Stáhnout - Ex-centric
Transkript
Stáhnout - Ex-centric
CESTA DO HOR CESTA DO HOR KORUTANY - JIŽNÍ TYROLSKO - TYROLSKO 12.-16.12.2013 ÚČASTNÍCI ZÁJEZDU Dan Merta Dana Raková Jan Zahradník Eva Bártová /EB/ Zuzana Ferencová /ZF/ Ema Hrníčková /EH/ Jakub Kopecký /JK/ Patrik Koval’ /PK/ Eliška Kovaříková /EK/ Jan Kurz /HK/ Andrea Pujmanová /AP/ Tomáš Zavoral /TZ/ OBSAH Staré dobré Rakousko-Uhersko O projektu „Architektura mimo centra“ 05 09 Korutany a Jižní Tyrolsko Hotel Cube Centrum civilní ochrany Pevnost Franzenfeste Marcus Scherer Umělecké prostředí Rychlost života Vinařství Kellerei Nals Margreid Klášter Neustift 11 18 24 32 36 38 42 46 52 Studenstké projekty Eva Bártová Zuzana Ferencová Ema Hrníčková Jakub Kopecký Patrik Koval’ Eliška Kovaříková Jan Kurz Andrea Pujmanová Tomáš Zavoral 54 56 60 64 68 72 76 80 84 88 STARÉ DOBRÉ RAKOUSKO-UHERSKO studentská exkurze Korutany, Jižní Tyrolsko, Tyrolsko Čtyři z pěti studentských exkurzí v rámci našeho grantového putování po „architektuře mimo centra“, které připravila Galerie Jaroslava Fragnera, směřovaly do krajin bývalé monarchie. Kontext je nejlépe hledán tam, kde můžeme vycházet z podobných paradigmat, důležitých pro náš studentský výzkum. Tato zimní expedice byla zaměřená na mapování kulturně společenských staveb a sportovních zařízení v Tyrolských zemích, které do konce první světové války byly společně součástí Rakouska. /Území Jižního Tyrolska připadlo po první světové válce Itálii, kdy po druhé světové válce získalo autonomii/. Cílem bylo zmapovat lokalitu, kterou jsme si vymezili od města Villach - jednoho z center Korutan, přes Lienz - správního středisko Jižních Tyrol, následně jsme již na území Jižního Tyrolska prozkoumali Pusterskou dolinu v okolí řeky Isarco a směřovali do údolí řeky Adige směrem na lázeňské Merano. Nemohli jsme vynechat historická města Brixen, Bolzano a také vinařskou stezku v okolí jezera Caldaro a doputovali až na Stubaiský ledovec, který se nachází nedaleko tyrolského centra současné architektury, univerzitního a olympijského města Innsbruck. 05 Tento pás pod vrcholy Alp či Dolomitů je většině populace znám především jako turistický ráj a to ještě především v zimním období. Krása hor, výborné lyžařské terény a samozřejmě vynikající kuchyně. Ale současná architektura? Proč by turista měl být rušen během svého relaxování? Místa dříve neprobádaná z pozice současné architektonické produkce, ale místa s vysokou Baukultur, která byla oceněna i na několika výstavách. Místa historicky formována Kelty a Římany. V minulosti zde procházelo několik obchodních cest, asi nejvýznamnější sever jih, dnes určována Brennerskou dálnicí. Korutany se spoustou čistých jezer jsou jakýmsi vstupním portálem do lyžařského ráje, pro který se stala významným centrem Nassfeldarena ve vesničce Hermagor, kde byl postaven puristický hotel Cube, ikona sportovního relaxu pro techno generaci. Nevím, jak by noční parties hodnotili Římané z nedalekého Lienzu. Snad zlatá mládež občas zamíří za poučením také do archeologického muzea Aguntum, kde se nacházejí zbytky římského osídlení. Údolí Val Pusteria je spojnicí s Jižním Tyrolskem. Zde v podhůří Sextenských Alp můžeme spatřit skvělá díla románského a gotického umění této lokality. Významným centrem je Innichen /San Candido/. Zde lze narazit na skvost románské architektury - kolegiátní kostel, ale i na ikonu současné architektury Civilní centrum od vídeňských AllesWirdGut, kteří jsou také autory úprav veřejných prostor v tomto městečku. V nedalekém Sextenu operuje velmi zajímavé studio Plasma, které obohatilo okolí o několik zajímavých dřevostaveb. V Jižním Tyrolsku se nachází největší počet hradů a zámků z celé německé jazykové oblasti, architektura je zde historicky významným činitel už od prvopočátku. Budoucí ikonou na poli současné architektury se od letošního podzimu stane sedmé muzeum v rámci sítě Messner Mountain Museum a to na vrcholu lyžařské homole Kronplatzu. Byla vyprojektována Zahou Hadid a doplní další sportovně-společensko-turistické cíle v této lokalitě. Mne zaujal dopravní terminál, který spojuje Kronplatz s vesničkou Percha. Dorazíte vlakem a z nástupiště přejdete 50 metrů a vstupujete lanovky s wifi signálem. A večer odpočinek v lázeňském centru Cascade v Campo Tures. Někteří z nás také nevynechali městečko Brunneck. A nyní k provincii Bolzano, srdci Jižního Tyrolska, kde se spojují tři jazyky a kultury. Hlavní město Bolzano se nachází na soutoku řek Isarco a Adige. Díky poloze bylo od pradávna centrem obchodu a ovlivňovalo i architektonický ráz okolí. Stýká se tu sever s jihem, němčina s italštinou. Což dokládá i tříjazyčná univerzita. Umění zde má taktéž velkou tradici, na kterou navazuje v současnosti svatostánek Museion a několik galerií. Sídlí zde i společnost Salewa /výrobce sportovního oblečení/, který si nechal vybudovat impozantní centrálu, které dominuje horolezecké tréninkové centrum. Bolzano je také významným centrem vinařství neb se nachází nedaleko vinařské stezky v okolí jezera Caldaro /např. moderní vinařství Manicor, Tramin a Kellerei Kaltern/. Ale pro české a moravské návštěvníky je zajímavější město na severu – bájný Brixen. Z dnešního pohledu by vyhnanství nemuselo býti až tak špatné, za finančních podmínek, které měl K. H. Borovsky za c.k. monarchie. Pro architekty je jistě zásadní návštívit klášter Neustiff a pevnost Forttezzu. Na rekonstrukci obou lokalit se podílel meránský architekt Markus Scherer. Jeho architektonický přístup se vyznačuje puristickou pokorou v dialogu s historickou materií. Když přijíždíme do lázeňského města Merana, nacházejícího se severně od Bolzana je třeba navštívit jeho další počin - vinařství Nals Margreid. V této oblasti se klade velký důraz na udržitelnost tradic a životního stylu, aby ani horské či vysokohorské vesničky a samoty neztratily svůj historický kolorit. Merano není pouze lázeňské město žijící ze staré slávy. Stalo se i kulturním centrem. Arte Merano je špičková evropská instituce /např. výstava C. Shermann, témata architektury týkající se alpských regionů atd/. Nelze nenavštívit termální lázně od Matteo Thuna či se vyvést kabinkovou lanovkou do lyžařského střediska Merano 2000. A přes Vipiteno /2 velmi zajímavé realizace školních budov/ se vracíme do Rakous a tyrolské metropole Innsbrucku. Zde probíhal výzkum v rámci zářijové „švýcarské exkurze”. Pro současné mapování byla vybrána typické turistická lokalita - Stubaiské údolí vzdálené pouhých 30 km od Innsbrucku, které si navzdory turistickému zájmu zachovalo svůj původní charakter. Zařezává se hluboko do Stubaiských Alp, obklopeno je 80 ledovci a více než stovkou třítisícových vrcholů. Pětice místních údolních městeček - Neustift, Fulpmes, Telfes, Mieders a Schönberg má několik společných jmenovatelů, kterým samozřejmě dominují nádherná panoramata, udržitelnost, široká turistická a relaxační nabídka a v poslední době i kvalitní architektura, která se snaží vést dialog s tradiční tyrolskou architekturou. 07 Asi nejoceňovanější architekturou se stala Vyhlídková plošina /Top of Tyrol/ s krásným výhledem na monumentální horské masívy, ale i panoramatická lanovka Schaufeljoch nebo ski restaurace Jochdohle přímo ve vrcholových partiích Stubaiského ledovce. Významným činitel pro šíření vynikající architektonické úrovně v této lokalitě Tyrolska je od roku 1933 Architekturforum Tirol/aut. Architektur und Tirol nacházející se v současnosti ve velmi vydařené rekonstrukci bývalého pivovaru Adambräu /L. Welzenbacher 1927/. Tyrolská architektura „soutěží“ především s produkcí sousedního Voralberska, které je již po dvě desetiletí také zemí „zaslíbenou“ a to především díky městům Bregenz a Dornbirn. Ty jsme měli možnost navštívit v rámci naší jiné exkurze /září 2013/, která byla věnována především švýcarské architektuře. „Swiss box“ byl prvočinitelem pro šíření „architektonického evangelia“ z Churu, přes Voralbersko, Tyrolsko až do Jižního Tyrolska. Lze říci, že posledních dvacet pět let je zlatým věkem v těchto horských krajinách, což dokládá i vydání mnoha publikací či prezentace v rámci výstav na mezinárodní úrovni. Právě zde, v srdci Alp, lze hovořit o „echt“ architektuře mimo centra. O architektuře, která vede dialog s okolní přírodou, je udržitelná, a zlepšuje i životní podmínky místních obyvatel, kteří na ní mohou být zpětně hrdi. Je to i důsledek státní a zemské politiky, rozvoj turismu i formou podpory či iniciování vzniku vysoce kvalitních architektonických projektů. Možná můžeme hovořit o jednom regionu, i když státně rozděleném, ale je zde podobné uvažování a reakce na současné zájmy turistů, kteří přinášejí obživu místnímu obyvatelstvu. Významnou úlohu sehrává veřejný sektor – školy, galerie, muzea, veřejný prostor a i sportoviště včetně lázeňských či wellness zařízení po vzoru Zumthorových lázní ve švýcarském Valsu. Dochází k určité redefinici konceptu krajiny i z pozice globálního turistického trhu, který občas přináší i nestabilnost, i když tato terciální sféra je vedle zemědělství nejdůležitějším ekonomických hybatelem. O PROJEKTU „Architektura mimo centra“ V médiích oslovujících jak odbornou, tak laickou veřejnost je významná architektura nejčastěji asociována s velkými realizacemi ve světových metropolích a ekonomicky silných regionech. Pozornost je upřena především na spektakulární díla, působící nejen svojí architektonickou podstatou, ale také (a často hlavně) svými fyzickými a finančními rozměry. S nimi jsou spojena zpravidla jména velkých mezinárodních hvězd, hýčkaných mediálním světem. Tento zkreslený dojem pak snadno získávají i studenti architektury při listování časopisy či brouzdání na internetu. V reálném světě ale existuje široká škála staveb a jiných objektů různého zaměření, jež vznikající v podstatně skromnějších podmínkách, a přesto, či právě proto nepostrádají sílu a působivost. Často jsou zasazeny do periferních lokalit nebo do čistě přírodních souvislostí. Na své okolí proto reagují bezprostředněji než jejich slovutnější a okázalejší protějšky. Je možno je číst mnohem snadněji a získávat z nich zřetelná poučení a inspiraci. Jejich tvůrci často nepřitahují zájem medií, a o to více si zaslouží povšimnutí a prostoru pro prezentaci vlastních názorů. A na závěr pár slov z katalogu výstavy New Architecture in South Tyrol: „Vzhledem ke svému specifickému geopolitickému a kulturnímu významu zůstává Jižní Tyrolsko i nadále skutečnou kronikou současné architektury.“ Myslím si, že platí pro celou oblast v rámci naší tyrolské exkurze. Projekt „Budování partnerství a rozvoj spolupráce v oblasti architektury mimo tradiční centra“ se snaží tuto situaci analyzovat a napravit. Na tomto projektu spolupracuje Fakulta umění a architektury Technické univerzity v Liberci s dalšími projektovými partnery – občanským sdružením Architectura, společností SPEV a architektonickými kancelářemi Kamil Mrva a Knesl+Kynčl. Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Dan Merta ředitel Galerie Jaroslava Fragnera Jiří Suchomel profesor Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci 09 DE AT Innsbruck Neustift Vipiteno CH Fortezza Merano Brixen Sexten San Candido Nails Bolzano Kaltern Tramin IT Dolsach Bad Kleinkirchenheim Hermagor Villach KORUTANY A JIŽNÍ TYROLSKO KULTURA A ARCHITEKTURA Pomezí Rakouska a Itálie je místem zvláštního střetu dvou kultur. Projevuje se v lidech, jídle, jazyku, architektuře... V jednom údolí převládá tradiční dolnorakouská architektura, v druhém projíždíte typickou italskou vesnicí, v dalším se vše proměňuje stavení od stavení. Určitá předem definovaná nevýhoda je naprosto zřejmá v topografii. Zástavba, kulturní i ekonomické zázemí se kumulují převážně do úzkých, horami vymezených údolí, jenž někdy získávají ryze turistický, jindy zase čistě průmyslový charakter. Abychom pochopili příčinu takových dojmů při cestování skrze Jižní Tyrolsko, je třeba hlouběji proniknout do historie místa. Takovému charakteru bylo obtížné zabránit. Především první polovina 20. století znamenala pro tuto oblast období rychlých a krutých zvratů. Po první světové válce byla jižní část Rakouska oddělena a připojena k Itálii. Německý jazyk byl zakázán a děti se ho učili pouze ve sklepech pod vedením laiků, dřívější úředníci byli nahrazeni novými a do oblasti se hrnuly tisíce dělníků ze severu Itálie. Ztráta tradice a identity byla dovršena na počátků druhé světové války, kdy původní obyvatelé dostali na výběr: buď navždy odejdou do Říše, nebo se vzdají své národnosti a začlení se do nové, takřka cizí 11 kultury. Jižní Tyrolsko později získalo jistou formu autonomie, ale nadále je součástí Italské republiky. Podobné příběhy a kruté hříčky osudu jsme zažívali také u nás v českých zemích. Důsledkem je pochopitelně absence úcty k místu, k domovu. Až po několika generacích se tyto pojmy pomalu navrací. Nicméně, pokud se nevrátíme k půdě jako rolníci a pastevci, nezískáme už nikdy takový vztah k našemu rodišti a domovu, jaký měli naši předkové před sto a více lety. Přes to všechno zde vzniká kvalitní architektura a kvalitní stavby, jež překlenují oba národy. Berou si tradice a prvky z jednoho či druhého, jindy se jako solitér nehlásí ani k jednomu z nich a přijímají výraz a účel z jiných částí světa. Síla a možnosti, které se skýtají všem architektům a stavitelům, jsou takřka neomezené. Architekt je jako lékař. Lékař prostředí. Člověk s obrovskou zodpovědností, kterou si mnohdy ani sám neuvědomuje. Titul „Dr. Arch.“, který při studiu architektury člověk může získat, je toho krásným dokladem. Nicméně i nové stavby se zde těžko dají charakterizovat jednoznačně. Některé z budov převzaly rukopis tesařského řemesla svým provedením a výrazem jsou bližší rakouské architektuře, jiné mají základy jako klasické zděné stavby s barevně upravenou fasádou v neurčitých odstínech v té italské. A například pohledový beton je něco, co se těžko hledá na obou stranách. Pro život člověka, či spíše společnosti, je více než samotné stavby důležité především jeho okolí. /HK/ kaple Bad Kleinkirchenheim KuBiZ - Kirchen und bildungszentrum Perca Dřívější bída Alto Adige je již minulostí, kromě přímého vlivu rakouského Tyrolska na to má vliv také nedaleké Švýcarsko. Tyrolské regiony se vzájemně inspirují a díky tomu jejich kultura včetně umění a architektury vytváří krásný osobitý celek. Architektura celé oblasti je na velmi vysoké úrovni. Mimo přehlídek architektury čistě lokálního charakteru se můžeme setkat i s výstavami představujícími alpskou architekturu celkově. vstup k jezeru Bad Kleinkirchenheim Tyrolsko, drsná země s překrásnými horami, se spolu s celými Alpami stalo silnou kulturní oblastí, které může být svým přístupem k architektuře a kultuře dobrým příkladem pro okolní země. /TZ/ 13 rodinný dům (2008) Plasma Studio Sexten 15 apartmány Plasma Studio San Candido střešní nadstavba Plasma Studio Sexten apartmány Plasma Studio Sexten střešní nadstavba Plasma Studio Sexten apartmány Plasma Studio Sexten 17 HOTEL CUBE 2004 NOVARON ARCHITECTEN HERMAGOR Cube Hotel představuje lyžařskou ubytovnu hotelového typu, nachází se v malém městečku Hermagor v Rakousku nedaleko od hranic s Itálií. Hotel je vzdálen asi padesát metrů od údolní lanovky vedoucí do jednoho z největších lyžařských středisek v Rakousku – do Nassfeldu. Tuto stavbu jsem si vybrala z toho důvodu, že jsme v ní strávili nejvíce času a mohu ji tedy posoudit nejen jako letmý návštěvník střediska, ale i jako uživatel. Fasáda je kombinací průhledného a mléčného skla. V interiéru převládá beton. Jedná se spíše o sportovní styl, praktičnost je zde na prvním místě. Dominantním prvkem hotelu je atrium s betonovou rampou stoupající po obvodu atria od přízemí až po páté podlaží. Díky ní jsem se i s lyžemi a těžkou taškou pohodlně dostala do druhého patra. Pokoje jsou po obvodu hotelu a stačí vyjít před dveře a díky atriu máte přehled o celém prostoru. Vidíte, co se děje v jídelně, na recepci i v herně. Ubytování je pojato střídmě, ale je útulné. Chybí zde sice skříně, ale hotel nejspíš nebyl navrhován pro delší pobyty. Myslím, že může být velmi vhodný pro ubytování závodníků. Hotel vyhledávají hlavně mladí lidé, kterým nejde tolik o komfort a spíše preferují být co nejblíže svahu. Soudím tak i podle ostatních ubytovaných, které jsem potkávala na chodbě. V noci celý hotel svítí, fasáda je téměř celá ze skla a zvenku je vidět, co se v hotelu děje. Je to sympatické, pomáhá to rychlé orientaci. Na první pohled víte, kde se nachází recepce, jídelna a pokoje. Pro přicházející je tato transparentnost určitě přínosem, otázkou ale je, jak moc dobrý pocit z toho mají ubytovaní. V jídelně nebo na recepci to zřejmě nikomu nevadí, ale skleněné pokoje a sprchy jsou již o zvyku. Z vnější strany koupelen je sice mléčné sklo, takže dovnitř vidět není, ale příjemný pocit to ve mně nevyvolalo. Obrovské okno s výhledem na sjezdovku, které je v každém v pokoji, je skvělé, ale určitě bych se nebránila nějakému závěsu, abych si po rozsvícení nepřipadala jako ve výkladní skříni. Druhá strana pokoje směrem do chodby je také skleněná. Sklo má na sobě potisk a tak bych očekávala, že stěna bude neprůhledná nebo alespoň jednostranná, aby obyvatel pokoje viděl na chodbu, ale nebylo přitom vidět dovnitř. Bohužel je to opačně. Na chodbu moc vidět není, ale z chodby do pokoje je vidět dokonale. Ale to je jedna z mála výtek. I když se z venku tváří jako hotel luxusně, uvnitř je střídmý, praktický a pohodlný. Nejedná se o rodinný hotel, ale kdybych jela s partou kamarádů, určitě bych se sem zase ráda vrátila. 19 /EB/ kaple (2012) ao architecten Stubaier gletsche vyhlídka (2008) astearchitecture Stubaier gletscher Stubaier gletscher 21 Nassfeld kino Nassfeld arena zvonice Kronplatz arena Nassfeld arena 23 CENTRUM CIVILNÍ OCHRANY 2008 ALLESWIRDGUT SAN CANDIDO Územie, ktoré sme navštívili na ceste po Tirolsku sa tiahne od rakúskeho mesta Villach na východe, cez časť Talianska v oblasti Alto Adige, až po hlavné mesto Tirolska Innsbruck. Celý čas nás sprevádzala prírodná scenéria podhorských viníc, jazier a zasnežených vrcholkov Álp. Z celkového množstva videných architektonických diel a stavieb ma najviac zaujalo centrum civilnej ochrany (Zivilschutzzentrum) v mestečku San Candido/Innichen, ktoré sa nachádza asi 7 km od hraníc s Rakúskom. Centrum je navrhnuté architektonickým štúdiom AllesWirdGut so sídlom vo Viedni a bolo dokončené v roku 2007. V tejto lokalite sa nachádzajú viaceré rodinné domy, apartmány a hotely, ktoré sme tiež navštívili aspoň zbežne. Projekt reaguje na svoje umiestnenie pri východnom vstupe do obce a na nízku zástavbu rodinných domov v bezprostrednej blízkosti centra. Objem celého objektu je asi desaťkrát väčší ako objem okolitých budov. Za účelom zmiernenia tohto kontrastu architekti využili prirodzenú topografiu a integrovali stavbu do svahovitého úbočia hory na severe. Je to míľnik, okolo ktorého turisti a návštevníci mesta prechádzajú a zastavujú sa, aby odfotili panoramatický výhľad na mesto cez rám, ktorý je akoby napojený na strechu a vytŕča nad celým objektom. Budova je pokrytá oxidovaným medeným plechom. Tento materiál je vhodný pre fasády, ako aj na povrch strechy. Zemité farby, tmavohnedá a červenkastá zapadajú do okolitého prostredia. Z jednej strany sa na fasáde funkčne objavuje lezecká stena, ktorá materiálom a tvarom korešponduje zo zvyškom budovy. Ďalším, pre mňa veľmi dobre pôsobiacim prvkom sú verejné toalety umiestnené na malom námestí pred riekou. Námestie tak vytvára príjemný stretávací bod pre obyvateľov z blízkeho okolia, lemovaný horskou riekou. Je to zastávka na ceste do centra a zároveň nový prechod cez rieku, kde sa na moste zastavíme a pozrieme dolu cez kruhový otvor. V interiéri ma zaujali rôzne priehľady a prestupy svetla z exteriéru do interiéru a použitie materiálov ako napríklad betón a sklo, či prírodný kameň a drevo. Napriek drsným a chladným povrchom použitého materiálu, interiér na mňa pôsobí útulne, teplo a neobyčajne. /PK/ 25 Univerzitní kostel Innichen San Candido 27 sportovní centrum Sexten Messner museum Zaha Hadid Kronplatz arena most Kronplatz rodinný dům Kronplatz soukromá kaple Kronplatz infocentrum Sexten 29 VLAKOVÝ TERMINÁL A STANICE LANOVKY PERCA 2014 Perca 31 PEVNOST FRANZENSFESTE 2011 MARCUS SCHERER FORTEZZA Pevnost Franzenfeste (Fortezza) se nachází v oblasti Trentino, Alto-Adige v italské části Jižního Tyrolska. Výstavba byla zahájena v polovině 19. století Habsburskou dynastií a probíhala neuvěřitelně rychlým způsobem. Byla dokončena během pěti let na rozsáhlé ploše dvaceti hektarů a stala se tak největší pevností v této lokalitě. Vybudovaná v nejužším místě pohraničních Alp fungovala jako část fortifikačního pásma a blokáda mezi rakouskými a italskými hranicemi. Urbanisticky je Fortezza rozdělena na tři autonomní části ve třech různých úrovních podle nadmořské výšky, přičemž nejvyšší část je oddělena komunikací a průchod je možný podzemním tunelem. Původní Fortezza v sobě odráží klasické fortifikační prvky s důrazem na funkci. Mohutné, terasovitě odstupňované hmoty a spletitost jednotlivých nádvoří návštěvníka pohltí jako bludiště. Ke konci 19. století byla pevnost využívána jako skladiště střelného prachu, později pro vojenské účely, ale tuto svoji funkci ztratila na začátku 21. století. Následná záchrana přišla v podobě rekonstrukce. Této role se ujal architekt Markus Scherer působící v italském Meranu. Připravil tak půdu pro konání evropského bienále současného umění Manifesta 7 v roce 2008. Zaměřil se na nejnižší úroveň komplexu, v první řadě byla obnovena okna, střecha, původní cihlové klenby a žulové stěny. Projekt dále obsahoval několik do dnes viditelných zásahů. Nachází se zde dvě betonové věže se schodišti a výtahem. Věže díky svému povrchu a barevnosti působí na první pohled zcela původním dojmem. Z realizace dýchá nadčasovost, čistá jasná forma a důraz kladený na hru světel. Průhledy mezi jednotlivými pásy betonu umožňují pozorovat okolí z jiné perspektivy. Jednotlivé výškové úrovně v komplexu jsou propojeny ocelovými rampami a mosty. Velmi silný efekt vytváří rampy zavěšené přímo nad jezerem, které venkovně propojují dvě budovy. Kombinace nových ramp s původní pevností a okolní přírodou vytváří harmonický celek vyvolávající pocit bezpečí a industriální strohosti. Jako šperk působí schodiště uvnitř hlubokých štol a skalních chodeb. Kompoziční skladba schodiště spolu se zlatým madlem v podobě zlaté žíly reaguje na drsné prostředí zdejšího podsvětí. /EH/ 33 35 MARKUS SCHERER Markus Scherer se narodil v roce 1962 ve Vídni. Architekturu studoval na Technické univerzitě ve Vídni a na IUAV v Benátkách. Zde absolvoval v roce 1990 spolu s Vittorio Gregotti a Bernardo Secchi, se kterými v roce 1992 založil novou kancelář A5 Architekti. Od roku 2001 pracuje pod vlastním jménem a jeho kancelář, kterou jsme mohli navštívit, se nachází v centru italského Merana. V roce 2010 mu byla udělena cena Oderzo za revitalizaci pevnosti Franzensfeste. Tento projekt byl také vystaven na 12. bienále architektury v Benátkách. Všechny navštívené realizace architekta Scherera dostaly jednotný rámec i díky návštěvě kanceláře jejich tvůrce. Během osobního setkání jsme mohli v rámci diskuse odtušit způsob uvažování, který se tak výrazně podepisuje na všech jeho dílech. Stejný klid a vlídnost, jaké vyzařovaly během rozhovoru ze samotného architekta, můžeme cítit i z jeho realizací. /JK/ 37 Arte Merano Merano Museion (2008) Studio KSV Bolzano UMĚLECKÉ PROSTŘEDÍ veřejný prostor - mosty Bolzano Museion (2008) Studio KSV Bolzano Kulturně umělecké organizace vytvářejí nejen výstavy lokální architektury, ale i kompletní alpské. Galerie umění Kunst Meran/Merano Arte uspořádala výstavu, říjen 2013 - leden2014, s názvem Constructive Alp. Bylo zde vystaveno třicet prací stejnojmenné soutěžní přehlídky architektury. Této soutěže se mohou zúčastnit projekty realizované ve Švýcarsku, Rakousku, Itálii a Slovinsku. Podobné akce se konají ve správním městě Bozen. Zde byla zřízena organizace Architekturstifting Sudtirol /Fondazone Architettura Alto Adige, která se snaží přibližovat soudobou architekturu veřejnosti, pomáhat soukromým subjektům a veřejným orgánům navazovat vztahy a spolupráci s architekty a vytvářet kvalitní prostředí. V Rakouském Innsbrucku podobným způsobem předvádí architekturu a umění Aut. Architektur und Tyrol. Dobrým zdrojem k rakouské architektuře je i internetový portal nextroom.at Rakouská část Tyrolska je všem velmi známá. V mnohých architektonických portálech často figuruje město Innsbruck, horské boudy, zvučná jména světových i místních architektů. Významným střediskem se v současné době stává právě Alto Adige, které povznáší soudobý ráz a patronát pokleslé Itálie nechává jaký je. /TZ/ 39 bytový dům Merano Therme (2006) Matteo Thun Merano vila Lana (2009) Höller & Klotzner architecten Lana Salewa (2011) Cino Zucci architetti Bolzano 41 vinařství Manicor (2004) Agnonese Walter Kaltern RYCHLOST ŽIVOTA Kamenné zídky a preciznost jejich zpracování byly vždy mým oblíbeným prvkem, jak ve městech, nebo v polích. Tak jako přistupujeme dnes k obyčejným zídkám, tak přistupujeme k domům, městům a stejně tak i k vlastnímu životu. Jsou pokřivené a spáry příliš velké. Kdybychom tak v sobě našli ty správné hodnoty a objevili důvod výjimečnosti takové zídky pro náš život. Tak precizně jako skládáme kameny okolo svého domu nebo do základů stodoly, bychom měli přistupovat i ke stavbě vlastního prostoru - domu, městské čtvrti nebo vesnice. Jestliže získáme pocit jistoty z vlastní práce, získáme úctu k přirozenosti. K domu „koupenému v supermarketu“ si opravdový osobní vztah nikdy nevytvoříme. Pokud se neporozumíme cestě každého kamene pohozeného v přírodě, nikdy se nenaučíme přistupovat k životu správně, nepochopíme ani cestu vlastní. Vytvářet prostor neznamená prožít svůj život s hotovým předmětem, ale představuje tvorbu, dílo, které po nás zůstane. Nestačí jen postavit dům pro sebe, je potřeba cítit půdu okolo, zasázet stromy či umístit lavičku přirozeně, na správné místo a tak vytvářet svou vlastní krajinu. To je jediný způsob, jak zde po sobě něco zanechat. To, co vytváříme teď, jsou v podstatě mrtvá místa. Domy, které stavíme, neobstojí v čase ani v „poslání“. Vytváříme moderní pohřebiště domů ve formě suburbanizace. Přestali jsme sázet stromy na vhodných místech a začali jsme stavět domy tam, kde nikdo nežije. Katalogové domy bez vztahu k okolí a obyvatelům a individualismus namísto společenství. Lidé zemřou spolu s domy a půda se stane nenapravitelně neúrodnou. Plavat proti proudu šílenství moderního velkoměsta není snadné. Nejlepší způsob, jak města spravovat, je přistoupit na „pomalou filosofii“. Čtyři italská města inspirována ideou „Pomalého jídla“ (Slow Food) podepsala v roce 1999 závazek, že se změní v útočiště před zrychleným životem moderního světa, ve kterém bude mít potěšení přednost před ziskem, lidské bytosti budou upřednostňovány před podnikáním a pomalost před rychlostí. Zní to možná jako pohádka, avšak tato města fungují a jsou plná života. Lidé v těchto městech začali jinak pohlížet na svůj život a uvažovat o městském prostředí jiným způsobem. 43 vinotéka (2006) Feld72 & Zoder Kaltern vinařství Tramin (2010) Tscholl & Sagmeister Tramin vinařství Manicor (2004) Agnonese Walter Kaltern Manifest „Citta Slow“ obsahuje padesát pět závazků. Snaží se snížit hluk a zklidnit dopravu. Dále podporuje místní farmáře a také obchody, trhy a restaurace, které prodávají jejich produkci. Chrání místní estetiku, kulinářské tradice, pěstují pohostinnost a sousedskost. Hnutí má za úkol chránit tradiční architekturu, řemeslo a kuchyni, ale také přijímá to nejlepší z moderního světa. Stoupenci Citta Slow nejsou odpůrci techniky, jen si umí položit ty správné otázky: „Může něco z toho zlepšit kvalitu našeho života?“. Chápou rovnováhu mezi moderním a tradičním, která přispívá k dobrému žití. Některé ulice městských center byly uzavřeny pro dopravu, došlo i na zákaz supermarketů a křiklavých neonových reklam. Lidem se zpomalil život, ale neznamená to, že jsou méně pracovití. Naopak. Město se v nich snaží probudit klid a neunavovat je po vyčerpávající práci. Když si při cestě domů mohou koupit sýr, máslo a chléb v malém obchůdku a nejsou nuceni jezdit za město pro zmražený kus pečiva a španělskou vodu, tak nemají kam spěchat. Snad se dá říct, že relaxují při chůzi přes své město a neruší je nesmyslná komerce. Přestože jsme místy projížděli často až závratnou rychlostí a snažili se z nich vidět co nejvíce, při vstupu na půdu některých jihotyrolských měst bylo znát, že se zde zastavil čas. Jak domorodci, tak i my jsme nakonec zpomalili, potkávali lidi, vnímali okolí, byl čas přemýšlet a ještě si v klidu vypít kávu, dát si klobásu, beze spěchu nastoupit do autobusu a vyrazit na další místa. Bolzano, které bylo jedním ze seznamu „pomalých“ měst, jsme zastihli ve vánočním období. Bylo příjemné a odpuzující zároveň. Stále ke mně pronikaly symboly rušného města a můj vnitřní klid se vytrácel. Příslib pomalého života bezprostředně přitahuje turisty a neznámé lidi, kteří přinášející rychlost, hluk a shon. Mám jeden kouzelný zážitek z místa pod sjezdovkami na parkovišti, kde malá skupina farmářů měla trh s vlastními produkty. Byli uzavřeni na obdélném půdorysu s vysokými stoly uprostřed. Všude kolem lyže opřené ve stojanech, lidé v lyžařských úborech, obchody s lyžařským vybavením a vedle toho takový pohádkový trh. Byl jako vytržený z okolního dění. Tolik úsměvů vedle sebe vykouzlil chléb a tyrolský špek. /ZF/ 45 NALS MARGREID 2011 MARCUS SCHERER NAILS Ačkoli se jedná o novostavbu, tak i zde jsme měli možnost identifikovat výraznou snahu o použití co nejpřirozenějších materiálů pro danou lokalitu. Nejvýraznějším prvkem je zde prostor k uskladnění vína vytvořený z dubového dřeva. Symfonie vůně dubového dřeva ze stavby a sudů společně s vůní vína dává celému vinařství charakteristickou pečeť. Další zajímavou skutečností je sousedství vinařství s místním kostelem obehnaným hřbitovem a zdí. Tento fakt vytváří napětí pramenící z kontrastu novostavby s duchem historického místa. /JK/ 47 KOSTEL V LAIVES 2003 HÖLLER & KLOTZNER ARCHITECTEN LAIVES 49 most s kaplí Fulpmes autobusová zastávka Marcus Scherer Fortezza most s kaplí Fulpmes autobusová zastávka Marcus Scherer Fortezza MPreis Dolsach autobusová zastávka Neustift 51 KLÁŠTER NEUSTIFT 2003 MARCUS SCHERER NEUSTIFT Rekonstrukce veřejného prostoru okolo Augistinianského kláštera ve vesnici Neustift-Novacella architektem vídeňského původu Marcusem Schererem při cestách touto oblastí zaujala zpracováním, komplexností i detailem. Je příkladnou ukázkou, jenž působí jako balzám na duši pro každého návštěvníka a vytváří základ dobré komunikace a vazby mezi všemi lidmi. Takové místo inspiruje. Stručně řečeno “inspiruje k lepšímu životu”. /HK/ 53 STUDENTSKÉ PROJEKTY Eva Bártová Zuzana Ferencová Ema Hrníčková Jakub Kopecký Patrik Koval’ Eliška Kovaříková Jan Kurz Andrea Pujmanová Tomáš Zavoral 55 EVA BÁRTOVÁ HORSKÁ CHATA - ÚTULNA “Jsem třiadvacetileté děvče, které se z Polabské nížiny vydalo studovat architekturu do vysokohorských podmínek Libereckého kraje. Ráda cestuji, nejspíš proto, abych nezapomněla, jak krásně je doma. Pokud zrovna pilně nestuduji, běhám s batohem po horách. Další velkou radostí je pro mě jízda na koni. V budoucnu bych se nadále ráda věnovala architektuře a doufám, že mě to bude pořád tolik bavit a jednou snad i uživí.” Touto stavbou jsem chtěla navázat na tradici horských chat, se kterými se dnes už moc nesetkáme. Část domu jsem pojala jako klasickou horskou restauraci a část by měla být přístupná kdykoli. Jde o to, aby v případě, že je chata zavřená, měl člověk alespoň nějaké útočiště. A nejde jen o přespání. Turisté si zde mohou sníst vlastní svačinu a nemusí nutně navštěvovat restauraci. Je to jen jakési závětří, kde posedí a počkají na lepší počasí. Chata je zakreslena na mapě, turisté se na ni spoléhají, ale i když je zrovna zavřeno, nevznikne problém, že by neměli kde přespat, případně kde se ukrýt před deštěm. Tři čtvrtiny chaty jsou určeny pro komerční účely a čtvrtina najde své využití jako nevytápěné nouzové nocoviště. 57 59 ZUZANA FERENCOVÁ VEJCE “Snažím se říkat „ano“, přemýšlím o prostoru jako o překvapení, pokouším se přijít na to, kam architektura cestuje a jestli mě vezme s sebou. Člověk nemusí moc dlouho přemýšlet nad tím, co vyhledává na horách. Vnímá vzduch, rostliny, mokrou půdu, kameny porostlé lišejníky, vodu, a uvědomuje si svou nicotnost obklopen vysokými horami s vrcholky namočenými ve sněhu. Zároveň před tím vším přirozeným, co nám příroda dává, vyhledává úkryt a teplo. Když jsem se drápala vysoko do hor, těšila jsem na polévku a pivo na horské chatě nebo zásoby jídla z vlastního batohu. To, po čem jsem ale opravdu toužila, byla horská sauna. Načrtla jsem si vejce, které je možné uložit do jezera, na vrcholek hory, nebo ho ukotvit ke skále a zchladit se na laně ve sněhu. Bavila mě představa sauny po náročném dni i přesto, že člověk už má pomyšlení jen na teplé jídlo a spánek ve spacáku. Konstrukce vejce je vytvořena z lepeného a ohýbaného dřeva, izolace z minerální vaty je obložena dřevěnými latěmi. Čelo je vyplněno izolačním sklem. Uvnitř jsou umístěna kamínka a dřevěné lavice. Miluju čerstvě upečené borůvkové košíčky, bez zrnek kávy a čerstvého sněhu neumím žít.” 61 63 EMA HRNÍČKOVÁ HORSKÁ VYHLÍDKA S KAVÁRNOU “Jmenuji se Ema Hrníčková, jsem studentkou druhého ročníku Technické univerzity v Liberci, oboru Architektura a Urbanismus. Kromě architektury mě od malička zajímá veškeré umění, od výtvarného přes divadlo až po hudbu a zpěv. Volný čas si zpestřuji malbou, baví mě móda a oděvní design, dřív jsem se mu věnovala aktivně. Snažím se přenášet poznatky z jiných oborů do architektury a stále si rozšiřovat své obzory. Cestování je k tomu podle mě tím nejlepším nástrojem a nejlepší formou studia, spojuje příjemné s užitečným a přináší nenahraditelné zážitky a zkušenosti.” Důležitou složkou horské architektury bývá výhled. Na tomto principu jsem založila svůj návrh: Výhled na pohlcující vrcholky tyrolských Alp a pocit levitace. Návrh je koncipovaný tak, aby zážitek z přírody převládal nad zážitkem ze samotné architektury. Pobytový vyhlídkový most se zázemím a vnitřním krytým posezením, případně malou kavárnou, umisťuji do nadmořské výšky v úrovni ústí lanové dráhy. Most “se vznáší” nad svahem, celý objekt podpírají pilíře zasazené do svahu. Jedná se o cortenový skelet, do kterého jsou vloženy skleněné tabule podporující možnost výhledu v co nejširším spektru. Objekt je dvouúrovňový, přičemž horní úroveň funguje jako klasický pobytový most s vyhlídkou. Ve spodní úrovni se pak nachází zázemí a interiér objektu, u kterého jsem chtěla dosáhnout co nejužšího profilu. 65 67 JAKUB KOPECKÝ VÝHLEDNA “Jsem student architektury, pocházím z východních Čech. Již od mala jsem zvídavý a rád hledám a objevuji nové věci, které mě mohou obohatit a naplnit. Možná i tato vlastnost mě přivedla z pražské FA ČVUT do příjemného prostředí FUA TUL. Všechno, co zde získám, bych rád předal dál lidem kolem sebe.” Jedním ze specifik vysokých pohoří je jejich neustálá proměna. Opomineme-li výškové změny vrcholků hor, jistě si každý, kdo kdy navštívil nějaké pohoří, vybaví proměny hor v čase, které se dějí díky poměrně častým změnám počasí. Vrcholy se však také mění i v závislosti na tom, ze kterého úhlu je v daný moment pozorujeme. S touto skutečností jsem se rozhodl pracovat během svého uvažování nad návrhem horské stavby. Podél turistické stezky jsem umístil 5 vyhlídek, ze kterých lze sledovat protilehlý vrchol vždy z jiného úhlu. Zúžením vyhlídky udávám směr pohledu a zároveň umožňuji sledování pouze jedné, maximálně dvěma osobám. Hrubě šalovaný beton svou strukturou připomíná z okolí známé tvary a působí jako “umělý kámen”. Stejně šedá přirozená barva betonu o sobě nedává v obklopení skal na první pohled znát. 69 71 PATRIK KOVAL‘ KAPLNKA “Volám sa Patrik Kovaľ, pochádzam z Prešova a som študentom architektúry na Technickej univerzite v Liberci v 2. ročníku. Medzi moje vášne patrí okrem architektúry cestovanie, šport a hudba. Vo svojom voľnom čase rád podnikám výlety s priateľmi, ako aj v rámci školy. Naplno využívam každú príležitosť spoznávať nové krajiny a miesta, a tak si rozšíriť obzor v rámci architektúry. Najviac ma zaujímajú miestne pomery a spôsob života ľudí v iných krajinách, rád porovnávam iné kultúry, mestské prostredia, krajinu, prírodu a architektúru.” Môj návrh objektu do horského prostredia je ovplyvnený doterajšími skúsenosťami s horskou architektúrou a prostredím, kde som vyrastal. Navrhujem kaplnku, pretože si myslím, že hora, či les sú ideálne miesta na ponorenie do vlastným myšlienok a rozhovorov s Bohom. V náboženstve sa často vyskytuje symbol hory, či opusteného miesta ďaleko od ľudí v samote, alebo v menšej skupine kde vzniká ideálny priestor pre stíšenie a modlitbu. Jednoduchý tvar kaplnky so sedlovou strechou a dreveným obkladom zapadá do prostredia hôr. Veľký dôraz kladiem na hru so svetlom. Priehľadový strešný pás a kríž na čelnej a zadnej stene sú jediným vstupom svetla do kaplnky, čo vytvára dojem nebeskej žiary. V interiéri sa nachádza jednoduchý oltár na vyvýšenom pódiu a lavičky. 73 75 ELIŠKA KOVAŘÍKOVÁ TERMÁLNÍ BAZÉN ALPY “V dětství mě velmi ovlivnila kniha Pan Celil Brum a jeho dům, ze které mi máma čítala před spaním. Nyní už druhým rokem studuji architekturu. Obecně mám ráda domy, které mluví. Myslím, že se něčím podobají zvířatům.” S Malým princem cestovat po hvězdách, přelétat z hvězdy na hvězdu, náhle ocitnout se v Alpách. „Kde jsme?” ptá se blonďatý hošík. „Jsme v železobetonovém monolitu naplněném vodou, kde horizont splývá s obzorem.” 77 79 JAN KURZ MAJÁK “Narodil jsem se v Praze rok před Sametovou revolucí. Vystudoval jsem Gymnázium Jaroslava Heyrovského, dva semestry strávil na Fakultě architektury ČVUT a následně přešel na Fakultu umění a architektury TU v Liberci. Nejlépe se cítím na vrcholu hory nebo uprostřed širého moře. Obdivuji architekty Jan Kaplického a Louise I. Kahna, zpěváka Jimmyho Hendrixe a lyžaře Aureliena Ducroze především proto, že si vždy šli svou vlastní cestou. Také miluji ticho, veškeré dobré jídlo a dobré pití.” materiál: legovaná ocel, vnitřní povrch – chrom rozměry: d = 3000 mm lokalita: Hochfügen, Rakousko, 2300 m n. m. Perforovaná ocelová skulptura přijímá svit z nízko položeného odpoledního a zapadajícího slunce, a díky pochromované vnitřní ploše odráží paprsky do severního údolí. Je tedy jakýmsi majákem a symbolem světla/naděje lidem ve stínu hor. 81 83 ANDREA PUJMANOVÁ ALPSKÁ TOALETA “Narodila jsem se v roce 1987 v Praze, kterou miluji. Po čtyřech letech na gymnáziu Na Zatlance jsem rok a půl studovala na ČVUT, kde jsem se začala věnovat architektuře. Po dalším půl roce práce v architektonickém ateliéru jsem zatoužila po změně. Teprve poté začal můj opravdový život s architekturou a libereckým uměleckým prostředím, které mě obklopuje dodnes. Jsem v pátém ročníku studia a stále mě to baví. Miluji cestování a rozruch kolem sebe.” Kůly zaražené do země, vyrovnané vedle sebe, vytvářejí hustý les. Dodávají dostatečné soukromí tomu, kdo se za ně chce schovat. Objekt nemá střechu, kůly vytvářejí pouze privátní prostor, úkryt za stromy. Součástí je i vodní lázeň jako součást přirozeného očistného rituálu v harmonii s přírodou. Vše je z místních materiálů… 85 výhled výhledy do přírody ÚVAHA O VEŘEJNÝCH WC Veřejné záchodky jsou dosti opomíjeným objektem, kterému se nepřikládá zas tak velká důležitost. Ale proč? Vždyť „tam“ trávíme takovou spoustu času. Někde jsem se dočetla, že zde prožijeme až rok a půl našeho života, možná i více. To už je dost dlouhá doba na to, abychom ho trávili na místě, které není ani trochu přívětivé. Začala jsem se o objekty veřejných toalet zajímat. Hlavně o ty, které vznikly v posledních letech a skutečně jich není málo. Jsou to většinou hravé, barevné, tvarově pes¬tré a vtipné objekty a rozhodně nejsou vždy nákladné. Někdy prostě stačí mít jen dobrý nápad a architekt má naprosto volnou ruku. Vždyť již od prvního ročníku na škole nám je vštepováno, že nejdůležitějším prvkem celé naší budoucí tvorby je dokon¬alé navržení toalet, které bývají ukazatelem kvalitního projektu. Tehdy jsem se smála, ale postupně těmto větám dávám za pravdu. Tyrolskému pojetí veřejných toalet jsme měli možnost vidět dvakrát. Jedno bylo v jižním Tyrolsku, v San Candidu přímo před hasičskou zbrojnicí navrženou vídeňskou architektonickou kanceláří AllesWirdGut. Celé parkoviště i s přilehlým mostem (mimochodem také velmi podařeným) a zmíněnými záchody, je rovněž dílem právě tohoto ateliéru, vše v podobném duchu jako samotná hasičská zbrojnice. Drobný objekt veřejných toalet je vlastně průchozí klikatou chodbou - od zbrojnice poukazoval na cestu přes most směrem do centra města. Zajímavým momentem průchodu bylo rytmické opakování proluk v dřevěné fasádě, které dávalo světlu možnost dopadnout na betono¬vou stěnu za ní. Na zemi a stěně hrály světelné pruhy a samotné záchody se skrývaly za třemi dveřmi na cestě průchodem. Drobná stavba velmi vhodně doplňovala celý prostor. Druhé veřejné záchody se nacházely v Innsbrucku, kousek pod skokanským můstkem, dílem architektky Zahy Hadid. Byl to jednoduchý betonový kvádr s velkým prostupem, nenápadně ná¬padný, stojící uprostřed parkoviště jako poslední záchrana pro přijíždějící návštěvníky. Ve sněhu byl pod svým světlým pohledovým betonem dokonale maskovaný. Hledáním na internetu jsem narazila na realizace daleko odvážnější až šokující než ty, které jsme měly možnost navštívit. O to více si pak člověk uvědomuje, že se ve světě těmto drobným stavbám dává velká důležitost. Škoda jen, že u nás tomu tak ještě není. /AP/ 87 TOMÁŠ ZAVORAL TYROL HAUS “Narodil jsem se roku 1988, pocházím z krásného prostředí Horácka ze vsi Lubná u Poličky. Po studiu na střední škole stavební jsem se přihlásil na Fakultu architektury Technické Univerzity v Liberci, kde studuji dodnes. Miluji architekturu, svět, muziku, dobré jídlo...” Nejdůležitějším účelem staveb člověka je bydlení. Tyrolské svahy jsou posety rozměrnými domy, specificky osazenými v terénu. Oproti domům v českých horách jsou orientovány kolmo na vrstevnice. Fasády třípatrových domů s malbami či sgrafity s horskými motivy směřují do údolí, balkóny jsou plné pro alpské stavby typických pelargonií. Rodinný dům jsem si zvolil jako téma své práce. Dům, který nejvýrazněji ovlivňuje své okolí. Architektonická kvalita staveb ovlivňuje vkus sousedů i sídelních celků. Navrhuji tvarově i hmotově tradiční domy, respektuji jejich charakteristické zasazení do terénu i kontakt s okolím. Tradiční forma však naplňuje současné funkce. 89 91 Editor : Andrea Pujmanová, Dan Merta Texty : Dan Merta, Jiří Suchomel, Eva Bártová /EB/, Zuzana Ferencová /ZF/, Ema Hrníčková /EH/, Jakub Kopecký /JK/, Patrik Koval’ /PK/, Eliška Kovaříková /EK/, Jan Kurz /HK/, Andrea Pujmanová /AP/, Tomáš Zavoral /TZ/, Fotografie : Dan Merta, Jakub Kopecký, Jan Zahradník Jazyková redakce : Klára Pučerová, Jana Palacká Grafický design : Andrea Pujmanová Tisk : Kavka print Vydala : ARCHITECTURA, Praha 2014 ISBN 978-80-905782-0-3 www.gjf.cz www.ex-centric.cz www.aa.tul.cz Publikace je vydána v rámci projektu Architektura mimo centra, reg. č. CZ.1.07/2.4.00/31.0021, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Podobné dokumenty
01 Rozhovor Turnovský-Koubek
P.T.: Co strašného se muselo stát, že jsi se stal neosobou, o níž se nemluví, ani kdyby se na
ní dala svést fatální chyba? Chtělo by se ti osvětlit našim čtenářům, z nichž naprostá
většina „případ...
Světlo v SoučaSné Sakrální architektuře
Výstava bude prezentovat současnou sakrální architekturu, především drobné kapličky nacházející se zpravidla
mimo zástavbu, ve volné krajině, v lese, u jezera… Kurátoři vybrali stavby od Skandinávi...