zde - STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA

Vztahy se zahraničím vedly tentokrát až do Norska
Pětice praktikantek Thea, Ramona Sylvi, Renathe a Grete z pěti míst Norska strávila
4 týdny v kontaktu s naší Střední zdravotnickou školou. Zavítaly mezi studenty do hodin
angličtiny a současně se zapojily do praktické výuky ve čtyřech pražských nemocnicích (v
LDN Vojenské nemocnice ve Střešovicích, Všeobecné fakultní nemocnici, Kojeneckém
ústavu FTNsP a Fakultní nemocnici Královské Vinohrady).
Norské praktikantky, doma orientované na nejrůznější podoby domácí péče o staré a
handicapované občany, měly u nás co poznávat a objevovat. Některé z nich mají již svoji
stálou klientelu, jiné začínají. Přiznaly, že ani jedna nezná způsoby běžné v nemocnicích
v Norsku a tak porovnání s našimi nemocnicemi nebylo z těchto důvodů možné.
Jediná Thea je zvyklá na město, žije v malé vesnici poblíž Osla, ostatní bydlí
roztroušeně v západní i severní části země, která se s osídlením 4,6 mil. obyvatel řadí
k poměrně málo zalidněným částem světa.
Únor patří i v Norsku k zimním měsícům, kdy teploty dosahují –15 až –40 stupňů
Celsia. Ale jsou i výjimky, nejnižší naměřená teplota na severu dosáhla –53 stupňů.
A jak se v těch mrazech oblékají? Používají několik vrstev oblečení a svoji roli mají
ničím nenahraditelné kožešiny. A když je venku hodně zima, zůstávají doma a vykonávají ty
nejnutnější práce. Odklízení sněhu patří mezi ně. A někde nastává i období stálé tmy, kdy ani
na to zvyklým jedincům nebývá nejveseleji. Zima je dlouhá 4 – 5 měsíců, poté následuje
krátké dvouměsíční jaro, kdy je teplota kolem nuly až + l0 stupňů. Léto trvá 6 týdnů
s teplotami 15 až 22 stupňů, jen výjimečně více a krátký podzim s teplotami kolem 15 stupňů
znovu předá žezlo královně zimě.
Nejen počasí je odlišné od našeho, ale i forma a délka odborného vzdělávání. Do
jejich Vyšší střední odborné školy nastupují již plnoletí, kteří mají za sebou gymnázia či jiné
školy. Dva roky se věnují teorii a dva roky pracují v praxi pod dohledem instruktora. Poté
získají k ukončení vzdělání diplom, který je opravňuje k výkonu jejich ošetřovatelského a
pečovatelského povolání.
Naše nemocnice byly pro Norky velkým překvapením, nikdy se nesetkaly ani s péčí
o dítě, takže Kojenecký ústav v Krči znamenal pro ně velký objev. Samozřejmě Praha je
uchvátila a překvapila. Byly ubytovány v apartmánech v Jindřišské ulici a nemohly se
vynadívat na naše pamětihodnosti a poměrně mohutné stavby v centru města. Týden před
příchodem na naší školu zajistil pro ně organizátor Sogn og Fjordane Fylkeskommune se
sídlem v Leikangeru poznávací program. Norská strana reprezentovaná panem Hans-Borge
Lillehaugem získala na cestu grant a tak se mohly dívky a mladé ženy u nás více
porozhlédnout. Uchvátil je IMAX Praha, s něčím takovým se nesetkaly. Ale překvapení byla
ještě další, Národní muzeum, Židovské muzeum, Muzeum komunismu, Památník Terezín,
Televizní věž na Žižkově, Divadlo Ta Fantastika. Kdo z nás byl všude tam, kde oni? A to nám
nebrání drsné klimatické podmínky Norska! Ale je rovněž pravdou, že turisty dnes
vyhledávaný cíl Norska, Severní mys (North Cape), byl i pro ně zahalen tajemstvím.
Z internetu zjistíme, že Severní mys je 300 metrů vysoký skalní útes na norském
ostrově Mageroya, což je jedno z nejsevernějších míst Evropy. V létě tu lze pozorovat tzv.
půlnoční Slunce. Na drsný ostrůvek se dostaneme 6,8 km dlouhým tunelem, který zprvu klesá
do hloubky přes 200 m a posléze vyústí až na útesu.
A co hosté oceňovali? Vysoko hodnotili, že naše odborné učitelky vyučují žáky teorii
a zároveň je mají na praktickou výuku. Nedochází pak k tomu, že je učitelka ve škole něco
naučí a v praxi je to pak jinak.
V Norsku mají ve škole učitelku a na praxi sestru. Jednotné vedení žáka ve škole a při
praktické výuce tedy neznají.
A jak se jevily norské praktikantky nám ve škole? Usměvavé, vstřícné,
komunikativní a hlavně ovládající angličtinu. Rytmus jejich práce je jiný, než je běžný
v našich nemocnicích a tak nebyly zvyklé na tempo, kterým se u nás pracuje.
Také samozřejmě přišla řeč na odborné otázky, tedy péči o klienty. Během týdne,
uvedla nejstarší z nich Sylvi, majitelka farmy ze západní části Norska, vykoná u nich kolem
20 návštěv. Jde o komplexní péči, koupání a někdy i krmení klientů, které hradí obec, úklid a
nákup zajišťuje Sylvi za příplatek z peněz svých klientů. Komplikovanější případy
handicapovaných osob vyžadují supervize, vědomosti a rady šéfa, který nabádá, že na
pacienta je třeba neustále mluvit, říkat mu, co se s ním dělá a co bude následovat.
A jaké úvahy se pojí s jejich návštěvou? Tendence posilovat domácí péči u nás je
tou správnou cestou. Minimalizace gigantických domovů seniorů by měl být cíl našeho
snažení a k tomu pomůže v budoucnosti i dorost, který naše škola vychovává. Péče o člověka
má mnoho podob, v domácím prostředí je to návrat do doby našich předků. Tzv. vejměnky
pro staré členy rodiny měly svoje přirozené opodstatnění a tito lidé dožili život v místě, kde se
narodili.
Hlavními garanty pobytu praktikantek z Norska byly MUDr. Marie Nejedlá a RNDr. Dagmar
Kenkušová.
Info: Mgr. Eva Vaňurová