3.1 Fenomén institucionalizace knihovnických a informačních
Transkript
3.1 INFORMAČNÍ VĚDA A ORGANIZAČNĚ-PROCEDURÁLNÍ MODELY INFORMAČNÍCH TOKŮ 3.1 Fenomén institucionalizace knihovnických a informačních struktur Prudký rozvoj informačních a komunikačních technologií v druhé polovině tohoto století způsobil, že se o knihovnách a dokumentačních střediscích začalo uvažovat institucích. Jejich novým jako o úkolem bylo komplexních informačních moderními procedurami a dostupnými technickými prostředky analyzovat, zpracovávat, uchovávat a zpřístupňovat nejen papíře“, informační ale tradičně chápané zdroje publikace, v nejširším resp. slova „dokumenty smyslu. na Aplikace nových technologií výrazně změnily samotnou podstatu fenoménu dokument a také tradiční způsoby jeho zpracovávání a zpřístupňování. Některé klasické knihovnické zautomatizovány a makroorganizačních Kategoriální a a dokumentační zároveň vznikla struktur metodický řada se aparát služby byly nových. rovněž Na udály knihovnictví a ve značné poli míře mikro- podstatné a změny. dokumentalistiky již nestačil na řešení problémů spojených s nově vzniklou situací a toto poznání se stalo impulsem pro zrod informační vědy jakožto vědy zaměřené na optimalizaci procesů výměny znalostí/vědění a odkázané na používání nových informačních technologií a prostředků. Zároveň 1 fenoménu“ s globálním trendem „institucionalizace informačního v sedmdesátých letech, kdy se informace stávají strategickým „zbožím“ ovlivňujícím proběhl proces a určujícím všeobecné institucionalizace civilizační knihovnických a tendence, informačních struktur. Začala se utvářet odborná, národní a mezinárodní knihovnická a informační soustřeďovány VINITI, ISI, střediska. do velkých UNISIST a knihovnicko-informačních Informační zdroje hierarchizovaných další). Hlavním institucí bylo a prostředky „infostruktur“ úkolem a posláním shromažďování, byly (např. takových standardizace, sdílené zpracovávání a používání informačních zdrojů a zároveň jejich kontrola v rámci jednotlivých knihovnických a informačních seskupení. Zmíněné institucionalizované „infostruktury“ ovšem nevycházely jenom z tehdejší úrovně rozvoje informačních a komunikačních technologií, ale byly též podmíněny politickými, strategickými a ekonomickými faktory2. V socialistických státech tedy byly budovány hierarchizované státní informační instituce a na „západě“ spíše odborné či komerční. Komercializace informačních technologií v osmdesátých letech se také výrazně projevila v knihovnách. Osobní počítače se dostávají do téměř všech knihovnických procesů. Rozvoj sítí, resp. síťových technologií umožnil vznik tzv. integrovaných automatizovaných informačních systémů (AIS), což řízení podstatným způsobem ovlivnilo metody, techniky a mechanizmy knihovnicko-informačních zdokonalování a zlevňování procedur. Rovněž reprografických a dochází ke digitalizačních technologií. Nástup Internetu, resp. jeho „terminálových“ protokolů a aplikací na přelomu osmdesátých a devadesátých let (Telnet, E-mail, WAIS...) nabídl nová východiska pro organizaci a sdílení knihovnickoinformačních činností a služeb. OPAC se stal základním nástrojem branou pro vstup do moderních knihovnických a informačních soustav. Přesto se už v polovině osmdesátých let začaly ozývat hlasy, že je nutno přehodnotit stávající organizační struktury a přizpůsobit je globálním společenským trendům, které byly charakterizovány jednak jako „kontinuální rozvoj organizačních technologií“, strukturách a jednak jako „radikální 3 jejich filozofii“ . pokrok v Tradiční institucionalizované struktury se začaly jevit jako „nedostačující pro výzvu vytvořit Lucier a J. improvizace F. nové integrační Dooley organizační upozorňují, nevyhnutelné“, a účast prostředí“. Dále R. že „experimenty jsou na řešení problematiky této E. podstatné, je 4 „profesionálním a organizačním imperativem“ . Tuto tendenci A. Toffler v Třetí vlně označil jako přechod z průmyslového do informačního věku. Industrial Age Information Age Standardisation Interactivity Specialisation Mobility Synchronisation Convertibility Concentration Connectivity Maximisation Ubiquity Centralisation Globalisation OBJEKT 1: Toffler’s industrial and information age principles5 2 3.2 Kybernetický prostor jako komunikační paradigma O fenoménu „kybernetického prostoru“ se v rámci informační vědy a knihovnictví většinou uvažuje jako o nekonečné „informační studni“ či jako o novém prostředku pro prezentaci a sdílení knihovnicko- informačních procedur a služeb. Přehlíží se však skutečnost, že se jedná především o nově vznikající globální komunikační paradigma, které „zasahuje“, resp. ovlivňuje mnohem širší rozpětí komunikačních a vůbec civilizačních struktur a procesů, než je komunita „jezdců“ po informačních superdálnicích. O problematice kybernetického prostoru se v širším kontextu dnes převážně uvažuje v trojím smyslu: 1. kybernetický prostor jako systém komunikačních nástrojů, 2. kybernetický prostor jako nové mediální prostředí a 3. kybernetický prostor jako sebeutvářející se konfigurace. „Odvážnější“ přístupy chápou kybernetický prostor jako „globální síťovou, na počítačích založenou, počítači přístupnou a počítači generovanou, multidimenzionální, umělou či ‘virtuální’ realitu“ (viz. Benedikt, M.: Cyberspace: First Steps. Cambridge, MIT Press, 1991 ). Je však pravdou, že se kybernetický prostor, jak ho známe dnes, spíše skládá z možných nebo znázornění vyrůstá tohoto z více „virtuálních fenoménu je i ostrovů“. přiložená Jedním „taxonomie kybernetického prostoru“: 3 OBJEKT 1: Taxonomy of CyberSpace Zdroj: MAULDIN, Michael. L.: Measuring the Web with Lycos. <URL:http://fuzine.mt.cs.cmu.edu/mlm/lycos-websize.html> 3.3 Kybernetický prostor a metodicky záběr informační vědy Vznik a rychlý vzestup World Wide Webu zradikalizoval otázku nové dimenze poslání knihovnicko-informačních subjektů a struktur a tedy i účelnosti, resp. efektivity stávajících organizačních a procedurálních modelů. Přes fakt, že se World Wide Web běžně zavádí v knihovnách a že se téměř žádná současná jak teoretická, tak praktická činnost knihovníků a informačních odborníků neobejde bez zmínky o Internetu („Pravděpodobně neexistuje profese, ve které jde na úseku porozumění, využívání a také 6 knihovnictví“ ), přispívání nezbývá než do zdrojů Internetu konstatovat, že o tolik, přetrvává jako v nepochopení skutečného významu, rozsahu a dosahu změn, které kybernetický prostor s 4 sebou přináší do oblasti tvorby, transferu a používání informačních zdrojů. Nové dynamické síťové konfigurace, jak jsme už v předchozích kapitolách konstatovaly, vytvářejí úplně nové komunikační modely a standardy (interaktivní sdílené procedury, decentralizované a otevřené hypermediální které se a svou multimediální povahou automatizovaných struktury, podstatně forem a liší virtuální od modelů formalizovaných knihovnicko-informačních realita klasických, byť vyskytujících procesech. apod.), vysoce se ve V knihovnicko- informační praxi je tato antinomie zvlášť patrná ve dvou rovinách: i) Jelikož náš metodický aparát operuje s formálními informačními prvky a formami, které v komunikačních procesech „vystupují“ jako určité formální re-prezentanty znalostí/vědění, resp. jako ve fyzickém slova smyslu zaznamenané (data, údaje, fakta) a stálé či „statické“ (dokumenty, publikace) entity, nastávají problémy vznikají, jestliže se do metodického („dynamické“), knihovnicko-informačního např. hypermediální záběru dostanou informační nestálé konfigurace WWW. Problematická digitální „fyzikálnost“ a specifická „dynamická síťová konzistentnost“ takových konfigurací je stávajícím metodologickým aparátem velmi těžko postižitelná. ii) Nové globální (jak mikro- tak i makroorganizační) komunikační prostředí otevřenými, stejně jako procedurami vznikající v kybernetickém decentralizovanými flexibilními na centralizovaných a a charakterizované „detopologizovanými“ interaktivně „klient-server“ a prostoru, sdělitelnými platformě, institucionálně konfiguracemi, řízených představuje komunikačními přesný opak knihovnicko-informačních struktur a procesů. Výše uvedené skutečnosti poukazují na jisté metodologické, ale také koncepční současných změn „zaostávání“ a rovněž aktivit na informační nezbytnost vědy za přehodnocení dynamikou stávajícího metodologického záběru. Tyto změny nabízejí slovy M. Petříčka (Rukopis. 1995, str.70): „...nové možnosti a šance. Avšak ty lze spatřit jen tehdy, PŘEKROČÍME-LI TRADIČNÍ KATEGORIÁLNÍ RÁMCE; pokud bychom např. i v této situaci pracovali modelem tradiční reflexivity, pak tyto možnosti patrně nezahlédneme. Éra reprezentace asi vskutku skončila, a to nejen v oblasti komunikace...“. 5 Orientace konfigurace úrovních. knihovnicko-informační a modely se Nejčastěji se sféry v současnosti mluví o na nové deklaruje urychlení na komunikační všech stávajících odborných procedur, o rozšíření klasických informačních zdrojů o síťové a jiné elektronické dokumenty, o lepší jejich služeb, vyšší operační o prezentaci vytvoření úrovni knihovnicko-informačních pohodlnějšího meziknihovní uživatelského spolupráce subjektů a prostředí, o apod. - tedy o kvantitativním zlepšení, zrychlení či rozšíření stávajících procedur a služeb. L. Schamberová ve své reflexi na toto téma What is a Document? Rethinking the Concept in Uneasy Times (JASIS, 47 /9/ str. 670, 1996) však upozorňuje: „Všichni zainteresovaní budou muset vynalézat a rozvíjet nové znalosti a dovednosti, což neznamená, že se tyto znalosti a dovednosti budou nutně muset vztahovat k elektronickým technologiím či k dokumentům literárnosti - jako tzv. takovým. Je zapotřebí kyberliterárnost - vytvořit obsahující novou úroveň holistické a praktické porozumění tomu, jak používat elektronické (a neelektronické) technologie za účelem řízení informací k jejich efektivnímu používání.“ 3.4 Problematika plánování, budování a řízení veřejných knihovnickoinformačních struktur: INFORMAČNÍ DÁLNICE versus KYBERNETICKÝ PROSTOR Základní „koncepční“ otázkou oboru v současnosti je, jakým způsobem mají knihovníci a informační odborníci participovat na řešení problematiky veřejných knihovnicko-informačních struktur v situaci, kdy knihovnicko-informační struktury už nejsou jediným zprostředkovatelem relevantních a k uživatelově práci potenciálně užitečných informací. Informační k současné odborníci problematice zastávající veřejných institucionální přístup knihovnicko-informačních struktur odůvodňují svůj postoj faktem, že (použijme slov Rudolfa Vlasáka z textu Internet, knihovny a postmoderní svět, úvodní slovo k INFOMEDIA 96, http://www.cuni.cz/~skenders/ INFOMEDIA96/vlasak.htm): „Lidstvo si své hlavní komunikace, ať už dopravní, listovní nebo telefonní, vytváří zpravidla organizovaně. Je tu obvykle nějaké ministerstvo, státní či místní správa, prostě jakási úřední a také ekonomická autorita, která to plánuje, staví a rozvíjí a 6 zejména určuje dopravní pravidla. (...) Ministerstvo obrany USA budovalo svou počítačovou síť ARPANET, na jejímž know how vznikla v roce 1986 pod National Science Foundation americká páteřní síť dnešní sítě“. Přehlížejí přitom skutečnost, že se Internet stal tím, čím je, PRÁVĚ TEHDY, když se „zbavil“ patronátu institucí, úřadů a jejich „dopravních pravidel“. Nebo, jak to shrnuje Louis Rossetto (Late Show, 2, 10 May 1995: „Jsem toho názoru, že vláda již není jediným odpovídajícím činitelem ve snaze ztělesnit lidský či společenský záměr. To, o čem zde mluvíme, je fakt, že tento záměr nyní vytváří sám sebe, bez prostřednictví skupiny politiků a byrokratů. Podle mého názoru je tato situace mnohem demokratičtější, než-li dříve. Mám pocit, že se síť rozvíjí jako prostředí, ve kterém vzniká nová forma společnosti. Toto společenské seskupování se na síti je silné a skutečné a lidé, kteří nejsou na síti, jen obtížně dokážou pochopit jeho sílu. Domnívám se, že procházíme revolučním přezkoumali všechny obdobím a záležitosti, také, které zapotřebí, abychom se podívali, že je zapotřebí, pokládáme za abychom samozřejmé. Je čeho se snažíme dosáhnout s pomocí demokratických vlád, a uvědomit si, že je možné toho dosáhnout bez jakéhokoliv prostředkování. Jsem toho názoru, že si již začínáme uvědomovat, že existují i jiné způsoby, jak se vypořádat s neshodami ve společnosti, jiné možnosti v hledání konsenzu, jiné způsoby ovlivňování a modelování veřejného mínění, než je debatování v parlamentu ve Westminsteru či v Kongresu.“ V praxi katalogů, se totiž gigantické virtuálních „konzorciální“ knihoven, projekty informačních souborných superdálnic či „informačních společností“ (které jsou řízeny stejně tak gigantickými organizacemi smyslu a výhradní komisemi) stále koncepce pro častěji ukazují jako řešení problematiky neadekvátní ve zpřístupňování, transferu a používání informačních zdrojů v situaci nově vznikajícího globálního komunikačního paradigmatu otevřených struktur. Pro tuto situaci je například slovy svých předních představitelů: a decentralizovaných příznačné, že OCLC vystupuje „Někteří předvídají, že nástup Internetu způsobí konec knihoven. Nic nemůže být dále od pravdy: síť není knihovna. Divoké hranice Internetu asi vždycky zůstanou divokými, ale nedaleko od nich bude existovat to podstatné, umění informačního managementu knihovníků, knihoven a knihovnických systémů. O tom není pochyb.“7 Je však zřejmé, že OCLC jde spíše o jeho výhradní postavení a 7 o konkurenceschopnost vlastních programů a činností v novém integračním prostředí, než o skutečnou hrozbu Internetem způsobeného zániku umění informačního managementu knihovníků, knihoven a knihovnických systémů. Již dnes je totiž patrné, že se hranice Internetu jako nového komunikačního a integračního paradigmatu rýsují stále zřetelněji, že jeho „divokost“ je důsledkem jeho podstaty a že se ve svém rozvoji také neobejde bez „umění informačního managementu knihovníků, knihoven a knihovnických systémů“, neboť by se v opačném případě mohl zhroutit v informačním chaosu. Stejně tak je patrné, jaký konec čeká knihovny a knihovníky, zůstanou-li „za hranicemi“ Internetu. Nelze pochybovat o tom, že z pozice zastaralé centralistické „informačních establishmentů“ univerzálního knihovnického není koncepce možná supersystému a stávajících realizace ve jakéhosi smyslu globálního informačního paradigmatu. Pravda je, že OCLC není a že nikdy asi ani nebude univerzální z komerčních knihovnický „svépomocných“ nejvýznamnější), informačního odborných nabízející „trhu idejí“ supersystém, na na služeb otevřeném jedné nýbrž je (byť největší globálním straně jednou a knihovnicko- „zlepšení přístupu k 8 celosvětovým informacím pro knihovny a jejich uživatele “ a na druhé straně „zvýšení efektivity knihoven a snížení nákladů9“. Tato situace se velmi podobá té, jež vládne na poli budování a rozvoje globální telekomunikační struktury, kde se telekomunikační giganty (a politické struktury s nimi spojené) snaží zabránit „divoké“ expanzi Internetu, nebo ho alespoň dostat pod „tarifní“, strategickou či jinou kontrolu, používajíce přitom téměř stejné argumentace a téměř stejného slovníku jako představitelé OCLC v uvedeném příkladu. V tomto smyslu Terence K. Huwe poukazuje organizačních na nezbytnost změny strukturách: dosavadního "Sesazení způsobu etablované, uvažování o centralizované autority, výzva budování korporativního prostředí a příslib sdíleného rozšiřování dovedností, to vše vyžaduje nový způsob uvažování o organizačních strukturách. V takovém nehierarchizovaném prostředí mohou knihovnické dovednosti nabídnout mnoho na trhu idejí."10 Nejrozšířenější „nejoblíbenější“) (a mezi knihovníky „personifikace“ a informačními institucionálního problematice je metafora „informační superdálnice“. odborníky přístupu k této Tento pojem se především chápe jako Al Goreova koncepce „informační přípojky každé školy, každé veřejné knihovny a společenského centra do národní 8 informační struktury před rokem 2000“ a z ní vyplývající a nebo jí „inspirované“ regionální, národní a nadnárodní projekty, záměry a iniciativy (např. KickStar Initiative v USA, EC Information Society Project atd), strukturami prosazované západního politickými světa. „Ve a ekonomickými skutečnosti“, mocenskými Baudrillarda11, podle „sen o utopických možnostech na jedné straně a hrozba bezprostředního nebezpečí informační katastrofy na straně druhé mají v podstatě tutéž funkci: funkci odstrašování. Sliby Ameriky, že poskytne svým občanům volný přístup ke světu informací, a hrozby světem, ve kterém jsou informace řízeny, rozparcelovány nebo cenzurovány, jsou dvě tváře téže strategie“. tzv. Podobné kritické názory teorie zastávají (viz. např. i další Arthur významní Kroker představitelé and Michael A. Weinstein: Data Trash: The Theory of the Virtual Class. NY, St.Martin’s Press, 1994, str. 4-26 či na http://www.rochester.edu/College/FS/Publications/KrokerVirtual. html). Přímé srovnání protikladných vlastností informační superdálnice a kybernetického prostoru uvádějí A. Toffler a kolektiv v Cyberspace and the American Dream: A Magna Carta for the Knowledge Adge <URL: http://www.pff.org/pff/position.html>: Information Superhighway Cyberspace Limited Matter Unlimited Knowledge Centralized Decentralized Moving on a grid Moving in space Government ownership A vast array of ownership Efficient but not hospitable Empowerment Withstand the Elements Flow, float and fine-tune Unions and contractors Associations and volunteers Libertation from First Wave Liberation from Second Wave Culmination of Second Wave Riding the Third Wave Objekt 3: Information „Superhighway“ v. „Cyberspace“ 12 9 Zvláště dnes je proto aktuální varování Jana Patočky z roku 13 1974 : „Jedním ze zjevů, které jsou zdánlivě takřka nezbytně spojeny s masovou společností, její výrobou, její administrací, je byrokratismus, který spolu s kvantitativním růstem úměrně narůstá a má rovněž tím zhoubnější následky, čím větší počet individuí i sdružení zasahuje. Kořeny byrokratismu, i když jednostranném, zdlouhavém centralizované soustavě a nikoli celý zkresleném řízení tento toku zjev, tkví informací, nevyhnutelný. však který je v v Byrokratismus a byrokratická libovůle čerpá z tohoto faktu své běžné ospravedlnění. Právě tuto zásadní výmluvu může soustavné využití informatiky odstranit, může vést k ‘integrálnímu provozu’, v němž je zaručena nejen dokonalá cirkulace informací všemi opatření reagující bezprostředně směry, na nýbrž informační rovněž data. optimální Návyk této objektivity v běžném provozu mohl by mít rovněž blahodárný vliv na celkový styl řízení a administrativy: objektivita všude tam, kde je objektivita možná, rozhodování nechť se soustředí do těch oblastí, kde jsou skutečné Tofflerovy objektivity.“ srovnávací „‘integralní informace meze provoz’, všemi bezprostředně na tabulky v směry, němž nýbrž informační (zdůraznil je je patrné, zaručena rovněž data“ S. že nejen optimální nachází S) se Z výše uvedené východisko pro dokonalá cirkulace opatření reagující v doméně kybernetického prostoru, nikoliv na informační superdálnici. [. . .] POZNÁMKY: 1 „Instituce se stala podnětem pro paradigma inf. vědy a implicitním předpokladem pro teoretické výzkumy v sedmdesátých letech... jinými slovy, establishment je jediným zodpovědným za diseminaci informací k jednotlivcům a skupinám.“ - Tudjman, M.: Teorija informacijske znanosti, Informator, Zagreb, 1990, str. 56-60. (Viz též ostrou kritiku institucionálních modelů v G. Wersigovi: Information Science Education for the 80s, Informatologia Yugoslavica Sep. Spec., (6), 1984, str.113118). 2 Viz např. Meadow, Ch. T.: Inf. Science and Scientist in 2001, JASIS, (1), 1979, str. 217-222 3 Dooley, James F. - Lucier, Richard E.: Cosmology the Changing Role of Libraries: An Analogy and reflections, JASIS, 36 (1), 1985, str.45; 10 4 Dooley, James F. - Lucier, Richard E, ibidem 5 Převzáto z McMurdo, G.: Networking for trust in tribal organisations, Journal of Information Science, 22 (4), 1996, str. 304 6 Citace: Matthews, Judith: Mining the Internet: A Librarian's Perspective, chapter 17; (V Wiggins, Richard W.:The Internet for Everyone: A Guide for Users and Providers, McGraw-Hill, 1995) 7 Smith, K. W. - Muccino, D. J.: Annual Review of OCLC Research for 1994, Lettrer on Introduction, (1995) str. V 8 Smith, K. W. - Muccino, D. J, ibid. 9 Smith, K. W. - Muccino, D. J, ibid. 10 Huwe, Terence K.: Knowledge Transfer in Cyberspace: Organizational Challenges. FID News Bulletin - Vol. 46 (1996), Iss. 1/2, str. 57 11 Zdroj: Nunes, Mark: Baudrillard in Cyberspace: Internet, Virtuality and Postmodernity, Style (29), 1995, str. 320 12 Zdroj: A. Tofler & col.: Cyberspace and the American Dream: A Magna Carta for the Knowledge Adge <URL: http://www.pff.org/pff/position.html>. 13 Patočka, J.: Filozofie a společenský problém informace. Rukopis. 1974, str. 15 11
Podobné dokumenty
Informační zdroje organizace - 1
o SDI – selective dissemination of information
CD-ROM
o Kapacita 650 MB = 350 000 stran textu A4
Specializované produkty
Databázová centra
o STN Internationl (USA – SRN – Japonsko) Scientific on Te...
21.5. Modrá, nikoli zelená planeta
klimatických promìnnách podílí svou èinností èlovìk, respektive, zda je jeho vliv na tyto vìci takový, aby bylo nutné, aby k
tomu právì dnes vznikala ta hysterie, která vzniká. A jestli je nutné, a...
Informační politika
Bylo by tendenční uvažovat o způsobu ovlivňování procesů komunikace poznatků ve
společnosti jejími správními orgány, ať už demokraticky zvolenými či panujícími na
základě jiných principů, kdybychom...
číslo 2013-7 - Otevřený Rozšalovávací List
trendy často mění ve své opaky.
Uprostřed vrstev je nová situace na
trhu s komoditami, zejména ropou a
obilovinami. A to celé podkládá systém klimatických změn a proměn přírodního, demografického i...