24 Kč - Společně k rozmanitosti

hranice předsudky lhostejn
ost hranice předsudky lho
stejnost hranice předsudky
lhostejnost hranice předsu
dky lhostejnost hranice př
edsudky lhostejnost hrani
ce předsudky lhostejnost h
čtvrtletník o migraci a lidských právech
vydává nesehnutí
ročník VII/č. 23, léto 2011
předplatné 16Kč
24 Kč
TÉMA: SÚDÁN
ZMENA IDE CEZ ŽALÚDOK:
ROZHOVOR S KEITH MCHENRYM
EMIGRANTI ZE STŘEDNÍ EVROPY
MULTIKULTURNÍ TÉMATA NA ŠKOLÁCH
2І
ÚVODNÍK
Vážení čtenáři, vážené čtenářky,
od doby vydání posledního čísla časopisu PŘES se již mnohé událo. Jak říkali naši předkové, již mnoho vody odteklo
… krom jiného také s sebou tento proud odnesl i Mubarakovu autoritářskou vládu z Egypta a následná revoluční vlna se
přelila do Libye, kde tamní obyvatelé bojují o nové uspořádání. Z hlediska migrace tento konflikt nabývá na důležitosti
v souvislosti s uprchlíky, kteří se snaží překonat Středozemní moře a dostat se tak do bezpečí. Vlna vnitrostátní migrace
zasáhla také Japonsko, kde tsunami zničila část přímořských oblastí a měst a poškodila jadernou elektrárnu, jejíž radioaktivní úniky zamořily část území. V rámci naší, české kotliny naopak lékaři nenaskočili na vlnu, jenž by je odnesla do
zahraničí, a zůstali nakonec na „domácím rybníku“. Ale již stačilo této mé vodohospodářské úvahy a přejděme k obsahu
tohoto čísla časopisu, které držíte v rukou.
V rámci něj bychom Vám chtěli nabídnout téma reflektující situaci v Súdánu (nejen po konání referenda
o nezávislosti jižní části země), kterému jsou věnovány dva články. Dále máte možnost se prostřednictvím rozhovoru
s Keith McHenrym seznámit s aktivitami skupiny Food Not Bombs, kteří v jídle nevidí pouze zdroj živin, ale alternativu
k řešení sociálních a politických otázek. Tímto číslem také uzavíráme téma na pokračování Mezinárodní migrace a rozvoj
– (ne)čekané souvislosti? od autorů Novosáka a Stojanova, tentokrát se věnující problematice odlivu mozků, tzv. „brain
drain“.
Nově jsme pro Vás připravili rubriku Multikulti Challenge: Accepted, ve které Vás budeme pravidelně informovat
o stejnojmenném projektu probíhajícím na základních a středních školách. Kromě reflexí již realizovaných workshopů
na školách, budete mít možnost si také přečíst příběhy, úvahy či glosy „ze školních lavic“, tedy od samotných studentů
a studentek, kteří již tyto workshopy absolvovali. První takovou vlaštovkou je povídka Fatmir z pera Michaely Vařekové.
Z dalšího obsahu tohoto čísla bych Vás také rád upozornil na příběh dvou rodin, které se vlivem různých okolnosti ocitly jako migranti v Kanadě. V příspěvku jsou přitom tyto příběhy protkány představením podmínek a požadavků
pro příchozí ze strany kanadské vlády. Ani v tomto čísle také nechybí rubriky, jako je Alternativní zpravodajství a Slavní
uprchlíci - tentokrát o životním příběhu Karla Raimunda Poppera. Závěrem tohoto čísla bychom Vám rádi představili
aktivity organizace La Strada.
Chyťte správnou vlnu a nenechte se spláchnout mainstreamovým proudem.
Jménem celé redakce Vám přeji příjemné počtení.
Tomáš Melichárek
OBSAH
■
■
Alternativní zpravodajství
Téma: Súdán
Súdán na cestě k rozdělení:
šance pro vyřešení desetiletých konflikt, nebo nová rozbuška pro jejich pokračování?
Boj o nezávislost Jižního Súdánu: náboženský rozměr
3
4
7
■
Rozhovor
Zmena ide cez žalúdok: rozhovor s Keith McHenrym
10
■
Migrace
Emigranti ze Střední Evropy
Mezinárodní migrace a rozvoj – (ne)čekané souvislosti? (3.část analýzy)
Má Francie právo vyhostit Romy? (reflexe)
13
16
18
■
Multikulti Challenge: Accepted
Multikulturní témata na školách
Několik postřehů z multikulturních workshopů
Dojmy z workshopů studentů a studentek z SOŠ Luhačovice
Fatmir (povídka)
20
21
22
23
■
Slavní uprchlíci/uprchlice
Karl Raimund Popper: společně můžeme přijít pravdě na stopu
25
■
Představujeme
La Strada
27
TÉMA
SÚDÁN NA CESTĚ K ROZDĚLENÍ:
4І
ŠANCE PRO VYŘEŠENÍ DESETILETÝCH KONFLIKTŮ,
NEBO NOVÁ ROZBUŠKA PRO JEJICH POKRAČOVÁNÍ?
Súdán, největší stát Afriky se 40 miliony obyvatel, se několik posledních let objevoval v hledáčku zpravodajských
agentur převážně kvůli krvavému konfliktu na západě svého území v Dárfúru. Na začátku roku si však svět této
země všiml ještě z jednoho důvodu. Tím bylo referendum o samostatnosti jižní části země Súdánské republiky.
Ještě před konáním referenda jsme si o situaci v Súdánu povídali i s Adamem Ahmedem El Badawi, bývalým místopředsedou zakázané súdánské pobočky Amnesty International a členem African Watch a Sudan Human Rights.
Tento občanský aktivista se již od svých studií na vysoké škole v Chartúmu zabýval aktivitou na podporu lidských
práv. Pro svoji činnost byl v Súdánu zadržen tajnou policií, mučen a déle než rok držen ve vězení. Po propuštění
utekl přes libyjskou poušť do Egypta a když i zde se stal terčem ozbrojených útoků, emigroval do Rakouska, kde
získal politický azyl a kde dnes žije se svou rodinou. V následujícím příspěvku přinášíme analýzu současného
vývoje v zemi doplněnou o cenný pohled „zevnitř“, získaný díky rozhovoru s A. El Badawim.
HISTORIE POZNAMENANÁ
OBČANSKÝMI VÁLKAMI
Súdánská republika vyhlásila svoji nezávislost v cimrmanovsky zapamatovatelném datu 1. ledna roku 1956. Ani to
však nezajistilo jejím obyvatelům klid. Ještě před samotným
vyhlášením nezávislého jednotného státu, jehož jižní a severní části se dlouho vyvíjely odděleně, ale pod společnou nadvládou Egypta a Velké Británie, vypukl ozbrojený konflikt,
který přerostl v takřka dvě desetiletí trvající občanskou válku
mezi převážně arabským severem a černošským jihem súdánského státu.
Konflikt byl reakcí na arabizaci jihu země a byl podnícen
nespokojeností obyvatel jižního Súdánu s politikou centrální
vlády. Odhaduje se, že v důsledku války zahynulo na půl milionu obyvatel. Výsledkem konfliktu byl příslib větší autonomie
jihu země. Kvůli porušování uzavřených dohod na sebe ale
další konflikt nenechal dlouho čekat a v 80. letech se naplno rozhořela další válka, v rámci které vzniklo i silné hnutí
za nezávislost Jižního Súdánu. Tato válka byla ukončena až
mírovou dohodou v roce 2005. Oběťmi konfliktu se staly dva
miliony lidí. Kvůli konfliktu se Súdán a zvláště jeho jižní provincie začaly objevovat v přehledech zemí, které se potýkají
Mapa Súdánu.
Zdroj: http://conservativeviewsforthegrassroots.blogspot.com
s hladomorem, a do země začaly mířit světové humanitární
organizace.
Súdán však netrápily pouze problémy mezi jeho severem
a jihem. Neklidná je i oblast na východě země, Kasala a Rudé
moře, kde je podle některých údajů úmrtnost v důsledku podvýživy dvakrát větší než v západní súdánské provincii Dárfúr,
kde začal v roce 2003 jeden z nejhorších konfliktů novodobé
historie. „Jih, východ a západ Súdánu nikdy nepatřily k arabské kultuře. Např. lidé z východu země z etnika Beja bojují
od roku 1989 proti vládě a proti marginalizaci východu země.
Jsou součástí opozice, která se sdružuje pod jménem Národní
aliance. Boje na východě Súdánu skončily v roce 2002 dohodou, při které se vláda zaručila, že zlepší situaci lidí v těchto
oblastech. Zatím se tak plně nestalo,“ komentuje méně známou oblast súdánských konfliktů Adam Ahmed El Badawi
z Amnesty International.
Obdobně složitá je i situace v již zmíněné západní súdánské provincii Dárfúr, který až do roku 1916 nebyl součástí
Súdánu. Zde začalo v roce 2003 protivládní povstání, do kterého byl o několik let později vtažen i sousední stát Čad. Za
dobu svého trvání si dárfúrský konflikt vyžádal podle různých
odhadů 200 až 400 tisíc obětí a dva miliony uprchlíků. Konflikty v Súdánu jsou často v médiích prezentovány jako konflikty mezi vládnoucími muslimskými Araby ze severu a nearabskými a nemuslimskými povstalci na jihu. „V Dárfúru toto
zjednodušení neplatí. V Dárfúru jsou skoro všichni obyvatelé
muslimové. A aby to bylo ještě komplikovanější, tak arabsky
se mluví jak na severu země, tak v Dárfúru. Arabština sice
není mateřským jazykem lidí v Dárfúru, ale přesto arabsky
mluví. Je to konflikt, který odstartovala súdánská vláda, když
chtěla zastavit Hnutí pro spravedlnost a rovnost“, dokresluje
situaci v Dárfúru El Badawi a dodává: „Konflikt v Dárfúru
je způsoben odstraněním původního systému lokální správy.
Dárfúr předtím, než se stal součástí Súdánu, byl nezávislým státem založeným na vlastním administrativním systému,
tzv. ‚dár‘. Slovo ‚dár‘, od kterého region odvozuje své jméno
Dárfúr, znamená v jazyce etnika Fúr nejen právo na užívání
této země, ale nese v sobě i význam obsahující občanská
práva, přístup k politickým právům a moci i mechanismus pro
řešení konfliktů. Všechny súdánské vlády, včetně té současné, tento tradiční systém nerespektují a usilovaly či usilují
o jeho zrušení. A to je hlavní problém Dárfúru. Druhým problémem této části země jsou nově příchozí obyvatelé. Z pohledu
etablované dárfúrské populace nemají nově příchozí ‚dár‘, tj.
mimo jiné právo na užívání země. Tím pádem nejsou z jejich
hlediska ‚plnoprávnými občany‘. Centrální súdánská vláda
TÉMA
І5
Tržiště a autobusové nádraží v Chartúmu – hlavním městě Súdánu. Foto Milan Štefanec
těmto lidem chce poskytnout určitou část Dárfúru, ale ztratila
kontrolu nad vojenskými milicemi Džandžavíd, které v prosazování svých zájmů v konfliktu využívala, a proto dochází stále
k zabíjení a vraždění.“
Konflikt v Dárfúru je označován za jednu z nejhorších
světových humanitárních katastrof, americká vláda mluví
dokonce o genocidě. Pro podezření ze spáchání zločinů proti lidskosti a válečných zločinů v Dárfúru byl Mezinárodním
trestním soudem v Haagu na súdánského prezidenta Umar
Hasan Ahmad al-Bašíra jako na první hlavu státu v historii
soudu vydán zatykač. Konflikt v Dárfúru však má i další příčiny a aktéry. Program OSN pro životní prostředí udává jasnou souvislost mezi konfliktem a devastací životního prostředí v Dárfúru. Známý americký profesor geologie egyptského
původu Farouk El-Baz přímo tvrdí, že „Velká část nepokojů
a bídy v Dárfúru souvisí s nedostatkem vody. Přístup ke sladké vodě je nezbytný pro přežití uprchlíků, může napomoci
mírovému procesu a poskytnout nutné zdroje pro potřebný
ekonomický rozvoj Dárfúru“.
V konfliktu v Dárfúru mají své hráče také sousedé Súdánu
či světové velmoci. „Začněme Čadem, ten má hodně společného s lidmi z Dárfúru. Dokonce i prezident Čadu je z Dárfúru.
Lidé z Dárfúru dlouho nevěděli, co jsou zbraně a války. Ty sem
společně s kulturou násilí přinesl konflikt Libye s Čadem. Čad
měl vždy napjatý vztah i se súdánskou vládou, obviňoval ji, že
podporuje rebelské skupiny v Čadu, což je pravda. Ve stejný
moment Čad podporoval Súdánskou osvobozeneckou armádu a ostatní etnické skupiny v Dárfúru zbraněmi, financemi
a vůbec všemi prostředky, aby se mohli bránit proti milicím
Džandžavíd a proti vládě. Uganda má zase velkou roli v konfliktu v Jižním Súdánu. Partyzánské skupiny ze severu Ugan-
dy se přesunují do Jižního Súdánu, v jednom období vláda
Jižního Súdánu podporovala povstaleckou skupinu Armádu
Božího odporu, dnes již ale proti jejím aktivitám vystupuje,“
objasňuje roli dalších aktérů súdánských konfliktů El Badawi
z Amnesty International.
Přestože o konfliktu v Dárfúru se v poslední době již tolik
nemluví ani nepíše, tento stále není ukončen. Na přelomu
roku 2010 a 2011 se opět rozhořely boje mezi vládou a ozbrojenými skupinami jak v Jižním, tak v Severním Dárfúru, které
opět vyhnaly z míst bojů tisíce rodin.
ROZDĚLENÍ ZEMĚ: VYŘEŠENÍ SPORŮ,
ČI POUZE DALŠÍ ETAPA KONFLIKTU?
Na začátku roku 2011 se o Súdánu začalo v českých
i světových médiích opět psát. Tentokráte kvůli referendu
o samostatnosti, jehož vyhlášení bylo součástí mírové smlouvy z roku 2005 mezi vládou Súdánu a povstalci na jihu země.
V referendu konaném v lednu 2011 se pro vznik nezávislého Jižního Súdánu vyslovilo skoro 99% hlasujících. Nový stát
bude dle oznámení jihosúdánské vlády vyhlášen 9. července
2011 a jeho uznání již dopředu avizovaly jak světové velmoci, tak i současný súdánský prezident Umar al-Bašír. Díky
bohatým nalezištím ropy na jihu Súdánu hýří jihosúdanští
představitelé optimismem a svůj vzor vidí v rozvoji arabské Dubaje. Počítá se i s rozsáhlou přestavbou současného
jihosúdánského hlavního města Džuba (Juba) včetně vzniku
nových umělých měst projektovaných do tvaru tradičních
afrických zvířat žirafy či nosorožce.
Ropa, na kterou sázejí obyvatelé Jižního Súdánu jako
na základ budoucí prosperity nového státu, může být ale
i zdrojem jeho problémů. Přestože referendum o nezávislos-
TÉMA
ti Jižního Súdánu proběhlo na africké poměry vcelku hladce
(i tak si ale násilnosti v průběhu hlasování vyžádaly několik desítek lidských životů), vážnější problémy mohou nastat
v momentě, kdy se bude řešit status provincie Abyei, kde se
nalézají obrovská naleziště ropy. Ropa pro jednotný Súdán
představovala 90% exportních příjmů země. Zatímco ropovody
dopravující ropu na mezinárodní trh se nacházejí převážně
na severu Súdánu, drtivá většina nalezišť se nachází v Jižním Súdánu. V provinci Abyei, kde je velká část súdánských
ropných ložisek, referendum o tom, k jakému súdánskému
státu se připojí, teprve proběhne. I po skončení jihosúdánského referenda na území provincie Abyei probíhají ozbrojené
střety, které si už vyžádaly několik desítek lidských obětí.
Další problémy mohou přinést i rozpory mezi samotnými zastánci jihosúdánské nezávislosti. „Jižní Súdánci nejsou sami sjednocení. Separace Jižního Súdánu může být
samozřejmě velmi užitečná, protože dává šanci na ukončení
konfliktu se severem. Lidé v Jižním Súdánu se chtějí odtrhnout, ale některé tamní elity jsou proti, protože si stačily
vybudovat dobrou pozici v centrální vládě. Tyto elity si také
uvědomují, že pokud bude jih samostatný, může trpět vnitřními etnickými konflikty. Druhým problémem je, že se válčilo
hodně dlouho, dlouhá desetiletí. Spousta Jihosúdánců utekla
na sever a žijí tam jako imigranti. Otázkou zůstává, co budou
Severosúdánci dělat s lidmi původně z Jižního Súdánu, kteří
přišli na sever.“ vyjadřuje své obavy Adam Ahmed El Badawi.
Jeho slova potvrzují i statistiky, které dokládají, že jen v roce
2010 bylo v Jižním Súdánu kvůli násilí mezi jednotlivými kmeny, skupinami rebelů, jako je ugandská LRA (Armáda Božího
odporu - Lord‘s Resistance Army), a milicemi zabito 900 lidí
a 215 tisíc osob bylo vysídleno.
Pro další osud obou súdánských států je také velmi důležité
chování velmocí. Významnou roli v Súdánu hraje Čínská lidová republika, která má v Súdánu na 100 firem a více než 10
tisíc pracujících Číňanů a je největším obchodním partnerem
země. „Role OSN v dění v Súdánu by mohla mít daleko
6І
Jak dokládají zveřejněné zprávy na serveru WikiLeaks, také
Spojené státy věděly o dodávkách zbraní Jižnímu Súdánu
a do jisté míry ho i podporovaly.
Podle zprávy mezinárodní organizace Human Rights First
se v Súdánu objevily po zavedení embarga i zbraně z České
republiky. České ministerstvo zahraničních věcí však přímý
Referendum v Súdánu. Zdroj: Internet.
vývoz zbraní do Súdánu popřelo. El Badawi k vývozům zbraní
do Súdánu říká: „Česká republika, alespoň podle mých informací, má velmi dobrý vztah se súdánským režimem, protože
Súdán produkuje ropu a Česká republika z toho také chce
mít prospěch. Kdyby ČR začala více tlačit a kritizovat súdánský režim, súdánská vláda by s ní přestala jednat o obchodu. Ano, je to kvůli ropnému průmyslu, a i proto má Česká
republika diplomatické zastoupení v Súdánu, které je zároveň
i základnou pro vzájemné obchodování a funguje jako komerční kancelář.“ Z oficiálních dokumentů české diplomacie pak
můžeme dohledat, že honorárním konzulem ČR v Chartúmu
je pan Farouk Mohamed Ali Diab, který na kontaktní adrese
konzulátu řídí i společnost Chemiplast, zabývající se zejména
obchodem s chemickými výrobky.
NADĚJE UMÍRÁ POSLEDNÍ
Referendum v Súdánu. Zdroj: Internet.
pozitivnější dopad nebýt zasahování Číny. Nikdo nepomohl
súdánské vládě tak jako Čína, protože při hlasování o něčem, co se nelíbí súdánské vládě, Čína uplatňuje své právo
veta v Radě bezpečnosti OSN.“, vysvětluje kooperaci čínské
a súdánské diplomacie El Badawi. Kromě významných investic do ropného průmyslu se Čína podílela na dodávkách zbraní pro súdánskou vládu, a to přesto, že OSN v roce 2004
uvalila na dodávky zbraní do Dárfúru embargo. Embargo na
dodávky zbraní do válkou zmítané provincie však porušují
i jiné státy, jako např. Rusko, Indie, Bělorusko či Slovensko.
Pro Súdán a jeho obyvatele bude rok 2011 jedním z přelomových. Přes problémy, se kterými se občané země musí
potýkat, dochází nicméně například v oblasti lidských a občanských práv k určitým pozitivním posunům. Podle zahraničních
pozorovatelů se např. do Jižního Súdánu začínají vracet tisíce
uprchlíků z více než 1,5 milionu žijících doposud v sousedních
zemích či v severním Súdánu. „Je tu tolik pozitivních věcí. Jednou jsem se do Súdánu vrátil, ale na cizí pas, a bezpečnostní
složky mě sledovaly na každém kroku. Ale to pozitivní na tom
bylo, že jsem na vlastní oči viděl, že život mnoha lidí se změnil
k lepšímu. Například lidé ze západní Afriky, jejichž rodiny,
které žily v Súdánu i 300 let, byli konečně přijati za Súdánce a získali občanství. To mi udělalo velkou radost, protože
když jsem já byl v Amnesty International, tak jsem právě za
toto bojoval, aby těmto lidem bylo umožněno získat občanství. Neuspěl jsem, ale teď se to konečně podařilo. Když jsem
ještě byl v Súdánu, vedl jsem také jeden projekt směřovaný
k dětem žijícím na ulici, k dětem bez rodičů. Jiná organizace
se po mém odchodu projektu ujala a ten se výrazně pohnul
kupředu. Je to velice úspěšný projekt resocializace dětí ulice do normálního života. Z toho jsem velmi šťastný,“ uzavírá
El Badawi.
Milan Štefanec
Autor je členem redakce časopisu PŘES