Válečná statistika AAF letectva během 2. Svět. války. - lznamest-kvd

Válečná statistika AAF letectva během 2. Svět. války.
Až na pár vzácných výjimek jsme vlastně poslední generací, která si ještě válku pamatuje. I pro mnohé z nás jsou to
jen útržky vzpomínek z dětství. Pro naši mladší generaci pak už tato doba upadá v naprosté zapomnění. Pro mnohé
pak už je tato válka jen dobrodružstvím u televizních obrazovek. Nakonec i pro nás neuškodí, když se seznámíme
se statistikou. V následujících údajích je to většinou statistika velmoci, která svým hospodářským potenciálem o
vítězství ve válce rozhodla. Z té obrovské statistiky jsou vybraná pouze čísla AAF. Tedy Armádních Leteckých Sil
USA, které po válce známe pod zkratkou USAF. Jen malá část toho, co skutečně 2.světová válka znamenala. Nejen
pro USA, ale pro všechny zůčastněné státy na obou stranách. Britské, ruské, německé a japonské síly měly podobné
úsilí a vydání. Byla to nejen civilní populace US, která po celou dobu války pracovala sedum dní v týdnu a mnohdy
i na dobrovolných přesčasech. 2. svět válka byla tím největším úsilím lidského ducha a pracovitosti za celou historii
civilizace naší planety.
276.000 letadel bylo za dobu války v USA vyrobeno.
43.000 Letadel bylo zničeno v zámoří a z toho
23.000 při bojových letech.
14.000 Letadel bylo zničeno na domácí půdě.
Statistika je přebraná z amerického Leteckého žurnálu. (Flight Journal).
Jaká byla cena toho vítězsství? (Cena je udávána v dolarech hodnoty během války za kus, která byla mnohem
vyšší než dnes).
Bombardéry: B-17
B-24
B-25
B-29
Stihači:
P-38
P-40
P-47
P-51
Dopravní
C-47
spojovací a PT-17
cvičné:
AT-6
204.370 dolarů
215.516 (na př. z Fordovy továrny každých 55 minut jedno nové)
142.194
605.360
97.147
44.892
85.578
51,572
88.574 (DC-3)
15.052
22.952
Toto jsou jen ty nejdůležitější typy. Typů bylo ve skutečnosti mnohem víc. Válka trvala 2.433 dní od německé
invase do Polska 1.září 1939 do vzdání Japonska 2.září 1945. Od roku 1942 do konce války byly americké
průměrné denní ztráty 170 letadel.
Kolik to vlastně je tisíc letadel? Na německo byl několikrát proveden nálet tisíci letadly. Na př. Bombardér B-17
"Flying Fortress" byl vyroben ve 12.731 kusech. Naskládaných vedle sebe tak aby se dotýkali okrajovýmy oblouky
křídel to představuje vzdálenost 403 km! Tisíc letounů B-17 bylo naplněno 9.5 milionů litrů vysoko oktanového
benzinu a bylo obsazeno 10.000 letci kteří s nimi letěli bojovat.
Nepředstavitelná čísla 1942-1945:
Spotřebováno 37.000,000.000 tedy 37 miliard litrů benzinu (jen letectvo).
Nalétáno 1943-1945: 107.8 milionů hodin.
Letecké střelivo 1942-1945: 459.7 miliard kusů střeliva bylo spotřebováno na frontách v Evropě a Pacifiku.
7.9 milionů bomb bylo shozeno
2.3 milionu bojových letů (Jeden bojový let, jeden start a přistání 1941-1945)
Letectvo převzalo: (1940-1945):
299.230 letadel
808.471 leteckých motorů
799.972 vrtulí
Bojová letadla celosvětově vyráběná v nejvyšších počtech:
IL-2 Šturmovik
36.183
Jakolev Jak-1,-3,-7, -9
31.000+
Messerschmitt Bf-109
30.480
Focke-Wulf Fw-190
29.001
Supermarine Spitfire/Seafire 20.351
Convair B-24/PB4Y Liberator/Privateer 18.482
Republic P-47 Thunderbolt 15.686
North American P-51 Mustang 15.875
Junkers Ju-88 15.000
Hawker Hurricane 14.533
Curtiss P-40 Warhawk 13.738
Boeing B-17 Flying Fortress 12.731
Vought F4U Corsair 12.571
Grumman F6F Hellcat 12.275
Petljakov Pe-2 11.400
Lockheed P-38 Lightning 10.037
Mitsubishi A6M Zero 10.449
North American B-25 Mitchell 9.984
Lavochkin LaGG-5 9.920
Grumman TBM Avenger 9.837
Bell P-39 Airacobra 9.584 ( většinou dodané do SSSR)
Nakajima Ki-43 Oscar 5.919
DeHavilland Mosquito 7.780
Avro Lancaster 7.377
Heinkel He-111 6.508
Handley-Page Halifax 6.176
Messerschmitt Bf-110 6.150
Lavochkin LaGG-7 5.753
Boeing B-29 Superfortress 3.970
Short Stirling 2.383
Podle statistiky, za méně než 4 roky, od prosince 1941 do srpna 1945 americké letecké síly ztratily 14.903 pilotů,
leteckých posádek a specialistů, plus 13.873 letadel jen ve vlastní zemi, tedy na americkém kontinentu. Byl to
výsledek 52.651 havarií (z toho 6.039 katastrof, tedy osádek, které nepřežily). Během 45 měsíců!
To tedy představuje v průměru 1.170 havárií měsíčně...téměř 40 denně! (Jen ale čtvrtina letadel z těchto havárií
byla skutečně zrušena). Pro srovnání, celá třetina Bf-109 Luftwaffe byla zničena při létání mimo bojové lety.
Na frontě to ale ještě bylo horší.
Téměř 1000 letadel zmizelo cestou do zámoří. 43.581 bylo ztraceno v Evropě a Pacifiku. Z toho bylo ztraceno
v bojových letech 22.948 (18.418) proti Hitlerově koalici a 20.633 ztrát je přičteno nebojovým letům.
Na příklad při jednom bombardování v srpnu 1943 na které vzlétl svaz 376 bombardérů jich bylo sestřeleno 60.
To představuje 16% ztrátu, která ale také znamenala 600 prázdných postelí při návratu do Anglie. V roce 1942-43
bylo statisticky nemožné pro letecké posádky dokončit 25 bojových letů nad Evropou.
Na Pacifické frontě byly ztráty mnohem menší. (4.530 při bojových letech). Jedním z důvodů, byly mnohem
menší letecké síly alokovány pro Pacifik. Nejhorší bojový nálet bombardérů B-29 byl na Tokyo v květnu 1945, kdy
bylo sestřeleno 26 "Superfotressů", 5.6% ztráty ze svazu 464 bombardérů, které odstartovaly z Mariánských
ostrovů.
V průměru, během 2 svět. války bylo zabito 6.600 amerických letců měsíčně, okolo 220 letců denně!!! Na konci
války přišlo o život 40.000 amerických letců a dalších 18.000 bylo zraněno. Kolem 12.000 letců bylo prohlášeno za
nezvěstné, prohlášené za mrtvé, včetně počtu letců "osvobozených" a odvlečených do Sovětského Svazu, kteří se
nikdy nevrátili. 41.000 letců byli válečnými zajatci. 5.400, kteří byli zajati v Japonsku, polovina pro kruté
podmínky zajetí nepřežila. V německých zajateckých táborech nepřežila pouze desetina. Bojové ztráty byly
spočítány na konečné číslo 121,867 letců.
Amerika byla ale plně schopna nahrazovat bojové ztráty. Letecké síly roku 1944 měly 2,372.000 vojáků, téměř
dvojnásobek předchozího roku. Ztráty na materiálu byly sice obrovské ale americká produkce byla ještě větší. Od
roku 1941-45 americký průmysl dodal více než 276.000 letadel. Ten počet byl nejen dost na vybavení armádního
letectva, námořnictva a mariňáků, ale i dodávek pro angličany, australany, číňany a sověty. Od roku 1943 USA
produkovala více letadel než Británie a Rusko dohromady a více než za roky 1941-45 Německo dohromady s
Japonskem.
I přes ztráty spojenců během roku 1944 Německo utrpělo masivní, nenahraditelné ztráty. Luftwaffe ztratilo 25%
leteckých posádek a 40 letadel měsíčně. Od konce roku 1944 do nastávajícího roku 1945 téměř polovina
japonských pilotů v bojových letkách měla méně než 200 nalétaných hodin. Rozdíl dvou let zpět, byl rozdílem o
180 stupňů, jak říkáme.
Letecké zkušenosti:
Strýček Sam poslal mnoho svých synů do války s absolutním minimem tréningu a připravenosti. Někteří stihací
piloti roku 1942 šli do leteckého boje s méně než hodinou na přiděleném bojovém typu. Na př. 357 Stihací
Skupina (známá pod jménem Yoxford Boys) odletěla do Anglie koncem roku 1943 a byla vyškolená na P-39.
Tito piloti neviděli své Mustangy P-51 až těsně před prvním bojovým letem. Pilot s vysokým náletem hodin na
P-51 jich měl 30. většina méně než 5 hodin. Někteří jen jednu hodinu. S příchodem nových typů na frontu se
mnoho letek přeškolovalo až při bojových letech. Přístup byl prostý: " Všechny mají knipl a plyn. Tak do toho
vlez a leť". Když známá 4. Letecká Skupina přešla z P-47 na P-51 v únoru 1944, tak nebyl čas na nějaké
přeškolování. Velitel Skupiny Plukovník Blakeslee pronesl: " S P-51 Mustangem se můžeš naučit létat cestou
na cíl."
Budoucí eso na P-47 "Thunderbolt" řekl: "Byl jsem poslán do Anglie, abych zde zemřel".Vyskytli se piloti, kteří
odstartovali do bojového letu na typu po jednom letu. Mnoho bombardovacích pilotů se ještě vlastně učilo létat.
Z 15 pilotů náletu B-25 Jimyho Doolittle z palubní lodi na Tokyo v dubnu 1942, pouze pět si vysloužilo letecká
křidýlka před rokem 41. Všech 16 druhých pilotů, mimo jednoho, byli vyřazeni z letecké školy méně než před
rokem.
Ve 2 svět. válce, bezpečnost létání byla až druhořadá. Prvořadé byly bojové lety, Nejhorší na tom byli stihači
A-36 "Invader", verse P-51: Neuvěřitelných 274 havarií na 100.000 nalétaných hodin. V pořadí další nejhorší
letadlo byla P-39 "Airacobra" (Sovětští letci ji milovali) s 245 haváriemi, P-40 "Warhawk" se 188 a P-38
"Lightning" se 139. Je zajímavé, že všechny tyto typy s vysokým počtem havárií, byly poháněny motory Allison.
Vraků bombardérů bylo sice méně, ale také byli mnohem dražší. B-17 a B-24 se v průměru podíleli na 30 a 35
haváriích na 100.000 nalétaných hodin. Je to stejně hororové číslo, když porovnáme USAF za dvacet let od roku
1980 do roku 2000, kdy připadá v průměru méně než dvě havárie na 100.000 nalétaných hodin.
B-29 na tom byl hůře se 40 haváriemi. V té době nejdokonalejší a nejdražší bombardér. Pro něj bylo potřeba
pořádně vycvičené posádky. Letectvo vydalo velmi přísné požadavky na piloty, ale pro nedostatek bylo těchto
standardů málo kdy dosaženo. Originální požadavek 58. Bombardovacího křídla na kádry pilotů byl minimálně
400 hodin na vícemotorových letadlech. Bohužel byl ale naprostý nedostatek pilotů, kteří odpovídali tomuto
požadavku. Pouze 10% pilotů mělo zkušenosti ze zámoří. B-29 nebylo také jednoduché udržovat po technické
stránce. Přesto, že motor R3350 byl komplikovaný a s mnoha mouchami, jen asi polovina techniků měla
zkušenosti s dvouřadovýmy radiálními Cyclon motory Wright o síle 2200 - 3700 Hp (1,640 to 2,760 kW). Ale
naučili se.
Navigátoři:
Pravděpodobně ta nejúspěšnější historie leteckého školení, o které se člověk mnoho nedoví. Americké letectvo
vyškolilo během války na 50.000 navigátorů. Mnoho z nich nikdy neletělo nad mořem z dosahu viditelnosti
pevniny před odletem do válečných zón. Velká většina ale našla cestu přes oceány a kontinenty, bez toho že by se
ztratila, nebo jim došlo palivo. Je to skutečně úspěch a poklona výuce.
Z kadeta na plukovníka:
Bylo skutečné možné pro leteckého kadeta v době od japonského náletu na Pearl Harbor ukončit válku s orly na
výložkách, tedy v hodnosti plukovníka. To byl rekord Johna D. Landerse, jednadvacetiletého texana, který byl
vyřazen jako poručík 12.prosince 1941. Nastoupil ke své letce s 209 nalétanými hodinami a z toho 2 a půl
hodiny na P-40. Ukočil válku v hodnosti plukovníka jako velitel 8.Skupiny Leteckých Sil ve věku...24 let.
Když se ale během války začaly letecké školy zaplňovat, tyto nízké hodiny se staly vyjimečné. Začátkem roku
1944 měl stihací pilot který přišel k bojovému útvaru minimálně 450 hodin, z toho obyčejně 250 hodin
bojového výcviku. V tom čase už mnoho kapitánů a nadporučíků mělo dokonce přes 600 hodin.
Fakta:
Na vrcholu vyzbrojení v půli roku 1944 mělo letectvo 2.6 milionů personálu a 80.000 letadel všech typů. Dnes
má USAF 327.000 aktivního personálu a 170.000 civilních zaměstnanců, okolo nějakých 5.500 plus letadel a
možná kolem 200 bezpilotních letadel. Tyto čísla z roku 2009 představují pouhých 12% personálu a jen 7% letadel
která měla při vrcholu 2 svět. války.
Je nepravděpodobné, že by se podobná válka jakou jsme prožili 1939 -1945 opakovala. Stihači a bombardéry
pomalu uvolňují cestu helikoptérám a bezpilotním letadlům, jak se to prokázalo v Afganistánu a Iráku. Je to ale
ještě v našich vzpomínkách. Na dobu formací svazu tisíci letadel a bojů , vítězství a porážek vybojovaných na
kilometrových výškách naší Evropy, nebo vzdáleného Pacifiku. A tohle bude na věky vepsáno do historie.
Nezapomínejme.
Pplk. Jaroslav Mílek, v.v.