Dějiny eucharistických kongresů
Transkript
Dějiny eucharistických kongresů Eucharistické kongresy jsou jedním z nejmladších projevů eucharistického kultu mimo mši. Jejich počátky jsou spojeny s osobou Emilie Tamisiérové (1834–1910), která později přijala řeholní hábit. Během svého života potkala mnoho lidí, kteří měli vliv na její duchovní život, především sv. Petra Juliána Eymarda (1811– 1868), zakladatele Kongregace eucharistiánů; jehož horlivost přinesla plody v podobě eucharistických kongresů. V roce 1873 se v Paray-le-Monial v kapli před vystavenou Nejsvětější svátostí sešlo 60 francouzských delegátů a ti spolu s asi tisíci věřícími zasvětili Francii Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Tato událost měla na E. Tamisiérovou velký vliv a rozhodla se zorganizovat eucharistickou pouť do Avignonu. První regionální eucharistický kongres se tedy konal roku 1874 v Avignonu. V roce 1876 již mělo eucharistické procesí v Avignonu charakter celonárodní. Padl návrh, aby se každoročně v jednom kostele ve Francii konala národní eucharistická pouť. Návrh byl přijat a účastníci pak poslali pozdrav také papeži. Lev XIII. byl této myšlence nakloněn a všem signatářům dopisu udělil své požehnání. Tím získala myšlenka nejvyšší církevní schválení. Ještě téhož roku se konala národní eucharistická pouť ve Faverney, té se účastnilo 7 biskupů, asi 1000 kněží a 25 000 věřících. Byl to úspěch, a tak byl zřízen výbor pro konání eucharistických kongresů. Papež Lev XIII. bulou z 29. dubna 1879 podpořil ideu Emilie Tamisiérové spočívající v konání mezinárodních eucharistických kongresů. V roce 1880 byly ve Francii vydány dekrety omezující řeholníky, a právě v této situaci se stále častěji ozývaly hlasy volající nejen po eucharistických poutích, ale zvláště po opravdových eucharistických kongresech. Bylo navrženo, aby se první mezinárodní eucharistický kongres konal v Belgii – zemi, kde žila sv. Juliána, jež stála u zrodu slavnosti Božího Těla. V Belgii byla myšlenka konání eucharistického kongresu příznivě přijata, ale jak v Belgii, tak v Holandsku probíhal předvolební boj a zápas o konfesijní školství. Bylo tedy rozhodnuto konat mezinárodní eucharistický kongres ve Francii a jako nejvhodnější místo bylo vybráno Lille. První mezinárodní eucharistický kongres se tedy konal v Lille roku 1881. Byl inspirován živou vírou v reálnou přítomnost Ježíše Krista ve svátosti eucharistie, která byla vyjádřena zejména při slavnostních adoracích a ve velkém procesí. Dekrety papeže sv. Pia X. o četnosti přijímání, Sacra Tridentina synodus (1905), a o časném přijímání dětí, Quam singularis (1910) způsobily, že příprava a slavení kongresů se staly příležitostí k podpoře častého přijímání dospělých a časného prvního sv. přijímání dětí. Během pontifikátu papeže Pia XI. se mezinárodní eucharistické kongresy začaly slavit na všech kontinentech. Počínaje 35. eucharistickým kongresem roku 1952 v Barceloně se mezinárodní eucharistické kongresy začaly nazývat statio orbis a slavení eucharistie se stalo centrem a vrcholem všech způsobů a forem eucharistické zbožnosti, které se vyskytly v průběhu konání jednotlivých eucharistických kongresů. Závěrečné slavení eucharistického kongresu Statio orbis bývá obvykle celebrováno osobně papežem. První papež, který byl osobně přítomen na kongresu mimo město Řím, byl Pavel VI. v roce 1964 v indické Bombaji. Celkem se za období papežů od Lva XIII. do Benedikta XVI. konalo 50 mezinárodních eucharistických kongresů. Poslední z nich byl 2012 v Dublinu, příští je naplánován na rok 2016 do Cebu na Filipínách. Organizační struktury Uspořádání eucharistického kongresu na mezinárodní úrovni není v silách jednotlivce. Existují proto trvalé struktury - stálé pontifikální komité, existuje také instituce národního delegáta. Účelem komité je pomáhat a dohlížet nad pořádáním eucharistických kongresů. Zkoumají se návrhy měst, kde by se kongres mohl konat, a tyto návrhy jsou pak předloženy papeži. V čele komité stojí prezident (od 15. 10. 2001 je jím kardinál Jozef Tomko). Po každém konání kongresu komité připravilo a publikovalo zprávu, obsahující čtené texty a diskuse v různých kongresových sekcích, projevy, které byly proneseny při veřejných setkáních, a mnoho jiných informací. Národní delegát je jmenován biskupskou konferencí. Má za úkol povzbudit současnou pastorační praxi a připravit zprávu obsahující informace o stavu eucharistické úcty a života v zemi pro plenární shromáždění v souladu s přípravou eventuálních národních a diecézních eucharistických kongresů. Hlavní teologické myšlenky eucharistických kongresů Historie pořádání mezinárodních eucharistických kongresů je delší než jedno století. Každý kongres kladl důraz na jiný aspekt eucharistického tajemství nebo problematiky křesťanského života. Víra v reálnou přítomnost Ježíše Krista v eucharistii byla jedním z hlavních impulzů pro vlastní konání eucharistických kongresů a pro eucharistickou úctu vůbec. Devatenácté století bylo stoletím „smrti Boha“ a společnost se stále více odkláněla od náboženství a různých projevů zbožnosti. I z tohoto důvodu se heslem prvního kongresu stala myšlenka „Eucharistie spasí svět“. Panovalo zde přesvědčení, že obnova křesťanského života přichází skrze eucharistii. V přípravě kongresů od roku 1905 se kladl důraz na rozšíření učení obsažené v nových dekretech sv. Pia X. Konaly se katecheze a přednášky vztahující se ke slavení svátosti smíření a přijímání eucharistie dětí a dospělých. Při slavení těchto kongresů se zaznamenalo velké množství rozdané eucharistie při přijímání během kongresu. Například při kongresu ve Vídni (1912) přistoupilo 1 000 000 dětí (byly připravovány různými eucharistickými společnostmi) ke svému prvnímu svatému přijímání; v Buenos Aires (1934) bylo sv. přijímání podáno 100 000 dětí, 400 000 mužů a 700 000 žen. Po 26. kongresu v Římě roku 1922 započal Pius XI. novou řadu kongresů, zahrnující místní církve ze všech pěti kontinentů. Jednou za dva roky se měly konat kongresy, jichž by se účastnili zástupci ze všech světadílů, a důraz byl kladen na misijní přípravu. Další fáze v historii mezinárodních eucharistických kongresů začala s přípravami na 35. eucharistický kongres v Barceloně (1952). Nejdůležitějším, centrálním bodem (statio orbis) celého kongresu se stala mše namísto závěrečného eucharistického procesí. Při přípravě byla soustředěna pozornost na katecheze o mši, aby napomohly chápání mše jako slavení velikonočního tajemství. Byla zde snaha vychovat věřící „k aktivní a vědomé účasti“ na eucharistickém slavení. Vztah kongresů k mariánské tematice Již na prvním kongresu byla Maria titulována jako „Naše Paní Nejsvětější svátosti“. Téma Maria a eucharistie se slavilo na 29. mezinárodním eucharistickém kongresu, který se konal v Sydney v roce 1928. V poutním místě Lurdy se kongres konal již třikrát: v letech 1899, 1914 a 1981. Na kongresu v Seville v roce 1993 byla Maria oslovována titulem „Hvězda evangelizace“. Ekumenická dimenze a mezináboženský dialog V současnosti je kladen důraz na problémy současného světa, ekumenismus a také mezináboženský dialog. Při přípravě kongresů konaných po II. vatikánském koncilu byla vybírána témata, která se často týkají palčivých problémů světa – hledání solidarity, svobody, spravedlnosti a míru. Po kongresech je vždy mnoho viditelných znaků podpory charity, solidarita a soucit s chudými, například dům pro opuštěné staré lidi v Nairobi, Seville a Wroclawi nebo hnutí „Jedno srdce, jedno tělo“ v Soulu, které stále pokračuje v pomoci chudým místním církvím) a zdravotnická klinika pro chudé v Římě u hlavního vlakového nádraží Termini. Pořádají se různé sbírky za účelem pomoci potřebným. K přípravné fázi kongresů bývají často zváni představitelé odloučených křesťanských církví a různých křesťanských komunit, aby se podíleli na teologických setkáních. Kde je to uznáno za vhodné, jako například v Nairobi v roce 1985 a v Soulu 1989, mohou být přizváni i zástupci jiných náboženství. Papež Jan Pavel II. při závěrečné adoraci na 45. eucharistickém kongresu v Sevile (1993) řekl: „Připojte se ke mně a ptejme se společně Ježíše Krista. Celá církev najde ještě větší sílu uskutečnit novou evangelizaci, kterou potřebuje celý svět, evangelizaci v eucharistii a skrze eucharistii“ (L’Osservatore Romano, 13. června 1993). Zpracováno podle: http://www.teologicketexty.cz/casopis/2009-1/Nastin-dejin-mezinarodnich-eucharistickychkongresu.html
Podobné dokumenty
Kostely a kaple zasvěcené svaté Maří Magdaleně v brněnské diecézi
úsvitu nového, dalšího dne. Je stále ve
skupině ostatních žen, které se chtěly jít
opět podívat na Ježíšův hrob. Nalezly
však kámen odvalený a hrob prázdný.
Marie Magdalena byla tedy první osoba,
k...
Klic3-2015 - Kněžské bratrstvo sv. Petra
a kongresy se staly přípravou a příležitostí k častějšímu přijímání dospělých a časného prvního
sv. Přijímání dětí.
Za pontifikátu Pia XI. se mezinárodní eucharistické kongresy rozšířily do celého ...
hlas misie - Slovaci.ch
protože už jsme plní.“ O hodinu později přišla za matkou poli- 1965) se stal jeho osobním sekretářem a byl jím až do jeho
cie, aby jí oznámila, že při tragické havárii auta všichni mladí, smrti v r...
Číslo 25 - Prázdniny 2015
Myšlenka eucharistických kongresů se zrodila také ve Francii. Jejich počátky
jsou spojeny s osobou Emilie Tamisiérové (1834–1910), ženy, která později přijala
řeholní hábit. Získala podporu biskupů...