deník - Kroupa Roman

Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Indonésie 13. září – 8. říjen 2006
-1-
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
STŘEDA
13. 09. 2006
X dnů zpátky až -02. den
Pracovní šílenství do půl osmé do večera… Opět nestíhám se zabalit. Ostatně jako před
každou cestou. Další den odlétáme a ještě jdu dodělat nějakou práci a předat to, co jsem
nestihla ubožákům, co v práci zůstávají.
Po několikerém setkání, a to na Letné pod kaštany, na Václavce na Praze 5, v Smíchovském
radničním sklípku na Praze 5, v hospůdce Koutek v Lodecké Praha1 jsme doladily naši
sestavu . Roman, Bohouš, Valerie, Kamila a já. Mě hrozilo téměř celou dobu, že nepojedu,
neb v práci jsme se měli stěhovat a nějak se tam nakupila práce. Nakonec se to nějak vyřešilo
a já s radostí mohla oznámit, že jedu. Pořádně nic jsem i této zemi nevěděla. Jen snad to, že je
to Asie a že je tam krásná příroda. Takže takto nepoznamenaná s ničím nenastudovaným jsem
se rozhodla, že to nechám na ostatních a na improvizaci a že to bude určitě skvělé.
Na jednotlivých setkání jsme dolaďovali co s sebou, jaké očkování, jaké oblečení navíc a jaké
nebrat. Kdo vezme průvodce, kdo mapy, kdo nějaké léky navíc atd atd.
K mému velkému potěšení jsem na hygieně zjistila, že žádné očkování nepotřebuji, protože
veškeré co je potřebné mi ještě platí z cesty do Mexika. Tak jsem ráda a jen přemýšlím o
zakoupení antimalarik, které se mohou hodit na Lombok, kde je výskyt moskytů
pravděpodobný. Nakonec je ale berou Roman a Kamila. Berou ty, co jim zbyly z loňské cesty
do Venezuely. Rozhodujem se, že je budeme mít jen jako pojistku, protože na Lombok jedem
mimo období dešťů a tím je výskyt moskytů hodně minimalizován…
Co se týká zemětřesení, která byla během našeho plánování cesty asi 3, tak to mě opravdu
upřímně děsí. Ale pak to raději přestanu vnímat, protože už několikrát se to ve mně zlomilo, a
řekla jsem že nepojedu. Takže raději zacpat uši a zavřít oči před zprávami a plánovat cestu
dál. Ale co s tím Bohoušem, který neustále posílá zprávy o tom, jak se to kde klepe… No
doufám, ze to nebude číst máma..
Tak a teď ještě jeden oříšek a to oznámit to našim, s tím, že budou hlídat 3 týdny Ťulíka. Zašli
jsme do hospůdky a já jim to oznámila. Máma se zděsila a tak jsem jim začala ukazovat
v Lonely Planet obrázky, jak je to tam krásný a tak jsem ji uklidnila. Aspoň doufam… No i
když. Myslím že do mého příjezdu nebude v klidu zase ani jeden den. No ale já bych nebyla o
moc lepší..
Tááákže….Vyřídit vízum na Indonéské ambasádě, prý není nic moc. Sedí tam prý jakási paní
co děla trable. Tak jsme přepečlivě vyplnili žádost a Bohouš s Kamilou to tam najednou
odnesli. Prý problémy nedělala… Tak jsme asi měli celkem štěstí. Tuším že za dva dny jsme
je vyzvedávali.
Vyměnila jsem peníze – dolary (cca 600) v Camflex Group (měli nejlepší kurz), a ještě vemu
do zásoby nějaká eura. Pak pro případ nouze kreditu…
Pojištění jsem vyřídila po netu den před odletem a to u pojišťovny Ganerali. Šlo to jak po
másle a peníze jsem jim převedla na účet. Prý je důležitý datum, kdy posílám peníze a ne kdy
jim dojdou na účet. Platila jsem cca 800,- (pojistění cestovní s odpovědností za škody. Tuším
se jmenuje exkluziv
Letenky jsme nakonec koupily přes človíčka, který se jmenuje Olda Thér
(http://www.superletenky.com/). Našla jsem jeho stránky na netu a sehnal nám
bezkonkurenčně nejlevnější letenky. Shání letenky do těchto exotičtějších destinací a je podle
referencí spolehlivý. Letenky máme sice z Vídni, ale za cenu 20.500,- což byla super cena.
Vyzvedli jsme si je na pobočce v Praze a jsme s ním domluveni, že kdybychom na cestě měli
jakýkoliv problém, máme se na něj otočit a on nám pomůže. Poletíme z Vídně na Thai Wan
do Taipei a odtud na Jávu do Jakarty. Zpátky opět z Jakarty. Bohužel nás neupozornil na to,
že bychom mohli zpátky letět z jiného letiště než z Jakarty a to např. z Bali z Denpasaru, což
jsme se dověděli později a což by se nám móc hodilo. Tak pro příště…
-2-
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Ještě před dnem D jsem zašla na návštěvu ke kamarádovi, který byl v Indonésii tak před 3
lety, aby mi ukázal plán jejich cesty a místa, která je hezké navštívit. U jiných známých jsem
si zase půjčila Libely Planet, Indonésko anglickou konverzaci a slovník, Indonéskou mluvnici
a ručně vyrobený slovníček. Ten jsem si mimochodem stáhla i z netu. Docela se to hodilo.
Naučila jsem se pár frází a ještě přímo tam se nějaké doučila. Docela se to hodilo a to hlavně
na vesnicích, kde s Angličtinou bojovali.
Takže přípravy už se nachýlily a nákup posledních průjmových léků byl taky dokončen. Tak
už jen překlepat poslední dny v práci a hurá za dobrodružstvím.
ČTVRTEK 14. 09. 2006
-01. den
Ráno po sedmé jsem již nastoupena v práci a připravuji vše potřebné, abych okolo 13 hodiny
odešla a nakoupila poslední věci potřebné na cestu.
13 hodina odbyla a já odcházím… stal se snad zázrak?
Doma balím batoh, předávám Ťulíka do úschovny k našim a jdu si ještě na 2 hodinky
zdřímnout. Čeká nás dlouhá cesta a po těch náročných týdnech a dnech mi to docela bodne.
Je 23.08 a já s plnou polní nasedám do busu a mířím na Florenc na autobusák, kde máme
s ostatníma sraz. Jedeme z nástupiště č. 3 se společností Students agency, tedy žluťákem.
Jedeme do Brna a odtud do Vídně.Ještě v metru potkávám Romana, který bydlí na Proseku.
Přicházíme ještě před dobou srazu a vidíme, že už všichni jsou tam. Asi už mají cestovní
horečku.
Odjíždíme ve 23.50 a jedem na Brno. Cesta probíhá v pohodě. V Brně vystupujeme a nějakou
dobu čekáme na dalšího žluťáka, který nás má odvézt do Vídně. Přijíždí a my pospáváme,
kecáme a nebo koukáme na video. Pouštějí nám film Vikingové.
PÁTEK
15. 09. 2006
01. den
Autobus do Vídně, a to přímo a letiště přijíždí v 5.19 hodin ráno. Berem batohy a jdeme do
letištní haly, kde se povalujeme , pospáváme na lavičce, jíme zásoby z domova. V 7.30 hodin
si jdeme odbavit batohy. Vše proběhlo hladce. Teď už jen vyčkáváme na 9.30, kdy je
naplánován odlet se společností China Airlines. Pijeme kafe a pojídáme dobroty zakoupené
v letištní hale. Někdo se i poflakuje po obchůdkách. Jsme docela utahaní a těšíme se až
konečně usedneme do letadla.
Sláva… dočkali jsme se. Letadlo je moc pěkné. Představy, ze bude mrňavé (vzhledem
k velikosti Asiatů) se nepotvrdily. Každá sedačka má svou televizi s možností koukat na
cokoli co si vyberete z nabídky. Dá se poslouchat hudba, sledovat průběh letu.
Start proběhl hladce a na čas. Venku je nádherné počasí a úžasný výhled na horstvo pod námi.
Akorát přelétáme přes Rumunsko a je vidět úžasné horstvo a obláčky. I letušky nám
zpříjemňují let.Jsou velmi milé a ochotné. A navíc moc hezké, což se hlavně líbí klukům. Už
teď začíná exotika.
Pozn.: Časem objevujeme úžasnou věc, ovladače u sedaček obsahují i telefon! Voláme si
navzájem a blbneme jak malé děti.
Je 11.00 a pod námi je spousta vody. Je to Černé moře. Letíme přes Rumunsko a Turecko,
Irák…. Až do Dubaje. Venku je -60 stupňů a jsme ve výšce 11892m. Letíme rychlostí
946km/h. Tak to jen pro představu. Dostala jsem se totiž na údaje letu a tak mám vše pod
kontrolou ☺. Naše letadlo je Airbus A330 a ve znaku má lotosovou květinu. S lotosy se
budeme potkávat asi celý náš pobyt. Indonésané to mají jako symbol čistoty.
-3-
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Na moři pod námi opět nevidím žádné osamělé mořeplavce. Zvláštní… Jen obláčky
odrážející se na hladině. Krásně svítí slunce.
Do Abu Dhabi, kde budeme tankovat, nás čeká ještě vzdálenost 2947 km. Čas příletu tam je
16.37 (jejich času … je to +2 hod k našemu času). Čili ještě poletíme 3h22min. Z Abu Dhabi,
tím samým letadlem, poletíme do Taipei na Thay Wanu. Zde bychom měli být v 6.40 jejich
času …. Celkem tedy Vídeň –Taipei 15h 20 min letu. Zde, v 8:50 přesedneme do jiného
letadla a letíme směr Jakarta na Jávě. Tam budeme v 13:00 jejich času. Celkem tedy Taipei –
Jakarta 5h 10min letu.
Tak jo… začnu procházet ty nabízené filmy… Ať mi těch 15 hodin rychleji uteče… Tak co
třeba Da Vinciho kód. Četla jsem to atak mi snad nebude až tak dělat problém pochopit děj.
Je to v angličtině a moje znalosti zas nejsou tak ok aby jsem byla schopna koukat na anglicky
mluvené filmy. Raději bych titulky, ale tady se pouze nabízejí v čínštině. Mnoo a to teda
opravdu nééé. Rozsypaný čaj. Takže hurá na to…
12.59 oběd. Kuře na kari s těsovinama, salátek, ovoce, zákusek, kafčo, džus…. Nóóó, jsem
docela přecpaná.
Zrovínka přelétáme Irán. Úžasná krajina pod námi, táhnoucí se již od Turecka. Samý kopec
bez stromů. Jen mezi kopečky se sem tam objeví úzká cesta v pustině, vedoucí k nějaké
vesničce. Opravdu nevím, jestli by jsem se tam chtěla ocitnout… Ale kdo ví, možná by to
mohl být zajímavý zážitek. Kolmý pohled z okénka a před námi je Bagdád. Takto na dosah
asi málokdy budu. Ještě nám do Abu Dhabi zbývá 1185 km. Blížíme se….
Vystupujeme do zajímavé haly letiště.
Letadlo tankuje a tak musíme asi hodinu čekat. Prohlížíme si halu, koukáme po lidech a
lelkujeme. Podařilo se mi vyfotit část našeho letadla, ale hned pak mě chytli a řekli, že se zde
fotit nesmí. Tak jsem foťák schovala. Svůj úlovek jsem měla. Pozn.: Asi Janu podle vzhledu
hned zaškatulkovali mezi nebezpečné teroristy ☺
-4-
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
V 18.00 místního času (16.00 našeho času) vzlétáme. Pohled, před přistáním, na Abu Dhabi
z letadla mě hodně zaujal. Hlavně urbanistické uspořádání města pod námi.. Osady v poušti.
Tak přesné pravé úhly a nalinkované silnice jsem ještě neviděla. Ještě ke všemu v tom
kontrastu s barvou písku to na mě hodně zapůsobilo. Litovala jsem, ze jsem foťák nechala
v batůžku nad sebou a nevyfotila to. Domy v barvě pouště. Nádherný pohled. Vše ještě
podbarveno nízkým sluncem. Prostě super… Tak snad příště… Až tudy poletím ☺…
Milionářské vily ohraničené ploty v pravých úhlech… No jo, ale kdo by na takové placce
bydlel…
Táákže .. venku je 30 stupňů, a my už zase stoupáme do výšky a ukrajujeme další díly
z dlouhého úseku cesty do Taipei. Foťák už mám v pohotovosti, ale pohledy už nejsou tak
úchvatné jako před přistáním.
Vzdálenost do Taipei je 6592km, doba letu bude 8hodin. Dorazit bychom tam měli v 6h17min
jejich času. (Posun je tam +4hodiny oproti Abu Dhabi, kde je posun +2 hodiny oproti Praze).
Tak a už je tma. Z okénka už není nic vidět… Škoda, protože poletíme přes Indii, Nepál,
Čínu… no a mohli bychom zahlédnout Himaláje. Tak snad jindy…
SOBOTA
16. 09. 2006
02. den
Nakonec kvůli silnému větru a prachu ve vzduchu nad Nepálem, letíme přes Indii, Bangladéš
a dále do Číny a Thaiwanu.
-5-
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Je 5.41 a na východu svítá. Letíme nad obláčky, které vypadají jak čerstvá šlehačka, nebo
naklepaná peřina. Vypadá to moc hezky. Jen do ní skočit…
Jsme z cesty docela unaveni a těšíme se na nějaký odpočinek v posteli.
V Taipei přistáváme na čas a letiště je docela obyčejné. Přečkáme tu asi 3 hodiny a tak
prolézáme obchůdky a různě posedáváme.
V 8.50 letadlo startuje a vzlétá na poslední úsek naší cesty, do Jakarty.
Vzhledem k tomu, ze jsme z Florence z Prahy odjížděli ve 24 hodin a to 14.9.2006, tak teď
jsme již na cestě 27 hodin…. Úmorné. Na únavě je to znát, ale nálada je dobrá. Navíc letadlo
je poloprázdné a tak už sedím na 4sedačce a chystám se ulehnout a být nikým nerušena…
Hned po ulehnutí usínám a všichni ostatní jsou na tom podobně.
Z Taipei do Jakarty letíme proti času, a tak zase budeme hodinu ubírat. Na místě bychom měli
být ve 12.46 jejich času (1 hodina již ubrána) a let bude trvat 4h31min. Vzdálenost Taipei –
Jakarta je 3856km.
Jsme v letištní hale.
Je dobře, že je tu klimoška, protože venku je dusno a vedro. Orientujeme se a hledáme
pokladnu, kde bychom chtěli zakoupit (na zpáteční cestu) vnitrostátní let z Bali z Denpasaru
do Jakarty. Jak jsme se později dověděli od jedněch Čechů, mohli jsme naší letenku koupit
s odletem z Denpasaru. Bohužel jsme to nevěděli a nenapadlo nás se na to zeptat, a tak pro
ušetření času, jeden vnitrostátní let absolvujeme. Po dohadech, zda platit kartou nebo
hotovostí, jdeme do nejbližšího bankomatu vybrat peníze, neboť sice možnost platby kartou
tu je, ale terminál jim nefunguje. Bankomat nám dává pouze 1 250 000 rupii. Je to tu šílené
s tím počtem bankovek. Na naše, tato suma je cca 2500kc. Bankomaty tu mají nastavené tak,
že lze dostat jen určitý počet bankovek. Tak je dobře, když je naplněn bankovkami s vyšší
hodnotou, protože pak máte reálnou šanci na jeden výběr dostat z bankomatu více peněz. Tak
se z nás rázem stali milionáři…
Jinak přepočet v Jakartě je takovýto: 1kč je 400 rupií, a 1 dolar je 8000 rupií. Já si udělala
pomůcku, že vždy cenu vydělím 1000 (škrtnu 3 nuly)a vynásobím dvěma a pul. Pak mam cca
cenu v korunách.
Jáva se rozkládá na ploše 132000km2. Je menší než polovina rozlohy Velké Británie, ale
množstvím lidí, a to 120 miliónů je dvojnásobná.. Jáva má 3 základní etnické skupiny mluvící
vlastním jazykem. Javánština v centrální a východní Jávě, Sundanese v západní Jávě a
Madurese na Madura ostrově. Dnešní Javánci jsou převážně Muslimové.
-6-
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Jakarta má cca 9,3 milionů obyvatel. Je hl. centrem ekonomiky. Je zde hodně hotelů, ale také
slamů. Je to nejdražší město v Indonésii.
S balíkem peněz jdeme vše zaplatit a vyrážíme do reje Jakarty. Potřebujeme se dostat z letiště
do centra a najít ubytování. Doprava je možná busem nebo taxikem. Nakonec po dohadech
s taxikářema nás chytá jeden a přistupuje na naši cenu. Bus stojí do centra 14000R za osobu a
on nás všechny odveze za 100 000R, čili 20000R (cca 50,-) za osobu. Což je OK a nemusíme
se tlačit v buse. Cena je to skvělá, protože opravdu jedeme dlouho a docela daleko (asi
45km). Cena benzínu je tu o hodně nižší jak u nás, a tak je záhodno o ceně dopravy smlouvat
a neříkat si, že u nás by to stálo o mnoho více.
Pozn.: Nacpeme se do jakési indoneské obdoby VANu. Roman sedá dopředu vedle řidiče,
Jana s Bohoušem a Valerie se rozvalí na zadním sedadle a Kamila se obětuje a vmáčkne se
vzadu mezi batohy. Pokaždé když se zpoza baťohu neozývá žádný zvuk kontrolujeme zda
Kamila ještě žije, vedro je docela úmorné. Náš taxidriver je závodník z povolání a uhání o
stošest. Používání směrovek při přejíždění z jednoho pruhu do druhého se zde jaksi
nepraktikuje. Jezdí se zde stylem cikcak to znamená kde je zrovna volné místo tam se nacpu.
Důležité je přitom často troubit aby o vás ostatní řidiči věděli. To že v jeden okamžik troubí x
dalších aut je už vedlejší. Kdo nezažil na vlastní kůži jízdu dopravním prostředkem po některé
z Asiiských zemí, těžko tomu uvěří. V prvních okamžicích se člověk cítí naprosto bezradný,
objevují se pocity panické hrůzy a vše končí jakousi odevzdaností osudu. Po pár dnech tento
pocit mizí a vše je najednou naprosto v pohodě.
Taxikář nás zaveze na nádraží, kde chceme zjistit odjezdy vlaků do Yogyakarty, kde je další
cíl naší cesty. Jsou tu návrhy, že bychom jeli ještě dnes, ale vyhrává názor dvě, že bychom si
před dalším přesunem odpočinuly. Jsem docela rada, protože sotva držím oči. Kupujeme
-7-
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
lístky na 8.15 ráno a jdem se ubytovat. Podle průvodce, nacházíme hostel Krisha. Ubytovává
nás pán a Kamila usmlouvává cenu na 100 000R za oba pokoje, což je super. Pokoje teda nic
moc, ale co můžeme čekat…. Možná nás na cestě čekají o mnoho horší (nečekali…). Pokoj
má okno pouze do dvora, , sprcha je jak ze středověku. Je plechová a rezavá. Pod sprchou je
páka a kohoutek a pod tím na zemi kýbl na případné mytí nebo zalévání záchoda. Ten je hned
vedle sprchy v téže místnosti. Dveře se nedají pořádně zavřít.
Pozn.: Nevím jak na tom byl záchod dámské části výpravy ale náš vydával velice zajímavé
aromá.
V pokoji je ukrutné horko a navíc jsou tu jen 2 postele. Valerie se rozhodne, že místo
abychom se 3 tlačili na dvojposteli, že bude spát na karimatce na zemi.
Dáváme sprchu. Teče jen chladná voda, ale to v tom dusnu to vůbec nevadí. Naopak…
Jakmile jsme se oblékli, zase bychom potřebovali další sprchu. No….. lepší už to myslím
nebude.
Vyrážíme na menší obhlídku okolí. Kluci jdou do banky vyměnit peníze a tak zas máme
batohy plné balíků peněz.
V centru usedáme do jedné restaurace, která nám podle výlohy připadala docela čistá a jídlo
nevypadalo špatně.
Rozhodli jsme se, že chceme jíst něco místního a tak jsme ani žádnou evropskou nehledali.
Tedy usedáme a najednou, bez jakéhokoli objednávání, nám začnou snášet na stůl spousty
talířků a mističek s vším možným. Ryby, maso, rýže, olihně a jiné mořské plody atd atd.
Každému sklenici s čajem a misku s vodou na umytí rukou. Rozhlédnem se a zjišťujem, že
jsme na tom stejně s ostatními stoly. Původně jsme si mysleli, že nemůžem překonat
zaplněnost vedlejšího stolu, ale mylili jsme se. Náš stůl doslova přetékal jídlem. Tak co s tím?
Tak se do toho pustíme. Místňáci jedli rukama. Tak jsme je v něčem napodobili, ale spoustu
toho jsme brali příborem… No jo , Evropani.:-) Jídlo je dobré. Sem tam i dost pálivé. Ale to
se dalo čekat. Později jsme se v Lonely Planet dověděli, že tato reastaurace se specializuje na
padangskou kuchyni (západní Sumatra), která patří co se týče pálivosti pokrmů
k nejvyhlášenějším. Hned při prvním kontaktu s místní kuchyní jsme tak měli možnost projít
zkoušku ohněm. Na nic tak pálivého jsme během našeho pobytu už nenarazili.
Když došlo k placení, byli jsme jak v Jiříkově vidění. Přišel číšník a začal počítat snědené
jídlo. Tedy vždy vzal talířek, kouknul na množství ujedeného a to nám započetl. Zbytek na
talířku asi nejspíše zakomponoval na talířky pro další hosty. Když jsme si uvědomili, že jsme
vlastně jedli mimo jiné i zbytky od ostatních hostů, raději bylo lepší, to moc neprobírat.
Nakonec jídlo nám chutnalo a tak co…. Po cestě do hostlu jsme si ještě koupili na ulici
čerstvý mix džus, nějaké ovoce a seznamujeme se s místním pivem BINTANG za 15000R
-8-
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
(mimochodem nás pak provázelo celým pobytem v Indonésii), které nám moc zachutnalo. Po
cestě do hostelu jsme viděli svatbu, teda to jsme se pak dověděli, že to byla svatba. Na ulici
byla spousta lidí, karaoke a chlapi se vlnili v rytmu hudby na parketu. Žensky jen přihlížely.
Chtěli, abychom šli na pódium zpívat a tak jsme šli raději spát ☺. Dali jsme si zdravotní
kořalku a šli jsme chrnět. Možná se nám bude zdát o spoustě jídla, co se na ulicích prodává,
nebo budeme běhat celou noc na záchod po tom džusu, co jsme na ulici vypily…. No
uvidíme…My s holkama jsme usnuly jak špalky. Včetně Val, která spala na zemi. Kluci už na
tom byli hůře, protože prý skoro do rána honili nějaké komáry. U nás žádní komáři nebyli. No
a nebo jsme je přes tu únavu neslyšely. Zato ráno jsme zjistily, že jsme pokousaný od štěnic.
Tak co nás ještě čeká…
Pozn.: Zde bych rád vylíčil nejhorší noc kterou jsme během naši cesty zažili... Nejednalo se
totiž o nějaké komáry ale o nekonečná hejna krvežiznívých potvor které se rozhodly vysát
z nás poslední kapku krve. Hned po nezbytné hygieně které nám zařízení nazývající se zde
sprchou poskytlo zhasínáme a uléháme. Spacáky ani nevybalujeme. V tom vedru které
v místnosti panuje by nám byly stejně k ničemu. Po chvíli se začne ozývat zlověstné bzučení
nevěstící nic dobrého a následuje první štípnutí. To ještě netušíme co nás čeká… Rozsvěcíme
a začíná nelítostný hon. Po pár kolečkách kolem celého pokoje se na našich kontech červená
několik úspešných zásahů. Hurá zvítězili jsme. S vidinou nerušeného spánku znovu uléháme.
Nestačíme ani zamhouřit oko a znovu se začne ozývat zlověstné bzučení dávajíce tušit že
bitva ještě není vyhraná. Pouštíme se do druhého kola nelítostného boje. Bavíme se tím že
počítáme každý ulovený kus a jsme zvědavi kdo bude mít na konci více uspěšných zásahů.
Znovu uleháme jenže situace se opakuje… Ve čtvrtém kole odpadáme. Proklínáme celé tohle
město. Vypadá to jakoby si zrovna v našem pokoji dali sraz komáři z celé Jakarty. Také nám
nejde do hlavy jak se hejna komárů do našeho pokoje tak rychle dostávají když máme v okně
síť. Po jejím bližším průzkumu je nám vše jasné. Na několika místech nacházíme otvory
kterými by proletěl i golfový míček natož pak komár. Hodinky ukazují skoro půl třetí. Takhle
ráno asi nevstaneme. Vzdáváme nerovný boj a vytahujeme každý spacák. Máme oba stejný
model značky Deuter u kterého je uváděn komfort +15 stupňů což v indonézských
podmínkách znamená že se vnich po chvíli začínáme potit jak v sauně. Bohouš objevuje
novou metodu jak dožít rána aniž by nás sežrali zaživa komáři a zároveň jsme se ani neupekli.
V okamžiku kdy teplota ve spacáku dosahuje kritických hodnot vybíháme do sprchy kde se
rychle zchladíme a pak hned zpátky do spacáku. Tímto stylem se pomalu přibližujeme k ránu
kdy se nám podaří i na chvíli usnout.
NEDĚLE
17. 09. 2006
03. den
Vstáváme v 6.30 a balíme. V 7.30 chceme vyrazit, abychom došli na nádraží Gambir,
z kterého nám jede vlak do Yogyakarty. Vedle u kluků je jakési podezřelé ticho. My už jsme
skoro připravené na odchod a tak jdem pro jistotu kluky zkontrolovat. No jo, jak honili ty
komáry, tak se moc nevyspali a teď zaspali. Chcem si vzít od Romana lístky na vlak, ale
nechce nám je dát a tak vyrážíme bez lístků a oni že nás doběhnou. Vše dobře dopadlo a tak
usedáme do vlaku, který je klimatizován… Jinak vypadá asi jak normální vlaky co jezdí u
nás. Oblékám si dokonce mikinu, protože klimoška jede. Kamila tu klimatizaci nesnáší
ouplně dobře. Prý už z letadla je nějaká nastydlá.
Ve vlaku začnou roznášet, k našemu překvapení jídlo, které si musí, kdo si ho vezme,
zaplatit… Konkrétně pažrout Roman. Pak záhy nesou další jídlo, které je v ceně. Rýže, kuře,
nějaká zelenina, banány…No myslím, že rozhodně ve vlaku hladovět nebudem. A každou
chvíli někdo chodí a nabízí jídelní nebo picí lístek.. No prostě pohoda.
Koukáme po vesnicích, kterými projíždíme a je to moc zajímavý pohled.
-9-
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Kolikrát se divím, jak v takové špíně mohou ti lidé žít. Ale vypadají šťastně. Nebo alespoň se
tak tváří (později zjišťuji, že takto se tváří asi 90% lidí v této zemi). Míjíme spousty rýžových
políček a na nich pracující lidi ve špičatých asijských kloboucích. Cesta vlakem do
Yogyakarty by měla být dle průvodce malebná a mělo by být na co koukat. A průvodce
opravdu nelže.
Ve vlaku je moc příjemný personál. Pospáváme, kecáme, holky hledají ubytování v Džodže..
Jedeme se společností KERATAPI PT - (KA TAKSAKA 1). Jde nám tu dokonce televize s
nějakými hudebními hity.
Pozn.: Televize nám spíše připomíná stroboskop. Obraz se každou chvíli klepe a přelítávají
přes něj barevné pruhy. V okamžicích kdy se obraz na chvíli uklidní zjišťuji že v klipech se
občas míhají polonahé tanečnice což mě trošku na to že jsme v Indonésii vyvádí z míry. Ve
vagonu s námi sedí povětšinou muslimové ale nikomu jak to vypadá televizní produkce
- 10 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
nevadí. Hold není muslim jako muslim. Hudební produkce je v pravidelných pulhodinových
intervalech přerušena reklamou ve které jakýsi nešťastník vjede na železniční přejezd v době
kdy blikají výstražná světle, kde ho srazí vlak, což je znázorněno obrovským červeným
flekem přes celou obrazovku. Asi se jedná o nějakou místní agitační akci k bezpečnosti
silničního provozu.
Yogyakarta neboli džodžakarta neboli džodža je město s 50000 obyvateli. Význačný zde je
batik, stínové loutkové divadlo, hudba, tanec.
Přijíždíme do Yogyakarty asi po 8 hodinách cesty a jdem se ubytovat do hostelu Monika.
Hostel vypadá velmi dobře. Ale myslím, ze po ubytování v Jakartě, nám už vše bude připadat
úžasné. Platíme 100000R za pokoj se 3 lužky. A kluci berou dvoulůžák za 60000R. Původně
jsme měli v plánu jít do hostelu Bladok, ale byl dražší. Zde byl i bazén, který jsme oželeli.
K našemu překvapení, je v Monice ubytováno i 8 čechů, kteří cestují z Bali, opačným směrem
než my. Dále 2 Holanďani, Diana a její přítel. Jsou hrozně sympatický. Diana má maminku
v Čechách, takže zase dobrá náhoda...
- 11 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Pokoje jsou pěkné a čisté. Máme i koupelnu a tak se s holkama radujem..Dáváme sprchu a
vyrážíme do města kouknout na večerní Yogakartu. Yogakarta neboli Yogya – 425 000
obyvatel, centrum javánské kultury, chaos v dopravě, větší jak v jiných javánských městech. Je
zde hodně universit a akademií.. Spousta rikšáků nám nabízí své služby. Také je tu spousta
stánků a hejna prodavačů nabízející své zboží. Jdeme po hlavní třídě Jalan Maliboro a chceme
ještě teď navštívit Sultánský palác a čtvrť Kratón.
Už je dost hodin a tak otevřený palác již nestíháme, a tak ho obhlížíme jen zvenku. Zde také
přicházíme poprvé do bližšího ušního kontaktu s místními meluzíny kteří nás budou
pronásledovat skoro po celou dobu našeho putování. Vracíme se na rušnou hl.třídu a jdem se
najíst do restaurace Leguán ve vedlejší ulici.Dáváme si indonéské speciality a freš džusy. Za
pokřikování rikšů se vracíme zpátky do hotelu, kupujeme pivko (opět Bintang) a sedáme na
terásku hostlu a ještě klábosíme. Pak se dezinfikujem slivovicí a jdem chrnět, protože ráno
vstáváme brzo. Chystáme se do chrámu Prambanan.
- 12 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
PONDĚLÍ 18. 09. 2006
04. den
Vstáváme v 5.30 a jdeme raději zkontrolovat kluky, jestli zase nezaspali. Vyrážíme bez
snídaně, která se měla podávat až od 8 hodin, na místní autobus. Chceme být v Prambanánu
co nejdříve, aby tam nebylo mraky turistů. Jedeme místním busem a platíme asi 1000R na
osobu (což je na naše asi 2,5 kč – směšná částka). Mají ceny napsané v autobuse a tak
předpokládáme, že zde se nesmlouvá. Párkrát jsme se snažili, ale většinou se platí 1000 –
2000R. Někdy po nás chtějí víc, ale většinou se nedáme a smlouváme. Dorážíme na místo a
jsme tam mezi prvními. Ani stánkaři ještě nezačali pracovat. Prambanán je moc krásná stavba
a tak si pomoci Loneli planet čteme historii a co kde máme hledat.
Prambanán – hinduistická svatyně postavená v polovině devátého století. Všechny chrámy
komplexu byly postaveny mezi 8-10 století AD, o 50let později než Borobudur. Originální
skupina měla 244 chrámů. 17 km SV od Yugyakarty. Prostřední chrám – chrám Šivy (ničitel a
obnovitel). Šiva byl v hinduismu velmi oblíben. Říká: Vše vznikne a jednou zanikne. Nic
netrvá věčně. Celá věž tvořena několika stupni a na každém z nich jsou reliéfy z Ramajány.
(indický příběh). Ve výklencích stáli malí lvy obklopeni rajskými stromy Kalpaturas a
mytologickými postavami Kejnarí (napůl pták a napůl lidská bytost) Vznešená princezna Sita
byla unášena démonem Rawanou a zamilovaný princ Rama se jí vydal na pomoc. Tato věž
ma 37m a na ní jsou kamenořezby této historky, která na Jávu přišla spolu s hinduismem.
Mezi 8. a 9. stol. Vládli na severu Jávy hinduisté Sandžajové ze starého Mataramu a na jihu
buddhisté Sajlendrasové. Ve 2. pol 9. stol. Došlo k jejich propojení sňatkem, a proto jsou
v chrámech motivy obojího náboženství… např. socha čtyřrukého Šivy, ale stojícího na
velkém lotosu, buddhistickém symbolu čistoty.
Zvon byl symbolem plodnosti. V chrámech Šivy se najde vždy lingam a ženský orgán jóní. Je
to znamení vznikajícího a nekonečného života.
- 13 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Po nějaké době procházení okolo chrámů se nás ujímají 3 mladé studentky a pro jejich
procvičení angličtiny nám tuto historii vyprávějí a jsou moc milé. Nejprve povídá jedna a obě
další se jí snaží doplňovat a pak se slova ujímá druhá. Jsou to milé holky a tak je necháváme
s námi jít. Na konci naší prohlídky pak po nás budou chtít tzv. vysvědčení nebo oznámkování,
jak jim to šlo. Potřebují to jako praxi angličtiny do své školy. Je to podle mě docela fajn
způsob. Jsou oblečeny do hnědých blůzek a tak se nedají přehlédnout. Postupem času
takovýchto skupinek potkáváme několik.
Fotíme, fotíme a fotíme… A to všichni a pořád. Budeme mít fotek, že by nám leckterý
vydavatel cestopisů mohl závidět. Holky jsou milé a tak se nakonec s nimi fotíme i na konci
naší prohlídky, aby na nás měly památku.
Já v parku sbírám plody popadané ze stromů.
- 14 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Dokonce vidíme i nějaké chlapíky co ze stromů shazují cosi, co nevíme co je. Studentky nás
poučí o tom, že je to bavlnovník. Spadli na mě dva mravenci z tohoto stromu a hryzli mě do
nohy. Docela to bolelo. Posbírala jsme vzorky plodů
a pelášila jsem za ostatníma k východu, kam už se valila z druhé strany skupina turistů. A
hlavně nás obklopila kupa trhovců nabízející všechno možné. V sezóně to tu turisty musí být
totálně zaplněno a je to doslova ráj pro trhovce. Protože na nás toho chudáci moc neutržili.
Vracíme se zpátky busem do Yogyakarty. Máme celkem hlad . Je už asi 14 hodin a jsem od
rána bez jídla. V ulici kde bydlíme, tedy zalézáme do restaurace FM, která se nakonec ukáže
jako fajn večerní bar. Podle množství lidí večer, je asi hodně oblíben. Dávám si jakousi
vegetariánskou zeleninovou směs a je to moc dobré. Dáváme si několik freš džusů a
klábosíme.
Pozn.: Přeskakujeme od jednoho tématu k druhému až nakonec končíme u konzistence naši
stolice. Bohouš vymýšlí několik stupňů takže výrazy jako „jílovitá konzistence“ nebo „pyrré“
se stávají po několik následujících dní nedílnou součástí našeho slovníku ☺
Po jídle vyzvedáme Kamču z hotelu, kam si šla zdřímnout a vyrážíme do sultánova paláce.
Pokus č. 2. Opět jsme se ale nekoukli, v kolik zavírají a bohužel zase přicházíme pozdě. Je 15
hodin a zavírají ve 14. Je nám to líto, ale nedá se nic dělat.
Jdeme tedy obhlédnout čtvrť Kraton (Srdce města, malé městečko ve městě, okolo 25000 lidí,
postaven mezi 1755-1756). Procházíme úžasnou barevnou uličkou a opět fotíme a fotíme…
- 15 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Dojdeme až na ptačí trh (Pasar Ngasem), kde už se také sklízí. Je tu spousta klecí a ještě pár
vřeštících ptáků. V jedné ohrádce dokonce mají Komodského leguána. Chytá nás jakýsi
samozvaný průvodce a že nás provede útrobami Vodního hradu. Tak se tomu nebráníme a
nakonec zjišťujeme, že je to tu celkem normální. Nejsme jediná skupinka s místním
průvodcem.
Dostáváme se do úžasných uliček a míst, kam by jsme těžko sami zašli. Fascinují mě jejich
kytky, kterých tu mají okolo domů spousty. Pohoda místních lidí je obdivuhodná. Usmívají
se, i když je fotíme a vůbec je to neobtěžuje. Pravděpodobně jsou na to zvyklí. Náš průvodce
nám z čísi zahrady ukazuje za hradbou vodní bazény hradu – Vodní palác (Taman Sari,
postavil ho Portugalec z Batávie 1758-1765). A vidíme jak na střeše protějšího domu stojí
další průvodce s jakýmsi Němcem. Takže nejsme jediní, kdo tu byl někým uloven. Ale
nestěžujeme si, protože je to hodně zajímavé. Procházka je dlouhá a moc hezká. Na konci
procházky darujem průvodci pohled Prahy a dáváme mu dýžko. Je moc rád a obdivuje naše
město, Hradčany Vltavu. Přála bych mu, aby se taky někdy podíval k nám, i když netuším,
jestli by z našeho stylu života byl nadšen a vůbec zda by ho pochopil. Rozloučíme se a ještě
se jdeme podívat na vyhlídku na město.
- 16 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Vystoupáme po schodech a nahoře jsou skupinky místňáků hrajících na kytaru, skupinky
turistů a taky holky co se hihňají a prohlížejí si nás jako exoty. Fotíme si je o oni nás. Je to
docela psina. Akorát zapadá sluníčko a v dálce v oparu kouří sopka Gunung Merapi
(2911m).Aktivní sopka. Má spirituální sílu. 22. 11. 1994 pří výbuchu zemřelo 60 lidí. Je tu
doslova pohoda a tak si sedáme na zem, nasáváme tu pohodu a užíváme si to.
Po západu sluníčka se pěšky vracíme do naší ulice a jdem povečeřet. Nalézáme celkem
poevropštěnou restauraci Superman, ale dáváme si indonéské jídlo a koktejlíky a tak jsme
celkem spokojeni. S Kamčou na chvíli zaběhnem do internet kavárny, ale net je tu šíleně
pomalý. Poté co se mi e-mail nepodařilo odeslat a text se mi neuložil, píši ho znova, ale již ne
tak dlouhý. Pouze cca 3 věty, aby doma neměli strach, co se s náma na cestě děje, že se
neozýváme. V Monice si dáváme pivko a pak jdem s Kamčou do FM na drink (ostatním se
nechce). Zde potkáváme naše známé Čechy a taky ty dva Holanďany. Sednem k nim ke stolu
a klábosíme. Opět pohoda. Vracíme se do hotelu asi v 11 večer. Ráno opět brzyčko vstáváme
a tak jdem raději do pelechu. Na zítřek máme vyřízený pronájem auta i s řidičem za 400000R
(což je cca 200,- na každého na celý den…. Úžasná cena). Máme velkou výhodu, že nás
cestuje 5, protože pronájem auta nás vychází velmi dobře.
- 17 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
ÚTERÝ
19. 09. 2006
05. den
Budíček je v šílených 4:30. V pronajatém autě vyrážíme za památkou Borobudur.
Borobudur i Prambanan jsou zapsány do seznamu světových památek UNESCO a tak ani
Borobudur nesmíme vynechat.
Svítání na chrámu nestíháme. Cesta je daleká. Ale nakonec to nevadí, protože ráno je stejně
opar. Pravděpodobně by jsme z východu slunce stejně nic neměli, protože slunce vyšlo za
mraky.Vše je v jakési ranní mlze a vypadá to moc dobře. Stavba je nádherná a je až k podivu,
že byla celá rozebraná a znovu postavená. Postupně prohlížíme každé patro chrámu. Je zde
spousta fresek a výjevů z Buddhova života. Pokud by jsme každé patro obešli a vyšli takto až
nahoru, došli bychom k osvícení. Pak se ale dovídáme, že se při tom musíme dotknout každé
sochy, vzdáváme to a celou cestu nepodnikáme. Pokud by jsme poctivě prošli každé patro,
nachodili by jsme cca 5km.
Borobudur byl postaven mezi lety 750 a 850 a jeho hlavním architektem byl Gunadharma.
Celá stavba obsahuje 6000m3 kamene. Borobudur je největší buddhistický kandi na světě.Je
to spíše než chrám, svatyně, mandala. Slovo Borobudur zřejmě pochází ze sanskrtu od Vihara
Buddha Uhr, což znamená buddhistický klášter na hoře. Časem byl klášter zapomenut a
pohřben v nánosech vulkanického popele.. Objeven byl až roku 1815 a ve 20. století ho
zrekonstruovali Holanďané. Tento kandi má určitou číselnou symboliku. Je tu celkem 72
zvonců, 432 výklenků. Pokud to sečteme, vyjde nám vždy číslo 9 – tajemné numero.
Těhotenství trvá 9 měsíců, 9 měsíců má starý javánský kalendář. Je to buddhistický chrám, a
proto většina reliéfů zobrazuje život Buddhy. Spodní patra jsou humpoláčtější, než patra
horní.
„Chrám má 3 části a tomu odpovídají i reliéfy ze života Buddhy před 1000 lety. Zobrazení
ovcí, slonů, muzikantů a tančících dívek, králů atd. 432 tváří Buddhy sedících v otevřených
zvonech.
1 - Pozemský život plný přání a vášní, kde těm dobrým je přiznáno právo na reinkarnaci a těm
špatným je určena pouť do pekel.
2 – Cesta osvícení, jež je cestou ve stopách Buddhy
3 – nirvána, stav blaženosti, míra a rozplynutí duše. Ta je ideálem všech buddhistů.
Poté co se duše člověka převtěluje do nových bytostí a očišťuje se od hříchů, jednoho dne
nakonec dosáhne nirvány, stavu klidu a plného uspokojení.“
- 18 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Na chrámu potkáváme další českou dvojici. Kluka a holku, kteří jedou podobnou cestu jako
my. Chvíli si s nima povídáme. Uděláme nějaké fotečky a vracíme se zpátky. Při návratu nás
opět uchvacují trhovci. Já jsem nakonec koupila asi 15 pohledů udělaných z batikových
obrázků. Vypadají celkem pěkně. Docela fajn suvenýrek.
Pozn.: O místních dotěrných trhovcích jsme si přečetli v průvodci takže se je snaží každý
z nás setřást podle svojich možností. Někdo bere nohy na ramena nedbaje jejich pokřiků
„special price for you“ se rychle ztrácí mezi stánky, další kráčí s kamennou tváří dál nedbaje
jejich nabídek a občas pronese jen „no thanks“ což má za následek další snížení už beztak
nízké ceny. Slabší a citlivější jedinci nakonec podléhají jejich srdceryvným výkřikům a
smutným pohledům a kupují si nějaký suvenýr. Někdo i více kusů ☺
Vracíme se k našemu autu a jedem na planinu Dieng Plateau, který je dalším místem, který
máme dnes v plánu. Na cestě zpátky chceme pak ještě navštívit další chrámy v okolí
Borobuduru.
Dieng Plateau - 2000m.n.m. – bydliště bohů Di-Hyang-A bode of the Gods – Blízko bohům
(kdysi zde bylo prosperující město plné kněžích a chrámů). Jsou zde nejstarší hinduistické
chrámy na Jávě – okolo 400 chrámů postavených mezi 8-9 stoletím. Stoupáme do kopců a je
tu úžasná krajina. Samá rýžová políčka a celkem velké kopce. Řidič jede svižně a tak
dorážíme do cíle celkem brzy. Dáváme si ve warungu na parkovišti nasi goreng a jdeme na
obhlídku dalších chrámů.Jsou vystaveny takto vysoko v kopcích, aby byly blíže k nebi jako
příbytek bohů.
Po obhlídce pokračujeme autem na sirná jezera, kde to šíleně smrdí sírou. Je tu jezírko
s vroucím bahnem. Prý sem spadli i nějací turisté. To musela být dost šílená smrt. Tak se
raději držíme kousek dál. Vypadá to tu moc zajímavě. Od síry zbarvení zem do žluta a všude
- 19 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
kouřící pukliny. A ten smrad zkažených vajec….A taky se tu prý nějaký chlapec
zasebevraždil z nešťastné lásky… No, poté co jsem to viděla, asi bych si vybrala jiný způsob.
Na cestě zpátky jsme ještě navštívili tyrkysové jezero Telaga Warna vytvořené sopečnou
aktivitou. Vypadá jak drahokam. Přilehlé jezero Telaga Pengilon vedle něj vypadalo jako
ubožák. Je zde i malá jeskyně Gua Semar pro meditace. Udělali jsem si malý výlet okolo
jezera. Je zde moc příjemně a až na halekání meluzína z nedaleké vesnice i celkem klid takže
usedáme na trávu a piknikujeme. Valerie vybaluje šťavnaté mango a začíná krmení ☺ Takto
posilněni se vracíme zpět k autu.
V okolí Borobuduru se nachází ještě několik chrámů které chceme cestou z Diengu a od jezer
navštívit. Jde o chrám asi 1km východně od Borobuduru jménem Candi Pawon. Je to
centrální javánský chrám.
Byl zasvěcen buddhistickému bohovi zdaru Kučerovi. Značí to břichatí trpaslíci vylévající
bohatství nad vchodem.. U vstupní brány je tlama démona Kaly (jako u vchodů do všech
chrámů této doby), který drží svět na svých ramenou a brání vstupu zlým silám.
- 20 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
O 1km dále navštěvujeme chrám Mendut. Stojí za zhlédnutí díky Buddhově soše sedící zcela
netradičně po evropsku s oběma nohama na zemi (jinak vždy sedí na lotosovém květu
s nohama zkříženýma pod sebou). Lotus symbolizuje čistotu.
Vedle chrámu je vzrostlý obrovský strom se vzdušnýma kořenýma. Je opravdu obří.
Po prohlídce nastává opět zběsilý úprk před trhovcema, nasedáme do auta a jedeme zpět.
Po příjezdu do Yogyakarty jdeme ještě kouknout do města na nějaké suvenýry. Holky si běží
do batiku koupit nějaké šátky a já zůstávám na trhu a kupuji pantofle a prstýnek.. Nějak se
tam zdržím a tak holky v batiku už nechytnu. Vracím se zpátky na trh a přemýšlím, kde je
najdu. Nakonec se vydávám na místo srazu s klukama, který je ale až za hodinu. Doufám, že
je někde potkám. Najednou mě zastavuje chlapík, a jestli nehledám dvě holky v červených
tričkách a že jako šli dopředu trhem. Chvíli zírám, jak jsou holky důmyslné, že nechávají
indicie, ale říkám si, že je to OK a že je aspoň dřív najdu. Ale nenašla. To se může stát jen
mně, že se během okamžiku ztratím na trhu… No tak jdu a jdu až dojdu na místo srazu
k jednomu malému supermarketu. Tam mě zas zastavuje jeden z rikšů a že jestli jsem tam
s dvěma holkama a dvěma klukama.. A že mi vzkazujou, že šli do hotelu. No to je úžasný…
Docela velké město a všichni vědí o každém vašem kroku.. Tak jdu do hotelu a oni zase
nikde… No jo, tak si počkám. A dočkala jsem se a docela jsme se tomu zasmáli. Holky
pokoupily spousty šátečků a jupiček a všichni jsme byli spokojeni ☺
Před večeří jdeme s Kamčou koupit batikované obrázky na stěnu do jedné galerie. Když jsme
si je vybírali, tak si prodejci s námi povídali a k výběru nám nabídli čaj. Tak jsme neodmítli.
Usmlouvali jsme cenu obrázků a šli za ostatními.
Dnešní dlouhý den zakončujeme večeří v FM ve společnosti našich známých Čechů a pak
jdeme spát. Zítra nás čeká přesun do města Solo.
- 21 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
STŘEDA
20. 09. 2006
06. den
Roman a Valerie ráno vyráží do Sultánova paláce a my v klidu snídáme a balíme.
Poslední fotečky hotelu, rozloučení s Čechami a Holanďankami. Všichni jedou rovnou na
Bromo a pak se přesouvají trajektem na Bali. Myslím, že se tam brzy zase potkáme. My v 10h
vyrážíme na vlak za 7000R směr město Solo, kde je sopka Gunung Lawu (3265m a patří
k největším vulkánům na Jávě) a dva chrámy (Sukuh a Ceto) které spolu s 40m vodopádem
chceme shlédnout. Val chce vyšplhat na sopku a tak se uvidí, jak se to bude všechno stíhat…
Máme celkem nabušený program.
- 22 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Takže teď jedeme vlakem a docela to sviští.Jedeme třídou busuines a je to celkem pohoda.
Připomíná mi naše vlaky. Je tu dokonce na stropě i větrák a tak tu neumíráme vedrem. To, že
vlak je business neznamená, že je to nějaká extra třída, ale nějaká šílená přeprava to také není.
Cesta do Sola trvá pouze 1h. Vystupujeme ve městě Surakata (Solo) (517 000 obyvatel, 65
km ud Yogyakarty) a pelášíme s plnou polní na autobusák přes město. Městská doprava je tu
naprosto šílená. Auta, autobusy, motorky, kola, rikšové, chodci a to vše dohromady tvoří
masu přesunující se neustále z místa na místo bez ohledu na to, že by chtěl někdo přejít. A tak
se přidáváme k mase a necháváme se unášet davem až na autobusák. Míjíme stánky, kde
prodávají výztuže do betonu. Domorodci po nás koukají jako po spadlých z nebe. Jakoby už
dlouho neviděli žádného turistu. Nehodláme se v tomto ruchu nijak zvlášť zdržovat a tak
spěcháme na nějakou dopravu do městečka Tawangamango. Bereme bus a jedeme po
šílených serpentinách až vysoko do kopců. Asi po hodině cesty se super výhledy na
zemědělská políčka a docela pěkné domy, vystupujeme ve městečku Tawangamango v jeho
centru (jestli se to tak dá nazvat).
Vypadá to, že zde pořád budeme chodit do kopce. Obyvatelstvo tu bude asi trochu bohatší,
protože domy vypadají o něco luxusnější než v jiných místech co jsme navštívili. A je to
pravda, protože sem spousta Indonésanů jezdí na tzv. letní byt. S tím je spojeno i to, že se tu
na nás nevrhají s jejich výrobky a nechtějí nám mermomocí něco prodat.. Jsme rádi.
Stoupáme ulicí pořád nahoru a nahoru a hledáme ubytování. V prvním hostelu, kam jsme
zašli, to bylo dost drahé a majitel zlevnit nechtěl. V dalším místě nám pro změnu vůbec
nerozuměli… Před hotelem postával domorodec kterého jsme hned otipovali jako majitele.
Zkusili jsme se na něho prvně vybalit angličtinu. Jeho nechápavý výraz nás utvrdil v tom že
tady s ní asi nepochodíme. Vytáhly jsme proto slovník a zkusili dát do kupy pár indonézských
slovíček. Na nechápavém výrazu „majitele“ hotelu se nic nezměnilo. Když jsme neuspěli
našimi jazykovými prostředky zkusili jsme se dorozumět rukama. Snažili jsme se mu naznačit
že chceme ubytování pro pět lidí ale vůbec to nezabralo. Nakonec jsme ho dotáhli před
- 23 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
prázdný pokoj kde jsme ukazovali na postel a gestama simulovali spánek. Nic. Stále ten
stejný nechápavý výraz na tváři majitele. Bohouš už to nevydržel a prohlásil vtipně že pánova
inteligence asi hraničí s inteligencí delfína ☺ Pokud přijde pět lidi do hotelu s batohama na
zádech a absolvuje stejný dorozumívací proces co my pak i ten největší trouba musí pochopit
že asi hledají nocleh.
Nakonec nás tento nechápavý pán dovedl do jiného hostelu, kde jsme sehnali nocleh a ukecali
jakž takž rozumnou cenu. Žádný luxus to tam nebyl, ale jinam už jsme se vláčet nehodlali.
Ubytovali jsme se (čili hodili batohy k posteli) a šli se podívat k nedalekým vodopádům.
V parku směrem k vodopádům nás provázelo spousta opic. Neměla jsme z nich zrovna dobrý
pocit, po vyprávění Val, jak jí takováto opice pokousala v Indii. Vodopád Grojogan Sewu ma
40m a je dobré tam jít takto v podvečer, protože tam není tolik turistů ani místních.Udělali
jsme zas několik fotek. Pak se šli kluci se vykoupat do bazénu, který je nedaleko vodopádu a
slouží k osvěžení turistům. Taky jsem z něj viděla pít několik opic. No.. tak možná slouží i
k osvěžení opic.
Po zdolání snad 1000 schodů jsme se vrátili, už docela hladoví, procházkou k našemu hostlu a
šli se najíst. Opět jsme si dali nasi goreng a nějaký ten džusík nebo pivko a odpočívali.
Některým z nás to nedalo a začli experimentovat s položkama z jídelního lístku. Nejšíleněji
vypadal jakýsi růžovo bílý mix, jednalo se o kombinaci přeslazeného jogurtu a sifonu, jehož
- 24 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
chuť odpovídala vzhledu. Byla taktéž šílená ☺. Šla kolem žebračka (teda myslela jsem si, že
to je žebračka) a tak jsem ji dala par drobných a ona se urazila. Pak mi majitelka warungu
řekla, že je blaznivá. No… vypadala tak.
Takže ne vždy, každého par drobných potěší. Od další babky jsme koupili banány a dali si je
po večeři. Pak jsme si dali pivko a šli dolu do města zajistit výpravě „sopka Gunung Lawu“
nějaký odvoz pod sopku brzy ráno.Našli jsme chlapíka, co je ve 3h ráno pod úpatí hory hodí
za 40000R. Takže super cena. Domluva to byla těžká, chlapík neuměl ani slovo anglicky
takže jsme nakonec museli sáhnout po papíru s tužkou a nakreslit mu pár obrázků. Koupili
jsme nějaké ovoce na trhu a šli domu. Sopkaři ráno vstávají a tak jdou hned chrnět, aby si
naspali nějakou tu hodinku. My s Kamilou se chystáme na 5h trek na chrámy Sukuh a Ceto..
Chystáme se vycházet v 6h ráno.
ČTVRTEK 21. 09. 2006
07. den
Noc byla šílená. Nemohla jsem vůbec usnout. Proležená postel, komáři, vedro… Sopkaři
vstali a odjeli a my vstáváme v 6 a jdeme k bráně k vodopádům, kde jsme byli včera. Ale je
brzo a brána je ještě zavřená. Měly jsme v plánu výlet udělat tak, že dojdem k oboum
chrámům a pak autobusem dojedeme zpátky. Nakonec nás to donutilo to vzít opačně a tak se
vydáváme do města na autobus. Odváží nás školní autobus do města Kalbening a odtud nás
čeká 5km cesta do kopce k chrámu Ceto. Nakonec se dobře rozkodujeme a najímáme si dvě
motorky (ojek… původně jsme si myslely, že ojek je osel, a tak jsem byla ráda, že jsme se
mýlily a že to je ve skutečnosti motorka) i s řidičem za 10000R/motorka a prdláme si to do
šílených kopců. Jsem ráda, že to nejdeme pěšky. To by jsme šly pěkně dlouho. Je to šílená
dálka a hrozný krpál. Výhledy na krajinu jsou ale k nezaplacení. Je to opravdu úchvatné. Zde
turistika moc nezasáhla a tak je to opravdu super.
Dojíždíme ke vstupu do chrámu, platíme vstup a jdeme na obhlídku. Chrám Ceto (15. té
století, větší než Sukuh) se nám moc líbí. Jsou to brány v jednotlivých patrech a na každém
patře jsou modlitební domečky. Je vidět, že chrám svému účelu neustále slouží, protože jsou
zde všude svíčky a obětiny. Když se člověk otočí zpátky, vidí za několika bránami výhled do
nekonečných kopců posetých políčky a lesy.
- 25 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Další cíl našeho výletu je chrám Sukuh (900m n.m., 15té století, hinduistické mystické místo),
ke kterému (jak jsme později zjistily na vlastní kůži) čeká šílená cesta polemi a kopci. Je
vedro na padnutí a my se vydáváme po silnici, abychom v určitý okamžik uhnuly doleva na
špatně znatelnou luční stezku. Podle L. P. to má být pěšina do políček a údajně se špatně
hledá. Máme se prý ptát místňáků. A jak řekli, tak to dopadlo. Sice jsme se ptali a oni
odpovídali, ale každý nás posílal jinam. Nakonec jsme na nějakou pěšinu narazily a šli a šli a
šli. Zemědělci pracující na políčkách už o nás věděli. A to nejenom ti v, které jsme míjely, ale
i ti, co byli vzdáleni na jiných políčkách na protějších kopcích.
Pokřikovali na nás, kudy máme jít, ale většinou, že jdeme špatně. A to jsme věděly i my,
podle našich poškrábaných nohou a rukou, jak jsme se prodíraly strništi. Cesta necesta přes
křoviny, spáleniště a prach. Nakonec, ale vše dobře dopadlo a my došly k salašce, která byla
úplně na vršku kopce. Byly jsme opravdu moc rády. Myslím, že jsme místním zemědělcům
zpestřily a pobavily den. Ale je fakt, že jsme byly rády, že nám radili. Jinak by jsme to možná
i potupně vzdaly. Cestu směrem k chrámu Sukuh jsme tedy našly a taky k němu za nějakou
dobu došly. Přes les a vesničku, okolo bujné vegetace… Vstup do vesnice nás nechaly zaplatit
(asi nás obrali, ale už nám to bylo celkem jedno) a ještě jsme platily vstup do chrámu. Sukuh
se nám nelíbil tak jak Ceto, ale byl zajímavý tím, že vypadal jinak.
- 26 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
A to jako mexická pyramida a ne jak asijské chrámy. Bylo zde hodně erotických výjevů a tak
jsme je na přání Romana vyfotili… Posvačily jsme sušenky, napsaly smsku Romanovi,
Bohoušovi a Valerii, abychom věděly kde se vyskytují a kde se sejdeme a šli poslední část
naší cesty, zpátky k vodopádům Grojogan Sewu. Cesta vedla zeleninovými políčky, z kopce
do kopce, spousty zákrutami a spousty vesničkami. Tento den jsme se snad 100x zeptaly kudy
kam a jak se dostanem k vodopádům.
Vždy, když už jsme myslely, že jdem dobře, přišlo další rozcestí. Opět nám místňáci radily i
na dálku. Bylo to super… Asi 100x jsme pozdravily „selamat siang“ a ptaly se znova a znova
na cestu…. Místní se usmívají a jsou prostě boží.
Cesta je opravdu dlouhá a my konečně dorážíme k vodopádu. Ještě nás čekají ty schody
nahoru a pak už jen doklopýtat pár metrů k hostu. Strašně špinavý dorážíme domu, kde už na
nás ostatní čekají. Původně jsme si myslely, že se sejdeme u Sukuji,ale ještě že tam
nevyrazily, protože cesta byla opravdu dlouhá a oni ze sopky přišli chvíli před námi. Promítli
- 27 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
nám zdolání jejich vrcholu. Stihli i východ slunce… šikulové… No ale myslím, že ani my se
za náš výkon rozhodně stydět nemusíme.
Pozn.: Popis cesty na vrchol Gunung Lawu a zpět očima jednoho ze sopkařských šílenců…
Přesně ve tři hodiny se začne po místnosti ozývat nepříjemný zvuk. Bohužel, mobil nezklamal
a vzbudil nás včas. Teď už se nedá nic dělat a bude třeba na ten kopec který jsme včera
s obdivem pozorovali vylézt. Ještě je tady možnost že řidič s kterým jsme se včera domlouvali
nepochopil přesně co po něm chceme a nakonec nedorazí. Vybíhám před hotel, jenže řidič i
s autem na nás už netrpělivě čeká… no nic musíme nahoru. Bohouš je už dávno vzhůru a
z pokoje Valerie se také ozývají zvuky svědčící o tom že se tam něco děje. Po rychlé ranní
hygieně nasedáme do auta a vyrážíme. Venku je docela zima na to že jsme skoro na rovníku.
Jedeme asi půl hodiny a stále do kopce což nás těší. Aspoň to nebudeme muset šlapat po
svých. Zastavujeme, jsme na místě. Platíme řidiči a ten nám ukazuje bránu kde začíná
výstupová cesta.
Zapínáme čelovky a vyrážíme vzhůru. Cesta je široká takže se jde celkem dobře. Po chvíli se
cesta mění na pěkný kamenný chodníček. To jsem nečekali, nic podobného v průvodci
nepsali. Výstup tím získává mnohem příjemnější obrysy ☺. Stoupáme pomalu vzhůru. Začíná
nám být vedro takže postupně shazujeme vrstvy. Chvílema se zastavujeme abychom dodrželi
pitný režim, pozurujeme hvězdy a posloucháme zlověstné ticho pralesa který nás obklopuje.
Kolem páté hodiny začíná svítat. Už musíme být docela vysoko. Okolní prales postupně mizí
takže se nám nabízí nádherné výhledy. V jednom místě narážíme na malé tábořiště kde si
zrovna místní domorodec připravuje snídani. Zdravíme ho a pokračujeme dál. Po další chvíli
najednou kamenný chodník končí a my narážíme na větší skupinku domorodců která pracuje
na jeho stavbě. Něco na nás mluví ale nerozumíme jim ani slovo. Postupně přidávají i
posuňky takže nám dojde že se ptají na cigarety. Pro podobné případy jsme vybaveni takže je
obdarováváme. Za další zatáčkou se nám otevírá pohled na vrchol který máme po naši levici.
Je už skoro na dosah. Cesta směřuje k jakési pidivesničce. Z průvodce víme že na úbočí hory
je jich několik. Místní totiž věří že hora má jakýsi mystický vliv proto žijí v těsné blízkosti
vrcholu. Vcházíme do liduprázdné vesničky. Obydlí jsou hodně primitivní, spíše to jsou
chatrče zbité z plechu a dřeva. Po chvíli se objevuje místní obyvatel. Ukazujeme na vrchol.
Pochopí to a naznačuje že nás tam zavede. Vracíme se kousek zpátky a po pár krocích
odbočujeme stezkou doprava. Stoupáme asi 15 minut když se najednou před nám otevře
výhled. Je kolem sedmé hodiny a my jsme nahoře. Dokázali jsme to! Naše první sopka je
zdolána.
- 28 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Kocháme se okolním fantastickým výhledem a fotíme jak o život. V dálce směrem na západ
je vidět kouřící vrchol Merapi, směrem na východ se pak rysuje další vrchol nám neznámé
sopky. Sedáme si na jakousi pyramidu z kamení se zapíchnutou vlajkou a náš průvodce nám
udělá povinou společnou vrcholovou fotku ☺. Poté si sedá kousek o po dál a upřeně pozoruje
okolí jakoby nasával místní magickou atmosféru. Sedáme si také a nasáváme společně
s ním☺. Po okolních svazích se ozýval šum větru, atmosféra je vskutku tak trochu mystická.
Pomalu se zvedáme a chystáme se na sestup dolů. Máme v plánu sejít druhou výstupovou
trasou která začíná u vodopádu kde jsme se byli podívat předchozí den a vede i kolem chrámu
Sukuh kam vyrazili naše dvě trekařky. Domlouvali jsme se že se tam zkusíme potkat což by
pro obě naše skupiny vybavené moderní mobilní komunikací neměl být až tak velký problém.
Píšu proto hned smsku že začínáme sestupovat. Cesta dolů není už vydlážděna nádherným
kamenným chodníčkem, chvílema je to docela strmá pěšina, což nám ale vůbec nevadí. Jde se
nám fajnově a kromě slunka které do nás pere vší silou nás hřeje i pocit že jsme se vyškrábali
na vrchol. Po cca dvou hodinách chůze zjišťujeme že asi nejdeme tou správnou cestou která
vede ke chrámům. To se nám zanedlouho potvrdí když najednou cesta končí a my narážíme
na silnici kterou jsme jeli ráno nahoru. Jsme jen o pár km níže. Jsme tím trošku zaskočeni ale
nedá se nic dělat, někde jsme špatně odbočili. Zpátky nahoru se nám nechce. Další nemilé
překvapení nás čeká když se zeptáme opodál stojícího řidiče dodávky na odvoz do
Tawangamangu. Nabízí nám svezení za 30000 Rp což se nám zdá krapet přehnané když
vezmeme že jsme ve tři ráno za delší cestu zaplatili jen o deset tisíc více. Zkoušíme smlouvat
ale bezvýsledně, řidič se nás pouze usmívá a kroutí hlavou. Moc dobře ví že v téhle divočině
nikoho jiného neseženeme takže nakonec přistupujeme na jeho nabídku a nasedáme. Cestou
ještě stihne nabrat stopující babču s obrovskými pytli jakési zeleniny. Auto je zaplaceno takže
se veze pěkně zadarmo. V hotelu se šťastně shledáme s druhou částí naši výpravy. Podle
jejich vyprávění se také nenudili. Hlavní ale je že splnili úkol dne tj. nafotili a podrobně
zdokumentovali všechny falické symboly které cestou viděli ☺ Dáváme si všichni
zaslouženou sprchu a večer pak vyrážíme na společnou véču.
Druhý den ráno balíme batohy a vyrážíme na autobus zpátky do Sola a odtud na vlak do
Semerangu (směr Bromo). Nechceme v Semerangu přespávat (prý je to jedno
z nejošklivějších míst) a tak doufáme, že ještě stihnem nějaký vlak odtud do Probolinga. Pro
- 29 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
jistotu, ale hledáme místo, kde by se dalo v Semerangu přespat. Máme tam dorazit vlakem v 9
večer a tak uvidíme, jaké budeme mít štěstí.. Ve vlaku večeříme opět nasi goreng, co nám ve
vlaku uvařili, kluci hrají karty a popíjíme a mlsáme. Pojedeme 4 hodiny a tak si cestu krátíme
jak kdo umí. Nakonec do Semerangu přijíždíme až v 10 hodin večer. Nechce se nám tam spát,
ale vlak do Probolinga už žádný nejede a tak se rozhodujem, že pronajmem auto s řidičem a
pojedeme do nejbližší vesnice pod sopkou Bromo. Usmlouváme cenu na 350000Ra čekají nás
další 4 hodiny cesty. Jsme unaveni z celého náročného dne a z cesty, ale probuzení v hezčím
místě než je toto, nás láká natolik, že se rozhodneme jet. Do místa ubytování dorážíme až ve 2
ráno. Jednalo se prozatím o nejdelší, nejnáročnější a nejrychlejší přesun i Japonci by nám
mohli závidět ☺. Řidič nás dováží do městečka Wonokerto před hotel Yoschi´s Guest Hous
(nedaleko městečka Ngadisari). I přes velkou únavu se Kamila snaží cenu za ubytování
usmlouvat, ale moc se to nedaří. Majitelé také vědí, že jinam se takto k ránu stejně ubytovat
nepůjdeme a tak s cenou dolu nemají proč klesat. Usmlouvá to o 50000R dolu, tak aspoň
něco. Máme pokoj v pěkném bungalovu. Jsou tam pouze 4 postele. Roman se obětuje a bude
spát na zemi a tak pokoj bereme. Je opravdu znát, že jsme hodně vysoko. Je tu pořádná zima.
Všichni jsme doslova mrtví únavou. Ráno si chceme přispat a udělat si tzv. odpočinkový den.
Na spánek se všichni moc těšíme.
PÁTEK
22. 09. 2006
08. den
Probouzíme se asi b 9:30 do krásného dne. Teprve se rozkoukáváme, kde to vlastně
jsme.Máme tu krásnou zahradu s úžasnýma kytkami a můžeme na té zahradě snídat.
To je něco pro mě. Tak se pomalu hrabeme z pelechu jdeme na dlabenec.Je to fakt pohodové
ráno. Vůbec nelitujeme té noční cesty. Královská snídaně v obklopení kytkami a kopci a
sopkami… Co víc si můžeme přát.
Plánem dne je jít se podívat na Bromo a vyfotit zas nějaké ty snímky (bez toho už to snad ani
nejde). Vyrážíme do kopce po silnici. Je to docela dálka.
- 30 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Další den ráno, až půjdeme na východ slunce, tak si asi vezmeme nějaký bus a nebo
pronajmeme auto. Dostali jsme se na vyhlídku, ale focení nestojí za nic. Je opar. Takže ty
panoramata necháme na ráno.Vydáváme se po sopečné pláni nazývané celkem trefně Moře
písku plné sopečného prachu až pod úpatí sopky. Je to tu jiný svět. Dokonce je tu i chrám, ve
kterém žijí lidé ve svých meditacích a motlitbách. Podle průvodce v této oblasti žije početná
komunita Tenggeřanů kteří se etnicky, kulturně i jazykově liší od Javanců. Jejich náboženství
je směsí hinduismu a buddhismu. Bromo se tyčí do výšky 2392m. Ke kráteru vede 230
schodů. Vystoupáme je a pomalu se začínáme dusit sírou.
Chvílema sopka vychrlí oblak kouře a síry a tak kráter není úplně skvěle vidět. Ale sem tam
se ten oblak zvedne a pohled je úžasný až děsivý. V okolí je spousta dalších
- 31 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
sopek…v podstatě kam se podíváte je nějaká sopka. U kráteru čeká malý človíček a prodává
obětiny. Máme je koupit a hodit do kráteru jako oběť bohům. Tak kupujem dvě kytičky za
10000R a házíme je dolu. Opět se v nás probudí démon „fotocuk“ a všichni cvakáme jako o
život. Během focení Romanovi za zábradlí spadne krytka od objektivu. Nehodlá se jí vzdát a
přeleze zábradlí. Už ho vidíme jak sjíždí dolu, protože má jen sandále. Hrůza pohledět.Co ale
čert nechtěl... v okamžiku kdy se ohýbá pro víčko a vypadá to že je šťastně zachráněno mu
vypadne z batohu láhev s vodou a skutálí se ještě o pár metrů níže. Posléze je i láhev
zachráněna a Roman leze celej.. Uff.
Tak a teď tu sedím při západu slunce a píšu denník. A je mi fajn. Ostatní šli okolo kráteru a
tak tu na ně čekám a kochám se. Sem tam na druhé straně kráteru vidím pár lidiček, což jsou
moji kámoši, tak doufám, ze v pohodě dojdou. Človíček si vedle mě na chvíli sedá a kouká co
to píšu. Když se na něj podívám, začne se smát. Pak se zvedne, pokyne mi na pozdrav a po
schodech odchází dolu ze sopky. Jsem tu sama a jen za zády mi sem tam blafne oblak kouře.
Naštěstí fouká vítr ode mě a tak se nedusím sírou. Obzor jakoby hořel. Mám tady opravdu
zvláštní pocit. A je mi fajn.
Když se tu zas všichni sejdeme, jdeme po sopečném poli zpátky na silnici a pokračujeme dolu
do městečka, kde bydlíme. Až za tmy se dostáváme domu. Ráno nás čeká východ slunce nad
- 32 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Bromem z vyhlídky, z které jsou pravděpodobně všechny ty „kýčové“ pohledy v mlze
utápějících se sopek a vycházejícího slunce za nimi. Večer sedíme na dobré večeři a pivku a
klábosíme až do 11 hodin a pak jdeme spát. Budíka nastavujeme na 3:30… uff.
SOBOTA
23. 09. 2006
09. den
Řidič pronajatého jeepu nás budí již ve 3:00 ráno. Odjíždíme ve 3:30 na východ slunce nad
Bromem. Veze nás na vyhlídku, kam míří se svými foťáky další skupiny turistů. Koukáme na
Batok (2440m) a Bromo (2392m) a Kursi (2581m), jak se válí a vystupuje z oparu. Vypadá to
opravdu nádherně. G. Semeru (3676m) každou chvíli vypouští oblak dýmu. Slunce vychází a
všichni fotí jak o život.Je dost zima, ale je zde připraven velký oheň, kde je možno se ohřát.
V době digitálních foťáků se obchoduje s baterkami a ne s filmy a tak místní nelení a doufají,
že někomu v té zimě dojdou baterky a oni budou první, kdo přiskočí s pomocnou rukou, tedy
košíčkem a prodají tužkové baterie….
Když vše nafotíme a dokocháme se úžasnými pohledy, tak sedáme do našeho jeepu a
necháváme se odvézt na sopečné pole pod Bromo. Rádi bychom se vysápali na Batok, který
se tyčí vedle Broma. Řidič nás ale zrazuje, že není pro turisty přístupný. Je to prý národní
park a nechodí se na něj. Takže máme smůlu. Prohlédneme si alespoň zvenčí klášter na úpatí
sopky, projdeme se po namrzlé krajině a usedneme zpět do jeepu.
- 33 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Ten nás veze zpátky do našeho hostlu. Dáváme si královskou snídani v prosluněné zahradě,
zabalíme batohy a v 9:30 vyrážíme ještě s dvěma Čechama (holka, kluk) minibusem do
Probolinga, kde přesedáme na autobus a jedem směr městečko Ketapang na trajekt na Bali.
Pozn.: Při cestě autobusem se rozhodně nenudíme. Každou chvíli se dovnitř nahrnou houfy
prodavačů nabízejí všelijaké dobroty ovocem počínaje a sladkostmi konče. Většina
nabízeného sortimentu vypadá celkem lákavě i když občas není vůbec poznat o co se jedná a
tak se vrháme na nakupování a konzumaci. Ani naše kulturní povaha během cesty nestrádá.
Na některých zastávkách do autobusu přistoupí místní hudební umělec a začne nás obdařovat
svojim nejnovějším repertoárem, povětšinou jen brnká na kytaru. Hned za ním ve dvojci
prochází výběrčí který kasíruje za předvedený hudební výkon peníze.
Po nalodění se na trajekt opouštíme útroby autobusu a uvelebujeme se na palubě. Tady se
nám přihodilo jedno malé faupax ☺
Během plavby jsem potřeboval čůrat. Vypravil jsem se proto na obhlídku paluby doufaje že
najdu záchod. Po chvíli pátrání mě jakýsi steward poradil že musím seběhnout o palubu níže
ke přímo naproti schodům uvidím vytouženou místnost. A opravdu, hned naproti schodišti
byla jakási budka s nápisem TOILET s několika dveřmi. Žádné značení jestli se jedná o dámy
nebo pány tam nebylo, jsem vešel hned do prvních. V místnosti byla vlevo mandi s vodou a
napravo místo záchodu dvě díry v podlaze. Tlak začínal být docela akutní takže jsem to nijak
neřešil a vykonal potřebu do otvoru který vypadal větší. Po mojem návratu se vypravila
Valerie řešit stejný problém. Podle popisu záchod nešlo minout takže šla najisto. Vrátila se za
malou chvíli a velmi se podivovala jaké mají v Indonésii na trajektech podivné záchodky.
Během cest už toho viděla hodně ale tohle ještě nezažila. Stejný zážitek měla i Kamila která
se po chvíli vydala také na onu místnost…
Všemu pak na závěr nasadil korunu Bohouš, který po návratu, poté co chtěl na vlastní oči
vidět to samé co my, prohlásil že v místnosti kde byl on se nacházel normální turecký záchod
a že jako nechápe kde že jsme si to hromadně ulevovali. Samozřejmě jsme mu nevěřili takže
jsme šli vše prozkoumat.Bohouš nás zavedl k bíle budce a otevřel druhé dveře kde se opravdu
nacházel záchod. Za prvními dveřmi byla totiž jak jsme posléze dovtípili sprcha, kterou jsme
tím pádem naší nevšímavostí malinko zneuctili. Tato příhoda nás pobavila tak že jsem se
všichni skoro po celý zbytek cesty řezali smíchy ☺
- 34 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Po příjezdu trajektu na Bali autobus pokračuje dál do Denpasaru. Tam bychom měli být
v 18:30, čili 8 hodin jízdy. Poté bychom se chtěli přemístit do městečka s českou potápěčskou
základnou Padang Bai. Tak nakonec 18:30 byl dost optimistický odhad. Do města Denpasar
jsme se dostali až po 20 hodině. Pokusili jsme se stáhnout cenu pronájmu auta s řidičem, ale
moc se nám cena dolu srazit nepodařila. Takže ho bereme za cenu co nám nabídl. Kamile není
dobře a tak chce zastavit u nějaké lékárny, ale mladý řidič to jen odkýval, smál se a při řízení
se zvesela bavil se svými kamarády… Ignorant. Odvezl nás až do městečka Padang Bai na
náměstí, a že prý dál nejede. Jedině, že mu připlatíme. Tak jsme vzali batohy a šli pěšky.
Nebylo to daleko.Zanedlouho jsme narazili na českou potápěčskou základnu, kde byl Adam a
Radka.
- 35 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Češi, kteří tu dělají kurzy potápění. Domluvili jsme se s nimi na pondělní šnorchlování a kluci
na ponor. Adam nás doprovodil k paní, která nás ubytovala do úžasných bungalovů. Dole
koupelna a nahoře ložnice s teráskou a výhledem do nádherně rozkvetlé zahrady. Zašli jsme si
na jídlo. Protože už bylo dost pozdě, našli jsme asi poslední hospůdku, kde vařili. Hráli nám
k tomu Gipsi Kings. Po večeři jsme šli chrnět.
NEDĚLE
24. 09. 2006
10. den
Dnes je den ve znamení válení u moře, jedení a lenošení. Adam nám poradil, kam jít na pláž.
Pláž se zlatým pískem. Lehli jsme do stínu a kochali se pohledem na vlny, které byly docela
veliké cca okolo 2m. Kluci šli půjčit do vesnice bodyboardy a tak jsme blbli na prknech.
Trochu jsme se všichni pomlátili, protože vlny byly krátké a pokaždé nás zabalily nebo vrhly
na břeh a tak jsme se od písku docela podřeli.. No, paráda. Mě bolí krk a nemůžu otáčet
hlavou. Mám sedřený obličej, Val má fialový palec a Roman sedřená záda… a ještě k tomu
utrhl část, která drží provázek u prkna… Docela úspěšný den. Na pláži jsem si koupila snad
vše, co tam nabízeli. Stříbrný prstýnek, sárung, ananas… Pozn.: jediná věc co Jana ten den
nekoupila byl toulec na šípy ikdyž docela váhala ☺ …. a ještě jsme si nechali udělat masáž.
Pani, nám masáž nabídla a tak jsme s Valerií a Romanem neodolali a bylo to moc fajn.
Masírovala nás kokosovým olejem. Pak jsme si koupili kokos a pili kokosové mléko. Prostě
pohodička.
K večeru jsme zašli do doporučené hospůdky na rybu „mahi-mahi“ a popíjeli koktejly a
pivko. Přisedli si k nám dva Češi. Luděk a jeho mamka. On tu v Indonésii studuje hru
„gamelan“ a ona za ním na měsíc přijela. Takže teď jí Luděk dělá průvodce. Kecali jsme o
všem možném, ale hlavně o místech co on navštívil a co jsme viděli my. Byl to moc fajn
večer. Luděk si našel přítelkyni, která je z Mexika a chystá se za ní odjet tak v únoru. No a
pak se uvidí, jestli ona s ním pojede do Prahy.
- 36 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
V půlnoci zavíráme hospůdku a jdeme spát.
Bolí mě za krkem, že mě to až budí… Budu si asi muset zopakovat tu masáž, kterou jsme si
dávali na pláži.
Zítra nás v 10:30 čeká v českém v OK dive šnorchlování a tak se moc těšíme..
Bali je hinduistické. Jsou zde bohové Brahma, Siva a Vishn Chrámům se zde říká pura – ze
Sanskritu. Rozloha je 5620km2 a má 140km délku na 80km šířku. Jeho nejvyšší sopka je
Gunung Agung (3142m). Hl. město je Denpasar.
PONDĚLÍ 25. 09. 2006
11. den
Ráno jsme si krásně přispali. Až do 9 hodin. V 10:30 máme být nastoupeni v OK Dive a
Adam má dát klukům instrukce k jejich prvnímu ponoru.. Kamila odjela s Radkou a dalšíma
lidmi na ponor. Já s Valerií si půjčujeme šnorchly a ploutve a posloucháme taky instrukce
Adama, abychom byly taky tak chytrý jako kluci. Naloďujeme se na 3 úžasné lodě s
vyvažovacími bambusy a jedeme na Blue lagun na korály. Zde šnorchlujeme a kluci se
potápějí. S námi na lodi jede Luděk s mamkou a tak ještě pokecáme. Voda byla dost chladná,
ale podvodní život byl nádherný. Moc pěkné ryby i korály. Každou chvíli se hrabeme nahoru
na loď abychom se trocho zahřáli na sluníčku. Jsou to spodní proudy, které odnesly tu teplou
prohřátou vodu a tak ještě že je pěkně. Dostat se zpátky na loď byl docela oříšek. Má vysoké
borty a leze se do ní opravdu špatně.
Večer jsme zašli na véču, zařídili na další den pronájem auta, někdo šel na net a pak šli
chrnět.Při večeři jsme ještě pokecali s Luďkem a jeho mamkou a v podstatě se s nimi
rozloučili, protože ona další den již letí domu do Prahy a Luděk odlétá do Kuty.
- 37 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
ÚTERÝ
26. 09. 2006
12. den
Ráno vstáváme před šestou hodinou a odjíždíme najatým autem, které nás má vozit celé tři
dny po severozápadu Bali, a to na jezero Danou Batur a Danau Bratan, pod sopku Gunung
Batur a poslední den pod sopku Gunung Agung. Jako první dorážíme k jezeru Danau Bratan.
Řidič nám zastavuje u vchodu a my se jdem podívat na chrám u jezera.
Je zde spousta fotografujících (snad) Japonců. Mají šílená děla – foťáky.Je to legrační je
pozorovat.Ale asi tak vypadáme i my… protože taky každou chvíli vytáhneme svoje
„nabušená děla“ a všechno co se jen hýbe fotíme a fotíme … Během procházky okolo
chrámu, který je v podstatě na jezeře, Kamila zjišťuje, že někde nechala svůj foťák položený.
Jde se tedy zeptat ke vchodu, jestli ho tam někdo nevrátil. Naštěstí ano a tak je ráda. Později
zjišťuje, že se jí na foťák vyfotil i poctivý nálezce.
Jezero je v nadmořské výšce 1200m n. m. a je hluboké 35m. Leží na dně kráteru. Je zdrojem
pitné vody. Uctívá se zde bohyně v chrámu Pura Ulun Danu Bratan. Docela jsme se
v zahradách chrámu zdrželi, protože na celém Bali probíhají ceremonie a my jsme nyní mohli
být svědkem jedné z nich. Průvody lidí v sárunzích, s košíky na hlavách byly úžasné.
- 38 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
K celému průvodu hrál orchestr bubínků a neidentifikovaných nástrojů, zvaný gamelan. Fotili
a točili jsme ostošest a vypadali jsme jak ti směšní Japonci. Ale nelituju toho, protože fotit
bylo opravdu co..
Pak nás řidič zavezl do místní botanické zahrady. Udělali jsme si procházku obřím parkem ,
zkoukli spousty květin stromů kluci se oddělili aby si na nějakém pěkném paloučku malinko
schrupli čímž přišli pozdě k autu a jelo se dál.
Pozn.: Při cestě zpět si kluci všimli že podel silnice je několik stánků kde prodávají durian.
Toto ovoce je známé díky svému smrdutému aromá o to více je ale chutnější. Požádali proto
řidiče aby jim u jednoho stánku zastavil a vypravili se jednu z těchto laskomin koupit. Kromě
Romana nikdo durian zatím nechutnal a nikde jinde jsme ho neviděli prodávat takže jsme byli
zvědaví jak chutná. Kluci se po chvíli vrátili se svojím úlovkem. To že se jedná o opravdu
aromatické ovoce jsme poznali hned vzápětí poté co ho kluci položili na batohy a najednou ho
bylo všude plno ☺ Valerie hned prohlásila něco v tom smyslu že tenhle smraďoch nám
během cesty opravdu chyběl. Kamila se ho snažila schovat do igelitky a když to nepomohlo
použila na něj jeden ze svých deodorantů. Výsledkem bylo ale pouze to že se smrad stal ještě
více intenzivnější. Aspoň se od nás drželi dále komáři a jim podobná havět ☺
- 39 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Dalším cílem tohoto dne, bylo jezero Danau Batur, kde jsme se chtěli ubytovat ve vesnici
Toya Bungkah, abychom to měli co nejblíže k výstupu na Gunung Batur (1717m) další den
brzy ráno. Řidič nás pořád přesvědčoval o vesnici Kedisan. Nakonec jsme v ní zastavili, ale
chtěli po nás dost velké peníze za vstup do parku a průvodce na ranní výstup. Bylo to okolo
300000R za osobu (asi 750,-kc). Majitel hostelu nás chtěl získat, a tak nám nabídnul
výbornou cenu za ubytování.Nám se ale nechtělo dávat takové peníze za výstup na sopku, a
tak jsem trvali na vesnici dále. Řidič měl v tomto hostelu provize, nebo jídlo a ubytování a tak
nás sem nutil jít. Dovezl nás tedy do vesnice Bungkan a udělali jsme dobře. Sice ubytování
bylo horší, ale výstup na sopku s průvodcem nás nakonec vyšel, nebo lépe řečeno jsme to
ukecali na 400000R, ale za nás všech 5 (takže na osobu nás to vyšlo na cca200,-kc). Bylo to
sice bez snídaně která se skládala z uvařených vajíček, ale ty jsme se rozhodli oželet. Stejně
ale jsou to vydřiduši. Prý to jde na asociaci parku, ale bůh ví…. Trochu jsme byli naštvaný, že
na jiné sopky se chotí zdarma a tahle, která má pouhých 1717m je za vstupné.
Baturské oblast vznikla výbuchem obrovské sopky (před 30000 lety). Ze dna kráteru se zvedá
Gunung Batur – aktivní sopka se čtyřmi vlastními krátery.
Sem se chystáme zítra ráno (cca ve 4 hodiny)vydat, společně se spoustou dalších skupinek, na
východ slunce. Tento vrchol patří k nejvíce navštěvovaným, a tak je tu prý i dost rušno.
Ubytování tedy máme ve vesnici Toya Bungkan u jezera Nátur, které je největší na Bali a je
zasvěceno bohyni jezera. Leží 500m pod okrajem kráteru a ze sopky je na něj úžasný pohled.
Jezero měří 8km na délku a 3km na šířku. O vesnicích v okolí jezera se hovoří jako o
hvězdách jezera (bintang danau). Průvodce nám ještě ukázal úžasné fotky východu slunce nad
kráterem který zítra na vlastní oči uvidíme takže jsme všichni natěšení.
- 40 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Jdeme na večeři do nedaleké hospůdky. Místní hoši tu hrají na kytaru a pějí písně od Beatles,
Pink Floid atd.. Je to docela příjemné. Pak jdeme spát, protože nás čeká brzký budíček, a to ve
4 ráno… Brrrr.
STŘEDA
27. 09. 2006
13. den
Budíček do tmy. Uáááá. Rozsvěcíme baterky a jdeme za naším průvodcem. V lese začne cesta
stoupat a náš průvodce skoro běží. Snažím se udržet krok, ale dost funím. A nejsem jediná.
Soptíme všichni. Naštěstí později trochu zpomalí a tak můžu jít svým tempem. Jde se dobře.
Baterka moc nesvítí, ale docela to jde. Ostatní mají čelovky, a tak je celkem vidět. Po lese
následuje stoupání po kluzkém sopečném prachu. Nahoru se dostáváme po 1,5 h. Východ
slunce má být až za 0,5h. Ale začínají se jak na potvoru valit mraky a tak nakonec z východu
slunce nemáme nic.
Je to smůla, ale předpovědět se to bohužel nedá. Příroda je nevyzpytatelná. Je pěkná zima a
vítr. Jsme mokrý od mlhy a začínáme se klepat zimou. Z kráteru sem tam foukne teplý závan.
Tak je to nakonec celkem příjemné… Odcházíme z nevydařeného východu a jdeme na okruh
po kráterech.Počasí se nakonec vylepšuje a mlha se zvedne. Probleskuje i slunce. Z vrcholu
nakonec nádherně vidíme do kráteru. Je to jak měsíční krajina. Moc se mi tam líbí. Do jedné
pukliny dáváme banány, že si je upečeme. Jsou moc dobré. Jdeme dál a průvodce nám
vypráví o tom jak tam erupce v roce 2000 zabila nějakého Němce. Šutry okolo nás jsou pěkně
horké. Pukliny jsou taky rozžhavené. Dají se v nich uvařit i vajíčka. Ale ty s sebou
netáhneme.
- 41 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Jsou tu naprosto úžasná panoramata, ale i pohled na jezero zalité sluncem. Slunce už je zas na
svém místě a po mlze a mracích ani památky. Docela začíná být vedro a čím víc klesáme, tím
je to horší.
Do vesnice se vracíme okolo 9 hodiny. Jdeme na snídani. Dostáváme palačinku s banánem a
čaj. To je vše. Asi brzy budeme mít hlad.
Po snídani se jedem podívat ještě na jeden chrám a to Pura Jati. Vyfasujeme všichni slušivé
sarungy a jdeme se podívat dovnitř chrámu. Zase je tu ceremonie, a tak je to o to zajímavější.
Po návratu k vozu zjišťujeme že náš řidič je už nervózní, že všude okolkujeme tak dlouho,
dokonce je na nás i malinko nepříjemný. Chce se ještě dnes vrátit do Padangbai a tak mezi
námi a jím vzniká trochu napjatější atmosféra. Spekulujeme nad tím co za tím vězí a jediné
rozumné vysvětlení ke kterému jsme dospěli bylo že asi došlo ke špatné dohodě mezi jim a
jeho šéfem. Měl asi slíbeno za peníze které dostal mnohem méně ježdění a tím pádem i menší
náklady za benzín který platil. To nás ale vůbec nezajímá. Dohoda byla taková že nás bude tři
dny vozit kam si budeme přát. Tak jsme se s jeho bosem domluvili což se mu kluci snaží
vysvětlit.
Tak se atmoška trochu vyčišťuje. Toto byla snad jediná situace, kdy jsem viděla trochu
naštvaného Indonésana. Ale druhý den se zase vesele usmíval… Od chrámu jedeme do
vesnice, kde jsme ubytovaní. Chceme se jít ještě vykoupat a ve 14 hodin odjet pod sopku
Gunung Agung, na kterou chtějí Val, Bohouš a Roman vylézt. Jdeme se vykoupat do místních
lázní. Je to dost luxusní místo s bazénem s horkou a chladnější vodou. A tak se tam
- 42 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
nakládáme jak „vepříci“a je nám naprosto úžasně. V horké lázni, po výstupu na sopku… co
víc si můžeme přát. Výhled na sopku, welcome drink. Ať žije drsná Indonésie.
Pěkně vyvaření a čisťounký po úžasné koupeli, kde si tak trochu spálíme všichni záda, balíme
a jedeme s naším řidičem do vesnice Besakih. Tady se nás řidič konečně zbavuje a vrací se do
Padangbai. Přijede pro nás zase další den, aby nás odvezl do Padangbai na trajekt na Lombok.
V Besakih se nám zas až tak moc nelíbí. Navíc je tu snad jen jeden hostel a tak ani smlouvání
ceny nám není nic platné. Majitelé moc dobře vědí, že jinam se ubytovat nepůjdeme. Je to
takové doupě. Ve vesnici je spousta stánků s trhovcem a taky úžasný chrám Pura Penataran a
spousta dalších chrámů.
Jde o chrámový komplex Besakih. Má 23 samostatných chrámů a každý má své jméno. Jsou
rozesety po délce více jak 3 km. Pura Penataran Agung je největší na ostrově. Je to velký
chrám státu a je zde více jak 50 staveb. Do chrámu se bez zaplaceni nesmí vstoupit (tedy
pokud jsme se nepřišli pomodlit nebo nepřinesli nějaké obětiny). Šli jsme se projít k tomuto
chrámu. Spousta krámků a stánků tu lemuje cestu. A taky spousta průvodců co chtějí na
turistech vydělat. Do chrámového komplexu lze vstoupit pouze pokud jste patřičně oděni to
znamená musíte mít nezbytný sarung který vám ochotní domorodci za mírný poplatek cca
10000Rp rádi zapůjčí. Stavba je to velkolepá, ale turistů je tu až až. To nevím, jak to musí
vypadat při sezóně. To se to jen musí hemžit lidmi. Jdeme sem nejen kvůli chrámu, ale hlavně
kvůli nalezení výstupní cesty nahoru na sopku Gunung Agung. Tak to jdou Val, Roman a
Bohouš prozkoumat, aby brzy ráno cestu nehledali. Nad chrámem je asi 2km úsek
k poslednímu chrámu a pak za ním je cesta nahoru na sopku. Chtějí vyrážet ve 2 ráno a tak ať
už jdou najisto. Na Gunung Agung vedou 2 cesty. Jedna prudší a kratší – Pura Pasar Agung
(do vesnice pod ní nás řidič nechtěl odvézt, protože by se tam prý s autem nevyškrábal) a
druhá cesta je odtud. Je méně prudká, ale o 3 hodiny delší. Převýšení Agungu je 2000m a jde
se tam cca 5-6 hodin (z Besakih). Sopka má 3014m.
- 43 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Já cestu vzdávám a Kamila se ke mně přidává. Vůbec se nám tam nechce, a tak přemýšlíme,
že pojedeme napřed do Padang Bai autobusem a ostatní až se vrátí, tak nám dovezou autem
batohy. My máme v plánu dojet k moři a jít šnorchlovat. Ostatní nakonec už vyrážejí nahoru
v půlnoci a tak si jdou lehnout, hned jak se vracíme z obhlídky, a to v 8 večer.
Pozn.: Před tím než jsme zalezli do hajan jsme se konečně taky odhodlali ochutnat durian,
který které nám dělal předchozí dva dny milou společnost. Všichni se na tento okamžik
hrozně těšili… důvod byl spíše ten že nám konečně přestane smrdět v autě. Jaké ale bylo naše
překvapení když jsme rozloupli dužinu a před našimi zraky se objevilo několik desítek bílých
červíků kteří si pochutnávali na našem „smraďochovi“. Nikdo z nás nenašel odvahu se k nim
přidat takže jsme durian vzali a hodili přes plot za kterým byl výběh prasat. Po chvíli se
ozvalo odtamtud pochvalné kvičení takže si aspoň někdo na našem durianu pochutnal.
Do pekla a zpět aneb výstup na Gunung Agung.
Po prohlídce chrámového komplexu Besakih se ještě za světla vypravujeme na průzkum cesty
na Agung. Přece jen hledat cestu za tmy kdy času nebude nazbyt se nám nechce. A v noci
také vše vypadá jinak. Nemáme žádnou mapu a jediné vodítko je informace v průvodci že
musíme projít celým hlavním chrámovým komplexem a za ním najít trošku zastrčený chrám
Pura Pengubengan u kterého začíná výstupová trasa. Cestu se nám podaří najít celkem bez
problému. V její polovině se proti nám najednou objeví dvě postavičky… Dáváme se s nimi
- 44 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
do řeči a zjišťujeme že se jedná o německý pár který se právě vrací z vrcholu Agungu a podle
jejich slov to bylo to nejhorší co zatím v životě zažili. Podle toho jak vypadají jim to i věříme.
Oba jsou špinavý jako kdyby prolezli medvědím brlohem, kluk má na jedné noze krvavou
modřinu, prý zahučel do nějakého křoviska a vůbec vypadají že jsou na pokraji sil. Za nima se
po chvíli objeví jejich průvodce který se usmívá a vypadá jako kdyby se právě vracel
z nedělní procházky po obědě. Trošku nás tohle setkání znejistí zda zítra až se budeme vracet
nebudeme vypadat podobně, možná i hůře a zda není lepší připojit se k holkám a strávit
příjemný den válením se na pláži. Nakonec ale touha zdolat Agung zvítězí. Aspoň jsme se
dozvěděli důležitou informaci že cesta se nikde nerozdvojuje a my nemůžeme zabloudit.
Vracíme se do našeho hotelu. Rádi bychom vyrazili v jednu hodinu ráno a proto se chceme co
nejdříve dostat do postelí. To se nám podaří po deváté hoďce. Máme tedy před sebou krásné
tři hodiny spánku. Ani nestačím zamhouřit oči a už zvoní budík. To snad nemůže být pravda.
Někdo rozsvěcí. Tak je to pravda. Musíme vyrazit. Rychle se oblékáme, balíme batůžky které
obsahují hlavně vodu a vyrážíme. Čas máme celkem dobrý, je něco málo po jedné. Projdeme
vesnicí za občasného štěkotu psů a brzy nacházíme cestu. Výstup je zpočátku velice snadný.
Stoupaní je pozvolné, cesta široká a nikde žádná překážka. Postupně ale začíná přituhovat.
Pěšina se zužuje a stoupání se stává čímdál více prudší. Chvílema nám podjíždějí nohy takže
se držíme okolních větví a drápeme se vzhůru. Všichni funíme a každou chvíli zastavujeme
abychom si lokli vody. To ale není konec. Najednou se před námi objevuje strmá
dvoumetrová stěna a my zjišťujeme že jediná cesta vede vzhůru po kořenech stromu. Šplháme
tedy jako opice a proklínáme celý Agung. Podobných překážek je cestou ještě několik. Po
čase je přestáváme vnímat… Rozednívá se. Konec pralesa je stále v nedohlednu a my
pokračujeme v našem boji s horou. Východ slunce na vrcholu již asi nestihneme ale nějak
nám to ani nevadí. Jsme rádi že vůbec dýcháme. Konečně les končí a před nám se objeví
skály tvořené z lávy. Obcházíme je zleva a jakousi průrvou se po kamzičí stezce škrábeme
vzhůru. Dále následuje několikasetmetrový lávový svah se sklonem 45 stupňů který také
překonáváme. V dáli se objevuje jakási předzvěst vrcholu. Stoupáme po pěšině tvořené
sopečným prachem. Po překonání i tohoto stoupání zjišťujeme že se ještě nejedná o hlavní
vrchol. Cesta pokračuje ještě dále po hřebeni... Konečně se máme možnost pořádně
rozhlédnout. Všude okolo nás je moře mraků. Na východě z mraků vystupuje Gunung Batur
na kterém jsme před několika dny stály. Je to naprosto ohromující. Hodně zde fouká takže
pokračujeme rychlé dál. Závěrečný hřebínek je hodně úzký, po obou stranách zbíhají dolů
prudké svahy takže se nám po něm moc příjemně nejde a do toho fouká ještě silný vítr.
Konečně stojíme na vrcholu, třikrát hurrááá. Dokázali jsme to! Samotný vrchol tvoří skalní
deska která najednou končí a za ní následuje kráter. Nahlížíme přes její okraj do kráteru a moc
příjemný pohled to není. Kráter je neskutečně obrovský, honí se v něm mraky a vše vypadá
tak trošku hrůzostrašně. Stát tady v okamžiku kdy by to bouchlo… no raději na to nemyslet.
Uděláme nezbytné vrcholové fotky a rychlé pryč z tohohle místa alespoň o pár metru níže.
Cesta dolů je o poznání veselejší. Živě diskutujeme a občas zastavujeme a odpočíváme.
Narážíme na šplhací místa a nechce se nám věřit že jsme tudy lezli nahoru. Do našeho hotelu
přicházíme okolo dvanácté. Místní se nás ptají kde že jsme to byli. Odpovídáme dvěmi
slovy…. „Gunung Agung“ což v jejich tvářích vyvolá hned obdiv. S chutí si užíváme svojich
pět minut slávy ☺. Máme to za sebou, teď už zbývá vylézt jen tu Rinjani…
ČTVRTEK 28. 09. 2006
14. den
Ráno nás budí asi v 5 hodin šílený kohout a několik dalších jeho kamarádů se přidává.
Zbalíme pár věcí a vyrážíme na bemo. Nakonec stopneme auto a to nás odváží z Besakih do
města Menangy. Zde bereme bemo a s jedním přestupem se dostáváme do Padangbai. Cesta
- 45 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
je moc zajímavá, protože jedeme s místňákama v narvaném bemu a neustále přes nás někdo
leze a prohlíží si nás. Lidé tímto malým autobusem převážejí doslova všechno. Dokonce jedné
paní autobusák sundává ze střechy zboží snad do celého obchodu. Asi bude mít co dělat, než
to z chodníku do obchodu odnosí. Pak přistoupí paní s lavorem, v něm má palmové listí a z
něj začne šmodrchat ty jejich ozdoby do chrámů. Jde jí to pěkně od ruky. Je vidět že už v tom
má praxi. A další a další cestující, kteří neustále nastupují a vystupují.
V Padangbai nakupujeme nějaké ovoce a jdeme zjistit čas odjezdu trajektu na Lombok. Pak se
jdeme ubytovat do nám známých bambusových domečků. Dostáváme ten náš a tak jsme rádi,
že jdeme vlastně domů ☺. Pro kluky zamlouváme domeček hned vedle nás. Pak jdeme
šnorchlovat na pláž a trochu odpočívat.
Když jsme se vrátily z pláže, kde jsme mimo jiné i poobědvaly v plážové restauraci, vracíme
se domů a Val s klukama už jsou taky na místě. Náš řidič podle plánu pro ně přijel v jednu
odpoledne a dovezl je pořádku i s našima batohama. Takže jsme se zase všichni v pohodě
sešli a společně jsme si zašli na večeři a poté se přesunuli do baru Boba Marleyho na drink.
- 46 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
S místními hochy jsme za zvuku živé hudby živě konverzovali o tom jak se nám zde líbí, co
děláme a co oni atd…. Byla dost dobrá nálada a sranda. Dali jsme si 2 drinky „Sexy Lady“
(Arak, med, led, limeta) a docela nám to zvedlo náladu… V nejlepším jsme odešli spát neb by
jsme asi brzy začali tančit jako oni… Tak jsme se se všemi rozloučili a šli po 11 večer spát.
Což bylo možná dobře… Místní opálení krasavci byli již k neudržení a bylo jen otázkou času
kdy se na naše děvčata vrhnou. Dokonce začali předvádět aby je zaujali jakousi ohnivou šou
☺.
PÁTEK
29. 09. 2006
15. den
Vstáváme v 5:45 a balíme batohy. Dnes je přesun trajektem na ostrov Lombok. V 6 hodin
máme u paní domácí připravenou snídani, po které odcházíme na trajekt, který má nástupiště
nedaleko. Adam nám poradil, být u trajektu alespoň o hodinu dříve, abychom chytli slušná
místa a v horším případě nemuseli celých 6 hodin někde stát nebo nepohodlně sedět. Lístek
stojí 21000R a čeká nás 5-6 hodin jízdy, podle podmínek na moři.Valerie s Bohoušem uléhají
v kajutě kapitána (zaplatili mu 40000R za postele a teď chrněj v posteli kapitána a dospávají
spánkový dluh z minulého dne).Já s Kamilou a Romanem sedíme na plastových sedačkách
(jiné ani na trajektu nejsou, možná v jiném druhu lodi je něco pohodlnějšího) a čteme si
v průvodci a živě konverzujeme s místními. Je to docela fajn a cesta nám rychle utíká.
V průvodci se dovídám, že na Lomboku žije 2,5mil. Obyvatel a z toho 10% jsou Balijci.
Většinu obyvatel tvoří muslimští Sasakové. Lombok měří 80x70km. Na severu je masiv
Gunung Rinjanji – sopka 3726m n. m. a je to jeden z nejvyšších kopců v Indonésii. Do roku
1994 to byla nečinná sopka.
- 47 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Indonésani si prohlížejí naše průvodce a slovníky a je vidět že je to hodně baví. Pořád chtějí,
abychom je fotili a abychom se fotili s nimi. Je to zábavný. Smějí se rozdílům, jaké jsou mezi
námi a jimi. Například se lišíme nosama. Říkají, že oni mají malé placaté nosy a my velké a
špičaté ☺.Naše světlé a jejich havraní vlasy.
Cesta proběhla v pohodě a docela to uteklo.
Vystupujeme z lodě v přístavu Lembar, kde se k nám zbíhají dopravci a nabízejí své služby.
Chceme jet do Senaru což je výchozí bod pro trek na Gunung Rinjani za což po nás chtějí
400000R.
- 48 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Ukecáváme to a nakonec odcházíme, protože se moc ukecat nedají. Běží za námi a naši cenu
berou. Platíme 200000R to je půlka jejich nabídky.. Takže docela úspěch. Jedeme asi 2
hodiny a nakonec se ubytováváme ve vesnici Senaru v hotelu Bukit Senaru. Je to hostel
v rozkvetlé zahradě a celkem ujde. Zjišťujeme, že neteče voda. Čili zkoušíme jejich koupel
zvanou mandi (pouze kýbl). No a jde to…
Jelikož nám na Lombok zbývají pouhé 4 dny pobytu, rozhodujeme se že tuto sopku
s Kamilou také vynecháme, i když nás to obě velmi mrzí. Bohužel jsme protáhli pobyt na Bali
a teď už nemáme moc času. Trek na Rinjani bude trvat 3 dny a tak ji obětujeme a pojedeme
se podívat a prozkoumat ještě ostrovy Gilli. Ostatní se rozhodnou tam vylézt. Oboje se
bohužel už stihnout nedá a raději toho chci vidět víc. Takže sopka třeba někdy příště…
Každopádně Val s klukama se rozhodnou na sopku jít a tak všichni vyrážíme do informačního
centra Rinjani, které je nedaleko našeho ubytování. Stíháme to akorát. Za ¼ hodiny mají
zavírat, takže je to tip top. Domlouvají si půjčení stanů, nosiče jídla, který jim na cestě bude i
vařit. Bez něj se na sopku jít nedá. Je to opět rezervace a tak to bez něj nejde.
My chceme s Kamilou, až oni ráno vyrazí na sopku, jít na dva velké vodopády, které jsou
nedaleko našeho ubytování, no a pak se vydáme dopravou na přejezd na Gilli. Takže opět se
dělíme na dvě skupiny.
Senaru je docela pěkná vesnička. Je vidět na sopku a všude něco kvete a není tu zas tak šílené
vedro. Vesničani jsou prostí a asi opravdu žijí jen z toho, co si vypěstují a pak také z turistů.
Senaru je ve výšce 860m n. m., sopka ve výšce 3726m n. m. Naši ale budou vyrážet z druhé
základny – Sembalun Lawang. To jim poradila Radka v Padangbai, že odtud je cesta nahoru
lepší. Takže k začátku výstupu budou odvezeni autem. Do Senaru by měli dojít cestou zpátky.
- 49 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Pak jsme šli nakoupit nějaké vody a sušenky a šli se najíst.
U našeho hostelu vařili jen to co jsme si nadiktovali předem. Dovezli to a uvařili. Víc jsme si
pak už dát nemohli, protože tam nic dalšího neměli. Tak jsme aspoň poseděli a pokecali asi do
čtvrt na jedenáct a pak šli spát.
SOBOTA
30. 09. 2006
16. den
Vstáváme ráno před 6h a jdeme všichni snídat. My s Kamilou jdeme na prohlídku vodopádů,
ostatní s průvodcem vyrážejí autem do Sembalun Lawang, kde je čeká začátek treku na
sopku.
My jdeme k jednomu vodopádu, který je opravdu nedaleko a asi za půl hodiny (podle LP za
hodinu) dorážíme k vodopádu většímu. K němu se dostáváme cestou podél kanálu, přes
mostek, ve kterém teče voda a vedle koryta potoka pořád dál. V jednom úseku jsme nuceny
sundat boty a říčku přebrodit.
V období dešťů bychom se sem tak jednoduše nedostaly, protože i teď je proud docela velký.
U vodopádu uděláme několik fotek, pokocháme se úžasnou přírodou. A vyčkáváme, jestli
sem džunglí proniknou nějaké paprsky vstávajícího slunce. Vypadá to že se mu moc nechce a
tak se dáváme na zpáteční cestu. V podstatě tuto cestu nám poradili dva češi, s kterými jsme
mluvili před cestou sem.Říkali, že oni dokonce včera na cestě potkali hada. No to my naštěstí
ne, ale pustina je tu dobrá… Konečně místo, kde by jsme se divily, potkat nějakého turistu.
Tak se pomalu vracíme. Zpátky nám nezbývá než opět přebrodit úsek říčky a pak už jen cesta
džunglí a k prvnímu vodopádu. Vracíme se do hostelu zabalit věci a vyrazit do přístavu na
loď, která nás odveze na ostrovy Gili.
Pán z info centra nám slíbil, že nás vezmou do busu, ještě s dalšími 6 čechy, a to v 11 hodin
dopoledne. Čekaly jsme až do 12 a pak jsme vyrazily jiným busem za 80000R za nás
obě.Odvezl nás na křižovatku Pemenang do Bangasalu. Zde jsme za účasti x překupníků
koupily lístky na loď na ostrov Gili Trawangan. Čekali jsme na vyplutí asi 20 minut. Údajně
jsme měli naplnit loď a to tak, že jsme měli čekat na to, až bude min. 20 pasažérů. My jsme
kupovaly lístek, když nás bylo pět. Ale docela vše dopadlo OK, protože přišli nějací lidi.
- 50 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Každopádně nás na lodi nebylo 20, ale méně.Jeli s námi dva Francouzi, 3 australanky, my
dvě, 1 místňák (jak se později ukázalo, byl to nahaněč na ubytování na ostrově Trawangan), 1
nevím odkud a 2 lidi, co patřili k lodi. Naproti mně seděl nádherný indián (byl to ten
nahaněč).Jízda lodí byla šílená. Byly vysoké vlny, které se každou chvíli hnaly přes celou
loď. Všichni jsme byli totálně durch včetně batohů. Bylo dost větrno atak i moře se hodně
vlnilo. Ne všichni to snášeli zrovínka dobře. I Kamile se udělalo zle a tak nakrmila rybky…
Pak to ale prodejchala a bylo líp. Naštěstí batohy neprotekly a tak byly mokré akorát zvrchu a
my jakbysmet. Šťastně jsme přistáli u břehu. Někdo zelenej, někdo (teda všichni) totálně
mokrý. Hledaly jsme ubytování. L.P. popisuje některá levná a my zjišťujeme, že od vydání
L.P. se úroveň těch levných hodně zlepšila a tak jsme si pokoj s koupelnou na terase za
barákem a s klimatizací v ložnici, nevzaly. Ubytovaly jsme se v hostelu ……
Byl opravdu moc pěkný.
Takové ubytování jsme ještě neměly. Noc nás vyšla na 100,- na člověka, ale stálo to za to.
Úžasná koupelna, pěkná postel, teráska, snídaně v ceně….pláž asi 20 kroků od dveří.
Parádička. Tento ostrov, jak později zjišťujeme, je dost turistický a hodně poevropštěný. Jsou
tu bary všech možných zemí. Dokonce i Irský bar. Číšníci v těchto barů již jsou také
turismem trochu opilovaní. Ale co, alespoň poznáme indonésii i z jiné, té turistické, stránky.
- 51 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Jak jsme se ubytovaly (hodily bágly na postel) tak jsme ještě na chvíli zašly na pláž,
zašnorchlovaly a pokecaly. Potkáváme tu (už se ani nedivíme) těch 8 našich známých
z Yogyakarty. Říkali, že jsou tu již 3. den a další ráno pokračují dál. Večer jsme zašly na
úžasnou večeři. Upekli nám celou barakudu za 56000R a k tomu v ceně byla hromada rýže a
opečené zeleniny. Byla to opravdu vynikající večeře. Pak jsme si v Irském baru daly ještě dva
drinky a dohodly v dive centru pro Kamilu ranní potápění. Původně jsem myslela, že se
s nimi nechám vyložit z lodě, někde tam, kde budou dělat ponor, ale nakonec jsem se
rozhodla jinak. V dive centru jsme si půjčila šnorchl (Kamila ten svůj měla na potápko),
ploutve a šla jsem prozkoumat korály, nedaleko místa, kde jme společně bydlely.
NEDĚLE
1. 10. 2006
17. den
Ráno vstávám v 6.10 a jdu vyfotit východ slunce. Sluníčko stíhám, ale už je moc vysoko.
Zítra si budu muset přivstat a vyrazit dřív.
Jdu s Kamilou do dive centra a půjčuji si šnorchl a masku od jakéhosi Harriho. Bude mně to
stát 30000 R za půjčení na celý den. Kamila vyráží s nimi na ponor a já se vracím zpět na
snídani do našeho domečku OZZY. Společnost mi dělá drzé kotě, které mi neustále skáče na
stůl se snídaní. Tak mu dávám sušenku a tím si zpečeťuji, že už se ho nezbavím. Tak a po
snídaňce, po dobrém ovocném salátu a palačince s banánem, hurá na šnorchlování.
- 52 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Prostě pohádkový odpočinkový den ve znamení šnorchlování, válení, jedení a dovolenkování.
Večer jsme se vydaly napříč ostrovem na jeho západ, okouknout maják, který jsme našly
v mapě. Neb mam majáky moc ráda, tak jsem se moc těšila, že udělám nějaké úžasné snímky.
K mému překvapení to byla šílená ocelová konstrukce a skoro jsme nepoznala, že to maják je.
Ještě se zvedl šílený vítr a dost se zatáhlo a setmělo. Myslely jsme, že začne každou chvíli
pršet. Nezačalo, ale nebe vypadalo dost nevlídně. Téměř za tmy jsme od majáku obešly ostrov
směrem na sever. Šli jsme po úplně opuštěné tiché pláži a nad námi se stahovaly černé mraky.
Konečně jsme se dostaly na naši východní stranu ostrova. Cestou jsme narazily na malinký
obchůdek s dřevěnýma maskami, s úžasným usměvavým prodavačem, který ty masky
vyřezával a maloval. Tak jsem se s ním daly do řeči a nakonec koupily, já jednu a Kamila
dvě masky. Měl velkou radost a dal nám vizitky, ať šíříme jeho reklamu v ČR. Dokonce nám
vyprávěl legendu těchto masek, kterých je několik verzí. Tyto masky jsou klasické Lombocké
a ke konci naší cesty jsme je už viděli až v Ubudu (Na Bali) v jednom obchůdku. Hned jsem
poznala, že jsou z Lomboku. Vyfotily jsme se s ním na památku a kdybychom ještě nějaký
ten den na ostrově zůstaly, tak by jsme k němu mohly zajít a nějakou masku si namalovat.
Bohužel další ráno jsme odjížděly dál. Rozloučily jsme se zvesela a šli konečně směr večeře.
Už jsme hlady skoro šilhaly. Zašli jsme do restaurace, kde jsme byly včera a daly si opět rybu.
Celou nám ji ugrilovali a byla ještě lepší než ta včerejší. Seděly jsme v budkách na polštářích,
koukaly na moře a obsluhoval nás krásný číšník. Prostě pohoda džez ☺. Nacpané na
prasknutí jsme se vrátily do OZZY a šli chrnět. Měly jsme zde ubytování pěkné, ale bylo
přímo u mešity a asi každé 2 hodiny zde někdo předříkával modlitby. V 10 hodin večer to
bylo doslova otravné. Ale nedalo se s tím vůbec nic dělat….
PONDĚLÍ 2. 10. 2006
18. den
V stávám v 5.50. Pokus č. 2 na východ slunce. Snad to dnes vyjde.Původně jsem chtěla jít na
druhý konec ostrova, na nejvyšší (asi 100m vysoký) kopec, ale nakonec jsem to vzdala.
Mraky by stejně nejspíš zakrývaly sopky (Agung, Abang a Batur), které mělo vycházející
sluníčko nesvětlovat. Tak jsem šla jen na pláž a bylo to moc pěkné.
- 53 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
No, asi jako každý východ slunce. Ještě bylo pěkné jak najednou bylo na ostrově ticho.
Všichni turisti ještě spali a jen pár domorodců urovnávalo písek před svými bungalovy.
Dnes se chystáme na další přesun z ostrova. Zbalíme věci a po snídani, asi v 9 hodin se lodí
(public) přemístíme na další z ostrovů Gili, a to ostrov MENO. Zde by měla být ptačí
rezervace a tak to musíme prozkoumat. Zde máme v plánu přespat a další den se chceme
dostat na ostrov AIR a pak už zpátky na Lombok.
Lodí tedy přeplouváme na Gili Meno. Je to ostrůvek o dost méně osídlený a méně zatížený
turistama. To nám vyloženě vyhovuje. Tentokrát byla plavba naprosto klidná. Vlny tak
nebouřily a tak jsme tentokrát dorazili v suchém oblečení. Lístek z Trawanganu na Meno nás
stál 18000R. Je to velký rozdíl v ceně v porovnání s cenou cesty z Lomboku až na Trawangan
(nejvzdálenější ostrov), kde nás lístek stál pouze 8000R. Jde o to že mezi ostrovy, lodě tak
často nejezdí a tak to stojí o moc více. Ubytovaly jsme se v Biru Meno.Bungalov s WC a
sprchou.
Později jsme zjistily, že ve sprše neteče sladká voda, ale míchaná s vodou mořskou. Takže
jakékoliv smytí slané mořské vody, zde není možné. Elektrika zde je pouze od 19 hodin do
půlnoci. Takže opravdu trochu zapomenutý svět. Chtěli 100000R za dvě lůžka na noc a
snídani, ale ukecaly jsme je na 85000R za noc a snídani, ale s podmínkou, zůstat zde noci dvě.
Ubytování je o něco dražší, ale bydlíme téměř na pláži. A to je fajn. Vlny bouří a stahují se
opět mraky.
- 54 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Jdeme se projít a kouknout na slané jezero (nic moc), mešitu (v rekonstrukci, ale amplion
bohužel nechybí a tak bych se moc divila, kdybychom dnes mezulíny neslyšeli). Došli jsme
do ptačí rezervace, daly jsme si Sprite a popovídaly s mladou dívčinou co prodávala do
ptačího parku lístky. Líbil se jí můj stříbrný prstýnek s řeckým vzorem. Tak jsem jí ho půjčila.
Já ho nosím na prsteníku a jí byl na všechny prsty (na palec ho nezkoušela) velký ☺. Zaplatily
jsme 50000R (dost drahé) za vstup a provedl nás jeden chlapec mezi klecemi s papouchy
všeho druhu a z různých míst od Jižní Ameriky až po Asii. Bylo to zajímavé, ale zas taková
bomba to nebyla a tak jsme byly rády, že jsme penězi alespoň na něco přispěly. Navíc v
Rough Guides se píše, že jsou zde i pelikáni a plameňáci a po těch jakoby se země slehla..
Tak jsme cestou zpátky do bungalovu koupily sůši a vodu a daly si nakrájený ananas.
Mezitím mě chytl prodejce přívěšků a náramků a za kus chtěl nehorázných 90000R. Vybrala
jsem si 1 náramek, 1 přívěšek se znakem Trawanganu a 1 přívěšek s ještěrkou a všechny 3
věci jsem ukecala na 50000R. Pak jsem si šla sednout na ten ananas a chlapík tam prodával to
samé. Slyšel. Jak jsem ukecávala cenu a nabízel 2 náramky a 1 přívěšek nejdříve za 30000,
pak za 20000 a nakonec za 15000RTak jsem byla docela naštvaná, jak nevýhodně jsem přes
veškeré ukecávací úsilí nakoupila. No jo…. Tak příště.
- 55 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Šla jsem šnorchlovat. Kamila mi půjčila vybavení a že počká až se vrátím a pak půjde ona.
Včera viděla několik karet (želv) a dokonce prý i korálového žraloka (prý žere jen plankton a
tak není pro lidi nebezpečný) a já nic, tak jsem si řekla, že se nevrátím dřív, než nějakou taky
neuvidím. Ale už jsem byla ve vodě dost dlouho a nic. Nechtěla jsem, aby Kamila čekala a já
ji zdržovala od šnorchlování, tak jsem se začala vracet.A v tu chvíli jsem karetu uviděla.
Obroželva si to štrádovala po mořském dně. Bylo to úžasný a já byla ráda a spokojená. O
žraloka jsem ani moc nestála, i když nebyl nebezpečny, ale stejně by ve mně byla opravdu
malá dušička.
Vzpomínaly jsme na ostatní jak se asi mají na treku na sopce a pak nám přišla smska, že už
scházejí ze sopky dolu a prý že si chtějí jet odpočinout na jeden z Gili ostrovů. Tak jsme je
nanavigovaly na Meno, ať dorazí za námi (původně jsme se měli sejít až na Lomboku). Už
jsme se na ně docela těšily a asi jsme je dost nalákaly, když jsme psaly, jak je tam krásně a
pohoda. A hlavně na ty čerstvé ryby. Rozhodly jsme se že ostrov Air už vynecháme a
zůstanem do odjezdu na Lombok zde. Tak Kamila šnorchluje a já začínám mít doooost velký
hlad. Po jejím návratu jsme se vydaly na večeři na pláž a opět jsme si daly čerstvou rybu
s rýží, chilli omáčkou a zeleninovým salátem.
Bylo to dobré a totálně přecpané jsme se válely v budce s polštářema a s výhledem na moře a
popíjely jsme ovocné džusy. Každá jsme vypily 3 (byly naprosto vynikající) a číšníci se nám
smáli, že ještě najednou tolik džusů neprodali (a to jsme tam byly jen 2, to by teprve koukali,
kdybychom tam byli všichni).Kamila si ještě dala obalovaný ananas a přinesli jí porci
takovou, že se nám protáčely panenky. Nechápu, jak se to do ní po té velké večeři ještě vešlo.
Musela jsem jí s pár kousky pomoct a bylo to mooooc dobré. Asi se ze mě stane otesánek a
budu si to po večeři také dávat ☺. Ještě jsme v boudičce na nožkách poseděly. Sedělo se nám
na polštářích moc dobře a šumění moře to umocňovalo. Byla bych schopna zde usnout. No
prostě pohoda. Ještě štěstí, že není období moskytů, protože to bychom tu tak dlouho
nevydržely.
ÚTERÝ
3. 10. 2006
19. den
Vstáváme v 8 hodin a jdeme snídat pancake s ananasem a čaj. Přišla nám smska, že zbytek
naší výpravy za námi dorazí z Bangsalu lodí, která jede v 10 hodin. Měli by tu být za hodinu.
Tak si jdeme ještě zašnorchlovat a pak je budeme vyhlížet.Půjčuji si vybavení v jedné
pujčovničce (mám ploutve sešité sešívačkou, ale nedá se nic dělat, protože jiné ploutve mají
šíleně veliké a jiná půjčovna zde není) a vyrážím pod vodu. Dostávám se docela na mělčinu
mezi rybáře a tak se vydávám jinam a objevuji krásné místo se spoustou korálů a
- 56 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
podmořských kytek. Je tu spousta barevných ryb a vypadá to pohádkově. Kochám se tou
krásou a vůbec se mi nechce pryč.
Připlouvá loďka a z ní do vody skáčou dva lidi. Holka a kluk a jsou mi povědomí. Jsou to
sousedi z našeho bungalovu na Trawanganu. Takže se potkáváme i pod vodou ☺ . Tak mi při
šnorchlování dělají společnost. Snažím se je nechat o samotě, ale moc se mi to nedaří.
Vždycky na sebe někde narazíme. Hledám jak divá želvy, ale nemám štěstí. Želvy
nikde…Ale jsou tu krásný ryby a korály, mušle a rostliny. Dokonce jsem viděla i mořského
hada. Docela jsem se ho lekla, ale on mne asi taky, protože se snažil hned zmizet. Tak jsem
byla docela rada ☺. Mám trochu rozedřenou nohu z ploutve a tak si jdu pro ponožky, které si
oblíknu, aby mi ty ploutve nohu nerozedřely do krve. Leze se z vody celkem dobře. Ještě není
takový odliv a tak to celkem dobře jde.
Vracím se po pláži do bungalovu a naproti mně jdou Kamila a ostatní. Už dorazili a tak jsme
se zase všichni šťastně sešli. Tak jsem moc rada. Jdeme si posedět na něco dobrého a
poslechnout jejich zážitky ze sopky a pak zase šnorchlovat. Musíme toho využít, je to náš
poslední den u moře. Vyprávějí zážitky a dovídáme se, že se měli dobře a trek přežili v
pohodě. Jezero pod vrcholem bylo prý úžasně modré a termální prameny byly prý super. Na
vrchol Rinjani nakonec vylezl Roman s Valerií a Bohouš na ně počkal u jezera.
- 57 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Na vrcholu stihli východ slunce, ale prý tam byla šílená kosa. Podél cesty během treku byly
prý poházeny spousty odpadků. Prý ne od turistů, ale od nosičů. Vše co nepotřebují odhodí na
zem. Je to šílený. To nejde pochopit.
- 58 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Nosiči nesou na jedné tyči přes ramena náklad s jídlem a stan, spacáky a karimatky. Po celou
dobu turistům vaří. Bez průvodce se sem ale jít nedá. Je to rezervace a tak každý turista nebo
skupina, si musí průvodce vzít.Před výstupem se vyčíslí cena všeho, co bude na treku potřeba
a to včetně vařiče, který většinou žádný z nosičů nahoru nevynese a vše vaří na otevřeném
ohni.Takže pronájem vařiče je nesmysl, ale musí se zaplatit.Prý tam nějací Němci dávali
domorodcům školení o ekologii. Ale zda to bude mít nějaký dopad, je ve hvězdách. Při
vyprávění mě mrzí že jsem to taky neviděla, ale nakonec na ostrovech bylo taky moc dobře.
Jééé začíná pršet. Je 16.30 a že by začátek období dešťů? ☺ Dnes, až se všichni vrátí ze
šnorchlování, chceme zajít na večeři a zítra ráno v 8 hodin odjet lodí zpět do Bangasalu na
Lomboku a pak lodí zpět na Bali do Padangbai. Možná tam ještě jednu noc přespíme a ráno se
vydáme do Ubudu. Případně se akorát rozloučíme s Adamem a Radkou, vyměníme chybějící
peníze a pojedeme do Ubudu rovnou, ještě týž den. Tato varianta je pravděpodobnější.
Takže poslední večeře na ostrovu je barakuda a několik freš džusů. Na pláži popijeme
kořaličku a jdeme spát.
STŘEDA
4. 10. 2006
20. den
Vstáváme v 6.45. Posnídáme ananasovou palačinku a jdeme s batohama do přístavu čekat na
loď, co nás odveze z Mena do Bangsalu.
Nasedáme na loď v 8hodin a vyrážíme. Cesta probíhá v pohodě. Vlny nejsou a tak jsme rádi,
že nebudeme zase celý mokrý.V Bangsalu se pěšky přesunujeme na autobusové nádraží, kde
sedáme do auta ABDULA, který nás vezl při cestě sem. Pamatoval si Kamilu a i
usmlouvanou cenu 25000R do přístaviště trajektu. Do trajektu nasedáme a zabíráme si lavičky
- 59 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
na přední palubě. Cesta probíhá v pohodě.Kecáme, pospáváme, holky kupují nějaká trička a
snažíme se jakkoli přečkat 3,5 hodin jízdy. Potkáváme tu kluka (z Itálie) co ho potkali na
Rinjani. Tak s nim ostatní povídají a radí , kde jsme byli a kde je dobré se ubytovat.
Je skoro 15 hodin a my přistáváme v přístavu Padangbai. Chystáme se jít rozloučit s Adamem
a Radkou, vyměnit peníze a jet dál do Ubudu. Popijeme s nimi slivovici a becherovku, já si
konečně kupuji potápěčské tričko a pak se loučíme a jdeme pro Val a Bohouše do restaurace,
kde si nacpávají břicha. Loučíme se s majiteli warungu a přislibujeme návštěvu hned, jak
poletíme okolo ☺. S Valerií si od majitele warungu ještě kupujeme Arak za 3000R, který nám
přinese ze své zásobárny v plastových lahvích. Nevím, jestli tímto mokem někoho potěším,
ale je to místní kořalka, a tak co se dá dělat jiného, než toto místní pití prostě ochutnat…☺.
Majitel nám objednává auto a za smluvenou cenu, kterou si pro změnu nepamatuji, nás řidič
veze do města Ubud. Sem dorážíme v podvečer a ubytováváme se v hostelu, který nám
doporučili Češi , kteří tu byli před námi.Je to hostel Gantra House v ulici Jalan Karna. Je to
tady moc pěkné.
Hostel je v rozkvetlé zahradě a platíme za 2 pokoje (2 domky) 125000R za 5 osob, což je
super cena. Vnitřek domků je taky moc hezký a tak jsme rádi. Domlouváme se s majitelem na
další den, že nám na večer zajistí lístky na taneční představení, kterých se v Ubudu jen hemží.
Chystáme se tu zůstat 2 noci Večer ještě vyrážíme na večeři nedaleko našeho ubytování.
Zalézáme do restaurace Bamboo v ulici Jalan Dewi sita, která je kolmá k ulici, kde bydlíme.
Dewi sita ústí na ulici Money Forest road. Tato ulice a Jalan Raya je pověstná spoustou
obchůdků a je to tzv. ráj pro honbu za suvenýry. Objednávám si kuře v jakési medové
- 60 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
marinádě se zeleninou a sladkou chilli omáčkou. Je to vynikající. Pak se nám všem začínají
pomalu klížit oči. Asi z toho neustálého přesunování, a tak se přesunem s nacpanými břichy
do pelíšků. Chvílemi tu na nás pokřikují gekoni. Je to takový kachní zvuk. Nikdy bych to
netypovala na křik malé ještěrky. Tak ji okřikneme a ona na chvíli vyplašeně zmlkne….
Spánek….
ČTVRTEK 5. 10. 2006
21. den
Ráno nás tak trochu budí hluk projíždějících motorek v naší ulici. No co… buď jsou to
mezulíni, kohouti, hosté v recepci, gekoni nebo (jako tady) motorky.
Vstaneme a už máme na stolečku na terase připraveny hrnečky a termosku s čajem. Naprosto
úžasný servis. Tak si objednáváme snídani (ta je v ceně ubytování) a to ananasovou palačinku
a ovocný salát. Jak Kamila dobře poznamenala, jsme všichni zvědaví, kdo nám ty palačinky
bude dělat, až přijedeme domů. ☺
Tak posnídáme a máme v plánu se jít podívat na jeden templ nedaleko odtud, na prohlídku
Art musea a pak se projít rýžovými políčky, koukat po městě a pak zajít někam na malý oběd.
Chrám se jmenuje Pura Saraswati a je moc pěkný. Před ním je jezírko s úžasnými lotosy (já
je nazvala přerostlými lekníny).
Do templu se může pouze v sárongu a tak si ho před vstupem půjčujeme a převazujeme ho
šerpou. Zavazujeme ji na uzel, který jen dost vzdáleně připomíná uzel, kterým se sárong ve
skutečnosti váže. Do kasičky vhazujeme pár dobrovolných drobných za půjčení. Slouží na
podporu chrámu. Jde o hinduistický chrám. U vstupu jsou napsána pravidla, podle kterých by
se měli lidé vstupující dovnitř, řídit. Pravděpodobně tato pravidla hlavně platí pro
hinduisticky smýšlející lidi.
- 61 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Bemem se přemisťujeme na prohlídku Neka Art Musea na ulici Jalan Raya campuahan. Je to
museum plné obrazů nejen Indonéských umělců. Některé obrazy jsou moc zajímavé a pěkné.
Některé jsou podle mě naopak dost příšerné. Ale je to otázka vkusu. Jde o sbírku tradičního i
moderního balijského malířství na celém ostrově. Toto museum se nachází vysoko na kopci
nad údolím řeky Wos Barat. Jsou zde i ČB fotografie z depozitáře (Photography Archive
Center) obsahující snímky z Bali 30. a 40. let od Roberta Koke.
Po prohlídce vyrážíme na plánovanou procházku, ale trochu se nám to vymyká z rukou, neb
trochu bloudíme a nakonec mezi rýžovými políčky moc nechodíme, ale ploužíme se po
rozžhavené silnici serpentýnama nahoru dolu až docházíme zpátky do Ubudu.
Mezitím si v jednom hezkém warungu v kopci dáváme malý oběd. Já si pochutnávám na
tomatové polévce s tousty. Je jí ohromná mísa a tak si docela nacpávám břicho. Po návratu do
hostlu, už zase máme na terase připravenou termosku s čerstvým čajem. Moc hezky se tu o
nás starají. Je to moc milé.
Večer v 19.30 se chystáme do templu Sari Temple na představení tance zvaného Kecak –
opičí tanec a na tanec masek a Legong. Majitel hostelu nám přinesl lístky a tak pro ně nikam
do předprodeje nemusíme a cena je stejná jako v předprodeji. Sedíme tedy na prosluněné a
rozkvetlé terase u čaje a povídáme si o všem možném. Pak do 18 hodin procházíme trhem a
městečkem a sem tam kupujeme nějaké ty dárečky domu. Pak se scházíme a jdeme na
představení.
- 62 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
To je docela zajímavé, ale hlavně je to pro nás něco naprosto nového. Po představení, a to je
okolo 21 hodiny jdeme něco malého pojíst a na naší terásce pak popíjíme kořaličku.
PÁTEK
6. 10. 2006
22. den
Po snídani během dopoledne ještě kupujeme nějaké suvenýry. Chodíme po obchůdkách a já
konečně kupuji korálky, které si u mě Špáča objednala a já je na celém ostrově nebyla
schopna sehnat… Pak jdeme s Kamčou ještě na internet napsat jednu z posledních zpráv
domu a pak se scházíme s ostatníma na poslední oběd na Bali. Sedíme v restauraci nedaleko
tržiště.
Balení batohů a přesun objednaným autem do Denpasaru na letiště. Přesun autem je pro nás
docela výhodný, protože je nás pět a doprava autobusem by nebyla o moc levnější. Zde
nastupujeme do malého letadla vnitrostátního přeletu do Jakarty. Let trvá cca 1,5 hodiny.
V letadle dostáváme malou svačinu a celou cestu s Bohoušem prokecáme, takže nám to uteče
jak voda. Letadlo přilétá na letiště v Jakartě. Bereme batohy a taxikem se přemisťujeme do
centra, kde se ubytováváme v hotelu Tator v ulici Jalan Jaksa. Jde o hotel, který doporučuje
průvodce a tak doufáme, že nebudeme opět pokousáni od štěnic, jako první den v tomto městě
(to jsme bydleli v hotelu Margot). Pokoje vypadají lépe, ale ve městě je tak šílené dusno, že
nám to dojem nijak nezlepšuje. Majitel nám pronajímá pokoje, kde rozhodně neteče teplá
voda, jak průvodce popisuje. Každopádně nám přináší ještě jednu madraci, abychom se
v pokoji pro 2 vyspaly všechny 3. Kluci mají pokoj také pro 2, což jim naprosto stačí. Tu
poslední noc to myslím ještě přežijem. Každopádně jsme zhýčkaný z ubytováni na Gili a
z Ubudu a nakonec i z našeho oblíbeného Padangbai. A tak nám jen tak něco nevoní ☺
Vyrážíme na poslední večeři a vybíráme restauraci Memories, která je v naší ulici. V průvodci
je o ní napsáno, že zde hraje živá hudba dlouho do noci. Tak to je něco pro nás. A nespletli
jsme se. Jídlo je dobré a opravdu za nedlouho přichází mladá hezká Asiatka, která za
doprovodu zpívá celý večer, až do rána.
- 63 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Navíc je moc hezká a tak jsou kluci naprosto spokojeni. Každou chvíli někomu z hostů předá
mikrofon, ale úspěch má pouze u místňáků a mám dojem, že jsou to její známí, protože
většinou zpívají moc dobře. Popíjíme náš oblíbený Bintang a dobře se bavíme.
Obzvláště Roman, který se zapovídá s jakousi Asiatkou a my máme trochu obavy, jestli se mu
podaří se jí v pravou chvíli zbavit ☺. Postupem času se do restaurace začínají scházet podivní
týpci. Je tu dost homosexuálů, transvestitů a dalších neidentifikovatelných druhů různého
zaměření. Nooo, jsme v dobré společnosti ☺. Skoro aby se člověk obával jít na záchod.
Nakonec platíme 11 bintangů… Podařený večírek. Jakýsi podivný běloch mě hypnotizuje
pohledem a nakonec mě zve na drink. S úsměvem odmítám a nakonec jsem ráda, že to
s úsměvem přijímá. Když ho pak pozoruji, motá se okolo něj Asiatka, která by mi třeba mohla
vyškrábat oči….Takže je vše jak má být. Roman neustále konverzuje a nevypadá to, že by se
- 64 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
s námi chystal odejít. Bohouš začíná mít obavy, aby si Roman domu neodvezl nějaký suvenýr
ve formě pohlavní choroby a zajišťuje si fleka u nás v našem dvoulůžkovém pokoji
s přistýlkou…☺. Tak se tomu docela smějeme a pomalu se chystáme k odchodu. Na parketu
se mezi tím svíjejí, za zvuku celkem fajn hudby, transvestiti s homosexuálama a
teennegerama a podivnejma ženštinama. Okolo půlnoci si říkáme o účet a Roman dostává od
výčepního hrneček s nápisem Bintang (opravdu podivný podnik) … no jo ten se má. Na
večer má ženskou a ještě získal jako jediný dárek. Pozn.: Buď jsem se mu líbil nebo jsem mu
udělal pořádnou tržbu svoji spotřebou bintangu a proto i ta odměna ☺
Po návratu do hostelu čekáme, kdy Roman dorazí. Ale netrvá to moc dlouho a je za dveřmi.
Takže žádná ohnivá asijská noc se nekoná. Dopíjíme zbytek Araku (fůůůůj). Vůbec nám to
nechutná, zpíváme si a je docela veselo. Pak kluky doslova vyštípem z našeho apartmánu a
jdeme chrnět. Posilněni Arakem a pivem doufám, že noc proběhne ve znamení tvrdého a
ničím nerušeného spánku.Ale není to pravda. Skoro to vypadá, že se meluzíni na nás
domluvili a snad každou hodinu až do rána halekají do ampliónů ty své modlitby. Ten
ramadán je už opravdu únavný. Kluci údajně padli za vlast a nic neslyšeli, ale to nám se
nepoštěstilo. Vedro v pokoji bylo dost neúnosné, ale do rána jsme naštěstí přežily, i když dost
nevyspalé.
SOBOTA
7. 10. 2006
23. den
Ráno vstáváme v 6.45. V 7.00 jdeme na snídani. Ještě před odletem se chystáme taxíkem
dopravit do čtvrti Jakarty zvané Sunda Kelapa, což je starý přístav. Jsou zde staré škunery,
které dodnes slouží pro přepravu nejrůznějšího zboží, úplně stejně jako za starých časů.
Hodně škunerů přijíždí z Kalimantanu. Přístav se ukázal jako úžasně fotogenické místo. Jen
člověk nesměl dýchat nosem, protože to tam nepředstavitelně smrdělo. A cesta od taxíku,
který nás vysadil u kavárny Café Batavia, byla naprosto šílená. Jakarta je přeplněná auty,
motorkami, koly, motorikšamia a hlavně všudepřítomným smogem. Je to přeplněné a špinavé
město. Podél silnice jsou desítky chlapíků u šicích strojů a šijí igelitové plachty.
Nepředstavitelná špína a smrad nám bude dělat tečku naší úžasné cesty po Indonésii. Ale i
toto k tomu patří.
Jakarta je hlavní město Indonésie. Rozkládá se na 656m2. Množství lidí zde , jde jen těžko
odhadnout. V roce 1945 zde žilo jen 900000 lidí. Počet obyvatel roste i přes zabraňování
vlády přílivu imigrantů. Každým rokem i přes to přibývá 200000 lidí. Jsou to bohužel lidi bez
vzdělání často venkované.
V Jakartě se nachází spousta historických budov (koukala jsem na pohledy, které v přístavu
jeden chlapík prodával), ale vše je skryto ve špíně a to přehlušuje veškerou historickou
architekturu. Alespoň pro mne. Jakarta mě opravdu nezaujala. Jak píše průvodce, snad delší
pobyt tady by ta hezká místa odhalil. Já osobně bych ale o delší pobyt opravdu nestála.
Takže jsme se dostali do přístavu, kam i cestovky vyvážejí své turisty.
- 65 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
A není se čemu divit. Ty lodě jsou naprosto úžasné. Když opominu ten smrad a odpadkama
překrytou hladinu, jsem ráda, že jsme do přístavu zašli. Cestou zpátky jsem udělala spoustu
fotek toho kontrastu chudého života s budovami hotelů a pojišťoven, které tu čněly nad
chýšemi a polorozpadlými domy. Byl tu vidět kontrast toho nového a starého. Bohatého a
chudého.
Došli jsme zpátky na náměstí, kde nás původně vyklopil taxík. Bylo to před kavárnou
Batavia, v starobylé čtvrti Kota (stará Batávie) na severu města. Kota by měla být jednou
z nejhezčích částí Jakarty, se starými koloniálními budovami. Čekala jsem od toho bohužel
mnohem víc. O kavárně Batavia se v průvodci píše, že stojí za to ji navštívit. A tak jsme to
taky udělali. A neprohloupili jsme. Je to naprosto úžasné místo.
- 66 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
Z venku zas až tak majestátně nevypadá, ale uvnitř je naprosto kouzelná. Jde o jednu
z nejlepších a nejoblíbenějších kaváren v Jakartě. Interiér je celý ze dřeva a na stěnách jsou
v rámech fotografie hollywoodských hvězd. Fotky jsou opravdu moc krásné a interiér taky.
Na jedné fotce na schodišti, byl dokonce vyfocen i Václav Havel, který na fotku napsal, při
jeho návštěvě zde, své věnování.
Kavárna má dvě podlaží. Ve 2. jsou veliké prostory na posezení. My jsme seděli v přízemí.
Dali jsme si kafe a malinama s krémem. Není to tu nejlevnější, ale asi by byl hřích si tu nic
nedat. Fotky na nás koukali i na záchodě, jehož interiér nás taky mile překvapil.
V celé kavárně je mimo jiné klimatizace, takže je tu i příjemně, oproti šílenému dusnu venku.
Personál je moc milý. Příjemně se nám tu sedělo a kdybychom nepospíchali na letiště, určitě
bychom poseděli déle.
Šli jsme opět chytnout taxíka, narvali se do něj v pěti lidech a přeplněnou silnicí jsme se
hlemýždili do hotelu pro batohy. Pobalili jsme poslední věci a opět se nacpali do jednoho
auta, které nás odvezlo na letiště. Taxik měl naštěstí veliký kufr a tak jsme do něj nacpali
všechny batohy a batůžky. Za 100000R jsme asi za 1 hodinu byli na místě a šli na odbavení
na letišti Sukárno-Hatta. Zaplatili jsme poplatek 100000R (což byli moje poslední peníze) a
šli čekat na odlet ve 14.00.
Odlétáme na čas. Čeká nás přelet opět do Taipei v Taiwanu (let 4049km). Až doletíme do
Taipei, posuneme si hodinky o +1 hodinu dopředu. Tak jsme usazeni v sedačkách letadla a
čeká nás úmorně dlouhá cesta domu.
Někdo pospává, pijeme co nám letušky nabídnou… neustále nás zásobují jídlem po celou
dobu letu. Přistáváme v 19:03 v Taipei (posun hodin o plus 1h), čili v 20:03 (celkem let 5h).
Z Taipei odlétáme v 20:45 a míříme na Abu Dhabi (let 7612km), kde jsme v 6:30 (posun
hodin o mínus 4h), čili v 2:30 (celkem let 9h 45min).
- 67 -
Indonésie 13. 9.2006 – 8.10. 2006
Jáva, Bali, Lombok
NEDĚLE
8. 10. 2006
24. den
Z Abu Dhabi odlétáme v 3.50 do Vídně (let 4239km), kde přistáváme v 9:20 (posun hodin o
mínus 2h), čili v 7:20 (celkem let 5h30min).
V 8 hodin nasedáme do Student´s agency autobusu a jedeme do Brna. Z Brna pak do Prahy na
Florenc. A pak už jen metrem a autobusem domůůůůů.
Tak to je vše… Dobrou noc….. a kam příště? … ☺
- 68 -