Noční skřítci

N
skřítci
„Myslíš, že je normální, aby se dva dospělí lidé dobrovolně
motali v džungli uprostřed noci a navíc v dešti?“ ptám
se tmy vedle sebe. Tma je chvíli ticho, je slyšet jen déšť.
Nakonec mi tma odpoví: „Jasně, že není!“...
KO0909_Kniha 1.indb 14
19.8.2009 13:02:52
TEXT A FOTO: PETR SLAVÍK
Nártoun vypadá jako plyšový
medvídek. Kvůli své roztomilosti je
častou obětí překupníků se zvířaty.
KOKTEJL 9/2009
KO0909_Kniha 1.indb 15
15
19.8.2009 13:03:05
Nártoun se živí převážně
hmyzem, který loví skokem
tak rychlým, že jej lidskými
smysly téměř nelze
zaznamenat.
C
ítím, že se tma usmívá
a přistihuji se, že se usmívám taky. Dva blázni. Já
a tma. Najednou tma zabliká čelovkou. „Půjdeme!“
zavelí tma, která ve světle baterky získala podobu mladé ženy. V pláštěnce,
s malým světýlkem na čele připomíná
bludičku. Následuji doktorku Mili do
džungle, abych se na pár dní stal součástí jejího světa nočních skřítků…
Stoupám po úzké rozbahněné pěšině v gumácích po výzkumníkovi, kterého jsem nikdy neviděl, a nevím, zda
jsem mokrý více od potu nebo od deště. Pokaždé, když si musím utřít nos
nebo mě skolí záchvat kašle, se v duchu proklínám, proč někde v suchém
ateliéru nefotím krásné dívky. Pár
metrů přede mnou kráčí divná postava v pršiplášti, osvětlená mdlým světlem čelovky. Občas se zastaví a otáčí
podivnou železnou konstrukcí, jako
by chtěla rozhrnout černou hradbu
16
džungle. Vyčerpán dvoudenní cestou
a horečkou se tak každým dalším krokem filipínskou džunglí propadám do
vlastního světa stínů a zvuků. Ze změti prapodivných myšlenek mě vytrhne
zatahání za ruku. „Slyšel jsi to? Teď…
zase… Tos musel slyšet!“ sundá si postava kapuci a promění se v mladou
zooložku. „Mili, já tě blbě slyším. Víš
přece, že mám zalehlé obě uši!“ „No
jo, ale tos přece musel slyšet. To je
tvoje první nártouní volání!“ usmívá
se Mili a já v té chvíli přesně nevím,
jestli si ze mne nedělá blázny.
„Jsi unavenej, nebo se podíváme
ještě na hřeben?“ kopne doktorka do
mé mužské ješitnosti. „Néé, v pohodě,
ještě můžeme pokračovat!“ lžu jí i sám
sobě. Následuji ji nočním pralesem
a nechám si odkrývat tajemství telemetrického sledování nártounů filipínských. „Tady je signál silnější… teď
FILIPÍNY
Manila
o. Bohol
MALA JSIE
KOKTEJL 9/2009
KO0909_Kniha 1.indb 16
19.8.2009 13:03:17
TEXT A FOTO: PETR SLAVÍK
Filipínskou atrakcí na ostrově Bohol jsou Čokoládové
kopce neboli Chocolate Hills. Jde o neobvyklé geologické
útvary několika stovek souměrně tvarovaných kopečků.
Jsou porostlé zelenou trávou, která v obdobích sucha úplně
zhnědne a kopce pak mají čokoládovou barvu.
slábne… tady, tady to bude. To bude
čtyřka. Určitě!“ mluví už spíš sama
k sobě. Jak zapisuje údaje z „džípíesky“ do rozmoklého notesu, mění se mi
pomalu obraz trochu nesmělé holky ze
severních Čech, se kterou jsem se prvně potkal před pár měsíci v jedné děčínské kavárně, v terénního vědce zcela
propadlého svému výzkumu. Když mě
pak znovu nechává na stezce daleko za
sebou, říkám si v duchu: „Vidíš, vole.
Třeba se ti tu před objektivem rodí
nová Jane Goodallová.“
NÁRTOUNÍ PEKLO
V listopadu loňského roku jsem se
prvně setkal s Mili, tehdy to pro mne
vlastně ještě byla RNDr. Milada Petrů, abychom domluvili mou návštěvu
filipínského ostrova Bohol. V první
polovině roku 2009 se zde pod názvem
Tarsius uskutečnil projekt na ochranu
a výzkum nártouna filipínského. Celý
výzkum probíhal v rezervaci Philip-
pine Tarsier and Wildlife Sanctuary
poblíž města Corella. In situ projekt
(výzkum druhu v jeho původním prostředí) byl zaměřený na telemetrické
sledování nártounů pomocí miniaturních vysílaček, vokalizaci (nahrávaní
zvukových projevů nártounů) a ochranářsko osvětovou činnost. Malý hmyzožravý primát je ohrožený hlavně
úbytkem svého přirozeného životního prostředí, jak se nejčastěji uvádí.
Bohužel je ohrožen i svou roztomilostí. Malý tvor, velký asi jako dlaň,
s drobnými přísavkovitými prstíky ze
všeho nejvíc připomíná džunglového
skřítka. Ideální domácí mazlíček. Pro
mnoho lidí ideální doslova, protože
vám uhyne dříve, než se stihne omrzet. Pro svou drobnost ideální pro
černý obchod se zvířaty. Vždyť je tak
snadné zavřít malého tvora třeba do
kokosového ořechu… Většina takto
pašovaných zvířat samozřejmě umírá už během přepravy za podmínek,
Nártoun umí dokonale splynout
s prostředím a díky své miniaturní
velikosti je jeho sledování obtížné.
KOKTEJL 9/2009
KO0909_Kniha 1.indb 17
17
19.8.2009 13:03:33
které lze přát pouze tomu, kdo je tam
zavřel. Nevím, jestli existuje nějaké
nártouní nebe, ale já měl příležitost
nahlédnout do nártouního pekla…
Každý den se v pravidelném rytmu střídají čeští vědci a dobrovolníci v pozorování nártounů, ve dne
i v noci. Většinou se potkávají pouze
v dřevěném přístřešku, aby se společně najedli, prohodili pár slov a jedni
šli spát a druzí do terénu. K příjemným rituálům takových chvil patří
hrnek horkého čaje, někdy ochucený
trochou filipínského rumu. Jí se místní strava, připravovaná na otevřeném
ohni. Při vaření se střídáme, podle
toho, kdo má zrovna volno. „Kam
by ses chtěl ještě podívat?“ ptá se mě
Mili, brečíc nad cibulí. „Chocolate
Hills a Loboc.“ „Loboc se ti ale moc
líbit nebude!“ „Já vím, ale chci to vidět!“ končím debatu nad pokusem
o guláš.
18
Druhý den sedíme na korbě náklaďáku na pytlích s cementem ještě s Lubošem Peškem, celosvětově
uznávaným odborníkem na radio
lokaci zvířat. Než stihneme vypít
u stánku studené pivo, volá nás Milada do autobusu směr Loboc. Turistické centrum na řece nabízí projížďky lodí, všemožné aktivity a hlavně…
NÁRTOUNY! Vše je zde ve znamení
těchto drobných zvířátek. Kšiltovka
s nártounem. Tričko s nártounem.
Trenky s nártounem. Nártoun jako
přívěsek. Nártoun jako… živý neživý tvor na stromku v květináči. Velké
kulaté oči bez jiskry života, drobné tělíčko na větvi drží snad zázrakem, prsty zakončené bambulkou visí z větvě
dolů. A zástupy turistů proudí a proudí… Lidé cpou své mobilní telefony
do těsné blízkosti polomrtvých zvířátek, aby si vyfotili tvora, jehož duch
džungle už dávno opustil.
JARDA A NOVÝ PŘÍRŮSTEK
V pralese je příšerné horko. Lezeme téměř po čtyřech hustou džunglí
do prudkého svahu. Batoh s fotoaparáty se mi zachytává do podrostu
a ztěžuje lezení. Na chvíli si sedneme
a Mili zkouší sílu signálu z minivysílačky připevněné na krku nártouna,
kterého jsem při včerejším pozorování pokřtil na Jardu. Luboš mi večer
trochu nadával, že jim v tom dělám
bordel, protože se sledovaná zvířata
označují čísly. Jardovi to ale myslím
nevadilo. „Už musí být někde hodně
blízko“ šeptá Mili a ukazuje mi sílu
signálu. Po deseti metrech nacházíme
Jardu asi metr a půl nad zemí, ukrytého mezi listy. Sedáme si asi tři metry
od něj, abychom s ním strávili nějaký
čas. Zvíře si tak na člověka pomalu přivyká. Tomuto procesu se říká
habituace. Jarda o nás velice dobře
ví, přesto po pár desítkách minut
KOKTEJL 9/2009
KO0909_Kniha 1.indb 18
19.8.2009 13:03:47
Nártoun filipínský patří k nejmenším
primátům, váží okolo sto gramů,
hravě se tak vejde do dlaně.
Nártouní mládě je vůči matce
enormně velké. Ta ho proto
nenosí na svém těle, ale během
noci, kdy je aktivní, ho odkládá
a vrací se k němu na kojení.
DEVĚT NÁRTOUNÍCH DRUHŮ V OHROŽENÍ
1
Filipíny
4
5
law
esi
Nártoun filipínský (1), jediný druh žijící na Filipínách.
Nártoun západosundský (2) je doma na Borneu,
možná Sumatře a dalších ostrovech.
Nártoun drobný (3) nezvěstný od roku 1921 do roku 2008,
kdy ho vědci znovuobjevili na indonéském ostrově Sulawesi.
Tarsius tumpara (4) nově popsaný druh (v listopadu 2008),
patří mezi 25 nejohroženějších primátů světa. Vyskytuje se jen na
vulkanickém ostrově Siau. Domorodci je oblíben jako svačinka
tola-tola, kdy si ho ugrilují.*
ie
Tarsius sangirensis (5) z ostrova Sangihe.*
lajs
a
M
Tarsius pelengensis (6) z ostrova Peleng.*
ie
nés
Tarsius lariang (7) poměrně nově popsaný druh (2006)
do
n
I
západního a středního Sulawesi.*
2
Nártoun celebeský (8) nejprozkoumanější druh žijící
na Celebesu a přilehlých ostrovech.
Nártoun Dianin (9) z vnitrozemských pralesů Celebesu.
Su
usíná, což je znamení, že se i v naší
přítomnosti cítí poměrně v bezpečí.
Tiše si povídáme, když se pralesem
ozve: „Miláááádááá! Miláááádááá!“.
To volá Carlito z protějšího svahu.
Je zdejším odborníkem na nártouny
a v první fázi projektu pomáhal Mili
s odchytem. „Co může chtít?“ V této
chvíli je to stejně jedno, protože mu
nemůžeme odpovědět, abychom Jardu nevyrušili.
Po návratu na stanici zjišťujeme
důvod. Carlitovi se podařilo odchytit
dalšího nártouna. Zvířátko je schované v hadrovém pytlíku. Když ho Mili
opatrně vyndává, vůbec nepřipomíná
roztomilého skřítka. Cení řadu ostrých drobných zoubků. Myslím, že
inspiroval mnoho filmařů při tvorbě
hororů typu Critters nebo Gremlins.
Když se nártoun trochu uklidní, připevňuje mu Luboš na krk miniaturní vysílačku, vyrobenou na zakázku
6
3. 7.
8. 9.
* U těchto druhů dosud neexistuje český název.
KOKTEJL 9/2009
KO0909_Kniha 1.indb 19
19
19.8.2009 13:04:00
20
KOKTEJL 9/2009
KO0909_Kniha 1.indb 20
19.8.2009 13:04:19
Součástí projektu Tarsius bylo také sledování nártounů pomocí mikrovysílaček. Ta
nártouní nevážila víc než 3,5 g pro samice a 5 g pro samce (při váze zvířat 120–160 g).
Pro nártouna jsou typické jeho výrazné oči, které z něj dělají dokonalého nočního lovce.
Má je uložené v očních jamkách, které mají větší objem než jeho mozkovna a dokonce
větší než jeho žaludek. Zvláštností také je, že nártoun dokáže otáčet hlavou podobně
jako sova o 180° na každou stranu. Jeho dlouhý tenký ocas mu pomáhá udržovat
rovnováhu. Svým zvláštním vzezřením inspirovali nártouni filmové tvůrce. Podobají se
jim příšerky z amerického filmu Gremlins. Údajně se stali předobrazem Gluma, postavy
z filmové trilogie Pán prstenů a ovlivnili také podobu mistra Yody z Hvězdných válek.
KO0909_Kniha 1.indb 21
19.8.2009 13:04:27
speciálně pro tento projekt. Vysílačka nesmí sledované zvíře nijak omezovat a protože se jedná o drobného
tvora, musí tomu odpovídat i velikost
vysílače. Celý tým v té chvíli pracuje
jako skupina skvěle sehraných chirurgů. Během několika minut je zvířátko
zpátky v pytlíku, připravené vrátit se
na svobodu. Celý proces návratu nártouna do džungle je zaznamenáván na
kameru. Zvířátko vystrčí hlavu z pytlíku, v první chvíli jako by nevěřilo,
že je zpět. Vyleze pomalu na kmen
a otočí hlavou dvakrát dokola. Pak
dvěma neuvěřitelně rychlými skoky
zmizí v džungli.
NÁRTOUNÍ MIMINO
MINI ROZHOVOR
Několik dní před mým příletem
na Bohol se ve velké otevřené voliéře narodilo jedné nártouní samici
mládě. Mili se podařilo získat pro
mne povolení, abych v rámci celého
projektu provedl fotografickou dokumentaci chování matky s mládětem.
Protože jsou nártouni noční tvorové,
ožívají těsně před setměním. V těch
chvílích jsme za doprovodu Carlita
hledali samici. Přes den se ukrývala
v hustém listoví a šance na pořízení
snímku byla minimální. Jako každé
focení zvířat, bylo i toto hlavně o čekání. Zkroucený v nepřirozené poloze
u stativu jsem doufal, že se mi alespoň na okamžik podaří zahlédnout
mládě, které samice ukrývá mezi sebou a kmenem či větví stromu. Ona
se ale většinou otočila zády a zmizela
mezi listy. Tak jsem stejně jako včera
22
Vidět v přírodě
nártouna
s mládětem je
výjimečné, proto
téměř neexistují
fotografie,
zaznamenávající
chování matky
během péče
o mládě.
MILADA PETRŮ – ochránkyně nártounů
S
trávila několik měsíců
v primitivních podmínkách na
filipínském ostrově Bohol, kvůli
studiu a zmapování ohroženého
primáta nártouna filipínského.
Na jeho ochranu založila projekt
Tarsius, jenž byl podpořen
Expedičním fondem a Zoo
Děčín. S výzkumem chování
primátů v jejich přirozeném
prostředí a se sběrem dat
v náročném terénu má bohaté
zkušenosti. Více než rok strávila
v Indii studiem chování hulmanů
posvátných.
V rámci výzkumu jste
nahrávali i hlasovou
komunikaci nártounů. Jak
se dorozumívají?
Nártouni, jako noční primáti,
spoléhají hlavně na pachovou
a hlasovou komunikaci. Pachová
se obtížně sleduje, hlasová
byla zkoumána u několika
indonéských druhů, ne však
u nártounů filipínských. Mají
několik typů hlasových signálů,
podle toho, jestli se „baví“ se
svým sousedem v blízkosti, nebo
potřebují hlasitý signál slyšitelný
na dálku. Tento signál zní jako
hodně vysoké písknutí. Pro mě
byl nejpřekvapivější signál, který
zní téměř jako ptačí zpěv. Matka
s mládětem komunikuje také
v úrovni ultrazvuku.
Pro tak malé zvíře, jako je
nártoun, musel být oříšek
sehnat minivysílačku. Jak se
vám to podařilo?
Objednali jsme vysílačky u dvou
firem, které se na toto specializují,
ale nebyly podle našich představ.
Tak musely přijít na řadu šikovné
ručičky našeho člena týmu Luboše
Peškeho, světového odborníka
na radiotelemetrii, který vysílačky
upravil přímo na míru.
Kdybyste měla porovnat
práci s hulmany v Indii
a s nártouny na Filipínách,
v čem byly odlišnosti?
Bylo to něco naprosto jiného.
Hulmani posvátní jsou velké opice,
denní a žijící v tlupách. Navíc
tlupy, které jsem sledovala já, byly
uctívané hinduisty a tudíž zvyklé
na lidskou přítomnost. Nártouni
filipínští jsou maličcí, noční
a solitérní a na rozdíl od „mých“
hulmanů žijí v poměrně hustém
a těžko prostupném lese. V naší
lokalitě se navíc jednalo o prudké
svahy s nebezpečnými skalisky.
KOKTEJL 9/2009
KO0909_Kniha 1.indb 22
19.8.2009 13:04:34
Nártoun jako
atrakce. Turistům
nevadí, že malého
tvora svou blízkostí
a fotoaparáty stresují.
dili do kolečka. „Kde ta nána může
bejt!“ lapal jsem v předklonu po dechu. A pak jsem ji uviděl. Seděla na
zemi jen kousek ode mne a tím svým
tlustým bříškem připomínala podborovák. Byl to po týdnu můj první
nártoun, kterého jsem uviděl první.
„Dobrý voko!“ pochválila mě Mili
a sedli jsme si na mokrou zem. Pár dní
po mém odjezdu se Nanynce (jak jsem
si opět proti všem vědeckým zásadám
samičku pojmenoval) narodilo mládě,
které se mělo čile k světu. Měl jsem
možnost v krátkém čase vidět mnoho
ze života těchto úžasných tvorů. Snad
jim i díky práci českých vědců svítá na
lepší časy.
PETR SLAVÍK
a předevčírem sundal fotoaparát ze
stativu, že ho uklidím, když na mě zasyčel Carlito. Prstem ukazoval někam
do porostu, asi metr nad zem. Samice
slezla po kmeni stromu i s mládětem.
Proti všem pravidlům o focení se mi
pak podařilo udělat „čtyřstovkou“
z ruky sérii snímků, dokumentujících
způsob, jakým samice přenáší mládě.
Druhý den ráno mi samice dovolila
udělat ještě několik snímků za denního světla, než zmizela i s mládětem
v koruně stromu.
Na jedné z posledních cest do
džungle jsme sledovali březí nártouní samičku. Neustále se nám ztrácela. Signál se každou chvíli měnil. Kus
cesty jsme téměř po zadku sjeli sutí.
Když jsme pronikli do hustého porostu, signál zesílil. Chvíli jsme cho-
*1968, za fotografováním
zvířat jezdí po celém
světě. Je autorem
publikace Divoká srdce,
vydané ke stému výročí
založení ZOO Ústí nad
Labem. Spolu s fotografem
Václavem Šilhou vytvořil
publikaci Divoká planeta, mapující poslední
kouty divočiny na Zemi.
INZERCE
Expediční fond rozdělil 250 000 Kč
Z 19 přihlášených projektů 6. kola soutěže Expedičního fondu bylo
vybráno 8, které obdrží finanční a materiální podporu v celkové výši
250 000 Kč.
Podpořeny byly následující expedice:
Výzkum kahau nosatých a ochrana pobřežních mangrovů v Balikpapanském zálivu (Indonésie): Projekt navazuje na dlouhodobou snahu
o ochranu přírody Balikpapanského zálivu na východě Kalimantanu. Jeho
vlajkovým druhem je opice kahau nosatý, kterých zde žije až 5 % celosvětové populace. Hlavním tématem výzkumu budou velké nosy kahau - ověřování jejich role v pohlavním výběru. Ochranářské aktivity se zaměří na
patrolování v mangrovech. Podpora: výrobky značky HUMI za 35 000 Kč
NAMAK 2010: Speleologický a geologický výzkum v íránském solném krasu: NAMAK (= sůl v perštině) je již od roku 1998 volné sdružení
geologů a speleologů, kteří spolupracují na průzkumu solného krasu
v Íránu. Na projektu se podílejí pracovníci Univerzity Karlovy v Praze,
Akademie věd ČR, Šírázské univerzity (Írán) a členové České speleologické společnosti. Výsledky projektu budou jak „expediční objevy", tak
i vědecká data. Podpora: 30 000 Kč
První výkopová sezóna v súdánském Wad Ben Naga: Národní muzeum
ve spolupráci s domácími a zahraničními institucemi vysílá vědeckou (archeologicko-etnografickou) expedici do Republiky Súdán. Místem působení
se má stát lokalita Wad Ben Naga nacházející se přibližně 100 km severně
od Chartúmu. Na lokalitě se nachází několik starověkých chrámů, dvě pohřebiště a palác núbijské královny Amanišacheto. Podpora: 30 000 Kč
Dokumentace archeologických památek popsaných v díle Aloise
Musila: Nová dokumentace některých lokalit v Sýrii popsaných A. Musilem, se zaměřením na nerevidované či nedostatečně revidované a obtížněji dostupné lokality, která má doplnit připravovanou databázi Musilových archeologických lokalit. Dále průzkum jejich současného stavu
a míry ohrožení, a vytipování
vhodných objektů na potenciální řádný výzkum a zakonzervování nejohroženějších památek. Podpora: 15 000 Kč
Iditarod Trail Invitational - Alaska 2010: Iditarod Trail Invitational
je považován za nejtěžší vytrvalostní závod na světě v těch nejtěžších
podmínkách. Od roku 1983 se k závodu psích spřežení, které tuto vzdálenost dokáží urazit za necelých 9 dní, přiřadil i závod jednotlivců: na
kole, na lyžích, pěšky. Cílem našeho dobrodruha je zdolat tuto trasu
jako první Čech vlastními silami, a to pěšky/běh. Podpora: 16 000 Kč
Život na tortilové oponě: Expedice se pokusí o novinářské zmapování hraničního regionu mezi USA a Mexikem a jeho problémů. Podpora:
15 000 Kč
Ekocesty - Amerika 2009: Snahou expedice Ekocesty - Amerika 2009
je informovat o životě lidí ve Střední a Severní Americe, vlivech klimatických změn, možnostech využití obnovitelných zdrojů energie a ochraně
životního prostředí. Podpora: filtr KATADYN a mediální podpora
Střecha pro Humanistickou školu ve čtvrti Farako I, Kankan, Guinea: Během pár měsíců zde byla postavena budova pro základní školu
z prostředků projektu Medela - kalendáře slavných žen nafoceným Janem Saudkem. Peníze stačily na postavení třech tříd, ředitelny s kabinetem a knihovnou, osmi toalet a povinné zdi kolem celého pozemku.
Škola pak bude poskytovat vzdělání až 210 dětem z nejchudších rodin
či sirotkům. V budoucnu by škola měla být rozšířena o další tři třídy.
Podpora: filtr KATADYN a 9000 Kč
Více informací včetně detailů o jednotlivých expedicích najdete na
www.hedvabnastezka.cz
KOKTEJL 9/2009
KO0909_Kniha 1.indb 23
23
19.8.2009 13:04:46