Možnosti využití srážko-odtokových modelů na malých a středně
Transkript
Jeníček, M. (2005): Možnosti využití srážko-odtokových modelů na malých a středně velkých povodích. In Langhammer, J (ed.): Vliv změn přírodního prostředí povodí a údolní nivy na povodňové riziko. PřF UK, Praha. s. 112-126. Možnosti využití srážko-odtokových modelů na malých a středně velkých povodích Michal Jeníček Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra fyzické geografie a geoekologie a VÚV T. G. Masaryka, e-mail: [email protected] 1. ÚVOD Matematická reprezentace srážko-odtokového procesu má dlouhou historii, ale teprve zhruba od 80. let minulého století se díky postupnému rozvoji počítačových technologií stává významným nástrojem hydrologů a vodohospodářů, ať už pro operativní předpověď nebo pro návrhové účely. Matematický model srážko-odtokového procesu představuje zjednodušený kvantitativní vztah mezi vstupními a výstupními veličinami určitého hydrologického systému (DAŇHELKA et al., 2002). Ten je definován jako systém převážně fyzikálních procesů, působící na vstupní proměnné, jež pak transformuje ve výstupní veličiny. V matematickém vyjádření jde tedy o algoritmus řešení soustavy rovnic, které popisují strukturu a chování systému (CLARKE, 1973 In: FLEMING, 1979). Tento příspěvek si klade za cíl především posouzení výběru vhodného srážko-odtokového modelu (či modelů), který je možné využít pro řešený projekt VaV SM/2/57/05 – Změny poříčních ekosystémů v nivách toků postižených extrémními záplavami. V úvodní části je provedena krátká rešerše dostupné literatury a dále je stručně uvedena klasifikace hydrologických modelů podle WMO (World Meteorological Organization). Další část je věnována popisu vybraných srážko-odtokových modelů a v závěrečné části jsou shrnuty důvody, výběru konkrétních modelů, které budou použity při řešení projetu. Problematikou využití hydrologických a jednorozměrných hydraulických modelů se v současné době zabývá řada autorů. Z českých jsou to například Buchtele (2002a, 2002b), Daňhelka et al. (2002), Kulhavý a Kovář (2002), Řičicová a Krejčí (2002) nebo Starý (1998, 2004). Hydrologické i hydraulické modely se využívají i na mnoha odborných pracovištích (Český hydrometeorologický ústav, Výzkumný ústav vodohospodářský, Akademie věd, některá univerzitní pracoviště). Hlavní těžiště výzkumu a vývoje všech typů hydrologických modelů spočívá ale v zahraničí, především pak v pracích Bevena (1996, 2001), Bergströma (1995), Blöschla a Graysona (2002), Refsgaarda a Storma (1996), Smithe et al. (2004), kteří aplikovali nejrůznější hydrologické modely a výrazně tím přispěli k vývoji metod popisující srážko-odtokový proces. Tyto práce dokazují, že hlavní těžiště výzkumu a vývoje spočívá v přesnějším zpracování srážkových polí jako vstupu do modelu (především pak v podobě radarových odhadů) a významný prostor je také věnován postupům kalibrace modelu (především pak procesu automatické optimalizace vstupních parametrů). Zásadní je také vývoj metod popisující proudění v nenasycené zóně půdního profilu (model půdní vlhkosti). Významným příspěvkem do problematiky jak hydrologických, tak hydraulických modelů byl projekt DMIP (Distributed Model Intercomparison Project), který si dal za cíl srovnání několika srážkoodtokových modelů a jejich přístupů. Výsledky byly publikovány v Journal of Hydrology, Volume 298 (říjen 2004). Teoretický rámec celé problematiky pak poskytují publikace a články Clarka (1973), O´Connora (1976), Beara (1972) a mnoha dalších. Mnoho z těchto i dřívějších přístupů je zahrnuto v metodikách a doporučeních WMO (World Meteorological Organisation), například Becker, Serban (1990) nebo WMO (1983). 2. KLASIFIKACE HYDROLOGICKÝCH MODELŮ Do dnešní doby byla vyvinuta celá řada modelů, které se od sebe odlišují různými přístupy k jednotlivým komponentám srážko-odtokového procesu nebo ke struktuře zkoumaného povodí často v důsledku toho, za jakým účelem a pro jakou oblast byl model vyvíjen. Postupem času se ukázaly podobnosti nebo naopak odlišnosti v jednotlivých pojetích, podle kterých se pak hydrologické modely začlenily do různých kategorií. Klasifikace by měla uživateli pomoci s výběrem vhodného modelu, který je použitelný pro řešení konkrétní problematiky. Zde uvedená klasifikace podle WMO (World Meteorological Organisation) vychází z několika principů (BECKER, SERBAN, 1990): 2.1 ROZDĚLENÍ DLE ÚČELU APLIKACE Podle tohoto principu se modely dělí na 3 kategorie: 1. modely používané v operativní hydrologii 2. modely aplikované pro návrhovou a projekční činnost v oblasti vodního hospodářství 3. modely využívané ve výzkumu V prvním případě se jedná o aplikaci modelu v operativní hydrologii, kdy vstupní data tvoří mimo stavové veličiny také okamžité údaje z automatických meteorologických stanic nebo radarů. Data jsou v tomto případě automaticky předávána modelu a prioritou je rychlost jejich zpracování a převedení na krátkodobou předpověď vodního stavu či průtoku v určitém profilu. V praxi se jedná o více specializovaných modelů (postup povodňové vlny, proudění podzemní vody), který společně s dalšími programovými prostředky (pro sběr a zpracování dat) tvoří předpovědní systém (FFS – Flood Forecast System). Ve druhém případě jde jednak o dlouhodobější řešení protipovodňové ochrany (např. stavba přehrad, poldrů a další hydrotechnická či hydromeliorační opatření), ale také je použití hydrologických či hydraulických modelů užitečné při řešení nejrůznějších technických staveb od plavebních kanálů, čističek odpadních vod až po mosty. Lze také kupříkladu modelovat srážko-odtokové procesy v povodí pro různé vstupní podmínky (v případě řešeného projektu „Změny poříčních ekosystémů...“ lze zkoumat vliv změny vegetačního pokryvu v povodí nebo charakteru údolní nivy na výsledný odtok). Pod třetí kategorií využití hydrologického modelu se skrývají možnosti dalšího vývoje modelu, výzkum jednotlivých komponent srážko-odtokového procesu a jejich přesnější popis. Pro tyto účely jsou často zřizována tzv. experimentální povodí s nadstandardní sítí měřících stanic. 2.2 KLASIFIKACE Z HLEDISKA TYPU SYSTÉMU Podle typu systému lze modely dělit na elementární a komplexní. Elementární systém je tvořen jednotkou s konstantními charakteristikami, tzv. hydrotopem. Tím může být například malá odtoková plocha, zvodnělá vrstva nebo také nádrž a jezero. Komplexní systém tvoří velké odtokové plochy, povodí nebo systém říčních sítí nádrží a jezer (viz také DAŇHELKA et al., 2002) 2.3 KLASIFIKACE Z HLEDISKA TYPU HYDROLOGICKÉHO PROCESU U typu procesu, který je modelován, lze rozlišit jedná-li se o model výpočtu půdní vlhkosti, evapotranspirace, proudění podzemí vody, proudění v korytě (postup povodňové vlny), šíření znečištění nebo režim splavenin. 2.4 KLASIFIKACE PODLE STUPNĚ KAUZALITY Toto dělení je v hydrologii jedno z nejpoužívanějších. Kauzalita je zde vyjádřena vztahem příčina – důsledek. Modely se z tohoto pohledu dělí na deterministické a stochastické. 2.4.1 Deterministické modely Modely této kategorie jsou popsány vztahem závislých proměnných (výstupní veličiny) a nezávislých proměnných (vstupní stavové veličiny): y = f ( x, a ) (3.1) kde a jsou koeficienty nebo parametry popisující chování systému. Existuje celá řada deterministických modelů, které se od sebe odlišují svojí strukturou, fyzikálním přístupem, či časovou a prostorovou diskretizací. Zde jsou uvedeny hlavní skupiny deterministických modelů. - DL (Deterministic, Hydrodynamic Laws) – tyto modely jsou založeny na fyzikálním popisu srážko-odtokového procesu a snaží se respektovat zákony zachování hmoty, hybnosti a energie (KULHAVÝ, KOVÁŘ, 2002). Mohou využívat teoretické poznatky z hydrodynamiky, 2 - - termodynamiky, chemie, nebo biologie (DAŇHELKA et al., 2002). Označují se také jako „white-box“ modely. DC (Deterministic, Conceptual) – tento přístup reflektuje fyzikální zákony ve zjednodušené (koncepční) formě a obsahuje i určitou dávku empiricky odvozených vztahů (BECKER, SERBAN ,1990). Koncepční modely potlačují prostorovou složku a předpokládají, že ke změnám stavových parametrů dochází v určitých reprezentativních bodech (KULHAVÝ, KOVÁŘ, 2002). Původně spojitý systém je tímto prostorově diskretizován. Modely se poté řeší pomocí obyčejných diferenciálních rovnic. Díky spojení fyzikálního a empirického přístupu je tato skupina označována jako „grey-box“ modely. DB (Deterministic, Black-box) – modely neberou v úvahu řídící zákony, ale používají pouze empiricky odvozený vztah mezi vstupními a výstupními veličinami. Procesy probíhající uvnitř systému zůstávají skryty (odtud pojmenování „black-box“). Klasickým příkladem DB modelů jsou neuronové sítě. 2.4.2 Stochastické modely Stochastické modely primárně neobsahují vazbu mezi příčinou a důsledkem. Lze je rozdělit do dvou základních skupin: - SP (Stochastic Probabilistic) - pravděpodobnostní modely. U těchto modelů jsou jednotlivé hydrologické parametry jako například maximální či minimální průtok, vodní stavy nebo podzemní odtok charakterizovány určitým pravděpodobnostním rozdělením (BECKER, SERBAN, 1990). - ST (Stochastic Time series generation) – modely generování časových řad. Použití těchto modelů je možné při extrapolaci časových řad pozorovaných parametrů, přičemž se zachovávají jejich statistické charakteristiky (BECKER, SERBAN, 1990). Příkladem mohou být ARMA modely (Autoregressive Moving Average). V praxi se dost často využívá jak přístupu deterministického, tak stochastického. Stochastická složka je přítomna nejen ve většině modelů z oblasti plánování a projekční činnosti vodohospodářských staveb, ale někdy se využívá i v operativní hydrologii, zejména pro dlouhodobé předpovědi (DAŇHELKA et al., 2002). Obecně lze ale říci, že deterministický přístup v současnosti převažuje. V komplexním, deterministickém přístupu lze jen stěží postihnout všechny vstupní parametry a proměnné, které ovlivňují výstupní veličiny. Každý takový model je zatížen určitou chybou, která je složena ze dvou dílčích chyb – vlastní chyba modelu a chyba měřených veličin. Obě je možné popsat určitým pravděpodobnostním rozdělením (BECKER, SERBAN, 1990). 2.5 KLASIFIKACE PODLE MÍRY ČASOVÉ A PROSTOROVÉ DISKRETIZACE 2.5.1 Časová diskretizace Míra časové diskretizace je většinou určována podle způsobu použití modelu. Pro operativní předpovědi, povodňové studie, modelování šíření znečištění nebo transportu plavenin či splavenin se běžně užívá hodinový až denní krok, pro bilanční modely může být délka výpočtového kroku i vyšší (týden, měsíc). Je třeba zdůraznit, že i jednotlivé časové proměnné mohou mít různý časový krok, stejně tak nemusí být stejný ani časový krok týž vstupních a výstupních veličin (DAŇHELKA et al.,2002). Jiné rozdělení vychází z časové kontinuity výpočtu. Rozlišeny jsou modely kontinuální (simulují delší i víceleté období) a epizodní (simulace probíhá jen pro dílčí události – povodně nebo hydrologické sucho). Kontinuální modely jsou většinou používány na velkých územích, kde jsou povodně častěji způsobeny regionálními dešti, epizodní modely mají naproti tomu větší uplatnění při simulaci přívalových srážek postihující menší povodí. 2.5.2 Prostorová diskretizace Problematika prostorové diskretizace je poněkud složitější. Uživatel výběrem vhodného modelu vlastně vytváří jeho topologii. V zásadě se rozlišují dvě hlavní kategorie – distribuované a celistvé (lumped) modely. V poslední době se také vyčleňuje kategorie modelů semi-distribuovaných: 3 - - - 3. Celistvé modely – častěji se označují jako lumped modely. Parametry charakterizující povodí (stavové veličiny i časové řady) jsou vztahovány k celému nebo dílčímu povodí. Protože se většinou jedná o bodově měřené hodnoty (srážky na stanici, průtoky v závěrovém profilu), využívá se nejrůznějších geostatistických metod pro jejich převedení na hodnoty plošné. Distribuované modely – označují se také jako modely založené na distribuovaných parametrech. Tento přístup bere v úvahu prostorovou variabilitu vstupních parametrů, které jsou transformovány na parametry výstupní, vykazující také variabilitu v prostoru. V tomto pojetí (které přesněji vystihuje skutečné chování systému) je povodí rozděleno sítí – gridem (čtvercovým nebo i trojúhelníkovým) na elementární odtokové plochy. Pro každé políčko gridu existuje charakteristická hodnota parametru. Velikost gridu bývá různá, maximálně však do jednoho kilometru, aby byla zaručena platnost řídících rovnic. Semi-distribuované modely – princip semi-distribuovaných modelů spočívá v rozdělení povodí na elementární odtokové plochy (hydrotopy), které se (narozdíl od předchozí kategorie) vyznačují homogenními prostorovými parametry, například stejným půdním druhem a vegetačním pokryvem. Semi-distribuované modely se stále častěji aplikují, protože představují optimální kombinaci obou výše uvedených přístupů. Při určování odtokových ploch semi-distributivních modelů je třeba vzít v úvahu jednak prostorovou distribuci jednotlivých parametrů hydrologického systému (povodí), a také je třeba respektovat rozdělení územních charakteristik ovlivňující odtokový režim jako například topografii, půdní podmínky, vegetační pokryv nebo hydrogeologii (BECKER, SERBAN, 1990). VÝBĚR VHODNÉHO MODELU Při výběru vhodného modelu je dobré vzít v úvahu několik kritérií, které závisí například na dostupných datových podkladech nebo na charakteru zkoumaného povodí. Souhrn těchto kritérií je následující. - Přizpůsobivost místním podmínkám a úkolu na který je model aplikován – je vhodné, aby byl použitý model schopen simulovat S-O procesy v daných fyzicko-geografických (v našem případě středoevropských) podmínkách. Stejně tak je důležité, aby byl model už během svého vývoje a následné aplikaci testován pro řešení tematicky podobných hydrologických úkolů. - Schopnost simulovat odtokový proces v prostorovém i časovém kroku, který odpovídá velikosti povodí – je třeba uvážit zda-li pro řešení dané problematiky použít model celistvý nebo distribuovaný, kontinuální nebo epizodní. V tomto projektu je snaha o aplikaci různých modelovacích konceptů, jejichž výsledkem by měla být také analýza kladů a záporů použitých přístupů. - Propojení srážko-odtokového modelu s podrobným korytovým (routing) modelem – pro řešení konkrétního úkolu VaV SM/2/57/05 je prioritou použití kombinace jak srážkoodtokového modelu, tak také podrobnějšího modelu postupu povodňové vlny korytem (tzv. korytový nebo routing model). Výstupy z S-O modelu mohou být použity jako vstupy pro korytový model. - Nutnost dopředu zjistit dostupnost dat, která jsou modelem vyžadována – každý model byl vyvíjen v určitém prostředí a může mít své místně specifické nároky na vstupní data (např. návaznost na databáze hydrologických parametrů půd, nestandardní datové formáty, apod.). - Vazba na podpůrné programy, např. pro zpracování dat, vytváření grafických výstupů, zapojení GIS – při nasazení modelu například v hydrologické prognóze je výhodou zapojení softwarových prostředků pro sběr, přenos a databázové zpracování dat. Při práci s daty se také stále více uplatňuje zapojení GIS (např. gridová analýza směrů a rychlostí proudění v povodí, geostatistické zpracování dat, atd.) - Komerční dostupnost modelu – existují jednak modely volně šiřitelné jako freeware a jednak modely, jejichž cena není nikterak nevýznamná. Rozhodně se ale nedá říci, že software patřící do první skupiny je méně propracovaný nebo spolehlivý (často je tomu spíše naopak). Nicméně cena hraje při výběru modelu velmi důležitou roli. - Dostupná systémová podpora, reference – pod tímto kritériem se skrývá několik více či méně důležitých bodů jako například internetová podpora uživatelů, český distributor, lokalizované (české) verze produktů (zde je výhoda či nevýhoda čistě subjektivní), zkušenosti jiných uživatelů a celková používanost produktu v Česku i jinde ve světě. 4 4. CHARAKTERISTIKA VYBRANÝCH S-O MODELŮ Tato část se věnuje popisu vybraných srážko-odtokových modelů. Jsou zahrnuty modely, které jsou v našich podmínkách nejvíce používány, případně mají určitá specifika. Předpovědní systémy nebyly zahrnuty jako celek (např. Aqualog), jsou ale vybrány některé jejich komponenty (např. Sacramento). 4.1 MIKE-SHE Srážko-odtokový model MIKE-SHE dánské firmy DHI (Danish Hydraulic Institute) patří do skupiny koncepčních distribuovaných, případně semi-distribuovaných modelů se schopností simulovat jak kontinuálně, tak pouze epizodně. Jedná se o poměrně propracovaný model s vazbou na GIS, se kterým je možné řešit širokou škálu hydrologických úkolů. 4.1.1 Hlavní komponenty modelu Hydrologický model MIKE-SHE se skládá, stejně jako i většina dalších modelů, z více komponent, které počítají objem a distribuci vody v jednotlivých fázích odtokového procesu: - Srážky (dešťové i sněhové) – do modelu vstupují ve formě časových řad ze srážkoměrných stanic, případně mohou být spočítány charakteristické hodnoty pro jednotlivá pole gridu. Model si sám přizpůsobí vstupní data požadovanému časovému kroku. - Evaporace, včetně intercepce – aktuální evapotranspirace a intercepce je počítána z časových řad, pokud jsou uživatelem zadány. - Povrchový odtok z povodí – založen na 2D metodě konečných diferencí šíření vlny. Využívá stejnou velikost pole gridu jako v případě podzemního odtoku. - Odtok v korytě – pro popis postupu vlny v korytě je používána komponenta MIKE11, která je i samostatným 1D routing modelem. V rámci MIKE-SHE poskytuje celou řadu možností simulace postupu vlny od metody Muskingum, přes výpočet transportní difuzní rovnice až po řešení St. Venantových rovnic proudění v korytě (rovnice kontinuity a momentová rovnice). - Podpovrchový odtok v nenasycené zóně půdního profilu – tato komponenta počítá proudění v zóně mezi povrchovým odtokem a hladinou podzemní vody (ta tvoří spodní okrajovou podmínku nenasyceného odtoku). MIKE-SHE zahrnuje tři různé přístupu k výpočtu, od jednoduchého dvouvrstvého modelu, přes gravitační model proudění až po model založený na řešení Richardsovy rovnice. Všechny uvedené přístupy vyžadují zadání specifických vlastností půdy (pórovitost, nasycená hydraulická vodivost, apod.). Proto byla vytvořena databáze půd a osevních plodin, která nezbytné hydrologické a hydraulické charakteristiky obsahuje. - Podzemní odtok – MIKE-SHE obsahuje 2D a 3D model proudění podzemní vody založený na metodě konečných diferencí, který je velmi podobný modelu MODFLOW (USGS – U.S. Geological Survey). Geologie povodí je popsána vrstvami a čočkami, ve formátu shapefile (shp) nebo gridu. Jednotlivé komponenty jsou znázorněny na obrázku 1: 5 Obr. 1: Struktura modelu MIKE-SHE 4.1.2 Nároky na vstupní data Srážko-odtokový model MIKE-SHE vyžaduje data, která jsou pro tento typ modelu běžná. Pracuje s ASCII formáty, které jsou lehce editovatelné v běžných textových editorech, případně využívá data z vlastní databáze půd a prostřednictvím GIS nadstaveb zpracovává i prostorová data ve formátu ESRI shapefile. Důležité jsou vlastní data změřená přímo v povodí – odebrání půdních vzorků (komponenta proudění v nenasycené zóně), zaměření příčných profilů koryta, výpočet nebo odhad drsnostních součinitelů (MIKE11) nebo získaná analýzou satelitních a leteckých snímků (aktuální i historická data vegetačního pokryvu). 4.1.3 Vazba na GIS a další softwarové prostředky Pro model MIKE-SHE byly ve spolupráci s firmou ESRI (Inc., Redlands, USA) vyvinuty nadstavby softwaru ArcView 3.x a ArcGIS 9.1. - Geomodel – jedná se o nadstavbu ArcGIS 9.1, pro interpretaci geologických podkladů a vytváření geologických modelů. - DaisyGIS – jedná se o koncepční jednorozměrný model, který funguje jako nadstavba ArcView 3.x. S jeho pomocí je možné popsat všechny důležité procesy vázané na zemědělský ekosystém (transport vody, tepla nebo živin) 4.1.4 Kalibrace Kalibraci modelu lze dělat jednak manuálně (časově velmi náročný proces) nebo automaticky. Pro automatickou kalibraci byl firmou DHI vyvinut nástroj AUTOCAL, který umožňuje pohodlnou optimalizaci parametrů modelu podle stanovených požadavků a při zachování okrajových podmínek. Tato komponenta byla vyvinuta společně pro MIKE-SHE, MIKE11, MIKE21 a MIKE3. 4.2 HEC – HMS (WMS) Model HEC-HMS (Hydrologic Engineering Center – Hydrologic Modeling System) je pokračovatelem známého modelu HEC-1 vyvíjeným od 60. let armádou USA. Jedná se především o celistvý (lumped) model se soustředěnými parametry. Některé komponenty mohou ale vykazovat znaky modelů distribuovaných (například komponenta „gridded SCS CN“ – upravená metoda CN křivek nebo model „ModClark“ , který je možné použít při výpočtu přímého odtoku). Generačně nejvyšší verzí je model WMS (Watershed Modeling System), který je vyvíjen na Birgham Young University v USA od počátku 90. let a je vlastně nadstavbou, která řídí chod pod ní 6 fungujících modelů (DAŇHELKA et al., 2002). Vývoj tohoto modelu jde více směrem k modelům distribuovaným a také k modelům významně spolupracujícím s GIS. Modely HEC-HMS i WMS jsou široce používané srážko-odtokové modely, které je možné využít k řešení celé řady hydrologických úkolů. Podstatnou výhodou HMS je, že je jako freeware dostupný na internetu. WMS je šířen komerčně. 4.2.1 Hlavní komponenty modelu Srážko-odtokový proces je reprezentován podobně jako v případě modelu MIKE-SHE. Jednotlivé komponenty jsou následující: - komponenta počítající objem odtoku (Runoff-volume models) – zahrnuje několik modelů, které má uživatel k dispozici. Jedná se například o metodu SCS CN křivek (Soil Conservation Service Curve Number), která je používána pro výpočet objemu odtoku v závislosti na hydrologických vlastnostech půdy (hydraulická vodivost, apod.), počátečním stavu nasycení nebo jejího využití – landuse (viz např. MACK, M.J., 1995). Jiné metody, které je možné v HMS využít jsou například Green-Ampt metoda nebo SMA (Soil Moisture Accounting). - komponenta přímého odtoku (Direct-runoff models) – pro výpočet přímého odtoku (tvořený povrchovým odtokem a interflow) je v modelu použita metoda jednotkového hydrogramu (Unit Hydrograph), případně její nejrůznější modifikace (Clarkův, Snyderův, SCS). Princip této metody je podrobně popsán v literatuře (např. CHOW et al., 1988). Uživatel také může využít model kinematické vlny. - komponenta podzemního odtoku (Baseflow models) – v této komponentě má uživatel na výběr například model lineární nádrže (O´CONNOR, 1976), exponenciálního poklesu (CHOW et al., 1988) nebo konstantního odtoku. - komponenta korytového odtoku (Routing models) – i v této komponentě má uživatel možnost simulovat odtok podle více modelů, například Muskingum-Cunge, Lag model, model kinematické vlny, případně modifikace těchto metod. Každá z těchto metod simuluje průtok v závěrovém profilu, přičemž vstupem je průtok v horní profilu, který je brán jako okrajová podmínka. Všechny metody jsou založeny na řešení základních rovnic proudění v otevřených korytech – rovnice kontinuity a momentové rovnice (dohromady označovány jako St. Venantovy rovnice) (viz např. FELDMAN, A.D., 2000). - další modely – v případě potřeby je možné simulovat některé speciální případy jako například rozdělovací objekty, nádrže, atd. 4.2.2 Nároky na vstupní data Potřeba vstupních dat je v HEC-HMS podobného charakteru jako v případě MIKE-SHE. Rozdíl je především v půdních charakteristikách, které se odvíjejí od použité metody CN křivek. V České republice byla vytvořena databáze půdních typů z hlediska jejich hodnoty CN, která je vztažena k hlavním půdním jednotkám podle BPEJ. Srážky jsou vztaženy buď k ombrografům nebo jsou pomocí nástrojů GIS přepočítány na plošnou srážku a přiřazeny dílčímu povodí. Z tohoto hlediska se jeví jako perspektivní využití radarových odhadů srážek. Pro odhad intercepce a evapotranspirace jsou důležité také informace o vegetačním pokryvu. Zde je možné využít databáze Corine Landcover. V případě hydrologických dat jsou nutná pozorovaná data o průtoku z limnigrafů, pro koncepční model kinematické vlny (alternativa k empirickému jednotkovému hydrogramu) jsou také potřeba údaje o příčných profilech toku. 4.2.3 Vazba na GIS a další softwarové prostředky Pro model HMS byly ve spolupráci s firmou ESRI (Inc., Redlands, USA) vytvořeny nadstavby ArcView 3.x, které se nazývají HEC-GeoHMS a HEC-GeoHMS Add-In. Ty za pomoci digitálního modelu terénu mohou spočítat základní hydrologické charakteristiky povodí – vrstvy hranice povodí, směrů odtoku pro každé pole gridu, akumulace vody. Vytváří také hydrologicky korektní model terénu, tzn. model s vyplněnými bezodtokými sníženinami. Výsledná data je možné jednoduše importovat do prostředí HMS. Model WMS disponuje nadstavbou pro GIS už automaticky a je možné také pracovat s vrstvami CN křivek a vegetačního pokryvu. 7 4.2.4 Kalibrace Model HEC-HMS umožňuje jak manuální, tak automatickou kalibraci parametrů. Vzhledem 2 k povaze a uplatnění modelu (pro povodí do 500 km ) se optimalizace parametrů většinou neprovádí na dlouhých časových řadách, ale spíše na jednotlivých událostech kratšího trvání (DAŇHELKA et al., 2002). Vzhledem k tomu, že odhad parametrů se provádí na základě fyzicko-geografických charakteristik povodí, je možné model HMS uplatnit i pro simulaci procesů na nepozorovaném povodí, kde kalibrace není nutná. 4.3 NASIM Srážko-odtokový model NASIM (Niederschlag-Abfluss Simulation Modell) německé firmy Hydrotec GmbH je vyvíjen od počátku 80. let jako nástroj pro podporu hydrologů a ekologů při plánování nejrůznějších vodohospodářských systémů a také jako součást, která je využívána pro hydrologickou předpověď (HYDROTEC, 2003). NASIM patří do skupiny koncepčních deterministických modelů, využívající semi-distribuovaný přístup dělení parametrů a proměnných veličin. Zároveň je možné zakomponovat i stochastickou složku (pomocí produktu Kludon), a to hlavně při dlouhodobých předpovědích nebo při plánování vodohospodářských staveb. NASIM je možné používat jak na počítačích s operačním systémem Windows (od Win95) tak na UNIXových OS (Solaris). V současné době je NASIM nejvíce využíván ministerstvem životního prostředí ve spolkové zemi Nordrhein-Westfalen, používá se ale i pro projekty aplikovaného výzkumu v různých institucích a univerzitách po celém Německu (např. na Freie Universität Berlin). V České republice se modelem zabýval např. Jeníček (2005), v aplikovaném výzkumu zde ale pravděpodobně použit nebyl. 4.3.1 Hlavní komponenty modelu Srážko-odtokový proces je v modelu NASIM reprezentován následujícím způsobem: - Generování srážek (Belastungsbildung) - srážky vypadávají buďto ve formě deště nebo sněhu. Děje se tak v závislosti na teplotě. V prvním případě se jedná o okamžité zatížení povodí, ve druhém případě jde nejprve o akumulaci sněhu a poté o jeho tání. V modelu NASIM se tento proces počítá kombinovanou metodou „Temperature Index/SnowCompaction“. - Prostorová distribuce srážek (Belastungsverteilung) - převedení bodových hodnot naměřených srážek na plošné hodnoty reprezentující dílčí povodí (semi-distribuovaný přístup) lze v modelu dosáhnout různými způsoby. Jedná se o ruční nebo automatické přiřazení časových řad srážek dílčím povodí nebo je možné využít tzv. srážkový model vyvinutý tvůrci modelu. - Separace složek odtokového procesu (Belastungsaufteilung) - jde o kvantitativní a kvalitativní vyjádření dílčích složek hydrologického cyklu tedy ztráta intercepcí, evapotranspirací a dále akumulace vody v mikrodepresích, infiltrace a perkolace. Obecně jsou tyto složky představovány jako vertikálně uspořádané nádrže. V NASIMu je k tomuto účelu využíván model půdní vlhkosti (Bodenfeuchtmodel), a to buď lineární nebo nelineární (zaleží především na charakteru vstupních dat). - Koncentrace odtoku (Abflusskonzentration) - transport půdní vody v aerické (interflow) a nasycené zóně (bazální odtok) se popisuje pomocí konceptu lineárních nebo nelineárních nádrží. Pro výpočet povrchového odtoku byl vyvinut postup založený na jednotkovém hydrogramu s následnou retencí. Jsou-li k dispozici data digitálního modelu terénu, je možné pro každé dílčí povodí vypočítat odezvovou funkci povrchového odtoku (Zeitflächenfunktion), která na ose x udává čas t a na ose y plochu, která se za čas t odvodní. K tomu je možné využít extenzi „Zfl“ programu ArcView 3.x. Není-li DMT k dispozici, vychází se při výpočtu povrchového odtoku ze zjednodušené představy o topografii povodí (resp. jeho dílčích částí). - Pohyb a transformace vlny v krytě (Wellentransport) - srážko-odtokový model NASIM aplikuje na postup povodňové vlny v korytě nebo kanále upravenou metodu Kalinin-Miljukov. Ta spočívá v nalezení jednoznačného vztahu mezi odtokem a příslušným objemem povodňové vlny pro pevně daný, tzv. charakteristický úsek vodního toku (HYDROTEC, 2003). 8 4.3.2 Nároky na vstupní data V modelu NASIM existují dva typy fyzicko-geografických dat – stavové veličiny a časové řady. Do první skupiny se řadí data, která vyjadřují stav systému (povodí) a před začátkem simulace a vstupují do modelu jako relativně neměnná. Jedná se například o digitální model terénu (DMT), elementární odtokové plochy (Elementarfläche, základní odtoková jednotka), časoprostorová funkce (Zeitflächenfunktion, jde o kumulativní funkci odtoku z určité plochy v závislosti na čase), půdní charakteristiky nebo údaje o vegetačním pokryvu. K časovým řadám pak patří meteorologické a klimatologické charakteristiky (srážky, teploty, evapotranspirace) a údaje z limnigrafických stanic v takovém časovém kroku, který odpovídá velikosti povodí (pro malá a střední povodí nejlépe v hodinovém). Při práci s daty je potřeba zohlednit i potenciální chyby, které vznikají při jejich sběru a následném zpracování (JENÍČEK, 2005). 4.3.3 Vazba na GIS a další softwarové prostředky Také v modelu NASIM je možné zpracovat některé podklady v programech pracujících s prostorovými daty. Opět zde byl využit produkt firmy ESRI (Inc., Redlands, USA) – ArcView 3.x, ke kterému bylo vytvořeno několik nadstaveb (extenzí). Nejdůležitější z nich je extenze „Zfl“ vytvářející na podkladech DMT časoprostorovou funkci povodí (Zeitflächenfunktion). Jejím výsledkem jsou mimo jiné gridy směrů odtoku, akumulace vody a rychlostí proudění, spočítaný pro každé pole gridu, jehož velikost vychází z použitého modelu terénu. Dalšími nadstavbami jsou „NASIM-Verschneidung“ zpracovávající základní charakteristiky povodí (např. hranice povodí) a zajímavé jsou také extenze, které slouží pro interpretace výsledků („NASIM-Ergebnisse“ a „Hydrologische Plots für NASIM“). K modelu byl také vytvořen program Time-View, který pracuje se vstupními i výslednými časovými řadami. 4.3.4 Kalibrace Kalibrace se v modelu NASIM provádí manuálně. Uživatel má tak plnou kontrolu nad kalibrovanými parametry u kterých určuje počáteční a okrajové podmínky. Obecnou nevýhodou je velká časová náročnost. Celkový počet parametrů, které lze kalibrovat je 22. Největšími změnami během optimalizace prochází parametry vyjadřující hydrologické vlastnosti půdního profilu (obsah pórů, hydraulická vodivost) a parametry související s prouděním vody v půdě (rychlost infiltrace, interflow, atd.) (JENÍČEK, 2005). S dalším rozvojem metod automatické kalibrace se počítá i s využitím tohoto časově méně náročného procesu. 4.4 SAC – SMA (SACRAMENTO) Sacramento-Soil Moisture Accounting je srážko-odtokový model, který je součástí knihovny modelovacích technik systému NWSRFS (National Weather Service River Forecast System) vyvíjený od poloviny 70. let národní meteorologickou službou (NWS) v USA (BURNASH, 1995). Je založen na parametrizaci charakteristik půdní vlhkosti. V Česku je tento model součástí knihovny modelovacích technik předpovědního systému Aqualog, který je používán na ČHMÚ k operativní předpovědi v povodí Labe a Vltavy. 4.4.1 Hlavní komponenty modelu Povodí je rozděleno na několik zón, které jsou propojeny do systému nádrží (obr. 2): - Evapotranspirace - Vázaná (kapilárně vázaná) voda (Tension Watter) - Volná voda (Free Watter) - Povrchový odtok (Surface Flow) - Horizontální odtok (Lateral Drainige) - Vertikální odtok – perkolace (Vertical Drainige) 9 Obr. 2: Schéma modelu SAC-SMA Základem půdního modelu je horní a spodní zóna. Obě mohou obsahovat vázanou i volnou vodu. Jakmile se v horní zóně naplní nádrž vázané vody, začne se plnit nádrž obsahující volnou vodu a současně perkoluje do spodní zóny. Po překročení kapacity horní nádrže začne povrchový odtok. Voda proudící do spodní nádrže plní nejprve její „vázanou“ část a poté i „volnou“ část. Odtok z těchto dvou zón se nazývá základní (bazální) odtok. Celkový odtok je tvořen součtem odtoku ze všech dílčích zón (SMITH et al, 2000). 4.4.2 Nároky na vstupní data Vzhledem k tomu, že se jedná o model půdní vlhkosti jsou velmi důležitá data vyjadřující hydrologické charakteristiky půdy (obsah pórů, polní kapacita, hydraulická vodivost, apod.). 4.4.3 Vazba na GIS a další softwarové prostředky Srážko-odtokový model často bývá součástí větších předpovědních systémů. V České republice je součástí modelu Aqualog a zajišťuje předpověď pro povodí Labe a Vltavy. Celý systém je navázán na celou řadu programových prostředků od napojení na systémy automatického sběru dat, přes jejich databázové zpracování (v Aqualogu k tomu slouží databáze Aquabase) až po varovné systémy protipovodňové ochrany. 4.4.4 Kalibrace Srážko-odtokový model Sacramento umožňuje jak automatickou, tak manuální kalibraci parametrů. Těch je k dispozici celkem 24 a daly by se rozdělit do několika skupin, které se vážou k určité zóně (spodní a horní zóna vázané nebo volné vody, přímý odtok, evapotranspirace apod.). 4.5 HYDROG Srážko-odtokový model HYDROG je součástí komplexnějšího předpovědního systému HYDROG-S, který byl vyvinut pro potřeby spojité simulace odtoku z povodí s nádržemi (STARÝ, 1998). Při napojení na automatizovaný přenos ze srážkoměrných stanic lze v reálném čase předpovídat průtok v libovolném profilu v povodí. V současné době je systém v provozu na ČHMÚ v rámci působnosti poboček Brno a Ostrava. 10 4.5.1 Hlavní komponenty modelu Na schematizaci povodí aplikuje HYDROG teorii grafů kde hrany představují koryta toku, uzly odběrná místa, místa řízení nebo uzly říční sítě. Plochy grafu pak tvoří povodí nebo jejich části. Charakteristiky, které se k plochám vztahují jsou považovány za konstantní. Půdní model je respektuje ztrátu infiltrací podle Hortona. Podzemní odtok je zjednodušen tak, že v určitém časovém okamžiku je počítán jako poměr k celkovému podzemnímu odtoku v závěrovém profilu (vážen podle ploch dílčích povodí). Celkový podzemní odtok je simulován jako jedna nádrž a jeho časový průběh je dále řešen pomocí regresního modelu. Proudění vody v korytě se počítá ze St. Venantových rovnic metodou kinematické vlny. 4.5.2 Nároky na vstupní data Pro model HYDROG jsou potřeba obdobné datové vstupy jako v jiných modelech. V zásadě je tento model vyvíjen pro operativní předpověď a díky tomu klade důraz především na správný vstup a interpretaci srážek. Je také možné využít radarových odhadů, nebo lze zakomponovat výstupy meteorologického předpovědního modelu ALADIN (používaný na ČHMÚ). Data je také možné operativně spravovat v databázi Aquabase (součástí hydrologického předpovědního systému Aqualog). Stejně jako v jiných modelech je třeba stanovit stavové charakteristiky povodí (sklon a drsnost povrchu, půdní charakteristiky, apod. 4.6 HBV Hydrologický model HBV je vyvíjen od počátku 70. let ve švédském meteorologickém a hydrologickém institutu (BERGSTRÖM, 1995). Je součástí modelovacího systému IHMS (Integrated Hydrological Modelling System). Tento koncepční model využívaný jak pro krátkodobé tak kontinuální simulace odtoku z povodí není sice v Česku moc rozšířený, je ale v širším měřítku využíván v zahraničí. 4.6.1 Hlavní komponenty modelu - - sněhový modul – je založen na jednoduché metodě degree-day. Srážkám je přidáván korekční faktor s ohledem na teplotu a také na nadmořskou výšku. modul půdní vlhkosti – jedná se o hlavní výpočetní proceduru modelu HBV, která počítá tvorbu odtoku. Je řízena třemi parametry BETA, LP a FC. První z nich řídí změnu půdní vlhkosti, LP je hraniční podmínka půdní vlhkosti nad kterou evapotranspirace dosáhne potenciální hodnoty a FC je maximální hodnota obsahu vody v půdě (DAŇHELKA et al., 2002). Do půdního modelu vstupují i další proměnné, například intercepce. modul geneze odtoku – založen na jednotkovém hydrogramu modul výpočtu nádrže 4.6.2 Nároky na vstupní data Mezi klasické datové vstupy patří časové řady srážek, teplot (používají se pro výpočet množství vody ze sněhové pokrývky a k výpočtu aktuální evapotranspirace) a potenciální evapotranspirace (obvykle měsíční průměry). Výpočet se provádí v denním nebo i kratším časovém kroku v závislosti na účelu modelu. Ze stavových veličin je třeba zadat obvyklé údaje o povodí (hydrografické, půdní, vegetační charakteristiky). 4.6.3 Kalibrace V modelu HBV se využívá manuální způsob kalibrace, kde se parametry upravují do té doby, dokud není dosaženo uspokojivé shody (uvažuje se například procentní objemová chyba pozorované a simulované vlny, čas a velikost kulminace, koeficient variace, apod.). Pro kalibraci modelu se používají časová data v denním i kratším kroku, údaje o evapotranspiraci se obvykle kalibrují v kroku měsíčním. Pro kalibrované události je třeba mít údaje o průtocích v závěrovém profilu. Pokud se jedná o povodí s nádrží, je možné pro výpočet přítoku využít data o stavu hladiny a odtoku z nádrže (DAŇHELKA et al., 2002). Autoři doporučují zvolit délku kalibračního období 5-10 let. Je 11 pravděpodobné, že s rozvojem automatických kalibračních metod bude využit i tento, časově méně náročný postup. 5. SHRNUTÍ Z uvedeného přehledu je zřejmé, že k modelování srážko-odtokových procesů je k dispozici celá řada modelů, které jsou v souladu s požadavky projektu VaV SM/2/57/05. Při výběru byl kladen důraz především na dostupnost dat, která model vyžaduje a také na možnost propojení srážko-odtokového modelu s modelem korytovým (routing). Po projednání byly nakonec vybrány modely MIKE-SHE a 2 HEC HMS. Oba jsou schopny simulovat procesy na středně velkém povodí (do 1000km ) a jejich výsledky mohou být jednoduše začleněny do modelů postupu vlny v korytě. V případě MIKE-SHE je to MIKE11 (1D routing model), který je zároveň součástí instalačního balíku poskytovaný firmou DHI Hydroinform, v případě HEC-HMS je to příbuzný produkt HEC-RAS (River Analysis System), vytvořený taktéž americkou armádou. Velkou roli také sehrála dostupnost půdních dat. MIKE-SHE obsahuje databázi půdních druhů a jejich hydrologických charakteristik (hydraulická vodivost, atd.), půdní model v HEC-HMS zase počítá odtok pomocí metody CN křivek, která byla u nás vztažena k půdním jednotkám BPEJ. Oba modely také spolupracují s nástroji GIS konkrétně s ArcView 3.x, případně s novějším ArcGIS 9.1, kde je možné efektivně zpracovávat prostorová data. V neposlední řadě sehrála roli také dostupnost obou modelů. V případě MIKE-SHE má firma DHI své zastoupení v ČR ve firmě DHI Hydroinform, a proto se také očekává jednodušší systémová podpora. V případě druhého modelu se zase jedná o freeware (volně šiřitelný program) dostupný na internetu. Přitom fakt, že není zpoplatněn rozhodně neubírá na jeho kvalitě, což dokazují četné ohlasy a široké využívání tohoto softwaru. Výběrem dvou rozdílných modelů se také nabízí možnost srovnání jejich výsledků a tedy posouzení vhodnosti aplikace jednotlivých přístupů, které se k simulaci hydrologických procesů v povodí a v údolní nivě využívají. 6. LITERATURA: BEAR, J. (1972): Dynamics of fluids in porous media. American Elsevier publishing, New York, 764 s. BECKER, A., SERBAN, P. (1990): Hydrological models for water – resources system design and operation. Operational Hydrology Report No. 34, WMO, Geneva, 80 s. BERGSTRÖM, S (1995): The HBV Model. In: Singh, V.P. (Ed.) Computer models of watershed hydrology. Water Resourse Publications, Highland Ranch, s. 443 - 476 BEVEN, K.J. (1996): A discussion of distributed hydrological modelling. In: Abbott, M.B., Refsgaard, J.C. (1996): Distributed hydrological modelling. Kluwer, Dordrecht, s. 255-279 BEVEN, K. J. (2001): Rainfall-Runoff Modelling, The Primer. John Wiley & Sons, Chichester, 360 s. BLÖSCHL, G., GRAYSON, R. (2002): Flächendetaillierte Niederschlag-Abfluss Modellierung. In: Wiener Mitteilungen – Band 164 – Niederschlag-Abfluss Modellierung – Simulation und Prognose, Technische Universität Wien, s. 33-55 BUCHTELE, J. (2002A): Úvod k metodám a modelům hydrologických předpovědí. In: Patera, A. et al. (2002): Povodně: prognózy, vodní toky a krajina. ČVUT, Praha, s. 33 - 35 BUCHTELE, J. (2002B): Okolnosti ovlivňující využití modelů a tendence v uplatňování různých přístupů. In: Patera, A. et al. (2002): Povodně: prognózy, vodní toky a krajina. ČVUT, Praha, s. 51-55 BURNASH, R. J. C. (1995): The NWS River Forecast System - catchment modeling. In: Singh, V. P. (Ed.). Computer Models of Watershed Hydrology. Water Resourse Publications, Highland Ranch s. 311-366. CLARKE, R.T. (1973): Mathematical models in hydrology. Irrigation and Drainage paper No. 19, FAO, Rome CHOW, V.T., MAIDMENT, D.R., MAYS, L.W. (1988): Applied hydrology. McGraw-Hill, New York DAŇHELKA, J., KREJČÍ, J., ŠÁLEK, M., ŠERCL, P., ZEZULÁK, J. (2002): Posouzení vhodnosti aplikace srážko-odtokových modelů s ohledem na simulaci povodňových stavů pro lokality na území ČR. ČZÚ, Praha, 214 s. 12 FELDMAN, A.D. (Ed.) (2000): Hydrologic Modeling System HEC-HMS – Technical Reference Manual. US Army Corps of Engineers, Washington, 149 s. FLEMING, G. (1979): Deterministic models in hydrology. Irrigation and Drainage paper, 32, FAO, Rome, 80 s. HYDROTEC, GmbH (2003): Dokumentation zu Niederschlag-Abfluss Modell NASIM. Hydrotec, Aachen, 557 s. JENÍČEK, M. (2005): Aplikace matematického modelu NASIM pro simulaci srážko-odtokových poměrů v povodí Černé vody. Diplomová práce na PřF UK, nepublikováno, 104 s. KULHAVÝ, Z., KOVÁŘ, P. (2002): Využití modelů hydrologické bilance pro malá povodí. VÚMOP, Praha, 123 s. MACK, M.J. (1995): HER - Hydrologic evaluation of runoff; The Soil Conservation Service Curve Number technique as an interactive computer model. Computers & Geosciences, Volume 21, Issue 8, s. 929-935 O´CONNOR, K. M. (1976): A discrete linear cascade model for hydrology. Journal of Hydrology, 29, s. 203-242 REFSGAARD, J.C., STORM, B. (1996): Construction, calibration and validation of hydrological models. In: Abbott, M.B., Refsgaard, J.C. (1996): Distributed hydrological modelling. Kluwer, Dordrecht, s. 41-54 ŘIČICOVÁ, P., KREJČÍ, J. (2002): Využití hydrologických modelů a perspektivy jejich rozvoje u nás. In: Počasí – moderní předpovědní metody, prevence a snižování následků katastrof, ČHMÚ, Praha, s. 36-41 SMITH, M.B., KOREN, V.I., Wells, E., Wang, D., Zhang, Z. (2000): Evaluation of the advantages of the continuous SAC-SMA model over an event API model. 15th Conference on Hydrology 9.1 – 4.1.2000, Long Beach, CA SMITH, M.B., KOREN, V.I., ZHANG, Z., REED, S.M., PAN, J-J., MOREDA, F. (2004): Runoff response to spatial variability of precipitation: an analysis of observed data. Journal of Hydrology, Volume 298, s 267-286 STARÝ, M. (1998): Hydrog-S ver. 2.0. Manuál programu, 38 s. STARÝ, M. (2004): Užití umělých neuronových sítí v aplikované hydrologii – zkrácená verze habilitační práce. VÚT, Brno, 40 s. WMO-No. 168 (1983): Guide to hydrological practices, Volume II – Analysis, Forecasting and other aplication. WMO, Geneva 13
Podobné dokumenty
Modelování hydrologických procesů I
• Schopnost simulovat odtokový proces v prostorovém i časovém kroku, který
odpovídá velikosti povodí
• Propojení srážko-odtokového modelu s podrobným korytovým (routing)
modelem
• Nutnost dopředu z...
Aplikace matematického modelu NASIM pro simulaci srážko
podle doporučení WMO (World Meteorological Organisation). Z tohoto pohledu se modely dělí na
stochastické (s pravděpodobnostní složkou) a deterministické, které se dále rozdělují do skupin
fyzikáln...
Obsah - ELSA
v břehové zóně a v okolí koncentračních hrázek. Uložení těchto sedimentů je za normálních
hydrologických podmínek relativně stabilní, riziko odnosu těchto sedimentů však hrozí
epizodně při velkých ...
integrovaný programový prostředek
Calibration, Parameter optimisation, Simulation and Forecasting.
Under a compact AquaLog GUI shell a user can make use of three
categories of modeling techniques accommodated in its library group o...
Modelování, simulace a predikce povodňových situací a jejich
y Jedná se o efektivní nástroj hydrologické prognózy
Integrovaný nástroj pro krizové řízení a management povodí Floreon+
plánování (krajinné plánování ve vztahu k
vodnímu hospodářství, kvalitě půdy a vod, erozi
atd.)
HYDROLOGIE MALÉHO POVODÍ 2011 1.díl
na obou povodích maximální průtok 0,0862 m3.s-1. Ovšem intercepce lesa činila pouze 2,75 mm čili
4,3% celkové srážky. Jinými slovy, mnohem méně než se očekávalo (obr. 3, 4).
Podle izotopové analýzy...