Euro, nová mìna
Transkript
Euro, nová mìna
GYMNÁZIUM, JÍROVCOVA 8, ČESKÉ BUDĚJOVICE EURO, NOVÁ MĚNA (seminární práce ze Základů společenských věd) Autor: Štěpán Průcha Třída: 4.A 2002 -1- Děkuji tímto všem, kteří mi během posledních šesti měsíců pomáhali, ať už s prací samotnou nebo tím, že mi vytvářeli dobré podmínky k práci. Děkuji tak mé rodině za teplo domova a za počítač. Děkuji Richardovi Chudobovi za pomoc při tvorbě Euroquestionnairu a za pomoc při zpracovávání dat z něj získaných. Děkuji Milanovi Štěchovi ml. za pomoc při zjišťování vzdáleností evropských měst od Frankfurtu nad Mohanem. Děkuji Lence Filípkové z odboru pro evropskou integraci Ministerstva financí ČR za zodpovězení mnohých otázek. Děkuji Jaroslavovi Moravcovi z numizmatického oddělení České národní banky za jeho rady. Děkuji Evě Finkernagel-Eid a Nielsu Bunemannovi za pomoc při objasnění systému ERM a jiných nejasností. A v neposlední řadě děkuji panu profesoru Machovi za jeho rady a připomínky k tvorbě této práce a také za jeho cit pro českou gramatiku. V Českých Budějovicích, 4. května 2002 Tento CD-ROM obsahuje: 0) Čti mě 1) Euro, nová měna - elektronická verze seminární práce "Euro, nová měna" 2) Euroquestionnaire - adresář se stránkami "Euroquestionnaire" (Preface=Úvod) 3) O EURu - data získaná od odpovídajících na Euroquestionnaire (neobsahuje e-mailové . adresy) 4) Eurobarometer-Euro - výsledky průzkumu veřejného mínění na téma Euro prováděného v . březnu 2002 Gallupovým evropským institutem 5) euromince a eurobankovky - vyobrazení platidel Případné dotazy směřujte na: [email protected] Štěpán Průcha 2002 -2- Obsah 1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 2.1 Malý slovníček pojmů a zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 2.2 Evropská centrální banka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 2.2.1 Institucionální uspořádání ECB . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 2.2.2 Willem F. Duisenberg, řečený Pan Euro . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 2.3 Euro – platidlo Eurozóny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 2.3.1 Euromince . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 2.3.2 Eurobankovky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 2.4 Přechod z měn národních na euro . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 2.4.1 Tři kroky vedoucí k euru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 2.4.2 Úpravy cen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 . 2.4.3 Výměna mincí a bankovek a věci s tím spojené . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 2.4.3.1 První dny s eurem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 2.5 Přijme Česká republika euro? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.5.1 Co by přinesl rychlý vstup ČR do EMU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.5.2 Co by přinesl pozdější vstup ČR do EMU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.5.3 Jak to vidí čeští politici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 14 14 15 2.6 Mínění obyvatel EU o Euru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.6.1 Referendum v Dánsku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.6.2 Názor Němců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.6.3 Konzervativní Británie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 15 16 16 2.7 Vývoj kurzu Eura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 2.7.1 Nenaplněné prognózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 2.7.2 Skutečnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 2.8 Internetová část . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 2.8.1 Pořadí zemí podle průměrného dosaženého počtu bodů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 2.8.2 Závislost počtu bodů na datu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 2.8.3 Stupeň vzdělání a bodový zisk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 2.8.4 Závislost počtu bodů na vzdálenosti sídla ECB . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 2.8.5 Barva vlasů a bodový zisk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 2.8.6 Pohlaví a bodový zisk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 2.8.7 Výzkum Gallupova ústavu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 3. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 4. Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 5. Bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 6. Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 6.1 Odpovědi na Euroquestionnaire 6.2 Vyobrazení a popis euromincí a eurobankovek (leták ČNB) 6.3 Vyobrazení euromincí a eurobankovek (plakát Deutsche Bundesbank) 6.4 CD-ROM (Čti mě, Euro, nová měna, Euroquestionnaire, O EURu, …) -3- 1. Úvod „Euro změní svět tak, jako se to podařilo jen málo revolucím a válkám. Je to revoluční změna bez revoluce,“ hodnotil vznik eura významný ekonom Evropské unie, který se podílel na přípravě jednotné měny, profesor Robert Worcestor z britského výzkumného ústavu MORI. Proces prohlubování hospodářské spolupráce v západní Evropě začal po druhé světové válce. Oblastí nejintenzivnější hospodářské spolupráce se stalo Evropské hospodářské společenství, pro které je dnes běžně používán název Evropská unie (EU). Se svými patnácti zeměmi a téměř 380 miliony obyvatel je EU jedním z nejvýznamnějších světových ekonomických uskupení. Na počátku devadesátých let byl v tomto integračním celku završen proces vytváření jednotného trhu, pro který je charakteristický volný pohyb zboží, služeb, pracovních sil, kapitálu a princip svobodného podnikání. K integraci jednotného trhu však chyběl důležitý jednotící prvek – společná měna. Existence různých národních měn vytvářela rizika při vzájemném obchodu a dodatečné náklady související se směnou národních měn. Společná měna euro vstoupila na scénu 1. ledna 1999 a stalo se tak novou, i když pro další tři roky skrytou, novou měnou pro 294, resp. 304 milionů obyvatel 11, resp. 12 zemí Eurolandu (Řecko přistoupilo k 1. lednu 2001). Příchod eura znamená velmi silný impuls pro další integraci Evropy a to jak z pohledu ekonomického (usnadnění obchodování mezi subjekty v jednotlivých zemí Eurolandu) tak i z lidského (společná měna sblíží jednotlivé národy). Ze světa (nenávratně) zmizela i nejstarší měna světa řecká drachma. Poprvé se objevila v Malé Asii v 7. století před Kristem a v době Alexandra Makedonského se rozšířila až do Indie. Také německá marka, symbol prosperity a stability po padesát poválečných let a pýcha celého německého národa ustoupila euru, nutno ovšem dodat, že se tak stalo proti vůli většiny Němců. Ale proč je slovo „nenávratně“ v závorce?! Podobně jako celá evropská integrace vyprovokovalo i euro své odpůrce, a tak například kandidát na francouzského prezidenta Jean-Marie Le Pen ve svém předvolebním boji hovoří o návratu francouzství a starého dobrého franku . . . Nástup eura je nepochybně jedním z nejvíce diskutovaných témat v celém světě, a také proto jsem se rozhodl napsat seminární práci s názvem „Euro, nová měna.“ V této práci najdete základní informace o euru samém, o Evropské centrální bance, o vzniku eura, o jeho dopadech na svět, Evropu a konkrétně Českou republiku. V druhé části této práce se dozvíte o malém internetovém projektu Euroquestionnaire, který mi umožnil zjistit znalosti obyčejných lidí o euru a jejich smýšlení o celé „eurorevoluci“. Celou seminární práci a další k ní přiložené soubory lze nalézt na přiloženém CD-ROMu. -4- 2.1 Malý slovníček pojmů a zkratek Evropský měnový systém (European Monetary System - EMS) Systém stanovující zásady měnových vztahů mezi členskými státy Evropských společenství, založený rozhodnutím Rady Evropy v roce 1979 na základě změn vyvolaných přechodem od brettonwoodského systému relativně pevných měnových kursů ke kingstonskému systému pohyblivých měnových kursů. V jeho rámci byla vytvořena měnová jednotka ECU (European Currency Unit). Dalšími elementy EMS byly kromě ERM (viz níže) evropská měnová jednotka ECU a krátkodobé finanční instrumenty na podporu stabilních devizových kurzů. Ekonomická a měnová unie (Economic and Monetary Union - EMU) Smlouva (The Treaty), listina ustanovující Evropské společenství, určila postup k dosažení Ekonomické a měnové unie v EU ve třech stádiích. Stádium jedna začalo k 1. červenci 1990 a skončilo 31. prosince 1993. V této etapě byly odstraněny všechny bariéry bránící volnému pohybu kapitálu v EU. Stádium dvě započalo 1. ledna 1994. Byl založen Evropský měnový institut (EMI), jakýsi předchůdce ECB. Jakákoli podpora veřejného sektoru ze strany národních bank byla zakázána, vlády Eurozóny se musely vyvarovat deficitním rozpočtům, aby se v budoucnosti předešlo potížím s kurzem společné měny. Stádium tři začalo Novým rokem 1999. Monetární kompetence byly přesunuty z národních bank Eurolandu na Eurosystém a nová měna Euro vešla na světové trhy. Na svou fyzickou podobu si však muselo počkat ještě další tři roky. viz kapitola 2.4.1 Eurozóna (Euro area) Euroland, jak se zemím Eurozóny přezdívá, je tvořen dvanácti zeměmi EU, které přijaly euro za svou jedinou oficiální měnu a které přenechaly monetární politiku orgánům Evropské centrální banky. Do Eurozóny patří Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko od 1. ledna 1999 a 1. ledna 2001 přistoupilo Řecko. Eurosystém (Eurosystem) Eurosystém je tvořen ECB a 12 národními bankami zemí Eurolandu. Eurosystém je řízen Řídící radou (Governing Council), Výkonným výborem (Executive Board). viz kapitola 2.2 Euro symbol - € Znak eura je inspirován řeckým písmenem epsilon a poukazuje na první písmeno ve slově „Europa“. Vodorovné čárky v polovině stylizovaného písmena vyjadřují stabilitu eura. Oficiální zkratka pro euro je EUR, které je registrováno Mezinárodní organizací pro standardizaci (ISO) a je určena pro finanční účely. Evropská centrální banka (European Central Bank - ECB) ECB byla založena k 1. červnu 1998 se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. Je vlastněna jednotlivými národními bankami EU. Mezi její hlavní úkoly patří monetární politika a péče o cenovou stabilitu v zemích Eurozóny. Další informace viz kapitola 2.2. Evropský systém centrálních bank (European System of Central Banks - ESCB) ESCB je tvořen Evropskou centrální bankou a národními bankami všech 15 zemí EU. ESCB je řízen Řídící radou, Výkonným výborem a Všeobecnou radou. -5- Mechanismus směnných kurzů (Exchange Rate Mechanism – ERM) ERM je jedním ze základních elementů evropského měnového systému EMS. Od roku 1979 fungoval ERM I. Země, které se účastnily na ERM, bilaterálně fixovaly kurzy svých měn s možností určité odchylky (původně +/- 2,25% od pevně stanoveného kurzu dvou daných měn - +/- 6% pro některé země, v roce 1993 po měnových krizích bylo toto pásmo rozšířeno na +/15 %). Pro státy, které se chtěly zapojit do třetí etapy hned od jejího počátku, bylo důležité zapojit své měny do mechanismu směnných kurzů nejpozději do konce roku 1996 tak, aby k 1. lednu 1999 splnily dvouletou podmínku setrvání. Země, které se dva roky neúčastnily ERM, byly v tomto ohledu posuzovány podle srovnatelných kritérií. Nebyla tedy rigidně sledována účast v ERM, ale sledovala se stálost kurzů. ERM I bylo k 1. červnu 1997 přetransformováno na ERM II, měny zemí účastnící se tohoto systému měly být zafixovány na euro a pohybovat se v rozmezí +/- 15 %. Země, které se budou chtít účastnit EMU (v budoucnu i ČR), se budou muset účastnit ERM II. V současné době se ERM účastní pouze Dánsko (kurz dánské koruny se pohybuje +/- 2,25 % od kurzu 7,46038 DKK/EUR.) viz kapitola 2.4.1 Evropská rada (European council) Nejvyšší orgán Evropské unie; sestává z hlav států a předsedů vlád, respektive předsedy Evropské komise; schází se dvakrát do roka. Její činnost se týká především koncepce rozvoje Evropské unie a zásad jejího dalšího politického směřování. Rada Evropské unie (Council of EU) Rada ministrů – rozhodovací orgán Evropské unie; jejími členy jsou ministři vlád členských zemí Evropské unie. Každou zemi zastupuje vždy jeden ministr, Rada se schází ve složení, které se řídí právě projednávanou agendou (např. zahraniční záležitosti, zemědělství). Úloha Rady spočívá jednak ve vytyčování hlavních politických cílů Evropské unie v případě, že je nestanoví Evropská rada, jednak se sama či spolu s Evropským parlamentem podílí na legislativní činnosti Evropské unie. Evropská komise (European committee) Komise EU – výkonný (exekutivní) orgán Evropské unie patřící mezi její hlavní orgány. Evropská komise má 20 členů jmenovaných vládami členských států po vzájemné dohodě, její funkční období činí 5 let. V čele Evropské komise stojí předseda, jednotliví komisaři mají na starosti určité oblasti exekutivní činnosti. Evropská komise má právo předkládat návrhy na vydání legislativních aktů Evropské unie, dále zejména zajišťuje respektování práva společenství (viz též právo evropské), spolupodílí se na vytváření a správě rozpočtu a spravuje fondy Evropské unie, kontroluje dodržování pravidel hospodářské soutěže a rozdělování podpor a má za úkol ochranu evropského trhu před dumpingem. Maastrichtská smlouva (Maastricht Treaty) Smlouva o Evropské unii (EU) – smlouva podepsaná roku 1992 členy Evropských společenství (EC) v Maastrichtu. Mění text smluv o Evropském hospodářském společenství, Evropském společenství uhlí a oceli, Evropském společenství pro atomovou energii s cílem prohloubit integraci a ustavit hospodářskou, měnovou a politickou unii. Maastrichtská smlouva upravuje kompetence orgánů EU ve vzdělávání, v odborné přípravě a problematice mládeže, v ochraně zdraví, ochraně spotřebitele, kultury, transevropských sítí, hospodářské a sociální soudržnosti, životního prostředí, průmyslové politiky, výzkumu a vývoje technologií, v sociální politice; v těchto oblastech rozšiřuje princip přijímání rozhodnutí v Radě EU kvalifikovanou většinou. Poprvé upravuje podmínky pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, kterou však ponechává na úrovni mezivládní spolupráce. -6- 2.2 Evropská centrální banka (ECB) Evropská centrální banka, nástupkyně Evropského měnového institutu, zahájila činnost k 1. červnu 1998. Sídlo ECB nalezneme v Německu ve Frankfurtu nad Mohanem. ECB je vlastněna jednotlivými národními bankami zemí EU, podíly jednotlivých bank jsou uvedeny níže v tabulce. Percentuální podíly jednotlivých bank zemí EU byly stanoveny na základě národní banky zemí eurozóny podíl Euro (%) objemu hrubých domácích 2,8658 143‘290‘000 produktů a počtu obyvatel. Země Banque Nationale de Belgique Deutsche Bundesbank 24,4935 1‘224‘675‘000 Eurozóny zaplatily za jejich 2,0564 102‘820‘000 podíly plných sto procent, zatímco Bank of Greece Banco de España 8,8935 444‘675‘000 nečlenské země pouze pět, čímž Banque de France 16,8337 841‘685‘000 ale zároveň přicházejí o možné Central Bank of Ireland 0,8496 42‘480‘000 výnosy ECB. Zbylých 95% ceny Banca d'Italia 14,8950 744‘750‘000 podílu doplatí národní banka při Banque centrale du Luxembourg 0,1492 7‘460‘000 vstupu do Eurozóny, jak se De Nederlandsche Bank 4,2780 213‘900‘000 ostatně již stalo na příkladě Oesterreichische Nationalbank 2,3594 117‘970‘000 Řecka. Banco de Portugal 1,9232 96‘160‘000 Suomen Pankki 2.2.1 Institucionální . uspořádání ECB Total NB zemí mimo eurozónu Danmarks Nationalbank Sveriges Riksbank Bank of England 1,3970 69‘850‘000 80,9943 4‘049‘715‘000 1,6709 4‘177‘250 Společně s 12 národními bankami 2,6537 6‘634‘250 Eurozóny tvoří ECB tzv. 14,6811 36‘702‘750 19,0057 47‘514‘250 Eurosystém. Proces rozhodování Total v Eurosystému je nyní řízen třemi pramen: ECB orgány ECB - Řídící radou (Governing Council), Výkonným výborem (Executive Board) a Všeobecnou radou (General Council), jež bude fungovat do té doby, dokud bude členem EU alespoň 1 nečlen EMU. Řídící radu tvoří členové Výkonného výboru a guvernéři NB zemí Eurozóny. Rada přijímá hlavní usnesení nezbytná pro splnění úkolů svěřených Eurosystému, vytváří monetární politiku Eurozóny, stanovuje základní úrokové sazby, objem finančních rezerv a stanoví nezbytná ustanovení pro zavedení výše uvedených úkolů. Výkonný výbor se skládá z prezidenta, viceprezidenta a čtyř dalších členů, všichni jsou vybráni z uznávaných osobností, expertů z monetárního či bankovního odvětví. Členové jsou jmenováni na základě dohody hlav členských zemí, jimž je dáno doporučení Rady Evropy poté, co jsou jejich jména prodiskutována v Evropském parlamentu a v Radě ECB. Výbor má na starosti realizaci monetární politiky na základě ustanovení určených Řídící radou ECB, přičemž dává nezbytné instrukce národním bankám Eurosystému. Všeobecnou radu tvoří, podobně jako Výbor, prezident a viceprezident ECB a guvernéři všech 15 členských zemí EU. Plní úkoly zděděné Evropskou centrální bankou od Evropského měnového institutu, které musí stále být plněny ve Stádiu tři Ekonomické a monetární unie. Všeobecná rada zastává také pro ECB funkci poradní, sbírá statistické údaje, připravuje výroční zprávy ECB, ustanovuje nezbytná pravidla pro standardizaci účtování a zaznamenávání finančních operací prováděných národními bankami. Dále vymezuje pracovní podmínky pro zaměstnance ECB a v neposlední řadě stanovuje pevné kurzy měn členských států. -7- 2.2.2 Willem F. Duisenberg, řečený Pan Euro Wim Duisenberg je od roku 1998, kdy byl zvolen guvernérem Evropské centrální banky (ECB), jedním z nejmocnějších mužů Evropy. Jak se ale k této funkci dostal? Narodil se v roce 1935 v Nizozemí. Po studiích začal přednášet ekonomii na univerzitě v Groningenu a po čtyřletém působení v MMF přednášel na univerzitě v Amsterodamu. V roce 1973 vstoupil do vysoké politiky – stal se ministrem financí socialistické vlády v Nizozemí. Během jednoho funkčního období se mu „povedlo“ zvýšit veřejné výdaje z 48 procent HDP na 55 v roce 1977. Tato politika byla mnohými kritizována, druzí tvrdili, že to byla adekvátní odpověď na ropnou krizi 70.let. Duisenbergův kolega z Nizozemské centrální banky toto zvýšení okomentoval slovy: „Myslím, že Duisenberg dostal lekci, že pokud je schodek rozpočtu příliš vysoký, jsou z toho jen problémy." 1) V dalších volbách ovšem socialisté prohráli, a tak se po další dva roky musel spokojit pouze s postem poslance. V roce 1978 začala Duisenbergova kariéra coby bankéře, když nastoupil do vedení nizozemské banky Rabobank. V roce 1982 přijal post guvernéra Nizozemské centrální banky (DNB) a v této funkci setrval dlouhých 15 let. Období jeho vlády je charakterizováno sílící ekonomikou, silným guldenem, nízkou inflací a snižující se nezaměstnaností. Nejspíše díky výsledkům své práce v DNB byl zvolen na post prezidenta Evropského měnového institutu (European Monetary Institute), jakéhosi předchůdce ECB, vzniklého 1. ledna 1994. Jeho cesta na trůn ECB však nebyla jednoduchá – zejména kvůli Francouzům, kteří v Duisenbergovi viděli příznivce Německé centrální banky a kteří také proti Duisenbergovi postavili svého kandidáta Claudea Tricheta, guvernéra Francouzské národní banky. Několik měsíců trvající spor byl nakonec vyřešen smírně: Duisenberg bude zvolen, ale v polovině svého osmiletého volebního období odstoupí a jeho místo zaujme právě Trichet. Wim Duisenberg bohužel „trpí“ na upovídanost – často řekne víc než musí. Například při rozhovoru pro francouzský deník Le Monde, krátce po svém zvolení, na otázku zda za čtyři roky přenechá své křeslo Trichetovi, odpověděl: „Doufal jsem, že se na to nezeptáte. Odpověď zní ne.“ Později svůj výrok odvolal, svou odpovědí se však zajisté vryl do paměti mnohým, nejen Francouzům. Nyní se předpokládá, že Duisenberg svůj post přenechá Trichetovi (oficiálně kvůli věku) někdy v polovině roku 2002 a to i přesto, že je Trichet (konec roku 2001) vyšetřován v souvislosti s krachem banky Crédit Lyonnais ze začátku 90.let, tedy z doby, kdy byl Trichet na postu ředitele ministerstva financí. Toto „přeřeknutí“ by se s dobrou vůlí dalo přehlédnout, závažnější už ale byly Duisenbergovy komentáře k vývoji kurzu eura. „Musím si zvyknout na to, že svět sleduje každé moje slovo," řekl vysoký, bělovlasý bankéř krátce před zrodem eura. Své předsevzetí držet jazyk za zuby si však k srdci příliš nevzal. „Nemyslím si to," odpověděl reportérovi z listu The Times při tiskové konferenci v ECB na otázku, zda je společná intervence světových centrálních bank na podporu eura pravděpodobná. Tato odpověď je podle odborníků vůbec nejzávažnější, protože smazala účinek překvapivé společné intervence pěti centrálních bank zemí G7 z října 2000. Díky této krátké odpovědi přišly centrální banky nejen o svou dobrou pověst, ale také o nemálo miliard dolarů utracených za intervence. Po Duisenbergově komentáři, že se intervence nechystá, spadlo euro na 0,833 dolaru, po několika dalších dnech na 0,823 dolaru. Viz kapitola 2.7. Vývoj kurzu eura. Někteří obchodníci však byli tak zaskočeni, že považovali Duisenbergova slova za blufování a přípravu nové intervence. Mnozí však měli dočista jiný názor: „Silně pochybuji, že Duisenberg skutečně chápe to, co řekl," uvedl dealer jedné japonské banky. „Jeho poznámka povzbudila obchodníky k prodeji eura. Odstranil totiž něco jako spodní ochranu měny," řekl Michael Lewis, ekonom Deutsche Bank, listu Financial Times. -8- Další jeho známé výroky byly adresovány na adresu Britské vlády, aby zavedla euro. Od britských bulvárních plátků si tak vysloužil titul „nejnebezpečnějšího muže Evropy“. Neméně významné byly výroky o špatně dimenzovaných evropských penzijních systémech krátce před dánským referendem o přijetí eura, dánští euroskeptici si tyto výroky přeložili jako nebezpečí pro tamní štědrý systém sociálního zabezpečení. Zdá se však, že prezident ECB už nehodlá prozradit žádnou další případnou (ne)intervenci. Zápis tiskové konference konané 3. ledna 2002 v sídle ECB: Question: „Mr. Duisenberg, you have told us several times already that whenever there was an intervention by the ECB in the currency market, you would tell us. So, could you tell us something today on this issue?“ Duisenberg: „I have also learnt never to talk again about intervention until after the event. So I won't do that today either.“ 2) (otázka: „Pane Duisenbergu, již mnohokrát jste nám (novinářům) sdělil, že kdyby ECB chystala intervenci na měnovém trhu, řekl byste nám o tom. Takže, mohl byste nám dnes něco prozradit na toto téma?“ Duisenberg: „Již jsem se poučil, že nemám mluvit o intervenci před jejím provedením. A tak Vám nic neřeknu ani dnes.“) A něco málo k bankéřovu soukromému životu. Usměvavý Duisenberg má tři odrostlé děti syna a dvě dcery z prvního manželství. S jeho druhou, o deset let mladší manželkou, rádi jezdí na prázdniny do svého domu na jihu Francie a užívají si dobrého vína a jídla. Mezi oblíbenou muziku šéfa ECB patří klasika a country. Na konci pracovního týdne, který tráví ve své kanceláři v pětatřicátém patře centrály ECB ve Frankfurtu nad Mohanem, pravidelně jezdí na víkend do svého domu v Amsterodamu. Mezi Wimovy neřesti patří náruživost v kouření a vášeň v hraní golfu – golf je samozřejmě hra na úrovni, ale traduje se, že se Duisenberg neukázal na setkání nizozemských bankéřů na zasedání MMF, protože byl právě na golfovém hřišti, kde vítězil v turnaji pořádaném španělskými hostiteli. 2.3 Euro - platidlo Eurozóny Společná měna zemí patřících do Eurozóny se nazývá Euro. 1 euro má, obdobně jako americký dolar, 100 centů, Eurocentů. Hodnoty 1, 2, 5, 10, 20 a 50 centů a 1 a 2 eura jsou mincemi, Eurobankovky mají hodnotu 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500 eur. Toto rozdělení se ale může časem změnit – již několik dnů po zavedení eura do oběhu se začaly od Evropanů ozývat námitky proti množství mincí v jejich peněženkách. Kupříkladu hmotnost mincí v peněžence průměrného Němce vzrostla po přechodu na euro o 40 procent. Finsko nařídilo obchodníkům zaokrouhlit ceny na pěticenty (cca 1,60 Kč), aby se lidé obešli bez „zbytečných“ 1 a 2 centů. Další námitky jsou proti údajně příliš těžkým 1 a 2 eurům, které by podle představ odpůrců měly být nahrazeny bankovkami. 2.3.1 Euromince Mince v euroměně mají hodnoty – 1, 2, 5 centů v červené barvě, 10, 20, 50 centů v barvě žluté a 1a 2 euro jsou dvoubarevné – žluté se stříbrným prostředkem, resp. opačně. Mince mají tzv. stranu evropskou a stranu národní, ta se liší podle země, pro kterou byly mince vyraženy. Všechny euromince platí po celém Eurolandu, a tak se nám může stát, že se v Portugalsku setkáme s mincemi s německým, finským, či dokonce s motivem monackým a vatikánským. Vatikán se skutečně v roce 2000 rozhodl mít „svou vlastní“ měnu, do roku 2002 používal italskou liru. Avšak Vatikán bude razit pouze 670 tisíc mincí ročně, a tak se dá předpokládat, že se tyto mince budou prodávat na stáncích, pochopitelně za cenu vyšší než nominální, a že většina z nich skončí mezi sběrateli. Evropská strana euromincí je dílem Belgičana Luca Luycx (na mincích lze vidět malé iniciály LL). V rozhovoru pro MF Dnes objasnil motivy svých euromincí: „Začíná to tím, kde -9- je Evropa umístěna na zeměkouli, kde se na ni nachází: to je u jedno-, dvou- a pěticentů. U desetníků, dvacetníků a padesátníků jsou vyobrazeny všechny členské země unie, které ještě nejsou spojené. A na jedno- a Popis Euromincí dvoueuru je už mapa spojené Evropy. Má se tím ukázat hodnota průměr barva kovu tvar / obruba postup od Evropy se zeměmi 1 cent 16,25 mm červená kulatý / hladká zvlášť ke spojené Evropě. Na 2 cent 18,75 mm červená kulatý / s vroubky každé minci je rok její ražby, a 5 cent 21,25 mm červená kulatý / hladká tak na nich bude možné vidět, 10 cent 19,75 mm žlutá kulatý / zvlněné ražení kdy se která země (připojená 20 cent 22,25 mm žlutá „španělská růže / hladký po roku 2002, pozn. autora) 50 cent 24,25 mm žlutá kulatý / zvlněné ražení stala součástí unie.“ 3) 1 Euro 23,25 mm okraj žlutý / kulatý / lomené drážky Pár čísel na závěr. Ve všech střed bílý zemích Eurolandu bylo 2 Euro 25,75 mm okraj bílý / kulatý / vyražené písmo vyraženo takřka 50 miliard střed žlutý kusů mincí. Jejich celkovou hmotnost můžeme přirovnat k hmotnosti 24 Eifellovým věžím v Paříži. Středy jedno a dvou eura musejí odolat tlaku alespoň 2000 Newtonů (200 kg/cm2). Hodnoty niklu vylučovaného z 1 a 2 euromincí překračují 100 násobně limit Evropské unie. Stačí pětiminutový kontakt s mincí a u alergického člověka již je vyvoláno podráždění, po delší době se objeví zánět. Ne všichni Evropané se ale budou drbat stejně – v německých markách bylo srovnatelné množství niklu. Vyrobené bankovky a mince (v milionech kusů) země B Fin F bankovky 530 219 2570 mince 1100 7500 2000 Irl I 243 2380 Lux D NL P A GR E 46 4342 655 535 520 581 1924 900 7200 100 17000 2800 1300 1500 1300 7100 Pramen: Evropská centrální banka 2.3.2 Eurobankovky Eurobankovky mají 7 hodnot – 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500 eur. Mimochodem, „europětistovka“ je po švýcarské „tisícovce“ druhou nejhodnotnější bankovkou v Evropě. Na rozdíl od euromincí nemají bankovky žádnou národní stranu a dokonce ani žádný národní námět. Má se tak předejít možným sporům o to, jaká země, či jaký Evropan, zaujme kterou hodnotu. Autorem grafického řešení bankovek je Robert Kalina, Rakušan českého původu – rodiče otce pocházeli z Moravy). Okna a brány na lícové straně mají symbolizovat otevřenost, pohled do budoucnosti a ochotu podniknout něco nového. Na rubu se objevuje motiv mostů, jež mají ztělesňovat komunikaci mezi zeměmi a spojení na nové země, jež se mají připojit. Podle slov Roberta Kaliny nezobrazoval žádné konkrétní mosty a okna, držel se pouze stavebního stylu určeného pro danou hodnotu bankovky. Na lícové straně je rovněž vlajka Evropské unie (dvanáct žlutých hvězd uspořádaných do kruhu na modrém pozadí) a dále zkratka Evropské centrální banky v pěti jazykových variantách (BCE, ECB, EZB, EKT, EKP), což pokrývá všech jedenáct oficiálních jazyků Evropské unie, a obdobně je uveden název měny jak v latinské (EURO), tak i v řecké abecedě (ΕΥΡΩ). V 12 tiskárnách se celkem vyrobí 14,5 miliard bankovek v hodnotě 600 miliard eur. Z toho 10 miliard nahradí stávající národní měny a zbytek bude ponechán jako rezerva. Ta je nezbytná pro zajištění postupné výměny národních měn v roce 2002 a pro krytí náhlých potřeb v každé členské zemi, tak aby - 10 - byly národní banky schopné uspokojit v každé chvíli každého zájemce o bankovky, ať již pochází z vlastní země, ostatních zemí eurozóny Popis Eurobankovek nebo i mimo ni. Výroba rozměr převažující motiv nových bankovek je dražší hodnota barva než výroba národních měn, obsahují totiž celou řadu 5 Euro 120 x 62 mm šedá antický sloh bezpečnostních prvků, které 10 Euro 127 x 67 mm červená románský sloh znesnadňují jejich 20 Euro 133 x 72 mm modrá gotický sloh falšování, a bankovky 50 Euro 140 x 77 mm oranžová renesanční sloh národních měn je přitom 100 Euro 147 x 82 mm zelená barokní a často vůbec neobsahovaly. rokokový sloh Šest + jeden bezpečnostní 200 Euro 153 x 82 mm žlutohnědá doba skla a železa prvek eurobankovek: 500 Euro 160 x 82 mm purpurová architektura 20.st. 1 - na lícové straně vpravo je hologramový proužek, který při pohybu na světle mění barvu. (nižší nominální hodnoty mají proužek, na kterém se po celé jeho délce opakuje hodnota bankovky, vyšší mají holografický obdélník s jediným vyjádřením nominální hodnoty). 2 uprostřed proužku je stříbrné pole s hodnotou bankovky - viditelné při pohybu na světle. 3 a 5 - některá místa bankovek jsou pokryta snadno hmatatelnou reliéfní vrstvou. 4 - při pohledu proti světlu z lícové strany se nalevo ukáže pokračování motivu mostů z pravé části bankovky. 6 - z rubové části uprostřed je další proužek, který při pohybu na světle mění barvu duhového spektra. Dalším bezpečnostním prvkem je speciální papír obsahující bavlnu. 2.4 Přechod z měn národních na Euro Nejprve pár důležitých jmen mužů, kteří stáli u zrodu Eura. Pierre Werner, lucemburský premiér se stal duchovním otcem panevropských peněz. Jeho dvě analytické zprávy z roku 1969 posloužily jako základ všem následujícím úvahám o hospodářské a měnové unii, a také o euru. Alexandre Lamfalussy, bývalý šéf belgické centrální banky byl ve finančních kruzích znám jako „Duch svatý“. Přezdívku mu vynesla mravenčí práce v čele Evropského měnového institutu. Co se eura týká, je prý informován lépe než kdokoli jiný. Helmut Kohl, německý kancléř a motor německého sjednocení. Kdysi prohlásil, že měnová unie je věcí války a míru. Prosazení eura - v Německu neoblíbeného - v roce 1998 postavil výše než vlastní znovuzvolení. Jacques Delors, významný francouzský socialistický politik a někdejší šéf Evropské komise (1985-1994). Povedl se mu husarský kousek, když dokázal o účelnosti společné měny přesvědčit centrální bankéře všech zúčastněných evropských zemí. V červnu 1988 zadala Evropská rada Jacquesu Delorsovi vypracování a rozfázování kroků vedoucích k měnové unii. K tomuto nelehkému úkolu měl Jacques Delors několik osobností ze světa ekonomiky, a sice guvernéry centrálních bank, Nielse Thygesena, profesora ekonomie na univerzitě v Kodani, Miguela Boyera a Alexandra Lamfalussyho. Tak zvaná - 11 - „Deloriho zpráva“ určila, že by ekonomická a měnová unie měla být dosažena ve třech krocích. 2.4.1 Tři kroky vedoucí k Euru Krok jedna. Evropská rada stanovila začátek prvního kroku na 1. červenec 1990. K tomuto datu musely být zrušeny veškeré restrikce omezující volný pohyb kapitálu v zemích unie. Rada guvernérů centrálních bank členských států Evropského ekonomického společenství, která hrála významnou roli v monetární spolupráci od jejího založení roku 1964, získala nové povinnosti. Jmenovitě se jednalo o pořádání porad a podporu spolupráce v monetární politice členských států ve snaze o cenovou stabilitu. Rada guvernérů také definovala mandáty jednotlivých podrad a pracovních skupin založených za účelem příprav Kroků dva a tři. Pro realizaci Kroků dva a tři bylo také nutné zrevidovat Římskou smlouvu o Evropském ekonomickém společenství, zejména bylo třeba přepracovat instituciální uspořádání. Jednání byla završena v prosinci 1991 a nová smlouva byla podepsána 7. února 1992 v Maastrichtu. Krok dvě je charakterizován založením EMI a ECB. EMI byl založen 1. ledna 1994, ke stejnému datu byla zrušena Rada guvernérů. Pracovní náplní EMI bylo zejména posílení spolupráce centrálních bank a spolupráce v monetární politice a zajištění příprav nutných k založení ESCB, který měl řídit jednotnou monetární politiku a vytvoření společné měny. V prosinci 1995 se Evropská rada shodla na jménu nové měny – Euro – a potvrdila začátek Kroku tři na 1. ledna 1999. Rada zveřejnila načasování jednotlivých kroků přechodu na euro. V prosinci 1996 prezentoval EMI zprávu o principech nového systému směnných kurzů, ERM II, který byl zahájen v červnu 1997. V prosinci 1996 EMI představil Evropské radě eurobankovky, následně byly uveřejněny. Evropská rada přijala v červnu 1997 regulační normy, které mají zaručit rozpočtovou disciplínu zemí Eurozóny. 2. května 1998 oznámila Rada EU a hlavy států, že 11 států (Belgie, Německo, Španělsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko Rakousko, Portugalsko a Finsko) plně splnilo požadavky pro přijetí jednotné měny k 1.1.1999, tedy k účasti na Kroku tři. V tuto dobu se ministerstva financí účastnických zemí, guvernéři jednotlivých národních bank, Evropská komise a EMI shodli na středních kurzech národních měn vůči euru, což bylo zapotřebí k zahájení ERM II, resp. k určení směnných kurzů při zavádění eura. (Přepočítavací kurzy národních měn za 1 euro: 40,3399 BEF; 1,95583 DEM; 166,386 ESP; 6,55957 FRF; 0,787564 IEP; 1936,27 ITL; 40,3399 LUF; 2,20371 NLG; 13,7603 ATS; 200,482 PTE; 5,94573 FIM; 340,750 GRD) 25. května 1998 byli zvoleni prezident, viceprezident a čtyři další členové Výkonného výboru, rozhodnutí nabylo účinnosti k 1. červnu 1998, tedy k datu, kdy vznikla ECB. Tím EMI dokončil své úkoly a podle Článku 123 (ex-Článku 1091) Smlouvy o založení Evropského společenství byla jeho činnost ukončena. Závěrečný krok, Krok tři, začal pro 11 zemí Eurolandu Novým rokem 1999. Tato etapa je charakterizována především neodvolatelným zafixováním směnných kurzů měn 11 členských zemí. Monetární kompetence byly přesunuty z národních bank Eurolandu na Eurosystém a nová měna euro vešla na světové trhy. Na svou fyzickou podobu si však muselo počkat ještě další tři roky. Řecko se dvanáctou zemí Eurolandu stalo k 1. lednu 2001. 2.4.2 Úpravy cen 10. prosince byl na serveru iDnes uveřejněn článek se zajímavým nadpisem: „Euro sníží ceny i výplaty“. V článku se však nepopisuje faktické, ale relativní snížení cen a platů. Mimo Irsko se ceny zdánlivě sníží v celé eurozóně, v některých zemích (Belgie, Itálie) se znovu bude - 12 - muset zavést desetinná čárka. Němečtí psychologové používají termín „efekt dovolené v USA“ – když si Němci vyjeli do Ameriky, zdály se jim ceny dvakrát nižší než doma, a tak byli k nakupování ochotnější. Rakouský hospodářský psycholog Erich Kirchler s tímto tvrzením souhlasí: nejdříve se podle něj nebude nic dít. Pak se prosadí psychologický efekt nižších čísel a lidé začnou více nakupovat. To jim vydrží až do chvíle, kdy přijde první europlat. Pak se zase vše vrátí k „normálu“. „Úpravy cen alias zdražení“, „Zaokrouhlovat? Nahoru!“ Není se co divit, že po přečtení takovýchto novinových titulků se 64 procent obyvatel eurozóny v polovině roku 2001 obávalo, že obchody po přestupu na euro zvýší ceny. Ministři financí členských zemí přijali proto usnesení, ve kterém nabádají prodejce k co nejpřesnějším přepočtům cen, případně k zaokrouhlení ceny ve prospěch zákazníka. Jak se neprotivit této výzvě a zároveň vydělat? Tak na tuto otázku našli odpověď pařížští barmani (a zajisté i mnozí další): Posledních několik let se cena šálku espresa u baru držela na šesti francích. V létě 2001 však najednou poposkočila na 6,50 franku; jako náhodou se právě taková částka příhodně převádí na rovné jedno euro. Německé spotřebitelské organizace registrují stovky stížností lidí na pekaře, prodavače teplého občerstvení, zelináře, kadeřníky nebo provozovatele veřejných záchodků. „Nápor hněvu nás ohromil,“ říká mluvčí spotřebitelského svazu v nejlidnatější spolkové zemi Severním Porýní - Vestfálsku Theo Wolsing. „Denně dostáváme nejméně stovku stížností a na stole jich máme kolem 2500,“ dodala. Nová měna euro už dostala v některých německých lokalitách nelichotivou přezdívku „teuro“ odvozenou o slova teuer = drahý. Navzdory těmto uvedeným příkladům se zdá, že euro inflaci takřka neovlivnilo, v lednu se míra inflace zemí eurozóny nepřehoupla přes dvě procenta a v dalších měsících by se podle předpokladů měla ještě o něco snížit. V některých oblastech byla dokonce zaznamenána i záporná inflace, a to zejména v Německu, Rakousku a Řecku. 2.4.3 Výměna mincí a bankovek a věci s tím spojené Výměna 50 miliard kusů mincí a 14,5 miliardy kusů bankovek v celkové hodnotě přibližně 20000 miliard korun během necelých pěti měsíců znamenala jeden z největších logistických úkolů všech dob. Na půl milionu transportů peněz znamenal obrovské bezpečnostní riziko, a tak policie v mnoha zemích požádala o pomoc armádu. Naštěstí se nepotvrdily pesimistické vyhlídky skeptiků, že stovky transportů budou přepadávány, po celé EU byl (oficiálně) vykraden pouze 1 vůz - v posledním prosincovém týdnu byly z bezpečnostního vozu v Německu ukradeny pytle s německými markami, o pytle s eury euroskeptičtí zloději zájem neprojevili. První dodávky směřovaly do centrálních bank od září 2001, následovaly transporty do komerčních bank a na pošty. Normální smrtelníci se nad eurem mohli potěšit 17. prosince, kdy si obyvatelé Eurozóny mohli nakoupit tzv. startovací balíčky obsahující 10,23 euro. Euro se za domácí měnu měnilo během souběžné doby, během které platila jak domácí měna, tak i euro. Tato doba byla různá pro různé země; německá marka přestala oficiálně platit o silvestrovské půlnoci, nizozemský gulden zanikl k 28. lednu, irská libra k 9. a francouzský frank k 17. únoru, platnost měn ostatních členských zemí skončila posledním únorovým dnem téhož roku. Během souběžné doby bylo zapotřebí upravit miliony automatů a bankomatů pro přijímání a výdej eura. Že se ne všechno podařilo do puntíku, dokládá i fakt, že v kasičkách evropských prodejních automatů začínají vedle nových euromincí cinkat i thajské bahty. K malé radosti podnikatelů, kteří automaty provozují - desetibahtová mince sice měří a váží stejně jako ta dvoueurová, její skutečná hodnota je však asi osmkrát nižší. - 13 - 2.4.3.1 První dny s eurem Euro zaplavilo Evropu za zvuků skladby Bedřicha Smetany Vltava. Pro sjednocující se evropské měny je prý motiv potůčků, které se slévají v řeku, velmi symbolický. „Euro jsou vaše peníze, mé peníze, naše peníze. Je to naše budoucnost. Je to kousek Evropy v našich rukou,“ 4) zvolal v Bruselu šéf Evropské komise Romano Prodi a za první vybrané peníze koupil kytici pro svou ženu. Spolu s ním začalo eurem platit 305 milionů lidí. Završil se tak proces, o který se v unii bojovalo od roku 1970. I přes určité problémy si Evropská centrální banka pochvaluje, že zavádění nové měny probíhá mnohem hladčeji než se čekalo. „Dva dny po zavedení hotovostního eura mohu říci, že tento velký úkol probíhá velmi hladce a že jeho průběh je nad našimi vlastními očekáváními a nadějemi,“ 4) prohlásil šéf ECB Wim Duisenberg. Jak vypadaly první dny s eurem v jednotlivých zemích je popsáno níže: Rakousko. 2. ledna odpoledne vypadlo na jednu hodinu 2700 bankomatů řízených společností Europay. Příčina byla v přetíženém centrálním počítači, zátěž ale prý nezpůsobil přechod na euro, ale jiné technické problémy. Stejně jako v ostatních zemích zněla nejčastější otázka prodavačů: „Budete platit šilinky nebo eurem?“ Na první pohled všechno stojí mnohem méně. Třeba rostlinné máslo za jedno euro namísto dosavadních téměř 14 šilinků (1 euro = 13,7603 šilinku). Rychlé probuzení ale přichází při přepočítání dosavadního čistého výdělku 20 tisíc šilinků na 1453,46 euro. Německo. Němci jsou známí svou precizností a přesností, a tak se ani s žádnými problémy se zaváděním eura – na rozdíl od Itálie - nepočítalo. První problémy se však přesto objevily. Taxikář ve Frankfurtu odmítal vzít pasažéra, který už nechtěl platit markou. Na zavádění eura vydělávali na pár dní němečtí motoristé. Mohli totiž parkovat dva týdny zdarma. Úřady to povolily s odůvodněním, že ne každý motorista musí mít po ruce eurominci nebo drobné marky. Opatření platí pro euro i markové automaty. Na zavádění eura netratí Němci, ale němčina. Naši západní sousedé se budou muset rozhodnout, zda rčení jako „Obracel v ruce každou marku“ nebo „Kvůli feniku si nechá koleno vrtat“ vpasují slovíčka euro a cent. Shodují se ale, že věta „Darovaný cent je lepší než slíbené euro“ působí jako pěst na oko. Nizozemsko. Dveře zákazníkům neotevřelo asi dvě stě nizozemských pošt. Došly jim totiž eurobankovky. „Šlo hlavně o malé pobočky, které mají problémy s dodávkami eura nebo s jejich přepočítáváním,“ 4) upřesnil mluvčí pošty. Jinak šlo ale na první pohled vše hladce. Francie. „Euro, euro!“, skandoval hned ráno s úsměvem prodavač v jednom z obchůdků v pařížské ulici Lourmel, když obsluhoval své první letošní zákazníky, kteří dorazili pro noviny. Podobně jako většina obchodů byl vybaven přepočítávací pokladnou, a tak s vracením euro na franky neměl problémy. „Jsou nějaké malé a vypadají jako peníze ze hry Monopoly,“ brumlala si po ránu prodavačka v jedné ze samoobsluh v 15. pařížském obvodě. Na první pohled z ní nečišela žádná zášť k nové měně, ale spíše zvědavost. Přechod na novou měnu ve Francii nakonec neohrozila ani stávka bankovních zaměstnanců, která se nesetkala s velkým ohlasem. Pracovníci bank požadovali především zajištění větší bezpečnosti při operacích s velkými sumami peněz v prvních několika dnech zavádění nové měny. Při té příležitosti požadují také větší odměny za přesčasové hodiny. Itálie. „Až do včerejška mi připadalo jako sen mít v kapse peníze, s nimiž lze platit po celé Evropě. Chtěla jsem na vlastní oči vidět, že to je pravda,“ 4) řekla pár hodin před silvestrovskou půlnocí Italka Sabria Fortunatová v Miláně, když si v předstihu vybírala peníze na novoroční oběd. Když Sabria ve sváteční poledne jedla, měli už lidé v Itálii vybráno milion bankovek. Čtyři z pěti Italů se v bleskovém průzkumu zavázali, že svoji poslední liru věnují na Nový rok bezdomovcům a žebrákům. S prvním eurem už ale měli Italové jiné úmysly utratit jej za capuccino nebo cigarety. Velký zájem Italů a hrozba vyhlášení stávky ze strany bankovních pracovníků, způsobily problémy se zaváděním eura v centru Říma. Na některých bankomatech se objevila cedulka „Dočasně mimo provoz“, protože banky nestíhaly doplňovat - 14 - eurobankovky. Pouze tři dny odolávali italští zloději pokušení uskutečnit první euroloupež v zemi po zavedení eura do oběhu. Dva ozbrojení lupiči přepadli pobočku pošty v Udine na severu země. Podle policie si odnesli lup v hodnotě 50 tisíc eur. Italové si také stěžují na „cenový masakr“, který nové platidlo odstartovalo. „Všechno zdražilo,“ uvedla konfederace na ochranu spotřebitelů Codacons ve zprávě s příznačným názvem „Eurokatastrofa: spotřebitelé masakrováni růstem cen“. Zdražování se nevyhnula ani tradiční pizza (prý stojí v euro o 16 procent více než předtím v lirách) a káva espresso je prý v některých barech dražší až o třetinu. Evropská komise v Bruselu nicméně konstatovala, že došlo pouze k několika izolovaným „incidentům“, kdy byl zaznamenán neoprávněný růst cen. Řecko. Obyvatelé Peloponéského poloostrova měli ve středu ještě volno, a tak se hlavní nápor na euro očekával až ve čtvrtek. Více než tisíc řeckých pošťáků dostalo za úkol pomoci často starým obyvatelům odlehlých venkovských oblastí a ostrovů. Pošta pověřila své pracovníky, kteří ve venkovských oblastech země donášejí důchody asi 600 000 penzistů, aby jim je vypláceli pokud možno v mincích a bankovkách co nejnižší hodnoty. Jedno euro se totiž rovná 340,75 řecké drachmy. „Chceme se vyhnout tomu, aby obyvatelé těchto oblastí měli dojem, že snad dostávají méně peněz, a také jim chceme usnadnit transakce, které jsou většinou malého rozsahu,“ 4) řekl ředitel pošty Manolis Drainakis řecké rozhlasové stanici Flash. Pošťáci byli také pověřeni, aby lidem v odlehlých částech země pořádali „informační semináře“ v jejich tradičních kavárničkách nebo i v místě bydliště. Podobně pomáhají také popové, které řecká pravoslavná církev pověřila osvětou v otázkách přechodu na euro už v půli prosince. Velká Británie. Přechod na euro se chtě nechtě dotkl také zemí Evropské unie, které zatím jednotnou měnu odmítly přijmout. V londýnské City se sešlo několik desítek zarytých odpůrců nové měny a demonstrativně spálili několik napodobenin eurobankovek. Londýnský list The Independent upozornil, že některé velké obchodní řetězce v Británii vybírají za nákup v nové evropské měně poplatek. Například knihkupectví WH Smith požaduje komisní poplatek osm procent, zatímco Dixons, který prodává elektroniku do domácnosti, stanovil směnný kurs mezi euro a librou o dvě pence pod oficiálním kursem. Podle obchodníků nejde o nic mimořádného, protože jejich firmy prostě přistupují k euro jako ke kterékoli jiné zahraniční měně. Vláda se přitom obrátila na britské obchodníky, aby vyšli kupujícím s euro vstříc a bez komplikací toto platidlo přijímali. Asi třetina velkoobchodních řetězců v zemi, včetně Virgin a Marks and Spencer, reagovala na tuto žádost kladně, a to navzdory tomu, že Británie se spolu se Švédskem a Dánskem na systému jednotné evropské měny nepodílí. 2.5 Přijme Česká republika euro? Odpověď na tuto otázku je až překvapivě jednoduchá – ano. V protokolu o přistoupení do EU se kandidátské země zavázaly k přijetí eura jako jediného oficiálního platidla. A tak otázka zda? ztrácí smysl, smysluplná otázka zní: kdy? Na tuto otázku se vedou již delší dobu odborné diskuse. Nejbližší možný termín vychází na rok 2006 za předpokladu, že Česká republika vstoupí do EU v roce 2004. Právě dva roky je minimální doba, po kterou musí nově přijatá země vyhovovat požadavkům mechanismu směnných kurzů (ERM-II) - nejprve je třeba stanovit střední kurz mezi eurem a korunou, kolem něhož se bude reálný kurz české měny po dva roky pohybovat v mantinelech maximálně povolených odchylek a po této době se stanoví konečný pevný směnný kurz CZK/EUR. Dále je dáno, že člen EMU musí vyhovovat maastrichtským kritériím, která stanoví maximální hodnoty vybraných ekonomických ukazatelů: inflace, deficitu veřejných financí, celkové zadluženosti a podobně. To jsou fakta, a nyní se pokusíme nalézt správné (tj. pro ČR nejvýhodnější) načasování vstupu ČR do EMU. - 15 - 2.5.1 Co by přinesl rychlý vstup ČR do EMU Začněme s výhodami týkajícími se většiny z nás. Zajisté bude příjemné obejít se při cestování po Evropě bez nutnosti výměny peněz ve směnárnách co nejdříve. V Čechách vydělanými eury budeme platit jak na letní dovolené v Itálii, tak při zimním lyžování v Rakousku nebo jimi zaplatíme vstupenky na Eiffelovu věž v Paříži. Jeden Francouz si dal před zhruba třemi lety tu práci, že spočítal, kolik peněz mu zbude, když z Paříže odjede s tisíci franky a v každé zemi Eurolandu bude postupně měnit jednu měnu za druhou. A výsledek – po poslední výměně peněz ve Francii mu zůstane něco málo přes 400 franků, ostatní „věnuje“ směnárnám. Někteří ekonomové vidí v brzkém přijetí eura jakousi záchranu našich exportérů – zdá se, že česká koruna bude posilovat až do smrti, tedy za předpokladu, že tato smrt nastane ve střednědobém horizontu. Čím dříve se koruna naváže pevným kurzem na euro, tím větší cenová výhoda zůstane českým výrobcům. České podniky obchodující se zeměmi Eurolandu zbaví euro strachu z kursových výkyvů a ušetří peníze dnes vydávané za zabezpečení proti kursovému riziku. Zapojení se do Eurolandu má být dalším podnětem k akceleraci zahraničního obchodu. „Dokončení liberalizace kapitálových toků a vysoká vnější otevřenost kandidátských zemí zvyšuje možnost náhlého odlivu kapitálu (zejména krátkodobého). Navíc nalezení rovnovážné centrální parity pro ukotvení měnového kursu nejprve do systému ERM-II a následné zafixování přepočítacího koeficientu národní měny na euro zdaleka není jednoduchá záležitost. V době dvouletého přechodného členství kursu kandidátské země v ERM-II může v případě vnějšího šoku, či dokonce krize v jedné ze zemí zapojené do ERM-II nastat řetězová reakce ústící v jeho opuštění. Paralelu nabízí krize Evropského měnového systému v první polovině devadesátých let. Dodejme, že v té době kapitálové toky nebyly zdaleka tak liberalizovány a šlo o vyspělé tržní ekonomiky. Zastánci rychlého zavedení eura těmito argumenty podporují následující tvrzení: přijetí eura by znamenalo vytvoření „deštníku“ proti spekulativním útokům na měnu malé otevřené ekonomiky, a proto je třeba maximálně zkrátit období nejistoty a případné nestability před zavedením eura a do eurozóny vstoupit co nejrychleji.“ 5) Hrozí vysoká inflace. Není totiž pochyb, že se ceny v ČR budou těm evropským přibližovat, a to určitě rychleji, než tomu bylo a je v Portugalsku či Řecku (z důvodu geografické polohy). Přibližování cen může probíhat dvěma způsoby – přes tzv. kanál inflační a kanál kursový. Kdybychom české ekonomice odebrali možnost úpravy cen přes kanál kursový, tedy srovnávání cen pomocí posilování domácí měny, nepochybně by to vyvolalo inflaci značně vyšší, než je cíl ECB. (ECB si stanovila inflační cíl pro členy EMU na 2% ročně) „Další nevýhody lze spatřovat ve ztrátě nezávislosti měnové a kursové politiky a ztrátě ražebného, které se významnou měrou podílí na tvorbě zisku ČNB (výše ražebného ČNB za období 1993 - 2001 je odhadována až na 170 mld. Kč).“ 6) 2.5.2 Co by přinesl pozdější vstup ČR do EMU Přinesl by nejspíše delší období zpevňování kurzu koruny se všemi jeho výhodami a nevýhodami. Někteří komentátoři straší, že čeští exportéři se kvůli silné koruně dostanou do problémů. Ale jiní jim oponují – za prvé: produktivita práce v ČR se bude z nízkého základu zvyšovat rychleji, než tomu bude v západní Evropě, a za druhé: velkou část českého exportu tvoří tzv. reexport – do ČR se dovezou polotovary a vyvezou se hotové výrobky. Snížilo by se riziko vysoké inflace – cenový rozdíl by se vyrovnával zejména přes kursový kanál. - 16 - Čím později vstoupíme do Eurozóny, tím déle si zaměstnanci celého měnového odboru České národní banky a podobně zaměřených pracovišť (například směnáren) udrží svou práci, řádově se jedná o tisíce pracovníků. A závěrem názor Jiřího Suremka z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy: „Česká měna je jednou z nejstabilnějších světových měn posledního desetiletí, stabilnější než mnohé měny států Evropské měnové unie. Nenechme se vmanipulovat do pozice, kdy je s měnou zacházeno jen jako s nástrojem zahraničního obchodu. Plní spoustu dalších důležitých funkcí a zbavovat se kvalitní koruny za znehodnocené euro není v souladu s našimi zájmy.“ 7) 2.5.3 Jak to vidí čeští politici V listopadu uspořádal Český Institut Aplikované Ekonomie (ČIAE, s.r.o.) seminář o Evropské unii a Evropské měnové unii se zajímavou odbornou a politickou účastí. Na semináři vystoupili Tomáš Holub, poradce guvernéra ČNB a poslanci Ivan Pilip (US), Miroslav Ransdorf (KSČM) a Jan Zahradil (ODS). Na závěrečnou otázku „Jak rychle by měla ČR přistoupit do EMU?“ odpověděli všichni tři poslanci jako jeden muž: „Nespěchat!" V prvním letošním vysílání pořadu Bez imunity zazněla tato otázka: Jste pro vypsání referenda na vstup ČR do EMU? Pan Exner (KSČM) odpověděl: „Vypsat na vstup do EU, na euro teď nepotřebujeme.“ Pan Křeček (ČSSD): „Na Euro ne, ta odpověď by byla jasná – lidé si ho velmi rychle budou přát.“ Tomáš Kvapil (KDU-ČSL) odpověděl: „V žádném případě.“ Ivan Pilip přišel s úplně novou odpovědí: „Kandidáti se zavázali k přijetí Eura - takže ne.“ Pan Tlustý (ODS): „Musí být o vstupu, (pohled na obrazovku) diváci si přejí.“ Na stejnou otázku hlasovali po celou dobu diváci u televizních obrazovek, hlasování dopadlo v poměru 1998:1183 pro referendum. 8) 2.6 Mínění obyvatel EU o euru Většina obyvatel Evropské unie si stěžuje, že se jich nikdo nezeptal, zda euro chtějí nebo ne. A tam, kde se vláda zeptala občanů na jejich názor, to pro euro nedopadlo dobře – Dánové se postavili za svou korunu, euro odmítli. Mezi lidmi ztratilo euro reputaci kvůli výraznému poklesu kurzu, které přineslo zdražení pohonných hmot, zdražení pobytu v dolarových oblastech a v kterém mnozí viděli výhru amerického dolaru nad eurem. Zároveň převažuje množství těch, kteří vidí v euru omezení státní suverenity nad euronadšenci. 2.6.1 Referendum v Dánsku Dánové v referendu konaném 28. září 2000 odmítli vstup své země do Evropské měnové unie. Proti zavedení eura hlasovalo 53,1 procenta voličů, pro jen 46,9 procenta. Už během sčítání hlasů zavládla v táboře dánských euroskeptiků radostná nálada, která po vyhlášení výsledků vyústila v triumfální prohlášení. Vládní tábor naproti tomu propadal smutku a zklamání. Premiér Rasmussen porážku tábora dánských obhájců eura přiznal se slzami v očích. Podotkl však: „Budeme tento výsledek respektovat.“ 9) Zdůraznil rovněž, že dosavadní politika fixního směnného kurzu dánské koruny vůči euru bude pokračovat, jinými slovy se Dánsko nalézá v systému ERM II. Evropská komise lituje výsledku dánského referenda, domnívá se však, že nijak neovlivní ani dobré vyhlídky jednotné měny, ani chod Evropské unie. „Dánský lid potvrdil, že nechce přijmout euro jako svou měnu. Evropská komise tohoto rozhodnutí lituje. Pevně věřím, že - 17 - kladné hlasování by bylo bývalo v našem společném zájmu,“ 9) řekl téhož dne pozdě večer v Bruselu předseda Evropské komise Romano Prodi. Podle současných předpokladů se očekává, že dánská vláda vyhlásí nové referendum o vstupu do eurozóny ve střednědobém horizontu. Jestliže si euro nepovede hůře než dosud, lze soudit, že většina voličů vhodí do uren obálku se zaškrtnutým Ano. Dánsko má dlouholetou historii v pořádání referend. Jedno, v celoevropském kontextu snad nejznámější, proběhlo v roce 1992 – Dánové tehdy odmítli přijmout Maastrichtskou smlouvu a tím ohrozili i EMU, resp. nástup společné měny v budoucí eurozóně. Vyjednáváním mezi dánskou vládou a EU konečně přinesla řešení, a sice smlouvu zvanou Edinburghská dohoda, která prošla dánským referendem v roce 1993. 2.6.2 Názor Němců Podpora eura ze strany Němců měla nejednoduchý vývoj – zpočátku se na euro těšilo neuvěřitelných 57 procent, s pozdějšími těžkostmi se podpora snižovala až k 30 procentům v září 2000. „Euro, jež je politickým projektem, nebylo v Německu nikdy příliš populární. Pro Němce je marka symbolem poválečné obnovy, úspěchu a bohatství země,“ 10) řekl ekonom frankfurtské pobočky Goldman Sachs Thomas Mayer. Podle průzkumu byl a je odpor vůči euru nejsilnější ve spolkových zemích bývalé NDR, mezi staršími a méně vzdělanými lidmi. „Ochabnutí eura se nyní stává hlubší krizí důvěry v Evropu a její instituce,“ 10) míní expert německé Commerzbank Nick Parsons. „Kvůli euru jsou všichni Němci chudší,“ 10) postěžoval si poslanec německé opozice Michael Glos. Pozdější klidný pohyb kurzu eura uklidnil i Němce, ale přesto se v prosinci 2001 pohybovala podpora přijetí eura pod hranicí 50 procent. Po 1. lednu 2002 se situace docela změnila – euro se v Německu ujalo velmi rychle a hladce, hrdost Němců na německou marku se změnila v hrdost na euro. 2.6.3 Konzervativní Británie O Spojeném království je všeobecně známo, že je to značně konzervativní země. To se ukázalo i v průzkumu sestaveném speciálně pro tuto práci, kde na otázku: „Jaká (jaké) z těchto zemí není (nejsou) v Eurozóně? (Řecko, Dánsko, Německo, Itálie, Velká Británie)“ vybralo 89 ze 158 hlasujících Velkou Británii - viz 2.8 Internetová část. V průzkumech veřejného mínění obyvatelstva Velké Británie se zřetelně projevuje nechuť k jednotné měně. Výsledky průzkumu z listopadu 2001: 54 procent dotázaných se postavilo proti euru, z toho 24% uvedlo, že se nenechá za žádnou cenu zviklat, 16 procent by v případném referendu hlasovalo pro zavedení, 28% by bylo pro souběžné používání libry a eura, 2 lidé ze sta odmítli odpovědět. 11) Na druhou stranu vláda v čele s Tonym Blairem je euru nakloněna. Přijetí eura bez referenda ale vůbec nepřipadá v úvahu. T.Blair referendum sice přislíbil, kdy však přijde, lze jen těžko předpovědět. Čas od času se v tisku objeví zpráva o přípravě referenda, ta je ale vzápětí britskou vládou dementována. 3. ledna 2002 při návštěvě Bangladéše nastavil Blair společné evropské měně dosud nejvlídnější tvář: „Euro se stalo realitou. Představa, že kolem něj budeme chodit a dělat, jako že neexistuje, je velmi směšná.“ 12) Svoji podporu jednotné měně zdůvodňuje zachováním stability, kterou by podle jeho slov mohl v budoucnu ohrozit fakt, že libru v EU používá pouze sama Británie. Odpůrce eura v úterý 1. ledna popudila slova ministra pro evropské záležitosti Petera Haina. Ten prohlásil, že libra nemůže dlouhodobě jako paralelní měna k euru přežít. - 18 - Heslo Vyčkejme a uvidíme! se však zatím nemění. Tato opatrná taktika se stává terčem kritiky, a to nejen u euroskeptiků, kteří by chtěli jasné odmítnutí nové měny. „Zdá se, jako bychom opět opakovali britskou chybu. Jít do Evropy příliš pozdě,“ řekl šéf odborů Johan Monks a jeho protějšek z mocné Konfederace průmyslu dodal: „Stát bokem a přihlížet není k ničemu.“ Brusel proto neskrývá své očekávání, že vzdor oficiální opatrnosti je britský vstup za dveřmi. „Je na představitelích britské vlády, aby rozhodli, kdy se připojí,“ prohlásil šéf bruselské správy Jacques Santer a dodal: „Myslím, že už nejde o to zda, ale kdy.“ 13) 2.7 Vývoj kurzu EUR Cena měny je určována stejně jako ceny ostatní, tj. podle zákona nabídky a poptávky. Jisté možnosti jak ovlivňovat cenu peněz má i centrální banka, jedná se především o stanovování úrokové míry. Dalšími nástroji centrálních bank jsou intervence a tisková prohlášení představitelů. Všech těchto nástrojů použila ECB s nadějí, že tím zastaví propad eura vůči americkému dolaru. Žádné z opatření však nemělo zásadní, dlouhodobý vliv, ať už proto, že, jak tvrdí liberálové, trh si svou cestičku dříve či později najde nebo kvůli prohlášením pana Duisenberga (viz kapitola 2.2.2). A tak k zastavení poklesu eura „pomohly“ až signály o zpomalování hospodářství v USA od třetího čtvrtletí 2000 s vrcholem ve třetím čtvrtletí 2001. Dílčím impulsem pro zdražování eura byl požadavek Saddáma Husajna o placení ropy v eurech (začátek listopadu 2000), s čímž OSN souhlasila. Husajn tento svůj krok odůvodnil tím, že chce podrýt světovou hegemonii nepřátelské měny. 14) 2.7.1 Nenaplněné prognózy Dnes se nám prognózy z ledna 1999 zdají opravdu úsměvné. Takřka všichni prognostici a komentátoři věřili, že euro bude oproti americkému dolaru posilovat. iDnes, úterý 5. ledna 1999: „Praha (Reuters, lav) - Evropská centrální banka může být spokojena. Její „dítě“ - jednotná měna euro - si včera, v den prvního obchodování na světových devizových trzích, vedla zdatně. Většina akciových trhů v západní Evropě - až na londýnský - díky němu zamířila směle vzhůru. Jinak se ale žádné překvapení nekonalo. . . . Podle průzkumu agentury Reuters mezi 45 západními měnovými experty by mohl kurs eura vůči dolaru během šesti měsíců posílit až na 1,22 dolaru a na této úrovni se udržet až do konce letošního roku. (30. června 1999 stálo euro 1,0328 dolaru, 30. prosince 1999 1,0046 dolaru, pozn. autora) "My předpokládáme, že kurs eura bude posilovat asi do konce března především díky spekulativním tlakům, ale poté ho již budou určovat základní hospodářské ukazatele," sdělil Petr Svoboda z rakouské Erste Bank.“ 2.7.2 Skutečnost Jak moc se prognózy z ledna 1999 nevyplnily je asi nejlépe vidět na níže uvedených grafech, kde je zachycen vývoj eura (EUR) v období od 1. ledna 1999 do 31. března 2002 ve vztahu k americkému dolaru (USD), japonskému yenu (JPY) a české koruně (CZK). Kurz v první den obchodování odpovídal kurzu ECU při uzavírání v poslední obchodovací den roku 1998 a činil 1,1789 dolaru, 133,73 jenu či 35,107 koruny za euro. Navzdory předpokladům začala nová měna záhy ztrácet až 12. července dosáhla hodnoty 1,0124. Euro tak po 7 měsících a 8 dnech ztratilo proti dolaru 14,1 procenta. K japonskému jenu už ale ztratilo „pouhých“ 7,4 procent. Naproti tomu česká koruna za stejné období vůči euru oslabila o 3,3 procenta, což bylo způsobeno zejména nelichotivými čísly o vývoji hospodářství v ČR. - 19 - Po letní přestávce pád eura vůči dolaru pokračoval. Ale o případných intervencích se začalo veřejně mluvit až v září 2000, kdy výkonný ředitel Mezinárodního měnového fondu Horst Köhler vyjádřil svůj názor, že evropská měna je značně podhodnocená a že debata o intervencích není tabu. A už dva dny poté, 21. září 2000 se euro dočkalo první a velmi silné intervence. Od roku 1995 se jednalo o první společnou intervenci centrálních bank předních evropských zemí, USA a Japonska. Intervence se konala pouhý jeden den před schůzkou ministrů zemí G7 v Praze a na trhu převládal názor, že ani po této schůzce intervence nepřijde. Není se tedy čemu divit, že po intervenci zavládla na trhu takřka panika. Moment překvapení je ovšem podle centrálních bankéřů základním předpokladem, aby intervence byly účinné. „Překvapilo to každého,“ potvrdil Jeffrey Yu z newyorské Sanwa Bank. 15) Vývoj kurzu EUR/USD 1.20 1.15 1.10 1.05 1.00 0.95 0.90 0.85 01.03.02 01.01.02 01.11.01 01.09.01 01.07.01 01.05.01 01.03.01 01.01.01 01.11.00 01.09.00 01.07.00 01.05.00 01.03.00 01.01.00 01.11.99 01.09.99 01.07.99 01.05.99 01.03.99 01.01.99 0.80 „Myslím, že to bylo provedeno velmi dobře, koordinovaná odpověď je možná. V minulosti o tom byly určité pochybnosti,“ řekl Welteke pro agenturu Reuters. Z toho, že kurz eura k dolaru nakonec klesl pod 88 centů z pointervenčního maxima nad 90 centy Welteke zklamán není. „Jestliže budou trhy překvapeny, jako se to stalo včera, tak to vždy bude tak, že cena Vývoj kurzu EUR/JPY 01.03.02 01.01.02 01.11.01 01.09.01 01.07.01 01.05.01 01.03.01 01.01.01 01.11.00 01.09.00 01.07.00 01.05.00 01.03.00 01.01.00 01.11.99 01.09.99 01.07.99 01.05.99 01.03.99 01.01.99 135 130 125 120 115 110 105 100 95 90 85 nejprve přestřelí a pak se konsoliduje,“ 15) dodal. Slovům Weltekeho přikyvoval německý ministr financí Hans Eichel, který byl účastníkem schůzky G7 v Praze. Přitom právě německé - 20 - ministerstvo financí bylo jedním z těch, kdo byli pobouřeni středečními úvahami výkonného ředitele MMF Horsta Köhlera o možnostech intervence pro euro. 15) Svého minima vůči dolaru i jenu dosáhlo euro 26. října 2000, kdy se prodávalo za 0,8252 dolaru, resp. 89,30 jenu, což představovalo pokles o 30, resp. 33 procent. Poté, začátkem listopadu, provedla ECB ještě sérii 3 intervencí, dvě v pátek a jednu v pondělí, tyto intervence však již proběhly bez pomoci ostatních centrálních bank. V pátek i v pondělí posílilo euro proti dolaru pokaždé o necelý cent, tyto dva centy ale už v pondělí opět ztratilo v reakci trhu na zprávu o vývoji německého hospodářství. Představitelé ECB a vlád zemí eurozóny však s intervencemi spokojeni byli a sice proto, že tím ECB dala jasně najevo, kde se podle ní nalézá spodní hranice kurzu eura. Tuto domněnku nepotvrdil Wim Duisenberg, když na konci května 2001 prohlásil, že ECB nesleduje žádný cílový kurz eura. Od doby svého historického minima si euro polepšilo o 6, resp. 30 procent (údaje k 31. březnu 2002). Důvodem pro takové výrazné posílení k jenu však nelze přičítat síle evropského hospodářství, jako spíše vleklé krizi v Japonsku trvající od asijské krize. Vývoj kurzu EUR/CZK 39 38 37 36 35 34 33 32 01.03.02 01.01.02 01.11.01 01.09.01 01.07.01 01.05.01 01.03.01 01.01.01 01.11.00 01.09.00 01.07.00 01.05.00 01.03.00 01.01.00 01.11.99 01.09.99 01.07.99 01.05.99 01.03.99 01.01.99 31 Oproti situaci u dolaru a jenu však euro ke koruně svého minima nedosáhlo, na vině je koruna těžící z přílivu přímých zahraničních investic do ČR a z očekávání obchodníků s korunou v její další zhodnocování (viz kapitola 2.5). Koruna posilovala tak rychle, že ČNB vstoupila na devizový trh, aby posílení zpomalila. Poprvé se tak stalo 24. října 2001. Korunu se podařilo oslabit o 50 haléřů, které rychle nabrala zpět. Podle odhadů prodala ČNB při této operaci koruny za 150 až 300 miliónů eur. Další intervence se odehrála začátkem dubna 2002. Mnoho ekonomů přirovnává tyto snahy o zbrzdění zdražování koruny k souboji s větrnými mlýny a tvrdí, že koruna bude posilovat banka nebanka, alespoň do doby, dokud se Eurozóně nepodaří výrazně lépe nebo dokud se v českém hospodářství neobjeví vážnější problémy. V březnu se vývoj koruny ustálil – psychologická hranice 30 korun za euro byla pokořena jen dvakrát a vždy jen na krátkou dobu, uzavírací kurz byl vždy nad touto hranicí. Minima bylo dosaženo 15. dubna kdy kurz činil 30,060. Neví se přesně, co „uchránilo“ korunu od dalšího posilování, zajisté k tomu ale přispěly tyto faktory: česká vláda oznámila neprodání Českého Telecomu, ČNB snížila základní úrokové sazby o 0,5% a korunu (spekulanty) od růstu možná odradila i rezolutně laděná Trutnovská výzva. - 21 - 2.8 Internetová část Jakmile jsem si vybral téma této práce, rozhodl jsem se udělat víc, než jen shánět a kompletovat již napsané a uveřejněné, rozhodl jsem se zadat dotazník, ve kterém bych zjišťoval znalosti a názory lidí na „eurorevoluci.“ Protože se tato revoluce týká více či méně každého na celém světě, celosvětová počítačová síť se od začátku zdála být nejlepším prostředkem pro získání odpovědí. Z tohoto rozhodnutí ovšem plyne i značné omezení – výsledky z tohoto dotazníku nelze hodnotit jako „výsledky celosvětové populace“ nýbrž jako „výsledky celosvětové počítačové populace.“ (na druhou stranu se ani v průzkumech pořádaných specializovanými agenturami neobjevují odpovědi vzorku celé populace, ale pouze odpovědi vzorku „pouliční populace“) Z pochopitelných důvodů byl celý Euroquestionnaire psán v angličtině. Spuštěn byl 17. prosince 2001, k získávání odpovědí potřebných pro další zpracování ve statistikách sloužily stránky do 31. března 2002. Také jsem si uvědomil, že nemá valný smysl snažit se konkurovat Gallupovu ústavu a jeho detailním šetřením (www.eurobarometer.com), a proto jsem se rozhodl vytvářet i zcela nové hypotézy (např. blondýnky jsou méně euroinformované než brunety). Na vzniku dotazníku se velkou měrou podílel Richard Chudoba. Richard přenesl mou ideu o vzhledu a funkci dotazníku do elektronické podoby použitelné pro umístění na Internet a tyto stránky následně uložil na adresu http://ritchie.jikos.cz/euro/. Euroquestionnaire (pracovní název pro stránky) obsahuje celkem 5 stránek a sice Úvod (preface.php) kde vysvětluji, proč byl Euroquestionnaire spuštěn a co od návštěvníků chci, dále je zde uveden seznam možných výher za vyplnění dotazníku a následně i výherní listina. Stránka O mně (aboutme.php) obsahuje základní údaje o mně a mých zájmech. Dotazník (questionnaire.php) viz níže. Poděkování (thanks.php) obsahuje „chvalozpěv“ na Richarda a v Odkazy (references.php) je několik málo odkazů na jiné zajímavé stránky se zaměřením na problematiku eura. Nyní podrobněji k dotazníku samotnému. Ten je rozdělen do čtyř částí – Popiš sebe, Krátký test znalostí o euru, Osobní postoj k euru a Možnost přidat komentář. V popisné části se objevují otázky na jméno, e-mail, zemi a město původu, věk, pohlaví, barvu vlasů a očí, stav, vzdělání, víru a politické preference. K odeslání odpovědí bylo zapotřebí vyplnit všechny otázky, ale pokud někdo nechtěl odpovědět na jakoukoli z osmi posledních otázek, mohl zvolit možnost „isn‘t important“. Jen málo odpovídajících (45 ze 158) odpovědělo konkrétně na otázku politické preference a proto jsem tuto kategorii při zpracování statistik nepoužil. Samotných otázek na znalosti o Euru bylo sedm, a sice: 1. Kolik zemí patří do Eurozóny? 2. Které z těchto zemí není v Eurozóně? 3. Kolik Německých marek stojí jedno euro? 4. Je dvoueuro mince, bankovka nebo obojí? 5. Kdo je tento muž na obrázku? 6. Co je/bylo ECU? 7. Jaká je hmotnost (v počtu Eiffelových věží) všech (50 miliard) euromincí? Možnosti odpovědí a jejich bodování: 1. 10 (0 bodů), 11 (2 body), 12 (5 bodů), 15 (0 bodů); 2. Řecko (1 bod), Dánsko (2,5 bodu), Německo (-2 body), Itálie (-2 body), Velká Británie (2,5 bodu), nejvyšší možný počet bodů: 5; 3. okolo 0,592 (0 bodů), okolo 1,062 (0 bodů), okolo 1,956 (4 body); 4. mince (5 bodů), bankovka (0 bodů), mince i bankovka (1 bod); 5. Tony Blair (0 bodů), Wim Duisenberg (4 body), Robert Kalina (0 bodů), Vaclav Havel (0 bodů); 6. ECU byla měna používaná před eurem (4 body), ECU je jiný název pro euro (1 bod), ECU je nesmysl (0 bodů); 7. přibližně 2 (0 bodů), přibližně 8 (0,5 bodu), přibližně 24 (3 body), přibližně 27 (2 body) Maximálně bylo možno získat 30 bodů, tohoto zisku dosáhlo celkem 5 účastníků dotazníku, nejnižšího zisku 1 bodu dosáhl pouze jeden, průměr 158 odpovídajících činí 13,46 bodu. V období od 17. prosince 2001 do 31. března 2002 vyplnilo dotazník 158 lidí ze 37 zemí pěti kontinentů. viz přiložený CD-ROM - 22 - 2.8.1 Pořadí zemí podle průměrného dosaženého počtu bodů Hypotéza: „Nejvíce informováni jsou Němci proto, že zájem o informace mají už v povaze a také proto, že ECB sídlí v Německu. Další evropské země jsou také informováni nadprůměrně, jistý handicap v tomto smyslu mají Britové. Nejhůře informováni jsou lidé žijící v Africe, jižní a východní Asii, protože národy zde žijící mají relativně málo společného s evropským prostředím.“ Jak moc jsou obyvatelé jednotlivých zemí informováni o euru je názorně vidět v tabulce umístěné níže. Na prvním místě se umístila Litva s 26 body, ale po úpravě, kdy byly brány v potaz jen země s nejméně třemi odpovídajícími (tučné písmo) figuruje na prvním místě Německo s 23,6 body. Pořadí zemí podle průměrného dosaženého počtu bodů pořadí celk. uprav 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 1 2 3 4 5 6 7 8 země (počet hlasujících) Litva (1) Německo (7) Irsko (1) Itálie (4) Francie (2) Norsko (1) Španělsko (1) Malta (1) Česká republika (15) Dánsko (1) Polsko (5) Mexiko (1) Švýcarsko (1) Slovinsko (3) Peru (2) Jižní Afrika (2) Rusko (3) USA (7) Estonsko (5) průměr pořadí bodů celk. uprav 26.0 23.6 22.0 21.5 20.8 20.5 20.5 20.0 19.8 19.5 17.9 16.5 15.5 14.7 14.3 14.3 13.5 13.1 12.5 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 země (počet hlasujících) 9 Nový Zéland (6) Portugalsko (1) 10 Austrálie (48) Uruguay (1) Švédsko (2) 11 Velká Británie(10) 12 Indie (8) 13 Kanada (5) Írán (1) Taiwan (1) Turecko (1) Libanon (1) 14 Pákistán (3) Čína (1) 15 Barbados (3) Nigérie (1) Malajsie (1) Filipíny (1) průměr bodů 11.8 11.5 11.4 11.0 10.8 10.3 10.1 9.4 9.0 9.0 9.0 8.5 8.5 7.5 7.0 5.0 4.0 2.0 Za povšimnutí stojí výtečná třetí pozice ČR se ziskem 66% bodů. Obdobně se umístila i další kandidátská země o vstup do EU – Polsko se ziskem 60%. Naproti tomu Estonsko, země „s nejliberálnějším trhem na světě“ a kandidát o členství v EU propadlo, získalo jen 42% bodů. Ještě hůře však dopadla Velká Británie, která dosáhla na Evropu pouhých 34% a umístila se tak nejen za Ruskem a USA, ale dokonce i za Novým Zélandem a Austrálií (!). Australané jsou se 48 respondenty nejzastoupenějším národem v této anketě. Nejspíše je tomu tak díky „australské vstřícnosti.“ Nejenže na dotazník povětšinou odpovídali, ale ještě často připojili i omluvný komentář, že je jim líto, že mi svými odpověďmi moc nepomohou. Jeden příklad za všechny: Alex ze Sydney napsala: „as you can see i am a dumbass. and so are most blondes. so i sorry bout this thingy i think i wasted one of these questionaire things.“ Mimochodem, Alex získala velmi slušných 16 bodů. - 23 - 2.8.2 Závislost počtu bodů na datu 30.03.02 23.03.02 16.03.02 09.03.02 02.03.02 23.02.02 16.02.02 09.02.02 02.02.02 26.01.02 19.01.02 12.01.02 05.01.02 29.12.01 22.12.01 15.12.01 Do této statistiky byli zařazeni pouze odpovídající z Evropy a Ruska. Hypotéza: „S rostoucím datem se bude zvyšovat informovanost (a tedy i bodový zisk).“ Jak je z grafu patrné, má hypotéza se nepotvrdila. Po celou dobu se bodový zisk až na výjimky pohyboval v pásmu 10 až Závislost počtu bodů na datu 27 bodů. Žádný (pouze Evropa + Rusko) trend tedy z grafu 30 nelze vyčíst. Předpokládáme25 li, že obyvatelé Evropy a Ruska 20 měli k dispozici dostatek informa15 cí, pak lze konstatovat jen to, že 10 ten, kdo chtěl, se o euru informoval 5 s předstihem, za0 tímco jiní o euro zájem nejevili ani po jeho uvedení do fyzické podoby. Jistý vývoj by byl jistě vidět, kdyby byl Euroquestionnaire spuštěn o pár měsíců dříve. Takovéto šetření doporučuji hledat na www.eurobarometer.com v sekci Euro. 2.8.3 Stupeň vzdělání a bodový zisk Hypotéza: „Lidé s vyšším vzděláním budou dosahovat vyššího bodového zisku.“ Jak moc se vzdělání podílí na znalostech o euru je vidět na této tabulce. Dá se říci, že se hypotéza potvrdila, i když osobně bych čekal větší bodový stupeň vzdělání bodový zisk rozdíl mezi jednotlivými stupni vzdělání. Bohužel ne základní (4) 12.3 každý dotazovaný pochopil otázku tak, jak jsem ji myslel já. Mnoho lidí, zejména ze skupin 10-14 a 15-19 let, střední (57) 12.5 pochopilo otázku ve smyslu: „jaký typ školy studuješ?“ vyšší (28) 14.2 namísto: „jaké je tvé nejvyšší dosažené vzdělání?“ A tak neuvedeno (14) 13.9 řada deseti až čtrnáctiletých vyplnila „střední“ namísto „základní“, obdobně tomu bylo i u druhé věkové skupiny, když vyplňovali „vyšší“. Někoho by mohlo zarazit, že 4+57+28+14 není 158. Tato „nesrovnalost“ je způsobena tím, že dotaz na vzdělání byl do dotazníku zařazen až 23. ledna 2002. 2.8.4 Závislost počtu bodů na vzdálenosti sídla ECB Hypotéza: „Počet získaných bodů bude tím nižší, čím vzdálenější bude místo pobytu dotazovaného.“ Metodika: vzdálenost místa (města, státu) od Frankfurtu nad Mohanem byla zjišťována přes server www.indo.com/distance/index.html, tento však neobsahoval všechna města, a tak jsem pro server neznámá města nahradil známým městem ležícím ve středu daného státu, resp. - 24 - 20000 18000 16000 14000 12000 10000 8000 6000 4000 2000 0 hlavním městem. U evropských měst jsem si tento postup z důvodu nepřesnosti nemohl dovolit, vzdálenosti určoval Milan Štěch z Velkého atlasu světa, Reader‘s Digest. U evropských měst, která byla serveru známá, byl rozdíl mezi vzdálenostmi spočítanými serverem a vzdálenostmi změřenými Milanem zanedbatelný. Bodové zisky u stejné vzdálenosti jsem zprůměroval za účelem přehlednějšího grafu. Jak je z grafu patrno, není Závislost počtu bodů na vzdálenosti (km) tato hypotéza vůbec lichá – od Frankfurtu nad Mohanem bodový zisk 35 nad 20 bodů získaly pouze 30 (až na jedinou výjimku) místa 25 vzdálená od Frankfurtu nad 20 Mohanem ne víc než 2000 15 km. Na druhou stranu blízkost 10 k centru nezaručuje vynikající 5 výsledky, mnohá místa vzdá0 lená do 2000km mají bodový zisk pod patnáct. Souhrnně řečeno: lépe informováni jsou lidé žijící do vzdálenosti 2000 km s bodovým ziskem 5 až 30 bodů, dále se už bodové zisky neodvíjejí podle vzdálenosti od Frankfurtu a pohybují se převážně v rozmezí 5 až 18 bodů. 2.8.5 Barva vlasů a bodový zisk Ze svého okolí vím, že barva vlasů není tím pravým klíčem ke zjištění inteligence, přesto jsem položil takovouto hypotézu: „Blondýnky budou barva vlasů bodový zisk dosahovat nižšího bodového zisku než černovlásky.“ F, neudáno (8) 19,7 Jak moc se tato domněnka ukazuje lichou je zjevně patrné F, blond (20): 15.6 v tabulce – blondýnky se se ziskem 52% bodů ukázaly být euro expertkami. Naproti tomu zcela propadly černovlásky F, hnědá (47): 13,2 s pouhými 32%. Nabízí se pro to ale také jiné vysvětlení než F, jiná (25) 12.3 to, že blondýnky jsou inteligentnější, a sice: černovlasé F, černá (13) 9.7 Asiatky a Jihoameričanky jsou méně informovány než blonďaté Evropanky. Nakolik je toto vysvětlení relevantní se každý může přesvědčit v příloze Eurodata. Za povšimnutí dále stojí absolutní prvenství těch žen, které odmítly udat barvu svých vlasů. Dá se říci, že chytré ženy neposkytují o sobě informace, které se jím zdají být irelevantní? - 25 - 2.8.6 Pohlaví a bodový zisk Hypotéza: „Muži, jakožto od přírody obchodníci, budou kvůli většímu zájmu o euro problematiku dosahovat vyššího bodového zisku.“ Nic proti ženám! Tato otázka je v části „Popiš sebe“ jedinou povinně pohlaví bodový zisk vyplnitelnou. Doufám jen, že se nenašlo více takových jako je F - žena (113) 13.4 Melanie z Německa, která vyplnila M. Na můj pozdější dotaz odpověděla, že si je jistá, jmenuje se přeci Melanie. (I'm sure M - muž (45) 15.2 that I'm M. I'm Melanie! No, maybe I've been a bit confused the day when filling out the questionnaire! And I wanted to test you ;-)) Tímto testem jsem tedy prošel. Jediné, co vedle výsledku samotného stojí za komentář, je ten fakt, že 71,5% odpovídajících tvořily ženy. Snad je to tím, že ženy jsou k vyplňování nejrůznějších dotazníků ochotnější, snad tím, že je okouzlila má fotka umístěná na stránce O mně, která naopak mohla muže od vyplnění odradit. 2.8.7 Výzkum Gallupova ústavu Poněkud komplexnější průzkum na téma Euro provedla společnost Gallup Europe v březnu 2002 v zemích Eurozóny mezi 6031 dotazovanými. V tabulce je ukázána jen malá část tohoto dokumentu, plná verze obsahuje 108 stran a je k dispozici na www.eurobarometer.com a na přiloženém CD-ROMu. Do jaké míry se cítíte být informován(a) o Euru? kategorie ++ + Eurozóna 30 58 10 2 Finsko Belgie Rakousko Lucembursko Itálie Nizozemí Francie Irsko Řecko Španělsko Portugalsko Německo 50 43 42 34 20 40 41 38 50 18 11 27 1 1 1 2 1 4 2 2 3 1 2 2 muži ženy - 48 1 54 2 52 5 59 5 73 6 52 4 51 6 51 9 39 8 68 11 70 16 53 17 35 56 7 25 60 12 pramen: www.eurobarometer.com p.r. kategorie ++ + 1 6031 0 0 0 1 0 0 0 1 0 2 1 1 500 524 500 501 500 500 503 500 500 502 500 501 15-24 let 25-39 let 40-54 let 55+ let 24 29 34 29 65 10 61 8 55 9 56 12 1 1 2 2 0 0 0 1 916 1728 1478 1891 ZŠ SŠ VŠ 22 61 14 31 28 9 38 56 5 3 1 1 1 0 0 1603 2848 1580 podnikatel zaměstnanec dělník nepracovník 30 37 25 26 59 9 54 7 64 9 59 12 2 1 1 2 0 0 1 1 586 1805 679 2935 metropole 32 54 11 krajské město 28 63 8 venkov 29 58 11 2 1 2 1 0 1 1696 2152 2183 -- ? 2 2 0 1 2804 3227 - -- ? p.r. pozn: ++ (velmi dobře), + (dobře), - (nedobře), -- (vůbec) údaje v procentech, p.r. (počet respondentů) - 26 - 3. Závěr Na závěr bych nejspíš měl zhodnotit těch šest měsíců, po které jsem se této práci více či méně intenzivně věnoval. Bylo to šest měsíců shánění, třídění a zpracovávání informací. V dnešní době je právě schopnost sehnat informace, vědět, kde je hledat, jednou ze základních dovedností. Dnes si troufnu říci, že vím, kde hledat, koho se zeptat. Ale nashromážděním informačních materiálů, tiskových zpráv a nejrůznějších novinových článků (i když s papírem jsem do styku moc nepřišel, drtivou většinu všech materiálů potřebných k napsání práce jsem nalezl na Internetu), teprve ta pravá práce začíná. Informací je totiž neuvěřitelná spousta a jde o to se v nich orientovat, utřídit si je a vybrat si z nich ty, které potřebuji. Právě toto třídění na informace důležité a nedůležité mi dělalo zejména ze začátku značné potíže a stálo mě nemálo času. Vůbec nejobtížnější bylo orientovat se v anglicky psaných dokumentech, např. v dokumentech o institucionálním uspořádání ECB. Po všech těchto zkouškách se však dá říci, že se má zejména pasivní, znalost ekonomické angličtiny nezanedbatelně zlepšila jak po stránce slovní zásoby, tak i po stránce tvorby vět. Ekonomové (stejně jako jiní odborní pracovníci) jsou totiž schopni obsah celého odstavce zhustit do jediné rozvité věty, ve které se „začátečník“ jen velmi obtížně orientuje. Po té, co jsem již měl informace uspořádány, mohla začít další etapa a sice formulace informací do vět, odstavců a kapitol. Při této činnosti jsem si několikrát uvědomil, že nějakému problému ne tak úplně rozumím nebo že si jednotlivá tvrzení vzájemně odporují. S těmito problémy jsem se naštěstí měl na koho obrátit, s nejasnostmi o Dánském statutu v ERM II a s některými dalšími problémy vyplývajícími zejména z nepřesného překladu z angličtiny, mi pomohl Niels Bunemann, dánský občan a pracovník informačního oddělení ECB. Problematiku ERM a některé další nejasnosti mi osvětlila Lenka Filípková z MF ČR. Mnoho zkušeností mi také přinesla práce kolem Euroquestionnaire. Nejprve bylo třeba si ujasnit, jaké výstupy od ankety vlastně očekávám, stanovil jsem si základní hypotézy. Dále bylo potřeba vymyslet takové otázky, aby nebyly ani příliš jednoduché ani příliš složité. Kdyby byly příliš jednoduché, hrozilo by, že by příliš mnoho respondentů získalo podobně vysoký bodový zisk, což by snížilo vypovídací hodnotu výsledků. Na druhou stranu by složité otázky mohly mnohé lidi odradit od vyplňování dotazníku a zároveň by většina dotazovaných získala obdobný (nízký) počet bodů. Dalším problémem bylo nalákat lidi k návštěvě těchto stránek. To se ukázalo být největším problémem. Na začátku fungování Euroquestionnairu jsem si dal za cíl dosáhnout 200 odpovědí. K dosažení tohoto cíle nepomohlo ani vypsání 3+10 výher; zlákat se mi podařilo pouze 158 lidí. Co ale považuji za úspěch je to, že do ankety přispěli lidé z celého světa, konkrétně z 37 zemí pěti kontinentů, a že tito lidé dosáhli širokého bodového rozpětí - jednoho až třiceti bodů. Dalším pozitivním aspektem Euroquestionnairu bylo navázání několika kontaktů s lidmi z různých zemí, díky čemuž mohu poznávat nové pohledy na dění ve světě. Jak již bylo napsáno výše, tato seminární práce mi mnohé dala. Ale bohužel i mnohé vzala. Kdybych na začátku věděl, že budu muset strávit desítky hodin před monitorem, možná, možná by tato práce vůbec nevznikla. Doufám tedy jen, že nevznikla zbytečně, že si ji i třeba někdo jednou přečte a něco si z ní odnese. - 27 - 4. Poznámky 1) . . . www.iDnes.cz, 26/10/2000, článek: Bankéř, který potopil své euro 2) . . . www.ecb.int/speaches/ 3) . . . www.iDnes.cz, 13/11/2001, článek: Euromince, pro tvůrce to byla domácí práce 4) . . . www.iDnes.cz, 02/01/2002, článek: Eurokolotoč zatím běží hladce 5) . . . Euro, 28/01/2002, strana 40, Martin Srholec, Vladimír Tomšík 6) . . . Hospodářské noviny, 29/01/2002, strana 18, Vladimír Tomšík 7) . . . Hospodářské noviny, 30/10/2001, strana 13, Jiří Suremka 8) . . . program ČT1, 03/01/2002, pořad Bez imunity 9) . . . www.iDnes.cz, 29/09/2000, článek: Dánové řekli: Euro ne 10) . . . www.iDnes.cz, 05/09/2000, článek: Většina Němců odmítá společnou měnu euro 11) . . . www.iDnes.cz, 01/12/2001, článek: Britové na rozdíl od vlády po euru netouží 12) . . . www.iDnes.cz, 04/01/2002, článek: Pomíjet euro je směšné, říká Blair 13) . . . www.iDnes.cz, 15/01/1999, článek: Euro slaví úspěch i u svých odpůrců 14) . . . www.iDnes.cz, 02/11/2000, článek: Euru pomáhají zprávy o zpomalování americké ekonomiky 15) . . . www.iDnes.cz, 22/09/2000, článek: Euro se setkalo silné podpory 5. Bibliografie ECB General Information Service, jmenovitě Niels Bunemann, Eva Finkernagel-Eid MF ČR, odbor pro Evropskou integraci, jmenovitě Lenka Filípková ČNB, jmenovitě numizmatik Jaroslav Moravec program ČT1 – pořady: Události, 21, BOS, Dobré ráno, Bez imunity časopis Focus, články věnované euru z britského pohledu, 07/2001 – 01/2002 týdeník Profit, články a komentáře z jiného (euroskeptického) pohledu, roč. 1996-2002 Hospodářské noviny, články a komentáře, roč. 1999-2002 MF Dnes, články a komentáře, roč. 1999-2002 Encyklopedie Diderot 2002 www.cnb.cz – informace o zavádění eura www.dnb.nl – snad jediný server s křížovými kurzy www.ecb.int – tiskové zprávy, odkazy www.euro.ecb.int – stránka věnovaná europroblematice www.idnes.cz – spousty článků o euru www.eurobarometer.com – statistiky nejen o Euru www.indo.com/distance/index.html – zjišťování vzdáleností odpovědi a názory odpovídajících na www.ritchie.jikos.cz/euro/questionnaire.php - 28 -
Podobné dokumenty
uh, erm, um, ah, aw etc.
nebo sáhnou po nejprimitivnější alternativě. nevěřili byste jak zajímavé obraty vás napadnou za
zástěnou přemýšlivého mručení a nicneříkajících konstrukcí.
jednotlivé varianty “uh” jakými jsou např...
e-Číslo 20133
Vhrsti změnu názvu ČUK tak, aby lépe vypovídal o hlavní činnosti většiny členů (karikatura
vs. kreslený humor) a byl tak srozumitelnější pro veřejnost. Všichni členové můžou navrhovat
možné názvy, ...
Restorative Approaches in Working with Juvenile Offenders
Panel Discussion on Main Aspects of Juvenile Crime in Different European Countries:
David Allonsius, soudce/Judge - Oddělení pro ochranu mladistvých,
Ministerstvo spravedlnosti Francie – sekce pro ...