Pro tisk

5. MEZINÁRODNÍ
DEN DĚTÍ
Milé děti, ČKSvA pro vás opět chystá oslavu Mezinárodního dne dětí.
Letos se vracíme zpět na oblíbenou koňskou farmu Oropos. Projedeme se na koních! Hodíme na sebe válečné zbarvení, nasadíme čelenky
a zahrajeme si na indiány. Budeme chytat koně do lasa, přivolávat déšť
indiánským tancem, střílet z luku či skákat v pytlích. Chybět nebudou
ani jiné veselé disciplíny. A pokud se vám podaří
najít proradnou bílou tvář, která náčelníkovi ukradla mapu k pokladu, můžete se jí zmocnit a vydat
se na průzkum do prérie... Kdo ví, třeba bude
mapa pravá a najdete poklad. Víc ale neprozradíme. „HAWGH – domluvil jsem.“
KDY: v sobotu 4. 6. v 18:00
KDE: koňská farma Oropos
VSTUPNÉ: 15 eur/dítě (děti členů ČKSvA zdarma)
http://czechathenscommunity.cz/akce/mdd2016-oropos/
Celý indiánský tým ČKSvA se na vás moc těší!
OBSAH • ÚVODNÍK /2
Úvodník
2
Povolání
3
Výročí a významné dny
4
Čeští svatí a patroni
Pověsti
Zpívánky
8
Volnočasovky
9
10–11
Domalovánka
12
Křížovka
13
Krajánkova knihovna
14–15
Čtení na pokračování
16–17
Hrátky s češtinou
18–19
České stopy
20
Putování za chutěmi
21
Krajánkovo tvoření
22–23
Pozvánka na MDD
24
Redakce:
Hana Katzourakisová, Jana Schulzová,
Jitka Lores Zákoucká, Kateřina Balunová,
Kateřina Zástěrová, Lenka Kanellia, Marie Švédová,
Mirka Čechovská, Nadia Müllerová, Radka Çelik,
Soňa Klimešová, Zuzana Doğan
Titulní strana: Magdaléna Sevinç
Domalovánka: Marta Daeuble
Grafická úprava: Ivana Kaçmaz, Kateřina Zástěrová,
Lenka Kanellia, Radka Çelik
Jazyková korekce: Alena Palmer, Barbora Aydın,
Jiřina Klírová, Kristýna Vávrová, Lucie Yakut
Odp. redaktorka: Barbora Aydın
Kontakt:
[email protected]
tel. 697 999 3529
http://czechathenscommunity.cz/krajanek/
www.facebook.com/casopiskrajanek
© Čeští krajané v Istanbulu
Jan Koray Kabataş, Antalya
5
6–7
Kam s dětmi v Athénách
ček nebo cokoli, co najdeme v dětském pokojíčku. Pokud nenajdeme
vše potřebné doma, můžeme vyrazit do místního železářství nebo na
bleší trh.
Ahoj krajánci!
Všimli jste si, jak všechno kolem kvete? No ano, je tu květen! Říká se, že
je to nejkrásnější měsíc v roce. Měsíc lásky. Někdy se mu také říká máj.
Na prvního máje má být každá dívka
políbena pod rozkvetlou třešní, aby
zůstala po celý rok krásná. Třešně už
nám tady v Řecku sice odkvetly, ale
určitě nebude vadit, pokud se políbíte třeba pod rozkvetlým pomerančovníkem.
V tento den se také lidé schází
u zapálených ohňů. Někde se pálí
čarodějnice, aby se zahnaly zlé síly,
jinde se staví májky. To jsou stromy
zbavené větví a kůry, ozdobené věncem a barevnými pentlemi. Lidé tak
oslavují příchod jara.
V květnu slavíme také Den matek
a Den rodiny. Je to příležitost strávit
více času s těmi, které máme nejraději. Co si udělat třeba společný výlet do přírody? V Krajánkovi najdete
nejen skvělý tip, ale i spoustu dalšího zajímavého čtení.
Skvělou májovou náladu vám přeje
Krajánek
 Shromáždíme vše na jednom místě a rozvážíme, jak by měl náš robot
vypadat. Jaké speciální vlastnosti bude mít? Co potřebuje k tomu, aby
mohl fungovat? Jaký má zdroj energie, jak uchovává data? Pomocí jakých senzorů vnímá svět? Ze součástek vybereme ty, které budeme potřebovat k jeho sestavení. A možná ještě pár navíc. Nezapomeňte, že
každý robot potřebuje komunikovat se svým okolím a s ostatními roboty, proto potřebuje zařízení pro odesílání a přijímání kódovaných zpráv.
K tomu se hodí například kancelářské sponky.
 Vybrané součástky rodiče připevní pomocí tavné pistole nebo silného lepidla k magnetům.
 A nyní je vše připraveno k dokončení konstrukce našeho robota. Součásti s magnety připevníme na plechovku tak, jak jsme si to předem naplánovali. Když sestavíme robotů víc, mohou spolu komunikovat, hrát si
a je tak víc legrace.
Rubriku připravila: Marie Švédová
23/ KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ
OBSAH
KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ /22
3/ TÉMA
Robot je stroj, který může samostatně pracovat a vykonávat naše příkazy. Slovo „robot“ poprvé použil český spisovatel Karel Čapek v roce 1920. Slovo se začalo zanedlouho
používat na celém světě.
„Čím chceš být, až vyrosteš?“ Tuto otázku slýcháváte děti od
strýčků, tetiček a známých určitě často. U kluků tradičně
vedou hasiči, popeláři nebo policisté a u holek učitelky, veterinářky nebo zpěvačky. V dnešní době se také toužíte stát
superhrdiny, fotbalisty, piloty, modelkami nebo herečkami.
Policie, Mia F., Brno
Povolání se mění, stejně jako svět kolem nás. Těžko se už dnes někdo
stane peciválem (opravářem pecí a kamen), brabenářem (sběračem
mravenčích kukel), ledovým mužem (ten vysekával led, který se používal místo ledničky), ponocným (nočním hlídačem obce) nebo lampářem (rozsvěcel a zhasínal pouliční osvětlení)...
BUDEME POTŘEBOVAT
 plechovky od potravin, prázdné a vymyté
(s ostrými hranami olepenými stříbrnou
pevnou lepicí páskou)
 drobné kovové a plastové předměty nebo
součástky
 obyčejné černé (feritové) magnety
 tavná lepicí pistole nebo silnější univerzální
lepidlo
 Společně s rodiči připravíme všechny
součásti pro sestavení robota. Najdeme
vhodné kovové a plastové předměty – matky, nepotřebné součástky nábytku nebo
elektrospotřebičů, prostě
vše, co dům dá a co už nepotřebujeme. Můžeme si
připravit také plastové oči
nebo bambulky, části hra-
Někdo má už jako malé dítě jasnou představu o tom, čím jednou bude. Učí se
a studuje, aby se vysněného povolání
Záchranáři, Mia F., Brno
jednoho dne dočkal. Někdo zase nemá
jasno do posledního okamžiku. Nemůže
se rozhodnout, přemýšlí, zkouší tohle
a onohle a mění práci každou chvilku.
Jiný se ke svému zaměstnání dostane
třeba náhodou a zcela nečekaně. Nebo
také zjistí, že ho vůbec nebaví být právníkem a že to „pravé ořechové“ je pro něj
práce v květinářství nebo u lvů v zoo.
Pokud člověk v životě najde takovou
práci, která mu přinese peníze na živobytí, může být spokojený; zajistí sobě
a blízkým plný žaludek, střechu nad hlavou a možná i něco pro potěšení. Ale
pokud člověka to, co dělá, také baví
a naplňuje, je to v té práci ještě mnohem
lepší. Dospěláci tam tráví i třetinu života! A být takovou spoustu času nespokojený..., uznejte, děti, to musí být hrozné.
Ale nejlepší ze všeho je, když práce baví
a ještě ke všemu je prospěšná pro ostatní, viďte? Za všechny uveďme třeba lékaře, učitele, vědce, stavaře nebo zemědělce.
Kdoví, možná vám, děti, květnový Krajánek bude inspirací pro vaše budoucí povolání!
Článek připravila: Jana Schulzová
VÝROČÍ A VÝZNAMNÉ DNY /4
Už jste se jiste nekdy setkali
s červenobílym autem, jak ža žvuku
žname sireny „horí” jede sílenou
ryčhlostí po meste. Tak to jsou
hasiči, kterí byli prave povolani
k nejake život ohrožujíčí situači.
Prave vsem hasičum, ať už se jedna
o profesionaly nebo o dobrovolníky,
je venovan tento den. Den, kdy
vždavame hold vsem, kterí
pomahají pri žačhrane
života a boji s ohnem.
Den hasiču pripada na
4. kvetna, na den svateho Floriana, patrona vsečh hasiču
a očhranče lidí
pred požary.
15. května slavíme
MEZINÁRODNÍ DEN RODINY
Co si, deti, predstavíte, když se
rekne rodina? Určite vase rodiče –
mama a tata, vasi braskove
a sestričky, treba i vas domačí
mažlíček. Ano, presne tak: rodina
jsou vsičhni ti, se kterymi nam je
dobre a ktere byčhom nevymenili
ža nič na svete! Rodina nam dava
počit bežpečí, jistoty a lasky.
A prave vsem
rodinam na
svete je venovan tento
den.
13. května 1717
se narodila
MARIE TEREZIE
Počhažela ž rodu
Habsburku. Byla
to vubeč jedina
žena-vladkyne na českem trunu.
Panovala v letečh 1740–1780. Za 40
let sve vlady žískala čelkem 20
ružnyčh titulu, ktere jí žajistily
velmi silne postavení meži
tehdejsími evropskymi panovníky.
Take žavedla spoustu reforem
(tj. žmen), jako napríklad povinnou
sestiletou dočhažku pro čhlapče
a pro dívky v tžv. trivialní škole, kde
se deti učily číst, psat a počítat. Díky
Marii Terežii vlastne dnes musíme
vsičhni do skoly! To asi nekterí
ž vas nejste moč radi, viďte?
26. května 1900
se narodil
VÍTĚZSLAV NEZVAL
Byl to česky basník, spisovatel
a prekladatel. Byl žakladatelem
poetišmu, tj. básní, ve kterýčh se
popisuje vsední den a obyčejne veči.
Poetička je napríklad jeho basnička
sbírka pro deti Veči, kvetiny,
žvíratka a lide nebo Anička skrítek
a Slameny Hubert. Velmi žnama je
jeho poetička a smutna
basen Manon Lesčaut.
Nektere jeho basne
byly take žhudebneny.
Gratinovaná čekanka
Chodíte s rodiči nakupovat?
Zkuste do nákupního košíku přihodit čekanku. Až se
vás zeptají, co s ní budete dělat,
překvapte je tímto receptem. Květnové číslo časopisu patří belgickým chutím a gratinovaná čekanka, kterou se společně nyní
naučíme připravit, je jedním z tradičních belgických pokrmů.
Co budeme potřebovat
na 4 porce:
4 čekanky
4 velké plátky šunky
100 ml sladké smetany
2 lžíce hladké mouky
strouhaný sýr
zeleninový bujón
máslo, sůl
muškátový oříšek
nové koření
Čekanku omyjeme, opatrně podélně
přepůlíme a vyřízneme středy, které
jsou hořké a zkazily by chuť jídla. Na
lžíci másla čekanky opražíme a poté je
do půlky zalijeme vodou. Přidáme
kostku zeleninového bujónu a nové
koření a na mírném ohni necháme čekanky pod pokličkou asi 10 minut dusit. Poté čekanky necháme okapat
a vývar si schováme na další krok
receptu.
Nyní si připravíme bešamel. Na másle
zlehka opražíme mouku a pak za stálého míchání metličkou přilijeme
zchladlý vývar, chvilku necháme bublat a po vypnutí plotýnky přilijeme
smetanu. Dochutíme muškátovým
oříškem a solí.
Čekanky zabalíme do plátků šunky
a vložíme do zapékací misky, kterou
jsme vylili trochou bešamelu. Zbylý
bešamel přelijeme přes čekanky a vše
posypeme nastrouhaným sýrem.
V předehřáté troubě pečeme 30 minut
při 220 °C a podáváme s čerstvým
chlebem, s bramborovou kaší nebo
s brambory vařenými v páře.
BON APETIT vám přeje autorka receptu Nadia Müllerová.
Rubriku připravila: Soňa Klimešová
Foto: www.freeimages.com
21/ PUTOVÁNÍ ZA CHUTĚMI
4. května slavíme
DEN HASIČŮ
ČESKÉ STOPY /20
Alfons Mucha patří mezi
nejvýznamnější osobnosti
evropské secese.
A víte, co to secese vlastně je?
Jde o umělecký styl z 19. a 20.
století. Za hlavní znak se
považuje ornamentálnost, to
znamená nějaká ozdoba nebo
okrasa. Ornamenty mohou být
třeba zvířátka, kytky a nebo
nějaké předměty.
A právě v tomto stylu vynikal
jeden z nejvýznamnějších
Čechů – Alfons Mucha. Narodil
se v Ivančicích na Moravě
24. 7. 1860. Nejprve studoval
gymnázium v Brně, později se
hlásil na Akademii výtvarných
umění, ale bohužel se na školu
nedostal, a tak odešel do Vídně, kde se živil jako malíř dekorací v divadlech. Později odešel
do Francie, kde ho oslovila jedna z nejslavnějších hereček,
aby jí vytvořil plakát k představení Gismona.
Mucha se rychle proslavil, tvořil
další a další plakáty. Mimo jiné
začal navrhovat design předmětů, tedy například to, jak bude vypadat obal od čokolády
nebo šperky.
Velmi zajímavé je také to, že
se stal autorem prvních československých poštovních známek a bankovek a spolupracoval i s významnými architekty,
s nimiž se spolupodílel i na výzdobě Obecního domu a dostavbě Chrámu svatého Víta
v Praze.
Mucha byl za druhé světové
války zatčen a nakonec zemřel
na zápal plic 14. 7. 1939.
Článek připravila: Kateřina Zástěrová
kteří sice získali titul medicíny, ale
jejich chování k pacientům a přemrštěné honoráře byly nemyslitelné. Ti
brzy dali hlavy dohromady
a společně kuli pikle proti
Kosmovi a Damiánovi. Celé zástupy se hrnuly do
císařského paláce, aby zde
císaři vypověděly, jaká
křivda byla na nich
spáchána. Císař lékaře
vyslechnul a nechal dvojčata zajmout. Zavřel je do
mučírny a kolotoč
mohl začít. Nejprve přišel na řadu
bič, ale po ranách
ani stopy. Pak byli
se zavázanýma
rukama hozeni do
vody, ale vyplavali
jako by nic. To jsou
finty, co? Císař už
byl bezradný. Po
hodinách dumání
nad tím, jak ty dva usmrtit, přišel mu
na mysl dokonalý plán. „Setnu jim
hlavy! Z toho už nevyváznou!“ A taky
že nevyvázli.
Kosma a Damián byli bratři, kteří své
povolání vykonávali nejlépe, jak uměli. Pomohli ale mnoha lidem a my si
z nich můžeme vzít příklad - někdy
totiž stačí pořádně naslouchat svému
tělu a to vám samo poví, co mu chybí.
Zdroje: wikipedia.org, catholica.cz, nase-rodina.cz
Článek připravila: Mirka Čechovská
5/ ČEŠTÍ SVATÍ A PATRONI
Alfons Mucha
Kosma a Damián byla dvojčata, žijící
už hodně dávno. Od dětství si četla
encyklopedie a jiné naučné knihy
a hraní si s míčem bylo pro
ně na hony vzdálené. Zato
vzájemné poslouchání srdíček a předepisování léků,
to vám byla, panečku,
zábava!
Po vystudování vysoké
školy, samozřejmě medicíny, se dali bratři do léčení.
Chodili od nemocného
k nemocnému, bohatému či chudému, mladému či
starému. Vždy si od
svých pacientů
nejdříve vyslechli,
co je trápí, a pak
teprve přišel čas na
medicínu. Někdy
také zjistili, že žádných pilulek není
potřeba. Jako lék se
častokrát osvědčilo pouhé naslouchání nemocnému.
Příběh o dvou zázračných lékařích se
šířil dál a dál krajinou. Lidé se sjížděli
z dalekých končin jen proto, aby se na
ně Kosma a Damián podívali. Úžasem
oněměli, když bratři při léčení prosili
o pomoc a radu Boha a když si nakonec za prohlídku nenaúčtovali ani
korunu.
Nové postupy obou sourozenců brzy
zastínily ostatní lékaře. Na zázračné
léčitelské metody bratrů doplatili ti,
POVĚSTI /6
Muži se zpočátku ženám a jejich
bojovné náladě smáli, pohrdali
jimi a posílali je domů za dětmi
a domácími pracemi. Mnoho žen
se ale zřeklo svého dosavadního
života, nechtělo se jim už sloužit
mužům a vydaly se na cestu na
Děvín, do služby k Vlastě.
Vlasta si všímala odhodlání ostatních žen a byla si brzy svou armádou jistá, dokonce tak moc, že jednoho dne otevřeně vyhlásila válku
mužům, válku do úplného poražení jedné
ze stran.
A začaly
útoky ozbrojených
ženských
družin na
muže a na
jejich území,
žádný si již
nemohl být jistý svým postavením
ani životem. Většina mužů ale stále nechápala vážnost situace. Až
jednou jim vládce Přemysl převyprávěl svůj sen o válečném běsnění žen, ve kterém zvítězily, a jemu
malír
pokoju
ridič
poličista
kaderniče
žedník
pekar
farmar
servírka
prodavačka
žverolekar
sportoveč
uklížečka
sekretarka
Domino připravily: Radka Çelik a Hana Katzourakisová
19/ HRÁTKY S ČEŠTINOU
Po smrti proslulé kněžny Libuše
se vlády nad zemí ujal její manžel
Přemysl. To však ženy a dívky
z Libušiny družiny špatně nesly,
nespokojené se svou nyní již podřadnou rolí a hlavně vysmívané
svými mužskými protějšky. Jednoho dne však pohár jejich trpělivosti přetekl a ženy se rozhodly
s muži jednou provždy zúčtovat.
Do čela vzpurných a rozhněvaných žen se postavila Vlasta, jedna z nejvlivnějších a za života
kněžny nejdůležitějších
představitelek ženského pokolení.
Své spolubojovnice,
jak si nyní
říkaly, začala tvrdě cvičit v boji proti mužům. Dokonce
i hrad si dívky postavily a nazvaly ho Děvín. Stavbu umístily za
řeku Vltavu, a to o něco výše než
byl hrad Vyšehrad na protilehlém
břehu.
posťak
HRÁTKY S ČEŠTINOU /18
1. Kartičky domina se zamíchají a položí
obrázkem dolů. Každý hráč dostane čtyři
kartičky. Zbytek kartiček se srovná na
hromádku.
2. První hráč vyloží jednu kartičku na stůl,
a pokud má další hráč slovo shodné
s obrázkem na kartičce, může je přiložit.
Shodný obrázek a slovo musí být vždy
vedle sebe.
3. Nemá-li hráč vhodnou kartičku, musí si
vzít jednu z hromádky. V případě, že je na
ní shodné slovo k obrázku, může ji přiložit.
4. Hráči se v tazích střídají.
5. Vyhrává ten, kdo nejrychleji přiložil všechny své kartičky.
Je jen na vás, zdali budete dodržovat tato
pravidla, nebo si vytvoříte nová. Hru můžete
hrát i sami se sebou.
Učte se česká slovíčka hrou! Poproste
maminku, tatínka, brášku nebo sestřičku,
ať si s vámi zahrají. Kartičky si vytiskněte,
podlepte papírem a poté rozstříhejte
v místech, kde jsou symboly nůžek.
kominík
vojak
opravar
svadlena
učitelka
žubarka
lekar
žpevak
kučhar
hasič
se zjevila bojovná dívka šlapající
po mrtvých mužích a pijící jejich
krev z číše. Přemyslova slova však
vyšla naprázdno, protože ostatní
jeho slov nedbali a stále si mysleli,
že až dojde k opravdové bitvě, tak
se ženy jednoduše rozeběhnou jako houf
slepic a rády se
mužům poddají jako
dřív.
Jak se však tito pyšní
muži spletli... Ve slavné bitvě jich téměř třista dívky pobily, nikoho
neušetřily a naplánovaly si dokonce útok na
přeslavný Vyšehrad. Vlasta a její
bojovnice si začínaly být samy sebou jisté, obestřela je pýcha a myslely si, že nyní jim mužský svět
a sami muži budou ležet u nohou
a nechají si vládnout od žen.
Poslední jejich krutou akcí bylo, že
pozabíjely družinu kolem vladyky
Ctirada a jeho samotného vpletly
do kola a umučily k smrti. Ctirad
byl statečný mladík, který Vlastě
zabil a zajal mnoho jejích spolubojovnic, proto se mu chtěla vášnivá
a pomstychtivá vůdkyně dívčí války pomstít. A tak vymyslela krutou lest: půvabnou Šárku nechaly
ženy svázanou kousek od cesty,
kterou se ubíral Ctirad se svými
druhy k Pražskému hradu. Pro-
radná dívka volala o pomoc a Ctirad, který měl dobré srdce a neodolal krásné panně, její lsti uvěřil,
dívku odpoutal a nechal se od ní
opít medovinou, kterou měla vedle sebe. Zmámen Šárčinou krásou
a zdánlivou nevinností,
zatroubil na roh, který
mu podala a přivolal
tak na sebe krutou pomstu a zmar. Dívky a
ženy kolem ukryté vyrazily do boje proti Ctiradovi a jeho kamarádům a všechny pobily.
Tímto na sebe konečně
přivolaly hněv můžu
pod vládou Přemysla. Vyrazili,
plni hněvu a odhodlání, na Děvín,
aby potrestali zpupné ženy jednou
provždy. Vlasta chtěla vést své
kamarádky do boje a nadobro porazit mužské pokolení jednou provždy. Její spalující touha po pomstě a pyšná představa absolutního vítězství ji však zradila. Vlasta
vyjela vpřed jako splašená klisna
a ostatní dívky jí nemohly stačit.
Muži ji pod Děvínem obestoupili
a jednoduše zabili. Následně vzali
Děvín útokem a všechny ženy
v něm ztrestali smrtí, žádnou dívku neušetřili, mstili se za své mrtvé druhy a za Ctirada.
Podle sbírky Staré pověstí české podle Aloise Jiráska
článek připravila: Jitka Lores Zákoucká
7/ POVĚSTI
Jak se domino hraje?
ZPÍVÁNKY /8
G
C
G
1. Ač máj má rána chladná,
C
G
Slávka, známá kráska z Kladna,
D
ta vstává na vlak ráda,
G
ta vstává na vlak ráda.
2. Jak vlak tak z Kladna chvátá,
nastává zastávka pátá,
tam pasák pásá stáda,
tam pasák pásá stáda.
C
G
R: |: Nastává máj, nastává máj
D
G
G7
a Slávka na pasáka mává,
C
G
vstává náš kraj, vstává náš kraj
D
G
a mladá láska zašla k nám. :|
3. Jak svalnatá má záda
a jak stáda krav sám zvládá,
ta strakatá svá stáda,
ta strakatá svá stáda.
4. Tak láska
Slávka má
svá práva
svá práva
v ňadra padá,
pasáka ráda,
láska žádá,
láska žádá.
R: Nastává máj, nastává máj
a Slávka na pasáka mává,
vstává náš kraj, vstává náš kraj,
však pasák naspává flám.
Nastává máj, nastává máj
a Slávka na pasáka mává,
vstává náš kraj, vstává náš kraj,
však pasák naspává flám,
však pasák naspává flám,
však pasák naspává flám.
Písničku vybrala: Zuzana Doğan
Rubriku připravila: Radka Çelik
všechny děti s paní učitelkou a za nimi i maminka Kiko. Dali si sraz v Podzámce už brzy
po ránu, kdy fouká svěží ranní větřík, aby
motýli dobře létali. Lukáš na ně zavolal. Paní
učitelka vzhlédla a uviděla ho sedět v koruně
platanu i s koši plnými motýlů. Zamávala mu
a zavolala na něj, že už může pouštět. Děti
vytáhly z kapes připravená divadelní kukátka,
která jim půjčil strýc Juhi, a Lukáš začal do
vzduchu vyhazovat první papírové motýly.
Klesali k zemi pomalounku a vítr je zase zvedal a tancoval s nimi ve větvích stromů. Bylo
to zvláštní, ale Kiko nikdo z nich neviděl.
Klopýtala v trávě a vítr ji hnal pořád hlouběji
do bludiště. Keře po ní chňapaly, jako by
měly ruce, a Kiko se zdálo, že na ni dokonce
výhružně cosi syčí v řeči keřů. „Ani zlatou
nitku jako Františka nemám,“ zlobila se sama
na sebe. A protože nemohla nic jiného dělat,
postupovala pořád dál do středu bludiště.
Vítr ji tlačil do zad jako nějaký obrovský silný
fén. Když už byla úplně uvnitř, hučení větru
pomalu ustávalo. Ale jakmile se sklonila
k zemi, aby líp viděla na cestu, úplně se vyděsila. Původně myslela, že je cestička vysypaná drobným pichlavým štěrkem, ale teď
s úděsem zjistila, že šlape po spoustě vybělených kostřiček a kostí. Vykřikla hrůzou. Zdálo
se jí, že před sebou vidí dlouhé chlupaté
nohy, hřbet s lebkou, osm pavoučích očí
a kdesi za nimi zažloutlé vlčí tesáky. „Tak
dnes jsou asi síťáci s biskupem, pane jo,“
povzdechla si a dala se do běhu dál do bludiště, protože jinudy by ji stejně ten zlý vítr
nepustil. Keře se ale čím dál víc kroutily jako
živé a větvičky ji bodaly ostrými trny do lýtek. Pod nohama jí křupaly pichlavé kosti
a cestička zarůstala obrovskými kopřivami.
Kiko se v běhu musela prodírat jejich žahavými listy, které ji šlehaly po lýtkách. Měla
strach, že se místo kopřivy třeba dotkne jedovatého pavoučího hrotu, usne a pavouci ji
sežerou. Zbude po ní jen stejně vysušená
kostra, jako jsou ty, po nichž teď musí šlapat.
Rozhrnovala vysoké kopřivy a ruce ji strašně
pálily, že už je skoro ani necítila. Statečně ale
pokračovala pořád dál.
Pokračování příště
17/ ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ
Text: Zdeněk Svěrák, hudba: Jaroslav Uhlíř
Youtube: https://www.youtube.com/watch?v=eB1cL4I5OZ8
„No co by, nemoh sem spát, no,“ pokrčil
rameny Lukáš. Nechtělo se mu té mrňavé
Japonce vysvětlovat, že jeho tatínek přišel
v noci zase opilý a až do rána se
s maminkou dohadovali, on už nemohl
usnout, a tak utekl z domu. Nikdo se ho
neptal, kam jde, protože v tom rámusu,
který jeho rodiče dělali, si ho nikdo nevšímal. Za svítání došel až sem na louku.
„Umíš lézt na stromy?“ ukázala Kiko bradou
nahoru na vysoký platan. „No jasně, že jo!“
řekl hrdě Lukáš a jeho modré oči, které byly
vždycky trochu smutné, se rozzářily, protože to byla pravda. Na stromy uměl lézt nejlíp ze všech kluků široko daleko. Taky se
trochu styděl za to, že neskládal s ostatními
origami, protože pořád tvrdil, že to je akorát tak pro holky. Jenže Lukáš jenom opakoval, co vždycky slýchal doma od tatínka.
Ten třeba říkával: „Umývání nádobí, to je
práce pro ženské!“ Nebo taky: „Správnej
chlap pije rum, sodovka je pro holky.“ Ale
teď Lukáš na tatínka dočista zapomněl a byl
rád, že může Kiko ukázat, co všechno na
stromech dovede. Kiko došla k besídce
a vzala z ní oba koše, které v Podzámce
včera společně s dětmi připravili. Přivázala
k jejich rukojetím provázky a jejich konce
dala Lukášovi. Když vyšplhal do koruny
platanu, skoro až na poslední větev, pohodlně se usadil a šikovně vytáhl koše k sobě
nahoru. Pak je opatrně upevnil ve větvích
jako nějaká velká proutěná hnízda. Kiko se
dívala za Lukášem vzhůru do větví platanu,
a aby líp viděla, popošla ještě víc do středu
louky. To ale neměla dělat! Zničehonic se
totiž před ní vynořilo bludiště. Nebe potemnělo a začal foukat silný vítr. Kiko se
zdálo, že se tmavozelené keře v bludišti
zlověstně vlní jako nějaké dlouhé vlasy
nebo chaluhy v řece. Jejich vůně, vítr a podivně nepříjemné ševelení táhlo Kiko dovnitř. V dálce se ozvalo vlčí zavytí. Přejel jí
mráz po zádech stejně jako tehdy v noci
u altánku. Zapřela se patami o zem, pak si
klekla a vší silou se držela trsů trávy. Nebylo jí to ale nic platné, vítr sílil a vtahoval ji
rovnou do bludiště. Mezitím přišly na louku
Za pár dní paní učitelka, maminka, Kiko, Eva a další děti spočítaly poskládané papírové
motýly. A bylo jich opravdu přesně tisíc. Leželi na sobě ve dvou proutěných koších přikrytých kostičkovaným ubrusem. Koše dětem půjčil strýc Juhi a pomohl jim je také odnést na
louku do Podzámecké zahrady, kde je uložili do zahradní besídky pod platany. Zítra brzy po
ránu se tu celá třída sejde a vypustí motýly ze stromů na louku. V noci pak Kiko líčila v knihovně svůj plán Františce. „To by bylo moc krásné, kdyby to fungovalo. Opravdu myslíš, že
když se těch tisíc motýlů rozletí do světa, splní ti to přání, aby zlá kletba pominula? Myslíš,
že nás to vysvobodí? Jé, Kiko, já bych byla nejšťastnější princezna na světě, kdybych už
nemusela být duch!“ „Tak nám drž zítra palce, aby se nám to povedlo. Já se na to teď
půjdu dobře vyspat, ahoj!“ mrkla na ni Kiko a zvedla palec pro štěstí. Františka se za ní
ještě dlouho dívala, jak hopká po schodech dolů na zámecké nádvoří. Druhý den ráno Kiko
vstala strašně brzy. Byla skoro ještě tma. Nevěděla, jestli náhodou není zrovna náměsíčná,
nebo jestli jenom nemůže spát. Něco ji táhlo ven do zahrady. Navlékla si na sebe svůj tlustý žlutý svetr a vyklouzla tiše z postele. Venku se převalovala podivná ranní mlha a na louce před zámkem stál… Lukáš Mařata. „Co tady děláš?“ zeptala se Kiko překvapeně Lukáše,
nebo spíš rozevřela doširoka údivem oči, aby jí Lukáš rozuměl.
Napsala: Markéta Pilátová, nakladatelství Meander
Parádnice mezi brouky,
nejkrásnější z celé louky.
Červené šatičky s malými
puntíčky.
Na zvonku rosa, létá si bosa.
Pohoupá se na kvítečku,
hlídá totiž sedmou tečku.
Květo, kup poupě, je to
skvělá koupě.
HÁDANKY
Žije asi ponejvíce v řece
nebo na rybníce.
Vždycky bývá zelený,
pentličkami zdobený.
Ať je léto nebo sníh,
bydlí hlavně v jeskyních.
Hlav mívá vždy víc než
dost, proto není v zámku
host.
Říkanky vybrala: Zuzana Doğan
V pondělí Kiko vstala úplně sama ještě dřív než tatínek. Rychle si udělala kakao,
snědla koblihu s marmeládou, srolovala si ten velikánský maminčin obrázek do podpaždí
a vydala se do školy. Eva Zázvorková už na ni čekala před zámkem. Tázavě se podívala na
roli papíru. Kiko ale celou cestu nic neříkala, bála se, že děti a paní učitelka nepochopí,
o co je chce požádat. Věřila ale tomu, že maminčin obrázkový příběh bude vyprávět za ni.
Když přišla paní učitelka do třídy, Kiko ji celá rozpačitá poprosila, jestli by dětem nemohla
něco ukázat. „Proč ne, jistě, Kiko. Přijela tvoje maminka, viď, říkala mi to paní průvodkyně
od vás ze zámku.“ „Ano, přijela,“ řekla Kiko česky a začervenala se. Pak před tabulí na zemi
rozbalila ten dlouhatánský papír se svým nočním dobrodružstvím. Děti chodily všechny
v řadě kolem papírového příběhu, prohlížely si ho, všelijak papír natáčely a nejvíc se divila
paní učitelka. „To malovala moje maminka, ale zažila jsem to já v sobotu v noci,“ vysvětlovala jí Kiko. Nejvíc se ale děti podivily, když na posledním obrázku viděly sedět samy sebe
v lavicích a pak taky v dětských pokojíčcích doma, jak pozorně skládají velkou hromadu
papírových motýlů. Paní učitelka se rozesmála. Připadalo jí to celé úplně zvláštní, ale ten
maminčin obrázek byl tak krásný a Kiko se na ni tak prosebně dívala, že pokývala hlavou,
šla do sborovny a přinesla odtamtud každému alespoň deset velkých barevných papírů
a všichni se dali do skládání. Až na Lukáše Mařatu.
POPELÁŘI
Popeláři, to jsou páni,
ti se vozí bez ustání,
těm, když vjedou do ulice,
patří všechny popelnice.
Staré hadry, staré věci
odvezou a spálí v peci.
Hádanky a jazykolamy vybrala: Kateřina Balunová
Část šestnáctá
POŠTA
Píše paní psaní.
Píše jiné paní.
Je to její stará známá,
která bydlí za horama
v malém domku u lesa.
To je její adresa.
Má ji psanou na obálce.
Nezratí se v žádné dálce.
Známku na ně nalepili
a už psaní jede k cíli:
nejdřív autem, potom vlakem,
potom velkým náklaďákem,
vždyť je vede adresa
k paní v domku u lesa.
A už pošťák zvoní: Paní,
tady máte krásné psaní.
beruška, vodník,. drak
ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ /16
Z knihy: Velké maličkosti, text: Vladimír Smetáček
JAZYKOLAMY
Kdybys nebyl býval kýval, nebyl by se mýval hýbal.
Klotyldo, kloktej koktejl! Neklej a kloktej!
9/ VOLNOČASOVKY
ŘÍKANKY PRO NEJMENŠÍ KRAJÁNKY
KAM S DĚTMI V ATHÉNÁCH /10
GAIDOUROHORA
Možná už jste někdy slyšely přirovnání, že je někdo hloupý jako
osel. Osli ale vůbec nejsou
hloupá zvířata. Naopak. Jsou
nejen velmi chytří, ale
i společenští, hraví a mazliví.
A o tom všem se můžete
přesvědčit v Zemi oslíků.
co víte, začne vás to spíše zajímat, než abyste se toho báli. Když jsem byl malý, měli
jsme hodiny kukačky a babička mi říkala, že v nich bydlí pavouk. V dospělosti jsem si
na to vzpomněl a měl jsem námět na dětskou knížku.
Máte rád záhady?
Asi ano. Na některé chci přijít, na některé
raději ne.
Ztrácíte často klíče?
V dětství jsem je občas ztratil. Teď už se mi to
dlouho nestalo. Rychle zaklepat na dřevo.
V knize SKORO TUCET mělo být původně tucet, tedy dvanáct pohádek. Poslední jste však nedopsal a raději změnil název knihy.
Je těžké vymýšlet pohádky?
Já je ani snad nevymýšlím. Jednou za čas přijdou samy. Jako nějaký dárek. Přilétnou a usadí se mi v hlavě. Někdy jsou tam tak dlouho, že na ně zapomenu, jindy o nich začnu přemýšlet, vezmu papír
a tužku, a když se všechno povede, je za pár měsíců na světě nová
knížka.
Gaidourohora se nachází
nedaleko Athén, asi 3 km
z centra Koropí. V současné
době ji obývá 10 oslíků
společně se dvěma psy, třemi
kočkami a také několika kachnami. Ti všichni si tu hrají
ve stínu mandloní
a olivovníků.
Rozhovor připravila: Lenka Kanellia
15/ KRAJÁNKOVA KNIHOVNA
Jste zvědaví, kam vás Krajánek vezme dnes na výlet? Do země
oslíků! Nevěříte? A že taková země existuje jenom v pohádkách?
Pak pozorně čtěte. Krajánek vám prozradí, jak se tam dostat i co
tam můžete vidět.
KRAJÁNKOVA KNIHOVNA /14
Jak se stane, že se ze zámečníka stane hasič a z hasiče výtvarník?
V mém případě se to stalo vlastně nějak samo, aniž bych to nějak plánoval. Malovat
a kreslit se dá asi u každé profese. Záleží, na kolik vás to baví. Život je plný náhod
a málokdy se vyvíjí, tak jak byste si naplánovali.
Některé vaše knihy jsou vydávány ve velkém i kapesním vydání. Co vás vedlo k vytvoření stejných knih v různých velikostech?
To byl nápad mého nakladatele. Ta menší vydání
jsou vhodnější na cestování nebo jako dárky. Ta
větší a dražší si asi kupují ti, kterým se moje knížky opravdu moc líbí a chtějí je mít v knihovně.
Pokud sem přijedete na návštěvu, dozvíte se, odkud oslíci pochází, kolik
jim je let, jak se jmenují, ale i proč mají dlouhé uši nebo jak o oslíka
správně pečovat. Ostatně sami si můžete vyzkoušet, jak osla
hřebelcovat nebo jak mu vyčistit kopýtka.
Největší legraci si ale určitě užijete,
pokud vezmete oslíka na procházku
do přírody. Na výšlap do nedalekého lesa chodí oslíci každou
sobotu. Nezapomeňte si s sebou do
batůžku přibalit i něco dobrého na
zub. Na čerstvém vzduchu vám jistě
vyhládne, stejně jako vašim
čtyřnohým kamarádům, přestože
se po cestě určitě posilní chutným
bodlákem či trávou. Ve stínu
stromů si můžete udělat společný
piknik. A na závěr procházky nezapomeňte svého hýkajícího kamaráda
odměnit kouskem jablíčka nebo
mrkve. Zaslouží si to!
Vstupné: 5–8 eur, děti do pěti let
3 eura. Bližší informace najdete na:
www.gaidourohora.gr
Za knihu Velké dobrodružství Pepíka Střechy jste
dostal ocenění Magnesia Litera 2013. Co máte
na knize nejraději a čím je zvláštní?
Tu knížku jsem dělal 2 roky, to je dost dlouhá doba. Nejraději na ní mám to, že jsem ji vůbec dokázal dodělat. Co je na ní zvláštní, to ať posoudí
čtenář.
Pavouk je vcelku neobvyklým hlavním hrdinou.
Jak vás jeho postava napadla?
Myslím, že mám rád pavouky od dětství. Asi
v páté třídě jsem si koupil knihu „Život pavouka“
a mohl se tak dozvědět o těchto tvorech mnoho
zajímavostí. Jak už to tak bývá, když o něčem ně-
Plno nezapomenutelných zážitků vám přeje Krajánek!
Článek: Hana Katzourakisová, foto: Hana Katzourakisová a www.gaidourohora.gr
11/ KAM S DĚTMI V ATHÉNÁCH
Brněnský výtvarník se původně vyučil zámečníkem. Pět let
opravoval stroje a později pracoval jako hasič. Posledních
dvanáct let se živí jako výtvarník. Má rád zarostlé zahrady,
pohled na hvězdné nebe, motýly a brouky, lidi s dobrým srdcem, vůni lesních jablek a borového lesa, toulání, oprýskané
zdi, indiány, Rychlé šípy, písničku Andělská, pouštění draka,
knihy Michala Ajvaze, zrezavělé klíče, stará kina, čistou vodu,
tajemství... a pokouší se to namalovat na plátno, anebo
o tom psát a kreslit knížky. Ocenění Magnesia Litera za knihy
Velké dobrodružství Pepíka Střechy a Listonoš vítr svědčí
o tom, že jeho „pokusy“ jsou velmi úspěšné.
DOMALOVÁNKA /12
Znáte pohádky?
1. Dlouhý, Široký a...
2. Koblížka snědla v pohádce chytrá...
3. Tři zlaté vlasy děda...
4. Čarodějnice létají na...
5. Hrnečku,...!
6. O perníkové...
7. Princezna se zlatými vlasy se jmenovala...
8. Sůl nad...
9. O... a slepičce
10. O šípkové...
11. Jelen se zlatými parohy žil v chaloupce se... pacholíčkem.
12. O červené…
13. Pták Ohnivák a liška...
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
Křížovku připravila: Hana Katzourakisová
13/ KŘÍŽOVKA
S povoláním zdravotní sestry jste se určitě již někdy setkaly. Zdravotní sestry pečují o nemocné, postižené nebo nemohoucí. V tajence dnešní křížovky se dozvíte, jak jinak se
zdravotním sestrám říká.