RatolickéDuchowenstwo.
Transkript
RatolickéDuchowenstwo.
ČASOPIS pr o RatolickéDuchowenstwo. W j d áw áu p ř isp jw ánjm m noha d u ch o w n jch a u č e n ý c h m užů od Knjžecj Arcibiskupské Pražské Konsistoře. P á tý ro čn j Leh. S i v a z e k t ř e t j. W Praze, 1832. W Knjžecj Arcibiskupské knihtiskárně. ¡J a ¡ t a â o '/ i f ic i Ç e t t ' r à xc tÁ o v y .m é y ir ; : . U ùog O eg g u I. A. V. 21, Veritas est dulc-is et a m ara; quando duleis, pascit; quando amara, curai. S. Augustiims, Quid fortins desiderat anima, (¡nam veritatem ? í. P O G E l) N Á N J. !. M r t w 6 in o ř c, O J Fr. J. Slámy. VV prwnj knize BíogžjšowČ *) čteme, že kde >')'"] gezero aneb moře m rtw é ležj, tam geště 1. 2100. před nar. Páně kragina byla rozkošná, a všecka gako rág H ospodinůw a gako Egypt (N ylem) swlažowaná. Pět měst stálo w aurodném úriolj Siddim, gichž gména podlé též zpráw ygsau : Sodoma, Gomorrha, Seboim, Adama, Bala neb *) MogžjSuw žiw ot se klade w ubec na rok 1 5 0 0 . před nar. Páně, H om érůw padá as do 1. 9 8 0 . , H erodotuw do 1. 4 4 4 . , Dlodorůw (ze Sicílie) as do 30 . Slrabo kw etl asi 5 0 lei po nar. Páně, 1 acitus a PJinius tep rw okolo 5 0 .1 . po nar. P . žiwi byli. Wěk těchto starců , genž nám o m oří m rtw ém někte rých zpráw udělagj, -»vidělo mi se třeba m vesti, abychom p o važujíce ge w secky gen gako swětské aneb lidské pram e ny. stupeň geglch hodnow ěrnosti uw ážiti m ohli. H om ér tu stdfrj arci na p rá z d n u , u ep o d áw ag e, dle mého wědom j, o dotčeném gezeru nižádné z p rá w y ; aby pak nezahálel, stauiž se aspon učitelem o nesm jrné w ěkow itosti M ogžjšow ých zpráw. Gesti MogžjS, buď si p ro ti tom u cokoli nam jtáno, ncystarsj až potud zuám ý děgopisec swěta ; a zpráwa geho o zniku m rtw ého m oře gest neybližsj. Ž ádný národ na swěte neměl tolik přjciny, pow ěsti staré w neporušenosti ui:ho- pozděgi Segor. í lesy tam byly, a w nich mno ho studnic ldegowitých neb smolných. Do té kraginy stěhowal se L o t po swáru swých pastý řů s Abrahámowými, a bydlil w Sodomě. Lidé pak So d o m štj n e y h o ršj b y li a h ř jš n j přeci Ho sp o d in em p řjliš • a ž i h řjch t a k se o b tjžil, ze před H o sp o d in a geho k ř i k d o lé h a l, a Pán nenaprawitedinost gegich z k á z a u , wšem w ě k ů m a p o kolenjm w ýstražnau, pokutow ati ustanowil. — Abraham p o z n a l, gako přjtel Hospodinůw, So domě nastáwagjcj s a u d , a gsa muž podlé srdce Bož]ho, tedy také neyčistšj láskau k bližnjniu pro niknut, nemohl nepřimlauwati se pro sprawedliwé w Sodomě za město celé. Hospodin, pln lá sky, slibuge , b y deset spraw edliw ých w městě bylo, celé Sodomy ušetřili. Ale nenalezá leč gednoho. „A ten g e d e n , “ dj S to lb e r g , „gest přj tel A brahamůw.“ ,, A Bůh se i na přátely swých miláčkůw (gsaut také dobřj) a na gegich přjmluwu, dokud w h řjšném a smrtedlném těle putugj , d jw á ; čjm wjce gegich přjm luw šetí j, k d y žg eg tw á řj w tw á ř s p a třugj ? “ — I \ L o t u tedy, nechtěge sprawedliwéw ati , a žádný národ ge také tak neporažené neuchow al, ga ko národ M ogžjšůw . Mezi těm i pow ěstm i nebylo ale tomu národu žádných swětěgsjch nad ony, genž se A brahama, ge gich praotce týkaly. P ro to ž mluwj Mogžjš, byť sw . Pawel oni nebyl n ap sál: TfcíGa yQCHpr] OíOTlVEVGog, o mrtwem m oři , gako by u něho před geho zkázau , i po zkáze, i mezi ditenjm ohně b y l stál ; a pro to také geho slowa aui odporným i zpráwami, gichž arci na stěstj nenj, nemohla by w pochybnost uwedena b ý ti. Jio s nesprawedliwými zahladiti, poslal Hospodin swé an g ely , aby geg z m ísta k saudu dozralého wywedli. P é r o , třesauc se mi w ruce, nechce značili ohawnosti, kterauž Sodomité na anděljch, ■¿íx mládence pokládaných, páchali zamýšleli. Ale slepj na dušjch oslnuli nynj též na těle, aby L ot swé hosty poznal, a ze Sodomy prchnul. A p ř e d oe,městskému pohodlj giž nawyklý, gen donucen, ba za ruku wyweden , pomstě nešlechetnosti ucházel. Ano chot geho ohlédši se (wrátiwši se) w solný slanp se obrátila. K d y ž p ak slu n ce w zešlo n a d z e m j , te d y Hospodin d š til n a S o d o m u a G ornorrhu sir a u a ohněm s nebe, a p o d w r á t i l m ě s ta t a a wšecku tvůkol k r a g i n u a w šecky o b yiva tely těch m ě s t, i w šecky w ě c i zelen a g jcj se n a zem i. 1 widěl tedy Abraham údolj S id d im , gako rág Hospodinůw swlažowané Jo rd á n e m , widél také pyřj z něho na dru hý den wystupugjcj gako dým /. pece, i znal radu Božj o wywrácenj Sodomy. Takowá gest prwnj zpráwa o dotčeném g ezern. Ohněm nebeským se klegowité studnice, domy ze smolného kamene a zem smolná pod uroíhiau wrstwj z a n jtily , a údolj weškeré, w y nořenjm spodnj w rstw y zapadši, powolilo Jo rtíúnskému sléw adlu, menšjmu tam prw é gezeru, se rozšjřiti. Asi pět set let poMogžjšowě zpráw ě činj kni ha Maudrosti tt) zmjnku o témž údolj v r ta to s lo *) 10, 6. 7. wa : Maudrost sprawedliwého od hynaucjch bez božnjkůw wyswobodila utjkagjcjho, k d y ž sestup oival oheň. na p a te ro m ě s t, g e g ic h žto nešle c h e tn o s ti n a o sw ědcen j geště ■p o z á s tá w á zpu s t l á z e m ě k a u ř jc j se, a časem n e g i s t ý m *) 0zvoce m a g jc j s tr o m o w é , a n ew ě řjc j duše {ženy Lotoiws ) n a p a m á tk u sla n p s o ln ý stogjcj, Geště o čtyry sta let pozděgi přičjtá prorok Ezechiel podwrácenj Sodomy pýše, sytosti chleba, h o g n o s ti, p r á z d n o s t i (zahálce), a ne podán j r u k y n u z n é m u a chudém u, t a k že (zbugniwši) p o z d w ih la se a č i n ila n e p r a w o s t před H o sp o d in em , az g i odňal. 1 wyhrožuge Sa m arii, ze podobné p o h a n ě n j p o n ese, gako se s tr a g egj Sodom a. Staršj o něco Jerem iáš #*#) nduwě o zemi Idumegské , d j : „Budet z e m ě I d u m e g s k á pustá, k a ž d ý , kd ož p ů g d e s k r z e n i, užasne se a sjpě t i (divuiti se) bude n a d e vušem i r a n a m i gegj mi] gakož p o d w r a c e n a g est S o d o m a a Goniurrhci a o k o ln j m ě s ta g egj ; nebude t a m b y d l i t i muž, a nebude p ř e b ý w a ti %v n j s y n č lo w ě k a . Samo pak pjsmo sw. nowého zákona na desjti mjstech zmjuku činj o S o d o m ě, z kterýchž gen slowa sw. Petra z de tiwedu: „Města ) Kds nebožljk Procházka , vvykladalel pjsem s w ., rozum j zile ow oce „uevvyzralé a pod zralair, iiapohleděuj pěkuau slupinau toliko pýřenj magjcj. **) 16. 4 8 . a u . ***) 49 17 18. a 50, 39, 4 0 . 11. ť e ir. 2, ti. Sodom ských a G o m o r r s k ý c h (B ů h ) vv popel obráliiv po d vu rá cen jm p o t u p i l , w y s t a w i w ge za w y s tř jh a g j c j p ř jk la d te m , k te ř j bud au n e šlechetné č i n i t i Po takowém swědectwj pjsma sw. nemůže prawowérnému zprávvci dušj, gemuž tjmto ú stro ”jm (oQfavov) sám Bůh rozpráwj, nigakž za hřjch ani za po w ěru pokládáno b ý t i , gestli swé sw ě řence w yučuge, že m rtw é moře wywrácenjm ne šlechetných měst Sodomy a Gomorrhy , skrze nepostředečné w kročeuj Božj sprawedlnosti znik a uázew w z a lo ; že gest asi tak w e lik é , coby čtyry města, z nichž dwě znamenitěgšj welikosti, stáli, sebe i hogná stáda živviti, mimo to geště dosti znamenité gezero , w ypůsobené řekau Jo r dánem a hornjm i potoky, prostory obgjmati m o hly; že se do dneška w geho propastech žiw očistwa buď m á l o , aneb dokonce žádného nenacházj ; že z něho časem wystupugj páry kauři podobné ; geho břehy že gsau pusté a holé ; J o r dán že se don wléwá, i že roste na bljzku strů mek , nesaucj owoce na pohled krásné, ale chuii nepřjgemné, a nazwjce w nitř spráchniw ělé, •slowem že celá ta kragina smutné a hrůzyplné stopy Božj sprawedlnosti do dneška swětu na wýslrahu okazuge. — T a k asi může s dobrým swědomjm a bez bázně powěrČiwosti o tom p o weslném gezeru u čili; au stegně zuegjcj zpráw y pocestných, o gegichž hodnowěrnosti uenj proč pochybowati, wšecko potud dotčené ( b u ď ž e w e - směs z pjsma sw. newzaté) sauhlasne twrdily. T a k asi, pokudž mne došli wěrná z mládi painět neklame, o mrtwém moři we «kole i w kostele wjm se wyučena b ý ti. A byloliby p a k , což proto n ep řip a u štjm , něco méně důkladného mezi těmi na zpraw ach pocestných založenými s a d a m i; hy~ 1 aliby i pow era — gegjmžginák wěčným se wyznáwám býti nepřjtelem — zdá se mi přede, že b y Čechům tak malé škody p ř in e s la , gako pow ěra A rabů, že gest w Čechách u sw. Jana pod skalau kam en, genž se pilau řeže (gakož skuteč né gest,) gim u š k o d iti, aneb prospěti může. "Wsak gen až dotud směli duchownj zpráwcowe tak u č iti, nebywše lépe p o u č e n i, a tudy t a k e , podle neylepšjho wědomj gednagjce,swých swědomj neobtěžowali. Nynj to přestáw á. Cestugjcj Angličan Clarke w yprawuge wšecko ginák: „M rtw é m oře , prý, gest gezero neb kaluha asi tři mjle dlauliá a něco přes dwě široká, njtnž řeka Jordán teče. Zatopuge m jsto , kde stály města Sodoma a G o m orrha, o nichž starořecký spisowatel zaz n a m e n a l, že třesenjm země a wý~ t a zem podzem njho ohně , neboli deštěm hoř jej sjry zkázu wzaly. Gezero gest také paměti ho dno muožstwjm s m o ln é , po něm plowagjcj hořawe laiky , genz se A sfa ltif) gmenuge, a h o rk o st) podzemnj se w y p a ř iw š i, po wodě splýwá.“ *) IÍ wulí Krátkosti budu tento Aorpcdtog, bitum eu, Erdharz, neziiage lejišjho w ýananiu, smoljnem graenow ati. „Na wrcliu nám zdálo se moře tak bljzko, se gsme se k němu myslili w krátkém čase d o stali. Geště bljže zdála se nám gedna hora na geho západnjm břehu, podobná wrcholi h o r y V e suwu, w njž také patrně se rozeznáwal otwor do gegj wnitřnosti. Ale gsaut přes zdán) w z d á lené.“ (O klamné z d á u j ! snad i ten zdánliwý otwor sopky byl pauhým klamem ? A předce, ač koli w z d á le n , rozeznáwal se otw or patrně. A gak pak se přesw ědčil o w zdálenosti? Auzké me ze geho cestopisu mu nedowolugj, cestu a ž k m r t wému m oři a kolem něho popsati). „P ow ětrnost byla welmi čistá a průhledná ; ale nespatřili gsme žádny wystupugjcj kauř , gegž nmozj w iděti se prawili. W še wůkol něho byla wznešená w elik o st; geho welebné wůkolj d obře wyhljžj podlé wyprawowánj nedalekých obyw atelů.“ (T ak se posléz p. Clarke ani k m oři dobře n e p o d jw a l; ale ohrátiw se s w rchu k nedalekým obywatelům, počal z gegich w yprawowánj staw m rtwého m o ře popisow ati/ A co mu w ypraw ow ali ti bljzcj sausedé mrtwého moře ?) „Chwěli se hrůzau, w y prawugjce o geho klamném lákán] a smrtjcjm ú činku. Krásné owoce roste p rý po geho březjch, ale gak se ho kdo dotkne, rozpadá se w p rach a oškliwy popel.“ (Tak, co kniha Maudrosti, málo chybj, přede třem i tisjci lety wyprawuge, na to swedčj geště do dneška nedalecj obywatelé m rtw é ho moře p. Clarkowi, nemagjce za swé w y p raw o vranj žádného užitku k čekánj, a mohauce s e k o - likrát za žiwobytj swého o prawdě swých slow přeswědčiti.) „Podlé gegich wyprawowánj gest wíikolj geho také nebezpečné skrze potulowánj zborů diwokých láupežnjkůw. — Gen náchylnost k podiwnostem přilhala wšecko to diwné a stra šné. Moře to žiwj mjsto domnělé smrtjcj moci miliony ry b , mnoho ptactwa a skořepnj žiwočichy. Oxvoce, w němž se popel býti udáwá,gest gen pauhý plod p řjro d y ; we wodě geho, gako w gin é, wšecko splawné plawe ; wše pohraužné to n e; geho páry o nic škoduěgšj, než gako páry giných gezer. Wukol něho nesčíslných Arabu přebýwá. Cokoli giného, diwného o tom gezeru se wyprawuge, gest pauhau bágkau; žádné tam strašnosti; žádné černé , přjmosražné skály. — Starowěcj národowé to gezero lépe znali, nyněgšj ge teprw pozuáwagj.“ Takowá gest zp ráw a, giž nám p. Clarke podal, a že se i Cechům dostala, gest wěc slušná, prawdiwost gegj ohledati, abychom wěděli, zdaž pjsma sw. , 'či Clarkowy zpráw y, zmjnice se o témže gezeru , držeti se máme. Bylotby sice možno, z wlastnjch slow pana Clarke nedůwodnost geho zpráwy, gak se k nám w českém rauchu dostala, dowoditi. Djwáí se na moře gen s wrchu, nepoznáwa geho wzdálenost, ale znamená tam přede miliony živvočichú wšelikých, a rozeznáwá patrně otwor sopky na západnjm břehu. Geho oČjui se gewj samá krá- sa, welebnost a ú ro d a , tak že tam nesčíslných Arabu žiw o, a bljzcj neb nedalecj obywatelé chwěgj se strachem, když o geho rági gen mluwiti magj. Odkud ten geg ich o b ecn ý strach ? •— Neupjramt, že gest we wyprawowánj těch obyw atelu mnoho nedůw oduého, ale w še c k o , co w y prawugj, maně za lež pokládali, gest nem audrost mudrce nehodná. A wšak tu se nedá nic z důmyslu (a priori) stawčti. Gen hodnow črná swědectwj n ep o d ez řelých pocestných m ohau okázati, mnoholi má Clarkowo popsánj praw dy ; asm jli na nás žádati, aby chom wšecky w z á c n é , a mezi wěřjcjm lidem až potud za praw diw é uznáwané zp ráw y o m rtwém moři za pauhé báchory položili, aneb se spjse o panu Clarkowi domyslili, že m rtwého moře ani bud n e s p a tř il, aneb new ra na křestanstw o , a baže po půwodnosti a z isk u , swět wědomě a scliwáině obelháwá. Pan Clarke prawj wýslowně, že s ta ř j n á ro dowé m oře m r t w é lépe z n a l i . Tažme se tedy spisowatelů starých n áro d u , gak dotčené moře za gegich wěku wyhljželo. T i gsau m u , an se 11a 11« odw oláw á, gislě nepodezřelými swedky, a geho wlastnjiu dožádánjm také učitely nyněg.sjch národů o tom gezeru. Gim w čele stogj S trab o , bezpochyby onen s ta r o ř e c k ý spisowatel, na nSgž spisowatel dotčené zpráw y naráží. Gelio zpráw a zuj česky , podlé wýkladu wšemožně wěrného ta k to : „Gezero S irb o n is *) gest welmi weliké , tak že geho obgem někteřj ua lisjc honů (gaóiov) klad au. Lež] podlé břehu m ořského něco přes dwě sté honů na dýlku, agakkoli přehluboké g est, n e m a že se w n ě m nižá dný ■ p o tá p ě č pru t j í i w o d y -potopiti ; a n íon u w po -pupek, č e r s tw e n a d w o d u s p lý w á . Gest pln smol jim, kterýž se w neurčitých časjch a s siko tem, podobným w aru ho rké w ody w kot l i , z w nitřnj hlubiny gezera w yřinuge. An se to děge, klene se takrněř' w nitřnj hladina wody, berauc na se p odo b u wypauklau. Mimo toto (smolné klj) wystupuge nmožstwj popelnjch čá steček u welkém k a u ř i , gichž sice u w ystupowánj nelze spatřili, nicméně tjm se přede obgew u g j, že na střjbrné, měděné a na každé, wygma z l a ta u , uhlazené nádobě se u sazug jce, gi zrez u g j.— An nádoby sem přinášené přirozený lesk tra tj, znamenagj tu dy pogezernj o b y w a te lé , že čas prýštěnj smoljnu nastáwá, a chystagj s e k to mu cjli na pramicjch z prautj spletených geg lo witi. Nenjí smoljn wlastně nic giného, leč zemnj h m o t a , horkem w y šk w a ře n á , genž řjdne a se rozsazuge , pozděgi ale chladem gezernj wody opět se w p e w n é a spogité tělo sesazuge, odkudž *) Zde se dopauštj Strabo uesm jm ého om ylu, směmvv gezero Sirboiais , k teró i před časy propuklinau m ezi O sirakiaáu a Uorau Kasickan do středozem njho m oře tek lo , s daleko známěgsjm mořem m rtw ým . nemůže ginák, leč ostřjm zděláwán býti. T ato pewná hmota pak (dle wodnj p o w a h y , o kteréž gsme giž podotkli) splýwá 11a swrchku gezera, načež gj sobě oby watelé , kolik gen mohau, slowugj.“ „Tolik můžeme o powaze smoljnu řjci. P osidonius w ypraw uge, že prý gsau obywatelé p o gezernj tak powěrčiwj , zažehnáwánjm a čárám odannj l i d é , že moče a giuých sm rdutých teku tin užjw agj, gimiž tekutý sm o ljn , aby se usadil, kropj, a te p rw pozděgi geg zděláwagj. Gestli gen moč přirozené sjly k tomu ssedánj do se nemá, gakož w jdám e, že se u některých lidj kameny w mázdrách usazugj a zlatokrásnjk (’xQvawxaUr]) z moče pacholat se hotow j. Že se pak smoljn zrowna w středu gezera p rý štj, děge se welmi přirozeně; au se wrchowiště a plnost smoljnu práwě w středu nalézá. Poněwadž se ale p ra u (1Suj ohně w gezeru dle neurčeného geště řádu st:íwá, w y p lý w á t, že i wyřinowánj smoljnu bez řádu a w n eurčitých dobách státi se musj.“ „W idjt se pak z mnoha známek, že gest ce lá ta prostora walnému podzem njmu ohni w y sazena, Wedlé Moasady se okazugj některé drsnaté, zcela opálené sk ály ; na mnoha giných mjstech vrnlěti ohněm wypálené slňge; země naskrz tw a ru popelujho, skály skrápagjcj smola u ; wařjcj potoky, gegichž nesuesitedlný puch giž zdaleka <:jliti, a semotam po rňznu stogjcj spustlé dědiny (městečka,) tak že se člowěk gen s těžkostj udrž) neuw ěřiti tom u, co se od pogezerujch obywateI lí wyprawuge. Stálo t, prý, w okresu gezernjm třinácte měst, gegichž hlawau Sodoma, kteráž, gakž se z gegjch pozůstalých Sul in geste p o znáw á, asi šedesát honů w obgemu mela. Na to, prý, nasta lo zemětřesenj, a praudow é podzemnjho ohně, wařjcj wody, sjry a smoly náhle wyraziwše způ sobili nyněgšj gezero ; města ale buď že se pro padly , aneb obywatelu , kolik gich uprchnauti m ohlo, zbawená pustly. Eratosthenes se domnjwa ginák. Blá za to , že celá ta k raOjin a o¿jediné welike, gezero b y w alo , gehož weliká část nenáhlým wywyšowánjm půdy (nad wodau) w p ew nau zemi se pro m ěnila, a tudiž že ogen malé ogezero ostalo.“ Zde gsau wsecka slowa Strabonowa o mrtwém moři. Nestranný čtenář necht sám rozhodne, dalekoli zprawe Clarkowě přegj aneb o d p o ru g j: gá ale dage tomuto Řeku za odstaupenau, uwedu nyuj L a tin jk a , o něco siaršjho , a sice Diodora ■> S ic ilia n sk ěh o , aby cokoli o gezeru slaném wj, upřjm ně powěděl. Piluý tento Sicilian wyprawuge w swé dru hé knize w 29. oddělenj, při sed w na Araby, o mrtwém m oři takto : „Magjt (Arabowc Nabategštj) také g ezero , genž smoljn plodj, z kteréhož welkych požitků těžj. Gezero to gest asi p ět set ho nu dlauhe a šedesát široké. oda gelio gest smrdula a h o ř k á , tak sice, že ač se do něho w eliky počet řek (potoků?) w lé w á , gegichžlo wocly gsau wýborné, přede geho sm rdutý puch wšecky nakazj, a r y b ič k y a n i ž g in é h o žiiv o č i chá w o d n jh o se t a m n e w i d j. Každým rokem splýwá sm oljnp o w rchu gezera w o b g em u dwau aneb třj giter. Onen obgem nazýwagj tu r e m (býkem) a tento te le te m , T ato smolná po vrodu splýwagjcj hmota wyhljžj z daleka gako o strow. P ředzw jdát se wjc než na dw adcet dni, že se počne smoljn p r ý š tě t i, nebot wystupugj na kolik honu kolem gezera hustj w ý p aro w é , genž zlato , střjbro a měď kalj. A wšak wrátj se těm kowům opět le s k , gak mile se smoljn r o z ptýlj. G in á k t gsau m j s t a p o g ezern j w e l m i n e z d r a w á , i lidé t a m n j c l m r a w i g sa u a k r d t kého w ě k u — Srownáwá se tento starý sw ě dek s p. Clarkem? — A w stegný smysl mluwj mezi starci také S o ljn J o s e f , G a lle n i D ioskorides, gicbž slownj swědectwj uwáděti i z b y iečuo i nepřjgemno. Gedinému T a e i t o w i d o wolme gestu prom luw iti (C. Corn. Taciti histo ria lib. Y. de rébus judaicis.): „Jordán se do m oře n e w lé w á ; ale p ro p ly nuw bez ugmy dwě gezera, w tř e tjm wázne. Gest io gezero n e s m ír n é h o obgem u, #) téměř m o ři podobné, chuti hnusněgšj (poruseněg.šj), zá pachem p ro obyw ately obtjžným až um rtw ugjcj, Ž ádný wjtr ge n ezčeřj, a ryb» ani p ta c twa wodám uw yklého netrpj. ***#) Negisté w o ) Tmmenso am bit«. ’ *) sapore corruptior. * * * ) pestifer. ) Neque pisces aut suelas aquis vofucres patitur. dy #) zdržugj cokoli se na ně uwrhne gako pewná zem. Plawci i neplawci se gimi nazdwihugj. Gistými časy w yw rhne smoljn, gehož lowenj , gako wšem umám , zkušenost wyučila. Splýwát tato dle přirozené pow ahy černá teku tin a , byw ši kropenjm octa shnětěna, giž rukau p o la p iw še, kteřj od toho g s a u , na loď wlekau, kamž bez přispěn] lidského wtéká, dokud se neodštěpj. Aniž může železem, aneb mědj rozko lena b ý ti . . . T a k stařj spisowatelé : aleznatelowé mjsta p r a w j, že se splýwagjcj smolné hm oty rukau k břeh u pud] a tá h n a u , a gak mile na horké zemi a na slunci oschly, sekerami a ldjny gako trám y a skály rozkolugj. Nedaleko od tud luhy gsau, kteréž prý, gindy úrodné a obýw an é, udeřenjm hrom ow ých blesků **) shoře ly. Až podnes trwagj, prý, toho stopy, a zem * « ) plodnost potratila. Něhot w.še, buďže planězrostlo , aneb se rukau sjloj buďto byliny něžné (tráw a), aneb lcwjtkowé , gak mile k obyčegné zralosti dospěge, zčerná a w niweč gako prach trauchuiw]. Gá připauštěge o chotně, že ta pow ěstná města ohněm s nebe w y h o ř e la , tušjm též, že se wýparem gezernjm země mořj ; wzducli * ) W mém wydáiij stogj incertum nudě — i nebál gsem se chybili, čta za Stolbergem , ineertae uudae. * *) Fulminnm jactu arsisse. specie solita (podlé Stolberga) suse "vvybljžegjc speciem iu soli lam . gakž se obyc.egně stáwá ? cuiicta atra et inanía velut iu cinerem vauescuut. w oparu rozlitý r u š ) , a tu d y stébeluj požitkowé i podzimnj owoce trau c h n iw j; au prst i obloha ge hubj.“ Aby se byl p. Clarke n a d á l, gak mu ti z hrobu wywolanj swědkowé m luwiti b ud au, zdaž by se byl o p o w ážiln an ě se odwoláwati ? Zdaž tu nenj w nowé lži postjžeu, že totiž těch starců gaktě žiw w ru k au neměl? A předce se osiněluge — gaká o pow ážliw ost! těch poctiwých, d á vrno na praw dě Božj postawených mužů nepokogiti, a na potwrzenj swé zpváwy, gen aby leh li o wčrných snáz oklamal, gegich wážnosti užjwati. — Plinius mladšj wyprawuge o owoci nám Čechům pod gtnénem Sodomských gablek též zná mém, že na oko pěkně wyhljžegjc* na dotknutj w popel se rozpadá. (Slolbergs Geschichte I. Tlil, S. 99.) T uto gsem uwedl sw ědk y, kterýchž sobě p. Clarke sám žádal. Mrtwi gsauce a na řjgi k riti ckého mudrctwj netrpjce, aniž zas powěrčiwostj mujšskau nepáchnauce, w po dezřelo st strannosti gístě skrze m rtw é moře n e w b ě h n a u , a gsau cew rukau učeného svvěta , w šudy se před saud p o stawj, aniž mne kde ze zlomyslného ginačenj swého smyslu w initi budau. Po wěku těchto pohanských spisowatelů sta lo se mrtwé moře swětu daleko důležitěgšjm, než gest kdy před tjm b ý w a lo ; a bylo by to o prawdu mezi diw y k p očjtánj, aby hned za p r wnjch křestanstwj wěku gezero to od wěřjcjch i Časopis p. K atol. D uch. V . 3 , 2 newěřjcjch stegnau pilnostj ohledáwáno nebylo; aneb aby se nám zp ráw o tak důležitých wěcech nemělo dostáw ati, nimiž pohané p ři weliké lhosteguosti celého toho předm ětu oplýwali. — Protož gako Jan Zlatoústý bez bázně w Homilijch swých na mrtwé moře w bljzkém Byzantu se o d w o láw al: tak mjwala křestanská Ewropa i po wšecky pozděgšj wěky mnohé zwědače těchto stop Božj spraw edlnosti, dostáwagjc od nich w ezdy ntíwých o staré praw dě swědectwj. — W ěci důležitost tomu chce , abychom i těchto hlasy wyslechli. Z p ráw u Mandiwillowu Cechům z geho cesty kolem swěta dosti znám au, p om inu, a gen wyprawowánj oněch katoljků u w edu, gežto i Protestanté uwáděgj , ne žeby takowj I>yli -\vjry hodněgšj, ale že gsau k důkazu mé nestrannosti méně podezřel). YVsecky pak ge nalézám giž swedené \v spisu p. Rosenmiillera, *) pustě znich neyprwé k slowu T h e v e n o ta , genž dj : „Žádný druh ry b se w tom gezeru n e d r ž j, pro neobyoegnau slanost geho wody, kteráž, dotknem -li se gj, gako oheň pálj. Ííop lu gj-li někdy ry b y z ře ky Jordánu tak hlub ok o, rychle se obrátiwše, proti wodě plowau ; pakli ale přede některé prud kost] wody do gezera se wpudj -, 11a mjstě pole- Das olle nud neue M orgenland, oder E rläuterungen der hei* ]igen Schrift von E . F . K. Rosentniiller D r. der T h e o l. und der m orgenländischen L ilteratur, P rofessor zu Leipzig 1818, kagj. Na tři hodiny w okolj (netušjm , že b y myslil okolj celého gezera) nenj půdy wzdělané, nýbrž gest s solj a popelem smjchána. Slowem, dlužnot wěřiti, že na této gindy přerozkošné kra^ gine zlořečenj Božj těžce ležj.« T hevenots R ei sen í. Band vS. 194. Předůležitau zpráw u nám ale uděluge cti a wjry bodný A r v i e u x z roku 1660. Pátrage po šalinách pohořelých m e s t, přišel s Araby k m rtwénni moři. An tito hlubokost w od kopjm i okanšeli, gel on se swau družinau až k samemu mjstu. I n a le z l, že se w obgemu dwau set střewjců skutečně sutiny as tř i střewjce nad wodau okazowaly. Sestáwaly pak tyto zříceniny ze spálené mořské pěny (Bimsstein,) genž se t r o lila. Arvieux se také domnjwal řad u slaupů r o zeznávali, kteřjž gsauce w kolmé postawě p o to peni, zdáli se gindy chrámowu báni snášeli. Bo~ (liuiw do gednoho z nich n o ž e m , odlomil kus a wzal ssebau. Bylí wně bjlý, w nitř černý a uhle křehčegšj. Našel také černé lesknaucj se kamenj, genž třeno, nepřjgenmě páchnulo. — M erkwürdi ge Nachrichten, 2 Bände, f i e tyto A rv ien x em o liledané sutiny i w dáw now ěkosti za ostatky p ro padlého Pětiměstj pokládány byly, widěti z T a c i ta i Josefa F la v ia , ač proto n egistjm , že gsau to skutečně tyto zřiceniny.) V'Aney dj w swém cestopisu do Sirie a E říypta ( i . B . S. 2 3 9 .): „Smolnj gezero g e s tw celé Palestině gedinké, kdež nižádného žiwTočicha aniž rostliny k nalezenj nenj. Newidj se ani zelenosti na geho b ř e z j c h , ani plowánj ry b w geho wodácli. Mezi bágky ale náležj ona powjdka, že by puch wůkol něho tak sm rdutý a gedowatý byl, žeby přes ně žádný pták beze škody letěli nemohl. Wjdagjt se nad njm wlaštowky pro wodu ljtati, giž w zobáčku k stawěnj hnizd nosj. P raw ápřjč i n a , proč se ani rostliny ani zwjřete w geho wůkolj n ed ržj, záležj w ostrosti a slanosti í^eho wody, w čemže morskau w odu dalece přewýšuge. I země kolem něho gest takowauto ostrausolj obtěžkána, a protož žádných rostlin ploditi nemůže. Sám wzduch pogjmage tuto sůl, a přes to nmožstwj sjrných a smolných částeček , k žiwenj rostlin neprospjwá, a o d tu d p o ch á zj onen pohled u-ečné s m r t i , g e n z celé. geze.ro obklopuge. Ginákt ale w ody geho slizowité negsau, nýbrž g asn é, a gakož p ř i ustawičném rozsazowánj soli ginálc n e lz e , také neshnilné. Půwod této kopaniny nenj těžko w ypátrati, nebot na gihozápadnjm břeh u gsau solnj doly. Nalézat sé na těch březjch také zenmj sm ůla, kusowé sjrya gistý druh smrdjků (Stinksteine), genž třeni nepřjgemně p á e h n a u , gako smoljn h o ř j , gako bjlý alabastr wyhladili a k dlážděnj dw orů užjwati se dagj.“ T a k sauhlasně mluwj pocestuj, kteréž pan Rosenmůller w dotčené knize uwedl. Nebylot b y gim pro li panu Clarkowi zagisté žádného vvjce sv ědka třeba připogiti. Než prawda a nábožeh- stwj welj, aby zgegich sad, kde to možno, nic w pochybnosti nezůstalo. Protož uwedu geště ge<l»o swědectwj, kteréž pro důstognost a znam eiiitosl osoby, která ge skládá, pro wěk, w kterém sc skládá, p ro swau na každau částku důležité Avěci se wztahugjcj obšjrnost a pro přjgem uýsloh ctily ni práwem k našj otázce za klassické může powažowáno býti. Gestit to býw alý ministr fran couzský, učenců tamnjch veterán, děkan Pařjžské Akademie, nam geště spoluwěký a svvým osudem i duchem w E w ro p ě na slowo w zatý p. F r a n t . Ciiateaubriand. Giž w sw é m krásném spisu M m čed ln jci, a iieb w j t ě z s t w j křest, náboženstvaj, *) — gegž, o b y některý zaswěcenecM usy křestanské i nám Cechům podal! — w I I I . djlku w k n iz e 19., str. 177. pěkně na pow ahy m rtw eho moře narážj. A wšak odstupiž ! zbásnj, buď že sebe wjc na p r a ivdě sp o le h lý c h , swědectwj čerpati, — Pan Ohateaubriaud se wydal na cestu do zasljbené země 13. Cerwencel, P. 1 8 0 6 ., a nawštjwil w p r "iij polowici měsjce ftjgna také m rtwé moře, by w ssw au družinau od Betlehemitů w y pro w ázeu, aby laupežuými Beduiny obrán nebyl. N ynj geg samého nechám mluwiti, gak se w swém cestopisu **) II. Djl. str. 173. a násled. wygádřuge : ) Les M artyrs ou le T riom phe de la religion Chrétienne par Chateaubriand. V ienne chez Schrsembl Î 8 1 8 . k) ilinérainé de Paris a Jerusalem et de JeruSalem a Paris ,,— — Konečně gsme přigeli kpo sledn j řa dě hor, genž údolj Jordánské na západ *) wěnčj. Slunce bylo západu bljzko, i sestaupili gsme> aby sobě koně odpočinuli, a gá pozorow al zatjui gezero, údolj a řeku. Gestli řeč o údolj, předstawugeme sobě wezdy údolj buď wzdělané, buď newzdělané, Na wzdělaném widěti obilj, stáda a d ě d i n y ; newzdělané ukazuge aspoň byliny a háge j a geli dokonce zwlaženo řekau, mjwá ře ka okliky, a wrchowé, genž údolj twořj, mjwagj k řiw o tin y a zá h y b y , gakowážto w ýhljdka naše oči přjgemně bawj. T u ale zhola nic takowého. Gestit si třeba p ře d s ta v ili dwa dlauhé řetězy bor, genž stegnoběžně bez zahnutj a bez křiwého w ýp uk u od seweru lcgihu se táhnau. Řetěz na w ýchodu, nazwán pohořj Arabské, gest wyššj. Gest to w ýhljdka zopodálj na osm i deset hodin (lieux) ; řekl by člowěk, že gest to wysoká, kol má zeď, tw arem i barw au tm aw oblankétnau hoře Jura naskrze podobná. Nerozeznáwá se na gegjm Čeřeně žádného wrcholu, ba ani neymeušjho hrbu, toliko nepatrné zahnutj gest zde ondeznamenati, gakoby se byla ruka maljřowa, genž tu to row uowážnau linii na obloze táhla, mjsty za třásla.“ par F . A . de Chatě aubriand, tome deuxiem e. Paris Le Nor mand 1 8 1 1 . *) Na té straně , kde p . Clarke otw or sopky patrně rozeznáwal. „íietěz západnj náležj k pohořj Palestinské mu. Nižšj a křiwěgšj než řetěz na wýchodu, li šj se od nělxo také swan přjrodau. Předstawuge ohromné swaly křjdy apjslcu, gežto s e b r z o s w a z kům zbraně, brzo šatu wypauchle prostřeném u a polnjm stanům, stawěným na krag iro w iny, p o d o bagj. Se strany Arábie gsau na proti tomu skály černé, genž swé stjny na wodách mrtwého moře po dýlce prostjragj. A n i n e y m e n š j n ebeský plácek n en a šel by n a těchto ska lách p ý ř i n k a trá w y k s w é p o tr a w ě , #) }'VSečko t a m g e w j wlast li d u z a m r z e n é h o ; m še se z d á w z d y c h a ti n a d h r ů z a u a k r w e p r z n ě n j m , z n ěh o ž A m mon a M o a b b y li g sa u poSli. Udolj, těma dwěma řetězy ho r zakljčené o kazuge půdu d n u m o ř s k é m u podobnau, z něhož wody d á w n o w y p r c h l y ; b řeh y solné nádobu wyschlau, pjščiny mowité a gako wlnami zora né. Z d e on d e r o s ta u b jd n ě c h a tr ň j s tr o m js k o wé (arbustes) n a té to z im o ta zb a m e n é pudě. Gích I j s t k y obaluge s u l , ž i w i w š i ge d ř j m , a gich k ú r a c h u t n á i pá ch ne kciuřem. Mjsto wsj znamenati zřiceniny několika wjžek. Středem ú~ •lolj wleče se řeka bez barwy, waljc se bezděky ktomu m ořiw ém u gezeru, genž gi pohlcnge. Běh gegj středem pjsku geu w rbjm a třtinami, genž gi obrubugj, se rozeznáwá. W tom třtj krege se *) Le plas p e tit oiseau du ciel ne trouyeroit pas dans ces ro chers uu briu ď herbe pour se u o im r. Arab, aby na pocestného wyskočil a geg olaupil, Takow á gsau ta požehnánjm i ldatbau nebes powěstná mjsta. Řeka ta slowe Jordán, a gezero m oře mrtwé. Zdát se k r á s n é , ale nešlechetná města, gež wsvrém lůnu chowá, gakoby geho wi ny byla otráwila. P u sté geho p r o p a s ti nemohau ž á d n é ž ig jc j b y t n o s t i ž i w i t i . *) L o ď geho w ln y n i k d ý n e tla č ila , **) geho rovvné břehy nemá. g j p tá k a , a n i s tr o m u a n i z e le n o s t i, a zvoda geho, n e s m j r n ě h o řká, gest ta k těžká, že n j neyb a u ř liw ě g šj w ě t r o w é s o t w a p o h n a u .“ ***) Nynj rozpraw j naš cestopis o citech, gacjž paUtnjka w Palestin« a w gegjch pustinách pogjmagj, což zde, gakož k wěci nesměřugjcj, pominu. „Sesli gsme s wrchu hory, chtjce na břehu m rtwého moře n o cleh o w a ti, a pak se obrátiti k Jordánu. Au gsme do údolj wcházeli, sestaupli se naši průw odci těsně; Betlehemité chystali ru čnice, předcházegjce nás welmi opatrně. Nachá zeli! gsme se na cestě A rabů z pauště, kteřj sbjragjce sůl u gezera, n e l íto s tn o u p u tk u s pocest n ý m i p r o w o z u g j. Mrawy Beduinů se počjnagj pro ustawičuý obchod s T u rk y a Ewropčany gina- *) T u klade pocestný nás poznam enán; následugjcj : „Držjm se obecného m jněnj. Uwidj se, ze S n a d základu dost ne m á. INepřeswedcil se pak ]). Chateaubriand očitě o nepra v d ě horennjho mjsta. la c i tu s ‘ '" j Z11ijnku o lodi, a v sa k patrno, že se mýlj. ) S on eau, d une amertum e affreuse, est si pesante, que les vents les plus im pétueux peuvent a peine la soulever. ciii. Dáwagjt swé dcery i manželky prznili, a škrtj pocestnjka, 11a gehož toliko olanpenj gindy přestáwali. T ak gsme po dwě hodiny s bam bitkau w ruce, gako w z e m i nepřátelské kráčeli, gedauce mezi pjsČitými náspy podlé rozpuklin, genž se na zemi, wypálené slunečnými paprsky, způ sobily. Solná kůra kryla pjsek, wyhljžegjc gako zasněžené pole, z něhož některý zkřehlý chrust černě čnj. ,.Náhle s to g jm e u gezera ; -právujm n á h le , neboi gsem se ho d o m n jv v a l gešte z d á le n b ý ti. Ani šplýchánj, ani chládek newěštil bljzkau w o du. Břeh, kamenjm zawalený, byl horký, wody se nehýbaly; a n a pobřezj n ic n e í s a m á s m r t . “ '-„Giž byla čirá noc. Prwnj, co sstaupiw s k o ně gsem činil, bylo, že gsem wstaupil do moře, brode se w n ě m až po kolena, nabraw si w ody do ust. Ale nelze gj w uštech podržeti. Gegj slanost gest mnohem w ětšj, než wody mořské a na rtech působj gako silné rozsazenj kamence (ledku.) Boty mé sotwa oschlé by ly p o k ry té s o Ij. Naše oděwy, klobauky a ruce byly tauže k o paninau méně třj ho d in wesměs obtjženy.“ „O půl noci gsem slyšel g a k ý s š p lu n o t n a d gezerem. B eťleh e m ité p r a w i l i , žegsau to térnowé rybiček, wyhazugjcjch se na pobřežj. T o t by sewůbec přigatém u domněnj, že moře m rtwé žá dné žiwé bytosti neplodj, protiwilo. Pockocke, byw Jerusalemě, slyšel, že geden missionář ry b y wsmolném gezeru widěl. Ilasselquist a M aun- tlrell nalezli na břehu skořepiny. P. Scetzen, genž podnes w Arábii cestuge, nezhljdnul w mrtwéni m o ři ani hlemegždů, ani rakowic, a wšak několik plžů přede tam našel.“ „Pockocke rozlaučil láhwici wody téhož mo ře. R. 1778. obnowiwše p. p. Layoisier, Macquer a Sage tutéž lučbu, shledali, že setnjř té wody 461b. a 6 unej soli držj, a sice 61b. a 4 unce obyčegué mořské soli, a 38 Ib. 2 unce oné, jienž na dnu moře knalezenj. Posledně opakowal p. Gordon tuto zkaušku w L ondý ně, a okázal, že gest tjže w ody sladké k oné m rtwého moře w stegném poměru, gako 1 , 0 0 0 : 1 , 2 1 1 ; potwrdiw, že w n j i lidé, plowati neuměgjcj, splýwagj. Týž Gordon o nj prawj, že gest dokonale prozračná, držjc w sobě dle swětloznanstwj kysljk mořský a kysljk s jr n y ; že w n j nenj nic zápalného, že solj morskau nenj napuštěna, a barw y že neměnj, ga ko barw ina Lakmus. Rozlaučená gewj následugjej p rw k y w tomto směru : Teplého solnjho kysljku 3,920 M a g n e s i e ..............................10,246 D r s l j k n .............................. 10,360 Teplého sjřičnjku . . . 0,054 wesměs 24,580 na 100., T y to ginorodé p rw k y činj w odu o čtwrtinu težsj, když auplně w y sc h n a u : wysušené ale gen na 180°, podlé teploměru Fahrenheitowa téměř o polowic, totiž na stu o 41. „Gá mám (pořád p. Chateubriand) nádobu plechowau, kterauž gsem sám w mrtwém moři na plnil ; geště gsení gi neotewřel, ale podlé tjže a šplýchánj mysljm, že se tekutina o něco změnila. Blé předsewzetj bylo, podlé nawrženj Pockocka, nasadili do nj malé mořské ryby, a zkusiti, mohau-li w nj žjli. Ale zábawy giné mi nedaly toto předsewzetj dosti záliy wywésti, a nynj se bogjm, že bude pozdě.“ „Měsjc wycházege w e d w ě hodiny s p ů l noci, způsobil wětřjk, ale neochladil wzduchu, toliko gezerem trochu pohnul, W Iny obljžené solj spadly brzo pro swau w á h u , a sotwa že o b ře h zapláchly. T ruchliw ý zwuk wyšel zgezera sm r ti, gakoby dušené wzdychánj lidu w g e lio w o d á c h pohlceného.“ „Rannj záře zaswitala na pohořj Arabském zrowna p ro ti nám. Gezero i údolj se podiw nau barwau oljcily ; a wšak i tato slcwostná barw a slaužila gen lc progewenj wnitřuj spausty.“ „Powěstné gezero, genž prostoru Sodomy a Gomorrhy zaléwá, slowe w Pjsmě sw. moře JVIrtivé aneb Solné, u fleků a Latinjků SrnoIné, A rahům A lm o ta n c ih a B a h a r L o t, T u rk ů m U la D egnisi. G á n e m o h u p ř is iv ě d č iti o n ě m , k te ř j se do m yijw a g j, ze m r t w é m oře n ic g in é h o n e lij, než o h n i w ý g jc en so p k y . VViděl g sem Vesuv , S o f a to r u , h o r u n o iv a u tv gezeru F u s in ském, P lk m e z i h o r a m i A z o r s k ý m i , M a tn ě l i s í t , bljzkau K a r ť h a g a , w y h a s lé s o p k y w A uver- g n i ; w su d e gsem z n a m e n a l s tz g n é zvlá štn o s ti, t o t i ž : vvrchy w p o d o b ě n á l e w k y (tric h týře), lá w u a popel, cjntž se aitčinck ohne nedal n e u z n á ti. N a p r o ti to m u g est gezero mrtyvé d o s ti dlaulié, n a způsob lu k u skřizvené, obkljčen é dívčina ř e tě z y zvrchů, g e n ž k sobě žádné p řjb u zn o sti t w a r e m n i s te g n o r o d a u h m o ta u negew j. Nespogugj se také na chobotjch gezera, nýbrž nepřestáwagjce sgedné strany obrubowali údolj Jordánské, až. po samé Tiberiadské gezero se b ljž j; s druhé ale strany rozstupugjce se, w p jsku Yemenském gižně se tratj. Prawdat, že se tam smoljn, teplé w o d y a kamenj kostjkowé (fosfornj) na pohořj Arabském nalezagj, ale 11a pohoří Judskem ničehož gsem neznamenal. Než přjtomnost teplých wod, sjry a smoljnu nestač) k doká zán] býwalé sopky. Těchto slovv,tuSjm, gest dosti, že se strany m ěst w propasti pohlcených zcela pjsma swatého držjm, aniž přjrodoskum 11a po moc newolage. Nebot drže se widy prof. Michaelisa a maudrého Búschinga, můžet i přjrodoskum bez ubljženj náboženstwj k wyswětlenj truchliwé zkázy zločinnych měst slaužiti. Sodoma stála na smolné wrstwč, gakž se to ze swědectwj Moijžjšowa a Josefowa widj, genž w údolj Siddim o smol ných studnicjch mluwj. Blesk hrom o w ý *) za pálil propast, a města se prowalila do podzemnj- ) A le hrom ow ý blesk do těles elektrických, gako gest smů la, — íiebige. ho ohnu. Pan Maltě Bran se cl o11111j wá __ a to důmyslně — že byly města Sodoma a Gomorrha stawěny z kamene smolného, a tak že se ohněm s nebe zňaly.£t „Jakab Cerbus poznam enal, že se do toho gezera sedm welikých potoků wléwá. Z toho s.uidd Reland, že se to moře podzemnjmi p rů le vry zbytku swých wod zhostuge ; i Sandy se toho domýšlj. A wšalc za našich dnů se tato myšlén ka opauštj, a to wyšetřelijm Doktora Iíalleyho o wýparu, což také Shaw připauštj, počjtage, že se Jordánem denně asi šest milionů a osmdesát tisjc tun wody do toho gezera'w léw á, nebera k tomu wod li řeky Arnonu a sedmera giných potoků.“ ,,Ginj diwowé, powjdanj o m rtw ém moři, po přjsue zkaušce zmizeli. W jt se giž, že tam těle sa pewná podlé zákonu swé a těch wod tjže s p lý wagj, a se potápěgj. Smrtjcj wýparowé, genž, prý, z lůna gezera wystupngj, zřjdli giž 11a pauhý silii) zápach po moři, na kauř, genž wywrhowánj smoljnu aneb předcházj neb následnge, a na ml hu oprawdu nezdrawau, gakož do se žádná zdra voty n e m a .----------- B ow olj-li T urci někdy tomu, aby se některá loď z Jafy k mrtwému moři p la w ila, mohly t by se na tom gezeru gistě podiwné w ěci obgewiti. S ta r j to m oře lépe z n a l i * ) než m y , ) Nezda-li se, gako by Clarke tento cestopis také někdy b y l vr ruce niěl5 a naň si, pjše swau uow au knihu, by l zpom enul ? —■ g a k ž se to A r is to te le m d o k á z a ti m ůže. T a két s ta r é m a p y geho t w a r daleko lépe z n a č j.“ „Celé gezero až potud nikdo geště neobešel, leč Daniel kněz ze s\v. Saby. Naw nám zachowal w yprawowánj tohoto samotáře w následugjcjch slo w jch : Že gest m rtwé moře na swém cho botě gako wre dwé rozděleno, a že gest tam ce sta, do kteréž se může aspoň w lé tě gen do půl holému přebřesti ; že se tam země nawýšuge, ohražugjc giné malé gezero podob y kulaté aneb spjš wegčité, zakljčené row inau a wrchy solhjmi; w geho pak okolj (toho chobotu) že přebýwá Arabů bez počtu. Niebur totéž wyprawuge. Až dostaneme cestopis p . Sa?tzena, nabudeme bez po chyby lepšjho swětla.“ „Nenjt snad žádného čtenáře, kterýby nebyl o powěstném stromě Sodomském slyšel mluwiti. Rodj, p r ý , owoce na oko přjgemné , ale hořké a plné popele. T a c ilu s , Josef, F o ulcher, roku 1 1 0 0 . de Chartres činj o tom stromu neyprw zm jnku. Od toho Času mnozj w yprawowánj Foulcherow o t w r d j , mnozj zawrhugj. Ammán se snažj ten uzel na způsob Alexandrůvv rozwázati, a popisuge týž strom gako trnj. Rostlinozpytec Haselquist nepokládá Sodomské gablko za žádné štěpné aneb keřnj owoce, alebrž za plod sluneč ného citronjka.“ „Nachazjí se ho, p r a w j, množstwj u Jericha w udolj Jordánském a w s a u s e d stw j m rtwého mo ře. Prawda, že gest často plné prachu, než 1o se stáwá, gen když se do plodu zahryže hmyz (tenthredo,) kterýž celý w nitřek w prach obrátj, a <»en kůži w celosti nechá, barw ě ničjm neubljžiw.‘^ „K dožby, máge zřenj k Ilaselquislu a geště wětšj k L in n é o w i, tuto otázku za nerozhodnutau držeti se opowážil? A p řede geště rozhodnu ta nenj. Pan Sgetzen, nikoli nem audrý, a přes to neypozdnegšj p o c e s tn ý , an se geště w Arábii zdrzuge, nesná.šj se s llaselquistem o slunečný citroník, a tu.šj za dobrau přjčinau , že geště w saustawnjch rostlinářjch s praw ým gablkem So domským seznámeni negsme.“ * „ I bylí gsem nemálo zaražen, domnjwage se, žeigá owoce tak hledaného gsem našel. Strůmek ten roste w šud yna dwě i tř im jle wůkol úst j Jo r dánského. Gest trn o w itý , listy ge;h0 lízké a ^ naunké; podobá se webni k eři Ammánem popsa nému ; owoce geho má podlé barw y i twaru podo bu malého plno slané nacernalé, pře.^ Sest egyptského citrona. Newyzralé býw á a ostře stahugjcj štáwy ; uschši dá símě popeli podobné a chuti hořkého p e gsem gich sčesal, a geště z nich čtyry e zachowalé mám, genž owŠem pozorno sti rostlinozpytců zasluhugj.“ ” C dé dwS hodi.iy gsem stráwil, procházege se na břehu moře mrtwého. Chtěl gsem w id ě >' nijsto , kde Jordán do gezera padá. — __ ]ye_ nadále se Betlehemite zastawili, okazugjce rukau na duu rokle něgakau w ěc, giž gsem prw é ne pozoroval. Nemoha sobě w ym ysliti, coby to bylo , znamenal gsem toliko gakýs pohybugjcj se pjsek na nepohybné zemi. I přibljžil gsem se k tom u podiwném u předmětu, a — w idjm žlutau ře ku, kterauž bylo těžko od pjsku gegjch dwau bře hů rozeznati. T o byl Jordán ! Nemohut wyslowiti, co gsem p ři spatřen] Jordánu pocjtil. Připomjnal mně powěstnau starowěkost a neyspanilegšj grnéno, gež kdy básně neysljčněgšj lidské pamě ti sw ěřiti mohly. Geho břehow é mně předstawowali diwadlo zázraků mého náboženstwj. Pa lestina gest ta gedinká země 11a swětě, genž po cestnému děginylidské i wěci nebeské připomjuá.“ Až potud mluwil náš důstogný pocestný. Že mu potřebných známost] k wýšetřenj mrtwého moře nechybělo, dokazuge, tu šjm , celé geho wyprawowánj. Že hlawy: powěrčiwé nenj, swtdčj geho učenost, w ěk a zem, w kteréž pjše, a mimo to i geho mocná obrana swobody tisk u , kterauž na se minulých let až i nemilost francauzského dw oru uwalil; že přepatých předsudků gest prá zden , okazuge w olno st, lcterau s e w d o m n ě n j giných p o d á w á ; za w ěrnost geho ale ruč] nábožná m ysl, genž z celého wyprawowánj gasně wýswitá. Co se pak mého přeloženj tý k á , wědomě gsem z geho slow ničehož nezginačil; ničehož, pokud smyslu dostjhnauti b y lo , cokoli se mrt wého moře a geho powah d o t ý k á , newypustil, nedbage, zdaž mne aneb panu Clarkowi to swědčj, a gistě žádným giným úmyslem celé totopogednánj psáti gsem nezačal, než aby prawda, gsauc zkalena, opět swětla a předešlé sjly nabyla. I inohut t e d y , sebraw hlasy wšech až potud u w edenych swědku , směle o mrtwém moři i sám smeyšleti, i ginýni za historickau praw du pocíáwati : A M r t w é m oře n e n j k a lu h a g e n a s i t ř i m j l e dlouhá a něco přes d w ě široká. Na takovvét by nikdy p ět měst a geště. gezero znamenité stá li nemohlo. Nenjt geště twar a welikost dotče ného gezera až potud ani 11a mapách ani w cesto pisech dokonale w yzuačen; an se potud obogj nikdy n ieřecky , ale toliko na pohled udáwalo : a w.šak proto se přede neyspj.še nepra Vrdč wyhneme, když zprawau páně Clarkowau, gakožto patrně podezřelau slušně p o hrdnu w še, na sauhlasném swědectwj. ostalnjch pocestných p řestanem e, a geho welikost asi na d iv a n á c t z e m ě p is n ý c h m il délky a n a t ř i m jle š jřky udáme. Na takowé ale prostoře mohla se i řeka Jordán se sedmi hornjmi potoky do walněgšjho gezera wlévvati_ ne wšak na te , kterau se panu Clarkowi zdálo viděli — i put měst státi a sežiw ili, zw láštkdyž powážjme, že wšecka kragina wůkol Jordánu, dřjw než Hospodin Sodomu a Gomorrhu zkazil, až k Segor swlažowána byla gako rág H ospodinúw. T a k wěrnost Pjsma sw. a celá zpráw a o záhubě často gmenowaných měst pochybnostem a podezřelosti se nepodá. B. Ř eka J o r d á n n j m n eteče, ale ch řa d nouc g iž bljzlío n ě h o , gsa uci pjskern dušena, Časopis p. Iíato l. D uch. V . 3. 3 iv n ě m s g i n ý m i h o ru j m i po to ky dokonce um jrá. Mysljwalo s e , že se geho zbytečná woda w pjsku aneb tagnými podzemnjmi p růduchy trati; ale po wýšetřenj množstwj wýparu, genž se tam tak do b ře, gako u welikém oceánu stáwá, ano škwařpnjm smoljnu wjce geště se rozmnožuge, ustaupilo se o d ié domněnky. Poněwadž pak wody tohoto gezera m nohým i čpaVvými částkami gsau nap ln ěn y, n e lz e tg in á k , než že w čas prýštěnj smoljuu celý opar welmi nezdrawau párau obtjžeu býti musj. G indy, an w ody tyto k sw lažowánj luk rozwáděny b y ly , musel gegich pří tok do gezera znamenitě umenšen býti. C. Naramna slanost tjž wrody tak zname nitě rozmnožuge , že w nj každý žiwočich, kterýžby w sladkých a mořských wodách utonul, s p lý w á ; ne pak k o w y , aneb kterákoli tělesa, nemohaucj nj podlé zákona přjtažliwosti nadržena býti. D . T au slauost] a tjž] se d ě g e , že vu něm ziivo čichu aneb dokonce nežige, aneb ta k po ř jd k u a gen w g is tý c h c a s jc h , a to pauze bud blj^ko a ust] Joi d á n u 3 bud k g ih u w gezeviim a*■ U m , že pro těch několik snad rybiček, rakowic aneb w laštow ek, gezero to tak málo mořem žiwým slauli zasluhuge, gako sutiny našich hradů českých pro nawštěwowánj některých hostj, neb pro přistawenau k nim budku některého uhljře, lidnatými slauli mohau. Chowagjc tedy wswém lůnu pět měst, gichž lidé neyhoršj a hřjšnj před Hospodinem p ř j l i š , stud a wšecken m raw uý cit s sebe složiw še, poslušnost k w rch n jm , ctnost i wšelikau šlechetnost u m rtw ili; netrpjc pro sla nost žádného cizjho žiwočicha na žiwě, a swých snad gen po řjdku aneb nic nemagjcj a udawuínc požeradlem swym i Jordán i gine žiwé wody, a hubjc solnými w ýpary i chudé rostlinky , genžse na geho břehu p o p jn a g j: nemůž gistě whodnSg.sjíii gmenem, leč m r t w y m mořem nazw ánobýíi. E. JVukolj moře mrtwého gest, podlé s a u hlasného sw édectw jpocestných, chudé a b jd n é , a gewj do dneška p a t r n é s t o p y B ozjho zlořečeni. W ygjmámtgediný geho chobot k g ihu , kde p o dlé zpráw y samotáře D aniele, a wůkolj bljzko ústj Jordánu, kdež wedlé zpráw y p. Chateaubrianda některé stopy žiwota, azw láat na poslednjm mjstě prostřed pustiny hágek tamarinů a bawlnjkú byl k spatřenj. Protož možno, že k gihu Arabowébydlj. Clarke ale at to s p ra w d a u porowná, andj, že geho welebné wůkolj dobře wyhljžj, a wše kolem něho že gest wznešená welikost. Nemůžet se přjdatku , welebné w ů k o lj, při mrtwém m o ř i , leč w lom rozumu připustili, w kterémž i sama hrůza a strašliwost černo-siw ých mračen w e l e b n í sluge; an tak 11a naše city d o tjra, že chwěgjce a třesauce se d jm e : Hrozné a přede welebné gest tolo diwadlo ! T o gest ale wýstřednj aneb excentrická Welebuost, a o ta k o wau se s panem Clarkem u mrtwého moře rádi suášjme. INTenjt možno takowé zřetedlné stopy Božj sprawedlnosti prohljžeti a hlasitě nezwolati: W elik ý g s i , ó H ospodine, w lásce a dobro tě k sprawedliwému ; ale weliký gsi t a k é , a nenj slabosti aniž měké rozmařilosti p ři tobě, w trestu a pokutách nesprawedliwého. Kdo tě pro tw au dobrotu a lásku nem iluge, tu se tě naučj báti pro přjsnost. F. M e z i h o r a m i zvuholnjmi, , spoléh w tom cele na swědectwj pana Chateaubrianda , nenj žadne , g e n ž t y o b ycegn ý sopkám t w a r p r o z r a z o v a l a , a pročež také neymenšj nenj p řjč in y , abychom se p ři podwrácenj ne šlechetných měst od prosté zpráw y Pjsma sw. ucliylow ali, a k domněnkám Strabonowým o ze mětřesení aneb zasoptěnj láwau utjkali. Arcií by ani tjm prst Božj p ři tom podiwném úkazu wyhostěn nebyl, a wšak padli bychom na těžko sti w te celé zpráw ě , s kterým i by co zápasiti bylo. A proč bychom takowých těžkostj měli připaušteti i Snad k w ůli mudrckému prawid lu , wyňatému ze zkušenosti o přjro d n jch záko nech , že se přjroda wšudy stegným prawidlem sprawuge ? Než přjroda nenj B ů h ; přjroda \ylaštowku může upowinniti, aby gen dle gednoho řadu, gak gj Bůh w elel, hnjzdo swé wezdy staw ěla: a ten B ů h , genž přjrodě zákony dáwá, a sám w sobě neyswobodněgšj gest podstatau, genž čloweku giž částku te swobody uděliw gednu a tu též wěc na rozličný způsob wywoditi dovvoíu g e , ten Bůh gistě pro úzkoprsé zkušenj někte- o mrtwem uaoři. 357 rého mudrce nezadá swobodu, gednati gednák po přirozené a postředeČnj, gednák nadpřirozené a nepostředečnj cestě. Uhágiw pak bohomluwec nepostředečné wkročenj Božj p ři podwrácenj dotčených měst, i podiwne zachowanj stop gelio pokutugjcj sprav e d l n o s t i po tolik tisjc le t: nepauštj se do p á tranj cest, po kterých a gak H ospodin, gakožto pán přjrody i gegjch zákonu, swůg nález nad k ři kem k němu wystupugjcjm wygewil, aniž o hle dána pow ahu ohně , kterýmž se Sodoma zanjtila a w prohlubeň so běkopanau swalila. At si b y lo giž pod Sodomau gezero , at si oheň w Pjsm ě sw. elektricke blesky strašliwého oblaku známe na, genž sršjce na Sodomu a gegj okolj tamnj, smolju a snad i domy z takowélio kamenj s ta wené z a n jtily , — což welmi pochybno; at k o nečně, gak se gin] domnjwagj, a což slowům sw. Pjsma neywjce sw ě d č j, celý opar nad ú d o Ijm Siddim se zapálil, #) zanjcenjm totiž olegných a giných sjrných částek, gichž se at p o d o bném udolj walně w ypařowati m u s j, a tjm at pramenowe smoljnu se zogniuw.se i podzemnj wr.stwy smolné zapálili — to wšecko a giná těm podobna badanj zanechá bohomluwec milerád ) T ito poslednj uwáděgj přjklady sjrných a. ohnivvych dešťů, mezi ginym i také oneu , w němž u pobřežj now é Á uglie r. 1 7 8 1 ., 2 4 . čerw ence na loď hořaw á látka sp a d la , kterauž plawci uhasit; nem ohauce, kleštěmi s lodě shodili m useli. přjrodozpytcům na w yšetřenau : gen když i tito gema se neopovvážj do gebo okresu nepřátelsky s á h a ti, geg užiti, a kde prst neymaudřegšj pod staty za samými swatými přjčinami gednal, aneb g ed n á, tam slepau náhodu a sebe samu neznagjcj přjhodu strkati ; aneb dokonce wěřjcj lid opowážlivvými lžemi w pochybnost a negistotu u náboženstwj — geho w těchto přesmutných dnech gediuélio pokladu a bohatstwj — swáděti. Rownčž tak se nechci w půtku pauštěti o Sodomské gablko , gakožto o wěc náboženstwj našemu — pokud dle p. Chateaubrianda owoce z knihy Blaudrosti negistým časem nesené bez toho wywráceno bý ti nemůže — welmi Ihostcgnau. Tuš jmi pak sám pro sebe, ženám saustaw p. ritjře Linné geště wšecky w Palestině rostaucj byliny n ep o d al, že tedy Sodomské gablko, gak se pan Seetzen dom njwá, docela giný druh rostlinstwa znam ená, než které pod tjm gménem znali se domnjwáme; a že Plinius giný plod mjn j , a tyž plod žet i pozdněgšj pocestuj spatřili mohli. Že geg wšickni n e sp a třili, stalo se ne pochybně tjm , že w rozličných časjch lé ta, a snad i ua rozličných mjstech toto moře spatřili : odkuda by as neysnáze někteřj gegich odporowé o tamujch žiwočjšjch a nežiw očišjch, o šlcodliwém a méně škodliwém w ýparu přátelsky uroMn.mi byti mohli. Že z těchto ku porownánj připuštěných cestopisů zpráw upana doktora Clarka vvyhražugi, gest samo sebau patrno. J,m O wclikc cene bo^slícho zgcivenj Od Vincencia Zahradnjka, faráře Křešickelio. Zgewené náboženstwj se ginák w j r a g m e uuge. Neb wěřjme wlastně to, což pro wýpowěď a swědectwj giuého pokládáme z a p r a w é ; zgew eué náboženstwj ale gestit wšecko to, což sám Bůh wypowčděl, oznámil a praw dau býti oswědčil, a což předně a lilawně p ro neomylná slowa geho za prawé držjme. Objectum materiale fidei est, quidquid a Deo revelatum est; formale ejus o b jectum est prima veritas reyelans, seu iufallibile Dei testimonium. Qaíerenti enim , cur aliquid credatur lide divina, responderi debet: Quia Deus, i[ui est prim a veritas, hoc revelavit, seu brevius : Quia Deus dixit. (Joann. T aberna Theol. Moral. P. I. Traft. Y, c. 5.) S tál-liby kdo na tom, že swětlo rozum u gest paprsek nesmjrného swétla Božjho, že k nám Bůh i přirozeným umem m luwj, a že následowně i přirozené náboženstwj božským gest zgewenjm: tedy pro uwarowánj 'všelikých z m a tk ů , různic a půtek přirozené náboženstwj přirozeným se gmenug zgewenjm; to ale náboženstw j, kteréž Božjm slogj sw ědectwjm, zwáno bud’ wyššj neb nadpřirozené zge~ weuj, čili wjra slowem Božjm stwrzená. P ři rozené náboženstwj s p o lé h á n a wmtřnjch, z ro z umu tekaucjch d ů w o d e c h ; zgewené ale g e d iuým, zewnitřnjm důwodem stogj, gmenowite tjmto: „Bůh p r a w j, že to gest p r a w d a ; Bůh welj, bychom to drželi za praw é.“ Že p ak zg e - wené náboženstwj k neywětšjm zřj dobroděgným skutkům Božjm, a že p řew elika u m á do sebe ce n u : snadno m i lze dokázati. 1 . P řiro ze n é náboženstvuj b o ž sk ý m zgeiv e n jm se neporážj, n ý b r ž zw elebug e. Co roz um, sám sobě ostawený, praw ým b ý ti poznáwá: tomu Bůh nikoli odporen býti n em ů že, ant se nikdý gedna praw da druhé neprotiwj. Čemuž nás Bůh přirozeným swětlem rozumu u č j : toho poskytowánjm nadpřirozeného swětla, a obzwlášt11 im k nam mluwe způsobem, nikoli newyprázdňuge. Neb tjmto způsobem by gednau rukau bral, což nám druhau pod áw á, a takby cos zby tečného a nemaudrého činil, což naň nikoli nepři padá. Neují o tom žádné pochybnosti, ráčj-li nám Buh zgewenjm swým k ctnému a blahodárnému žiwotu slaužiti, že swědectwj geho i na přiroze né náboženstwj se w z n á š j, a nezamjtá ge, nýbrž statnosti a w ahy mu přidáwá. Přirozené nábo ženstwj w zgeweném gest za h rn u to , a kdo se k zgewenemu w iu e , tjm samým i přirozené wlepšjm a dokonalegšjm způsobu usazuge w dušiswé. 2 . P ř ir o z e n e n á b o ž e n s tw j n e m ů že dobro č in n é m oci svué p l n ě p r o w o d iti. Mnohému dobiem u owšemt učj. Předkládá zagisté, že gest Bůh neywyššj, sama sebau stogjcj bytnost, kteráž wsecku pomyšlenau m a u d ro s t, d o b ro tu , moc a blahost w sobě zawjrá. Předkládá, že Bůh we- škeren swct stwonl^ zscliow^wy & zpraw u^ej že wšecko k rozkošnému bytj učinil a wede, a že w djlech swěta nad zemj našj nesčjslnj žigj tw o ro wé, daleko rozumněgšj, lepšj, mocněgšj a blahoslawenegšj, nežli člowělc gest a bý ti může. P ře d kládá nám hlawnj stránky lidského blaha, gakož i wahié množstwj prawidel dobrého žiwobytj. Předkládá nám, že šlechetnost] žiwota každý neyplatněgi pečuge o wlastnj swé dobré. Předklá dá posléze, že smrt člowěka nic nenj giného, než teniue odsud prekročenj na giny swět, b y tam na wznešeupgšjch stupněch tělesných a dušewných mocnostj žiw byl na wěky. A wšak ty a takowé prawdy wrozeným swětlem rozumu od m álo kte rého člowěka w p ln o sti a čistotě swé znáti se dagj. Neb lidé wětšjm djlem k ničemu tak málo času, chuti a způsobilosti nemagj, gako lc r o z u raowánj a hlubokému zpytowánj. M ěl-liby každy gediné toho se drželi, což wlastnjma očima spatřuge : gistěby mnohý bez Boha byl žiw, ctno sti se wšeligak cizil, a druhdy w utrpenjch swých wšj zbawen byl útěchy; mnohý pak po wšeclcen čas žiwota swého w trapné by trw al negistotě, a sem i tam sekolácel na mysli swé. D ostalo-Iiby se učeným zpytatelům a hlubokomyslným mudrcům, přirozené náboženstwj až hned i na neywyššj stupeň dokonalosti p o s ta w iti: byliby gediné oni sami wědomostj tauto opatřeni, ginj lidé b y ale m a lo z to h o měli užitku. Newěděliby, což učenj smyslj, a kd yby se gim to oznám ilo, alespoňby důwodné toho wědomosti nenabyli, poněwadžby praw ost a wáhu předložených sobě důw odů po zn ali, a obyčegem učených důwody a odwody westi nemohli. Chtěli-liby se slowem učených wázati, učených, o nichž wědj, že často sami so bě wstupugj na odpor, a kruté spolu boge wedau : náboženstwj gegich by potřebné pewnosti nemě lo, a mnohýby každým zmjtáu byl wětrem učeuj Ale wšak dobře znameneyme, že přirozené nábo ženstwj i od slowutných mudrců, gimž neswjtila weliká pochodně božského zgewenj, nikoli pl ně a čisté předkládáno nebylo, nébrž že o Boha, o nesmrtedlnosti duše lidské, o stawu člowěka na \věčno sti, o rozličných ctnostech a neprawostech gednák bludně smeyšleli, gednák těch tak důle žitých wěcj powrchnj toliko měli w ědom ost, a gako w mlhách a w m racjch ge spatřowali. Plu tarch, Cicero, Seneka a ginj řečtj a řjmštj mudrcowe o neyhlawněg.šjch wěcech w spisech swých gednagjce, skoro nic zagisto netwrdj, nébrž wšeck° obyčegem pochybugjcjch, a toliko zdánj swá pronášegjcjch lidj předkládagj. O Bohu nesmyba^c naležj, d o sto g n ě, a o wěčném trwánj du še lidské gednák pochybugj, gednák mu zgewně odpjragj. Nebylo! gim dokonale známo, w čemb y p r a w a ctnosti powaha záležela; a protož Stoikowe nečitedlnost hlásali, Epikuregštj pak opatrnau tělesnost. Mnozj zákonodárcowé dowolowali laučenj manželů, w eřegné smilstwj, otroctwj a prodáwanj a mučenj otroků. Negeden u - Čený w tom stál domněnj, že dowoleno gest, w ražilu nad sebau páchati, opjgeti se, tělesného p uzenj krom manželstwj kogiti, a nepřátel krůtě p r o nusledowati. Pohanštj národowé mrzké modlo službě byli o d d á n i, hanebným bohům hanebně slaužjce. Negeden národ lidského masa požjwal, a modlám i lidi obětowal. Negeden národ mno— hoženstwj, upalowánj žen, ukrutné s přemožený mi nepřátely nakludanj, a podobné welmi zlé obyčege za dowolené a slušné pokládal. — Božské zgewenj těm a takowým bludům wycházj wstřjc, zrak umu našeho o s tř j, a hotowé praw dy nám předkládá, gichž pak bezpečně zpytowatimůžeme. 3. Zgewenj božské by welikým zůstalo do brodiním , kdy by třebas gen přirozenému nábo ženstwj bylo podporau, a to, což wýtečný, w plné mjře dokonalosti stogjcj rozum poznati může, slwrzowalo. A w š a k -přirozené n á b o ž e n s tw j, hyJ i ode w šech l i d j w p ln o s ti a č is to tě sw é p o z n á n o , a b o žsk ým s w ě d e c t w jm u p e w n ě n o bylo, předceby k c tn é m u a blah os l a w e n é m u ž i w obytj do ko n a le nepostačowcilo. Neb i n e y bystřegšj a neyschopněgšj rozum člowěka tak gest o b m e zen , že nikoli wšecko postihnauti ne může. O bm ezen-li gest rozum angelu, a nikoliwěk taicowy, gakyž gest um Božj : rozum lidský o wsem tjm obmezeněgšj gest. Nemohli nám Bůh dáti rozum, wšecky prawdy chápagjcj, z té samé maudré p ř jč in y , z kteréž gedněm wjce, druhým méně důmyslnosti a w tipu udjlj. Co se giž tkne náboženských učenj, přirozený rozum w skutku mnohým wěcem neučj, na gegichžto známosti srdci lidskému mnoho záležj. Neučj, kdoby byl neomylným náboženských wěcj učitelem, a kteráb y kniha náboženská w.sccky giné knihy předči la ; neučj dokonale, gakbychom o Bohu, té newyzpytatedlué bytnosti, smýšleti měli, a gacjby obrazowe wlastnosti božské neylépe wygasiíowali; neučj, zdaliby se w Bohu nalézaly něgaké osoby, ne b y tn o s tj, ale dobrodinným i skutky od sebe rozdjlné ; n e u č j, coby bylo wlastnjm půwodem hřj.šnosti a pocházegjcj odtud bjdy našj ; neučj, zdaliby wyšsj tw orow é Božj s námi lidmi w ro zkošnau uw edeni byli čelednost, gak nám gsau ku prospěchu , a zdali se wšickui w p ů w o d n j mjře dokonalosti udrželi, a odpadli-li od Boha , zdali zhaubnym působenjm swýrn i nás se dotýkagj; neučj, gakby olowěk Boha, hřjchy uraženého, opět mohl smjřiti, a sprawedlnosti geho učinili za d o st; neučj, zdaliby Bůh wyslýchal prosby, gež zbožné srdce k trůnu geho posjlá; neučj, zdali pokolenj lidské na wyššj stupně dokonalosti se wypjuá, čili w gednostegném způsobu dokonalo sti zů stá w á ; neučj, zdali se gednau dowjme, gak wšickni lidé zde obcovvali, a že gim gak odplata, tak i trestowé sprawedliwě a podlé zaslauženj byli odm ěřeni; neučj plně a dokonale , w gakem stawu po swém odsud odchodu žiwi bude me, a zdali my zemřelým, a zemřelj nám spomá- hati m o h a u ; neučj w nižádném přjkladu wysost wšj mrawnj lidské d o b r o ty ; neučj, kterýb y způ sob úcty Bož j sám w sob e býl neylepšj; neučj, bylo-liby dowoleno, rozlučowati manželstwj, a kdy bychom powinni byli, žiwot naložiti pro dobré obecné; neučj, nalezagj-li se něgacj pramenowé, z nichž se zwláštnj Božj milosti k poswěcenj a spasenj dušj našich prýštěgj. T y a takowé wěci, gegichžto známost k ctnému a utěšenému žiwotu melice gest prospěšná, o kterýchž ale rozum ,sám .sobe ostawený, pro swau mdlobu, wětšjm djlem, neb docela mlčj, nám Bůh zauplna oznámili mú ze wzgewenj swém. Kam nepostačuge p řiroze ný rozum n á š ; co i neydůmyslněgšj mudřec na darmo zp y tu g e: to nám powědjti může Bůh; to ho dobrau wědomost i neysprostěgšj člowěk slo wem Božjm nabyti může. 4. Z g e w e n é náboženstvu] ale netoliko pro hogny swůg obsah a tagemné, rozum přesáhagjcj prawdy, nýbrž i pro vuelikau působ je j m oc swau za n eyd ra žS j g m jn o buď p o kla d. — Gak nule slyšjme, že swrchowaný pán nebe a země k lidstwu ráčil m lu w iti: wšecko hned naše zřenj k tomu seobracj. Dychtiwě taužjme zwěděti, které učenj wyšlo z u s t B c I j c h ; a hlásá-lise nám, s p il ným pozorem ge poslaucháme, a pečliwě chow áme xv schránce paměti swé. — Bůh gest s w rc h o waná maudrost, swatost a láska. CokoIiwěk[mlu"j, wše gest swatá, neomylná prawda. Gakož 011 sani \v sobě gest neydokonalegšj: tak též i to, což mluwiti ráčj, gest ney weyš d o k o n alé, a pro tož welnii aučinliwě progjmá wšecky dušewné moci naše. — Ostýcháme-li se w pochybnost b r a ti t o , což maudrý íiěgak ý, ctný a důstogný muž pronášj : gakžbychom o tom , což sám Bůh p ro n á š j, i w neymen.šjm pochybow ati mo h li? K dybychom i na w ýpowědi wěčné prawdy bezpečně spoléhnauti nem o h li: čj slowo by pak wjru u nás nalézti mohlo ? Bukogemstwj Božj sa mo gedino wjce wážj, a daleko gest mocněgšj, než sto giných ostrowtipných a z h lu b o k a dobytých prokazů a důwodů. Máme-li plnau gistotu, že to neb ono powěděl B ůh: darmo mudráci tomu na odpor mluwj, a wšj swau krasomluwnostj, a -výše mi gakkoli strogenými řečm i žádného z nás nerozpáČegj, žádného n ezw iklagj, žádnému božské praw d y ze srdce newylaudj. Srdce naše welnii nebezpečný gest mudrák, a druhdy přerádo proti prawdé se gežj, a nj pohrdá. Ale wšak poddáwá se, a tratj pýchu, tratj moc a ochotenstwj k od pornému odmlauwánj, zřegmo-3i gest, že to, což mu nenj wdělc, Bohem gest wyřčeno, Bohem weleno a ustanoweno. 0 prawosti náboženských učenj wždy máme býti neypewněgi přeswědčeni, poněwadž k to m u měřj, by úmysly a skutky naše zprawowaly, a k plněnj wšeho dobrého horliwosti, w připadagjcjch pak lopotách a ulrpenjch žiwrota útěchy nám dáwaly. Giží pak powrchu ležj, že nás w zachow áw ánj gich nic tak upewniti ne může, gako pomyšlenj, že to wšecko sám stwoíi- tel, sám půw od wšj maudrosti a praw dy n e o mylnyin slovvem swym potw rdil a zpečetil.__ \ y přirozeném náboženstwj každá praw da obzw láštnjim duw ody se p ro k a z u g e , d ů w o d y , kteřjž nesnadně se dagj p o c h o p iti, a pro muožstwj swé w paměti se nedržj. W zgeweném nábožen stwj ale gediným d ůw odem , sw ětlým , p o ch opitedlným a m ocným , totiž rukogemstvvjm N eyvryššjho , wšecky napořád praw dy přepew ně sto fcl’ Lidská řeč často chladné necháwá srdce naše : Božj slowo ale gest gako padagjcj oheň ; lidské slowo nenj wždy s to, b y tw rdé srdce na še ohlomdo : Božj slowo co b řitk ý meč ge p r o týka; lidské slowo nemůže wždy spokogiti s r d ce ^bolestj sauženého : Božj slowo mu ^ ž d y d r á liiie potěchy dodáwá , a sladkau naděgj ge p o s iluge. - Neyposléze s wšemožnau snahau se w a rugeme zlého, wjme-li, že Bohem gest zakázáno, a sneunawenau horliwostj chceme a působjme ilobre, g is to - h gest, že Bohem gest weleno. Ne spoléháme na zápowědi a přjkazy wlastnjho ro z umu ; nedůwěřugeme se mrawnjm prawidlům, od lulJ p řed lo ž en ý m ; nedbáme na rady i m au (,rých a přjzniwě nám nakloněných l i d j ; negsau ":,m k m 7sIi zákonowé lidské wrehnosti. An ale B uhm luw j, wšemocný wšeho swěta pán, w g e ruce Sest každý t w o r , a genž musj trestali, «lož nestřehau welem audrých a wšeswatých ge‘V ° wek;ni ; bogjme se, býti neposlušnými, a w ěr“e stogjme w powinnostech swých. 5. Nikdo pak se nedomnjwey, žehy zgew n á b o ž e n s tw j gen s p r o s tý m lidem sloužilo, a ne to lik é ž u čeným . Sprostj, neučenj lidé, gsauce ne způsobní k rozgjm án j, a nemagjce ostrého wtip u , cwičného saudu a hogné zásoby wšelikého urněnj , nemohau w střjc wycházeti wšelikému poblauzenj , a snadno přeškodnými powěrami nakwašeni býwagj. Pokud náboženské smysly swé na rozumo wánj stawj, neb na wážnosti uče ných zpytatelů : nikdý negsau gisti , že w prawdě gsau postaweni , a protož také náboženstwj swého bez tesknosti a s plným srdce poklidem se držeti nemohau. T oliko učenj Bohem zgeweného snadno ch áp a g j, pewnč se ho d r ž j , a plného upokogenj srdce nacházegj u wjře swé. Gimt tedy owšem zgeweného náboženstwj obzwláštuě gest potřebj. Ale i učeněgšjm lidem zgewenj Božj welice prospjwá. I£ nemalému gim slaužj potěšenj a užitku, w id j- li, že to, což přemyšlowánjm n a le z li, božským swědečtwjm gest doJjčeilo. Znagjce p r a w d y , swrchowanau maudrostj předložené, i přirozeným umem ge skauníati m o h a u , a wšeliké gich přemýšlenj Ijp se dařj. Čjm kdo gest wzdělaněgšjho ducha, tjm patrněgšj mu gsau meze rozumu , a tjm žádostiwěgi taužj po známosti téhož, což sic důležito, ale nad přirozenau schopnost geho gest. Zgewenj Božj lí čených lidj od wysokomyslnosti o d w o d j, a w potřebné cwičj pokoře. K do neylepšj wědomosti swé zw lastnj schránky rozumu swého čerpá, snadno se gme wypjnati w mysli swc. S taw jli wšak weškere náboženské wěděnj swoge na slowo Božj : njžj se w srdci s w é m , a Boliu powinnau wzdáw á cest. Zgewené naboženstwj sprostým i učeným společné , w p r o _ spešnau ge uwožuge ro w no st, a swazkem o b a polnj lásky ge wjže. ZnámOt posléze, že i n ey učencgsj lidé wždy předee gen lidmi zůstáwagj, že druhdy wšecka gich učenost zpupnému w z p jránj náružiwostj odolali nemůže, a že toliko slo v/o Božj na přjuié cestě a w přjslušné kázni ge zdržuge. 6. Aniž kdo namjtey , žehy n á s zg ew en j fíožj od u ž j w á n j r o z u m u o d w á d ě lo . — Newěřjt s le p ě , kdo zgeweného se držj náboženstwj. Nebo swědectwj Bož] neysilněg.šj gest důkaz p raw (l y , kdo ale na silné důw ody staw] w ěřenjsw o— ge: gasně zjrá očima mysli swé, a uwyká , žá dnému n ew ěřiti, leč w jry hodném u, a bez sil ných důwodů nic nenijti za prawé. Rozum ně-Ii sobepočjná, kdož lecos ne pro wnitřnj důwody, nébrž pro swědectwj wážných mudrců za prawé držj: Zagisté ten , kdož na Božjm swědectwj za kládá wjru s w a u , nižádnau ginau měrau rozum něgi gednati nemůže. ■ — K poznánj té předů ležité p r a w d y , že se Bůh w skutku z g e w il, a že to neb ono učenj w skutku božským gest w ý rokem , žádnýj n e p řic h á z j, leč gediué k d o ž n a pjna wšeclcu možnost rozum u swého, a w dlauhe a snažné se dáwá přemyšlowáni. Když se Časopis p . ICatol. D uch. V . 3 . 4 pak giž ugistil, že Bůh nadpřirozené swětlo lidstw u rozsw jtil, a že to neb ono učen] w skutku Bohem gest oswědčeno: tedy mu opět přemýšle li ijest, gakby zgeweného učenj k dobrým úmy slům a Činům , a ku potěšen] srdce swélio upotřebow ati měl. Může nad to wýše i ginák geště rozumu swého u ž jw a ti, pokud k tomu času, chu ti a způsobilosti má. Může totiž praw d y , i roz umem stižitedlué i Bohem zgewené, gako wšecky giné přirozené p ra w d y , bedliwě zpytowati; ty ale, kteréž přesáhagj pochopenj rozumu naše h o , může aspoň s ginými prawdami rownati, a p ř i tom spolu k tomu p ro h ljd a ti, že se s nižádnau ginau prawdau nepotýkagj, a že owšemgsau n a d ro zu m , nikoli ale proti rozumu. Může ko nečně od každé zgewené praw dy pochopenj a přjčinu b ráti ku wšelikým rozgjmánjm, to gest, mu že z učenj Bohem oswědčeného, uwyklým způ sobeni rozuíno\váuj, giné prospěšné prawdy wywinowati. Z toho gest zřegmo, že zgewenj Božj užjwánj rozumu netoliko nic n ep řek á žj, alebrž wolněgšj mu průchod č in j, a k němu wzbuzuae. Toliko té p ři tom opatrnosti gest potřeO t b j , abychom o náboženských wěcech rozumugjc e , nezatemňowali swědectwj Božjho, a a b y n a m gediný d ů w o d , gmenowité ten : .,To powěděl B ů h ,“ wjce platil, než wšickni ginj z rozumu wywáženj. K to rnu tež při tom bud prohledá n o , abychom zgewných učenj pro gegich tagemnau a rozum u nepostižitedlnau stránku nezamjta- l i , a nedáwali gim cizj smysl, wlastnj gegich p ř i rozenost měnjcj. Kdo nikdý zgewených praw d nedokazuge wlastnjm gegich důwodem, totiž tjm, že w skutku wyšly z ust B o žjch; kdo gich wždy toliko z rozumu w ážj, a nedagj-li se ro zu m ow ánjm n a le z ti, podlé ljbosti swé wykládá , a tak (Uauh.o krautj a přetw ořuge, až mezi nimi a pau ze přirozenými praw dami žádný neostáwá r o z djl : ten vrlastně pohrdá božským zgewenjm, a w přirozené náboženstwj ge proměňuge. P raw jli p a k , že přigjmá božského zgeweuj: tedy sám sobě gest na o d p o r, takowém u zgewenj mjsta dáwage, kteréž wlastné nic nezgewtige. T en a takowý gest z poctu o n ě c h , kteřjž se we školách rationalisté gm enugj, a nikoli w tom neblaudj , že rozumu užjwagj, nébrž že ho zle a nemotorně užjwagj. 7. Ani posléze tjm cena zgeweného nábo ženstwj se neum enšuge, že ge m n o h ý u čen ý z a m ítá , a negťden p r u n á r o d až p o s a w á d geho nenj ;p o w e d o m . Neb mnozj z učených, n áramnau magjce w srdci swém pýchu, nechtěgj p o zuati ohrady rozum u swého, nechtěgj wěřili, což wšickni ginj lidé w ě ř j , nechtěgj se od Boha ginau než přirozenau a obecnj cestau učili. O b o hacugj sice přirozené náboženstw j, a dokonalegšj způsob mu d á w a g j, nežli mělo za času S o kratesa neb Cicerona: ale berau to utěšené sw ětlo z božského z g e w e n j, darmo se pak honosjce, že se wylilo z wlastnjho rozumu gegich. Pakli * # kdo z u č e n ý c h , ač prázden gest zawilé pýchy a nesličných úmyslů , nicméně pohrdá božským zgewenj m : nesuďmež z to h o , žeby zgewená wj~ ra nebyla welmi užitečná, nýbrž že se onen uče ný m ý lj, a sice w hlawnj stránce lidského uměnj že nenj dosti oswjcen. Školská učenost mnohdy gest k a l, a negednoho giž na mysli schwátila, a wšecky giskry zdrawého rozum u udusila. MýIjt se i neydůwlipněgšj člowělc, stogj-li wtom d o m n ě n j, že přirozené náboženstwj samo w sobe dosti gest d o k o n a lé ; že nic wjce nepozůstáwá, cožby nám Bůh zgewiti m o h l; žeby nám Bůh raděgi byl dal dokonalegšj rozum, než obzwláštnj zg e w e n j; že se zgewená wjra po celém okrsku země rozšjřiti n e d á , ba že pro temnost swau ani rozumjna b ý ti nemůže. Mýlj se i neyučeněgšj m užow é, na totn-li stogj, že wšeliké powěry, ne motornosti, zlé obyčege a hřjchy, mezi wyznawači zgewené wjry se nacházegjcj, wT zgewené wjře magj kořeny sw é, a že naopak přirozené ná boženstwj nic zlého a newhodného ssebau nenese. Mýlj se i méně u č e n ý , p ro to -li zawrhuge zgewené náboženstw j, že mnohý p ohan, zprawuge se přirozeným swětlem rozum u, znameni tě byl ctným a blahým člowěkem. Neb powážitiby m ěl, že welebjce dobročinnosti zgewenj B o žjh o , nepraw jm e, žeby rozumenstwj nic neprospjwalo ; mělby tolikéž po saud iti, žeby se byl le n , kdož se zdokonalil swětlem rozumu, swětlem zgewené wjry dogista na wyššj stupeň dokonalosti wynesl. — Že posléze božské zge wenj až posawácl nenj rozšjřeno po wšech swěta wlastech, nemůže nám bý ti tliwno. Nebo Bůh znenáhla w ycházeti dáwá slunce praw dy swé, znenáhla pronárody země zw elebuge, a z m audrých přjčin weliká dobrodinj některým toliko lidem prokazow ati ráčj. Což se až posud nesta lo , \v prodleném čase státi se m ůže, a gistě se gednau stane. Dobře wšak znameneyme, že to liko prawé božské zgewenj po wTšj zemi n e n jro z šjřeno, že ale předce w.šickui národowé na něgaké božské zgewenj okazugj. Neb cokoli o Bo hu, o budaucjm žiwotu a o giných wécech za prawé d r ž j , nestawjt toho 11a důwody z rozum u wywážené, nýbrž na swedectwj Bohem w y n eiíené. Nikdet nepauugo pauhé přirozené n ábo ženstwj, nébrž wšickni národowé twrdj , že což weřj, Bohem gim bylo zgeweno. Gakýmby p rá wem náboženstwj swé za božské zgewenj poklá dali, newidj se mi skaumati : to ale mlcenjm pominauti nemohu , žeby se lidé wůbec na z g e wenj božské neodwoláwali, kdyby w skutku w e liká nebyla cena geho. Maudrý a dobrotiw ý Bůh by gistě n ed o p u stil, b y wšickni wšech wělců n á rodowé o zgewené wjře wysoce smeyšleli , kdy by w skutku prospěšná nebyla. Pakli i ona n a hoženstwj, kteráž w negedné stránce patrně b lu dná gsau, předce s něgakým užitkem se pokládagj za zgewenj B o ž j: tedy praw é a čisté zge wenj božské na neyweyš gest spasitedlno. 374 Pugediiánj k ' t ,1 ,• 3. Opatrnost pastýře duchownjho wzhledem .. poslednj wůle čili pořjzenj nemocného. Od D ra. Josefa Liboslaw a Z ieg lera, děkana G lirudjm ského. K zam ezen) nesw orno sti, om ylů, nenáwisti, různic, rozepřj a i škodliwých sauclů, kteréž w rodině pow stáw agj, pakli nemocný nespořádaw swé nxohowitosti um ře, pastýř duchownj nebez pečně nemocného, nezpom ene-li sám, 1 ) k časné mu wyhotowenj kšaftu powzbudj, djlem proto, aby nemocný prodlévvánjm nepozbyl potřebné paměti a sjly, djlem aby se pobožnému a spasitedlnému rozgjmánj bez překážky a wýtržnosti oddati mohl. Si morbus grayior, vel cum periculo fuerit, ægroto suadeat, u t dum integra men te est, rem suam omnem recte c o n stitu ât, ík te stamentům faciat. (Rituále Romanům, T it. Y. cap. IV. ■§. 16.) Důležitau powinnost kšaftu připomjna du chownj nemocnému 2 ) se wšj opatrnost) a šetr nost], aby h o , mluwě o nestálosti žiwota, škodliwě nepoděsil, a tjru uzdrawenj neobtjžil, alebrž zbawuge ho strašného p řed su d k u , gakoby smrt po kšaftu tjm gistěgi následowala. Nakloniw ho k dobrém u aumyslu, wede ho 3 ) k powinnostem sprawedlnosti, lásky a slušno sti, gichžto při kšaftu bedliw by ti má. Napotnj. ná ho, aby zaprawil, komu co dlužen, — si cjuid liabet alienum, restitu a t, (Rit. Rom. Tit. V. cap. IV. §. 1 6 .); nahradil, čjm komu ukřiwdil, pod né~ gakau zámjnkau zadost učinil, čjm komu w t a g nosti zawázán, má -li snad děti nemanželské, aby na ně pamatowal; čjm kdo c h u d š j, přjbuzněgšj, hodněgšj a zaslaužilegšj, aby se mu tjm a u trp negš jm a dobročiunégšjm prokázal, zwláště pak aby nuzným přátelům a wěrným služebnjkům a u čiuliwau lásku odkazem progewil. T éto p o w in nosti wýslowně uČj pjsmo swaté. Sirach dj (XIV, 13.) : „Dřjwe nežbys žiwot dokonal, učiň dobře přjteli, a podlé možnosti swé podey ruku, a dey gemu,“ Swatý Pawel pak w l . epištole k T i m o teowi Y, 8. p j š e : „Gestli kdo o swé, a zwláště o domácj péče nemá, zapřel wjry, a gest horšj, než uewěřjcj.“ P raw du tuto uznali též pohané, mezi nimiž se progewil Seneka (L. 2. epist. 78.) : „Uti coena peracta reliquise circumstantibus di~ viduntur, sic peracta vita aliquid porrigitur his, (|ui tolius vitse ministři fuissent.“ 4) Mjnj-li nemocný část swé mohowitosti za spasenj duše swé na mše swaté odkázali, kteréžby se djlem po geho smrti odslaužily, d jle m w e y ročně četly, neodporuge dúchownj geho nábož nému citu a swobodné wůli, an se pauhowolnost směgjcjch se dědiců za dědictwj sebe wynósnegšj málo kdy pobožnau pam átkau odměnj. „Kdo shromaždůge s ugmau duše swé, (prawj Sirach XIY, 4.) shromaždůge giným, a w statku geho lnulau ginj rozkoš prow ozow ali.“ Založenj vvey- ročnjch mšj swatých. obnowuge pobožuau památ ku zakladatelowu, kteráž ginák se zwukem zwonů po poh řb u pomine, a dopomáhá mnohému zpráw ci duchownjmu skrowné nadanému kpohodlněgšjmu wyniknutj počestných po třeb , gež dobro myslným a uznalým osadnjkům powážiti slušj; nebot „kdo boguge kdy (ptá se učitel národů 1. lio r. IX, 7.) swým nákladem ? kdo štěpuge winici, a owoce gegjho negj ? aneb kdo pase stádo, a mléka od stáda negj ?“ — Ad remedium animae su?e pro facultatibus, quod in Domino ei placuerit, oegrotus disponat. (Rit. Rom. Tit. V. cap.IV. $. 16.) Nikterak ale duchownj 5) kw lastnjm uužitku odkaz nelau d j, aby se nezdál chtiwým a lakomým býti. Omnis avaritiee nota caveatur. (Piit. Rom. Tit. V. cap. IV. §. 16.) Aniž si nedowolj, odkaz na wýročnj mše sw até, neb kostelnj fundacj, pakli gj kostel přjliš nepotřebuge> p o n a w rh n a u ti, obzwláštně kdyby byla na ugmu chudým přátelům. Aby patrnau předešel ltřiwdu, kteraužby ne mocný přátelům neybližšjm ze zlosti a z odwracené mysli kšaftem učinil, hledj duchownj 6) ne mocného s přjbuzným i laskawě smjřiti, a předstawj m u , že gest hřjch, chudé přátely znenáw isti, ze msty, aneb gakékoíi giné přjčiny opominauti, a swé gměnj kg ich škodě ua fundacj odhodlati. Gestit záslužněgi, oči swé obrátiti na chudobu a opuštěnost přjbuzných, a k srdci swemu připustili slowa Páně : „Milosrdenstwj chci, a ne oběti.“ (Mat. IX , 13. Ozeáš VI, 6.) Takto smeyšlel sw. Augustin, an psal (de vita Clericorum Serm. 5.): „Quicunque vult exhaereditato filio hseredem facere ecclesiam, quserat alterum, qiů suscipiat — non Augustinum, inimo D e o p r o pitio nullum inveniet.“ 7) Co se křestanských a zákony zemskými scbwálených odkazů dotýče : radj, geli požádán, k ústawu pro chudé, kdů ch odu skolnjmu, k domu iuvalidskému a sirotčjmu , ke špitálu, ke škole městské a w esnické, na oděw, o b u w , strawu a wychowánj chudých a opuštěných d ětj, aby se řemeslu 'wyučily; na kaupi a rozdáwánj lidem m o dlicjch, wzděláwacjch a užitečných k n ěh , na o Šetřenj chudých, kteřj se na cestě rozstůnj, k p o d porowánj nuzných, kteřj se žebrati stydj, ku p o moci a na wyhogenj chudých nemocných. rI a kowé odkazy ku prospěchu bližnjch směřugjcj zachowagj památku zakladatelowu lépe, nežli cest uj slaupowé. Čemuž přiswědčuge Jonas, biskup Aurelský, de luštit. Laic. L. 3. c. 15.: „Sancta mater Ecclesia pro defunctis suis non solum sacrificia altaris, sed etiam quascunque alias eleemosynas offerre consuevit; unde et quotidie pro eorum s p ir itib u s , qui res suas obtulerunt Deo, offeruntur Deo sacriíicia, &: multifariae supplica— tiones, atque orationes, hospitum receptiones, &: pauperum recreationes, captivorumque redem ptiones, et alia inuumera adjumenta.“ Aby mrzutostem a pomluwám zpráw ce duchownj ušel, swau osobu a auřad neposkwrnil, a se nemocnému w podezřelost neuwedl, 8) do skládán] kšaftu a do rozsuzowánj, kdo z přátel wětšjho odkazu hoden, se nenrjchá, a se za rádce newtjrá. Negsau-li wšak rozumuj a bezpečnj znatelé zákona zemského p řjto m n i, kteřjby kšaft zhotowili, a nem á-li nemocný sám náležité powědomosti, udělj mu 9) duchownj potřebného ponaučenj. Předkem na tom záležj, aby w kšaftu wšecko srozumitedlné, gasné a určitě wysloweno bylo, aby žádná pochybnost a hádka o smysl slow ne~ powstala. Načež musj kšaftugjcj pozorow ati wšecky náležitosti, gež kniha wšeobecných zákonů městských předpisuge; nebot podlé §. 6 0 1 ., gestli kšaftugjcj gedinau z předepsaných , a ne w ýslowně pauhé opatrnosti pozůstawených náležitostj opomine, gest progewenj poslednj w ůlenepla tilo ; kteráž aby platnosti nepozbyla, gest třeba, zwláště následugjcj zákony wěděti a ostřjhati. §. 553. Ustanowj-li se w poslednjm pořjzénj dědic, slo w ek šaft; ob sah uge-liale w so b ě genom giná nařjzenj, slowe kodicil. 565. Kšaftugjcj musj wňli swau určitě, nikoli pauhým poswědčowánjm na ponawrženj sobě u čin ěu é, gsa swýcíi smyslů úplné mocen, srozw áženjm a s o p raw d ow o stj, bez nucenj, bez podw odu a bez podstatného omylu pronesti. §. 556. D okáže-li se, že progeweuj poslednj wůle w stawu zuřiwosti, zblázněn], tuposti smy slů, aneb opilstwj se stalo, gest neplatno. §. 569. Nedospělj (giniž geště čtrnácte let n e nj, (§. 21.) kšaftowati nemohau. Nezletilj, kteřj osmnáctého ro k a wěku Swého geště nedošli, m o liau genom austně před práwem kšaftowati. Po ilogitj osmnácti let může poslednj wůle bez dál— šjho obmezenj pronešena býti. §. 570. Omyl podstatný kšaftugjcjho činj p o řjzenj neplatné. Omyl pak gest podstaten, když kšaftugjcj chybj w osobě, které chtěl něco odkáza— ti, anebo we wěci, kterau chtěl odkazati. §. 571. Shledá—li se, že osoba, kteréž bylo něco odkázáno , anebo že wěc odkázaná gen ne náležitě nazwána aneb popsána b y l a , pořjzenj gest plátno. §. 577. Kšaftowati se může kromě práwa a nebo práwně, pjsemně aneb a u s tn ě ; pjsemne ale se swědky aneb bez swědků. 578. Kdo pjsemně a bez swědků kšafto wati chce, musj kšaft aneb kódicil wlastn] rukau psáti, a wlastnj rukau swym gmenem podepsati. Poznamenánj dne, roku a mjsta , kde se poslednj wůle děgě, nenj sice potřebno, gest ale k u w a r o wánj rozepřj radno. §. 579. Poslednj gitié osoby psáti d á , psati. Pak musj před z nichž neyméně dwa wůli, kterau kšaftugjcj od musj wlastnj rukau pod e— třem i schopnými swedky, pospolu přjtom ni by ti m a - gj, tu pjsemnost gakožto swau poslednj wůli potw rd iti. Konečné magj také swědkowé buďto ■wuitř , aneb zew nitř, wždycky ale na spisu samém, a nikoli snad na obálce, gakožto swědko\vé poslednj wůle se podepsati. Obsah kšaftu swědkowi wěděti netřeba. C §. 580. Kšaftugjcj, který psáti neumj, musj negen náležitosti, předešlým paragrafem přede psané, pozorowati, ale i mimo to mjsto podpisu znamenj swé ruky, a sice u přjtom nosti wšech třj swědků wlastnj rukau přisaditi. K ulehčenj stá lého důkazu, kdožby kšaftugjcj byl, opatrnost to mu chce, aby geden ze swědků ginéno kšaftugjcjho gakožto gména podpisowatel přisadil. 581. Neumj-li kšaftugjcj čjsti, musj tu pí semnost od gednoho swědka u přjtom nosti dru-" hých dwau swědkůw, kteřjž obsah nahlédli, sohě přečjsti dáti, a potwrditi, že ten obsah podlé geho wůle gest. Pjsař poslednj wůle může we wšech přjpádnostech spolu swědkem by ti. §. 582. Pořjzénj kšaftugjcjho, w němž se 11a něgakau ceduli nebo pjsemnost odwoláwá, má gen tehdáž aučinek, geli takowá pjsemnost wšemi ná ležitostmi ku platnému progewenj poslednj wůle potřebným i opatřena. Kromě toho mohau se ta kowá od kšaftugjcjho oznámená pjsemná pozna menán) toliko kw ysw ětlenj geho wůle obrátiti. §. 584. Iíšaftugjcjm u, kterýž náležitostj k pjsemnémů kšaftu potřebných pozorow ati nemů- o pastýřské opatrnosti w zh led em pořjzenj. 38t že aneb nechce, gest swobodno austnj kšaft u ilělati. §. 585. Kdo austně kšaftuge, musj o p raw clowě swau poslednj wůli progew iti před třem i schopnými swědky, kteřj pospolu p řjto m n i,a k u potwrzenj schopni gsau, že se w osobě lcšaftugjcjho žádného podw odu neb omylu nesběhlo. N enj sice p o tř e b j, ale gestií opatrno, aby sw ědkowé buďto wšickni s p o lečn ě, aneb geden každý pro sebe k ulehčenj paměti progewenj kšaftugjcjho buď sám poznamenal, aneb co neyspjše mož no poznamenati dal. §. 586. Austnj poslednj pořjzenj m u s j, aby wmoc práwa wešlo, na žádost každého, komuž na tom záležj, srownáwagjcjm se přjsežným w y řcenjm třj swědků, anebo nem ůže-li geden z nich giž wyslyšen býti, aspoň ostatnjch dw au se p o twrditi. 587. Kšaftugjcj může také před práw em pjsemně aneb austně kšaftowati. Pjsemné p o ř j zenj musj kšaftugjcj aspoň wlastnj rukau p o depsati, a práw u osobně odewzdati. Práwo má kšaftugjcjho na to, že geho wlastnoručnj podpis přisazen býti musj, pozorná učiniti, pak pjsem nost práwně zapecetiti, a na obálce poznamena ti, čj poslednj wůle w n j obsažena gest. K gednánj tomu musj protokol z a w e d e n , a spis ten proti wystawenj listu přigjmagjcjho práwně u ložen býti. §. 588. Chceli kšaftugjcj swau wůli austně progewiti, má se progewenj do protokolu wepsa1i, a ten rowně tak, gak se w předešlém o pjsemnosti prawilo* zapečetěný uložili. 591» Audowé duchownjho řádu, ženské a mládenci pod osmnácti lely, Lezsm yslnj, slepj, hlušj aneb němj, pak ti, kdož gazyku kšaftugjcjlio nerozuměgj, nemohau swědky poslednjch pořjzenj býti. § .5 9 2 . Kdo pro přečiněnj p o d w o d u , aneb giné nepraw osti ze chtiwosti zisku odsauzen by), nemůže za swědka polřebow án býti. §. 593. Kdo křestanského náboženstwj newyznáwá, nemůže poslednj wůli křtestanowu doswědčiti. 594. Dědic aneb odkazownjk (legatarius) nenj wzhledem pozůstalosti sobě odkázané schopným swědkem, a nápodobně gelio chot, rodičowé, děti, bratřj, sestry, aneb osoby w tém že stu pni sešw agřen é, a lidé domácj w platu stogjcj. Pořjzénj m u s j, aby plátno bylo , od kšaftugjcjho wlastnj rukau psáno, anebo třem i od dotčených osob rozdjlnými swědky potwrzeno býti. §. 595. Odkáže-li kšaftugjcj pozůstalost tomu, kdož poslednj wůli pjše, aneb gelio manželce, dě tem, rodičům, bratrům , sestrám, aneb osobám w témže stupni sešw agřeným : musj takowé pořjzenj způsobem w předešlém {>. dotčeným wšj po chybnosti zbaweno bý ti. §. 597. P ři poslednjch pořjzenjch, kteráž se dělagj na plaw bách a w m js te c h , kde m or aneb giué podobné nákažliwé nemoci p a n u g j, gsau také audowé řádu duchownjho, ženské a mláden ci , kterým ž gest čtrnácte l e t , platnj swědkowé. §. 598. Iítě m to swobodau obdařeným p o slednjm pořjzenjm gest toliko dvvau swědků tře ba , z ni cliž geden může kšaft psáti, Při nebezpečenstwj nákazy nenj p o tře b ], aby oba p o s p o lu přjtomni byli. 599. Za bě aneb nákaze řené pozbýwagj 10) Stnj-li šest měsjců po skončené p la w poslednj wůle sw obodau obda platnosti. pak duchownj nemocnému kšaft sám n a p s a t i? Aby dědicowé pobožným i odkazy nebyli obtjženi, bylo neywyššjmi nařjzenjmi ode dne 4. zář] 1771. (cjs. lcr. G ubern.w Praze. 23. zářj 1771.) 25. čerwence 1772. a 26. srpna 1804. weškerému swětskému i řeholnjm u duchowenstwu, i w n e y wětšj nauzi, když se žádného giného dopjditi nelze, kdožby čjsti a psáti u m ě l, za p o w ě z jn o , cizj kšaft w yhotow iti sub nullitate actus, proto že kdyby se někde p řih o d ilo , žeby n ik d o , kromě pijtomného duchow njho, neuměl čjsti a psáti, umjragjcj, m á-li geště tolik času a sjly, že ducho wnj mu swau poslednj wůli do péra řjkati může, mnohem s n á z e , aneb aspoň práw ě tak čerstwš swau poslednj wůli před dvvěma počestnými mu ži, byt psáti neum ěli, progewiti, pročež austnj kšaft, testamentům nuncupativum, učiniti může. Z tétéž přjčiny gsau také w dotčené nauzi wšiclcni řeholnjci (nikoli wšak duchownj swětštj) ku swědectwj kšaftownjmu neschopni, práw o gich new yslechne, kšaft od duchownjho zhotowený gest zrušen, a kšaftugjcj galco decedens ab intestato powažowán. T ato nařjzenj wšak pozbyla swého aučinku ^všeobecnými zákony městskými 1. Cerwna 1811.: a) Poněwadž nimi wšecky na předm ěty to ho všeobecného práwa městského se wztahugjcj zákony a zwyklosti wyzdw iženy byly; na takow ý předm ět ale wzlahuge se gistě nařjzenj ode dne 4. zář), 1771. a 25. čerwence 1772. o platno sti a neplatnosti kšaftu gednagjcj; b) Poněwadž kniha wšeobecných zákonů městských ztýchže politických nařjzenj, kteráž kšaft třetjho, od duchownjho zhotowený, gakož to neplatný zamjtagj , částku pod gistýóň wýmjnkami geště dále za platnau uznáwá , žádné zmjnky o druhé částce nečinjc; c) Poněwadž naše kniha zákonnj nikde, kdež o pjsaři kšaftu m lu w j, duchownjch newylučuge, anobrž §. 597. a 598. prawj, že p ři kšaftech šwobodau obdařených, na plawbách , a w čas moru a nákazy, kdež i řeholnjci platnj swědkowé gsau, geden z potřebných toliko dwau swědků kšaft psáti může. Gindy b y li, nápodobně w neyw ětšj nauzi,in času summ® necessitatis, řeholnjci, ne wšak dn- chovvnj cjrkewnj , za neschopné lcu swědectwj kšaftownjmu prohlášeni. Nowá wšak kniha w šeohecných zákonů městských toliko prawj (§.591.), že audowé duchownjho řá d u nemohau swědky poslednjch pořjzenj b ý t i ; nebot podlé §.597. p ři poslednjch p o řjze n jch , kteráž se dělagj na p law hách a w m jstech , kde mor neboli podobné n á kažliwé nemoci pan u g j, gsau také audowé řádu duchownjho platnj swědkowé. T ato wýmjnka wšak newztahuge se na přjpadnosti, kde nebezpečenstwj prodlenjm roste. Gakého pak práw a gsau aučastni řeholnjci, kteřj pastýrstwj duchownj prow ozugj? — Cjs. král. nařjzenj ode dne 20. máge a 2. cerwna 1785.. p r a w j: „H eh o ln jci, duchownj z p rá wu prowozugjcj , nepřipauštěgj se za swědky austnjho kšaftu. Byl-li wšak řeholujk papež ským brévem řádně sekularisow án, nesmj sice kšaft p sáti, ale může kšaftu giž psaného, gako swětský kněz, platným swědkem býti. Spogenost tohoto c. k. nařjzenj s weyš uw edenými zákony a s sebau samým nezdá se w mezjch wýkladu pauze poučowacjho ležeti. Gsnuc spogeno se wšeobecnými zákony městskými, m u sj takto wyrozuměno b ý t i : lleholnjk , duchownj zpráw u prowozugjcj, kterýž náležitě nenj sek ulariso w án , nemůže ani austnjho, ani pjsemného kšaftu platným swěd kem b ý t i , poněwadž § .5 9 1 . knihy zákonnj w tom ohledu mezi austnjm a pjsemným kšaftem, Časopis p , lC alol. D u c h . V . 3< í> mezi autly řád u d u c h o w n jh o , kteřj na winici Páně pracugj a nepracugj, žádného rozdjlu nečiuj. W ym jniti se moliau onino řeholnjci, kteřj w Uikowé saustognosti dosazeni b y li, že podlé politických nařjzenj nemohau giž gako audowé řádu neboli kláštera powažowáni b ý ti, to gest: kteřj íí'ií p řed 2 5 . březnem 1 8 0 2 . w pastýrstwj duchownjm ustanoweni b y li, a se na prowolánj sobě učiněné progěwili, že we zpráw é duchownj setrw agj, a se nikdý do swého kláštera wrátiti n e c h tj, gakkoli náležité sekularisacj nedosáhli; djlem p r o to , že s takowými řeholnjky naši zákonowé (ode dne 2 . dubna 1 8 0 2 . I I . n. 1 0 . , 15. řjgna 1803. wšeobecn. 573.) gakožto s kněžjmi swětskými zacházegj, djlem proto, že při nich zákonná přjčina o d p a d á , žeby pobožné odkazy swéinu řádu obmeyšleli. Někdegšj řeholnjk ale, ná ležitě sekularisowaný, necht gest pastýřem ducho wnjm, nebo nenj, muže gak austnjho,tak pjsemnébo kšaftu swědkem býti, poněwadž se podlé nařjzenj cjrkewnjtnu duchownjinu rowná, gehož kniha zákonnj od swědectwj nikoli newylučuge. Znage a ostřjhage zákony zem ské, a šetře swědomitosli a opatrnosti, učinj pastýř ducliownj zadost swé powinné lásce k nemocnému a gelio dědicům, a ubránj se wšelikým wýčjtkám stran n o sti, tauhy po wlastnjm zisk u , a neslušné w ijraw osti; zamezj škodliwé různice, odpor, nenáwist a sw áry , a založj mezi přjbuzným i spok o g en o st, přjchylnost, tichost a blaž jej swornost. j. W eliký djl Ewropy skrze pohlavvj žen s k é , zwláště z kmenů knjžecjch pošlé, na wjru K rislow u obrácen byl. *) Od Františka Aloysia W a c k a , král. česke společnosti nauk c le n a , a dčkana w Kopidlně, „Ce fu r e n t des fe m m e s , q u i fa is s a n t servir à leur religion les charmes cle leur sexe , plačees sur des tr o ncs et a ttira n t au christianism e leurs épctuæ, rendirent une grande p a rtie de V Europe chrétienne.“ E ssai sur le c a ra c te re , e t l ’ e sp rit des les m oeurs F em m es, —- parM « T h o m a s de 1’ A cadem ie F ra n c o ise. * * ) L Užasnauti musj člowék, rozgjmage sw rch owanau prozřetedlnost Božj, kterážto wšemožnýck užita p ro s tř e d k u , aby w jru w Jezjse Krista, geliknž w n ižá dn ém gitiém nenj spasen j, (Skutk. apošt. 4, 12.) na tomto swětě co neywjce r o z - *) D o b ro m y sln ém u č te n á ři.p o g e d n á u j t o h o t o , a z u a te li c jrk e 'vvnj h isto rie n e b u d e třeb a tu to p řip o m e n a u ti, ze, co w n e m o ženském pohlavvj ř e č e n o , přjsně to žádal geho p řed m ět a p řiro z e n é d o w o z o w á u j w elm i d ů lež ité W ec i, kteráž se vr něiji pogednáw á , gak ze z k u š e n o s ti, h is to r ie , dušeslow j, tak i ze základojch d u c h o w n jch a těle sn ý ch p o w a h p o h la vrj téh o ž , genž tak m o cn ě p řisp ě lo k rožS jřenj křesťanské cjrkw e. N estane se ted y snad spisovvateli g eh o o n é n e lib o sti, aby od k o h o s za tu to sw au d o b ro m y sln au litc ru j p rá ci u e laskaw ým p o stra a n jm w zezřen jra b y l stjh á n . —— — **) T ře tj w y d á n j to h o to ducha p ln é h o sp isu — ■ w e W jdui u p. Jana z T ra ttn e rn r . i 7 7 3 . — šjřila. Kdo cjrkewuj historii skumným čjtá d u chem , nabýwá zagisté této p řesw šd če n o sti, a tul i očitě sh led áw á, kterak neskonalá maudrost Božj i ženského charakteru k tomu ráčila použjt i , by náboženstwj křesíanské po mnoha kraginách swěta tohoto 'vtelice se rozmáhalo. Wšecky wlastnosti ducha a srdce , gimiz krásné po hlawj w y n ik á , gakož i přirozené gemu smyslné wnady staly se mocnými prostředky k dosaže ní téhož welikého účele ; — ta k ž e \v p ra w d é řjci se může: Kd e hor y nepř emo ži te lný ch překá žek p r o t i ivjře K r is to i ve se s t a w ě l y , •— tam ge b oh om ys lná žena■o d s tr a n il a . — — Sama sebau namítá se tuto otázka : G akétakowýchto welikých účinků hlawnj příčiny byly? — I nalezáme negedněch, an wěc tuto bystře zpytugeme. — a) T řj welikomocnj podnětowé a pohnutk působili od gak žiwa na zwelebenj m ra w ů , na blahost wlasti a na skwělost n áb o žen stw j: domáené c t n o s t i , vveřegné p ř jk la d y a panugjcj ton, — a to tré nalézalo se zwláště w rukau pohlawj ženského, wýtečnau službu pow ždy člowěčenstwu prokazugjc. — Prwnj’ základ k mrawům w prwnjm záležj w ych o w án j, a prwnj wychowánj obyčegne od matky půw od má. Moc dobrých přjkladů gest weliká a wše zanjmagjcj m o c ; gakož , tomu na o d p o r, skutkowé opět nepřjkladnj m r a w n o s t lidskau hubj a kazj. „Se wšj swau wýniluwno- slj, — praw il druhdy w eliký Chrisostorn — ne lze mi g e s t , na sluch posluchačů mých tak p ů so Jjiti, gako nádherný oděw gediné žeiiské oči djvráků gjmá.“ Když tón ctnosti damácné a we~ řegné okresy proniká a o p a n u g e , tut si zemstwo dobrých měštanů slibowati může, a tu i wjřa k ře sťanská, gelikož wšeliké krásné ctnosti neysilněgfij p o d p o r a , lidstwu welice přjgemna gest. *) Patrnot.musj člowěku b ý t i , g e iiž w ě c tu to sk au m á, proč wjra K ristow a za rozšjřenj swé žen skému pohlawj tak mnoho má děkówati. — b) Dlužno wšak tuto dále tázali s e : K terak se stáwá, že swaté Ewangelium zwláště srdce ženské tak silně gjmá a ro z n ě c u g e , že pak gemu zcela se obětugjc, wšecko rádo podniká, wšecko činj a snášj pro rozšjřenj geho? — Nahlédámeli hlaub w předm ět t e n t o , shledáme zagisté , že na cil pohlawj krásného, mnohem útlegšj a h lu b šj, než geg mužowé progewngj, přewelice účinlaige božsko-lidský charaktér welikomyslnosti, lásky, m jrn osti, d o b ro ty , s a u trp n o s ti, suášeliAvosti, trpěliw osti a t. d. našeho Spasitele , a že poznawši azam ilow aw ši geg srdce gegich, s n ey stálegšj wěrnostj a láskau pak mu oddáno gest. Takt gsau se nábožné ženy a přjtelkyně Kristo wy i při geho smrti i po smrti p ro u k á z a ly : an w sljuu tehdáž wěrnost a láska apoštolů k Mi *) W R elig io u s - n u d K ircheufreutitl Seíte 8 3 5 . v. J. 1 8 2 8 ? 2 te r R and stru gegich stála. — Když protestantský bohomluwec Niemeyer we swé biblické karakteristice o apoštol jch p r a v j : že duch a žiwot , genžto ze wšech slow Ježjšowých se gewil , že velikom oc nost řeči g eho , pronikagjcj i v š e c k y vnitřnosti d u še, nemálo k tomu přispěly, že s chwalilebnau ochotnost) následovali takého Muže-, ač počá tečně nebylo 1o hned swěllo ro z u m u , nebyla to hned s v r c h o v a n á přeswědčenost ducha , alebrž v jc e gakás dobrosrdečnost, k dobrému ráda se pTichylugjcj, a v p r a v é m poznánj Boha po pra v é maudrosti ta u žjcj: tjm wjce to o ženském pohlawj p la t j , kteréž božskému Spasiteli svému věnow alo swé srdce, na něž sw rch o v an á láska — ' K ris to v a , a v š e c k y ostatnj geho překrásné ctno sti velikom ocně ú čin k o v aly gsau. A když pak i gegich srdce autlau k němu láskau pogata byla, gakéž toliko ženské srdce sch op no; když přesladké u v j ř e v něho blahosti pocjtily : roznjtiJi se gegich přeblazj cito v é lilo tak m o c n ě , že i s ginými zdjíeti tuto blaženost swau, a s Kri stem , gediným a přehoguýni gegjm prame n em , gich seznám ili, gediná byla taužebnostge gich. — T u d y t se stalo , že spanilé duše pohlav j téhož, s v jr a u swau w Ježjše Krista a s swatým citem lásky přirozené v n a d y spogugjce , i neysurowěgšj srdce mužů slastně v z d ě lá v a ly, zjskagjce gich Kristu, a přinášegjce v jř e swé v něho gakožto obět v šecku tuto swau šlechetnau snažnost a usilovánj. Tehdáž lo b y lo , an krása ž e n s k á , wýtečnau mrawnostj a zbožnostj geště sličněgšj , rozkazowala mužům , genžto íifistni byl i w této sivé podrobenosti, n w e l i c i tv z d á n i i w é sla bos ti swé. *) Před gegicli g jm awým, kauzedlným hlasem diwokost kořila se, oogich slowa aučeuj gako Božská wěstba powažowány b y l y ; a když gistý spisowatel doličuge, že od mnohých náboženstwj Iíristow o za krásné •nnjuo a wděčně přigato bylo, prolo že krásná ge zwístowala «sta : seznáme, že se od praw dy neu chýlil, au wěc tuto a ducha wěku onoho ne stranně posnzugeme. — c) Z toho, co až dotud řečeno, ponékudž též plyne, proč ženské pohlawj každého wěku wětšj progewowalo horliwost při obrácenj lidu, než p o hlawj mužské, k čehož úplněgšjmu doljčenj geště iiásledugjcj myšlenj tuto stůgtež. Sličné pohla wj, swědomo sobě slabosti swé, mnohem pew ně»i, než mužské, swatých mjněnj se přidržuge, nowau podporu pro duši swau w n ich nalezagjc, gnkž w ýborný gamialog neboliž znatel powah ženských, učený p. Thom as doswědčuge ; — mno hem žiwěgšj a tkliwěgšj obraznost ženských b y wá silněgi rozněcowána předměty, genž nade wši prjrodu, a mnohdy i nad óbyČegné meze rozumu *) T ak pjse dûm y slu ÿ T h o m a s w e swém sw rchu u\vedeiiém spisu 11a str. 2 1 1 * : ?VC’ est M o rs, que la b e au té e m b e llie par les m oeurs , c o m m a u d o it aux h o m m e s , h e u re u x d mro asservis , e t grands dan? le u r fa ib lesse iiC - lidského se pow ýšugj, gakýchže předm ětů wjra křestanská dosti do sehe obsahuge ,• *) — přesw ědčenost we wěcech náboženských u mužů wjce spo léhá na skaum ánj, u žen ale wjce na citu záležj, a tento, gakž známo , onoho mnohem gest účinliw ěg šj; — pohlawj ženské powažuge wjru Kristowu, lxtey'áz tu to iwš ev yyrownáivú, gako swau ochranitelkyni a neysilněgšj podporu mdloby swé proti přesilné moci mužské, — a za wšemi těmi důwody pak ze wšj duše swé a ze wšj sjly se s n ažj, aby wjra ta po wšech z e m jc h , gelikož i wšady gegj pohlawj žige, roz.šjřena byla. Prawdiwé tedy gest heslo, genž pogednánj tom uto w čele stogj : ,-Žeity to byly, gen žto vuncidy swé. podrobugjce nábo že nst wj vu službu, a sedjcena stolcjch knjžecjch, m a n ž el ů s w ý c l i w j ř e Kristow ě z js ka ly , a na. tu té ž w j r u w e l i k v djl Ewrop v o b r á t i l y Na ginem mjstě dokládá tentýž spisowatel: „Duch náboženský učinil ze žen poslaupne mučedlnice, apoštolkyně, re k y n ě , a pak i bohoslowkyně a mistrině w libomudrctwj.“ **) — * ) H rabě S le rn a u w ř jš i něm ecké, genž u e d áw u o od p ad l o d cjrkw e n a šj, a tudjž o p u stiw p ram en žiw o ta ke k alným potůč k ům o b rá til se, zenskau o b ra z n o st w h o d n e p řip o d o b n u g e k s o ie M em u o u o w e. .,G e d u o h o to lik o g a rn jh o p ap rsk u gest tře b a ,íl w ece, ,,a h n e d w ydáv/á ze sebe z \v u k y .4‘ — O gegich P h y s io g n o m ic e d okládá : ,,S ie ist ih n e n thUtig u u d leideud im Iiohen G rade eigen. Sie e n trä lh s e ln , durchschauen, sic h te n m i t S c h lan g en b lick ; ih r G eist fasst sch n ell, um schnell z u b e n ü tz e n , w ie das B ren u g las ; n u r g ieb t es o ft B randfle cke und A sch e .“ W . gelio d ů w tip n ý spis : Das goldene K a lb . 4 T lie ile . — ) L ’ esprit re lig ie u x — il a fait to u r - a to u r — les fern- ď) Gestit zwláště u ženského pohlawj n a d obyčegnau účinliwost krozšjřow ánj w jry k ře s ta n ské w zqmjch sewernjch znanienati, proto že tam pohlawj toto od mužského nenj tak přjsně odlaučeno , gako w kraginách wýchodnjch a w a s ia tclcých wůbec, kdežto nemagjc dowoleno užjwati nižádné weřegné sinuži pospolitosti, k WěČnému takoměř žaláři odsauzeno gest. U starých náro dů tato geho odlaučenost od weřegného ž iw o b y tj zákonné byla nařjzena, a w přemnohá wýchod njch a polednjch zemjch gestit až po su d ; kdež pak owšem žena málo může na obecenstwo a m ra wy geho působili. *) Ginau wšalc twárnost wéci té w zemjch západnjch shledáwáme, kde ženské u wětšj wážnosti stogj , kde u weřegné s muži p o spolitosti žigj, a we wěku střednjm takoměř sam ogediné wzdělawatelkyně pohlawj mužského byly* mes m artyres, a p ô tre s, q u e rrie rs, e t a fin i par le s re n d re th é o logiennes e t savantes. — Že g iu ý F rau cau z, gm énëm S e gur, w še to to ženské to lik o p ric jlá sla b o sti, čili gich d u chownjm. w adám , írá n s k é h o , t . g . le h k é h o ducha p řito m p rogew uge. „ Ž e n y , -w ece, w ždy c h tě ly gen se stk w jti ; na p očátku křesťanstw j sly n u ly gako m u céd ln ice, w ta k n a zw an y ch k řižow ých w álk ách gako rek y n ě se vvýtecné u č in ily ; a když k d o b y tj slá w y gine giž n e b y lo c esty , xic.enostj a lite ra tu ra u snažily se o sla w iti.“ — *) S lyšm e, co p . T h o m a s w g e n iá ln jm spisu sw ém o to m p ra vvj, na str. 2 0 6 . : „ A v ec le caractère e les m o eu rs, qui d o i vent ré su lte r p o u r elles de le u r e lô tu re dans p re sq u e to u te 1' A sie, o u u ’ e x is ta n t que p o u r u n se u l, n e p o u v a n t c u l tiver, ni le u r caractère, n i le u r ra iso n , e t destinées à n.’ avoir que des sens, elles s o n t farcées p a r la bisarrerie de le u r éta t à jo in d re la p u d e u r à la v o lu p té , et la c o q u e tte rie à la r e tra ite .“ — — — T a k nazwaný duch ritjrský (Cheyalerie) přisw ogil gim druhdy welikau wládu nad m u ž i; sličná ženská byla rozsudjm nade clj a zásluhau mužowau, a tohoto weškerá snaha gediné čelila k to mu, by pochwaly a záljbenj gegjho dostognýmse stal. Bohu, ritjrstwj a milence swé zaswěcowaK tě celý swůg živvot. A b yl to i následek tehdegšj geště široko daleko panugjc] surow osti, že bystrá ženských m y s l , gegich dogjmawý ro z um, gich autlá a tkliwá citedlnost gakausi zářj ge owěncowaly, pod njž cos nadlidského b ý ti s e d o mnjwali, a tudjž hlasu těchto swých krásnýchw elitelkyň rádi uposlechli. — Mnohot tedy účinkowala zbožná šlechtična na ritjre swého, — a těchto tehdáž plna Ewropa byla — od nichž opět wážnost cjrkwe na podda ný lid přecházela, rozšjřiwši se tak po wšech kragjch a obejeli. *) A gak mnoho působila teprw bohomyslná kněžna a ki’álowna, wládnaucj srd cem knjžete swého, a skrze něho pak účinkugjc na miliony lidstw a? — Za přjčinau tau nám ne může diwno býti, že za gedno stoletj čtw eroueyslawněgšjch národů ewropegských swětla a mrawné ušlechtilosti, gichžto wjra Krisjowa dáwá, ode * ) W osadě K o p k llen sk ě. kteráž z m ěstečka a d esjti w esnio sestáw á, osm nácte ritjřu b y to w a lo , g e n žto z m atrik a Jistowen o k o lj té h o ž až dosud ze gm éua m o h au se w y k á za ti. Kteřj z n ic h w K o p id ln ě w s to le tj X V I. sjd lili, w m é h isto rii farnj šk o ly IC opidlenské na s ir. 12. u w edeui gsau. — čtyř žen dosáhlo: Frankowé totiž w G allii od lílolildy , Gotowé w Španěljch od Ingundy, L o n «robardowé we Wlašich od T h e o d e lin d y , Bawoři tD 1 f od R eg in o tru d y ; a protož učený Thom as prav,di ví' pjse na sir. 130.: „Zkušenost a historie zg evně to dosw ědčugj, že we wšech sek tách, we Wsecli zemjch a we w.šech důstogenstwjch ženské wezdy wjce než mužowé náboženských ctnostj do sebe magj.“ — K ctnostem náboženským n e y ]tijze ctnosti domácné p řis tu p n g j; tyto mely by bezpochyby oběma pohlawjni w stegné mjře p ř i náleželi; i w nich wšak přednost nálež] ženě, což opět welmi oslawuge pohlawj to, a wýborně p ů sob) na wážnost a rozšjřenj wjry Ivrislowy. — Co gsme w tomto oddělenj prwnjm wňbec pronesli, chceme w následugjcjm druhém gednotiiwě těmi národy doljfili, kteřjžto přispěnjm p o hlawj ženského na wjru křestanskau obráceni b y li. — II. a) Došedše wjra křes lánská w Ř jm ském cjsarstwj za Konstantina W elikého mocné ochra ny, byla pak w I V . stoletj i přes meze geho p ře nesena, a sice k M ark om anů m , a snad i sausedugjcjm snim i Noriskům. F r i t i g i l , králowna M arkomanská, slyšewši lcázati swatého Ambrože, tak welice byla gata wýmluwnostj g e h o , že r. 396. wstaupila do cjrkwe Kristowy. Naklonila k n j též manžela s w é h o , přiw edši geg spolu lc tomu, že sŘ jm an y spolek učiniw , s nimi wpřátelstwj wstaupil. Swat, Ambrož odeslal králowně té na gegj žádost obsah wjry Iíristow y w způsobu kate chismu, a ona následugjcjho roku sama na cestu wydala s e , aby spasitelné to ucenj z ust téhož \velikého učitele slyšeti m o h la ; přišedši vvšak do Mediolánu, žalostnau byla zaražena z p r á w a u , že Ambrože nenj giž tuto. *) — b) K lo t i l d a , synowkyně krále Burgunds ho, nábožná křestanská manželka Chlodwiíja I. genž b y l hlawa Franků Saliského kmene, byla též půwodkyne obracen] manžela swého na Kristowu wjru. ( 4 9 6 .) — Bage se w Remsu od biskupa Remigia naboženstwj K ristowu w y u č ili, byl tam Chlodwig napotom s nadobyčegnau slawnostj ge.ště s částka u wogska swého pokřtěn. Přjkladu geho národ we welikých zástupjch následowal, genž áčinkowal mocně i na giné germánské kme ny. Chlodwig byl za wěku swého gediný ka tolicky k u jž e ; gelikož cjsař Anastas sekty Morifysitisma se držel. — c) Když sw. Kolombán (Colomnille) okolo 565. w H ibernii a Skocii wjru křestanskau rozčjř o w a l, působilo to též blahoděgně na Anglosasy; zwlaště pak Bertha, prow daná za E lhilberta, krá le Kentského, a dcera íránského krále Chariber- *) W . l) r . Ilartig s H a u d b u ch der clirist 1. KiTchsn - G eschichle. I. B aud S . 4 3 0 . — ta, krásnými ctnostmi swými k ro zm áh án jk řesíanstwj welice přispjwala. W ěda to papež Ííelioř Weliký, w ypraw il r. 596. do země Anglické opa ta Augustina se čtyřidciti Benediktiny, aby tam o založenj cjrkwe Iíristow y pečowali. Ethilbert přjcliozjch kněžj, držjcjch slawný přjgezd, m ilostiwě přigal, sám geště telidáž pohanstwj se neodřeknuw. Kázali, by wšjm potřebným op atře ni byli, a nižádná se gim nestala překážka u vryučowánj lidu. Pak gim w Iían terb u ry (Kandelberg) stálé sjdlo ustanowil, kdež zbožným žiw otem swým a horliwým wyuČowánjm giž za rok 10,000 lidu k p řig e tj k řtu swatého gsau p ř ip r a wili. K rál E thilbert brzy na to též sám svvatý křest p ř ig a l, načež pak giž w p rostřed YII. s to letj wjra křestanská we wšech Saských zemjch, w lak nazwané Heptarchii, rozšjřena b y la .#) — d) The ode li nd a (Theutlinde) , rozená B aworská k n ěžn a, zasnaubená Antharisowi I I I . , králi Longobardskému, a po smrti geho (592.) manželka Agilofa, wéwody T u rin sk é h o , — gako horliwá katolička snažila se , b y Lom bardy Ariánské spogila s cjrkwj, což i na manželi gegjm :i welikém djlu národu se g] po štěstilo.— Papež *) Dnnuemayer pjse w swe cjrkewnj Iiislorii, djlu I I . sir. 4 3 .: ,,M au m uss n ic h t glauben, dass m an die ganze B e kehrung den P re d ig te n der M issionarien z u verdanken h a h e ; vielm ehr m uss ein grösser T h e il davon den c h ristlich e n G em ahl in e n der K önige, w e lch e ih re M änner durch m an c h erle i K unstgriffe von den G ö tte rn z u C hristo fü h rte n , z u g esch rieb e n w e rd e n .“ ■ Ř ehoř Weliký, gsa o té radostné události sprawen, poslal králowně zlatau korunu, w n jž želez ný obrauček, z hřebu křjže Spasitelowa ukowaný, se nalézal, — a totě ta slowutná železná koruna, lcterauž cjsařowé západnjch z e m j, začjnagjc od K arla W elikého, wezdy w Medioláně gako králowé wlaštj korunowáni byli. Králowé Lombardštj panowali až do wěku řečeného Karla Welikého, genž poslednjho z nich, Desideria, zagal. — e) W šestém stoletj též Iberow é w dne Georgii skrze gistau zagatau křes tanku, gegjž gméno mi neznámo, na katolickau w jru p řiw ed en ib y l i . — (W. cjrkewnj historii Dra. líartiga I. djl.) W témže stoletj žádal též Penda, krále Mercia syn, dceru Qswy, giž křestanského krále z Northumberlandu, za manželku, a když mu pod wýmjnkau sljbena byla, p řig m e -li wjru K risto w u , dal ses wšemi swými spoludruhy a žoldnéři pokřtjti. * ) f) R e gi nt ru d a, kněžna rodem z Gallie, sla wnau má též w cjrkewnj historii pamět, že husté mrákoty bludu a pow ěr pohanských ze zeměBaworské zapudila. Zasnaubilt se s u j w éwodaBaworský, Tlieodo JL , na gehož srdce tak dlauho naléhala, až wjru křestanskau přigal. Wywolilt si Theodo r. 698. Ruperta, biskupa Wormského, za učitele, kterýž sradostj pozwánj to přigaw, s několikem knežj k němu gest přišel, a wéwodu i S . L eitfad e n in der K irch en g e sc h ic b te I I . T h . S . 4 3 u. 44. v o ii D aim em ayer# — syna geho Theodeberta arnnoho šlechticů pokřtil. Máge Rupert od w éw ody p o w o le n j, b y k řesían stwj w z e m i geho rozšjřowal, procházel uče a k á že wšeclcy krage*až k m ístu Lorchu,- odkudž nawrátiw se, tam, kde druhdy slawná Juvavia stála, zarazil s wůlj Theodonow au swé sjdlo, a že tam mnoho přišedšjch lhotnjků krásné wzdčlalo mě sto, Salzburg zwané, bisknpstwj tam napotom zalo ží!.— Rupert powolal k sobě zF rancauzska geště (Ivvanáctero zbožných pomocnjků , a i synowkyni swau Erentrudu, kteráž w neystaršjm Baworském klášteře na G ep tiščjlio ře (Nonnberg) prwnj p ř e d nostkynj byla. R u pert celau takm ěř onu zem o brálíl na wjru Iiristow u, dokonav/ žiwot swůg r. g) Prwnj stopa křestanstwj w našich Cechách nalézá se sice od 1. Ledna 845., au čtrnácte k n jžat českých w Režně pokřtěno b y l o ; z n e d o s la tkn wšak památek historických řjci se nemůže, gak welice pak se rozmohlo w národu našem. — Mno hem wjce se ale rozšjřilo, když swatá Lidmilci, wéwodkynč česká, gemu r. 871. srdce swé zasw ělila. Nemoldat sice tato nábožná kněžna a man žel ge<íj Bořiwog, a syuowec swat. Wáclaw, to ho dowésti, aby za žiwobytj gegich křestanstwj w celých Cechách panugjcjrn se stalo, čehož teprw Boleslaw I. a II. s welikým suaženstwjm a ušilo- *) H artig s H andbuch der c h ristl. K irc h en g e sc h ic h te [. T h e il. So 43 7. u . 4 3 8 . ---------- — wánjtn ( 9 3 6 — 999.) gsan docjlili. Gak ale kujžecj stolec český wjře Kristowé se o d d al, účinkow alot to zagisté welikomocně i na w ážnostina rozšjřowánj gegj we weškeré Čechii. h) I také u mocných Normanů na počátku stoletj desátého wjra ta skrze křestanskau kněžnu, gménem G i s l e , byla založena. Slow utný král mořský Rollo r. 911. tak daleko to p řiw e d l, že mu král Franský K arel, nazwaný IU aupý, kraginu N eu slrii, wlastně Normandii a Bretaniigako wéwodstwj podstaupil, a geg s dcerau (neb sestrau) swau Gislau zasnaubil. I zjskala maudrá a zbožná Gisle choti swého náboženstwj K risto w u , kterýž dage se p o k ř tjti, gméno Ro b e rt přigal. Gako křestan přestal od mořských la u p e ž j, a panowal gako šlechetný knize, Nor many swé dobře wzdělati welmi se snaže. i ) K rozšjřenj křestanstwj w Polsku welice přispěla Dobravvka, kněžna česká , dcera wéwody Boleslawa I I . , prow daná r. 965. za polského knjžete Měčislawa. Zasnaubilt gi otec Boleslaw pohanskému knjžeti Polskému s wýmjnkau, aby wjru křestanskau p řig al, což i Měčislaw sljbil; na něgž ucenj Kristowo blahotwornau mocj swau tak welice působilo, že pak pro n ě w z e mi swé přemnoho učinil. Ač to přepato, co Balbin naš o Měčislawowi p ra w j, že sedmero biskupstwj w Polsku založil, #) nicméně gistáwěc * ) R albini ep ito m e h istó ric a re ru m b o h e m ic aru m p a g . 1 1 8 . — gest, že w Poznánj arcibiskupská stolice od n ě ho založena byla , načež pak w zemi té wjra líristowa welice šjřila se. — Polský básnjk’ J a nicz pěge o D obraw ce, ( f 977.) o b r á tiw k u K ri stu řeč swau : Femina te nobis ostendit prima, Bohémo Sanguine, prim a crucem nos docuitque tuam, a Balbin dokládá o n j : „Mihi satis est dice— r e : Bohemoe nnius puellae nuptiis et gřatia , non modo ipsum captum v i r ů m , sed universam P o loniam et Silesiam Christo uomen dedisse.“ *) — Syn Dobrawčin byl slawný Boleslaw Chrabrý, kterýž za wýtečné činy swé prwnj gakožto král Fokský byl korunowán. /í) I w rozlehlé zemi Ruské, obydlené od Slowanů a F in n ů , welebně pozdvvihla cjrkew k ř e síanská hlawy sw é, an kněžna Olga w K o nstan tinopoli r. 9 5 5 .,. gak slowutný historik Ivaramz in sw ěd čj, slawně p ok řtjti se dala. Tamnj Pa triarcha byl gegjm učitelem i křtitelem, a K on stantin Bagronorodilý (purpurogenitus) kmotrem. Olga b y la , gak Nestor p r a w j, dennice spasenj, a připrawowala cestu wjře praw é we wlasti swé. Zaswjtalo sice giž dřjwe swětlo učen] Kristow a w oné uesmjrné ř j s i , gakž toho pastýřský list pa triarchy Fokia (866.) dosVvědčuge, z něhož pa trno, že i Rusowé biskupy a kněze od něho p ři— **) Ib id era pag. 1 1 7 . Časopis p . K a to l. D uch- V . 3 . g a l i; neywětšj wšak národu djl geště k pohan ským powérám se přiznáw al , až pak kněžnau Olgau, a zwláště Wladimjrem W elikým takměř docela zapuzeny byly. *) — •— Z) Řečený Wladimjr, synowec Olgyn, r. 988. do cjrkwe Iíristo w y wstaupil, a s njm náboženstwj to na trůn bylo powý.šeno. Půwodkynj to ho byla řecká kněžna A n n a , cjsaře Basilia sestra* oegjžto manželem W ladimjr pod tau toliko wým jnkause stal, že wjru křestanskau přigme. Wla dimjr swolil ke k ř t u , a metropolita Chersonský a kněžj Byzantštj w ykonali s welikau slawnostj tento sw atý obřad. — Nynj se welkokněz Wla dim jr wšemožně sn ažil, by i národ geho oswjcen a pokřtěn b y l, z kteréhož weliké zástupy w Dněpru pokřtjti dal. Ze obrácenj geho w řecké zemi se stalo, přidržel se on i národ geho řeckého wyznánj. — 7n) W zemi Uherské též skrze kněžnu wstoletj desátém prw nj základ k wjře křestanské po ložen byl. Sar olt a, manželka w éw ody Geysy, m áteř Š těp á n a, prw njbo krále u h e r s k é h o , přigawši k řestan stw j, prwnj k geho rozšjřenj roze- * ) W iz k rá tk a u z p rá w u o ruské cjrkw i u č en é h o p . Cerneho w 8 . sw azku časopisu to h o to 11a str. 6 0 0 a 6 0 1 . — * * ) S p ittle rs Iíirc h e u g e sc liic h le S . 1 7 6 , a řečené pogednáuj o ruské cjrkw i sir. 6 0 1 a 6 0 3 . 1—- N á stu p n jci W ladim jrow i — Ja ro sla w ( l 0 1 9 — 1 0 5 4 .) a Iseslaw ( 1 0 6 4 1 0 7 7 .) u p e w n ili giž panugjcj w jru K risto w u g estě wjce, a p o d tjm to z alo žil A u to n ju w ý te č u ý k lá šte r w K ie w e, w kte rém ž p o w sta l o k o lo r. 1 1 0 0 . prW nj ru sk ý analista Nestor. o obraoow ánj na w jru skrze ženské'. 403 sila úrodné s jm ě , kteréž zaléwage zbožný syn gegj Štěpán , ku krásnému kw ětu ( 9 9 7 . ) přiwedl. — Šarolta byla dcera na w jru obráceného G yuly , pročež i ona držela se řeckého wyznánj. *) 0 obrácenj Uhrů pečowal giž K arel W e lik ý ; m a lý wšak měla wznik tato geho šlechetná snažnost. Uherský wéw oda Geysa a manželka geho leprw (972 — 997.) w jru K ristow u znamenitě ro zšjř ili, k čemuž zwláště P e re g rin , biskup P assaw s k ý , neywjce přispěl. Pod gegich synem Ště pánem (997 — 1038.) náboženstwj křestanské pak we weškeré zemi panugjcjm se stalo. — Wšjm tjm dosti gest doljčena p raw d a hesla, spisku tom uto w čele stog jcjh o: „Že to b y l y že ny, kte réž to podrobugjce i v n a d y s w é náboženstvuj iv službu, a sedjce n a stolcjch knjžecjch, manželu s w ý c h w j ř e K r i s t o w é zjs ka ly, a n a tutéž w j r u w e l i k ý djl E i v r o p y o b r á t i l y T a kowýmto způsobem země Franská, Anglická, w e liký djl řjše Německé, U h ry , Č echy, Litw a, Polsko, země R u s k á , a za něgaký čas i Persie učenj sw. ewangelium došly. T ak t i Lom bardie a Španělsko bludůw Ariowých odřekly se ; a g e slit w id ě t i, že we stoletjch těch nábožná ženská liorliwost blahoděgně působila na znamenitý djl swěta. — Těm to až posud uw edenym b o h o m y slným kněžnám založila cjrkewnj historie welečest- ) W . G em alde von U ugaru von Czaplowicz I, T h e il S . 2 8 4 . Uf nau p a m ě t, že wjru w Ježjše Krista tak horli\vé w y zn áw aly , wšecko obětowawše pro uweclelij a wětšj rozšjřenj gegj. Gak mnolio gichwšak gest, genž neméně byly wěrny Spasiteli swém u , ač w menšjm toliko okresu tuto wěrnost swau progewiti mohly, a nynj gména gegich na prosto gsau neznámá s w ě tu ! Zásluhy wšak gegich w knize žiwota zapsány gsau. — Když ženské pohlawj k uwedenj a rozšjřenj křestanstwj welmi mnoho gest přispělo, — gakož to praw da nade wšecku pochybnost wywýšená — žádát zagisté každý dobromyslný ctitel geho, aby i po wšecky budaucj časy k geho zachowánj ze wšj sjly swé nápomocno bylo. Bylo a gest podnes k tomu nápomocno, p ři čemž nábožné zakladatelkyně to lika klášterů panenských w cjrkwi našj připomjn á m , gešto též w jry katolické mocná ochrana gsau, Swatá W o ršila, S. K lara, S. A lžběta, S. T e re z ie , S. Juliana z F a lk o n e rů , Marie Ward, půw odkyně anglických panen a m. g . , a wšecky řeholem gegich zaswěcené dwogictihodné panny ■ — důkazem toho buďtež, co tuto gistjm. Kéž b y i o wšech budaucjch řjci se mohlo, co druh dy K ristus k gedné ženě gest ř e k l: „O, zeno! w e l i k á gest u j r a t w á : s t a n i ž sc t o b ě , galií chceš,“ — Blat. XV, 28. 5. Trogj kázanj o stawu čloweka po smrti. O d W ácL W ilem a W áclaw jčka. (P o k ra č o w á n j.) C. O neštastné wečnosti , T ehdy ře k l král služebnjkům : S v jž jc e čili o pekle. #) ru c e geho i n o h y , u - v rz te ž g e g clo tem n o stj z e v n itřn jc h , tam ť bude p láč a sk řjpenj z u b ů . M at. X X I I , 1 3 . * Známo gest Láskám W ašjm podobenstwj o swatbé, kterau král geden učinil synu swému, a ■*) W spisech n o v é h o zák o n a m lu v j se gen z řjd k a a k rátce o pekle ; čehož přjčina g e st, že gsm e m y kreslane n e p řija ti (tucha olroclcé bázně, ale ducha synow ské lu sky. (Kjlii. V i l i , 1 5 .) L áska m á nás k d o brém u v á b iti, n ik o li ale t o liko v e lik o s t nastáw agjcjch Irestů od z lé h o o d s tra š o v a li. P r o to m lu w il K ristu s ucedlnjkům sw ýra, gakž sw . Ja n Z lá to u siý p o zn am en al, w e lm i často a o b šjrn ě o n e b i, ale gen zrjdka a zkrátka o p e k le , v ě d a , že u p řjm n é a učeliw é srdce to lik o n v e lik é m zbau řen j n e zb e d n ě se w ztěkagjcjch n á ru ž iw o stj, aueb při n á siln ý c h p o k u še n jch tak tw rd é h o udidla p o třeb u g e ; tak gakož n a p ro ti to m u z k u še n o st u cj, že na z lo s tn é , n e p r a v o stem oddané srdce p íed sta w o w áu j i n e y h o ršjc h a n e k o n e č ných tre stů n eau čin k u g e. ( tlo m . L V I. íu c. X V I. M a tli.) P o d lé to h o to p řjk la d u m agj se též kazatelé a z p o w ěd ln jci rjd iti. G estiť sice u ž ite čn o i p o tře b n o , p ře b jd n ý a nešťastný slavv z lý c h p o sm rti z P js e m sw . n ě k d y v y o b r a z o v a li, aby n e sk ro ce n ý m žád o stem těle sn ý ch lidj ostřegšj tízda se v l o žila ; a v š a k n em á se v ž d y g e n peklem h ro z ili, aneb pek lo p o d lé v la s tn j c h y b n é o b ra z n o stí se v y p is o w a ti. T aková sm yšlená strašid la gsau pauliá m ám enj a p o d v o d , genž se žádným zám yslem v y m lu v i l i n e d á . N ýbrž o to péči m jti a se sn a ž íti m usj d u c h o v n j p astý ř, b y v la s tn j křesťanské d ů v o d y p r a v é c tn o sti v e lm i p o c h o p ite d ln ě a h o r l iv ě v ě řjc jm na srdce p o lo ž il. pozw al na ni z poddaných swých mnohé. Mezi těmi, kteřjž pozwáni byli, i pozwánj přigali, při sel pak geden bez slušného rau ch a , a byl prolo n a ru k a u in o h a u s (vázán, a z w e č e ř a d la wyhozen. U w r z t e z geg, welel král, do t e m n o st j zevvnitřnjch, t a m t bude p l á č a skřjpenj zubů. Přjsně arci gednal král s člowěkem tjm to , a wšak měl auplné práwo, přjsně sn jm n a k lá d a ti; nebot což činjwáme s hrubým i a nezdw ořilým i lidmi při négakém weselj u přátelského stolu, u přátelských h o d ů ? — Nekazj-li takowj lidé každau radost a ro z k o š ? N ew edau-lipohoršliw é ro zpráw ky ? Neíu p j-li duchownj isw ětskau wrchnost ? Neodndauw agj-li twrdošjgně každému, gsauce i hned k p r á nj a rwánj h o to w i? N eurážj-li se každý wzdélany a m raw ný člowék gegich hrubým chowánjm? I p ry č tedy s nim i, w e n s n i m i ze společnosti, kdež žádného pohoršenj dáti nemohau. Skrze hody, které tento král synu swému učinil, w yrozumjwá se křestanstwj, které Syn Božj do swěta uwedl, a ke kterémuž skrze swé Apoštoly wšecky lidi pozwati dal. Ale ach, také ke křestanstwj přicházegj nmozj, kteřj mu k necti g sau , kteřj hodownjho čili swatebnjho raucha, totiž oněch pow ah a clnostj nemagj, kteréžto praw ého křestana zdobili a šlechtili magj. Nastogte ! také mezi křestany gsau Ijnj a zahálčiwj lidé, genž raděgi žebragj i k ra d a u , nežli pracugj, napomenutj Apoštola Páně nic si newšj- magjce: K d o ž n e p r a c u g e , n em á gjsti. T aké mezi křestany gsau nestydat] a hanebnj lidé, genž pohledem a zewnitřnjni zp ů so b em , slowy a skutky ukazngj, že na učenj swat. Ew angelium: blalioslawenj gs au čistj (Mat. Y, 8 .) , — s m i l u j ky a cizol ozn jky t r e s t a t i bude Bůh (Žid. X III, 4.) nic nedbagj. T aké mezi křestany gsau n e sprawedliwj lidé, genž bližnjho o čest, gměnj, o poklid a pokog p řip ra w u g j, a gegichžto srdce nikoli swornost, nýbrž swár a wšeliký nepořádek miluge. Také mezi křestany gsau marnotratni hráči, o žralci, rauhači a wšeho druhu hřjšnjci, kteřjž zlé gako w odu do sebe p i g j , ani na hlas swědomj, ani na w ýstrahy d obrých přátel a d u chownjch, ani na zgewené w ýpow ědi slowa B ožjho nedbagj, nýbrž neostýchawě podlé tělesných žádost j swých žiwi gsau, gako kun- a mezek, gen z rozumu nemagj. (Žalm X X X I, 9.) I což pak chtěgj takowj lidé w křestanstwu ? Zdaliž nezpůsobil sobě K ristus cjrkew s l a w n a u , n em agj cj pos kw r7iy, a n i w r á s k y neb cokoli takovuého, — ale s w a t au a bez a ú h o n y ? (Efes. Y, 27.) — T ito lidé gsau kaukol mezi pšenicj. Pán gich trpj a snášj, poněwadž showjwawý gest. A wšak h u deb gich trpěti a snášeti na w ždycky? Nikoli; Pán zná swé, on zná ale také ty, kteřj slowem ge ho pohrdagj. Přigde čas, kdež ř e k n e : Swjzjce ruce gegich i n o h y u w r z t e z g e d o t e m n o s t j zew n i t ř n j c h , t a m bude -pláč a skřjpenj zubu. Ano, kíestané m i l j ! gakož Búh s w a tý a s p ra w edliwy gest, tak gislě on gednau wšecky neho dné křesíany, kteřj nimi gen podlé gména gsau, a w.šecky bezbožné, nenaprawitedlné lidi od nebe wylaučj a do pekla odsaudj. Wždyt gsau takowj lidé nebe nehodili, gsau blaženosti nebeské neschopni. Takow j ]jy i samo nebe peklem uči nili, ponewadž s nimi žádnému dobrém u a ctnost nému byti nelze. Takow j musegj tam , kde za swe wzal satan s celau rotau pozdwižených andě lu. (Mat. X X \ ,4 1 .) K d o ž hlasu Božjho neslyšj, musj geho sprawedlnosti okusili. — Hrozná pokaženost ti nekagicnost tolika lid) nut) mne přjsné dnes slowo p ro m lu w iti; nebo rozgjdawý rak nedá se ríižowau wodičkau uléčiti. Také Spasitel wylirožowal častěgi nekagjcjm wčenau z k á z a u : Běda zváni ! běda z vám. Náboženstwj lásky má také swau stra.šliwau stranu. K oho láska nepohne, musjt bázeň zastrašili. Promluwjmt tedy dnes o iicši as t u c z v č e n o s t í , ci11 o p e k l e , a to t jm spjŠG? ponew adž i množ) nynegšj křesíané o něm pochyhug], nýbrž i weřegnu w společnostech swých gistj a twrdj, žeby žádného pekla nebylo, a cožby o tom wždy kazatele a zpowědlnjci p raw ili, že se io neděge z p řesw ěd čenj, nýbrž že to gen podlé sweho stawu a aúřadu činili musegj. Promlu wjmt tedy o -pekle, a sice í . Zdaliž peklo, a 2. Což peklo gest i’ Cože, ty gsi láska - ale ty gsitaké sprawedl nost pauhá. Dey, bycli dnes tak mluwil, gakž to ho prawda a spaseuj lidské ž á d á ! I. Giž rozum poukazuge na potrestán] bezbož ných w druhém žiwotě; nebo mnoho zagisté zlé ho děge a stáwá se 11a swětě. Zlé ale zasluhuge trestu, nýbrž i trestáno b ý ti m u s j, poněwadž Bůh swatý a spraw edliw ý gest. Protož giž také zde na swětě trestagjcj spraw edlnost po zo rug ejne. W sečko wšak zlé nebýw á tuto tre s tá n o ; mnohý nešlechetnjk žiw gest w štěstj až do smrti, aneb umjrá w samém hřešenj. I cožby neměl Bůh, sprawedliwý saud ce, to z l é , které tu bez trestu zůstalo, tam potrestali? cožby mohl zákona dá li, a přestupitelů geho netrestali? A z g a k é m e d l e pTjčiny gest zlé swědomj uepokoguo, než že tr e slu se obáwá budau'cjho?Božj zagisté sprawedlnost, maudrost a swatost ubezpečuge o budaucjm tre stu bezbožných, a zgewenj Božj odstraíiuge w to m , wšecky pochybnosti. Kristus, onen božský učitel a Spasitel náš, učj wýslowně, že peklo gest, nebo íiiluwj o mjstu muk po smrti, kde se nemilosrd ný b o h a t e c , genž sám h ý řil a hodowal na každý den skw ostně, a wšak nepřál chudému Lazaru, který pln w ředů ležel u w ra t geho, ani drobtů s stolu swého padagjcjch; (Luk. XVI, 19.) — při rownáwá toto mjsto k údolj Hinnom ( G e - h i n nom) ležjcjmu bljzko Terusaléma, kde p rw djtky pohanské modle Bíoloch obětowány b y ly ; pak ale po zrušenj tohoto hrozného modlárstwj, a z oškliwosti k němu, wšecken z města w yhozený ne řád, pow rhel a mrchy u s t a w i c n ý m olinem taní páleny byly. (Mat. V, 29. 30.) Mluwjt o ohni neuhasitedlném a čerwu neumjragjcjm. (Mar. IX, 44.) Mluwj o temnostech zewnitřnjch, kde bude pláč a skřjpenj z u b ů ; (Mat. V lil, 11. 12. srow. XXII, 13. X X V , 30. X III, 49. 50.) Napomjnát, aby chom se Boha wjce báli, nežli lidj, kterýž mů že duši i tělo zatratiti do pekelného ohně. (Mat. X, 28.) Gsaut to owšem toliko obrazowé a podobenstwj, \v nichžto zde Ježjš m lu w j; aneb mo1x1—li gest s tělesnými lidmi o wěcecli nadsmyslných a duchownjch m luwiti gináč, nežli w obra zech a podobnostech? A wšak negsau to žádnj prázdnj a holj obrazowé, nýbrž takowj, pod kte rým i hluboká, duchownj, newiditedlná p raw d ale žj, ta t o t i ž , že peklo gest, staw a mjsto, kde nekagjcjm hřjšnjkům zaslaužeué tresty, ač ne rowné, u wšech stegné, nýbrž skutkům a winám gednoho každého slušně a spraw edliw ě přim ěřené, (Mat. X, 15. XI, 22. 24. Luk. X II, 47. 48. Zgew. X V III, 7.) p řipraw eny gsau. Peklo gest ted y p raw d a, a sice důležitá, swatá prawda, genž nás wšecky spasitedlnau báznjmá naplniti. Zwláště pak gi magj k srdci wzjti newěř j e j , kteřjžto Mesiáše, Syna Božjlio zawrhugj; (Mat. VIII.) —- pokrytcow é a swůdcowé neswěd o m i tj; (Mat. XVilT, X X III, 5.) — lidé nemilosrdnj a mstitedlnj; (Mat. X VIII, 34.) — bohá či, genž s chudým i bratřjm i žádné autrpnosti n e magj ; (Luk. XVI.) — též kteřj ničeho nečinj bez zisku, ničeho puzenjm laskawého srdce, aniž p o mněnjm na slawnau wýpowěď P á n ě : Což gste gertnomu z neymenšjch učin il i , m n ě gste učinili, pohnauti se nedagj,skormauceného p o t ě šili, nemocného občerstwiti, nauzitrpjcjm u po m o ci, (Mat. XXV, 45. 46.) — kteřjžto hřiw nam i d u chownjmi swými, to gest schopnostmi netěžj k zweleljenj ctnosti a praw dy, ný brž na rozšjřenj k r á lowstwj bludů a neprawosti ge w ynakládagj; (Mat. XXIV, 30.) — i oni lehkomyslnj, kteřj plněnjm powinnostj swých den ode dne odkládagj, a k o nečně pozdě přich á zeg j, gako oněch pět pošeti lých panen, genž do wečeřadla swatebnjho ■vypu štěny nebyly; (Mat. X XV , 12.) — wšickni falešnj proroci čili u č ite lé : (Mat. VII, 22.) — slowem wšickni nešlechetnj a nesprawedliwj lid é,kteřjž zde nikoli podlé prawidel rozumu a přikázanj Božjch, nýbrž podlé nezřjzenýcli sw ých žádostj žiwi gsau, a pro rozkoš swau a zisk swůg i s plným a sw ě llým w ědom jm , a s úmyslem dobře rozw áženým zle a nepráwě gednagj. Odegděte ode mne č i n i telé n e p r a w o s t i ! gá gsem w á s n i k d ý z a sivé neměl. (Mat. VII, 23.) Nápodobně učj a kážj sw. apoštolé. Zda liž n ew jt e, ze n e s p r a w e d l i w j k r á l o w s t w j Bo žího au častni ne bu do u ? Nemylte se! w.šak ani smilnjci, ani modláři, ani cizoložnjci, ani zloděgi, ani lakomci, ani opilci, ani zlolegci, ami d r á - čí králowstwj Božjho nedogdau. (1. Kor. VI, 9. 10. Gal. V, 9 — 21.) TJ w jře nestálým, newěřjcjm, nešlechetným hřjšnjkům, wražedlnjkům, smilnjkům, trawičům, m odlářům , i wšechněm podw odajkům djl gegich připraw en gest w gezeře, kte réž hořj ohněm a sirau. Což s m r t druhá, sm rt •ivěčná. (Zgew. X X I, 8. 21.) I ledy také gezerem ohněm a sirau liořjcjm gmeuuge se peklo. Wšak nesněme ničehož o liořjcjm o h n ia h o řjc j s jř e , neb to gest gen obraz, ale obraz skrýwagjcj w sobě onu praw du welikau, že, takgakož ctnostnj wbudaucjm swětě odměněni budan, tak budau bezbožnj w něm potrestáni, a gakož způsob žiwota oněchno bude přeblažený, tak bude staw žiwota těchto newyslowně trap n ý a bolestný. Mjsto pak a trest bezbožných na onom swětě gmenuge se p e k lo .— Ptagjcjm se, kde ono w lastněse nalézá, na wrýcho<kx či záp adu ? na zemi či pod zemj ? za kterými bórami., za kterým i w odam i? w které kragině nesmjrného p ro s tra n s tw j: w měsjci neb w některé hwězdě ? — odpowjdám , že nám o tom nic wědom o nenj, poněwadž nám toho w ěděti potřebj nenj. Sw. Aug. X X . de Civil. c. 16. Polapený zagisté zloděg býw á do wězenj přiweden, třebas ho p rw nikdý nebyl widěl. Zanechme tedy wšech zbytečných o pekle otázek, tolio gediué se držjce, co nám o něm a mukách geho zgew enjm Božjm, i hned giž zdraw ým rozumem a mrawným citem poznali dopřáno. 1’owážjme tedy přeneštastného stawu bezbožných na wěcnosti. ir. T i tedy, kteřj zde na swětě o prawdn, p r á wo a powinnost nic nedbagj, kteřj wšeobecný po řádek, štřstj a poklid dobrých r u š j , s Bohem a Ježjšem dokonce žádné podobnosti nemagj, nýbrž Sjakž apoštol pjše, na těle r o z s j w a g j , ne p a k i v duchu, aniž giž při smrti k B o h u a geho swatým píikázanjm se obrátiti chtjce, (Gal. VJ, 8.) s lo vrem : lidé zlj, z p u s tlj, nekagjcj magj djl sobě p ři— prawený w pekle. Způsob žiwota gegich bude neyweyš trapný a bolestný. Budau totiž zb aw e11i wšeho dobrého, a naproti tomu účastni učině ni wšeho zlého. Budaut zbaweni wšech statků, které zde tak přjliš milowali ; budau zbaweni B o h a, Ježjše Krista a obcowánj s d o b r ý m i ; budau zbaweni n e wyslownych radostj nebeských. Zlj přikládagj srdce k statkům w ezd egšjtn. Penjze, čest a bohatstwj, moc a důstognosli, smyslné rozkoše a weselosti gsau ony wěci, po nichž to taužj a d y c h tě g j, wrch blahoslawenstwj wnich skládagjce. Ze wšech ale těchto wěcj n e wezmau ničehož s sebau na wěčnost, a nemohau ni čeho z nich wzj t i , neb tam nás toliko skutkowé naši následugj, tam nás toliko buď dobrá buď zlá powaha a wlastnost dušj našich prowázj. Boha tý mrhač w Ew angelium , k terý w kment a h e d b á wj se obláčel, a každodenně wesele a skwostně ziw byl, neměl w pekle ani kapky w o d y , njžby hyl swlažil gazyk swůg. (Luk. XYI, 25.) Bylí zbaw en celého swého bohatstw j , zlanpen ze wšech swých pokladů, a ze w.šech geho skwostných pokrm ů a nápogů nepozůstalo mu ani kap k y wody. T ak také budau bezbožnj po smrti zbaw eni wšech swých statk ů, kteréž zde ta k p řjliš m ilo w ali, gichž tak taužebně h le d ali, tak neslřjdm e užjwali, g im ižh ý řili aneb lakoměli: aniž toho neymenšjho ze w š e h o , co zde swým nazýw ali a m ilowali, newezmau s sebau na wěčnost. A tato ztráta gest pro ně welmi bolestná a trapná; duše gegich žjžnj po to m , w čemž zde swé štěstj zakládala, a nemagjc toho w jc e , cjtj w neupokogených a ustawičných žádostech peklo swé. Budau také zbaw eni společnosti s Bohem, s Ježjšem a se wšemi dobrými. K r á l, wece Ježjš u sw. M at., rozdělj ge na různo, gedny od d ru h ý c h , dobré ode zlých, galco pastýř odděluge owce od k o z l ů , a řekne t ě m , kteřjž 11a lewici b u d a u : Odegdete ode mne zlořečenj.“ (XXV, 32. 41.) Nikdý nepřigdau tito neštastnj k B o h u ,sw ému stwořileli a pramenu wšj b la h o sti, nikdý k Je ž jš i, swému w y k u p ite li, njmžto pohrdali, ni kd ý k on ěm šlechetným dušeni, genž kdy w těle na zemi obcowaly, a gegichžto usta praw du hlása la, a gegichžto ruce dobrodinj rozdáwala. Naše srdce nenj pokogno , dokudž w Bohu neodpočjwá. Ale ach ! neštastnj zawrženj nepřigdau ni kdy kB o hu a geho wywoleným, gsauce odsauzeni od tw áři Páně. (2. Tess. 1, 9.) Mezi nimi a tě mito gest propast weliká utwrzeua. (Luk. XVI, 26.) Budaut zbaweni sprawedliwým připraw ených radostj nebeských. Geště sice žádné oko n ew idSlo, žádné ucho neslyšelo, a žádné lidské srd ce nepocjtilo , co Bůh p řip raw il tě m , kteřj ho milugj; ( l . K o r . I Í , 9.)ale ten, který sn e b e sstau pil, a tam se zase n a w r á til, wtělený Syn Božj, powěděl nám , že bla ho sla iv en stw j nebeské vueliké g e s t , (Mat. V, 12.) a apoštol geho sw. u g ištuge, že negsau r o w n a u t r p e n j tohoto ži wo ta oné budaucj slá we , kt e rá se z g e w j n a s p r a w ed li wý ch . (íljm. V III, 18.) Od této ale n e wyslowitedlné blaženosti neokusj ničehož b e z božnj; sláwa ona budaucj nebeská nebude na nich zgeweua; oni gsau od nj na wěky w ylauceni, na wěky wšelio dobrého zbaweni. Gaký to slaw! Gaký strašliwý staw pro srdce lidské, k te réž po blaženosti taužj. Z tráta oné sláwy b u daucj , pj.še sw, Jan Zlatoústý , bude geště n e snesiledlněgšj, nežli vuSecky m u k y pekelné. (Hom. III. iu c. III. ad Philip.) Bože, ach B o ž e ! n e zatrat nás. Newyluč nás od swé společnosti, od swého n e b e ! A wšak netoliko w ztrátě a nedostatku w šeho dobrého záležj trest za w rž e n y c h , nýbrž také w účastenstwj wšeho zlého a w skutečných m u kách , o kterých nynj sobě žádného praw eho předstawenj činili nemůžeme. Snadno ale p o chopjme, že trápeni a mučeni budau hrozným studem , prudkým i náružiw ostm i, a nešlechet ným, we zlém dozralým a zarytym towaryšstwem. Giž zde stydj se člowěk, do pustil-li se čeho zlého a hanebného. Ale stud ten newyrowná se daleko studu zawržených. Gegich trápenj záležj w s t u d u , njmž ani na sebe , ani na giné , ani na n eb e, ani napeklo, ani na blahoslawené w n e b i , ani na zatracené w pekle lileděti nemohau. Tento stud záležj w neytruchliwěgšjm citu nad swau bezbožnost] a zawrženostj, w hrozném swjránj swědomj a trapliw ých w ýčjtkách, že bjdau swau sami winni gsau, Gsauce giž zbaweni hmotné swé látk y, widěgj nynj wšecko duchownjma oči ma, a wšecko, gakž to samo w sobě gest. Gizt po zn áw ag j, že Bůh poslednj a gediný gest cjl, a že geho mjti w’rch gest blahoslaw enstw j; gižt poznáwagj Boha podlé geho láskyhodnostigakožto neydokónalegšj a neyčistšj d o b ré , genž gediné wšecky gegich žádosti upokogiti m ůže, a bez něhož se w nepřestáwagjcjm trudu a žalosti wynacházegj; ale čas, kde se s njm sp ogitim o hli a m ěli, gest giž ten ta m , a stud nad tjm, že nep rac o w ali, pokudž den byl, prw é než noc při šla (Jan IX, 4.), že zanedbali dnů m ilo s ti, dnů s p a s e n j, gest newyslowitedlný. Naproti t o m u , poněwadž co se stalo, giž se odestati nemůže , gaké tu z druhé strany w nich bau řiti budau náruziwosíi ! Náružiwosti hněwu , zlosti , mstitedlnosti. Nenáwist proti spoluzawrženým a s w ů d c ů m , záw ist k blahoslaweným, w ztěldost k samému Bohu, swému sprawedliwému tre s ta te li! náružiw osti, které neule- ■vrj a ueutichnau , nýbrž každým okamžením se ssilegj aprudčegi aučinlcowati budau. W žd y tw d djme, gaký nepokog w duši náružiwého člowěka panuge, a můžeme ledy sobě něgak předstaw iti, kterak to teprw w duši zatraceného zuřiti musj, genž pauhá náružiwost gest. Mimo to nacházegj se zawrženj w společno sti samých bezbožných a nešlechetných duchů. Oclegdéte ode mne zlořečen] do ohně wěČnélio, kterýž gest p ř i p r a w e n ďáblu a an d ěl ů m geho. (Mat. XXV, 41.) Ďábel tedy a společnjci geho gsau gegich towaryši. Společnost to, kde geden nad bjdau druhého se sm ě g e , kde žádné a u trp nosti, žádného m ilosrdenstw j, žádné saučastnosti nenj. Společnost, kde geden proti druhému zuřj a se sápá, geden druhého lage a klege. Spo lečnost duchů iieyopowrženěgšjch a neyhoršjch, gešto nic než zh aubuobm eyšlegj a p ůsobj, gešto kíik zaufalosti w y zd w ih ugj, a wšak zaufati n e mohau. Společnost samých neštastných tworů, z nichžto geden druhého swedl, geden druhého z neštěstj swého winj a prokljná. Prokleté děli, skrze wás gsme zde! Proklelj rodičowé, wy gste nás s sebau do wěčné zkázy uw rhli! O g á n e y Ljdněgšj , pí jčina a půw od swého i cizého n e šlěstj! Gak snadno mohl gsem sw au, a duši hližnjho w ysw oboditi ! etc. — A což pj i tom neyhoršj, g est, že tam na žádné wykaupcnj p o myslili nelze. Časopis p. K a to l. Diic.Ii« V . 3 . 7 Pjsino sw. učj zagisté určitě a zřegmě , že trest zatracenou -wěčně trw ati bude , proto že hněw Božj na nich zůstáwá (Jan, III, 36.); pro to že Ježjš o čerwu neumjragjcjm, a o o h n iw ě č ném, neuhasitedlném rnluvvj, (Mar. IX, 4 4 .); pro to že trest bezbožných wěcné odměně spraw edliwých naproti s t a w j, ř k a : bezbožnj p a k p ů g d a u do t r á p e n j wečnéhu. (Mat. XXY, 46. 2. Tess. I, 8. 9.) Cili mi tu někdo nawrhne : že Bůh neskon čen ě dobrotiw ý g est, a c h c e , aby w šem lidera spomoženo bylo , i kterakby tedy bezbožných trestal na wěky ? — nawrhne : že prowiněnj ča sná trestu wěčného nezasluhugj? že i zatracená bytnostm i zůstanau, které swau mrawnj přiroze nost, polepšenj neb zhoršenj schopnau podržugj? a že neypředněgšj ohled wšeho trestánj polepšenj trestaných gest? — P raw d a, Bůh gest ne skončené d o b ro tiw ý , ale gest také neskončeně swatý a sprawedliwý ; i proč pak neupjráme wěčnosti radost j nebeských, wěčnosti muk pekelných popjragjce ? — Bůh c h c e , by wšem lidem spo moženo bylo ; ale lidé nechtěgj sobě dáti pomo c i , a protož nenj také B ů h , nýbrž hřjšný člow ěk sám stwořitel pekla. Spolu pak nenj-li hřjch, gakožto urážka neskonalého Boha, též neskonalý, a tudy trest wěčný gemu p řim ěřen ý ? Mimo to zůstane bezbožným wědomj zlých skutků naw ěk y , a gakož giž zde na swělě lidé trestem mjsto polepšen] se zh o rš u g j, což u př. na zločincjch widjme, kteřj z wězenj swého častokráte geště pokaženěgšj a zarytěgšj w y ch ázeg j, tak také očekáwati n e lz e , aby zalracenci se k d y polepši li, a nepolep.šj-li s e , neniusj-Iisám rozum w ěčnost trestu pekelného uznati? N ež, gá musjm giž přestátí. Duše má ne snese dálšjho rozgjmánj o stawu bezbožných po smrti neyneštastnegšjm. B o ž e ! ach gá opakugi prosbu m a u , Bože! nezatrat nás! W ysw oboď nás od muk wěčných ! Předewšjm ale, Neymilegšj mogi, musjme se my sami před peklem hledět o p atro w ati; nebo Bůh newyhledáwá sm rti h řjšn jk a, nýbrž chce, aby se obrátil a žiw byl. Ale hřjsnjk uwrhuge se sám do wěčné zkázy. W arugme se tedy hřjchu, střež me se bohaprázdnosti. Neodkládeyme pokánjm, gsme-li hřjšnjci. Nezapomjneyme na strašliAvé ná sledky h řjch u , genž nepřeblédnutedlnj g s a u , a 11a čas celé wěčnosti se wztahugj. Nýbrž k o n e y me spasenj swé s báz uj a třesen j m (Tit. II, 2.), ne sice s bázuj otrockau, ale s báznj djtěcj, kte rá se ničeho tak neo stých á, gako neštěslj toho, Boliu se zn eljb iti; s bázuj, která z djtěcj lásky k bohu pocházj, a swau neywětšj radost a s w é z a městknánj w to m nalézá, Božj neyswětěgšj wůli s neywětšj pilnostj plniti. Bděte cí m o d l te se ! (Blat. XXYI, 41.) Bděte ustawičným a wěrným p hiěnjm powinnostj swých , a modlete se o sil jej milost s hůry, poněwadž p ři wšj wolnosti ducha tělo mdlé gest. DjtSq láska, která pro Bolia bližnjho miluge , gemu radj, ze zlého geg k á r á , w nauzi geg krmi a odjwá ; kře slánská slušnost, která s kaž dým laskawě nakládá, sp raw ed ln o st, která kaž dému, což geho gest, dáw á: tu h l e , křestanské duše ! což Činili, a čehož se w arowati máme, bychom gednau w poslednj hodince smrti od saudce swého milostný orlel slyšeli, a neštaslné v ěčn o sti — peklu ušli. Amen. o. W ěn eček trnitý w zahradě Dawidowe, aneb prw otiuy českého , w řeči wázané přeloženj Žalmů. Od Jana Josefa ÍAaisa, kaplana w liopidluS, U 'v o d. K dokoli w Pjsmech swalých docela cizincem nenj, wjí zagislé, že Žaltář nikoliw nenj sauslawa křesíanského učenj in r a w ů , aniž gakési su ché dogmatické compendium, nébrž že gest gako něgaký poswátný h á g , w ním ž to libj zpěwowé, z šedé dáwnovvěkosti zwučjcj, zagjmagjsrd' ce cilliwé. T u l swalý pěwec swé wěrné harfě na swé nepřátely si stěžuge, a w gegj zwučné lů no bolné city swého sewřeného srdce wyléwá; tam zase na perutěch nábožného rozgjmánj k T w ůrci se w znesa, o diwech geho wšemohauc- nosli 11a n e b i, o skutcjch geho dobroty na zemi, o důkazech, geho prozřetedlnosti w žiwotě lid ském pěge. Zde sladké radosti tiché domácno sti popisuge ; tam zase sláwu národu swého b u daucjm pokolenjm oznam uge, a milowanému J e rusalému pam átku klade hor wůkol něho slrinjcích trwánliwěgšj. T u pláče drahau wlast od nepřátel w poro bu uw edenau, a těžce nesa g e ojdi okowů, dpj a wzdychá ; tam zase gako pláce, genž wywázlo z lowců o sjd la , prw nj city naby té swobody w radostném pěuj wyléwá. Zde k w jlj s národem swým, genž pro swé poklésky wšem sausedům w po haněn j uweden, a gako owce k z a liitj wydán bý ti se zdá ; tam zase k radostné n a dégi budaucjho W ykupitele pozdw ihuge srdce swé, o geho utrpěn) a s lá w ě , o geho bogjch a wěčuém králowstwj pěge. T ad y zase — a wšak kdož b u d e , abych slowy ííerderow ý m i mluwil, toto gezero 150 pjsnj několikem slow chtjt w y wážiti? Pjsně te d y , gakž ge Duch Páně gednák k ponaučen], gednák k úlěše lidu sweho w ňa dra citliwá w d ech l, pjsně musegj w Ž altáři hle dány b y l i , a geho w gakýkoli gazyk přeloženj má i zewnitřnj twářnostj pjsně prozrazowati. P r o čiiž'wšickni, zwláště nowěgšj překladatele Pjsem swatých, tyto wážné plody Musy Siónské w gegich přirozeném básnickém o d ě w u , w rh y th m ické mluwě milownjkům gegich podáw agj, gsauce p ře sw ě d č e n i, že n e p řim ě ře n ý , cizj oděw i neyspauilegšj audy buď ohyzďuge, aneb aspoň Ie~ post gegich nepřjzniwé oku zalialuge.— "W gazyku českém neuj mi žádné giné me trické Žalmů přeloženj známo , leč ono, genž pracj Giřjho Streyce Zábřezského w šestnáctém stoletj na swětlo v y š l o , a nynj pak o p ě tr. 1827. Panem Wáclawem líankau v y d á n o bylo. A wšalc Giřj Streyc spj.še Parafrasty než překladatele gméno a djky zaslu h u g e, gakož srownánj kte réhokoli z g e h o zpSvvů s pů w odnjm textem patr ně doswědčuge. Ze takowým popisowánjm půwodnj krása hyne, kterážto welmi časlo w krát kosti a stručnosti wygádřenj záležj, netřeba p ř ipomjuati. Můželi p a k , abych gen gediný přjldad uw ed l, tv o řjc j wšemohaucnost Hospodino\va kratčegi a wznešenčgi v y o b raze n a b ý t i , gako když sw. pewec dj Ž. X X X III, 9. ; v n i o n « m *0 n s p n ¡ t o ,\n n a gak zwoduatj tato vznesená myšlénka tako v ý m to dlouhým opisowánjm : Neb gakž on usta s v á otwjrá, W še k s lo w u g e h o hned stogj: \S Lili geho nic neodpjrá, Saudy geho se pokogj. F. P ro c h a z k a , muž o biblj českau welice zaslauženy , ž alm y negeuom toliko w p rosto m lu v ě p ře lo ž il, ale i také obecného latinského v y dán j se držel, heberegský te x t, kde se latinský v ý k la d přjliš od něho uchylnge, v poznamená- ujch wyložiw. Užiltě ow.šem tento učený muž s opatrnostj w šech pomůcek , kteréžto mu b i blické sudebnictwj podlé swé za geho času wzdělanosti poskytowalo. A wšak ono p r a w idlo, geliož p ři swé práci následow al, a dle kteréhož praw ý každého Žalmu smysl djlem z výkladu sam ého, djlem znjže položených p o ziiamenánj dosti pracně musj sbjrán by ti, p ře k á žj nemálo duši u cjtěnj a požjwánj krásy těchto zpěw ů, an duch n á š 'g a k o newyhuutedlnau w ý mjnku krásy k la d e , a b y , co za krásné uznati má, snadně p ře h lé d n a u ti, a p ohodlně, bez n a ináhánj užjti mohl. Z té přjčiny nowé, a gakž powaha p ř e d mětu žádá , rhythm ické Žalmů gazykem českým wyloženj nezdá se mi b ý ti podniknutjm docela zbytečným ; a w šak, aby kw šem ožné dokonalo sti dospělo , muže požaduge, gemuž i učenosti newšednj se dostáw á, i p o třeb n ý kritický a p p a rat po ruce gest. Dobře sice w ě d a , že se mi obého w s k ro vničké toliko mjře dostalo , pokusil gsem se předce o t o , několik částek Ž altáře, gehož čjtánj mi giž mnohau prázdnau hodinu užitečně a sladce wyplnilo, materským gazykem w y lo ž iti; a ač tauto pracj nic giného gsem neobmeyšlel, leč swé wlastnj wyraženj a w z d ě lá n j, nposlechnuw přede laskawého nabjdnutj některých, gak o českau literaturu w ůbec , tak o bohomluweckau zwláště zaslaužených mužů, p rw o tin y m éh o p o d - niknutj laskawým wlastencům p o d áw ám ; nikoli se nedomnjwage, že biblická literatura tauto mau pracj znamenitého zisku nabude, alebrž naděje O se J že uslyšew snad přátelsky usudek přjzniwcu b i blického studium , gá sám tjm nemálo wyzjskám. Hlawnj mé zřenj k tomu bylo obráceno , abych praw ý půwodnjho te x tu smysl, pokudž mi ho dostjhnauti možno bylo , v y g á d ř il ; #) a proto gsem netoliko wšeho uměleckého rozměru se chránil, ale také rým u gen šetrné užjwal, ano i w ně kterých, zwlašt Mesiášských Žalmjch rýmowánj docela opomenul; moha na německém přeloženj Žalmu od Weiozierla, a našem českém o d Z á b ř e z ského patrně w id eti, gaké násilj za přjčinau rý mowánj textu byw a učiněno. Že gsem w každé cl) rřadkow e strofě d\va toliko werše rýmowal, stalo se negenom proto, ab y ch , negsa p ř jl iš r ý mem w azan, tjm wěrněgi lieberegštinu přeložili m ohl, ale zwlašt p r o to , abych takowým způso bem skrze rym (Uerder ho nazýwá zaljbenýni parallelismem sewernjch národů) každau strofu n.x dwe r o z d ě liw , ony dwa členy Heberegského p.íj allelismu, genž \v každém werši ozjwagj se, gak neylépe možno wygádřil. —- ) Ze gsem časem uěgaké e p ith e lo u p řid al , lask aw ý čteuář, gakon dan[um . m i p ro m iu e , au gsem tak o w ý m z p ů so b e m k w etsj sro z u m ile d lu o sti n á p o m o c en b ý ti c h tě l. K aždý wšak , ac z p ů w o d n jh o te x tu w yp lý w ag jcj p řjdaw ek , dole gsem p o zn am en al. Překladatelé, s kterýmiž se radjrn, gsau m i mo našich, Zábřezského a P ro ch ázk y : Zacharias, Herder, Brentano, Mendelsohn a Zobel. Z e s t a r sjch wykladatelů, mimo Septuagintu a Vulgátu, žádný mi nenj po ruce. Tento nedostatek ale aspoň poněkud mi nah ražug j: Notce critica; IIo u higantii, kterýž, ač někde přjliš swobodně a t a kořka newážně s Heberegským textem nakládá, \v nesnadněgšjch předce mjstech staré wýklady uwodj a srownáwá. Žalm Prospěch I. sprawedliwýcli, a zahyuulj b e z b o ž n ý c h . *) tomto zpěw u popisuge Žalmista P á n ě ro z <!jl mezi sprawedliwými a b e z b o ž n ý m i, na ro z um dá wage , že sprawedliwému častokráte giž 11a tomto swětě w.secka geho podniknut) se dařj, nn bezbožný giž zde swému zahynutj w střjc chw átá. Obadwa tohoto přirownánj členy přim ěře ným podobenstwjm wyswětluge. Slastný člowěk, kterýž w radu S bezbožnými n ew ch ázj; Nedlj s h řjšn jk y , se k sněmu S posm ěw ačť nesází. *) P ře d každým Ž alm em obsah uw ésti k snadněgšjniu p o rozum ěuj , a k iišetřenj giuák n ew yh u u leln ých připam alowáni, zd á se b ý ti p olřeb u o. — W Božjm ale přikázauj Gediué swau libost má, Zákon Páně ustawičně Duem i nocj rozgjmá. Štastný! podobení gest stromu, Genž gsa štjpen p ři řece, Listj netratj, a časem Ilognost dáwá owoce. W še co z a č n e , se mu d a ř j : Ne tak ale bezbožným ; T i t se plewám podobagj, W ětrem sem tam zmjtanýui. Neostogjt zlosyn w saudu, Ilřjšuj w zboru nábožných. Žehnát swatým Pán , *) než k zkáze W ede cesta bezbožných. Ž a l m II. Marné nepřátel lowstwj Kristowých proti krá- gelio us i Iowánj. T en že gest praw ý tohoto Žalmu smysl, učj swatj Apoštolé Sk. Ap. IV, 25. X III, 32. Ilebr. 1,5. V, 5 ., gakož i zp rw n jh o mjsta widěti, že za časů Apoštolských Dawid za geho půwodce byl ) Za přjč.inau sro zu m ited lju o sti p o lo ž il gsem ů rin e k m jsto přj" c iu y ; n e b o ť p ů w o d n j te x t praw j s l c w n ě : ,,Z u áť P ilu cestu sp raw ed liw ý ch ; “ t. g. s z aljb eu jra 11a gegicli g ed u áu j palrj, gem u žeh u á. držán. A w sk u tk u ! gak krásný tu a zřetedlný, ač gen několikem tahů w ytw ořený obraz onolio marného usilow ánj, njmžto mocnosti swětské p o l i králowstwj Mesiášowu zuřj, a pocliwné o clirany Božské, kteráž v šeck o toto namáhánj ne přátel Kristowýcli gediným usmánjm, gediným dechem porážj a w n iw eč u w o d j! Wždyclcy byl, a wždycky bude K ristus na znamenj, gemuž b u de odpjráno ; na znamenj, kterémuž odbognj n á rodowé konečně buď poddagj se, buď zahynau. V' témže ohledu cjrkewnj historie gest gako m n o liotwárná proměnnost, z njžto nápěw tohoto Žal mu zřetedlně Avyrážj. A odkud sebral Bawid g e dnotliwé zw uky k tom uto vznešeném u zp ěw u ? Zagisté ze swého wlastnjho ž iw o ta , a z p ř jp a dnostj času tehdegšjho. Od té doby, co na trůn dosedl, bylot mu takm ěř ustawičně b o g o v a ti s domácjmi i vuešnjm i nepřátely. Od samého Ho spodina za krále b y w v y w o le n , a obdržew z a sljbenj 2. Sam. V II,: že trůn geho na v ě k y stá li, geho slawný potomek, Blesiáš, na v ě k y k ra lowati bude : zdali nemohl a nemusel oněch a u toků nepřátelských powažowati gakožto bauřenj proti Hospodinu a geho M esiášovi ? Tjmto p ř e d stawenjm roznjtil se v srdci D avido w ě ta k o v ý to c it, gehožto wýlewem zplozen v z n e š e n ý z p ě v následugjcj, gegž Herder korunau celého Žaltáře nazywá , a w němž s v . básnjk , ač v sw rch oAvaném zápalu, city swé krátce a stručně , a pra v é gednoty šetřiw, wygádřil gest. Proč se bauřj národowé ? Proč to marné lidstwa zdýmánj ? *) Zdwihagj se mocnářowé zemštj, Iinjžata společně rokugj P roti W ěčnému a gegž On pomazal. „Roztrheym e swazky gegich, Swrzme s sebe gegich olcowy.“ Ten, genž w n e b i přebýw á, se směge, Hospodin se směge gim. Někdy wšak k nim promluwj w swém hněwu, Někdy prchliwostj swau ge předěsj. „Gá gsem krále swého na Siónu , Na swé swaté hoře pomazal.“ **) Hospodinůw nález tedy prohlašugi ; ***) liekl ke mně P á n : „Můg Syn gsi ty, * ) T e u ť gest, gako S c h u lte n s z A ra b sk é h o d o k á za l, p rw nj sluw esa w ý z u am . Z d e se překrásně h o d j, gak skrze předcházegjcj 1W 1, tak skrze tre fn ý o b ra z m o ře zbauřeného, gegž n a m y sl u w o d j. mn * * ) S e p lu ag in ta a V ulgata celly : Í»'1PT‘ * ♦ * »I??©} c o ž i H aubigant sch w alu g e. A č sm ysl p ři to ru n ic , netrp), p ře d e čtenj p u w o d n jh o 'tex tu , kde ta to slo w a w usta H ospod in o w a se kladau, n e g eu o m slusuěgSj se b ý ti z d á, gelikož to \v u šte ch D aw id o w ý ch p o n ě k u d c hlaubně z u j ; ale i také ly ric k é m u duchu, zwláSť heb reg sk é ody, k terá p o d o b n é skoky a k w apné p ro m ěn ě n j m lu w jc jch osob m ilu g e , gest přim éřen ěg šj ; n e p řip o m jn ag jc t o h o , že předcházegjcj w e rš řeč H o sp o d in o w u dávvá ocekáw ati. W iz Ile rd e r, G eist der Hebr. P o e sie J I . djl. ***) M jsto p n " b « četli S eptuagiuta p r m « a n ásle d u g jc j m n \ cti i dw akrát p o sobě, k teréž m n o h em p řiro ze n ěg šj a prawegsj zdá se b ý ti č te n j, než nyn ěg sj. Dnes gsem zplodil tebe. Požádey, a národy ii za dědictwj dám, Za wládarstwj země končiny. Prutem železným ge potřeš, Roztřjštjš co djlo hrnčjrské.“ Pročež opatruj Luďte lcrálowé, Deyte pak si radit, země saudcowé ! Služte H ospodinu \v bázni, Stiigte v ů k o l nělio s třesenjm. *) Poddeyte se Synowi, at hněwem nezahořj, Byste nezhynuli v podniknut] swém. Nebot geho liněvv se rychle rozpálj. Pdaze v šem , genž geho držj se ! Ž a l m VI. P r o s b a za uz d r awe nj . Tělesnými bolestmi sewřen, w sw ědom i c itedlně raněn, od nepřátel obklopen, v zd y ch á Da v id k Hospodinu o ušetřenj a zachowánj žiwota, by déle geště geho milosrdenstwj a dobrotu sw ý mi zpěvvy mohl oslawowati. W yliltě v slzjch swau úzkost a bolest, a zárm utek uslaupil utěše né naděgi, že nedopustj Bůh, by nad geho zah y nut] m zplésali nepřátelé geho. Tak, když se v y rosilo plactiwé nebe , v slunečné záři opět p o kogně usmjwá se. — *) P rw nj a w lastnj w ý z n am slow esa gest : iu orb em verii, circuire« M auow é a služebnjci w ý c h o d n jc h kole siáw ali p ře d trů n e m . l<rálů w Přestaň Pane w h n ě w u twém mne kárat,*) W rozhorlenj twém mne netresci ; Buď mi Bože milostiw, an hynu, Uzdraw kosti mé se třesaucj. Duše má gest přjliš skormaucena ; T y pak Pane ! — ó až dokaw ád! Skloň se ke mně, zachowey mi žiwot, Spomoz mi, wždyt spomáháš tak rád. *#) W smrti na tě žádný newzpomene, Kdož pak w hrobě pěge kchw áie tw é? — Upě klesám, celé noci postel Smáčjm, w slzech plyne lůžko mé. Oko mé se zámntkem giž kalj, Hasne, tolik widjc nepřátel. ***) Odstuptež wšak zlosynowé w šickni; Pláče mého hlas Pán wyslyšel. W zdychánj mé došlo Hospodina, P řig al-tě Pán snažnau prosbu man. Stud a hrůza stjhne, kdož mne tiskli, S h an b au w okam ženj odegdau. Ž a l m X X III. D ii w 5 r n o s t w B o h a . Zpo sledn jch tohoto Žalmů slow zdá se wyplywati, že na autěku byl složen; ale na autěku, * ) W hebregském te x tu čte se : N ekárey m ne ; a w šak prosj B oha o ukrácenj tre stu , leierý g iz trp ěl. * * ) W p ů w o d u jm g a z y k u : P o d lé d o b ro ty tw é . * * * ) W lastně : Otco mé se sestaralo p red elvsem im ým i ne přátel}' • h led j m dle, a gako v ě k e m sešlé n a m é n e p řátely . němž nepřemožená důwěrnost w B o h a b e z p e č ué přjstřešj swatému skladateli poskytowala. P r wnj tohoto srdečného zpěw u obraz prozrazuge pěvvce, kterýž na Betlémských palaucjch za stá dem kráčege, \v pastýřském žiwotě k harfě pěti přiwykl gest. T am se učil ponevprw znáti w lá dnaucj nad sebau ruku P á n ě ; tam w znikla w gelio srdci prwnj giskra důwěrnosti w Boha. On o p a trowal stádo, a Hospodin opatrowal g e g ; H ospo din ho šetřil gako laskawý pastýř owečky sw é; Hospodin prowedl geg skrze auklady nepřátelské na k díistognosti králo w sk é; a protož, gist gsa i pro celý budaucj žiwot swůg ochrany Božské, k o gj se n a d ě g j, že nawrátj se zase z wyhnanstwj swého k stánku Hospodinowu. Pán gest pastýř můg, i neznámí n a u z e ! T u l na zelené Pastwině mne chowá, tu zas kw o d ám T ichým wodj mne. On man duši ráčj očerstwiti, On mne přiw ede Po bezpečných cestách k cjli mému Skrze gméno swé. Bych i kráčel sljnem smrti, zlého Nebudu se b á t; Sem nau gsi, twá hůl, twňg p ru t mi bude Srdce dodáwat. Giž gsi mi před mými protiw njky H ody p ř ip r a w il; W onnau mastj pomazal mé h la v y , Cjši naplnil. Stěstj, blaho — to mne d o p ro v o d j Skrze ž i v o t m ůg; Nawrátjm se na dlauhý Čas zase, Pane ! v Stánek twůg. Ž a l m XXV. T a ž e n j I l o s p o d i n o w o na Sión. Ze Žalm tento ku přenesen] archy Páně na horu Sión složen byl, v ů b e c takměř přigatogest, gakož i p r a v d ě podobno, že od v jc era zpěwáků na způsob kantáty byl pronášen, pročež gsem \v tomto ohledu pokynutj Herderowa následoval. Krásně započjná se po uaw ržeujm , že celého s v ě ta oboru gest Pánem, kterýž na malém Siónu nynj rozbjti chce stánek s v ů g . A p ročež, gako se někdy musel p o s v ě tili l i d , d ř jv e nežli mohl přistaupiti k h o ř e Sinai, tak i nynj ti, genž doprov áz e g j archu Páně na Sión, u paty této nynj sv a te ho ry napomjnagj se k čistotě srdce a svatosti živ ota, by hodni byli předstaupiti p řed t v á ř Ho spo dino vu. T ak se p o s v ě tiv š i v duchu, celégiž množstwj archu doprovázegjcj, stogj p řed S tá n kem. Geho dwéře se musegj rozšjřiti, geho brá ny musegj p o v ý š ili h l a v s v ý c h , aby Hospodin, po dobytj tolikera znamenitých wjtězstwj, sláv a u vogensk au o v ě n c o v a n ý v eg jti mohl. Prá v ě lyrickým nadchuutjm a pérem plným živosti toto wjtězoslawné tažen] popsáno gest, a zbož ného čtenáře w trhuge w radostný zástup na horu Páně wstupugjcj. Zbor. Hospodinowa gest zem, i plnost gegj, Okres země, i což na něm přebýw á. On geg nade mořem založil, On geg nad wodami upewnil. 1. Hlas. Kdož pak wstaupj tam na horu Hospodinowu ? Kdož na mjstě geho W elebnosti stane? 2. Hlas. Rukau kdo - tě newinných, a srdce čistého, Newěrně kdo duše swé neklade w zástaw u, *) Aniž podwodně kdy přisahal: Tent obdržj požehnán) ode Pána, Přjstup k Bohu Spasiteli swému. m ) ) g est w elm i n á p o d o b n é to m u , co c te me (E x o d . X X , 7 .) K IU P " ¡ T ib « m n i KWH ^ . a gako to to znam ená p řisá h ati skrze B o h a , tak se zdá} že i ono o p řjsaze sk rze duši sw au m usj ro z u m jn o b ý ti. ) ^Iv t Í w y z n am e n aw a ju stitia m , jus, gako p raw j H erd er, b ü r gerliche G erech tsam e. P o n ě w a d ž ale w p řed ešlém se o tázka klade, kdo w staupj ua h o ru P á n ě , ta d y ale se odpow jdá, že tom u, kdo čistého gest srdce, a n e w in n ý ch ru k au , té to p ř e d n o sti se dostane : nem ůže se zde sk rze H p l H nic g in éh o w y ro z u m jw a ti, n ež p r á w o , k B o h u , sw ém u sp o m o c n jk u , p řistau p iti. P o k u d ž ale to to sp o g en j s B o h e m p ra m e n g est wšj m ilo sti, m ůže se P!p“lH ,ta k é sk rze m ilosrdenstuij w y ložiti, gakož p ře k lá d á P ro c h á zk a . Časopis p . K a to l. D u c h . V . 3 . 8 1. Hlas. Hle ! tut l i d , genž hledá ho, genž obličeg twiig S patřit taužj, Bože J á k o b ů v ! Z bor. Nuže, pozd vihn uté hlaw swýcli, ('> brány ! Dwéře o te v ř e te se starověké, Wgjti b y mohl král s lá v y ! 1. H l a s . Iidož pak gesti ten král sláv y ? 2. H l a s . Hospodin, te n mocný, udatný, Hospodin, rek *) w b itv á c h v jtězn ý . Zbor. Nuže, p o z d v ih n ě te hlavv sv ý ch , ó brány ! Dwéře o te v ře te se starov ěk é, W gjti b y m ohl král s lá v y . 1. H l a s . Kdož pak gesti ten král sláwy ? 2. H l a s . Hospodin Bůh zástupů gest ten král sláwy. Ž a l m X X X IX . Š tčstj bezbožných. T ento v e l m i tkliw ý Žalm zdá se mi býti w ýlew duše, kterážto, patřjc na štěslj hřjšnjka, a *) M ezi "p3D a npJM fiell S y ru s a Ř ek H i n ’ , k teré žto slow o , p o n ě w ad ž , gakož tu sj H o u b ig a n t, zkráceně b y lo p sá n o : C '1) p ře p jso w ate l p ře h lé d l. — 1 počjuagjc giž pod břemenem těla churawého (w. 11.) w n etrp ěliw ost a malomyslnost klesati, opět se zchopj, a k d ů w ěrn o sti w Boha pozdwihuge se. Upamatowánj, gak b rz y pomine žiwot wezdegšj, gak b rzy sm rt i štěstj bezbožného, izám utku s p r a wedliwého konec činj, rozplašuge gako lehké p o wanj w etru mlhu malomyslnosti a nepokognosti genž 11a okamženj zahaiowala mysl D aw idow u; vvygasněné oko obracj se kH ospodinu, a gazyk pocjná mluwiti — ne aby reptal — ale o sm ilowánj a ulewenj bolestj žádal. — Znětež zw uky inutnolibé, w ylauzeny Harfě DawidowS, znětež w srdci mém w dobách tesknosti, a sladkým hlaho leni swým upokogtež bauři ducha neklidně se zmjtagjcjho ! — Hekl gsem : Chci wždy se mjti na pozoru, Bych se nepřekw apil gazykem. Tis ta w u z d u pogaw opatrný budu, Dokud hřjšnjk stogj předemnau. Bil ce řeči, mlčel gsein i radosti; *) Bolest má se gen wjc zbauřila, Srdce w těle se mi roznjtilo, Pálilo co oheň tiché my.šlenj; Proto gal se m luwit gazyk můg. *) T ak ro z u m j to to .nesnadné m ister H erd er, g ežto ginj gin ák p rek lád ag j. D u ie slo w u j p r a w d a , že trap liw á m y šleu j, pakli ge w srdci u k ry ti chcem e, n e sp o k o g e n ý m i, a ku p o ž jwáuj w šelik é ra d o sti žiw o ta p o sp o lité h o n e sc h o p n ý m i nás ciii), to h o to p ře lo ž en ) gestiť základem , a p arallelism us w d ru hém clenu té h o ž w erše ge osp raw ed lň u g e. Uč mne Pane ! u v á ž ili konce mélio, A gak malý dnů mých počet gest, Bych, gak b rzy pryč odegdu, znamenal. Pjdj, h l e ! gsi dny mé v ym ěřil, Gako nic gest v ě k můg před tebau. Pauhá pára gestií člowěk každý, Ač se pewně státi dom njvá. — Gako stjn, tak zmizj člowěk; P řede wšak pošetilec shánj bohatstwj,*) Newěda, kdo ge kdy užige. W šak co daufám gá? W tobě Pane ! gest má naděge. Sprost mne gen wšech přečiněnj, W p o sm ěch bláznům newydáwey m ne;** ) Rád pak umlkna, ust n e o te v ru , W ždyt gsi ty tak učinil. — Odegmiž ode mne rány s v é , Sice zhynu raněn rukau tv a u . Nehol kárage-li pro hřjch tresceš člowěka, Zellj hned, co molem, krása geho. W p r a v d ě , nic gest v š e , co sluge člověkem . —• W yslyš P a n e ! prosby mé, a k mému v olánj Nakloň u ch a; mému pláči neodmlčug se; Nebol přjchozj gsem před tebau, * ) č e t l gsem s H au b ig au tem m jsto , geuž gest sloweso, hlnw nj slow o ■ p an n , z iiěhož že ]T>»rP p o w s ta lo , suffixum slow esa QDOfc? zdá se p ro z ra z o w a ti. P raw ý slo w a t>33 sm ysl zdá se m i b ý ti w y ln ž e u w Žalmu X IV , 1, kde se Č te: V « 1 3 ^ 3 ^ 3 3 "ID X , a kde 733 z n am en á clow ěka n e tv ě řjc jh o w B oha a geho p ro z ře te d ln o st. m) Pohostinu, gako wšickni mogi o tcové. 1 11cw mi, bych poobčerstw il se, |’rw než odegdu — a wjc mne nebude. Ž a l m CXXII. Radost putugjcjho k slawuosti. T au to pjsnj w m ilován] hodné prostosrdečnosti radostné city swé wyléwá zbožný vesničan, ¡renž kslaw nosti putuge do Jerusalema, gemužto prý (on giž Jerusalem v id ě l) žádné město w kragi se newyrowná, kdež i uhljdati můžeš, čeho bys w kragi na darmo hledal. On se giž widj w duchu w bráně Jerusalémské, spatřuge sláwu d o mu Ilo sp o d in o w a, obdiwuge nádhernost dw oru královského — a geho srdce w radostném užasnutj štěslj a v šecko dobré přege městu m ilo v a nému, a geho usta nemohau stačit w y slo v iti v š e cko požehnánj, genž ze srdce plného se p ra u dj. — Sm jm e-li si myslili, že tato pjseň z p jv á n a bývala, když pautnjci giž zponenáhla k Jerusa lemu bljžili se ? — každé takm ěř s lo v o v tomto představen] dostatečný nalezne v ý k la d . — Plesám radostj, an se mi prawj : Zas do domu Páně půgdeme. Nohy naše gedenkrát giž stály \V branách tv ý c h , ó Jerusaléme ! Jerusalém, tot gest krásné město, W něm žto dům se s domem spoguge ; Knmž i národ, H ospodinůw národ, Po swých pokolenjch putuge. Tam, gakž w Jsraeli zákon, gméno H ospodinowo o slaw u g j; T am též stolce domu D awidowa, Stolce řjzenj se spatřugj. Proste, at gest Jerusalém š ta s tn ý ! VTždy at kw ete štěstj p řátel t w ý c h ! W p e w n o s ti tw é panug stálý pokog, Bydliž bezpečnost w tw ý c h palácjch. Pro kragany, pro swé milé bratřj, Slastného ti přegi pokoge ; Pro dům Hospodina Boha mého W yhledáw at budu štěstj twé. Ž a l m CXXYÍI. N ic b e z B o h a . Tento náučný zpěw , genž wjce pokogné rozgjmánj než lyrické horowánj dýše , zplodilo uwažowánj on ép raw d y , že, nežehná-liH ospodin, wšecko wynasnaženj lidské marné gest a ničemné. T u to praw du několika přjklady , z okresu domá cnosti wzatými w ysw ětliw , sahá sw. básnjk geště několikráte silněgi w s tru n y , aby neywětšj požehnánj Božj slawil — hognost totiž djtek, a čet né potom stw o, genž bylo cjlem taužebnosti kaž dého Jsraelity. B ů h -li sám nestawj domu, Darmo staw ič p ra c u g e ; B ů h-li neostřjhá města, Strážný darmo pečugc. M arnoí, wstáwat wám před sluncem, Pozdě na noc sedáw at; S bolest) přede chléb swůg g)te : Gcho milj mohau spát. Děli gsau dédictwj Božj, Mzda gest žiwot aurodný ; Gsaut co šjpy w ruce střelce, D jtky z mládj zplozeny. Štastný ! komuž p ř á n o , hognost W taulu swém gich z a c h o w a t; Bez zarděnj budau w branách Nepřátelům wzdorowat. — Ž a l m CXXVIII. C i t y po w y s w o b o z e n j z r u k a u n e p ř á telských. Upamatowánj na otroetw j, kterým ž národ Hospodinůw giž hned w mladosti swé w Egyptě, ri pozděgi tak častokráte od sw ých nepřátel byl sewřen, patřen) na nezašlé geště p r a u h y , gež po sobě ostawil bič ukrutnjků, uwažowánj, že kdyby Hospodina n e b y lo , gelio národ by byl snad dáwno giž býw al ro zšlap án, wdechlo sw apěwci zpěvv následugjcj. — Ukrutenstwj, kteréž buď o s o b n ě , buď w národu swém zkusil, čas, w němž ž i l , činj ho wymjuwena , pakli na swé protiw njky wzpomjná g in áč, nežli na ony p ř js lu š j, kteréžto Božský mistr slowem a přjkladem za swé nepřátely m o d l i t i se učil. Ač mne mnoho w mladosti mé sužowali __ S wděčnostj tak nynj Israeli rci — N ik d y , nikdý nemohli mne přem oci, Ač mne mnoho w mladosti mé sužowali. Oni čowé dlauhé oragjce hnali 1 o mem hřbete b r á z d y ; a wšak bezbožným, Hospodinem spraw edliw ým Bohem mým Gegich prow azy se slastně přetrhaly. S hanbau nepřátelé Sionštj zahnáni Budtež, co na střechách tráw a, ana schne Dřjwe, nežli čas přicházj k w y tr h á n j; Gjž se nikdý žnec a wázač nedotkne, Z tudy wůkol gdaucjch nikdo neřekne : Z dař B ů h ! Přegeme wám Božj p o žehnán)! — Žalm PSw ec CXXXVII. w z a g e tj, Ne studenými slowy popsána , ale wraucjra srdcem cjtena musj by ti ona plamenná láska k w lasti, genž zplodila tuto krásnau a wznešenau odu; laská k w la s ti, kterážto nemůže radowati sc , dokudž Jerusalem w rumu lež) , a radegi ne chá z p u k řiti struny, a uschnauti w uštech gazyk, iiežliby w cizj zemi k obweselenj nepřátel wlasti pěla pjsné, genž na Siónu složeny, na Siónu chtěgj b ý ti poslauchány. — Žiw ost citů , gegichžto p rů d k ý wýraz gest zpěxv t e n t o , hluboké mlčenj o nabyté opět sw o hodě, kteraužto w giných zpěwjch nebylo lze zatagiti, zdá se mi b ý ti d ůkazem , že ne na p a hrhcjch w lasten sk ý ch , ale u řek Babylonských byl složen. Na břehu řek Babylonských Nynj smutnj s e d jm e ; Na Sión zpomjnagjce, H ořké slzy cedjme. Na w rbách tu zawěšené Harfy naše nezwučj ; *) W jtězů ač našich žádost Pjsně p ěti porúčj. Radost c h tě g j, genž nás tisknau ; „O Siónu pěte n á m ! “ O gakž máme Božské pjsně W c iz j zemi pěti wám ? M ěl-libych k d y zapomenaut Jerusalém ! osud twůg : Zapom eň spjš prawice má — m ) Uschni w uštech gazyk můg, *) W íastně : Na w rb y n p ro stře d něho (B ab y lo n sk éh o k rá lo w stw j) z aw ě sili gsm e h a rfy n a še . **) B ez p o c h y b y n a h a rfu h rá ti. N ebu du-li na te wždycky Zpom jnati s libost], Nebudeli Jerusalem Koruna m ých radost). Zpomeii Pane Idumegským Města tw ého z k a ž e n j! „Bořte — k ř i q — nazůstaniž Kamene na kam eni.“ Babylone, Babylone, Někdy gistě zkažen sám ; Djky to m u , kdož ti splatj W š e , co učinil gsi n á m ! Weleslawen b u d i ž , kdož li Stegnau wáhau o d w á ž j; *) Kdož tw é plémě někdy chopiw, O skálu ge zrozrážj. ) „ K d o ž t i steguau w áhau o d w á žj,££ u e u alez á se w H ebregskéni, a zde g e u k d o p lu ě n j stro fy se k lad e . m LI. OZNAMOWATEL. a) L i t e r a t u r a . 1. Vod den der Pfarrer, R echten und Pflichten dann Stéllvertretter. der Bischöfe und deren beiderseitigen Gehiilfen und Nach dem gem einen und dem beson~ dem österreichischen Ivirehenrechte zu sam m engestellt voa Joseph H e lfe rt, Doctor sämmtlicher R echte, k . k. ordentl. öffentlichen Professor des K ir ch en -u n d römischen Civilrechtes an der Carl - Ferdinandischen Universität, i'iirsterzb. Gonsistorial-Rath, Examinator der Candidaten zu Curatpfründen in der Prager Theil. S . X V I u. 4 96. Erzdiöcese. Erster Z w e it e r Th eil S . VIII u. 358. Prag 1832. S lo w u tn ý pan spisowatel podáwá tuto spis z cjrkew íijlio práwa, genž zp ráw ců m d uchow njm i práwnjkům welmi gest d ů l e ž i t ý , a m ezi ohledu gako geho pracemi w m nohém n eyb law n ěgšj p o w a ž o w a ti se m ůže, geli- kož neyobšjrněgšj předm ět z obecne'ho i rakauske'ho cjrk ew n jh o p ráw a s zw láštnj úplnost j w system atickém p o řádku w ykládá, a práwa biskupů i farářů, gakož i p o mocníků a nám ěstk ů gegicb, ačkoli do w š e c h d ůležitých odwětwj cjrkewnjho práwa sahagi, přew ýb orn ě w geOnolu spogngp. m O žoam ow ate], W šjm důw odem se o tomto nowem spisu gistiti m ů ž e , že bez w ý m j n k y w še c k o obsahuge, cokoli zpráwci duchownjmu w ohledu cjrkewnjm w ěd ěti přjslušj, au se tu w k a ž d é m djlu mnohostranného auřadu sweho gak w z lile d e m chrámu, škol, Lak i obecných ú sta w ů k auplne spokogenosti dostatečně a důkladně poučili m ů že ; w č e i n ž až posud gestě žádná z w ydanýcli tak ow ým prospěchem nám neposluhuge. knih s Ž e usudek tento naskrze p r a w d iw ý a d ůw odn ýgest, dokazuge následugjcj přehled: Fo kratke'm úwodu., k d ež se ponětj cjrkewnjho staw u , (§. 1 .) cjrkewnjho auřadu a rozličných oddělenj, (§• 2 0 w ponětj cjrkewnjch předstawených w ykládá, gest celý spis na 2 djly ro z w rž en (§. 4 . ) IV djle p riv n jm gedná o práwjch a powinnostech p u , gich pomocnjku a náměstků, bisku- w djle druhém o prá- w jch a p ow inn ostech farářů, gich pomocnjků a náměst k ů . K u konci ríwodn wyčjtagj se neyznam enitěgšj spi sy o tém že předm ětů. D jl p r iv n j rozpadá na d w ě od dělen j; o Metropolitech, druhé' o biskupjch. prw nj gedná W p rwnjm oddělenj ustanowuge se wýznam Metro polity a Suffragana, (§. 6 .) načež se počátekMetropolitů gak o ž i n a z w u neb gme'na -A rcibiskup w y s w ě t l u g e ; kdež k auplne'mu přesw ědčenj se dokazuge, že důstognostmetropolitska nenj sice od apoštolů u stan ow en a, nicme'ně že giŽ w druhe'm sloletj prwnj stopy práw a m etropolitsk eh o se gewj. (J. 7.) W 8 . u w od j starobylá práwa Metropolitu, a w J, 9, obmezenj těchto p rá w , na to následugj nyněgšj práwa, a sice ¿L. práw a kjurisdikcj patřjcj, §■ 10 . a B . p rá w a čestná, kterážto gsau djlem cjrJce- w n j , ($. 11 — 15 . ) djlem občansJcú čestná práwa. (§. 16. ) W e lm i přjgemne' gest pogednáuj o p ů w o d u Pallia, o gelio hotowenj, sw ěcen j a nyněgšjm užjwánj. W oddělenj druhém gedná se předně o ponětj bi skupa (§. 1 7 . ) , 0 božském u stanow enj auřadu b iskupské ho, ( '• 18.) o v z n e š e n o s ti biskupů nad kněžjmi, (§. 19.) o půwodu diocesj (§. 2 0 . ) , pak o mezjch auřadu biskup ského (§. 2 1 .) P ráw a biskupská, na weškerau cjrkew se w ztab u ojcj, odlučugj se od těch, kteráž se na diocesj potahugj, gelikož on ano k obecnému cjrkewnjmu p rá w u ž e g j , an p ráw om ocnost biskupská w z b le d e m w la s t u jm předm ětem téhož djlu gest. přinálediocesj Pogednanj toto r o z v r ž e n o gest na 4 částky : 1 . O p ráw jch biskupských, 2. o g e g ic h p ow inn oslecb, 3. o kapitolach a 4 . o biskup ských pomocnjcjch a náměslcjch. ( § . 2 2 .) W p r w n j částce wykládagj se práwa biskupská trogjho w z h le d u ; to tiž 1 . práwa sw ětitelská (jura ordinis), 2 . p rá w a zew nitř ředitelská a 3. práwa čestná (§. 23.) I. P ráw a swecenj neboli sw ětitelsk á rozdělugj se w obecná práwa s w ě c e n j , a zadržená (reservata jura.) P rw n j, negsaucj w lastně p rá w a , nýbrž práw a sw ěcen j toliko p o w in n o sti > do následugjcj částky druhá pak práw a — totiž zadržená, se odkazugj, auplně se w yčjta- gj, k čemuž také rakauská nařjzenj, z ohledu u d ě lo w á uj swěcenj w ydaná, připogena gsau (§. 2 4 .) II. Z e w n itř n j ředitelská p rá w a wyswěLlugj se dle Čtyř formálnjch hlawnjcb praw , totiž r A. Zakonodarstwj, B. Dobljženj, C. Práwom ocnosti, D . Trestnj m o c i; dřjwe se w ša k přjčiny uwáděgj, proč se tu od obyčegného rozdělowánj w práwa p ráw om ocná a diocesánska (legis jurisdictionis e t le g is dioecesanae) odstaupilo. (§ 2 o.) A. spis. Gednage o p ráw u zákouodarstwj rozebjra pan I. p ráw o b isk u p ů k w y d a w a n j zá k o n u z w la s t n j moci, (§. 2 6 .) a geho staw W zemjch rakauskýcli, (§. 27.) pak 2 . práwo k přigjmánj a rozhlašowánj nařjzenj w y - daných a) od koucilij anebo řjmskýoh p apežů , a Z>) na řjzenj z e m ě pána in publico - ecclesiasticis (§. 2 8 — 30 ), při čemž se take' rakauská nařjzenj strany placeta re- gia , neboli m oenárského zljbenj w drahném počtu uw o d j \ (§. 29.) Na to následuge : 3. P ráw o k udělow ánj dispensacj od biskupů s zw láštn jm i přjpadnostmi , w takowe'to oswobozenj nichž se uděluge , totiž a) w důležitostech m a nželských a nepraw idelnostech (irregularitas §. 3 3 . ) , b) w slibech c ) w postech a swěcenj s w á t k ů . a přjsahách, (§. 34.) T u to se take' obyčeg- na řjmska dow olenj z oh led á dispensačnjho práwa přikládagj. (§. 3G.) B. P ráw o w rchnjho d o zo rstw j wykládá se dle r ličných p ředm ětů, na ktere'ž se dobljžeti má. (§. 37 .) Gedná se tu tedy 1 . o přigjmánj k sla w u kněžskému, (§. 3 8 .) o přigjmánj cizjch a propauštěnj w lastnjch diocesanůj (§. 39.) p ř ič e m ž se také o přistěhow ánj a w y stěhow ánj theologických kandidátů a kněžj gedná. 2. O w zdělánj neb w yu č o w á n j duchownjch k and idátů ; a sice a ) w seminářjc.h, ( § . 4 0 . ) b) na bohoslownjch ústaw e c h , (§. 4 1 .) kdež se take rozličné p řjbčhy seminá ři rakauskych a gich zrjzenj w ypisugj. 3 . O usazowá- nj knčžj, (§. 4 2 .) a sice a) ku p o m o c i, ( § . 4 3 ) b) kzprawowánj 4 4 .) něgakého beneficia, (administratio beneficii §. c) dosazowánj skutečných beneficiatů, (§. 4 5 . ) d) kaplanů w ogen ských, (§. 4 6 . ) potom e) o udělowánj gi. ných úřadů a titulů. (§. 4 7 .) 4 . O dohljženj na d uchow en stw o w ů b e c (§. 48.) a na cize z w l á š t ě , kdež i nařjzenj strany cestowánj kněžj se u w odj. (§. 4 9 .) 5. O dohljženj na kláštery (§. 5 0 .) s neyuowěgšjm nařjzenjm o kázní řeholnj, (§. 5 í . ) pak o w yzdw iženj w s e c h w ym jn ek (§. 5 2 .) a o w y k a z u duchow njch osob w klášleřjch. (§. 5 3 .) 0. O dohljženj na školy a ú slaw y w ych o w a te lsk é z ohledu náboženstwj (§. 5 4 .) s dohlédánjm na k n ih y a o společné censuře k něb, (§. 5 5 .) o třjdnickýeh a far ujch kněhownácb, (§. 5 6 .) 7. O dohljženj na ú staw y pro chudé, (§. 5 7 .) 8 . na staw okonom ický k o s t e l ů , a a) strany náboženského foudu , (§. 5 8 . ) í ) gměnj zádušnjho, (§. 5 9 .) c) gměnj farujho a w ý ž i w y k ně- sice Žj. (§. 6 0 .) Z á w ě r e k tohoto dozornjho práwa činj ka- nonické visitacj , kteréž se zde dle s w é h o počátku, prwotujch zřjzenj před sněm em Tridentskym (§. 6 2 .) a pak i dle rakauských nařjzenj w ypisugj , ( 6 3 .) k dež se i g ed n o tliw é předměty těchto visitacj w určitých otázkách uwodj. (6 4.) C. B isku p ská prúw om ocnost w ykládá se 1. dle prwněgšjho obecného práw a, (65 — 6 6 .) 2. dle no- wěgšjho obecného práwa, a sice a) občanská práw om ocuost biskupů, (6 7 .) pak b) trestnj práw om ocnost (§§. 68 . 69. 7 0 .) Pak se také obgem biskupské p ráw om ocnosli dle rak. nařjzenj w y st a w u g e , (71.) a sice a) w e vvěceeh ob čan sk ýc h , kamž nynj gen toliko causee mere spirituales , rozsuzowánj o neplatnosti slibu řeholnjch — g wýhradau přjpadnostj k gednanj politickém u přinalezegjcjch, kdež totiž slib řeholnj za n ezletilo stj zákonem wyntěřenau w odpor u w o d ), kamz i rozlaucenj želslwj katoljků wyhlášenjm za m rtw é h o man- nepřjtom - ueho neb ztraceného, m anžela náležj, ( 7 2 .) pak b) w treslnj ch w ě c e c h , kdež se cjrkewnj přestupky n a 3 t ř j dy rozwrhugj , na p row iněnj pauze cjrkewnj, pauze občauské , a sm jšené , ke kterým žto poslednjm se ka- cjrstwj a sacrilegitim úsilným ruky w lože n jm na osobu (lncbownj počjtá (od 7 3 — 8 0 .) D . T re stn j práivo biskupů z historického zřetele, (81.) načež rozličné rozw rhowánj cjrkewnjch pokut (censura) w šjršjm sm yslu , g m e n o w ite pak ono rozw r- ženj w cjrkewnj ceusury w la s ln ě lak nazw ané, a we w la stn j cjrkewnj tresty (82, 8 3 .) následuge. — Od 848 6 . gedná o gednotliwých způsobech censur a gich účinků ; na to od 8 7 — 93. o gednotli. w ý c l i cjrkewnjch t r e ste c h , gich účinejch , totiž o ne- p ra w id eln osti (irregularitas), o*szvrženj s úřadu , o slo. ženj (depositio), o degradacj čili sn jž en j, o káznicjch pro k něžj a t. d. III. P rá w a čestná biskupů ( 9 4 .) dle zákonů obec ných , dle zákonů rakauských ( 9 7 .) Č ástka clruhá gedná o porvi/m ostech b is k u p ů , kte réž se dle čtyř předm ětů rozwrbugj, (98.) totiž I. zobledu na wlastnj osobu biskupů , II. na péči pastýrskaa, III. w z h le d e m na zem ska u o b e c , a IV. na sjdlo. 99 — 100. částka tretj gedna o kapitolách, a roz w in u g e w elmi přjgemně historický k a p ito l, potom w y p r a w u g e a následky zm ěny gegich p rw otn jho kapitol , a sice (1 1 4 .) a a starobylé zřjzenj založenj a kapiLol (107.) gogich. (10 8 — 113.) něgšjm určenj legialnjch počátek a sice kollegialnjch D ále gedná zřjzenj o ny- a) při chrámjch kol. b) při kathedrálnjch sede plena, sede vacaute et sede im pedita a t. d. od 1 1 5 __ 119. konečně gedná o kanonických vikarijch. častka čtwrta a poslednj d jlu p r w n jh o u d á w á n e y p r w é ponětj a rozdjly náměstku. (122.) biskupských pomocnjků a gich ]\a to gedná 1 . o pomocnjcjch (Coad jutores), 2 . o swětjcjch b isk u p jch , 3 . o geucrálujch vikářjch, 4. o konsistořjch, (1 2 3 — 136.) 5. o chornjch biskupjch (Chorepiscop?), 6 . o archidiákonjch, 7 . o arcik n e ž j c h , a 8 . o biskupských střjdnjcjch n eb oli vikářjch, gichž w ešk eu auřad se w yp isu ge gak dle práwa obec ného , tak i dle nařjzenj rak a u ský ch ; a sice a) wzlile- L itera tu ra . /¿.^¡.g dem péči pastýřské, b) kněžj té h o ž o k rsk u , c) stawenj zádušnjch, zádušnjho a farnjho gměnj, d) rozličných obecných ú s t a w ň , načež se k záwěrce o kanonických visxtacjch , o dohljženj na školy a o práwjch z strany škol , konečně o práwjch čestných a wýsadách vikářů welini obšjrně m luw j. D jl d ru h ý . O práwjch a powinnostech farářů i gich pomocnjků a náměstků. W y s t a w iw p. spis. ponětj faráře , pak z w lá š tě iluchownjho pastýře w zemjch rakauských (1 5 3 .) wj^praw z a li , potom w ysw ětluge wuge, odkud faráři p ů w o d powahu práw om ocnosti farárské, kteráž ačkoliw biskup ské podřjzena, n icm én ě božského gest u s t a n o w e n j ; ( 455 .) gegj w nitřnj i zew nitřnj obgem, k d e ž na p osluhow ánj sw á t o s tm i osobám se w zh led bere w o g en sk ý m w ci- zjch osadách; kde se spolu w šec k y osoby ad militiam yagam et stabilem přináležegjcj zew ru bn ě wyčjtagj, pak se též okres farářů z ohledu řecko - katolických w y z n a w a č ů , akatoljků a Zidít ten rozw rhugc w y m ě řu g e. (1 56.) P ředm ět se na čtwero č á s t e k : 1 . o práwjch, 2 . o powinnostech , 3. o pomocnjcjch a náměstcjch w auřadě pastýřském, 4 . o duchownjch, kteřj negsau kněžj. (157.) W prwnj částce rozdělugj se práwa farárská na čtwero, I. na práwa sw ěcen j, II. práwa zew nitřnj prá womocnosti, III. okonomická, IV. Čestná. ( 4 5 8 .) I. K u p ráw ům sw ěc en j přjslušj : 1 . Posluhowánj swátostmi, 2. w ykonáw ánj služeb Božjch, 3. konánj ostatnjch cjrkewnjch slu ž e b n o s t j , k te ré ž se zde wyčjtagj. (159 — 1 61.) II. auplně Gakožto práwomocenská práw a farářů se u- wodj : 1 . P r á w o k w y u č o w á n j w ženstvy), k te ré ž se w e w šech Časopis p. Katol. D u c h . V. 3. křestanském nábo m ožn ých potazjch a přj9 pádnostech w eřegn éh o i saukromneho w yučow áu j auplně w y p isu g e . (1 6 2 — 166.) 2 . P ráw o k ohlašowánj wěcj k cjrkewnjm d ůleži tostem patřjcjeh, gakož i w ěcj toliko politických (167.) 3. P ráw o bných k udělow ánj dispensacj z ohledu služe pracj w neděli a w e s w á t e k , gakož i od postu; ne w š a k w důležitostech manželských. (168.) 4. P ráw o k wedenj matrik. T ento w e l m i d ůleži tý před m ět zanjmá celých 68 stran, a gest po prwe' tak auplně a systematicky w y p r a co w á u , gakož ani w sp isech w laslně o tom gednagjcjch, ku př. w onom p. Dr. S ch letterera , se neshledáwá. W šeck o, co k w e denj matrik pro K a to ljk v , Akatoljky, Ž i d y , osoby wog e n s k é , špitálnjky w k t e r e m k o l iw ohledu w ěd ěti gest potřebj , i se w š e m i o tom w y dan ým i zákony, zew ru bně se zde w ypisuge. (169 — 192.) 5 . P ráw o farářů k dozorstwj (§. 193.) dle roz ličných před m ětů, t o tiž : a ) ua niiboženstw j, a sice školnj m lá d e ž e , farnjch osad n jk ů , magistrátnjch aw rclinostenských auředlnjků z ohledu n a w ště w o w á n j chrámu, z o hledu sw od n ých k n č h , wychowáwáuj dětj kato lick ých od akatoljků, a t. d. (194.) b) Na m raw ně chowúnj z w lá š tn ě auředlnjků a pjsařů w e n k o w s k ý c h ; na p row ozow á n j diw adelnjch ber, kteréž se w ž d y od pastýře přečjsti m agj; na neřádná manželstwj a sauložnictwj , p otom na odlaučenj přjbuzuých a sešw a g řen ý ch o s o b , které od dispensacj odmr štěny byly. (195.) c) Na školy, (196 — 197) cl) na ú staw y pro chudé, pokud k farářowu okresu přináležegj. W z b u z o w á n j osadnjků k přispjwánj na S em patřj : a) t a k o w é ústa w y , z w lá š tě při k ř t e c h , p ohřbjch , sw atbácb, při wydáwánj sw ě d e c tw j a t. d. w ii pro c h u d é , záležegjcj w /?) Z praw ow ánj ústa- popisowánj chudých, sbj- ránj almužen , opatrowánj pokladnice, listin , posléze w skládánj ančtů. a patřjcjch tam ( 1 S8 — 2 0 0 .) y) WyswSdčenj chudoby k přigjmánj zdarma do obecného špitálu, do p o ro d n ic e, do lístaw u pro pominulé rozu mem, pro n ed u ž iw é, nalezence a sirotky, k dež se i cjs. kr. nařjzenj, na přigmutj do těchto ú s t a w ů se w zta h u gjcj, uwodj. (201 — 20 3 .) e) Na djtky nem anzelske a nalezence ; kdež pastý řům přjsiusj, w zb u z o w a ti k přigjmánj takow ých djtek, a doblédati na o s o b y , které ge w y c h o w á w a g j. (207.) ./) Na pensionisty a provisionisty, potahmo na podpisowánj k w itta n c j, a oznámenj gich úmrtj. ( 2 0 9 __ 2 1 0 .) g) Ka duchownj \ve farnj osadě se zdržugjcj. ( 2 1 1 .) h) Na osob y sw ětsk é k e kostelnjm službám přináležegjcj. ( 212 .) i) Na baby matkám při porodu přisluhugjcj, i gich wyučowánj a napomjnánj. (213.) 6. O práwomocnosti farářů, kteráž g est buď iv n itř n j, a na posluhow ánj swátostj pokánj se w ztah u ge, aaebo ze w n itřn j, potahugjcj se na p o k u ty , kteréž se w sw atosti pokanj ukladagj; na p řed w o lá w á n j farnjch osadnjků , gakož i na práwo, sn ěm ů m diScesanským přjtoinnu býti. (214.) III. Práwa ekonom ická obsahugj : I. P ráw o z oh le du na zá d u šn j gm enj, kteréž se potahuge i . na dohljženj společné s auřadem kragským , a na p ečow án j, by se gm ě nj to náležitě zau čtow alo , 2 . na hospodařenj s tjmto gměnjm, 3. na gebo wynakládánj. II. P rá w o z ohledu na gměnj farnj, a ňa přjginy; kdež se i o p rá w n jch rozepřjch gédná. (216.) I lí. Z ohledu zádušnjch stawenj. (217.) IV. P ráw a čestná. S e m wnjho pastýře, gakožto k užjwajij wlastnj přináležj hodnost ducho- w eř egn éb o auředlnjka; p ráw o pečeti , kdež se spolu sem patřjcj # Uf č e s t n é vyzn a m en án ) při sau- předpisy u v o d j . (218.) dujch a politických ged n ánjch ; (2 1 9 .) k on e čn ě nasle- dugj zw láštnj přednosti ged n otliw ých z p r á v c ů duchov n j c h , a gich t i t u l o v é . ( 220 .) Č ástka druhá obsahuge p o v in n o s t i farářů. ( 221 .) Tyto gsau : I. v z h l e d e m na geho osobu, (2 2 2 223.) II. v z h le d e m na auřad a na bencficium •, a sice 1. Z a s tá v á n ] pastýřského auřadu osobně. 2. Povvi nost se modliti. 3. Upotřebowánj cjrk evn jh o nábytkuk n ábožným aučelům. 4. Hostinstwj. 5. Zapravovanj p o v i n n ý c h danj ze sw éh o beneficia (224 228.) III. P o v in n o s t i v z h l e d e m na v e ř e g n a u s ta n o v e ni , totiž : 1. chráničkami. W ogen sk é p o p iso v á n ] , 2. Očkovánj 3. Gednáni z strany pozůstalosti, a 4. gi- n é saudnj i politické u s ta n o v e n i. (229 — 237.) IV. P o v in n o sti polahugjcj se na v ě d o m o s t pastýřské ho a u řa d o v á n j; takow é gsau: 1 . W edenj protokolu k zaznamenán') rozličných událost') a u řed ln jch , kterýž se na každé požádán') s v ě t s k é i duchovu') v r c h n o s t i oká zali má. 2. Spisován') ecclesiasticis. (239.) njho a rc h iv u . zem ských nařjzeni in publicc 3. W edenj pamětnj knih y. 4. Far- 5. O b y v á n j v e farnj osadě. (238 — 242.) JF částce tř e lj gedná se p r v o t n ě o pomocnjcjch fa rářů , a sice v g a k ý c h přjpadnostech se dle sněmu Tridentského a dle zák on ů rakauských ustanovit^ magj; z v l á š t ě o u s ta n o v e n i Kooperatorů nákladem nábožen ského fondu. (243 - 244.) Potom o u sta n o v en j farár- ských pomocnjků a o oněch osobách, giinž prjslušj prawo d o sa zo v a li. O dolacjch neb gich nadáni : (245 2 47.) posléze o poměru pomocnjka d uchovn jh o k faran, a o sm lau w ě m ez i nimi , kteráž od konsistoře potwrzena býti musj *, kdež se také potřebné články neb část k y , kteréž ta k o v á t o sm la u w a o b sa h o v a li m á , vypi- su„j. (248.) — W druhém oddělenjtéto částky vypra- wuge o náměstcjch íarárských , a sice n e y p r w é o přj- padech, kdy se ustawičnj farnj zastaw alelé a n ám ěstk o- víé dosazowati magj (250 .) a t. d. TV částce č tw r té gedná se o duchownjch, kteřj kně2j negsau. Tito se na d w ě třjdy ro z d ě lu gj: buďto paiřj cjrkewnj hierarchii, anebo n ic . wage se take' p ráw o těchto K záw ě rc e ustáno- auřadů duchownjch, totiž diákonů, subdiákonů a menšjch sw ěc en cti. (260.) Geden každý z těchto dwau djlů, dohromady asi 56* archů obnášegjcjch, opatřen gest system atickým regstřjiem , a na konci připogeny gsau sem patřjcj, zákonem předepsané tabule a fo rm u láře, a m imo to také w yzu anienánj alfabetické. — Tisk a papjr též schw álenj zasluhugj. 2. Sedmnáctero kázanj p o stn jc h , swátečnjch a přjle- ž.itostných, od Ignácia Feigerla, řádného w e ř e g n é h o Proiessora bohoslowj pastýřského oa W jdensk é c. k. Universj, c. k. skutečného dwornjho kaplana, Spiritualnjho Direktora na duchow en sk ém w y ššjm ústaw u u s w . A u gustina we VVjdni, Olom uckébo arcibiskupského če st ného konsistornjho rady, a b ýw aléh o rektora c. k. u niv.ersj Olomucke'. W Hradci K r á lo w é a w Praze 1832. pjsmem a nákladem Jana Host. Pospíšila. 8 , Str. IV. 284. Dobrá to bez odporu a chwály hodná gsau kázanj, a sice : „ O b e c n é rozgjmánj' umučen j Páně ; že nám modlitba sjly d áw á w saužeuj •, o p řátelské lásce, kterauž křestané k sobě mjti magj, ale často nemagj ; rozgi:iiánj pádu a powstánj P etrow a ; že nám nočnj utrpě ni Páně w ýstrahau gest proti žád ostem těla a p ý še žiwota , a gak ono spolu w šelik ý c h k řjžů nám u le h č u - go i o důležitosti a ceuě článku wjrv. že Ježjš gest pra- v y S y n Božj 5 o smrti J e ž j š o v S , o těžkosti hřjchu, a o ceně du.šj našich; rozgjmánj zw láštnjch sk u tk ů , kte. rež se O t c i , Synu a D u ch u s v á t é m u p ř ip is u s j ; gak nam v j ’ra w troggediného Boha m ocného utěšen) podá v á ; o kněžském důstogenstwj •— • při kněžských prwotinach ; naučenj a napomenut) při požehnán) padesáti letého m anželstw a ; gak Petr a P aw el dosažené od Bo. ha m ilosti skrze v ě r n é se přičiněn) k s w é m u spasenj uzjwali 5 rozgjmánj ž iw o la s w . Bartoloměge v d w o g n á sob ném o h le d u ; ž e chrám gest dům Božj a dům našeho spasen] ; o p o v in n o s t i pastýřů d u ch o vn jch — při kněžských prwotinách; co nás v m ilo stiw ém lé tě ob z v l á š t n ě k p r a v é m u pokánj v z b u z u g e ; při Jostiwého lé ta .“ Ctěny P. skladatel konci mi- náboženských řeč] těchto bez pochyby- m á v ý t e č n ý dar kazatelské w ý m l u w n o s t i, a aučelů d u c h o v n jh o řečnjka nikdý z očj nezpauštj. Nebo v š e c h n a kázanj gebo bez rozdjlu welrni m noho vzděláv agjcj moci do sebe magj. Nic v nich nenj nuceného a teskně hledaného , nic coby odporno bylo zdravému rozumu a srdci. Zge-wnot gest, že P. autor v ž d y m lu - w il z w lastnjho nábytku d ům yslné h l a v y s w é , žem luw il od srdce k srdci. W ý b o rn ě se skloňowati pochopitedlnosti sprostého lidu , nicméně w šak umj k nikde proti důstognosti a šlech etnosti m lu w y kazatelské nehřešj. I také w tom zw láštnj c h w á ly gest h o d e n , že ni- kdý n e m l u v j přjliš ob ecn ě, nýbrž každý hlaw nj po m y s l , kde toho gest p o tř eb a , částečně rozbjrá, a mno hými přjklady, z obecného žiw ota v á ž e n ý m i , swětlosli a moci mu dodáw á. Ivaždý o v š e m duchownj pa stýř w kázáních těchto něco n o v é h o , zdárného a pě kného n a l e z n e , a netoliko gich při w yu čow án j lidu s v e l i k ý m prospěchem u žjw ati b u d e , nýbrž i sám se w zd ěíá , a w homiletickém uměn) w ůbec dále pokročj. Na důkaz pcaw osli w y n e še n é h o saudu, a že kniha talo nikoli nenj z počtu m a r n ý c h , kteréž sc u ik d ý na swětlo dáli n e m ě l y , d w é toliko rnjst zde předkládám. „Ach gak w eliké zlé musj býti hřjch ! S w ěd om j m ně p o k o g e n e d á , na w še c h mjstech m ne st jb á , nedá mi ani spáli; hanba se na m n e walj ; t i , genž m ne m ilo w a li, nechtěgj m ne nynj ani w id ěti , gá musjm pryč z domu gegich g j t i, gá se nemám k nim ani hlásili. Tu m ne spraw edlnost d áwá h l e d a l i , a w žalař m ne wsadili ; w e tmách a w pautech musjm w ě z e t i, sw S tla uewidjra w e dne ni w noci 5 audy lěla m ého wadnau, sjla má se t r a l j , maso s kostj hyne , tw ář bledne, n e moc mne s u ž u g e , za ž iw a gsem pokrmem ě e r w ů , o škliwostj lidem. Oheň přicházj, a pálj dům m ů g ; zlo- ilěgi m ne okrádagj , djlky a přátelé m i u m jřagj! A to vvšecko pro m é liřjcby ! •— A když do pjsina sw atého nahlédnu, w idjm , že celý sw ě t byl p o to p en , že S o d o ma a Gomorrha oh něm spálena b y la , že mnozj mečem zahynuli, mnozj hladem zemřeli, — hřjchy. uenj geště dosti. Sám S yn Božj sstaupiti, člow ěčenstw j vimřjti, po m nohém křjži.“ a to w šecko pro Ach gak hrozně Bůh břjeh tresce ! m usil Ale na tom s nebe dolů na sebe w z j l i , trpěti m uk y a bitj a k rw e p ro litj, potupně na S ir. 1 1 7 . „ W ša k ale nynj skormucuge se d u še m á , če rw sžjragjcj na m é srdce le z e , m é wlastnj swědomj se bauřj , a láže se ; Negsi-liž ty sam , genž nynj giným k á ž e š , negsau-liž mnozj zbratřj tw ých , negste-liž w y - p a s t ý ř o w é duchownj sami toho (tjm) w in n i, když lidé tako w é w ážnosti , lásky a duw ěrnosti, gakež wy očekáwáte , k w ám neinagj , když oni neradi slo w o při o ltá ř i, při loži nemocných , w zpowědlnici spatrugj : 15o/,j z ust wašich slyšj, neřádi w a s N egste-liž wy sa m i, ¡jenžto gine w e wyre sjliti m a te , slabé w j - ry , wy sa m i, genž duchow nj slugele , tělesným ža d o - stem od dan j, w y sa m i, genž gine napomjnali mále, w konánj powolánj s w é h o w l a ž n j , teskliwj, w ábaw j, bez l á sk y , bez ducha modlitby, nepobožnj, marnostem sw ětským oddanj, dáwagjce zlé přjklady ? Ach běda uáin, gestli tomu tak g e s t! Což m ů ž e m e řjci? Gak se mů žem e w y m la u w a ti? Běda n á m ! “ Str. 172. Přiwedena tato d w ě mjsta spolu ukazugj, že w ysoce učený skladatel těchto kázanj ž iw a u , gádrnau má m y s l , a nikoli nenj z počtu p rotiw n ý c h žw áěů, gegichžto kazanj gest gako moře slow , w y lit é po paušti nek. myšlj- Tak tolikéž d w g mjsta tato okazugj, že Čeština geho gest dobrá a čistá, a při w šj srozumitedlnosti ni koli w šed n j, uličnická a w zd ělan ém u uchu protiwná. JNicméně tagiti nemohu , že se onde i onde grammatičtj o m y lo w é nacliázegj, a žeby některá p rů pow ěd ’ , at tak řku, češtěgšj býti měla. T ě ch to w š a k om ylů a v?ad nikoli nenj tak m noho , by weškeren spis byl poskwrn ě n , a tratil ceny. s w ě tlo Snad ani gedna Česká kniha na new ycházj , w kteréžby w šec k o ské b y l o , a nic se praw id eln ěgi nedalo. zauplna če a w lastněgi powěditi Nenjt sice d iw u, m nohý-li z duchownjch dobře česky ueumj : tjm ale w ě tšj ch w ály hoden gest ten, kterém už nehoda času a potw orná poněmčilost chuti a horliw osti dodáwá, b y grammatiky D obrow ského opětow a n ý m čtenjm gako w tuk a k r e w ducha sw éh o o- b r a til, pak ale pilně čjtal staré knihy české, a z nowěg* šjch spisti ty sobě o b lib o w a l, gegichžto řeč k duchu a pow aze staré češtiny neybljže přistupuge. 3, Der llim m e l m it seinen Wundererscheinungen und die Holle. Vernommenes und Gescbautes. Tiibingen. Verlag : zu Guttenberg 1830. 8 . Str. VI. 556. T o gest w ý b o r n é přeloženj latinského spisu, kterýž roku 1 758. w Londýně na s w ě tlo w y š e l , a sice s tjm- to na čele nápisem : „D e tcelo et ejus mirabilibus et cié inferno e x auditis et visis.“ Ludwik Ilofaker. Překladatel geho gest Gakž ginj Časopisowe' oznaraugj, prá ce tato gest plod p o d iw n é h la w y , h la w y S c h w e d e n b o r g ow y. Proč tato k n ih a , plná n e s m y s lu , w němčinu přewedena byla ? Proč si gi mnozj i učenj a w zdělanj lide' libugj ? m ugem e ? Proč gi i w tomto našem časopisu o zn a - Gediné p r o t o , že ne w š e c k o , což S c h w e - denborg m y slil , ú tw ore m gest třeštjcj h la w y , a za n e s m y s l , blud a b lá zn o w stw j pokládali se m á. W této knize geho se m nohé w elm i pěkné a w ý te čn é p om ysly nacházegj , p o m y s l y , na kteréž žádný giný spisowate). n ep řišel, a z gegicližlo sebránj by se w elm i rozk o šn ý sp jse k uzpůsobit! m ohl. z nj zde Na důkaz toho některá m jsla kladu : ,,D iw j se a n g e le , prawj-li k d o , že gest m audrým sám ze sebe , a že sám ze sebe dobrého cos koná. Což kdo s á m pro sebe dobrého činj , to nechtěgj g m en o w a - li dobré, p ráw ě p r o to , že to člow ě k sám ze sebe w y w oznge. D o b r é , z Boha w y ch o d jcj, gim gest to, což se proto k o n á , že gest dobré; w p o s t a w e n o gest n eb e. Str. 9. tomto pak dobrém Mnozj, w sprostnosti ž i - wi b yw še na tomto s w ě l ě , w stau p ili nicméně w n e b e ské blaho , když přišli m ezi a n d ě le , poněw adž p r a w d u pro prawdu a dobrotu zde pro dobrotu m ilow ali, obé pak w skutečné žiw ob ytj sw o g e w n á š e li, a tak se z p ů s o b n ý učinili ku přigetj nebe. Str. 14. lu l a k gako lidé zde na zemi A ndělé sp o obcugj, tjm toliko r o z - djlem , že w šec k o při nich gest welm i dokonalegšj, p on ě w a d ž w eškeren gich staw w ů b e c staw w y š š j dokona losti gest. Gegich maudrost lidskau maudrost tak pře s á h á , žet se owšera ÍÍ7. new ým lnw nau zw áti m ů ž e . Str. P ře d sta w enj w nebesjoh g s a u li, k leřjž láskau a maudrostj nad gine’ gsau z w ý š e n i , a gakož z lásky žá- dagj ? b y wšern bylo blaze , tak podle maudrosti sw é i k op raw dow ém u blahu ge p řiw ozu gj. pak nad INewypjnagjt se gine', nýbrž za m enši gich se magj , ponS- w a d ž dobrému obce abližnjho dáwagj předek, s w é pak osobuj dobré za menšj giných. St. 14 2 . dobré magj , než dobré wšech Nebe gest společné užjwánj m ilého a přjgem ného. w šeh o Láska nebeská žádá, by to do b r é , kteréhož p o ž j w á , měl spolu také druhý. Radost nebeská práw ě z toho pochazj , že tam žádny za dobré s w é nepokládá, leč gediné t o , což i druhému náležj. St. 176. Mysl andělů a mysl lidj gednoho a téhož gest po- koleuj. Nebo obé magj moc , w y r o z u m jw a t i, pozoro- w a ti a chtjti; obě magj w la s t n o s t , ž e nebe a w sebe bráti mohau } m ysl člowěka ro w n é m audrosti, gako chápat! schopna gest mysl' andělska, a nenj-li zde č low ě k tak m audrý gako anděl, přjčinau toho gest, že duch geho w ze m sk ém těle bydlj. A ž gedoau člowěk těla sw éb o zproštěn bude, ukáže se býti andělem. St. 220. Pohanštj lidé, k tefjž zde m raw opočestně a w spo le č n é , au činliw é lásce ž i w i b y l i , w onom žiw otě přicházegj w e lm i w h o d . dliwostj v Andělé ge tam s obzwláštnj be- poznánj praw dy cwičj, oni pak prawdu wol- ně přigjmagj. St. 224. Děti , když umjragj, i w onom ž iw o tě gsau d ě t i , magjce tutéž dětinskau mysl a newin n o st, tutéž w e w š e m autlost. w zd ěláw ati. Začjnagjt se w anděly K a ž d ý , genž odsud se bére , w tom prá- w ě staw u tam ž i w gest, w k te r é m ž ž i w byl z d e ; pozdSgi tep rw staw geho w giný se prom ěňuge. djtek toliko w to m tam gest le p šj, nežli staw Staw ginýcb, že gsau n e w i n n i , a nic z l é h o , čehož se sic lidé w žiwobytj s w é m dopauštěgj, w n i c h se n ew kořenilo. Staw djtěte na onom sw ětS daleko lepšj g e s t , nežli staw djtěte na tomto sw ětě. Nebo t ě lo , k te rý m ž gest oblože- no, nenj tělo z e m s k é , nýbrž andělskému tělu podobné. S t. 232. W s i c k n i , genž zda rozumu a maudrosti na b y l i , n eb eštanů m přicházegj w h o d . K až d ý u č in ě n b ý wá andělem podlé způsobu a w elikosti maudrosti s w é . Čeho si zde č lo w ě k z j s k á , to sse b a u tam po smrti při- nášj , a to mu rozmnoženo a d ow ršen o b ý w á . Na onom s w ě t ě žádný nemá. t éh o ž nebe tak, gako druhý. 246. S t. a téh ož pekla Tak nenj i žádný člow ěk , žádný duch a žádný a n d ě l , kterýžby druhému zhola podoben. St. 300. Snadno i twařj toliko byl si p om yslili m ůž em e, že t a k n áram ně w eliká těla, gakož gsau h w ě z d y , z k te r ý ch ž některé w ětšj gsau z e m ě našj, nikoli negsau w e liké spausty bez o b y w a t e l ů , a že nikoli negsau k tom u s t w o ř e n a , by se pohybowala k olem s lu n c e , a z e m i t o liko slabě o s w ě c o w a l a , nýbrž že určen) gegich daleko 310. Z n a - w z á c n ě g š j gest, n ežli určen) z e m ě našj. S t. menano b u ď , že podoba každého člow ěka po sm rti gebo gest tjm krásněgšj , čjm wraucněgi božské praw dy milowal, a podlé nich se i w gednánj sw éin řjdil. St. 343. Dwogj gest p an o w á n j, panow ánj z lásky k b li- ž n jm u , a z lásky k sobě sam ém u. Tito dw a způsobo- w é wládnutj w p ow aze s w é zhola sobě odporugj. nugjcj z lásk y k bližnjm u žádá, by w š e m bylo P a- blaze, a wšjm srdce ochotenstwjm k tomu se nese, b y giným byl k u prospěchu a u ž it k u , a slaužil cjrkwi, w lasti, ně jak ém u spolku nebo zw láštn jm u některém u sausedu. W tomt stogj láska a rozkoš srdce geho. au k d ůstogen stw jm nad g in é b ý w á p řjčin au důstogenstwj , nýbrž T ěšj se sice, p o w ý š e n , ne ale p r o t o , že na w yššjm s t a n o w i š ti s w é m w jc e dobrého kooati moci bude. T jm to o b y č e g e m nebeštané panstwj p row ozu gj. Kdo na proti tomu z milowánj sebe samého panuge , o nikoh o se n e sta r á , leč gediné o s e b e , a i k dyž giným prospj- w á , předce gen pro wlastnj zisk s w ů g to činj. S t. 452.“ Gest w prawdě v ě c p olito v á n j hodna , že tentýž m u ž , kterýž na gedné straně v e l i k ý dům ysl a přeáut- lau citedluost p r a v d y p rogew ow al, na druhé straně v e lik ý m byl fantastau, a v mněnjcli. Nicméně blázuowských se vid ěn j kochal a zdánj geho do- o budaucjm ž iw o t u č lo w ě k a , o řjši duchů, o nebi a peklu giž pro to pozornost našj w zb u zu gj a k sobě táhnau , poně v a d ž s t a w a způsob č lo w ě k a , na onen s w ě t w e lm i rozkošný a w á b n ý každý z nás o budaucjm v ě d ě t i žádá. gest ž iw o t u odešlého, předmět roigjmánj , a svém Užitečuo a milo n á m h o d n ě mnoho g est, i toho mjti v ě d o m o s t , což n ew šeligak z d r a v é h l a v y o s t a v u člo w ěk a na onom s v ě t ě smyslily. 4. Památka swěcenj třqtj jubilegnj sla w n o sti, cjsaři K arlow i pátému v Augspurku na sněmu, podané ewangelické konfessj léta Páně 1530. 2 5 . Cerwna. Pracj Jana Borotta , zpráw ce cjrkwe ew an gelick é ostatků če ských exulantů. W Ž ita w ě u knihotiskaře Jana Gottfrida Sayferta. St. 32. Budiž i tento s k r o v n ý , č e s k ý , w pom eznjm sa ském městě Z ita w ě w y tištěn ý spjsek zde oznám en , ne pro obsah s w ů g , nýbrž pro obz v la s t n o s t sw au , a aby se v ě d ě l o , co se kde přjčinau w jry děge. byv dřjwe pastorem Jlaberským v Jan Borott, osadě Lewjnské nedaleko L itom ěř ic-, dostal se do Z ita w y za kazatele če ských tam used lých protestantů, kdežto i ten spjsek na s w ě t lo w ydal. Oznamuget p a k , gak tito Gechowé Zi- taw štj roku 1 8 3 0 . třelj památku augsburgské konfessj v p á t e k , w sobolu a v neděli obyčegem s w ý m sla v ili. N eydřjw e položil p j s n ě , kteréž na každý ten sw á tek p ř i uctS Bož) zp jw án y byly , a sice : Před K yrie 5 po K y rie , při G lo r ia , po přečtené e p iš t o le , po přečteném ewangelium p jseň: My w šick n i w ě ř jm e w g e d n o h o B o ha ; pjseň po exordium k ázau j; po kázáni, před poželinánjm ; po požehnánj. Na stránce 8 . a 9 . též tři kra tičké m odlitby, na způsob katolických kollekt m ešn jch, gsau položeny. Potom následuge obšjrná modlitba djkůčiněnj, w kteréž se obyčegem protestantským w še c k o stawj na on en hrozný, m a k a w ý b lu d , že Bůh gednau cjrkew sw a u opustil , a proti w ý s lo w n é přjpowědi s w é od p raw dy gj odstaupiti dal. „ I naši o t c o w é žiw i byli w sw azk u této c j r k w e , kteráž se dle gména Syna twého g m e n u g e , ale om ylem času za slep en a , a w p o w ěíe tem ných stoletj postižena byla. T ehd áž gsi, B o že , wzbudil w našj w la s li m u ž e , p ln éh o wjry , ducha a zm užilosti, kterýž čistotu tw é h o sw aíého slo w a nasw ětlo přinesl.“ opět Čistým s lo w e m Božjm mjnj prote stanti pjsmo sw até , neprohlédagjce k t o m u , že cjrkew katolická pjsma sw atého w y so ce w e l e b j , a že swatj otcowé gegj z nem alé částky slo w y biblickými psali. — Potom od stránky 17. až do stránky 2 0 . položeni gsau te x t o w é , psanj. k této třistaleté jubileguj Pak následuge kratičká slaw nosti p řed e- historie augsburgského wyznánj s negednjm gjzliw ým s lo w e m proti katoljkům. „Tjm w jce slušj w známosti n ábožen stw j prospěch bráti, čjm wětšj , ostřegšj a Istiwěgšj odpor proti ewangeljkům i w těchto neyoswjceněgšjch časjch se w ed e , a rozličná pokušenj tu i tam , 11a praw o i na l e w o proti nám gako dutj w ě t r ů a bauře se z d w ih a g j.“ Protestanti w ů - liec hágenj praw dy nám katoljkům za břjch počjtagj. Mrz jí ge na nás mělo. p ráw ě t o , cožby ge n eyw jc e ,,Ekk, Faber, W im pina, těšili K o c h le u s a ginj w y - pracowali sice proti augsburgské konfessj konfutacj, než, poliuig Bože, tato celá porážegjcj o d p o w ě ď plna byla, mjsto d ů w o d ů , haněnj , pomlauwánj a utrhán), tak že cjsař sám m rzutý u aw rátiw spis, p o ru čil, w ypracow án b y ].“ aby najrněgi O w š e m t se m ám jrn ě, bez hany a u- rá ž liw é h o dotýkánj p sá ti: zdaž ale tjm zp ů so b e m w šickui protestanti pjšj ? cko ležj na O w š e m t w ro z ep ři o w jru w še- důwodech : zdaž ale w šick n i protestanti p r a w o s l , w á h u a podstatu d ů w od ů s w ý c h katoljkům s náležitau pilnostj skaumagj ? proti nám Podstatně-li wywracugj d ů w o d ů , od strany katolické' w ed ěn ý ch ? •—• W krátké zá w ěrce spjsku toho i tato se nacházegj s l o w a : „ P on ěw ad ž naše ewangelická wjra , gakž i do. ktor slaw né paměti Luther, a s njm w šic k n i ewangeljci učj , nezakládá se na sněmjch a na sw ěd ec tw j otců cjrk e w n jc h , ale na samém , čistém slow u Božjm , gakž ge \y sw até biblj máme : protož se n eod w oláw áin e na cjrk e w neb widiledlnau hlaw u cjrkw e, ale gediné na m ého Krista a na geho ap oštoly.“ Sa I m y katoljci se od- •woláwáme na K rista a na gelio a p o š t o l y , i m y máme biblj swatau ; abychom se ale s rozum em na Krista a na geho apoštoly od w o lá w a li m o h l i , a abychom z biblj op r a w d o w é , čisté slo w o B ožj w ážili : n ep řestá w á m e na zdánj s w é m , tak gako protestant w šecko gen z wlastnj lila w y s w é p y šn ě a o p o w á ž liw ě w y b j r á , nýbrž s •wlastnjm zp ytow án jin spogugeme maudře a chwalitebně p iln é zřenj na to , což sn ě m o w é nalezli , což ot- c o w é s w ě d č j , což p a p e ž o w é od gakžiw osti učili, a což zborná, apoštolská , duchem neomylnosti řjzená cjrkew k w ěřeuj podáw á. Při této přjležitosli o z n a m u g i, že gsem pod titu lem : „ S p r o s tý k a to lj k , w jru sw au bránjcj“ skrow ný spjsek z h o t o w i l , w něm ž toliko augsburgskau konfessj ro zb jrám , skaumám a w á žjm . B oh d á tento m ůg spj sek bud’ w to m to n ašem časopisu, anebo sám o s o b ě na sw ě t lo w ygde. 5. Athanasia, oder Gründe für die Unsterblichkeit der Seele. Sulzbach in des Kom merzieuraths J. E . v. S e i del lvunst- und Buchhandlung. 1 8 2 7 . 8 . Str. X VI. 3 3 6 . K aždém u t gest gednau umřjti. Z a tau přjčinau kaž dý gest žá d o stiw gistého wědomj , w s k u t k u - l i z tohoto žiwota w gin ý přecházjme , a gakby tento budaucj náš žiwot p ostaw en byl. Za lau saraau přjčinau nanoho giž o Imdaucjm staw u člow ěka psáno bylo. W elice w ša k p o- chybugi, by w ktere'in spisu o nesm rtedlnosti duše lid ské obšjrněgi a d ů w o d n ěg i m lu w e n o b y lo , gako w lomto sw rchu znamenaném. S pis tento sice giž roku 1827. w e w ětšjm o k t a w u , na čistém p a p jře, čistým pjsmem a gednák beze w š e c h tiskařských om ylů na swětlo w y š e l , n icm éně gin é, m é n ě důkladné knihy w tomto Časopisu oznamugjce, w e lic e bychom chybili, alebrž poctiwých čtenářů tohoto spisu dokonce urazili, kdyby tento p řew ý b orn ý plod h la w y k u podiw u ostromyslné, m lčenjm od nás byl pominut. Z mjry dům ysln ý skladatel tohoto spisu se s ic e n e ¡jmenowal , na tom t ale m noh o zawázáno nenj, gen když kniha geho m noh o důležitého w sobě z a w jrá , a n e t o liko o sla w u člowěka na onom s w ě t ě ných známostj p o sk y tu g e , nýbrž i tak že se čtaucj w rozgjmacjm uměnj a w m noho gest wýborslrogena, zdraw ém , p ra videlném rozum ow ánj cwicj. Po krátkém úwodu čili přjstupu patnáctero roz d ě leni následuge, a sic e : O gednonásobnosti a gednostegaosti duše n a š i; ° w ěč n é in gegjm trw ánj ; ob ezk o n ečnem postupowánj každého dobrého člowěka w dokona losti ; o spogenj těla s dušj ; o růstu mysljcj moci n a ši ; o w zdělánj citliw osti n a š j ; o zwelebenj žád ostiw o sti našj; o zdokonaleuj sobjcj m oci w ů l e našj ; o rozmnoženj p ů- n a š j ; o dokonalosti budaucjho těla naše h o ; o společnosti w on om ž iw o t ě ; o shledán) se po sm rti s milým i sw ý m i ; o gakérns spánj duše ; o dokazow áuj nesmrtedlnosti duše z gestosti B ožj a z Božjho zgew enj. Z počátku sice rozum ow ánj o strow lip n éh o autora w e lm i gest subtilné', a bych tak ř e k l , do metafysiky zas á h á , poněw ad ž i odpory materialistů srážj a o d w o z u ge. Nicméně w ě t š j djl přew ýboroého spisu tohoto i h l a w ě , w subtiliie'm přemeyšlenj ne w e lm i wycwičene', z á ž iw n a u a rozkošnau gest potrawau, gakož pak toinu w š i c k n i , genž se čtením te'to zlaté knihy něgaký čas obj. r a l i, gednosworné swědecťw} dáwagj. BL chwalitebným w lastnostem tohoto wzácného, a bez pochyby klasického spisu, dle saudu m éh o zřj i ta k é to, že o mocech duše uašj w e lm i důkladné gedná, p ln ě ge w y č j t á , a gednu od druhé podstatně rozděluge. T jm zp ů sobem o duši lidské gistotně žádný až posawád zp yto w atel gegj negednal. W kapitole o w ůli lidské předkládá učenj indeterministů a deterministů t a k , že čtenář gasné '»vědomosti n abýw á , coby w lastně o určitedlnosti a sw obodenstw j w ů l e lidské sm yslili m el. A bych w še c k o w krátkých slowjch p o w ě d ě l , kaž dý w t é t o , i w giných katolických i n ekatolických ča sopisech slaw n ě oznám ené knize , w j c e naučen) a útSc h y , ^vjce přerozkošných w ěcj n a le z n e , m n iw á . Psic o tom n ežli se do- n ep o ch y b u g i, že tento z -wětšjbo djlu filosofický spis w učeném sw ětS w elik é b o slowa d o s á h n e , a časem s w ý m opětného wydánj se dočeká. V. Z . b) S m j š e n i n y. C jrk ew n j zp ráw y. Swatá Hora nad Přibraní] a stoletá památka tamnjho korunow ánj blahoslawené Panny Marie. Odkud nabyla gména sw é h o Hora S w a t á , b ezp eč ně asi nikdo neudá. Stařj kronikáři w ypraw ugj, že častěgi bylo w id ěti swětla nad swatau h o r a u ; a proto že mjsto to od lidu swaté ginjuo bylo. T ak ow šein m ohl n á zew lidu ob e cného zponenáhla přegjti w obyčeg a w stále' užjw án j. Nebo že mjsto toto pro swe' sw até určen) a pro mnohá tam obdržena dobrodinj Božj tak slu g e, zdá se býti důwod přjliš o b e c n ý , genž se hodj w š e m m jstům na horách , poctěnjm Marie Panny w ele sla w n ý m . S o c h a , neb obraz Panny Marie zde w ele ctěn ý , pocházj od prwnjho pražského Arcibiskupa Arnošta, z w lá štnjho ctitele Mariánského; genž, dle některých, ho sám zryl, dle gin ých rýti kázal; a zh o to w e n a u postavvil tu, nepochybně welrai starobylau rytinu do kaple sw é h o zámku w Přjbrami, gegž zn ow a w y s t a w ě l , a kdež se welini rád zd ržow al. Po gpho sm rti r. 1364. přenesli obraz ten m ěštané Píjbfamštj do sw é h o farnjho chrámu Páně s w .J a k u b a ; a odtud do kostela s w . Jana E w a u g e lis ty bljž špilála w předm ěstj, gegž ob y w a telé husitštj rozbořili. W čas ro z b r o g ů , kalichem w Čechách ztropených, cliowali obraz, ten někteřj m ěšta n é Přjbramštj w do lních s w ý c h ; pak skryli geg na gižne' hoře nad Přjbramí w nepatrné k a p li , giž w y sta w ě l geden z rytjřůstařožitného rodu M a l o w c ů , na poděkowánj za štastné a zazračné z rukau lotrow sk ých w yw ázn utj. Po w álečných nehodách na začátku sedmnáctého stoletj, nalezli s ob diw enjm m ěštané Přjbramštj sochu tu w rozbořené kapli — dobře zachowanau. Prwnj s lá w y nabyla S w a tá Hora 1. 1632. , k dyž wpádem S aským z Nimbnrga do Prahy w y stra še n ý slepý měštan , Jan Procházka, p ob yw za něgaký čas w Praze u s w ý c h přjbužilých , opáčeným wnitřnjm w n u knutjra p o w z b u z e n , se s w ý m wnukern , Jakubem Horáčkem , na S w a ta u Horu přišel , a po třinácti— Časopis p . K ato]. Puch. V . 3. 10 lete slepotě a po sedmidennjm tu se zdržowanj d n ě l / , Čerwna 1 632. p r o h lé d l; kdežto w děčnostj držán, gako p austew njk Sw atoborsk ý dne 8 . Dubna 1 0 3 9 . , ínage w ě k u 7 6 l e t , sk o n a l, a pod oltářem p an n y Marie nu poledn] straně pohřben gest. Od toho Času vriděla Sw atá Ilora w jce pautnjku, a tut i kaple docházela w ž d y w ětšjho ozdobowánj, zwlášt pečj tehdegšjho děkana Přjbramskeho, Marka Sallera, k něm už se mnozj ginj dobrodinci připogili. A pro toto hogněgšj hory té n a w š t ě w o w a n j , i pro nem ožnost děkana Přjbramskeho, mnoliau bez toho pra. cj duchow nj zabaw eného , w y m o h l pán z Gastalowic, ze na S w a té Hoře kněžj to w a r y šstw a J ežjšow a , kollege B ř ez u ick é, p ř is lu h o w a li; z kterýchž p rw nj dělnjci Swatohorštj, w dom ě Přjbramskeho měštana , Marka Worl a , na čas obywaajcj, — Adam lVrawarsky, Matauš Skultet a W áclaw T ř e b s k ý , slauli. Ivádně w š a k te p r w r. 1 647 . dne 2 5 . Srpna byla Sw atá Hora J e s u it ů m , komissary gak d uchow njm i, tak sw ě tsk ý m i odewzdána. W čas Š w e d sk é w álk y a zhaubného w pád u nepřá tel do Čech byl obraz panny Marie w hlu bokých lesjch ukryt ; w ša k i tam od m iiož stw j pautnjků ctěn a naw š t ě w o w á n ; — odkudž t e p r w , když roku 1 648. obec n ý pokog uzaw řen byl , na S w atau Horu nazpět při nesen gest. Gakž nynj gest S w a tá H o r a , počala se staw ěti ro ku 1659. K o s t e l , genž dle průměru sw é h o spjše kaple by slauti m ě l , stogj na sw rchku h o ry , obkljčen asitřideet kroků opodál podlaubjm neb a m b ity -, — do něhož se od sakristie dewatenácti stupny gde , a každa geho strana gest 6 5 loktů českých dlauhá. \V podlaubj nacházegj se obrazy na stěnách m a l o w a n é , na pamatku událostj Sw atoborsk ých . I «est to štětcem psaný děaopis Hory Swraté , gehožto letošnj obnoweni nabylo l|fn wětšj ceny, že n á p isy , ¡jindy latinští, nynj w českem i německém gazyku wygádřenj, napomáhagi k lep šjm u a snadněgšjm u w yro zu m ěn j. W e čtyřech kautech podlaubj nacházeai se čtyrykaple. P r w n j — pod n á z w e m : Na nebe w ze ti panny Ma rie — w v sta w ě li Plzenštj r, 1660. — D ru hau : Bole stné panny Marie, kázala staw ěti pani Lidmila zU g ezdu , rozená hraběnka T alen b e rk ow á. — Třetj Z w ěstowánj panny Marie, p owstala nákladem měštanstwa Pražského. A čtwrt.á : N eposkw rněného početj b lah o , sla vřené panny M a r ie , byla staw ěna od páaa panstwj M nišeckeho, kteréž teh d á ž sw o b o d n ý m p ánů m z E n gelllusu přináleželo. Čas w ša k giž nem álo uškodil kapljm t ě m t o , a okiasa tato Sw atohorsk á zmiz)’ zagisté, pakli neob žiw n e dobročinný d u c h , genž w ed l zakladatele gegich. K r á s n y , bohatý, střjbrný oltář ch rá m o w ý , gegž dne 27. Zářj 1 6 7 3 . p osw ětil Arcibiskup P r a ž s k ý , Ma~ tauš Ferdinand, byl nákladem hrabat K o lo w r a tů L i e b steiuských, Bernarda z Martinic , a hraběnky iv h e w e n billerowé w y sta w ě n . Do podlaubj přicházj se trogjm w ch odem . Brána gedna gest na wýchodnj' st r a n ě , nad n jž se spatřuge obraz panny Marie w sláw ě nebeské ; brána druha na p oled n i, Březnická n a zw a ná , gest b ljže stu dánky Marianske 5 — a třetj w c h á z e n j , ač u ž š j , gest líin paměti hodné , ž e tudy 4 22ti stupněm i gde se do Příbrami p o h od ln ě; nebot nákladem kněžny Eleonory z Mansíeldu gsau stupně ty zd ě m i rau b en y a šindelem kryly. Po zrušen) to w a r y šstw a JežjšoWa^dne 4. Ějgna 1 7 7 3 ., byla — slaw n á giž S w a tá Hora odew zdána dne 7 . Ě ig11a 1774. Hra běti Jachim owi č e g k o w i z Olbramowic, řádu Theatinského'; kterýž b y w dne 7.Zářj 1 775 . p o w ý še n za opata Piosenfeldského w S a s ic h , tjm nabyl práwa, užiwali infule a biskupské berle ; kteréžto p rá w o do stalo se w š e m zp ráw cům d u c h ow n jm na Svvaté H oře, když dne 2 7 . Máge 1796. S w a lá Hora za proboštskau íaru prohlášena , a dne 3. Máge 1 7 9 7 . w š e m proboštům na w žd y přednost užjwáuj iníule a biskupské berle propůgčena byla. Nyněgšj p r o b o št, d ůstogný pan J o se f Áloysius Fašang, g^st w poslaupnosti proboštů druhý. W Gihlawy na Morawě dne 3. Března 1756. narozen , w slanpil do latinských škol 1. Listopadu 1764 . Stráwivv d w ě léta w noviciátu u Jesuitů , oddal se prwnjm Listop a dem 1772, bohom ud retw i , a byl od Arcibiskupa P raž ského, Antonína P řichow ského, dne 19. Záři 1779. na kněžstwi poswěcen ; stal se kaplanem w e Frauenthálu odedne 19. Února 1 7 8 2 . , pak w Postoloprtecli od 11, Máge 1785. Pak gsa prwnjin lokalistau w e W eb eř a neeh od 25. Ledna 1787. , obdržel dne 7. Ledna 1 7 8 9 . laru w H rad išti; odtud w šnk se p od ě k ow aw , řidi I od ro~ ku Í 7 9 5 . administraturu w ivau now ě ; odkudsi 24.1 rosince ¿80 0. gakožlo práses arcibiskupského semináře do Prahy p o w o l á u , dne 1. Ledna 1804. téh o ž domu ředi. telein neb r e k t o r e m , a 25. Z á ř j i 8 l 5 . proboštem S w atohorským u čin ěn byl. v Tom u důstognem u kmetu dostalo se tauzebne zadané ra d o sti, — ač pro geho , neunawenau pracj způsobenau slabost nebylo k tomu uaděge , že se do čkal prwnj stoleté slawnosti korunowanj panny Marie, a že k slaw nosti té horli w ě naporrtabati m o hl. Tato slawná památka konala se w neděli třetj po s w . D u c h u , totiž 1. Čerwence 1832. P íjp r a w y k zagjm awé této slaw n osti obstaral duslo g n ý pan Jan Biittner, ředitel Pražského Arcibiskup ského S em in á ř e; hlawnj pak částku péči w z a l na se š le c h e t n ý , w še m u dobrému ochotně p řjzn iw y cjs. kral. hornj rada Přjbrainský , pan Aloysius Maier, gehožto přičiněnjm stkw j se w n o w é kráse oltář cjsarský, kte r ý ž nabyl gména toho od w yobrazenj Cjsaře Leopolda i. , geho c j s a r s k é choti a dwořanstwa, genž se spatřuge nad oltářem tjralo. _ ř , v Horn] znaky, zlatém w y sjw a n j na krásnem cerwen ém aksamitow ém baldachinu , gegz zgednalo známen itým nákladem h ornictw o Příbramských dolů,^ aby zdobil oltář te n to , —1 budau tenkráte g ešlě pamatkau do bročinných těchto ctitelů Mariánských, bytby d áwno giž bylo zm izelo z paměti lidsko , že gegicli téz^ nakladeni způsoben gest obraz panny Marie , g en ž nynj krašl] ol tář cjsarský. Hlasatelé nastáwagjcj slawnosti giž w e tri hodiny ráno zpředu gm en ow an éh o dne byli m oždeři , gak na S w a t é H o ř e , tak na horách Březow ých , kde gsau doly střjbrné. , Po prwnj Mši s w . , kterauz dustogny pan probošt ráno w e čtyry h o d in y k o n a l, byla tato sw atá obětopětow án a až do osmi hodin , kdežto německé kázanj, i tiskem w y d a n é , přednášel w y so ee důstogiiý pan Josef W e r n e r , hlawnjho chrámu Páně u sw . W jla na hradě Pražském k a n o w n ík ; — načež následowalo české ká zaní , od w y so ce důstogného pana kanownjka Pražské h o, Josefa llaucha, hlásané. Po geho dokonánj u w ilali nyní gmenowanj w yso ce důstogn’) páni kanownjci Pražští a přítomní dwakan o w n j c i S t a r o - B o le s l a w š t j , totiž důstogný pán, Jan B ů l t n e r , spolu kanowník u w š e c h S w a lý c h na hradě Pražském, a pak spisow atel této zpráw y —• Gelio K n jžeej Miloši, Neydůstogněgšjho, W ysooe Urozeného Pána, Pana Aloysia Josefa, Knjžete Arcibiskupa Pražského, Hraběte Kolowrata Krakow ského etc. etc., když ze d w e řj bytu s w é h o w y ch á ze l. K řjž Arcibiskupský předchá zel početné w ele b n é D u c h ow e n stw o , —• n ebot bylo tu člyřidcet kněžj ten den, —• a tato welebná řada, s obau stran hornictw jm strážena, kráčela pořadjm Iiornjků a cjs. krá!. w ogska , z Prahy k slaw nosti té w yslaného, upřjmo k cjsarskému oltáři. Při předrahé oběti Blše s w . , od Geho Knjžecj Mi losti k o n a n é , zněla libá h udba, kterauž pro S w a ta u Horu složil h o rliw ý pan T om áš D r a s k ý , lokalista H lu bošský, zwláštnj ctitel pana probošta; při kteréž pou žit] i hlučných nástrogů schwálj k a ž d ý , komu mjstnost powědoina gest. Po sla w n é Mši s w . , při které Geho Knjžecj Milosti přislnhowali w e y š gm enowanj W . Důst. páni k a n o w n jci Metropolitáňštj, infulemi o z d o b e o j —- k dežto, row n ěž w infuli , odpočjwal na sedadle d ů stogn ýk m et probošt, aby taužebně očekáwanau slawnost očitě w id ěti m o h l , — byl w yňa t obraz panny Marie ze sk len ěn é schránky, a nesen p rw otn ě Ku jžetem Pánem přes stupny !ol tařow é ; pak geg nesli W . D ů st. páni kanownjci Pražšlj přes 18 stupňů do ambitů d o lů ; kde na sličná nosjtka postawen , střjdawě ode čtyř kněžj po ambitech nesen, a od kanowujků Staro - B oleslaw sk ých držán byl. Po skončeném prů w od u , když gsau přišli k stu p ňům u oltáře cjsarského , sňatý obraz nesli opět nahoiit na oltář ejsarský páni kanownjci P r a ž št j ; a Neydůstogněgšj K njže Arcibiskup počal s la w n é T e B ohachw áIjm.e! — při čemž, a při udjlenj p o ž e h n á n ) , gakož i eliwjlemi po celau s la w n o s t, hlučně zněli moždéři S w a tohorštj i Březohorštj. Závvěrek slawnosti byly obyčegné m o d litb y ; po gegichžto dokonánj G. K . M. w průwodu, z počátku w y psaném, do domu proboštskobo se wrátiti ráčili. Tak se skončila s la w n o s t , ke kteréž wjce než 20.000 lidj se sešlo. Nebot w ýchodnj prostranstwj před Swatau Horau bylo lidem sako nacpáno; gen w sobotu a w neděli bylo gicli 15.000 u s w . přigjmánj ; w p o n flělj se gich napočetlo opět 4 , 0 0 0 ; a co gich přistaupilo w blizaunké Přjbrami, udati n elz e. Tjm gistě dán důkaz n o w ý , kterak w electih odn y gsau obřady a s la w n o s t i , u stau ow en é od cjrkwe sw a té katolické, neom ylným D uchem J ežjšo w ým vtfedene', wzhíedem na člow ěka zde pohostine'ho. Nebot zagjmagj srdce , budj w něm žádosti práw ě nebeske' ; — žádosti a lásku t o h o , čeho třeba gedine', — —■ nebt trwá, a nem ůže to wytrhnauti nehoda n i ž á d n á ! ! ! Fr. Jediná. Listowé pastýr.štj. (P okracow ánj.) 2. List G. M . biskupa Ivrálow e'- Ilradecke'ho. CAROLUS Dei et Apostolicfe Sedis Gratia Episcopus Regineehradecensis. Vetierabili ac iu Cliristo D ilecto Clero tum Sxculari tum Regulari salutem ac pateruam benedictionem . Ad regim en Dicecesis ReginEehradecenee dum ex inscrutabili proyidentiee divinee consilio, clementissima Augustissimi Imperatoris ac R egis nostri FRANCISCI I. nominatione, et apostolica Sanctissim i Patris GREGORU X V ]. confirmatione vocatum me in te lle x i : alta voce cum S . Leone c l a m a v i: „Domine audivi audilum tuum et timui , consideravi opera tua et expavi. Quid enim tarn in s o lilu m , lam paveudum, quam labor fragili, sublimitas bnmili, et dignitas non m e r e n ti? “ Etenim sive preeclara Deccessorum , qui S ed em hanc Episcopalem cum generis tum virtutis splendore mirifice ornaverunt, exem pla respiciam, sive amplissimaro, cujus cnra mihi demandatur, muneris provinciam contempler, sive gravitalem virtutum , quas Apostolus in Episcopo desiderat, atlenta m ente revolvam, sive denique certitudinem rationis reddendse tanti ministerii am mo tranquilliori perpendam : talia profecto sunt omnia, ut vel in ipso auspicati muneris lim ine animo conciderem, n isi fid u c ia m höherem a d Deum , e x quo stifficun- tia wea cst. Accedit, quod m inisterium apostolicum voluntate divina hoc plane tempore inihi deferatur, quo e x depra* vata Sceculi indole in ipsam rem christianam haud levia redundant discrim iua, quee cum a viris cordatis tauti pendantur, u t vivere nos ob ingravescentem religionis et pietalis teporem tempora perdifficilia palam l u g e a n t , conqueranturque, a me ad promovendtim religionis et pie talis avitum cultum divinitus accito minoris haberi,aut penitus postponi , inconsullum foret et lemerarium. *) Serm. 3. de N at. f). **) It. C or. 3 , 4. Iïæc cum ita sint , ut arduo Episcopatus rauneri uovum inde accrescat pondus, nullius, n is iin d u a tu r v ir tide ere alto, *) viribus sastinendum : ego exiguitatis meæ adprime conscius, et sempiterni judicis, qui animas ovium pretioso sanguine agni immaculati redemptarum de manibus meis requiret, timore perculsus, m inisteri ntu, quod. datum est m ih i in vos , u t im pleam verbum Dei, **) pronus quidem, ne divinee voluntati reluctari v i. dear, sed anxius ac tremens aggredior, verbis solum A postoli erectus : quue in firm a su n t m u n d i, elegisse Deum, ut confundat fo r tia , u t non glorietur om nis caro in conspectu. ejus,- sed qui gloriatur, in Domino glorietur. _dspiciens igitur in auctorein f i d e i e t consummatorem Jesum,****) qui, ut mirabilem faceret gratiam su a m , m e iuopem de terra suscitatum, ad tantum Ecclesiæ gradum evohere est d ign atu s, in sp em vocor vivam et firmam, Ejus virtule f o r e , ul: quem nullo meritorbm præsidio muni tum , sed e x iueffabili d em entia sua operis sui v icariuiu eidein præesse voluit, uua cum com m isso grege salvet semper et muniat. Qua diviui favoris spe reereatus, dura Vos inter, Fratres Dilectissimi ! ad sustinendum m un eris apostoüci unus compareo, Vos prim um alloquor, qui e x in stitu tione D om ini nostri Jesu Christi in partem solliciludinis ineæ vocati , sacri m inister» vinculo mihi peculiar! ratione conjunct! e x i s t i t i s , sacerdotes surami Dei, et metum servi. Christi! Ut in omni hujus mundi m oderamine , it a in r e r u m (jiioque mearum dispositione admirabilis e s t , et intima devotione adoranda providentia divina , quæ non poten ter solum, sed et propter ordinis pulchritudinem etiam suaviler d isp o n it omnia. ■j"') E tenim quum per m uneris, quo e x A ugnstissfm i Imperatoris dem entia ad Inclytum Keg ni Gubernium h u c usque fun geb ar, rationem , et inde ortas Clerum inter et ine officiorain vicissitudines concessum mihi esset, de mullornm e Vobis insigni doetjina, pastorali prudentia, animarum z e l o , vitæ candore , et eximia pietate edocel’i , quodque de multis gestiens eon ip eri, de p lu r im iste stiinonio Superiorum Vestrorurn probatum percepi : qui nou exultem , et immeritam in me D e i bonitatem cernu*) Luc, 2 4 , 49. **) C ol. 1 , 2 5 . ***) I. Cov. 1, 2 7 — 2 9 . ++tt+) Hebr. 12, 2. f ) Sap. 8 , 1. us adovem.cuin am odohis viris circumdatum m e conspicio, de quibus preeclara queeque nedum resciendi, sed prout inD om ino eonfido, etiam bene merendi copia milii fuit et conatus? Vere dignum et ¡11si hip. , u t a sacrificiis dominiccte laudis , et gra lia ru m actionis obsequium pasto ralis meae sollicitudinis ordiar, *) injhi q vie inde vel m a x im e gratuler, quod Vos, viros a virlute et scienlia mihi jam probatos, contigerit nancisci pastoralis curte adjutores, de quibus m ih i ultro persuadeo, adfuturos in portando onere mihi et precibus et consiliis et laboribus suis, qui in m inisterio pastorali hucusque diu 110c tuque n ervos suos inpigro cum labore exercueruut. A Vobis prsecipue , Admodum R ereren di D. D. Ca p itu la tes, qui tanquam Cathedrae Episcopal! propiusad. h teren les, unum cuin Episcopo corpu s, ejusque Sena tum constituitis, a Vohis plurim um m ihi polliceor adjutnrii. Qui en im Reverendissim um ac Celsissimum Decessorem m eum, charissimse patriee nunc Priinatem, Me tropolitan! et Archiepiscopum in administranda Dio 3Cesi sapientia consiliornm et opera indei'essa sublevare consuevistis, atque demum, quo Sedes istbtec Episcopalis luctu viduitatis tenebatur, sub Auspiciis Vicarii Yestri, Yiri senio teque ac dignitate merilis Venerandissimi, spiritualibus Dioecesanorum indigentiis animo alacri, liec non in rebus gerendis dexterrim o succurrere allaborastis : nnllus plane dubito, quin et mihi, Fratri Episcopo Yestro, pari benevolentia sitis adi'uturi, pronee mete in Vos Y o lu n tali perinde responsuri, ut cjuos muneris et honoris Episcopalis fieri eupiam consortes, laboris etiam et sollicitudiuis pastoralis in veniam participes. Verum et Vos, plurim um Venerandi D. Vicarii, quos Celsissimus Antecessor m eu s pro Yestra exim ia virtute, scientia et in gerendis negotiis habilitate primarios mu neris sui adsciverat m inislros, omni quo par est, affectu bisce appello hortorque, ut quemadmodum coromissam Vobis provincial» ad hoc usque tempus laudabiliter et egregie adminislrastis, etiam m e duce faciatis, nihil e o r u m prffitermittentes, quse ad c u l t u m Dei p r o m o Y e n d u m , disciplinam ecclesiasticam augendam, atque ad fratres ¡Yestros sublevandos, tuendosque quoquo modo pertinent. In lo cum Archipresbyteroruin suffecti , sedulo attendite, quale Vobis e x antiquissima ecclesiee ordiuatione cptnmissum * ) S. Leo. Serm. ¡11 O c t. Cousecr. slt miuisterium, quorum siquidem e s t pastores s u itr a c tus monere, corripere, consitiari, hortari, bono consilio j u vare, ac v eri pastoris officium erga omnes, sanos et aegros, vivos et m ortuos exercere, nec tarn praeesse, qucan óm ni bus et singulis prodesse. *) Quo in muñere cum vices meas geratis, charitatis,quae benigna est, non aem ulatur, non quaerit, quae sua su n t , non ir r ita tu r , **) spiritu aniraatos Vos esse desidero, u t patres et amicos V o s in veniant, quicuuque preesentia mea potiri non valentes, consilio aut opera Vestra indigent. S i quid vero perperaiu agi contingeret, tantum absit, ut specie fictee cujusdam benignitatis delusi, conniveudo assentire v id eam in i, ut potius charitatis in errantem fratrem officia leesuros vos tiraeatis, quodsi vulnus contegendo, morbi au geripericulum p atiam in i; quee enim intempestive adhibetur, anget morbum potius medicina, quam levat. ¡Non m e latet, e x Vestra potissimum prudentia et fide optatum v o torum et conam inum meornm in Clero pendere effectum, inque cassura me contenturum, si Vos ab opere manum retraheretis. Vestree igitur preestanti atque probatse virtuti futurum confido, ut qui m e tot virorum insigni doc trina, experientia et opera adjutum gaudeo, commissum Episcopi munus ita geram , u t non vitu p eretu r m inisteri um metan,*®*)sed ratum sit atque acceptum corain Domino. Jam ad Vos dir igitur m ens et oratio mea, Venerabiles Decani, Parochi, et quocunque titulo insigniti in v i nea Domini operarii, qui gregis dominici per Dioecesim dispersi curara sustinetis, ponrlus diei et actus p o r ta n tes. *#**) Quemadmoduin gravissima sunt et m axim i m osncnti, quorum causa in adjutorium meumVos vocavitD eu s : ita prteclara queeque, et tanta vocatione digna, quee nonnisi at! promovendum regnum Dei, et parandam fidelium salutem pluritnum faciunt, de Vobis mihi polliceor. Habete hasce litteras singularis observantiee et amoris mei in Vos testes, qui cura eodem ac Vos ministerii pastoralis officio plus quam vigin ti annorum spatio mancipatus exstiti, Vobis intimo fratris affectu devinctum palam me profiteor, et prouti curas, angustias et labores, quos pro salute animarum impenditis, ipse experientia edoclus, novi et maximi facio, ita eosdem pro virium m odulo sublevare, fraterne partiri, pro mérito probare et re m u n er an o p itu lante gralia divina conabor. *) Syn. Audom arens. til. 1 8 . Cap. 1 . ***) I I . Cor. 6 , 3 . * * ) I. Cor. 1 3 , 4 .5 . * * * * ) Mai. 2 0 . 1 2 . Pergile jam, D ile c tissim i! cjna consuevistis laude, suscepti inim sterii partes et in posterum im plere. Pascite, qui in vobis est, gregem D ei, providentes non coacte, sed spon tane? secundum Deum, ñeque fu rp is lu crig ra tia , sed voluntarie, ñeque dom inantes in cleris, sed fo r m a g r e g is fa c ti ex anim o. *) Hoc opus, liic labor est, quera com m issi Vobis muneris postula t obligatio, exigit oviurn Vestrarum spiritualis et temporalis felicitas, prtestolalur iramo etiam a Vobis petitEpiscopi Vesti'i pastoralis sollicitudo, u rget denique suimnus ille Pastor, qui sanguinein oviuin, im mo ipsura sanguinem suum , quo redemil eas, de manibus illorum requiret, q u o s u t personam suarn gerant, gregi suo preefecerat pastores. Estote igilur fideles verbi Dei ministri, amiuntiantes ■testimonium C hristi , non in suM im itateserm onis, u t sapientiae humanae, sed in ostensione sp iritu s et v ir tu tis **) ita ut quamcunque officii partem subiveritis, seu qua sacri prsecones fideli!>us dicturi, se u pauem doctrina; cceleslis parvulis fracturi, sive in sacro tribunal! potestatem claviu m exercituri, sive eegris et moribundis solamen adlatu. ri, nunquam memoria e x c id a t : pro C hristo vos legatione fu n g i. ###) Agite bonos pastores, propinantes divinse veritatis pabulum , ut iu sacrosancta ecclesia catholica servatur, purum et inteineratuin. Vigilate, lie oves Vestree a pascuis virentibus dellectant ad loca arida et deserta, et a lu pisun diqu e irruentibus dispergantur. F ovete debiles, mojrentes recreate, languentes et eegras adhibita salutari medicina sanate, errantes ad caulas, quas infauste effugerunt, reducite, et quod caput est, om nium salutejii continuis precibus et sacrificiis Deo commendate, scientes, quoel nullum sacrificium O m n ip o ten ti Deo adeo s it accept um, quam zelus anim arum . ****) Quod ut eo majori fervore et industria exequamini, ipsa, quam vivim us, luctuosa tetas magnopere postulat. Quera enim Vestrum latet, quantum nostris temporibus imminuta passim inter hom ines omnium sit lides, languescat chantas, deficiat reiigionis etp ieta tis cu ltus,im m o vero quantum indies succrescat effrenis sentiendi agendique li bido, morum licentia, legura divinarum et huraanarurn desp ectu s? Quid quod inveniuntur non pauci, qui inim ici crucis C h ris ti, •[') id preecipue moliuntur, ut deceptis +) i . P eir. 5, 1 — 3. **) T. Cor. 2, 1 . 4 . ***) I I . Cor. 3, 2 0 . ***+) S . Greg. Horn. 1 2 .iu E z e c h . f ) P h i l . 3 ,1 8 . per e r r o n e a s doctrinas fidelibus, e t ab ecclesisesinu avulsis, ipsam eeclesiam, veritatis colum nam et f i r m ament um , *) vaiio lic e t e t i r r i t o cona tu d e s tr u a n t e t e v e rtan t. I n t e r seeculi eju sm o d i p ericula, q a a m v is ab o m n ibus, qui i n c o m . muni discrim ine v e rsa n tu r, c on c ordibus an im is grassanti malo po n i o b ic em c o n v e n i a t : ab iis ta m e n in p r im is e x spectatur m e d ela , q u o r u m potissim u m curse com inissum e s t deposituin fidei, q u iq u e c u m s i n t religionis e t ecclesise m i nistri, a d e ju s a u ge ndas et tu endas partes non so lu m so le m nivoto sese o b s tr in x e r u n t , se d d iv in itus e lia m i m b u u n tar g ratia. Si proin n n q u a m , hisce preecipue d ie b u s an im arum curatos o p o r te t in s e rv a n d a fide firm os esse et inconcussos, in exe q u en d o m u n e r e stren u o s, in s u stin en d is la boribus et vigiliis infatigatos, in to lleran d is m olestiis invictos, in vita e t m o r ib u s irre p reh en s ib ile s, nec i r r e p r e h e n sibiles s o lu m , sed ornui v i r t u t u m s p le n d o re ornatos, u t vel u, qui e x adversosunt, vereantur, non habentes m alum di— cere de nobis. **) Incred ibile sa n e, q u a n t a a u t h o r i ta te p o lle a t Ecclesia stes in flectendis h o m in u m animis, qui C hristi s p ir itu aniraatus, abnegatis seeculi desideriis, D e u r a s o lu m a m a t to tis viribus, to ta m e n te , e t p r o x iin u m in Deo et p r o p te r D e u m , nil in eo quserens nisi D eum ; q u i q u id q u id in g e n ii, v ir iutn aut fortunee h a b e t, augendse glorfse divinee, parandeeque fidelium sa lu ti e x u l ta n s consecrat, n u l l u m n on la b o re m p r o Deo, n u llu m n o n p e r ic u lu m s u b ir e p ara tu s, im m o in o r i e liam l u c ru m r e p u ta n s ; qui periculis i n te r r it u s , c u p id ita tibus intactus, n e ra in i placere a p p e tit, nem ini tim e t disp lice re, n n i Deo ; qui cum se to tu m e x p o n it juva ndis o m n ib u s , plusque p a t e r n a m a tern av e sollicitudine p ro sin g u lo ru m v igilat salute, pro his m e ritis nihil o m n in o p e t i t m e rc e d is a qiif)que,non pecuniam , in p en u ria d iv e s, n o n o b se q u iu m , inter adversa felix, n o n gloriam , in ignom in ia b e a t u s ; qui ignaros n o n confundit, sed docet, e r r a n te s non d a m n a t , s e d ernendat, egenos n o n grava t,se d fovet \ e x cu jus ore n o n a u (liuntur, nisi v e r b a eedificationis e ts o la m in is , a cu ju s c o n sortio qui r e v e r t u n t u r , m eliores r e c e d u n t, cujus v ita p l u s ocnlis, q u a m a u rib u s p r o b a tu r . — Nihil optat, nihil queerit extra se, non h a b e n s necesse longiuä arc esse re fe lic ita te m , <1'lain corde in c lu sa m g e r it; soli D eo o p e r a tu r , soli D eo vivit, semper ab ire p ara tu s. — Q u is queeso t a m efferatee mentis est, u t ejusm odi v ir u m non am e t, n o n v e n e r e t u r ? *) 1. T im . 3, 1 5 . **) T it . 2 , 8 . Volentes i g i t u r . F r a t r e s in C b risto Dilectisshni ! digni. ta t e m s ta tu s Vestri p ro m é rito tu e ri, a t q u e religioni ac pieta ti, e tq u se e x h i s dim anat, fidelium saluti temporal)' non m iu u s ac aiterute pro officii ratio n e c o u s u l e r e , h an c catbolici a n im a r u m pastoris im aginera vita et m o r i b u s exp r im e r e satagite, p e r s u a s i , plus vos prpeclaro exemplo profecturos, q u am si v erb o solura propugnandee fidei. ce le b r a n d o virtu ti, et insectandis vitiis desu daverilis. Vcilidior est, d i c e n t e S . B e r n a r d o , v o x operis quam oris ; *) e t facilius a nobis p ersu a d e tu r, esse possibile, quod docet liogua, si a lingua vita non dissentiat. Bino est, quod Aposto lu s dile ctu m d isc ipu lum tam seepe ac serio m o n e t : F.x- emplum esto fidelium. in verbo, in conversatione, in charitate, i n f i d e , in castitate. **) liin c sacrosancta eeclesia a s u i s m in istris n o n vulgarem , sed e x i m ia m vitte p r o b ita te m n u n q u a m n o n exegit, ip s a m q u e eo ru m e x te r n a r a v itam ita com po sitam es sev o lu it, u t habita, gestu, incessu, sermone, aliisque ómnibus re bus, nil n isig ra ve, m oderatum ac religione plenum prae se fe r a n t , levia etiam delicia, quae in ipsis m a x im a essent, effu g ia n t,u t eorum. actiones cunctis afferant veneraiionem.**') Iiiiju s ig itu r re ig ra tia fle c to etiam ego genua mea ad P alrem D om ini n o stri Jesu C hristi, u t det vobis secundum d ivitia s gloriae suae corroboran p e r sp iritu m ejus , in inte rio re n hominem, C hristum habitare perfidern in cordibus vestris, ut exhibeatis vos in óm nibus sicut D ei mini stros : in m ulta patientia, in faboribus, in vig iliis, in jejuniis, in castitate, in scientia, in lon g a n im ita te, in suaxñtate ,in sp ir itu sancto, in charitate n o n fic ta , in verbo veritatis ; ■{•) quo cla rificetu r nomen D om ini n o stri Jesu C/vi-‘ s tiin vobis et vos in Uto, secundum g ra tia m D ei nostri. f f ) Quee h a c te n u s charissim is F r a trib u s , cu ra m animarum e x e r c e n tib u s , arctaii cordis m ei a p e r u i sensa et vola, Vobis e tia m , V eneraudi Pieligiosorum O rd in u m Viri, quos dioecesis m e a sinn suo c o m p lec titu r, dicta v elim . A rc tio ri cura sitis disciplinae adstricti, m u lt o m agis ac m agis a n im o r e p u t a r e Vos oportet, quee s i n t susceptee a Vobis vitee r a tio n e s a tq u e oíficia, e a q u e s tr e n u e e x seq u i, u t seeculi fluetib u s erepti, et in tr a n q u illa religionis sta tio n e collocati, ad des tiu a tu m evangelices perfectionis fasligium citato gradu * ) Serm . 5 9 . íi. C ant. * # ) I . T im . 4, 1 2 . * * * ) S yu. T rid. Sess. 22. * * * * ) E phes. 3, 1 4 — 1 7 . + ) I I . Cor. 6 , 4. 6. t i ) I I . T hess. 1, 1 2 . turn p erve niatis ipsi, turn alios efficacissimo o ratio n is, doc¡riuæ e t o p e r is p ræ sid io ad d u c atis. H æc sa n e via est, qua reügiosæ f a m iliæ in Ecelesia Chrisli ta ie c o n s e q u u tæ s u n t nomen, u t e a r u m ad nos u sq u e dedu cta gloria o m n e m m c i e alur a d m iratio ne m e t la u d e m . Q u is enim . g rata m e n te non recolet m e m o r ia m v ir o r u m , qui omni v i r t u t u m o r n a tu præditi, v elu ti olivæ fru c tiferæ in conspectu D om in i, evanSelicœ perfectionis odorein longe la te q u e s p a r s e ru n t, ja m doctrina collesti im b u li, E cclesiam Cbristi cuin viva voce Uim scriptis piis œ que ae doctis m iïifice illu straru n t, et quia acl ju stifia n t erudierunt m ultos, quasi stellae in perpé t u a s aeternitates fu lg e b u n t ; *) v ir o ru m in qua rn, q u iig n e charitatis c h ristia n æ et zelo a n im a r u m succensi, dies v ita m due iu stru e n d æ ju v e n tu ti, cu randis ægris, p r o p ag a n d æ r e li'oioni pro m o v e n d æ q u e fid e liu m sa luti p r o m p tiss im o a n i ¡uo, et indefessa iuv ictaqu e co n stantia im p e n d e r u n t, — qui deaique ta n q u a m farailiares et amici Dei, piis et assiduis precibus m is e ric o rd ia m d iv in a m p ro fra trib u s in sæ culo dcgeutibus sine in le rm issione im p l o r a r u n t , grati Deo i n te r cessores, quia n on t a n tu m p u ra s m a n u s, sed m u lt o magis pura corda l e v a r u n t ad D o m in u m . Ë n iin v e ro u tinam quas in M ajoribus grati recolim us, in Vobis etiatn c e rn ere et la u d are c o n tin g a t v ir tu te s, e t qui euudein o rd in em p ro fitem ini, n o n nom inis solum , sed s p i ritus etiam reg u la ris sitis bœ redes ! E q u i d e m d u m iu suscepto E pisc o patus irranere specialem Y estri q u o q u e cu ram dmiandatam mihi video, nil in te r in itta m , quo bæc p a i e r a i in Vos affectus votafelicissiinum divioi Numinis favo re sortiantur effecluin, n eq u e ulli u n q u a m p arcam labori vigilanlitc a u t s o le r ti æ , quo l'amiliœ Vestræ, etsi b a u d pristino, quo floruerunt, sp le u d o ri r e s t i l u t æ ,m u l t o m a g isd isc ip lin æ re~ gularis vigore, sacra doctrina, insigni pietate aliisque v itæ religiosæ v ir tu tib u s inclarescant, u t in eo, quocl detrahunt vobis, c o rfu n d a n tu r, qui calum niantur vestram bonam in C/irislo couversationem . * * ) T a n d e m ad vos Dileclissiini Filii, sta tu s sacerdotalis alumni, qui ceu tenellae vine ae D o m in i plantae in laetissimam E cclesiae sp e m succrescitis, P atris t r a n s e n n t v e rb a et înnniia. Q u o celsior, ad q u e m contenditis, dignitatis g ra dins. quo graviora sacerdotii, cu ju s tyro n es vos pro fitem in i, muni a : eo s e riu s vocationem v e s tra m u t p erp e n d atis raonco, et nonnisi m a t u r o consilio, assiduis p r e c ib u s , b e n e q u e *) Dan. 12, 3 . * * ) I .P e t r . 3, 16. > p o n d era tis et officiis et virib u s v e s tris , nu in e x D eo sit, p r o b e ti s . R e s plane b o rrib ilis est ac deploranda, regim en an im aru m ta m m u lto s am bire, quin co n sid èren t, q u a n ti sit m o m e n ti, fidejussorem Deo esse pro an im a b u s Cbristi san guine r e d e m p tis . M erito pastorale officium ars a rtiu m dic i tu r , q u o d s i q u i s sin e m anifesta D ei vocatione aggrediat u r , in immensum pela g i praeceps fe r a tu r est necesse, non escpendens flu c tu u m saeviiiam ac asperiiatem . Si itaque i n t e r vos forent, quos in tru so s potius q u a m a D e o tanquam A aron vocatos, con scientiae arguat rem o rsu s, quos non religionis ferv o r, sed tu rp e lucri te m p o ra lis stu d iu m ad S a n c t u a r i u m allex e rit, non Dei a m o r, sed i m p r u d e n s dom e s tic o ru m sollicitatio, u t Christi m ilitiae nom e n darent, p e r m o v e rit, q u i m u n d o b a u d m o r tu i, C h risto vivere e t mo. r i n o n d u m sint p a ra ti : h os ego p e r viscera Je su C h risti rogo et o b te sto r, u t d u m te m p u s est, n o m e n e t v e s te m Chri sti disc ip u lo ru m e x u e n te s, ad saecularia servitia transeant, n e t a n d e m p e ric ulosi gregis dominici m p rce n arii efformati, sibi aliisque r u in a m p are n t. Vos au tem Dilectissim i ! quib u s i n sancto p ro p o s ito p e r se v e r a r e d a tu m est desuper, h o r to r atq u e m o n e o , u t ’vocationis, q u a vocati estis, sanetae n u n q u a m non m e m o r e s , hocce clericalis tyrocinii tempus acceptabile et o p o r tu n u m , iis scientiis com bibendis, iis vir. tu ti b u s acqu irèn d is sedulo im p e n d a tis, quae necessariae su n t o m nibus, per quos D eu s re g n u m s u u m b is in terris prom overe* g en u sq u e b u m a n u m ill u s tr a r e , sanctificare et b e a r e v o lu it. Intel 1igitis sane, in te n e r is jam v ir tu tis exercitio assuescere debere e u m , qui s e riu s o m ni virtutum sp le n d o re ceteris p ra e lu c e re t e n e tu r , et qui p r o o v ibus aui. m a m p o n e r e d e p u l a tu r , m a tu r e ch a ritatis colat officia, esse n ecesse. Agite igitur, u t in d ie b u s adolescentiae vestrae tu rn theologicis disciplinis, turn v ir tu tu m , quae futuros C hristi m in istro s, et dispensato res m y s t e r io r u m Dei decent, assiduo studio egregie proficientes, certain fa c ia iis voca- iionem vesiram et electionem, *') cjuatenus nec ego de vesiru provectione, neque vos de ta n ti officii susceplione damnari a D om ino sed rem .uneraripotius m eream ur. **) D ilectissim i! P ro f e c to s u m m o n o s angore confici opor te t, d u m debiles vires nostras gravissim o officii pastoralis oneri a e q u i p a r a n t e s , strictissim ae re c o rd a m u r rationfc, q u a m de c o n c r e d ita r u m o v iu m sa lu te re d itu ri su m u s su p r e m o P asto ri. *) II. P et. 1, 1 0 . * # ) P o m . Rom . Nisi e n i m m is e r e n tis Dei 110 s su ffulserit gratia, fieri non p otest, u t s u b tanta n e g o t io r u m m ole no stra n o n succtnnbat infirinitas. G ra va tis itaque supra v irtu te m *) divinum a u x iliu m u n a voce e t m e n te im p lo ra n d u m , u t qui jussit, q u o d v u lt, det nobis, q u o d j u b e t , e lq u i honoris est au.ctor, ipse f i a t adm inistralionis adjutor. **) M emores v ero apostolici m o n iti, u t orationes fiant p r o omnibus, qui in dignitate constituti s u n t , orernus in p rim is pro beatissimo Patre G P iE G O IH O X V I . S . P . , u t q u e m Dens in t a n to r e r u m tu r b in e gubernandee ecclesiie, t o t i m piis ad v e rsario ru m m olim in ib u s impetitee, ta n tis q u e op in iimum iluctibus agitatee, ad oranda providentise suee dispositione prtefici voluit, S p i r i t u quo que suo, S p iritu consilii e t forlitudinis dignetur r e p le r e , quo fracta p r o c e lla r u m vi p e riclitantem C h risti n avicula m ad d esid eratu m pacis et glo ria; p o rtuin feliciter deducat. P ari p r o r s u s pie tate o b se crem u s D o m in u m , u t nobis Augustissim um Im peratorem ac Piegem nostrum. F P i^ iN CISCUTM I . u n a c a m tota Serenissim a Fam ilia — longa adlmc an n o ru m serie s o sp item s e r v e t et in c o lu m e m , Cujus nliuain iudefessos labo res in c o m m u n e Ecclesiie ac Patriee bouuin im p e n s o s D eus O . M. fo rtu na re, a tq u e bis in t e r r i s perfecta p o p u lo r u m pace e t sa lu te , vilte a u te m c nrriculo tandf’iu em en so ,im m a rcescib ili justitice corona r e m u n e r a re dig n e tu r. O re m u s pro populis no b is c onc rcditis, u t a u d ie n tib u s vocera nostram aperiat D eu s cor ad intelligendum , dispellens tenebras ignorantiee, sanans auim ae l a n g u o r e s ; u t erepti de pote ste te t e n e b r a r u m , agnitione volu n ta tis D e iim pleunt ur in om nisapientia el intellectu spirituali, ***) abun dantes in spe et v ir tu te sp iritu s sancti, ****) donee occurrunt ornnes in u n ita te m fid e i, et agnitionis f i l i i D e iv iv i, f ) atque uu a c u m p a s to rib u s ad v ita m in tr o ir e m e r e a n t u r aeternam. D e n iq u e rogo Vos D ile c tis s im i! m e m o r e s etiam m e i estole in oratio n ib u s v estris, sic u ti e t ego d iv in a m m is e r icordiam sin e iu te rm issio n e d e p re c o r p ro Vobis, u t m e n te m ineam lu m in is sui clarita te p e r f u n d a t, et m e brachii sui p o tentia c o n firm e t S p iritu s S an c tu s, q u i m e p o s u i t reg ere ecclesiam D ei, n e , qui aliis prae d ico , ipse r e p r o b u s efficiar, e t *) II . Cor. 1. 8. * * ) S . Leo Serin. 1 . in anniv. 1, 9. * * * * ) R om . 1 5 , 1 3 . t ) E phes. 4 , 1 3 . Coloss, rlum aliis ad ine tam f e s tin a n libus v ia m o ste n d o , ipse in se. inita im m o bilis lia e re a m . Ilog ate, u t P astor aeternus me Servian su u m , quern ad osten d en d a s gratúle suae d ivitia s huic m uneri praeesse v o lu it, sufficient cm ta n to oneri, et utiletn vestrae defensi oni dignetur efficere, et ad hoc tém pora nostrae se rv itu tis extendere, u t p r o fic ia t devotioni, quod lur~ g itu s fu e r it aetati. *) I n charitaie et sp iritu m ansuetudinis, **) in gaudioper voluntatem D ei venio ad vos, u t refrigerer vobiscum • ***) ex cipite m e et fovete sincera illa dileciione, qua et ego amp le c to r Vos. Testis enim m ih iestD eu s, quomodo cupiam vos omnesin visceribus Jesu C hristi, ****) et p ara tus sim , omnia libentissim e im pender e, et superirnpendi pro animabus vestris -J-) adinstar pastoris boni, qui etiam anim am suam datpro ovibus suzs. y t ) S i quis V e s tru m ang u stiis p r e s s u m , dub iis afFlictum, a u t q u a c u n q u e dernum n ec essita te la b o ra n te m sese persentiscat, confugiat queeso ad s i n u m patris et pastoris, qui in p r im is cu ris, im m o etd eliciis h a b e b it, con so lad lugentem, consilio ju v a re d u b iu m , su blevare o p p r e ssu m et pro yirium m o d u lo o p itu la r i afflicto, u t in u ltim o vitee term ino constit u t u s , c u m A postolo d ic e r e n o n v e r e a tu r ; N a m gloria mea haec estf testim onium conscientiae meae, quod in simplicitci te cordis , et sinceritate Dei, el non in sctpientia carnali sed in •gratia D ei convcrsatus sum in hoc m u n d o ; abundantius uulem ad vos. f f f ) S ic F ra tre s et Filii D ilectissim i ! u n iti dharitate et or a tio n e , accingaraur u ltr a ad opus D o m in i fideliter exseq u e n d u m , ad proelia E ju s f o rtite r p n g n a n d a , E o v ires largiente, qui se uli e e rta n tib u s a d f u tu r u m , ita vicloribus pal. m a m gloriee eeternce d a t u r u m est pollicitus Je su s Christus, D eu s et D oininus noster, cni laus et h o n o r in scecula ! A tq ue in h u ju s fiducieepignus p a t e r n a m Vobis et uni verso gregi m e o im p e r t i o r b e n e dic tion e m , verbis uteus A p o sto li: G ratia D o m in i n o stri Jesu C h risti et ch a ril as Dei et com m uniccilio sa n cti S p iritu s sit cum om nibus volis, A m en. - ¡ " H i) *) S . Leo Serm . ad O c t. Inaug. * * ) I . Cor. 4 , 2 1 . * * * ) Rom. 15, 3 2 . ****) P h il. 1 , 8 . f ) II . C or. 1 2 ,1 5 . f f ) Job. 10, 1 1 . f f f ) I I . Cor. 1, 1 2 , t i f f ) II. Cor. 1 3 , 1 3 .
Podobné dokumenty
hostětínský zpravodaj
9. Kam nebo na které místo a jak draho jeden cent vlny se odprodává?
Jak jeden cent vlny se odprodává? – za summu 75fr.
10. Jaké říky nebo potoky se v obci nacházejí, jaké jméno takové mají, z krer...