World J Urol (2002) 20: 285-293 DOI 10.1007/s00345-002-0293

World J Urol (2002) 20: 285-293 DOI 10.1007/s00345-002-0293

World J Urol (2002) 20: 285-293
DOI 10.1007/s00345-002-0293-0
TEMATICKÉ POJEDNÁNÍ
Eric Yarnell
Bylinné léky na močový trakt
Publikováno online: 17. října 2002
© Springer-Verlag 2002
Abstrakt Článek se zabývá čtyřmi významnými kategoriemi
urologických bylin, jejich historií a moderním vědeckým
výzkumem. Pojednání o bylinných diuretikách je zaměřeno na nať
zlatobýlu (Solidago spp), kořen libečku lékařského (Levisticum
officinale), plod petržele obecné (Petroselinum crispum) a nať
kopřivy dvoudomé (Urtica dioica). Dále je pojednáno o bylinách
s antiseptickým a antiadhezivním účinkem na močové ústrojí,
zejména o listech medvědice lékařské (Arctostaphylos uva-ursi),
listech jalovce (Juniperus spp) a plodech klikvy velkoplodé
(Vaccinium macrocarpon). Byly zkoumány i antinefrotoxické
účinky kořene reveně dlanité (Rheum palmatum) a lespedézie
hlavaté (Lespedeza capitata) a bylin na léčbu benigní hyperplazie
prostaty, především plodu serenoi plazivé (Serenoa repens), kořene
kopřivy dvoudomé (Urtica dioica) a kůry slivoně africké (Prunus
africana).
Klíčová slova Bylinné léky • Diuretika • Cystitida •
Chronické selhání ledvin • Benigní hyperplazie prostaty
Rostliny, řasy a houby se používají jako lék v celé historii lidstva
a pravděpodobně ještě před vznikem lidstva byly byliny používány
zvířaty [40]. Jednou z mnoha aplikací bylin v lékařství je jejich
používání k léčbě močových cest.
Toto pojednání se zabývá několika významnými kategoriemi
urologických bylin, jejich historií a moderním vědeckým
výzkumem. Pro objasnění hloubky a šíře bylinné medicíny
v urologii budou uvedena bylinná diuretika, antimikrobiální a antiadhezivní činidla, byliny na ochranu ledvin a pro pacienty
s benigní hyperplazií prostaty. Vzhledem k nemožnosti pokrýt
E. Yarnell
5049 Brooklyn Ave NE, Seattle, WA 98105, USA
E-mail: [email protected]
Tel.: +1-206-7130720
Fax: +1-206-7290908
celou světovou šíři léčivého botanického materiálu, bude v tomto
článku až na několik výjimek pojednáno pouze o evropských a
severoamerických bylinách. V článku budou použity standardizované názvy a čeledi uvedené v publikaci Herbs of Commerce
(Komerční byliny, 2. vydání) [36].
Bylinná diuretika
Za diuretika se tradičně považuje mnoho bylin (viz tabulka 1).
Předběžné klinické studie ukázaly, že mnohé byliny zvyšují produkci
moči u zdravých lidí i u lidí s urologickým onemocněním. Tyto
byliny jsou v Evropě často předepisovány [32, 45, 52]. Jiné studie
však diuretický účinek u zdravých lidí nepotvrdily [11]. Žádné
z těchto bylin nebyly spojeny se závažnými nežádoucími účinky.
Další výzkum je oprávněný u těch látek, jejichž účinek se doposud
projevil, aby se zjistilo, zda vykazují prospěch i v přísnějším
nastavení testu.
Žádné studie jednoznačně neprokázaly mechanismus účinku
močopudných bylin u lidí. Farmakognostik Varro Tyler, PhD se
domníval, že byliny působí pouze jako akvaretika nebo činidla,
která zvyšují vylučování vody z organismu bez ovlivnění renálního
metabolismu elektrolytů [66]. Akvaretika mohou způsobit dilataci
glomerulárních arteriol, čímž se zvyšuje glomerulární filtrace.
Jelikož samotný příjem vody může mít akvaretické účinky a mnoho
akvaretických bylin se užívá v podobě čajů, částečně se tím
vysvětluje variabilita výsledků klinických zkoušek s akvaretickými
bylinami [46, 47].
Avšak stávající údaje u zvířat akvaretickou teorii nepodporují.
Opakovaně se prokázalo, že diuretické byliny ovlivňují renální
metabolismus elektrolytů, zejména sodíku a draslíku, což
způsobuje jejich diuretickou aktivitu [14, 44]. Rozdíl mezi
akvaretikem a diuretikem je podstatný. Ovlivnění otoku nebo
hypertenze akvaretiky je velice nepravděpodobné, protože hlavním
faktorem ovlivňujícím objem extracelulární tekutiny je chlorid
sodný a akvaretika neovlivňují hladinu elektrolytů.
286
Tabulka 1 Relativní účinnost a
srovnatelné vlastnosti
rostlinných diuretik. Hlavní
diuretické byliny jsou
uspořádány podle relativní síly
na základě posouzení autora
Účinnost Latinský název
(obecný název)
Silná
Střední
Slabá
Solidago spp
(zlatobýl)
Levisticum
officinale W Koch
(libeček)
Betula spp (bříza)
Petroselinum
crispum (Mill)
Nyman ex AW
Hill (petržel)
Apium graveolens
L (celer)
Taraxacum
officinale Weber
ex FH Wigg
(pampeliška)
Ononis campestris
Koch & Ziz
(jehlice trnitá)
Urtica dioica L
(kopřiva dvoudomá)
Parietaria judaica
L (drnavec palestinský)
Používaná Čeleď
část
Herba
Asteraceae
Radix
Ano
Apiaceae
Mírné riziko
fotosenzitivity
Ano
Folium
Betulaceae
Ano
Radix,
fructus
Apiaceae
Antimikrobiální,
protizánětlivý
Protikřečový,
protizánětlivý
Fructus
Apiaceae
Protikřečový
Ne
Folium
Asteraceae
Hořké digestivní
tonikum
Ne
Radix
Fabaceae
Pouze vodní extrakt
Ano
Folium
Urticaceae
Protizánětlivý,
kořen na BHP
Ano
Herba
Urticaceae
Herba
Equisetum arvense
L (přeslička)
Herba
Chimaphila
umbellata (L)
WPC Barton
(zimolezen)
Herba
• Cystitida, uretritida, prostatitida a další infekce dolních močových
cest jako doplněk antimikrobiální, imunomodulační a další
terapie.
• Urolitiáza, jako profylaxe a při akutním průchodu menších
kamenů u jinak zdravých pacientů.
• Benigní zánět močového měchýře bez horečky.
• Dysurie způsobená mírným podrážděním močového měchýře bez
zřijmé patologické příčiny.
Schváleno
pro diurézu
Komisí E
Protizánětlivý
Galium aparine L
(svízel)
Minimálně jedna humánní studie také ukázala, že list diuretické
byliny kopřivy dvoudomé (Urtica dioica) může snižovat krevní
tlak u pacientů s městnavým srdečním selháním, což je účinek
nekompatibilní s hypotézou, že kopřiva dvoudomá je pouhé
akvaretikum [26]. Několik nejvíce studovaných diuretických bylin
bude dále podrobněji zkoumáno a budou uvedeny laboratorní práce
zabývající se mechanismem účinku a klinické zkoušky, pokud
existují.
Některá herbální diuretika (uvedená v tabulce 1) byla schválena
německou Komisí E pro následující stavy [3, 49]:
Poznámky
Rubiaceae
Equisetaceae Komise E také
schválila lokální
použití na rány a
interní použití na
posttraumat. edém
Ericaceae
Uklidňující, mírně
antimikrobiální
Ano
(pouze kořen)
No
Ne
Ne
Ano
Ne
vydává i oficiální monografie. Jedinou bylinou uvedenou jako
léčivou v případě edému je přeslička rolní (Equisetum arvense),
která je v Německu schválena pro léčbu „posttraumatického a
statického otoku“ [3]. Všechna rostlinná diuretika jsou Komisí E
uvedena jako kontraidikovaná v případech otoku způsobeného
městnavým srdečním selháním nebo selháním ledvin. Komise E
neuvádí důvody pro svá rozhodnutí ani údaje na podporu nebo
doložení svých závěrů, takže její doporučení jsou přijímána
s trochou nedůvěry. Nicméně poskytují určitou podporu
používání a některé údaje o předepisování rostlinných diuretik,
o kterých bude pojednáno níže.
Zlatobýl (Solidago spp)
List a květ zlatobýlu obecného (Solidago virgaurea L), odrůd
kanadského zlatobýlu (S. canadensis), zlatobýlu obrovského
(S. gigantea Aiton) a příbuzných druhů mají z klinického hlediska
poměrně konzistentní diuretické účinky [71]. Z této rostliny nebyla
izolována žádná samostaná účinná složka; je pravděpodobné, že
Komise E je expertní komise vytvořená v roce 1978 německou k účinku přispívá více složek [43]. Dvojitě zaslepená,
vládou pro hodnocení bylin prodávaných v Německu, která k nim
Petržel (Petroselinum crispum)
randomizovaná klinická studie prokázala, že tato bylina zvyšuje
vylučování moči, ačkoliv tato studie byla patrně prezentována
pouze na konferenci a musí být ještě publikována v recenzovaném
časopisu [4]. Tatáž studie uvádí účinek studovaného extraktu při
léčbě cystitidy u těhotných žen.
Mechanismus účinku zlatobýlu musí být ještě definitivně
stanoven. Jedna studie na zvířatech zjistila, že 60% ethanolový
práškový extrakt zlatobýlu obrovského (S. gigantea) měl minimální
účinky na vylučování elektrolytů močí, pokud byly brány v úvahu
elektrolyty ze samotného extraktu [33]. Tento extrakt prokázal
protizánětlivý účinek podobný účinku diklofenaku a také mírný
spasmolytický účinek.
Klinicky se extrakt zlatobýlu používá jako doplňková léčba
u pacientů s infekcemi dolních močových cest [3]. Dále se používá
i jako prevence tvorby ledvinových kamenů a napomáhá odstranění
močového písku. Navzdory své reputaci není zlatobýl významným
aero-alergenem. Tato domněnka vznikla kvůli nešťastné shodě
období kvetení zlatobýlu a ambrózie. Takže není třeba si dělat větší
obavy o pacienty alergické na zlatobýl než o pacienty alergické na
jakoukoliv jinou bylinu. Zlatobýl by neměli používat pacienti se
známou alergií a pacienti se selháním ledvin, ale jinak je
považován za bezpečný a lze ho krátkodobě používat i
u těhotných a kojících žen [35]. Obvyklá dávka je 2–4 g/šálek
(vyluhovat ve vodě 15–20 minut a užívat třikrát denně), kapsle
s podobným množstvím suchého prášku z natě, nebo 1–3 ml
tinktury třikrát denně [3].
287
Obyčejná petržel má od nepaměti pověst diuretika. Používá se
kořen nebo plody (často nesprávně nazývané semena). Podrobný
výzkum vodního extraktu plodů petržele byl prováděn u potkanů
[29]. Potkani, kterým byl podáván vodní extrakt petržele, měli
signifikantně vyšší objem moči vyloučené za 24 hodin v porovnání
s potkany, kteří pili obyčejnou vodu. Výzkum mechanismu účinku
odhalil, že petržel pravděpodobně inhibuje Na+/K+-ATPázu,
především v kůře ledvin, a tím narušuje nejvíce sekreci draslíku. To
zřejmě způsobuje zvýšený výdej moči. Ačkoliv tato zjištění neřadí
petržel do stejné kategorie jako syntetické diuretické léky, silně
naznačují, že petržel má diuretické a nikoliv pouze akvaretické
účinky.
Za účinky petržele jsou zodpovědny dvě skupiny složek –
terpenoidy, zejména apiol, a flavonoidy, především apigenin.
Éterický olejový extrakt petržele prokázal in vitro, že blokuje
aktivitu kalciového kanálu, stejně jako jeho blízký příbuzný celer
(Apium graveolens) a izolovaný apiol [39]. To pomáhá vysvětlit
tradiční používání petržele jako karminativa, neboli prostředku pro
uvolnění střevních křečí. Apigenin z orálně podávaného extraktu
petržele je u lidí spojován s antioxidační aktivitou [41]. Apigenin
vykazuje in vitro také protizánětlivé účinky [31].
Klinické zkoušky účinnosti peržele jako diuretika nebo pro
jinou indikaci nebyly prováděny. Avšak jak je výše uvedeno,
německá Komise E schválila petržel jako diuretikum. Obvykle se
2 g kořene luhují v uzavřené nádobě při nízké teplotě 10–15 minut
v šálku vody a pijí se tři šálky denně [3]. Obvyklá dávka tinktury je
2–4 ml třikrát denně [18]. V těhotenství by se petržel neměla užívat
Libeček lékařský (Levisticum offcinale)
ve velkých dávkách, protože apiol může stimulovat děložní
kontrakce a selhání ledvin nebo nefritidu [35]. Petržel obsahuje
Hlavními účinnými složkami kořene této euroasijské rostliny jsou furanokumariny, které mohou způsobit fotosenzitivitu, ačkoliv
terpenoidy a kumariny. Libeček patří do čeledi Apiaceae stejně jejich množství je tak nízké, že je jen malá pravděpodobnost
jako miřík celer (Apium graveolens) a petržel obecná (Petroselinum skutečného problému při interním užívání léčivých dávek [78].
crispum) a zvýrazňuje diuretické tendence této čeledi. O libečku
existuje jen málo publikací, takže o jeho konkrétních účinných
složkách, prospěšných sekundárních složkách, farmakodynamice a Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)
farmakokinetice není známo prakticky nic. Klinicky účinkuje na
stejné úrovni jako zlatobýl, jako silnější diuretikum než petržel, ale Kopřiva dvoudomá je celosvětově rozšířený euroasijský plevel
postrádá protizánětlivý aspekt zlatobýlu a má slabší spasmolytický s neobvyklou vlastností, že různé části rostliny se používají značně
účinek než petržel. Je schválen německou Komisí E k použití při odlišným způsobem. Listy a semena se používají jako mírná
léčbě infekcí dolních močových cest a močového písku [3]. Čaj se diuretika pro nespecifickou podporu močových cest a jako lokální a
obvykle připravuje luhováním 2–3 g kořene v uzavřené nádobě interní protizánětlivý prostředek, zatímco kořen je zkoumán jako
v šálku vody po dobu 15–20 minut [3]. Jeden šálek výluhu se pije prostředek pro léčbu symptomů benigní hyperplazie prostaty (o tom
třikrát denně. Sušený extrakt rychle ztrácí účinnost a nedoporučuje bude pojednáno později). Studie u potkanů jasně ukazují, že vodní
se. Obvyklá dávka tinktury je 0,5–2 ml třikrát denně [18]. extrakt z natě kopřivy má diuretický a natriuretický účinek [62].
Libeček je kontraindikován v těhotenství, při selhání a zánětu Jedna předběžná nekontrolovaná klinická studie uvádí, že kopřiva
ledvin. Stejně jako petržel obsahuje potenciálně fototoxické dvoudomá může zmírnit otok způsobený městnavým srdečním
furanokumariny, ale při správném používání libečku téměř nikdy selháním [26]. Než však bude vydáno doporučení k použití kopřivy
nedochází k reakcím [35].
dvoudomé v takovýchto situacích, je naprosto nutný další výzkum,
ale tato počáteční informace podporuje hypotézu, že rostlinné
288
výtažky působí jako diuretika a nikoliv jen jako akvaretika, jak bylo
dříve uvedeno.
Je třeba zmínit, že existují tři další kategorie rostlinných
diuretik: rostliny obsahující kardioaktivní glykosidy, rostliny, které
jsou inhibitory angiotensin-konvertujícího enzymu (ACE), a rostliny
obsahující methylxanthiny (viz tabulka 2). Malý počet těchto rostlin
se používá primárně jako diuretika, a to proto, že jejich další
vlastnosti jsou buď významnější nebo silnější (v případě
kardioaktivních glykosidů a methylxantinů), nebo jsou tyto účinky
příliš slabé nebo nedostatečně zjištěné (v případě rostlinných ACE
inhibitorů). Proto jsou tyto rostliny většinou uvedeny pro informaci,
ale nepoužívají se jako diuretika. V případě kardioaktivních
glykosidů může diuretický účinek skutečně přispět k jejich
prospěchu u pacientů s městnavým selháním srdce.
Antimikrobiální a antiadhezivní byliny pro močový trakt
Řada rostlinných léků má antimikrobiální účinek. Je to zcela
logické, pokud si uvědomíme, že řasy, plísně a rostliny čelí neustálé
hrozbě mikrobiologické infekce, a proto si vyvíjejí protiopatření.
Chemické sloučeniny, které si rostliny vyvinuly k vlastní ochraně,
jsou také často užitečné v prevenci nebo léčbě infekcí u zvířat.
Jelikož se mnohé z těchto sloučenin vylučují ledvinami, jsou
konkrétně užitečné jako močová antiseptika. Existují dva hlavní
mechanismy rostlinných antimikrobiálních sloučenin, o kterých
bude dále pojednáno – ty, které přímo zabíjejí mikroby, a ty, které
zabraňují adhezi na epitelové buňky.
Medvědice lékařská (Arctostaphylos uva-ursi)
Medvědice lékařská (Arctostaphylos uva-ursi (L)) je keř pocházející
z horských oblastí Severní Ameriky, i když se rozšířila do dalších
částí světa. Patří do čeledi Ericaceae. Příbuzným a potenciálně
silnějším druhem z pouštních oblastí na jihozápadě Spojených států
a v severním Mexiku je medvědice Ravenova (Arctostaphylos
pungens) Kunth [38]. K léčbě se používají listy rostliny, které
obsahují glykosid arbutosid. Po konzumaci je arbutosid
hydrolyzován ve střevech na glukózu a aglykon hydrochinon [37].
Hydrochinon je absorbován a poté glukuronidován v játrech.
Hydrochinon glukuronid potom přechází do ledvin a je vylučován
močí. Pokud je pH moči dostatečně zásadité (>7), potom se
hydrochinon glukuronid spontánně rozkládá, přičemž se uvolňuje
hydrochinon, který působí jako přímý antimikrobiální prostředek
[12]. Pokud medvědice neúčinkuje, může to být způsobeno tím, že
moč pacienta je příliš kyselá, což zabraňuje rozkladu hydrochinon
glukuronidového komplexu. V tom případě je třeba před konečným
stanovením účinnosti snížit příjem živočišných produktů nebo
užívat 1 polévkovou lžíci hydrogenuhličitanu sodného nebo
draselného jednou nebo dvakrát denně, aby se moč alkalizovala.
Pacientky (n=57) s rekurentní cystitidou zapojené do dvojitě
zaslepené klinické studie byly randomizovány do skupiny užívající
placebo a skupiny užívající extrakt z medvědice lékařské po dobu
jednoho měsíce [30]. Extrakt z medvědice byl standardizován na
nespecifikovanou úroveň arbutosidu a methylarbutosidu.
U pacientek ze skupiny užívající medvědici se v následujícím roce
cystitida nevyskytla vůbec v porovnání s 23 % pacientek užívajících
placebo. Nebyly hlášeny žádné nežádoucí účinky.
Tato studie byla neobvyklá v tom, že medvědice se tradičně
používá pro léčbu infekcí dolních močových cest, nikoli
v preventivní terapii. Německá Komise E schválila medvědici pouze
pro léčbu infekcí močových cest, nikoli pro její prevenci [3].
Důvodem je částečně obava založená na informacích
o průmyslovém působení syntetického hydrochinonu a na
informacích z laboratorního výzkumu, že dlouhodobé působení
hydrochinonu může být karcinogenní [8]. Aby se zabránilo
jakýmkoliv problémům v tomto ohledu, nedoporučuje se používat
medvědici nepřetržitě déle než 2 týdny.
Tabulka 2 Speciální rostlinná diuretika
Mechanismus
Příklady
Kardioaktivní glykosidy
ACE inhibitory
Methylxantiny
List náprstníku červeného (Digitalis purpurea L)
List oleandru (Nerium oleander L)
List toještě konopného (Apocynum cannabinum L)
Květ hlaváčku jarního (Adonis vernalis L)a
Bulva cibule mořské (Urginea maritima (L) Baker)
Nať konvalinky vonné (Convallaria majalis L)
Bulva česneku (Allium sativum L)
List čajovníku čínského (Camellia sinensis L)
Plod, květ a list hlohu obecného (Crataegus
laevigata (Poir) DC)
Plodnice lesklokorky lesklé (Ganoderma
lucium) (Curtis Fr) P Karst
List olivovníku evropského (Olea europaea L)
Čajovník čínský (Camellia sinensis)
Semena kávovníku arabského (Coffea
arabica L)
List paulinie nápojné (Paullinia cupana
Kunth)
Semena kolovníku lesklého (Cola nitida)
(Vent) A Chev
aOhrožené druhy, které by se neměly používat
Poznámky
Používá se pouze u pacientů s CHF a z velké části se
nahrazuje syntetickými léky.
Účinek byl dosud prokázán pouze
in vitro.
Kvůli nežádoucím účinkům
(úzkost, nespavost, cysty v prsou atd.) se tímto
způsobem používají zřídka.
289
Dávka medvědice lékařské doporučená Komisí E je 3 g listu
vyluhovaného ve 150 ml vody v podobě horkého nebo studeného
výluhu užívaného až čtyřikrát denně, což se rovná dávce 400–840
mg arbutosidu. Horkým výluhem (a některými standardizovanými
extrakty) se z medvědice lékařské extrahují taniny, které mohou
způsobit zažívací obtíže; u studeného výluhu tyto problémy
nevznikají. Nedávno se prokázalo, že tanin z medvědice lékařské
zvaný korilagin potencuje účinek beta-laktamových antibiotik proti
methicilin-rezistentním bakteriím Staphylococcus aureus in vitro
[55]. To do jisté míry podporuje koncepci užívání extraktu z celé
rostliny oproti izolovanému arbutosidu, protože další složky
medvědice lékařské mohou mít synergické účinky. Medvědice
lékařská by se neměla užívat v těhotenství a během kojení, při
selhání ledvin a dyspepsii (pouze extrakty obsahující tanin) a
nemusí být vhodná pro děti [35].
Jalovec obecný (Juniperus communis) a jiné druhy
Další rostlinou s významným antimikrobiálním účinkem je
evropský strom jalovec obecný (Juniperus communis L) s léčivým
listem a další blízce příbuzné jalovce, jako např. severoamerický
druh jalovec jednosemenný (J. monosperma) Sarg a jalovec
utažský (J. osteosperma). Jalovce patří do čeledi Cupressaceae.
Listy jalovce obsahují antimikrobiální terpenoidy, které mohou
mít také diuretický účinek. Hexanové extrakty bez terpenoidů
z různých částí řady druhů jalovce prokázaly in vitro značně
omezený
antibakteriální
účinek
[7].
Nejúčinnějšími
antimikrobiálními
sloučeninami
jalovce
západního
(J.
occidentalis) jsou terpenoidy zvané cedreny [24]. Nebyly hlášeny
klinické studie účinnosti extraktů jalovce u pacientů s infekcemi
močových cest, ačkoliv v Evropě to je poměrně běžná indikace
[48]. Bobule jalovce jsou schváleny německou Komisí E pro léčbu
dyspepsie, ale o léčbě infekcí močových cest existuje pouze nepřímá
zmínka [3].
Studie u zvířat opakovaně prokázaly, že extrakty jalovce zvyšují
objem moči [19, 20]. Mechanismus účinku není znám. Studie
u zvířat ukázaly, že výluh z listů jalovce má větší diuretický účinek
než éterický olej, což naznačuje, že k diuretické aktivitě této rostliny
pravděpodobně přispívají jiné složky než terpenoidy [59].
V botanických lékařských kruzích panuje dlouhodobé přesvědčení,
že éterický olej jalovce obsahuje nefrotoxické sloučeniny,
především uhlovodíkové terpenoidy jako např. pineny. Avšak studie
u zvířat jasně ukazují, že tomu tak je pouze při mimořádně
vysokých dávkách, značně převyšujících obvyklý terapeutický
rozsah [51]. Dvě samostatné recenze publikované literatury
o nefrotoxicitě jalovce dospěly k závěru, že neexistuje žádné
ověřitelné současné hlášení poškození ledvin terapeutickým
užíváním jalovce, že starší hlášení takového poškození
pravděpodobně vyplynula z nesprávné identifikace nebo pančování
jalovcového oleje terpentýnovým olejem nebo olejem z jalovce
chvojky (Juniperus sabina) a že ve starších hlášeních mohla být
proteinurie způsobená zánětem ledvin v důsledku základního
onemocnění zaměněna za poškození způsobené jalovcem [50, 65].
V současné době neexistuje v recenzované literatuře potvrzení
předpokládané nefrotoxicity nebo abortivních účinků jalovce.
Nicméně jalovec by se měl používat s opatrností při akutní
pyelonefritidě a pravděpodobně by se neměl používat v těhotenství,
dokud nebude k dispozici více informací o jeho bezpečnosti.
Klikva velkoplodá (Vaccinium macrocarpon)
Plody klikvy velkoplodé (Vaccinium macrocarpon Ait), močálové
rostliny původem ze Severní Ameriky z čeledi Ericaceae, obsahují
proanthokyanidiny, které inhibují navazování bakterií Escherichia
coli a dalších mikrobů na epitel močového měchýře [57]. Rovněž
zabraňují vazbě E. coli na střevní sliznici a Helicobacteru pylori na
žaludeční sliznici [6, 77]. Blízká příbuzná klikvy, borůvka úzkolistá
(Vaccinium angustifolium Ait) a jiné druhy obsahují podobné
složky, s podobným antiadhezivním účinkem [42]. O klikvě se dříve
věřilo, že působí díky okyselení moči, ale to způsobí pouze
dočasně, u většiny lidí pokud změna pH trvá 10–15 minut [25].
Proto není tento mechanismus účinku pravděpodobně relevantní. Je
rovněž velmi nepravděpodobné, že by klikva narušovala působení
medvědice lékařské.
Jedna dvojitě zaslepená studie zjistila, že klikvová šťáva snížila
bakteriurii u starších žen ve srovnání s placebem [2]. Studie
neanalyzovala skutečný výskyt rekurentní infekce. V nezaslepené
kontrolní studii nebyla klikvová šťáva popíjená ad libitum
účinnější než míchaná bobulová šťáva bez klikve pro snížení počtu
infekcí močových cest u hospitalizovaných starších pacientek [27].
Protože i jiné bobule mohou obsahovat účinné prokyanidiny, volba
kontroly v této studii musí být vážně zpochybněna. Meta-analýza
dostupných klinických studií zjistila nedostatek kvalitních studií a
celkový nedostatek důkazů účinku klikvy v prevenci infekcí
močových cest [22]. Nebyly provedeny žádné kontrolované klinické
studie pro stanovení účinnosti klikvy v léčbě infekcí močového
traktu [21]. Obvyklá dávka klikvové šťávy při akutních stavech je
250–500 ml dva až třikrát denně, nebo 250–500 ml denně jako
prevence. Aby se zabránilo nepříznivým účinkům příjmu
jednoduchého cukru, preferuje se pití neslazené šťávy.
K dispozici jsou i kapsle s klikvovým koncentrátem; obvyklá
dávka je 2–3 kapsle dva až čtyřikrát denně při akutních
infekcích a 1 kapsle 2–3krát denně jako prevence.
Klikva je netoxická a bezpečná v těhotenství a během kojení a
běžně se v tomto stavu konzumuje jako potravina bez nežádoucích
účinků. Nedávná malá studie (n=5) provedená u zdravých
dobrovolníků zjistila, že klikvové tablety významně zvýšily
hladinu oxalátu v moči a supersaturaci oxalátu vápenatého a
dále také významně zvýšily hladinu hořčíku a draslíku v moči
[64]. Autoři navrhli, aby se lidé s rizikem urolitiázy vyvarovali
užívání klikvy, ačkoliv tak malá studie bez kontrolní skupiny
a se smíšenými výsledky může být stěží brána jako základ
pro jakákoliv doporučení ohledně bezpečnosti klikvy. Vliv
klikvy na tvorbu močových kamenů dosud není znám.
290
Berberin
Další rostlinnou sloučeninou, která narušuje adhezi E. coli na epitel
močového měchýře je berberin [61]. Berberin je alkaloid, který se
nachází v rostlinách, např. v kořenu mahónie cesmínolisté
(Mahonia aquifolium) (Pursh) Nutt, v kořenu vodilky kanadské
(Hydrastis canadensis L) a v kořenu koptise čínského (Coptis
chinensis Franch). Tyto byliny se často používají jako součást
protokolů pro léčbu infekcí v celém těle a měly by být důkladněji
prozkoumány z hlediska přirozeného přístupu k infekcím močových
cest.
Antinefrotoxické rostliny
Řada rostlin byla zkoumána kvůli svým ochraným účinkům na
epitel ledvin. Některé z těchto výzkumů jsou založeny na tradičním
používání těchto rostlin, zatímco jiné jsou založeny na extrapolacích
z jiných farmakologických vlastností. Příkladem bylin z druhé
kategorie je ostropestřec mariánský (Silybum marianum (L) Gaertn
v podobě semen. Tyto sloučeniny, které zřejmě působí na základě
ochranného účinku flavonoidů na hepatocyty, byly také testovány
u potkanů a prokázaly snížení toxicity cisplatiny vůči renálnímu
tubulárnímu epitelu [13]. Dále bude podrobněji pojednáno o dvou
zajímavých renoprotektivních bylinách.
příznivé účinky na symptomy, hladinu močovinového dusíku v krvi
a hladinu kreatininu v séru u pacientů s chronickým selháním
ledvin. Randomizovanou studií se zjistilo, že extrakt z reveně
dlanité
snižuje
hladinu
celkového
cholesterolu
and
nízkodenzitního lipoproteinu (LDL) a zvyšuje hladinu
vysokodenzitního lipoproteinu (HDL) a albuminu v séru u pacientů
s chronickým selháním ledvin ve srovnání s kontrolami [23].
Všechny subjetky v této studii podstoupily hemodialýzu.
Výluh z kořene ženšenu pravého (Panax ginseng) CA Meyer,
z kořene kozince blanitého (Astragalus membranaceus) (Fisch)
Bunge, z kůry skořicovníku čínského (Cinnamomum cassia) Nees
ex Blume, z kořene lékořice čínské (Glycyrrhiza uralensis) Fisch
et DC a z reveně dlanité snižuje únavu, slabost, alergii na chlad,
anorexii, sexuální dysfunkci a mentální depresi ve srovnání
s výchozím stavem, zatímco komplexní západní léčba zahrnující
škrobový aldehyd nezmírnila symptomy v kontrolní studii
u pacientů s chronickým selháním ledvin [54]. Při obou způsobech
léčby se hladina močovinového dusíku v krvi (BUN) a kreatininu
významně snížila v prorovnání s výchozím stavem. Všechny
subjekty ve studii současně podstoupily hemodialýzu. V podobné
studii při použití kombinovaného herbálního protokolu s revení
dlanitou se snížila hladina močovinového dusíku v krvi a symptomy
u pacientů s chronickým selháním ledvin, kteří podstoupili
hemodialýzu, ve srovnání s kontrolami léčenými samotnou
hemodialýzou [73].
Ačkoli je nutné provedení důkladnějších kontrolovaných studií,
má extrakt z reveně dlanité významný potenciál pro zdokonalení
léčebných protokolů u pacientů s chronickým selháním ledvin.
Obvyklá dávka je 3–12 g práškového vodního extraktu nebo
slabého výluhu rozděleného na několik denních dávek.
Předávkování se může projevit jako průjem způsobený
přítomností antrachinonových glykosidů v bylině.
Kořen reveně dlanité (Rheum palmatum)
Kořen reveně dlanité (Rheum palmatum L) z čeledi Polygonaceae
se v tradiční čínské medicíně používá po tisíciletí. Ačkoliv se
v medicíně používá mnoho druhů reveně, reveň dlanitá má vyšší
obsah taninů, a je proto považována za vysoce kvalitní [63].
U pokusných zvířat se prokázalo, že taniny v reveni dlanité snižují
hladinu močových toxinů a zlepšují glomerulární filtraci a průtok
krve do ledvin [74, 75]. Po podání vodního extraktu reveně dlanité
potkanům po subtotální nefrektomii se snížila glomeruloskleróza
v porovnání s potkany, kterým byla podávána čistá voda [79]. Další
studie potkanů s diabetickou nefropatií zjistila, že reveňový extrakt
urychlil vylučování dusíku a zmírnil hyperlipidemii ve srovnání
s kontrolními potkany [76]. Ačkoliv je zřejmé, že pro stanovení
přesného mechanismu účinku extraktu reveně dlanité na ledviny
je zapotřebí mnohem většího počtu studií, stávající laboratorní
data a údaje o zvířatech potvrzují, že reveň dlanitá je užitečná při
prevenci a alespoň částečně při léčbě různého poškození ledvin.
Reveň dlouhodobě zaujímá čestné místo v tradičním čínském
bylinkářství jako součást léčebných protokolů u pacientů
s chronickým selháním ledvin (CRF). Reveň dlanitá byla zkoumána
v předběžných klinických studiích v Číně a prokázalo se, že má
Nať lespedézie hlavaté (Lespedeza capitata)
Lespedézie hlavatá (Lespedeza capitata) Michx z čeledi Fabaceae
byla studována mnohem méně než reveň dlanitá. Tato rostlina
původem ze Severní Ameriky se používá především v Evropě při
léčbě pacientů s chronickým selháním ledvin. Předběžné klinické
studie provedené ve Francii ukazují, že injekčně podaný extrakt
lespedézie hlavaté může snížit azotemii u pacientů se selháním
ledvin různého typu [9]. Mechanismus účinku lespedézie hlavaté
nebyl dosud stanoven. V jedné studii bylo zjištěno, že
prokyanidiny z lespedézie hlavaté inhibovaly angiotensinkonvertující enzym [69]. V obvyklých terapeutických dávkách
není toxická. Obvyklým způsobem podání je tinktura v dávce 2–5
ml třikrát denně.
Byliny na léčbu prostaty
Symptomy benigní hyperplazie prostaty (BHP) obvykle sužují muže
nad 50 let věku. Nejzávažnějším aspektem benigní hyperplazie
prostaty je potenciální obstrukce močových cest ohrožující ledviny i
život. Ideální terapie by neměla pouze zlepšit kvalitu života, ale také
Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)
snížit riziko obstrukce a nutnost chirurgického zákroku. Bylo
zdokumentováno několik rostlinných terapií pro snížení symptomů
benigní hyperplazie prostaty. Bohužel však dosud nebyly
publikovány žádné studie hodnotící dopad těchto terapií na
dlouhodobé riziko obstrukce nebo nutnosti chirurgické léčby.
Serenoa plazivá (Serenoa repens)
Serenoa plazivá (Serenoa repens) (W Bartram) Small patří do
čeledi Arecaceae a pochází z jihovýchodní oblasti Spojených
států. Jako léčivo se používají zralé plody rostliny. Za
nejdůležitější skupinu složek se považují estery mastných
kyselin a bylo prokázáno, že perorální podání extraktu bohatého na
tyto sloučeniny inhibuje u mužů intraprostatickou 5-alfa-reduktázu
(5AR) bez ovlivnění hladiny systémového testosteronu nebo
prostatického specifického antigenu (PSA) [34]. Kontrolní skupina
v této studii byla léčena finasteridem. Zatímco extrakt ze serenoi
plazivé inhiboval 5AR průměrně z 32 %, finasterid inhiboval 5AR
z 80 %. Hladiny PSA byly finasteridem sníženy v průměru přibližně
o polovinu.
In vitro studie ukazují, že extrakt ze serenoi plazivé má
mnohem širší rozsah působení než pouhou inhibici 5AR. Částečně
antagonizuje receptory testosteronu a interferuje s receptory
estrogenu v buňkách prostaty, čímž se uvolňuje hladké svalstvo
prostaty, a interferuje s prolaktinem [10, 15, 60, 67].
U mužů se symptomy benigní hyperplazie prostaty byla
provedena řada dvojitě zaslepených klinických studií s extraktem ze
serenoi plazivé standardizovaným na obsah mastných kyselin.
Jedna meta-analýza stávajících dat dospěla k závěru, že extrakt ze
serenoi plazivé je stejně účinný jako finasterid při zmírňování
symptomů a zvyšování vylučování moči u mužů s benigní
hyperplazií prostaty, ale způsobuje méně nežádoucích účinků [72].
Jiná meta-analýza zjistila, že extrakt ze serenoi plazivé zlepšuje
symptomy a vylučování více než placebo [5]. Obě studie uvádějí,
že stávající studie mají poměrně krátkou dobu trvání a že existuje
určitá různorodost, pokud jde o testované extrakty, návrh studie a
měření výsledků. Nicméně o serenoi plazivé existuje řada
příznivých údajů stejně jako o jiných rostlinných lécích. Vzhledem
ke své poměrně nízké ceně ve srovnání s finasteridem nebo
alfa-adrenergními antagonisty, solidní důkazní bázi a skvělému
bezpečnostnímu profilu může být vřele doporučena jako léčba první
linie u mužů s mírnými až středními symptomy benigní
hyperplazie prostaty. Dávka použitá u většiny studií je 160 mg
dvakrát denně nebo 320 mg jednou denně. Žaludeční nevolnost a
sexuální dysfunkce se u mužů užívajících serenou plazivou vyskytla
v klinických studiích se stejnou frekvencí jako u mužů užívajících
placebo [72].
Existuje naléhavá potřeba provedení studií pro stanovení, zda
má serenoa plazivá nějaký vliv na dlouhodobé komplikace nebo
počet operací u mužů s benigní hyperplazií prostaty. Nikdy nebylo
prokázáno, že by serenoa plazivá zmenšovala velikost prostaty,
avšak to není nutně jediný základ pro zvažování toho, zda
léčba může snížit komplikace benigní hyperplazie prostaty [72].
291
Jak již bylo uvedeno, kořen kopřivy dvoudomé (Urtica dioica L)
byl zkoumán jako prostředek k léčbě symptomů benigní hyperplazie
prostaty. Tento široce rozšířený euroasijský plevel je výborným
zdrojem léčiva vzhledem ke své vytrvalosti, ačkoliv nejeden
turista proklíná její jméno, když se o ni popálí.
Kořen kopřivy dvoudomé obsahuje lignany, které přímo nebo
nepřímo (prostřednictvím metabolitů produkovaných primárně
střevní flórou) zabraňují vazbě testosteronu na globulin vázající
pohlavní hormony (SHBG) [52]. Ke schopnosti extraktu z kořene
slabě inhibovat 5AR a silněji aromatázu mohou přispívat i další
složky [16, 28]. Vodní extrakt z kořene inhibuje vazbu SHBG na
jeho receptor na buňkách prostaty [17]. Významnými složkami
kořene kopřivy jsou také polysacharidy a lektiny, které
zprostředkovávají zánět a aktivity růstového faktoru v prostatě [70].
V dvojitě zaslepených klinických studiích, obvykle ne tak
rozsáhlých a důkladných jako u serenoi plazivé, se prokázalo,
že extrakt z kořene kopřivy dvoudomé významně snižuje
hladinu SHBG a zlepšuje vylučování moči u mužů s benigní
hyperplazií prostaty ve srovnání s placebem [68]. Bylo provedeno
mnoho studií kořene kopřivy dvoudomé v kombinaci s serenoou
plazivou. Jedna taková dvojitě zaslepená studie probíhající po
dobu jednoho roku odhalila, že tato kombinace je stejně účinná
na snížení symptomů a zvýšení vylučování moči a má méně
nežádoucích účinků než finasterid [58]. V této studii byla použita
dávka 160 mg extraktu ze serenoi plazivé a 120 mg extraktu
z kopřivy dvoudomé dvakrát denně. Ačkoliv jsou zapotřebí
důkladnější studie, stávající data ukazují, že kopřiva dvoudomá
může snížit symptomy benigní hyperplazie prostaty u mužů.
Účinnost kopřivy je třeba důkladněji prozkoumat v porovnání
s alfa-adrenergními antagonisty, finasteridem, serenoou plazivou a
placebem. Kopřiva dvoudomá je stejně jako serenoa plazivá levná a
v obvyklých terapeutických dávkách netoxická.
Slivoň africká (Prunus africana)
Kůře slivoně africké (Prunus africana) (Hook f) Kalkman byla
rovněž věnována značná pozornost při výzkumu jako
léčebného prostředku u mužů s benigní hyperplazií prostaty
[1]. Tento strom z čeledi Rosaceae pochází ze střední Afriky.
Ačkoliv se slivoň jeví stejně bezpečná a účinná jako serenoa plazivá
a kopřiva dvoudomá, existují vážné obavy o její ekologickou
udržitelnost [56]. Vzhledem k nedostatečné ochraně byl tento
strom v přírodě příliš intenzívně využíván. Nesprávná sklizeň
kůry může strom snadno zahubit. Tyto stromy také rostou
mnohem pomaleji než serenoa plazivá nebo kopřiva dvoudomá.
Naštěstí italská botanická společnost Indena založila plantáž slivoně
africké, aby zajistila udržitelný zdroj tohoto léčiva. Vzhledem
k větší dostupnosti udržitelných zdrojů stejně účinných
botanických alternativ se však slivoň africká nedoporučuje
k běžnému použití. Měla by být vyhrazena pro pacienty, u nichž
výše uvedené byliny neúčinkují, a v takových případech by měly být
292
použity pouze udržitelné zdroje.
Závěr
Řada různých rostlinných léčiv se jeví jako slibná v léčbě mnoha
urologických onemocnění. Avšak na výzkum této léčby nejsou
věnovány dostatečné prostředky, aby mohla být plně pochopena
jejich farmakodynamika, farmakokinetika, úč innost v randomizovaných studiích nebo bezpečnost. Stávající výzkum dokládá
platnost mnohých tradičních bylinných praktik a může být
zdokonalen, což povede ke vzniku relativně levných, účinných a
bezpečných terapií. Předpokládá se, že větší rozšíření znalostí a
zájmu o botanickou medicínu pomůže snížit politické překážky a
povede k širšímu využívání rostlinných léků v mnoha léčebných
schématech.
293