více

Žáci ze ZŠ Havlíčkova se zúčastnili Mezinárodních sportovních her v Levoči
Zrakově postižení žáci přijali pozvání spřátelené slovenské školy ke sportovnímu
zápolení s mezinárodní účastí. Kromě žáků z pořádající školy, sportovců z Opavy
a bratislavských sportovců se soutěží účastnili také polské děti ze speciální školy
z Owiňska. Po celý týden měli všichni přítomni možnost porovnávat síly
v atletických disciplínách, v orientačním běhu, v torballe a v showdownu. Kromě
sportovního programu připravili pořadatelé zajímavý doprovodný program. Všichni
zúčastnění se po skončení soutěží přesunuli do Nízkých Tater a tam poznávali krásu
slovenských hor a také si vyzkoušeli vysokohorskou turistiku. Komu se naskytne
vyjet lanovkou na Chopok a potom zdolat nejvyšší horu Nízkých Tater – Ďumbier ve
výšce 2043 metrů nad mořem? Všichni přítomni to zvládli na jedničku i když pro
některé to byl nejnáročnější výstup v životě. Proto přišel vhod relaxační den
v termálním koupališti v Bešeňové. Užili jsme si vodních atrakcí a relaxačních
koupelí a s nádhernými zážitky jsme odjížděli do České republiky. Žákům se pobyt
na Slovensku velmi líbil, svědčí o tom jejich hodnocení. Eva Lesová, která se
Sportovních her účastnila naposledy, napsala:
Od neděle 28.9 jsme Zuza, Ondra, Tomáš, Tereza a já trávili na území našich sousedů
- na Slovensku. Konkrétně tedy první tři dny v Levoči, kam jsme v neděli až za tmy,
po nějakém tom bloudění a nabírání ztracených minut na farmářských ,,zkratkách“
dojeli. Ještě ten večer jsme se Ondra,a Zuzka a já odebrali k showdownovým bojům.
Takovou smůlu na showdown jsem fakt ještě neměla, skončila jsem okamžitě po
prvním kole, alespoň, že Ondra se Zuzkou postoupili dál. V tom samém složení jsme
hráli ještě ten večer první torballový zápas proti velkým klukům s Owiňska. No, při
výsledném stavu 19:9 pro Polsko jsem jen smutně vzpomínala na náš goalball, hold
ten sport je opravdu o něčem jiném ...
Na druhý den ráno jsme zahájili dopolední atletiku. Ta se skládala ze sprinterského
trojboje, vrhu koulí a skoku do dálky. Po krátkém odpoledním klidu pak pro nás
pořádající nachystali zajímavou novinku - takový zjednodušený orientační běh ve
dvojicích. S Ondrou jsem si sice trochu zbytečně naběhli, ale bavilo nás to a docela se
nám i dařilo. To se říct bohužel nedalo o posledních torballových zápasech, kdy nás
o bod porazila Bratislava a po vyrovnaném boji potom také Levoča - hold kdo umí,
umí.
Poslední tři dny jsme trávili na hotelu Liptov Jasná pod Chopkem v Nízkých Tatrách.
Na jejich vrchol jsme se vydali předposlední den po téměř neschůdné trase (absolutně
nechápu nevidomé sportovce, kteří to také ušli). Nakonec jsme urazili pouť dlouhou
22km- uf, to nás ale bolely nohy! (a bránice od smíchu)
Než jsme se dostali domů, měli jsme možnost zrelaxovat své svaly v jedné
z krápníkových jeskyň a nakonec i v termálním aquaparku Bešeňová. Dvakrát vracet
se domů se nám od kamarádů nechtělo, opravdu to byl velmi povedený, krásně
prožitý týden. Nakonec jsme domů nepřijeli ani bez cenných kovů. Tak nevím, jestli
mám větší radost ze stříbra z koule nebo z bronzu v torballové tabulce střelců (takže
on se v tom ten goalball přece jenom trochu podepsal), Zuzka obhájila bronz
v showdownu a Terka s Ondrou taky na cestě domů hezky cinkali. Doufám, že
sportovní hry v Levoči budou takhle krásně probíhat i následující roky, ačkoli už bez
mojí účasti. Byla to moje poslední Levoča a snad dokonce i ta nejhezčí.
Napsala Eva Lesová, žákyně 9.A třídy