kol_Sbornik_NPU - Obnova podstávkových domů

Transkript

SBORNÍK
ze semináře
Vesnický dům s podstávkovou
konstrukcí a jeho regionální varianty
Dokumentace, průzkum, památková péče
Sloup 17. - 19. září 2009
Národní památkový ústav, ústřední pracoviště v Praze
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
Liberecký kraj
Město Nový Bor
Obec Sloup v Čechách
2
Sborník 2009
Obsah
Podpůrné rámové konstrukce v lidové architektuře Čech 2
Ing.arch. Jan Pešta
Příklady průzkumů a obnovy vesnických domů s podstávkou na pomezí sSeverních Čech, Polska a Saska 12
Ing. arch Tomáš Efler, Ústav památkové péče a renovací FA ČVUT
„Úspěch v nespěchu“ – ostražitost při obnově
Mgr. Belisová Natalie, Správa NP České Švýcarsko
15
Dokumentace podstávkového domu v „Pražské sbírce německých lidových písní“ uložené v Etnologickém ústavu
Akademie věd čr, v. v. i.* 20
PhDr. Dana Motyčková, CSc., PhDr. Kateřina Sedlická, Etnologický ústav AV ČR
Podstávkový dům v dokumentaci Oblastního muzea v Litoměřicích
25
Osudy Domu česko-německého porozumění v Jablonci-Rýnovicích
27
PhDr. Lubomír Procházka, CSc., Hornické muzeum Příbram – Muzeum lidových staveb Vysoký Chlumec
Mgr. Křížek Jiří, NPÚ ÚOP v Liberci
Podstávkový dům ve fotografiích Franze Weisse 29
PhDr. František Ledvinka, NPÚ v Ústí nad Labem
Konstrukční řešení a detaily domů s podstávkami v Podbezdězí a na Novoborsku 32
Mgr. Miroslav Kolka, NPÚ ÚOP v Liberci
Podstávkový dům v regionu Podještědí – vývoj, současný stav, varianty
Tereza Konvalinková, studující – Ústav etnologie FF UK
Podstávkový dům s hrázděným patrem na Frýdlantsku
43
Přístěnné sloupové podpěry a podsíně na Jičínsku
48
39
Bc. Petr Freiwillig, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
Ing. Jiří Balský, PaedDr. Tamara Baudišová, Bc. Martin Mezera, Městský úřad Jičín
Podstávkový dům jako součást kulturně-historických hodnot CHKO Kokořínsko
Michal Smrž a Jan Soukup, AOPK ČR, Správa CHKO Kokořínsko
Domy s podstávkou ve východních Čechách
PhDr. Madaj Miroslav, NPÚ ÚOP v Pardubicích
56
64
Ein sächsisches Umgebindehaus auf böhmischen Mauern
Saský podstávkový dům na českých zdech
65
Arnd Matthes, Landratsamt Bautzen - SRN, Beauftragter der Stiftung Umgebindehaus (Zástupce nadace Umgebindehaus)
Upozornění: Texty neprošly jazykovou korekturou.
Sborník 2009
3
Podpůrné rámové konstrukce v lidové architektuře
Čech
Publikovaný referát je shrnutím základních úvah o podstávkách a příbuzných konstrukcích na území Čech. Neklade si za
cíl problematiku vyčerpat, ale jen tematicky uvést a ukázat možnosti různorodého pohledu na typologii, konstrukční a výtvarné
řešení této specifické součásti našich lidových staveb.
01. Základní konstrukční varianty podstávek (všechny kresby
a fotografie Jan Pešta, není-li uvedeno jinak).
1) FROLEC, Václav; VAŘEKA, Josef. Lidová architektura : Encyklopedie. Praha - Bratislava, 1983; tam soustředěny odkazy na další literaturu.
4
Sborník 2009
1) sloupky – ližina - pásky
02. Jednoduchá konstrukce podstávky v sestavě sloupek – ližina
– pásek s plátovými spoji, bez dekoru.
Rámová konstrukce z tesařsky vázaných dřevěných trámů
představuje základ tradičního stavitelství velké části Evropy.
Na území Čech se projevuje tento princip nejen v podobě
hrázděné architektury, ale i v podobě různých podpůrných
trámových konstrukcí, sloužících k vynesení hmoty patra,
nebo střechy domu či hospodářského objektu. Specifickým
fenoménem jsou vnitřní rámové konstrukce archaických stodol, které se ovšem na vnější podobě stavby neprojevují a
patří tedy spíše mezi konstrukce krovové. V příspěvku se tedy
budeme zabývat nadále již jen vnějšími podpůrnými konstrukcemi, které nějakým způsobem ovlivňují vnější vzhled
stavby. Řadíme k nim především podstávky (ve všech jejich
známých názvoslovných a konstrukčních variantách) a podsíně, které mohou být specifickou odezvou na podloubí dřevěných a polodřevěných měst. Typologickou zvláštností jsou
pak pracovní podsíně kováren a jiných souvisejících dílen,
které ovšem často ve své podobě navazují na dřevěné podsíně venkovských domů. Mezi podpůrné trámové konstrukce,
ovlivňující (nebo přímo určující) podobu stavby, můžeme zařadit i rámové konstrukce otevřených kolen, stodol s vnitřním
opláštěním stěn a dalších, převážně drobných staveb, přístřešků apod.
Podpůrné rámové dřevěné konstrukce samozřejmě nejsou
jen českým či středoevropským specifikem, ale provázejí lidovou architekturu prakticky po celé Evropě. Svébytný fenomén podstávek jako konstrukčního a současně výtvarného
prvku ovšem můžeme do značné míry skutečně považovat za
specifikum střední Evropy, resp. trojlístku česko-německo-polského území, byť v mnohem širším regionálním rozšíření,
než se obvykle uvádí.
Pohled na rozšíření podstávek samozřejmě závisí také na
tom, co vše za podstávku považujeme. Literatura nám dává
široké zázemí v oblasti názvosloví, více či méně provázaného
se skutečným konstrukčním řešením, nebo regionálním vymezením. Kromě nejčastějšího pojmu podstávka se objevují
i výrazy obvaz (z německého Umgebinde; Binde = obvaz),
podvážka, koza, stolice, přístěnná sloupová podpěrná vazba
a další. Etnografická literatura obvykle rozlišuje podstávku
(obvykle podpírá stěny patra domu) a českou podstávku, která podpírá zpravidla stropnice přízemí, nebo přímo vazné trámy krovu.1) Rozlišení obou variant je ovšem natolik subtilní
a při bližším pohledu se v jednotlivých regionech prolíná, že
toto vymezení opustíme a budeme se nadále zabývat všemi
druhy přístěnných rámových podpůrných konstrukcí pod souhrnným označením podstávka, při vědomí rizika zjednodušení regionálního názvosloví. (obrázek 01)
Opusťme etnografické zázemí a věnujme se nadále konstrukční podobě podstávek a jejich základním variantám.
Z hlediska konstrukční sestavy lze rozlišit následující tři základní typy podstávek:
Základní konstrukční variantou, pomineme-li prosté podepření vodorovného trámu (ližiny) sloupky, je sestava tvořená
svislými sloupky, vodorovným trámem (ližinou) a šikmými
pásky, které zajišťují konstrukční tuhost. Tato soustava může
mít řadu variant. Nejprostší je zavětrování pásky, spojenými
se sloupky a ližinou plátem (rybinové či prosté přeplátování),
nebo v pokročilejší podobě čepovými spoji. Pásky i spodní
hrana ližiny přitom mohou být okosené, jednoduše zdobené,
nebo i mírně obloukovitě vykrojené. S takto ztvárněnou podstávkou se můžeme setkat prakticky na celém území jejího
regionálního rozšíření, tedy nejenom v severních a severozápadních Čechách, ale i v dalších oblastech zejména Pojizeří,
Krušnohoří, středních a východních Čech. obrázek 2, 3, 4, 5, 6
Regionální variantou v oblasti Vysočiny, zejména v širokém pásu Vysokomýtska, Litomyšlska a Ústeckoorlicka
je zdvojení pásků (výjimečně jsou doloženy i trojité pásky).
Toto opatření má nesporně jedině výtvarnou funkci, neboť
z hlediska konstrukční podstaty bohatě postačuje pásek jediný (jedná se o podobný výtvarný prvek, jako překřížené pásky, známé např. z rámových staveb na Chebsku – viz dále).
obrázek 7, 8, 9
03. Jednoduchá
konstrukce
podstávky v sestavě
sloupek – ližina
– pásek s plátovými
spoji, částečně
seříznutá do oblouku
(Sloup CL, čp. 102,
2006)
04. Podstávka vynášející patro domu je sice zakrytá bedněným
opláštěním, lze však předpokládat, že se jedná o jednoduchou
konstrukci s plátovými nebo čepovanými spoji (Přebuz SO, č.e.
46, 2004)
Sborník 2009
5
– pásek s čepovými spoji, bez dekoru.
Často se objevuje i vložení trojbokých špalíčků do cviklů
mezi pásky, ližinu a sloupky, případně zakrytí vzniklého trojúhelníkového otvoru mezi pásky, ližinou a sloupky dřevěnou
destičkou, zapuštěnou do polodrážky. Pokročilejší formou
zdobení a výtvarného řešení, ovšem při zachování shodného konstrukčního principu (tedy sloupy + ližina + pásek) je
seříznutí pásků a spodní hrany ližiny do oblouku, čímž tato
sestava získává podobu slepé arkády, mimochodem velmi oblíbeného prvku klasicistní a empírové architektury. Často tento způsob ztvárnění podstávek pozorujeme v oblasti podhůří
jižního Lužických hor a na Českolipsku, ovšem zdaleka nejen
tam. obrázek 10, 11 V některých regionech, zejména v Českém
středohoří, na Litoměřicku a v přilehlé části Kokořínska se
objevují, snad pod vlivem slohové barokní architektury, velmi bohatě a náročně vyřezávané a vykrajované spodní hrany
ližin a pásků, kombinované s neméně složitě a náročně profilovanými sloupy. obrázek 12, 13
– pásek s čepovými spoji, bez dekoru (Březinka MB, čp. 27,
2004)
09. Detail rámové konstrukce podstávky s plátovými spoji a
zdvojenými pásky (Svatá Kateřina SY, čp. 240, 2009)
07. Konstrukce podstávky s plátovými spoji a zdvojenými pásky
(Vysokomýtsko, Litomyšlsko).
10. Konstrukce podstávky v sestavě sloupek – ližina – pásek,
seříznutá do oblouku (slepá arkáda).
08.
Konstrukce
podstávky
s plátovými
spoji a
zdvojenými
pásky
(Trstěnice
SY, čp. 61,
2004)
6
Sborník 2009
seříznutá do oblouku (Lindava CL, čp. 266, 2006)
bohatě dekorativně vyřezávaná, s profilovanými sloupky
(Litoměřicko, České středohoří, Kokořínsko).
15. Pokročilá konstrukce podstávky v sestavě sloupek – ližina
– rozpěra – pásek / vložený rohový špalík (především Lužické
hory, Šluknovsko a přilehlé oblasti)
bohatě dekorativně vyřezávaná, s profilovanými sloupky
(Merboltice DC, čp. 22, 2007).
16. Konstrukce podstávky v sestavě sloupek – ližina – rozpěra
– vložený rohový špalík (Dolní Chřibská DC, čp. 40, 2001)
17. Konstrukce podstávky v sestavě sloupek
– ližina – rozpěra – vložený rohový špalík
(Černá Louže LI, čp. 16, 2006)
2) sloupky – ližina – rozpěra – pásky
Další konstrukční variantou podstávky je vložení rozpěry
pod ližinu mezi jednotlivé sloupky. Tuhost v podélném směru
zajišťují opět pásky, nebo častěji jen trojboké špalíčky, vložené do rohu mezi sloupky a rozpěru. Spodní hrana rozpěry i
pásků bývá obvykle seříznutá do obloukovitého tvaru – nejčastěji půleliptického, nebo segmentového oblouku, čímž tvarově opět evokuje slepou arkádu, oblíbenou v klasicistní a
empírové architektuře. Pokud je to možné vysledovat, je tento konstrukční typ velmi obvyklý především v oblastech Německa, přiléhajících k české hranici (Horní Lužice). Zvláštní
variantou je průběžné protažení sloupů podstávky až do patra
domu, vyskytující se z logiky věci výhradně v kombinaci s
hrázděnou konstrukcí patra (u nás především Frýdlantsko a
severní podhůří Jizerských hor). Varianta s odsazením rozpěry od ližiny se objevuje i v Dolní Lužici. Právě pro tento
konstrukční typ podstávky, kde ližina obíhá spojitě celý dům
(nebo alespoň jeho část) v podobě jakéhosi trámového věnce,
naplňuje německé označení Umgebinde. Z toho vyplývá, že
shodný konstrukční princip nacházíme na českém území nejvíce v oblastech přiléhajících k německé hranici, tzn. v Lužických horách, na Šluknovsku, Frýdlantsku a v oblasti Českého
Švýcarska, s přesahy především směrem k Ještědskému hřbetu. obrázek 15; 16, 17, 18
(odsazená od ližiny) – pásek, na našem území prozatím neznámá
(Lübenau – Lehde, spolková země Braniborsko, muzeum v
přírodě, dům z osady Suschow, 2010).
Sborník 2009
7
rozpěru) a funkčně nahrazující pásky. Tato varianta se často
objevuje v oblastech s dlouho přežívající roubenou architekturou (Lužické hory). obrázek 22
– vložený rohový špalík (nebo jen sloupek – ližina – rozpěra),
s dekorativním dřevěným obkladem
22. Vývojově mladá podpůrná konstrukce, plnící především
funkci stěnové kleštiny, tvarově ovšem navazující na podstávku,
s dekorativní prořezávanou deskou namísto pásku, vloženou do
rohu mezi sloupek a rozpěru (Dolní Světlá CL, čp. 5, 2009)
– vložený rohový špalík, s dekorativním dřevěným obkladem
(Doubice DC, čp. 56, 2007)
3) spojení podstávky s patrem do
podoby celistvého rámu
Konstrukčně velmi vyspělou, ač podle většiny názorů archaickou formou podstávky je propojení s hrázděnou stěnou
patra do jediného celistvého rámu, představujícího v podstatě příhradový vazník. Základem konstrukce bývají mohutné
sloupy (štenýře), průběžně prostupující až do patra. Mezi ně
jsou vloženy obvykle 2 úrovně vodorovných prvků (paždíky), přes které je přeplátována ztužující konstrukce ondřejských křížů, svými přesahy tvořících pásky podstávky. Takto
sestavené hrázděné patro tvoří pozoruhodnou prostorovou
konstrukci. Bez velké nadsázky ji můžeme označit za jeden
z nejvyspělejších projevů tesařského konstrukčního umění
v prostředí evropské lidové architektury. obrázek 23
– vložený rohový špalík, s dekorativním dřevěným obkladem,
plně navazujícím na architektonickou výzdobu zadní zděné
části domu. Podstávka v tomto případě evokuje slepou arkádu
(Dlouhý DC, čp. 2, 2007)
Velmi často se zvláště v těchto výše jmenovaných regionech i v navazujících oblastech Německa podstávky druhotně (nebo i primárně) opatřovaly dekorativními dřevěnými
obklady, nezřídka přebírajícími tektonické a výzdobné prvky
ze zděné architektury. Objevuje se i plošný obklad podstávky
břidlicí či eternitem. obrázek 19, 20, 21
Pro úplnost je třeba zmínit ještě vývojově mladé konstrukce, tvarově vycházející z podstávek, kdy ovšem trámy nemají vysloveně podpůrnou funkci, nebo je jejich nosná funkce
omezená. Spíše v tomto případě slouží jako stěnové kleštiny
(funkce kleštin se často projevuje hlavicemi šroubů – svorníků). Častým doplňkem jsou zdobně vyřezávané špalíčky,
nebo jen desky, vložené do rohů mezi sloupky a ližinu (resp.
8
Sborník 2009
23. Podstávka konstrukčně spojená s patrem do podoby
celistvého rámu („příhradový vazník“).
Dnes tento typ podstávky, spojené s hrázděnou konstrukcí, nacházíme na našem území především ve Frýdlantském
výběžku (kam přesahuje z navazujících oblastí Německa a
dnešního Polska), ovšem doklady známe i z oblastí vzdálenějších, včetně Ještědského hřbetu (Andělská hora). Není bez zajímavosti, že někdy se takto řešená hrázděná konstrukce patra
objevuje i v kombinaci s jinou formou podstávky (Višňová),
v takovém případě snad může jít o druhotné úpravy (výměna
podstávky), nebo o mísení konstrukčních variant. obrázek 24,
25, 26
Další varianty konstrukčního uspořádání nabízí vztah podstávky a vynášené konstrukce, tedy stropu přízemí, nosných
trámů pavlače, stěn patra, či vazných trámů krovu. V zásadě
lze rozlišit následující možnosti:
26. Podstávka konstrukčně spojená s patrem do podoby
celistvého rámu, patrná i přes pozdější úpravy konstrukce
(Panenská Hůrka u Chrastavy LI, čp. 20, 2010)
1) podstávka podpírá jen stěna patra
či polopatra (nebo trámového věnce
podstřeší)
24. Podstávka
konstrukčně spojená
s patrem do podoby
celistvého rámu
(Heřmanice u Frýdlantu
LI, čp. 29, 1999)
Přízemek, tvořený nejčastěji roubenými stěnami s vlastním
zastropením trámovým stropem. Strop je v takovém případě
uložen na obvodových stěnách zcela nezávisle na podstávce
(obvykle níže, než vlastní konstrukce podstávky). Stropní trámy mohou viditelně vystupovat v podobě seříznutých zhlaví
pod ližinou podstávky, nebo mohou být zakryté ližinou, ev.
rozpěrou podstávky. Vlastní podstávka pak podpírá přímo
stěny patra (hrázděného či roubeného) a stává se jejich součástí. U přízemních domů tato podstávková konstrukce vynáší různě vysoký trámový věnec podstřeší, který se tak stává
obecným výrazovým prvkem lidové architektury příslušných
regionů (Lužické hory, Ještědský hřbet). Lze obecně říci, že
tato varianta (dle literatury skutečná podstávka) je konstrukčně vyspělejší, neboť přízemí (nejčastěji světnice) tvoří včetně
svého stropu jakousi „krabici“, zcela nezávislou na konstrukci patra, které ji pomocí sloupů podstávky „obkračuje“. obrázek 27
25. Podstávka konstrukčně spojená s patrem
do podoby celistvého rámu (Víska u Frýdlantu
LI, čp. 50, 1999)
27. Podstávka podpírající jen stěna patra, stropní trámy jsou
uloženy nezávisle na stěně přízemí a jejich zhlaví jsou viditelně
patrná (Valkeřice DC, čp. 60, foto Tomáš Efler 2008)
Sborník 2009
9
28. Podstávka podpírající v boční stěně přesahy stropních trámů
přízemí – původní pavlače, druhotně odstraněné (Nové Osinalice
ME, čp. 7, 2008)
31. Druhotná podstávka, podpírající mladší konstrukci krovu ve
štítovém průčelí (Újezd DO, čp. 30, 2004)
29. Boční stěna patrového roubeného domu z oblasti Pojizeří
s odřezanými zhlavími stropních trámů, svědčících o existenci
druhotně odstraněné podstávce (Kacanovy SM, čp. 16, 2001)
32. Varianta nároží podstávky se dvěma nezávislými sloupky
v nárožích, akcentovaná různým tesařským ztvárněním
podstávky na čelní a boční straně domu (Tubož CL, čp. 8, 2005)
33. Varianta
s jedním sloupkem,
do kterého jsou
začepovány pásky
v obou kolmých
směrech, výšková
úroveň ližiny
odpovídá stěnám
srubu (Lhota u
Úštěku LT, čp. 2,
2006)
30. Druhotná podstávka („koza“), podpírající přesahy stropních
trámů nad zápražím (Dolní Lánov TU, čp. 96, 2008)
10
Sborník 2009
2) podstávka podpírá konstrukci stropu
(střechy)
Ližina podstávky je v tomto případě osazena pod přesahující zhlaví stropních trámů, nebo (u přízemních domů)
zhlaví vazných trámů, obvykle totožných se stropními trámy.
Ty ovšem zároveň spočívají i na roubených stěnách přízemku a celá stavba, tedy podstávka, konstrukce přízemí včetně stropu a konstrukce patra tak tvoří jeden jediný funkční
celek. Podstávka fakticky pomáhá podpírat strop přízemí (a
jeho prostřednictvím stěny patra, které na stropnicích leží),
ovšem váhu konstrukce alespoň částečně vynáší i stěny přízemí. Časté je v případě domů s pavlačí podepření nosných
trámů pavlače, které jsou ovšem současně přesahujícími zhlavími trámů stropních. Tento typ podstávky bývá, jak již bylo
v úvodu naznačeno, označován jako přístěnná sloupová podpěrná vazba, nebo též česká podstávka, což je ovšem poněkud
v rozporu s jejím regionálním rozšířením (objevuje se např. i
na německy mluvícím Kokořínsku). obrázek 28
V tomto případě je ovšem nutné rozlišovat, zda jsou podstávky primární součástí stavby, nebo byly vloženy druhotně kvůli zamezení deformace stavby (pokles nebo naklonění
stěn, pokles krovu, průhyb stropu apod.), ať již vlivem dlouhodobého stárnutí stavby, nebo po jednorázové havárii (požár
apod.) či při výměně části konstrukcí domu (krov). Základním vodítkem při určení původnosti nebo naopak druhotného
použití podpůrné konstrukce nám může být především výskyt
podpůrné konstrukce v regionech, kde se jinak tato konstrukce běžně neobjevuje. Vyskytují se samozřejmě i případy druhotného odstranění podpůrné konstrukce, které můžeme u patrových domů vysledovat např. díky nedokonale odřezaným
přesahům stropních trámů. obrázek 29; 30, 31
Zajímavý pohled na konstrukci podstávky nabízí řešení
nároží. Objevují se opět dvě základní konstrukční varianty – s
jediným sloupkem v nároží (v takovém případě jsou do jediného rohového sloupku začepovány pásky v obou kolmých
směrech, výšková úroveň ližiny odpovídá stěnám srubu v patře), stejně jako varianta se dvěma nezávislými sloupky v nárožích, často navíc akcentovaná různým tesařským ztvárněním
podstávky na čelní a boční straně domu
(obvykle na štítovém průčelí honosnější
než na boční straně). obrázek 32, 33
34. Patrové roubené městské domy s podsíněmi (modely ze
sbírek muzea v Železném Brodě)
obloukové formy a konečně i výše uvedené možnosti obkladu
dřevem (prkna, často s imitací kvádrové bosáže), ev. břidlicí
či eternitem.
Na závěr ještě připomeňme několik příkladů konstrukcí
příbuzných podstávkám. Jistě nejvíce je podobné konstrukční
řešení patrné na podpůrných rámových konstrukcích podsíní. Patří mezi ně jak podsíně dřevěných patrových městských
domů, tak přízemních vesnických domů (především v široké
oblasti středního Polabí) a v neposlední řadě i podsíně pod
roubenými křížovými světničkami přízemních domů zejména
severovýchodních Čech.
Podsíně dřevěných městských domů jsou v podstatě ekvivalentem zděných podloubí. V minulosti se vyskytovaly nepochybně na rozsáhlém území Čech i Moravy v prostředí
menších venkovských měst a městeček, zejména pak v regionech s převažující dřevěnou stavební kulturou. Známe je i
z oblastí, kde se dnes podstávky běžně nevyskytují (Rožnov
pod Radhoštěm, Lanškroun, Železný Brod, Semily, Mnichovo
Hradiště, Sobotka), tak především z oblastí severozápadních
Čech, která se naopak nápadně shoduje s územním výskytem podstávek nebo příbuzných konstrukcí (Zákupy, Liberec,
Další úvahy o členění a typologii
podstávek můžeme rozvádět v závislosti na jejich výzdobě. V širokém rozsahu
územního rozšíření podstávek objevíme podstávky tvořené pouhou utilitární
konstrukcí bez výtvarných ambicí (často
mimo region běžného výskytu podstávek), jednoduché tesařské opracování
s ev. jednoduchým dekorem (okosení,
výběhy…), záměrné seříznutí do tvaru
oblouku či náročnější řezbu bez náznaku
35. Náměstí v Rožďalovicích na
Nymbursku s přízemními roubenými
podsíňovými domy na kresbě
K. Liebschera.
Sborník 2009
11
Polabí, kterých dnes existuje jen několik posledních příkladů.
Analogií přízemních domů s podsíněmi samozřejmě mohou
být i kovárny, zde je ovšem existence podsíně projevem technologického provozu a nelze ji mít za regionální prvek. obrázek 35, 36, 37
Zvláštním, a dnes již opět poměrně řídkým případem podsíní jsou konstrukce pod křížovými světničkami domů severovýchodních Čech (Hořiněves, Vestřev, Dolní Lánov). obrázek 38, 39
Dalším typem příbuzných staveb, resp. konstrukcí jsou rámové kolny. V nejjednodušším provedení představují běžnou
výbavu venkovských usedlostí na rozsáhlém území. Existuje
však několik regionů, kde je tento stavební typ povýšen na
svébytný projev lidové architektury. V českém vnitrozemí se
jedná zejména o Rokycansko, Podbrdsko a Křivoklátsko, druhým takovým územím je německy mluvící Chebsko. Pro první oblast je typickým výtvarným prvkem sdružování pásků do
dvojic (obdobné, jaké jsme popsali v případě podstávek domů
36. Přízemní roubený polabský dům s podsíní (Žitovlice NB, čp.
24, 2006)
38. Východočeský dům s roubenou křížovou světničkou na
podsíni (Hořiněves HK, rodný dům Václava Hanky čp. 10, 2008)
37. Přízemní roubený polabský dům s podsíní (Jíkev NB, čp. 86,
2006)
Kuřívody). Ačkoli to nelze brát zcela bez výhrad, dovolím si
zde vyslovit úvahu, že to mohly být právě podsíně městských
domů, které byly základním inspiračním zdrojem pro vznik
podstávkové konstrukce vesnických domů. Pozoruhodným
objektem, spojujícím konstrukci podsíně v prostředí severočeské vesnice s výskytem podstávkových domů je např. Dolní
mlýn ve Sloupu čp. 117. obrázek 34
V přízemním provedení menších měst pak dodnes nacházíme podsíně dodnes např. v Lomnici nad Popelkou či Rožďalovicích, které leží již v oblasti Polabí s výskytem vesnických
domů s podsíní. I v tomto případě lze uvažovat o přímém vlivu (malo-) městských domů na architekturu okolních vesnic.
Zajímavá je např. podsíň galerie Melantrich v Rožďalovicích,
která byla dendrochronologicky datována již do 17. století.
Nutné je přitom brát v úvahu, že výskyt dřevěných městských
domů s podsíněmi dnes představuje jen zlomek jejich někdejšího rozšíření. To platí i pro podsíňové domy z široké oblasti
12
Sborník 2009
39. Východočeský dům s roubenou křížovou světničkou na
podsíni (Dolní Olešnice - Vestřev TU, čp. 99, 1999)
40. Rámová kolna z lesnaté oblasti Rokycanska (Lhota pod
Radčem RO, čp. 33, 1999)
42. Hospodářská stavba (kůlna?) s přiznanou vnější rámovou
konstrukcí (Trstěnice SY, čp. 104, 2004)
chybou dopustit poškození jedinečných památkových hodnot
tohoto pozoruhodného konstrukčního fenoménu na našem
území, zvláště v době, kdy v sousedním Německu sílí snahy
po zápisu „krajiny podstávkových domů“ na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. obrázek 43
41. Rámová kolna z oblasti Chebska, dokládající virtuózní
tesařskou práci v 18. století (Velká Šitboř CH, čp. 4, 2004)
východních Čech), na Chebsku zase křížení pásků, v tomto
případě dokládající virtuozitu a skvělou úroveň tesařského
řemesla regionu. I další druhy staveb mohou mít výjimečně
navenek přiznanou rámovou konstrukci. Vzácně se tak setkáme se stodolami – opět zejména na Chebsku; doloženy i z
Litomyšlska (Trstěnice, zde dokonce se zdvojenými pásky,
což může být vliv v regionu obvyklých podstávkových konstrukcí). Konečně na českém venkově se setkáme s velkým
množstvím vysloveně utilitárních rámových staveb (kůlny,
přístřešky apod.), jejichž konstrukční řešení ovšem většinou
již nedosahuje vysokého standardu výše uvedených tesařských konstrukcí. obrázek 40, 41, 42
Podpůrné rámové konstrukce, mezi něž patří nejen severočeské podstávky, ale také podsíně, kolny apod., tvoří specifickou skupinu stavebních detailů, formujících vzhled i prostorové utváření staveb lidové architektury na našem území.
Jako takové by měly být předmětem našeho zájmu, který by
se neměl zaměřovat jen na konstrukčně a výtvarně nejvyspělejší projevy podstávkových konstrukcí, ale i na konstrukce
jednoduché, a zdánlivě prosté, neboť i ty tvoří součást stavebního dědictví naší lidové architektury. Bylo by osudovou
43. Patrový hrázděný dům s podstávkou z oblasti Saska,
přiléhající k naší hranici (Obercunnersdorf, spolková země
Sasko)
Sborník 2009
13
Příklady průzkumů a obnovy vesnických domů s
podstávkou na pomezí sSeverních Čech, Polska a
Saska
Úvodem
Oblast s větším počtem dochovaných venkovských domů
s podstávkou, označovaná dnes v rámci popularizace jako
Krajina podstávkových domů (Umgebindeland), v návaznosti
na severočeské pohraničí Ústeckého a Libereckého kraje zahrnuje německé oblasti jižní a severní Horní Lužice, především však saské okresy Bautzen a Löbau-Zittau, dále pak na
západě oblast Saského Švýcarska v okolí Labského údolí a na
východě přilehlý region Dolního Slezska v Polsku, především
okolí Bogatynie. V německých regionech je v posledních letech bohatě rozvíjena široká iniciativa v péči o dokumentaci,
poznání a obnovu tohoto tradičního venkovského stavitelství
a v rámci rozličných dotačních a regionálních rozvojových
programů a soukromých i státních dotačních příspěvků bylo
vykonáno mnoho práce na popularizaci tohoto fenoménu, což
přináší celé řadě konkrétních objektů, vesnických souborů a
potažmo celé oblasti mnoho dobrého. V návaznosti na předchozí badatelskou a dokumentační činnost předchozích generací (např. badatel Karl Bernert) pokračuje v dokumentaci
a průzkumu a zároveň ve stavebně technickém servisu pro
opravu a obnovu domů s podstávkou samostatné pracoviště
na vysoké technické škole v Zittau, které vede Prof. Christian
Schurig. Jednotlivci i místní spolky a sdružení nadšenců i odborníků pak ve vzájemné spolupráci podporují oživení tradičních řemesel, které souvisejí s opravou dřevěných a hliněných
konstrukcí domů, posilují místní tradice a sounáležitost s regionem a iniciují též opravu dosud chátrajících a nevyužitých
objektů lidového stavitelství. Několik následujících příkladů
zajímavých objektů může posloužit jako pozvání k návštěvě
a inspiraci:
Neusalza – Spremberg, tzv. „Reiterhaus“
Hugenottenhaus v Ebersbachu z roku 1602
V městečku Neusalza-Spremberg (Zittauer Strasse 37)
hned za hranicemi Šluknovského výběžku nalezneme na
břehu řeky Sprévy malebný dům s doškovou střechou zvaný
„Reiterhaus“, s vyobrazením jezdce na koni na bočním štítu.
Jedná se o patrovou chalupu s dispozicí do háku, jejíž nejstarší část pochází údajně z roku 1660, dalšími přestavbami
objekt prošel v 18. století a boční křídlo s roubenou světničkou v patře bylo přistavěno roku 1800. Zvláště pozoruhodné
jsou relikty starší formy konstrukce podstávky nad stěnami
roubené světnice, hrázděné stěny patra s ondřejskými kříži a
v krovu částečně dochovaný dřevohliněný dymník. Již v roce
1939 byl objekt zařazen do zemského seznamu kulturních památek, připravovalo se zde zřízení muzejní expozice, tento
záměr byl však realizován díky poválečným událostem až
roku 1964 otevřením tzv. „Heimatstube“. V 80. letech prošel
opravou a novým uspořádáním vlastivědné expozice v celém
objektu, která názornou formou přibližuje někdejší život a řemeslo v tomto regionu.
Ebersbach, „Hugenottenhaus“
Reiterhaus v Neusalza-Spremberg s vlastivědnou expozicí
14
Sborník 2009
Za hraničním přechodem městečka Jiříkov u Rumburku
zve k návštěvě venkovské městečko Ebersbach plné desítek
dochovaných hrázděných domů s podstávkou, a právě zde se
též dochoval archaický dům zvaný „ Dům Hugenotů“ (Oststrasse 30), který je uváděn s dobou vzniku roku 1602/1603
jako nejstarší dům s podstávkou v saské Lužici. Lidové pojmenování domu má své historické jádro patrně v tom, že dům
kdysi obývala rodina, která přicestovala z Francie. Patrový
hrázděný dům v blízkosti potoka stojí za pozornost především
díky svému konstrukčnímu řešení, kdy vnější stěny jsou tvořeny vysokými štenýři, tj. dřevěnými sloupy, které procházejí
z přízemí do patra a jsou provázány s vodorovnými trámy
pomocí diagonálních prvků v podobě ondřejských křížů, přičemž podobně jsou řešeny i některé stěny v interiéru, kde di-
Informační centrum Parallehof v Seifhennersdorfu v průběhu opravy
agonální zavětrování stěn je plynule provázáno s konstrukcí
krovu. Dům byl obýván do roku 1980, kdy přední část se světnicí, mladší podstávkou a částí patra byla značně poškozena
požárem a v obci se poté tehdy vedly bouřlivé spory, zda má
být objekt demolován nebo opraven. Dům byl již zaměřen
před demolicí a vyňat ze seznamu památek a až v poslední
chvíli i proti vůli starosty objekt získal díky podpoře dalších
zainteresovaných odborníků do vlastnictví mladý tesař Bernd
Friedrich, který v 90. letech s pomocí prostředků z nadací
památkové péče provedl opravu krovu a novou šindelovou
krytinu včetně šindelové kuželové stříšky dřevohliněného
dymníku. Další etapa obnovy však nebyla bohužel dosud realizována a objekt bývá přístupný pouze při každoročním květnovém Dni otevřených podstávkových domů.
Ebersbach, „Alte Mangel“
Monumentální objekt starého mandlu v Ebersbachu (Georgswalder Strasse 1) je pozoruhodný především svým typologickým řešením, které spojuje v jednom traktu trojdílnou
dispozici se síní a dvěma roubenými světnicemi a v druhém
traktu velký hrázděný prostor pro zařízení mandlu. Na tkalcovských stavech v roubených světnicích místních chalup
se vyrábělo lněné plátno a právě existence tohoto domu se
stala symbolem boje venkovského řemesla proti městským
cechům. Mandl si totiž nechal postavit obchodník s plátnem
faktor Christian Conrad Gerathewohl, původně syn ebersbašského domkáře a ševce, který si navzdory protivenství ze
strany městského žitavského cechu vydobil zřízení vlastního
mandlu ke zušlechťování v regionu vyráběného plátna, které
pak prodával až v Holandsku. Objekt byl dokončen a uveden do provozu roku 1782 a jako mandl fungoval jen do roku
1800, tedy jen krátce po smrti jeho zakladatele, poté až do
roku 1992 sloužil pouze jako obytný dům. Ozdobou mohutného v patře hrázděného domu jsou barokně profilované sloupky podstávek kolem přízemní roubené části, na jednom štítu
zaujme velký zásobovací otvor do bývalého skladu plátna
v podkroví, krytý přesahem široké polovalbové střechy. Po
pečlivě provedené obnově, kterou vedl architekt Knut Wolf
z Jonsdorfu (autor řady dalších citlivých oprav podstávkových
domů v regionu), dnes objekt slouží kulturním a vzdělávacím
účelům, v prostoru bývalého mandlu byl zřízen přednáškový
sál, kde mimo jiné je každoročně vyhlašována cena v soutěži
o nejlepší obnovu podstávkového domu v regionu
Seifhennersdorf, tzv. „Parallelhof“
V půvabné údolní vesnici Seifhennersdorf (Nordstrasse
47), která se táhne podél říčky Mandavy hned za česko-německou hranicí u Rumburku, se v současnosti dokončuje náročná oprava bývalé selské usedlosti zvané Parallelhof v rámci projektu „Gesundes Wohnhaus“ („Zdravé obydlí“), jehož
iniciátorem je pan Sigfried Hartig z Löbau. Projekt obnovy
zahrnuje vznik turistického informačního centra, archivu,
mediatéky a výstavních a konferenčních prostor. V průběhu oprav hrázděných stěn objektu a špýcharu jsou pořádány
workshopy a praktické semináře práce se dřevem a hlínou a i
po dokončení je počítáno s provozem ukázkových dílen tradičních řemesel a zřízením české, německé a polské regionální kanceláře krajiny podstávkových domů.
Uvedené příklady jsou jen jedny z desítek hodnotných objektů lidových staveb s podstávkou v německých regionech,
které prošly v posledních letech více či méně podařenou
opravou, obnovou a oživením a zasloužilo by se pohovořit
i o dalších a nechat si vyprávět konkrétní příběhy, které provázely proces obnovy, které nám často připomenou problémy
a úskalí, se kterými se setkáváme v památkové péči v naší
zemi.
Polsko
Dům ze zaniklé polské obce Wigancice transferovaný do Zhořelce
V přilehlém pohraničním apendixu polského území kolem
města Bogatynie, sevřeného mezi český Frýdlantský výběžek
a česko-polskou hranici tvořenou tokem řeky Nisy, zanikla
v minulém století řada vesnic s hodnotnou zástavbou domů
s podstávkami v souvislosti s povrchovou uhelnou těžbou a
poslední dochované objekty se nacházejí především v okolí
obce Dzialoszyn a v samotném městečku Bogatynia, přičemž
přestože se dochovaly s velkou mírou autentických detailů a
konstrukcí, jsou zatím většinou v žalostném stavebně-technickém stavu a příkladné obnovy se jich dočkalo zatím jen
nemnoho. Z téměř zaniklé polské vesnice Wigancice, kde stávalo řada hodnotných objektů se štenýřovou konstrukcí podstávek s ondřejskými kříži, se podařilo transferovat alespoň
Sborník 2009
15
jeden výstavní patrový hrázděný dům s barokně profilovanou
podstávkou a znovu postavit v blízkosti polského Zhořelce.
Severní Čechy
Na českém území v Libereckém a Ústeckém kraji se navzdory poválečnému odsunu a vyhnání německého obyvatelstva, které po staletí utvářelo kulturní podobu severních
Čech, též dochovaly v řadě oblastí a sídel hodnotné soubory
i pozoruhodné objekty domů s podstávkami, a to často především díky fenoménu chalupaření a velkému úsilí jednotlivců,
kteří často již velmi zchátralé chalupy zachránili před úplným
zánikem a u řadě domů se podařilo zachovat i tradiční ráz a
řemeslné provedení tradičního stavitelství bez ohledu na to,
zda byly zapsány v seznamu kulturních památek či nikoliv.
Důležitým příkladem a vzorem bylo jistě založení, rozvoj a
pokračující aktivity skanzenu v Zubnicích u Ústí nad Labem
a také národopisné oddělení českolipského vlastivědného
muzea v Kravařích-Vísce a ve spolupráci s řadou odborníků a památkářů a muzejníků se podařilo též zdokumentovat
a zachránit řadu cenných objektů a zařadit pod památkovou
ochranu další stavby i celé vesnice. Na druhé straně stále
existují ohrožené a devastované objekty, mnoho venkovských
staveb bylo znehodnoceno necitlivými přestavbami a adaptacemi a krajinný ráz a charakter sídel byl narušen nevhodnými
novostavbami.
Na Liberecku a Frýdlantsku svůj zájem o obnovu tradičních řemesel a opravu venkovských staveb projevují některá
ekologická a regionální zájmová sdružení, jako je „Lunária“
v Jindřichovicích pod Smrkem, iniciativa „Český svět“ v Dolní Řasnici, „Tradiční dům“ v Uhelné či usedlost ve Zdislavě
v Podještědí. Ve Šluknovském výběžku pokračuje ve své již
dlouholeté činnosti Společnost pro trvale udržitelný rozvoj
Šluknovska, která provedla pasportizaci domů s podstávkou
v obcích svého regionu a v současné době v rámci česko-německé grantové spolupráce realizuje obnovu domu v Lipové
u Šluknova, kde vznikne regionální informační, výstavní a
konferenční centrum Krajiny postávkových domů. Svou výstavní, publikační a dokumentační činností přispěli k popularizaci místního lidového stavitelství též pracovníci Národního parku České Švýcarsko s novým informačním centrem
v Krásné Lípě.
Podobně jako na Frýdlantsku, tak i např. v Českém středohoří přicházejí na venkov mladí lidé, kteří obnovují chátrající
usedlosti a chalupy, rozhodli se žít na venkově natrvalo a někteří projevují též zájem o tradiční způsob života na venkově
a obnovu řemesel, tradic a kulturního života na vsi. Příkladem může být vesnická památková zóna Merboltice v kopcích mezi Děčínem a Českou Lípou, kde jednu z velkých
památkově chráněných usedlostí pojmenovanou nyní „Hospodářství pod Strážným vrchem“ postupně obnovuje mladá
rodina s dětmi, kteří si pořídili stádo koz a věnují se mimo
jiné výrobě a prodejem kozích sýrů v nové sýrárně zřízené
v části původní dřevěné stodoly.
Objevování historie své obce, regionu a vztahu ke krajině
jsou dobrým znamením pro ochranu a obnovu dochovaného
bohatství lidového stavitelství a památkovou péči vůbec. Posílení všeobecné popularizace a společenského vědomí hodnoty tohoto kulturního dědictví a jeho potenciálu jsou jistě
velmi potřebné nejen pro turistický ruch, ale pro samotnou
16
Sborník 2009
Hospodářství pod Strážným vrchem s kozí farmou v Merbolticích
identitu a regionální rozvoj a nastíněné aktivity saských kolegů v Krajině podstávkových domů nám mohou být povzbuzením a inspirací a pozváním k užší mezinárodní spolupráci při
dokumentaci a obnově venkovských stavitelských památek na
našem území. K tomu je potřebná vzájemná komunikace mezi
jednotlivými občanskými sdruženími, památkovými ústavy,
muzejními pracovišti i zainteresovanými jednotlivci, přičemž
též Ústav památkové péče na Fakultě architektury ČVUT v
Praze má zájem na tom, aby se tato spolupráce rozvíjela a
přispěla k péči o dochovaný fond venkovského stavitelství a
prostředí venkova vůbec.
Vybraná literatura:
Kolektiv autorů: Umgebinde, Eine einzigartige Bauweise im
Dreiländereck
Deutschland – Polen - Tschechien, Die Blauen
Bücher, 2007
Hammer, Manfred: Bauernhäuser, Bauernhöfe, Dörfer – Band 6:
Kreis Löbau-Zittau,
Dresden 2009.
www.umgebindeland.de – trojjazyčný informační portál o Krajině podstávkových domů.
Autor se dlouhodobě věnuje problematice lidového stavitelství
této oblasti a uvítá konstruktivní připomínky a podněty ke spolupráci.
Email: [email protected], web: http://pamatky-facvut.cz/
„Úspěch v nespěchu“ – ostražitost při obnově
Po několika letech obnovy roubeného podstávkového domu mohu na úvod následujícího příspěvku snad jen pouze odcitovat Jana Amose Komenského: Veškeré
kvaltování toliko pro hovado dobré jest. K tomu budiž dodáno, že dříve, než je památkář vpuštěn do terénu, kde má metodicky vést majitele podobných nemovitostí,
měl by nejprve sám na svou vlastní kůži zakusit, co taková oprava skutečně obnáší.
Každý dům je potenciální archeologickou lokalitou
Majitel nemovitosti by měl být připraven, že v kterékoliv fázi obnovy může
být jeho práce pozdržena nečekanými nálezy a to i v případě, že byl před obnovou
zpracován stavebně-historický průzkum, či jiné (památkáři vítané a investory nenáviděné) podklady. Dobrý památkář by tedy měl umět nejen správně naformulovat
podmínky obnovy domu, ale též předem psychologicky citlivě motivovat majitele
k obezřetnosti a ochotě kdykoliv akci přerušit. Obhájení této pozice je v praxi možné pouze tehdy, je-li pracovník památkové péče dostatečně asertivní, diplomatický
a vybavený alespoň základní znalostí historie lokality. Jinak může být snadno „převálcován“ tvrzením, že zbytečně zdržuje stavbu a majiteli tak vzniká újma. V případě preventivní přípravy na komplikace, podložené historickými fakty, lze leckdy
„strávit“ vyvstalou pracovní pauzu, ať je v dané chvíli jakkoliv nevhod.
Příklad z osobní zkušenosti. Podstávkový dům U Kapličky 33/1 (pův. Březová
ul.) v Děčíně na Starém Městě jsme zakoupili začátkem léta 2004 s tím, že jsme
nuceni se do něj nejpozději v listopadu nastěhovat. Objekt byl v neutěšeném stavu. Kromě očekávaných problémů (degradované trámy atd.) nenabízel ani obvyklý
komfort: vedení elektrického proudu muselo být hned na počátku odpojeno, jelikož
bylo vedeno skrze trámy ve zvonkových drátech (místy již zbavených izolace). Voda
tekla pouze studená, z jediného kohoutku v síni, odtok byl problematický (jak bylo
následně zjištěno, byla voda svedena do mělce založeného starého vlajkového stožáru). WC bylo nefunkční, kanalizace byla špatně vyspádovaná a opět nedostatečné
světlosti. Protože areál domu je ohraničen budovami panelového sídliště, prodejního
areálu firmy Armex a ZŠ nezbylo, než před provedením výkopu a položením nové
kanalizace používat nočník. V takovéto situaci se dá říci, že důvod ke spěchu je
vcelku oprávněný.
Pohled na dům U Kapličky v Děčíně před
obnovou
Hospodářská část (bývalá stodůlka)
v roce 2004
Již před započetím prací bylo zřejmé, že mohou nastat komplikace. První písemná zmínka o usedlosti se zachovala v děčínské městské knize k roku 1582 a mimo
jiné v ní bylo řečeno: „Heusel In der aldtstadt, bey der Bartholomei Kirche gelegen“
(Domek na Starém Městě, ležící u kostela sv. Bartoloměje)… Když jsme krátce
po nabytí domku začali kopat novou vodovodní přípojku, již po pár metrech jsme
narazili na masivní zeď z pískovcových kvádrů. Jelikož kostel sv. Bartoloměje je nezodpovězenou otázkou minulosti Děčína (není znám ani čas, kdy sloužil své funkci
- liturgickým účelům přestal sloužit dříve, než začínají nejstarší dochované erekční
knihy – ani jeho podoba a přesná poloha), byl přivolán archeolog z Archeologického ústavu památkové péče Severozápadních Čech v Mostě. Následoval záchranný
archeologický průzkum, který byl dokončen až pozdě na podzim, dva týdny před
stěhováním.
Protože bylo nutné i uvnitř domu rozkrýt podlahy a vyhloubit rozvod kanalizace a vody, bylo uznáno za vhodné rozšířit archeologický výzkum i do interiéru.
Výsledek? Pro uživatele domu byla tato akce v prvním období samo sebou citelně
nepříjemná. Díky zdržení se podařilo osadit funkční WC až v den stěhování a řada
dalších, pro život v domě nutných prací musela být odložena až na další sezónu.
Z hlediska historické výpovědi místa se však podařilo nalézt řadu cenných artefaktů:
od pozůstatku objektu ze 14. století (s nálezem polychromované hračky jezdce z pálené keramiky), úlomků gotické keramiky, zdobené radýlkem a renesančních kachlů
s griffy - až po architektonické prvky (pískovcové okenní ostění cca z 15. stol.) či
torzo náhrobníku (cca poslední třetina 13. stol.), druhotně použitých při založení
chlebové pece. Význam archeologického výzkumu však měl svůj nesporný význam
úlomky keramiky z archeologického
výzkumu v r. 2004
Sborník 2009
17
i pro obnovu domu, byť až v následujícím období. Díky sondám (a též o rok později
i provedenému odporovému měření lokality) vyšlo najevo, že dům byl založen v těsné blízkosti probíhající masivní stěny (šířka zdiva cca 1,5 m). Protože v minulosti
došlo ke konstrukčnímu pozměnění krovu a zkrácení námětků, veškerá voda, která
stékala ze střechy, tak byla směrována pod obvodovou stěnu výměnkové světničky.
K vyřešení trvalého zavlhčení této stěny (zděné pouze na hlínu!) bylo nakonec nutné
zhotovit jílovou izolaci, která byla přetažena přes historické zdivo a odvést vodu od
objektu (kromě toho bylo samozřejmě nutné i opětovně prodloužit přesah střechy a
vydláždit sespádované okapové chodníčky).
V neposlední řadě měly komplikace, spojené s archeologickým výzkumem ten
význam, že všechny práce, které se v domku odehrávaly a odehrávají, jsou vždy
prováděny s ohledem na možný nález hmotných artefaktů. Při zásahu do zemní části
je zemina odebírána opatrně, po vrstvách, poté přebírána či prosévána a nálezy shromažďovány k posouzení archeologem.
Jezdec z pálené hlíny, 14. stol.
Skutečnost, že všechny objekty v intravilánu (byť by i pocházely z nedávné doby)
mohou stát na cenném archeologickém areálu, není bohužel zakotvena v povědomí
všech majitelů. I o tom vydal svědectví domek U Kapličky… Prodejce nemovitosti
(sousedící firma Armex) nám při transakci nabídla nádavkem „kvalitní zeminu“,
kterou shrnula při terénních úpravách svého dvora. První dvě „zahradnické sezóny“
jsem takto vytvořené záhonky vždy plela s dvojími nádobami; prvá byla na plevel a
druhá na keramiku. Po nashromáždění 2 – 3 věder byl vždy přizván archeolog „aby
si vybral“. Nejstarší střepy pocházely ze 13. století. Zdarma získanou zeminu jsem
dodnes zcela archeologicky nevyplela.
Úpornost obrany
Pískovcové okenní ostění ze základů
bývalé chlebové pece
Druhotně použité torzo náhrobníku
Každý objekt má své symbolické „kóty“, z nichž nelze ustupovat. V případě
domku U Kapličky byl jednou z nich dřevohliněný dymník v síni. Jak již bylo řečeno, stěhování proběhlo v listopadu. Jediným zdrojem tepla v domě byla kamínka ve
světnici, kterými se topilo přímo do komína. Vyústění dymníku v síni bylo zakryto
poklopem, z něhož jsme po otevření vyvezli dvě kolečka stavební suti a dehtových
krust. Stěny kouřovodu však byly ve stavu, že nebylo bezpečné nadále komín používat stejným způsobem. Protože jsme však byli rozhodnuti nebudovat v objektu
žádné ústřední topení a zůstat věrni starému řešení, bylo nutné nechat dřevohliněný
komín vyvložkovat.
Nalézt firmu, která by byla ochotná se tohoto úkolu zhostit, nebylo snadné. Kominické firmy nabízely jediné řešení - komín vybořit a postavit nový, tahový komín. Jinak prý nelze vyhovět protipožárním normám. Nicméně ani firmy, doporučené referátem kultury, které již měly mít s podobnými pracemi zkušenost, odmítaly
vzít zakázku („máte krásný komín, do toho nejdeme“). Protože jsme však vytrvale
pátrali, podařilo se nakonec nalézt dvojici kominíka – zámečníky, kteří problém
přijali jako výzvu. Na naše naléhání nakonec řemeslníci ustoupili i od navrženého
„kompromisního řešení“, že bude nutné prostavět dymník šachtou až k podlaze síně.
Po přeměření a propočítání bylo vedení zalomeno skrze zeď do prostoru koupelny
(v minulosti vybudované v místech chlebové pece), kde byl nainstalován i vybírací
otvor na saze. Díky tomu zůstal neporušený kout s dymníkem a přikládacími otvory
do pece a sporáku v síni. Pro osazení jednotlivých dílů vložky v zalomeném kouřovodu bylo nutné ve vrcholové části (v prostoru půdy), proříznout roubenou stěnu
komínu. Po dokončení instalace bylo roubení obnoveno a opět natlučeno mazanicí.
Boj o každý trám
Velká část trámů (a prken), která bývá při obnovách roubených domů vyměňována, je nahrazována zbytečně a dá se po dobrém chemickém ošetření a konzervaci
ponechat na svém místě. Výjimkou tvoří jen staticky namáhané části (např. u krovu
či sloupky podstávek).
Odporové měření v areálu domu
18
Sborník 2009
Při obnově roubené stěny se vyplatí důkladná příprava. I v případě, že se trámy
jeví na pohled zdravě a vymazávky jsou kompaktní, je dobré začít kompletním od-
strojením, tedy vyjmutím všech vymazávek. Jinak nelze získat představu o skutečném stavu dřeva. Získanou mazaninu (ale i zvířecí srst, byla-li použita na utěsnění
spár) je dobré uschovat a následně po dokončení konzervace znovu použít.
Po vyčištění spár a povrchu, bohužel často vyjde najevo, že „zdravé trámy“ mají
pouze zachované líce, zatímco vnitřek je zcela degradován hnilobou, popř. hmyzem. Pokud je dříví poškozené jen malou měrou, je možné po insekticidním ošetření napustit trámy roztokem kalafuny (v toluenu, či terpentinovém oleji). Větrat!!!
V případě hloubkového poškození je možné trám ztužit následujícím způsobem:
1.
Odstranit všechny drobné zbytky, piliny a požerky hmyzu
2.
Napustit dřevo epoxidem (velmi se osvědčil dvousložkový od firmy Remmers,
který lze aplikovat i z pohledových stran s tím, že je nutné povrch po aplikaci
rychle otřít toluenem)
3.
Vyplnit dutiny tmelem (např. výše uvedený epoxid + dřevěné piliny)
Stav síně před obnovou
Vymazávání spár mezi trámy
Vždy mě dobře vyladí, když si v odborné literatuře přečtu přesné složení mazaniny - kolik procent slámy a ostřiva vmísit do konkrétního objemu hlíny. Škoda, že
to nevěděli naši předchůdci, kteří přesto úspěšně vymazávali spáry mezi trámy a
natloukali celé stěny mazaninou.
Každá hlína má své specifické vlastnosti a chová se zcela jinak. Ve starých (a
kompaktních!) vymazávkách lze nalézt části, které se spíše podobají povříslům, namočeným v hlíně, ale i místa, kde viditelně nebylo použito žádné přísady, dokonce
ani armování slámou – přesto hmota po vyschnutí nerozpraskala. Obecně lze říct, že
čím více se podaří do hmoty vmíchat slámy, tím větší je naděje, že mazanina nerozpuká. Díky tomu, že hliněná směs je recyklovatelná, není nutné mít obavy z neúspěchu. U nevyzkoušené hlíny se lze řídit pravidlem „pokus – omyl“. Pokud výsledek
neodpovídá představám, lze vymazávku znovu zvlhčit a zvýšit množství přísad.
Vložkování komína
Povědomí, že tlaky smršťující se hlíny dokáže rozložit pouze armování slámou,
není zcela oprávněné. Experimentálně bylo použito i některých druhů trav (např.
čalounické ostřice) a bylo dosaženo stejně kvalitního výsledku. Dokonce se s takovouto směsí pracovalo lépe v případě, že bylo nutné provázat morfologicky „živé“
části a přitom dosáhnout uhlazenějšího povrchu (např. finální povrch otopné stěny
v síni). Využití náhradního armování nelze doporučit jen v případech, kdy sláma
plní i jinou funkci, než pouze rozložení tlaku (např. při rekonstrukcích hliněných
stropů).
Při vhodném výběru hlíny obvykle není nutné přidávat do směsi ostřivo; zcela
postačí sláma. Ještě jedna drobná poznámka k obsahu směsi mazaniny. Tradičně
uváděné komponenty jsou holou teorií na bohatém stromu života. V rozpuštěné
směsi ze starých vymazávek (př. vepřovic atp.) lze nalézt pestré množství materiálů a předmětů – nejčastěji zvířecích kostí, skleněných střepů, tkanin i podobných
„perliček“, jakými byl např. kovový řetízek od špuntu umyvadla. Některé z nálezků
mohou být i historicky cenné. Není nikterak neobvyklé, že se v mazanině objevují i
střepy staré keramiky. Bohužel však již nemají vysokou vypovídací hodnotu, jelikož
zdroj hlíny nebývá obvykle znám.
Proříznutí tělesa kouřovodu
Nešvar nahrazovat spárování mazaninou izolační pěnou – je ahistorickým zvěrstvem a technologickým diletantstvím, které vede k rychlejší degradaci trámů.
Obavy z nedostatečného vyplnění spár jsou zbytečné. Bez obav lze i v současnosti
používat před omazáním „historický izolační materiál“ - přírodní mech. Pokud je
čerstvě utržený, dá se lehce zatlačovat špachtlí i do úzkých škvír a výborně se na
něj kotví mazanina.
K finálnímu obílení vymazávek a hliněných stěn v interiéru: není bezpodmínečně nutné. Pokud je mazanina dobře zpracována, je dostatečně odolná a nedrolí se.
Při zachování surového povrchu pak lze rychle a lacině „vymalovat“ – stačí pouze
stěnu osmýčit a omýt smetáčkem vodou.
Po obnově roubení a omazání
Sborník 2009
19
K dendrochronologickým průzkumům
Síň po obnově
Světnice, betonová přizdívka u otopné
stěny
Otázky: „Jak starý je tento dům?“ by měly být směřovány Bohu všemohoucímu,
nikoliv pozemským červům - a to i v případě, že byl zpracován stavebně-historický
i dendrochronologický průzkum. Příklad? U podstávkového domu U Kapličky 33
v Děčíně byly provedeny dendrochronologické průzkumy dva. Díky tomu lze říct,
že pohledově kompaktní roubené stavení má světnici postavenou z trámů, kácených
v roce 1787, výměnkovou světničku z 30. let 19. století a chlévní část z dříví káceného buď na podzim roku 1580 nebo na jaře 1581. Matematicky by šlo hodnoty
sečíst, zprůměrňovat – a výsledek by byl zcela k ničemu. Jen jako raritu uveďme,
že se při konzervaci trámů domu podařilo dokonce i „písemně potvrdit“ část výsledků průzkumu. Ve starší části domu – v komůrce nad chlévem - bylo při odstrojování vymazávek vyškrábáno i povrchové přemazání trhliny trámu. Za hlínou byl
v hloubce nalezen složený tiket státní loterie, slosovatelné v listopadu 1787 – tedy
v roce, kdy bylo káceno dříví na světnici v mladší části domu.
Při pátrání po stáří domu se však nelze zaklínat ani datací nejstarších trámů – a to
nejen pro známé příběhy, kdy bylo stavební dříví několik (občas i několik desítek)
let uskladněno, než se přistoupilo k realizaci stavby. V účtech velkostatků totiž tvoří
nezřídka tradiční položku příjmy z licitace starého dříví ze zrušených objektů, které
kupovali nejen na topivo, ale i na své stavby poddaní. Jeden příklad za všechny. Při
stavbě lesovny v Rynarticích v letech 1841 – 1842 bylo prodáno „nepoužitelné dříví“, z něhož byly postaveny dva poddanské domky. Ani vrchnost nebyla rozmařilá.
Z dekretů a nařízení se lze dozvědět, že maximum dosud zachovalého materiálu
používala do novostaveb. A to nikoli pouze dříví, ale i cihly, kování a další části
rozebírané stavby. Proto je dobré přistupovat s opatrností i k výsledkům dendrochronologického průzkumu (a též kriticky k datování dle kovářských prvků).
Závěrem
Stav po vybourání přizdívky
Všem, kdo se chystají do podobného experimentu s vlastní trpělivostí radím
jediné: než začnete s obnovou domu, vytvořte si v nejbližším okolí plochu, která nebude v následujících letech vyžadovat žádnou zvláštní péči - např. trávník. Jakmile
ucítíte, že je toho na vás moc a že si na práci raději najmete firmu – je čas vyjít před
práh, podívat se na trávu a pak se poslušně vrátit zpátky k rozdělanému dílu. Největší škody, kterých se na historickém domě můžete dopustit, jsou ty, které vznikly
spěchem a zbytečně velkým obnosem volných peněz.
Stav po doplnění poškozených částí
otopné stěny mazaninou a otevření
zazděného výklenku (pravděpodobně
pozůstatku starého okenního otvoru,
zaplentovaného při výstavbě výměnkové
světničky)
„Domácí archeologie“ – nález
z prostoru pod žebříkovými schody
20
Sborník 2009
Dobová fotografie z 30. let 20. století. V místech zaniklého
kostela sv. Bartoloměje vyrostla začátkem 18. století kaple
Nejsv. Trojice (zbořena v 60. letech 20. stol.)
Tiket loterie z r. 1787, uschovaný za vymazávkou škvíry trámu
světničky
V kmeni jasanu, který byl určen k pokácení, byla vysekána
nika pro obraz Nejsv. Trojice, jako upomínka patrocinia kaple.
Městský úřad po dlouhých peripetiích svolil k návratu k
historickému názvu ulička – z Březové (poté Ploučnické) na ulici
U Kapličky.
Sborník 2009
21
Dokumentace podstávkového domu v „Pražské sbírce
německých lidových písní“ uložené v Etnologickém
ústavu Akademie věd čr, v. v. i.*
Úvodem o sbírce „FNO“
Pražská sbírka německých lidových
písní (Šisler a kol. 2001) uchovává v 76
kartonech zejména záznamy lidových písní, ale i zvyků, obyčejů, tanců, lidového
divadla, léčitelství a dalších částí tradiční,
hlavně duchovní lidové kultury sudetských
Němců žijících převážně v hraničních oblastech Čech, Moravy a Slezska. Lidové
stavitelství je zde zachyceno jen okrajově
a spíš nahodile. Sbírka vznikala ve čtyřech
etapách a je spojena s činností těchto institucí.
Nejprve Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách1, která byla založena v roce 1891, pod vedením
Adolfa Hauffena2 zorganizovala v letech
1894–1900 sběratelskou akci3. Základem
sbírky byly písemné odpovědi na Dotazník
ke sbírce lidového podání na území německy mluvících Čech (Deutch-Böhmen).
Materiály sbírali převážně místní učitelé,
kteří nejenže důvěrně znali prostředí, ale
č. 1 – Mikulášovice – řemeslnický dům. Foto: neznámý autor (A. König ?), konec
19. století.
ovládali i místní dialekt, techniku notového zápisu a někdy i
těsnopis. Výsledkem byl vedle více než tisíce lidových písní
a několika set melodií i soubor jiných hodnotných národopisných a folkloristických materiálů.
V letech 1906–1918 vznikla v souvislosti s rozsáhlým projektem Lidová píseň v Rakousku4 nejobsažnější část sbírky.
Organizovalo ho Rakouské ministerstvo kultu a vyučování,
které podpořilo sběr a vydání veškeré lidové poezie a hudby
rakouských národů. V českých zemích působily vedle dvou
českých také dva německé výbory, jejichž předsedy byli v Čechách A. Hauffen, na Moravě a ve Slezsku to byl Josef Götz5.
V důsledku válečných událostí a po nich následujícího pádu
monarchie nedošlo k vydání žádného svazku připravovaného
díla.
č. 2 – Mikulášovice – dům obchodníka s dřevem. Foto: neznámý
autor (A. König ?), konec 19. století.
Po vzniku Československé republiky byl v roce 1919 zřízen v Praze Státní ústav pro lidovou píseň, který pokračoval
1 Die Gessellschaft zur Förderung deutscher Wissenschft, Kunst und Literatur in Böhmen. Více: Spurný 2002.
2 Adolf Hauffen (1863–1930), německý literární historik a národopisec, profesor na německé univerzitě v Praze, byl také členem hlavního vedoucího výboru ve Vídni.
3 Podnětem se stala recenze písňové sbírky Aloise Hruschky a Wendelina Toischera z roku 1891 a o tři roky mladší článek téhož autora o německé lidové písni v Rakousku.
4 Das Volkslied in Österreich. Volkspoezie und Volksmusik der in Österreich lebenden Völker herausgegeben vom k. k. Ministerium für Kultus und Uterricht. Více: Thořová 2006;
Tyllner – Suchomelová 2005: 11–37; Od pracovního výboru... 1995.
5 Původním jménem Josef Žák /Žak, Zak/ (1855–1918), sbormistr, učitel hudby a sběratel z Brna.
*Příspěvek vznikl v rámci výzkumného záměru AV0Z90580513, zpracovávaného v Etnologickém ústavu AV ČR, v.v.i.
v oddělení SVI.
22
Sborník 2009
v předchozím projektu, ale bez dohledu vídeňské řídící komise. V roce 1922 se stal jeho součástí sjednocený a dodatečně ustanovený německý výbor, který vedl do roku 1930 opět
A. Hauffen6. Po jeho smrti převzal vedení výboru Gustav
Jungbauer7. Plán vydat šestidílnou edici německých lidových
písní z Čech přerušila válka.
Po vytvoření protektorátu Čechy a Morava v roce 1939
přešla sbírka zpět do majetku německé Společnosti věd a umění8 v Praze. Nařízením zastupujícího říšského protektora Reinharda Heidricha o založení Německé akademie věd9 v Praze
byly v roce 1941 završeny dlouholeté snahy o přetvoření společnosti na akademii. Tam přešla i tato sbírka (tzv. Německý
archiv lidových písní) a díky připojení i jiných sbírek vznikl
Archiv pro národopis a lidovou píseň.10 Sběratelská činnost
však byla během války silně utlumena.
č. 3 – Stará Oleška čp. 23. Foto: W. Bendel, 1897.
Po skončení 2. světové války byla Německá akademie věd
v Praze zrušena a její majetek, včetně archivních fondů, přešel do vlastnictví československého státu.11 Sbírka byla až do
počátku 50. let deponována v naprosto nevyhovujících podmínkách na půdě jedné z budov Československé akademie
věd. Teprve poté, co byla poškozena vodou zatékající ze střechy, bylo uloženo 35 balíků archiválií této sbírky do Ústavu
pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd.
Zejména z politických důvodů bylo možné se s obsahem
i stavem sbírky seznámit teprve v roce 1990. Díky prostředkům z nadace firmy Volkswagen došlo k uspořádání sbírky,
vytvoření inventární knihy, odkyselení a odplísnění celého
fondu a restaurování některých archiválií. Částečné zpracování písňových sběrů se uskutečnilo v kooperaci s Archivem
pro německou lidovou píseň ve Freiburku im Breisgau. Fond
byl ve starším období veden pod názvem FNO – fond německých oblastí, pod kterým jej obvykle vnímá i užší vědecká
veřejnost.
Objekt bádání
č. 4 – Stará Oleška čp. 23. Kresba: H. Ankert, 1897.
Na rozdíl od hlavní součásti fondu, jíž byly od počátku
folkloristické sběry a jimž byla postupně věnována pozornost
při zpracování – zvláště v období mezi světovými válkami a
nově, i když omezeně, v 90. letech 20. století12 – se doprovodným materiálům, shromažďovaným již od samém počátku
pořádání sběrů na konci 19. století, dosud nikdo soustavně
nevěnoval. Tento materiál je zpracován pouze pro potřeby
archivování, je k němu vypracován inventář, jednotlivé listy
však nejsou opatřeny signaturami. Fond je přístupný odborné
veřejnosti.
Pro námi sledovanou oblast podstávkového domu v severních Čechách jsou důležité materiály získané v prvních dvou
desetiletích existence sběrové akce, respektive z jejího prvního (1894–1900) a druhého (1906–1918) časového úseku. Podílelo se na ní patrně osm sběratelů, z nichž známe tři, další tři
6 Dalšími jeho členy byli Gustav Jungbauer, Anton Kohler, Heinrich Rietsch, Johan Tschinkel a Julius Janiczek. V roce 1927 přibyli do německého výboru noví dva členové
– národopisci PhDr. Josef Hanika a PhDr. Bruno Schier (Thořová 2006).
7 Gustav Jungbauer (1886–1942), národopisec a profesor německé univerzity v Praze. Vyvíjel činnost na celém území Československé republiky a získal též obsáhlou
pozůstalost brněnského sběratele Josefa Götze.
8 Deutsche Gesellschaft der Wisseschaften und Künste in Prag.
9 Akademie der Wissenchaften in Prag.
10 Das Archiv für Volkskunde und Volkslied.
Sborník 2009
23
jména patří fotografům (jednomu profesionálnímu a dvěma
amatérským), kteří se snad rovněž zapojili do folkloristické
činnosti. Veškeré prameny ze severních Čech celkem představují 5 kartonů archiválií; fotografický materiál a případné
kresby jsou obsahem jednoho kartonu (č. 27).
č. 5 – Horní Vítkov. Foto: neznámý autor, patrně konec 19.
století.
Nejvýznamnějším sběratelem byl Adolf König (3. 9. 1880
Liberec – 5. 5. 1967 Füssen), který svůj zájem soustředil na
oblast okolo Liberce, Liběchova, Stráže pod Ralskem, na
Šluknovsko a Frýdlantsko (Spurný 2000: 9–11). Jeho sbírka
„Vom Elbdurchbruch zum Iserquell“ počíná rokem 1896, je
doplněna fotografiemi a badatelskou zprávou z roku 1911
(Spurný 2002: 42). König fotograficky zachytil usedlosti v lokalitách v okolí Jablonného v Podještědí (Deutsch Gabel)13 a
Liberce (Reichenberg): Želízy (Schelesen), Mařenice (Grossmergthal), Lada (Laden), Zdislava (Schönbach) a několik
neupřesněných lokalit. (Kart. 27/inv. č. 606.)
Druhým nám známým sběratelem, jenž alespoň okrajově
věnoval pozornost také vesnickému stavitelství, byl litoměřický rodák Heinrich Ankert (17. 5. 1870 – 19. 5. 1954 Fulda)14,
povoláním archivář a první ředitel Městského muzea v Litoměřicích. Jeho zájem dokládá dopis z roku 1897 s nákresem
půdorysu a s popisem usedlosti čp. 23 ve Staré Olešce. (Kart.
27/inv. č. 609.)
Stejné lokalitě se věnoval rovněž další sběratel, amatérský fotograf, ale také sedlák, hostinský, kronikář a turista Willi (Wilhelm Georg) Bendel (15. 1. 1868 Stará Oleška
– 18. 4. 1944 Mikulášovice)15. Svými velmi kvalitními fotografiemi zachytil některé usedlosti ve Staré Olešce (Alt-Ohlisch) – včetně již zmíněného čp. 23, či v osadě Filipínky
(Filippineur), jež pořídil v roce 1897. (Tamtéž.)
č. 6 – Přední Lhota. Foto: M. Nowak, přelom 19./20. století.
U malého souboru fotografií z obce Krásný Buk (Schönbüchl – dnes součásti Krásné Lípy) zatím neznáme sběratele
ani fotografa. Na záběrech je kromě jedné drobné přízemní
roubené usedlosti s podstávkou zachyceno staré bělidlo s velkým patrovým obytným domem a dále stará škola. (Kart. 27,
inv. č. 611.)
Rovněž neznámý autor dokumentoval usedlosti v Horním
a Dolním Vítkově (Ober-Wittig, Unter-Wittig) a obci Hodky
(Hodek). (Kart. 27, inv. č. 613.)
č. 7 – Stará Oleška – usedlost Lindenhof. Foto: W. Bendel, konec
19. století.
Další soubor fotografií je z konce 19. století z okolí České Lípy a snímky jsou převážně od fotografa (sběratele ?)
F. Röslera: Sloup (Bürgstein) – hospoda „Fichtelschönke“,
Karba, Lada (Jägersdorf – dnes součást České Lípy), Svárov
(Schwora) a Velenice (Wellnitz). Výjimkou je další snímek
z obce Sloup, který pořídil drážďanský fotograf Hermann
Krone (14. 9. 1827 Vratislav – 17. 9. 1916 Drážďany)16 v roce 1892, a dva snímky – oba patrně z Markvartic (Markersdorf) od J. Himpana. (Kart. 27, inv. č. 615.)
Soubor pěti fotografií neznámého autora z oblasti Šluknovska zachycuje v obci Lipová (Hainspach) a Mikulášovi-
11 Stalo se tak na základě dekretu prezidenta republiky z roku 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku.
12 Spurný 2000; Tyllner 1995.
13 Identifikace německých názvů obcí viz: http://www.soalitomerice.cz/slovnik/slovnik.php?lang=cz.
14 http://www.duchcov.cz/noviny/200604/muzeum.htm.
15 http://www.scheufler.cz/data-1839-1918/scheufler-fotograf.html?photographer_id=41; http://nova-oleska.webgarden.cz/stara-oleska.
16 http://cs.wikipedia.org/wiki/Hermann_Krone; http://www.scheufler.cz/scheufler-fotograf.html?photographer_id=83; http://www.iapp.de/krone/timeline/Englisch/Extra/Krone.htm.
24
Sborník 2009
ce (Nixdorf) patrové řemeslnické domy.17 (Kart. 27, inv. č.
616.)
Převážně oblast Děčínska a Ústecka je v našem souboru
dokumentována souborem 48 pohlednic, jejichž autorem byl
Max Nowak. Pohlednice vydal (jako čtyři malá alba) děčínský
knihkupec Otto Henckel patrně před 1. světovou válkou18.
Snímky zachycují vesnickou zástavbu v obcích: Starý Šachov
(Alt-Schockau), Babětín (Babutin), Dobrná (Dobern), Dubice
(Dubitz), Ovesná (Habendorf), Hlinná (Hlinay), Jedlka (Hoflitz), Malá Veleň (Klein-Wohlen), Ludvíkovice (Losdorf),
Nová Ves (Neudorfel), Dolní Habartice (Nieder-Ebersdorf),
Přední Lhota (Nieder-Welhotten), Prackovice nad Labem
(Praskowitz), Rychnov (Reichen), Zálezly (Salesel) /není jasné, zda jde o Horní nebo Dolní/, Sebusein (Sebuzín), Stružnice (Straussnitz), Děčín (Tetschen) a Fojtovice (Voitsdorf).
(Kart. 27, inv. č. 618.)
č. 8 – Karba. Foto: F. Rösler, konec 19. století.
Dokumentované typy podstávkového
domu
Přestože je dochovaný soubor fotografií z oblasti severních Čech poměrně nevelký, zachycuje pe*Příspěvek vznikl
v rámci výzkumného záměru AV0Z90580513, zpracovávaného v Etnologickém ústavu AV ČR, v.v.i. v oddělení SVI.strou
paletu typů podstávkového domu. Objekty jsou v převážné
míře patrové a to jak celé roubené, tak s hrázděnou konstrukcí v patře, méně jsou zastoupeny domy přízemní. Zvláště
podstatné rozdíly vykazují domy zemědělského charakteru a
domy řemeslnické.
Řemeslnické domy, v našem případě ze dvou obcí ve
Šluknovském výběžku – Lipová a Mikulášovice, jsou v celém
rozsahu přízemí roubené, ve třetím dílu domové dispozice je
situována patrně dílna, což se ve vnějším vzhledu průčelí
projevuje obvykle sdruženými okny, především ale existencí
podstávky i v této části domu. Patro předpokládáme hrázděné,
tak jak zachycuje snímek domu z Lipové; většinou je opatřeno prkenným obkladem se svislým lištováním ukončeným
pod okapem jemným obloučkovým dekorem, u paty bednění
se subtilní římsou. Podstávka tvoří výrazné segmentové slepé
arkády v průčelích. Štíty jsou častěji rovněž bedněné, někdy
kryté břidlicovým obkladem. Jako střešní krytina je užita častěji břidlice, doložena je i kombinace šindele a došků.
Starší typ zemědělského patrového domu představují objekty s velkými roubenými komorami v patře nad světnicí,
které jsou zcela bez oken (dům čp. 23 ve Staré Olešce – datovaný do 1. poloviny 18. století), popřípadě mají jen malý
počet drobných větracích okének (Horní Vítkov, Stará Oleška, Přední Lhota). Roubení komory v patře přesahuje přízemí
ve štítovém a v podélných průčelích a podstávka obvazuje
světnici ze všech tří stran (Stará Oleška čp. 23, Horní Vítkov),
resp. je pouze na štítové straně (Stará Oleška, Přední Lhota).
Sloupky jsou vždy zavětrovány jednoduchými šikmými pásky (se sklonem do 45°), patrně bez dekorativního zpracování.
č. 9 – Horní Vítkov. Foto: neznámý autor, patrně konec
19. století.
č. 10 – Mařenice. Foto: A. König, konec 19. století.
17 Nelze vyloučit, že autorem těchto snímků je Adolf König, který v obou lokalitách pořizoval záznamy folklorních sběrů.
18 Dobu vydání, resp. vzniku jednotlivých snímků datujeme pouze podle některých drobných indicií, jako je oděv (zvláště ženský) zachycený na některých snímcích.
19 Pod pseudonymem A. T. von Rauhenstein, kterým se autor převážně podepisoval na svých kresbách, uvádí databanka Katedry germanistiky Univerzity Palackého v Olomouci:
Albert Tomola (nar. 20. 7. 1862 Rauhenstein, o. Svitavy) a zařazuje ho jako vypravěče, sedláka, folkloristu (Erzähler, Landwirt, Folklorist) – viz: http://mahren.germanistika.cz/
printversion.php?bid=1466. V seminární práci Jana Vorby: s.d. – Město Svitavy v letech 1849–1918 (hospodářské, politické a sociální poměry). FF MU Brno, je na 4 straně textu
uvedeno: „tehdejší historik města (rozuměj Svitav – K. S.) Albert Tomala“.
Sborník 2009
25
Oba tyto nosné systémy můžeme na základě námi sledované
staré fotodokumentace doložit jako rovnoměrně používané ve
stejné době a na stejném území (srv. obrazovou dokumentaci
z obcí Stará Oleška, Horní Vítkov, Dolní Habartice, Babětín,
Přední Lhota).
Dalším dokladovaným typem je podstávka s poměrně subtilními sloupky bez pásků situovaná ve štítovém a podélném
průčelí, roubené patro je předsazené pouze na sílu sloupků
(Stará Oleška – usedlost Lindenhof, datovaná do 18. století;
Dolní Habartice). Tento jednoduchý typ je zachycen rovněž u
roubených přízemních chalup v obcích Lada a Hodky.
Podstávka, která kromě tektonické funkce již nepostrádá
dekorativní poslání, je v našem souboru zastoupena především fotografií domu z obce Karba u České Lípy. Velký roubený patrový dům má poměrně masivní podstávku, tvořící v
průčelích při každé okenní ose slepou arkádu. Šikmé pásky
i průběžné ližiny jsou na hranách bohatě profilovány. Přední díl domu je i v patře obytný; tato funkce je zdůrazněna
dekorativní úpravou okenních os, které jsou odlišné od oken
komor v zadní části domu nad zděným chlévem. Tento typ
podstávky nalézáme také u domu v Přední Lhotě a špýcharu (?) v Rychnově. Podobnou konstrukci mají i podstávky u
domu v Horním Vítkově (zde je patro hrázděné) a ve Sloupu
(hospoda Fichtelschönke) – zavětrovací pásky jsou osazeny
pod tupým sklonem a spolu s mírně vyříznutou průběžnou
ližinou vytvářejí dojem segmentového oblouku.
Závěrečnou fází užití podstávky u tradičních domových
objektů v této oblasti nalézáme především u menších (přízemních) domů (např. Mařenice), respektive může jít o mladší
úpravy starších objektů obedněním celé stavby prkenným obkladem (Lada –Jägersdorf), při kterém dekorativní ztvárnění
fasády domu zcela potlačilo konstrukční schéma.
Podstávku, respektive přístěnnou sloupovou podpěrnou
vazbu, kterou tvoří sloupky s pásky a vaznicí, podpírající
vypuštěné části stropních trámů přízemních roubených domů
můžeme v menší míře zaznamenat i v jiných oblastech, například na Chebsku, jak dokládají v našem souboru uložené další
snímky – žánrové pohlednice bez bližšího určení lokality.
Další oblastí, v níž můžeme sledovat existenci podstávky – zde stolice ve štítovém průčelí domu – je Svitavsko.
Ve studovaném souboru se nachází sběr Alberta Tomaly von
Rauhenstein19 z obce Karle (Karlsbrunn) v okrese Svitavy
– autor zachytil půdorysy a pohledy na čtyřboké dvory roubených usedlostí (s polygonálními stodolami).
Literatura:
Závěrem
Fotografií a kreseb, dochovaných ve sbírce folklorního
materiálu ve Fondu německých oblastí, není sice velký počet,
přesto, díky době a místu svého vzniku – konec 19. století
a oblast Sudet, v níž došlo po 2. světové válce k naprosté
výměně obyvatelstva a následnému značnému zániku objektů –, představují velmi hodnotný dokumentační a srovnávací
pramen, který nebyl dosud pro studium vesnického domu využit.
Soupis lokalit, z nichž pocházejí fotografie a kresby:
Mařenice (Grossmergthal) (O. Čeká Lípa – CL)
Lada (Laden) (CL)
Želízy (Schelesen) (o. Mělník)
Stará Oleška (Alt-Ohlisch) (o. Děčín – DC)
m. č. Filipínky (Filippineur) (DC)
Krásný Buk (Schönbüchl – dnes součásti Krásné Lípy) (DC)
Horní Vítkov (Ober-Wittig) (o. Liberec – LB)
Hodky (Hodek) (LB)
Sloup (Bürgstein) (CL)
Karba (Karba) (CL)
Lada (Jägersdorf) (CL)
Svárov (Schwora) (LB)
Velenice (Wellnitz) (CL)
Markvartice (Markersdorf) (CL nebo DC)
Lipová (Hainspach) (DC)
Mikulášovice (Nixdorf) (DC)
Starý Šachov (Alt-Schockau) (DC)
Babětín (Babutin) (DC)
Dobrná (Dobern) (DC)
Dubice (Dubitz) (o. Ústí nad Labem – UL)
Ovesná (Habendorf) (DC)
Hlinná (Hlinay) (o. Litoměřice – LT)
Jedlka (Höflitz) (DC)
Malá Veleň (Klein-Wöhlen) (DC)
Ludvíkovice (Losdorf) (DC)
Nová Ves (Neudorfel) (? – CL, DC nebo UL)
Dolní Habartice (Nieder-Ebersdorf) (DC)
Přední Lhota (Nieder-Welhotten) (DC)
Prackovice nad Labem (Praskowitz) (LT)
Rychnov (Reichen) (DC)
Zálezly (Salesel) /není určeno, zda Horní nebo Dolní/ (UL)
Sebusein (Sebuzín) (UL)
Stružnice (Straussnitz) (CL)
Děčín (Tetschen)(DC)
Fojtovice (Voitsdorf) (DC)
Od pracovního výboru pro českou národní píseň na Moravě a ve Slezsku k Ústavu pro etnografii a folkloristiku 1905–1995: 1995 – Brno:
ÚEF AV ČR.
Scheufler, P. – Joza, P.: 2006 – České Švýcarsko na nejstarších fotografiích. Praha: Baset.
Spurný, T.: 2000 – Nordböhmische Volkslieder aus der Sammlung von Adolf König. Notenauszeichnungen und Dokumente eines Reichenberger Volksliedsammlers aus den Jahren 1904–1934. Ediční řada Passauer Studien zur Volkskunde, sv. 18: Passau.
Spurný, T.: 2002 – Takzvaná „Pražská sbírka“ (1894–1942), její historie a písňový fond. Český lid 89: 37–47.
Šisler, S. – Culková, D. – Čáňová, E.: 2001 – Pražská sbírka německých lidových písní (v EÚ AV ČR pod názvem FNO – fond německých
oblastí) 1894–1945. Inventární kniha. Praha: Etnologický ústav AV ČR, rkp.
Thořová, V.: 2006 – Vznik Státního ústavu pro lidovou píseň a první léta jeho existence. In: Pospíšilová, J. – Nosková, J. (eds.): Od lidové
písně k evropské etnologii. 100 let Etnologického ústavu Akademie věd České republiky. Brno: Etnologický ústav AV ČR: 50–61.
Tyllner, L. (ed.): 1995 – T. A. Kunz – Böhmische Nationalgesänge und Tänze. I [Faksimile], II [Texty]. Praha: EÚ AV ČR.
Tyllner, L. – Suchomelová, M. (Eds.): 2005 – Etnologický ústav Akademie věd České republiky 1905–2005. Praha: EÚ AV ČR.
26
Sborník 2009
Podstávkový dům v dokumentaci Oblastního muzea
v Litoměřicích
Oblastní muzeum v Litoměřicích uchovává ve svých sbírkových fondech kresebnou dokumentaci Jindřicha Kamperleho, které tehdejší Okresní vlastivědné muzeum v Litoměřicích
koupilo od autora v roce 1960. Jde zhruba o 25 kreseb objektů
lidového stavitelství, které zachycují jak celkové pohledy na
jednotlivé zemědělské usedlosti, tak i architektonické prvky a
zdobené části objektů tradičního lidového stavitelství. Kamperleho dokumentace severočeského lidového domu vznikla v
letech 1959 – 1960 a dokumentuje obce na okrese Litoměřice,
z větší části mezi Litoměřicemi a Úštěkem. Jde o tyto lokality: Býčkovice, Dubičná, Dolní a Horní Řepčice, Kravaře, Lukov, Lukovsko, Mladé a Trnobrany. Některé ze zachycených
usedlostí mají u obytné části podstávku, která obíhá dům jen
v přízemí a to nejčastěji u štítové, někdy je však umístěna i
u boční nádvorní stěny domu (jako například u vísecké rychty čp. 3 v Kravařích u České Lípy, která byla zachycena na
kresbě z roku 1959).
Horní Řepčice čp.10
Dubičná čp.35
Pokud hodnotíme kresby Jindřicha Kamperleho můžeme
konstatovat, že jím zachycené podstávky vesnických domů
v širším okolí Litoměřic nejsou v podstatě konstrukčně i co se
týče úrovně výzdoby výrazně odlišné. Dům této oblasti patří
do regionálního typu severočeského lidového domu. V obci Dolní Řepčice u Ploskovic autor zdokumentoval patrový
roubený statek čp. 2 s podstávkou a s dřevěnými okenicemi
v patře. Dům má v přízemí i ve štítovém průčelí podstávku
s bohatě segmentovitě vykrojenou ližinou. V přízemí velkého
patrového roubeného statku čp. 35 v obci Dubičná vidíme
na kresbě podstávku arkádového typu (pásky a ližina jsou
seříznuté do oblouku na způsob arkády), která stojí na nízké
kamenné podezdívce. Podstávka u patrového roubeného statku čp. 10 v obci Horní Řepčice, s třemi okenními osami ve
světnici, vykazuje bohatě vyřezávané tři sloupky podstávky
s pásky a ližinu. Kresba J. Kamperleho z roku 1959 zachycuje podstávku u roubené stěny světnice z boční nádvorní strany
domu čp. 19 v Lukově s bohatě vyřezávanými pásky. Zajímavé jsou zde rovněž nadokenní štíty u oken. Autor též nakreslil v Lukově dva velké statky čp. 21 a 22, v přízemí zděné
a v patře roubené s podstávkou ve štítovém průčelí s bohatě
vyřezávanými sloupky. V téže obci zaslouží pozornost rovněž
velký patrový reprezentativní statek čp. 24 s podstávkou ve
štítovém průčelí (připomíná arkádu u podsíně), prostor mezi
páskami a ližinou je vyplněn prkénky. V boční nádvorní stěně je jednoduchá konstrukce podstávky. Posledním objektem dokumentovaným J. Kamperlem v obci Lukov je patrový
roubený statek čp. 26 s podstávkou ve štítové i boční stěně
na kamenné podezdívce vyrovnávající terén. Podstávka má
bohatě vyřezávané sloupky, pásky a ližinu.
Sborník 2009
27
Kresba J. Kamperleho z roku 1959 patrového roubeného
statku čp. 8 v obci Lukovsko přináší doklad výskytu jednoduchého typu podstávky v přízemí domu, s vyřezávanými pásky
i ližinou. V obci Mladé je u patrového domu čp. 21 podstávka
pouze u roubené světničky, která je přistavěná ke zděné světnici. Patrový roubený statek čp. 30 v obci Trnobrany u Úštěku
(v přízemí částečně později přezděný) vykazuje v přízemí u
roubené světnice podstávku s bohatě vyřezávanými sloupky,
pásky i ližinou. Autor rovněž zachytil kresbou celou řadu bohatě zdobených konstrukčních detailů. Z konstrukce podstávky se zaměřil především na vyřezávaný sloupek s ližinou a to
u těchto domů: Dolní Řepčice čp. 2, Dubičná čp. 35, Horní
Řepčice čp. 10, Lukov čp. 19 a Lukovsko čp. 8.
Rozsahem poměrně malý konvolut kreseb Jindřicha Kamperleho uložený v Oblastním muzeu v Litoměřicích přináší
hodnotné doklady k vývoji severočeského patrového (z převážně části roubeného) domu s podstávkou v širší oblasti Litoměřic.
Lukov čp. 26
Lukov čp. 19
Lukov čp. 21 a 22
28
Sborník 2009
Osudy Domu česko-německého porozumění v
Jablonci-Rýnovicích
Dům čp. 24 v Rýnovicích představuje regionálně výjimečný výskyt podstávkové konstrukce. Pů-dorys ojediněle
dochovaného domu je již zaznamenán na Stabilním katastru
ze 40. let 19. století.
Na počátku 90. let 20. století byl na opuštěný a zdevastovaný dům vydán demoliční výměr. Díky osobnímu nasazení několika nadšenců (hrobníka, překladatele a odsunutého
Němce) byl dům zachován, roce 1992 byl prohlášen nemovitou kulturní památkou (č.r. ÚSKP ČR 11890/5-5444) a započala jeho obnova, která byla v roce 1998 dokončena. Náklady
na obnovu v částce přes 4 mil Kč hradila Nadace na záchranu
domu čp. 24 v Rýnovicích. Obnovou domu vzniklo pro Jablonec a okolí nové kulturní a společenské centrum. Vybudované
prostory se nabízí k využití pro řadu společenských akcí, jako
jsou výstavy, přednášky, shromáždění, jazykové kurzy dětí,
mládeže i dospělých.
Dům provozuje obecně prospěšná společnost, pokračující
v činnosti původní nadace s názvem Dům česko-německého
porozumění o.p.s., která navazuje na tradice českoněmeckého soužití a dobrých vzájemných vztahů v tomto regionu,
z dob sice dávno minulých, nicméně stále živých.
Cílem této neziskové obecně prospěšné společnosti je podle její zakládací listiny „snaha o dosa-žení prosté lidské součinnosti v duchu vzájemného porozumění, spolupráce občanů
obou národ-ností s využitím tradičních, neokázalých společenských, kulturních a vzdělávací akcí všech ge-nerací“.
K řemeslnému způsobu obnovy nalezne nezúčastněný pozorovatel z odborného hlediska a s odstupem 11 let po dokončení řadu drobných i zásadních připomínek a výhrad. Faktem
však zůstává, že bez sporně provedené obnovy bychom dnes
neměli co kritizovat, protože by dům s jistotou zanikl.
Sborník 2009
29
30
Sborník 2009
Podstávkový dům ve fotografiích Franze Weisse
(výstup z dílčích výsledků projektu VZ MK 07503233, úkol č. 2/304 „Systematický
průzkum a zpracování historické fotografie a ikonografie vesnických sídel, lidového
stavitelství a vesnického života v SZ Čechách“)
S fotografiemi Franze Weisse jsem se poprvé seznámil v roce 1983 na pracovišti Josefa Scheybala v Severočeském muzeu v Liberci. Byla to jeho téměř čerstvá
koupě uceleného souboru několika stovek dobře popsaných negativů s vyobrazením
lidových staveb ze severních Čech a částečně i z Chebska. Z finančních důvodů byla
koupě rozdělena do dvou let. Stovku fotografií z Ústecka a nejbližšího okolí jsem si
posléze nechal zreprodukovat pro další odbornou práci v našem regionu. Výraznější
pozornost Weissově dílu jsem věnoval až po soustavnější práci na ikonografii lidové
architektury. V libereckém muzeu jsem reprodukoval zbylé fotografie včetně ukázky
z Chebska. Bohužel jsem zde již nenalezl bližší informace, jakými cestami se soubor
od autora dostal k prodejci, ani další údaje a adresu prodejce. Také k Weissově osobnosti zde žádné zprávy nebyly. Scheybalovou smrti jsme o tyto údaje přišli. Zbyla
než složitá archivní práce, kterou byly zjištěny alespoň některé údaje k životě a práci
Franze Weisse.
Franz Weiss se narodil 7.7.1900 ve Cvikově. Jeho žena Marie je narozena
19.9.1899 ve Fleissen (Plesná u Chebu), což zdůvodňuje autorovy fotografie i z Chebska. Dcera Hildegard je rozená 4.10.1932 ve Cvikově. Poslední zpráva o Weissovi je
z 26.9.1944 a vypovídá o jeho povolání do Wermachtu. Další zprávy, zda válku přežil, kam byl odsunut a kdy zemřel se dosud nepodařilo nalézt. Ani v archivu Adalbert
Stifter Verein v Mnichově o něm není nic známo. V Německu se nám ale rýsuje ještě
nějaká stopa, která snad objasní i poslední chybějící údaje k jeho životu.
Odborný učitel ze Cvikova (na svém razítku uvádí „Franz Weis, Fachlerer, Zwickau in Bömen, Nr. 45-I“) zdokumentoval lidovou architekturu od Liberce až po Teplicko a také i Chebsko(kam jezdil k příbuzným manželky). Jeho fotografie představují
práci profesionála a dokonalého znalce lidové architektury. Fotografoval nejen vlastní objekty, ale i celý komplex usedlosti a někdy zachytil i celou ulici se zajímavými
stavbami. Nevyhýbá se ani zobrazení důležitých detailů a článků architektury. V jeho
díle nalezneme i záběry z interiérů a někdy též i zajímavý mobiliář. V popiskách fotografií zpravidla nechybí datum pořízení snímku a někde i uvádí majitele usedlosti.
Pokud je mi známo, tak poprvé publikoval několik fotografií v reprezentativním a
velmi objektivním díle „Sudetendeutschtum - Ein Land, ein Volk und seine Arbeit“
vydaném v roce 1936 , Ed. Kaiser, Verlag, Böhmisch Leipa, Leipzig, Grossschönau,
Wien. Zde se mohl i seznámit s Prof. Dr. Bruno Schierem (1902-1984, rodák z Vrchlabí, přední sudetoněmecký etnograf, který se zabýval vesnickými sídly a stavební
kulturou Sudet), mající zde kapitolu k lidové architektuře Sudet. A proto již svou
samostatnou knihu „Das deutsche Bauernhaus in Nordböhmen“, Plan bei Marienbad
1937, dedikuje Weiss Bruno Schierovi. V této publikaci má i
několik svých fotografií. V Schierově pozůstalosti je údajně i
Weissova korespondence. Schier pravděpodobně Weise i metodicky ovlivňoval.
Javory
Kravaře čp. 3
U několika fotografií z libereckého souboru jsou i poznámky o jejich publikování v týdenní obrazové příloze Reichenberger Zeitung v letech 1936 a 1937. K těmto fotografiím má i
krátké průvodní články. Na začátku 40. let publikuje i několik
odborných statí z Ústeckého širšího regionu („Von bodenstädigen Bauernhause im Elbetale“ - Beiträge zur Herimatkunde
des Elbetales 1940, s. 161-166 včetně 5 svých fotografií a dále
„Über das Ortsbild des Dorfes Königswald im Kreis Tetschen“,
Beiträge zur Heimatkunde des Elbetales 1941, s. 236-240 včetně 4 fotografií.
V Etnologickém ústavu ČAV v Praze je uložena složka Fr.
Weiss „Der Solzgrund (Ober Königswald) im Landskreis Tets-
Kravaře čp. 3
Sborník 2009
31
chen. V tomto sešitě jsou fotografie formátu 6x9 zobrazující čp. 116,117,198,118, 123,124, 126, 181, 127, 129, 180, 130, 132,
133, 134, 136, 196, 139,140, 104 a 291, im Niederdorfe: čp. 21, 69 a 74. Další fotografie jsou uloženy v jednotlivých sáčcích
označených na zadní straně razítkem F. Weiss.....
V polovině 80. let se podařilo z bývalého Krajského pedagogického ústavu v Ústí nad Labem získat a zachránit soubory
profesionálně vydaných školních diapozitivů zachycující lidovou architekturu severních Čech a Chebska. Po roztřídění bylo
zjištěno, že jde o tři základní řady, dvě z Českého středohoří a jedna z Chebska ve formátech kinofilmu i 6 x 8,5 cm. Většina
popisek na diapozitivech byla přelepena českými neodbornými texty. Po odstranění přelepů se podařilo sestavit ucelené řady s
kompletními popisy. Již při této práci bylo podezření, zda se nejedná o fotografie Franze Weisse. Bohužel s naší tehdejší první
Weissovou kolekcí diapozitivy nekorespondovaly. Až bádáním v Etnologickém ústavu v Praze byla nalezena řada shodných
fotografií s Weissovou signaturou a tím jednoznačně určeno i jeho autorství školních diapozitivů. Podle některých záběrů na
diapozitivech se podařilo doplnit a upřesnit lokace u několika fotografií v EU ČAV. Dalším doplněním Weissova fondu z libereckého muzea bylo jeho autorství školních diapozitivů znovu potvrzeno.
Weissova práce je pro nás cenná také z důvodu, že zdokumentoval spoustu staveb, které dnes bohužel již nestojí, či jsou
nevhodně upraveny a změněny. Jeho fotografie jsou pro nás neocenitelným pramenem. Proto považujeme za svou morální
povinnost poznat a zpřístupnit život i práci jeho osobnosti, dosud v odborných českých i německých kruzích ne příliš známé.
Pro archiváře by byl jistě záslužný úkol projít ne dosud příliš zpracované německé fondy uložené v Etnologickém ústavu ČAV
a najít k němu další informace.
Ukázkou z jeho práce jsou následná náhodně vybraná zobrazení podstávkových domů na Českolipsku.
Kravaře čp. 3
32
Sborník 2009
Kravaře čp. 3
Blíževedly čp. 80
Kuřivody čp. 50
Okna čp. 16
Sborník 2009
33
Konstrukční řešení a detaily domů s podstávkami
v Podbezdězí a na Novoborsku
Úvod
Pro srovnání podoby tzv. podstávkových domů byly vybrány dvě oblasti na
území dnešního okresu Česká Lípa (Liberecký kraj). Podbezdězím je myšleno okolí hradu a obce Bezděz, tvořící část někdejšího bezdězského panství (dnes zhruba
v rozsahu území příslušejícího pod správu Stavebního úřadu Doksy). Novoborsko
vymezuji v rozsahu správního obvodu pověřené obce Nový Bor. V tomto případě
se jedná o obce někdejšího sloupského a zákupského panství (původně milštejnské). Za důležité považuji zmínit původní soudní a politické okresy ve 2. polovině
19. a 20. století, neboť podle této příslušnosti je nutno hledat archivní prameny.
Podbezdězí spadalo pod politický okres Dubá a soudní okres Doksy, Novoborsko
pod politický okres Česká Lípa a soudní okres Nový Bor a severovýchodní část do
soudního okresu Cvikov a politického okresu Jablonné1 .
Bořejov č. p.6-detail
Lindava č. p. 5
U obou celků nacházíme zřetelné odlišnosti dané především přírodními podmínkami. Naopak shodným prvkem krajinného reliéfu je, pro celé severní Čechy typické, zasazení do pískovcových masivů, stěn a podloží. Pro Podbezdězí je
charakteristický členitý terén na pomezí Polomených hor a Kokořínska s četnými
skalními roklemi a vyvýšenými plošinami příznivými pro zemědělskou činnost.
Obce vzniklé středověkou kolonizační činností ve 13. a 14. století mají většinou
pravidelnější půdorys se snahou o vymezení v rámci daných možností pravidelné
návsi obklopené velkými selskými statky s navazující plužinou. Pravidelnost návsi
a plužiny kolísá dle terénních podmínek a někde je dnes obtížněji čitelná. Obvyklé
jsou vybíhající skalní rokle, jejichž terasy byly využity zejména pro drobnější zemědělsko – řemeslnickou zástavbu. Dominantní zde byla orientace na zemědělskou
produkci, zejména pěstování obilí, ale také chmele (do konce 19. století) a ovoce
(do poloviny 20. století). Zdejší obce jsou až na drobné výjimky chudé na zdroj
pitné a užitkové vody, proto je zde tak hojný výskyt drobných nádrží – kalů na
užitkovou vodu2.
Oproti tomu je Novoborsko umístěno ve velmi členité krajině Lužických hor a
jejich podhůří. Obce jsou položeny převážně v potočních nivách a z toho vyplývá i
zdejší urbanistická situace. Půdorysné rozložení je typické pro lesní lánové vsi doprovázené řadou samot v okrajových hůře přístupných partiích na okraji lesa. Krajinný reliéf byl určující pro převažující způsob obživy, který byl založen na méně
výnosné zemědělské produkci, pastevectví, zpracování dřeva a v posledních čtyřech
staletích zejména tkalcovství a sklářství. Poslední dvě odvětví zanechala značnou
stopu v podobě zdejších sídel a jednotlivých staveb. Od 2. poloviny 19. století byla
doprovázena rovněž turistickým ruchem, který se projevil v přestavbách domů,
stavbě rozhleden a turistických ubytoven. Dalším fenoménem společným pro obě
oblasti je chalupářské a rekreační využívání podstatné části stavebního fondu a zánik řady objektů nebo hospodářských částí po odsunu původních obyvatel německé
národnosti (většinou včetně české menšiny) v poválečných letech. I přes nepříznivý
vývoj ve 2. polovině 20. století mají tato území své neopomenutelné kouzlo díky
dramatickému krajinnému reliéfu, četným pískovcovým útvarům, rozsáhlým lesním komplexům a v neposlední řadě typické architektuře s dominantním podílem
domů s podstávkovou konstrukcí.
Obě oblasti jsou bohaté na dobře dochovaná venkovská sídla, z nichž řada má
potenciál památkové zóny nebo rezervace. Dosud však došlo pouze k vyhlášení pa-
1 Pro zjednodušení situace opomíjím změny prováděné průběžně v rámci správních reforem, kdy v některých obdobích byly hranice okresů nebo jejich centra měněny
– například vznik okresu Doksy k r. 1949 apod.. Detailní přehled problematiky viz Sovadina, M.: Správní vývoj okresu Česká Lípa od roku 1848 do roku 1990, Česká Lípa 1998.
2 Popsané charakteristicky obcí na příkladu obce Kruh viz Kolka, M.: Kruh v Podbezdězí (okr. Česká Lípa) – proměny struktury obce a okolní krajiny, Sborník referátů ze
semináře Venkovské sídlo a krajina konaného 13. – 14. června 2006 v Zubrnicích, Praha 2007, s. 29 - 42.
34
Sborník 2009
mátkové rezervace v r. 1995 ve Žďáru v Podbezdězí, památkové zóny ve Sloupu v Čechách a naposledy v r. 2004 památkových zón v Kruhu v Podbezdězí a Vojetíně. Dokumentace
lidových staveb zde bohužel v minulosti proběhla v minimálním rozsahu. Dostupná literatura, včetně starší německo-jazyčné, se místních venkovských staveb dotýká minimálním
způsobem. Z průzkumů jsou k dispozici pouze jednoduché
pasportizace obcí Žďár, Sloup a Vojetín, provedená SÚRPMO
jako podklad k vyhlášení rezervací a zón3 a Plán zásad památkové ochrany památkové zóny Kruh v Podbezdězí4. Bohužel
ani k jediné lidové stavbě není zpracován kompletní stavebně
historický průzkum, nemluvě o plošném podrobnějším zdokumetování ikonografie, archivní plánové dokumentace či
vlastního stavebního fondu. Tento nedostatek se snaží liberecké pracoviště NPÚ napravit alespoň průběžným zpracováváním operativních průzkumů (OPD) a odebíráním vzorků
na dendrochronologické analýzy v rámci stavební činnosti.
Zcela jistě lze však konstatovat, že poznání zdejších lidových
staveb je ve svých počátcích. Tento nelichotivý stav se promítá i do podoby Ústředního seznamu kulturních památek, který
v současné době obsahuje i mnoho památek, jejichž hodnota
je přinejmenším sporná (často z důvodu nepovolených stavebních úprav) a naopak řada kvalitních objektů zde chybí.
Zde se pracovníci NPÚ snaží situaci zlepšit, a proto je v současné době podáno, nebo se připravuje několik návrhů na zapsání staveb za kulturní památky. Poznání zdejší architektury
částečně kompenzuje množství zpracovaných stavebně historických průzkumů z Nového Boru a částečně i Kamenického
Šenova. Vzhledem k tomu, že se často jedná o domy, jejichž
vzhled, konstrukční řešení a dispozice se zásadněji neliší od
vesnických budov, jsou tyto průzkumy použitelné i pro naše
téma. Zcela unikátní je pak soubor zachovaných stavebních
plánů z konce 18. a počátku 19. století pro město Nový Bor,
zpracovávaný Prof. Ing. Arch. Jiřím Škabradou a PhDr. Martinem Ebelem5. Z plánové dokumentace vesnických domů byly
prozatím nalezeny pouze dokumenty k technickým stavbám
(mlýny, brusírny skla, pily a přádelny), které však vycházejí
z tradičních venkovských domů. Plány převážně z 3. čtvrtiny
19. století pocházejí z vodoprávní agendy Okresních úřadů v
České Lípě a Jablonném a podléhají v současné době průběžnému zpracování. Další objevy je možno očekávat v živnostenské a průmyslové agendě příslušných Okresních úřadů.
Vojetín č. p. 23
Dochovaný stavební fond obou oblastí je založen zejména
na patrové a přízemní roubené a poloroubené zástavbě, méně
častý je výskyt hrázdění s tradiční dřevohlinitou nebo mladší
cihelnou výplní polí. U všech těchto staveb je použita podpůrná rámová konstrukce – podstávka. V následujícím textu
budeme sledovat způsoby řešení jednotlivých prvků podstávkových domů na obou popisovaných územích.
1) Podíl patrové a přízemní zástavby.
Vzhledem k výše uvedené charakteristice obcí je logický převažující výskyt patrové zástavby v Podbezdězí, kde i
Lindava č. p. 266
3 Škabrada, J. – Rachnevová, Z.: Žďár (okres Česká Lípa), podklady k návrhu na vyhlášení památkové rezervace, SÚRPMO Praha 1978. Dostál, P. – Zahradník, P. Vojetín
(okres Česká Lípa). Návrh památkové zóny. Stavebně historický průzkum, SÚRPMO, Praha 1989. Dostál, P. - Škabrada, J.: Sloup o. Česká Lípa, Návrh památkové zóny.
Architektonické a památkové hodnocení zástavby, SÚRPMO Praha 1989.
4 Plán zásad památkové ochrany území památkové zóny Kruh v Podbezdězí, Národní památkový ústav, ú. o. p. v Ústí nad Labem 2005.
5 Škabrada, J. – Ebel, M.: Pozdně barokní domy v novém Boru a jejich projekty, in: Historická architektura. Věda – výzkum – praxe. Sborník k poctě Milana Pavlíka, Praha 1995,
s. 173 – 178. Škabrada, J. – Ebel, M.: O novoborských historických domech, průvodní text k výstavě, Nový Bor 2007.
Sborník 2009
35
Polevsko č. p. 14 – pro Novoborsko typická podstávka
mladšího typu (přelom 18. a 19. století) při štítovém
průčelí domu s jednoduchým sloupkem, segmentový
tvar je vybrán v ližině a krátkých páscích, zdobené
jednoduchým zubořezem, říjen 2007.
drobnější usedlosti bez přímé vazby na polnosti mají patrové
uspořádání. Tato charakteristika v podstatě platí i pro příznivěji položené obce pod Lužickými horami (Lindava, Bukovany) ovšem s tím, že zde tento fond je doplněn i velkým množstvím přízemních řemeslnických domů (zejména v potočních
nivách a okrajových polohách). Naopak v Lužických horách
přízemní domy zcela převažují, což je zjevně zapříčiněno i
masivním nárůstem výstavby v průběhu 19. století. Oproti
tomu nárůst zástavby v okolí Doks a Bezdězu kulminuje již
kolem poloviny 19. století.
2) Hmotové řešení staveb
U patrových domů velkých a středních zemědělských
usedlostí nenacházíme mezi oblastmi větších rozdílů. Typické jsou obdélné výrazně protáhlé půdorysy, sedlové střechy a
výškově dimenzovaná štítová průčelí. V Podbezdězí se častěji objevují asymetrické střechy s odlišným sklonem jedné
strany, dané rozšířením dispozice o přízemní zadní trakt se
světničkou. Odlišné hmotové řešení nabízí pohled na patrové
sklářské a tkalcovské domy (v Lužici a Slezsku pod pojmem
faktorské domy). Ty jsou dimenzovány více do šířky a jejich
obdélný půdorys není tak protáhlý jako u zemědělských used-
Žďár č. p. 7
Ždár v Podbezdězí č. p. 10, štítové průčelí domu – typická hmota
domu v Podbezdězí, sedlová střecha s mladším vaznicovým
krovem a předstupující vazbou, ukončení střechy profilovaným
prknem, na dvorním průčelí pavlač, rytmus podstávky zcela
nekoresponduje z původními okenními otvory, březen 2010,
veškeré foto autor
Ždár v Podbezdězí č. p. 10, štítové průčelí domu – pro
region typická podstávka ze staršího období (balustrové
sloupky, mezi sloupky a pásky prkenné koutové výplně v
osazené do drážky, typické zárubně oken s profilovanou
horní římsou, březen 2010.
36
Sborník 2009
lostí s navazujícími četnými hospodářskými prostorami. Masivnější dojem je
umocněn mansardovými, valbovými či polovalbovými střechami. V Podbezdězí lze takové stavby nalézt pouze v podobě nezemědělských objektů (mlýny
– např. Břehyně, fary, špitál v Doksech apod.).
U přízemních domů nacházíme rozdíly především v členitosti siluety. V Lužických horách jsou obvyklé rozmanité přístavby zádveří, křížových světniček
v podkroví s kolmou střechou, hospodářských nebo technických přístaveb s
pultovými střechami při zadních průčelích nebo vyvýšení střechy díky podkrovnímu polopatru (roubené nebo hrázděné).
3) Umístění a rozsah podstávky
Ve sledované oblasti nebyl prozatím doložen výskyt podstávky v patře, který registrujeme spíše v okolí Dubé a kolem povodí Liběchovky, méně často i
na Českolipsku (např. Zahrádky). Podstávka je používána s jedinou výjimkou
výhradně u světnice, vždy u štítové stěny, dále u vstupních podélných průčelí
a nejméně často u zadního podélného průčelí. Z tohoto se vymyká pouze podstávka fary č. p. 4 v Bořejově, která obklopuje roubenou konstrukci přízemí v
celém rozsahu (tj. chybí pouze u zadního štítového průčelí, kde navazuje na
dům hospodářská stavba). Opačnou výjimkou je absence podstávky u domu č.
p. 7 ve Ždáru v Podbezdězí, který se jinak neliší od běžného stavebního fondu
v oblasti, podpůrná konstrukce zde však nebyla z neznámých důvodů použita.
Z několika dalších dobře dochovaných obdobných příkladů je možno uvést
vodní mlýn č. p. 117 ve Sloupu v Čechách, kde hrázděné patro dosedá přímo
na roubené přízemí a po podstávce zde není žádná stopa. Naopak zde stojí při
vstupním nároží unikátní podsíň, zabírající část traktu mlýnice a vynesená konstrukcí obdobnou podstávce. Ve vesnicích kolem Bezdězu a Doks převažuje
použití 2 – 3 polí podstávky u štítové stěny. Zajímavá je poměrně častá pohledová kolize sloupů podstávky s rastrem původních okenních otvorů, jejichž
umístění vychází z vnitřní dispozice (pravidelné umístění okna do pole podstávky je narušeno posunutím oken blíže k některému ze sloupků). Na bočních
průčelích jsou konce stropních trámů nad přízemím mírně vysazené a vynášejí
patro (případně pavlač), případně je zde doplněna jednoduchá trámová koza
(zde je však otázkou původnost této konstrukce a její možné doplnění druhotně v pozdější době). Oproti tomu na Novoborsku nacházíme většinou sestavu
dvou polí u štítové stěny a tří polí v podélném vstupním průčelí. Obě převažující tendence však mají spousty výjimek a vypovídající schopnost dochovaného
stavebního fondu je navíc deformována jeho nedostatečným zmapováním a řadou přestaveb včetně novodobých úprav (mnohde je původní řešení zkomoleno
či zásadně změněno).
Sloup v Čechách č. p. 95 – štítové průčelí
domu po demontáži eternitového obkladu,
straší typ podstávky s elegantním
segmentovým vybráním má trámkové
pásky, koutové výplně, jinak je bez výzdoby,
čitelný je způsob plynulého osazení patra na
podstávku a předsazení oproti přízemí, na
celé fasádě je patrný okrový vápenný nátěr,
srpen 2009.
Sloup č. p. 32
6 K obdobným závěrům ke způsobům osazení patra dochází Vojtíšek, B – Vařeka, J.: Lidová architektura v severních Čechách, Česká Lípa, s. 40.
Sborník 2009
37
4) Způsob osazení patra, polopatra, podkrovního
věnce nebo krovu
Konrádov č. p. 14
Z předchozího sledovaného jevu vychází i způsob použití podstávky
pro vynesení konstrukcí nad přízemím, které mohou mít podobu klasického patra, polopatra, věnce z 2 – 3 trámů a nebo přímo konstrukce krovu v případě přízemních domů. U štítových stěn zjišťujeme vždy osazení
trámů na ližinu podstávky. Zde registrujeme u některých staveb zajímavá
řešení spodních trámů roubení patra. Například u domu č. p. 12 v Blatcích je spodní hrana trámu opatřena zdobnou řezbou, odlišnou od ližiny
podstávky. Zásadní odlišnosti se objevují u stěn podélných. Pokud je zde
podstávka v Podbezdězí použita, tak podpírá vystupující a jednoduše zaříznuté konce stropních trámů nad přízemím. Roubená stěna patra je pak
osazena v líci přízemní stěny (stropnice tedy trčí ze stěny) a nebo předstupuje před líc přízemí (nese jej tedy konec stropnice a přímo i podstávky). První trám patra má u řady objektů opět výzdobu, nejčastěji mělký
obloučkový vlys. Naopak na Novoborsku je podélná stěna vždy předstupující a přímo je vynášená podstávkovou konstrukcí, s kterou i vizuálně
splývá. V některých obcích (např. Horní Prysk č. e. 41, Sloup v Čechách
č. p. 32) však také nacházíme vystupující stropnice a předsazení patra o
celý trám nebo cca polovinu trámu, podstávka však zde chybí. Hrázděná
patra v obou oblastech nejsou příliš častá. Jejich ližina vždy dosedá přímo
na ližinu podstávky6.
5) Výtvarné řešení podstávky
Žďár č. p 45
Obecně se v odborné literatuře předpokládá, že mezi nejstarší typy
podstávek patří konstrukce s jednoduchými nezdobenými tesařsky provedenými prvky a následně podstávka s masivnějšími baňatými sloupky,
trámkovými pásky a masivní jednoduše členěnou ližinou7. K prvnímu typu
lze zařadit podstávku fary č. p. 4 v Bořejově, datované do r. 1725. Druhý typ nalézáme ve velkém množství zejména v Podbezdězí. Jedná se o
proporčně vyvážené prvky, které působí i přes použití klasických trámů
poměrně lehkým dojmem, díky bohaté profilaci. Sloupky mají odspodu
vysokou jednoduchou patku ukončenou oblounem, nad nimi je baňatá část
opět s oblounem a zářezem pod spojem s pásky. Trámkové pásky mají výrazná vybrání na spodní hraně, trojúhelník mezi nimi a sloupkem je vyplněn koutovými prkny zapuštěnými do drážky. Výrazně vybraná je i spodní
hrana ližiny často kopírující vlaštovčí ocasy a podobné motivy. Spoje jsou
plátované a zajištěné dřevěnými hřeby. Celkově zde je možno sledovat
inspiraci barokní slohovou architekturou. Datace staveb dle vzhledu podstávky je však velmi problematická. Obecně je možno výskyt této starší
varianty umístit do 18. století. Datace uváděné v literatuře není možno považovat za zcela prověřené. Horní hranici výskytu patrně vymezuje dům
č.p. 45 ve Žďáru v doby kolem roku 1785. Objekt dle čísla popisného
vznikl jako poslední před zachycením obce josefským katastrem. Původ
roubení této stavby, dle všeho současného s podstávkou, byl dendrochronologickou datací potvrzen do uvedeného data. Oproti popsanému typu
působí velmi archaicky několik podstávek v daném regionu. Příkladem
mohou velmi masivní baňaté sloupky domu č. p. 14 v Konrádově.
Zpracování nejstarších dochovaných podstávek na Novoborsku, odpovídající spíše až poslední čtvrtině 18. století a přelomu
18. a 19. století, je odlišné jednoduchým subtilním sloupkem bez výzdoby, trámkové pásky a ližina mají elegantní vybrání tvořící dohromady nízký segmentový oblouk. Výzdoba se odehrává pouze na spodních hranách oblouku v podobě jednoduchého
zubořezu nebo pouze okosení.
Rozdíly jsou i u mladších typů podstávky. V Podbezdězí je trendem konstrukční zjednodušení na jednoduchý sloupek, liži-
7 Vojtíšek, B – Vařeka, J.: Lidová architektura v severních Čechách, Česká Lípa, s. 43.
8 Škabrada, J. : Lidové stavby. Architektura českého venkova, Praha 2003, s. 80.
38
Sborník 2009
nu se zdobenou spodní hranou a náhrada pásků za vyřezávaná
koutová prkna zapuštěná do drážky ve sloupku a ližině (totožný je obvykle vzhled sloupků na pavlačích). Na Novoborsku naopak pokračuje vývoj segmentových oblouků, který se
soustředí na způsob složení segmentových oblouků (postupně
se segmentové vybrání přesouvá spíše do ližiny, rozsah pásku je redukován, oblouk je velmi plynulý a jednotlivé prvky
dokonale splývají) a v nejmladší fázi zejména na dekorativní
tesařskou i malířskou výzdobu.
6) Roubená a hrázděná konstrukce
U roubené konstrukce nacházíme pouze rozdíly ve zpracování trámů, nikoliv v typu použitého spoje (na rybinu, na zámek, nebo kombinace obojího), které je závislé spíše na době
vzniku konstrukce. Poměrně zřetelné je použití větších profilů trámů na Novoborsku, a to především u tzv. sklářských
(faktorských) domů a mladší přízemní zástavby. Trámy jsou
odsekány do podoby velmi silné fošny, tj. mají malou hloubku
(15 – 20 cm) a velkou šířku (35 – 45 cm, postavené na výšku)8
. Evidentní je i lepší kvalita dřeva v Lužických horách, umožňující i dokonalejší tesařské zpracování (používaná je zejména jedle, později smrk). Roubení je sestaveno velmi přesně
a spáry mezi jednotlivými trámy jsou minimalizovány. Na
Kokořínsku a Českolipsku, využívajícím především smrkové
a borovicové dřevo, jsou mnohdy použity i málo kvalitní trámy, jejichž nedostatky zakrývá vymazávka a tyčovina umístěná do širokých spár. U celých roubených stěn včetně spár
je doloženo pokrytí vápennými nátěry, které jsou v případě
Novoborska často i barevně pojednané (např. okrové odstíny
– Sloup v Čechách č. p. 95). Tyto úpravy bohužel téměř plošně setřely novodobé úpravy v duchu „chalupářského“ stylu. O
vzhledu průčelí jsme tak informovaní pouze v případě zakrytí
původní úpravy fasád břidlicí, eternitem nebo prkenným deštěním, případně z archivních fotografií.
7) Okna a šambrány
Zajímavé odlišnosti skýtá i pohled na podobu okenních
otvorů. Podbezdězí navazuje na oblast středního Pojizeří a
Sobotecka použitím masivních trámkových zárubní s profilovanými vystupujícími římsami a subtilnějšími parapetními
deskami. Tato okna patří ke starší a již málo dochované vrstvě (příklady zejména v Lukách a Žďáru, zde bohužel u č. p.
27 nedávno „načerno“ odstraněno). V mladším období jsou
osazována jednoduchá dvoukřídlá okna s dělením na šest tabulek nebo později do kříže a orámovaná jednoduchou úplně
plochou nebo minimálně profilovanou šambránou. V Lužických horách jsou šambrány mnohem zdobnější a mají typické
velmi masivní a předsazené parapetní desky. Šambrány jsou
často na vrcholu doplněny trojúhelníkovitými suprafenestrami a boky mají podobu pilastrů s výzdobou (dle příkladů ze
slohové architektury).
8) Střecha, krov, vikýře a štíty
Polevsko č. p. 12 – typické hmotové řešení „sklářských“ domů
na Novoborsku se segmentově tvarovanou podstávkou ve
štítovém průčelí, komín je z pískovcových desek, leden 2008.
vaznicové krovy sedlových střech s typickým předsazením
prvních vazeb před štíty, zdobnými profilacemi shlaví krokví
a vaznic a okrajovými prkny s obloučkovými a jinými vlysy.
Štíty mají jednoduše bedněnou lomenici (široká prkna s přelištováním kladená svisle, maximálně jsou odlišeny boky kladené klasovitě a ve vrcholu střechovité kladení) a nebo jsou
provedeny jako omítané (omítka je na svisle kladené tyčovině
se slaměným výpletem a mazaninou). Krytina byla zejména
ze slaměných došků (poslední dochovány kolem r. 1970),
méně často z dřevěného šindele. Od dvacátých let 20. století
dochází k postupné výměně za cementové a pálené drážkované tašky, případně za bobrovky či eternit.
Střechy na Novoborsku jsou většinou mansardové nebo
polovalbové, méně často valbové. Sedlové střechy jsou použity spíše u mladší přízemní zástavby. Z toho vyplývá i výskyt
řady starší krovů s ležatými nebo stojatými stolicemi. Uplatňují se zde rovněž pouze jednoduše bedněné lomenice, které
jsou však téměř plošně opatřeny zdobně skládanou různobarevnou břidlicí nebo eternitem. Tyto materiály také zcela nahradily starší šindelové (méně často doškové) střešní krytiny.
U často nalézaného šindele, tvořícího podkladní bednění krytin, není jednoznačné zda se jedná o původní trvalou krytinu
a nebo náhradu bednění použitou z důvodů lepší dostupnosti
a ceny (šindel zde byl vyráběn běžně v každé chalupě). Výskyt vikýřů je v Podbezdězí u podstávkových domů minimální. Pouze zde narazíme na velice úzké větrací „chmelařské“
vikýře pásového typu s pultovou stříškou a šikmými boky
nebo typu velice nízkého volského oka. V Lužických horách
je naopak nedílnou součástí střešní krajiny větší pásový vikýř „lužického“ typu s šikmými boky, zdobnými pásovými
okny nebo břidlicovým obkladem. Používají se i sedlové vikýře a volská oka, případně malé pultové vikýře se svislými
boky. U „sklářských“ patrových domů s mansardovými nebo
polovalbovými střechami je velice často použita sestava tří
sedlových vikýřů drobnějšího měřítka v dolní části a dvou
volských ok nebo pultových vikýřů v horní části (mnohde je
to však doloženo již jen archivní fotodokumentací nebo sto-
V Podbezdězí nemáme dnes dochovány téměř žádné příklady starších krovových konstrukcí z doby před poslední
čtvrtinou 19. století. Téměř výhradně zde nalézáme mladší
Sborník 2009
39
pami v bednění či krovu - vaznice mají segmentový výžlabek
na spodní straně pro přístup do sedlového vikýře).
9) Dispozice interiéru
U tohoto velmi obsáhlého tématu se omezíme pouze na
několik zajímavých regionálních odlišností. Dispozice jsou u
obou oblastí komorovochlévní nebo chlévní, převážně dvoutraktové se světničkou v zadním traktu za světnicí a (komora
je v zadní traktu za chlévem a nebo tvoří samostatný díl).
Zcela se tomuto vymykají řemeslnické domy na Novoborsku se svojí vyspělou trojdílnou dvoutraktovou dispozicí typickou výstavnými vstupními halami místo tradičních síní,
dvojicí komínů a obdobou zámeckých enfilád u pravidelně
řazených pokojů v patře . U velkých zemědělských usedlostí
je, jak bylo uvedeno již výše, charakteristický velmi dlouhý
půdorys daný rozšířením trojdílné dispozice o chlévy a další
hospodářské prostory. Typické jsou rovněž pavlače, které se v
Podbezdězí objevují v podobě konstrukcí lemující celé dvorní průčelí, a nebo v podobě kratší (cca v rozsahu horní síně,
odkud je i veden přístup, tato varianta nabývá někde podoby
více či méně zapuštěné lodžie). Druhý typ nalézáme na Novoborsku výjimečně. Odlišné řešení patra není dáno regionálně,
ale využitím staveb. U zemědělských staveb se jedná o komory určené ke skladování obilí, sušení chmele a další účely
a přístupné jsou většinou z pavlače. Řemeslnické domy mají
patra s dvoutraktovým uspořádáním přístupná z horní síně.
Rozdíly mezi oblastmi registrujeme oproti tomu u umístění
tělesa pece v zadní traktu síně – černé kuchyni. Pro oblast
kolem Doks je typické vysunutí ven ze zadního podélného
průčelí.
Závěr
Předložené poznámky ke konstrukčnímu řešení a jednotlivým vybraným detailům podstávkových domů měly za cíl
ověřit si rozdíly mezi oběma vybranými oblastmi. Upřesnění těchto stavebních principů a detailnější poznání staveb je
nezbytné pro zkvalitnění přístupu k obnově historického stavebního fondu nebo k výstavbě nových objektů v daných územích. V současné době dochází bohužel k výraznému zjednodušení přístupu stavebníků a realizačních firem, přičemž
se typické regionální znaky v lepším případě nedodržují a
v horším případě míchají z více oblastí dohromady. Výsledek
je mnohde již na první dojem rozpačitý, někde přímo devastující. Výše popsané jevy prokazují i přes nevelkou vzdálenost
mezi Novoborskem a Podbezdězím poměrně výrazné rozdíly
ve hmotovém řešení domů, podobě střech, krytin, zpracování
roubené konstrukce a podstávky a řadě dalších detailů.
40
Sborník 2009
Podstávkový dům v regionu Podještědí – vývoj,
současný stav, varianty
Podstávkové domy jsou specifickým typem lidového
obydlí, který se vytvořil na trojmezí Čech, Německa a Polska
v místě styku roubené a hrázděné konstrukce. První zmínky
o podstávce nalezneme z městského prostředí už v 16. století, ale mezi venkovské vrstvy pronikla podstávka na přelomu 18. a 19. století, velmi rychle se stala nezbytnou součástí
domu a nabyla rozličných forem a typů. Na našem území převažuje její výskyt v severních Čechách – údajně by zde dodnes mohlo stát několik tisíc domů s podstávkou a abychom
je mohli podrobněji prozkoumat a analyzovat, je třeba vymezit si menší „uzavřenější“ oblasti výzkumu. Jednou z těchto
oblastí je Podještědí, které tvoří významný region se svými
přírodními i kulturními specifiky.
Obr. 1 Beranův mlýn -Vlastibořice 39
Obr. 2 Hradčany 4 – ukázka přízemního domu drobného
zemědělce s méně zdobnou českou podstávkou, která podpírá
jen vysunuté stropnice
Obr. 3 Padouchov 2 – Havelkův statek
dům s polopatrem a pavlačí a jednoduchou podstávkou tvořící
slepé arkády
Zeměpisně bychom mohli Podještědí vymezit na severu
Ještědským hřebenem od něhož pokračuje na jih až přibližně
na úroveň Turnova, který tvoří i východní hranici a nejzápadněji zasahuje k Jablonnému v Podještědí. Je třeba ovšem
dodat že tato hranice je pouze imaginární a směrem od centrální části rozptýlená.
Severní část Podještědí zahrnuje vesnice kolem Světlé
pod Ještědem (např. Hoření Paseky, Padouchov, Proseč pod
Ještědem, Rozstání, Javorník, Jiříčkov), které jsou rozloženy
v podstatě ještě na jižním ještědském svahu, tzn. v poměrně
vysoké nadmořské výšce s méně úrodnou půdou a značně svažitým terénem. Tyto předpoklady se jasně projevily v uspořádání vsí a při stavbě domů. Na první pohled je vidět snaha po
dostředném uspořádání, ale jednotlivé obce jsou v podstatě
založeny tak, jak to dovolil složitý terén. Naopak oblast více
na jih v okolí Českého Dubu je tvořena spíše zvlněnou rovinou, která klesá údolími potoků (Mohelka, Oharka, Zábrdka)
a najdeme zde převážně dostředně uspořádané obce (např.
Bílá, Všelibice, Petrašovice, Sobákov, Smržov, Zábrdí, Kotel,
Březová, Malčice). Také zde během 18. a 19. století žili s velikou převahou čeští obyvatelé. Třetí zcela odlišnou oblastí je
severozápadní Podještědí, které bylo osídleno během středověké vnější kolonizace. Převládají zde dlouhé řadové vsi podél potoků pomalu stoupající k Ještědu, překonávající veliký
rozdíl nadmořské výšky. (Kryštofovo údolí, Žibřidice, Druzcov, Křižany, Zdislava).Více než devadesát procent obyvatel
zde tvořili Němci. Tuto oblast také nejvíce zasáhl poválečný
odsun, který narušil několikasetletou kontinuitu osídlení. Vylidněné obce byly postupně dosídleny, ale spíše již jen pro
rekreační účely než k trvalému bydlení. Opačným případem
je oblast Českodubska, kde byl odsun minimální a ve stejných
domech tak velmi často žijí tytéž rody po mnoho generací.1
Základními zdroji obživy bylo zemědělství, které bylo doplněno řemeslnou výrobou (např. výroba užitných předmětů ze
dřeva, tkalcovství) dále dřevařská řemesla (uhlířství, těžba,
pily, hamry), ale i těžba kamene z několika místních lomů.
Podstávkový dům v Podještědí nabývá rozmanitých forem
a variant. Hlavními materiály při jeho výstavbě bylo samozřejmě dřevo, kámen a hlína, případně sláma na došky a později i barevná břidlice do štítů domů. Podstávka zde plní jak
primární podpěrnou funkci, tak samozřejmě i funkci esteticSborník 2009
41
kou. Vyskytuje se bez ohledu na sociální situaci u všech typů
domů – u domů bezzemků, chalupníků, bohatých sedláků a
statkářů i u budov veřejných – mlýnů či hospod. Podještědí
však bylo přece jen chudší podhorskou oblastí2– proto zde
převažují domy přízemní či s polopatrem spíše s jednodušeji zdobenou podstávkou. Honosné patrové statky, jaké jsou
hojně zastoupeny např. v úrodnější oblasti Turnovska, Kokořínska či Českolipska, zde nalezneme ve velmi omezeném
množství – v každé vsi býval většinou jen jeden takový a dodnes vynikají svoji velikostí a výjimečností (jako například
Beranův mlýn ve Vlastibořicích 39, Slukův statek v Rozstání
4, statek u Jírů v Dehtárech 5, Jírův statek v Kohoutovicích
5, Havelkův statek v Padouchově 2 nebo statek č. p. 8 v Březové) Domky běžných drobných rolníků mají často půdorys
do L – klasický trojdílnou obytnou část a hospodářské stavby.
Obydlí bezzemků byla přízemní s trojdílným půdorysem (většinou chlévního či komorochlévního typu) a s malou předzahrádkou. Stavba domu se musela přizpůsobit velmi nerovnému reliéfu a často se tedy vyskytují domy s polopatrem, kdy
přední světnice je přízemní na podezdívce, která vyrovnává
terén a hospodářská část se postupně zvyšuje v patro někdy se
zdobenou pavlačí. Občas jsou i celé části domů zapuštěny do
svahu i s podstávkou. Nad přízemní částí nad podstávkou se
často vyskytuje i roubený věnec, který prodlužuje podkrovní část tak, že mohla být obytná. Specifickým prvkem, který
zvětšoval obytný prostor je tzv. „křížová světnička“, která je
jak název napovídá křížem napojena na střechu nejčastěji nad
vstupními dveřmi a buď je ve stejné rovině se stěnou domu,
nebo z ní vyčnívá a je podepřena sloupky. (např. Bohumileč 15, Křižany 81) Nezbytnou součástí domu byla lomenice,
která často nabývá značné estetické hodnoty – buďto dřevěná
nebo později i vyskládaná břidlicí do různobarevných obrazců. Zvláštností je i tzv. horská lomenice, která tvoří jakousi
zapuštěnou pavlač ve štítu domu, bývá bohatě vyzdobena a
in situ se dodnes dochovalo jen málo objektů (např. Bílá 20,
Březová 2, Proseč pod Ještědem 21)
Musíme zde ovšem samostatně vymezit oblast severozápadního Podještědí ve které vlivem jiných historických událostí a odlišných stavebních technik proběhl i jiný stavební
vývoj – celkově se zde více vyskytují patrové domy a také
sem poprvé zasahuje vedle roubeného i podstávkový dům
s hrázděným patrem (např. Žibřidice, Kryštofovo Údolí).
Kromě různých typů domů se vyskytuje i množství variant samotných podstávek, které však samozřejmě souvisí
s uspořádáním konkrétního domu. Nejjednodušší formou je
podpěrná konstrukce, která však není podstávkou v pravém
slova smyslu – podpírá spíše jen vystupující stropnice na boční stěně domu – často jen na její části (někdy je dokonce jen
u zadního boku domu, kde měla nejspíše zamezit nerovnoměrnému sesunu dřevěných trámů vůči vyzděné vystupující
zadní části pece) a konstrukčně nesouvisí se zbytkem domu
– přesto však nabývá i zdobných forem, plní tak nejen technickou funkci a je tedy třeba tuto formu také zahrnout. Již
„vyspělejší“ formou u přízemních domů je podstávka, která
kromě boční většinou obíhá i stěnu štítovou, kde podpírá štít
či roubený věnec. V některých případech slouží jako důležitá
podpěra při vyrovnání stavby s terénem a její sloupky mají
různou výšku. Tato podstávka již tvoří nedílnou část domu a
bývá zpravidla zdobena zářezy či malbou. U patrových statků
se vyskytuje klasická lužická podstávka, která nese předsazené patro a tvoří neoddělitelnou součást domu – výhradně
se s ní setkáme na severozápadě u domů s hrázděným patrem
42
Sborník 2009
Obr. 4 Rozstání 40 – obydlí bezzemka s nezdobenou
arkádovitou podstávkou
Obr. 5 Kryštofovo údolí 75 – dům s hrázděným patrem a
odstávkou tvořící slepou arkádu
Obr. 6 Březová
8 – statek s
roubeným
patrem a
zdobenou
lužickou
podstávkou
(dnes již nestojící rychta v Žibřidicích měla dokonce archaický typ konstrukce sloupku, který sahal od země až ke stropnicím a byl součástí hrázděné konstrukce), ale najdeme ji i na
Českodubsku (Slukův statek, Beranův mlýn), kde se však vyskytují i patrové domy s jednodušší podstávkovou konstrukcí
podpírající opět pouze stropnice vystupující na boku domu.
Velmi často se setkáme i s kombinací obou principů – na štítové stěně nese podstávka předsunuté patro, ale na boční již
jen přesahující stropnice.
Důležitou součástí je spodní podezdívka (nejčastěji kamenná), na které jsou sloupky položeny. Ta buď probíhá po
celé délce domu, nebo je jen pod sloupky a izoluje je tak od
spodní vlhkosti a zajišťuje dostatečně tvrdou podložku. Někdy v ní dokonce bývají sloupky zapuštěny třeba až do poloviny jejich délky.
Obr.7 Bohumileč 15 – přízemní stavení s křížovou světničkou
podepřenou sloupky
Zdobnost a estetická hodnota odvisely od zámožnosti majitele a schopnosti stavebníka. V Podještědí působilo několik
známých tesařů (např. Bartošové z Trávníčku), jejichž rukopis je u některých objektů rozeznatelný, ale ti se realizovali
převážně u nejhonosnějších statků. Víceméně zde platí že čím
bohatší vlastník, tím honosnější podstávka. Přesto kdybychom
opět porovnali Podještědí s jinou oblastí (např. s již zmíněným Českolipskem či Kokořínskem) - i zdobené podstávky
jsou zde jednodušší a méně propracované. V celé oblasti je
dnes v podstatě jen jediný srovnatelný objekt – Beranův mlýn
v Trávníčku.3 Podstávka také plnila jakousi funkci „tváře chalupy“, podobně jako lomenice – velice často je nejvíce zdobena na té stěně domu, která je vidět od přístupové komunikace
a podstávky u stěn odkloněných od zraku kolemjdoucích jsou
již jednodušší, nezdobené.
Obr. 8 Bílá 20– přízemní dům s horskou lomenicí a bohatě
zdobenou podstávkou
Umělecké zpracování podstávky je možné zkoumat pouze
z dochovaných objektů (případně z černobílých fotografií) a
je tedy problematické zjistit původní stav podstávky – např.
různé barvy či malby byly nejspíše v průběhu času měněny
– přesto však je zajímavé a nezbytné zapojit do výzkumu i
současný stav, ke kterému podstávka došla kontinuálním vývojem po několik století a dále v něm pokračuje.
Obr. 9 Luhov 17 – detail jednoduché nezdobené podstávky
Mezi hlavní zdobné techniky patří– profilace, vrubořez,
malba, zoubkování či bednění. Velmi často tvoří podstávka
jakousi slepou arkádu a již není dále nijak zpracována – často
u domů přízemních a s hrázděným patrem (u nich již samo
hrázdění je dosti výrazným prvkem). Podstávka a v podstatě
i celý dům dnes nabývá různých barev – nejčastěji různé odstíny hnědé, případně červené, zelené, bílé či světle modré.
Dosti hojně se vyskytuje drobné zoubkování po celé vnitřní
hraně podstávky, které je navíc dále barevně odlišeno – nejčastěji bíle či červeně. Sloupek je buď ponechán jednoduchý
nebo opět vyřezán a barevně ozdoben. Nejvíce výtvarné invence se objevuje na páscích, které mohou být segmentovitě vyplněny jinobarevným bedněním, dokonce se vyskytují i
kružidlem namalované lidové motivy šesticípé růžice. Ližiny
samozřejmě také bývaly zdobeny – v návaznosti na podobu
celé podstávky – nejčastěji opět drobným zoubkováním nebo
1
Podle záznamů kronikáře Jáchyma Prouska z let 1620 – 1847, které jsou uloženy ve Státním okresním archivu v Liberci, například můžeme zjistit, že v obci Vesec č. p. 3 žije rod Pavlů již od
roku 1759.
2
Světelský farář Josef Buriánek (1797-1872) uvádí například, že v obci Hodky je ze 44 domů jen 5 chalupníků zbytek domkáři, podobně jako v Pasekách, kde je z 83 popisných čísel jen 9
chalupníků a zbytek opět domkářů.
3
Ten byl vystavěn na místě původního mlýna v letech 1863 – 1864 tesařským mistrem Václavem Bartošem – viz obr.1
Sborník 2009
43
jemněji kopírují tvar sloupku. Na segmentovitě vyplněném
prostoru mezi sloupkem, páskem a ližinou bývají někdy pověšeny sošky svatých patronů nebo dřevěné krucifixy. Dalším,
pozdějším výzdobným prvkem je svislé či vodorovné bednění, kterým je překryto roubení a někdy i podstávka, které také
nabývá různobarevných forem.
Sporným momentem je stáří podstávek – všeobecně můžeme předpokládat, že starší podstávky jsou jednodušší, spíše
jen funkční a postupem času nabývají slohových zdobných
prvků, ale musíme vzít v potaz i ostatní faktory – především
finanční možnosti majitele či celkový druh stavby. I když je
známo stáří domu, pro správné určení vývojových typů podstávky by bylo třeba znát i datace přestaveb, které mohly dům
zcela proměnit.
V současné době se vyskytuje v Podještědí množství podstávkových domů různých stupňů zachovalosti. Ve snaze
zlepšit komfort bydlení často docházelo k vyzdění roubeného
přízemí a došlo tak samozřejmě k zániku podstávky. Zvláště v
50. letech 20. století se tvář vesnice značně a nenávratně proměnila. Dnes je jen minimální počet domů památkově chráněn a rekonstrukce tak často probíhají bez odborného dozoru,
či neprobíhají vůbec. Často i drobná změna může celý dům
znehodnotit – např. nevhodná okna, dveře, střešní krytina,
vyzdění, ale i okolí domu – výběr rostlin na zahradě nebo
nevhodné přístavby.V Podještědí slouží stále poměrně hodně
objektů k trvalému bydlení, což vede většinou k méně vhodné
péči a k neodborným přestavbám. Přesto zvláště u objektů,
které jsou využívány hlavně jako rekreační nalezneme příklady citlivých rekonstrukcí a postupně jich přibývá. Cenných
objektů lidové architektury je stále mnoho a je třeba se věnovat jejich osudům tak, aby zůstaly zachovány v co nejhodnotnější formě.
Seznam literatury k tématu
Obr. 10 Zdislava 102 – arkádovitá podstávka obíhající roubené
stěny světnice
Obr. 11 Březová 8 – detail zoubkování pásků podstávky
ANDĚL, R., TECHNIK, S., Český Dub. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1991.
NEVRLÝ, M., Kryštofovo údolí. Liberec:Vestri, 2005.
SCHEYBAL, J. V., Lidový dům ve středním Pojizeří a v Podještědí, disertační práce. Praha: FFUK. Ústav etnologie, 1951, ruk.
SCHEYBAL, J. V., SCHEYBALOVÁ, J. Umění lidových tesařů,
kameníků a sochařů v severních Čechách. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1985.
TECHNIK, S., Trávníček – přirozený skanzen dřevěných lidových
staveb. Od Ještěda k Troskám, 2007, č. 14, s. 240-262.
TECHNIK, S., Lidové stavby Podještědí. Od Ještěda k Troskám,
2002, roč. 9, č. 3+4, s. 77-85.
TECHNIK, S., Podstávky dřevěných domů v severních Čechách.
Od Ještěda k Troskám, 2006, roč. 13, č.2, s. 151-161.
TECHNIK, S., O jedné vesnici Českodubska se zajímavým jménem Dehtáry. Od Ještěda k Troskám, 2007, roč. 14, č.1, s. 31-35.
44
Sborník 2009
Obr. 12 Bílá 30 – detail šesticípé růžice namalované na
segmentovitě zkosené výplni pásků
Bc. Petr Freiwillig, NPÚ ÚOP v Liberci
Podstávkový dům s hrázděným patrem na Frýdlantsku
Cílem příspěvku je seznámení s nynějším rozšířením a
stavem podstávkových domů s hrázděným patrem ve Frýdlantském výběžku. Budou zmíněny jejich typologické rozdíly
se zvláštním zřetelem k objektům, které jsou chráněny jako
kulturní památky. Frýdlantsko spolu s Hrádeckem a Chrastavskem tvoří souvislé území, charakterizované největší koncentrací podstávkových domů hornolužického typu v Libereckém
kraji. Až na nečetné výjimky (např. dům č. p. 202 v Nádražní
ulici v Chrastavě) v takto vymezeném území nenalezneme patra roubená. Oblast je součástí širšího regionu hornolužického
domu s těžištěm v Horní Lužici, Dolním Slezsku a Severních
Čechách.
V současné době se ve Frýdlantském výběžku nachází 14
domů s podstávkou a hrázděným patrem, chráněných jako
kulturní památky. Kulturní památkou je také přízemní dům
s hrázděným polopatrem, ve kterém je umístěn frýdlantský
mechanický betlém Gustava Simona. Chráněné domy jsou
v mapě [obr. 1] označeny červeně, další pozoruhodné podstávkové domy bez památkové ochrany pak barvou fialovou.
Hovoříme-li o hrázděných patrech, je třeba zdůraznit, že na
Frýdlantsku se nachází ještě množství domů s hrázděným patrem a vyzděným přízemím, které byly často původně opatřeny
podstávkou. Těmi se však tento příspěvek, zaměřený na domy
se zachovalou podstávkovou konstrukcí, nezabývá. Z mapy
je zřejmé, že nejvíce kulturních památek i ostatních domů se
nachází v západní části výběžku, zejména pak v Heřmanicích
a ve Višňové a Vísce. Neznamená to, že v jeho výše položené
východní části by se podstávkové domy s hrázděným patrem
nestavěly, ale do současnosti se jich dochovalo minimum. Je
tomu tak i proto, že jich bylo méně než na nížinném a klimaticky mírnějším východě. V Bílém Potoce, Hejnicích či na
Novoměstsku nalezneme již mnohem více přízemních roubených domů slezského příhraničí, typických pro jizerskohorsko-krkonošskou oblast.
Z hlediska konstrukčního na Frýdlantsku jednoznačně
převažuje typ podstávky se štenýři procházejícími z přízemí
do patra, je však možno spatřit i typ se štenýři krátkými. Zastoupena je jak archaičtější konstrukce s jednoduchými pásky,
tak mladší se záporkami a arkádovitě vykrojenými rozpěrami. Až na dvě výjimky se zde vůbec nesetkáme se zdobným
Obr. 1. Mapa okresu Frýdlant z roku 1918. Památkově chráněné objekty jsou označeny červeně, ostatní barvou fialovou (stav v roce
2009).
Sborník 2009
45
provedením podstávky ve formě vyřezávaných balustrových
sloupků či profilovaných pásků. Tato zdobnost, charakteristická pro Pojizeří, Podještědí a vůbec celou oblast roubeného
patra a styčného pásma obou konstrukcí, není Frýdlantsku
vlastní. Více však řeknou snímky alespoň některých zajímavých objektů.
Obr. 2. Dům č. p. 315 v Husově ulici ve Frýdlantu. Foto autor.
Objekt č. p. 315 v Husově ulici ve Frýdlantu [obr. 2, 3, 4]
nepochybně patří k nejstarším domům s hrázděným patrem v
řešeném území. Dendrochronologickou datací byl určen rok
skácení dřeva 1791. I přes své stáří dům není památkově chráněn a bohužel se nachází těsně za hranicí městské památkové
zóny ve Frýdlantu. Dům má archaičtější konstrukci podstávky s jednoduchými pásky. Ve vnitřním městě se po zničujících
požárech v roce 1797 a 1853 dochovalo naprosté minimum
domů s hrázděným patrem a odhalenou konstrukcí podstávky.
Dům č. p. 315 je z nich jistě nejautentičtější, navíc v rámci
Frýdlantska jediný s kombinací podstávky a skládaného břidlicového štítu. Zajímavá je rovněž střešní krytina. Zatímco na
západní straně střechy je to břidlice, na východní se nacházejí
historické cementové tašky, vyráběné v nedaleké Raspenavě.
Nalezneme je i na mnoha dalších střechách v oblasti. Objekt
naléhavě vyžaduje rozsáhlé opravy.
V blízkosti domu č. p. 315 stojí v úvodu zmíněný polopatrový objekt s betlémem č. p. 356 [obr. 5, 6, 7]. Od roku 2007
je kulturní památkou a v roce 2009 zahájilo Město Frýdlant
jeho celkovou obnovu. Na snímcích je patrná odhalená konstrukce po sejmutí deštění a průběh obnovy. Restaurováním
prochází i samotný betlém, na jehož záchranu byla vyhlášena veřejná sbírka. Nedaleko betléma, rovněž v Zahradní ulici
stojí ještě drobný patrový dům č. e. 46.
Obr. 3. Dům č. p. 315 v Husově ulici ve Frýdlantu, dvorní průčelí.
Foto autor.
V městské památkové zóně v Zámecké ulici stojí dům
č.p. 459 [obr. 8]. Je zajímavý nejen svým nechtěně samoanalytickým stavem, ale především neobvyklým uspořádáním
hrázděných polí a hrázděním i ve štítu. S tím se u nás setkáváme zcela výjimečně, v naší zájmové oblasti již jen u objektu
č. p. 26 ve Václavicích u Chrastavy.
Na seznamu ohrožených kulturních památek bohužel figuruje dům č. p. 48 v Arnolticích, nacházející se dlouhodobě
v havarijním stavu [obr. 9, 10]. Na detailním snímku je dobře
vidět nejčastější typologická kombinace podstávky na Frýdlantsku – štenýře procházející celou výškou stavby a obloukovitě vykrojené rozpěry. Tím se překvapivě liší od Horní Lužice, kde většina domů s arkádovitými podstávkami zachovává
rovněž mladší princip samostatného členění patra.
Obr. 4. Dům č. p. 315 v Husově ulici ve Frýdlantu, detail jižního
štítového průčelí. Foto autor.
46
Sborník 2009
Blízko zánikovému stavu se nachází dům č. p. 18 v Loučné u Andělky [obr. 11]. Vidíme na něm v popisované oblasti
nejběžnější způsob uspořádání hrázděných polí se šikmými
záporami. Patra členěná stejnoměrnými ondřejskými kříži se
na Frýdlantsku objevují pouze u čtyř podstávkových domů.
Pravidelné šachovnicové dělení na čtverce bez šikmých zápor (vyjma nároží), obvyklé v Sasku a Lužici, se zde vyskytuje výjimečně, u domů podstávkové konstrukce pak pouze
na domě č. e. 18 v Dolní Řasnici. V sousedství Frýdlantska
jej pak na českém území nalezneme nejblíže u objektu č. p.
81 v již zmiňovaných Václavicích u Chrastavy. Dva z domů
s ondřejskými kříži stojí v Heřmanicích. První je č. p. 78
s deštěným patrem ve štítovém průčelí [obr. 12]. Druhý je
dům č. p. 29 [obr. 13]. Na snímku je dobře patrné, jak pásky v
přízemí plynuje přecházejí v ondřejské kříže v patře.
Zajímavý dům s valbičkou č. p. 5 nalezneme ve Višňové [obr. 14]. Zde je podstávka tvarována ve stlačený oblouk.
Jednotlivé konstrukční prvky se často vzájemně kombinují.
Z dochovaných domů na Frýdlantsku pak tvoří zhruba polovinu nejčetnější kombinace štenýře do patra – oblouk – hrázdění jihoněmeckého typu se šikmými záporami.
Zdobně vyřezávané sloupky podstávky jsem nalezl jen na
dvou objektech. Prvním z nich je výstavný dům č. p. 75 ve
Višňové [obr. 15], druhým dům č. e. 55 v Raspenavě [obr. 16].
Za střídmě zdobnou můžeme považovat i podstávku na domě
č. p. 70 v Habarticích [obr. 17], kde jsou rozpěry nad okny
opatřeny vyřezanými profily, které se vyskytují i na několika
dalších objektech.
Obr. 5. Dům č. p. 356 v Zahradní ulici ve Frýdlantu, počátek
obnovy-stav po sejmutí deštění. Foto autor.
Jedním z mála domů, u kterých máme k dispozici dataci,
a zároveň jedním z nejcennějších je pozoruhodný objekt bývalé školy č. p. 39 v Heřmanicích z roku 1756 [obr. 18]. Na
první pohled zaujme nezvyklé uspořádání přízemí se zděnou
střední částí. V ní se nachází segmentově zaklenutý vstup a
okna opatřená barokními spínanými mřížemi ze zvlněných
kovaných prutů [obr. 19].
V krátkém příspěvku jsem uvedl jen některé objekty
z těch, které se z někdejšího počtu dochovaly. Jde o pouhý
zlomek dřívějšího stavu, což dokládají dobové fotografie, pohlednice i výtvarná díla. Jsme chudší nejen co do množství,
ale i do typologické rozmanitosti. Proto by byla velká škoda,
kdybychom o stavby které jsou ve špatném a havarijním stavu
přišli. Zejména to platí o pozoruhodných domech č. p. 315 a
459 ve Frýdlantu, ale i památkově chráněném objektu č. p. 48
v Arnolticích. Statut kulturní památky otevírá více možností,
ale bez snahy a zájmu vlastníka jejímu zániku nezabrání.
Obr. 6. Dům č. p. 356 v Zahradní ulici ve Frýdlantu, výměny
dřevěných prvků v průběhu obnovy. Foto autor.
Obr. 8. Dům č. p. 459 v Zámecké ulici ve Frýdlantu. Foto NPÚ
ÚOP v Liberci.
Obr. 7. Dům č. p.
356 v Zahradní
ulici ve Frýdlantu,
výměny dřevěných
prvků v průběhu
obnovy. Foto autor.
Obr. 9. Dům
č. p. 48
v Arnolticích.
Foto
NPÚ ÚOP
v Liberci.
Sborník 2009
47
Obr. 10. Dům č. p. 48 v Arnolticích, detail jihovýchodního
nároží. Foto NPÚ ÚOP v Liberci.
Obr. 11. Dům č. p. 18 v Loučné. Foto NPÚ ÚOP v Liberci.
Obr. 12. Dům č. p. 78 v Heřmanicích. Foto NPÚ ÚOP v Liberci.
Obr. 14. Dům č. p. 5 ve Višňové. Foto NPÚ ÚOP v Liberci.
48
Sborník 2009
Obr. 17. Dům č. p. 70 v Habarticích. Detail profilace rozpěry. Foto
NPÚ ÚOP v Liberci.
Obr. 16. Dům č. e. 55 v Raspenavě. Foto autor.
Obr. 15. Dům č. p. 75 ve Višňové, detail zdobné
profilace sloupků. Foto NPÚ ÚOP v Liberci.
Obr. 19. Dům č. p. 39 v Heřmanicích, detail vstupu. Foto NPÚ
ÚOP v Liberci.
Sborník 2009
49
Přístěnné sloupové podpěry a podsíně na Jičínsku
V souvislosti s problematikou, které je věnován letošní seminář, jsme se v našem příspěvku soustředili na
prostor vymezený hranicemi
správního území obce s rozšířenou působností Jičín.
Tento prostor představuje
z pohledu vývoje vesnických
sídel a projevů lidového stavitelství poměrně rozmanité
území. Z hlediska stavebních
materiálů použitých na konstrukci jednotlivých objektů
zde převažuje dřevo, přičemž
základní konstrukcí je roubení. Vyskytují se však i stavby
zděné. Na vymezeném území
se vyskytuje několik lokálních dobových forem lidového domu, neboť jde o území,
na kterém se střetávají a mísí
vlivy více oblastí. Nacházíme zde proto jak dům severovýchodních Čech, včetně
jeho místní dobové formy
– krkonošského domu, tak rovněž severočeský dům s místní
dobovou formou pojizerským domem a dům východočeský
s jeho místní dobovou formou domem středního Polabí. Vyskytují se zde stavby, které jsou typickým příkladem některé
z forem lidového domu, ale rovněž stavby, ve kterých můžeme sledovat mísení charakteristických prvků dvou i více
forem. Rozmanitost zde zastoupených forem lidového domu
a jejich variant je i důvodem, proč jsou na daném území zastoupeny i domy podsíňové a domy s přístěnnými sloupovými
podpěrami, ačkoliv toto území jako celek není typickou oblastí výskytu těchto prvků.
Zajímalo nás územní rozšíření podsíňových domů a domů
s přístěnnými sloupovými podpěrami a četnost těchto staveb
na námi sledovaném území. V rámci své pracovní činnosti
jsme proto zahájili mapování jejich výskytu v rámci hranic
správního území obce s rozšířenou působností Jičín. Vedle
dosud existujících staveb s danými konstrukčními prvky jsme
věnovali pozornost i zdokumentovaným stavbám zaniklým.
Výsledkem naší práce jsou dvě mapy, z nichž první zaznamenává výskyt podsíňových domů na daném území, a to včetně
již neexistujících staveb, a druhá pak eviduje rozšíření domů
s tzv. přístěnnými sloupovými podpěrami. Výsledné mapové
podklady dávají celkovou představu o rozšíření daných prvků
na sledovaném území. Výzkum není dosud dokončen a v další
fázi mohou být obě mapy doplněny ještě o další objekty.
1) VAŘEKA, Josef – FROLEC, Václav: Lidová architektura. Praha 1983, s. 167.
2) VAŘEKA, Josef – FROLEC, Václav: Lidová architektura. Praha 1983, s. 168-169, s. 180.
50
Sborník 2009
obr. č. 1 – hranice sledovaného území ORP Jičín
Před zahájením mapování jsme si na základě stávající dostupné literatury definovali oba sledované konstrukční prvky,
a to následujícím způsobem:
Podsíň: „průchodná, otevřená přízemní část podél přední
štítové (popř. nádvorní) strany domu pod předsazeným štítem, patrovou pavlačí nebo patrem, podpíraná sloupy nebo
pilíři s klenbou; podsíň chrání přední štítovou stěnu a někdy
(zejména u městské architektury) slouží jako veřejná komunikace“ 1)
Přístěnná sloupová podpěrná vazba (česká podstávka):
„konstrukci tvoří štíhlé sloupky s pásky a vaznicí (ližinou),
podpírající vypuštěné části stropnic, méně často nebo dokonce výjimečně předsazenou stěnu patra; na rozdíl od běžné
konstrukce přístěnných sloupků může mít vykrojenou ližinu,
bývá u několika stěn“. Zde je třeba upozornit na skutečnost,
že klasické příklady podstávky typické pro oblast severních
Čech se na daném území nevyskytují a proto jsme v našem
příspěvku zvolili termín „přístěnná sloupová podpěrná vazba“, který je někdy označován jako „česká podstávka“. 2)
První část našeho příspěvku je věnována domům s podsíní. Z výsledného mapového podkladu vyplývá poměrně rovnoměrné rozšíření těchto staveb po celém sledovaném území
a pokud bereme v úvahu i stavby dnes již neexistující, byly
zde podsíňové domy zastoupeny hojně, a to zvláště ve větších
sídlech, kde podsíně představovaly stejně jako podloubí u kamenných domů významný veřejný komunikační prostor.
Tak tomu nepochybně bylo i v samotném Jičíně, kde ještě
na počátku dvacátého století stála řada podsíňových domů,
které tvořily nedílnou součást zástavby části zvané Nové
Město. Vznik dnešního Nového Města je spojen s urbanistickými plány Albrechta z Valdštejna, jehož záměrem bylo
zbavit reprezentativní vnitřní město drobných řemeslníků a
vytvořit zázemí pro poskytování služeb pro dvůr a armádu.
Nová řemeslnická čtvrť byla umístěna jižně od jádra města,
na území s vhodným spojením u silnice na Prahu a obtékaném
meandrem Cidliny, která zaručovala dostatečné zásoby vodou. Již od středověku bylo toto území osídlováno. Vznikaly
zde dvory se zahradami produkující především ovoce a zeleninu pro potřeby města. Vědom si důležitosti těchto usedlostí
pro hospodářské zázemí svého dvora, nepřistoupil na tomto
území Valdštejn k plošné demolici stávající zástavby, ale rozhodl se budovat domy nového předměstí až za pásem těchto
usedlostí, z nichž některé přetrvaly až do 19. století. Nové
náměstí (dnešní Lidické náměstí) bylo umístěno s ohledem
na stávající komunikační síť. Obytné domy v novém předměstí byly vesměs dřevěné a do Valdštejnovy smrti jich bylo
vybudováno asi 60. Po roce 1634 byla rovněž zaznamenána
určitá stagnace výstavby této části města, takže původně plánovaná uliční síť zůstala pouze torzem a určitá chaotičnost se
v uliční síti této čtvrti projevuje dodnes. Stavby zde budované
byly jednoduché - typové - a lišily se podle movitosti jejich
vlastníků. Nejjednodušší přízemní domky štítově orientované vyrůstaly mimo náměstí a byly určeny řemeslníkům tzv.
nečistých řemesel - př. koželuhům a jirchářům. Na východní straně náměstí vznikaly poněkud honosnější, ale většinou
přízemní stavby určené pro ostatní drobné řemeslníky a nejbohatší obyvatelé nového předměstí si své domy stavěli na
západní straně náměstí. Z těchto domů byla asi polovina patrových 3). Oproti původnímu Valdštejnovu záměru však mezi
obyvateli Nového Města převažovali spíše drobní a střední
zemědělci než řemeslníci. Svůj venkovský ráz si Nové Město
uchovalo až do dvacátého století, kdy dochází k jeho postupné modernizaci, které však padla za oběť celá řada původních
staveb, mezi nimiž byly také podsíňové domy. Podoba některých z nich se dochovala alespoň na dobových fotografiích.
Byly mezi nimi i domy č.p. 45 a č.p. 46, které byly součástí
východní fronty Lidického náměstí a vyhořely v roce 1933.
Obětí požáru se v roce 1913 stal i dům č.p. 4 stávající na západní straně Lidického náměstí, kde se nacházel i podsíňový
dům č.p. 6 zbořený v roce 19334). V současné době neexistuje v Jičíně žádný podsíňový dům.
obr. č. 2 – přístěnná sloupová podpěrná vazba
obr. č. 3 – Jičín, domy č.p. 45 a č.p. 46
Velmi podobným vývojem prošly i některé části dalších
městských sídel na sledovaném území. I zde se v minulosti
nacházelo více staveb s podsíněmi, ale na rozdíl od Jičína se
v některých z nich několik podsíňových domů (případně alespoň jeden) zachovalo až do současnosti. Výjimkou je Kopidlno, kde poslední podsíňový dům č.p. 38 – tzv. „šťástkovna“
– byl rozebrán v roce 1992, protože stál v cestě plánované komunikaci do cukrovaru 5). Z prohlášené kulturní památky tak
obr. č. 4 – Jičín, dům č.p. 4
3) ČERMÁK, Karel: Jičínské Nové město v době barokní. In: Muzejní noviny, č. 26 (2004/2), Regionální muzeum a galerie v Jičíně, s. 15 - 19.
4) FRANCEK, Jindřich: Jičín. Praha – Litomyšl 2004, s. 64.
5) Archiv MěÚ Jičín, odd. státní památkové péče.
Sborník 2009
51
zůstaly zachovány pouze lomenice,,ozdobné sloupky podpírající podsíň a části krovu, které jsou dnes jediným dokladem
této místní dobové formy domu středního Polabí.
K sídlům, ve kterých se v minulosti nacházelo více podsíňových domů, z nichž se však pouze několik zachovalo až
do současnosti, patří Sobotka a Lázně Bělohrad. Obě sídla
si poměrně dlouhou dobu zachovala spíše venkovský charakter prezentovaný velkou mírou dřevěné zástavby. V pozdější
době v obou sídlech dochází k postupnému vytlačení dřevěných staveb z centra spíše do okrajových částí. V Lázních
Bělohrad je tento vývoj nedílnou součástí proměny sídla v
lázeňské letovisko. Příkladem již neexistujícího podsíňového
domu je zde mimo jiné i rodný domek spisovatele Karla Václava Raise, který vyhořel v roce 1896.
obr. č. 6 – Lázně Bělohrad, zaniklý rodný dům K. V. Raise
Naopak příkladem doposud stojících domů s podsíní jsou
objekty č.p. 47 a č.p. 49 reprezentující místní dobovou formu
podkrkonošského domu. Dům č.p. 49 má ozdobně vyřezávané výplně mezi sloupky a pásky. Oba domy jsou příkladem
staveb dochovaných v okrajových částech města, z nichž některé byly v pobělohorském období osidlovány německými
kolonisty.
Na rozdíl od Lázní Bělohrad se v Sobotce zachoval podsíňový dům přímo v centrální části sídla v blízkosti náměstí.
Tzv. Gansův dům č.p. 129 je pozůstatkem fronty podsíňových
domů lemujících dnešní ulici Boleslavská.
obr. č. 7 – Lázně Bělohrad, dům č.p. 49
Ostatní domy, které jsou zachyceny na historické fotografii, nahradila ve dvacátém století modernější zástavba. Gansův dům, nemovitá kulturní památka, je v rámci námi sledovaného území jediným dochovaným patrovým podsíňovým
domem. Ostatní zjištěné existující stavby jsou přízemními
objekty (patrové podsíňové domy v Jičíně na Novém Městě
kompletně zanikly – viz výše), nacházejícími se ve vesnických sídlech, případně v okrajových částech města, které mají
již spíše venkovský ráz (viz Lázně Bělohrad). Jádro Gansova
domu vzniklo patrně v pozdním středověku či raném novověku a přes řadu pozdějších úprav se jedná o cennou památkově
hodnotnou stavbu se zachovanou vnitřní dispozicí 7). V současné době probíhá obnova této kulturní památky.
Zbývající podsíňové stavby jsou, jak bylo již řečeno výše,
přízemními objekty a nacházejí se ve sledovaném území v
intravilánech venkovských sídel. I ve venkovském prostředí
však docházelo v minulosti k postupnému zániku těchto objektů. Jako příklad uvádíme tzv. Pažoutův statek č.p. 6 v Oseku u Sobotky. Areál usedlosti, jehož součástí byla i hospodářská stavba s podsíní, stával ještě ve 20. století, kdy postupně
zchátral snad z nedostatku finančních prostředků či z důvodu
nezájmu vlastníků 8).
Obdobný osud postihl i nemovitost č.p. 6 v obci Uhlíře
u Lázní Bělohrad zbořenou rovněž ve 20. století. U tohoto
domu byla podsíň, ohraničená bedněným zábradlím, nejen u
štítové strany, ale také podél strany nádvorní.
obr. č. 5 – Kopidlno č.p. 38, tzv. „šťástkovna“
52
Jako příklad doposud existujících venkovských podsíňových staveb uvádíme čtyři objekty, a to č.p. 46 v Milíčevsi,
6)
BÍLEK, Karol: Sobotecko. Praha – Litomyšl 2005, s. 36.
7)
GABRIEL, František - PEŘINA, Ivan - KNOP, Karel: Sobotka - č.p. 129. Česká Lípa, říjen 2008. 49 s., 38 příl. Stavebně historický průzkum.
8)
Sborník 2009
č.p. 1 v Psinicích u Libáně, č.p. 45 v Samšině a
konečně č.p. 41 v obci Radim u Jičína. Poslední
jmenovaný objekt byl v letošním roce prohlášen
rozhodnutím Ministerstva kultury ČR za kulturní památku. Domy č.p. 46 v Milíčevsi a č.p. 1 v
Psinicích zastupují venkovský typ podsíňových
staveb, kdy podsíň slouží spíše pro hospodářské
účely, např. jako prostor umožňující případnou
úschovu nářadí či uskladnění dřeva. Tomu odpovídá i řešení celé konstrukce, které je velmi jednoduché a zvláště v případě domu č.p. 1 v Psinicích
ryze účelové. Naopak objekt č.p. 41 v Radimi se
spíše přibližuje městským podsíňovým stavbám.
Tento přízemní štítově orientovaný objekt s průčelní podsíní je v písemných pramenech zmíněn
již k roku 1782. Předsunutý štít je u tohoto objektu podepřen dekorativně vyřezávanými sloupky
s pásky napodobujícími arkádu 9). Objekt má
obr. č. 8 – Sobotka, Boleslavská ulice, počátek 20. století, tzv. Gansův dům
druhý zprava dochovanou vnitřní dispozici a řadu cenných konstrukčních prvků a detailů. V současnosti se tento
dům nachází ve špatném stavebně technickém stavu v důsledku zanedbání údržby ze strany bývalého vlastníka. Současný
vlastník nemovitosti, Obec Radim, má zájem o zachování této
unikátní stavby a hledá pro ni vhodné využití.
Obdobné dekorativní řešení sloupků a pásků podsíně ve
štítové stěně jako podsíňový dům v Radimi má i objekt č.p. 45
v Samšině, který je připomínán i v odborných publikacích10).
Dům prokazatelně doposud stojí a jeho stavebně technický
stav je na rozdíl od podsíňového domu v Radimi doposud
uspokojivý, přestože se v literatuře objevuje i informace, že
zanikl po roce 1958 11).
obr. č. 9 – Sobotka, Boleslavská ulice č.p. 129, tzv. Gansův dům
obr. č. 10 – Osek u Sobotky č.p. 6, tzv. Pažoutův statek, zaniklý
Druhý jev, který jsme v rámci řešeného území mapovali,
je přístěnná sloupová podpěrná vazba (česká podstávka). Výsledný mapový podklad v případě tohoto fenoménu ukazuje
zcela rozdílnou situaci než tomu je u podsíňových domů. Jednoznačně se v něm potvrzuje skutečnost, že tzv. „přístěnná
sloupová podpěrná vazba“ není typická pro celé dané území,
ale rozšíření tohoto konstrukčního prvku je úzce spojeno s
oblastí rozšíření patrového domu, která sem zasahuje ze severních a severovýchodních Čech, přičemž hranice oddělující oblast roubeného domu přízemního od patrového probíhá
zhruba po čáře Mladá Boleslav – Mnichovo Hradiště – Sobotka – Železný Brod – Kryštofovo Údolí 12).
Plošný výskyt sledované konstrukce jsme tedy zaznamenali na Sobotecku a zvláště pak v samotném městě Sobotka, kde se ostatně nachází i jediný zjištěný existující patrový
podsíňový dům – dům č.p. 129. Mimo oblast Sobotecka se
přístěnná sloupová podpěrná vazba vyskytuje zcela ojediněle
a dle výsledné mapy rozšíření se tento ojedinělý výskyt týká
území bezprostředně navazujícího na oblast Sobotecka. Jako
příklad tohoto ojedinělého výskytu předmětné konstrukce
uvádíme hospodářský objekt u domu č.p. 22 v obci Bukvice a
dnes již neexistující objekt č.p. 28 v Pařezské Lhotě, který byl
po roce 2004 demolován a nahrazen novostavbou. V obou pří-
9)
Rozhodnutí Ministerstva kultury ČR č.j. MK 3854/2009 OPP ze dne 10. 7. 2009, s. 2.
10)
VAŘEKA, Josef – FROLEC, Václav: Lidová architektura. Praha 1983, s. 167.
11)
12)
VAŘEKA, Josef – VOJTÍŠEK, Břetislav: Lidová architektura v severních Čechách. Česká Lípa 1999, s. 9.
Sborník 2009
53
padech se jedná o přízemní roubené stavby a celá konstrukce
je řešena co nejjednodušším způsobem.
Ani v oblasti Sobotecka, kde se přístěnné sloupové podpěrné vazby vyskytují jak u patrových tak u přízemních domů,
však nenacházíme žádné zdobné řešení dané konstrukce, vše
je podřízeno primárnímu zajištění její funkce. Jako typické
příklady jsme vybrali dům č.p. 27, Malé náměstí, Sobotka,
a dům č.p. 150 v ulici Černínské, Sobotka. Dům č.p. 27 na
Malém náměstí v Sobotce je prohlášenou kulturní památkou.
Stavení na obdélném půdoryse je orientováno štítovou stranou s polovalbou ke komunikaci. Přístěnná sloupová podpěrná vazba zde podpírá vypuštěné části stropnic u obou bočních
stěn v části blíže k štítové straně, tj. v části objektu, kde se
nachází světnice. Dům č.p. 150 v ulici Černínská je okapově
orientovaná stavba s přístěnnou sloupovou podpěrnou vazbou
podél celé uliční i nádvorní stěny. U obou domů je tato konstrukce řešena zcela prostě. Jednotlivé konstrukční prvky – tj.
sloupky, pásky a ližiny jsou bez ozdob.
obr. č. 13 – Samšina č.p. 45
Ze staveb nacházejících se mimo vlastní Sobotku uveďme
objekty č.p. 14 v obci Nepřívěc u Libošovic, č.p. 7 ve Vesci u
Sobotky, č.p. 1 v Mrkvojedech u Markvartic a č.p. 4 v Malé
Lhotě u Libošovic.
Výstavba patrových domů na Sobotecku probíhala později než v Sobotce, a to pravděpodobně v období od poslední
čtvrtiny 18. století do 30. a 40. let 19. století 13). Objekt č.p.
1 v Mrkvojedech patří k stavbám realizovaným ke konci uvedeného období. Datován je do roku 1846 14). Je součástí zemědělské usedlosti tvořené několika objekty. Samotný dům č.p.
1 je štítově orientovaná stavba, jejíž přední roubená obytná
část přechází v zadním traktu ve zděnou část hospodářskou.
Dům má pavlač podél nádvorní stěny v rozsahu roubené obytné části. Přístěnná sloupová podpěrná vazba podpírá trámy
nesoucí pavlač. Přestože se jedná se o poměrně kvalitní příklad patrového domu typického pro danou oblast, není dům
kulturní památkou. Naopak kulturními památkami jsou další
dva z výše uvedených domů – dům č.p. 7 v obci Vesec u Sobotky a dům č.p. 14 v obci Nepřívěc u Libošovic. Patrový
statek pojizerského typu č.p. 14 v Nepřívěci je vystavěný na
obdélném půdorysu se štítovým průčelím orientovaným ke
komunikaci. Dům je roubený se zděnými částmi. Podél celé
nádvorní části je krytá pavlač, pod kterou se v rozsahu obytné
světnice nachází přístěnná sloupová podpěrná vazba. Statek
č.p. 14 je datován do roku 1770 15) a výrazně se podílí na dotváření prostředí obce Nepřívěc.
V rámci zástavby obce představuje statek výjimečný příklad kvalitní lidové architektury. Druhá ze zmiňovaných staveb je součástí zástavby vesnické památkové rezervace Vesec
u Sobotky. Dům č.p. 7 se nachází v jihozápadní části návsi a
je jednou ze staveb areálu usedlosti bývalé rychty. Písemný
doklad o existenci stavby je z roku 1785 16). Obytný objekt má
zachovalou vnitřní dispozici a stejně jako č.p. 14 v Nepřívěci
obr. č. 12 – Radim u Jičína č.p. 6
obr. č. 11 – Uhlíře č.p. 6, zaniklý
13)
PEŠTA, Jan: K problematice územního rozšíření patrových roubených domů na území okresu Jičín. In: Zprávy památkové péče, č. 5 (63/2003), Národní památkový
ústav, ústřední pracoviště, Praha, listopad 2003, s. 333.
14)
tamtéž, s. 333 a s. 335.
15)
Rozhodnutí Ministerstva kultury ČR č.j. 10070/2006 ze dne 13. 7. 2007, s. 1-2.
16)
Evidenční list nemovité památky – zpracoval: Viktor Blažek, datum: 19. 3. 2008.
17)
PEŠTA, Jan: K problematice územního rozšíření patrových roubených domů na území okresu Jičín. In: Zprávy památkové péče, č. 5 (63/2003), Národní památkový
ústav, ústřední pracoviště, Praha, listopad 2003, s. 332.
54
Sborník 2009
je orientován štítovým průčelím k návsi a podél nádvorní strany má krytou pavlač, která je v části přední obytné světnice
podepřena přístěnnou sloupovou podpěrnou vazbou.
Jako příklady patrových domů s přístěnnou sloupovou
podpěrnou vazbou nacházejících se přímo v Sobotce uvádíme dva objekty, které jsou zároveň prohlášenými kulturními
památkami. Jsou to dům č.p. 115 v ulici Černínská a dům č.p.
155 v ulici Humprechtská. Oba domy jsou součástí rozsáhlého souboru patrových staveb, které se v Sobotce začaly stavět
od poloviny 18. století, přičemž ke kulminaci jejich výstavby
dochází v 80. a 90. letech 18. století 17). K nejstarším patrovým domům v Sobotce patří již dříve zmiňovaný tzv. Gansův
dům č.p. 129.
Oba uvedené domy jsou okapově orientované a oba mají
krytou pavlač. Dům č.p. 155 má obdobně jako dům č.p. 1 v
obci Mrkvojedy krytou pavlač jen v části okapní strany blíže ke štítové stěně. Pavlač, která je na rozdíl od objektu v
Mrkvojedech na uliční straně domu, kryje rovněž vstup do
domu. Dům č.p. 115 má stejně jako je tomu u č.p. 14 v Nepřívěci a u č.p. 7 ve Vesci pavlač po celé délce nádvorní části
objektu. U obou uvedených soboteckých staveb se uplatňuje
přístěnná sloupová podpěrná vazba na obou bočních stěnách,
a to takovým způsobem, že sloupky probíhají v celé výšce
stavby a podpírají střešní konstrukci, s výjimkou části, kde
se nachází pavlač a kde tato konstrukce tvoří oporu pavlače.
U domu č.p. 115 tvoří uvedenou konstrukci na uliční straně
pouze sloupky.
obr. č. 14 – Bukvice č.p. 22, hospodářská část
Závěrem lze konstatovat, že oba sledované konstrukční
prvky se ve sledovaném území vyskytují, a že jejich rozšíření
úzce souvisí s výskytem a plošným rozšířením určitých lokálních dobových forem lidových staveb, pro které jsou tyto
konstrukční prvky typické. Potvrzují to i oba výsledné mapové podklady.
Poměrně rovnoměrné rozšíření podsíňových domů je dáno
zastoupením tohoto konstrukčního prvku u všech lokálních
dobových forem lidových staveb, které se vyskytují na sledovaném území. Četnost výskytu tohoto prvku je však rozdílná,
což ukazuje pohled na oblast Sobotecka, kde převládá forma
severočeského domu a obytné domy s podsíněmi jsou spojeny
výhradně s městským prostředím a nacházejí se či se dříve
nacházely pouze v Sobotce. V okolí Sobotky máme potvrzen
výskyt podsíně pouze u hospodářského objektu (kolny) dnes
již neexistující usedlosti č.p. 6 v Oseku. Výrazně četnější jsou
podsíně v částech území, kam zasahuje oblast domu severovýchodních Čech a domu východočeského. Podsíně se zde
vyskytují jak u obytných, tak i u hospodářských objektů, a
jsou zastoupeny v městském i venkovském prostředí. Důkazem kontinuity architektury 20. století s lidovou architekturou
a jejími charakteristickými prvky je pak dům č.p. 201, ulice
U bažantnice v Lázních Bělohradě postavený v letech 1911
– 1913 podle návrhu vídeňského architekta Axela V. Wahla a
dánského architekta Paula Nørregaarda. Na zmíněné stavbě je
využita většina typických prvků místní dobové formy krkonošského domu včetně podsíně.
Výskyt přístěnné sloupové podpěrné vazby je vázán téměř
výhradně na oblast výskytu severočeského domu, tj. na oblast
Sobotecka. Mimo tuto oblast jsme daný prvek zaznamenali
pouze ojediněle a navíc na území se Soboteckem těsně sousedícím. V textu jsme záměrně nepoužívali výraz podstávka.
Námi sledované území je v podstatě okrajovou částí oblas-
obr. č. 15 – Sobotka, Malé náměstí č.p. 27
obr. č. 16 – Nepřívěc č.p. 14
Sborník 2009
55
ti, pro kterou jsou podstávkové konstrukce typické a kde se
podstávky vyskytují ve své nejrozvinutější podobě, včetně
zdobných prvků. Toto jednoznačně vyplývá i z prezentované fotodokumentace objektů. Daný konstrukční prvek má ve
všech případech co nejjednodušší řešení, které má zajistit
jeho funkčnost, postrádá však jakoukoliv zdobnost, která je
charakteristická pro oblast Severních Čech.
Použitá literatura a prameny
Archiv MěÚ Jičín, odd. státní památkové péče.
BÍLEK, Karol: Sobotecko. Praha – Litomyšl 2005.
ČERMÁK, Karel: Jičínské Nové město v době barokní. In: Muzejní noviny, č. 26 (2004/2), Regionální muzeum a galerie v Jičíně.
Evidenční list nemovité památky – venkovská usedlost č.p. 7, Vesec u Sobotky – zpracoval: Viktor Blažek, datum: 19. 3. 2008.
FRANCEK, Jindřich: Jičín. Praha – Litomyšl 2004.
GABRIEL, František - PEŘINA, Ivan - KNOP, Karel: Sobotka
- č.p. 129. Česká Lípa, říjen 2008. 49 s., 38 příl. Stavebně historický
průzkum.
obr. č. 17 – Vesec u Sobotky č.p. 7
PEŠTA, Jan: K problematice územního rozšíření patrových roubených domů na území okresu Jičín. In: Zprávy památkové péče, č.
5 (63/2003), Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, Praha,
listopad 2003, s. 331-336.
Rozhodnutí Ministerstva kultury ČR č.j. 10070/2006 ze dne 13.
7. 2007.
Rozhodnutí Ministerstva kultury ČR č.j. MK 3854/2009 OPP ze
dne 10. 7. 2009.
VAŘEKA, Josef – FROLEC, Václav: Lidová architektura. Praha
1983.
VAŘEKA, Josef – VOJTÍŠEK, Břetislav: Lidová architektura v
severních Čechách. Česká Lípa 1999.
obr. č. 18 – Sobotka, ul. Humprechtská č.p. 155
obr. č. 19 – Lázně Bělohrad č.p. 201
56
Sborník 2009
obr. č. 20 - mapa zjištěného rozšíření podsíní
(červeně podsíně existující, modře doložené
zaniklé)
obr. č. 21 - mapa zjištěného rozšíření tzv. české podstávky
(vlevo od červené čáry oblast plošného rozšíření, červené body
– zjištěný výskyt mimo tuto oblast)
Sborník 2009
57
Podstávkový dům jako součást kulturně-historických
hodnot CHKO Kokořínsko
Důvody, které vedly k vyhlášení CHKO Kokořínsko, jsou
vedle přírodních hodnot (zejména geomorfologie kvádrových
pískovců, mokřady a kyselé reliktní bory) také kulturně-historické hodnoty území. Ty jsou zastoupeny především souborem urbanisticky a architektonicky zachovalých sídel, organicky propojených s okolní malebnou krajinou[1].
Architektonické památky jsou tvořeny dřevěnou i zděnou
zástavbou. V oblasti převažuje dřevěná architektura, která je
zastoupena severočeským patrovým roubeným domem chlévního typu, mezi jehož hlavní charakteristické znaky patří podstávka, boční pavlač nad vstupní síní
a štít se skládanou
lomenicí. V západní a severozápadní části oblasti, s vlivem
německých kolonizátorů, se dochovaly hrázděné konstrukce - především hospodářské stavby, u obytných staveb patra
v kombinaci se zděným či roubeným přízemím. Mladším typem lidové architektury v oblasti je zděný patrový dům, často
klasicizujících forem, který od počátku 19. století začal nahrazovat původní roubenou zástavbu.
Roubené domy Kokořínska jsou často nazývány také
jako patrové podstávkové domy. Podstávka je před stěnami
v přízemí předsazená rámová konstrukce, která odlehčuje
váhu horního patra. Podstávka – složená ze svislých sloupků,
z vodorovných překladů (ližiny) a šikmých trámků (pásků) „obvazovala“ vnější stěny objektů většinou z jedné či obou
štítových stran a vnitřní (dvorovou) okapovou stranu objektu.
Stěny přízemí ustupovaly za líc horního patra a do vzniklé-
ho prostoru před ně se vkládala patru podstavená konstrukce
– podstávka. V okapové straně směrem do dvora se také často setkáváme s podstávkou podpírající pouze vysedlé konce
stropních trámů (nesoucích pavlač). Obvykle mají podstávky
tolik polí, kolik je ve stěně oken. Podstávky na Kokořínsku
jsou často řezbářsky složitě profilované, ale jsou zastoupeny i podstávky s prostými sloupky a jednoduchými pásky.
Na některých stavbách mají pásky z pozdějšího období spíše
dekorativní, než konstrukční funkci (dekorativně vyřezávaná
prkna).
Lokální zvláštností v oblasti kolem Dubé a dolní Liběchovky jsou podstávky, které kromě přízemí člení i patro
budovy. V oblasti dolní Liběchovky (Chudolazy, Medonosy,
Bukovec) najdeme podstávky, které jsou pouze v patře budovy. Přízemí těchto patrových domů se vyzdívalo a roubilo se
pouze patro, které bylo „obvázáno“ podstávkou.
Tento krátký příspěvek si klade za cíl především názorné
představení podstávkového domu, jako významné součásti
kulturně-historických hodnot typické kulturní krajiny území
CHKO Kokořínsko. Níže uvedená fotogalerie [2] představuje
zástupce tradičního roubeného podstávkového domu v oblasti
Kokořínska i jeho méně časté varianty, místní zajímavosti a
novostavby, které využívají konstrukce podstávky.
Typické příklady původního podstávkového domu na Kokořínsku
Dům č. p. 10 v osadě Žďár je typickou ukázkou většího
roubeného domu se zdobnou podstávkou pouze ve štítové
straně.
Patrový roubený dům č. p. 24 v obci Dobřeň má přízemní
podstávku ve štítové straně a části okapové strany domu.
Podstávka v tomto případě vynáší po celé své délce 1. patro
domu. Ve štítě domu je provedena pro Kokořínsko typická
lomenice s motivem slunce.
[1] Urbanistické a architektonické hodnoty sídel na území CHKO Kokořínsko dokazuje i vyhlášení 6vesnických památkových rezervací, 10vesnických památkových zón a
2městských památkových zón.
[2] Všechny fota archiv Správy CHKO Kokořínsko.
58
Sborník 2009
Dům č. p. 4 na návsi v osadě Jestřebice je patrová roubená
stavba s podstávkou ve štítové stěně a části okapové strany
domu. V okapové straně domu podstávka podpírá pouze nosné
trámy zastropení přízemí. Bednění štítu je v tomto případě
provedeno dalším typickým způsobem pro oblast Kokořínska, tj.
svisle kladenými prkny s přelištováním spár. Spíše netypickým
prvkem u tohoto typu domu je malá valba ve štítě domu.
Dům č. p. 37 v osadě Žďár je typickým příkladem většího
patrového domu na Kokořínsku. Dům má podstávku tradiční
konstrukce pouze ve štítovém průčelí. Střecha domu je v
okapové straně typicky protažená nad vstupem do domu a kryje
zápraží.
Detail podstávky u domu č. p. 37 v osadě Žďár. Zde je dobře
viditelné prkno trojúhelníkového tvaru (bílé barvy), které kryje
prostor mezi sloupkem, ližinou a pásky. Také je zde viditelná
častá zdobná profilace jednotlivých prvků podstávky.
Dům č. p. 29 v osadě Zakšín je příkladem mohutného patrového
domu s podstávkou ve štítové a okapové straně. Dům má
z pozdější doby přistavěn v okapové straně ještě jeden zděný
trakt. Podstávka v tomto případě nese patro štítové i okapové
stěny domu.
Zajímavý patrový roubený dům č. p. 6 v osadě Pavličky.
Přízemí je částečně roubené a částečně zděné. Roubená
část přízemí je opatřena zdobenou podstávkou, která
vynáší první roubené patro. Mohutný štít domu je bedněn
svisle kladenými prkny s přelištováním. Ve štítě domu je
umístěno několik podávacích otvorů, dokonce ve dvou
výškových úrovních
Sborník 2009
59
Patrový roubený dům č. e. 170 ve Vidimi je příkladem
chalupnického objektu s velmi jednoduchou podstávkou před
štítovou stěnou. Tato podstávka je složena pouze ze sloupků a
ližiny (pásky chybí). Podstávka je také bez jakékoliv ozdobné
profilace.
Subtilnější stavbou je patrový roubený dům č.p. 156 v obci
Medonosy. Má bohatě vyřezávanou podstávku, ale velmi
jednoduché bednění štítu. Podstávka nese první roubené patro.
Další příklad patrového podstávkového domu v obci Vidim je
v usedlosti č. p. 34. Podstávka je umístěna ve štítové straně a je
velmi bohatě zdobena. Také ostatní prvky štítového průčelí jsou
bohatě zdobeny. Nepříliš zdařilá je pouze úprava podlomenicové
římsy pomocí střešních tašek.
Dům č. p. 15 v osadě Beškov. Na snímku je dobře patrné
vynesení stropních trámů podstávkou, která je umístěna
v okapové straně domu.
Dům č. p. 40 v osadě Žďár. Podstávka má sice tradiční složení
z dvojice sloupků, ližiny a pásků, ale v poněkud netradičním
členění. Jeden z dvojice sloupků není umístěn na nároží domu
a členění polí podstávky nerespektuje jednotlivá okna. Sloupek
je umístěn cca 1,5 metrů od rohu domu a ližina je na jeho okraji
krakorcově vyložená. Další zajímavostí je kompletní obložení
štítu domu svisle kladenými prkny s přelištováním spár.
60
Sborník 2009
Tradiční mohutné roubené stavby s úpravami či dostavbami z 19. a 20. století
Dům č. p. 20 v osadě Kruh s podstávkou
umístěnou před štítovou stěnou objektu.
Mohutný dům č. p. 1 v obci Luka je dalším příkladem mohutného
roubeného statku. Objekt má v okapové straně přistavěn zděný
trakt a jeho štítová strana je v podkroví i prvním patře bohatě
zdobena obkladem, který je kombinací eternitových šablon a
přírodní břidlice. Podstávka je umístěna pouze v roubeném
přízemí štítového průčelí domu.
Objekt č. p. 38 v obci Holany je opět patrová celoroubená
stavba. Podstávka u tohoto objektu je umístěna ve štítové
straně a v celé délce okapové strany. Mohutný štít je vyskládán
z eternitových šablon a přírodní břidlice.
Bývalý hostinec č. p. 1 v obci Dobřeň je hlavní
budovou velmi cenného areálu usedlosti. Podstávka je
umístěna v obou štítových stěnách objektu a částečně
i v okapové straně domu. Podstávka vynáší první
roubené patro. Štít objektu je vyskládán z eternitových
šablon, což je na Kokořínsku poměrně častější úprava
štítů ve 20. století.
Sborník 2009
61
Mladší typ roubeného domu jižního Kokořínska
Příkladem mladšího roubeného domu s vyplétaným a omazaným
štítem je objekt č. p. 13 v osadě Nové Osinalice. Dům má
podstávku ve štítové i okapové straně a tato podstávka je
bohatě zdobená.
Dům č. p. 77 v obci Vidim je dalším příkladem mladšího typu
roubeného domu. Tento objekt má omítnuté i přízemí, což ještě
více zdůrazňuje konstrukci podstávky, která je umístěna ve
štítové i okapové straně přízemí.
Posledním příkladem je objekt č. p. 35 v obci Medonosy.
Podstávku má umístěnou ve štítové i okapové straně domu.
Štít domu je stejně jako u předešlých dvou objektů vyplétán a
omazán (dochovány jsou i větrací otvory). Podstávka vynáší
v celé své délce patro a je opět bohatě zdobená. K roubené části
byl dodatečně přistavěn zděný trakt.
Dům č. p. 4 v osadě Chudolazy má podstávku umístěnou ve
štítové straně objektu. Podstávka vynáší hrázděné patro.
Hrázděná konstrukce je na Kokořínsku zastoupena méně často.
62
Sborník 2009
Dům č. p. 18 v osadě Bukovec je dalším podstávkovým domem s
hrázděným prvním patrem. Ližina podstávky ve štítovém průčelí
má přesah do okapové strany domu a stejně jako stropní trámy
vynáší pavlač, která je umístěna v patře okapové strany domu.
Příklady novostaveb s podstávkou na Kokořínsku
I v současné době jsou na Kokořínsku budovány nové domy
s tradiční podstávkovou konstrukcí. Prvním příkladem je dům
č. p. 57 v Nových Osinalicích, který byl po požáru v r.2006
kompletně znovu vystavěn. Jedná se o poloroubený objekt
jehož podstávka vynáší hrázděné první patro a pavlač v okapové
straně domu jako u předchozího objektu.
Dům č. p. 18 v osadě Plešivec je novostavbou dokončenou
v roce 2009. Tvar jeho podstávky, která je umístěna ve štítové i
části okapových stěn, je typický pro severnější oblast ČR. Tento
převzatý projekt působí na Kokořínsku trochu rozpačitě.
Novostavba poloroubenky s podstávkou v osadě Nedamov.
Zde je konstrukce podstávky složena ze sloupků, ližin a pásků.
Ližina je zde bez profilace do oblouku, jak je typické pro oblast
Kokořínska. Vzhledem k tomu, že dům je pouze přízemní, jako
všechny novostavby s podstávkou na Kokořínsku, vynáší
podstávka pouze stropní trámy nad přízemím spolu se střešní
konstrukcí. Původních přízemních domů s podstávkou je na
Kokořínsku minimum.
Netradiční užití podstávkové konstrukce
na Kokořínsku
Dalším příkladem novostavby s podstávkou je objekt
v Nosálově. Tato podstávka má tradiční tvar pro oblast
Kokořínska, a na rozdíl od předchozího příkladu jsou
jednotlivé prvky podstávky ozdobně profilovány. Podstávka je
u tohoto domu umístěna v obou štítových stranách domu.
Dům č. p. 149 v obci Medonosy je bývalým mlýnem. Mlýnice má
zděné přízemí, patro je roubené s podstávkou.
Sborník 2009
63
Posledním příkladem objektu s podstávkou umístěnou v pouze
v patře štítové strany je dům č. p. 21 v osadě Chudolazy. Objekt
nedávno prošel kompletní rekonstrukcí.
Naproti tomu jižní křídlo usedlosti č. p. 12 v osadě Nedvězí má
viditelnou patrovou podstávku pouze v okapové straně domu.
Ve štítové straně je kromě vlastního štítu bedněno i první patro.
Zajímavostí této usedlosti je propojení pavlačí obou křídel
objektu.
Další bývalý mlýn č. p. 36 v osadě Chudolazy. Má opět zděné
přízemí a roubené patro s podstávkou, která je bohatě
dekorována. Objekt je nemovitou kulturní památkou s
neradostnou budoucnostní.
Dům č. p. 42 v obci Tupadly má opět přízemní i patrovou
podstávku, která je umístěna ve štítové straně domu.
Dům č. p. 31 v obci Tupadly má přízemní i patrovou štítovou
podstávku. V okapové straně je pouze přízemní podstávka, která
vynáší stropní trámy s pavlačí.
64
Sborník 2009
Objekt č. p. 18 v osadě Nové Osinalice je jeden z mála
původních přízemních roubených domů s podstávkou na
Kokořínsku. Podstávka v tomto případě vynáší podstřešní
roubený věnec.
Dům č. p. 4 v osadě Bořejov je bývalou farou z první poloviny
18. století. Jde o patrový roubený dům, s podstávkou po celém
obvodu jeho přízemí. Dům je zastřešen pro oblast ne příliš
obvyklou valbovou střechou. Podobný, ale již méně dochovaný,
objekt fary se nachází v nedaleké osadě Kruh.
Dům č. p. 46 v osadě Žďár má ve štítovém průčelí pouze
jednoduchou rámovou konstrukci, která se skládá z dvojice
sloupků na nárožích domu a ližiny. Tato rámová konstrukce,
stejně jako podstávka, vynáší roubení prvního patra domu.
Dům č. p. 32 v Holanech má velmi neobvykle zdvojenou
podstávku v okapové straně domu. V přízemí je podstávka
tradiční konstrukce, která nese první patro domu. Tato
podstávka je doplněna dalším sloupkem, který probíhá od
základů přes přízemí a první patro a podpírá konstrukci krovu.
Je možné, že se jedná o dodatečnou úpravu, která měla staticky
zajistit konstrukci krovu.
Hospodářská usedlost č. p. 12 v osadě Nedvězí je tvořena
dvojicí na sebe kolmých objektů. Východní křídlo má přízemní i
patrovou podstávku ve štítové i okapové straně. Bednění štítové
strany je v tomto případě provedeno pouze v podkroví.
Sborník 2009
65
Domy s podstávkou ve východních Čechách
Diskusní příspěvek
Litice čp.2 podstávková konstrukce použita na jedné straně
domu,
Borová čp.178 podstávková konstrukce je použita ze tří stran,
vynáší střešní konstrukci,
dům bez podstávky Možděnice čp.37.
66
Sborník 2009
S podstávkovými konstrukcemi, kterých se používalo u
roubených staveb se setkáváme i v regionech Pardubického
kraje. Nejedná se o typickou podstávku kterou můžeme vidět
v pohraničí severozápadní oblasti naší republiky, obzvláště u
patrových roubených domů, kde jsou sloupy a pásky mnohdy umně zdobené a tvoří tak zdobný, estetický prvek nesoucí
další roubené patro objektu, v našem případě podpírají jen
stropní prámy. Výskyt podstávkové konstrukce v regionech
Pardubického kraje můžeme rozdělit do tří oblastí. V oblasti
Chrudimska a Pardubicka se s podstávková konstrukce v lidové architektuře nesetkáváme a přitom se nedá říct, že by se to
nějak na roubených stavbách projevilo. S podstávkou na jedné straně domu a to ať na straně zápražní nebo na protilehlé
straně, se setkáváme u objektů v severní část Ústeckoorlického regionu kolem Žamberku. Podstávkové konstrukce která
obíhá objekt ze tří stran, po stranách a v průčelí, je možné
spatřit na Svitavsku, obzvlášť kolem Poličky a části Ústeckoorlicka a Vysokomýtska. V tomto případě, kdy podstávková
konstrukce je užito ze tří stran, lze chápat, že se jedná o vynesení střešní konstrukce. V literatuře o roubených stavbách
se dočítáme, že podstávková konstrukce vynáší další roubené
patro nebo vynáší střešní konstrukci domu, v tomto případě
střecha nezatěžuje obvodové roubené stěny objektu. Ze zkušeností je známo, že dřevo použito v konstrukci svisle snese
daleko větší zatížení než dřevo, které je použito k zatížení
vodorovně. Vše beru na zřetel, ale nechápu jen, že u jedné
roubené stavby střešní konstrukce nezatěžuje obvodové stěny
a v jiné případě, né až tak vzdálené oblasti se z tohoto důvodu
podstávková konstrukce naopak používá. Během času materiál použitý na stropní trámy dožil, bylo zapotřebí pod poškozené stropáky, které vynášely celý krov, vložil vodorovný
trámem, který podpírají svislé sloupy, které jsou zavětrovány
šikmými pásky mnohdy i ve dvou řadách nad sebou. Teď stojíme před problémem, zda byla podstávková konstrukce vybudována již při stavbě domu nebo bylo podstávky použito
dodatečně až při jeho opravě. Tak si pokládám otázku, jak to
vlastně s používáním podstávkových konstrukcí vlastně bylo.
Tímto konstrukčním řešením se pravděpodobně nikdo v minulosti nezabýval, jen se o podstávkách mluvilo v souvislosti
s regionálními znaky objektů lidové architektury. Stálo by za
to, se tímto problémem hlouběji zaobírat a zkoumat jej, abychom se dobrali pravdy, zda je podstávka konstrukční prvek
nebo dodatečné statické zajištění objektu.
objekt bez podstávky Dřevíkov čp.47
Arnd Matthes, Landratsamt Bautzen – SRN, Beauftragter der Stiftung Umgebindehaus
Ein sächsisches Umgebindehaus auf böhmischen
Mauern
Saský podstávkový dům na českých zdech
Arnd Matthes, Landratsamt Bautzen – SRN, Beauftragter der Stiftung Umgebindehaus (Zástupce nadace Umgebindehaus)
(Ošetřovatelství památka a archeologického vyšetřování dvou Umgebindehäuser na 1655 a 1661 se zdí středověkého
předchůdce budova ze 13.-16.století)
(Baudenkmalpflegerische und archäologische Untersuchungen an zwei Umgebindehäusern von 1655 und 1661 mit Mauern eines mittelalterlichen Vorgängerbaues des 13.-16. Jahrhunderts)
V době kolonizace, v 12-13. Století, postavený německý rytíř malý zámek na východě Bautzen, srbského vesnička Wadicy.
První zmínka o „Henricus de Waditz padá“
v dokumentu biskupa Meissen za rok 1250
Chcete-1376 potomek rytíře sex, „Hentschil
de Wadewicz je známo. Na začátku 15. Století, zdá se, že zánik Waditz. Hanns podle
Lautitz „nastane, pokud pronajímatel místa. Tento prodal v 1441, „farma Wade vtip
s veškerým příslušenstvím k PETIR Lipizer
na Konewitz na 100 dobré české penny. K
dnešnímu dni se na oblast bývalého zámku
v obci nejsou přesně lokalizované.
In der Kolonisationszeit, im 12./13. Jahrhundert, baute sich ein deutscher Ritter
einen kleinen Herrensitz in den östlich von Bautzen gelegen, sorbischen Weiler
„Wadicy“. Die Ersterwähnung mit „Henricus de Waditz“ in einer Urkunde des Bischofs von Meißen fällt auf das Jahr 1250. Um 1376 ist ein Nachkomme des Rittergeschlechts, „Hentschil de Wadewicz bekannt. Am Anfang des 15. Jahrhunderts
scheinen die von Waditz ausgestorben zu sein. „Hanns von Lautitz“ tritt als Grundherr des Ortes auf. Dieser verkauft 1441 „das Vorwerk Wadewitz mit allem Zubehör
an Petir Lipize zu Konewitz für 100 gute Böhmische Groschen“. Bisher konnte der
Bereich des ehemaligen Herrensitzes im Ort nicht genau lokalisiert werden.
Tyto dva Umgebindehäuser v dnešním
majetku č. 17 a 18 představují bývalou Waditzer Vorwerk. Staré listy potvrdit stejné.
Stále ještě existující malé obci Rybníky jsou
také příznivé pro situaci v bývalé vodní
hrad.
Prostřednictvím Lehnbrief českým králem v roce 1505 dokumentoval města Bautzen bylo potvrzeno vlastnictví obce Waditz.
Dokument z roku 1534 je poprvé, kdy je
patrný jakýkoli Waditzer farem, které jsou
zdanitelné. Mimo jiné, zemědělec, se nazývá
Subsch Mattes, jejichž majetek byl s hodnotou 600 značek z největších ve městě. 1547,
český král, Ferdinand I. majitel pěti krátkých kopyta Pönfall zboží a Lehnbauerngutes v Waditz.
Old-stanovené zemědělství rodina žila v
16. Subsch a 17 Století, a to nejen špatné
podmínky. To ukazuje, našel, neobvyklé pro
venkovské oblasti okna s olovnatým olověnými okny. Kdo si mohl dovolit, aby se něco
počítá na horní rolnictvo. Také v rodinných
domácností Subsch, kteří spali v výplňový
materiál v průběhu staletí je vidět, že nebyla použita pouze jednoduchá keramiky v
každodenním životě. Několik zdobené kameninové nádoby s razítka, barevné malované talíře a konvice na čaj s Angobemalerei
svědčí o mimořádné bohatství vlastníků v té
době.
Stavební a výkopové práce začaly v roce
2003 v hale. Zde je středověká kamenná
zeď z předchozího objektu byla viditelná.
V interiéru této zdi přilehlých fondu obzory
odhalila několik archeologických nálezů se
dvěma vřetena přeslenů a četné fragmenty
12. až 15 Století. Dokonce i úkryt pro 30 cm
vysoký pohár, který byl dříve používán jako
Die beiden Umgebindehäuser in den heutigen Grundstücken Nr. 17 und 18 bildeten das ehemalige Waditzer Vorwerk. Alte Kaufbriefe bestätigen dies ebenfalls.
Die heute noch vorhandenen kleinen Dorfteiche sprechen ebenfalls für die Lage an
der ehemaligen Wasserburg.
Durch einen Lehnbrief vom Böhmischen König aus dem Jahre 1505 wurde urkundlich der Stadt Bautzen das Eigentum am Dorfe Waditz bestätigt.
Ein Dokument aus dem Jahre 1534 gibt erstmals Aufschluss über alle Waditzer
Bauerngüter die steuerpflichtig waren. Unter anderem ist der Bauer Mattes Subsch
genannt, dessen Gut mit einem Wert vom 600 Mark das größte im Ort war. 1547
wird der Böhmen König Ferdinand I. durch den Pönfall kurzzeitig Besitzer der 5
Hufengüter und des Lehnbauerngutes in Waditz.
Die alt eingesessene Bauernfamilie Subsch lebte im 16. und 17. Jahrhundert
nicht gerade in dürftigen Verhältnissen. Dies zeigen die gefundenen, für den ländlichen Bereich ungewöhnlichen Fenster mit bleigefassten Butzenscheiben. Wer
sich so etwas leisten konnte, zählte schon zum gehobenen Bauernstand. Auch am
Hausrat der Familie Subsch, der im Verfüllmaterial über Jahrhunderte schlummerte
ist zu erkennen, dass nicht nur einfache Keramik im Alltag genutzt wurde. Verschiedene mit Stempeln verzierte Steinzeuggefäße, bunt bemalte Teller und eine Kanne
mit Angobemalerei zeugen vom außergewöhnlichen Wohlstand der damaligen Besitzer.
Die Bau- und Schachtarbeiten begannen 2003 im Hausflur. Hier wurde eine
mittelalterliche Feldsteinmauer vom Vorgängerbau sichtbar. Die im Innenbereich
dieser Mauer anschließenden Fundhorizonte ergaben verschiedene archäologische
Funde mit zwei Spinnwirteln und zahlreichen Scherben des 12. bis 15. Jh.. Auch
ein Versteck für einen 30cm hohen Krug, der ehemals als Münzgefäß genutzt wurde
kam zu Tage. Er war im Steinplattenfußboden eingelassen und mit einer schweren
Granitplatte abgedeckt. Unter den verschiedensten Scherben konnten Trinkbecher
mit hervorragender Glasur, ein Küchensieb aus Keramik und weitere, sehr dickwandige unglasierte Vorratsgefäße des 13.-14. Jahrhunderts rekonstruiert werden.
Bei der Absenkung des Fußbodenniveaus im Bereich der Blockstube wurden
7 verschiedene Kulturschichten lokalisiert. Am Standort des letzten Kachelofens
fand sich das Steinfundament eines Ofens aus dem 17. Jh.. Dieses Fundament lag
jedoch unter dem Fußbodenniveau der Blockstuben Gründung. Die Blockstuben
Hölzer sind in die Zeit nach 1723 datiert. Damit ist bewiesen, dass ein beheizbarer
Raum schon vor dem Einbau der Blockstube bestand. In diese Zeit können auch
einige kleine Bruchstücke einer hellgrün glasierten Ornamentofenkachel eingeordSborník 2009
67
Arnd Matthes, Landratsamt Bautzen – SRN, Beauftragter der Stiftung Umgebindehaus
net werden. Ein älteres braun glasiertes Ofenkachelbruchstück zeigt eine Säule mit
Bogenansatz und dürfte noch in das 16. Jahrhundert gehören.
Der Vergleich der Auffüllschichten in der Stube mit denen im Flur konnte sicher
belegen, dass mindestens im 17. Jh. das 12 Meter lange Gebäude nur einen einzigen
Raum von 45 m² (!) im Erdgeschoss aufwies. Damit ist auch zu erklären, warum die
beiden Fachwerkwände im Obergeschoss mit Kreuzstreben als Hängewerke gefertigt sind.
Welche Nutzung diesem riesigen Raum zukam konnte bisher nicht nachgewiesen werden. Ein Raum für eine Dorfschmiede wäre denkbar, aber warum dann die
teilweise bis zu 70 cm dicken Bruchsteinwände und Türen mit Balkenriegel? Die
erste schriftliche Erwähnung einer Schmiede in Waditz erfolgte erst 1709. Sollte es
sich hier etwa doch um Reste von Mauern des Rittersitzes vor 1505 handeln? Diese
Frage muss vorerst unbeantwortet bleiben, da die Untersuchungen nicht abgeschlossen sind.
Zusammenfassend kann gesagt werden, dass die einstigen Bewohner des Hofes
kontinuierlich den Fußboden im Umgebindehaus aufgefüllt haben. Die vorgefundenen Mauerreste vom Vorgängerbau (vor 1661) und die Datierung der darin gefundenen Gefäßscherben aus Böhmischer Zeit beweisen, dass im Untersuchungsgebiet
nur zwei wesentliche bauliche Änderungen in 800 Jahren stattgefunden haben.
Münzgefäß vyšla najevo. On byl zakotven v
kamenné podlaze, a které s těžkým žulové
desky. Mezi různými fragmenty byly šálek
s vynikající polevou, cedník v keramické a
jiné velmi silné neglazované uložení sklenic
13.-14 Století může být rekonstruován.
Při snížení úrovně podlahy v místnosti
bloku 7 různých kulturních vrstev se nachází. Na místě posledního kachlová kamna
byla položením základního kamene z pece
ze 17. Století. Tato nadace byla pod úrovní
podlahy v místnosti základových bloků. Pokoje dřeva bloku jsou datovány do období
po roce 1723. To dokazuje, že vytápěného prostoru existoval před instalací bloku
domu. Toto období může být také některé
malé fragmenty green-prosklené Ornamentofenkachel jsou klasifikovány. Jeden starší hnědé prosklené Ofenkachelbruchstück
ukazuje sloupec s pomluva a je pravděpodobné, ještě v 16. Století patří.
Srovnání plniče v místnosti s těmi, v
hale by se mohlo ukázat, aby alespoň v 17
Století, 12-metr-dlouhá budova jen jediný
pokoj 45 m² (!) Ukázala v přízemí. To je
také vysvětlit, proč jsou dvě dřevěné stěny v
patře s příčně zpevněný vyrobeny tak, vazníky.
Jaké využití této obrovské místnosti byl
osloven zatím nebyla stanovena. Prostor
pro vesnického kováře by bylo možné, ale
proč pak v některých případech až 70 cm
silnou zdí lomového kamene, a dveře s bary
bary? První písemná zmínka o Kovárna
v Waditz se konala v roce 1709. Pokud je
to asi ale jednat zbytky zdí úřadu Rytířský
před 1505? Tato otázka musí zůstat prozatím bez odpovědi, protože vyšetřování stále
probíhá.
Lze dospět k závěru, že bývalý cestující
soud důsledně vyplněny podlaze Umgebindehaus. Nalezeno zbytky zdí od svého předchůdce (před 1661) a datování fragmentů
keramiky nalezených v tom důkaz českých
času, k nimž došlo ve studované oblasti jen
dva velké změny ve struktuře 800 let.
Přeloženo překladačem Google
68
Sborník 2009
Sborník 2009
69
SBORNÍK ze semináře Vesnický dům s podstávkovou konstrukcí a jeho regionální varianty
Dokumentace, průzkum, památková péče
Vytištěno v nákladu 200 kusů
NPÚ, ústřední pracoviště
Valdštejnské nám. 3
Praha 1
118 01
Graﬁcké zpracování a redakce: Ing. Svatava Podrazilová Hausknechtová
© NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV, PRAHA 2010
Za původnost a obsahovou správnost příspěvku ručí autor. Texty neprošly jazykovou korekturou.
© NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV, PRAHA 2010

kol_Sbornik_NPU - Obnova podstávkových domů

Transkript

Podobné dokumenty

VÝTVORY

Vocabulary ― lesson 5 s. 1 ze 2 my room můj pokoj a mirror zrcadlo