, německých urbanizovaných
regionech, ve Švýcarsku, Skandinávii, Japonsku, Austrálii.
Do Česka psytrance dorazil se zpožděním zhruba v roce 1998–9 (Perplex, Cymoon
2002). I zde se aktivita nejdříve koncentrovala ve velkých městech – v Praze a v Ostravě.
Postupně psytrance pronikalo i do dalších menších měst – Brno, Liberec, Plzeň. Vzhledem
k selektivitě vazeb v sociálních sítích psytrance podobně selektivně pronikl i do územních
lokalit nižšího řádu. Doposud ale v Česku u psytrance nedošlo k takovému plošnému
rozšíření jako například u stylů house nebo free techno34 (více v Eskadr 2005a, 2005b,
T-man 2001).
Cestování za parties do odlehlých exotických lokalit a návrat zpět domů do velkoměsta
se stalo ideálním prostředkem dynamického přenášení informací a vytváření kontextu
sociálních sítí. Lidé se tak setkávali na globální úrovni a neustálé sdílení a míšení kontextů
spolu s pocitem něčeho nového v globální perspektivě způsobovalo vznikání kulturních
vzorců, které se výrazně vymaňovaly ze státního a národního kulturního kontextu. Během
34
House a jeho různé odnože je poměrně často hrán na velkých komerčních parties. Jako free techno
označuji souhrnně paletu techno stylů, které bývají hrané na freeparties (Free tekno. Wikipedia).
57
90. let, v období největšího boomu psytrance se party konaly v různých exotických lokalitách
například v Thajsku, Indii, Nepálu, jižní Africe, Mexiku. Ustanovovaly se tradiční lokality
pro pobyt turistů s alternativními přístupy k životnímu stylu, hledajících psychedelické
a spirituální zážitky, pocity opravdové svobody, party, extázi a možnost kolektivně sdílet
zážitky z psychedelických drog. Jedním z takových nejznámějších míst je například právě
Goa, dalšími jsou dnes Thajský Koh Phangan35, australská Byron Bay36. Oblíbenými
místy jsou také různé lokality s velmi starou historií dávných zaniklých civilizací. Existuje
samozřejmě mnoho dalších menších míst, informace o nich se šíří v sociálních sítích lidí
zapojených do kontextu psytrance.
Psytrance postupně zažíval svůj rozvoj ve všech zemích, kde pro to bylo vhodné
společenské prostředí. Tak se do dneška záběr psytrance rozprostřel takřka celosvětově.
V době vznikání a ustanovování se psytrance byly hlavním prostředkem informačního
přenosu sociální sítě. Výborným prostředím pro sdílení informací byly právě lokality konání
vícedenních parties, kde se setkávali lidé z různých míst světa. Popsané šíření psytrance
ve vztahu lokalit pro parties (Goa) a světových metropolí se uskutečňovalo především
osobními styky, které v té době byly zjednodušeny díky rozvoji dálkové, a tedy hlavně
letecké, dopravy. Komunikační technologie (telefon, pošta) vhodně funkčně doplňovaly
komunikaci mezi vzdálenými lokalitami. Jejich pomocí se udržovat a zahušťovat intenzitu
kontaktů v sociálních sítích.
Potenciál a význam komunikace se výrazně zvyšuje s příchodem elektronické
komunikace – hlavně emailu a Internetu. V průběhu 90. let se výrazným nástrojem šíření
informací o psytrance stal právě Internet. Lidé, kteří spolu doposud mohli kolektivně
komunikovat jenom na společných parties, se najednou mohli v podstatě kontinuálně
stýkat online. Vznikly první mailing listy a webové diskuze, kde se bylo možno skupinově
setkávat a hromadně zažívat kontakt ne nepodobný setkávání v materiálním světě. Na
webových stránkách začaly být uveřejňovány informace o chystaných parties. Sociální
vazby v kontextu psytrance tak byly Internetem výrazně podpořeny a jejich udržování
usnadněno. Psytrance, který dosahoval globálnosti skladbou účastníků parties a záběrem
na lokality po celém světě, dostal další impulz a prostor pro šíření globálního vědomí
sounáležitosti.
Dnes je Internet prostředkem pro komunikaci mezi tvůrci i publikem psytrance, pro
organizaci a promotion festivalů, pro předprodeje vstupenek na festivaly, prodej hudebních
alb, pro prezentace umělců, pro archivaci různých informačních materiálů, tedy pro
uchovávání vědění.
35
Koh Phangan je ostrov v Thajsku, na kterém je celý rok povoleno provozovat hlasitou hudbu
v nočních hodinách. Stal se tak místem, kde se konají dlouhé parties a je oblíbenou turistickou destinací
mladých lidí z celého světa (Ko Pha Ngan. Wikipedia).
36
Byron Bay na východním pobřeží Nového jižního Walesu v Austrálii. Je oblíbeným centrem
alternativního způsobu života, směřují sem turisté z celého světa. V průběhu roku se zde konají kulturní
události a parties všeho druhu (Gibson, Connell 2003).
58
3. 3. Psytrance a společnost
Ve všech aspektech kultury psytrance lze rozpoznat určitou nedůvěru vůči ustaveným
společenským strukturám. Tato nedůvěra vychází z tradičních názorů obvyklých
v psychedelické kultuře. Šířeji to souvisí s touhou po osvobozování se a seberealizaci,
která bývá obvyklá mezi mladými lidmi. S postupujícím přibližováním některých proudů
psytrance k mainstreamovým schématům se však tato nedůvěra ztrácí. V kultuře psytrance
je stále obvyklá snaha po samosprávě věcí a po nezávislosti. Můžeme to dobře vidět například
u hudebních labelů psytrance, které takřka nepoužívají systému distribuce mainstreamové
hudby37 uplatňované velkými hudebními vydavatelstvími38. U psytrance sice není tak patrná
touha po nezávislosti jako například u free techno scény (Free tekno. Wikipedia) nebo
v anarchistických kulturních proudech, avšak ani lidé spojení s psytrance se při organizaci
svých akcí neodkazují na velké promotérské firmy, ale spíše si zajišťují většinu služeb
sami, nebo kontraktují služby menších firem. Výrazným diskutovaným tématem je prodej
přes Internet, ve kterém je možno velmi snižovat náklady na zprostředkovatelské služby
(Jankowski 2005). Na druhou stranu jsou dnes často využívány výhody služeb některých
globálních firem, hlavně z oblasti letecké dopravy, přepravy zásilek, elektronických plateb,
ale i například potravinářství.
Jak charakterizovat společenské prostředí příhodné pro rozvoj psytrance? Podle mapy
(viz obrázek 1. 3. v příloze) dnešního rozšíření psytrance se můžeme pokusit specifikovat
společné předpoklady, které jsou typické pro země, kde je psytrance rozšířen. Zkusil jsem
tyto předpoklady shrnout do následujících bodů:
Psytrance publikum je rozšířeno v zemích
1) s demokratickým zřízením.
2) s praxí ochrany práv jednotlivce.
3) s uspokojující ekonomickou situací.
4) politicky stabilních.
Psytrance publikum naopak nebývá v zemích
1) s autoritativním režimem.
2) s rigidním tradičním společenským zřízením.
3) s velkou mírou chudoby.
4) s válkou, nepokoji, výraznou politickou nestabilitou.
To se vztahuje i k zemím, kde se mohou konat festivaly (vícedenní parties). Psytrance
festivaly se totiž konají i v zemích, kde není téměř žádné domácí psytrance publikum.
Takovým případem bylo zpočátku i Goa. Během doby se ale publikum utváří, nejprve pasivní,
37
Například na adrese http://www.magnetbox.com/riaa/ si můžete ověřit, zda se psytrancoví interpreti
nechávají zatupovat globálními korporacemi pro ochranu autorských práv.
38
Vlastnictví na globálním trhu s hudebními nosiči je dnes silně koncentrováno. Na trhu se podílí
jen několik hudebních vydavatelství. Jedná se o Warner EMI Music, BMG Entertainment (Bertelsmann),
Universal Music (Seagram) a Sony Music Entertainment (Welch 2000).
59
které pouze nasává atmosféru a podivnost toho, čeho je svědkem, časem pravděpodobně
i publikum, které aktivně vytváří parties.
Pro země, kde není psytrance publikum, ale kde je možné uskutečnit festival, jsou
určujícími podmínkami hlavně dostupnost potřebné infrastruktury a nepřítomnost
nepřátelské atmosféry ze strany mocenských složek země.
3. 4. Lidé a vztahy v psytrance
Mluvíme-li o publiku, musíme si uvědomit, že u psytrance je tendence rozmazávat
rozdělení na producenty a konzumenty, naopak je žádoucí být jako účastník party
i jejím aktivním tvůrcem. Spojuje se s tím i odkaz k modernímu tribalismu, kdy společné
uskutečňování party je právě oním spojujícím prvkem a zážitkem svobody. Určité souvislosti
zde jsou i s hnutím DIY (Do It Yourself viz DIY Ethic. Wikipedia).
Jak bylo již výše naznačeno, šíření psytrance probíhalo v globálním měřítku v tendencích
charakteristických pro hierarchické vzorce šíření inovací. Hovořím o tendencích, neboť
vztahy v sociálních sítích mohou být velmi nahodilé a tedy vytvářet mnoho speciálních
případů, které nesednou do obecného vzorce. Prvním cílem byly světové metropole
v zemích, které splňují podmínky vytyčené výše. Postupně se šíření dostávalo do dalších
světových měst a do měst nižšího řádu v zemích, kde se nacházejí ony světové metropole.
Dalším krokem by bylo šíření v příslušné zemi, které směřuje do nižších regionálních
úrovní. Vzhledem k souvislostem s postmaterialistickým způsobem života, který bývá více
charakteristický pro lidi s urbánním způsobem života (Nickens 2004), je šíření psytrance
do nižších řádovostních úrovní v území omezeno. Difúze neprobíhá rovnoměrně, naopak je
tvořeno jedinečnými sociálními vazbami v příslušných sociálních sítích. Nerovnoměrnost
je i v rozložení podle věku, neboť těmi, kdo se do psytrance zapojují, jsou v okamžiku
zapojování nejčastěji mladí dospělí lidé bez závazků, tedy zhruba ve věku 18–3039. Z pohledu
socioekonomického statusu jsou proponenty psytrance lidé s dobrým vzděláním, jejich
rodina pochází nejčastěji z majetnější střední nebo vyšší vrstvy (Peril, Chan 1998). Lidé
aktivní v psytrance mohou být charakterizováni postmaterialistickým světonázorem. To
je důležitá proměnná, která se vztahuje k niternému vnímání sama sebe. Psychedelickým
postupům je vlastní pronikání do hlubin osobnosti, dekonstrukce osobnosti a hledání
principů vztahů jevů a věcí. To se ostře odlišuje od osobního přístupu v materialistické rovině,
kdy si jedinec svou osobnost posiluje, používá svou mysl k ovlivňování a manipulování
s jevy a věcmi.
V kontextu psytrance upřednostňované hodnoty jsou součástí příběhu, který tvoří
kontext kultury. Právě tento kontext spojuje lidi v různých zemích a z různých kultur, kteří
39
Tento věkový rozptyl je pouze přibližný. Zakládá se na mém vlastním pozorování. Navíc postupem
času stárnou ti, kteří se k psytrance dostali dříve, a jejich vztah pravděpodobně bude nějakým způsobem
dlouhodobě přetrvávat.
60
jsou schopni se skupinově spojovat právě v rámci sdíleného kontextu. Konání parties,
způsoby práce s tělem a myslí, různé spirituální souvislosti, to vše pramení z příběhů, které
vytvářejí společné povědomí v psytrance.
3. 5. Psytrance a lokalita
Jaký je vztah kultury s globálním dosahem ke konkrétním místům? Jak se tento vztah
vytvářel? Psytrance, který je spojen s konáním parties, je tak spojen i s konkrétní lokalitou
a vytváří určitá schémata pro obývání lokalit. Zastavme se nejdříve u parties pod širým
nebem, které vycházejí z Full Moon Parties pořádaných v Goa v průběhu 60. až 80. let.
Budu takové parties nazývat festival, i když nutně nemusí být velkého rozsahu, jak bychom
z pojmu festival mohli vyvozovat.
Festivaly se tradičně zaměřují na místa, které lidé vnímají jako krásné, je kladen důraz
na pocit panenské přírody. Takovým místem pro festival může být pláž, louka, les, kopec,
údolí, břeh jezera apod. Příroda je zde vnímána v idylickém smyslu jako něco, s čímž
jsou lidé harmonicky spojeni. Konáním festivalu v přírodní lokalitě se pak uskutečňuje
symbolické spojení s přírodou, přiznání sounáležitosti se všemi přírodními složkami
planety (Sylk 2002, McAteer 2002). Důraz je však kromě přírody kladen i na vyspělé
technologie, pomocí kterých se kontakt s přírodou může uskutečňovat.
Festival tak je v ideálním pojetí něčím, co se do přírodního prostředí začleňuje, spíše
než násilně proniká. Odráží se to pak ve zdůrazňování odpovědného přístupu k lokalitě.
Bývá snaha o co nejmenší narušení prostředí, aby po skončení festivalu bylo místo uklizeno
a co nejméně narušeno.
Je jasné, že praxe se ideálu přibližuje jen velmi obtížně a excesy mohou být časté.
Uspořádat velký festival (např. pro 10 000 lidí) tak je poměrně náročnou logistickou
operací. Působení na okolí při velkém počtu účastníků je velké. Je otázkou komunikace
s místními autoritami v oblasti, aby nebyl festival místními lidmi vnímán jako negativní
zásah do jejich prostředí. Spolupráce se někdy daří ke vzájemné spokojenosti místních lidí,
pořadatelů i účastníků festivalu, naskytnou se ale i případy, kdy po nepříjemné zkušenosti
místní lidé zabrání opětovnému konání festivalu (Pierre (?)). Většinou však bývá v zájmu
pořadatelů festivalu, aby se festival mohl opakovat (třeba napřesrok), a tedy dospět ke
shodě s místním obyvatelstvem.
Samotná lokalita festivalu se vytváří až v souvislosti s konáním party. V podstatě
„na zelené louce“ vyroste místo, kde pobývá několik dní mnoho lidí. Je potřeba zajistit
potřebnou infrastrukturu a realizovat celou party tak, jak je očekávána. Arun Saldanha
(Saldanha 2001a) popisuje detailně, jak vypadá typická party v Goa. Základní schéma ale
zůstává podobné nejen v Goa, ale i u parties na jiných místech ve světě.
61
Ústředním místem je Main stage40, kde se odehrávají hlavní vystoupení a performance.
Někde stranou ruchu bývá ještě Chill-out stage, kde se hraje klidná odpočinková hudba.
Kulturní prostor doplňují galerie, promítací plátna pro projekci filmů, prostory pro
různé workshopy. Veřejný prostor je dále členěn bary, čajovnami, různými občerstveními
a restauracemi. Plynule to vše přechází do stanových městeček, kde můžeme najít jednotlivé
stany i velké uskupení stanů větších skupin účastníků festivalu. Sociální infrastrukturu plní
zdroje vody, sprchy, toalety. To vše vzniká na pouhých několik dní a po skončení festivalu
opět mizí. Příklad uspořádání festivalové lokality viz obrázek 2. 1.
Obr. 2. 1.:
Mapa lokality festivalu Boom 2004
Zdroj: Boom 1998, http://www.boomfestival.org
40
Záměrně pojmy označující festivalové lokality nepřekládám, neboť se ani v praxi většinou
nepřekládají.
62
Komfortnost služeb záleží na místě konání, velikosti akce, přístupu pořadatelů
a zvyklostech návštěvníků festivalu. Některé festivaly mohou být zařízeny hodně jednoduše,
kdy se spoléhá na aktivity samotných návštěvníků. Některé (hlavně evropské a americké)
festivaly nabízí plný komfort včetně například internetového připojení a přidružené nabídky
specializovaných cestovních kanceláří.
Je opravdu zajímavé sledovat vznik takové festivalové lokality. Pořadatelé většinou
vyberou a určí základní prostorové dispozice festivalu. Avšak stále dost velká část
prostorového uspořádání je ponechána na libovůli návštěvníků. To se týká hlavně stavby
stanů. Můžeme být svědky i toho, kdy si návštěvníci vlastními silami sestaví zvukovou
aparaturu a vytvoří tak vlastní stage festivalu.
Festival se tak stává z části organickým prostředím, kde se uskutečňuje jak kontakt
jednotlivců, tak skupinový akt společného záměru a sdílení společné zkušenosti. Festival
je heterotopií (Saldanha 2000a, Spargo 2001), kde se dějí zvláštní neobvyklé věci, lidé
se k sobě navzájem chovají a komunikují jinak než v obvyklém občanském styku.
Obvyklé normy společnosti jsou rozmělněny a lidé mohou zažívat stavy osvobození od
svázanosti svou pozicí a rolí ve společnosti. Taková heterotopie je však dočasná a po čase
je ukončena návratem zpět do společnosti. Po čase se však znovu objevuje. Heterotopie
je charakteristická výjimečností své existence vůči všednímu. Pro existenci heterotopie
je nutné, aby její existence byla vnímána ze strany většinové společnosti. Většinová
společnost tak jakoby uzavírá něco deviantního do určitého kontextu místa a času, aby se
to neobjevovalo v místě a času všedním. Koncept heterotopie tak vlastně vyžaduje určitou
segregaci ze strany většinové společnosti. Symbolické oddělení všedního (normálního,
řádného) a deviantního (nenormálního, mimořádného) posiluje integritu společnosti
a jejích norem, které tak vlastně je náhle možné k něčemu (heterotopii) vztahovat.
Ovšem za strany proponentů společensky deviantního je koncept heterotopie něčím
svazujícím. Dává sice určitý prostor, kde je deviantní dovoleno, ale zároveň je v tomto
prostoru deviantní uvězněno vnější mocí.
Koncept heterotopie jako etablování deviantního ve společnosti je ve vztahu s konceptem
Dočasné autonomní zóny (Temporary Autonomous Zone – TAZ) (Bey 2004). V konceptu
TAZ je projev deviantního artikulací svobody a zážitkem svobody. V tomto konceptu je
kladen důraz na kontextuální míjení se s většinovou společností. Jádrem myšlenky TAZ
je uskutečnění deviantního až do té doby, než toto uskutečňování pronikne do vědomí
většinové společnosti. V okamžiku, kdy je většinová společnost připravena zasáhnout
už TAZ neexistuje, neboť byla dobrovolně svými účastníky rozpuštěna, aby se za čas
zformovala na jiném místě. Koncept TAZ je tak aktivním projevem svobody ve vztahu
ke svazujícím normám většinové společnosti, koncept heterotopie je pasivním výsledkem
nutnosti společenského usměrňování deviantního chování a jeho oddělování od „řádného“
a tím artikulací toho, co je „řádné“.
V praxi se uplatňují oba koncepty zároveň. Ústupky směrem k heterotopii jsou nutné
63
pro udržení kontinuity festivalu v místě a času. Vnesení řádu si nutí upravení vztahu
k většinové společnosti. Takový řád, který je základem ustanovení heterotopie, je založen na
vzájemném konsenzu účastníků festivalu i většinové společnosti. Naopak TAZ je výrazem
ne-řádu, projevem svobody a vznikání. Koncept TAZ je vlastně touhou po trvalém zážitku
vznikání, po trvalé „jinakosti“ (angl. otherness). Koncepce TAZ je spojena se vznikáním,
svobodou, koncepce heterotopie se dotýká etablování, uzákonění, vnesením organizace.
Kontrast lidské potřeby svobody na jedné straně a potřeby řádu na straně druhé je
dynamickou polaritou, která je jádrem společenského dění. Je-li jeden pól této polarity
výrazně upřednostňován, způsobuje to ve společenské realitě napětí, které se zákonitě musí
projevovat.
V případě psytrance festivalů je patrná snaha po vyváženém přístupu aktivního projevu
a zážitku svobody na jedné straně a citlivém umístění festivalu tak, aby co nejméně
narušoval všední život „obyčejných“ lidí. Samozřejmě to není pravidlem, ale spíše ideálním
přístupem, který se daří s různým stupněm (ne)úspěšnosti realizovat.
Z tohoto pohledu stojí za pozornost vztah mocenských složek států ke konání festivalů.
Festivaly jednoduše nikdy nemohou striktně splňovat normy, jejichž dodržování mocenské
složky mají vymáhat. Ať už se to týká užívání drog, překračování norem hluku, koncentrace
lidí, nekonvenčního chování, převrácení řádu dne a noci. Festival je mimořádnou událostí,
která staví běh věcí do jiného světla. „Jiné“, které bývá zdůrazňováno při rituálu, se přímo
vymezuje vůči všednímu. Systém norem, na kterém je vystavěno společenské zřízení
naopak vychází z všedního, vše „jiné“ vztahuje k všednímu, jakožto měřítku. Při festivalu
však probíhá i opačný proces, kdy se norma převrací, „jiné“ se stává základem, ke kterému
se vztahuje všední. Je zde symbolicky prožívána a uskutečňována skrytá povaha všedního,
které však vždy vzniklo skrze „jiné“ (Maffesoli 2002, s. 70). Proto je vztah mocenských
složek společnosti ke konání festivalů, které přímo nepodporují jejich úhel pohledu, alespoň
problematický. Mocenské složky se k festivalům staví různě.
Nejliberálnějším přístupem je praktická dočasná legalizace způsobů chování, které jindy
legální nejsou. Takový přístup zaujímá policie ve vztahu k psytrance festivalům například
v Portugalsku, Velké Británii nebo v Thajsku41. Tolerantní politika vlastně v souladu
s poselstvím festivalu povoluje něco, co není povoleno ve všedních dnech. Podobný přístup
uplatňují mocenské složky takřka pravidelně pro akce, které jsou většinové a v určitém
souladu se společenským paradigmatem a nejsou v přímém nesouladu s akty podporujícími
integritu mocenského uspořádání. Je však namístě zdůraznit, že jistota, daná určitou mírou
legalizace, může působit i jako vhodné prostředí pro koncentraci těch, kteří se momentálně
legalizovanými činnostmi zabývají i mimo období a území legalizace, tedy kriminálně.
Příkladem může být prodej drog ve velkém organizovanými kriminálními skupinami.
Návštěvníci festivalu pak mohou působení takových organizovaných skupin vnímat jako
nežádoucí a nepříjemné.
41
Viz výše zmíněný Thajský ostrov Koh Phangan (Ko Pha Ngan. Wikipedia)
64
Ve většině států mocenské složky uplatňují postoj, kdy tolerují festivaly, avšak jsou
ochotny zasáhnout, překročí-li porušování norem nějakou imaginární hranici. Takovou
hranicí může pro mocenské složky představovat míra excesů, ale třeba i tlak finanční lobby.
Pokud hrozí mocenským složkám ztráta dobré image, potom jsou ochotny provést nějakou
akci42. Akce může být pouze demonstrativní, nebo může celý festival opravdu ukončit.
V některých případech se část veřejného mínění proti festivalům může postavit natolik
silně, že jsou prosazeny nějaké omezující normy. V případě Goa byl uzákoněn zákaz hlasité
hudební produkce po 22 hodině. Výsledkem je složitý systém uplácení policejních složek,
aby tolerovaly party například alespoň do dopoledních hodin (Saldanha 2001a).
Festival je tak událostí, která propojuje lidi rozličných zájmů. Jsou zde návštěvníci, kteří
chtějí tančit a zažít festival, organizátoři, kteří chtějí uspořádat akci a vydělat si, hudebníci
a DJové, kteří si chtějí užít uznání (a také dostat zaplaceno), dealeři drog, kteří chtějí prodat
své zboží, místní obyvatelé, kteří si chtějí na pořádání festivalu přivydělat, policisté, kteří
chtějí udržet pořádek (a případně dostat úplatek), osobnosti, které chtějí na přednáškách
a workshopech šířit své myšlenky, další lidé, kteří si přijeli na festival vydělat nějaké peníze –
provozovatelé barů, čajoven a restaurací, taxikáři a cestovní kanceláře, dopravní a zásilkové
služby, letecké společnosti, hudební vydavatelství, prodejci oblečení a dalšího festivalového
sortimentu. Výčet není asi úplný, ale je širší, než jak to popisuje Saldanha ve své studii
o parties v Goa (Saldanha 2001b). Během času se psytrance etabloval a vytvořila se široká
síť lidí, kteří se podílejí na chodu celé kultury s jejími charakteristickými akcemi.
Festival je tak událostí, kdy se dostávají do kontaktu různí lidé a skupiny lidí, sdílejí
společný prostor po určitý čas. Festival je vlastně objektem příběhu, který je univerzálním
prvkem pro všechny „malé“ příběhy jednotlivých účastníků. Na omezeném prostoru
se uskutečňuje jak sdílení různých informací, tak jakési skupinové sdílení společného
zážitku. Na festivalu se tak vytváří nebo znovuvytváří vazby i potenciální vazby, které
spřádají složitou síť nódů v kontextu festivalu. Vazby mohou být například jedinec-jedinec,
jedinec-skupina, skupina-skupina. Kontext vazby je pak tvořen událostí (spíše však různě
individuálním předivem událostí) v čase a prostoru. Lokalita získává ve vědomí účastníků
festivalu nový význam, který se může diametrálně lišit od významů přisuzovaných místu
jinými lidmi, z jiných kontextuálních skupin (např. místní lidé, obchodníci, policie, lidé,
kteří se pouze o festivalu doslechli, atd.). Význam je přisuzován velmi subjektivně, avšak na
základě událostí, které byly vnímány současně mnoha lidmi. Místo je tak vlastně obrazně
zatíženo mnoha novými významy (hlavně pokud se stane místem konání festivalu poprvé).
Získává symbolický rozměr a je ve sdíleném vědomí účastníků odlišeno od jiných (i když
třeba vzhledově velmi příbuzných) míst.
Lokalita a čas festivalu se tak posouvá ve vnímání zúčastněných lidí do roviny, která by
byla jen velmi těžce objektivně zachytitelná. Je-li festival konán pravidelně v určitou dobu
42
Známý je zásah řecké policie proti festivalu na ostrově Samothraki (viz např. Yoyo 2003), nebo
zásah české policie proti festivalu CzechTek (iDnes.cz 2005).
65
na určitém místě, vytváří se tak silný význam místa. Ačkoli místo může po většinu roku
vypadat velmi obyčejně, snad jen z některými pozůstatky stop konání velké akce, jeho
význam ve vědomí zúčastněných je dán právě oněmi několika výjimečnými dny, kdy se na
místě konal festival.
3. 6. Lokalizace festivalu
Jak pak tedy geograficky přistupovat k uspořádání velkého festivalu v určité lokalitě?
Jsou zde nějaké geografické lokalizační faktory? Určitě ano. Avšak nejsou jediným
podmiňujícím prvkem. Lokalizace festivalu záleží jak na výběru vhodného místa, je tedy
v závislosti na geografických podmínkách. Záleží tak ale i velkou částí na sociálním
kontextu a práci jednotlivců. Zkusme si popsat, jaké geografické podmínky musí splňovat
lokalita pro umístění festivalu.
• Možnost zavedení infrastruktury – v podstatě stačí země s relativně stabilními
socioekonomickými podmínkami. Z pohledu pořadatele se jedná o něco na způsob
investiční akce, takže je nutno vybírat v zemích, kde je možno bezpečně investovat.
• Jistota ze strany mocenských složek – je potřeba mít relativní jistotu, že mocenské
složky proti festivalu nezakročí.
• Pěkná přírodní lokalita – dosti subjektivní podmínka, místo by mělo být v přírodní
lokalitě, což vylučuje znečištěné lokality a též města kvůli jejich převaze antropogenních
složek v krajině
• Odlehlost místa – je nutno z praktických důvodů, aby hlasitá hudba v noci příliš nerušila
místní obyvatelstvo
• Klimaticky vlídná lokalita – aby lidé mohli spát ve stanech a aby v noci nebyla přílišná
zima
• Možná doprava na místo – je potřeba návštěvníkům zajistit možnost se pohodlně
dopravit na místo
• Cenová hladina v zemi, kde se lokalita nachází – vítané jsou „levné“ země
Takové geografické podmínky i v dnešní době může splňovat mnoho míst, avšak jen
někde, se festival opravdu uskuteční. Jsou totiž ve hře i různé proměnné, založené na čistě
osobních postojích jednotlivců.
• Sympatie publika k pořadateli – pořadatel se špatnou pověstí jen těžko uspěje
• Tradice konání podobných festivalů na konkrétním místě
• Historie lokality – festivaly se mohou konat spíše na místech s bohatou a dávnou
historií
• Časová omezení – koordinace, aby se velké festivaly v blízkém regionu nekonaly
současně, ale spíše na sebe navazovaly
• Pohodlnost návštěvníků – může odradit od výpravy na náročněji dostupný festival
66
• Možnost přivézt drogy na místo festivalu – pokud by návštěvníky festivalu při příchodu
prohledávala protidrogová policie, mnoho z nich by si návštěvu festivalu rozmyslelo
• Subjektivní dojem o lákavosti lokality – protíná se s konsensuálně vnímanými přírodními
krásami
• Pozvání určitých umělců a DJů – sympatie k různým uměleckým okruhům jsou různé
• Cena vstupenky – měla by být adekvátní k nabídce
To jsou podmíněnosti, které jsem ze své pozice schopen pojmenovat. Mohou být i další,
které mi zůstaly skryty. Chci spíše ukázat, že některé lokalizační podmínky jsou velmi
geografické, a tedy by teoreticky bylo možné na mapě vyznačit vhodnost lokality. Jiné
podmínky jsou však více psychosociální a většina z podmínek by se v různých aspektech
dala zařadit do obou skupin. Lokalizační faktory tak přesahují rámec geografie a naopak
vyžadují ve svém pojetí kombinaci geografie se sociálními vědami v kvalitativním posuzování
kontextu.
Nelze nezmínit i určitou nejistotu, která takové poznání provází. Jak se vyznat ve složitě
spřádaných a dynamicky se proměňujících sociálních vazbách? Z takové nejistoty pramení
podle mého názoru i nervozita mocenských složek, když jsou svědky shromáždění tisíců
lidí z různých zemí bez zjevné široké propagace. Informace se v sociálních sítích může
šířit velmi efektivně ale i selektivně. Často je třeba znát kontext, aby bylo informaci vůbec
porozuměno. Informace je tak pro náhodného posluchače mimo síť kódovaná, tedy
nesrozumitelná. Šířením kontextuální informace se vlastně uskutečňuje propojení samotné
sociální sítě. Ten, kdo pochopí kontext, se vlastně stává nódem v síti. Kromě kontextu
a různých norem v tomto kontextu může vlastně sociální síť být poměrně otevřenou
strukturou. Záleží však právě na obsahu onoho kontextu, je-li otevřenost jeho součástí
nebo není.
3. 7. Rituál, prohlubování sociálních vazeb
Je však potřeba zdůraznit, že i kultura psytrance je zařazena do širšího rámce
elektronické hudby a hlavně kultury pořádání parties. Parties s elektronickou hudbou
je potřeba vnímat i v kontextu jiných hromadných akcí. Princip setkání a společného
zážitku mají společný s dalšími kulturními, ale třeba i sportovními, událostmi. Společný
zážitek, sdílení opakovaného zážitku, který je nějakým způsobem formalizován, vytváření
identity s kulturou, která z konání hromadných akcí vychází a v konáních hromadných
akcí znovuprožívá svůj ustavující příběh. To jsou společné znaky, které odkazují k rituálu
jakožto tvůrčímu principu společnosti. Rituál a mýtus jsou společným principem, který
vytváří společnosti všech kultur a hodnotových směrů. Ne samotný rituál, ale obsah mýtu,
který je rituálem zpřítomňován je určující pro charakter kultury.
67
Odlišné kultury uskutečňují odlišné rituály. Z pozice konkrétní kultury může být
rituální chování jiné kulturní skupiny málo pochopitelné a cizí. Z pohledu všedních
rituálů naší společnosti (například sledování večerních zpráv, novoroční oslavy, sledování
sportovních událostí, posezení v hospodě, atd.) může být jiný rituál (tanec do umdlení,
užívání psychedelických prostředků, apod.) vnímán jako něco nepochopitelného, nebo
dokonce i škodlivého. Z toho pak pramení různé spory a sváry, při kterých jde vlastně
spíše o kulturní nedorozumění, než o racionální při.
Vazby a kontext spojený s psytrance, to vše posilované a obnovované rituálem vytváří
širší kulturní kontext, který se vlastně vztahuje k celkové kultuře, ve které člověk žije. V síti
vzájemných vztahů, ve které žijeme, se spojujeme zároveň s mnoha nódy. Takovým nódem
může být věc, osoba, médium, skupina osob. Spojení probíhá na bázi kontextu, informace,
kultury.
Bylo by krátkozraké vnímat psytrance jako kulturu, do které je aktér zahrnut a která ho
plně pojme. Barry Wellman ve svých pracích o změnách v utváření sociálních sítí mluví
o přechodu od vztahů person-to-person ke vztahu role-to-role (Wellman 2000, 2001b).
Přesun v uskutečňování vztahu od důrazu na celou osobnost (osobu) k důrazu na pouze
část osobnosti – rolí, Wellman (2000) předvídá do budoucnosti. Ovšem Wellmanova
budoucnost se již v současnosti může projevovat v určitých náznacích. Ve vztazích roleto-role jde o určitou diverzifikaci osobnosti do různých druhů vztahů. V předchozím textu
(kapitola 2. 10.) jsem se zmiňoval o utilitární diverzifikaci, kdy je identita jednotlivce
rozdrobena do různých sociálních sítí. Jinak řečeno se jedná o to, že do sociální vazby
není nutné dávat celou svou osobnost v celé její komplexnosti, ale do vztahu je vnášena jen
jedna z mnoha rolí. Jak Wellman trefně podotýká „Kdo kromě členů domácnosti se bude
zajímat o celou (celistvou) osobu?“(Wellman 2000). Pro psytrance parties je typické, že
se lidé mohou pokoušet rituálně očistit od nánosů společenských rolí a hledají své vnitřní
a autentické já. Paradoxně tak vlastně mohou hrát roli „otevřeného“ člověka. Naopak do
party se mnohdy lidé snaží nevnášet své osobní příběhy a role například ze zaměstnání,
školy, rodiny.
S rozvojem Internetu jako nástroje komunikace se sociální vztahy uskutečňují i ve
virtuálním světě, sociální sítě se zahušťují a mají větší (globální) dosah. Lidé zapojení do
kultury psytrance Internet využívají v hojné míře. Po Internetu se z pohledu podoby vazby
mohou uskutečňovat různé druhy komunikace. Je dobré se nejprve zaměřit na hledisko
vzájemného vztahu komunikujících nódů.
Rozlišme si synchronní a asynchronní komunikaci, tedy uskutečňování vazby. Pro
synchronní komunikaci je typická komunikační rovnoprávnost, tj. něco jako rozhovor.
Patří sem email, internetové diskuze, chat, ICQ, IRC, Skype apod. U asynchronních typů
komunikace se jedná více o jednostrannou prezentaci, druhá strana buď neodpovídá,
nebo odpovídá jiným, tj. nerovnocenným způsobem. Zde jsou typickým příkladem webové
stránky. Na jedné straně stojí provozovatel, který prezentuje obsah své stránky, na druhé
68
straně jsou jednotlivci, kteří si obsah čtou. U klasické webové stránky jsou uživatelé ve
většině pouze v pasivní roli a mají jen omezenou možnost interakce s provozovatelem
webové stránky či komunikace spolu navzájem.
Takové rozdělení však může působit poněkud zavádějícím dojmem, neboť oba přístupy
se v komunikaci různě doplňují a v zásadě jde jen o specializovaná technická řešení. Na
webových stránkách můžete s tvůrcem komunikovat například vyplněním předloženého
formuláře, nebo napsat na uveřejněnou emailovou adresu a klidně i zatelefonovat na
uvedený kontakt. Různými vhodnými kombinacemi technologií se pak komunikace
a interakce na Internetu svou autentičností blíží komunikaci v materiálním světě.
Pro psytrance bývá ostatně jako pro mnohé další sociální sítě působící na Internetu
typickým způsobem komunikace jak prezentace informací na webových stránkách, tak
diskuze jednotlivých lidí. Vzniká tak jakási virtuální blízkost, pocit kontinuálnějšího sdílení
zkušenosti s dalšími podobnými lidmi. Rituál se tak ve svém uskutečňování neomezuje na
samotnou party, ale jeho intence se dostávají i do mezičasu mezi parties – do vazeb na
Internetu. Může pak vznikat sociální síť, která je zároveň v prostoru globálně rozprostřená.
Vzniká prostorová struktura, která je však do velké míry spojena pouze v informační
dimenzi. Je to něco, co je tradičními geografickými postupy nepojmenovatelné, neboť
většina kauzálních vzorců se zde neprojevuje v prostoru, ale v kyberprostoru.
3. 8. Psytrance ve městě
Kromě festivalů, které bývají většinou v přírodních lokalitách pod širým nebem, se
konají i psytrance parties v klubech ve městech. Lidé, kteří tvoří kulturu psytrance,
pocházejí často z urbánního prostředí, hlavně tedy co se týče městského způsobu života,
který dnes již nutně nemusí být pouze doménou samotného území města. Pořádání parties
pod širým nebem je v zemích mírného pásu možné jen v teplých částech roku. Aby byla
držena kontinuita setkávání, konají se ve městech parties v klubech. Parties v klubech
bývají většinou menšího rozsahu než festivaly a trváním bývají omezeny na jednu noc. Na
parties v klubech se tak setkávají lidé na menších měřítkových úrovních, než na festivalech.
Zatímco na festival jsou lidé často ochotni cestovat přes velké vzdálenosti, parties v klubech
bývají především lokální či regionální záležitostí.
Obecně se dá říci, že parties v klubech jsou v evropských zemích častější, než festivaly.
Společenský kontakt na party je frekventovanější a tedy vztahy mohou být více trvalejší.
Party pomáhají vytvářet společenské sítě lokálního či regionálního rozsahu. Kluby tak
představují mikrolokality města, kde se v určitém kontextu mohou setkávat lidé opakovaně
a poměrně často.
Hudební styly ve městě a kluby, kde je produkce určitých hudebních stylů preferována,
vytvářejí paletu kontextů, která do určité míry stratifikuje zapojené části společnosti.
69
Preferencí určitého hudebního stylu, či přímo příslušností k fanouškům takového hudebního
stylu se vytvářejí určité hranice ve společnosti. Hudbu pak můžeme vnímat jako jeden
z principů, na jehož základě se sociálně a kulturně heterogenizuje urbánní společnost.
Psytrance party v klubu je místem, kde se v urbánním prostředí setkávají lidé zapojení
do společného kulturního kontextu. Zároveň se však zapojují i do kontextu, který je sdílen
ve své základní formě globálně. Party tak může být aktem, při kterém se obnovuje kontext
vazby ke společenství v tomto kontextu. Klub bývá ve městském prostředí ustavenou
heterotopií.
Vztah mocenských složek ke klubům bývá též často velmi problematický. Mocenským
složkám na jedné straně vyhovuje, že nenormální projevy jsou soustřeďovány do omezených
prostor. Vědomí, že mocenské složky vědí, kam se nenormální chování koncentruje, jim
dává pocit kontroly. Vědění znamená moc (Knowledge is Power. Wikipedia). Na druhé
straně však mocenské složky společnosti musí v „obyčejných“ občanech udržovat pocit, že
proti nenormálnímu chování bojují a potírají ho.
Ze strany lidí, kteří navštěvují parties v klubu, je žádán pocit, že jejich chování je
svobodné a nezávislé. To jim prostředí heterotopie ve svém areálu umožňuje. Jakýkoli
střet s mocenskými složkami v území heterotopie je vnímán jako hrubé porušení jejich
svobody.
Vzniká tak křehká rovnováha protichůdných postojů, které se ale uplatňují jinak v rámci
různých vzájemně vymezených prostorů. Podobnou rovnováhu můžeme najít jak na lokální
úrovni, tak v úrovni globální. Jakoby společnost, ve které je zákonitě obsaženo normální
i nenormální chování byla nucena v rámci udržení své hodnotové integrity vytvářet zvláštní
areály v prostoru a čase, kde platí odlišné normy.
Vazby v kyberprostoru plynule doplňují vazby, které jsou realizovány v materiálním
světě (Gibson 1998). Typickým příkladem může být pravidelné setkávání jednou týdně
na party a v průběhu týdne v internetové diskuzi. Takto se vlastně kontinuálně setkávání
odehrává i během mezičasů mezi setkáními v materiálním světě. Umožňuje to zvyšovat
míru kontinuity, a tedy síly, společenských vazeb. Společenská síť se tak posiluje a vazby
během mezičasů tolik „nevyprchávají“.
3. 9. Získávání dat v kyberprostoru
V této práci bylo mou snahou získat data o zapojení lidí z různých míst světa do
sociálních sítí kultury psytrance. Snažil jsem se tedy získat data o regionu účastníků
zapojených do globálních sociálních sítí v kontextu psytrance.
Je zapotřebí zdůraznit, že data o regionu uživatelů Internetu lze získat z jejich IP
adresy, což je zjednodušeně řečeno vlastně identifikační adresa jejich počítače přidělená
poskytovatelem internetového připojení. Přes jednu IP adresu může do Internetu vstupovat
70
více různých lidí ze stejného počítače, nebo i z různých počítačů přes internetovou bránu
s jedním IP. Identifikace státu dle IP adresy však většinou odpovídá skutečnému umístění
počítače. Je též potřeba mít na paměti omezení, které u IP adres představuje sledování spíše
jednotlivých počítačů či jednotlivých počítačových sítí při záznamu elektronické stopy
pohybu v Internetu a ne osob, které se prostřednictvím počítače do Internetu připojují.
3. 9. 1. Webové portály
Na Internetu lze u některých webových stránek získat data o návštěvnosti dle regiónů.
Snažil jsem se tedy oslovit provozovatele takových stránek, zda by mi neposkytli souhrnnou
statistiku přístupů na jejich webové stránky podle států. Oslovil jsem několik webových
stránek, zabývajících se informováním o psytrance scéně a stránky, které se specializují
na prodej hudebních nosičů s psytrance jako hudebním stylem. Ze strany těchto velkých
webových portálů jsem se však nesetkal s kladnou reakcí. Dávám si to do souvislosti s tím,
že pro zmíněné portály jsem se jevil jako jakási anonymní osoba, požadující informace.
Nemohl jsem nijak zaručit, že použiji informace určitým způsobem, nebyl nikdo, kdo
by se za mě mohl u provozovatelů webových portálů zaručit. Z instituce obchodního
tajemství mi tedy nikdo neodpověděl. Kdybych podobný dotaz směřoval na nějakou firmu
z libovolného zaměření podnikání, pravděpodobně bych dopadl stejně. Navíc, i kdybych
nějaké informace dostal, neměl bych ze své strany žádnou záruku o jejich hodnověrnosti.
Nemohl bych si ověřit, zda informace jsou produktem statistického oddělení firmy, nebo
oddělení pro styk s veřejností, které mívá jako primární úkol budovat dobrý image firmy.
U těch webových stránek, kde mi provozovatelé vyšli vstříc, jsem z informací vyvodil,
že záběr konkrétní webové stránky je do jisté míry vztažen k lokalitě umístění (psyradio.
fm) Stránky psyradio.fm jsou podle poskytnuté statistiky navštěvovány především
lidmi z regionu jejich geografického umístění – z Německa. Dále je vidět obecně velká
dominance přístupů ze střední a západní Evropy. Rozšíření do dalších zemích je pak
poměrně rovnoměrné (viz obrázek 2. 2. v příloze). Přístupy na tyto stránky ukazují, že
kontext umístění může hrát i v kyberprostoru určitou roli. Webové stránky navíc z pohledu
komunikace představují asymetrické komunikační medium. U provozování internetového
rádia je asymetričnost komunikace možná ještě zvýrazněna, neboť provozovatel prezentuje
své rozhlasové vysílání a webová stránka je pouze místo pro naladění vysílání.
U webové stránky bývá obsah a lokalizace zveřejňovaných informací důležitým
lokalizačním parametrem pro samotné přístupy na stránku. Nesmíme též opomenout
určující roli jazyka, kterým se webová stránka prezentuje. Jazyk silně předjímá, z jakých
zemí se uživatelé budou nejspíše a nejčastěji připojovat. Angličtina jako aspirant na globální
jazyk je poněkud výjimečná tím, že je na Internetu často používána jako univerzální jazyk
a web psaný anglicky nemusí být nutně směřován jen k uživatelům z anglicky mluvících
71
zemí. Přesto i u takových stránek můžeme zaznamenávat zvýšenou aktivitu rodilých
anglických mluvčích v porovnání s ostatními lidmi vstupujícími na webovou stránku.
3. 9. 2. Webová fóra
Lepší případ pro sledování sociálních vazeb ve virtuálních prostorech jsou interaktivnější
prostory na Internetu. Fóra na Internetu jsou dobrým příkladem symetrické komunikace
uživatelů. Získal jsem informace o lokalizaci uživatelů jednoho webového fóra, které je
umístěno v Izraeli (forum.isratrance.com). Jako takové ho nejvíce navštěvují nejvíce právě
lidé z Izraele. Zde je potenciál globálního záběru podstatně vyšší, komunita je ale výrazně
vztažena svými sociálními vazbami k lidem z jedné země, je to ukázka sociální sítě s jedním
výrazným nódem v prostoru, ale s globálním dosahem. U tohoto internetového fóra však
byla lokalizace vyžadována jednorázově při registraci, nebyla nijak ověřována, uživatel
pouze vybíral ze seznamu. Tudíž se jedná jen o velmi hrubý údaj. Zajímavý je velký podíl
uživatelů, kteří jako lokalizaci uvedli Indii. To si lze vysvětlit oblibou hlavně Goa, ale i celé
Indie, jako místa pro trávení volného času a účast na parties. Fórum isratrance.com je
jedním z globálních center komunikace v kyberprostoru a jako takové má široký globální
dosah (viz obrázek 2. 3. 1. v příloze).
U jiného webového fóra www.psynews.org je patrná nižší míra jeho lokálního ukotvení.
Do fóra se nejčastějí připojují lidé z euro-americké oblasti, poměrně výrazně je zastoupeno
Japonsko a Austrálie. Zde jsem datově vycházel z uveřejněných statistik provozovatele
webového prostoru, které byly vztaženy k dlouhému časovému období přístupů od 29.
března 2001 do 20. listopadu 2005. U těchto statistik si však nejsem jist jejich validitou,
neboť mi data připadají příliš podhodnocena. Přesto si ale dovolím informace představit
v mapě na obrázku 2. 3. 2 v příloze.
U statistik přístupu k webovým stránkám je obecně problematické, že většinou je
velmi těžké se dopátrat, jak byly konstruovány. Časové období sledování bývá zveřejněno
jen někdy. Nebývá jasné, zda se jedná o jednorázový přístup, či agregaci přístupů na
různé jednotlivé stránky webu (hits). Nebývá ani jasné, jak je operováno s opakovaným
přístupem ze stejné IP adresy během různých dnů, zda je počítán každý přístup jako nový
přistupující uživatel, nebo jestli je rozeznáváno, že se jedná pravděpodobně o stejného
člověka. Metodika konstrukce statistiky bývá uvedena jen někdy. Proto datům statistik
uveřejněných přístupů na webové stránky nevěnuji ve své práci příliš prostoru.
72
3. 9. 3. Předprodeje vstupenek
Dalším zdrojem lokalizace činností spjatých s psytrance je umístění předprodejů
vstupenek na velké psytrance festivaly. Prodej vstupenek na festivaly psytrance je
charakteristický svým založením na sociálních vazbách. Organizátoři festivalů spoléhají
na komunikační technologie od telefonu po Internet. Sítě předprodejních nódů nebývají
založené na práci agentur, jako tomu bývá u předprodejů mainstreamových hudebních
akcí. Nejčastěji se organizátor festivalu snaží najít různé osoby z různých zemí, které se
k prodeji vstupenek propůjčí. Kontakt je založen na osobním styku. Na své internetové
stránky pak organizátor umístí seznam možných kontaktů předprodeje podle zemí. Často
jsou také distribuovány letáky po místech, kde se mohou vyskytovat potenciální zájemci
o účast na festivalu (kluby, obchody, festivaly, apod.). Je tak možno zřídit předprodej za
minimálních nákladů s velmi širokým rozsahem. Předání vstupenek pak probíhá právě na
základě uvedeného kontaktu. Kontakty v zemích, kde není psytrance příliš rozšířen, bývají
často na konkrétní osobu, se kterou je třeba se spojit. V zemích, kde má již psytrance
delší tradici, bývají kontakty zpravidla na některé obchody s psytrance tématikou. Takové
obchody se často nacházejí ve velkých městech.
V případě, že je uvedeno pevné místo, kde lze zakoupit vstupenky, máme k dispozici
přímý údaj o lokalizaci předprodeje. Ty pak jsou ve zvýšené míře umístěny do velkých měst,
někdy se ale naopak najdou překvapivě malá města, kde z nějakého důvodu je dost lidí se
vztahem k psytrance a tedy je zde i umístěn předprodej. Poslední dobou roste u předprodejů
podíl prodeje vstupenek přímo přes Internet. Tím tedy postupně může mizet aktuálnost
tohoto zdroje informací o lokalizaci činností spojených s psytrance. Je-li z pohledu vývoje
metod zajišťování předprodeje možné stanovit pořadí osobní kontakt – místo – internetový
prodej, tak je vidět, že vztah ke konkrétnímu místu je silný pouze ve střední vývojové
fázi. Různé země se nacházejí v různých fázích vývoje psytrance komunity. Ze seznamu
předprodejů by tedy bylo možno zkoumat šíři zapojení příslušné země do sociálních sítí
psytrance.
V uvedených mapách vybraných předprodejů psytrance festivalů (viz obrázky 2. 4.
v příloze) můžeme vidět pozoruhodný globální záběr psytrance festivalů. Jsou zde patrná
etablovaná centra psytrance, kde je možno nalézt pravidelně předprodeje téměř na každý
festival. Jmenujme hlavně Antverpy, Grenoble, Kodaň, Hamburg, Atény, Amsterodam,
Budapešť, Tel Aviv, Milán, Tokio, Mexico City, Moskva, Barcelona, Londýn, New York,
San Francisco (není seřazeno dle významu).
73
3. 9. 4. Peer-to-peer sítě
Dalším možným zdrojem dat o lokalizaci lidí zapojených do kultury psytrance jsou p2p
sítě43. Sítě p2p bývají výrazně funkčně decentralizované. Spojuje se v nich velké množství
uživatelů, propojení je však individuálně založené. Decentralizace p2p sítě ovšem závisí na
samotné architektuře této sítě. Některé sítě jsou závislé na řízení spojení pomocí serverů,
které tak představují potenciálně bohatou databázi informací o připojených klientech. Data
z takových serverů jsem se získat nepokoušel. Vzhledem k hrozbě stíhání ze strany úřadů
pro nelegálnost části obsahu, jehož sdílení servery umožňují, předpokládám, že by získání
dat o připojených klientech bylo velmi náročné. Oproti tomu decentralizovaná architektura
p2p sítí se obejde úplně bez serverů, respektive funkce serveru se částečně přenáší na každý
jednotlivý počítač. Informace o uživatelích, přes které se spojení uskutečňuje, pak bývají
zašifrované a jejich získání je velmi obtížné44.
Kultura psytrance využívá přirozeně i p2p kanály sociálních vazeb. Materiály jsou
sdíleny přes takové sítě: existuje kvalitní infrastruktura internetového vydávání materiálů
pro sdílení v p2p sítích.
Některé programy pro zapojení se do p2p sítí umožňují zobrazení lokality uživatelů,
od kterých požadujete data, nebo naopak oni požadují data od vás. Je možno potom
dostat seznam připojených uživatelů podle jejich umístění. Tito uživatelé budou vybráni
v kontextu vašeho počítače, tedy k datům, která sdílíte a která požadujete stahovat. Při
požadavku orientace na psytrance kulturu lze dostat přehled uživatelů, kteří též sdílí, nebo
požadují psytrance hudbu. Mapa lokací tak vychází z osobního kontextu, ze vztahu, v jakém
se uživatel nachází vzhledem k p2p síti. Vzhledem ke globálnosti sítě a algoritmům stavby
připojení je spojení skutečně celosvětové. Z toho se pak je možno dozvědět informace
o prostorových proměnných specifického segmentu lidí zapojených do psytrance kultury,
který představují ti, kdo sdílí psytrance na Internetu.
Já jsem se pokusil o monitorování šíře vazeb v jedné z p2p sítí. Tím, co mě zajímalo,
bylo zjistit, z jakých států jsou lidé, se kterými sdílím data. Jak už jsem řekl výše, tak
sdílením dat vzniká potenciál zesílení sociální vazby, zajímalo mě tedy, kam až může sahat
potenciál reálně uskutečňovaných vazeb, které mohu ze svého počítače realizovat.
Je na místě říci, že ti, jejichž umístění jsem sledoval, byli jen koncovými nódy, se kterými
jsem byl propojen. Ve svém sledování jsem používal síť propojenou decentralizovaně přes
jednotlivé uživatele. Pro uživatele je architektura propojení neviditelná, uživatel pouze
může vidět, kdo sdílí požadovaný materiál, nebo komu on sám ze svého počítače materiál
poskytuje.
Při svém sledování jsem v období mezi 27. 1. 2006 a 12. 3. 2006 provedl pět různých
43
Při svém výzkumu jsem se zaměřil na ed2k síť (eDonkey network. Wikipedia). Vybral jsem si ji
kvůli možnosti sledovat lokalitu připojených uživatelů.
44
V případě elektronické komunikace si nikdy nemůžeme být úplnou nemožností určitého jevu. Píšili „velmi obtížné“, znamená to, že nevím o tom, že by to bylo možné.
74
měření počtů uživatelů, se kterými jsem byl propojen, dle států, kde uživatelé právě pobývali.
Podařilo se mi získat i jednorázová měření od dvou různých uživatelů z jiných evropských
zemí (ID45 Devkoo – Nizozemsko a ID Gizmo – Švýcarsko). Na mapách (viz obrázky 2. 4.
v příloze) na první pohled zaujme, že jsou si velmi podobné. V šedých oblastech, které
určuji konkrétně z mého měření, se téměř nerealizují žádné konexe ani v případě obou
ostatních uživatelů. Poměrně dobře se tak ukazuje míra zapojenosti jednotlivých regionů
do p2p sítí. Časový posun v jednoltivých regionech nehraje výraznou roli, neboť mnoho
uživatelů má své počítače zapnuté nepřetržitě.
V předkládaných mapách jsem se snažil též zobrazit vybrané strukturální charakteristiky,
aby bylo vidět, jak má měření korespondují s oficiálními institucionálními údaji o uživatelích
Internetu a o míře vyspělosti společnosti. Použil jsem ukazatele Human Development
Index (HDI), který je agregátním ukazatelem, který používá OSN (UN Development
Programme 2005). HDI agreguje ukazatele naděje na dožití, míry vzdělanosti (gramotnost
a školní docházku) a HDP na obyvatele. Druhým ukazatelem byl údaj o podílu obyvatel
užívajících Internet.
Z porovnání plyne, že do p2p sítí jsou nejvíce zapojeny země, které jsou svobodné
a ekonomicky vyspělé. Dále pak v mapách zaujme poměrně dobré připojení Latinské
Ameriky vzhledem k nepříliš vysokým hodnotám ukazatelů. U Spojených států bychom
mohli očekávat vyšší počty připojení vzhledem k vysoké míře a dlouhé tradici používání
Internetu. Lze to zdůvodnit kampaněmi proti používání p2p sítí ve vztahu k nelegálnímu
šíření dat. Naopak si všimněme, že mezi nepřipojenými státy jsou i některé státy s poměrně
slušnými životními podmínkami (státy Perského zálivu, Jihoafrická republika). V mapách
však jednoznačně dominuje zapojení evropských zemí, což mimo jiné přičítám důvodu
geografické blízkosti s místy měření. Bylo by zajímavé podobné mapy zkonstruovat i pro
připojení z míst na jiných kontinentech, než je Evropa.
Výsledné mapy mohou dát dobrou představu o rozsahu p2p sítí, který je skutečně
globální. Uskutečněné vztahy jsou však přísně selektivní. Uskutečňují se na základě sdílených
kontextů. V tomto případě je to kontext, ve kterém se uživatelé rozhodli používat konkrétní
p2p síť, nejsilnějším kontextem je obsah materiálů, které uživatelé sdílí a vyhledávají.
Pro sociální geografii je takové uspořádání něčím, co by ze strukturálních ukazatelů
nemohlo být vůbec rozpoznatelné. Metoda, kterou jsem zde použil je založena na osobním
sledování, tedy výsledky vypovídají výrazně i o mé osobě, toho jsem si vědom. Výběr
materiálů byl vztažen k mým kulturním zájmům, odpovědí na to je právě konkrétní síť,
která je zde zobrazena. Kdybych udělal jiný výběr materiálů, síť by dozajista vypadala
jinak. Přesto díky více různým měřením, které jsou zde zobrazena, jsou prostorové vzorce
zapojení velmi podobné.
Při takovém sledování nesmíme zapomínat, že to, co sledujeme, je jen malá část celé sítě.
Je to taková část, která je vztažena k momentálnímu připojení uživatelů, jejich sdíleným
45
Pojem ID je zde používán pro označení uživatele (entity), který používá nějakou přezdívku.
75
kontextům, algoritmům programu, konkrétnímu momentálnímu vztahu průchodnosti
a vytížení sítě, nebo i legálním problémům pro užívání p2p sítí v různých zemích. Situace
se neustále dynamicky mění a uzpůsobuje se optimální funkčnosti.
V souladu s Wellmanovým konceptem role-to-role sociálních vztahů (Wellman 2001b)
je nutné si uvědomit, že přes p2p sítě se uskutečňuje utilitárně velmi úzce zaměřený sociální
kontakt. Výměna materiálů (převážně hudby, filmů a softwaru) je poměrně specifickou
lidskou činností. V takovém sociálním kontaktu se tak uplatňuje často pouze úzká sociální
role. Neznamená to ovšem, že by uskutečněná vazba, byť tématicky úzce zaměřená,
neznamenala potenciál pro rozvoj širšího obsahu vazby. Protože je ale lidská kapacita pro
obhospodařování sociálních vazeb omezená, projeví se takový potenciál ale zpravidla jen
výjimečně.
Údaje, které zde prezentuji, jsou okamžikovým záznamem situace. Přesto z podobnosti
výsledků různých měření můžeme odhadovat charakteristiky celé sítě, můžeme odhadovat,
jak se taková sociální síť selektivně rozprostírá v prostoru.
Z map je vidět rozšíření tohoto druhu sociálních sítí poměrně přesně. Je zajímavé
si všimnout šedých oblastí v mapách, které se do těchto sítí naopak vůbec nezapojují.
Tyto oblasti se buď nezapojují do kultury psytrance, nebo vůbec do p2p sítí. Vidíme, že
šedé nezapojené oblasti se nacházejí v zemích, které vykazují alespoň jednu z již výše
uvedených charakteristik (kapitola 3. 3.): chudoba, politická nestabilita, autoritativní
politický režim, rigidně tradiční společenské uspořádání. Tyto oblasti jsou jen minimálně
zapojené do celosvětových informačních sítí. Lidé z těchto zemí se takřka nezapojují do
sociálních sítí mediovaných ICT. Tyto oblasti bychom mohli s určitým zjednodušením
identifikovat s Afrikou, islámskými zeměmi a zeměmi Středního východu a některými
zeměmi Jihovýchodní Asie.
Obecně je technologie p2p z etického hlediska velmi problematická. V p2p sítích se
volně kopírují materiály tak, že autor nemá nad kopírováním žádnou kontrolu. Podrobná
geografická analýza informací ve vztahu k instituci autorských práv, a tedy k umělému
omezování přístupu k informacím, by mohla být velmi zajímavá.
3. 9. 5. Server služeb pro p2p síť
Možná nejúplnějším a nejkvalitnějším zdrojem dat o elektronické stopě komunikace
pomocí ICT jsou logy z centrálních propojovacích nódů. Takové nódy představují křižovatky,
kde se protíná veškerá komunikace části sítě, a tedy jsou zde pohromadě záznamy o této
komunikaci. Mně se podařilo získat logy z centrálního serveru služby komunitního sdílení
psytrance hudby v p2p síti. Jde o webovou stránku, kde si lidé vyměňují informace o nových
sdílených psytrance hudebních novinkách. Zároveň je zde podporováno i komunitní
fórum.
76
Vzhledem k tomuto zdroji dat jsem však v pozici, kdy mohu poskytovat omezený rozsah
informací o svém zdroji. Výměnou za data jsem se zaručil, že název svého zdroje uchovám
v tajnosti, nebudu ho zde tedy zmiňovat.
Zpracovával jsem logy komunikace za měsíc leden 2006 s úmyslem zmapovat lokalizaci
těch, kdo se na server připojují. Díky možnosti nahlédnout přímo do logů ze serveru
jsem měl k dispozici nejen seznam IP adres, které se k serveru připojovaly, ale též přímo
kvantitativní údaje o aktivitě těch, kdo se z těchto IP adres připojovali. Aktivitu lze měřit
počtem kliků (hits) a tedy přístupů na jednotlivé stránky webového portálu. Takové údaje
jsou pro geografa velmi kvalitním zdrojem informací, ze kterých je možno vyvozovat, jak
velký záběr daný informační nód má.
Aktivita samozřejmě může mít kvalitativně velmi rozdílný obsah. Uskutečněné sociální
vazby zde mohou být pasivní, tedy může se jednat o pouhou konzumaci obsahu portálu.
Uživatel ale má i příležitost se do komunity aktivně zapojovat, přispívat do ní a diskutovat
v ní.
Výsledky uskutečněných připojení přes zmíněný server jsou velmi zajímavé. Ze všech
metod sběru dat pokládám tento zdroj za nejkomplexnější ve vztahu k pohledu na mapovaný
prostor. Z pohledu zdroje dat mizí faktor umístění pozorování, největší váhu tak získávají
informační kontextuální proměnné.
Mapy (viz obrázky 2. 6. v příloze) zkonstruované na základě informací z tohoto zdroje
vykazují ze všech provedených sledování nejširší územní záběr. Myslím si, že podávají velmi
komplexní informace o lokalizaci nódů globální sociální sítě v kontextu psytrance. Jeden
bod na mapě odpovídá 1000 hits. Na mapách jsou opět zobrazeny i údaje o HDI a podílu
uživatelů Internetu (UN Development Programme 2005) tak, jak byly použity v mapách
výše. Je tak opět možno porovnat, zdali se připojení realizuje i v šedých (nepřipojených)
oblastech. Vzhledem k poměrně stálé globální struktuře vycházející ze všech měření, si
můžeme udělat dobrou představu, kudy zhruba prochází globální digital divide v měřítku
států. Je potřeba explicitně zmínit případ Izraele, který vychází z měření v p2p sítích jako
jednoznačně země s nejvyšší mírou zapojení. Vzhledem k jeho malé rozloze to však v mapě
není zřetelné. Opět je vidět zvýšená míra zapojení zemí Latinské Ameriky.
Konexe se ve sledovaném měsíci uskutečnily i do mnohých z pohledu rozvinutých zemí
periferních lokalit. V mapě tyto lokality nejsou vyznačeny, neboť šlo řádově o desítky hits.
Je těžké stanovit, zda se jednalo o lidi v těchto místech žijící, nebo zda tyto záznamy je
třeba přičíst na vrub dočasnému pobytu někoho z rozvinutých zemí. Jak už bylo zmíněno,
IP adresa referuje k příslušnému počítači a ne k osobám, které se do Internetu připojují.
77
3. 9. 6. Poznámky k metodice použité v mapách
Ve všech mapách používám metodu hustoty teček způsobem, který není správný. Tečky
jsou pouze náhodně rozmístěné v rámci států. Podle mých předpokladů by měly vykazovat
jistou koncentraci do metropolitních areálů, nebo do areálů s vysokou mírou hustoty
obyvatel. Sebraná data jsou však pouze v detailu států. Přesto jsem tuto zobrazovací
metodu vyhodnotil z možných jako nejlepší. Je v ní zdůrazněno, že sociální sítě jsou
vystavěné selektivně na jednotlivých nódech, které se spojují. Tečky v mapách by tak měly
představovat jednotlivé nódy sítě.
Kdybych použil metodu kartogramů, přecházel bych příliš k metodě sledování
prostřednictvím strukturálních dat, která je podle mého názoru v případě sociálních sítí
zavádějící. Z celospolečenského pohledu představují lidé zapojení do kontextu kultury
psytrance jen velmi úzký (a tedy možná vnímaný jako marginální) sociální segment. Přitom
vytváří sociální sítě na nejvyšších měřítkových úrovních.
Metoda prostých zaznamenaných kvant v mapách by naopak vůbec nezobrazovala
relativní dimenzi dat. Ve výsledném zobrazení jsou kvantity relativně vztaženy alespoň
k rozloze státu. Je to o mnoho méně přesnější, než kdybychom je vztahovali k počtu
obyvatel.
Doporučuji tedy mapy číst s důrazem na
1) hustotu obyvatel v zobrazovaných státech.
2) lokalizací hustě (nebo naopak řídce) obydlených oblastí.
U každého podobného sledování pracujeme se svébytnou sociální sítí, jejíž vlastnosti
jsou unikátní. Musíme si uvědomit, že různým sledováním postihujeme selektivně jinou
skupinu nódů z celkové sítě v kontextu psytrance. Různé nódy sítě používají různé
druhy vazebné interakce. Někdo vztahy může zakládat pouze na osobních kontaktech
v materiálním světě, někdo jiný se například pouze zajímá o hudbu a dále se do sociální
sítě nezapojuje.
Postihnout měřením celou sociální síť by bylo možné jen v případě pořízení kompletních
záznamů o veškeré komunikaci v kontextu sítě, taková data však zatím nebývají k dispozici.
Teoretickou existenci totálních záznamů elektronicky přenášené komunikace si však již
dokážeme představit.
Vzhledem k Wellmanově koncepci role-to-role sociálních vztahů (Wellman 2001b) užívá
každý nód (jedinec, skupina, apod.) svým připojením do sociální sítě v kontextu psytrance
jen část svých osobních rolí. Takové role mohou být u jednoho nódů jiné ve vztazích
k různým sociálním skupinám, kterých může být nód zároveň členem. Jednotlivec-nód
tak většinou v dnešní společnosti představuje spojnici mezi několika různými sociálními
sítěmi, v každé takové síti vystupuje v poněkud jiné roli. Sledujeme-li chování nódů sociální
sítě, neznamená to, že bychom zároveň sledovali komplexní chování lidí, do těchto sítí
zapojených. Sledujeme jen aspekty role relevantní pro sociální síť.
78
Dalším jevem, který je potřeba si uvědomovat, je dynamická struktura sociální sítě.
Ve velkých a otevřených sociálních sítích je prakticky vždy někdo nový, kdo si svou roli
a tedy vztah k síti buduje, zároveň jsou i nódy, jejichž vztah k sociální síti se pomalu vytrácí
a nebude-li obnoven, vytratí se docela.
79
4. Závěr
Tato práce má ukázat, jak v dnešním světě vznikají sociální útvary, které se z tradičního
geografického pohledu mohou zdát marginální. V minulosti existovaly také sociální
vazby s velkým územním rozsahem, avšak byly doménou jen omezeného množství lidí.
S rozvojem komunikačních nástrojů se podíl takto zapojené společnosti zvyšoval a zapojení
se zjednodušovalo. V minulosti byly vzdálené sociální vztahy záležitostí formálně určených
skupin lidí (např. obchodní cestující, emigranti, politici, apod.). Dnes se možnosti
zapojování do vzdálených sociálních vztahů otevřeli širokému spektru lidí. Přitom kvalita
zapojení může být velmi rozdílná a vztahy v sociálních sítích velmi různě kvalitní. To jsou
drobné nuance, které nelze postřehnout z vnějšku zkoumáním strukturálních ukazatelů
(např. přístup k Internetu, používání počítače, znalost programovacího jazyka, apod.).
Při shodných strukturálních ukazatelích, které bývají často velmi hrubě specifikované, se
mohou reálně projevovat velmi odlišné kvality zapojení do různých sociálních sítí.
Strukturální ukazatele, na kterých je založeno mnoho z politických akcí státu, jsou na
postižení vztahů v sociálních tělesech příliš hrubá. Je pak na místě si klást otázku, zda
tedy takové politické přístupy nekladou sociálním vazbám spíše překážky, než aby jim
pomáhaly.
V této diplomové práci jsem čtenáře provedl spletí souvislostí, se kterých se skládá
mozaika poznání o fungování sociálních sítí v kyberprostoru, ale s odrazem na děje
v globálním materiálním prostoru.
V prvním oddíle práce jsem čtenáře seznámil se širokou paletou východisek pro
geografickou a interdisciplinární práci se sociálními sítěmi v kyberprostoru. Byla zmíněna
hlediska sociálních sítí z pohledu uskutečňování vazeb, jejichž zdroj nazývám kontext.
Kontext vnímám jako strukturu souvislostí příběhů, které chápu jako informační jednotky,
pomocí kterých se vazby uskutečňují a upevňují.
Ukázal jsem zde, jak kyberprostor kvalitativně překračuje dosavadní vymezení domény
geografie. Zdůrazňuji, že geografie jako obor poznání potřebuje ke kyberprostoru zaujmout
konceptuální stanovisko, aby jevy v kyberprostoru mohla zahrnout do objektu svého
zkoumání.
Významnou pozici v této práci též přikládám diskuzi o pozici výzkumníka při jeho
zkoumání sociálních struktur. V souvislosti s postmoderním důrazem na pluralitu pohledů
a rozrušování dominantních příběhů bylo ukázáno, že výzkumník se při výzkumu sociálních
sítí do těchto sítí musí pro získání konkrétnějších údajů sám zapojovat a rezignovat tak na
svou objektivní pozici.
V popisech historie a souvislostí psytrance, jak je rozvíjeno v druhém oddíle práce, jsem
se pokusil zobrazit složitý svět souvislostí, ve kterém lze na aktivity v kontextu psytrance
pohlížet. Provedl jsem pokus o analýzu vztahů k prostoru v mikroměřítku setkávání na
akcích spojených s psytrance. Festivaly i menší parties vytvářejí zvláštní prostory, kde se
80
uskutečňuje a materializuje vztah části sociální sítě k místu. Podobným způsobem je však
možno se setkávat i v kyberprostoru. Toto doplňování se kyberprostoru a materiálního
prostoru vnímám jako most ke geografii, který by měl posloužit jako prostředek k pochopení
vzájemných vztahů virtuálních a materiálních prostorů.
Dále bylo demonstrováno, že mohou existovat sociální struktury, které mají globální
rozsah a přitom leží převážně mimo mainstreamovou realitu. Na příkladu psytrance a p2p
sítí zde bylo ukázáno, jak rozvoj technologií umožnil širší prostorový záběr vznikání
sociálních sítí. Jak v sociálních sítích je pro uskutečňování vazeb důležitý kontext a příběh,
který kontext obsahuje. V provedených měřeních bylo v globálním měřítku zobrazeno
zapojení lidí z jednotlivých států do globálních sociálních sítí psytrance. Z výsledků lze
vyvozovat obecné závěry o míře zapojení společností do neformálních sociálních struktur
v kyberprostoru. Měření zapojení do sociálních sítí v kyberprostoru dle států ve svých
tendencích rámcově korespondují se strukturálními ukazateli konstruovanými OSN,
i když vycházejí z podstatně jiné metodiky. Jisté odlišnosti můžeme najít například v míře
zapojení zemí Latinské Ameriky, Spojených států.
Sociální útvary, které se v poslední době rozvíjejí a jejichž projevy můžeme pozorovat
v kyberprostoru, nejsou obecně v principech svého fungování nové. Uvědomujme si,
že v menších měřítkách byli obsažené i v realitě minulosti. To, co je nové, je nebývalá
prostorová disperze a dynamika jednotek sociálních útvarů. S vyšším měřítkovým záběrem
je možné, že vznikají i nové kvalitativní hodnoty. Ukázkou jsou právě p2p sítě, které
nově umožňují personalizované a decentralizované propojování lidí. S elektronickými
médii informačního přenosu se také projevuje fenomén archivovatelnosti vyčerpávajících
informací o všech elektronicky přenášených událostech. Databáze logů se stávají objektem
kontroly různých skupin společnosti. Boj o kontrolu nad informacemi hýbe společenským
děním. Softwarové patenty, povinná archivace logů veškeré komunikace, elektronické
osobní průkazy a podobná obecně známá aktuální témata jsou jen pověstným vrcholkem
ledovce v boji o vládu nad informacemi a tedy věděním.
Informace oddělená od prostorových a časových determinant se stává klíčovou
proměnnou ovlivňující stále větší měrou společenské dění. Informace jako substance
vytvářených kontextů, na kterých se uskutečňují společenské vazby, je diferencujícím
principem společnosti.
Geografové by v kontextu těchto změn měli přemýšlet, jak tyto změny ovlivní jejich
přístup ke zkoumání dění v prostoru. Měli by do rámce svého zkoumání zařadit i dění
v kyberprostoru, které je neoddělitelně spjato s děním v materiálním prostoru.
U předkládané diplomové práce pokládám za nejpřínosnější samotné otevření témat
kyberprostoru, sociálních vazeb a informačních sítí z perspektivy geografie. V práci jsou
zmíněna mnohá východiska, ze kterých je podle mého názoru důležité při práci s uvedeným
tématem vycházet. Proto nepovažuji za těžiště práce výzkum a měření, ale hlavně diskuzi
v teoretické části práce.
81
Domnívám se, že tato diplomová práce by měla sloužit jako zdroj orientace v poměrně
složité problematice pozice geografie v interdisciplinárním přístupu, který je při zkoumání
sociálních sítí třeba uplatňovat. Nechť tedy čtenář přistupuje k práci kriticky a ve své
kritice ať rozvíjí oblasti poznání, které zde byly podle jeho názoru zmíněny nedostatečně
nebo nepřesně.
82
Literatura
• About.com (2006): Primate Cities, The Law of the Primate City and the Rank-Size Rule,
http://geography.about.com/od/urbaneconomicgeography/a/primatecities.htm
(19. 4. 2006)
• ADAMS, P. C. (1997): Cyberspace and Virtual Places. Geographical Review,
87, č. 2, s. 155–171.
• BBC News (1999): Goa millennium beach party banned.
http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/577259.stm (16. 4. 2006).
• BBC News (2000): Goa shuns backpackers.
http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/978530.stm (16. 4. 2006).
• BEY, H. (2004): Dočasná autonomní zóna. Tranzit, Praha, 88 s.,
anglicky http://www.t0.or.at/hakimbey/taz/taz3a.htm#labelTAZ (16. 4. 2006).
• BLACKMORE, S. (2001a): Evolution and Memes: The human brain as a selective
imitation device. Cybernetics and Systems, 32, č. 1, s. 225–255,
http://www.susanblackmore.co.uk/cas01.html (16. 4. 2006).
• BLACKMORE, S. (2001b): Teorie memů : kultura a její evoluce. Portál, Praha, 302 s.
• BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D. (2002): Teorie regionálního rozvoje. Univerzita Karlova
v Praze, Karolinum, Praha, 211 s.
• BROOKMAN, CH. (2001): "Forever Young": Consumption and Evolving
Neo-tribes in the Sydney Rave Scene. Bakalářská práce, Division of geography,
University of Sydney, http://www.cia.com.au/peril/youth/brookman.pdf (16. 4. 2006).
• CAPRA, F. (2004): Tkáň života. Nová syntéza mysli a hmoty. Academia, Praha, 290 s.
• CASTLE, R.: Psychotropic trance. http://www.spraci.com/djs/rayc.htm (16. 4. 2006).
• COLE, F., HANNAN, M. (1997): Goa Trance: A Psykotropic Trip Through Tribedelic
Transcapes. http://www.scu.edu.au/schools/arts/music/staff/mh/goa.html (16. 4. 2006).
• CRANG, M. (2003): Qualitative methods touchy, feely, looksee. Progress in Human
Geography, 27, č. 4, s. 494–504.
• ČERMÁK, I. (2002): Myslet narativně (kvalitativní výzkum „on the road“). In:
Čermák, I., Miovský M. (eds): Sborník z konference Kvalitativní výzkum ve vědách
o člověku na prahu třetího tisíciletí. Psychologický ústav AV ČR, Brno, Nakladatelství
Albert, s. 11–25, http://www.rorschach.cz/clanky/narativ.htm (16. 4. 2006).
• DAVIS, E. (2001): Psychedelic Culture: One or Many? TRIP Magazine (tripzine.com),
http://www.techgnosis.com/index_mindstates.html (16. 4. 2006).
• DAVIS, E. (2004): Hedonic Tantra.
http://www.techgnosis.com/hedonic.html (16. 4. 2006).
• DODGE, M. (2004): An Atlas of Cyberspaces,
http://www.cybergeography.org/atlas/atlas.html (16. 4. 2006).
83
• DODGE, M., KITCHIN, R. (1999): Mapping the Network Society. Paper from The
Association of American Geographers 95th Annual Meeting, 23–27th March 1999,
Honolulu, Hawaii, http://www.casa.ucl.ac.uk/martin/aag99.pdf (16. 4. 2006).
• EASWARAN, K. (2004): Psytrance and the Spirituality of Electronics.
http://www.ocf.berkeley.edu/~easwaran/papers/psytrance.html (16. 4. 2006).
• ESKADR (2005a): Booyone ...na kus řeči. Psytrance.cz,
http://www.psytrance.cz/clanek.php?ret=mg&pos=17&id=725 (16. 4. 2006).
• ESKADR (2005b): Sonic Distortion ...na kus řeči. Psytrance.cz,
http://www.psytrance.cz/clanek.php?ret=mg&pos=17&id=727 (16. 4. 2006).
• FALK, T., ABLER, R. (1980): Intercommunications, Distance, and Geographical
Theory. Geografiska Annaler. Series B, Human Geography, 62, č. 2, s. 59–67
• GAV, ANOEBIS: What Is Goa?
http://hem.passagen.se/ovegrov/whatisgoa.html (16. 4. 2006).
• GIBSON, CH. (1998): Subversive Sites – Rave Culture, Empowerment and the Internet.
http://www.cia.com.au/peril/youth/chris1.pdf (16. 4. 2006).
• GIBSON, CH., CONNELL, J. (2003): ‘Bongo Fury’: Tourism, music and cultural
economy at Byron Bay, Australia. Tijdschrift voor Economische en Sociale Geografie,
94, č. 2, s. 164–187.
• HAGERTY, L. (2000): The Spirit of the Internet,
http://www.matrixmasters.com/spirit/html/html.html (16. 4. 2006).
• HAMPL, M. (1971): Teorie komplexity a diferenciace světa se zvláštním
zřetelem na diferenciaci geografickou. Univerzita Karlova, Praha, 183 s.
• HAMPL, M. (1998): Realita, společnost a geografická organizace:
Hledání integrálního řádu. DemoArt, Praha, 110 s.
• HLAVÁČ, I. : Michel Foucault – Vědění a moc.
http://www.phil.muni.cz/fil/studenti/foucault.html (16. 4. 2006).
• IDNES.CZ (2005): SPECIÁL: CzechTek 2005.
http://zpravy.idnes.cz/prilohy.asp?r=prilohy&c=A050801_131133_domaci_kot
(21. 4. 2006)
• Ishkur's Guide to Electronic Music v. 2.5, http://www.ishkur.com/music/# (16. 4. 2006).
• JANKOWSKI, S. (2005a): The Future of Music Distribution.
http://www.zuvuya.net/raveon/mat_futureofmusic.asp (16. 4. 2006).
• JANKOWSKI, S. (ed) (2005b): Trancers Guide to the Galaxy 2005,
Mushroom Media e. k., Hamburg, 64 s., ukázky www.trancersguide.com .
• KUČEROVÁ, H. (2005): Definice informace. Data – informace – znalosti.
http://info.sks.cz/users/ku/UIS/inform1.htm (16. 4. 2006).
84
• LARKIN, CH. B. (2003): Turn on, Tune in, and Trance out. The Exploration of
Entheogens and the Emergence of a Global Techno-shamanic Ritual. Magisterská práce,
Lewis and Clark College, Portland, 55 s., http://www.goagil.com/Larkin%20Thesis.pdf
(16. 4. 2006).
• LEES, L. (1999): Critical geography and the opening up of the academy:
lessons from real life’ attempts. Area, 31, č. 4, s. 377–383.
• MAFFESOLI, M. (2002): O nomádství. Prostor, Praha, 270 s.
• McATEER, M. B. (2002): “Redefining the Ancient Tribal Ritual for the 21st Century:”
Goa Gil and the Trance Dance Experience. Bakalářská práce, The Division of
Philosophy, Religion, and Psychology, Reed College, Portland,
http://www.goagil.com/thesis.html (16. 4. 2006).
• MURPHY, R. F. (1998): Úvod do kulturní a sociální antropologie.
Sociologické nakladatelství, Praha, 267 s.
• NICKENS, B. H. (2004): Postmaterialism and Democracy: What Does
the Postmaterialist Value Shift Mean for Democracy? Magisterská práce, Virginia
Polytechnic Institute and State University,
http://scholar.lib.vt.edu/theses/available/etd-05082004-115347/unrestricted/
NickensThesis.pdf (16. 4. 2006).
• PAVLÍNEK, P. (1993): Angloamerická geografie ve dvacátém století. In: Sýkora, L. (ed.):
Teoretické přístupy a vybrané problémy v současné geografii. Univerzita Karlova, PřF,
Praha, s. 9–29.
• PERIL, Y., CHAN, S. (1998): Music(ology) Needs A Context – Reinterpreting Goa
Trance. Perfect Beat, 3, č. 4,
http://www.cia.com.au/peril/youth/sebbook.pdf (16. 4. 2006).
• PERPLEX (2001): Psychedelic a Goa trance. Psytrance.cz ,
http://www.psytrance.cz/clanek.php?ret=mg&pos=31&id=53 (16. 4. 2006).
• PERPLEX, CYMOON (2002): Historie psytrance v České republice. Psytrance.cz,
http://www.psytrance.cz/clanek.php?ret=mg&pos=97&id=222 (16. 4. 2006).
• PIERRE: Party Canceled: MidSummerNight Gathering.
http://www.puregoa.de/szene/index.html (16. 4. 2006).
• PLHÁKOVÁ, A. (2004): Učebnice obecné psychologie. Academia, Praha, 472 s.
• POON, J. P. H. (2003): Quantitative methods: producing quantitative methods
narratives. Progress in Human Geography, 27, č. 6, s. 753–762.
• SALDANHA, A. (1999): Goa trance in Goa. Presented at the 10th Annual IASPM
International Conference, University of Technology, Sydney, 9–13 July 1999,
http://cal.ulb.ac.be/~jteurlin/Publications/Arunsydney.html (16. 4. 2006).
• SALDANHA, A. (2000a): Anjuna as Post-structural Space.
http://cal.ulb.ac.be/~jteurlin/Publications/thinking6.doc (16. 4. 2006).
85
• SALDANHA, A. (2000b): Fear and loathing in Goa – tourism and Goan society.
UNESCO Courier, July 2000,
http://www.findarticles.com/p/articles/mi_m1310/is_2000_July/ai_63845111
(16. 4. 2006).
• SALDANHA, A. (2000c): Power, nation and postcolonial resistance: Geographies
of the tourism critique in Goa. Presented at Session ‘Power and contemporary
modernities’, ‘Power and knowledge’, Crossroads in Cultural Studies International
Conference, Birmingham, 21–25 June 2000,
http://cal.ulb.ac.be/~jteurlin/Publications/ArunBirmingham.html (16. 4. 2006).
• SALDANHA, A. (2001a): Disorganisation and the postcolonial politics of silence
in Goa. Presented at the Session ‘Social theory and discourse’, The International Social
Theory Consortium, Second Annual Conference, Brighton, 5–8 July 2001,
http://homepages.vub.ac.be/%7Ejteurlin/Publications/Sussex/Arunsussex.pdf
(16. 4. 2006).
• SALDANHA, A. (2001b): Music-Bodies-Politics. Geographies of psychedelic rave
culture in Goa. Presented at the ‘Sonic geographies’ session, 93rd Annual Meeting of
the American Association of Geographers, New York, 27 to 2 March 2001,
http://cal.ulb.ac.be/~jteurlin/Publications/Arun-music-bodies-politics.doc (16. 4. 2006).
• SMART, J. (2002): MEST and MESTI Concepts.
http://www.accelerationwatch.com/mest.html (17. 4. 2006)
• SPARGO, T. (2001): Foucault a teorie podivného. Triton, Praha, 73 s.
• STARRS, P. F. (1997): The Sacred, the Regional, and the Digital.
Geographical Review, 87, č. 2, s. 193–218.
• SÝKORA, L. (1998): Geografie města, texty k přednáškám.
http://www.natur.cuni.cz/~sykora/kurzy/gm_text.htm (19. 4. 2006)
• SYLK (2002): Thoughts on Doofing.
http://www.australiens.net/features/12/ (16. 4. 2006).
• T-MAN (2001): Interview s Perplexem / Hedonix. Psytrance.cz,
http://www.psytrance.cz/clanek.php?ret=mg&pos=113&id=106 (16. 4. 2006).
• United Nations Development Programme: Human development report 2005,
http://hdr.undp.org/statistics/data/indicators.cfm?x=125&y=1&z=1 (16. 4. 2006).
• WELCH, M. (2000): Up and Away: AOL's Balooning Size Leaves the Southland Sitting
Pretty. The Zone News, http://www.mattwelch.com/ZoneSave/AOL.htm (16. 4. 2006).
• WELLMAN, B. (1992): How to Use SAS to Study Egocentric Networks. Cultural
Anthropology Methods Bulletin, 4, June, s. 6–12,
http://www.chass.utoronto.ca/~wellman/publications/sas/sas.pdf (17. 4. 2006)
• WELLMAN, B. (2000): Changing Connectivity: A Future History of Y2.03K.
Sociological Research Online (www.socresonline.org.uk),
http://www.socresonline.org.uk/4/4/wellman.html (9. 2. 2006).
86
• WELLMAN, B. (2001a): Computer Networks As Social Networks. Science Magazine,
č. 293, s. 2031–2034,
http://www.chass.utoronto.ca/~wellman/publications/science/science.pdf (9. 2. 2006).
• WELLMAN, B. (2001b): Physical Place and CyberPlace: The Rise of Personalized
Networking,
http://www.chass.utoronto.ca/~wellman/publications/individualism/ijurr3a1.htm
(9. 2. 2006).
• WELLMAN, B. a kol. (1996): Computer Networks As Social Networks: Collaborative
Work, Telework, and Virtual Community. Annual Review of Sociology, č.22, s. 213–38,
http://www.chass.utoronto.ca/~wellman/publications/computernetworks/
computernetworks2.pdf (9. 2. 2006).
• WIRTH, L. (1938): Urbanism as a way of life. In: Le Gates, T., Stout, F. (1996),
The City Reader, s. 189, zkrácené na
http://www.natur.cuni.cz/~sykora/dok/gm/wirth.rtf (8. 5. 2006).
• www.livinginternet.com : ARPANET – The First Internet,
http://www.livinginternet.com/i/ii_arpanet.htm (19. 4. 2006)
• YOYO (2003): Samothraki Dance Festival. 2003, Strength in Masses. chaishop.com,
http://www.chaishop.com/divers/frameset2.lasso?text1/r/sam03.htm (21. 4. 2006)
• ZUBAIR, A. (2003): Hippie legacy lingers in Goa. BBC,
http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/3083178.stm (16. 4. 2006).
Wikipedia
• BitTorrent. Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/BitTorrent (21. 4. 2006)
• Broadband Internet access. Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/Broadband_Internet_access (16. 4. 2006).
• Claude Elwood Shannon. Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/Claude_Shannon (16. 4. 2006).
• Cyberspace. Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/Cyberspace (19. 4. 2006)
• Digital divide. Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/Digital_divide (16. 4. 2006).
• Direct Connect (file sharing). Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/Direct_connect_file-sharing_application (21. 4 2006)
• DIY Ethic. Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/DIY_ethic (16. 4. 2006).
87
• eDonkey network. Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/EDonkey_network (21. 4. 2006)
• Email. Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/Email (19. 4. 2006).
• Free tekno. Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/Free_tekno (19. 4. 2006).
• Goa trance music. Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/Goa_trance (16. 4. 2006).
• Hierarchy. Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/Hierarchy (17. 4. 2006)
• Information. Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/Information (16. 4. 2006).
• Kademlia. Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/Kademlia (16. 4. 2006).
• Knowledge is Power. Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/Scientia_potentia_est (17. 4. 2006)
• Ko Pha Ngan. Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/Ko_Pha_Ngan (19. 4. 2006).
• Metanarrative. Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/Metanarratives (17. 4. 2006)
• Narrative paradigm. Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/Narrative_paradigm (16. 4. 2006).
• Narrative. Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/Narrative (16. 4. 2006).
• Packet switching. Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/Packet_switching (16. 4. 2006).
• Peer-to-peer. Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/P2p (21. 4. 2006)
• Ping. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Ping (19. 4. 2006)
• Postmaterialism. Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/Postmaterialism (16. 4. 2006).
• Psychedelic trance. Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/Psychedelic_trance (16. 4. 2006).
• Social software. Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/Social_software (16. 4. 2006)
• Virtual. Wikipedia, the free encyclopedia,
http://en.wikipedia.org/wiki/Virtual (8. 5. 2006)
88
Webové stránky
• Boom 1998, http://www.boomfestival.org/archiv/boom98/index.html (16. 4. 2006).
• Green Spirit Krabi 2005,
http://www.hotel-krabi.com/greenspirit//html/ticketorder/ticketorder.htm (16. 4. 2006).
• RIAA Radar, http://www.magnetbox.com/riaa/ (16. 4. 2006).
• Rythms of Peace 2005, http://www.rhythmsofpeace.net/home.php (16. 4. 2006).
• Soulclipse 2006, http://www.soulclipse.com/ (16. 4. 2006).
• Transit Festival 2004, http://www.transitfestival.com/index_main.html (16. 4. 2006).
• http://forum.isratrance.com
• http://chaishop.com
• http://psynews.org
• http://psyradio.fm
89