Odpuštění jiným

Člověk – člověk
HŘEBÍKY
Jeden malý chlapec měl potíže ovládat svůj temperament a výbuchy hněvu. Jednoho dne mu
dal otec kladívko a hřebíky a řekl, že kdykoliv se přestane ovládat, musí zatlouct do plotu
jeden hřebík.
První den jich chlapec zatloukl 37. Během následujících dnů a týdnů se chlapec učil ovládat
svůj hněv i chování a počet hřebíků, které denně zatloukl, se snižoval. Přišel na to, že je snazší
krotit svoji vznětlivost, než pokaždé zatloukat hřebík.
Konečně přišel den, kdy se ovládal celý den. Chlapec radostně oznámil otci, že dnes nemusel
zatlouct ani jeden hřebík. Tatínek mu řekl, že nastal čas, aby každý den, kdy nepropadne
zlobě, vytáhl z plotu zatlučený hřebík. Dny míjely, hřebíky ubývaly a pak nastal den, kdy
chlapec oznámil, že vytáhl všechny hřebíky.
Otec vzal syna za ruku, a když přišli k plotu, řekl: "Mám z tebe radost, synu, ale vidíš ty díry
ve dřevě? Ten plot už nebude nikdy takový, jaký byl. Kdykoliv něco zlostně řekneš, zůstane
po tvých slovech jizva jako tato. Člověka můžeš zranit opakovaně, i když jej bodneš nožem,
nůž vytáhneš, ale nezáleží na tom, kolikrát se omluvíš, jak moc lituješ svého činu, zranění a
jizva zůstávají. A verbální zranění je stejně bolestivé jako fyzické napadení."
Přátelé jsou vzácný dar. Jsou zde proto, abychom se měli na koho usmívat, aby nás měl kdo
povzbudit i usměrnit. Jsou zde proto, aby naslouchali, když nás něco tíží, a povzbuzovali,
když nás něco trápí. I oni nám otevírají své srdce. Mějme své přátele v lásce a ukažme jim, že
i nám záleží na jejich radostech i starostech.
Moudra
Staré přísloví říká, že "odpuštění je přítel rozumu, zatím co pomsta je jeho nepřítel. Život je
radostný a družnost s Bohem nerušená, když je srdce prosté nevole a zloby. Život nezná větší
tíhu, než živenou hořkost. Odpouštějící duch ulehčí břímě a uzdraví duši. Msta je jako lití
benzínu do ohně, zatím co odpuštění a mírnost je jako voda. První rozdmýchá plameny, zatím
co to druhé je uhasí.“
Odpuštění jiným
Odpuštění je základem vztahu.
Na něm vztah vzniká a skrze ně je udržován. Jistě všichni trochu známe příběh Jákoba a jeho
synů z 1M 37-45. Vztah Josefa a jeho bratrů byl od počátku narušen. Bratři mu záviděli to, že
ho otec miloval více než je. Závist přešla v nenávist a bratři s Josefem už nedokázali normálně
komunikovat (37,2-4). Ve vztahu vznikla bariéra, která ho téměř totálně zničila. Došlo to až
tak daleko, že chtěli Josefa zabít (37,20). Přesto ho s odstupem času vidíme, jak objímá své
bratry a pláče dojetím při setkání s nimi. Bylo nutné odpuštění ze strany Josefa a přiznání viny
ze strany bratrů. V tomto případě byla bariérou obrovská nenávist. Někdy však stačí mnohem
méně k narušení vztahu. Lež, zloba, křik, urážka, hádka, hořkost, špatné slovo, hněv... To vše
může vzniknout během pouhého okamžiku. Každý člověk je chybující. To znamená, že každý
1
dobrý vztah potřebuje odpuštění, vznikne-li v něm nějaká bariéra. Jasně o tom píše Pavel v
dopisech do Efezu a do Kolossis, v nichž řeší otázky vztahů.
Odpuštění jako životní styl
"Matouš 18:15-22
Jestliže tvůj bratr proti tobě zhřeší, jdi a pokárej ho jen mezi čtyřma očima. Poslechne-li tě,
získal jsi svého bratra.
16 Jestliže by však neposlechl, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby `ústy dvou nebo tří
svědků byl potvrzen každý výrok´.
17 Jestliže je neposlechne, pověz to shromáždění; jestliže však neposlechne ani shromáždění,
ať je ti jako pohan a celník."
18 "Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude již svázáno v nebi, a cokoli rozvážete
na zemi, bude již rozvázáno v nebi.
19 Amen, opět vám pravím: Shodnou-li se dva z vás na zemi v jakékoli věci, o níž požádají,
stane se jim od mého Otce, který je v nebesích.
20 Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni v mé jméno, tam jsem já uprostřed nich."
21 Tehdy přistoupil Petr a řekl mu: "Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti
mně zhřeší? Až sedmkrát?"
22 Ježíš mu řekl: "Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát."
„Sedmdesát sedmkrát" je něco jako ležatá osmička. Pán Ježíš nás nenechává na pochybách, že
odpouštět má být pro nás tak přirozené, jako pro slunce svítit a hřát.
Matouš 5:21-26
"Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: `Nebudeš vraždit.´ Kdo by zavraždil, propadne soudu.
22 Já vám však pravím, že každý, kdo se hněvá na svého bratra bez příčiny, propadne soudu.
Kdo by řekl svému bratru: `Hlupáku´, propadne veleradě. Kdo by řekl: `Blázne´, propadne
ohnivé Gehenně.
23 Jestliže tedy přinášíš svůj dar na oltář a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti
tobě,
24 zanech tam před oltářem svůj dar a odejdi; nejprve se usmiř se svým bratrem, a pak přijď
a obětuj svůj dar.
25 Dohodni se rychle se svým odpůrcem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě snad odpůrce
nevydal soudci a soudce biřici, a abys nebyl uvržen do vězení.
26 Amen, pravím tobě: Jistě odtamtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš poslední haléř."
Marek 11:25
A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je
v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení."
Koloským 3:13
Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám,
odpouštějte i vy.
odpustit druhým, lidem kolem sebe, partnerovi, dětem, rodičům,
2
prarodičům-generační hříchy násilí, hněv, manipulace, tvrdost, alkoholismus, vyznávám
hříchy, které jsem sám opakoval ve svém životě, vyznávám, že veškeré rodinné prokletí vzal
PJ na sebe, odmítám v tom pokračovat a nechat se tím dál sužovat a nějak ovlivňovat
kolegům v zaměstnání, učitelům, církvi, starším, bývalým partnerům, příteli, který vás zradil,
zemi, židé nepřátelům-leží na nich mnoho nenávisti,
Proces uzdravování krok za krokem začíná odpuštěním.
Odpuštění sobě
Mnozí lidé odpustili jiným, ale neodpustili sobě. Pokud neodpustíme sobě, budeme prožívat
sebeodsuzování – jsem hrozný, za nic nestojím, jsem k ničemu, kdy se už
konečně změním, neustálá nespokojenost se sebou cokoliv dělám, ……..
Římanům 8:1 Nyní tedy není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši
Koloským 3:3 Neboť jste zemřeli a váš život je ukryt s Kristem v Bohu.
Odpuštění Bohu
Mnozí lidé se hněvají na PB a viní ho za věci, které se jim staly, protože mají falešná
očekávání
odpustit Bohu, uvolnit Pána Boha z toho, že mu dáváme vinu nebo z toho že nás soudí, že
nám nepomohl, když nám druzí ubližovali, že nejsem dostatečný a že si vše musím zasloužit
Jeremjáš 20:7 Sváděl jsi mě, Hospodine, a já se nechal svést. Zmocnil ses mě a zdolals mě.
Vysmívají se mi celé dny, každý má ze mě legraci.
8 Křičím, kdykoli promluvím, vykřikuji: "Zkáza! Násilí!" Slovo Hospodinovo mi přináší celé
dny hanbu a posměšky.
Jonáš 4:1 Jonáše ale popadla veliká zlost. Rozzlobilo ho to tak,
2 že se k Hospodinu modlil: "No prosím, Hospodine, neříkal jsem to ještě doma? Právě proto
jsem předtím utíkal za moře: Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a soucitný, shovívavý,
nesmírně trpělivý, velmi laskavý a který od zla upouští.
3 Radši mě teď, Hospodine, rovnou zabij! To radši zemřu, než abych žil!"
4 Hospodin mu odpověděl: "Myslíš, že se zlobíš právem?"
Jan 3:16 "Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho
věří, nezahynul, ale měl život věčný.
17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby skrze něj byl svět
zachráněn.
Modlitba, když jsme za svoje problémy vinili Boha
3
Pane, odpusť mi prosím, že jsem tě obviňoval z toho, co mi udělali druzí. Vím, že mně
miluješ, přijímáš a nenávidíš to, co v mém životě způsobil satan. Že mně nutí věřit, že nejsem
pro tebe přijatelný. Děkuji ti, že mně miluješ a děkuji ti za zaslíbení, že mně vysvobodíš.
Co odpuštění je
Odpuštění znamená, že nepopíráme, že se hněváme nebo že máme bolest
Jsme ochotní přiznat, co je skutečně v našem srdci
Jeremjáš 17:9 Lidské srdce je ze všeho nejzrádnější, je nenapravitelné - kdo mu rozumí?
10 "Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám lidská svědomí, abych každému odplatil podle
jeho cest, tak jak za své skutky zaslouží."
Nečekáme, až si ten druhý naše odpuštění zaslouží
Lukáš 23:34 Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí."
Skutky apoštolské 7:60 Pak klesl na kolena a zvolal velikým hlasem: "Pane, nepočítej jim
tento hřích."
Stáváme se člověkem, který odpouští a ne tím, který je obětí
Volíme milost a ne soud
Naše právo na odplatu dáme Bohu
Římanům 12:17 Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Přede všemi lidmi mějte na mysli
ušlechtilé věci.
18 Je-li možno, pokud to záleží na vás, mějte pokoj se všemi lidmi.
19 Nemstěte se sami, milovaní, nýbrž dejte místo Božímu hněvu, neboť je napsáno: `Mně
patří pomsta, já odplatím, praví Pán.´
20 Ale: `Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít; když to
budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu. ´
21 Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem
Odpuštění neznamená, že musíme tolerovat hřích.
Jedna mladá žena se rozhodla odpustit své matce, která se pomocí manipulace neustále
snažila získat její pozornost. Se slzami v očích řekla: co se ode mě očekává, až ji příští týden
znovu uvidím? Ona je pořád stejná. Určitě se bude snažit vecpat mezi mě a mou rodinu, jak to
dělá vždycky. Mám ji nechat, aby dál ničila můj život? Tolerance hříchu je výsměch
odpuštění.
Odpuštění neznamená, že musíte bez mrknutí oka trpět neustále se opakující hřích druhého
člověka. Tato žena se musela své matce s láskou, ale pevně postavit. Je v pořádku odpustit
druhým jejich minulé hříchy a zároveň se postavit proti budoucím.
Odpuštění je rozhodnutí vůle, ne citové hnutí. Zkusme prožívat hlubokou citovou vazbu k
někomu, kdo nám leze na nervy nebo nám provedl něco zlého. Odpuštění není pouhým
pocitem ani horečnou snahou zapomenout.
Odpustit neznamená zapomenout.
4
Lidé, kteří se snaží odpustit tím, že na své křivdy zapomenou, obvykle ztroskotají na celé
čáře. Často říkáme, že Bůh zapomněl na naše hříchy.
Židům 10:17 dodává: `a na jejich hříchy a jejich nepravosti už nevzpomenu více´.
Ale Bůh je vševědoucí, takže zapomenout ani nemůže. Spíš se od hříchu odděluje svým
rozhodnutím, že ho nikdy nepoužije proti nám.
Odpuštění neznamená, že minimalizujeme zlo, anebo prohlásíme člověka za nevinného
Odpuštění neznamená, že se vyhýbáme konfrontaci
Př: Kolega z práce
Odpuštění neznamená, že si zavážeme viníka, jako někoho kdo vůči nám má dluh
Odpuštění neznamená, že najdeme někoho jiného, koho obviníme
Odpustit znamená rozhodnou se žít s následky hříchu druhého člověka. S následky hříchu
člověka, který se vůči nám provinil, vlastně musíte žít, ať mu odpustíte nebo ne.
Př.: „Pomluvil jsem vás. Odpustíte mi?“ Pomluvu nelze zrušit o nic snadněji, než vrátit zubní
pastu zpět do tuby. S pomluvou, kterou o vás ten člověk rozšířil, budete žít bez ohledu na to,
jak se k jejímu šiřiteli zachováte. Můžete si zvolit buď život v hořkosti a neodpuštění, nebo
naopak v pokoji a odpuštění, kdy se rozhodnete nepoužívat jeho přestupek proti němu.
Důsledky neodpuštění
Matouš 18:23 "Proto je království Nebes podobné člověku králi, který chtěl provést
vyúčtování se svými otroky.
24 Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen deset tisíc talentů.
25 Protože však neměl čím zaplatit, rozkázal ho pán prodat i se ženou a dětmi i se vším, co
má, aby tak splatil svůj dluh.
26 Otrok padl na zem, klaněl se mu a říkal: „Měj se mnou trpělivost, pane, a všechno ti
vrátím!“
27 I slitoval se pán nad tím otrokem, propustil ho a dluh mu odpustil.
28 Ale když onen otrok vyšel, nalezl jednoho ze svých spoluotroků, který mu byl dlužen sto
denárů; popadl ho a začal ho škrtit, říkaje: `Zaplať, co mi dlužíš!´
29 Jeho spoluotrok padl na zem a prosil ho: `Měj se mnou strpení, a zaplatím ti.´
30 On však nechtěl, ale šel a uvrhl ho do vězení, dokud nezaplatí dluh.
31 Když jeho spoluotroci uviděli, co se přihodilo, velmi se zarmoutili; šli a oznámili pánu
všechno, co se stalo.
32 Potom si ho jeho pán zavolal a řekl mu: `Otroku zlý, celý ten dluh jsem ti odpustil,
protože jsi mě poprosil.
33 Neměl ses také ty smilovat nad svým spoluotrokem, jako jsem se i já smiloval nad tebou?´
34 A jeho pán se rozhněval a předal ho mučitelům, dokud mu nezaplatí celý dluh.
35 Tak i můj nebeský Otec učiní vám, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru."
Naše neschopnost odpustit druhým je jednou z hlavních překážek duchovního růstu,
emocionálního zdraví i navazování zdravých vztahů. Někteří sekulární psychologové zařadili
odpuštění do svých léčebných technik kvůli jeho pozitivnímu vlivu na duševní zdraví.
Odpoutáme-li se od pocitů hněvu a touhy po pomstě a místo nich zvolíme pozitivní pocity,
5
zbavíme se citového břemene a získáme pozitivní energii. Jinými slovy: „Odpustím ti, protože
odmítám, aby mě tvoje zlé jednání dále zraňovalo."
Chci ti odpustit, protože mně bylo tolik odpuštěno." Je to lekce pokory, když se poznáme v
těch, kteří nás zranili, a jsme konfrontováni s pravdou o vlastním hříchu a skutečnosti, že
potřebujeme stejnou dávku Boží milosti. Odpuštění je nezbytné k obnovení a uzdravení
vztahů, které jsou pro nás životně důležité.
Máme zkušenost s tím, jak se nám zlá slova a zlé činy nalepí na duši a jak je těžké se zbavit
myšlenek a negativních pocitů s nimi spojených. Někdy se vzpomínky na bolestivé urážky,
zradu nebo nespravedlnost objevují celá léta a spotřebují mnoho energie nutné k obnovení
sebeúcty. Nejhlubší a nejbolestivější zranění pochází od těch, které milujeme. Kvůli strachu z
opakovaného zranění se uzavřeme před láskou i svými city a navazujeme jen povrchní vztahy.
V hloubi srdce však bolest a touha po lásce zůstává společně s hořkostí, pýchou a vzpourou
proti Bohu.
Všechny spory mezi skutečnými křesťany, které rozdělují křesťany a skupiny křesťanů
navzájem, to, co zanechává hořkost trvající 20, 30, nebo 40 roků (nebo 50 či 60 roků v paměti
synů a dcer), není v prvé řadě záležitost nauky.
Trpká slova, vyslovená uprostřed rozporů uváznou v mysli jako lepidlo. A jak plyne čas a
rozdíly mezi křesťany se zdají být menší než kdysi, často už nevíme, proč k rozkolu došlo, ale
hořká a trpká slova, která byla vyslovena uprostřed (jak se nám to tehdy zdálo) přiměřeně
objektivní diskuse, zůstávají. Nelaskavé postoje a slova jednotlivců způsobují zápach, který
svět cítí uprostřed křesťanů i v církvi Ježíše Krista.
Svět se dívá, krčí rameny nebo posmívá a znechuceně se odvrací. Uprostřed umírající
civilizace nezahlédl začátek živé církve, natož viditelnou jednotu mezi opravdovými křesťany
Př: paní věštila pomocí kyvadla a křesťané se proti tomu chtěli postavit a modlit se, okultistka
jim řekla vidíte vy jste proti tomu a přesto to funguje, jeden člověk dostal takové vnuknutí, že
satan si může dělat co chce, protože mezi křesťany není něco v pořádku, byla mezi nimi paní
která se na dotyčného křesťana zlobila a neodpustila
Hluboká bolest a dlouhodobě živená hořkost je živná půda pro démony
Římanům 3:14
Jejich ústa jsou plna kletby a hořkosti,
Efezským 4:31
Všechna hořkost, zuřivost, hněv, křik a rouhání ať jsou od vás odňaty zároveň se vší špatností.
Židům 12:15
Dbejte na to, aby se někdo nepřipravoval o Boží milost, aby vás netrápil nějaký vzhůru
rostoucí kořen hořkosti a aby skrze něj nebyli poskvrněni mnozí.
Galatským 5:15 Jestliže se však navzájem koušete a požíráte, hleďte, abyste nebyli jeden
druhým pohlceni.
Jakubův 3:14 Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti
pravdě.
6
15 To není moudrost sestupující shůry, ale pozemská, duševní, démonská.
2 Korintským 2:10 Komu vy něco odpouštíte, odpouštím i já. Neboť i já, cokoliv jsem
odpustil - měl-li jsem co odpustit - učinil jsem to pro vás před tváří Kristovou,
11 abychom nebyli oklamáni od Satana; vždyť jeho úmysly nám nejsou neznámy.
Anton Kner, nemocniční kaplan na Klinice psychiatrie a neurologie v Untermarchtol, dobře
věděl, jakou moc má odpuštění, když napsal: Svět bude lidštější, život šťastnější, budeme-li se
snažit zachovávat pokoj a odpouštět si, když jsme chybili. Není nic horšího pro vzájemné
soužití než nedostatek ochoty ke smíření. Lidé by byli ušetřeni trápení a osamělosti, k
mnohému bezpráví by nedošlo, kdybychom nepřipustili, aby člověk skončil bez ujištění, že
chceme být zase zadobře. Nikoho nesmíme nechat v nejistotě, zda jsme mu odpustili, zda je
vše opět v pořádku. Teprve v odpuštění projeví láska svou pravou velikost. Není asi člověka,
který by si nikdy, nikde, u nikoho něco nerozlil. Co potřebujeme k tomu, abychom mohli
nadále lidsky žít, je osvobozující slovo odpuštění, nesené láskou a náklonností. Láska spočívá
v tom, že člověk má druhého rád přes jeho chyby, nebo dokonce pro ně.
Proč odpouštět?
Př: Jean Valjean 19let za krádež chleba, ……………………. farář popřel lidské instinkty,
touhu po pomstě a to změnilo Valjeanovi život. Odpuštění roztavilo sebeobranné mechanismy
jeho duše, nechal si svícny jako drahocennou památku na milost a rozhodl se pomáhat lidem
v nouzi.
Odpuštění může vysvobodit se svěráků vlastní nenávisti, př: strýc, hádka s manželkou, utratila
za cukr o pár korun víc, 40 let nepromluvili slovo, motorová pila, barák napůl. Neodpuštěním
se uvězním v minulosti a zablokuji veškeré možnosti budoucí proměny, postižení minulostí,
život v ublížení, zahořklost, nervozita, zlost, bezmocnost, sebelítost.
Často jediný člověk, kterému odpuštění přinese uzdravení, je ten, kdo odpustil. Touha po
pomstě sžírá.
Odpuštění může zastavit kolotoč obviňování a bolesti.
Ona: Nedokážu pochopit, jak jsi mohl zapomenout na narozeniny své matky.
On: Nemáš náhodou na starosti tyhle věci ty?
Ona: Nezkoušej to hodit na mě, je to přece tvoje matka
On: Minulý týden jsem ti říkal, abys mi to připomněla, proč jsi to neudělala?
Ona: Přeskočilo ti? Nedokážeš si zapamatovat ani den narození své matky?
On: Proč bych měl, od toho mám tebe. Ty mi to máš připomenout.
Nekonečný dialog.
Srbové a Chorvati
7
r. 1389 se Tataři vyřádili na Chorvatech v bitvě o Kosovo. Chorvati se dočkali pomsty ve 40.
letech, když za 2. sv. války společně s Němci pobili stovky tisíc Srbů, Romů a Židů.
Vzpomínky neumírají, v 90. letech vyvraždili Srbové desetitisíce Chorvatů. K Chorvatským
vojskům se přidali němečtí neonacisté a bojovali pod vlajkami starých chorvatských fašistů.
Jednoho dne povstanou potomci dnešních znásilněných a zmrzačených obětí a budou usilovat
o pomstu.
Dokud budeme zapleteni do kolotoče zla a pomsty, úderu a protiúderu, agrese a obrany,
budeme neustále zatahováni do nových ublížení. Pouze odpuštění nám pomůže vystoupit ven
z nekonečného kruhu. Když jsem četl příběhy misionářů, kteří se vydali s evangeliem k
nebezpečným kmenům divochů, divil jsem se, že vůbec nějaké domorodce našli, že se tito
lidé dávno navzájem nevyvraždili. Jejich historie je plná kmenového násilí a brutálních
odplat. Jeden kmen odplácí druhému a je to nekončící a nesmiřitelný boj na život a smrt. Ale
totéž se děje v „civilizovaném" světě.
Souvislost s fyzickým uzdravením – mnoho lidí bylo uzdraveno, když odpustili druhým.
Zkroucený dědeček ležící na psychiatrii
Proč je těžké odpouštět
Odpouštět je těžké, protože problém hříchu a zla je mnohem hlubší a závažnější, než si umíme
představit.
Protože to není spravedlivé, přirozené ani logické. „Není v nás nic, co by motivovalo Boha,
aby nám odpustil, stejně tak není v druhých nic, co by nás motivovalo k odpuštění. Tento
postoj se může narodit pouze v srdci toho, kdo zakusil takové odpuštění." Boží milost má
důvod sama v sobě.
Nejhorlivější učedník Petr měl také problémy s odpouštěním. V jeho otázce zaznívá údiv nad
tím, že by měl „až sedmkrát" za den někomu odpustit. Odpověď, jaké se mu od Ježíše
dostává, je šokující: Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesát sedmkrát.
Odpouštět je těžké, protože nerozumíme své duši.
Často jsme překvapeni, že odpuštění není automaticky doprovázeno úlevou od citové bolesti.
Odpouštět znamená následovat Krista cestou utrpení, takže po rozhodnutí víry uposlechnout
Boží přikázání (vůle podřízená Kristu) musí následovat vypořádání se s bolestivou realitou
prožívaného smutku, hněvu, studu a strachu (citový aspekt). Pokud se nebudeme svými city
zabývat, může odpuštění zůstat na rovině prohlášení a náš duchovní život a vztahy k druhým
bude určovat neřešená bolest, hořkost a sebelítost.
Každá podstatná a hluboká změna se odehrává ve vztahu. Čím je zranění těžší, tím je proces
delší a někdy vyžaduje odbornou psychologickou pomoc nebo radu. Potřebujeme prožít Boží
odpuštění i odpuštění druhým na úrovni víry, rozumu, vůle i citů. Odpouštět je těžké, protože
není snadné najít člověka, který naslouchá, rozumí a dlouhodobě nese naše břemeno s námi.
Odpuštění neznamená okamžité zapomenutí nějaké křivdy. To není ani v lidských silách a
nemusí to být ani správné. Někdy je potřebná dlouhá doba, než probojuji dobrý vztah k někomu, kdo mi velmi ublížil. Citujme si McClunga z knihy Otče, sjednoť nás: "Někdy je
odpuštění proces. Jestliže jsme byli hluboce zraněni, vyžádá si určitý čas, než se rány zahojí.
8
Odpuštění je pak cosi jako pravidelné čištění rány, aby se mohla náležitě zahojit. Jestliže se
při vzpomínce na osobu, která nám ublížila nebo se proti nám prohřešila, vynoří pocity
odporu a citová bolest, je třeba obnovit pevné rozhodnutí odpustit tomuto člověku.
Neznamená to, že naše první odpuštění bylo neplatné, ale že naše úplné uzdravení může být
dlouhodobějším procesem."
Žena zneužívaná svým otcem mu odpouštěla a tento proces trval několik let, než byla úplně
uzdravena. Odpuštění je velmi těžké a možná nepřinese úplné uspokojení, nespravedlnost
pořád přetrvává a zranění působí velkou bolest. Musím znovu a znovu přistupovat k Bohu a
vydávat mu zbytky toho, co jsem si myslel, že už jsem mu dávno vydal.
Odpouštět je těžké, protože zraněné city volají po odplatě.
Touha po odplatě obsahuje dvě složky, touhu po spravedlnosti a touhu po pomstě. Touha po
spravedlnosti je legitimní požadavek uvedení porušeného řádu do původního stavu, určení
míry odpovědnosti, výše náhrady ztráty a zaplacení za vinu. Hřích je přestoupením Božích
přikázání, jež lze shrnout do přikázání lásky k Bohu a bližnímu (Mt 22:37-40). Duchovní
zákon zní: „Odplata za hřích je smrt" (Ř 6:23). Kristovou smrtí na kříži byl naplněn
požadavek tohoto zákona, bylo učiněno zadost spravedlnosti.
Římanům 12,18-19 Je-li možno, pokud to záleží na vás, mějte pokoj se všemi lidmi.
Nemstěte se sami, milovaní, nýbrž dejte místo Božímu hněvu, neboť je napsáno: Mně patří
pomsta, já odplatím, praví Pán.
Výraz "s někým se vyrovnat, vypořádat se" všichni známe. Znamená to odplatu za opravdové
ublížení, nebo i za takové, které si jenom představujeme. Lidé bez rozdílu náboženského
vyznání věří, že by ti špatní měli být za své činy potrestáni. Kolik z nás si otravuje mysl a
poškozuje svůj vztah k Bohu tím, že ohříváme staré zášti, nebo jitřivou urážku? Odpustit
nespravedlnost není lehké a sami to těžko dokážeme. Přiznejme si upřímně, že minulost s
urážkami často udržujeme při životě, abychom je masírovali, dávali jim umělé dýchání,
pumpovali do nich nový život a pocit křivdy přikrmovali dlouho po tom, kdy se skutek stal.
O Heinrichu Heinovi, nadaném německém básníku lyrické poezie, který skládal neobyčejně
krásné písně, se říká, že mu jeho pomstychtivost zničila život. Psal trpké, zaujaté útoky na
každého, kdo s ním nesouhlasil, a plýtval svým nadáním v satirických útocích. Jednou napsal:
"Moje povaha je nanejvýš mírumilovná. Stačí mi prostá chaloupka, slušná postel, dobré jídlo,
květiny před oknem, a několik stromů v zahradě. A k úplné spokojenosti by mi stačilo, kdyby
na těch stromech viselo šest nebo sedm mých protivníků. Odpustil bych jim všechno, co mi
udělali - z celého srdce - protože máme odpouštět našim nepřátelům. Ale teprve tehdy až by
viseli."
Odpouštět nemusí být těžké, jestliže žijeme z odpuštění.
Pomsta
je snaha vrátit bolest i s úroky, které mohou mnohonásobně převýšit původní ztrátu. „Zabil
jsem muže za své zranění, pacholíka za svou jizvu. Bude-li sedmeronásobně pomstěn Kain,
9
tedy Lámech sedmdesátkrát a sedmkrát" (Gn 4:23b-24). Touha po pomstě je touha po
spravedlnosti deformovaná naší hříšností, rozmnožuje zlo, ale bolest neutiší a ztráty nenahradí
Po staletí bylo bezpráví pomstěno osobou, které bylo ublíženo, nebo jejím blízkým
příbuzným. Nebylo soudní řízení ani nezaujatí soudci. Neplatila žádná pravidla. Někdy byla
člověku odseknuta ruka za krádež, nebo byl zabit za ne příliš vážnou urážku.. Bůh nařídil trest
přiměřený provinění, ... oko za oko, zub za zub ...
Právo odvety a odškodnění určoval zákon. Byly nařízeny peněžní náhrady za křivdu, za
škody, za nezodpovědnost, za ublížení na těle, za zlořečení. Spravedlnost byla vykonána
porotou lidí, kteří nebyli ve sporu citově zúčastněni a byli schopni nezaujatého rozsudku.
Spravedlnost nevykonával ten, komu se stala křivda a byl ve stavu palčivého hněvu, ale ten,
kdo k tomu byl určen. Za krádeže i zpronevěry následovaly spravedlivé tresty. V otázkách cti,
pravdy a pomoci postiženému platila bezpodmínečná spravedlnost. Písmo přikazovalo:
Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo. Nebudeš vypovídat ve sporu s ohledem na většinu a
převracet právo. Ani nemajetnému nebudeš v jeho sporu nadržovat. (2 Moj 23:2-3)
Toto je část odkazu křesťanské tradice. V zemích bez křesťanské tradice spravedlivé soudní
řízení prakticky neexistuje dodnes. Osobní pomsta je nesprávná, protože jde nejen o návrat k
pohanství, ale protože samotný duch křesťanství spočívá v odpouštění nepřátelům a v
odplácení dobrým za zlé. Bible učí, že pomsta je škodlivá těm, kteří ji chovají v srdci. Nejen
že ohrožuje toho, kdo křivdu spáchal, ale je nebezpečná i pro toho, kdo se mstí. Nikdo
nemůže být opravdu nezaujatý ve vlastním sporu. Proto dal Bůh vládám meč, aby dohlížely
na dodržování zákona.
Kdyby apoštol Pavel skládal v mysli všechna bezpráví, která se na něho jako věřícího v Krista
nahrnula během let, nemohl by kázat, psát, ba ani spát. Jestli měl někdo nárok živit
nepřátelské myšlenky, byl to právě on. Přesto napsal:
Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím každá špatnost; buďte k
sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.
(Ef 4:31-32)
Kázeň a odpuštění
Odpuštění jde v církvi ruku v ruce s napomínáním, pokáráním či kázní. Ve 2K 2,5-8 je to
výstižně napsáno. Zřejmý hřích je nutné nejdříve zjevit a pokárat, než může být odpuštěn. Zde
bylo nutné velmi tvrdé odsouzení zjevného hříchu, a teprve když přišlo pokání (zármutek),
mohla být utvrzena láska, která se projevila právě už v potrestání. Vždy, pokud ještě nebylo
odpuštěno, protože hřích nebyl vyznán a opuštěn, by však měla být přítomna očividná vůle a
ochota ihned odpustit, jakmile bude provinilý bratr činit pokání. Ten by měl vědět o naší
připravenosti odpustit mu.
Zároveň je velmi nutné rozlišovat, co je hřích a co se jen dotklo naší pýchy.
Lukáš 17:3-4
Mějte se na pozoru! Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.
4 A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: `Je mi to
líto´, odpustíš mu!"
10
2 Korintským 2:7
Proto je nyní spíše třeba, abyste mu odpustili a potěšili ho, aby se takový člověk pod přívalem
zármutku nezhroutil.
Omluva
Když udělám chybu a neprokážu svému křesťanskému bratrovi nebo sestře lásku, půjdu za
tou osobou a řeknu jí: "Je mi to líto." To je první věc.
Jestliže nejsem ochotný říci "Je mi líto", když jsem někomu ublížil, obzvlášť když někoho
nemám v lásce. Svět má právo pochybovat, zda jsem vůbec křesťan., když nejsem ochotný
říci tuto jednoduchou věc, svět má právo zpochybnit, že Ježíš byl poslán od Boha a že
křesťanství má smysl.
A když je těžké říci "Je mi líto", ještě těžší je doopravdy odpustit.
Němečtí kazatelé se nechtějí omluvit „za zradu bratra“
Po pětatřiceti letech se vrátil do Německa Bratr Andrew, zakladatel misie "Open door - Dveře
dokořán". Přijel, aby mohl odpustit některým kazatelům, o nichž se dozvěděl, že jej během
komunistické vlády zradili. "Měl jsem možnost nahlédnout do svazků Stasi, které se týkaly
mé osoby," řekl. "Svazek má 142 stránek. Objevil jsem v něm jména několika vedoucích
osobností evangelikálních církví, které mě zradily. Tito pastoři dostávali zásilky biblí
určených pro sbory v Rusku, místo toho je odevzdávali na ústředí Stasi, kde byly spalovány.
Měl jsem v úmyslu za jmenovanými kazateli jít a odpustit jim. Ale oni o odpuštění nestojí.
Dál mají zatvrzelá srdce, dál jsou přesvědčeni, že komunismus byl pro svět dobrý systém.
Takový postoj vůbec nechápu. Jsem přesvědčen, že správný křesťanský postoj je takový, že je
lépe nabídnout odpuštění dříve, než jsem o něj požádán. Tak to učinil i Pán Ježíš na kříži,
když řekl: "Otče, odpusť jim." Nikdo Jej nežádal o odpuštění, byl to On, kdo jim odpustil."
Bratr Andrew kontaktoval kazatele před svým odjezdem, ale ani jeden nepřišel, aby se s ním
setkal. "Východoněmečtí kazatelé, kteří mě zradili, se mi důsledně vyhýbali," dodal. "Já se
však nevzdám. Budu usilovat o usmíření..." Dále vysvětlil, že tito kazatelé nechali některé
bible projít, abychom jim důvěřovali a nepřišli na to, co se ve skutečnosti děje. Dostávali jsme
"poděkování" z Ruska, ale nevěděli jsme, že jen malé množství doručených biblí našlo své
čtenáře. "Naštěstí bylo množství zásilek předávaných prostřednictvím těchto představitelů
církve jen zlomkem zásilek, takže spálené bible a jedno nebo dvě vozidla, o něž jsme při
převozech přišli, zmařily jen malou část naší práce," dodává bratr Andrew.
Veřejná záležitost
Pohádají-li se manželé před dětmi, měli by si vzájemně odpustit také před dětmi nebo jim to
alespoň jasně sdělit. Pokud se tak nestane, děti, které slyšely hádku a potom vidí rodiče, kteří
se k sobě chovají, jako by se nic nestalo, mohou být zmatené. Mohou snadno získat dojem, že
se rodiče buď přetvařují, nebo si mohou myslet, že odpuštění je pouhé přehlížení
11
nepříjemných událostí. Neslyší ani to, jak si jeden druhému rodiče vyznali chybu. Toto není
důležité jen v rodinách a mezi příbuznými, ale i v jiných typech kolektivů, v církvi, mezi
spolupracovníky atd.
Projev slabosti nebo síly?
Možná se i vám zdá, že síla se spíše vztahuje k hněvu a nenávisti než k odpuštění. Síla
provází spíše výbuchy zlosti, kdežto odpuštění připomíná rezignaci, ne-li dokonce zbabělost.
Není tomu tak.
Odpouštějme tedy, i když se nám druhý nezdá toho hodný. Tím však rozhodně nechci říci, že
máme být v postavení nadřazených milostivých mecenášů dobra a blahosklonného odpuštění.
Vždyť jsme často zaslepení - vlastní chybu nevidíme, ale chyby druhých vnímáme velmi
zřetelně.
Otázky
Co mě nejvíc zraňuje?
Jak dlouho se musím léčit, než se odhodlám k odpuštění?
Zažil(a) jsem stav, kdy mě Boží láska tak naplní, že na pocit ukřivděnosti už nezbude místo?
Závěr
Čas všechno uzdraví, toto je lež, odpuštění uzdraví, protože čas nedokáže překonat
neodpuštění
Žehnat lidem, kteří utlačují našeho ducha, kteří nás citově týrají nebo nás jiným způsobem
poškozují, je to nejpodivuhodnější dílo, které můžeme vykonat.
Jak odpouštíme
1. Nečekejte s odpuštěním, až se vám bude chtít odpouštět. Tam se nikdy nedostanete.
2. Napište si na list papíru jména lidí, kteří se vůči vám provinili. Popište, jakých
konkrétních křivd se vám od nich dostalo. Např.: odmítnutí, nedostatek lásky,
12
nespravedlnost, tělesné, sexuální nebo citové týrání, zrada, lhostejnost atd. 95% lidí
uvede na prvních dvou místech otce a matku. Tři z prvních čtyřech jmen jsou většinou
blízcí příbuzní. Dvě z nejvíce přehlížených osob jsou Bůh a ten, kdo seznam píše.
3. Postavte se tváří v tvář svému zranění a nenávisti. Napište, jaké pocity ve vás tito lidé
a jejich provinění vyvolávají. Přiznat skutečný stav svých emocí není hřích. Bůh ví, co
cítíte, ať to přiznáte nebo ne. Pokud své pocity budete skrývat, vyhnete se možnosti
odpuštění. Je nutno odpustit ze srdce.
4. Uvědomte si význam kříže. Pán Ježíš vzal na sebe všechny hříchy světa – vaše i těch,
kteří se proti vám provinili – a zemřel jednou provždy.
5. Učiňte rozhodnutí, že ponesete břemeno hříchu každého z těchto lidí.
Galatským 6:2 Neste břemena jedni druhých a tak naplňte zákon Kristův.
Tzn. že se jim v budoucnu nebudete mstít tím, že proti nim budete používat informace
o jejich hříchu. Každé pravé odpuštění je zástupné, obsahuje utrpení za někoho jiného,
tak jako bylo Kristovo zástupné odpuštění nám.
Přísloví 10:12 Nenávist vyvolává sváry, kdežto láska přikrývá všechna přestoupení.
6. Rozhodněte se odpustit. Ten člověk může být opravdu na špatné cestě a může být
podroben církevní kázni nebo dokonce trestnímu stíhání, ale to není váš prvořadý
zájem. Vašim úkolem je ponechat ho bez vašeho trestu. Rozhodněte se tak teď. Pocit
odpuštění se dostaví časem.
7. Předložte tento seznam Bohu a modlete se: “ Odpouštím (jméno, seznam provinění).“
Pokud pořád pociťujete hořkost vůči tomuto člověku, mohlo by vám pomoci, obrátit
se na nějakého poradce nebo přítele, kterému důvěřujete, a modlit se za to spolu s ním.
8. Pak seznam zničte. Jste volní. Neříkejte těm, kdo se vůči vám provinili, co jste udělali.
Vaše odpuštění je jen mezi Bohem a vámi. Může se stát, že ten, komu potřebujete
odpustit, už je mrtvý.
9. Neočekávejte, že vaše rozhodnutí odpustit přinese u druhých lidí velké změny. Místo
toho se za ně modlete, aby mohli najít svobodu odpuštění.
10. Snažte se pochopit lidi, kterým jste odpustili. I oni jsou oběťmi.
11. Očekávejte u sebe pozitivní výsledky odpuštění. Časem budete o těch, kdo vám
ublížili, přemýšlet bez pocitů zranění, hněvu a záště. Budete schopni bavit se s nimi,
aniž byste na ně reagovali negativně.
12. Děkujte Bohu za to, co jste se v důsledku provinění druhých lidí a svého rozhodnutí
jim odpustit naučili a jaké zralosti jste dosáhli.
13. Nezapomeňte přijmout svůj podíl viny za to, co se vám stalo. Vyznejte své selhání
Bohu a druhým a uvědomte si, že pokud má někdo něco proti vám, musíte za ním jít.
14. Žehnejte těm, kterým jste odpustili.
Lukáš 6:27-28 "Ale vám, kteří slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm,
kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám činí
příkoří.
13