docmlha 2*iii*2002
download 
Stížnost Transkript
mlha 2*iii*2002
čı́slo 2.: „Mimo mı́su“ ročnı́k III.: „Je to lehký a výživný.“ motto: „Pı́chli jste si malou dávku?“ [návštěvnı́k výstavy „NEURÓZA? ... za každou cenu!“] • tentorát i s novou přı́lohou hyper • vydává Sdruženı́ závislých neaktivit Erteple & Hmla ve spolupráci s Mı́snı́mi zastupiteli v rámci mise „Trvale udržitelná svoboda mı́se“ http://www.szneh.freemusic.cz/ [email protected] 2 vskutku nevı́daným bylo pro mne a přı́tele Kaišla (viz rozhovor s nı́m v mlze č. 3/2000) nedávné nafocenı́ šestatřiceti tvářı́ „v mlze“ na neformálnı́m rockofolovém festivalu Kulaté výročı́. V prvopočátku jsme tak výrazný úspěch neočekávali. Celá akce totiž začala nevinným rozhodnutı́m, že půjdeme balit holky. Vzali jsme tedy potravinovou fólii a ještě společně s horalem Pavlı́kem, který je rovněž přı́znivcem spontánnı́ akce, jali jsme se hledat vhodný objekt ke sbalenı́. Přitom Kaišlo nachystal fotoaparát a reflektor kvůli dokumentaci, aby mu vzápětı́ obojı́ odešlo (neznámo kam), pročež musel obé (neznámo kde a jak) sehnat znovu. Úlovkem Nicméně náš prvnı́ vytipovaný objekt se silně bránil jak sbalenı́, tak i následnému nafocenı́ tohoto erotického aktu, takže jsme museli přistoupit ke hledánı́ náhradnı́ků. Nakonec jsme nevěděli, kdy přestat a na nic netušı́cı́ch lidech, kterým jsme zabalili obličej do fólie, jsme vyplýtvali celý film. Někteřı́ z nich, zejména ti, co si něco z onoho večera pamatovali, mi druhý den vyčinili za surovost a výtvarnou nekomromisnost, s jakouž jsem je přirazil na židli a jejich obličejové rysy rozpliznul přilnavou fóliı́ v těžko identifikovatelnou změt’živé hmoty, přičemž temeni hlavy nezbyla jiná možnost než se zarazit o podpěrný sloup stojı́cı́ za židlı́. Mimo malicherného poukazovánı́ na vzniklou bouli padaly dokonce i takové výmluvy nechtěně zúčastněných, jako že nemohli dýchat a podobně, aniž by si většina z nich dostatečně uvědomovala, že je přeci uměnı́ třeba přinášet oběti. Proč o tom ale pı́šu? Napadlo mě totiž, že právě takové chovánı́, jı́mž jsme s Kaišlem demonstrovali svoji tvůrčı́ připravenost kdykoliv k čemukoliv, jak je oblı́beným, leč mnohdy jen čistě proklamativnı́m, heslem horalského Sdruženı́ Závislých Neaktivit Erteple a Hmla, může být někým považováno za tzv. mimo mı́su. Jak však takovému postoji rozumět? Domnı́vá se snad vyřknuvšı́, že právě on je v mı́se? Lze to vůbec nějak prokázat, nebo jde o ryze subjektivnı́ pocit? A je vůbec záhodno v mı́se být? Nenı́ dotyčný náhodou v hajzlu? Právě tyhle otázky by si mohla klást tato mlha, ale neudělá to. Mlha, kterou držı́te v ruce, je totiž zcela mimo mı́su, a nebude dnes tedy klást vůbec nic, dokonce ani vajı́čka. Přesto i dnes přinášı́me Vaše oblı́bené Tvrdé játro, kde se budeme mimo mı́se důkladně a obšı́rně věnovat. Přitom, je jasné, že lze k tématu přistupovat z mnoha úhlů pohledu. Kupřı́kladu se můžeme ptát: Je-li něco mimo mı́su, mimo mı́su čeho to vlastně je? Je to snad mimo mı́su popcornu? A co na to Ema a jejı́ mı́sa? Proč máma mele maso a nemele mı́su? Má mlha 2 [wc] 2001 člověk v životě dělat kompromı́sy? A jak jste na tom v elektronické komunikaci, nepisete nahodou obcas Mise? A co na to mı́sionáři? A Mı́snı́ zastupitelstva? Nevı́me. Avšak to by nás nemělo rozhodit a už vůbec ne odhodit mimo mı́su. Svět je přece plný neprobádaných mı́stériı́ a pro každého z nás je jen otázkou času, než přijde na pravdivost výroku Vı́m, že nic nevı́m. Hlavnı́ přece je, že Mı́sı́m, tedy jsem. Váš milovaný pan [Kukuřička] PS: Doporučuji mı́sit popcorn Obálka: hovı́nko:o) [SubWay ♂] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ?? Úkolem [Kukuřička ♂]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .?? iNterviEw: Cafe Bar Galerie [blacky ♂] . . . . . . . . . . . . . . . . ?? Čtenı́: Americké psycho, B. E. Ellis [Darek Áva ♂] . . . . ?? Com-X: BatMan & Mr. Hounou I. [masahi ♂] . . . . . . . . . . . . ?? Poežije: Paula ?TheQueenOfPop? [hanki.t ♀] . . . . . . . . . ?? Ilustrace: hrdý pěstitel ... [masahi ♂] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ?? Ilustrace: (výběr) [m neurot ♂] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ?? Poežije: Guillaume Apollinaire [blacky ♂] . . . . . . . . . . . . . ?? Kockosy v mlze [kockosy ♀♂] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ?? Chylopteida Chlastkrocanová ... [Saša Gr. ♂] . . . . . . . . . ?? Vzpomı́náme: F. Engels [Chip ♂] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ?? • • • tvrdé játro • Anketa: co je ... mimo ... [uvwxyz ♀♂] . . . . . . . . . . . . . . . . . ?? • Vepřové medajlonky: Don Chicho [Kepa ♂] . . . . . . . . . . . ?? • Bohnické etudy [Darek Áva ♂] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ?? • Mao Tse Tung – želé [Saša Gr. ♂] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ?? • Rébus mimo mı́su [Saša Gr., SubWay ♂] . . . . . . . . . . . ?? • Dňáč: ze Škršla-Tisku [Saša Gr. ♀♂] . . . . . . . . . . . . . . . . . ?? ••• =hyper= . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ?? Škršlanská poezije [Saša Gr. ♂] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ?? Zřejmé souvislosti VII. [Blackie & Chip ♂] . . . . . . . . . . . ?? Lapálie brouka pytlı́ka a ... [Kepa ♂] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ?? Úchylky pudu pohlavnı́ho [Saša Gr. & SubWay ♂] . . . ?? Com-X: BatMan & Mr. Hounou II. [masahi ♂] . . . . . . . . . . . ?? 3 mlha 2 [wc] 2001 iNterviEw: Cafe Bar Galerie V jednom z minulých čı́sel jsme v mlze anoncovali tehdy čerstvě otevřený podnik ve Žd’áře nad Sázavou – Cafe Bar Galerie. Nynı́ po vı́ce než deseti měsı́cı́ch provozu se tedy do „galerky“ (jak se velmi brzo mezi štamgasty začalo podniku řı́kat) vracı́me a ptáme se na okolnosti vzniku tohoto zajı́mavého projektu, který v sobě spojuje barové, ale i nekuřácké posezenı́ s prodejnı́ galeriı́ výtvarných děl a skla. Z dvojice strůjců tohoto záměru jsme za barem našli Vı́t’u (Slávka) Raka, když druhý zúčastněný Jirka Dajč si právě užı́val zaslouženého volna. [blacky] až po devizové cizince, kteřı́ sem zajdou jednou, dajı́ si kafe, koupı́ si obraz a zmizı́ zpátky v Evropské unii. Jednou z věcı́, která patřı́ ke kavárnám je i hudba. Jak to s nı́ vypadá v „galerce“? Vždycky v neděli odpoledne tady má klavı́rnı́ recitál Petr Bergner a sem tam se zde k vystoupenı́ sleze i country skupina Tendr. Myslı́m, že i když sem lidé nechodı́ přı́mo za tou hudbou, každopádně je potěšı́, když mohou posedět, poklábosit a k tomu poslechSlávku, jak vás napadlo spojit galerijnı́ho ducha nout někoho, kdo na ten nástroj opravdu umı́. Kažs myšlenkou dennı́ho baru? dopádně jsme v tuto chvı́li vlastně jediný podnik ve Začal jsem o tom přemýšlet hlavně z důvodu, že Žd’áře, kde se hraje muzika živě. galerii provozovala moje matka. Nejdřı́v spı́š jako o normálnı́ galerii, časem jsem však nabyl přesvěd- Co plánujete v nejbližšı́ době? čenı́, že samotná galerie by nemusela fungovat. Roz- Kontrolu z finančnı́ho úřadu (prohlásil suše Slávek hodl jsem se proto těžit ze svých životnı́ch zkuše- a zahleděl se ke vstupnı́m dveřı́m, do nichž právě nostı́. Vzhledem k tomu, že většina mých zkušenostı́ vstupovaly dvě panı́ střednı́ho věku připraveny splvšak pocházı́ z hospod a barů, tak to dopadlo, jak to nit úkol, který jim zadal sám stát náš nejvyššı́). dopadlo. Myslı́š, dnes po deseti měsı́cı́ch provozu, že se vám záměr osvědčil? Myslı́m, že jo. Už i proto, že podnik v současnosti nestojı́ na prodeji výtvarných děl, ale jednoznačně ho živı́ právě kavárenský provoz. To uměnı́ tady spı́še sloužı́ jako určité zpřı́jemněnı́ prostředı́. Ti lidi to, podle mě, nějak podvědomě vnı́majı́ a to se pak odrážı́ právě v tom, že k nám chodı́. V galerii najdeme mnoho různých výtvarných děl. Existujı́ vůbec nějaká kritéria, podle nichž jsou dı́la vybı́rána? Já si myslı́m, že žádná kritéria v tomhle nemáme. Je to prostě otázka našeho vkusu. Pokud je to nějaká kýčovitá věc, kterou by jsme sami nezkousli, tak ji sem prostě nedáme. Jinak je tu ale prostor, předevšı́m stylově, velmi široký. Své mı́sto zde má i umělecké sklo. Co u Vás lidi vı́ce kupujı́? Sklo nebo obrazy? A kdo u Vás nejčastěji nakupuje? Jednoznačně nejvı́ce jdou na odbyt obrazy. O sklo je zájem menšı́, možná snad před vánoci se trochu zvedl. Jinak spektrum lidı́, kteřı́ u nás nakupujı́ je opravdu hodně široké. Od, jak se řı́ká, prostého lidu Foto: Slávek Rak vyhlı́žı́ svého miliontého zákaznı́ka. 4 mlha 2 [wc] 2001 čtenı́: Americké psycho Bret Easton Ellis Můj původnı́ záměr spočı́val ve snaze představit literárně hodnotnou, stylisticky vybroušenou, obsahově bohatou a ducha povznášejı́cı́ knihu. Toto moje úsilı́ korespondovalo s tematickým zaměřenı́m mlhy, jakožto zdroje kulturnosti a vzdělanosti zprostředkujı́cı́m informace z širokého pole vědnı́ch, společenských a uměleckých oblastı́. Tak, jak se redaktorům s úspěchem dařı́ naplňovat toto ušlechtilé poslánı́, tak i já jsem nezůstal v přı́padě volby objektu recenze mimo mı́su. Z užšı́ho výběru třı́ titulů – Hrdina Nik od E. Štorcha, Funkce orgasmu od W. Reicha a Americké psycho od B. I. Ellise – vyhrál ten poslednı́. Důvody snadno ozřejmı́m. Časově, tematicky i rovinou výpovědi se našemu životnı́mu prostoru nejvı́ce přibližuje. Může nám sdělit něco o nás samých, o lidech, s kterými denně přicházı́me do styku, o světě, do něhož patřı́me a který společně sdı́lı́me. Úvodnı́ věta knihy znı́: „Vzdej se všı́ naděje, kdo vstupuješ do tohoto domu.“ Budu ji parafrázovat: „Vzdej se všı́ naděje, kdo čteš tuto knihu.“ Pokud jsme si dosud mysleli, že brutalita, krev a násilı́ se odehrávajı́ pouze na televiznı́ch obrazovkách, a stránek knih se dotýkajı́ jen vzdáleně – jaksi dvourozměrně – budeme vyvedeni z omylu. Což teprve, až si naplno uvědomı́me, že ona zvrácenost a krutost tvořı́ integrálnı́ součást našeho běžného světa. Děj je situován do prostředı́ finančnı́ a intelektuálnı́ smetánky New Yorku na sklonku 80. let. Protagonista románu – mladý milionář – postupně propadá duševnı́ chorobě a neodhalen se dopouštı́ sadistických násilnostı́ zanechávajı́c za sebou krvavou stopu desı́tek obětı́. Autor poprvé spatřil zářivá světla Los Angeles v roce 1964 v rodině finančnı́ho poradce. Po absolvovánı́ Bennington College se vydal na literárnı́ dráhu. Zařadil se po boku Jaye McInerneyho, Davida Leavitta a Donnu Tarttovou do tzv. „nové ztracené generace“. Tak jsou označováni ti, kteřı́ se narodili na přelomu 50. a 60. let. Nezažili euforii komunit hippie, ani se z nich nestali dětštı́ počı́tačovı́ géniové, kteřı́ přišli po nich. Zůstali stát v mı́stě, kde se vlna nadšenı́ „dětı́ květin“ z nabyté volnosti a svobody náhle zlomila. Zanechala je na vrcholu – pod sebou však nemajı́ nic. Dokážı́ se všemu přizpůsobit, ale v ničem nenalézajı́ smysl života. Jsou mladı́, úspěšnı́, toužı́ po kariéře, ale každý z nich je tragicky sám. Samotu a pocit odcizenı́ zahánı́ drogami všeho druhu a přı́ležitostnými, zato častými sexuálnı́mi vztahy. Vzestup této kalifornské „zlaté mládeže“ popsal Ellis ve své prvotině Mı́ň než nula. Že svůj životnı́ styl, jehož vyústěnı́m je Americké psycho, nezměnı́ tito lidé ani v dospělosti dokladoval v Pravidlech přitažlivosti. Vydánı́ románu, ke kterému došlo v roce 1991, provázelo – jak už to bývá – mnoho komplikacı́. Nakladatelstvı́ střı́dala počátečnı́ zájem s náhlým odmı́tánı́m, Ellis byl žádán provést revize kontroverznı́ch pasážı́. Kniha nakonec vyšla bez jakékoli oficiálnı́ reklamy. Přesto vyvolala bouřlivou diskusi o tvůrčı́ svobodě umělce. O slovo se hlásily feministky, které v knize viděly přı́mý návod k vražděnı́ žen, pozadu nezůstaly ani zastánci dobrých mravů vytýkajı́cı́ knize perverznı́ a nehumánnı́ charakter. Kritikové se ve svých hodnocenı́ch rozcházeli obdobně. Bud’ román odmı́tali jako plytkou sadistickou pornografii nebo oceňovali jeho výpovědnı́ hodnotu. Pochopili, že se jedná o ironickou nadsázku nastavujı́cı́ zrcadlo odcizenému, nelidskému světu bez emocı́, morálky, smyslu a naděje. Pravda, jak už to bývá dobrým zvykem, ležı́ někde uprostřed. Strohost a přı́most textu a členěnı́ kapitol připomı́najı́ hudebnı́ klip. Scény se střı́dajı́ v rychlém sledu s jednoduchým a přitom věrným popisem tak, že si připadáte jako v kině. Naopak dlouhé pasáže věnujı́cı́ se módnı́m stylům, kulinářským dovednostem amerických kuchařů, rockové hudbě, americkému filmu a literárnı́m dı́lům Ellisových kolegů působı́ nudně a rozvlekle. Literárnı́ záměr, který měly splňovat – podtrhnout obsahovou vyprázdněnost života postav a důraz na vnějšı́ formu a povrch – se vlivem předimenzovánı́ těchto prvků vytrácı́. Základnı́m rysem Amerického psycha je jeho neemotivnost a pevné vsazenı́ do reality New Yorku 80. let. Tı́m se dá těžko chápat nadčasově a symbolicky. Satirické pojetı́ neumožňuje jakákoli protiváha k všeobecnému marasmu a krutosti vražedných scén ani náznak autorova vlastnı́ho názoru. Erotické násilı́ je lı́čeno chladně a nezúčastněně, obraz postupujı́cı́ duševnı́ poruchy hrdiny podává autor věrně, ale bez náznaku humoru. Ten v některých scénách probleskne a dodává jim literárnı́ch kvalit a působivosti. V rozhovoru po vydánı́ Amerického psycha Ellis prohlásil, že dalšı́ jeho kniha by měla překypovat láskou a být naprosto normálnı́. Když však v roce 1994 vyšla sbı́rka povı́dek Informátoři – plná násilı́, sadismu a sexuálnı́ch vražd – ukázalo se, že Ellis své předsevzetı́ nebyl schopen splnit. Možná je tato neschopnost vytvořit něco jiného jakýmsi metadokladem „ztracenosti“ jeho generace. Vyčerpanost hlubokých životnı́ch témat se odrážı́ ve vyčerpanosti literárnı́ invence. [Darek Áva] ... pokračovanı́ na straně ?? ... [masahi] (m)2001 6 mlha 2 [wc] 2001 Poežije debut: Paula: ?TheQueenOfPop? Vı́m, že některé horaly a horalky to jistě pobouřı́ natolik, že o tom napı́šı́ nějakou básničku, ale znovu jsme v našı́ rubrice sestoupili po úbočı́ch našich hor do nı́žiny mezi bodré, otevřené a večně osměvavé Hanáke. Po Markussimu Fukissimu bychom chtěli představit neméně významnou osobnost města pod Hvězdnou horou (Šternberk), jež je, vedle občanky znějı́cı́ na jméno Pavla Králová, známá pod přezdı́vkou PaulaTheQueenOfPop. Teda aspoň to má doma na zvonku. Je jı́ dvaadvacet, třetı́m rokem studuje psychologii a momentálně si přivydělává jako zpěvačka stojı́cı́ na volné noze. Čtenáři ji mohli vidět a slyšet v hudebnı́m uskupenı́ Raketa Cosmotica či s DJ Ádou (Kulaté výročı́ 2001). Dnes spolupracuje s brněnskou hip – hopovou partičkou Naše věc. Věnuje se i fotografii a občas také něco napı́še. A tady to je. [hanki.t] at’si lidi chodı́ peklem at’si lidi chodı́ rájem všichni máme o svůj krk a o svůj tenhle zájem – aby sme se večer dobře opili mou představou kohokoliv myslı́cı́ho na pomyslnou samotu kohokoliv ??? V tom čase Cos mi dal do náruče prase Jsem přestala jı́st Maso. Ted’ vzteká se to praso a hrůzu rozchodem mi nahánı́ že prej ho nemiluju k sežránı́ ??? Dám si klidně na chvilku Přestávku v přemýšlenı́ A řeknu si Sakra Nikdo lepšı́ snad už nenı́ Kdo by přežil smrti zásilku chodı́m po pokoji a hledám někoho je se na někoho podı́vat a mlčet zavřı́t oči ale vědět že samota mě dneska nebude ohlodávat kdybych si mohla představit že kdokoliv na světě taky uvažuje o tom jestli na něho někdo myslı́ kdokoliv ale i kdyby myslel nedozvı́m se to kdokoliv hledá se kdokoliv stačila by myšlenka ve vědomı́ kohokoliv myšlenka přitahovaná ??? Rozdı́l mezi blbostı́ a volovinou Je jak mezi arakem a lihovinou Všechny slova rázem splynou Stávajı́ se patlaninou Večer úsměv, ráno otaznı́k nad odřeninou o patnı́k zda podnapilý nápadnı́k, co povalil mě na chodnı́k zapomněl si na žlučnı́k dát kus chleba se slaninou ??? šla jsem po mostě potkala opilce který mžoural a neschopen dohlédnout do konce a vidı́ce psa, co mátl nepřı́tele měnı́ce svou hlavu v ocas a opilec, ohnutý přes okraj mostu láme v sobě v pase poslednı́ zbytky skvostu – civilizovaného člověka „hrdý pěstitel helikoptér“ masahi (m) 2001 mlha 2/III m neurot (m) 2001 mlha 2/III 9 mlha 2 [wc] 2001 poežije: Guillaume Apollinaire (? 26.srpna 1880 - † 9.listopadu 1918) G.A. se narodil v Řı́mě Angelice Kostrowické, která byla napůl Polka a napůl Italka, jeho otcem pak byl (alespoň podle literárnı́ch badatelů) Francesco d´Aspermont, důstojnı́k francouzské armády. V sedmi letech se s matkou dostává do Monaka, kde studuje cı́rkevnı́ kolej. V 19 už je anarchista, přı́vrženec Dreyfuse, jehož aféra jej odvracı́ od cı́rkve. Zásluhou matčiny „neposednosti“ procestovává Francii, aby nakonec zakotvil v Pařı́ži, kde se ocitá bez prostředků. V letech 1901-1902 učı́ francouzštinu v Německu, kde potkává Annie, ústřednı́ stı́n jeho nejznámějšı́ sbı́rky Alkoholy. Cestuje po Německu, Rakousku, zavı́tá i do Prahy (povı́dka Pražský chodec). Do této doby se datuje i začátek jeho dı́la. Je znovu v Pařı́ži, seznamuje se a žije dobu s rodı́cı́mi se „hvězdami“ (Picasso, Rousseau, Vlaminck, Léger, Jarry, Breton a desı́tky dalšı́ch). Ve ský vı́tr, Hnijı́cı́ kouzelnı́k a Zvı́řecı́ zkazky. velmi malém nákladu mu vycházejı́ RýnV r. 1913 pak vycházejı́ Alkoholy, do nichž Pı́še o výtvarném uměnı́ do řady časopisů. – Pásmo. Začátkem války se zasnubuje, a řadı́ svou dlouhou, asi nejznámějšı́ báseň armády. R.1916 je raněn a vracı́ se do Pařı́že, i když je cizinec, nastupuje do francouzské kde se brzy stává uznávaným mezi mladšı́mi básnı́ky. 1918 vycházejı́ Kaligramy a Oženı́ se, ale na výslunı́ se dlouho nehřeje. A. potvrzuje své mı́sto v čele avantgardy. epidemii španělské chřipky se slovy: „Ještě Zatı́mco Pařı́ž slavı́ vı́tězstvı́, G.A. umı́rá na jsem toho chtěl tolik povědět ...“ [blacky] Rýnská noc Vı́no v mé sklenici se chvěje jako plamen Slyš kterak námořnı́k z veslice vzdálené Zpı́vá jak při luně sedm žen viděl zmámen Ždı́mat své kadeře dlouhé a zelené Zpı́vejte flamendři křepčete tanečnı́ci Jen at’už neslyšı́m ten námořnı́kův hlas A přived’te mi sem dı́venky bledých lı́cı́ Co majı́ do snu zrak a do copanu vlas Z hroznů co pomalu zrajı́ tu na svazı́ch Rýn do nějž padla noc je předem přiopilý A námořnı́kův hlas jak skomı́ravý křik Žaluje na vı́ly jež léto zakouzlily Má sklenka rozprskla se jako prudký smı́ch Báseň Vešel Posadil se Nedı́vá se na sirnı́ček s rusými vlasy Zápalka hořı́ Odešel Pásmo (závěr) ... Jsi sám jitro přicházı́ Mlékaři zvonı́ bandaskami v ulicı́ch Noc se vzdaluje jako mı́šenka přesličná Tot’Léa pozorná či Ferdina falešná A ty piješ lı́h palčivý jak života bol Tvého života jenž piješ jako alkohol Chceš domů pěšky jı́t a mı́řı́š stranou Auteuile Spát mezi svými modlami z Oceánie a Guineje Jsou to Kristové jiné vı́ry a jiných bohoslužeb Nižšı́ Kristové temných nadějı́ a tužeb Sbohem sbohem jsi ospalý Slunce ut’atá hlava Se kuku kutálı́ 10 mlha 2 [wc] 2001 ! RENEGADE SOUNDWAVE: RSW 1987 – 1995 Kompilace kultovnı́ch mistrů britské klubové scény mapuje osmiletý vývoj jejich tvorby od popových začátků osmdesátých let až po tanečnı́ nářez let devadesátých. Dvě CD obsahujı́ dohromady 28 skladeb, a i když některé jsou ve dvou verzı́ch , každá z nich stojı́ za poslech (a to ne jen jeden). Asi nejvýraznějšı́ a nejprovokativnějšı́ pı́seň COCAINE SEX (už ten název hovořı́ za vše) nechá v klidu jen málokoho, spı́še vybı́zı́ k erotickým hrátkám přı́mo na tanečnı́m parketu, stačı́ se jen pozorně zaposlouchat do sugestivnı́ho vokálnı́ho (?) projevu bezejmenné zpěvačky. Ale nejen tento song, ale i řada dalšı́ch jako třeba RENEGADE SOUNDWAVE, BUBBALUBA, LUCKY LUKE, BLASTIK 1 a řada dalšı́ch majı́ na naše ušnı́ bubı́nky blahodárný vliv, který se může projevit od poklepávánı́ nohou, bubnovánı́ prsty, přes pokyvovánı́ v bocı́ch, házenı́ hlavou až po naprostou extázi v tanečnı́m reji ve světle stroboskopů. Doporučenı́: Poslouchat nahlas a hlavně tančit! ! GORILLAZ: GORILLAZ Horká novinka letošnı́ho podzimu asi překvapila nejen fanoušky BLUR, ale i řadu hudebnı́ch fajnšmekrů. Deska, na které je každá pı́seň úplně jiná, ale i přesto navenek působı́ celistvě, na prvnı́ poslech vypadá tuctově, ale při dalšı́m se vám již rýsuje album plné nadsázky, hudebnı́ch vtı́pků a narážek. Zpočátku vlezlé, až naivně jednoduché linky nástrojů totiž vytvářejı́ skvělé podhoubı́ pro uplatněnı́ hlasu frontmana BLUR, který si s nı́m hraje opravdu bravurně a dává vyniknout kvalitě a neotřelosti jeho projevu. A když přidáme výborné animované klipy, nezbývá než dodat, že i britpop se dá dělat úplně jinak. FUCK OFF OCASIS! ! BECK: Mutation Tahle, dle mého názoru dosti nedoceněná, deska páně Becka opravdu stojı́ za poslechnutı́ (možná i za vypálenı́). Zvukový inovátor a vpravdě pokrokový chlapı́k rockové hudby devadesátých let se obklopil tradičnı́mi nástroji a i když se ta jeho zvuková „uchylka“ úplně neztratila je toto album v podstatě country-folk. Prostě zapomeňte, že někdo vymyslel všechny ty kompjútry, kjúbejzy, hyperfúzy a já nevı́m co ještě, vemte španělky, klavı́r a zkuste zahrát Beckovy pecky jen tak. Pokud Vás na Beckových deskách bavı́ právě ta zvuková pestrobarevnost tak vězte, že zde by jste byli zklamáni. A ještě ke gorilkám o patro výše, zkuste si poslechnout Beckovo Odelay a hitmakery Gorillaz ... ! PUR: ŤO ŤI ŤO REMIXES Členové slavných formacı́ jako NEO’S RAW GROOVE RADIO, JUNGLE, ELEKTRO BEAT, SCOROLY DUMMY BASSNUTS, VON DRACEK a několik dalšı́ch se sešli, aby k nepoznánı́ změnili tvář skladby ŤO ŤI ŤO (a nejen té) od jakýchsi PUR (čti PUR). Neznám sice původnı́ verze pı́snı́, ale tohle znı́ dobře.....hodně dobře......................................promiňte, ale končı́m, jdu poslouchat PURy. ! MASHY MUXX: Sound – The Prompt Communicator Znáte je? Slyšeli jste je? Máte tuhle desku? Pokud jen na jednu z těchto otázek odpovı́dáte ne, tak to koukejte hodně rychle napravit. Při poslechu téhle desky se nezastavı́te. Neskutečný Onehalph a jeho partička Vám k tomu prostě nedajı́ přı́ležitost. Tanečno spolu s kytarami na všech možných i nemožných zvukových cestách. Nemůžu si pomoct, ale ta věta se mi tlačı́ už pěkně dlouho do klávesnice: Jenom pro mě a samozřejmě prozatı́m je tohle deska 21. stoletı́. A že ji majı́ na svědomı́ chlapci z Rosic u Brna je pro mě velmi přı́jemným překvapenı́m. Ale ted’ již jste doufám uposlechli rady ze začátku a vkládáte tohle CD do svého přehrávače. Zavřete oči, tancujte, spěte klidně si dělejte co chcete, protože zvuk, to je opravdu pohotový informátor. NO FAKT!? Naskle... 11 mlha 2 [wc] 2001 Váženı́ čtenáři, Jistý Greg Stapletonn, velvyslanec nejmenovaných spojených států, nás v souvislosti se světovou krizı́ okolo terorismu požádal, abychom pozastavili vydávánı́ zápisků z denı́ku Saši Gr. s názvem Cesty za bobulı́ z Uslintaného keře. Nejmenované spojené státy se totiž domnı́vajı́, že by tento materiál mohl obsahovat jisté utajené skutečnosti o vesmı́ru, planetě Škršli a zejména pak o bobuli z Uslintaného keře, které by mohly strategicky ohrozit mezinárodnı́ boj s terorismem. Protože i my odmı́táme jakékoliv fyzické násilı́ at’ už pod jakoukoliv nálepkou a domnı́váme se proto, že je tedy třeba teroristy a jejich přı́znivce i s rodinami povraždit, rozhodli jsme se nejmenované straně vyjı́t vstřı́ct a podpořit tak boj proti terorismu. Jako náhradu vám nabı́zı́me jiné dı́lo Saši Gr. – jeho román o životě škršlanských strupnatek kulatých. Vydávánı́ dı́la Cesty za bobulı́ z Uslintaného keře se pak pokusı́me obnovit, jak jen to bude možné, popřı́padě i pokud to bude zhola nemožné. Věřı́me, že naše rozhodnutı́ v této nelehké době pochopı́te, za což Vám předem děkujeme. Vaše redakce [Saša Gr.] Chylopteida Chlastkrocanová - strupnatka kulatá Strupnatky kulaté to na planetě Škršli nemajı́ jednoduché. Každou chvı́li je může zblajznout nějaký uchrocht nebo napadnout bleviňáčnice sloupaná, přestože je to jejich vzdálená přı́buzná. Bleviňáčnice sloupané nemajı́ strupnatky rády, poněvadž se o nich domnı́vajı́, že něco tak hnusného jako strupnatka, nemá právo na existenci. Po pravdě řečeno, podle našich – lidských – měřı́tek jsou to právě bleviňáčnice sloupané, které jsou tı́m nejohavnějšı́m tvorem na Škršli. Jediné, co je omlouvá, je jejich velikost, která nepřesahuje 35 cm. Strupnatky, o nichž jsem ale začal, a hodlám v tom, váženı́ přátelé, i pokračovat, jsou o něco většı́. Měřı́ nějakých 40 cm v průměru. Proč v průměru? Prostě a jednoduše proto, že strupnatky kulaté jsou – světe div se – kulaté! Kdo by to byl do nich řekl, že ano? Taková strupnatka poskakujı́cı́ hlubokým škršlanským hvozdem může být na prvnı́ pohled zcela klidně zaměněna s mičudou. Nicméně po bližšı́m ohledánı́ zjistı́te určité drobné rozdı́ly. Tak předně, kopacı́ mı́č nelepká, nehýká, nefrfňá a nevrtı́ se. Nenı́ také pokryt strupovitým kožnatým povlakem se žlutými puchýřky a nemá šestnáct složených hmyzovitých očı́. Z kopačáku rovněž nevyčuhuje nic dlouhého fialového, což ze strupnatky občas ano. Je to jejı́ jazyk – jediná končetina, kterou tento tvor dokáže dělat prakticky všechno od štı́pánı́ rákosu, slepovánı́ hliněných chaloupek až po rejpánı́ se ve frňáku. Když navı́c do strupnatky kopnete, většinou narozdı́l od mı́če praskne a chcı́pne. Strupnatky ovšem nejsou tak hloupé, aby se natřásaly před kdejakým čutálistou, takže si to naštěstı́ asi nebudete moci v praxi ověřit. Možná se ted’ právě ptáte, proč Vám to všechno vlastně povı́dám? Tak aby jste věděli, jedna takováhle strupnatka žila ve strupnatčı́ osadě jménem Dlasky nad Blátivicı́ u řeky Blátivice na okraji Uspáče, největšı́ho pralesa na planetě Škršli. Byla ještě malá a shodou okolnostı́ to byla ta nejzlobivějšı́ strupnatka snad na celé Škršli za poslednı́ch padesát let, (když tedy nepočı́tám Chuchurbegamii Šňuplotychlencovou, která před časem zapálila severnı́ část pralesa Uspáče.) Tahle strupnatka, co o nı́ mluvı́m, se jmenovala Chylopteida Chlastkrocanová a jejı́ rodiče, s nimiž žila ve skromné hliněné chaloupce, se pochopitelně jmenovali Chlastkrocanovi. Otec Čučudlenc Chlastkrocan pracoval na poli a pěstoval pamrkváče, chrstbobule, blešenici a jiné velmi nekulturnı́ plodiny. Maminka Sasankrtkotechtle Chlastkrocanová doma na dvorku chovala upotěnce a mlžné červy a sušila jim bažinaté bı́lı́, kterým se tahle domácı́ zvı́řátka živı́. Když byli mlžnı́ červi dost vypasenı́, tatı́nek je vždycky zabil, (no prostě je chytl pod krkem a lomcoval s nimi, dokud z nich nevytřásl jejich mlžnou duši,) a maminka s malou Chylopteidou je pak odnesly na trh a vyměnily je za rákos, jitrocelové provazy, nebo jiné potřebné věci do domácnosti a hospodářstvı́. Tak si tahle strupnatčı́ rodinka v Dlascı́ch nad Blátivicı́ docela spokojeně a vesele žila. To, o čem Vám budu vyprávět, ale vneslo do jejich poklidného života značný rozruch. Nicméně nepředbı́hejme. Tatı́nkovy narozeniny Jednou měl tatı́nek Čučudlenc desáté narozeniny a dostal plnou kád’ mokvomorfnı́ho rosolu. Všichni vesele oslavovali, jedli nakládané upotěnce s cinebulı́ a tatı́nkovi blahopřáli. Pil se feferonkový džus a tatı́nek se koupal v mokvomorfnı́m rosolu. Ovšem Chylopteida byla jako obvykle někde v čudu. Stmı́valo se a někteřı́ hosté už odcházeli. Dokonce i pan starosta osady Kveklomasakr Vyžbluňknecht s chotı́ Fistulinbrechtou Vyžbluňknechovou byli už tatı́nkovi blahopřát, jenom jeho vlastnı́ dcerka pořád nikde. „Kdepak je má dcerka Chylopteida?“ zeptal se nakonec přı́sně tatı́nek Čučudlenc, když už z hliněné chaloupky odešel poslednı́ host. „Cožpak ona nevı́ že mám dnes narozeniny? Cožpak jı́ nestojı́m ani za podánı́ jazyku?“ ptal se nazlobeně. „To vı́š, že to vı́, Čučudlenci,“ chlácholila jej matka Sasankrtkotechtle, „měla přijı́t domů už před hodinou, ale znáš jı́, asi se zase někde zapomněla. Určitě zase kouše hady do ocasu nebo jezdı́ na mšicožerkách. Ale až padne tma, bude doma na to šup.“ Tatı́nek se ponořil ještě vı́ce do mokvomorfnı́ho rosolu, takže jeho hladina stoupla těsně pod okraj kulaté kádě. Z rosolu mu koukaly už jen čtyři oči, ostatnı́ měl ponořené. „Jen aby zase něco neprovedla, znáš jı́.“ řekl „Dá-li Velká Knedla...“ povzdechla si maminka a vzala jazykem z rákosového stolu tři kalı́šky s nedopitým feferonkovým džusem. „Hlavně aby jı́ někde v lese nezblajznul uchrocht! Pořád se toulá bůhvı́kde!“ řekla a odhopsala do malé kuchyňky v jejich prostém hliněném domku. „Jo,jo...“ řekl tiše a spı́še pro sebe otec Čučudlenc a ponořil se celý do rosolu, který byl letos opravdu velmi silně mokvomorfnı́. Ani si přitom nevšiml, že už kád’ přetekla a rosol se vylil na udusanou hliněnou podlahu. Ze všech rohů z malých děr ve zdi u podlahy se najednou do mı́stnosti seběhlo nejmı́ň deset mokvulı́ rosolnatých. To jsou takové chlupaté žáby s šesti křivýma nožkama. Začaly se v rosolu okamžitě zběsile koupat a pochrochtávat. Čı́haly tu už delšı́ dobu vylákané z nedalekého lesa Uspáče vůnı́ té husté mokvomorfnı́ tekutiny, kterou se, ty potvory, živı́. Maminka Sasankrtkotechtle se už ale pomalým hopsánı́m vracela z kuchyně a tak se mokvule zase znechuceně rozprchly do okolı́, poněvadž tušily, že by je panı́ domu přetáhla koštětem. Na takovou havět’se totiž musı́ rázně. Sasankrtkotechtle vzala jazykem z rákosového stolu modrý tkaný ubrus a vyprášila ho. Pak chtěla stůl odsunout do rohu, 12 mlha 2 [wc] 2001 kde stává obyčejně, když právě nenı́ nějaká oslava, ale nepodařilo se jı́ to. Bude muset počkat až se tatı́nek Čučudlenc přestane rochnit. Poněvadž majı́ strupnatky, jak už jsem, drazı́ moji, uvedl jen jednu končetinu – fialový jazyk, musejı́ dělat spoustu věcı́ společně, aby je vůbec zvládly. Kněz Šuchtlbrok Čaganbrejla, co káže v Chrámu Velké Knedly na okraji vesnice, a kterého si v Dlascı́ch nad Blátivicı́ všechny strupnatky velice vážı́, poněvadž vede velmi moudré řeči, o tom vždycky řı́kává: „Pomněte co řekla naše bohyně Velká Knedla: Jest požehnánı́m pro strupnatky kulaté, že jenom jednu chápavou končetinu majı́ – svůj jazyk – neb je tato tělesná nedokonalost po hromadě držı́ a k sobě srocuje, aby vzájemně posloužiti si mohly. Budiž provázena věčným milosrdenstvı́m taková strupnatka, která by se od svého rodu oddělila a sama v nehostinné krajině přebývala, tot’peklo samo na Škršli.“ U Stračı́ho dubu Chylopteida Chlastkrocanová, nejzlobivějšı́ strupnatka kulatá za poslednı́ch padesát let, (tedy, pokud nepočı́táme Chuchurbegamii Šňuplotychlencovou, jak už jsem jednou zmı́nil,) se tou dobou věšela jazykem na nejnižšı́ větvi Stračı́ho dubu a houpala se. Stračı́ dub roste už strašných šest tisı́c let na okraji lesa Uspáče a některé strupnatky kulaté ho občas navštěvujı́. Na stračı́m dubu totiž bydlı́ rozsáhlá rodina škršlanských strak. Jsou sice přı́buzné se strakami, které známe z planety Země, ovšem nepatrné rozdı́ly by se na nich našly. Při delšı́m a trpělivém pozorovánı́ si i nezasvěcený pozemšt’an povšimne zejména třı́ párů chapadel, které jsou u pozemských ptáků poměrně nevı́dané. Na planetě Země, moji milı́, také asi nenajdete ptáka se třema očima, a pokud ano, nebude to nejspı́š zrovna ten nejšt’astnějšı́ jedinec svého druhu, zatı́mco na Škršli je trojokost u ptáků jaksi součástı́ jejich společenského bontónu. Většina škršlanských ptáků by se prostě cı́tila naprosto společensky znemožněně a trapně, kdyby byla na veřejnosti viděna s méně než třema očima. (Vyjı́mkou jsou pouze pabrabci, kteřı́ majı́ tu drzost že majı́ oko jen jedno.) Vás ale, jestli se nepletu, mnohem vı́c než mé odborné výklady o fauně planety Škršle zajı́má, proč se Chylopteida Chlastkrocanová vlastně houpala ne té větvi. Inu, měla Vám takovéhle nápady skoro pořád. Všichni z vesnice Dlasky nad Blátivicı́ vědı́, že když se Chylopteida Chlastkrocanová právě nehoupá na větvi, nejezdı́ na mšicožerkách nebo nekouše hady do ocasu, je to s největšı́ pravděpodobnostı́ jenom proto, že zrovna skáče po střeše, štı́pe skřečky, bubnuje chrochtavým hřı́bkům na kloboučky, strká jazyk do myšı́ dı́ry nebo dělá nějakou jinou neplechu či lotrovinu. Jejı́ rodiče si s nı́ dlouho nevěděli rady, až jednou, když Chylopteida snědla pašroubovák, zavolal tatı́nek Čučudlenc Chlastkrocan strupnatčı́ho doktora, jestli to jako Chylopteida má vůbec v hlavě v pořádku. Doktor, jmenoval se Chreptobert Ululšpachtle, Chylopteidu chvı́li prohlı́žel, ale žádnou hlavu nenašel. Potom tatı́nka poučil: „No, vı́te, pane Chlastkrocan, éé, my strupnatky vlastně ani žádnou hlavu nemáme. Naše kulaté tělo jest zároveň trupem, hlavou i nohama, že ano... Pokud Vám... éé, ovšem šlo o to, jestli je psýché Vašı́ dcerky v pořádku, abych se jaksi odborně vyjádřil, že ano, éé, pak musı́m bohužel opravdu konstatovat známky určité pot’apanosti. Chylopteida je jaksi éé, jak my řı́káme, velice živá, že ... Je to zapeklitá věc, naposledy jsem měl podobný přı́pad před 3 lety, šlo o jistou Chuchurbegamii Šňuplotychlencovou...éé, no vı́te navrhoval bych operaci.“ „Operaci?!“ vytřeštil tatı́nek Čučudlenc všech šestnáct očı́ a celý zblednul. Jenom žluté puchýřky na těle mu o něco vı́ce zežloutly. „přesněji řečeno, éé, amputaci jazyka,“ pokračoval doktor Chreptobert Ululšpachtle „zmı́rnilo by to alespoň přı́znaky. Éé, ovšem ne vždy strupnatka takovou operaci přežije, že ano.“ Pan doktor Ululšpachtle nevěděl, že i tatı́nek je tak trochu slabý na nervy, proslýchalo se o něm dokonce ve vsi, že má nervy v kýblu, a tak byl doktůrek docela překvapen, když tatı́nek Čučudlenc popadl prvnı́ věc, která se mu namanula, byl to pašroubovák, který před chvı́lı́ vyzvracela Chylopteida, a začal jı́m doktora zběsile dloubat. „Tak vám vadı́, že je má dcerka moc živá, có?!“ křičel a dodloubal doktora až ke dveřı́m. „Tak vy by ste chtěl aby byla mrtvá, jó?!“ křičel a bil doktora Ululšpachtli jazykem po hlavě. Vůbec mu přitom nevadilo, že strupnatky žádnou hlavu nemajı́. „Tak, to si, milej zlatej, felčare, nechte zajı́t chut’,... Vy šarlatáne, vy budižkničemu!“ volal ještě za chudákem doktorem, který vyděšeně hopsal pryč, co nejdál od domu. Řı́kalo se pak dlouho v Dlascı́ch nad Blátivicı́, že prý ten den udělal doktor Chreptobert Ululšpachtle světový rekord v hopsánı́ strupnatek na čas, a že prý se ted’ dal na dráhu sportovce. Prý ted’ běhá, tedy vlastně spı́š hopsá, dálkové trati na škršlanských olympijských hrách za firmu Kudrmrkváč a syn. Co je na tom pravdy, nevı́m. Jisté je, že Chylopteidě jejı́ živost zůstala. No ale vrat’me se k našemu Stračı́mu dubu. Já tady povı́dám, a podı́vejme se, ono už se nad lesem Uspáčem začalo stmı́vat. Chylopteidě to ale zjevně nevadilo. „Neměla bys už jı́t domů?“ zeptala se jı́ škršlanská straka jménem Šůva. Byla to Chylopteidina kamarádka. „Času dost,“ prohodila Chylopteida a rozhoupala se znovu na větvi, které se držela svým dlouhým fialovým jazykem. „Vyprávěj mi ještě vo tom, jak jsi čmajzla tomu králı́kovi to želı́zko.“ „Už jsem ti to vyprávěla nejmı́ň stokrát! A už se smráká, vaši ti zase vynadajı́, že se couráš po setměnı́. Měla bys jı́t.“ řekla straka Šůva. To jsem Vám totiž, drazı́ přátelé, asi zapomněl prozradit, že škršlanské straky narozdı́l od těch pozemských umějı́ hovořit. „Ále, to naši jenom tak vyváděj, ale jsou na to zvyklı́,“ vymlouvala se Chylopteida, „já si můžu chodit domů jak chci... Šůvo, tak vyprávěj,“ prosila. „Hele Chyldo, tak já ti to vodvyprávı́m, ale slib mě, že už pak budeš hopsat domů. Podı́vej vždyt’už i straky šly většinou spát.“ A opravdu – Chylopteida, neboli Chylda, jak jı́ řı́kali rodiče a kamarádi, se podı́vala do koruny Stračı́ho dubu, kterým jemně probleskovalo světlo dvou škršlanských měsı́ců, – Hudrňáka a Červeňáka. Většina stračı́ch hnı́zd už ztichla a straky v nich choulily svá chapadla ke spánku. Jenom vlevo na nejvyššı́ větvi přešlapoval nervózně stračı́ dědek Šlejpovec, který trpı́ na nespavost. Je mu prý osmdesát let, ale Chylda tomu nechce ani věřit, poněvadž strupnatky kulaté se dožı́vajı́ obvykle maximálně pětadvaceti let. „Slibuju, že už potom půjdu dom“ řekla Chylda. Straka Šůva seskočila o větev nı́ž, aby byla k Chylopteidě blı́ž a také aby nerušila ostatnı́m spı́cı́m strakám spanı́. „Tak se přestaň houpat, Chyldo, usad’ se a poslouchej. To bylo před dvěma léty v zimě. Bylo hrozně málo jı́dla a tak jsme, my straky, lı́taly hrozně moc daleko, aby jsme vůbec něco k snědku našly. Sněhovı́ červı́ci se tu zimu vůbec neurodily a tak byl hrozný hlad. Vy strupnatky jste nám sice čas od času přinesly pár chrstbobulı́, ale taky jste ten rok měli malou úrodu, takže jich bylo málo. Dávali jsme je jenom mlád’atům. Tak jsem teda lı́tala čı́m dál vı́c daleko. Potom už jsem se ani domů nevracela, protože než bych doletěla zpátky byla by noc a to v lese Uspáči lı́taj nočnı́ Sovochramsti a lovı́ všechno co lı́tá i chodı́. Na noc jsem se teda schovávala pod kůru spadlejch stromů nebo mlha 2 [wc] 2001 do opuštěnejch dutin a tak různě. Na severu pralesa se sem tam dal najı́t nějakej sněhovej červı́k, ale taky jich nebylo moc, furt mi kručelo v břiše. Taky mě odtamtud vyháněly cizı́ straky vod Žlutý louky. Jsou hrozně hamižný a nenažraný. No ale, co ti to povı́dám.. No, prostě jednou jsem se chtěla schovat ve skalnı́ škvı́ře zarostlý mechem. Žádnej lepšı́ úkryt jsem ten večer nenašla. No a jak jsem tam tak přiletěla... no, já nevěděla, že je to na kraji namrzlý a sklouzla jsem dolů. Jenže jsem měla zrovna roztáhnutý chapadla a tak jsem nestihla roztáhnout křı́dla a spadla sem na zem. No a – však vı́š – zlomila jsem si křı́dlo. To vı́š, ted’ jsem nevěděla co dělat. Křı́dlo bolelo jako d’as, byla mi zima no a na zemi se nebylo kam schovat. Les Uspáč je v noci hrozně nebezpečnej, běhaj po něm uchrochti jak splašený a kdekoho zblajznou. Však vı́š, že jsem jako na potvoru na jednoho narazila. Byla jsem schoulená u pařezu, na sebe jsem natahala dva tři lı́stky, který ještě nestihli sežrat trávžvejci a najednou se probudı́m, čichám a cejtı́m že někde asi 2 tisı́ce stračı́ch stop odtud je uchrocht. Úplně jsem zpanikařila. Snažila jsem se vyšplhat na stromy, ale byly namrzlý a chapadla my po nich klouzaly. Křı́dlo mě bolelo, no hrůza. Čichala jsem jak ohař, ale nemohla jsem přijı́t na to, odkud ten pach jde. Vı́tr byl studenej a pořád se točil. Ťed’ už jsem ucejtila, že musı́ bejt kousek ode mě. Najednou, jak se tak motám po větru, se votočı́m a asi sto stop přede mnou stojı́ rozzuřenej uchrocht! Tys uchrochta nikdy neviděla, tak nevı́š co to je. Takovej uchrocht je čtyřikrát většı́ než ty. Má odporný slizký pracky a mohutný špinavý tělo posetý vostrejma bodlinkama. Protože uchrochti se nikdá nemejou, ani nečistı́, jsou pořád nemocný a maj všelijaký vyrážky. Na kůži v obličeji jim hodujou různı́ červi a hmyz. Hubu maj křivou plnou zkaženejch zubů a z jejich svraštělýho zelenýho čumáku jim v jednom kuse teče nudle. Uchrochti maj tři vocasy a s těma pořád vrtěj a kroutěj, takže vypadaj, ty vocasy jako, jako tři slizký hadi. A jak ty uchrochti smrděj! Fujtajbl!“ „A co voči?“ zeptala se zaujatě Chylopteida, přestože to všechno už nejmı́ň stokrát slyšela.. Straka se podrbala zobákem na krku, načechrala si peřı́, protože už začı́nalo být trochu chladno a pokračovala: „No vidı́š, na voči bych málem zapomněla. Voči majı́ uchrochti temně modrý a zářı́cı́ do tmy... No a ted’konc ten uchrocht mě viděl i cejtil a tak hned po mě! Zdrhala sem co mi nohy a chapadla stačily, ale takovej uchrocht je mnohem většı́ než já, takže mě rychle doháněl. Lı́tat jsem nemohla ..., no, už jsem se loučila se životem. Už už po mě chňapal a já jsem kličkovala mezi stromama. A slyšela jsem, jak za mnou ten uchrocht zuřivě slintá! Najednou vidı́m řeku Blátivici, přeskočı́m ji a co se nestalo. Jak byla ta řeka zamrzlá, uchrocht na tom ledě uklouzl a rozplácl se. Skočila jsem zpátky do řeky a běžela po ledě. Uchrocht se vzpamatoval, oklepal a zase se hnal za mnou. Jenže ten idiot běžel taky řekou – po ledě – přı́mo za mnou a pořád mu to podkluzovalo. Mě teda naštěstı́ ne, takže jsem byla rychlejšı́. Kdyby uchrochti nebyli takovı́ tupci, tak už bych byla dneska zblajznutá. Stačilo by kdyby bejval vylezl ze zmrzlý řeky a nadběhl mi po břehu. No ale zaplat’knedla za jejich blbost, zachránila mi život. Myslı́m, že uchrochti přemejšlej tı́m svým zeleným frňákem. Asi po deseti minutách to uchrocht vzdal. Sedl si na bobek a začal vyplazovat ten svuj hnědej d’upkovatej jazyk a hrozně hýkal. Ohlı́dla jsem se, ale ještě asi minutu jsem vyděšeně běžela, až už byl úplně z dohledu a ani nebyl cejtit. Pak jsem vylezla na břeh svalila jsem se na zem a začala sem sýpat a hýkat zrovna jak ten uchrocht. Bylo mi úplně špatně vod toho běhu, křı́dlo mě bolelo jako kdyby mi ho trhali, no, myslela jsem, že umřu. Před očima jsem měla rudo. Pak jsem asi omdlela nebo usnula.“ Straka Šůva si znovu načechrala peřı́ a popošla kousek do boku, aby se jı́ na větvi lı́p sedělo. Paprsky obou měsı́ců ji ted’ tajemně osvětlily a Chylopteida byla jako obvykle jejı́m vyprá- 13 věnı́m úplně zhypnotizovaná. „Ráno, se probudim a – žádná zima! Teplo! Řikám si: Jak je to možný? A podı́vam se vedle sebe a tam hořı́ obrovský ohniště. Najednou si uvědomı́m, že mě skoro nebolı́ křı́dlo, kouknu na něj a vidim že ho mám omotaný bı́lým hadřı́kem a přivázaný k tělu. No tohle! Rozhlı́dnu se a vidı́m, že u ohniště ležı́ zakrytý tlustejma šlustvlněnejma dekama dva veliký obři. Každej měřil nejmı́ň 40 stračı́ch stop. Asi mi to křı́dlo zavázali voni, ale nechápala jsem proč. Přišla jsem k jednomu blı́ž a vidim že je to humanoidnı́ králı́k. Ty žijou na druhý straně lesa Uspáče, nevı́m, co dělal tenhle tady. O humanodidnı́ch neboli škršlanskejch králı́cı́ch jsem toho hodně slyšela doma. Jak vypadaj, čim se živı́, že bydlı́ v norách a tak. Ale nikdo kromě dědka Šlejpovce je nikdy neviděl. Byla jsem z toho samozřejmě úplně hotová. Měl obrovský dlouhý uši a hladkou strakatou srst. Z čumáku mu trčely chloupky a z tlamy dva obrovský přednı́ klofáky. Vedle něj ležel bat’oh a nějaká hůl. Ten druhej byl ale ještě mnohem divnějšı́. Neměl srst ani dlouhý uši. Měl hladkou kůži bez chlupů jako maj žáby, jenže růžovou, jenom z hlavy mu rostly dlouhý bı́lý, takový až skoro průsvitný chlupy. Klofáky taky neměl. Nebyl to králı́k. Dědek Šluvajs mi pak pozdějc řı́kal, že to byl bezuch. Je jich na našı́ planetě hrozně málo, ale existujou prej i jiný planety a tam je jich tolik, že musej žı́t ve vysokánskejch domech, kde je spousta hnı́zd nad sebou.“ „Myslı́š, pater?“ zeptala se Chylopteida a strkala jazyk do nedaleké myšı́ dı́ry. „Jo pater, jako máte vy dvě patra, tak oni jich prej maj třeba tisı́c. No to je fuk. Prostě jak je tak pozoruju, najednou vidı́m, že ten bezuch, nebo co to vůbec bylo, má na krku šňůrku a na nı́ visı́ to lesklý želejzko. Bylo moc krásný, blištilo se od rannı́ho slunce i vod ohně a házelo prasátka. Taky mělo moc hezkej tvar. Nikdy jsem nic takovýho neviděla. Na jednom konci to bylo zahnutý všelijak vroubkovaný a na druhý straně to mělo otvor a tı́m byla provlečená ta šňůrka. Hned mě napadlo, že něco tak hezkýho nemá ve svý sbı́rce ani straka Chreplice z hornı́ho hnı́zda.“ „Ukážeš mi ho?“ zeptala se prosebně Chylda. „Ne“ zamračila se straka Šůva, „schovala jsem ho. Straky by mi ho ukradly. Všechny mi ho záviděj. Samy si nic nenajdou ani nečmajznou, ale když má něco ten druhej, tak by to hned chtěly, mrchy.“ Při těch slovech se Šůva naježila jak nakopnutá kočka. „No, ale abych to dopověděla, ale už jenom stručně, dyt’už je noc! Tak jsem ten přı́věšek čmajzla, jenže voni se u toho vzbudili a začali mě nahánět div né po celým Uspáči. Nevěděla jsem, že se kvůli kousku železa nebo čeho budou takhle vzrušovat. Srostě mi nadávali, nadbı́hali mi, ale oba to byly hrozný nemotorové, vždycky jsem jim proklouzla mezi těma jejich obrovskejma tlapama a nakonec jsem se schovala ve starý opuštěný jezevčı́ noře. Nenašli mě. Kdyby věděli, že jsem v tý noře, byli by snad schopný to tam rozkopat, tak tou věcı́ byli posedlı́. Běhali po lese hledali mě a vyřvávali na mě. Nadávali a soptili. Pak si začali nadávat navzájem a nakonec si dali navzájem do držky, blbouni. Celou dobu jsem ani nedutala v noře. Odešli až k večeru. Myslela jsem, že se v tý dı́ře nudou ukoušu, ale stálo to za to. Ted’ mám něco, co žádná jiná straka. To vı́š, trochu jsem si to i vyčı́tala. Zamotali mi to křı́dlo a možná dı́ky nim dneska vůbec můžu lı́tat. Domu jsem se dobelhala až za tejden, to byly hrozný časy. Spala jsem celej ten tejden, kde se dalo a ještě jednou jsem ucejtila nějakýho uchrochta, ale naštěstı́ jsem se mu vyhla. No, a doma když jsem si sundala ty hadřı́ky, zjistila jsem, že mi tam naprplali nějakou léčivou mastičku. Asi za měsı́c už jsem mohla zase normálně lı́tat. No, ale ted’ už koukej mazat domu, Vaši tě zase přetrhnou jako mlžnýho červa.“ „Knedlonanebi!“ vykřikla najednou Chylopteida tak hlasitě, že se i na nejvyššı́ větvi probudil dědek Šlejpovec, kterému 14 mlha 2 [wc] 2001 se zrovinka před chviličkou konečně podařilo usnout. „Co řveš, dyt’je skoro půlnoc!“ zlobila se Šůva. „Táta má dneska narozeniny a já na to zapomněla! Měla jsem přı́jı́t domů už po prvnı́m zejvnutı́ kamene Chrápalnı́ka! Ty mě dajı́!“ „No,no, hlavu Ti neutrhnou,“ chlácholila jı́ straka Šůva, „ ale tady vidı́š, že máš chodit domů včas. No, neboj se a upaluj rychle domů, však oni Ti zase odpustı́. Když Ti odpustili to zpustošený pole cinebulı́, tak už všechno.“ Chylopteida Chlastkrocanová se pomalým hopsánı́m došourala do Dlasků nad Blátivicı́. Všechny chaloupky už měly zhasnuto, jenom v jedné se svı́tilo. Byla to chaloupka rodiny Chlastkrocanových. Manželé Chlastkrocanovi už v nı́ netrpělivě očekávali svoji nezbednou dceru. Dva škršlanské měsı́ce na temném nebi se spolu hašteřili. Trochu to i vypadalo, že se oba Chyldě posmı́vajı́. Hudrňák jako by šeptal: Můžeš si za to sama, mělas na to myslet dřı́v, he, he a Červeňák jako by dodával: Ted’ dostaneš vejprask, to ti dajı́, uvidı́š! Chyldě bylo do pláče. Opatrně zaklepala jazykem na dveře. Dveře se rozlı́tly a v nich stál rozzlobený otec Čučudlenc Chlastkrocan. „Kde si byla? Jak si to vůbec představuješ, co? My se o tebe tady strachujeme a ty se kdovı́kde couráš! Je tohle vůbec možný? Kámen chrápalnı́k už třikrát zejvnul a šel spát a milostpani Chylopteida Chlastkrocanová se promenáduje po venku. Chceš aby tě zblajznul uchrocht? Nebo aby ti bleviňáčnice utrhly jazyk, co? No co mi k tomu povı́š, no?... No nebul!“ vyřvával na ni tatı́nek. Nebylo to zdaleka všechno. Maminka Sasankrtkotechtle už držela v jazyku vařečku a honila Chylopteidu kolem stolu. Nakonec se ale zadýchala a nechytla jı́, tak jı́ také pořádně vyhubovala. „Zı́tra nikam!“ řekl tatı́nek Čučudlenc, když se oba strupnatčı́ rodičové vyzuřili. „Půjdeš se mnou na pole, já tě naučı́m, vážit si svobody!“ Chylopteida šla s brekotem spát. V noci se jı́ navı́c zdály hrozné sny. Třeba jak ji honı́ uchrocht a ona před nı́m utı́ká a venku je zima. Najednou Chylda uvidı́ zamrzlou řeku, tak do nı́ skočı́, aby uchrochtovi klouzaly nohy. Jenže jak do nı́ skočı́ přimrzne a nemůže se hýbat. Uchrocht už je u nı́, ale v tu chvı́li se Chylda zpocená probudı́. Jenže za chvı́li usne a zdá se jı́ pro změnu, jak jı́ bleviňáčnice chtějı́ utrhnout jazyk. Chuděra Chylopteida se tu noc prostě pořádně nevyspala. V přı́štı́ části se dozvı́te: Co sajı́ svými choboty střeštı́ci chobotnatı́ – Jak kuká kalkukačka – Co jedı́ strupnatky k snı́dani – Jakou řečı́ mluvı́ bůšlap zakrslý – Jaké nekulturnı́ plodiny strupnatky pěstujı́ – Jak je to s chobotem kozy mechtavé a proč si vlhčı́ šupiny – Jak poskytnout prvnı́ pomoc strupnatce kulaté, ale i mnoho dalšı́ch zajı́mavostı́. Vzpomı́náme: Friedrich Engels a marxismus Spoluzakladatel marxismu a komunismu, Friedrich Engels, se narodil před vı́ce než 180 lety – 28. 11. 1820 jako syn majitele textilnı́ továrny v německém Porýnı́. Od 40. let žil v Anglii (kromě revolučnı́ch let 45 – 49), kde se sblı́žil s chartisty (sdruženı́ londýnských dělnı́ků – v únoru 1837 podalo parlamentu petici s názvem Peoples Charter – Lidová charta. Charta obsahovala 6 bodů s demokratickými požadavky, zejména pak požadavek všeobecného volebnı́ho práva) a utopickými socialisty. V 45. roce opouštı́ Engels myšlenky revolučnı́ch demokratů a usazuje se v Bruselu, kde již pod vlivem Marxe přeměňuje Svaz spravedlivých na Svaz komunistů. Pro něj sepsali legendárnı́ dukument – Komunistický manifest (pro zájemce – http://members.tripod.com/˜Klempera/manifest.htm). Engels se osobně účastnil revolučnı́ch bojů v povstalecké bádensko-falcké armádě v letech 1848-9, takže roku 1848 musel uprchnout do Švýcarska a pak již natrvalo do Anglie. Patřı́ k zakladatelům I. internacionály, pomáhá Marxovi při psanı́ 1. dı́lu stěžejnı́ho dı́la – Kapitál. V 70. a 80.letech se soustředil na vlastnı́ teoretickou práci a marxistickému rozboru podrobil výsledky vědeckých bádánı́ v oblasti přı́rodnı́ch věd (Anti-Dühring a Dialektika přı́rody). Po Marxově smrti vykonal obrovskou práci na dokončenı́ II. a III. dı́lu Kapitálu a napsal dalšı́ významná dı́la, jež rozvı́jela marxistickou teorii (Původ rodiny, soukromého vlastnictvı́ a státu, dı́la o L.Feuerbachovi, o rolnické otázce ve Francii a v Německu). Pokračoval i v praktickém uskutečňovánı́ revolučnı́ch zásad. Byl rádcem a vůdcem evropských socialistů a pomohl založit II. internacionálu, v nı́ž byl vedoucı́ autoritou. I na jejı́ půdě vedl nekompromisnı́ boj za vı́tězstvı́ marxistické teorie a ostře vystupoval proti oportunismu. Zemřel roku 1895. Marxismus – filozofický a ekonomický směr vycházejı́ci z děl Marxe a Engelse, vzniká ve 40. letech 19. stoletı́. Tvořivě navazuje na klasickou německou filozofii, anglickou politickou ekonomii a francouzský utopický socialismus. Marxismus je: „Ucelenou teoriı́ přeměny reálných poměrů ve společnosti, předevšı́m změnou vlastnických vztahů pomocı́ revolučně vedeného třı́dnı́ho boje, cı́lem je dovést proletariát k revoluci nastolujı́cı́ beztřı́dnı́ společnost, osvobozujı́cı́ho člověka od společenského útlaku a rozvı́jejı́cı́ jeho schopnosti a sı́ly.“ Člověka chápe jako „souhrn společenských vztahů“, jejichž základem jsou vztahy vznikajı́cı́ při materiálnı́ výrobě a dělbě práce. Dějiny interpretuje jako postupný vývoj, jehož hybnou silou je třı́dnı́ boj. Zjednodušenı́m a zvulgarizovánı́m marxismu vzniká leninismus. Marxismus výrazně ovlivnil dějiny konce 19. a celého 20. stol. Filozofickým přı́nosem marxismu bylo obrácenı́ pozornosti k jevům, které dosud stály na okraji teoretického zájmu (materiálnı́ faktory v dějinách, význam práce jako předmětné praktické činnosti, třı́dnı́ vztahy aj.) připravil [[email protected]] zdroj: http://www.mujweb.cz/www/marxism http://www.totalita.cz http://www.reflex.cz mlha 2 [wc] 2001 • • • • • • • tvrdé játro::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::15 anketa „Kdo, popřı́padě co, je podle Vás mimo mı́su?“ „Vaše oblı́bená literatura na WC (dabl-jů-sı́)“ [SubWay] [email protected] Už druhé vánoce prožilo město Bystřice nad Pernštejnem s krásně vyzdobeným náměstı́m. Listnaté stromečky ozdobené žárovičkami jsou činem zcela bramboroidnı́m. Žárovky visı́ a svı́tı́ celý rok. Je to krásné, romantické a tak trochu mimo mı́su. – – – Slyšel jsem že někteřı́ lidé řešı́ chrápánı́ spolubydlı́cı́ho tak, že mu ucpou na několik sekund nos. Toto jednánı́ mně nepřipadá sice tolik mimo mı́su, ale myslı́m si o něm že je velmi neetické. (Pořekadlo „Účel světı́ prostředky.“ na obhajobu nestačı́. – proč nezkusit mlaskánı́ či jiné tradičnı́ metody.) [Saša Gr.] [email protected] 1) Mimo mı́su, pokud si dobře vzpomı́nám, jsem byl já asi ve věku pěti let, když mi můj tehdejšı́ duchovnı́ učitel Jarouš Vokurka na otázku, kudy se dostane dět’átko z maminčina břı́ška, odpověděl: „Přece z pı́či, ty vole!“ Pokud jde o to, co je mimo mı́su nynı́, myslı́m, že je to český seriál Šı́pková Růženka. Jeho vysı́lánı́ je podle mě zcela nemı́sné, přesto by si však zasloužil v mı́se být a pokud možno pořádně spláchnutý. (V přı́padě, že by se kousky držely na okrajı́ch mı́sy, použijte, prosı́m, štětku.) 2) Na záchodě čtu zejména Velký obrazový atlas dinosaurů, který tam mám pověšený na stěně. (Nikam jinam se nehodil.) Mlhu na záchodě nečtu, použı́vám ji jinak. [Tulda] [email protected] Pokud je to psáno jako „missa“, tak to jsem mimo já, protože o mně žádná Miss zájem zrovna nemá. Pokud myslı́m mı́su jako nádobu, tak to je mimo náš pes, kterej to nedávno nestihl nahoru ke té své mı́se a hodil „to“ vedle, což jsme pak já musel uklı́zet. Pokud to však myslı́š obrazně, tak je mimo mı́su jednoznačně můj šéf. Když ho poslouchám, tak po čase zjištuji, že mluvı́ úplně z cesty. Ten člověk je mimo mı́su. Co čteš na záchodě? Ve čtvrtek luštı́m křı́žovku v Reflexu. Většinou tam také čtu denı́k Rovnost, kterej však někdy nebývá moc zajı́mavý. V takovém přı́padě musı́m sáhnout třeba po prostředku SAVO či jiném a čtu si jeho složenı́ a návod na použitı́. Na záchodě musı́m čı́st úplně zoufale. Pokud nenı́ co, tak se zahledı́m do rezivějı́cı́ trubky, kde rez vytvářı́ různé ornamenty, v nichž spatřuji různé ornamenty jako třeba čı́nského draka. Nutno podotknout, že v tu chvı́li jsem na mı́se, nikoliv mimo. [Komor] [email protected] a) Mimo mı́su je podle mě pan redaktor, který se mě ptá na tuto stupidnı́ otázku. Pokud ji vymyslel Saša Gr., pak je mimo mı́su i on sám. b) Na záchodě čtu PC World, čı́slo 1, ročnı́k 2002. [Wendy] [email protected] Pět mimomı́snı́ch nej-kamarádů: Železný Langr Bill Kožený Nácek. – A co čtu na WC? Zpravidla mě zajı́má hlavně mı́sa. 16::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::tvrdé játro • • • • • • • mlha 2 [wc] 2001 Vepřové Medajlonky: Don Chicho (čti Don Čı́čo) Kdo je ten, co si nechá takto řı́kat? Jak vypadá? Co umı́? Co si myslı́? A spousta podobných otázek vyvstane u obyčejného smrtelnı́ka, který uslyšı́, nebo se seznámı́ s tı́mto dnes již legendárnı́m pojmem. Měl jsem tu čest se s nı́m osobně setkat a položit mu pár kontroverznı́ch otázek, které se týkaly jeho osoby. Věřte mi, že jsem se v tvářı́ v tvář tomuto „monstru“ cı́til velmi stı́sněně. Nebylo to lehké. Zcela nejhoršı́ pak byl závěr rozhovoru, kdy dı́ky jeho „geniálnı́mu“ duchu vyvstala v mé mysli řada nezodpovězených otázek. V té době jsem již věděl, že to nenı́ v mé moci všechny tyto otázky uveřejnit v následujı́cı́m rozhovoru. [Kepa] Úplně to až taková záliba nenı́, ale myslı́m si, že jsem k tomu svým způsobem dozrál. Takže přece jenom jsme objevili něco, co tě ovlivnilo řekněme nepřı́mo? Dalo by se to řı́ct, že už se to táhne ... Redaktor: Spousta věcı́ vycházı́ z mládı́ člověka. Co tvé mládı́, jak to tenkrát bylo? Don Chicho: Nevı́m. Čurbes! Jak to myslı́š čurbes? Normálnı́ mládı́. Lez sem po stromech. Padal sem z nich – což dělám do dneška, že jo! Pamatuješ si z mládı́ nějaké okamžiky, které by tě zaujaly, jak pozitivnı́, tak negativnı́. Nějaká přı́hoda třeba. No, nevı́m. Vzpomı́nám si, jak jsme s klukama na potoce stavěli hráze. Jak jsme rabovali starý baráky ... K Don Chicho se svým jediným přı́telem, němou tvářı́. Vy jste byli jako nějaký gang? Nechci být morbidnı́ v těchto otázkách. Ale můžeš poGang ne, ale dělali jsme prostě čurbes. psat našim čtenářům, proč děláš takovýhle věci? Slyšel jsem z jistých nejmenovaných zdrojů, že jsi žral hovna? Co je na tom pravdy? To můžu potvrdit. To je pravda. Jsme si z bratrem (Don Chicho pocházı́ z dvojčat – pozn. redakce) vybı́rali plı́nky a požı́rali jsme to, patlali jsme to po zdech ... V rámci toho, že jsem alkoholik. A hlavně ze špatnýho jı́dla. Když něco špatnýho snı́m. Prostě nauzea a vššš a už to jede. Rád bych se zeptal na pubertu. Cos v té době dělal, jestli byla něčı́m netradičnı́ a jakou jsi dělal školu? Dělal jsem střednı́ odborné učiliště sklářské ve Světlé nad Sázavou. To jsem úspěšně dokončil. Moje puberta byla bouřlivá, rozmanitá. Nějakou určitou roli tam sehrála děvčata. Samozřejmě kamarádi, když jsme kradli různý věci, nezištně, samozřejmě ... Co to je nezištně krást ...? Třeba jsme ukradli universálnı́ klı́č na škole. A různý jiný. Třeba jsme tam měli takovou historku, kdy jsme si vymysleli, že nás přepadli dva borci, pak nás kvůli tomu vyslýchali na stanici policajti. K „... s bratrem jsme si vybı́rali plı́nky ...“ Chci se zeptat ohledně žen. Vzkázal bys něco našim čtenářkám? Jaký máš postoj k ženám? Veskrze pozitivnı́! Nicméně by měly trošku otevřı́t oči a kouknout se kolem sebe, kolik je tady hezkejch a chytrejch kocourů. Takže přece jenom nějakej pozitivnı́ zážitek? Máš v dnešnı́ době přı́telkyni? No, tak pozitivnı́, trošku to asi smrdělo, zřejmě ... Ale dalo Zrovna nemám, ale mám nějaký rozpracovaný ... nic by se o tom hovořit jako o pozitivnı́m zážitku. zvláštnı́ho. Nebránı́m se vztahům, ale zrovna jsem v ciOd té doby ti to vydrželo, nebo jsi změnil postoje k po- tové indispozici, spı́š navazuju přátelské kontakty krátkodobého charakteru, dalo by se řı́ct sekundárnı́. travinovému řetězci? Spı́š, ted’ už se moc neposı́rám, ale občas, když to nevy- Když se nacházı́š v takové citové frustraci, tak čı́m si jde, tak se pobliju. Takže už to beru trošku z jiné stránky. to vynahrazuješ, když nemáš žádnou ženu, která by tě Z nadhledu. pohladila, podpořila, pochválila? Tak jakým způsobem Ale vycházı́ to trochu z tvého mládı́, tato záliba? to řešı́š? mlha 2 [wc] 2001 • • • • • • • tvrdé játro::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::17 Řešı́m to tak, že se občas pochválı́m, pohladı́m, ... Hlavně samozřejmě alkohol hraje v mým životě jednu z největšı́ch rolı́, pak marihuana. Experimentoval jsem s některýma věcma jako jsou houbičky, LSD, pernı́k. Tak to musı́š být docela silná osobnost? Dalo by se to tak řı́ct. Občas se mi stane, že se přechválı́m. Neznám právě v tomhle nějakou hranici, takže se mi Jakou zkušenost z toho máš? občas stane, že se chválı́m za to, za co bych se ani snad Přetrvávajı́ u mě priority, což je alkohol. Nic pozitivnı́ho chválit neměl. jsem z toho neměl, i když to byly zajı́mavý zkušenosti. A máš nějakej následek, když to přeženeš? Jsem k sobě sebekritickej docela dost. Takže zas si to vy- Jak to máš s hudbou a s tı́m Rock’n’rollem? nahradı́m z jiný stránky. Když někdy přeženu to, že se Hodně Rock’n’roll, Jazz Rock trochu. Z mých lásek – Nipřechválı́m, tak pak na druhou stranu se třeba za věci za rvana. Ted’ taky trochu Elton John a Brus Springstýn. který bych se měl pochválit sprdnu! Máš nějakou oblı́benou českou kapelu? Nějakou superTo je zajı́mavý regulačnı́ prostředek ... star? Trošku sebedestruktivnı́ ... Holki, ty se mě lı́bı́, pak Lunetic. Neckář samozřejmě, Helenka Vondráčková a pak Znouzectnost. ........................... Chci se tě zeptat na jednu neodmyslitelnou věc, která tady k tomuto bytı́ patřı́, a to je Bůh. Jak ty se na to koukáš? Bůh je, je, je! A nic vı́c. Žádný konkrétnı́ ... Nevı́m jestli Pán Bů, ale určitě tady máme přı́rodu, nebı́čko, možná peklı́čko. Ale rozhodně do nebe bych se nechtěl dostat, protože tam je hafo Céóčka a oxidu siřičitýho a těžký záležitosti, vzácný plyny. Tak kdybych měl glgat tady tyhle sračky, tak to rozhodně ne, tak to radši zůstanu pevnejma nohama na zemi. Myslı́m si, že tam nenı́ úplně to nejideálnějšı́ prostředı́ pro pobyt. Děláš všechno pro to abys pak mohl přijı́t s čistým štı́tem ...? Dělám všechno pro to abych se dostal pak tam, kde mě bude nejlı́p. Třeba do prdele! To se mě zdá, že to vycházı́ zase z toho mládı́? To jsou ty fekálnı́ záležitosti. Nebi bych se nebránil, ale vzhledem k tomu znečištěnı́... Dalo by se ... řı́ct, že dělám všechno pro to, abych měl svůj štı́teček čistej. K Z cyklu Don Chichovo mládı́: s bratrem na dovolené. V jakým smyslu? Že se pomalu, ale jistě ze mě stává schizofrenik. Cı́tı́š to na sobě? V rámci toho splynutı́ se světem jsem zjistil nedávno, že nenı́ důležitý bejt někde ve správnej čas, ale je důležitý bejt v každej čas na každým mı́stě. Takže v podstatě pracuju na tom, abych se rozplynul do davu. Taková božı́ podstata? V podstatě mám takové poslánı́ obrozence, ale protože jsem jako každej jinej člověk, tak mě to dělá docela problémy a je to dost časově náročný. Nestı́hám. Nestı́hám! Pojd’me se vrátit ještě k tomu sexu. Čtenáře by obzvlášt’ zajı́malo kolik jsi měl partnerek, nebo partnerů, pokud jsi bisexuálnı́ho zaměřenı́? Bisexuálnı́ nejsem. Pánové bohužel majı́ smůlu. Partnerek vztahově: jeden, dva, tři, čtyři, pět. Dalo by se řı́ct pět. Považoval jsi to za vztahy? Dva z toho byly veskrze sexuálnı́ho charakteru. Pak by se daly počı́tat partnerky, tak do třiceti si myslı́m, že se vejdem. Zas takovej Casanova nejsem! Máš nějaký zkušenosti, že by třeba u tebe byl nějakej kvalitativnı́ vývoj co se týče vztahu? Že tě ta žena změnila? Určitě mám trošku střı́zlivějšı́ náhled na ženy, trošku mě spı́š otevřely oči, by se dalo řı́ct. Možná něco málo mě to Je tady na světě taková známá teze „Sex, drogy a dalo ve zkušenosti sexuálnı́. Takže drobné zdokonalenı́ Rock’n’roll“. Jak to máš ty? Jak to máš s drogama? v praktikách. 18::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::tvrdé játro • • • • • • • mlha 2 [wc] 2001 Samozřejmě by se z tebe dalo vytáhnout ještě spousty zajı́mavých informacı́. Nakonec – vzkázal bys něco našim čtenářům? Sem mezi Vámi!! (Smı́ch) Poslednı́ otázka: proč ti řı́kajı́ Don Chicho? Vzniklo to z jednoho filmu, kde byl takovej mafiánskej předák. Takže seš mafián, autorita taková nepsaná? Sem vlastně to nejvyššı́, to flujdum ve společnosti. Aha, cejtı́š se tak, považuješ se za to. Samozřejmě od toho se dál odvı́jı́ ten můj život, věci a s tı́m spojený povinnosti. Můžeš ty povinnosti naznačit? Právě mi jde hlavně o to, rozplynout se mezi ty lidi. K Don Chicho u rodinného krbu V podstatě ta základnı́ filosofie, o které jsme již mluvili. Nenı́ to čistej italismus, ale spı́š jdu do izraelismu. Je to forma mafiánskýho sebezničenı́ a rozptýlenı́ se do prostoru. Jak jsi na tom ty a sport? Sport jo. Já sem dělal v podstatě všechno. Rok sem chodil V tom přı́padě budeš mı́t určitě nějaký názor na politicna housle. kou situaci v Afgánistánu? Samozřejmě. Aládin bin Din, myslı́ to dobře, ale měl by To se počı́tá do sportu? Možná. Ono to s tı́m souvisı́, protože houslı́ sem nechal to brát regionálně. Pokud usilujou o nějaký sebevražedný kvůli tomu, že jsem chtěl chodit do Sokola. Do Sokola útoky, tak by měli napadat sami sebe. Vedl bych sebejsem chodil asi tři, nebo čtyři roky. Pak jsem chodil asi rok destrukčnı́ politiku – regionálnı́ vyhlazovánı́. Aby s tı́m a půl do ... Sem hrál fotbal! Asi rok sem chodil do karate, neotravovali chudáky Američany, kteřı́ majı́ sami se serok sem dělal Aikido. Zahraju si nohejbal, volejbal, za- bou problémů dost a dost. hážu tanjerkem, občas, souvisı́ to právě s tı́m alkoholem, Done Chicho dı́ky za rozhovor ... tyčkysmus ... Takže takovej všeuměl, co se sportu týče? V podstatě dělám všechno co de. Jak se koukáš na uměnı́? Tady je spousta umělců „jakoby“. Strašná nuda. Až na pár světlých výjimek. Můžeš doporučit čtenářům ...? Jarda Wasebaurů co se týče skla, co se týče kresby, malby Masahy ... Naproti tomu můžeme demonstrovat sı́lu jména jako je pan Zezula, kterej to fláká to samý už dobrejch pár let, nebo pan Vı́zner, pan Svoboda. K Don Chicho v „nákupnı́ tašce“. [Darek Áva] Bohnické etudy Název pražské čtvrti Bohnice si většina našinců neodmyslitelně spojuje s mı́stnı́m blázincem. Snad každý ho zná, málokdo v něm pobýval. Průměrný počet denně přijatých činı́ okolo 20 jedinců. Za rok projde jeho branami vı́ce než 6 tisı́c klientů. Průměrná délka pobytu jde řádově do týdnů, přesto zde mnozı́ zůstanou i několik let. A rádi se vracı́. Jako nejčastěji diagnostikované onemocněnı́ se uvádı́ schizofrenie, následovaná demencı́ a poruchami přizpůsobenı́ dospělých. Pozadu nezůstávajı́ alkoho- lová a drogová závislost a často ani neléčené neurotické poruchy. Bohnický park, do kterého zarostlo vı́ce než 30 pavilónů, se nabı́zı́ jako klidné mı́sto plné zeleně a stromů. Ty často pocházejı́ z různých koutů světa. Kdysi si dal jeden stromů znalý zaměstnanec tu práci a všechny je identifikoval a opatřil cedulkami. V areálů se nacházı́ divadlo a čajovna, kde se konajı́ pravidelné kulturnı́ akce vesměs mladých umělců. Jednou do roka zavı́tá mezi ploty blázince dnes již tra- mlha 2 [wc] 2001 • • • • • • • tvrdé játro::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::19 dičnı́ a zavedený hudebnı́ a divadelnı́ festival. Naproti hlavnı́mu vchodu vévodı́ parku kostel. Duchu Svatému je dopřáno své. Až na malé vyjı́mky je vstupnı́ branou pro pacienty Centrálnı́ přı́jem. Personál zde tvořı́ předevšı́m „civilky“ a zkušenı́ harcovnı́ci sanit’áci. Zlaté časy zažı́val přı́jem za vlády jistého staničnı́ho, kdy se ve sklepenı́ chladily sudy piv, z kterých nasávaly jak uklizečky, tak doktoři a doktorky. Na střı́dačku pak končili v lékařských pokojı́ch v objetı́ sexuálnı́ch hrátek. Dnes vypadá situace na přı́jmu poněkud prozaičtěji. Jde o pacienty. Někteřı́ přicházejı́ sami, dobrovolně, po předchozı́ dohodě nebo doporučenı́. Mezi ně patřı́ alkoholici a narkomani. Vydávajı́ se na cestu ze závislosti vyzbrojeni poslednı́ dávkou „na rozloučenou“ aplikovanou před branami blázince. Po několika dnech úspěšné léčby odcházejı́ na vlastnı́ žádost žı́t nový život. Brzy je zde znovu potkáte. V zimě se stává blázinec útočištěm mnoha bezdomovců. Drogy a alkohol přivádějı́ do blázince své uživatele i nedobrovolně. Jsou bud’ nezletilı́, majı́ soudně nařı́zenou léčbu nebo se jim rozjela užı́vánı́m alkoholu a psychoaktivnı́ch látek psychická porucha. Podobný osud stı́há i ty, kteřı́ vlivem choroby nejsou sto adekvátně o svém léčebném pobytu rozhodnout. Strastiplnějšı́ cestu prodělávajı́ nově nastupujı́cı́ zaměstnanci. Vyplnı́ řadu totalitnı́ch dotaznı́ků, vyzvednou si obnošený stejnokroj a podstoupı́ náročnou vstupnı́ prohlı́dku u zaměstnanecké lékařky. Řı́ká se jı́ Mengele a je nebezpečná. Zdravı́ v jejı́ch rukou umı́rajı́ a nemocné stoprocentně uzdravuje Paralenem. V lékařských kruzı́ch je obávaná a známá svou neústupnostı́. Personál se léčı́ po svém — alkoholem a česnekem. Psychické vypětı́ je značné. Kdo vydržı́ bez úhony prvnı́ tři roky, zůstává většinou až do důchodu. Blázinec má své kouzlo. Ambicióznějšı́ jedinci odcházejı́ dělat kariéru jinam, uvážlivı́, s dostatkem sebereflexe poznajı́, kdy je toho dost a ti slabšı́ končı́ na lůžkách pacientů. Jsou známy přı́pady, kdy mladý ošetřovatel pod tı́hou všeobecného bláznovstvı́ nasadil hygienickou roušku a za blábolenı́ nesmyslů obı́hal dokola přı́jmový pavilón. Musel být zpacifikován. Dalšı́, na patologii působı́cı́ zaměstnanec, se dožadoval neprodleného překladu „pacientů“ do Motola. Při přı́jezdu sanitářů pobı́hal po pitevně mezi nebožtı́ky se skalpelem v ruce a nadával na lenost doktorů, že nechtějı́ operovat. Jinı́ po několika týdennı́ pracovnı́ absenci byli objeveni na svém pokoji mı́stnı́ ubytovny v rozkládajı́cı́m se stavu oběšeni. Chod jednotlivých pavilónů se podobá, přesto má každý své specifikum. Nejpestřeji působı́ Cent- rálnı́ přı́jem. Nenı́ zde lůžková část, zato se zde seznámı́te se všemi diagnózami a koneckonců i lékařským personálem léčebny, který se zde pravidelně střı́dá. Pro vstup do blázince ideálnı́ mı́sto. Sexu se zde dožadujı́ nejen sjeté nezletilé slečny, mámy od dětı́, ale i senilnı́ stařenky. Mysl jiných ovládajı́ náboženská témata a politicky směrovaná paranoia o skrytě vládnoucı́ všesvětové židovské klice. Na lůžkových oddělenı́ch probı́há dennı́ režim poněkud nudněji. Pacienti jsou pod léky, tzv. zpajcovanı́, a už tolik neasociujı́. V kolonkách, kde se v sı́tı́ch houpajı́ těžce mentálně retardovanı́, se udrželo ještě staré označenı́ pro pacienty „pitomci“. Kolonky tvořı́ několik malých pavilónů stranou areálu. Život se zde zastavil. Dožı́vajı́ zde chroničtı́ pacienti. Stalo se, že jeden stárnoucı́ vlı́dný primář v dobré vı́ře otevřel dveře škemrajı́cı́m bláznům se slovy:„Jdete na procházku?“ „Jo, jo“, huhňali retardovanı́. Zbytek dne pak celý blázinec chytal rozprchlé „pitomce“. Podobně tristnı́m dojmem působı́ geronto-oddělenı́. Po těch nejsmutnějšı́ch se ploužı́ demencı́ stiženı́ starouškové a stařenky, bloudı́cı́ a prdı́cı́ si do plı́nek. Jinı́ už jen nemohoucně ležı́, tělo prohnilé od dekubitů (proleženin) a v bolestech umı́rajı́. Člověk zde pochopı́ cosi o životě a motto „zemřı́t mladý“ už mu nepřijde tak nezodpovědné a opovážlivé. Specifickým postavenı́m se vyznačuje pavilón „neklidu“. Má pohotovost 24 hodin denně a přijı́má rozjeté a nebezpečné jedince. Nejtvrdšı́ pavilón nese označenı́ Pavilón ochranných léčeb. Tvořı́ jeden primariát se sexuologickým pavilónem. Má pohnutou historii. Ještě donedávna fungoval jako kriminál, patřil vězeňské správě a byli tu bachaři. Nynı́ se sem umı́st’ujı́ delikventi, kterým léčbu, často po odpykaném vězeňském trestu, nařı́dil soud. Již roky je zde zavřen slavný spartakiádnı́ vrah a mnozı́ dalšı́. „Utkali se“, podle vlastnı́ch slov, se svou mámou na sekery a vyhráli. Rozebrali bezdomovce na součástky, a zbavili tak lidstvo vetřelých mimozemšt’anů. Ubodali manželku, která poté „nešt’astnou náhodou“ vypadla z okna a zabila se. Anebo prostě kradli třešně za komunistů, pak nadávali esenbákům a psali výhružné dopisy prezidentovi. V blázinci zůstali až do dnešnı́ch časů. Přı́běhů se hromadı́ spousta a plnı́ stovky stránek chorobopisů. Nutno podotknout, že na zmiňovaných ochranných oddělenı́ch jsou hospitalizováni pouze muži často mladého věku. Než skončı́ na kolonkách, bude z jejich chorobopisu pořádná kniha. Z blázince vede několik cest na svobodu. Zoufalı́ volı́ útěk, št’astlivci odcházejı́ zaléčeni, méně št’astnı́ s věčným Kainovým znamenı́m bláznů a ti, jimž už je vše jedno, končı́ na patologii. 20::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::tvrdé játro • • • • • • • mlha 2 [wc] 2001 [Saša Gr.] Mao Tse Tung - želé Na otázku, co je vlastně mimo mı́su, by nám snad mohl odpovědět projev Saši Gr. na zahradnı́ slavnosti ve Vı́ře ze dne 27.10. 2001. Zdá se nám totiž, že by to mohlo být Mao Tse Tung – želé. Váženı́ hosté, milı́ přátelé, ale i Vy ostatnı́, scházı́me se dnes, abychom si připomněli a oslavili zvěstovánı́ přı́chodu našich dvou proroků a vykupitelů, totiž pana Chipa a mě. Aniž bych chtěl samozřejmě jakkoliv přeceňovat význam nás dvou v kontextu světových dějin, což jak jistě vı́te, mě nenı́ vlastnı́, musı́m sebekriticky naznat, že jsme pro svět a zejména pak pro světovou vědu učinili mnohé. Mohl bych zde sáhodlouze promlouvat o našich teoriı́ch trojı́ho, čtverého i vı́cerého lidu, nebo rozebı́rat světový přı́nos v oblasti vojenské strategie dı́ky našı́ zdánlivě nevinné deskové hře Cože? Hovno se klouže! odehrávajı́cı́ se v Prdicı́ch nad Prdštejnem, avšak já zde, abych Vás přı́liš nenudil, zmı́nı́m jen jeden, zato však zásadnı́ předmět našeho výzkumu – želé. Před třemi, možná dokonce už před čtyřmi lety jsme pro současné vědecké povědomı́ objevili dosud neznámé rozměry této božské suroviny. Náš intenzivnı́ výzkum vedený z většı́ části spı́še v teoretické rovině probı́hal v inspirativnı́m, snad jen trochu vlhkém prostředı́ mého tehdejšı́ho bydliště – malého domečku v ulici Na Skřipci v Bystřici a jen zřı́dka, ne vı́ce než pětkrát do týdne, jsme se navečer přesunuli do laboratořı́ mı́stnı́ho nočnı́ho podniku Ferko. Při našich podrobných studiı́ch vyvstaly na povrch otázky současnou vědou dosud nepoložené, kupřı́kladu kterak vytvořit stroj s pohonem na želé, jak tkát látku ze želé, jak zajistit zvyšovánı́ produktivity želé, nebo jak nahradit současný nevyhovujı́cı́ měnový sytém kovových a papı́rových peněz měnou sestávajı́cı́ výhradně ze želé. (Narazili jsme zde sice na problém, že by se jednalo o značně měkkou a nestálou měnu, avšak tento byl vzápětı́ odstraněn našı́m objevem tzv. tvrzeného švýcarského želé.) Vyprojektovali jsme posléze celá města na bázi želé, kde by už nikdo, ani ti největšı́ chudáci a bezdomovci nemuseli trpět nedostatkem želé, nebot’myslı́ce i na ně, zkonstruovali jsme jim jako přı́střešky krabice z želé-papı́ru. Města ze želé měla být vysloveným rájem každého želéfila a měla se stát reálnou želé-utopiı́ budoucnosti. Jen si představte, jak si přivoláváte želé-taxi a nastupujete do kostky želé, která vás ulicı́ ze želé odveze až k želénádražı́, kde můžete využı́t našeho unikátnı́ho systému želé-znic. Na želatinovém peronu postává mládež oblečená do nejmodernějšı́ho želé a kouřı́ jednu želéstartku za druhou. Želéhodiny mlaskavě odbı́jejı́ druhou hodinu a pan průvodčı́ dává želé-znou plácačkou pokyn želé-vedoucı́mu, aby už s tou rosolovitou rachotinou odmašı́roval. Želé bohu, milı́ přátelé, tyto naše projekty, nebyly Závěrem mi dovolte abych zde přı́tomnému Chidı́ky lobismu zejména ropných nadnárodnı́ch kon- povi, u přı́ležitosti jeho narozenin věnoval nejen tuto glomerátů nikdy realizovány, a nepostavily se za ně krásnou misku s Mao Tse Tung – želé ale i následujı́cı́ ani tak nadějné osobnosti, jakou je napřı́klad ředitel báseň s názvem TV Nova Želé-zný. A tak jsme se museli soustředit Óda na Mao Tse Tung - želé na projekty o poznánı́ levnějšı́. Kdo by ale tušil, že (Věnováno Chipovi k narozeninám) právě zde bude učiněn největšı́ vědecký objev minulého stoletı́, že totiž bude objeveno Mao Tse Tung – Ó, Mao Tse Tung - želé želé, vrchol kulinářského uměnı́ všech dob. Jistě už ach, jak jsi krásné jak jsi skvělé se většina z vás s touto stravou nového tisı́ciletı́, která Ó, Mao Tse Tung - želé zachránila životy milionů hladovějı́cı́ch Čı́ňanů seach jak jsi nové jak jsi neomšelé známila, a tak jen stručně nastı́nı́m oč se jedná. Mao Rajče v želé tot’schéma jistě smělé Tse Tung želé je jedno celé rajče zalité do želé. přis želé bez rajčete už běžte do prdele! tom jako nádobu lze podle našich zkušenostı́ použı́t Nesu Tě hrdě s velikým Maem v čele! výhradně tradičnı́ čı́nský rýžový porcelán. Tebe, ó želé a v něm rajče celé! mlha 2 [wc] 2001 • • • • • • • tvrdé játro::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::21 Rébus mimo mı́su: To neřeš! Milovanı́ horalé, věřı́me, že náš, již tradičnı́, rébus pro Vás bude zdrojem zábavy i poučenı́. Zároveň upozorňujeme na Vaši možnost být zařazeni do slosovánı́, které je vlastně takovou obdobou slisovánı́ s tı́m rozdı́lem, že do lisu bude s Vámi přidáno i stádo losů. Gr. - hádanky: Nemá ruce nemá nohy Na hlavě však má dva rohy Kdo je to? (Invalidnı́ Lucifer) Kulatý tvar jenž obsahuje růžek (Tvarůžek) Děravý je to jak sı́to vodu nedržı́ to (no prostě sı́to, nic v tom nehledej) Je to bı́lé je to husté dalo by se to i krájet ale nedá se to čı́st (mlha) žvejká žere vrčı́ smradı́ a přece ho máme rádi (auto, dovysvětlenı́: žvejká děti) Provaz kterým se nic neváže Málokdo ho dýl jak tři dny držet dokáže (hovno) bludistě? - vyhraj hovı́nko 22::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::tvrdé játro • • • • • • • mlha 2 [wc] 2001 Vybı́ráme ze škršlanského tisku: Koláčnyj vejr (autor: Šišmiplesk Protonšneček zdroj: Málo štará šňůra zajáčnikov tendlenc dňáč) kukadlencov Tut’ sešmátralo še, co na guli Zemlja v kerejši Pohlednej vesnı́vke ušmodrcháli gurale hujdaláčnyj furtševal Koláčnyj vejr kukadlencov. Ono jest’tot’každym ždibcom profláknutyje všelilétočnyje ušroubenı́ guralskyjch pasgrživcov, co oni po kebuli rádi buchrandálom prašt’át’něchajů še. Bul tot’uže několikáčnyj letnı́k, v ktorym fajnoje hujdaláčný grupe zatroubili. Uvnitru inačejch aji Fantaštickyje kozenı́ bulo, i aj v ňom keráši Zuzkbabáč uvytrtáčně zaškrécala, i aj chlope pode hujdaláčným placom šlincali. Puchošféra aji tako juž celkom vytlačděckovoja bula. Tuten furtševal chlopi i aj babáči zo Ušroubenija Zaprživázanejch Niefakčenkov - Bramblůmy i aj Smogopároš uvyplácli, no on nie jest’jejicho ofikanojou učinicou. Tot’teda babáči i aj chlope po parkskáču plácali so šebou, tajrlı́káli i uv barchlastu paňáce kopáli do šebe i aj pit’pivo glgáli. Babáči vychechtanoje boli i aj ceckánı́ jim vokolo lı́celo, coso šebou furt šklubáli. Hůre žráčnyja knajpa zasejc bula, v keroj masiskuláš i aj inoje zažranije bulo. To každym vejrom fajnyje zaglgánije bulo. No alejc enem sňád’ jeden vejšplecht k rozbrečániju bol, to co kerejši čuňveproš pašroubovácom ukoláče na jejicho vozejkách prošklubnul, lebo voni z kaučuka či čevo buly. No buly to enem vozejky pržištracháčův z Praže, toš to nikemu mocka nětrápilo še. Některá méně známá slova a slovnı́ celky a jejich překlad do Češtiny: sešmátralo še ušmodrchát’ hujdaláčnyj furtševal všelilétočnyje ušroubenı́ guralskyjch pasgrživcov letnı́k Uvnitru inačejch Fantaštickyje kozenı́ Zuzkbabáč uvytrtáčně zaškrécat’ vytlačděckovoja puchošféra Ušroubenije Zaprživázanejch Niefakčenkov Bramblůmy i aj Smogopároš (nie)ofikanoja učinica parkskáč masiskuláš kerejši čuňveproš pržištracháči z Praže přihodilo se uspořádat hudebnı́ festival každoročnı́ setkánı́ horalské mládeže ročnı́k mezi jinými Fantasy Milk Zuzanka extaticky zaspı́vat plodná atmosféra Sdruženı́ Závislých Neaktivit Erteple & Hmla (ne)oficiálnı́ akce tanečnı́ parket guláš neznámá osoba návštěvnı́ci z Prahy Připravil a vybraná slovı́čka přeložil: [Saša Gr.] mlha 2 [wc] 2001 • • • • • • • tvrdé játro::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::23 Škršlanská poezie Na planetě Škršli od humanoidnı́ch králı́ků zı́skal [Saša Gr.] (I aj žvani zajáčnik:) Co chropti tlučem do želez co chropti v katru trčni my vykopnůt’chcem k něbáču i sme tut’Škršlou skrčni Nám pržipadá že z d’ub de kec: „Nuž pocem, chlopi, pocem, nuž sakryš pocem hnupiska jichž škršla má svým mocem“ My pržipajdáme! Sorry, máti, seš ted’konc už nam pidi my prásk k ı́deji šroubujem i hnáta párou šmejdı́ My t’apem puch náš v hůry t’ách i krvrourky še šklubou mrazáčným chtı́čom po krajách d’uv krvebuch Ti zrubou My t’apem blı́ž, my t’apem blı́ž my vůkol doklepeme my ržežem želez, co chropti i my je rozmláceme! Květáken Bol starej večı́r – prvňonc květáken večerněj květáken bol ljubji chvı́l Pidiptáčka ržval ku ljubji kvı́l kdě smrad’ še linůl šiškáčem Vo ljubji žvanil mechovec kviı́t’kovyj pahejl voklamal želé svoju ljubju aj inı́ pidiptáčci pěle zrůdinů še zjevil smrad’nyj ukec Jakási d’uvná plechovica Jakási d’uvná plechovica mezi do nór cestama, to teda néni lecjakej šmejd Květákuje švestkáčně, bezuši si ju dycky poržádně zvážijů, i mrmlajů k něj Jakési cáry do tego házajů zpržodu i aj z tylu jedny sů brečavé i aj druháčnoje chechtavé Ty cáry sů bělije co čuňveproš i aj otálejů na jakési dlouhé vozejky bez bejkorožců, necky i aj na bezucha aby co jakás zemljanskoja vzduchplácavá brebérka i aj foukáněc jich do zaobzoráče rozfofrůval - tamto co krvebuchy sů blivajzy červeňácký zašantročený vo vyžblebtlým vokolokvětiju I aj co na nich takovej cár žuchně vyrašı́ na nich borůvky slad’áčný lebo vokurkáčný Trs kyt’ok Scı́pnula máti do d’ůry rvána parchanti po nij vostali aj šmejdı́c kolem co bola rána tu máti švoju šmátrali Aj vosmrkalo še máti slizkejch dı́t’ok psýcha se jej zpět’klůbala aj narvala še v pidi-kvı́t’ok co d’ouru svou s ňom poblila Cejtili děcká máti z huby smradom poznaly ju aj pleskaly aj sprostej kvı́t’ok, v ňom byv srandom, matčinym chrchlom zovaly Matčinyj chrchle vlasty našej ljubjej vy sprostý našejc kydance! Vošklubal jsom vas na d’ůre oumrlčej komu cpát’kvı́t’ok trhance? V zblitoj trs kyt’ok t’a zavážu, parádni tkaňourem vopletu do šı́rejch krajin t’a vodkážu kdě rodňu ty maš v kompletu Důfajem še nájdě céra matěčina jı́ž fajn tvój chrchel zasmrádně důfam še nájdě aj klučina co krvebuch ti vypadně! Půldňáčbába U posedňu fracok trčál z prndlá hrndlá škrékat’ál „Bodáň by ši aspoň ždibec svoju dršku udržál! Vo půl dňáča v pržesnym mžiku fotr z hokny pržipajdá: i mně sfoukně u rendlı́ku kvůli těbě, krucajdá! Drž ksicht! Heled’ kočárnik hrej ši tu s ukdáčnikom!“ No, co vuoz aj ukdáčnik bum, prásk! let’já za rohom I zasejc ten harant škréká „I bodáň t’a sršáň kous! Žejá na t’a pržizavolám Půldňáčbábu lecjakous! Pržikvač proň, ty Půldňáčbábo, pocem vem ho sviňáka!“ No heled’ – tu divnej šramoc jest’u dvéržı́ bejváka Malá, hňusná, ksichty d’uvé pod placheckou figura berlu v hnátě, haxny krživé Půldňáčbába – potvura! „Naval fracka!“ – „Velká Knedlo, uděl pardón hlupaně!“ no však z Půldňáč-hroznej-báby 24::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::tvrdé játro • • • • • • • mlha 2 [wc] 2001 smrad mordu ju ovaně! K žrádelnı́ku kradmo pajdá Půldňáč bába děsivá Máti enem hrůzňo chropt’á fracka pržed ňou ukrývá Držejc fracka, naňho čučı́ zle jest’, sakryš, parchantu! Půldňáčbába sápá – skučı́ šmátrá po tym harantu Jejı́ hnáta juž ho chňape máti držejc křečkovně „Pro ušiská Velkej Knedle!“ v mdloby rázom upadně Tu sluš: Prvňá, druhňá, tržetá zvonáč půldňáč zabouchá drževo prascá, dvérže let’á fotr dvéržı́ rozbouchá Vomdleně tut’máti chroptı́ parchanta cpouc ke kozám v máti ešče žicje soptı́ spratka let’á k něbesám Ukdáčděcko Kak to bulo, žvanikecko? zablouznilo ukdáčděcko! Za oplockou mezi polja ržve co tur i hnáte bolja Vykloptě mi ovesnı́vky kama tradat’do vesnı́vky? Ječmáň at’ti žvaňulı́ snád’ mu blejskne v kebuli Ukdáčděcko frfňá, škreče hnáty uže šotva vleče Žvejkni, heled’, ječmáni, kak t’ape še ku mámni? Ječmáň slince mezi chlupy: Pýtaj pšenok, ftáku hlůpy! Ukdáče ržve u pšenok Pšenky žvanija: Nebyt’cvok! Heled’, ukdáčděcko, sorráč Votravňáj ted’konc žit’áč Ukdáčděcko žit’áč pátrá však enem strňous vyžšmátrá i na vyschlé vokolı́ foukáň ždibec zašmolı́: Dyk seš tudlenc, za chtrčou! Slušáš kobyle, kak chrčou? I tvá máti za vrátěcky klov – klov – klovně bjůlé drobnı́ s vostatnějma ukdáčděcky Heled’, dikas, fajnyj láně! Pošli hubňu v chatrčslámě! Komupak tot’, laniečku? Pržeciž drobniju – drobniečku at’še ku mni z járy hlásá vyšroubujem z něvo klasa No i to jest’lautr všecko došmátralo ukdáčděcko Hádva-óčnej I. Na kusklacku nad kalužem kecnul hadva-óčnej tmáčem „Švit’mě vtmáčud’ůr at’mě šmejká šnůr“ Šmejkám, šmejkám haxenčapky do šucha i ňákej kvapky švit’mě vtmáčud’ůr at’mě šmejká šnůr Dňáč jest’štvrtec zajtráč pjátec šmejkám šmejkám ši kabátec švit’mě vtmáčud’ůr at’mě šmejká šnůr Zelný hadre aj šlapky rudé zajtráč moja švajba budě švit’mě vtmáčud’ůr at’mě šmejká šnůr II. Z rány, ráničky něvotrtlá vštala, spod’áre v uzlisko zašmodrchala „Pot’apem, ke kalužu, máti, špinavej cár ši mušı́m prati“ „Něbelhej na bržeh kalužnice V bejváku vostaň, parchntice! Já mňála v tmáču běsnej můr: Něpajdej, babáč, nebyt’tur! Percly jsem těbje vyšmátrala běloštnyj munůr šem ti rvala V bedérku jako z hádvejch šlin něbelhej parchantice hin! Běloštnyj mundůr brečnı́k tajı́ v perclách še brečky šchovávajı́ i aj pjátec jest’praščenej dňáč toš parchantice tam někvač!“ něma parchantka chvilku trče ke kalužu ju furt cos strče ke kalužu ji něčo mušı́ hnát’ v bejváku něchce ani žrát’ Pěrvoj kus cáru v hadvu plácla tu pod něj drževopošňa bácla i po něštarym babáču zakroutilo še v hádváču Vytlačili še důny zdůle rozkoulely še v tlusté gůle i na kusklacku u šutrál zelnej chlopisko zaplácál (to ně celoj užvejk) Žebroca, žebroca Štěpnı́ku! Žebroca, žebroca Štěpnı́ku! Što tot’t’áhněš v rendlı́ku?! Ťáhněm, t’áhněm žebrocu šmejknůl šom s něj z ledplacu! Uchroti mňa lajzli žebrocu mně čmajzli 25 mlha 2 [wc] 2001 Pozn.: Denı́k uvádı́me v té podobě, v jaké byl nalezen na podzim roku 1976 na dně sardinovacı́ho kotle rybo-zpracujı́cı́ho závodu OŚWOBUŹENIE, ul.Dluga 29, Karsin, POLSKA. I. dějstvı́: V předešlých dı́lech jsme byli před jeskynı́, kde se setkali agenti Jofim Alexandrovič Laptějev- Zozimov (JPLZ) a Jegor Stěpanovič Struskučenko (JSS). Z jeskyně vyšla čı́snice s žádostı́ o zúčtovánı́ u stolu, kde sedı́ markýz Géro. JPLZ s nı́m „zúčtovává“. II. dějstvı́ nás přenášı́ do roku 1929, a to na Černý pátek v NewYorkské burze. Vrátný D. Wou- wra venčı́ psa Pedigree Boujona, při- cházı́ prezident U.S.A. a má se psem incident, na scéně se objevuje stı́n, který je znamenı́m událostı́ na burze ... načež následuje III. dějstvı́: Ve střednı́m tichomořı́, u atolu Bikini, se setkává Liberijská lod’ „Limping pinguin“, vezoucı́ z Celebesu do San Diega strategickou komoditu, známou jako M-5 s americkou ponorkou „Old sea mare“. Na palubě ponorky právě skončila oslava kapitánových narozenin, vzhůru jsou jen naši dva agenti ... Dı́l VII. [Blackie & Chip] /Divadelnı́ hra na motivy osobnı́ch denı́ků dvou supertajných agentů?/ JSS: (do tlampače) Toto je přepadenı́, nemá se tedy smysl tvářit překvapeně ... (jeho ruka si pohrává s uzávěrem 256 mm houfnice). Máte na palubě něco, co patřı́ nám. Kapitán lodi Limping Pinguin Lech Mazowiecki: (nenı́ sice vidět, jeho hlas však přicházı́ z tlampače za zákulisı́) Ano, vı́m ... jsou tu poslednı́ dva kusy Blbouna Nejapného pašované z Madagaskaru, 120 liber prášku z Nosorožce Střı́brného, a nebo Vám jde o těch 14 urozených otrokyň unesených z Ukrajiny? Všechno jsou to panny!!? Mazowiecki: Dobrá volba, ... je vidět, že pánové majı́ vkus ... JPLZ: (zrudlý zlostı́) Nekecej a napapli to okamžitě sem, nebo to tady rozsekám!!! Ze zákulisı́ přiletı́ nejdřı́ve kufřı́k s nápisem M-5 a vzápětı́ dva kameny úrazu, které našim milým agentům způsobı́ úraz. JPLZ: Jau! JSS: Jau! JSS: To nenı́ všechno!!!? Mazowiecki: Dobře, dobře, jen klid ... Ještě tu máme jablko sváru, zlaté rouno, Pána prstenů, sedmou sarajevskou kuli, cukr a bič, el-gordický uzel, Sybillinu věštbu, kámen úrazu a drobet komodity K1, nechvalně proslulé jako M-5. JSS: Panny, dva kameny úrazu a komoditu nechvalně proslulou jako M-5, okamžitě přesuňte k nám na palubu. JPLZ: (držı́ si zraněné koleno) Jste volnı́, otočte lod’ a zmizte! A běda jestli se jenom jednou otočı́te! JSS: Budu se dı́vat a tahle houfnice se mnou! Limping Pinguin se otáčı́ a za hlasitého reptánı́ pomalu mizı́ za obzorem. Na palubě Old Seamare se mezitı́m probouzı́ kapitán. Kapitán: To byla ale oslavička ... (protahuje se). JPLZ: (obrátı́ se na JSS, přičemž rukou hraje divnou hru JPLZ: (plácá kapitána po rameni) Tak kam to bude ted’, s prázdnou lahvı́ od sardelové pasty) Řekl bych, že kapitáne?! ty panny néé, ... ale nevı́m jak?! Kapitán: Domů! Na Bikini! Strýček Sam ve Washingtonu JSS: Úplně klidně to řekni, ... nikdo se ti smát nebude ... už je celý netrpělivý po nejčerstvějšı́ch informacı́ch. JPLZ: Tak jo. (přejde k JSS, vezme si od něj tlampač a JSS: (suše pro sebe) Však se dočká! zařve) Ty panny nééé!!! Z paluby Limping Pinguina se ozve hurónský smı́ch, který se dosud skrýval v druhém podpalubı́ a jehož si Mazowiecki chtěl ušetřit pro sebe. Když smı́ch doznı́, ozve se znovu tlampač ze zákulisı́ ... Zpoza obzoru se ozve hurónský smı́ch. Námořnı́ci se protahujı́ a poklepem zalézajı́ z paluby do útrob ponorky. Old Seamare přecházı́ na periskopovou hloubku a odplouvá směrem k ponorkové základně atolu Bikini. Je čtvrtek. Cože!? To dneska nenı́ středa? Jsou ponorky složené z atomů atomové nebo anatomické? Jsou JPLZ a JSS pacifisté? Pamatujete si někdo I. dı́l? 26 mlha 2 [wc] 2001 Lapálie brouka pytlı́ka a jistého sektoru V dobře a přı́jemně vybaveném kanclu, který je vymalován tak trochu do žluta sedı́ osoba. Na prvnı́ pohled se nedá přı́mo odhadnout jejı́ věk, pohlavı́ ani sociálnı́ zařazenı́. Jisté je jen to, že sedı́ nad haldou papı́ru u kompjůtru, v jednom uchu má narvanou tužku a prstem se dloube v nose. Přesně tento obrázek se mě vyjevil, když jsem na internetu procházel stránky grantového oddělenı́ Ministerstva kultury České republiky. Po jejich prostudovánı́ si totiž přibližně takto představuji práci státnı́ch a samosprávnı́ch úřednı́ků. V žádném přı́padě nechci jejich činnost hanět. Jistě je mnoho z nich velmi šikovných, pracovitých, snaživých ... Jistě se také ptáte, co to tady melu za kraviny, které vůbec nepatřı́ do této rubriky o občanské společnosti. Opak je pravdou a v tomto článku vám to chci dokázat! Kdo čte tuto stránku pravidelně, je mu přibližně jasné jaké zdroje financovánı́ majı́ organizace pohybujı́cı́ se v neziskovém sektoru. Jedna z největšı́ch žil je stát. Někdy mám pocit, že by tato žı́la mohla být na vı́ce mı́stech rovnějšı́ než je dosud. Pokud vám ministerstvo přiklepne penı́ze na nějakou činnost, většinou se k vám na účet dostanou přes několik komisı́. Nějakou dobu to jistě trvá a neziskové organizace se tı́m pohybujı́ na poli platebnı́ neschopnosti, i když výplaty zaměstnanců jsou na těchto zdrojı́ch naprosto závislé. Toto je již sekundárnı́ důsledek vašı́ práce. Privátnı́ je zúčastnit se grantového kola. To znamená, že musı́te sehnat dostatek informacı́ o vyhlášených grantech, sehnat odpovı́dajı́cı́ formuláře a požadavky na samotný projekt. V tomto bodě se ocitáte ve změti chaosu. Je zajı́mavé, že stát se jakémukoli druhu chaosu zuby nehty bránı́, ale sám jej užı́vá a v některých přı́padech se mi zdá, že ho podporuje. Chtı́t po všech ministerstvech, aby vycházely ve své grantové politice z jednotných formulářů je v současné době zcela nereálné. Problémem je, že např. u zmiňovaného Ministerstva kultury bychom tuto jednotnost chtěl, i ba co, předpokládali. Po nějaké době bádánı́ však zjistı́te, že každé oddělenı́ má tyto informace zcela odlišné. Jasně, to bychom se zavřeným okem také přehlédli. Ale že tam chybı́ spousty informacı́, to již je vážně moc! Za základnı́ nedostatek považuji např. u odboru literatury a knihoven v grantovém řı́zenı́ ohledně vydávánı́ peri- odik totálnı́ nedostatek informacı́ o vyhotovenı́ projektu. To znamená, že nevı́te jaký popis, toho co chcete dělat, ministerstvo očekává, podle jakých kritériı́ budou projekty hodnotit. Dalšı́ kapitolou samou o sobě, která je na jiné, řekl bych vyššı́ úrovni, je přidělovánı́ dotacı́ na stabilně podporované programy. Uvedu jeden přı́klad. Organizace pracuje v sociálnı́ oblasti, má pět zaměstnanců. Stát jejich práci finančně podporuje a navı́c ji potřebuje, neb by ji musel zajistit sám. Je zřejmé, že v tomto přı́padě by stačilo, kdyby organizace podala dlouhodobý projekt na finančnı́ podporu např. 1x za čtyři roky. Tak by v organizaci na začátku roku nevznikala platebnı́ neschopnost, protože by stát mohl této organizaci zaslat penı́ze hned k začátku roku. O tomto modelu financovánı́ se mezi státnı́mi úřednı́ky mluvı́ již řadu let. Protože tam ale sedı́, at’ je vedro, nebo mráz, stále ti stejnı́, nic se neděje. Úchvatné na tom je fakt, že všichni vědı́ o tom, jak je to nedokonalý systém. A v policı́ch ministerstev se hromadı́ kupy zcela zbytečných papı́rů, projektů, které každý rok obsahujı́ nymlich stejné informace jak roky předešlé. Všem zúčastněným (jak ministerstvu, tak neziskovým organizacı́m) tento systém nevyhovuje a zabı́rá mnoho času, který by mohl být využit zcela jinak, tedy pro konkrétnı́ práci. Úřednı́ci se však za platy z veřejných rozpočtů (tedy služba lidu) nejsou sto domluvit sami mezi sebou o jednotné, efektivnı́ grantové politice. Tak mě na závěr tohoto zcela negativnı́ho přı́spěvku napadá pouze toto prohlášenı́, které v různých podobách slýchám dnes a denně: „Však vono se to ňák udělá!!“ V tom horšı́m to zůstane stejné, ale v tom lepšı́m snad někdy bude efektivně fungovat přidělovánı́ a kontrola státnı́ch finančnı́ch toků do neziskového sektoru. [Kepa] Úchylky pudu pohlavnı́ho Onanie. Masturbace. Sebeprzněnı́, samohana. (Šimsa: Přı́rodnı́ léčba a domácı́ lékař, asi 1926) Jest to samovolné drážděnı́ a ukojovánı́ obou pohlavı́ různými pohyby a představami erotickými. Muži vyvolávajı́ úmyslně erekci třenı́m a přivádı́ se obrazem dı́vky nebo soulože do takového rozčilenı́, že nastává ejakulace a po nı́ uklidněnı́ na čas. Dětem je velice přı́jemno hráti si s údem pohlavnı́m a v době puberty je k praktice onanie malý krok. Můžeme řı́ci, že 90% mužů zcela jistě v mládı́ onanovalo a mnozı́ onanujı́ i vedle pravidelné soulože. Z toho nenásleduje že je onanie docela nevinná a přı́pustná věc. Nemá těch následků, jak někteřı́ mravokárci strašı́, jako vysýchánı́ mı́chy a neschopnost v pozdějšı́ch létech, — ale nikdy ji nemůžeme schvalovati nebo trpěti, protože lehce zavádı́ k vášnivému přeháněnı́ a tı́m vyčerpánı́ sil. Nebezpečı́ onanie je pro zdravı́ tělesné i duševnı́. Tělesně se hoch rozhodně oslabuje, orgány pohlavnı́ předražd’uje a tı́m je činı́ neschopné k činnosti skutečně účelné. V ohledu duševnı́m jsou většı́ následky v tom, že fantasie se stále chorobně vzrušuje a točı́ jen kol aktu pohlavnı́ho, — že cı́těnı́ normálnı́ převádı́ se k perversnı́m a že hřı́šnı́k činı́ si stále výčitky svědomı́, že páše něco nemravného, s čı́m se musı́ před světem skrývati. Tı́m měnı́ se povaha v bojácnou a plachou. Postižený neblahým vlivem má slabou vůli, aby přemáhal návaly pudu pohlavnı́ho, miluje jen sám sebe (autoerotismus) a své erotické sny, nemá smyslu pro učenı́, špatně pamatuje a tı́m duševně upadá v depresi a zoufalstvı́. Onanii třeba potlačovati v prvnı́ch počátcı́ch u dětı́ s největšı́ přı́snostı́, aby se nerozmohla. Děti musı́ mı́ti hojně pohybu na svěžı́m vzduchu a stále nějaké zaměstnánı́ při své čilosti. Děti nervosnı́ a slabé třeba otužovati a dobře živiti, chrániti přepı́nánı́ duševnı́ho, úmorného šitı́, pletenı́ a hry na piano. Mládež nesmı́ čı́sti oplzlou četbu a musı́ se varovati společnosti, kde se mluvı́ nemravné věci a dvojsmyslnosti, varovati se divadel a biografů, kde se představujı́ scény milostné. Je tak dosti dráždidel na ulici a na pohlednicı́ch a v humoristických listech. Zakazáné ovoce vábı́. Vštipte mládeži zásady mravné, že může viděti nahotu, ale že nemusı́ všeho žádati, že se dovede a může vždy opanovati. Léčba onanie jest: prováděti celou hygienu, mravně vychovávati a varovati před alkoholem. [Saša Gr. & SubWay] Vı́te kolik mlhy se vejde na vaše dabl-jů-sı́? Nebud’te přı́liš intelektuálnı́ a přı́jd’te si pro časopis mlha do některého z těchto kontaktnı́ch mı́st!: (Prosı́me o přı́spěvek na vydávánı́ časopisu ve výši 20Kč/1ks mlhy) • Žd’ár n.S.: Jaroslav Bůček – Knihkupectvı́, nádražı́ Č.D. • Bystřice n.P.: Andrea Hroncová – Musicshop And-rea, nám. TGM • Městská knihovna, nám. TGM, – jen k nahlédnutı́ • Čajovna Slunı́čko, nám. TGM • Brno: [... na náhodných mı́stech ...] • Internet: http://www.szneh.freemusic.cz/ • [email protected] Předplatné 2001 – mlha až do domu: plat’te složenkou (naleznete na poště a někdy i uvnitř mlhy), vı́ce informacı́ na interNetu, či teleFónu. Poděkovánı́: Za com-X-y umělci jménem Masařka (as masahi). Omluva: Toto vydánı́ časopisu mlha (III/2) vycházı́ o několik měsı́ců později z těchto důvodů: a) sazeč SubWay je maniodepresivnı́ robot, b) původnı́ termı́n prvnı́ho dubna (tedy aprül) nenı́ důvěryhodné datum, c) redakce časopisu je neschopná. Samozřejmě existuje ještě bod d) – ten je ale z politických důvodů tajný. Časopis mlha [registrace: MK ČR 10153] – [mlha0302A401*delta] – ročnı́k III. „Je to lehký a výživný.“, čı́slo 2. „Mimo mı́su“ – vydalo Sdruženı́ závislých neaktivit Erteple & Hmla ve spolupráci s Mı́snı́mi zastupiteli v rámci mise „Trvale udržitelná svoboda mı́se“ v červenci roku 2001. Doporučený dobrovolný přı́spěvek je zatı́m ještě stále: 20Kč. Neplat’ jen, pokud chceš bejt out. Pro členy SZNEH je na základě usnesenı́ valné hromady ze sklonku roku 1999 tento přı́spěvek povinný. Prachy investujeme velice mlžně, Šéfdiktátor časopisu: Saša Gr., ( 0605-972763, [email protected]), ostatnı́ redaktoři: SubWay ([email protected]), Chip ([email protected]), Blacky ([email protected]), Darek Áva ([email protected]) a Wendy. Autor obálky: [Chip]. Grafická úprava a sazba (LATEX 2ε ): [SubWay]. Pravopisná korektura: [Kocman], Internetové stránky SZNEH: [SubWay], internetová adresa: http://www.szneh.freemusic.cz/ e-mail: [email protected] Kontaktnı́ adresa redakce: Saša Gr. Králı́k, časopis mlha, Vı́r 132, Vı́r 592 66. Hledáme nové přispěvovatele, zejména v oblasti literárnı́ tvorby, filosofických úvah, pornografických fotek, recenzı́, kulturnı́ho zpravodajstvı́, regionálnı́ i obecné politické kritiky. Nic za to samozřejmě nedostanete, maximálně tak pusinku na čelı́čko od hanki.t. Nevyžádané přı́spěvky recyklujeme. Ostatnı́ odložı́me na veřejné wc (jen k zevnı́mu použitı́). ... S VÁMI ... pokračovanı́ ze strany ?? ... [masahi] (m)2001
