Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury

Univerzita Palackého v Olomouci
Fakulta tělesné kultury
HISTORIE KUNG FU A BOJOVÝ STYL CHAN CHAOLIN SI & DJU SU KUNG FU
Diplomová práce
(bakalářská)
Autor: Bc. Jan Foldyna
Obor: Tělesná výchova – Společenské vědy se zaměřením na vzdělávání
Vedoucí práce: doc. Mgr. Martin Kudláček, Ph.D.
Olomouc 2015
Jméno a příjmení autora: Bc. Jan Foldyna
Název diplomové práce: Historie Kung Fu a Bojový styl Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu
Pracoviště: Katedra aplikovaných pohybových aktivit
Vedoucí bakalářské práce: doc. Mgr. Martin Kudláček, Ph.D.
Rok obhajoby diplomové práce: 2016
Abstrakt:
Autor ve své bakalářské práci podává ucelené informace o historii Kung Fu a popisuje
vybraný bojový styl Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu. Cílem práce je čtenáře v první části
seznámit s historií vzniku Kung Fu a s historicky významnými událostmi ve vývoji bojových
stylů Kung Fu v průběhu staletí. Ve druhé části práce popisuje autor vybraný bojový styl.
Popisuje rovněţ krátkou historii jeho vzniku a jakými hlavními znaky se odlišuje od ostatních
stylů.
Klíčová slova: historie, bojové umění, Kung Fu, Wu Shu, Gong Fu, Wing Chun, Sport,
Chan Shaolin Si, Dju Su, taoismus, konfucianismus
Souhlasím s půjčováním diplomové práce v rámci knihovních sluţeb.
Author´s first name and surname: Bc. Jan Foldyna
Title of the master thesis: History of Kung Fu and combat style Chan Shaolin Si & Dju Su
Kung Fu
Department: Department of Applied physical activities
Supervisor: doc. Mgr. Martin Kudláček, Ph.D.
The year of presentation: 2016
Abstract:
The author 's bachelor thesis provides a comprehensive information about the history of
Kung Fu and describes selected combat style Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu . The
purpose of this work is the first part of the reader acq uainted with the history of Kung Fu as
historically significant events in the progression of Kung Fu fighting styles over the centuries.
In the second part, the author describes the selected combat style, also describes a brief
history of its origin and what are the main characters are different from the other styles.
Key words: history, combat style, Kung Fu, Wu Shu, Gong Fu, Wing Chun, Sport, Chan
Shaolin Si, Dju Su, taoism, confucianism
I agree the thesis paper to be lent within the library service.
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně pod vedením doc. Mgr.
Martina Kudláčka, Ph.D., uvedl všechny odborné literární zdroje a dodrţoval zásady vědecké
etiky.
V Olomouci
.................................
Děkuji doc. Mgr. Martinu Kudláčkovi, Ph.D., za celkové vedení práce za konzultace,
cenné rady a připomínky, které mi poskytl při zpracování bakalářské práce. Dále bych chtěl
poděkovat mistrům Si Fu Ing. Lukáši Novákovi a Si Fu Renému Kaniokovi za poskytnutí
literatury a informací o bojovém stylu Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu.
V Olomouci
.............................................
OBSAH
1 ÚVOD...................................................................................................................................... 8
2 PŘEHLED POZNATKŮ......................................................................................................... 9
2.1 Historie Kung Fu .............................................................................................................. 9
2.1.1 Počátky Kung-Fu........................................................................................................ 9
2.1.2 Filozofie Kung Fu .................................................................................................... 10
2.1.3 Legenda o Bodhidharmovi ....................................................................................... 16
2.1.4 Shaolinské kláštery................................................................................................... 19
2.1.5 Bojový styl Wing Chun Kung Fu............................................................................. 21
2.1.6 Historie Wing Chun (Wing Tsun, Ving Tsun) Kung Fu.......................................... 22
3 CÍL PRÁCE ........................................................................................................................... 27
3.1 Hlavní cíl ........................................................................................................................ 27
3.2 Úkoly práce..................................................................................................................... 27
4 METODIKA .......................................................................................................................... 28
4.1 Metodika sběru dat ......................................................................................................... 28
4.2 Analýza, třídění a zpracování dat ................................................................................... 28
5 VÝSLEDKY.......................................................................................................................... 29
5.1 Význam názvu Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu ...................................................... 29
5.2 Historie vzniku Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu .................................................... 29
5.3 Vznik Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu v ČR ........................................................... 31
5.4 Charakteristika Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu ..................................................... 32
5.4.1 Specifika stylu .......................................................................................................... 33
5.4.2 Hierarchie čínské školy ............................................................................................ 34
5.4.3 Význam pásů ve stylu .............................................................................................. 35
5.4.4 Zkušební řád Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu .................................................. 37
5.4.5 Atemi a Kuatsu body................................................................................................ 38
6 ZÁVĚRY ............................................................................................................................... 40
7 SOUHRN............................................................................................................................... 41
8 SUMMARY .......................................................................................................................... 42
9 REFERENČNÍ SEZNAM ..................................................................................................... 43
1 ÚVOD
Kung-fu (Kung Fu) má ve svém významu několik různých výrazů, které lze pouţívat.
Je to například Gong Fu, Wu Shu, Chuang Fu nebo také Kempo. Z historického hlediska,
z Kung Fu vychází všechna ostatní bojová umění. Přitom název „Kung Fu“, který se pouţívá
dnes nejvíce znamená ve volném překladu „mistrovství“. Jiné zdroje uvádějí, ţe v překladu
slovo znamená „cvičit se“. Znamená to cvičit se nejen v bojových uměních, ale cvičit se provádět jakoukoliv činnost a zdokonalovat se v ní aţ po mistrovskou úroveň. Je moţné je
pouţít ve vztahu s nějakým řemeslem nebo uměním, například s uměním aranţovat zahradu,
květiny apod. Ať uţ je přesnější význam „mistrovství“ nebo „cvičit se“, z obou významů
vyplývá, ţe Kung Fu nesouvisí jen s uměním vést boj, ale i určitým stylem ţivota. Je to
ţivotní filozofie, která má zejména v Číně silný význam. Prolíná se zde hlavně tradiční čínská
filozofie, náboţenství a taoismus. Tréninkové metody se zaměřují jak na trénink manipulace
vnitřní energie, ovládání tzv. čchi (či), tak na vnější projev, tzn. zlepšením kardiovaskulárního
systému a svalového aparátu (Mark, 1981).
Pro hlubší poznání podstaty vzniku Kung Fu jsem pátral v české literatuře a také na
různých internetových stránkách, avšak nikde jsem nenašel ucelený popis počátků vzniku
Kung Fu, které je podstatné pro vznik dalších dnes známých východních bojových umění.
Historie Kung Fu bývá v literatuře často ošizována a v knihách bývá o ní psáno jen velmi
zřídka. Tento fakt byl motivací pro vytvoření textu, který by souvisle vyjádřil všechny
důleţité události v historickém kontextu Kung Fu aţ po současnost.
Kung Fu má v dnešní době desítky, moţná stovky různých stylů, které mají svůj jeden
společný základ. Není náhodou, ţe jsem si vybral právě tuto tématiku východního bojového
umění. Několik jsem se věnoval bojovému stylu Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu. Po dobu
učení se tohoto stylu jsem postupně přicházel na opravdu podstatu východního bojového
umění. Naučí člověka přemýšlet jiným způsobem, řeší situace jiným způsobem, naučí se
jednat s lidmi jiným způsobem a je toho mnohem více. Filozofie ke Kung Fu neodmyslitelně
patří, a tím jak se postupně neznalý člověk učí pouze pohybovou podstatu bojového umění, o
kterou usiluje zpočátku člověk nejvíce, tím více postupně do něj prostupuje ona filozofie
bojového umění, aniţ by si uvědomoval, ţe bojové umění není jen boj, ale také ţivotní styl.
8
2 PŘEHLED POZNATKŮ
2.1 Historie Kung Fu
Historické záznamy o vzniku Kung Fu je velmi těţko dohledatelný, prakticky
neexistují knihy, které by dokládaly jeho vznik, proto je vznik a původ Kung Fu opředen
mnoha legendami a mýty. Čínská civilizace uctívá tyto legendy a mýty, naopak nevpouští do
svých myšlenek boţstva. Vědomosti o stylech a bojových uměních všeobecně se předávalo
tradičně z generace na generaci (Smieg & Anthony, 2004).
Mistři bojových umění v těchto legendách jsou často zobrazování jako hrdinové
s vlastnostmi rytířů, kteří pomáhají chudým a trestají zlo, byli pokládání za nejmoudřejší
a nejvzdělanější lidské existence. Uctívání byli také díky rozsáhlým znalostem v oblasti
medicíny, protoţe pro mnohé byli jedinými dostupnými lékaři či léčiteli. Zvláštností je, ţe
čínské písmo má jediný znak pro medicínu a chemii zároveň. Mistři byli také velcí filozofové
a znalci taoismu (Carradine, 1993).
2.1.1 Počátky Kung-Fu
Počátky Kung-Fu souvisí úzce s počátky celé čínské civilizace. Zrození tzv.
nekonečného čchi (či) vyvstalo z dvou protichůdných sil Jin a Jang. Z těchto sil se zrodil Pan
Ku. Čchi je nekonečná energie prostupující vším. Kdyţ Pan Ku umírá, jeho dech se přemění
na oblaky a vítr, hlas zaburácí v hromu, levé oko se blýskne ve Slunci, pravé oko v Měsíci,
trup a končetiny se rozpadnou na čtyři světové strany, krev tryská ven a vytváří řeky, vousy
a vlasy se zatřpytí ve hvězdách. Z kůţe a ochlupení se zrodí tráva a stromy, zuby a kosti
znehybní v nerosty a kovy. Pot se vznáší v dešti. Červi se stali lidmi. Prvním člověkem byl
lovec Fu Si, který jako první objevil přípravu podle ohně. Druhý byl polobůh Šen Nung,
boţský robotník a hospodář, který naučil lid orat pole. Poslední z mytologické trojice byl
Ţlutý císař Chuang Ti (2704 – 2595 př. n. l) z dynastie Sia. S tímto císařem začínají počátky
čínské civilizace v pravém slova smyslu. Současně také zde začíná historie čínských bojových
umění (Green, 2001; Henning, 1999).
9
Podle pověstí „velký Ţlutý císař“ Chunag Ti měl zvítězit v boji nad jednorohým
démonem, a to pomocí technik boje beze zbraně. Díky tomuto mytologickému boji vznikl
druh bojového sportu go-ti, který byl podobný boji starořímským gladiátorům – boj končil
smrtí jednoho ze zápasníků. Nasazovali si přitom helmy s rohy, kterými se snaţili propíchnout
soupeře. Jiţ tehdy existovaly technické a taktické úhyby a kryty. Dnes známe go-ti jiţ jen jako
formu tradičního tance. Císař Chuang Ti byl mimo jiné také velmi znalý v oblasti medicíny.
Údajně je autorem knihy „Učebnice vnitřní medicíny ţlutého císaře“, avšak první historický
výtisk je doloţen z roku 220 př. n. l.). Z hlediska dějin bojového umění ţlutý císař v roce
2674
př.
n.
l.
představuje
bojový
systém Chiou
Ti
(Čiu
Ti).
Jednalo
se
o způsob boje jak holýma rukama, tak se zbraněmi (Bonnefoy, 1993).
Po té následovalo dlouhé období, o kterém se moc neví. První autentické poznámky
s tématikou bojového umění se vyskytují aţ o období 1066 – 403 př. n. l. v knize Ritů. Další
je knihou z tohoto období je „Kniha proměn“, kde se píše poprve o taoistických aspektech Jin
a Jang důleţité pro většinu systémů Kung Fu (Milkowski, 1990).
2.1.2 Filozofie Kung Fu
Konfucianismus a taoismus neoddělitelně patří k filozofii Kung Fu. Vţdyť překlad
samotného Konfucia – Kchung Fu-c´(Kung Fu Tse) vypovídá o spojitosti Kung Fu
a konfucianismu. Taoismus zahrnuje dualistický pohled na svět formou neoddělitelných sil
Jin a Jang (Shou-Yu & Wu, 2006).
2.1.2.1 Konfucianismus
Konfucianismus lze charakterizovat jako etický a filozofický kodex, soubor myšlenek
a názorů na vedení správného ţivota na Zemi. Patří neodmyslitelně do čínské kultury.
Sinologové vedou dodnes spory, zda konfucianismus je náboţenství či filozofický směr.
Zakladatelem je Konfucius, který ţil údajně v letech 551 – 479 př. n. l. Základní podklady
konfucianismu nalezneme v souboru textů s názvem Pět klasických knih - Kniha písní, Kniha
obřadů, Kniha dokumentů, Letopisy jara, Letopisy podzimu a Kniha proměn (Bondy, 1993).
V této práci budeme zmiňovat konfucianismus jako filozofii, protoţe Číňané přistupují
k náboţenství
trochu
odlišně.
V historii
10
Číny
nedošlo
nikdy
k institucionalizaci
konfucionalismu. A ani nebyla zaloţena ţádná sekta nebo církev. Neexistuje ţádný posvátný
text, to ale neznamená, ţe tento směr opomíjí duchovní ţivot. Chrámy zasvěcené Konfuciovi
se zobrazuje jako projev úcty k výjimečnému mysliteli, skutečné bytosti, jehoţ učení je po
tisíciletí pokládané za stále ţivé. K tomu přispívá skutečnost, ţe oficiálně se k této filozofii
hlásí oficiálně šest miliónů lidí po celém světě. Dokonce ani snaha o potlačení ze strany
čínské lidové republiky, jejíţ komunistická vláda konfuciánskou historii svého národa zamítá.
Základní myšlenka poměrně jednoduchá. Lidé mají ţít v harmonii jak mezi sebou navzájem,
tak s přírodou. K dosaţení obou těchto cílů viděl Konfucius v systému mezilidských vztahů
a nestranné spravedlivé vládě. Základní učení je především morální kodex zaloţený na etice,
humanitě a lásce. Pocit sounáleţitosti a „nečinit druhým, co nechceš, aby činili oni tobě“
(Hoobler & Hooblerová, 1997).
Konfucianismus kladl veliký důraz na hudební umění, je třeba si však uvědomit, ţe
hudba neplnila význam pouze estetického proţitku, ale naopak spíše magickou sílu. „Dobrou
hudbou bylo moţné sladit přírodní řád v harmonii, naproti tomu „špatná“ hudba mohla
probouzet démonické síly a démony. O tom se píše v mnoha čínských legendách (Průšek,
1940).
Filozofie a etika konfucianismu
Z hlediska filozofie konfucianismus přebírá nejvyšší duchovní princ ip, tzv. Tchien
(Nebesa), jejichţ nejvyšším projevem bylo pověření panovnického rodu vládnout, přičemţ
dodrţují zmiňované morální zásady. Nejvyššími zájmy rodu jsou zájmy, bezpečnost
a blahobyt lidu z vůle dány nebesy. Pravdivost těchto výroků jsou doloţeny v samotném díle
Konfucia, kde radí vládcům (Hoobler & Hooblerová, 1997).
Základním pilířem konfucianismu je předpoklad, ţe člověk je ve své přirozenosti
dobrý, a ţe za původce veškerého zla je zodpovědná nevědomost. Za hlavní pojem je
pokládán ţen (humánnost). Pojem nelze zaměňovat s renesanční humánností, protoţe
humánnost chápeme jako mravní dokonalost, je naučitelná a lze ji určitým způsobem rozvíjet.
Jako základ ţen povaţujeme zásadu „nečiň nikomu to, co nechci, aby činěno bylo i mně“
a „kdo pomáhat sám sobě chce, učiní pouze tak, že pomáhá i druhým“. Ušlechtilý člověk
raději obětuje ţivot, neţ by porušil mravní zásady (Knotková-Čapková, 2005).
„Pravil Mistr: Urozený muž upozorňuje na dobré stránky druhých; neupozorňuje
nikdy na jejich chyby. Malý muž dělá pravý opak“ (Konfucius, trans. 1940, 119).
11
„Pravil Mistr: Urozený muž, který béře právo za základ a ve svém konání se řídí
Řádem, který je skromný ve svých plánech a věrně je uskutečňuje, te je opravdový urozený
muž“ (Konfucius, trans. 1940, 119).
„Pravil Mistr: Urozený muž má požadavky na sebe sama; malý muž má požadavka na
jiné“ (Konfucius, trans. 1940, 119).
2.1.2.2 Taois mus
Výchozím bodem, od kterého se odráţí taoismus je „tao“ (cesta). Tento výraz lze
pouţít pro mnoho jevů: tao ducha, tao přírody, tao počátku, tao přírody atd. Výraz je neurčitý
a chápání taa je něco nezachytitelného a nepronikajícího (Küng, 2007).
Zakladatelem taoismu je povaţován Lao-c´ nebo také Starý mistr. Jeho existence,
stejně jako existence jiných podobných mudrců této doby bývá zpochybňována. Jeho ţivot je
datován přibliţně do 5. st. př. n. l. Pojem taoismus nelze chápat jen jako čínské náboţenství.
Je to především mysticko- filozofický směr, který má prvky náboţenství. Nelze také
univerzálně pojednávat o jediném taoismu, existuje mnoho obměn. Taoismu jako filozofie
pokračuje v tradicích, které existovaly mnohem dříve neţ počátek vzniku školy taoismu
(5. – 3. st. př. n. l.). Některé rysy se velmi podobají indickému buddhismu.
K vysvobození můţe dojít kaţdý pouze a jen svým vlastním úsilím. Duchovní
mistr zde vystupuje jen jako zprostředkovatel a pomocník v této cestě. To znamená, ţe pouhá
víra v něho k dosaţení spásy nestačí (Knotková - Čapková, 2005).
Náboţenský taoismu lze zařadit přibliţně aţ do 2. století našeho letopočtu. Jde
o typický náboţenský systém, který je má filozofický koncept, ale je interpretován
v teologickém smyslu. Ve vývoji náboţenského taoismu se změnilo hodně náboţenských
vůdců, církevních organizací se systémem věrouky, náboţenské praxe, klášterního ţivota,
církevní hierarchie, atd. Rozlišujeme dva hlavní směry náboţenského taoismu. První pouţívá
praktiky jako například liturgie, ceremoniály, rituály, amulety, talismany apod. Druhý
upřednostňuje prostotu, neokázalost, meditační techniky a návrat ke starobylým taoistickým
tradicím (Küng, 2007).
12
Filozofie a etika taoismu
Jak uţ bylo zmíněno, ústředním pojmem taoismu, který mu dal i jméno, je tao, nebo-li
cesta. Filozofie taoismu je stále aktuální zejména vztahu člověka a věčnosti. Slovem tao
(cesta) se označuje věčná, všudypřítomná podstata všeho bytí. Tao je chápáno jako původce
bytí. Je to cosi nekonečného, tajemného, neuchopitelného, vymykajícího se všem představám.
Ačkoliv si jen stěţí můţeme představit, o co se vlastně jedná, prostupuje vším na světě, jak
uvádí mistra Lao-c´ve svých textech (Knotková - Čapková, 2005).
„Tao je
jako prázdná nádoba,
jež se používáním stává nevyčerpatelnou.
Zdá se býti bezedným, zdrojem všech věcí.
Otupuje všechna ostří.
Rozmotává všechny zauzleniny,
harmonizuje všechna světla,
sjednocuje svět v
jeden celek.
Skryto v
hlubinách,
existující odjakživa a navěky.
Nemožno říci, čeho je plodem;
zdá se však býti společným předkem všech,
otcem všech věcí“ (Lao-c´, trans. 2009, 27).
V této práci jiţ bylo zmíněno, ţe počátky Kung Fu souvisí se dvěma neoddělitelnými
protikladnými silami – Jin a Jang, coţ je také mimo jiné ústřední myšlenka taoistické
filosofie. Tyto dvě síly představují tao, a protoţe tao je obsaţeno ve všech věcech na světě, je
také Jin a Jang součást taa. Jang můţeme chápat jako sílu nebes, sílu pohybu, tepla, ţivota,
světla či ohně. V doslovném překladu znamená Jang „slunečná strana hory“. Jin představuje
naopak zastíněnou, temnou stranu hory. Jang a Jin některé zdroje uvádějí jako protiklad muţe
a ţeny. Jedná se tedy o protiklad, avšak vzájemně neoddělitelný, stejně jako stín nemůţe
existovat beze Slunce. Díky tomuto přirovnání lze porozumět i dalším podobným proměnám
13
přírody. Např. noc a den, narození a smrt, zima a léto. Lidé si tak těmito přirovnáními mohou
uvědomit, ţe i kdyţ tao nelze spatřit, uvědomují si jeho podstatu (Hartz, 1996).
V taoistické filozofii zaujímá velký význam uchování tzv. „tří pokladů“ lidského
ţivota. Jedná se o esenci, energii a ducha. Opět jsou tyto tři části neoddělitelné a vzájemně na
sobě závislé. Ţádná z těchto tří nemůţe existovat bez dalších dvou. Esence (ťing) se pojí se
vším, co se vytváří, včetně základních tělesných funkcí a rozmnoţování. Energie (čchi) je
ţivotní energie, vitalita spjatá se sílou a pohybem. Duch (šen) je intelekt, duchovnost
a vědomí. Tyto tři popsané elementy (esence, energie a duch) by měly být neustále
v rovnováze. Zvláště důleţitá je vnitřní energie - čchi, protoţe působí ostatní dva elementy.
Díky tomuto důvodu taoisté vyvinuli různé způsob y zaměřené na ovládání a uchování vnitřní
energie čchi. Nejznámějším je tzv. tchaj-t´i (taj-či). Jedná se o provádění co nejpomalejších,
nejprocítěnějších a kontrolovaných pohybů při cvičení např. různých tělesných sestav
(Hartz, 1996).
Etika z mysticko-filozofického pohledu taoismu se liší od etiky náboţenského
taoismu. Taoista by měl především vnímat jednotu věcí a snaţit se věci nerozlišovat. Pokud
tak bude činit, bude to pro ně překáţka na oné cestě, protoţe budou vázáni k těmto věcem
a nuceni k jednání podle zavedených norem. To však patří do rozporu se snaţením o získání
konečné svobody. Etické normy pro taoistu jsou podobně relativní jako vše z tohoto reálného
světa, a proto nemá důvod tyto normy dodrţovat, ale naopak se snaţí, aby se od nich co
nejvíce oprostil (Knotková - Čapková, 2005).
Etiku mysticko- filosofického taoismu popisuje Lao-c´ ve svém úryvku:
„Správná chůze nezanechává stop.
Správná řeč nenechává náznak pochybnosti.
Správný výpočet nepotřebuje počítadla.
K správnému uzavření není třeba zámku
ani klíče, a přesto je nikdo nezdolá.
K správnému spoutání není třeba provazu
ani uzlů, a přesto je nikdo nerozváže“ (Lao-c´, trans. 2009).
14
Etika náboţensky pojatá pro taoisty je naopak velmi důleţitá. Není to však pouhý
soubor norem o vhodném chování, ale je přímo součást věrouky, která je také prostředek
k dosaţení spásy, a k dosaţení nesmrtelnosti. Nestačí však jen konání dobra. Kaţdý čin má
nevyhnutelný dopad, skutky odporující etice ztemňují karmu věřícího. Konání dobra navenek
ke spáse také nevede, je třeba tak činit ze svého nitra a nemyslet si, ţe „co oko nevidí, srdce
nebolí.“ Správný taoista se vyznačuje skromností, laskavostí, vlídností, soucítěním, ochotou
pomáhat, nepovyšováním se nad ostatní, neubliţování ţádnému tvorovi. Patří zde také nečinit
jiným, co nechci, aby činěno nebylo i mně. S tímto jsme se setkali také u konfucianismu. Není
to
náhoda,
protoţe
z konfuciánského
kodexu
tyto
morální
zásady
vzešly
(Knotková - Čapková, 2005).
Taoismus klade všeobecně důraz na individuální snaţení. Ani samotná víra nebo
nějaká vyšší moc potaţmo spasitel nepřivede jedince ke spáse. Závisí to pouze a jen na
vlastním snaţení a úsilí, které mu pomůţe očistit ducha do takového stupně, aby mohl
proběhnout návrat k počátku své vlastní lidské podstaty (Hartz, 1996).
Obrázek 1: Jin a Jang (upraveno dle Čínská filozofie, n.d.).
15
Koncept Jin a Jang dle Jin a Jang (n.d.):
Část z Jin je Jang a část z Jang je Jin. Tečky v symbolu značí, ţe ţádná ze sil není
úplná a čistá. Prolínají se navzájem.
Jin a Jang se mohou navzájem měnit. Lze to uvést na příkladu, kdy se den mění na noc
a noc na den. Existuje na Zemi jak noc, tak den, prolínají se a dop lňují.
Jin a Jang se navzájem podporují. Jsou obvyk le ve stavu rovnováhy, pokud jeden
převaţuje nad druhým, snaţí se navzájem síly zase dorovnat.
Jin a Jang lze dále dělit na Jin a Jang. Na příkladu, kde zima je Jin a teplo Jang, Jang
jakoţto teplo můţeme rovněţ rozdělit na Jin (teplo) a Jang (ţár) atd.
Jin a Jang jsou na sobě závislé. Jedno nemůţe existovat bez druhého, jako den nemůţe
existovat bez noci.
Jin a Jang se nevylučují. Ţádná věc není jen Jin, a nebo Jang. Kaţdá věc obsahuje
z obou sil něco, ale například zima se nemůţe proměnit na léto.
2.1.3 Legenda o Bodhidharmovi
Paradoxem je, ţe největším popularizátorem, systematizátorem a zakladatelem starých
čínských bojových umění nebyl Číňan, ale Ind. Byl to Bodhidharma (sanskrt) nebo také
TA MO či japonsky Daruma Daeshi, jakoţto třetí dítě krále Sugandhu z jiţní Indie,
příslušníkem kasty kšátrijů (bojovníků). Jiné zdroje uvádějí, ţe byl bráhmanem z kasty kněţí.
Narodil se někdy v druhé polovině 5. století n. l. Dětství proţil v malé budhistické provincii
jiţně
od
Madrasu.
Vzdal
se
přepychového
ţivota
indického
šlechtice
a stal se pilným ţákem 27. indického patriarchy zenu (zenového budhismu) Pradţnatara
(Pradţňádháry). Bodhidharma se rychle ve všem zdokonaloval a jiţ v mladém věku byl
velkým znalcem dţhány. Dţhána je ústřední pojem budhismu a hinduismu, jedná se o stav
mysli, která nehnutě spočívá na jednom předmětu. V podstatě laicky řečeno se jedná o jistý
druh meditace. Podle jedné legendy uloţil Pradţnatara Bodhidharmovi, aby po jeho s mrti
počkal 60 let a teprve potom se vydal do Číny. Podle jiné verze měl odcestovat do Číny, kdyţ
měl dosáhnout věku 60 - ti let. Obě verze se však neshodují s Bodhidarmovy údajnými daty
narození a smrti (470 aţ 543 n. l.). Kdyţ mistr Bodhidharmy Pradţnatara umírá, na smrtelné
16
posteli mu sdělil, aby provedl zmiňovanou cestu do Číny. Bodhid harma tak opravdu činí
a odplouvá na lodi do Číny, i proto, ţe za hranicemi Indie budhismus velmi upadl. Snaţí se
tedy šířit budhismus do staré Číny (Kotlár, 2003).
Roku 520 n. l. (526 nebo 527) připlul Bodhidharma do dnešního přístavu Kanton,
který má dnes asi 11 mil. obyvatel. Jiné zdroje uvádějí, ţe přešel hory. Poté putoval dál na
sever, aby se setkal s císařem zvaným Wu z dynastie Liang. Bodhidharma dál cestuje po Číně
a šíří budhismus, jak mu jeho mistr odkázal na smrtelné posteli. Aţ nachází cestu do kláštera
Shaolin, který nechal postavit císař Wej z dynastie Severní Wej roku 495. Leţí v pohoří Sung
Shan v tradičně hospodářské provincii Henan. A zde se usadil na de lší dobu. Dnes existuje
mnoho klášterů Shaolin po celé Číně, ten zaloţený roku 495 se neformálně označuje jako
první klášter. Údajně při meditaci vsedě (tzv. zazen) v jeskyni pobýval Bodhidharma děvět let
pouze upřeným hleděním do zdi. Profesor Suzuki tvrdí, ţe to nelze brát doslova. Formulace se
týká Bodhidharmova vnitřního stavu, tzv. vyloučení kaţdé myšlenky. Díky takové intenzivní
meditaci mu měly údajně ochrnout nohy. Odtud pochází symbolika japonských loutek
Darumy, které zobrazují Bodhidharmu beznohého (představa, ţe nohy mu neochrnuly, ale
upadly) s těţištěm umístěným tímto způsobem. Po kaţdém převrţení se znovu loutka postaví
do původní polohy (Milkowski, 1990).
Podle Prochotského (1993) Bodhidharma po příchodu do kláštera Shaolin viděl velmi
zuboţený zdravotní stav, špatnou kázeň, a ţe mnichové při meditaci často usínají. Chtěl jim
tak dokázat, ţe soustředěnou meditací a ţeleznou kázní můţe tento špatný zdravotní stav
napravit. Je jasné, ţe legenda o ochrnutí jeho nohou je nepravdivá, jinak by těţko takovou
meditací dokázal, ţe se jedná o zlepšení zdravotního stavu. Bodhidharma k tomu však
nepouţíval pouze hluboké meditační techniky, ale vypracoval pro mnichy 18 tělesných
a duševních cvičení (Shi Pa Lo Han Sho) nebo jinak řečeno 18 rukou Lo Han. Je jisté, ţe
shaolinští mniši cvičili a bojová umění ještě před jeho příchodem. Bodhidharma pocházel
z kasty kšátrijů (bojovníků) a velmi pravděpodobné je, ţe vyuţil soustavy cvičení v klášteře,
ty vylepšil o své znalosti a zkušenosti bojovníka. Byl obeznámen se všemi způsoby boje beze
zbraně uţ dětství. Podle některých zdrojů byl Bodhidharma vyučen indickému bojovému
umění beze zbraně zvané karapaito. Dnes je znám spíše pod pojmem kalaripayattu. Má se za
to, ţe původní indické kalaripayattu mohlo být ovlivněno také tradičním řeckým způsobem
zápasu známého jak pankration, který dovedl do Indie během válek Alexandr Veliký.
17
Nejuznávanější technikou bylo Váriamishti, které lze přeloţit jako: Ten, kdo zaťal
pěst, je tvrdý jako diamant. Tím je víc, neţ jisté, ţe Bodhidharma ovládal tento systém boje.
Je nepravděpodobné, ţe vyučoval bojovou techniku, která můţe slouţit jako účinná zbraň
v boji. Spíše lze předpokládat, ţe celé cvičení Lo Han mělo funkci nebojovou, ale
koncentrační, zaloţenou pouze na jeho znalostech boje. Na podobných základech je zaloţena
značná část Čchan budhismu. Pohlédneme-li na staletí před Bodhidharmu, z hlediska Kung
Fu jej můţeme označit za jeho zakladatele (Wong, 2002a).
Dalším vývojem a učením se pak mniši kláštera Shaolin stali neporazite lnými
bojovníky. Po jeho smrti se za vlády dynastie Tchang (618 – 907 n. l.) stali shaolinští mniši
veřejně uznávanými obyvateli a velice váţenými. Vskutku známými se stali, aţ kdyţ je císař
vyzval k pomoci proti svému nepříteli v boji. V 9. století začala vláda otevřeně pronásledovat
budhismus a mniši byli nuceni opouštět kláštery. Toto přineslo zničení cca 450
nejvýznamnějších center a dalších 40 000 menších budhistických center (Wong, 2002b).
Dříve bylo uvedeno, ţe shaolinských klášterů bylo více. Dalším významným
klášterem byl klášter tzv. jiţní – nachází se jiţně od prvního (severního) kláštera. Jiţní klášter
byl severním ovlivněn, co se stylu boje týče. Avšak klášterů bylo mnoho a stylů také.
Jednotlivé styly lišily v napodobování různých zvířat, pouţíváním různých zbraní a technik.
Dle Prochotského (1993) o několik desítek let později po Bodhidharmovi začíná mistr
Chuen Yuan obnovovat systém osmnácti rukou Lo Han jako zvláštní cvičení a připojuje
k němu svůj systém boje. Vytvořil tak styl Shaolinquan, odchází do provincie Šen si, kde se
střetává s mistrem Li, který cvičil bojové umění menom. Chuen a Li rozšířili počet technik ze
72 na 173 a dali jim různé pojmenování podle zvířat (drak, jeřáb, tygr, had, kůň, leopard,
opice, jelen, volavka, medvěd atd.) Shaolinquan je prvním systémem v řetězci základních
stylů tzv. tvrdé školy (tvrdé styly). Dalším důleţitým obdobím bylo za dynastie Sung
(1127 – 1279). Klášterů Shaolin bylo po různých provinciích Číny 8-10. Generál Yao Fei byl
mistr hodu oštěpem, zjemnil systém vertikálního úderu pěstí. Jeho styl je pokládán za základ
měkkých stylů. Jeho myšlenku vyuţil Chan Sau Feng, taoista, jeţ prosazoval systém boje, kde
se nevrací útoky silou – ne Jang proti Jang, ale Jang proti Jin. Jinými slovy jedná se o vyuţití
síly soupeře, aby jej porazil. Chan Sau Feng je povaţován za zakladatele Tai Chiquan
(Tai Chi Chuan).
18
Předchůdcem Tai Chiquanu je právě styl měkké ruky (Wu Dang Pai). Wu Dang byl
shaolinský klášter, kde cvičil Chan Sau Feng. K zaloţení měkkého stylu boje se váţe pověst,
kdy Chan Sau Feng sledoval na dvoře zápas jeřába s hadem. Jeřáb stále útočil na hada. Had se
kývavými pohyby obratně vyhýbal útokům aţ vmţiku zaútočil. Odtud pramení styl, kde jiţ
hrubá síla není vyţadována ke kvalitnímu a systematickému boji (Prochotský, 1993).
Doteď se jednalo o kláštery severní části Číny. Dle Prochotského (1993) jsou severní
styly většinou zaměřené spíše na práci nohou, neţ rukou. Naproti tomu jiţní styly jsou více
zaměřeny na práci rukou. V provincii Fujian se nacházel jeden z klášterů Shaolin, ve kterém
se začala psát historie jiţních stylů boje – Hung Gar, Choy Lee Fut, Hung Fut, Choy Mok, Shi
He Chuan a mnohé další (Mark, 1981).
2.1.4 Shaolinské kláštery
Proč se zakládaly shaolinské kláštery? Bylo to místo poznání a byla zde moţnost, aby
člověk poznal sebe jako celek. Jeho duševno a fyzično potřebovali nějakým způsobem
vyladit. Člověk těţko pracující na rýţových polích neměl čas ani sílu vzdělávat se. Kláštery se
tak staly nositeli učení a symbolem vzdělanosti, kterým mniši oplývali. Samotné styly boje
a jeho procvičování a praktické vykonávání záviselo ve způsobu myšlení. Příkladem můţe být
styl Tai Chiquan, jehoţ systém boje je zaloţen na cítění tao. Vláčnými a plynulými pohyby
bez tvrdších úderů. Shaolinquan je systémem budhistickým, jehoţ trénink je zaloţen na
úplném oproštění se od sebe sama, necítění bolesti při neustálých opakování. Konfuciánský
systémy jsou v podstatě zaloţeny na neustálém opakování těch samých forem technik. Tímto
způsobem mohou do sebe dostat systém boje, aniţ by museli na něj myslet. Samozřejmě
celkově do bojových umění a klášterů patří také filozofie, medicína, znalost lidského těla,
mentální cvičení – bojové umění je ţivot (Urgela, 2000).
Prochotský (1993) rozdělil dle mapy Číny a jejich provincií jednotlivé styly podle
různých kritérií v takovémto pořadí – provincie, klášter a styl (popř. název školy):
19
Tabulka 1. Rozdělení klášterů podle stylu a zeměpisné polohy
I. HEBEI – klášter WU DANG
II. HENAN – klášter SHAOLIN (severní)
Bajiquan – pěst rodu Baji
Shaolinquan – pěst malého lesa
Mi Zhongquan – pěst labyrintu
Changquan
Wu
Dang
Pai
–
škola
Purpurového kláštera
–
pěst
dlouhého
dosahu
Hsing I – styl Šesti harmonií
Taijiquan – pěst Velkého citu
III. JANGSU
IV. JIANXI
Lianbuquan – pěst laštovičky
Fut Pai – škola Budhovy pěsti
V. fujian – klášter SHAOLIN (jiţní)
VI. GUANGDONG – klášter HOINGAM
Shaolinquan
Chow Gar – styl rodiny Chow
Hung Gar – styl rodiny Hung
Woo Dip Boon Hop Pai – škola
Choy Lee Fut – styl tří zvířat
motýla
Hung Kuen – styl pětí zvířat
Hop Gar – styl rytíře
Long Yin Pai – styl jiţního draka
Shi He quan – pěst Bíleho jeřába
z jiţního Shaolinu
Tang Lang Pai – škola modlivky
VII. SICHUAN – klášer na hoře EMEI
VIII. TIBET
Huo Long Pai – škola hořícího
draka
Jian Pai – škola meče z Emei
Ziwuquan
–
půlnočněpolední
pěst
Wu Hu Pai – škola pěti tygrů
Meihuaquan
–
pěst
kvetoucí
slivoně z Emei
Baguaquan – pěst osmi trigramů
20
Lama – styl tibetského vůdce
Obrázek 2: Mapa Číny (upraveno podle Prochotského, 1993).
Toto není úplné rozdělení stylů tehdejší doby. Klášterů a stylů bylo daleko větší
mnoţství. Uvádím to zde pro představu, jak početné odnoţe a moţné styly se vytvářely.
2.1.5 Bojový styl Wing Chun Kung Fu
Z legendy o vzniku Wing Chun, kterou si popíšeme v následující podkapiole pramení,
ţe tento styl vyuţívá síly soupeře k vlastní výhodě. V rámci obranných technik vyuţívá tzv.
měkké bojové umění, které neoplácí sílu silou. Naopak útočné techniky se vyznačují
destruktivním charakterem. K destrukci soupeře jsou zasahována citlivá místa – krk, čelist,
nos, plexus solaris, genitálie, a to prostřednictvím nejen pěstí, ale koleny, lok ty a holení. Při
kaţdém pohybu je snaha o provedení obrany současně s útočnou technikou. Techniky jsou
prováděny na velmi blízkou vzdálenost, dává tak výhodu při obraně i ve stísněných
prostorách. Významnou útočnou technikou jsou řetězové útočné techniky v sérii mnoho ran
za sebou – tzv. lepící ruce. Doslova se jedná o zasypání útočníka sérií ran. Wing Chun je
bojové umění, které si vzalo nejlepší ze starých stylů Kung Fu, vytvořilo ucelený systém
efektivního bojového umění. Jako bojové umění nehledí na fair play pravidla, avšak dělá z něj
účinný obranný systém. Výhodou je, ţe Wing Chun díky absenci sloţitých pohybů, které
vyţadují atletickou kondici, umoţňuje zvládnout i pohybově méně nadaným jedincům
(Kotlár, 2003).
21
2.1.6 Historie Wing Chun (Wing Tsun, Ving Tsun) Kung Fu
V dnešní době je Wing Chun Kung Fu asi nejznámější a nejrozšířenější bojový styl
Kung Fu na světě. Nalezneme jej v mnoha známých filmech o Kung Fu, kterých bylo
natočeno nespočet. Tento bojový styl je však velmi specifický a díky jednoduchým a účinným
technikám boje z něj dělá oblíbené bojové umění rozšířené po celém světě. Vznikl v jiţní
Číně, stejně jako ostatní styly Kung Fu má tento styl dlouhověkou tradici a jeho počátky jsou
spojeny jak jinak, neţ s klášterem Shaolin. Stejně jako u ostatních bojových stylů jsou
myšlenky předávány z generace na generaci, a tak jejich s historický původ vzniku je opět
opředen poutavým příběhem (Hsu, 1998).
Podle Wonga (2002a) Kung Fu dosahovalo největšího rozkvětu za dynastie Ming
(1368-1644). Za vlády této dynastie vzkvétal strmě vzhůru kulturní a hospodářský vývoj
země, který byl stabilní. Dynastie Ming měla u lidu velkou důvěru. Trénování Kung Fu
(Wu Shu) bylo tak populární, ţe se objevovalo stále více a více nových stylů. Téměř kaţdý
chtěl být tehdy Shaolinem, váţeným mistrem, ovládat umění práce s energií, znát medicínu a
prostoupit do filozofického myšlení. Dynastie Ming shaolinské kláštery podporovala a
zároveň si mnichů velmi váţila. Mnichové byli pokládání za největší bojovníky země, a tak
byli pověření výcvikem rozsáhlé armády dynastie Ming. Rozhodující událostí bylo v dějinách
nástup mandţuské dynastie Čching (1644-1912) po pádu předešlé dynastie Ming. Následující
staletí se pokoušely tajné spolky, spojené s bojovým uměním, sesadit a vyhnat mandţuskou
dynastii. První císař dynastie poprosil mnichy z kláštera Shaolin, aby vzdorovali a pomohli síť
povstalců potlačit. Povstání se podařilo mnichům zastavit bez prolití kapky krve. Císař chtěl
mnichy odměnit dary, avšak s díky odmítli. Po nějaké době začaly z řady ministrů být
podezřelé umění shaolinských mnichů a ze závisti prohlašovali, ţe vlastně klášter Shaolin byl
centrem veškerého povstání. Císař se nechal ministry umluvit, aby poslal své vojáky, aby
klášter zničili. Stalo se tak koncem 18. století. Mnichové však první útok odrazili a tak císař
poslal do kláštera ohromnou armádu, které jiţ mniši jiţ nebyli schopni odvrátit. Krveprolití
bylo hrozivé, klášter byl téměř celý zničen, vypálen a většina mnichů zavraţděna nebo
usmrcena poţárem. Traduje se, ţe do kláštera byli vojáci vpuštěni několika zrádnými mnichy.
22
Legenda o Yim Wing Chun
Poţár přeţilo jen málo mnichů. K těm, kteří poţár přeţili, patřilo pět významných
starších – budhistická mistryně Ng Mui, mistr Chi Shin, mistr. Pak Mei, mistr Fung To Tak
a mistr Miu Hin. Avšak přeţivší mistři byli velkými odpůrci mandţuské dynastie, tak se
museli skrývat a měnit svou identitu. Nás zajímá především mistryně Ng Mui, která se usadila
v klášteře Bílého Jeřába, jeţ byl postaven na hoře Tai Leung. Zde se mohl plně věnovat svým
budhistickým meditacím a bojovému umění. Typické shaolinské Kung Fu však zaloţené
velmi silově a na tento tvrdý styl, Ng Mui jakoţto ţena, nestačila. Snaţila se tedy vyvíjet svůj
vlastní nový styl, pravý opak starých stylů, kde vyhrával větší a silnější. Její styl spočíval ve
vyuţití hrubé síly soupeře ve svůj prospěch. Ze starých stylů obsahoval pouze techniky
potřebné k boji a postrádal jejich hluboké postoje. V tréninku byl typicky zařazován dřevěný
panák pro nácvik úderů a zocelování končetin (Chun & Tse, 1998).
Hsu (1998) popisuje příchod do blízkosti hory Tai Leung důleţité postavy v historii
vzniku Wing Chun Kung Fu. Yeim Lee se svou dcerou Yim Wing Chun přicházejí do osady
pod horou a zařizují si malý obchod. Z Wing Chun po čase vyrůstá krásná dívka. I přesto, ţe
má spoustu nápadníků, často velmi bohatých, ale otec ji přislíbil jiţ jako dítě mladíkovi Leung
Bok Chanovi. V okolí hory pobýval také známý tamní narušovatel a rváč, který znal dobře
Kung Fu a navíc byl členem tajného spolku. Nikdo si na Wonga, navzdory utlačování všech
ostatních, netroufl. Kdyţ jednoho dne spatřil krásnou Wing Chun, vzal si do hlavy, ţe musí
býti jeho ţenou, ona ho však nechtěla. Její otec Yim Lee i Wing Chun byli oba nešťastní,
protoţe jim rváč vyhroţoval násilím, pokud si ho krásná Wing Chun nebude chtít vzít. Nikdo
jim nemohl pomoci. Do vesnice však občas chodila na nákup otci Yim Leemu mistryně
Ng Mui z kláštera Bílého Jeřába. Celý příběh vyslechla a rozhodla se jim pomoci. Protoţe ale
její identita musela zůstat v tajnosti, nemohla si dovolit absolvovat boj s utlačovatelem, mohlo
by se její tajemství, ţe je slavná mistryně ze Shaolinského kláštera, prozradit. A tak vzala
krásnou Wing Chun na horu Tai Leung do kláštera Bílého Jeřába a začala ji učit svůj bojový
styl po dobu tří let. Zpět se Wing Chun vrací jako mistryně Kung Fu. Wong se dovídá o její
přítomnosti a snaţí se jí opět získat a vyhroţuje jí. Wing Chun ho vyzvala k boji a řekla mu,
ţe si ho vezme, pokud ji v boji porazí. Wong se těšil na snadné vítězství, avšak pohořel
a skončil v bolestech na zemi a jiţ nikdy si na Wing Chun netroufl.
23
Wing Chun posléze pokračovala ve cvičení u své mistryně Ng Mui, která se ale
rozhodla po nějaké době vydat se opět na cesty. Ng Mui sdělila Wing Chun, ţe nemá nabyté
umění a znalosti vyučovat veřejně, ale najít správného nástupce, kterému by mohla bojové
umění předat (Kotlár, 2003).
Dle Chu, Ritchie & Wu (1998) se Wing Chun provdala za Leung Bok Chana. Často
s ním hovořila o Kung Fu. Leung Bok Chan také ovládal styl Kung Fu, ale myslel si, ţe jeho
slabá ţena se s ním nemůţe porovnávat. Ale pokaţdé, kdyţ spolu bojovali, prohrál. Umění od
své ţeny začal obdivovat a uznávat. Začal se svou ţenou trénovat a z úcty manţelce
pojmenoval tento styl po ní – Wing Chun Kung Fu. Leung Bok Chan předal umění lékaři
Leung LanKwai a ten vzal poté za svého ţáka Wong Wah Boa. Wong Wah Boa byl členem
divadelních spolků plujících na lodi tzv. – Červených dţunkách. Tehdy bylo obvyklé, ţe herci
spolku ovládali umění Kung Fu. Zde se ukrýval také mistr Chi Shin (jeden z pětice mistrů
vyhořelého Shaolinského kláštera). Ţák mistra Chi Shina - Leung Yee Tei ovládal techniku
zacházení s dlouhou tyčí. Leung Yee Tei a Wong Wah Boa se navzájem učili jeden od
druhého a vylepšili techniku drţení dlouhé tyče a obohatili tak Wing Chun Kung Fu
o techniku manipulace s dlouhou tyčí.
Ve městě Fatshan doţíval jako starý muţ Leung Yee Tei. Za svého ţáka vzal Leung
Jana, který byl velmi dobrý a oblíbený lékař. Měl i svou vlastní lékárnu. Dlouho nemohl
nalézt styl, který by mu vyhovoval, aţ narazil na mistra Leung Yee Teie, který ho naučil celý
Wing Chun Kung Fu. Byl velmi bohatý a tak si mohl uţ jako starší muţ dovolit mít málo
vybraných ţáků. Chan Wah Shun byl jedním z posledních ţáků Leung Yee Teie a zároveň
velmi slavných ţáků. Dokonce vládnoucí Manchu (Mandţuská dynastie) ho chtěli angaţovat
jako vrchního cvičitele armády. Chan Wah Shu však dělal bojové umění pro radost a ne pro
peníze, lákavou nabídku tak odmítnul. Nikdy si neotevřel vlastní školu a během 36 let, které
vyučoval Wing Chu Kung Fu, přijal pouze 16 ţáků. Na sklonku ţivota si mistr pronajal
k výuce rodinný klášter klanu Yip, kde vzal do učení svého posledního šestnáctého ţáka –
Yip Mana (Chun & Tse, 1998).
24
Obrázek 3. Rodokmen šíření Wing Chun Kung Fu (upraveno dle History of Wing
Chun, n.d.).
Yip Man
Yip Man (Ip Man) byl velmistrem Wing Chun Kung Fu. Narodil se roku 1884 v Číně
ve městě Fatshan. Jeho rodiče vlastnili mimo spousty rodinných domů také klášter. V tomto
klášteře rodinného klanu Yip se zdrţoval mistr Chan Wah Shun, který na konci svého ţivota
učil mladého Yip Mana. Velký mistr zemřel, kdyţ bylo Yip Manovi 13 let a po smrti svého
učitelé pokračoval v učení Wing Chun u svého Sihinga (staršího Kung Fu bratra) Ng Chung
So. Ten ale odcestoval studovat do Hong Kongu. Yip Man později také přicestuje do Hong
Kongu a střetává se starším muţem jménem Leung Bik a dovídá se, ţe tento muţ je Sihing
(starším Kung Fu bratrem) Chan Wah Shouna (zemřelým učitelem Yip Mana). Leung Bik
vzal Yip Mana za svého ţáka a zasvětil ho do „měkkých technik“ Wing Chun, které byly
jinak tajné a nevyučovaly se. Jiţ jako 24 letý mistr Wing Chun Kung Fu se Yip Man vrací
zpět do rodného města Fatshan. Zjistil, ţe jeho Wing Chun je mnohem lepší neţ Wing Chun
25
jeho starších Kung Fu bratrů. Někteří z nich ho měli Yip Mana za zrádce, protoţe si mysleli,
ţe se učil jiným hon-kongským stylům bojového umění (Ching, 2001).
Během druhé světové války vstoupil Yip Man do armády a po návratu zpět začal
slouţit v úřadě policejního kapitána. Údajně málokdy nosil u sebe sluţební zbraň, protoţe
jeho smrtící technika Wing Chun mu měla postačit. Netouţil po bohatství a poválečné
komunistické
proměny
v Číně
mu
přestaly
vyhovovat.
Roku
1949
odjíţdí do
na Hon Kong, kde hledá vhodné zaměstnání. Získává místo učitele Kung Fu ve Společnosti
pracujících v Gastronomii. Aţ v roce 1967 zakládá Yip Man s pomocí svých ţáků „Hon Kong
Ving Tsun Athletic Association“, asociaci, která dodnes spojuje všechny školy Wing Chun
Kung Fu, a jejichţ učitelé byli ţáky velmistra Yip Mana či jeho ţáků. V roce 1972 zjišťují
lékaři Yip Manovi rakovinu hltanu. Pod prosbou jeho ţáků se nechává velmistr nafilmovat při
mnoha nejvyšších technikách Wing Chun Kung Fu, o kterých se mohlo jeho studentům jenom
zdát a přenechává kompletní systém Wing Chun dalším generacím. 2. prosince 1972 velmistr
Yip Man umírá (Chu, Ritchie & Wu, 1998).
Posledním ţákem velkého mistra Yip Mana byl Leung Ting, který byl jeho velmi
oblíbeným ţákem. Nechal ho proto vést zaloţenou asociaci Wing Chun. Později zakládá svou
vlastní školu. K jeho pozoruhodným studentům patřili William Cheung, Ip Chun nebo také
například Bruce Lee, známý jako herec mnoha filmů s tématikou bojového umění, zemřel
pouze sedm měsíců po Yip Manově smrti.
26
3 CÍL PRÁCE
3.1 Hlavní cíl
Hlavním cílem práce je popsat v uceleném kontextu podstatné informace o historii
vzniku Kung Fu a charakterizovat bojový styl Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu.
3.2 Úkoly práce
Z výše uváděného cíle vznikl úkol, který byl nutný splnit:
 vyhledat v odborné literatuře, učebnicích, zkušebních řádech, časopisech, článcích,
databázích, internetových odkazech dostupné zmínky o historii Kung Fu a stylu Chan
Shaolin Si & Dju Su Kung Fu,
27
4 METODIKA
Cíle, které jsem si stanovil v předešlé kapitole, bylo třeba ověřit výzkumnými
metodami. Pouţil jsem metodu analýzy, třídění a zpracování dat.
4.1 Metodika sběru dat
V bakalářské práci jsem pro sběr dat pouţil metodu rozhovoru. Rozhovor probíhal
s mistrem Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu, který mi poskytnul ucelený pohled na tento
bojový systém v kontextu historie Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu.
4.2 Analýza, třídění a zpracování dat
V první části bakalářské práce k popisu historie Kung Fu jsem čerpal převáţně ze
zahraniční literatury, částečně z české. Různé zajímavosti jsem vyhledal v článcích,
časopisech nebo na internetových stránkách. Některé publikace jsou staršího data, ale
vzhledem k tomu, ţe jsem psal o historii, nemusíme brát v potaz aktuálnost tématu.
V druhé části práce pro popis bojového stylu Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu jsem
čerpal zejména z dat zkušebního řádu a rozhovoru se Si Fu mistrem Ing. Lukášem Novákem.
28
5 VÝSLEDKY
5.1 Historie vzniku Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu
Ganjuuryn Dschero Khan
Princ Ganjuuryn Dschero Khan byl syn prince Ganjuurjav Khana, člen šlechtického
rodu Bordschigin. Jeho předkem byl tedy slavný Čingischán (Genghis Khan). Jeho celé jméno
je prof. PhDr. T.C.M. SiFu Tse Dshero Khan Chen Tao Tse Dschero Khana můţeme tedy
nalézt pod různými jmény – Chen Tao Tze, SiFu Tze nebo také prof. Dr. Gerald Karel
Meijers. Narodil se v roce 1928 v Ulan Buhar a dnes ţije v Německu. V Mongolsku se dostali
k moci komunisté a v roce 1934 musel být kvůli politickým poměrům odveden
buddhistickými a taoistickými mnichy do kláštera, kde byl chráněn jeho původ v tajnosti.
Bylo mu dáno mnišské jméno Tao Tao Tze a během pobytu v klášteře studoval bojová umění.
V klášteře však jiţ nebylo bezpečno a tak ho musel opustit. Vydal se do čínské provincie
Henan, kde sídlí známý klášter Shaolin. V patách mu však byli pronásledovaté, kteří chtěli
mladého prince chytit. Musel se tak znova přejmenovat na Chen Tao Tze a zaregistroval se
v Shanghaji jako čínské dítě. Tyto kroky však komunistické pronásledovatele neodradily a dál
byl neúprosně stíhán. Navázal tak kontakt s holandským kapitánem Paul Meijersem, jeho
kroky tak vedly do sirotčince v nizozemské části Indonésie. Paul Meijers spolu se svým
bratrem serţantem Corneliem Meijersem vzali mladého prince do své rodiny. Pojmenovali ho
Gerald Karel Meijers a vyrůstal prakticky ve vojenských táborech, kde poznával další bojové
systémy a začal se jim učit (Khan, n.d.).
Japonci kolem roku 1941 začali s okupací indonéských ostrovů a nutili Holandsko ke
kapitulaci. 1942 byl tehdy jako čtrnáctiletý Dschero Khan zavlečen do zajateckého tábora.
Dostal se otamtud tak, ţe zabil japonského hlídače mečem a putoval do kláštera ve městě
Bandung. Klášter mu poskytoval úkryt a mohl se zde učit bojovým uměním
Chuan Chu a Wu-Tang. Také se zde učil meditacím a jeden z jeho učitelů mu dal jméno
„Si Fu Tze“ (malý učitel), které si uchoval jako přezdívku (Novák, 2015).
Po skončení 2. světové války a japonské kapitulaci roku 1945 začal v Indonésii válka
o nezávislost. Dschero Khan nastoupil jako 17- ti letý mladík do elitního sboru speciálních
jednotek. Zde se naučil ovládat zbraně a bojový systém Militair All – Combat a bojové umění
Po-Chi. Po skončení revoluční války v Indonésii v roce 1949 odcestoval se svým pěstounem
29
do Nizozemí, kde pokračoval dál ve vojenské kariéře. Přihlásil se jako voják z povolání pro
holandskou kontingentu OSN. Toho bylo vyuţito v Koreji a ve Vietnamu. Kvůli tomu mu
byla vzata nizozemská státní příslušnost a okresním soudem mu bylo přiděleno jméno Gerard
Karel Meijers. Za války ve Vietnamu se naučil bojové umění Tae-Kyon (předchůdce TaeKwon-Do). Během své vojenské sluţby byl oceněn řadou vyznamenání medailí a poct. V roce
1954 se vrátil do Holandska a v následujících letech působil jako instruktor bojových umění
v různých vojenských jednotkách. Trénoval Judo, Jiu Jistsu, Kyokushin Karate. Získal
titul mistra Nizozemska v amatérském boxu. Otevírá vlastní školu bojových umění, kde
vyučoval styl Kempo, které se naučil v Indonésii. Šlo o směs Army-Combat, Kung Fu, KunTao a Kyokushinkai-Karate. V roce 1966 vytváří pro potřeby USA tvrdší Shaolin Kempo,
který posléze donesl do Německa. Cestoval také po Hon Kongu, Tchai-wanu, Thajska
a Japonska, kde studoval bojová umění. V 70. letech se na svých cestách po Asii navštívil
také klášter Shaolin, kde za mládí nějakou dobu pobýval, kdyţ se musel skrývat před
komunisty. Byl dokonce členem vedoucí rady a jeden z hlavních mnichů. Díky tomu mohl být
pověřen předvádět a šířit shaolinské styly na západě. V roce 1974 představil styl Chan Shaolin
Si, který můţeme nazvat jako severní Shaolin klášterní systém. V jeho první skupině ţáků
tohoto stylu byl také později známý velmistr Klaus Poestges, jeţ představil Chan Shaolin Si
v tehdejším Československu. Dschero Khan se svou Shaolin skupinou procestoval mno ho
zemí, ve kterých prováděl ukázky pro vojenské a policejní sbory. Od roku 1976 vedl další
skupiny s výcvikem speciálně určeným pro pohraniční stráţ a ochranu bezpečnosti politiků.
Během svého cestování Dschero Khan nestudoval jen bojová umění, ale tradiční čínské
lékařství, antropologii, psychologii a filozofii. Setkal se osobně s Dalajlámou a je nositelem
titulů prof., Dr., med T.C.M. (traditional chinese medicine). Je Rector Magnificus CTC
University, výborným psychiatrem a psychoanalytikem. I přes svůj pokročilý věk se
Ganjuuryn Dschero Khan stále věnuje výcviku bojových umění (Khan, 2015).
30
Obrázek 3. Portrét Ganjuuryn Dschero Khana (upraveno dle Novák, 2015).
5.3 Vznik Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu v ČR
V Československu představil poprvé tento styl Klaus Poestges, který se nejvíce
zaslouţil o šíření tohoto stylu nejen po Evropě, ale např. v Japonsku, Tchajwanu apod.
Nejvíce se tento styl uchytil v tehdejším Polsku. U nás se o jeho šíření zaslouţili nejvíc e Karel
Doleţal a Pavel Trošák.
Vznik tohoto bojového stylu u nás je však úzce spjat s Polskem. V roce 1985 byl do
Polska pozván Ryszadrem Swierkem, hlavním trenérem soustředění v Gdaňsku. Mnoho let
byla v Polsku aktivní Pszczynská Akademie Bojových Umění pod vedením zakladatelů bratrů
Brudných. Mohli tak zprostředkovat vycestování Doleţala z Československa. Od té doby
navštěvuje pravidelněji jejich semináře také spolu s Karlem Doleţalem také Pavel Trošák.
Kolegium mistrů z polské Akademie Bojových umění se rozhodlo kontaktovat mistry
z kláštera Shaolin. Polská delegace se vydala do Německa navázat kontakt s někým, kdo
zastupuje školu Shaolin. Setkali se s mistrem Klausem Poestgesem (8. Dan) a v roce 1987
mistr zavítal do Polska. Vedl několik seminářů a udělil polskému mistrovi 6. Dan. Tehdy se
zkoušek účastnili také Doleţal a Trošák, kterým byl udělen 3. Dan. V roce 1989 se koná
31
celostátní soustředění v Litovli, kterého se účastnilo asi 100 zájemců. Doleţal i Trošák vedli
seminář společně a tento styl se stal oblíbený pro svou rozmanitost forem, nácviku boje
z blízka i tvrdosti a účinnosti jednotlivých řešení bojových situací. V roce 1990 zpracovává
Doleţal zkušební řád Dju Su Kung Fu obsahující technické poţadavky na stupně vyspělosti.
Tento materiál byl schválen Poestgesem i polskými představiteli bratry Brudnými. V České
republice je pověřen vedením soukromé školy Pavel Trošák a šířením Karel Doleţal. V roce
1991 si jde kaţdý z nich tzv. „svou cestou“. Doleţal spolupracuje spíše s polskými bratry
Brudnými, Trošák navazuje spolupráci s Poestgesem. Tímto se vlastně vytváří šíření 2 linií
v na území tehdejší ČSFR (Doleţal, 2015).
5.4 Charakteristika Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu
Jedná se o bojový styl, který vyuţívá tradiční severní styl a má prvky tradič ního
Kung Fu a sebeobrany. Dju Su Kung Fu pochází z japonského názvu jujutsu (jiu-jutsu). Ju je
výraz pro umění – z toho výraz Dju Su Kung Fu vyjadřuje v překladu „umění Kung Fu“.
Dju Su je moderní sebeobranný systém který vznikl jiţ v padesátých letech minulého století,
nezávisle na výše popisovaném Chan Shaolin Si. Svým pojetím lze tedy Dju Su přirovnat
k japonskému
Ju-Jutsu.
Ačkoliv
tento
systém
vzniknul
v Číně,
nejednáš
se
o klasický čínský bojový styl, ale označuje se za otevřený bojový systém. Spolu s vlastními
technikami vyuţívá techniky z jiných bojových umění (systémů). Tím se více zdokonaluje
a rozšiřuje. I proto pouţívá styl japonské názvosloví povelů, technik a postojů
(Honkyš, 2014).
5.4.1 Význam názvu Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu
Honkyš (2014) vysvětluje význam slov takto:
„Chan“ – je čínský pojem pro japonský výraz „Zen“ a označuje jeden z hlavních
filosofických směrů „Zen Budhismu“. Lze jej vyjádřit jako pojem pro meditaci,
„Shaolin“ – znamená v překladu „zelené údolí“, „mladý les“ nebo „mladé stromy“, v našem
případě slovo spojujeme s legendárním klášterem Shaolin, který leţí v „zeleném údolí“,
32
„Si“ – slovo popisující společenství či řád, avšak nejde o řád z teologického pohledu, nýbrţ
představuje ucelenost systému a cestu za poznáním, především sebe sama.
„Dju Su“ – vztah k bojovému či válečnému umění skrze pojem Kung Fu. V podstatě to
znamená také vyuţití bojového umění v praxi, k reálné sebeobraně „na ulici“. Přibliţuje se
japonskému Jiu Jistsu. Dju Su, není striktně omezeno pouze jedním bojovým stylem, ale
právě naopak čerpá to nejlepší z mnoha jiných bojových umění (Judo, Aikido, Taekwondo
apod.). Existuje v něm velká mnohostrannost technik – kopy, údery, hody, páky, škrcení atd.
„Kung Fu“ – popisuje cvičení sebe sama a je výrazem pro „cvičit se“. Je jedno, jestli se
jedná o bojové cvičení nebo hru na kytaru. Vztah k bojovému umění prostupuje skrze pojem
Wu Shu. Wu Shu není uzavřený systém do sebe, ale obecný pojem pro různá bojová umění.
5.4.2 Specifika stylu
Styl Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu se zakládá na sebeobraně, odvracení reálných
útoků, které mohou nastat v reálném kaţdodenním ţivotě. V podstatě styl nevyţaduje ţádné
specifické tělesné předpoklady jako u jiných stylů – síla, rychlost, flexibilita (nicméně slouţí
k lepšímu výkonu). Systém je upraven tak, aby se řešení sebeobranného úkolu mohl naučit
kaţdý. Nacházíme zde rozmanité mnoţství technik úderů, kopů, bloků, přehozů, pák či
škrcení. Součástí výuky stylu je také zacházení s předměty, které mohou být dostupné poblíţ
– hůl, nůţ, apod. Zároveň trénink obsahuje výcvik obraně proti těmto nástrojům.
Chan Shaolin Si je intenzivní výcvik těla i ducha. Základ pro tento výcvik tvoří
filozofický bojový styl (systém). V tréninku jsou zahrnovány různé směsi meditace,
statického cvičení, základní techniky zvířecích stylů a sebeobrany. Styl Chan Shaolin Si patří
ke stylům, jehoţ základ tvoří styl draka. Ve stylu je vyjádřena realizace sebe samého, úcta
k tradici a nalezení ţivotní cesty (Honkyš, 2014).
Dračí styl
Styl draka je zaměřen na probuzení a rozvoj ţivotní energie. Pohyby připomínají
pohyby křídel, údery tlap a švihy ocasem bájného zvířete, ať uţ letí ve vzduchu či bojuje na
zemi. Základní postoj je přirozené a vysoké postavení s rukama v základní poloze před hrudí
na šíři ramen. Bojovník se pohybuje na mírně pokrčených nohou kruhovými pohyby, které
dávají impuls celému tělu. To umoţňuje potřebný švih pro rozhodující úder rukou nebo
33
nohou, především ve výskoku. Údery jsou doprovázeny hlasitým výkřikem. Po adeptovi
tohoto stylu je poţadována nadprůměrná koordinace pohybu (Kaniok, 2015).
Stručný výklad Taiji
Taoisté přijali a rozvinuli tradiční pohled na svět pocházející s prehistorické doby.
Podle této koncepce celý svět existuje díky vzájemnému přitahování a současnému
odpuzování dvou protikladů – Jin a Jang. Existence je dána podle taoistů díky Tao, které
prochází skrz neustálým vzájemným působením Jin a Jang, které jsou neoddělitelné. Toto je
vyjádřeno diagramem tzv. Kolo Taiji. Hranice mez Jin a Jang je vydutá, aby ukázala pohyb
v kruhu, pozvolné přechází z jedné fáze do druhé. Na kaţdém pólu je umístěno Bapho – malé
kolečko opačné barvy. Nikdy není úplně čisté Jin a Jang (Küng, 2007).
5.4.3 Hierarchie čínské školy
V čínské škole bojových umění lze dosáhnout v závislosti na technické a morální
zdatnosti následujících titulů. Zapletal (2005) je rozděluje na:
Si Bak (mladší bratr) – hodnost mladšího instruktora, drţitel 2. Tjie, který má
oprávnění zastupovat mistra ve vedení skupiny, trestání za kázeňské prohřešky. Je nadřazen
řádovým členům školy a je podřízen mistrovi a staršímu bratrovi. Vyznačuje se b ílým lemem
na jednoho cípu pásu,
Si Sook (starší bratr) – hodnost staršího instruktora, drţitel 1. Tjie, který má oprávnění
zastupovat mistra po dobu jeho nepřítomnosti vedením tréninku, trestání za kázňské
a technické nedostatky. Je nadřazen členům školy a mladšímu bratrovi. Vyznačuje se ţlutým
lemem jednoho cípu pásu,
Si Fu (mistr) – drţitel mistrovského pásu, nadřazen všem instruktorům.
34
5.4.4 Význam pásů ve stylu
Opasek (OBI) má významů více, bez ohledu na jeho barvu. Z budhismu je to symbol
ucelenosti a úplnost, nýbrţ opasek svazuje tělo do kruhu. Správně uvázaný opasek svazuje
oblast kolem břicha, kde je soustředěno nejvíce energie. Kdybychom chtěli být hodně přesní,
ono správné místo umístění opasku by mělo být asi 5 cm pod pupkem, coţ je z anatomického
hlediska v podstatě těţiště těla (Novák, 2015).
Původně byly pouze tři barvy pásků – bílou, hnědou a černou. V průběhu času rozvoje
bojových umění se rozmohla barevná škála na další. Úrovně cvičenců se tak mohly lépe
rozvrstvit. Časové odstupy u ţákovských pásů jsou minimálně 6 měsíců.
Podle Nováka (2015) rozlišujeme stupně ţákovské (Tjieny) a
mistrovské
(Toany/Dany):
Žákovské technické stupně
6. Tjie – Bílý pás
Bílá barva označuje nevinnost a popisuje cvičence, jehoţ duše a vědomí je zatím
nedotknuté, prázdné a nezná aspekty bojového umění. Je to barva začátečníků.
5. Tjie – Ţlutý pás
Ţlutá je barva Slunce, plodnosti, světla. Je to barva cvičence, který začíná poznávat
úsvit, taktéţ svou šikovnost.
4. Tjie – Oranţová pás
Oranţová je také barva Slunce, ale při jeho západu. Je to barva cvičence, který jiţ
zaznamenal záblesk slunce a jeho šikovnost se obrací k novému horizontu učení.
3. Tjie – Zelený pás
Zelená je barva rostlin, lesa a trávy. Zelená je barva, která patří tomu, co je schopno
zpracovat a vyuţít světlo. Myšlenky a jeho znalost dávají dohromady moţnost hledat
a vymýšlet nové řešení.
2. Tjie – Modrý pás
35
Je to barva oblohy a oceánu. Pás si zaslouţí cvičenec, který má touhu, která sahá
k horizontu poznání, jeho duše se blíţí do hloubek oceánu, ale dosud nebylo nalezeno
tajemství hlubin.
1. Tjie – Hnědý pás
Hnědá barva je barva země. Značí symbol trvanlivosti a spolehlivosti. Jeho technika je
dostačující, jeho vědomí je plodné a duše pevná a neoblomná.
Mistrovské technické stupně (Toany/Dany)
1.- 5. Toan – Černý pás
Černá barva je barva všech barev. Označuje člověka, který získal c harakterové
vlastnosti, dovednosti a úroveň, ke kterým je třeba projít dlouhou cestu světem bojového
umění. Ukazuje nám, ţe černá barva je barva noci. Po noci začíná však den druhý. Cesta
bojového umění tak tímto nekončí, ale teprve začíná.
Technické stupně jsou rozlišeny podle červených výšivek na opasku. Kaţdý další
příčný prouţek na konci znamená další stupeň.
6.- 7. Toan – Černo-červený pás
8.- 9. Toan – Červeno-bílý pás
10. Toan – Červený pás
Červený pás je symbolem velmistrů. Člověku, který zasvětil celý svůj ţivot bojovému
umění. Obětavě a oddaně budoval svůj um a styl. Drţitelé červeného pásu dosáhli téměř
dokonalosti, duševní vyrovnanosti a přiblíţili se na dosah ţivotního cíle.
V dnešní době můţeme zpozorovat nechvalný trend komercionalizace u ostatních
bojových umění, kdy se především ţákovské stupně rozdělují na více dílčích, coţ zajišťuje
větší přísun financí za zkoušky a udělování pásů. U Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu byly
posunuto pouze mistrovské páskování. Přibyl 12. Toan, který má a bude mít z úcty k velkému
mistru pouze princ Dschero Khan. 11. Toan budou vlastnit staří velmistři, kteří jiţ nemohou
aktivně vykonávat bojové umění. Posunutí hranice tak dává moţnost získat nejvyšší 10. Toan
i ostatním mistrům.
36
5.4.5 Zkušební řád Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu
Jednotlivé ţákovské stupně se vyznačují určitou úrovní zvládnutých technik a dalšími
dovednostmi rozdělujeme podle (Anonymous 2015; Zapletal 2005):
- základní techniky – obsahují ke zvládnutí vybrané pohyby, údery, kryty, kopy,
- gymnastika – obsahují vybrané cviky nutné ke zvládnutí technik,
- teoretické příprava – znalost teoretické části zkušebního řádu.
Tyto první tři body jsou například nutné k získání nejniţšího ţákovského
stupně – 6. Tjie. Pro postup na další stupeň se rozšiřuje obsah základních technik,
gymnastické přípravy. Nároky na další stupeň jsou postupně vyšší a vyšší, jak v přípravě
praktické tak teoretické.
- partnerská cvičení (dračí techniky) – jsou to cvičení ve dvojici, kde se jedná o zvládnutí
předem daných a pečlivě nacvičených technik obrany a zneškodnění soupeře. Existuje celkem
18 dračích technik,
- znalost poskytování první pomoci,
- Dju Su – úkolem cvičence je vymyslet si obrannou techniku (s přibývajícím stupni jejich
počet vzrůstá), kterou by zneškodnil soupeře. Vyuţívá k tomu partnera, který však není
hodnocen. U nejvyšších stupňů je třeba vymyslet aţ 25 Dju Su technik, které jsou pouţitelné
tzv. „na ulici“,
- forma (kata) – je soustava neměnných a předem daných cviků, obranných a útočných
technik. Jedná se o boj proti fiktivnímu nepříteli. Kat (forem) existuje v tomto stylu celkem
9 forem tzv. „Velkého draka“ a 6 forem „malého draka“, Kaţdá kata (forma) má jiný název,
např. Velký drak, Jeřáb, Padající list apod.,
- znalost zákona – vysvětlení ustanovení trestního zákona (nutná sebeobrana, krajní nouze),
- obrana proti třem neozbrojeným útočníkům (v mistrovských stupních přibývá ozbrojení holí,
noţem, pistolí apod.),
- znalost citlivých bodů na těle (atemi, kuatsu).
37
Desatero adepta Wu Shu
Desatero adepta Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu zdůrazňuje Zapletal (2005, 15):
1) Ţák musí poctivě přistupovat k tréninku,
2) Kung Fu je moţno pouţít pouze v případě nejvyšší nouze jako sebeobranný
prostředek nebo k ochraně slabšího,
3 K učiteli nebo pokročilému ţákovi se přistupuje zdvořile a s respektem,
4) Ţák je poctivý, jeho chování je přátelské a to nejen ve škole Kung Fu, ale i
v osobním ţivotě,
5) Ţák nesmí Kung Fu šířit bez svolení mistra, a ne dříve, neţ mu to dovolí jeho
schopnosti,
6) Ţák nikdy nesmí dát příčinu k rozepři,
7) Ţák by neměl kouřit a poţívat alkoholické nápoje či drogy,
8) Sexuální touha a ţárlivost nesmí být příčinou rozepře,
9) Ţák nesmí připustit, aby se Kung Fu dostalo do nepovolaných rukou. Toto umění se
má naopak předávat pouze tomu, kdo má jasné myšlení, a ví, jak Kung Fu správně
pouţívat,
10) Ţák se nikdy nesmí chovat samolibě, nesmí být chtivý po neúměrném mnoţství
technik.
5.4.6 Atemi a Kuats u body
Atemi body
Podle Zapletala (2005) se na lidském těle nachází asi 250 míst citlivých na tlak a úder.
Někde je bolest neškodná, jinde prudce bolestivá a někde donutí protivníka k rezignaci. Na
jiných místech je následkem bezvědomí, či smrt protivníka. 69 bodů je povaţováno za
kritické. Jsou to hlavně nervová centra a místa, kde se nachá zejí důleţité orgány nebo místa
zvýšené koncentrace cév. Potřebujeme- li vyřadit protivníka z boje jednou ranou, je třeba se
38
dobře vyznat v anatomii člověka. Podle síly úderu lze docílit odpovídajících účinků, které
mohou vést k bezvědomí, mdlobě či smrti. Chceme- li zasáhnout protivníka na atemi bod, je
třeba dokonale ovládnout techniku úderu a to tak, aby úderová plocha byla co nejmenší. Je
třeba také přihlédnout k tělesné konstituci protivníka, protoţe ne na kaţdého bude mít úder
stejný účinek. Obecně větší muskulatura, zejména břišních a prsních svalů můţe lépe chránit
tělesně důleţité orgány. Ţivotně důleţité body jsou zejména na hlavě. Mozek je nejvíce
ohroţen, v krční krajině je to dýchací trubice, hrtan či ohryzek. Ve střední zóně jsou ohroţeny
plíce a srdce. Zvláště citlivé jsou ramenní jamky. Ve spodní zóně se nacházejí zaţívací orgány
– slezina, játra, ledviny, u kterých hrozí při úspěšném útoku vnitřní krvácení. Za zmínku stojí
také důleţitý plexus solaris, který se nachází se pod slinivkou břišní, před aortou.
Identifikovat ho můţeme také v místě za mečovitým výběţkem kosti hrudní. Tato nervová
pleteň se označuje jako místo vnitřní energie tchi (či). Úder do této oblasti můţe způsobit
dočasné odčerpání krve s ţivotně důleţitých orgánů (játra, ledviny atd.) a celkově můţe být
narušen krevní oběh s následkem smrti.
Kuatsu body
Znalost zneškodňujících atemi bodů by měla být vyváţena znalostí také bodů, které
mohou člověku pomoci – oţivit ho. Důleţité oblasti jsou páteř, plexus solaris, pleteň krčního
nervu, vnitřní nerv chodidla, cévní nerv chodidla, cévní nervy ţaludku a střeva a svalové
nervy pokoţky bránice. Podráţděním nervových center je moţno protišokem znovu aktivovat
např. orgány (Wheaton, 1971).
39
6 ZÁVĚRY
V bakalářské práci se seznamujeme s historií bojového umění. V první části jsme se
zaměřili konkrétně na historii Kung Fu. V této části jsme se zabývali počátky vzniku
Kung Fu. Důleţitou roli v historickém vývoji bojových umění hrála roli filozofie
konfucianismu a taoismu. Nejdůleţitější a nejrozšířenější bojové styly spojené s Kung Fu
popsány důkladněji. V druhé části jsme se zaměřili na charakteristiku vybraného bojového
stylu Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu. Zde jsme rovněţ zaměřili na celou historii tohoto
stylu včetně jeho zakladatele.
V souladu s cíli bakalářské práce jsem vyhledal všechny moţné informace, týkající se
historie bojových umění a Kung Fu. Čerpal jsem z odborných časopisů, literatury,
internetových zdrojů i populárně-naučných knih. Čerpal jsem jak z české literatury, tak
zahraniční. Výsledkem mého snaţení bylo nashromáţdit dostupné poznatky týkající se
historie Kung Fu do bakalářské práce a přiblíţit čtenářům charakteristiku vybraného stylu
Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu.
40
7 SOUHRN
Tato práce si kladla za cíl vytvořit v první částí ucelený a strukturovaný popis
podstatných událostí v historickém vývoji bojových umění, konkrétně v Kung Fu. Popsat
historii bojových umění bylo mým záměrem proto, ţe v literatuře zabývající se tématikou
bojových umění je rozsah informací týkající se historie značně omezen a zabývá se
v mnohých případech pouze samotným bojovým sportem, jeho historií jen velmi sporadicky.
Domníváme se, ţe popsat historii v uceleném rozsahu, kontextu a struktuře se nám podařilo
naplnit.
V druhé části bylo cílem popsat a čtenáři přiblíţit vybraný bojový styl – Chan Shaolin
Si & Dju Su Kung Fu. Je to bojový styl, který byl zaloţen oproti jiným bojovým umění teprve
nedávno – v 70. letech minulého století. Zde se domníváme, ţe se cíl v některých bodech
naplnit nepodařilo. Teoretický popis čtenáři jen stěţí dokáţe popsat rozdíly mezi například
jinými bojovými uměními. Lépe by bojový styl přiblíţila také ukázka videozáznamu nebo
sada obrázků. Toto by však přesahovalo rozsah bakalářské práce.
41
8 SUMMARY
This study aimed to establish the first part of a coherent and structured description
of significant events in the historical development of martial arts, specifically in Kung Fu.
Describe the history of martial arts was my intention because in the literature about the theme
of martial arts is the extent of information about the history and engaged in very limited in
many cases only the actual combat sport, its history only rarely. We believe that describe the
history of its comprehensive scope, context and structure was achieved.
The second part was to define and readers approach chosen fighting style - Chan
Shaolin Si & Dju Su Kung Fu. It's fighting style, which was established compared to other
martial arts only recently - in the 70s. Here, we believe that the target could not fulfill some
points. Theoretical description of the reader can hardly describe the differences between, for
example, other martial arts. It would be better fighting style also approached the
demonstration video or set of images. This would be beyond the scope of this thesis.
42
9 REFERENČNÍ SEZNAM
Bondy, E. (1993). Čínská filosofie. Praha: Sdruţení na podporu vydávání časopisů.
Bonnefoy, Y. (1993). Asian Mythologies. Chicago: University Of Chicago Press.
Carradine, D. (1993). Spirit of Shaolin. New York: Tuttle Publishing.
Čínská filozofie (n.d.). In wikipedia. Retrieved 25. 11. 2015 from the world Wide Web:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8C%C3%ADnsk%C3%A1_filosofie.
Dschero Khan (n.d.). In wikipedia. Retrieved 25. 11. 2015 from the World Wide Web:
https://de.wikipedia.org/wiki/Dschero_Khan.
Dschero, K. (2015). Biografie van de Mongoolse Prins Dschero Khan. Retrieved from the
World Wide Web: http://www.dscherokhan.com/
Doleţal, K. (2015). Vstup Chan-Shaolin-Si a Dju-Su Kung-Fu do ČR. Retrieved 28. 11. 2015
from the World Wide Web: http://www.abujuniorova.cz/clanky/historie.html.
Green, T. A. (2001). Martial arts of the world: an encyclopedia. ABC-CLIO. 8 (2), 26-39.
Hartz, P. R. (1996). Taoismus. Praha: Lidové noviny.
Henning, S. E. (1999). Academia Encounters the Chinese Martial arts. China Review
International. 6 (2), 319-332.
History of Wing Chun. (n.d.). In wikipedia. Retrieved 25. 11. 2015 from the World Wide
Web: https://en.wikipedia.org/wiki/History_of_Wing_Chun.
Honkyš (2014). Chan-Shaolin-Si a Dju-Su Kung-Fu. Retrieved 28. 11. 2015 from the
World Wide Web: http://www.dragonstyle.cz/clanky/draci-styl/--chan-shaolin-si---djusu-kung-fu/
Hoobler, T., & Hooblerová, D. (1997). Konfucianismus. Praha: Lidové noviny.
Hsu, A. (1998). The Sword Polisher's Record: The Way of Kung-Fu (1st ed.). Boston: Tuttle
Publishing.
Ching, I. (2001). Ip Man: Portrait of a Kung Fu Master. Springville UT: King Dragon Press.
43
Chun, I., & Tse, M. (1998) Wing Chun Kung Fu: Traditional Chinese King Fu for SelfDefense and Health. Manchester: St. Martin's Press.
Chu, R., Ritchie, R., & Wu, Y. (1998). Complete Wing Chun: The Definitive Guide to Wing
Chun's History and Traditions. North Clarendon: Tuttle Publishing.
Jin a Jang (n.d.). In wikipedia. Retrieved 25. 11. 2015 from the world Wide Web:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jin_a_jang
Junger, J., & Kasa, J. (1996). Úvod do športovnej kinantropologie. Prešov: Univerzita P. J.
Šafárika v Košiciach.
Kaniok, R. (2015). Styl draka. Retrieved 28. 11. 2015 from the World Wide Web:
http://www.dragonspirit.cz/index.php/styl-draka.
Knotková-Čapková, B. (2005). Základy asijských náboženství II. díl. Praha: Karolinum.
Konfucius (1940). Hovory Konfuciovy. Praha: Jan Laichter.
Kotlár, L. (2003). Wing Chun Kung Fu. Bratislava: CAD Press.
Küng, H. (2007). Po stopách světových náboženství. Brno: CDK.
Lao-C´(2009). Tao-te-ťing. Bratislava: CAD Press.
Milkowski, J., (1990). Sztuki i sporty walki Dalekiego wschodu. Warszawa: Sport i Turystyka.
Mark, B. S. (1981). Wushu basic training (The Chinese Wushu Research Institute book
series). New York: Chinese Wushu Research Institute.
Novák, L. (2015). Systém a význam pásů ve stylu CSSi. Retrieved 28. 11. 2015 from the
World Wide Web: http://www.dragonspirit.cz/index.php/vyznamy-pasu.
Prochotský, S. (1993). Natural Wing Chun Kung Fu. Bratislava: Natural Arts.
Průšek, J. (1940) Hovory Konfuciovy. Praha: Jan Laichter.
Schmieg, M., & Anthony L. (2004). Watching Your Back: Chinese Martial Arts and
Traditional Medicine. Manoa: University of Hawaii Press.
Shou-Yu, L., & Wu, W. (2006). Kung Fu Elements. Rhode Island: The Way of the Dragon
Publishing.
44
Urgela, R. (2000). Trénink bojových umění. Bratislava: CAD Press.
Wheaton, A. (1971). Black Belt: Acupuncture. The Ancient Chines Science Of Mind-Body
Healing. Can it really develop the Ch´i? Active interest media, 9 (12), 26-29.
Wong, K. K. (2002a). The Art of Shaolin Kung Fu: The Secrets of Kung Fu for Self-Defense,
Health, and Enlightenment. San Francisco. Tuttle Publishing.
Wong, K. K. (2002b). The Complete Book of Shaolin: Comprehensive Program for Physical,
Emotional, Mental and Spiritual Development. San Francisco. Cosmos Publishing.
Zapletal, T. (2005). Zkušební řád stylu Chan-Shaolin-Si a Dju-Su Kung-Fu. Ostrava: Blue
Dragon studio.
45