VČELÍ PYL – mimořádný dar přírody - Aloe

6
rady lékařei
VČELÍ PYL – mimořádný dar přírody
1. část
MUDr. Štefan Košlík, CSc., člen Poradního sboru FLP SR
Z
rnka rostlinného pylu poprvé podrobně popsal N. Grew
v roce 1682. Mají velikost 2,5
až 250 mikrometrů a sestávají z dvojitého obalu a cytoplazmy, obsahující jedno pohlavní a jedno nepohlavní jádro. Pylová zrnka jsou vlastně
mužské pohlavní buňky rostlin. Kromě oplodňovací funkce však hrají
úlohu i při mnohých dalších fyziologických pochodech, např. při urychlování růstu plodů. Při styku s květy přilnou zrnka rostlinného pylu na
těla včel a ty z nich, pomocí nektaru
a výměšků svých žláz, formují hrudky
o velikosti 1,5 až 2,5 mm. Tyto hrudky nazýváme včelím pylem (hrudky
obsahují více než milion zrnek rostlinného pylu). Včely je nosí ve výklencích svých zadních nožek (tzv.
pylových košíčcích) do úlu a jako
potravu ukládají do plástů. V plástových buňkách dochází k jejich mléčnému kvašení, čímž se pylová zrnka konzervují. Z uvedeného hlediska „zpracování“ je třeba rozlišovat 3
druhy pylu: 1) rostlinný, tedy květní
pyl, který se uvolňuje z pylových komůrek rostlin a není žádným způsobem zpracovaný, 2) úlový pyl, nazývaný také „včelí chléb“, který už
prošel hydrolýzou cukrů a mléčným
kvašením, a je tedy výživově nejhodnotnějším, ovšem pro masové použití
u lidí těžko získatelný, 3) obnožkový
pyl, který včely po sesbírání z květů získají pomocí zařízení pro odběr
pylu v česnech úlů. A právě pro tento
3/2004
druh pylu, který lidé nejčastěji konzumují, se používá název „včelí pyl“
(dále jen v. p.), a to i v němčině (Bienenpolllen) a angličtině (beepollen).
Rozlišovat rostlinný a včelí pyl je
nutné kromě jiného i z praktického
hlediska. Zrnka rostlinného pylu totiž často způsobují tzv. sennou rýmu.
Jde o alergickou reakci sliznice horních cest dýchacích a oční spojivky
na částečky rostlinného pylu, které se na sliznici přichytí svými drobnými výběžky. To pak vede k ucpání nosu, vytékání sekretu a k zánětu
oční spojivky, projevujícímu se jejím
zčervenáním a slzením. Tato situace ovšem nenastává při konzumaci
včelího pylu. Není totiž reálné, aby
člověk vdechl částečky velké zhruba 2 mm, a i kdyby se to stalo, výběžky rostlinného pylu by se nemohly dostat do styku se sliznicí, neboť
jsou „poslepované“ a obalené silnou
krustou. Je proto velkou chybou,
když laici – a bohužel často i zdravotníci – uvádějí, že v.p. je nebezpečný
alergen. Pochopitelně, i ústy užitý
v. p. může vyvolat alergickou reakci,
ale nikoliv mechanizmem, který vzniká při senné rýmě. Alergické reakce na v. p., užitý ústy, jsou poměrně
vzácné a mírné.
Jedna ze všeobecných charakteristik v. p. je, že je to ideální potrava,
a to nejen pro včely, ale i pro lidi.
Biochemickou analýzou se totiž zjistilo, že v něm jsou obsaženy všechny látky potřebné k životu. Kromě
vody (čerstvý v. p. obsahuje 10 – 20 %
a sušený – připravený ke konzumaci
– 4 až 5 %) se ve v. p. nacházejí bílkoviny (20 – 49 %), amidy, aminokyseliny, jednoduché a složité cukry
(25 – 48 %), tuky (2,7 – 14 %), mast-
rady lékaře
né kyseliny, hormony, enzymy, vitamíny, minerální látky atd. Z hlediska prevence arteriosklerózy je důležitou skutečností, že tuky obsažené ve v. p. sestávají až ze 43 % ze 3
nejhodnotnějších, tzv. esenciálních
mastných kyselin (limolové, linolénové a arachidonové). Z výživového
hlediska je velmi významnou skutečností vysoká koncentrace esenciálních aminokyselin (leucinu, izoleucinu, valinu, lyzinu, metioninu, fenylamaninu, treoninu a tryptofanu).
Množství téměř všech těchto aminokyselin ve 100 g smíšeného převyšuje
jejich potřebné denní minimum. Tedy
prakticky, z hlediska krytí potřeby
esenciálních aminokyselin, se 100 g
směsného v. p. vyrovná 500 g hovězího masa nebo 7 vajíčkům. Asi proto
ho lidé, např. na Havaji nebo v Polynézii, konzumují již staletí.
O blahodárném účinku v. p. na lidský
organizmus svědčí dokumenty už ze
starověku, například z Persie, Číny,
Egypta a Babylonu. Ovšem i za poslední desetiletí se objevilo mnoho
údajů o příznivém působení v. p. jak
na zdravé lidi, tak i na lidi s různými nemocemi. U zdravých se osvědčil
například během těhotenství, kojení, při zvýšené fyzické a psychické
námaze i jako prevence při různých
zátěžových a rizikových situacích. Co
se týká užívání v. p. při různých chorobných stavech, včelařská literatura ho doporučuje především při různých druzích slabostí (včetně pooperačních stavů a rekonvalescence),
při nechutenství a úbytku hmotnosti, rovněž i při poruchách tělesného a psychického vývoje. I odborné
zdravotnické údaje uvádí úspěšné
použití v. p. při mnohých konkrétních onemocněních. Často se popisuje například příznivý účinek při srdečně cévních onemocněních (hlav-
ně při arterioskleróze, vysokém krevním tlaku, ale i při chorobné lámavosti cév). Z onemocnění zažívacího
ústrojí se nejčastěji píše o dobrém
účinku při zácpě, ale i při různých
onemocněních žaludku, střev, jater, žlučníku atd. Mnohým klinickým
pracovištím se v. p. osvědčil při onemocněních prostaty, hlavně při jejím
zánětu a při poruchách mužské potence. Lze se dočíst také o příznivém
účinku v. p. při cukrovce, chudokrevnosti (především u dětí), při různých
onemocněních kůže, kloubů, očí atd.
Z neurologických a psychiatrických
onemocnění se v. p. osvědčil hlavně
při různých druzích nespavosti, při
depresi, poruchách paměti, ale i při
chronickém alkoholizmu. Dr. Seager
z Německa zjistil při podávání v. p.
výrazné zlepšení buněčného dýchání
a zneškodňování různých jedů. Proto je druhou základní charakteristikou v. p. označení „všeobecný ničitel jedů“. Předpoklad Dr. Seagera, že
v. p. by mohl být vhodným doplňkem
léčby nádorů, potvrzuje i zjištění, že
zmírňuje negativní účinky ionizujícího záření (které se používá při léčbě
zhoubných nádorů). Pozoruhodné je
rovněž zjištění desenzibilizujícících
účinků v. p., tj. odstranění či snížení alergické přecitlivělosti. Jedním
z vysvětlení je zjištění, že když se zrníčka pylu dostanou do styku se sliznicí nosu či spojivkou oka, alergická
reakce je mírnější. Navíc současné
podávání v. p. může zmírňovat alergii i na jiné látky (alergeny). Druhým
faktorem, který příznivě působí při
alergii, je to, že ve v. p. se nachází
látka – quercetin, který brzdí uvolňování histaminu z tzv. žírných buněk. Histamin je látka, která se uvolňuje při reakci protilátky s alergenem a ta způsobuje různé nepříznivé
reakce (otoky, rozšíření cév, pokles
krevního tlaku atd.)
Protože se studiu příznivých účinků
v. p. věnuji již od roku 1977, v následujícím článku uvedu zjištěné zkušenosti při různých chorobných stavech, jakož i možnosti použití v. p.
v praxi.
3/2004
7
6
rady lékařei
VČELÍ PYL – mimořádný dar přírody
2. část
MUDr. Štefan Košlík, CSc., člen Poradního sboru FLP SR
Omlouváme se za technickou chybu, při které došlo k vypadnutí části textu na konci 1. části článku, který byl
uveřejněn v minulém čísle. Plný text zní následovně:
„Jedním z vysvětlení toho je zjištění, že když se zrníčka pylu dostanou do styku s tzv. Payerskými plaky ve střevě, vyvolají tzv. imunotoleranci. V důsledku toho, když se zrníčka rostlinného pylu dostanou do styku se sliznicí
nosu či oční spojivkou, alergická reakce je mírnější“.
V
zhledem k předpokládanému
pozitivnímu zásahu včelího
pylu (dále jen v.p.) do celkové látkové výměny jsme začali už
v roce 1977 na I. (později IV.) interní klinice Fakultní nemocnice v Košicích sledovat účinky v.p. u pacientů s chronickou ledvinovou nedostatečností, léčených hemodialýzou
(umělou ledvinou). U těchto pacientů jsou totiž evidentní laboratorní
známky poškození látkové výměny
bílkovin, a to zejména ve smyslu výrazně zvýšených hodnot močoviny,
kreatinu, resp. i fosforu. Při podávání 2x cca 2,5 g v.p. v přirozeném
stavu ústy jsme při různě dlouhém
podávání (3 týdny bez přestávky a 5,
resp. 8 týdnů s týdenními přestávkami) zjistili, že ve všech třech případech byly po skončení sledovaného
období hodnoty močoviny, kreatinu
a fosforu v krvi nižší než před začátkem užívání v.p., přičemž v některých případech byl uvedený pokles
statisticky signifikantní. U skupiny
pacientů s hemodialýzou jsme sledovali i změny 7 bílkovinných součástí krevní plazmy. Zjistili jsme, že
v důsledku užívání v.p. se statisticky
významně zvýšily původně chorobně nízké hodnoty celkových bílkovin,
albuminu, gamaglobulinu a z jeho
součástí i imunoglobulinu G. Kromě
toho jsme u těchto pacientů zjistili
i zvýšení denního množství vytvořené moči. Z uvedených výsledků tedy
můžeme usuzovat, že užívání v.p.
zlepšuje funkci nedostatečně pracujících ledvin.
Abychom zjistili zda v.p. má vliv
i na hormonální činnost organizmu,
vyšetřili jsme u výše zmíněných pacientů hladinu jednoho z hormonů
štítné žlázy (konkrétně tyroxinu).
4/2004
Zjistili jsme, že při přerušovaném podávání v.p. se jeho původně snížená
hodnota opakovaně statisticky zvýšila po užívání a snížila po vynechání
včelího pylu. Z výsledků, týkajících
se jednoho z mnoha hormonů, a to
na malé skupince pacientů, není pochopitelně možné vyvozovat dalekosáhlé závěry, v každém případě však
tyto výsledky svědčí o tom, že v.p.
může ovlivňovat činnost štítné žlázy,
resp. činnost endokrinního systému.
Nejvýraznější změny jsme u pacientů s hemodialýzou zjistili v souvislosti s koncentrací tuků (konkrétně
neutrálních tuků, tzv. triglyceridů)
a kyseliny močové. U těchto pacientů jsou tyto hodnoty výrazně zvýšené, což, kromě jiného znamená
vysoké riziko vzniku a vývoje arteriosklerózy. Při podávání v.p. došlo
už po 2 týdnech ke statisticky vysoce signifikantnímu poklesu hladiny
triglyceridů a tento pokles při dalším
přerušovaném užívání v.p. dále významně pokračoval. Pokles hladiny
kyseliny močové byl sice méně výrazný a méně rychlý, ale po určité době
užívání dosáhl také statisticky
významné míry.
V letech 1986–1990 jsme, v rámci
řešení rezortního výzkumného úkolu slovenského Ministerstva zdravotnictví, sledovali další účinky včelího pylu. Nejdříve jsme se zaměřili
na pacienty s chronickým poškozením jater. U většiny z nich šlo o lehké poškození (často v důsledku nadměrného užívání alkoholu). U nich
po určité době užívání v.p. ustoupily
subjektivní obtíže (nadměrná únava
a trávicí problémy) a zlepšily se laboratorní parametry – hlavně ve smyslu
poklesu hodnot ALP a zlepšení složení bílkovinných součástí krevní plazmy. Pouze 1 pacientka z této skupiny měla velmi těžké poškození jater
– diagnózu chronická agresivní hepatitida. Navzdory intenzivní moderní léčbě se stav zlepšil jen částečně
a nepředpokládalo se přežití déle
než dva roky. Po opakovaných obdobích přerušovaného užívání v.p. se
stav zlepšoval a po několika letech
se příslušné laboratorní hodnoty dostaly prakticky do normy a pacientka
vedla poměrně plnohodnotný život.
Zemřela až po 18 letech od stanovení
diagnózy na vykrvácení z varixů v jícnu. Je velmi pravděpodobné, že k výraznému prodloužení a zkvalitnění
života jí významně pomohl včelí pyl.
Později, během epidemie tzv. infekční žloutenky v Košicích v roce 1984,
jsme sledovali účinky v.p. při tomto akutním onemocnění jater. V naší
studii jsme pacienty rozdělili na dvě
porovnatelné skupiny, z nichž jedna
dostávala běžnou léčbu (infuze, vitaminy, tzv. hepatoprotektivní léky)
a druhá pouze včelí pyl. Zjistili jsme,
že ústup různých příznaků onemocnění (zvětšení jater, jejich bolestivost, nechutenství, nucení ke zvracení atd.), jakož i laboratorní známky onemocnění (vysoké hodnoty ALT,
AST, bilirubinu a dalších v krvi) statisticky významně rychleji ustupovaly u skupiny pacientů, která užívala pouze v.p. Ze studie u pacientů s chronicky i akutně poškozenými
játry tedy jednoznačně vyplývá, že
v.p. je výborné hepatoprotektivum,
tedy látka, která chrání, podporuje,
resp. i léčí játra.
V rámci ještě širšího uvedeného vý-
rady lékaře
zkumného úkolu slovenského Ministerstva zdravotnictví jsme sledovali
účinky ústy podávaného v.p. i u pacientů s těžkými kožními chorobami,
s diagnózami: Dermatitis herpetiformis Dürhing, Erythematodes, chronicus a subacutus, Pemphgus vulgaris a senorroicus a Purpura. U těchto
onemocnění u prvních dvou diagnóz
má poměrně dobrý efekt užívání
kortikoidů. Jejich dlouhodobé podávání má však často vedlejší účinky a v mnoha případech se proto jejich užívání muselo přerušit, resp.
nebylo možné. U Dühringovy choroby zase bývá dobrý efekt při podávání tzv. sulfonů. Ty však u mnohých vyvolávají výraznou poruchu
krvetvorby. V souvislosti s užíváním
v.p. jsme u pacientů zjistili významné pozitivní změny některých laboratorních parametrů. Podstatnější
(hlavně pro samotné pacienty) ale
bylo zlepšení kožního nálezu (až úplný ústup vyrážek) a možnost úplného nebo částečného vynechání do té
doby podávaných kortikoidů nebo
sulfonů. Všechny uvedené pozitivní účinky v.p. byly statisticky vyhodnoceny a publikovány (z velké části v zahraničním odborném tisku)
a předneseny na různých fórech (většinou na odborných mezinárodních
akcích). Kromě toho jsme dosáhli
pozitivních výsledků i v ojedinělých
případech, které nebyly statisticky
vyhodnocené a nebyly publikované
či přednesené na odborných fórech.
Jde např. o zjištění, že v souvislosti s užíváním v.p. došlo k plné úpravě
extrémně vysokých hodnot cholesterolu v plazmě a triglyceridů, k úpravě vysoké hladiny krevního cukru
u diabetiků nebo k poklesu vysokého krevního tlaku, který nedostatečně reagoval na podávání příslušných léků. Významně se v souvislosti
s užíváním v.p. zlepšil zdravotní stav
u pacienta s těžkou srdeční nedostatečností, u pacienta s poškozením mozku, a dokonce i u pacientky
s nádorovým onemocněním. Z těchto
poznatků ale není možno vyvodit závěr, že u všech pacientů s uvedenými
nemocemi musí dojít při užívání v.p.
k uvedeným pozitivním výsledkům.
Například u některých diabetiků hladina cukru při užívání v.p. významně
neklesla, ne u každého pacienta s vysokým krevním tlakem se tento při
užívání v.p. snížil, ne každému způsobilo podávání v.p. významný pokles hladiny krevního cholesterolu
nebo triglyceridů. U mnoha z těchto
pacientů se však pozitivní účinek v.p.
projevil jinde, tedy ne v oblasti, kvůli které byl nasazen. Přitom v porovnání s chemicky vyrobenými léky byl
výskyt negativních vedlejších účinků velmi zřídkavý. Jako u každé látky přijímané ústy i při užívání v.p.
může dojít k alergii. Jak už ale bylo
uvedeno, alergie na v.p. se vyskytují mnohem méně než u jiných požívaných látek (léků či potravin) a její
projev bývá poměrně mírný. U našich pacientů to bylo asi ve 2 %, a to
většinou ve smyslu mírných kožních
projevů (hlavně svrbění). I z výzkumných prací vyplývá, že v.p. je slabý imunogen, tzn. že jen v malé míře
vyvolává tvorbu protilátek. Přesto
se před začátkem užívání v.p. doporučuje udělat test, a to tak, že se
spolkne malé množství v.p. a sleduje
se, zda zhruba do půl hodiny nedojde k nějakým kožním projevům, k bolestem hlavy nebo výraznému zvýšení tepové frekvence. U malého množství lidí může v.p. způsobit určité
zažívací potíže – nadýmání, bolesti
břicha, mírné průjmy. V takovém případě je vhodné snížení dávky a změna způsobu užívání (neužívat nalačno, ale po jídle) a jen v ojedinělých
případech je potřebné zříci se konzumace v.p.
samotného pylu.
Mnohé firmy, vycházejíce ze
zjištěných pozitivních účinků včelího pylu, z něho vyrábějí preparáty.
I firma FLP v rámci včelích produktů,
vyrábí preparát Bee Pollen, a to ve
formě tablet. Ty kromě v.p. obsahují
i včelí med a včelí mateří kašičku. Výhodou tohoto výrobku je i to, že včelí
pyl (ale i nektar) je sbíraný z květů
pěstovaných speciálně pro tyto účely
v ekologicky čisté oblasti.
Závěrem lze říci, že včelí pyl má jako
perspektivní dietetikum, resp. potravinový doplněk, preventivní a prakticky (ne však právně) i léčebně
mnohem širší možnosti uplatnění při
ochraně a při navracení zdraví než
příslušné chemicky vyráběné látky
a přitom možnosti jeho negativních
vedlejších účinků jsou neporovnatelně menší.
Co se týče teoretických úvah o možnosti poškození plodu, event. navození nádorového bujení – to už je
z biologického hlediska nepravděpodobné. Vždyť jde o látku, která je
geneticky nositelem života (mužské
pohlavní buňky rostlin) a která je
mnoho milionů let osvědčenou potravou včel, přičemž v průběhu staletí se ukázalo, že je vhodnou potravinou i pro lidi. Tzv. teratogenitu
(poškození plodu), ale i jedovatost
včelího pylu, vyloučily výsledky mnoha vědeckých studií. Škodlivý až jedovatý může být včelí pyl tehdy, když
se znehodnotí, například navlhnutím nebo nesprávným skladováním.
Kromě toho může být pro člověka
zdravotně nevhodný pyl z některých
jehličnatých stromů (např. pyl z komonice není vhodný pro lidi s krvácivostí), pyl z rododendronu může být
dokonce jedovatý. Naštěstí sběr jedovatého pylu v našich zeměpisných
šířkách, jakož i v případě cíleného
sběru, nepřichází v úvahu. A co se
týká škodlivin ze znečištěného životního prostředí, ty svou koncentrací
nejsou významné a zneškodněné mohou být i díky detoxikačním účinkům
4/2004
7