Spor o katedrálu se dostal až k Nejvyššímu soudu
Transkript
NOVÝ ČS. ZÁPAS 11 Týdeník členů Církve československé husitské * ročník 2 * 13. března 2005 * cena 7 Kč Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: “Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel.” (J 11,41) (J 11,1-45) Spor o katedrálu se dostal až k Nejvyššímu soudu Už dvanáct let se “táhne” spor státu s Římskokatolickou církví o katedrálu sv. Víta, Vojtěcha a Václava v Praze. V roce 1994 padl rozsudek, který za vlastníka katedrály určil Římskokatolickou církev. V roce 1995 odvolací soud tento verdikt zrušil a věc vrátil k obvodnímu soudu k novému projednání. To bylo potom rozděleno na dva spory. První spor Náboženské matice s Kanceláří prezidenta republiky a Správou Pražského hradu o vlastnictví baziliky a kláštera sv. Jiří skončil vítězstvím státu. Druhý spor o katedrálu sv. Víta trvá doposud. Náboženská matice však není jediným žalobcem, reprezentujícím Římskokatolickou církev. O vlastnictví katedrály se po jejím zrušení hlásí i další právnické osoby. Svátost manželství přijali 12. února Petr Vopálka a Lucie Skalská (obr. z www.bishop-Antonin.com) Spor zřejmě jen tak brzo neskončí. Aby mohl být konečně věcně rozsouzen, musí nejdříve Nejvyšší soud rozhodnout o tom, zda se může Metropolitní kapitula u Svatého Víta soudit o katedrálu. Kapitula nahradila v roce 2001 dva dosavadní žalobce sporu - Katolický metropolitní kostel u sv. Víta a Pražskou proboštskou benefici Metropolitního dómu. Advokát Petr Zderčík, který ve sporu zastupuje kapitulu, tvrdí, že slučování jednotlivých církevních subjektů probíhá na základě kanonického práva. "Je na soudu, aby našel, kdo je v té záležitosti příslušný," řekl Zderčík novinářům a připomněl, že Metropolitní kapitula u Svatého Víta je nejstarší právnickou osobou v České republice. Kapitula totiž spravovala katedrálu sv. Víta od doby, kdy císař Karel IV. nechal vystavět její první část. V té době bylo v zemských deskách zapsáno, že vlastníkem katedrály je katedrála sama. Po šesti stech letech v roce 1956 režim katedrálu předal pouhým vládním nařízením pod Správu Pražského hradu. Tato změna však nebyla v pozemkových knihách zapsána. Advokát Zderčík se proto pozastavuje nad tím, když se v dovolání objevuje zpochybňování Metropolitní kapituly u Svatého Víta jako právnické osoby. "Nechápu, jak může JUDr., tedy doktor obojího - civilního a kanonického práva, argumentovat tím, že církevní právo není žádným právem," zlobí se Zderčík. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který zastupuje Českou republiku ve sporu, odůvodnil podané dovolání tím, že v této věci jedná namísto Kanceláře prezidenta republiky. "Úřad využil zákonné možnosti dalšího možného postupu ve sporu o katedrálu sv. Víta," uvádí v tiskovém prohlášení Izabela Filová z oddělení komunikace úřadu. Přestože úřad podal dovolání k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 ještě v závěru loňského roku, k Nejvyššímu soudu se dovolání dostalo až v úterý 1. března. Podle právníků je to však běžný postup. Sám Nejvyšší soud se však k rozsudku dostane zřejmě až za několik měsíců. Soud totiž projednává případy podle data jejich obdrže- ní. Marika Komoňová z tiskového oddělení Nejvyššího soudu také připomíná, že případ bude přidělen k projednání a k rozhodnutí soudnímu senátu podle rozvrhu práce. Zahájení soudního sporu před dvanácti lety bylo provázeno řadou petic od občanů, kteří se domnívají, že tato pražská dominanta by měla patřit státu. Dost dobře nechápou, oč Římskokatolické církvi jde, když může chrám kdykoli používat k bohoslužebným účelům a ani minulý režim nikdy nezpochybňoval právo této církve sloužit zde pravidelné bohoslužby. Před lety mluvil kardinál Vlk o tom, že katedrálu velkoryse odevzdají “všemu lidu” této země. Zdá se, že na to poněkud pozapomněl, protože soudní spor trvá stále, přestože původní žalobce byl rozhodnutím ministerstva kultury zrušen. Rozhodnutí Nejvyššího soudu bude znamenat precedens - buď dá přednost římskému kanonickému právu nebo zákonům tohoto státu. V každém případě se ukáže, kdo má v naší společnosti větší vliv. Bude-li to stát, spor zřejmě přejde na mezinárodní pole. (noe) 2 OZVĚNY NZ 11/05 Zrnka moudrosti Problémy mají i jiná společenství Duchovními zbraněmi se mohou bránit jen málokteří, aniž by se jimi sami poranili. Gerhard Hauptmann, německý básník a dramatik Vždycky je to choulostivé, musí-li se člověk bránit. Útočníci se většinou sami diskvalifikují svým jednáním, především tehdy, dějeli se to veřejně. Publikum cítí se slabším, s obětí. V takovém případě je nejlepší obranou nedělat vůbec nic a útok nechat ztroskotat - jako je tomu při zápase judo - na účinku jeho vlastní síly. Většinou je však sebeobrana nutná. Na neoprávněnou věcnou kritiku je možné reagovat tím, že věcný obsah upřesníme. K tomu je ovšem třeba důkazů, které často nemáme k dispozici. Je-li kritika nevěcná tónem, jakým je podávána, je možné vyžadovat potřebný respekt. Toho je možné snáze dosáhnout s chladnou hlavou, i když naše city pobouří vyslovené urážky. Zřídkakdy je vhodné okamžitě vystartovat k protiútoku, cítíme-li se duševně zranění. Snadno se dopustíme přehmatu už tónem, jakým reagujeme a tím se dopouštíme bezpráví. Sami si pak způsobíme další škodu. Měli bychom, pokud možno, zvládat konflikty etapově: pojednat věcně téma konfliktu - a teprve následně se ve střízlivém tónu zmínit i o případné osobní újmě. *** Mluví-li tvá práce za tebe, neskákej jí do řeči. Autor neznámý Mnohý básník svou lyriku komentuje. Jiní to tradičně nečiní. Z pochopitelného důvodu: vědí, že jejich práce hovoří sama za sebe a že vysvětluje sama sebe. Dobrá báseň vyjadřuje něco, co nelze vyjádřit jinou formou. Jinak nemusela vůbec existovat, komentář by ji mohl nahradit a zastoupit. Kdo vysvětluje své dílo, nedůvěřuje jeho působivosti. Tak je tomu nejen s uměleckými díly, ale i s veškerým naším konáním - nestačí, že jsme vykonali to, co jsme vykonali? Nemůžeme mít uspokojení z toho, že bylo úspěšně dokončeno to, co jsme si předsevzali? Musí nám to někdo ještě potvrdit? Nebezpečí, že děláme hlasitou reklamu něčemu, co by vlastně mělo působit samo sebou, spočívá v tom, že to, co jsme podnikli, na konci působí nevěrohodně a neautenticky. Dobrý skutek pak tu stojí jako vypočítavý gag určený pro veřejnost, svědomitá práce se promění v pouhý výkřik, vyžadující pozornost. Cvičme se proto ve zdrženlivosti chopme se čile nové příležitosti! Přeložil: Josef Špak Možná jste si toho také všimli, že v poslední době nejsme rozhodně jediným společenstvím, které má problémy s “hierarchií”. V problémech se topí anglikáni, ortodoxní církev v Řecku i římští katolíci. Máme značnou výhodu v demokratickém uspořádání, měli bychom ji však využít lépe než naši “starší bratři” z židovské obce. Následujcí zpráva ČTK by nás měla dostatečně poučit: >Potyčka, která se strhla mezi příslušníky dvou frakcí zasedání Rady Federace židovských obcí 3. března, byla podle jejího tajemníka Tomáše Krause zbytečná. "Rvačka ani její medializace ničemu nepomohla, jen přilila ohně do ošklivé atmosféry, která je v pražské židovské obci," řekl ČTK Kraus. Tomáš Jelínek, který podle něj neuznává, že byl odvolán z funkce předsedy pražské obce, se snažil s několika "svými" lidmi dostat na zasedání rady. "Nebyli mezi pozvanými a pořádková služba je odmítla vpustit. Došlo k potyčce," konstatoval Kraus. Peter Hodál, který vykonával pořádkovou službu, skončil po konfliktu v nemocnici má zablokovanou krční páteř, škrábance a podlitiny. Hodál, který přivolal policii, chce podat trestní oznámení za napadení, ublížení na zdraví a vyhrožování. Jelínek naopak tvrdí, že byl napaden on. "Pan Jelínek před očima asi dvaceti členů Federace židovských obcí mě škrtil, bouchal do mne pěstí. Bouchal mě do hlavy, bouchal mě do krku, bouchal do mne dveřmi, koleny, lokty," řekl Hodál. "Byl jsem napaden já, stejně jako další zástupci obce, kterým bylo bráněno ve vstupu," řekl ČTK Jelínek. Pořadatel Hodál, který údajně nebyl nijak označen, měl podle jeho názoru ke konfliktu osobní důvody. V pražské obci mají vyřešit současný rozkol dubnové volby. Na podzim byla reprezentaci vedené Jelínkem vyslovena nedůvěra. "Byl jsem protiprávně zbaven funkce," vykládá tehdejší situaci on sám. Do předčasných voleb vede obec František Bányai. Zvolila ho část členů počtem přesahujícím 200 hlasů. Jelínka podpořila v korespondenčním hlasování o důvěře reprezentaci obce třetina ze zhruba 1500 členů. Obě strany tvrdí, že právě jejich postup je legální, že odpovídá stanovám, které druzí naopak vykládají špatně. Rada Federace židovských obcí zvolila svým předsedou do roku 2008 Jiřího Daníčka. Funkci již zastával v letech 1991 až 1996 a nyní vystřídá Jana Munka.< Z kazatelského plánu na tuto neděli 5. NEDĚLE POSTNÍ Vzkříšení Lazara Po své smrti celé neuvěřitelné čtyři dny dlel Lazar v hrobě. Byl mrtev až do chvíle, dokud Ježíšova moc nezasáhla. Dokud nevzkřísila jeho tělo, srdce i duši. Z temnoty hrobu vyšel muž, o němž vlastní sestra Marta řekla: "Už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den!" Ježíš ukázal všem, že Boží moc je s ním. Činí nemožné, to co se vymyká rozumu a přírodním zákonům. Slovem vítězí nad smrtí i zmarem. Dokazuje tím svou lásku k Lazarovi a jeho rodině. Vzkříšení Lazarovo je předobrazem Kristova vzkříšení. Je dokladem slávy a vůle Boží. Je znamením toho, že Boží vůli zhola nic nemůže omezit, zmařit či zabránit, aby se projevila. I mrtvý slyší hlas Spasitele a plní jeho příkazy. Jak jsme na tom my? Denně ujišťujeme, že slyšíme, že známe, ale nekonáme to, co po nás Ježíš chce. Temnota hříchu, chtivosti a zla nás svazuje i ochromuje zároveň. Postní příprava na Velikonoce vyzývá: vykroč z temnot hrobu a zmaru! Důvěřuj Bohu a dočkáš se stejného vítězství, jímž prošel Lazar! Kristus se o to zasloužil. Svou přítomnost i budoucnost vlož do jeho rukou. Čiň tak modlitbou i poslušností Pána Ježíše. Texty: Ez 37,1-14, Ř 8,6-11, J 11,1-45, 1J 4,9 nebo J 3,35-36, 1J 5,9-13 Modlitba: Bože, kéž bychom pod vlivem světa nezapomínali na tebe a na tvůj záměr darovat lidem budoucnost, spásu a vzkříšení skrze tvého Syna Ježíše Krista. Ať je v našem srdci tolik lásky, zájmu a chuti pomáhat, kolik jich projevil Ježíš vůči Lazarovi a jeho sestrám. Kéž se nestydíme za projevy zbožnosti, vděčnosti a sounáležitosti s církví a tím i s tebou! Vhodné písně: 63, 88, 101, 105, 110, 163 ZPOD PRADĚDU HLAS Měsíčník zcela nezávislý, autorský a autorizovaný, nečinící si nárok na neomylnost Ročník I Číslo 1 - 2 Březen 2005 "NAUČIT SE NASLOUCHAT JE CVIČENÍ PROSPĚŠNÉ KAŽDÉMU, KDO SE CHCE OSVOBODIT OD ZAHLEDĚNÍ DO SEBE…" (Anna Lukešová v kalendáři Blahoslav 2001) Tak jsem tady... Možná to zní banálně a někdo by si mohl myslet, že se vracím kamsi do daleké minulosti, kdy si takovéhle regionálně patriotické názvy dávaly všelijaké časopisy pro komunální politiku, jak to známe třeba z Haškových povídek, mapujících žabomyší války v provinčních maloměstských aglomeracích z času c. k. monarchie. Jenže církev není jen Praha 6 (Dejvice anebo Bubeneč), a ten náš podjesenický kraj kolem polské hranice (a s ním pochopitelně další a další kraje po vlastech českých, moravských a slezských i zahraničních, kde všude se naše církev nachází) je nejen sociálně, ale i spirituálně "maličko" jiný než hlavní město a jeho okolí. Nejsou zde "fajnšmekři" hloubkových vrtů velkoteologických (anebo quasiteologických?) "konstrukcí", ale lidičkové, (jak ten náš druh homo sapiens nazýval hrubolhotecký jimramovský - Karafiát, ten, co nám vymyslel Broučky), kteří drží při sobě a společně se chodí modlit bez toho, že by nějak moc "špekulovali" nad tím, kolik že andělů se vleze na špičku jehly! Čtenáři mého dvouměsíčníku PRO DOMO SUA vědí, že jsem s posledním číslem loňského Českého zápasu ukončil s tímto týdeníkem s bohatou historií za stávajícího personálního složení a koncepce spolupráci a že se tak stalo po čtyřiačtyřiceti letech (poprvé se zde objevilo moje jméno v adventním čase roku 1960), když v sedmdesátých a zejména osmdesátých letech jsem zde - díky porozumění a odvaze redakce - publikoval pod různými šiframi a pod pseudonymy Antonín Vrána a Jan Hanák. Protože však chci být se svými čtenáři ve styku, obrátil jsem se na šéfredaktorku Nového čs. zápasu, někdejší žačku mé zvěčnělé ženy z duchovní péče o děti vlašimského Husova sboru, zda by mi na jeho stránkách neposkytla jednou za měsíc prostor, abych si mohl povídat se čtenáři bez toho, že by mi do textu bylo jakkoli zasahováno, a že si myslím - třeba na základě ohlasů na PRO DOMO SUA - že mám svým husitským čechoslovákům co povědět a o co se s nimi podělit v maličko jiné rovině a na půdorysu podstatně širším než ve specificky pojatém dvouměsíčníku. Sestra Helena mi vyšla vstříc a tak jsem tady …jako hlas zpod Pradědu, který se chce obracet ke svým pappenheimským, …jako řadový vojín veliké (třebaže na pohled malé) a poněkud rozhozené armády poutníčků, kteří se pokoušejí směřovat po cestách necestách k Věčnému městu Božího království v plnosti. ZPOD PRADĚDU HLAS (v žádném případě však hlas ze záhrobí) není a nebude (pokud se ujme) ani Nového čs. zápasu, ani Českého zápasu, není (a nehodlá být) osobní v tom smyslu, že by napadal ty nebo ony, protože nepatří do autorova tábora. Ostatně autor nestojí (ani není zabydlen) v žádném táboře, nestojí ve frontě na úřady a hodnosti, jen má jedinou touhu, aby směl, co mu Pán Bůh vyměří, prožít a dožít svůj časný život v obecenství Božího lidu, které vyrostlo z určitého duchovního podhoubí a přesto, že kráčí stále dopředu, nechce a v zájmu sebezáchovy se ani nemůže z toho podhoubí vytrhnout, odskočit z něho jedno zda na tu či onu stranu, a už vůbec nehodlá směřovat dozadu. A tak jsem přesvědčen, že pokus, který dnes poprvé svěřuji do rukou čtenářů, ani zdaleka nemusí být marný a že třeba i maličko může přispět k tomu, abychom se všichni - stejně ti jako by první či čelní, tak i ti, o nichž pár kilometrů od jejich domu a sboru nikdo nemá ani ponětí - nad sebou zamysleli a poprosili Pána Boha o novou šanci. Za všechny ohlasy (tzv. laické - světské především) na svůj pokus budu vděčen a nepochybuji, že mi poslouží při tvorbě dalších čísel jak ZPOD PRADĚDU HLASU, tak i více teoretického PRO DOMO SUA. REDAKTOR MODLI SE A PRACUJ - MINIPOSTILKA Zamyšlení nejen pro čas postní (Joel 2,12-13 a Jan 16,33) "Tyto věci mluvil jsem vám, abyste ve mně pokoj měli." Těsně předtím než bude zajat a odsouzen k smrti na kříži, vrací se Pán Ježíš stále více k tomu, co až dosud svým věrným říkal a ukazoval a připomíná jim, proč to všecko mluvil a činil. Abyste ve mně pokoj měli. Lidé si vzájemně všelijak ubližují a tu nás častokrát bude bolet srdce, duše. Proto Ježíš vyzývá: Doufejte, já jsem přemohl svět! A to je mnohým nepochopitelné. Kdysi jedna česká filosofka, s níž jsem na to téma pak vedl dlouhou diskusi, v jedné své knize napsala, že čím více bude lékařská věda potlačovat choroby a odstraňovat bolest, bude se stále umenšovat smysl křesťanského poselství o kříži. Napsala: "Zdá se tedy, že Červený kříž bude postupně zatlačovat kříž křesťanský". Což, jak víme, je veliký omyl. Pán Ježíš svým křížem zvítězil, jak to zaznívá z tzv. velkého kréda , "nad zlem světa i smrti", aby nám nabídl svou pomocnou (zachraňující) ruku, aby nás vytrhl z nebezpečí sebezbožnění. Naše lékařská věda, naše soudnictví, naše technická dokonalost jsou sice na značné výši, ale přesto vždycky zůstane v našem lidském časoprostoru menší či větší bolest - jednou tělesná, jindy duševní (anebo dokonce obojí najednou) - a na tu má lék jenom Ježíš. Červený kříž - a nejen on nikdy Ježíšův kříž nenahradí, vždycky bude jen jednou - zcela nepatrnou - částečkou kříže Kristova. Nejen v době svatopostní, ale v celém koloběhu života, si proto máme být vědomi jednoho, že totiž bez soužení a všeho, co k tomu náleží, se neobejdeme, že je to škola Božího presu, který nám pomáhá prohlédnout, nabýt daru svědectví o Božím milosrdenství. Nikoli v ostentativním plnění "postních" předpisů, ale v tom, co nám klade před oči prorok Joel a co známe třeba od Sörena Kierkegaarda, v onom existenciálním vykročení do neznáma nad propastí, spočívá postní (a nejen) rozhodnutí člověka - kristovce: Roztrhněte srdce vaše, tj. skončete radikálně se svým dosavadním laciným bydlením ve světě a navraťte se k Hospodinu, protože jenom u něho je pravé bydlení se vším, k čemu nám ukazuje izraelský prorok: Obraťte se k Bohu s postem a pláčem i s kvílením. Soužení a bolest máme tišit svědectvím o Pánu Ježíši ruku v ruce s tím, že neponecháme své bližní bez pomoci Evangelia, což není výpověď jenom slovní, ale také sociální a etická, protože důsledek onoho postního pláče a kvílení nemůže být jiný než že se stanu milosrdným Samaritánem, který si prožil své trýzně a bolesti a od Pána Ježíše ví, jak jich pomoci zbavovat ty, co jsou okolo. Svatopluk Čech kdysi napsal: "Svým bleskem, Pane, / spal třásně liché, lží a klamem tkané! / Buď tam, kde bídným vzchází hvězda spásy - / ó, vyslyš vlídně prosbu horoucí: / Buď tam, ó, Pane, / kde slza lidu ztýraného kane!" Tudíž i ten letošní skorý postní čas je tu od toho, abychom se stali nástroji stírání jakýchkoli člověčích slz a bolestí k radostnému otevírání nových dní radosti, jež plyne z víry v bolestiplný kříž Ježíše Krista. Amen. DVĚ JUBILEA Vzpomínka ryze osobní (Miloslav Kaňák) Seděl jsem před přijímací komisí Husovy československé bohoslovecké fakulty v Praze - Dejvicích. Psal se rok 1957. Byl tuším konec května a byl jsem od přemíry "studijních" povinností krásně do bronzova opálený. Ještě den předtím jsem střídavě - místo nějaké přípravy - máchal "Na Bajdě" v Kroměříži tenisovou raketou, plaval v bazéně, pokuřoval u piva, předváděl se před spolužačkami a při mariáši (který jsem se - totálně neschopný hloubkových matematických propočtů - nikdy pořádně nenaučil) vedl "zasvěcené" filosofické diskuse se spolužáky. Vážný muž s bradkou a holou hlavou, o němž jsem z fotografie na předsádce jedné jeho knížky věděl, že je to profesor církevních dějin a dvojnásobný doktor Miloslav Kaňák, autor řady historických studií, jež jsem krátce předtím se zaujetím pročetl, se na mne obrátil s otázkou, zda znám nějakou knihu od spisovatele Jindřicha Spáčila. Odpověděl jsem po pravdě a s určitou mladickou pýchou, že samozřejmě, že jsem nejen četl např. román o událostech z let 1848-9 Ať žije sněm!, ale navíc jsem byl autorovým žákem a dokonce se mohu těšit (ač student - jak bych dnes s odstupem pověděl - hrabalovsko-haškovské provenience) z jeho laskavé náklonnosti. Ledy byly prolomeny, byl jsem zařazen… Mým, od chvíle, kdy jsem se naučil číst, v duchu hýčkaným ambicím byla dána zelená. Nesmírně si do dnešních dní vážím mravenčí a současně sisyfovské vědecké práce prof. Miloslava Kaňáka. A stále více oceňuji, že mnohé z toho, s čím jsem v jeho díle v mladickém zápalu polemizoval, má hodnotu mimořádně trvanlivou, ba trvalou. Měl jsem a pořád s ním mám jednu společnou lásku - české národní obrození, katolický modernismus, masarykovské pojetí českých dějin a zauje- tí pro miličovské křesťanství sub specie našeho času i pro futuro, u něho prezentovanou v teologicko-filosofickém globálním historickém kontextu, v mém případě spíše detailním záběrem do literárněvědných souvislostí. Nebyl jsem nikdy vzorný žáček či student premiant, ale setkání s osobnostmi jako byl Jindřich Spáčil či Miloslav Kaňák mě poznamenalo trvale i s nejrůznějšími, ne vždy, obyčejně lidsky viděno, nejpopulárnějšími následky. A to je skutečnost, za niž jako veliký dlužník dnes a denně Pánu Bohu děkuji a jež mě hřeje u srdce. (Na obr. prof. M. Kaňák a prefektka bohoslovecké koleje Květa Švancarová (Havlíčková) blahopřejí patriarchovi F. Kovářovi k sedmdesátinám - foto Z. Novák, 1958) Jak ho vidím s odstupem let (František M. Hník) Byl prvním děkanem samostatné Husovy čs. bohoslovecké fakulty (1950-2). Já jsem ho však poznal až jako olomouckého biskupa, když se mnou vedl rozhovor při své návštěvě Miličova sboru v Kroměříži na jaře 1957 o mém předpokládaném studiu bohosloví. Snažil jsem se ho (doktora teologie a filosofie) přesvědčit, že bych rád studoval současně na fakultě teologické i filosofické se zaměřením na církevní dějiny a srovnávací slavistiku. Maličko trpělivě a maličko popuzeně mi vysvětloval, že politická situace je taková, že tyto obory nelze studovat společně a že by se mi mohlo stát, že bych nemusel studovat ani jeden. Trochu jsem se vzpouzel, váhal, ale nakonec se rozhodl. A dodnes - přes všecko, čím mi bylo dáno projít - nelituji. Teologická fakulta tak, jak tehda byla profilována, mi dala komplexní intelektuální a duchovní rozhled, jakého by se mi v té době (a když to tak sleduji, mám obavu, že ani dnes) nikde jinde nebylo dostalo. F. M. Hník byl osobností svým rozhledem vpravdě renesanční. Osobně však, jak to po letech stále zřetelněji vidím, vpravdě tragickou. Nesnáším ideologické stupidity a nebudu proto pitvat po vzoru sebejistých investigativních žurnalistů hrdě se nazývajících politology a ještě sebejistějších rádobypolitiků s krátkou pamětí, kteří sypou - často s máslem na hlavě z rukávu suverénní soudy, ani na tomto místě, ani kdekoli a kdykoli jinde a jindy Hníka z období Pohnutek dobročinnosti v křesťanství a Za lepší církví a z času "holubiček", jimiž jsme jako bohoslovci upřímně pohrdali. Soudit, nakolik si svůj tragický osud způsobil sám a nakolik se na něm podepsal čas (a lidé onoho času) prezentovaný stalinsko-gottwaldovskou zhovadilostí, jejíž dopady ve své intelektuální křehkosti neunesl, není na pořadu dne, alespoň pro mne, protože vím z vlastní zkušenosti, co to všecko drcení mezi mlýnskými kameny obnáší. A ne všichni jsou proti takovému drcení stejně imunní. A proto opakuji v duchu slov ničím nezdeformované Farského liturgie: "Přednímu z učitelů církve a jejímu biskupovi Františku M. Hníkovi naše vděčná buď paměť". POSBÍRÁNO V ČASE A CESTOU NECESTOU Každá legrácka je použitelná. Co má paměť sahá, nepamatuji si, že by se někdy sloužily v našich římskokatolických kostelech extra valentýnské mše. Jenže teď se to valentýnování (podle aktuálního hesla USA - náš vzor; k porovnání doporučuji "státotvorné" úvahy aktuára Roubínka, jak je popsal Alois Jirásek ve své Filosofské historii z časů habsbursko-lotrinské monarchie 19. století a ústřední motto sjezdů KSČ 1948-1989 Se Sovětským Svazem na věčné časy a nikdy jinak), nemající ovšem nic společného s křesťanskou zvěstí, nosí a na tržnicích kvetou kšefty ne nepodobné někdejším emdéžetovým a tak je toho třeba využít. Tudíž mě nijak nepřekvapilo, že můj "oblíbený" a "nezávislý" deník Lidové noviny neopomněl čtenářům 15. února zvěstovat, že vyšehradský kanovník a mluvčí římskokato- lické biskupské konference Daniel Herman odsloužil na tržně žádané téma ve vyšehradském petropavlovském chrámu bohoslužbu ku cti sv. Valentýna. Už se těším, že naši "husitští" kryptokatolíci nezůstanou pozadu a připojí se. *** O svatých ještě jednou. Kdo neviděl na vlastní oči, asi neuvěří. Zabloudili jsme předloni o dovolené (ještě s mou ženou) do místa, které sehrálo mimořádně významnou roli v zarání našich duchovních i politických dějin - dnes je součástí Velké Prahy - kde stojí i náš výstavný Husův sbor, zbudovaný v konstruktivistickém slohu za první republiky. Zastavili jsme se u farní vývěsky. Sice jsme se nedočetli nic moc o životě a aktuálních událostech tamní obce, zato jsme si přečetli, což se dost tlouklo s nápisem ve zdi, o posvěcení tohoto sboru slovem Božím před iks lety, že se nacházíme u kostela Jana Husa a z vývěsky nám zaznělo vstříc - SVATÝ GORAZDE, ORODUJ ZA NÁS! Že bychom byli postoupili tento sbor pravoslavné církvi? Nic o tom zatím nevím. Třeba to vědí na diecézi v Bubenči anebo rovnou na ústřední radě!? *** Sdělení víc než vážné jsem zaregistroval v lednovém čísle Trendu, teoretického časopisu sociálně demokratické orientace pro politiku, vědu, kulturu a společnost, vydávaného Společností Willyho Brandta a Bruna Kreiského v Praze. Autorem je doc. dr. Karel Floss, předseda odborné komise ČSSD pro církve a náboženské společnosti. Článek se jmenuje Hegemon na levici a ono sdělení zní: "Nelevicové strany si nemusejí lámat hlavu nad tím, že stále více lidí se dává slyšet, že dříve (tzn. za reálného socialismu) bylo lépe. ODS i KDU-ČSL může takové hlasy bagatelizovat, zesměšňovat, byť právě ta poslední dokázala spolupracovat i se značně pokleslou podobou socialismu. Již jinde jsem se zeptal M. Kalouska, v čem mu (jako křesťanskému politikovi!) případná spolupráce s ODS pomůže realizovat sociální encykliky. Je ostatně smutné, že tyto encykliky připomínají české veřejnosti komunisté." A Floss pak dodává s odvoláním na uvažování nositele Nobelovy ceny za ekonomiku A. Sena, že "ekonomie nemá poslední slovo, není vědou věd a poslední moudrostí - poslední slovo musí mít etika…" *** Ústřední rada CČSH a nápady pánů senátorů Štětiny a Mejstříka. Velice jsem užasl, když jsem zjistil (NČsZ 8/05, str. 1), kolik že času věnovala na svém zasedání ÚR poněkud slaboduchému návrhu zákona o zákazu komunistických symbolů. Nebudu kolem toho nijak tancovat, řeknu to velice stručně: Jde o téma, které nejenže je i politicky poněkud od věci, ale navíc na jednání grémia, jakým je nejvyšší orgán církve, vůbec nemá co dělat. Jako povinnou četbu doporučuji v tomto směru našim ústředním radním, především pak biskupům, nedávno pod názvem K plnosti vyšlou publikaci, což jsou rozhovory Jana Mazance "s dobrým bratrem a biskupem skryté církve" Stanislavem Krátkým (Cesta, Brno 2004), a to hned první kapitolu (str. 11-15), protože doufám, že nejen mne, ale ani jeho snad nikdo nebude podezírat z kolaborace s tzv. "reálným socialismem". *** Americká starost o náboženskou svobodu v ČR. Tak jsem si přečetl v NČsZ 8/05, str.4-6, jak se americká vláda (tajné služby?) dívá na vztah mezi církvemi a státem v naší vlasti. Ta péče mě dojala bezmála k slzám. Ona mě vůbec americká péče o zbytek světa v jednom kuse dojímá. Jen jsem nepochopil, proč redakce tomu materiálu beze slova komentáře věnovala tolik prostoru. *** Svobodní zednáři v NČsZ. Hned dvě strany (4 a 5) jsou věnovány v NČsZ 9/05 svobodnému zednářství. Jen tak, "zmostadoprosta", jak říkají Poláci. Protože v souvislosti s osobností Antonína Hartla cosi o této problematice vím, uniká mi, co se textem Něco málo o vztahu zednářství ke křesťanské víře chtělo povědět. Celý článek je klasicky "novinářsky" povrchní materiál, který spíše než vysvětlení vnese do řad čtenářů spoustu otazníků. Přednášel jsem loni na jaře v Kojetíně duchovenstvu Olomouckého a Šumperského vikariátu na toto téma, myslím, že velmi zevrubně, a také následující diskuse byla velice plodná, takže jsem se přesvědčil, že téma je nosné, ovšem pouze za předpokladu, že nebude snůškou často faktograficky nepřesných banalit. *** Otázka nikoli od věci. Existuje instituce, která by se zabývala se vší seriózností obsahem, nákladem, hospodařením a grafickou úpravou oficiálního týdeníku církve, tedy Českého zápasu? BÁSEŇ MĚSÍCE Vdechnutí Roman Szpuk Na počátku kamene byl člověk. A v jeho středu - studna mlčení. Jím pod tvar a pod věk prolamoval se Sochař k vidění slepeckým dlátem. Jak věčnost by počítaly, dopadaly do studny mlčení úlomky s duněním. A puls se započal. A nabíhaly svaly, až ustoupil prostor, zemským plamenem kdysi zušlechtěný. Tak ožilo srdce rytmem z dáli a s ním i člověk na konci kamene… (Se souhlasem autora přetištěno z rukopisné sbírky NOC ZÁVĚŤ) Antonín Vrána: Z DIÁŘE PÁNĚ KRITIKOVA Knížka sepsaná v módním stylu Milena Tomešová: Býti farářkou, fotografie Radka Dubanská, grafická úprava Petr Suchánek, Nakladatelství JUKO, Náchod 2003 Věřím příteli a bratru Štěpánu Kláskovi, královéhradeckému biskupovi, jehož si v mnoha směrech vážím, že to myslel opravdově, když psal na předsádku této knížky, že text, který obsahuje, "může pomoci všem, kteří si v souvislosti s duchovenskou službou žen kladou různé otázky, v hledání i nacházení odpovědí na mnohé z nich…", protože bratr Štěpán je člověk zapálený pro věc, zároveň moudrý i přímočarý. Na první pohled totiž působí knížka opravdu sympaticky - nápadem, grafikou, formátem… A přece k ní mám něco výhrad. Ta první je obsažena už v titulku této recenze - dělat knížky rozhovorů je dnes dost módní, tak trochu snobská, záležitost. Rozhovor patří v prvé řadě do sdělovacích prostředků - psaných, mluvených, doprovázených obrazem. Teprve poté, naplní-li tuto svou bezprostředně aktuální podmínku a vyvolá trvalejší ohlas, je dobré uvažovat o sevření do samostatné knížky. Nicméně jsou knížky tohoto typu (Halík, Kohák za některé další), které v křesťanském nazírání představují výjimku. Rád bych to napsal i o knížce Mileny Tomešové, jenže mi v tom cosi brání. Tak za prvé: když už použiji na titul poněkud nešťastně archaický infinitiv "býti", pak musím chtě nechtě tento trend držet i v textu. Zcela určitě knížku s oním "býti" v titulu nezlidovím tím, že se to tam bude hemžit frázemi typu "punčocháče jsem měla vypůjčený…", "to byl hodnej člověk…", "dělala jsem gympl v Semilech…", "oni totiž žijou…" etc. Ostatně: na kazatelně snad také vydáváme počet ze slov kultivovanou češtinou! A za druhé, což je podstatnější, fakt, že ten, kdo si knížku přečte, nabude z řady rozhovorů dojem, že sice mluví se zbožnými ženami, ale fenomén ženského kněžství v kontextu právě československé církve husitské mu to moc neozřejmí, protože vůbec genius loci CČSH v orchestru celé české christianitas zde ve většině případů jaksi chybí. A úplně nakonec, což mi vadí nejvíce: ten veliký rozpor mezi lajdáckým jazykem a místy v některých těch rozhovorech až křečovitými posvátnými vznešenostmi, jež se řinou a řinou a jenom tak prohlubují poněkud lacinou výpovědní hodnotu bezpochyby upřímně myšlených slov k tématu tak složitému a delikátnímu, jako je poměr víry a nevěry v lidech kolem nás uprostřed české societas našich dní. Bezesporu je v knížce řada silných míst, jenže jejich dopad na čtenáře zejména mimo poněkud uzavřený okruh CČSH - je takto jaksi zastřen. Škoda. i v tom, co se skrývá mezi nimi, dočte se mnohého bez velkých - a zpravidla subjektivních či zkreslených - komentářů. Opravdu, klobouk dolů a díky… V příštích číslech budu psát např. o básnických sbírkách Miroslava Matouše a Romana Szpuka, memoárové knížce atletky - seniorky Marie Hanákové etc. EDICE MILIČOVA OBEC (INFORMACE A NABÍDKY) EDIČNÍ PLÁN 2005: Svazek 4 - Antonín Hartl: Stati, epigramy, překlady (Výbor z díla vynikajících literárního historika a předního představitele laické inteligence naší církve II; vychází ke 120. výročí narození); Svazek 5 - Květa Havlíčková: Slova pro tento svět (publikace navazuje na výbor z duchovních promluv zvěčnělé autorky Slovo o Slovu a vedle kazatelské pozůstalosti přináší i žeň z její tvorby básnické a publicistické); Svazek 6 - Ladislav Muška: Přestupní stanice jménem štěstí (novela předsedy Severočeského klubu spisovatelů a člena naší církve o tom, co Ernest Hemingway charakterizoval slovy, že "člověka lze zničit, nikoli však porazit"). Přihlášky k odběru je možno zasílat už nyní na adresu uvedenou v tiráži této přílohy. Z předchozích titulů je možno objednat ještě menší množství 2. svazku (Antonín Hartl: …připravit půdu) a 3. svazku (Květa Havlíčková: Slovo o Slovu). Jedinečná publikace Milan Salajka: Proces ustavování a duchovní správy náboženských obcí Církve československé husitské 1920-2000. Komentovaný přehledný manuál, Blahoslav, Praha 2003 Takové dílo se zpravidla tvoří týmově. Proto klobouk dolů před touto prací předního teologa naší církve. Něco takového nám doposud velmi chybělo. Plně souhlasím s tím, co autor v úvodu k publikaci označil jako "vnější pohled do vývoje CČS(H)" a jsem spolu s ním přesvědčen, "že to bude… prospěšné pro utváření objektivnějšího pohledu na tuto církev, na její cesty v minulosti, na její současnost, i pro úvahy a plány směrem k její budoucnosti" (str. 7). Bohužel ohlasy na knížku, za níž jsou vidět hodiny a hodiny, dny, týdny, roky nimravé práce v archivních fondech, jsem zatím v církevním tisku nikde nezaznamenal. Zda se jí zabýval některý vikariát na konferenci duchovních anebo v rámci vikariátního shromáždění (konají se vůbec tato shromáždění?), to mi také k sluchu neproniklo. Samozřejmě jsou v knize některé nepřesnosti, které by právě v rámci vikariátů a jednotlivých náboženských obcí mohly být v dalším vydání na základě údajů ve farních či diecézních kronikách a archivech opraveny, doplněny. Co bych autorovi vytkl, je fakt, že se mu nepodařilo rozlišit různé formy odnětí státního souhlasu, důvody rozvázání pracovního poměru duchovních, zvýraznit rozdíl mezi vězněním duchovních jako důsledku ideologického násilí anebo z důvodu hospodářské či mravní kriminality. Jaký je např. rozdíl mezi konstatováním, že duchovní "odchází po sporech s církevní a státní správou", byl "suspendován", byl mu "odňat státní souhlas"? Čeho si naopak velice cením, je skutečnost, že v návaznosti na Schematismus Františka Pokorného ze třicátých let min. století uvádí u obcí vzniklých po roce 1945 i jejich laické spoluzakladatele (s radostí jsem tak zaznamenal u Nového Jičína jméno svého dnes již zesnulého bratra Zdeňka). Bohužel zůstává v tomto směru vakuum mezi rokem vydání Schematismu a rokem 1945, což je období celého jednoho - poměrně v dějinách církve rušného - desetiletí. Shrnu-li tedy, musím konstatovat: Kdo umí číst nejen podle řádků, ale PRO DOMO SUA je časopis, který právě ukončil čtvrtý ročník a vychází 6x do roka (loni z objektivních příčin pouze jedenkrát s polovičním rozsahem) na čtyřech stranách formátu A5. Jeho vydávání si vynutila situace, která v církvi nastala poté, kdy v souvislosti s jednou podivnou kauzou projednávanou před volebním sněmem v Ústředním kárném výboru církve došlo k patové situaci a kdy Český zápas nebyl schopen ani ochoten včas reagovat na některé znepokojivé signály především z řad duchovenstva. Začínal se sto výtisky, později se posunul na 250, a poslední číslo 1-6/04, třebaže má v tiráži napsáno, že ho vyšlo v nákladu 250 výtisků, dostouplo ve skutečnosti na neuvěřitelných 365 (čirou náhodou tedy tolik jako má rok dní) kusů. Po jeho vyjití počátkem února jsem přijal řadu krásných psaní i telefonátů. Obzvláště mě potěšila jedna sestra farářka, jejíž opravdovosti ve službě si velice vážím, která si vyžádala další exempláře, aby je mohla rozdat členům své rady starších. Jelikož náklad v současné době pomalu ale jistě překračuje možnosti kopírky, budu asi nucen zadávat jeho výrobu tiskárně, což si vyžádá nejen pořízení přesného kmene odběratelů, ale i větší finanční náklady. Na dosavadním systému dobrovolných plateb se přitom nic nebude měnit. Také proto, že mám důvěru ve své, jak jsem je už v úvodníku nazval, pappenheimské - roduvěrné čechoslováky, kteří vyznávají staré heslo ECCLESIA REFORMATA ET SEMPER REFORMANDA (církev reformovaná a stále se reformující) a ještě starší ORA ET LABORA (modli se a pracuj). Takže se budu těšit na závazné přihlášky, aby ten kmen odběratelů skutečně mohl vzniknout a aby podle něj byla v tiskárně vytvořena funkční expediční síť. Děkuji předem. EJH ZPOD PRADĚDU HLAS. Měsíčník zcela nezávislý, autorský a autorizovaný, nečinící si nárok na neomylnost. Vychází sice jedenkrát měsíčně, nikoli však zcela pravidelně, jako příloha Nového čs. zápasu. Vlastními nápady zaplňuje a za redakci odpovídá Mgr. Emil J. Havlíček alias Antonín Vrána. Adresa redakce: Hostice 140, 789 63 Ruda nad Moravou, telefon 583 236 239 a 606 940 509. NZ 11/05 Slovo k volbě plzeňského biskupa Hodnocení kandidáta na funkci plzeňského biskupa Mgr. Michaela Moce Vzhledem k závažné situaci na ústředí CČSH plním tímto hodnocením povinnost člena Církevního zastupitelstva, nedoporučit jeho kandidaturu. 1. Nejsem volitelem na diecézním shromáždění, nemohu tudíž vyúčtovat to, že mne soustavně uráží při podávání večeře Páně textem: "Co platno člověku, kdyby celý svět získal a ztratil duši." 2. Jako kněz porušuje Farského ideály prostoty: nemá standardní štolu a v civilu nosí kolárek. 3. I když jsem kdysi na CZ byl "jeden z bratří", který byl proti použití lustračního zákona v církvi, protože je v rozporu s mezinárodním právem, nelze prominout jeho lhaní o tom, že nebyl tajným spolupracovníkem StB, protože na jméno "Kalich" mohl přijít jen sám. 4. Jako člen DR Plzeň 1995 jsem vypracoval podání CČSH k Mezinárodnímu soudnímu dvoru do Haagu ve věci revanšismu v SRN. Br. Moc ohlásil "podání ano, peníze ne"! Výsledek byl ten, že Němci odmítli v rámci SRC zálohovat soudní spor proti sobě. 5. V roce 1996 se postaral o to, abych byl odvolán z referátu misie, protože jsem kritizoval projev prezidenta republiky, ve kterém tvrdil, že oběti jsou samy vinny a že tisk nemá pomlouvat státní správu a civilní soudy, že rozhodují na základě trestných činů korupce a podvodu. 6. Proti tisku br. Moc útočí osobně. Text kritiky ČZ nebyl redaktorce sdělen ani po urgencích, jako člen ÚR se br. Moc zasloužil o odvolání redaktorky RNDr. Heleny Noemi Bastlové postupem, který porušuje základní právní princip - princip neviny. Na obhajobu postupu v ÚÚR svolal mimořádnou synodu v lednu 2004, kde bylo zpochybňováno usnesení CZ, a to za podmínek, že účastníci text neznali. Navíc požadavkem zpovědního tajemství je znemožněn důkaz trestných činů pomluv, když policejní vyšetřování vinu oběma postiženým neprokázala. Takovýto postup by v civilu neprošel, v akciové společnosti by šlo o nerespektování usnesení dozorčí rady a za to je "zlatý padák", odstupné za doživotní distanc z ranku manažerů. Br. Moc morálně zodpovídá za ekonomický útok na nezávislost tisku, když požaduje náhradu za neprodané výtisky, i když časo- 7 Z NÁBOŽENSKÝCH OBCÍ pis byl výdělečný. Jednalo se o tom na dvou zasedáních ÚR. V současné době zaútočil na redaktora ČZ Jana Pacovského pro jeho zprávu o situaci v Karlových Varech, kde bude Církevní revizní finanční výbor provádět na žádost CZ revizi! 7. Br. Moc v době svého ředitelování na ÚÚR dal za církevní peníze opravit byt ve Wuchterlově 3, ale trvale tam byla hlášena jeho dcera, což bylo zneužití pravomoci. 8. Jako člen DR Plzeň a částečný diecézní tajemník je morálně zodpovědný za škodu církvi v případě Dudových ve výši 1,5 milionu Kč. Tato ztráta se promítla až v celkové ztrátě ÚR ve výši 7 milionů Kč, vyúčtované za rok 2003. 9. Jako člen ÚR morálně odpovídá za neprávem vyplacených mezd za 1,5 milionu Kč, kolik z toho bylo vyplaceno v plzeňské diecézi, kde by měl právně zodpovídat, nevím. 10. Jako člen ÚR mlčel k tomu, že se formou nadúvazků spotřebovaly prostředky na údržbu domů, ačkoliv na to upozornil br. ing. Líška v ÚR i na CZ. 11. Morálně zodpovídá za ekonomickou situaci církve, která v roce 2004 vyčerpala všechny finanční rezervy, je na pokraji bankrotu, hrozí odpojení od energetických či informačních sítí, případně vyhlášení konkurzu a navíc účetnictví ÚÚR vede soukromá firma. 12. Spoluzodpovídá za nečinnost sněmov- ních výborů a odložení sněmu z r. 2005 na 2007. 13. Činnost bratra Moce v Karlových Varech je předmětem šetření CRFV, kde se mj. prověřuje, zda nedošlo ke střetu zájmů, porušení správního práva. 14. To, že je rozvedený a ne znovu ženatý nevyhovuje církevní koncepci naší církve osobního příkladu a lásky. Tvrdím, že tato koncepce je chybná a důkazy neuvádím, odbočil bych od tématu. Proto nedoporučuji Mgr. Michaela Moce na funkci biskupa, je třeba na jeho místo jinou osobu. On by byl zárukou: finančního bankrotu, ideového vyprázdnění církve - řády nezdůvodňují členství v naší církvi po ideové stránce a chybí i ovoce víry - sociálně etická orientace. Bez toho nemohou naši duchovní v osobní agitaci přesvědčit neplatiče k placení, čímž by se překryla roční ztráta ÚR ve výši 3 miliony Kč. O získávání z řad sympatizantů ani nemluvím. Vzhledem k tomu, že plzeňský biskup je automaticky členem ústřední rady, kde se některé závažné věci rozhodují prezidiálně, kopie tohoto hodnocení dávám k dispozici nejen NO Klatovy a v kopii přímo DR Plzeň, ale i redakci Nového československého zápasu, protože tato tiskovina pro vnitřní potřebu církve dodržuje preambuli Ústavy CČSH, kterou ČZ opustil a možná i na zásah z Teologického poradního sboru plzeňské diecéze. (Hnutí, které nežije ideály z doby svého vzniku, ztratilo své historické oprávnění.) Ing. Vladimír Čmerda, člen Církevního zastupitelstva a rady starších NO Klatovy Zajímavosti ze zahraniční ekumeny * Řecký biskup Theoklitos podal demisi Řecká pravoslavná církev v úterý 1. března přijala demisi biskupa Theoklitose. Odstoupení je pokračováním nebývalého skandálu, který již několik týdnů otřásá církví a dotýká se až samotného arcibiskupa athénského a celého Řecka Christodulose. Nejvyšší orgán řecké pravoslavné církve Svatý synod zbavil již počátkem února na šest měsíců úřadu dalšího Christodulosova přítele, biskupa Panteleimona. Ten se měl v úterý před Svatým synodem zodpovídat z osobního obohacování, omluvil se však, že je nemocen. Svatý synod také rozhodl o odvolání dalšího představeného kláštera obviněného z nemorálního chování, a to na základě audiovizuálních záznamů pořízených bez jeho vědomí. * Evropská unie má apoštolského nuncia Dosavadní apoštolský nuncius ve Venezuele arcibiskup André Dupuy (65) byl ve čtvrtek 24. února jmenován papežským velvyslancem při Evropské unii (EU). Státní sekretář Svatého stolce Angelo Sodano zdůraznil při svém setkání s předsedou Evropského parlamentu Josepem Borrellem Fontellesem, že integrací Evropy získává funkce papežského velvyslance při EU stále více na své důležitosti. André Dupuy pochází z francouzského Soustons. Ve Venezuele působil od roku 2000. V pozici apoštolského nuncia při EU vystřídá arcibiskupa Faustina Sainz Muňoze, který byl v prosinci loňského roku jmenován nunciem ve Velké Británii. Podle ČTK 8 Kalendarium-březen 14. 3. 1985 - Zemřel v Praze František Patočka (* 22. 10. 1904 v Turnově) český lékař, mikrobiolog a sérolog, který působil i jako expert Světové zdravotnické organizace v Indii a Zairu. Jako první ve střední Evropě zachycoval během epidemií kmeny chřipkových virů. Po 2. světové válce studoval dětskou obrnu, Kloboukovu obrnu vepřů, brucelózu a prokázal některé dosud u nás neznámé infekční choroby (listerióza a Q horečka). 15. 3. 1925 - Narodila se v Praze Jaroslava Adamová - herečka. 15. 3. 1950 - Zemřel v Praze Jan Konůpek (* 10. 10. 1883 v Mladé Boleslavi) malíř, grafik a rytec, známý ilustrátor nakladatele Štorcha-Mariena. 15. 3. 1960 - Zemřel v Praze Eduard Čech (* 29. 6. 1893 ve Stračově) - světově proslulý matematik. 16. 3. 1950 - Výnos ministerstva vnitra o úpravě církevních a náboženských shromáždění dovoloval konat shromáždění pod širým nebem (poutě) pouze se souhlasem národního výboru. Ministerstvo zahraničí předalo nótu Vatikánu s žádostí, aby chargé d'affaires pražské nunciatury O. de Liva opustil území Československa. Tím došlo de facto k přerušení diplomatických styků s Vatikánem. 17. 3. 1420 - Papežský legát za přítomnosti krále Zikmunda vyhlásil ve Vratislavi proti Čechům I. křížovou výpravu. Šlo o první křížovou výpravu proti křesťanům od 13. století (tehdy v jižní Francii proti valdenským a katarům). K tažení proti Praze povolal Zikmund všechny své stoupence v České koruně. Nedlouho předtím (4. března) dal ve Vratislavi popravit 23 odbojných měšťanů a nechal mučit a upálit pražského měšťana Jana Krásu za jeho sympatie k husitům (14. března). 17. 3. 1620 - V kobkách olomoucké radnice na následky mučení zemřel holešovský římskokatolický děkan Jan Sarkander (*20. 12. 1576 ve Skočově na Těšínsku). Byl podezírán z dohody s "lisovčíky", jak se tehdy označovali žoldnéři, kteří z Polska vpadli na Moravu a způsobili zde mnoho škod. Jan Sarkander byl obviněn z toho, že jim otevřel 5. února t. r. brány města Holešova. Ten však svou vinu popíral. Pobělohorská katolická Morava získala svého mučedníka: papež Pius IX. jej roku 1859 zařadil mezi blahoslavené a papež Jan Pavel II. jej osobně v Olomouci v květnu 1995 za značného odporu reformovaných křesťanů svatořečil. 17. 3. 1945 - Londýnská československá Z CÍRKVE politická reprezentace v čele s E. Benešem přijela na jednání do Moskvy. 17. 3. 1875 - Zemřel v Gries u Bolzana v Itálii Ferdinand Laub (* 19. 1. 1832 v Praze) - jeden z nejslavnějších českých houslistů 19. století. 19. 3. 1775 - U rtyňského rychtáře Antonína Nývlta se sešlo tzv. selské guberno (spolek vesnických rychtářů na náchodském panství), které se usneslo příští den vytáhnout v čele svých obcí na náchodský zámek a žádat zde úlevu robotních povinností. 20. března vytáhli poddaní do Náchoda, kde si u vrchnostenského správce vynutili snížení roboty na 1 až 6 dní ročně. Postupně povstali poddaní na Bydžovsku, Boleslavsku, Kouřimsku, Pardubicku, Hradecku, Čáslavsku a Chrudimsku. Houfy poddaných táhly z panství na panství a vybíjely si svou nenávist proti vrchnostem a panským úředníkům. 19. 3. 1920 - Vydán byl branný zákon, který stanovil vojenskou povinnost pro muže od 20 do 50 let a délku prezenční služby na 18 měsíců. Mírový stav vojska byl určen zvláštním zákonem na 150 tisíc mužů. (red) PRAHA 8 - KARLÍN. Literárně dramatický klub Dialog na cestě - Tvůrčí dílna porozumění Bibli zve na pravidelné setkání, které se koná 16. března od 17 h. Na programu: * Tvůrčí psaní - Téma, které členové klubu zpracují nejen na základě svých zkušeností, ale i s dobře promyšleným použitím odborné literatury, je: Mezigenerační dialog - jeho pozitiva a úskalí. Jsme osvobodivým kvasem evangelia? Máme zapotřebí občasného přetlumočení evangelia podle různých společenskopolitických situací, abychom si tak zachovali ve změněných podmínkách svou pravou totožnost? Příklady z literatury české i světové, články k tématu. Jak se nám líbí webové stránky Sedmikrásy? Pohovoříme si o různých webových stránkách, které nás zaujaly. Přineseme ukázky. Výběr fotografií pro náš web. * Autorské čtení - Klubové předčítání z nových literárních prací. * Divadelní dílna - Zákonitosti a úskalí improvizace. (on) NZ 11/05 Pozvání na teologickou konferenci Zveme sestry duchovní i laičky na sesterskou teologickou konferenci, která navazuje na sesterské konference před 20 lety. * Místo a čas konání: v diecézním středisku Betlém v Janských Lázních ve dnech od 13. (začátek po večeři v 18 h) do 15. června (konec po obědě). * Téma konference: Obnova církve (zamyšlení nad materiálem br. patriarchy a našimi připomínkami). Písemné přihlášky pošlete do 15. dubna 2005 na adresu farního úřadu v Hronově, Padolí 240. Zálohu 500 Kč pošlete na účet 1181521319/0800, variabilní symbol = datum vašeho narození. Za organizátorky: Mgr. Olga Líbalová, farářka v Hronově Mgr. Alena Naimanová, farářka v Rychnově n. Kn. Těšíme se, že s Naďou Brázdilovou oslavíme i její osmdesátiny! Případné prodloužené pobyty ve středisku projednejte s diecézní radou v Hradci Králové (mail: [email protected]). PRAHA 1 - MALÁ STRANA. Swingové bohoslužby se konají 13. března v kostelíku Jana Křtitele Na prádle od 17 h. (jk) Pozvání na ústřední radu Veřejné zasedání ústřední rady se koná v sobotu 12. března od 9 h v zasedací místnosti v budově úřadu ústřední rady. Doufáme, že se dostaví v hojném počtu ti, kterým leží na srdci osud naší církve. (red) Omluva Omluváme se našim čtenářům za to, že asi neděláme pořádně korektury. Jinak by se nám nemohlo stát, že jsme ve zprávě z mimořádného zasedání ústřední rady napsali, že Stanislav Kubín je místopředsedou ústřední rady, zatímco byl nedávno zvolen finančním zpravodajem. V minulém čísle jsme zase na str. 7 v článku o prvním prezidentovi napsali chybně datum úmrtí. Správně mělo být to, co bylo v kalendariu na str. 8. Budeme se snažit, aby se to neopakovalo. (red) NOVÝ ČESKOSLOVENSKÝ ZÁPAS - týdeník členů Církve československé husitské Vydávají členové Církve čs. husitské, adresa redakce: Vratislavova 8, 120 00 Praha 2 Šéfredaktorka: Dr. Helena Noemi Bastlová, grafik: Jan Rohlíček http://www.cirkev-online.cz redaktoři: Hana Rohlíčková a Mgr. Pavel Mašek, tel.: 242441598, e-mail: [email protected] Tisk a distribuce vlastní pro vnitřní potřebu členů Církve československé husitské
Podobné dokumenty
březen 2011
Kdo je radní
a zastupitel?
Ve zprávách o magistrátu se často objevují
výrazy zastupitel nebo uvolněný či neuvolněný
radní. Řada lidí ale neví, co přesně znamenají.
Zastupitelstvo obce tvoří jeho ...
EPP-ED po rozšíření EU - Centrum pro studium demokracie a
i mandátů a pokračuje v placení účtu za vládní ekonomické reformy, které jsou na francouzské poměry dosti
radikální. Kandidátku UMP oživil dosavadní poslanec
za finské konzervativce a vítěz rallye ...
Identifikace potenciálních lékových interakcí v klinické praxi
Rozdílná závažnost a dokumentace jednotlivých lékových interakcí
Lékové interakce jsou z hlediska účelného managementu informací určitou výzvou, neboť
jejich množství je obrovské. Špičkové, světov...
Homeopatie č. 29/2001
Od té doby, co Foubister před půl stoletím publikoval svou studii o Carcinosinu,
tento lék postupně nacházel místo ve výzbroji homeopatů, hlavně jako prostředek
sloužící k léčení genetických predis...
RSCM Brno 2010
Podíváme‐li se na počet zastoupených SSK v RSCM, je vidět,že velmi poklesl počet SSK ,které
pracují s mládeží a převažují kluby,zabývající se historickou střelbou,vojenskou atd.
Příčin,proč tomu...
AS 4-2008 - Novinky
svým autorským přístupem jsme se už tak
cítili, mohu-li mluvit i za ostatní, dostatečně
zkoumající, hledající, pokoušející (se), a tedy,
protože neznalí kontextu, jakoby v opozici
vůči tomu oficiál...