Svojanoviny výroční

y
n
i
Výroční
V
O
N
A
J
O
SV
Svojanovské granáty.
Jaroslav Vrchlický
Zda není obraz českého on lidu?
I ten má žárnou jiskru světla v sobě,
žel, že jest ve tmu sevřena a bídu,
že zápasí vždy od věků a v mdlobě,
však jiskra hoří dál v svém tichém klidu.
Jdeš cestou úvozovaou v zamyšlení,
vždy sráznější a hlubší k Svojanovu.
Hrad s chmurnou věží v kraj se dívá v snění ...
Tu občas kmitne se ti zas a znovu
cos jako černá slza ve kamení.
Zda není nepraví ten granát český,
ó, básníku, též roven tvému duchu?
Svit chabý v tmu šleš, kde bys měl sít blesky,
spíš v klidu, kde bys hřmít měl, v světa ruchu
sníš v elegie tiché vpředen stesky.
Vyloupneš to a pozvedneš k dlani.
Toť věru falešný je granát malý!
Však přece paprsek světla ve lámání
v něm vznícen slabě prokmitá, jak zdáli
zříš tvar, v který se skalná tříska hrání.
Ta stará kletba! - K všemu náběh pouze,
vzlet vteřiny a dlouhá léta pádu!
Jsme velcí pouze v chtění svém a touze,
žár dříme v nás, leč propadá v ráz chladu.
Jeť světlo bohatství - nás hltá nouze.
Cos divného se v mysli tvoji vzňalo.
Jak tento svit se těžce dere hmotou!
Z tmy světlo úsilím jak by se vzpjalo,
jak z hrdla těžce semknutého notou
zpěv chtěl by trysknout - leč má síly málo.
Tak snil jsem další cestou k Svojanovu,
hrst granátů těch nesa v svojí dlani ...
My činy chcem a sotva dojdem k slovu!
Jak v stopy dlouhého zde umírání
jsem zřel v tříšť tmavých kamínků těch znovu.
Mít síly víc mohl drahokam to býti!
Přec půvabný jest v bezmocnosti svojí,
tak nejapně a malomocně svítí.
Jest skoro symbolem v tom věčném boji,
jejž neprůsvitnost s jasem vždy v něm nítí.
Jak české duše slzy zkameněly
by věky tam v tvrdé půdě naší!
Já cítil s tom náš český život celý,
kde stále nítí se cos, hne a raší,
leč z všeho polodrahokam je stmělý
Pověst
o PTÁČNÍKU
SVOJANOViny
2007
SVOJANOVI
2
Je tomu již mnoho let, co se přihodila událost, o níž vám budu
vyprávět. Atˇuž to bylo tak nebo onak, jistě je na příběhu něco
pravdy. Příběh putuje již po staletí od úst k ústům a dává nám
nahlédnout do starých časů.
Jednoho slunečného podzimního dne se vydal kníže Jiří na lov.
Doprovázela ho
celá družina, která střežila mladého šlechtice jako oko v hlavě.
Všechno bylo k lovu připraveno, jen vyrazit a začít. Tenkrát bylo
v lesích mnoho divoké zvěře. Vlků a medvědů bylo v lesích tolik,
jako je dnes veverek.
Kníže Jiří měl toho dne dobrou náladu. Honcům slíbil pěkný
podíl na úlovku, splní-li ovšem svoji povinnost. Když byl rozlehlý
les již v dohledu, popadl kníže svého bělouše a předjel celý
průvod.
Nebyl to les obyčejný, ale prales. Opravdový prales se staletými
stromy, které sil jen vítr a prudká vichřice je zase kácela.
Když se kníže Jiří octl mezi stromy na vymýcené stezce,
přitáhl koni uzdu a jeho běh zpomalil. Honci vytvořili řetěz, chrti
začali nepokojně vrčet. Knížecí skupina se rozdělila na několik
menších hloučků a pustila se za zvěří.
Kníže Jiří si vybral dva spolehlivé myslivce, Bártu a Holuba.
Na oba bylo spolehnutí a proto je měl kníže rád blízko sebe.
Když se dostali hlouběji do pralesa, klestili Holub a Bárta
knížeti cestu v těžko proniknutelných houštinách. Tím se od
svého pána poněkud vzdálili, domnívajíce se, že je jím kníže
nablízku. Kníže však spatřil statného jelena. Krásný kus zmizel
mezi stromy a kníže se pustil za ním.
Zapomněl na celou družinu i oba myslivce a snažil se zvíře
dohonit. Najednou se octl v šeru mezi věkovitými stromy,
nedbaje, že zabloudil. Stále sledoval stopu prchajícího zvířete.
Ani si nevšiml, že se v lese stmívá.
Ostatní členové družiny ho jistě hledají. Soumrak houstl v tmu,
únavou již sotva držel opratě. Kůň si šel beztak, jak sám chtěl.
Najednou se zastavil a nechtěl jít dál, třebaže ho kníže pobízel.
V dálce spatřil pronikat houštinou světélko.
Vydal se tím směrem. Ocitl se na malé mýtině, kde stála dřevěná chatrč.
Kníže s koně seskočil a zabušil na okenice. Ve dveřích se objevil muž, svítě si loučí. „Dobrý muži, zabloudil jsem na lovu
a neznám ve tmě cestu zpátky. Poskytni nám trochu jídla
a odpočinku“, oslovil ho kníže. Muž posvítil knížeti do tváře
a odpověděl: „Jsi mým hostem. Můžeš u mne přespat a také
k snědku se tu něco najde. O koně se postarám. Jistě bys mi
oplatil stejným způsobem , kdybych se ocitl v podobné nouzi
já.“ Kníže poznal, že muž má dobré srdce. Po skromné večeři
se v prosté, ale čisté světnici oba uložili ke spánku.
Když se kníže ráno probudil, bylo už slunce vysoko nad
hlavou. Vyskočil z lůžka, přistrojil se a v nedalekém potoce se
umyl. Pak se vrátil do chatrče, kde na stole stál hrnec mléka
a chléb s medem. Náhle se ve dveřích objevil hostitel a zeptal
se knížete, jak se vyspal. „Dobře jsem se vyspal, snad lépe než
doma…“ zarazil se kníže. „Jen mi prozraď, čím se živíš.“ Muž
zavedl knížete pod přístřešek, kde byla dlouhá světnice. To byla
jeho dílna , kde pletl košíky, klece a připravoval léčky. U stropu
bylo mnoho klecí a v každé pták-zpěvák. „Tuhle klec si vezmi
ode mne na památku. Je v ní pták, jakého hned tak nenajdeš.
Zpívá, jako by měl v hrdle čisté stříbro. Až budeš smuten, vždycky tě zpěvem potěší.“ Kníže poděkoval za krásný dárek. Slíbil
ptáčníkovi , že i on se mu za jeho pohostinnost odmění.
Vtom oba zaslechli hlas lovecké trubky. Kníže ještě jednou
poděkoval za nocleh, nasedl na koně a vydal se vstříc své
družině.
Ptáčník šel za svou prací a za několik dní na setkání s neznámým
lovcem zapomněl.
Jaké však bylo jeho překvapení, když se za čas před jeho
chýší objevil průvod, v jehož čele byl neznámý lovec, který byl
nedávno jeho hostem.
„Slíbil jsem , že se ti za tvou srdečnost a pohostinství odměním.
Pasuji tě na rytíře a celý tento les s devíti horami a devíti bystřinami bude patřit tobě.
Nový rytíř Jan postavil nedaleko chýše hrad, který nazval podle
svého jména - Svojanov. Dlouho se o něm říkalo, že stále pálil
uhlí a chytal ptáky. Protože nezapomněl na svůj původ a žil
se všemi zadobře, všichni ho milovali.
Vážení
SPOLUOBČANÉ
Jsem rád, že Vás mohu oslovit v mimořádném čísle Svojanovin vydaném k 720 výročí naší obce. Je až
nepředstavitelné, olik staletí Svojanov prožil a jakou historickou hodnotu skrývá. Velmi si vážím všeho, co se za toto
dlouhé období podařilo, i toho, že si i po staletích zachoval svoji tvář. Tvář drsného koutu naší země s bohatou historií,
překrásnou přírodou a lidskou srdečností, která je tvořena místními obyvateli i všemi, kteří si jej oblíbili a rádi se sem
vracejí.
V roce 2006 obecní zastupitelstvo rozhodlo o vypracování
návrhu vlajky obce. Návrh byl zaslán v roce 2006 pod výboru
pro heraldiku Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, který
doporučil tyto symboly v navrhované podobě udělit.
Vlajka byla obci udělena 25.května 2006.
Na vlajce je znaková figura historického znaku
městečka, která je doplněna motivem rovnoramenvných
trojúhelníků, jež jsou odvozeny z erbovní figury Svojanovských
z Boskovic, a které svým počtem vystihují současný počet
místních částí obce.
Ing. Josef Gracias, starosta obce Svojanov.
SVOJANOViny
2007
Pro tyto všechny připravujeme oslavu tohoto významného výročí, kterou si všichni zaslouží.
Chceme prezentovat historii i současnost naší obce a tím poděkovat všem rodákům a příznivcům Svojanova.
Celý rok 2007 bude proto ve znamení tohoto výročí.
Nejvýznamnější akce nás čekají 13.května a 5.-8. července
2007.
13. května 2007 bude slavnostně otevřen kostel sv.
Petra a Pavla s přístupovou cestou a částí arboreta.
Při této příležitosti proběhne vysvěcení vlajky a představení
statutu městys Svojanov. Oba tyto symboly významnosti se
nám po dlouhé době opět navrátily do Svojanova a jsem rád,
že je můžeme představit právě při letošních oslavách.
Vlastní oslavy budou zahájeny 5.července 2007 slavnostním
odhalením sochy zobrazující hrdost Svojanova. Oslavy budou
probíhat ve všech částech naší obce a věřím, že se Vám
i našim návštěvníkům a rodákům budou líbit.
Závěrem bych chtěl popřát Svojanovu, aby i v nadcházejících stoletích si zachoval svoji hrdost a lidskou srdečnost.
Všem příznivcům a rodákům, aby si Svojanov i nadále zachovali ve svých srdcích a aby se k nám vždy rádi vraceli.
Nám všem, aby se oslavy letošního významného výročí vydařily.
3
Městys SVOJANOV
Svojanov leží na pomezí Čech a Moravy v malebném údolí říčky Křetínky. Obec tvoří místní časti Svojanov s osadou
Korýtka, Starý Svojanov a Předměstí s osadami Hutě, Studenec a Dolní Lhota. První zmínka o obci se objevila v roce
1287 ve Zbraslavské kronice. Od roku 1538 má svůj znak. Základní vliv na vznik a rozvoj měl vždy královský hrad
Svojanov.
SVOJANOViny
2007
Největší rozkvět Svojanov zaznamenal v 19. a na
počátku 20. století, kdy se tu rozvinul textilní průmysl. V roce
1857 čítal Svojanov téměř dva tisíce obyvatel.
Dnes se nám daří počty udržovat mezi 400 – 415
obyvateli. V posledním desetiletí již tolik mladých neodchází,
i když, díky špatné dopravní dostupnosti do měst s pracovní
příle-žitostí, není na úpatí
Českomoravské vrchoviny
život jednoduchý. O to více iniciativy musí vedení
obce vyvinout pro udržení
standartu bydlení.
A je pro nás odměnou, když
slyšíme ohlasy na viditelné
změny.Svojanov měl vždy
své kouzlo pro návštěvníky.
A tak se snažíme, aby tento
dojem nevytvářila jen okolní
krajina, ale vesnice sama.
25. května 2007 obdržel
Svojanov vlajku a 13. října
téhož roku byl Svojanovu
navrácen statut městys.
4
The village of
Svojanov is located on the
frontier of Bohemia and
Moravia, in the picturesque
valley of the Kretinka River.
The village is formed by the
local parts of Svojanov with
the Korytka settlement,
The Old Svojanov and
Predmesti with Hute, Studenec and Dolni Lhota
settlements. The earliest
records mentioning this
village date back to 1287.
It first appeared in Zbraslavska Chronicle. It has
had its own sign since
1538. The king´s Castle
Svojanov has always had
the main influence on the foundation and development of the
village. There was the biggest boom at the beginning of the 19
century, when the textile industry started to develop here. The
population of Svojanov was almost 2 thousand people in 1857.
Today the number of people is between 400 and 415. Even
if the life on the foot of The Czech-Moravian Highlands isn´t
easy thanks to the bad transport access to the towns with work
opportunities, not so many people left the village during the last
ten years. That´s why the leadership of the village must develop
much more initiative to keep the standard of living here. And
it´s a reward for us, when we can hear the voices for visible
changes. Svojanov has always fascinated its visitors. And so we
try the visitors to be impressed by the village itself, not only by
the countryside.
On 25 May 2007 the village of Svojanov gained its flag
and the statute of the town was given back to Svojanov on 13
October 2007.
Svojanov befindet sich an der
Grenze zwischen Böhmen und
Mähren, im malerischen Tal des
Flusses Křetínka. Die Gemeinde
bilden Ortsteile Svojanov mit
dem Ort Korýtka, Starý Svojanov
und Předměstí mit Orten Hutě,
Studenec und Dolní Lhota. Zum
erstenmal wurde die Gemeinde
im Jahre 1287 in Zbraslavská
Chronik erwähnt. Seit dem Jahre
1538 hat sie eigenes Zeichen. Die
Entstehung und Entwicklung der
Gemeinde beeinflusste immer
die Königsburg Svojanov.
Den grössten Aufschwung war
im 19. Jahrhundert und Anfang
des 20. Jahrhunderts, wann
die Textilindustrie sich hier verbreitete. Im Jahre 1857 hatte
Svojanov fast 2000 Einwohner.
Heute gelingt es uns, die Zahlen
der Einwohner zwischen 400
– 500 Einwohner beizubehalten.
Im letzten Jahrzehnt verlassen
die Jungen den Ort nicht mehr
so viel, obwohl das Leben am
Fuss der Böhmisch - Märischen
Höhe wegen der schlechten
Verkehrsbedingungen in die Städte mit Arbeitsgelegenheiten nicht
immer einfach ist. Um so mehr
muss sich die Gemeindeleitung
um die Erhaltung des Wohnstandards bemühen. Und es ist für uns eine Belohnug, wenn
wir Widerhall auf sichtbare Änderungen finden. Svojanov hatte
für seine Besucher immer ein Zauber. Und wir bemühen uns
darum, dass diesen Eindruck nicht nur die herumliegende
Gegend bildet, sondern auch das Dorf selbst.
Am 25. Mai 2007 hat Svojanov die Fahne erhalten und am 13.
Oktober desselben Jahres wurde Svojanov der Status des
Marktfleckens rückerstattet.
Svojanov „Městečko“
Číslo 7 - Martin Dufek *1727 po nich Krabičkovi do roku 1884
pak Cupalovi a Gerišerovi
Číslo 8 - vrchnostenský mlýn - mlynář Josef Křen *1728
ve Vamberku - Křenovi museli mlýn v roce 1850 po zrušení
gruntovních břemen vykoupit za 2.542 zlatých. V roce 1925
prodali mlýn Filipu Gerišerovi. Jeho dědic Ladislav Gerišer
prodal mlýn Břetislavu Opršálovi.
Číslo 9 Matěj Svojanovský *1728 - Svojanovští měli stavení
asi do roku 1860 potom stavení měl František Schwartz stolař
a kolotočář a od roku 1896 Pallovi, kteří celé stavení
přestavěli.
Číslo 10 - Josef Hutský *1722, původně to byla pazderna.
Po nich byli Loskotovi provazníci, než si postavili číslo 70,
potom Hudský, Cupalovi, Kopecký, Klemšovi . V současné
době mají domek Brejchovi.
Když probereme zbytek všech 49 čísel nenajdeme už
nikoho, kdo by byl přímým příbuzným majitelů z roku 1776. Jak
je vidět na těchto prvních deseti číslech popisných mimo rod
Svojanovských, bylo tu více změn než v okolních osadách.
V 19. století se obec rozrostla o domky postavené Za vodou
a v Ulici.Ve 20.století přibyly domky na Podměstí. Začaly
zde pracovat dvě textilní továrny a tím přibylo více peněz do
rodinných rozpočtů.
Lidé začali zakládat různé spolky. Spolek dobrovolných
hasičů, Tělocvičná jednota Sokol, Dělnická tělovýchovná
jednota, Spolek c.k. veteránů, Spolek katolické mládeže.
Z recese vznikl Spolek starých mládenců. Další spolky měli
chovatelé hovězího dobytka a včelaři.
Spolky zajišťovali všechnu kulturní činnost v obci.
Pořádaly společná cvičení, hrály divadla a tím sdružovaly
celou obec.
Spolky také milovaly prapory. Sokolský prapor je uložen
v radnici. V tomto roce byl objeven prapor Spolku c.k. veteránů
- svatý Václav vyšívaný stříbrem na jedné straně a lev, na
straně druhé. Tento prapor je zatím v kostele ve Svojanově.
Sbor dobrovolných hasičů ve Svojanově si prapor pořídil
až v tomto roce.
Ani Svojanov však neušel dobám kdy se lidé stěhovali
za prací. V 19.století odešlo několik rodin do Ruska hlavně
do oblasti Rovna na Volyni. Mičulkovi z čísla 14, Richtrovi z čísla 74 a Jelínkovi z čísla 80. Byli to řemeslníci: zedník, stolař
a kožešník.
Ve dvacátém století padlo několik mladých mužů a také
živitelů rodin v první světové válce. Z hasičských zápisů víme,
že padl Jan Opršál,Josef Kamenohorský, Václav Svoboda,
Stanislav Svoboda a Antonín Báča. Z dalších padli Jan Kubín,
obchodník z č. 27 ten padl v Italii, Maxmilián Cihlář čalouník
z č.18 padl jako první odsud, František Gerišer z č.37 padl
u Kramniku v Rusku v roce 1915, František Švancara padl
v roce 1915 na italské frontě. Další se zatím nepodařilo zjistit.
Podle paní Lidmilové, která ve svých vzpomínkách o tom píše,
se jich nemělo vrátit dvacet.
I po druhé světové válce odešlo několik rodin
do pohraničí. Další rodiny se odstěhovaly později, aby měly
blíže zaměstnání.
V současné době je trvale bydlících ve Svojanově i okolních
obcích málo, ale dobře se o svou obec starají a tak budeme
optimisty. Do seznamu příjmení jistě přibudou další jména,
která vydrží stejně dlouho jako příjmení Svojanovský.
SVOJANOViny
Jisté je, že královský hrad přinesl sebou i statut městyse, kterým
se Svojanov pyšnil už od 16. století i přes to, že tu nestálo víc
než 80 chalup. A když městys, tak už konšelé nemohou zasedat
v hospodě. Podobná úvaha jistě vedla k rozhodnutí, postavit
radnici. Dostala místo uprostřed náměstí, místo dominantní
a zvláštní. Dnes totiž stojí hrad, fara, Radnice a kostel sv. Petra
a Pavla téměř v ose. Pomyslná čára spojuje nejdůležitější
stavby Svojanova.
I když je toto místo sevřeno v údolí a má malý prostor
k životu, je to místo, kde obec spravovali purkmistr, primátor
a rychtář. Usedlíci byli měšťané nebo jinak sousedé. Purkmistr
měl krátkou dobu svého úřadu, ale primátor, který se staral
o hospodářství obce byl ve své funkci podstatně déle. Rychtář,
kterého jmenovala vrchnost , byl jmenován na řadu let.
Podle Rychtářské knihy nejstarší příjmení, která se ve Svojanově vyskytovala od 16.století :
Plebáni : roku1569 Šebestián Skala z Kolínce
1591 Jan Dobruška
1605 Florián Abbé Hořický
Měšťané: Martin Hamerka,Václav Kulhánek, Martin Hájek,
Jiřík Plzák, Pavel Hušperek, Prokeš, Kristýn, Urban, Svatoš
a Tobiáš Soukeníkovi, Vít Řezník, Václav Bartoň, Malý Jíra, Jiřík
Holý, Jan Krčil, Jan Hlava, Duchek Bečička, Beneš Řezník, Jan
Komínek, Jiřík Varhánek, Petr Modráček, Jiřík Loskot, Matouš
Mlynář, Jakub Brož, Petr Vejbora ,Jíra Žampach,Jan Brtoun,
Petr Pejcha, Pavel Špatinka, Jakub Navrátil, Duchek Hájek,
Duchek Satrapa, Jan Korbel, Jíra Hájek, Vondra Dvou-letý,
Kliment Štefka, Jakub Kotlas, Jakub Šabousta, Filip, Šebestián,
Viktorín a Štěpán Švecovi, David Pekař, Vávra Bílek, Blaha
Uzdař, Jan Koridek, Lukáš Brichta a Havel Huda.
V 17.století se zřejmě tato jména postupem času vytratila,
také nejsou o tomto čase zatím žádné informace.
V 18. století se již vyskytují dnes známá příjmení: Jan Havlíček,
Jan Klíma, Matěj Svojanovský,Jiří Kratochvíle, Jan Svoboda,
Pavel Sládek, Vít Loskot, Kašpar Skala učitel, Šimon Mičulka,
František Cupal, Václav Jelínek, Václav Tobiášek, Jan Kubín,
Matěj Hudousek, Václav Holínek, Antonín Skala písař, František
Štefka, Matěj Krejzla, Jan Hutský, Jiřík Kopecký, Antonín
Ehrenberger učitel, Jakub Rozštlapil mlynář, Pavel Škaroupka,
František Petříček krejčí, Ondřej Heger, Josef Heyl, Václav
Stehlík, Jan Sejkora, Bartoloměj Holek, Jan Babka, Jan Pala,
Matěj Jura, Josef Hromátka, Jakub Krabička, Jan Čech, Václav
Zavřel sládek, Václav Zábrodský, František Schauer učitel,
Josef Křen mlynář, Martin Dufek, František Hertvík, Martin
Šnobl myslivec, Šimon Prečan sládek
V roce 1776 mělo městečko 49 čísel včetně hradu. Hrad měl
v té době číslo 45.
Číslo l měla fara,
Číslo 2 měli Satrapovi č.45,
Číslo 3 mělo nynější číslo 60
Číslo 4 - už bylo stejné jako je dnes. Majitelem byl František
Svojanovský *1743 a dnes je majitelem Petr Svojanovský jeho
prapra…vnuk.
Číslo 5- Jiřík Loskot *1729 další Hromádkovi, ti odešli do
Temešváru, pak Leinweberovi, Klímovi a nakonec Vigona
– kulturní dům.
Číslo 6 - Jakub Svoboda *1743 - Svobodovi až do roku 1890
pak Outratovi a Žilovi
2007
Ani Čechy, ani Morava. Ani rovina, ani hory. Malebná vysočina, to je kraj, který hlídá z majestátní výšky starobylý hrad.
A pod ním kdysi pomalu vyrostlo malé městečko. Sevřené v údolí, kterým protéká říčka Křetínka, snad ani nemělo
šanci stát se městem. Díky hradu vzniklo a tak po něm dostalo i jméno – Svojanov. A nebo právě naopak ?
5
Kostel SV. PETRA A PAVLA
SVOJANOViny
2007
Kostel byl postaven na místě staré budovy, asi kaple, sv.Petra,
která byla zbořena v roce 1786 i s vedle ní stojící zvoničkou.
Výstavba byla zaplacena ze jmění zrušeného bývalého kostela
sv. Maří Magdaleny u Hlásnice. Farářem byl v době stavby kostela Mansuetus Paulisch.
Vybavení kostela je většinou z počátku 19. století. Starší je
monstrance z roku 1698 s erbem Zárubů z Hustiřan, barokní
cínové svícny – dar Václava a Anny Rašínových z roku 1664
a gotická křtitelnice. Na věži, ještě před druhou světovou válkou, visel zvon datovaný rokem 1597 od zvonaře Jana Benešovského.
Stavba stojící na návrší nad městečkem byla vždy ve srovnání
s ostatními budovami nespornou dominantou obce.
6
Nyní, v novém kabátě a s úpravou okolí, se jistě stane jedním
z nejnavštěvovanějších míst Svojanova. A přitom ještě před
osmi lety byl kostel ukryt za alejí lip a pomalu chátral.
Ale naštěstí, tak jako v případě kostela sv. Mikuláše
ve Starém Svojanově , se našlo pár lidí, které neodradilo
zdlouhavé vyjednávání s památkáři a ostatními institucemi.
V letech 1997 – 1999 se čerpaly dotace z památkového ústavu
na střešní fond, protože právě střecha byla v dezolátním
stavu a postupně trpěly nejen stropy , ale celá statika budovy.
Přestože nikdo nevěděl , jestli se podaří zajistit finance na
celkovou rekonstrukci, byl vypracován projekt. V rámci projektu
byl statikem kostel uzavřen a tehdy se začaly věci trochu hýbat.
Statické zajištění bylo nevyhnutelné a postupně následovala
i nezbytná oprava střechy a věží.
Byly skáceny lípy kolem kostela a stavba najednou
padla do oka každému návštěvníkovi.
To jistě pomohlo k zviditelnění památky u širší a hlavně vlivnější veřejnosti a státních institucí. Ze sponzorských darů se podařilo upravit i okolí. A tak tu dnes stojí 220 let starý kostel sv.
Petra a Pavla v plné kráse a Svojanov je opět krásnější.
Svojanov, to je pro mne silueta hradu, který střeží zemskou
hranici a svým majestátem připomíná vrcholné období vlády
Přemyslovců. Přemysl Otakar II., kandidát na císařskou korunu
a zakladatel hradu, jakoby hovořil i k naší době o zodpovědnosti
a rozvážnosti. Kunhuta Uherská, česká královna-vdova, sídlící
na tomto hradě připomíná statečné ženy našich dějin, mezi
něž se na první místo řadí svatá Ludmila.
Romantické údolí řeky Křetínky s oběma Svojanovy
a kostely sv. Mikuláše a sv. Petra a Pavla dokáže učarovat.
Při svých cestách a návštěvách zde ve Svojanově jsem měl
možnost obdivovat krásu zdejší přírody v zimě, na jaře, v létě,
ale především v zářícím podzimu. Je to čarovné údolí – jeho
krása a velkolepost je úzce spojena s životem této země
a jejími dějinami. Legenda o příchodu cyrilometodějské misie,
která se v tomto údolí zastavila a přinesla křesťanství, je jakoby
zapsána v zurčící vodě říčky Křetínky.
Přemyslovský hrad a gotický kostelík sv. Mikuláše
evokují přítomnost Otce vlasti Karla IV. a jeho Svatováclavskou
legendu.
A do třetice je zde Nepomuk – sv. Jan Nepomucký,
světec doby Karla IV., ale také světec, jehož barokní kult
zachraňuje a obnovuje národní a kulturní dědictví. Barokní
svojanovský kostel a obraz nejpopulárnějšího Čecha v zahraničí jakoby uzavíraly historickou klenbu zdejšího údolí.
Ne však docela. Vždyť je tu „Magdalenka“ a hradní kaple
sv. Kateřiny. Znovu nás navracejí do zlaté doby Otce vlasti,
vrcholného období našich dějin. Jedna připomíná Karolinum,
neboť je patronkou první univerzity za Alpami, a staročeská
legenda o sv. Kateřině patří do pokladu naší literatury. A druhá,
Máří Magdalena, oblíbená světice středověku, nás vede
spíše k období pádu, kterým se stal závěr vlády Václava IV.
a husitské války, které vnesly rozdělení a nenávist do našeho
národa: Snad jedině roztomilá „Magdalenka“, která o své pouti
vítá příchozí z celého okolí nás dokáže přesvědčit, že ani
dobré nápady nelze prosazovat násilím a špatnými prostředky.
Kolikrát jsme se ale spálili v přesvědčení, že to snad přece jen
půjde.
Tři čtvrtiny tisíciletí hradu a 720 let zmínky o obci
Svojanov budou výmluvným svědectvím a varováním. Svědectvím, že společným úsilím a vzájemným respektem se může
tok života ve svojanovském údolí obohacovat a zkrášlovat
tak, jak se tomu děje v současnosti. Varováním jsou ona léta,
která jsou charakterizována smutkem a devastací, o kterých
píší kroniky tohoto kraje. Říčka Křetínka i věže obou kostelíků
nás odkazují na Ježíšovo „zlaté pravidlo“ („Co tedy chcete,
aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim.“ – Mt 7,12).
Říčka Křetínka nám připomíná, že bratři ze Soluně, svatí Cyril
a Metoděj, nám přinesli Knihu knih v překladu do jazyka našich
předků. A tak se Bible stala spolutvůrkyní krásy tohoto údolí.
Přeji tomuto krásnému koutu naší vlasti Boží
pože-hnání a rozkvět!
Dominik Duka OP, biskup královéhradecký
Korýtka „KOREJTKA"
Je několik variant, jak a z jakého
důvodu tento kamenný památník
vznikl.
•
Někdo říká, že je tam proto,
že odsud je vidět až do Boskovic na
hrad a že je z doby, kdy byli pánové
z Boskovic správci a potom majiteli
hradu Svojanova, a tak si mohli dávat ohněm nějaká znamení.
• Někdo říká, že v prohlubni bývalo
v noci světýlko, aby pocestní, kteří
šli v noci měli orientační bod.
Někde se píše, že tam byli pochováni lidé,
kteří zemřeli na mor a nemohli být pochováni
na hřbitově.
Někde se píše, že je to na památku rodiny Doležalovy
ze dvora Na Skale, která byla v tomto místě vyvražděna,
když se před švédským vojskem chtěla schovat na hradě
Svojanově. Zachránil se jen hospodář s desetiletým synem se
kterým odháněl dobytek, aby jej schoval do Olšin a podle jedné
verze postavil tuto Boží Muku on.
Svatý Jan Nepomucký
Svatý Jan Nepomucký, který nyní stojí v klidu a zajištěn před
nepohodou v kapličce pod Svatojánskými skalami ví, že toto
místo je již jeho třetí stanoviště.
Když byl ještě mladý stál u mostu přes Křetínku, kde zažil
nepříjemnou koupel v povodni, v místě kde je dnes číslo 65.
Později, na počest stavby kostela, stál mezi nově vysazenými
lípami, jen pár kroků od nynější kapličky. Majitel panství hradu
Svojanova dal postavit jeho nynější stánek v 19. století. Jestli
chtěl poděkovat za to, že se podařilo po velkém požáru znovu
postavit hlavní budovu hradu, nebo měl jiné intimnější důvody,
nevíme.
Kaplička i sv.Jan mají nové kabáty. Kapličku opravil
pan Jiří Divácký, dnešní soused sv. Jana. Sochu zrestauroval
pan Daniel Bartoš - restaurátor. Teď budeme jen pozorovat,
jestli na čepičku sv. Jana opět postaví hnízdo rehek zahradní
a potom už bude všechno jak to má být.
2007
Boží muka nad Korýtkami
•
SVOJANOViny
Po roce 1801 nechal tehdejší majitel hradu Jiří Heissler
(poštmistr v Běchovicích u Prahy ) v místě zvaném Korejtka
postavit osadu se šesti domky. Dostala tehdy jméno Georgtahll
– „Jiřího údolí“. To se však neujalo a zůstaly Korejtka.
Na tuto osadu nechal vyměřit 12 ha půdy. Popisná čísla byla
zahrnuta do seznamu Starého Svojanova, kde v té době bylo
poslední čp.47 Johana Moravce (dnešní čp. 56). Tak domky
v Korejtkách dostaly čísla 48,49,50,51,52 a 53. Do nich se během roku 1802 nastěhovali cizí občané, vesměs ze Sudet. Při
přečíslování Starého Svojanova v roce 1869, dostaly domky na
Korejtkách vlastní řadu čísel 1-6. Když byla osada přiřazena
do katastru Svojanov, byla čísla změněna na 151-156. Původní
číslo 52 vyhořelo. Stálo mezi dnešními č. 156 a 155 .
Dnes Korejtka obývají a udržují jen chalupáři.
7
Starý Svojanov „SVÁNOV“
SVOJANOViny
2007
Přívlastek „Starý“ dává tušit, že vznikl dříve než Svojanov.
I to, že byl osadou farní s vlastní pečetí a městečko dlouho jen
podhradím, leccos naznačuje. Domy jsou rozesety v otevřeném
údolí vysoko nad říčkou Křetínkou. Tím jsou uchráněny před
velkou vodou. I přes drsné podnebí tohoto koutu vysočiny, tu
vždy převládala zemědělská výroba. Vyrostly tu statky, které
dávaly obživu nejen majitelům a tak kolem nich vyrostly menší
chalupy, které dnes udržují převážně rekreanti. V budově bývalé
školy, která byla vystavěna v roce 1890-1891 v současné době
sídlí mateřská škola, tolik potřebný obchod se smíšeným zbožím a hasičská zbrojnice. Místní sbor dobrovolných hasičů byl
založen v roce 1899.
8
Když se ohlédneme zpět tak jako u jiných osad můžeme
se podívat jaká příjmení a hlavně jaké křestní jména byla
ve Svánově v té době v módě.
Roku 1565 byl v obci muž příjmením Blahout s manželkou Bětou (nehodnou), a slib, že se žena polepší,museli pod
peněžní pokutou podepsat i sousedi jako rukojmí,a to Pavlík
Holubec, Vávra Pavlak, Matouš a Václavek. Na dalším listu jsou
podepsáni Jiřík Žižka, Jan z Křibu, Jan Mlynář a Václav Gelar
rychtář. Roku 1587 jsou jako rukojmí jmenovaní Tomáš Husa,
Matyáš Jiřík a Řehoř rychtář.
Když roku 1605 utekl ze Svojanova primátor Petr Pejcha a byl
dostižen, zaručovali se za něj ze Starého Svojanova: Burián
Beneš, Janek Křibský, Vondra Michalec,Václav Pavlak,Říha
Bačovský, Jiřík Pavlak rychtář, Jan Krejzla,Vondra Pešák, Janek Duchků a Šimon Zabulon .
Po roce 1720 jsou tu nová jména: Matěj Krejčanský, Jan Dosana, Urban Hromátka,Václav a Matěj Piternovi
V 18.století se některá jména již vytratila a objevila se nová,
z nichž některá jsou zde dodnes.
Při prvním číslování bylo ve St.Svojanově 25 popisných čísel. Když si je trochu přiblížíme uvidíme, kde kdo má
kořeny. Začínáme v roce 1776.
Číslo 1 - Josef Šudoma *1750 manželka Veronika rodem
Opršálova. Po roce 1880 Volaufovi, pak Věstinští a po nich
Olivovi. V roce 2007 majitel Jiří Cihlář.( nynější číslo 2)
Číslo 2 - Terezie *1736 vdova Benešová, od roku 1827
Lidmilovi asi od roku 1900 Říhovi a nakonec František Kopecký
zámečník (nynější číslo 3).
Číslo 3 - Josef Doležal *1732 manželka Kateřina, rodem
Benešova
Josef Doležal familiant koupil po roce 1770 od vrchnosti část
Skalského dvora .
Jeho pravnuk byl od roku 1868 starostou St.Svojanova. V roce
2007 je majitelem prapra….zeť Jan Kovář (nynější číslo 15 ).
Číslo 4 - Jan Bačovský *1729 II. manželka Kateřina a 12 dětí
ve věku od ¼ roku do 25 let Poslední Bačovský z tohoto rodu
zemřel v roce 1884 a zůstala jedna dcera.
Jednu generaci tam byli Báčovi, ale neměli děti, tak si paní
Báčová rodem Bačovská z Předměstí vzala na Křib syna svého
bratra Ladislava Bačovského, který se neoženil a také neměl
děti, přišel statek na Křibu sice do cizích, ale pečlivých rukou.
(nynější číslo 13).
Číslo 5 - Jiří Svojanovský *1702 hrobař a kostelník. Jeho
vnučka si v roce 1801 vzala Josefa Báču. Báčovi byli majiteli
až do roku 1950 a od nich koupil domek, nynější číslo 11,
Antonín Neubauer.
Číslo 6 - Martin Karlík *1736 syn Víta Karlíka, manželka
Mariana, rodem Bednářová z Jobovy Lhoty . Jeho prapra……..
vnučka prodala stavení po roce 1967. (nynější číslo 26)
Číslo 7 - Václav Beneš *1710 rychtář, manželka Rozina
Jejich dcera Johana si v roce 1766 vzala Josefa Olivu *1744
(rychtáře od roku 1788) Tento Josef Oliva rozdělil rychtu
na dva stejné díly. Starší syn Josef dostal díl kde se dnes říká
u Familiantů č.p.37 (nynější číslo 30 ), mladší Alois zůstal v čísle
7 (nynější číslo 28).
Nynější Olivovi jsou tak potomky přes svou prababičku
i Václava Beneše.
Číslo 8 - František Svojanovský *1717, manželka Lidmila
rodem Tesařová z Rohozné. Dalším majitelem byl Josef Gracias
*1760. Po roce 1810 si postavil domek na Předměstí č.p.18
(říká se tam u Gruntů) .
Václav Báča *1788 pocházel z čísla 13 jeho manželka Viktorie
Bačovská byla z Křibu
V době první svět. války byl Antonín Báča starostou St.Svojanova.
Nynější majitelé Báčovi jsou jejich potomky. (nynější číslo 33)
Číslo 9 - Martin Vorba *1726 manželka Barbora Škrancová
ze Studence.
Jejich dcera Johana si vzala v roce 1787 Josefa Stejskala
z Jobovy Lhoty a Stejskalovi na tomto čísle byli do roku 1900
kdy si jejich pra ..vnučka vzala Františka Šudomu z Tresného
a nynější majitel je jejich potomek a tak je potomkem Martina
Vorby.
Číslo 10 - Jan Hutský *1727 manželka Mariana *1717, vdova
po Matěji Vorbovi
Dalším majitelem byl její syn vysloužilý voják Josef Vorba,
potom jeho zeť Janeček František, v roce 1890 byl majitelem
zase jeho zeť Antonín Kopecký. Rodina Kopeckých prodala
domek před rokem 2000.
Číslo 11 - Josef Beneš *1732 jeho syn Jan Beneš zemřel
po roce 1835 a v této době Benešovi pravděpodobně přišli
o pozemky, protože je potom obhospodařovala vrchnost, měl je
v nájmu žid Bergman. Nový majitel František Kleinbauer *1812
v Jedlové měl již jen malou část původní výměry. V roce 1869
je toto číslo zapsáno jako vyhořelé. Kleinbauerovi si postavili
nový dům na humnech č.p.40.
Číslo 12 - Kateřina Krejzlová *1724 vdova, po ní měl domek
Vojtěch Svojanovský *1765 pak Antonín Oliva *1770 další
byla Anna Petříčková a její syn Václav Petříček. Od nich koupil
stavení Ferdinand Stejskal*1834 a dodnes je v majetku této rodiny. (nynější číslo 43
Číslo 13 - Václav Báča *1701 v Rohozné a Báčovi měli tento
statek do roku 1906 kdy si jejich dcera Voršila vzala Františka
Moravce z čísla 57. Moravcovi byli v roce 1950 ze statku
vystěhováni a zpět jej rodina dostala až v roce 1990. (nynější
číslo 45)
Číslo 14 - Mikuláš Hutský *1737 manželka Veronika
Jejich dcera si vzala Josefa Havlíčka*1760 z Rohozné a jejich
syn Jan Havlíček *1792 byl posledním starosvojanovským
rychtářem.V roce 1976 jsou jako majitelé zapsáni manželé
Kolískovi a s nimi poslední Havlíčková – Cecilie.
Číslo 15 - Jiří Lidmila *1731, syn Jana Lidmily a Roziny Benešové. Říká se, že první Lidmila kdysi dostal tento půlstatek
od vrchnosti proto, že byl vynikajícím hudebníkem. Hudební
nadání se dědí v této rodině ještě po mnoha generacích. Dalibor
Jedlička známý operní pěvec měl Lidmilovy babičky dokonce
dvě. Nynější majitel je prapra…vnukem prvního Lidmily a také
je dobrý hudebník. (nynější číslo 49)
Číslo 16 - Jakub Moravec *1749 manželka Mariana rodem
Benešová z Předměstí. V roce 2006 je majitelkou jeho prapra…
vnučka Žofie Timovtová. (nynější číslo 57)
Číslo 17 - Jakub Beneš *1733 manželka Kateřina
Benešovi byli na tomto statku do roku 1822 po nich hospodařil
jejich zeť Josef Bačovský z Rohozné a po něm jeho syn, také
Josef. Po něm Josef Jaschka z Horního Poříčí, potom Jan Oliva.
Od Olivů koupili už jen zbytky tohoto statku Moravcovi v roce
1884 a jsou stále majiteli tohoto stavení. (nynější číslo 60)
Číslo 18 - chaloupka - majitel Mikuláš Štefka *1749 manželka
Mariana
Bačovský z č. 24, František Báča z č. 20, Josef Kleinbauer z č.
96 zemřel na následky války. Několik občanů se vrátilo jako
invalidé.
Jako každá válka má své následky ,měla i druhá
světová válka na Starý Svojanov oslabující vliv.
Do pohraničí odešly rodiny :Loukotovi č.46, Severin Gregor č.55, Josef Stejskal,Marie Hamerská č.43, Václav
Hamerský č.72 ti odešli do Lavičného. Do Dlouhé odešli Jan
Klemša č.63 a Antonín Hájek č. 102. Do Banína Josef Čeněk
z č. 82. Do Březové paní Olivová č.83. Do Hradce nad Svitavou
odešli Hnátovi z č.22, Štaudovi z č. 18, Báčovi z č. 11 a Věstinský
z č.2. Jan Oliva z č. 21 odešel do Bělé. Opršálovi z č.19
do Svitav. Kabátovi č. 53, Říhovi č.54 a Cupalovi č. 65 jsou také
někde v pohraničí.
Kostel svatého Mikuláše ve Starém Svojanově úrovní
své výzdoby výrazně přesahuje úroveň regionálních staveb.
Všechno o jeho rekonstrukci, i o kostele sv. Mikuláše
se dočtete v knize Petra Hníka „Historie, přítomnost a význam
kostela svatého Mikuláševe Starém Svojanově“
Nově opravený a restaurovaný kostel se stává výmluvným
svědectvím kulturní a náboženské velikosti našeho středověku.
Kostelní věže a věžičky i sám gotický lomený oblouk jsou výmluvným orientačním symbolem, který ukazuje vzhůru. Byly
a jsou výzvou, abychom se napřímili a hleděli vzhůru za horizont
všedních dnů, nezdarů i porážek.
Kostel sv. Mikuláše je jedinečné místo, kde se otiskla a dodnes
dochovala představa našich předků o světě a o Bohu.
2007
Kostel sv. Mikuláše
Ve stínu královského hradu, který založil Přemysl
Otakar II.kolem roku 1260 na zemské stezce spojující Čechy
s Moravou, objevíme poklad gotického umění z doby vlády Otce
vlasti Karla IV., kostel sv. Mikuláše.
Byl postaven byl na počátku 14.století v gotickém slohu.V roce
1680 až 1682 prošel barokní přestavbou a ta jej zachránila před
zchátráním. V té době byla postavena zděná brána a okrouhlá
kostnice. Za dalších 130 let byl opět opravován, protože se
propadala střecha. V roce 1826 byla přistavěna nová zvonová
věž.
V roce 1924 při běžné údržbě tohoto kostelíku byly
objeveny gotické nástěnné malby. Kostel byl ve špatném stavu,
dovnitř teklo, protože střechy byly shnilé. Stavební úpravy
skončily roku 1932. O obnovu fresek se postaral akademický
malíř Max Duchek
Po roce 1948 opět šindelová střecha na věžích začala
propouštět vodu a vlhkost ničila opravené fresky. Postupně byly
opraveny střechy a kostel dostal v roce 1978 venkovní omítku.
Po roce 1999 se pan Ing. Václav Petříček CSc. ujal
těžkého úkolu. Zajistit, aby byl znovu důkladně a odborně
opraven celý kostel, včetně freskové výzdoby.
Rozsáhlá rekonstrukce stavby i vnitřní výmalbya inventáře proběhla v letech 1999 až 2003 a penězi na ni přispělo 23
dárců a sponzorů.
SVOJANOViny
Štefkovi a jejich potomci Georlichovi, Říhovi, Cupalovi a Olivovi
drželi chalupu až do roku 1998.
Číslo 19 - Josef Krejzla rychtář *1729 manželka Rozina poslední Krejzla Václav zemřel v roce 1875 a jeho manželka
prodala statek Janu Karlíkovi.Poslední Karlík toho jména
zemřel v roce 1949 a hospodářství získala výměnou Eliška
Krušinová z Trpína vdaná za Josefa Doležala. Nynější číslo 69
je v majetku Doležalových.
Číslo 20 - Jan Havlíček *1725 v Rohozné - manželka Juliána
rodem Svojanovská.
Potomci Havlíčkových se rozešli do světa. V roce 1880 byl
majitelem Josef Moravec, v roce 1890 František Janeček další
majitelé Báčovi a Kopečtí byli jeho přízeň. (nynější číslo 37)
Číslo 21 - Ondřej Janeček *1720 manželka Helena rodem
Hutská ze Svojanova.
V roce 1827 byl majitelem Martin Ducháček a Josef Krejzla,
po nich Kleinbauer František, potom Havlíček Petr a po něm
v roce 1890 Jan Báča a Marie Zvěřinová, vdova. Po ní její zeť
Hamerský Adolf a v této rodině je stavení číslo 72 stále.
Číslo 22 - mlýn patřící původně k rychtě.
Jakub Kopecký *1765 v Předměstí a Barbora rodem Opršálova
*5.12.1768
V roce 1890 již hospodařila vdova Anna Petříčková, rozená
Kopecká a Petříčkova rodina má toto nynější číslo 29 dosud
v majetku a jsou potomky původního majitele.
Číslo 23 - Josef Bačovský *1741 manželka Barbora rodem
Olivová
V rodině Bačovských byla chalupa až do roku 1888.Část rodiny
odešla v roce 1878 do Ruska V roce 1880 už bydlela v chalupě
rodina Josefa Cupala stolaře ze Svojanova. V roce 1890 byl
majitelem Josef Báča *1860, který pocházel z protějšího domu
číslo 11 . Jeho syn zemřel v roce 1977 a chalupa už není trvale
obydlena. (nynější číslo 12)
Číslo 24 - Jan Oliva *1707 familiant, manželka Kateřina - koupili
od vrchnosti 1/3 dvora Na Skale. Po sto letech prodal manžel
jejich vnučky Jiřík Kopecký část pozemků Báčovým ze Skaly
a část dostali Doležalovi ze Skaly. Měl tu smůlu že jeho dcera
brzy zemřela a zůstal mu po ní vnuk a také jeho syn nebyl
duševně zdravý. Zajistil je tedy tímto způsobem.
Stavení č. 16 které teď na místě tohoto půlstatku stojí postavila
údajně obec a bydlela tam rodina Havlíčkova až do roku
1970.
Číslo 25 - Jan Stejskal *1720 a manželka Alžběta. V krátké
době po roce 1776 byl majitelem Jan Báča *1753 a Mariana
rozená Olivová. Kdo z nich koupil tu 1/3 skalského dvora zda
Stejskalovi nebo rodina Báčova, jejíž potomci dosud Na Skale
žijí, se ještě nevyjasnilo. (nynější číslo 14).
Za padesát let bylo již 69 popisných čísel a při přečíslování
v roce 1869 bylo poslední staré číslo 83.
Ve Starém Svojanově bylo podstatně více půdy, než
v sevřeném údolí Křetínky a uživila více lidí. Majitelé statků
i půlstatků postavili pro své děti domky na svých pozemcích,
ale ti se již museli „přiživovat“ s větší části tkalcovstvím nebo
řemeslnou prací. Ze Starého Svojanova se chodilo do továren
v Brněnci a Chrastové, jak to popisuje pan Gregor ve své
obsáhlé kronice nebo pan Bačovský ve svých vzpomínkách
na nedávnou dobu.
Vletech 1870 až 1880 se vystěhovalo do Ruska několik rodin
Moravec Ignác kolář, s manželkou a pěti dětmi, Svojanovský
Josef s rodinou, Oliva Václav z čísla 35 s rodinou, Stejskalová
Františka z čísla 71 se třemi dětmi, Kubín Josef s manželkou
z čísla 1, Jan Havlíček zedník, z čísla 19 s rodinou.
Další lidé odcházeli do Vídně a do Brna.
Velká ztráta pro Starý Svojanov byla i první světová válka.
Seznam padlých je také dlouhý a je možné, že nejsou uvedeni
všichni.
Od horního konce vesnice: František Sedláček
č.78,Václav Janeček č.77, Jan Oliva č.50, Václav Gregor č.55,
František Moravec č. 57, Antonín Tureček č.63, Josef Báča
č.91, Severin a Josef Jaškovi č. 74, Kleinbauer č. 40, Báča z č.
37, Václav Gregor z č. 79, František Petříček z č. 89, František
9
SVOJANOViny
2007
PŘEDMĚSTÍ
10
Další v údolí je obec Předměstí. Po levé straně ústí do Předměstí údolí Žleby ve kterých jsou nahoře pod Majdalenkou
dvě studánky s léčivou vodou / železito-sirnatý pramen/, u
kterých údajně měli kdysi stát lázně. Také je v údolí skalka
„Kazatelna“, u které se scházeli Čeští bratří z Čech i Moravy
k pobožnostem.
Po pravé straně údolí je hned na začátku Předměstí bývalá
rychta a za ní stará cesta na Studenec, kde jsou v katastru
Předměstí dva písníky. Ty jsou zapsány jako jeden z nerostů,
které se tady vyskytují a to tuha, mastek,osinek, písek
a vápenec.
Uprostřed údolí je Petrův rybník úředně zvaný
Šindelka. Ke všem těmto místům se vztahují příběhy tajemné,
veselé i smutné, a těch je nejvíc.
Předměstí bylo součástí Svojanova až do 18.století.
Při prvním zaměřování katastru byly vytvořeny nové hranice
a podměstí Svojanova se stalo samostatnou obcí.
Nejstarší známá jména a příjmení z podměstí jsou
podle svojanovské Rychtářské knihy
roku 1565 Havel Dvořák
158l Duchek Studence, Urban Libuše
1596 Brikcí Brychta - šafář, Šimon Vopršal
1613 Valenta Suchý, Morávek
Jan Kopecký*1694,Václav Kopecký šafář dol.dvora*1694
Josef Opršal*1728
Josef Doležal *1738 šafář dol.dvora
1750 Ondřej a Jiřík Mičulkovi
1751 Martin a Matěj Dobřenští
V roce 1776 mělo Předměstí pouze 11 čísel a tak si
můžeme jejich hospodáře připomenout.
Číslo 1 měla rychta, která původně byla vedena jako rychta
Studence.- rychtář Václav Beneš *1710
V roce 2007 vlastní tuto starou rychtu, která má ve štítě letopočet
MDCCLXXXXI.... prapra….. vnuk František Slezák
Číslo 2 Mariana Hromátková hospodyně *1704 v roce 1800 byli
na tomto půlstatku již Šudomovi a vlastní jej i v roce 2007
Číslo 3 Dorota Bednářová podruhyně *1734
Asi od roku 1820 Šudomovi,pak Věstínští a po nich
Benešovi v roce 2007 Josef Vaverka
Číslo 4 František Kopecký *1737
František Kopecký rozdělil statek „Na kopci“ na dva díly, mezi
své dva syny Aloise*1759 č.p.15 a Františka*1767 č.p. 4.
Říká se, že při té příležitosti byl pověšen obrázek sv.Salvátora
na Zádušní cestě ke Studenci, aby se vždycky oba bratři
dobře srovnávali. Historie ale říká, že se obě rodiny ve všech
generacích velice špatně snášely.
Ing.Vondra z č.p 4 i poslední místní majitelé č.p.15 Karlíkovi,
byli potomky Františka Kopeckého
Číslo 5 Matěj Bačovský *1715, i po 230 letech je na tomto
statku rod Bačovských
Číslo 6 Jiří Cupal *1710
už v roce 1783 byl majitelem Jan Jura a v roce 1890 se přiženil
Josef Havlíček .V domě bylo vždy několik podnájemníků.
Číslo 7 Dolní dvůr – Mayerhof -Matěj Moravec *1745 asi
šafář. V roce 1780 Mayerhof koupil od vrchnosti za 500 zlatých
Josef Gerišer mlynář z čísla 8, ale pro nemoc (zemřel v roce
1783) jej již v roce 1782 prodal Johanu Václavu Graciasovi
svobodníkovi z Brněnce. Ten v roce 1790 rozdělil statek mezi
své syny Jana, který zůstal v Dolním dvoře a Antonína, který
dostal druhou část řečenou Horní dvůr č.p.17.
Oba statky jsou ještě v roce 2007 v rukou rodin Graciasů.
Číslo 8 Josef Gerišer *1726
Syn Josefa Gerišera Libor*1772 , prodal mlýn po roce
1800 Pavlu Jedličkovi mlynáři z Borotína a v Jedličkově rodině
je mlýn dodnes.
Číslo 9 Josef Opršal **1735. Rodina Opršálova měla chaloupku
ještě asi 100 let, po nich tam bydleli Lidmilovi, Zábrodský
a Sauerovi. Ti odešli po roce 1945 do Banína a chaloupka byla
zbourána
číslo 10 - majetek vrchnosti, původně to měla být továrna
na tuhové výrobky, ale protože již za časů Martina Dlouhého
zřejmě výroba končila, nebo byla přenesena na hrad, bydleli
zde vždycky hajní anebo později zaměstnanci státních lesů.
číslo 11 - Matěj Opršal *1739, v roce 2007 vlastní č.p.11
prapra…….vnučka Matěje Opršála - Vlasta Kopecká
Do roku 1810 byly postaveny ještě domky č.p. 12 rodinou
Bačovskou z čísla 5
č.p. 13 Jiříkem Křipským z Dolní Lhoty
č.p. 14 postavil Josef Zábrodský
Číslo 16 „Valcha“ stála na hrázi rybníka a bylo to větší stavení
ve kterém se údajně prala tuha, která se dobývala v Hutích,
než se dále zpracovávala. Podle pánů farářů a jejich evidence
velikonočních zpovědí je jako první obyvatel tohoto místa
v roce 1810 zapsán Antonín Riesner – bělič starý 24 roků
a jeho manželka Mariana, rodem Brauteneglová z Poličky.
V roce 1819 u nich zemřel majitel hradu Martin Dlouhý, poličský
měšťan a byl pochován na hřbitově ve Starém Svojanově.
Po Riesnerových byla běliči rodina Lichtblauova z Oskavy
Jejich syn již byl poklasným a kdo vlastně potom vyráběl šindel,
když bělidlo skončilo se zatím neví. Bydlela tam také rodina
Olivova. Budova byla až do vyhoření v září 1936, v majetku
Města Poličky.
V roce 1900 mělo Předměstí 35 domů a 241 obyvatel.
7 rodin se živilo výhradně prací v zemědělství, ostatní byli
řemeslníci a hlavně tkalci.
V roce 1912 postavila obec Předměstí požární
zbroj-nici č.p. 37 pro Spolek dobrovolných hasičů, který byl
na Předměstí ustaven v roce 1908. A musíme poznamenat
že do dnes je jedním z nejaktivnějších spolků v celé obci.
Domek č.p.37 sloužil také rodinám, které neměli
vlastní domek ani možnost sehnat jiné ubytování.
V první světové válce padlo jen z Předměstí 18 mužů,
a je to dlouhý seznam. Z čísla 2 padli Jan a Josef Šudomovi,
z čísla 3 Josef a Antonín Benešovi, z čísla 18 Josef a František
Graciasovi, z čísla 5 Josef Bačovský, z čísla 6 Antonín Svojanovský, z čísla 7 Bedřich Gracias, z čísla 11 Jindřich Opršál,
z čísla 12 František Gracias, z čísla 13 Jan Bačovský, z čísla
15 Josef Karlík, z čísla 16 Josef Lichtblau, z čísla 17 Josef
Gracias, z čísla 20 Václav Bačovský, z čísla 22 Václav Sychra
a z čísla 32 Antonín Opršál.
Tato velká ztráta mladých lidí měla jistě vliv i na to, že se
v Předměstí od roku 1912, přes první a druhou světovou válku,
až do roku 1972, to je 60 let, postavili pouze 4 domky.
V roce 2007 je v Předměstí 51 popisných čísel
a začíná přibývat mladých lidí, a to je pro všechny radostné
zjištění.
Dolní LHOTA
osadu Kněžoves (roku 1923 byl název změněn na Kněževes).
Při sporu o tuto vísku, který vedl farář Bernard Voscíníus
s kunštátskou vrchností, předložil prý tento výpis z olešenských
městských knih:Kněžoves od jisté pobožné královny olešenské
faře darována byla, která v pádu a Boží pomoci u té vsi syna
porodila a na hradě Svojanově v šesti nedělích ležela.
Kaple sv. Máři Magdaleny
2007
Kaple stojí na katastru obce Předměstí, patří Svojanovu, ale v myslích lidí je „Majdalenka“ od jejího počátku součástí obce Hlásnice.
Kapli tvoří kněžiště zříceného kostela. Podle lidové
tradice je to snad pozůstatek kláštera, který zanikl v husitských
válkách. Později zde hledali útočiště poustevníci, kteří se starali
jak o kostel, tak také o studánku s léčivým pramenem pod
kostelem a lázně u ní. V roce 1653 opravili kostel svojanovští
naposledy. V 18. století zpustl, zanikla poustevna i lázně. V roce
1786 byl zrušen a jeho jmění bylo použito na stavbu kostela
ve Svojanově. Jeden zvon z Majdalenky byl dán do Rohozné
a jeden do radnice ve Svojanově, kde se při velkém požáru
v roce 1842 roztavil.
Okolo roku 2000 byla znovu opravena střecha a zdi
„Majdalenky“, tentokrát je zaplatil pan Štěpánek z Trpína.
V roce 2006 se na „Majdalence“ začalo opět pracovat.
Zdi kostela jsou opatřeny šindelovou stříškou a uvnitř objektu
je postavena malá poustevna. Práce financuje a řídí Farní úřad
ve Svojanově, pan farář Erik Tvrdoň.
Studánky s léčivým pramenem zatím nikdo neobnovil,
ty čekají na svého mecenáše.
„Majdalenka“ je po staletí pro celé okolí slovo znamenající
pouť, radost, zábavu, setkávání spousty lidí ze širokého okolí
na svátek Magdalény na jindy tichém a tajemném místě.
„Majdalenka“ to je horký letní den s hudbou, trhovci, žízní
i s posezením pod stromy. „Majdalenku“ milují i bouřky. I ty tam
můžete v červencovém dni potkat.
SVOJANOViny
Další osadou v nivě Křetínky je osada Dolní Lhota. Na pravé
straně stojí Benešova hora, na levé Matoušů kopec a Hradisko.
Pod ním je malebné údolí Kaviny, kterým se dá projít do sousední
Kněževse. Kavinský potok omývá zajímavé travertinové útvary.
Nějaký čas se zde dolovala tuha, ale podle ústního podání
po zavalení horníků byl tento důl uzavřen.
Na konci šestnáctého století byli v Dolní Lhotě tito hospodáři:
Jan Knížek, Matěj Bočka, Jakub Navrátil, Jakub Mitýsko, Matěj
Držka a Jan Duchek. O sto let později se již vyskytují jména
Matoušek, Křipský, Bednář, Jarník, Zvěřina, Šudoma, Suchý,
Dobřenský a Svojanovský.
Obyvatelé Dolní Lhoty po staletí pracovali většinou
v zemědělství nebo jako tkalci.
Po roce 1870 byla v Dolní Lhotě postavena škola která
sloužila svému účelu pouze sto let. Poslední vyučovací den byl
30.6.1974. Od této doby slouží jako turistická ubytovna. Dnes
se tu chystá rozsáhlá rekonstrukce.
Před první světovou válkou, ve které padlo 6 místních
mužů / Josef Bačovský, Antonín Jarník, Alois Vorba, František
Janků, Jan Lidmila a Čeněk Dobřenský/, měla Dolní Lhota již
32 popisných čísel, dnes 34 a stejně jako na Studenci má své
dlouholeté chalupáře, kteří se tu cítí jako doma.
V jižní části katastru Dolní Lhoty v blízkosti bývalé českomoravské
hranice je zalesněné návrší nazývané Hradisko. Na jeho vrcholu je dosud patrný příkop a násep uzavírající nevelký
prostor nepravidelného půdorysu, na němž stávala tvrz. Průběh
základových zdí je možné dnes odvodit jen z terénních vln.
Písemné zprávy o tvrzi na Hradisku chybějí. Celkový charakter
a poloha tvrziště nasvědčují tomu, že zde pravděpodobně
stávala nevelká věžovitá tvrz, která plnila strážní funkci při
zemské hranici. Její vznik je snad možno klást do druhé poloviny
13. století, kdy probíhala kolonizace oblasti při českomoravské
hranici v okolí nynější Poličky. Tvrz zanikla asi v polovině 80. let
13. století, kdy hlavní strážní funkci převzal nově vybudovaný
hrad Svojanov.
K Hradisku se váže pověst o zrození Ješka, syna Záviše
z Falkenštejna a jeho choti královny Kunhuty. Kunhuta prý
ráda pobývala na hrádku a porodila zde syna Ješka. Pokřtil
ho olešnický farář, jenž za to odměnou dostal nedalekou
11
HUTĚ
Hraniční potok mezi
Čechami a Moravou tvoří také
zároveň hranici obce. Z údolí
Křetínky se do obou stran
prolamují boční údolí. První
po levé straně jsou Roudníky,
ve kterých se dolovala již
na počátku 19.století tuha,
která se zpracovávala na
hradě Svojanově, a také se
vyvážela až do Anglie.
V údolí leží osada Hutě, která
měla původně jen dva domy,
mlýn a jednu zemědělskou
usedlost.
Od počátku 18.století
byli ve mlýně Ehrenbergerovi
a stejně dlouho byli na svém
podsedku sousedé Tesařovi
. Současný majitel čísla 2 je
prapra…vnuk Tesařových.
Dnes tu stojí dvanáct domků,
ve kterých žije osmnáct trvale
přihlášených občanů. Ovšem
podle Statisticko-topografické
knihy Královehradecké diecéze od Josefa Antonína Šrůtka vydané v roce 1857 zde stály tři domy, ve kterých žilo 24 osadníků. V té době tu byla dolována
tuha/grafit/. Krásnou ukázkou tehdejších manufaktur na zpracování grafitu jsou kamna, která můžeme vidět na hradě Svojanov.
Dalším údolím po levé straně jsou Jezdiny, kde rostou vzácné druhy rostlin jako sasanka chlumní, konvalinka nebo střevičník
pantoflíček.
SVOJANOViny
2007
DOLOVÁNÍ TUHY V HUTÍCH
12
K řece Křetínce se svažuje několik překrásných údolí.V Hutích to
jsou Roudníky.V Roudníkách se dolovala tuha.Vytěženou tuhu
odváželi do továrny na tuhové zboží na Předměstí.Vystavěl ji
tehdejší majitel panství svojanovského Martin Dlouhý.Z tuhy vyráběl
kuchyňské nádobí,umělecké ornamenty, sochy a vázy.Přečištěnou
tuhu odvážel v bečkách do Anglie. Vypráví se,že v Roudníkách žili
důlní mužíci,kteří bránili pronikání lidí do podzemních tajemství.
Dnes jsou štoly zasypané.Při procházce touto krásnou přírodou
nám dávnou dobu těžení tuhy připomenou už jen zbytky štol.
i okolnosti péče o rodiče. Až snad
v okamžiku, kdy se mé pravidelné
ježdění do Svojanova nestalo povinností, jsem si uvědomila, že
svojanovský hrad s městečkem
mám natolik zapsaný v srdci, že
pro mě je toto místo tím pravým
domovem.
I pro to mě svojanovští i nadále
často potkávají při mých pravidelných cestáchna hrad, po
mě-stečku a na hřbitov. Teprve
nyní
mám
paradoxně
čas
poznávat při pěších výletech celé
překrásné okolí a seznamovat
s tímto krajem i své blízké. Při
mých toulkách rodným krajem
si vždy moc ráda povykládám se „starousedlí-ky“,
případně jejich potomky, hádám mnohdy podle podoby,
do které rodiny ti mladší patří. Jak se vždy těším na kus řeči s paní
učitelkou Gerišerovou, která mě pořád čilá s neutuchajícím
zájmem referuje o všech nových událostech.
Dospěla jsem k poznání, že místo, kde já mám domov,
nemusí být nutně spojeno s vlastnictvím nemovitostí. Dnes, kdy
přijíždím do Svojanova a na hrad jen „jako host“ snad ještě
s větší intenzitou vnímám krásu a tajemnou sílu tohoto kraje
v samém rozhrání Čech a Moravy. I každý z mých známých
a blízkých, i když spatřili různá místa světa, pohlíží z hlásky
svojanovského hradu na městečko a kraj kolem s jakousi posvátnou úctou a dalo by se říci i pokorou.
Každého formuje a ovlivňuje místo, kde vyrůstal
a dlouho žil a lidé, kterými byl obklopen. Pro mě tím místem
byl hrad a městečko Svojanov, který v dětství pro mě i sestru
s bratrem byl celým světem. Mým skromným přáním je, abych já
nyní na oplátku Svojanovu, jeho obyvatelům a mému rodnému
hradu mohla něco z toho, co jsem do života odtud dostala,
vrátit. Již třeba tím, že tato místa propaguji při každé vhodné
příležitosti. A třeba i tím, že spolu s bratrem budeme i nadále
připravovat výstavy tatínkových obrázků, s nezapomenutelnými
motivy svojanovského hradu i krajin celého okolí a tím snad dělat radost i jejich návštěvníkům.
Mým neskromným přáním je, aby svojanovští obyvatelé měli dost sil a finančních prostředků pro pokračování
v započatém díle – zvelebování městečka i všech přináležejících
obcí, aby i svojanovský hrad našel svůj zdroj pro tak potřebný
přísun finančních prostředků na provedení nezbytných oprav
a především, abychom se my všichni, pro které je Svojanov
naším domovem ještě dlouho v těchto místech setkávali ve
zdraví.
Miloslava Živná
SVOJANOViny
Narodil se těsně před začátkem první světové války
do početné rodiny v Lubě u Černé Hory. Vyučil se řezníkem
a s bratrem Františkem, absolventem hotelové školy, na konci
protektorátu provozoval chatu KČT na Luckém vrchu. Od roku
1946 působil na hradě Svojanově nejprve jako nájemce, pak
jako správce. Prožil tu plných padesát let.
Doba se zadrhla. Z nájemce se stal zaměstnanec
s téměř symbolickým platem a jeho činnost narazila na kult
průměrnosti. Přišel strach , bohužel oprávněný, jak se časem
ukázalo. Aby zahnal úzkost, vrátil se k zálibě z dětství. Začal
malovat, skoro potají, aby nebudil pozornost, jen své nejbližší
okolí a hlavně v zimě, kdy měl méně práce. Mezi turisty se našla
řada umělců a malíř neměl nouzi o zasvěcené rádce či kritiky. Ve
svých obrázcích stvořil laskavý svět, v jakém si přál žít. Živného
Svojanov je útočištěm pro ty, kdo hledají klid a bezpečí. I sníh
na jeho plátnech jako kdyby hřál a drsná Vysočina se tu sluní
v jiskřivém oparu. V jeho krajinách jsou zaklety stopy dávných
poutníků i práce lidských rukou, jeho portréty zachycují lidskou
duši.
Byla jsem požádána představiteli obce Svojanov,
abych jako svojanovský rodák přispěla do Svojanovin u příležitosti chystaných oslav 720 let obce Svojanova. Trochu jsem
tímto přáním zaskočena, na druhou stranu si tohoto oslovení
považuji.
Vždy při vyslovení jména Svojanov samozřejmě
spojím tento pojem i s jeho hradem. A nelze v mém případě,
než vzpomínat. I při této příležitosti, v době chystaných oslav
720 let Svojanova, mně vyvstane na mysli vzpomínka na
oslavy před dvaceti lety. Ano, i já jsem již pamětník. V roce
1987 skutečně probíhaly oslavy 700 let od první písemné
zmínky obce. Tehdy se do oslav aktivně zapojila ještě celá naše
rodina Živných. Vzpomínám, jakou radost měl tatínek, když při
této příležitosti se podařilo zajistit jako propagační materiál
výtisk plakátů s reprodukcí jednoho z jeho obrazů – známým
zimním motivem vchodu do hradu. Hlavní oslavy proběhly na
náměstí v městečku i při divadelním představení „Tajemný hrad
Svojanov“ v nádvoří hradu za velkého zájmu. Jakoby v tom roce
1987 snad již byla cítit předzvěst nových časů…
Těch dvacet let uběhlo jako voda. Změnilo se hodně
- ve společnosti, v městečku Svojanově, které po všech
provedených opravách prokouklo a zkrásnělo, i pro mě
osobně. Tatínek a maminka postupně odešli z tohoto světa.
Domek před hradem, který obývali přes padesát let a který
i pro mě byl vždy spojen s domovem, osiřel. Protože šlo o
domek v nájmu, nezbylo než všechny věci vyklidit a předat ho
vlastníku celého hradu – Městu Poličce. V takové chvíli, kdy
končí celá životní etapa a nikdo z rodiny Živných již nemá
ve Svojanově bydliště, nastává chvíle k zamyšlení. I když
dlouhodobě žiji a pracuji v Pardubicích, všichni známí ví, že
jsem celá léta jezdila na hrad pravidelně, když toto vyžadovaly
2007
Alois ŽIVNÝ malíř Vysočiny
13
Jaroslav JUREN
Do roku 1998 pracoval jako seřizovač textilních strojů, odkud
odešel do důchodu.
Samouk, amatér, pro kterého je malování celoživotním koníčkem. Všechny jeho obrazy jsou pohledem na Svojanov
a okolí, které tak dobře a důvěrně zná. Dávají radost jeho srdci
i srdcím všech jeho obdivovatelů.
„Barvy mi voní…“
SVOJANOViny
2007
Málokterá vesnice se může pochlubit takovými umělci - malíři
jako právě Svojanov. Jména jako Alois Živný a Jaroslav Juren
jsou se svojanovskou krajinou už neodmyslitelně spjata. Právě
s panem Jurenem jsem měla možnost udělat kratičký rozhovor
a vyzpovídat ho. Jeho obrazy zachycují prostředí, které je nám
všem důvěrně známo, a proto by byla velká škoda, kdyby jeho
obrazy upadly v zapomnění. I přestože je pan Juren všestranně
nadaný člověk, působil na mě velmi skromně a setkání s ním se
mi navždy vrylo do paměti.
14
Kolik obrazů jste za svůj život už namaloval?
Namaloval jsem jich spousty… Olejomaleb mám asi kolem dvou
stovek. K tomu ještě další malby nakreslené tužkou a pastelem.
Přesné číslo nedokážu říct. Také se mi některé nepovedou…
Malujete jen Svojanov a okolí nebo i jiné vesnice?
Maluji především Svojanov a Starý
Svojanov. Některé obrazy jsou ale i
z Hlásnice, Korýtek, Majdalenky nebo
Písníku. V nejbližší době se chystám i
do Dolní Lhoty.
Malujete i něco jiného než krajinky?
Kromě zátiší a přírody zkouším i portréty.
Maloval jste už jako malý kluk?
Většinou jsem pomáhal kamarádům
ve škole. Kvůli práci nebyl na malování
čas.
Máte nějaký obraz, kterého si nejvíce
ceníte? Ke kterému máte zvláštní
vztah?
Všechny své obrazy mám stejně rád,
těžko se s nimi loučím. Nejvíce si asi
vážím obrazů s hradem Svojanovem. Mám jeden nebo dva,
které se mi opravdu povedly.
Jak dlouho vám trvá namalovat jeden obraz?
To záleží na konkrétním obraze… Někdy den a půl, někdy
i několik dní. Práce je to zdlouhavá a zabere spoustu času,
protože obraz vzniká postupně. Nejdřív kreslím hlavní obrysy
a kontury a pak teprve detaily a pozadí. Hotový obraz se navíc
musí nechat pořádně zaschnout. Čerstvě namalovaný vypadá
úplně jinak, než ten, který je už zaschlý.
Vaše obrazy zachycují všechna roční období. V které části
roku malujete nejraději?
Zimu moc rád nemám, nejradši maluji jaro a podzim.
Máte nějakého oblíbeného malíře? Českého nebo
světového?
Líbí se mi hlavně impresionistické obrazy… Claude Monet
a další…
Plánujete si dopředu, co budete malovat? Máte teď v hlavě
nějaká další místa, která chcete namalovat?
Každý obraz si dlouho dopředu promýšlím. Nejdřív obejdu okolí
a vyhlídnu si nějaký pohled. Pak si to místo vyfotím a doma
podle fotky namaluji. Někdy přemýšlím o obrazu tak intenzivně,
že ani nevnímám, že na mě žena mluví. Chtěl bych teď
namalovat celkový pohled na Městečko…Pohled z Masaryčky
na kostel a hrad…Bude to trošku větší obraz…
Vzpomínáte si, kdy jste namaloval svůj první „opravdový“
obraz?
To si vzpomínám přesně… Bylo to v roce 1975, když jsem si na
levé ruce uřízl prst. Neměl jsem tehdy zrovna co dělat, tak jsem
si koupil tempery…
Navštěvoval jste nějakou školu s výtvarným nebo uměleckým zaměřením? Nebo jste samouk?
Jsem samouk. Spoustu věcí o malování a míchání barev
jsem se dozvěděl z literatury o malířství. Nikdy mě nemrzelo,
že jsem se malování nevěnoval profesionálně. Je to hlavně můj
koníček.
Kde všude jste už vystavoval své obrazy?
Dvakrát jsem měl výstavu v Bystrém, tam jsem měl kolem
padesáti obrazů. Něco jsem vystavoval i na faře ve Svojanově…
No a teď na radnici. Většinou je to při příležitosti nějakých
velkých společenských akcí a událostí. Třeba když se vloni
slavnostně otevírala radnice.
Prodáváte nějaké své obra-zy? Nebo je rozdáváte či
věnujete?
Obrazy neprodávám, hodně
jsem jich věnoval rodině. Dá
se říct, že moje obrazy jsou
teď všude po republice. Barvy
jsou v dnešní době hodně
drahé, kdysi jsem si koupil
základní sadu barev za 40
korun. To už dneska není…
Kde všechny své obrazy
skladujete?
Mám pro ně speciální místnost, jsou pověšené všude
po stěnách. Nemám rád, když
mi tam někdo na něco sahá.
Tam také většinou i maluji,
i když některé obrazy vznikly
i venku na zahrádce.
Spolupracujete i s jinými malíři?
Znám hromadu malířů, ale s nikým se nestýkám. Hodně jsem
se vídal s panem Živným, který měl jako ústřední motto právě
hrad Svojanov. Prvním kritikem, který můj obraz vždycky vidí,
je moje žena a pak rodina. Malování se věnuje i moje vnučka
Lenka, takže na její slovo dost dám.
Co vás baví kromě malování? Věnujete všechen čas jen
obrazům?
Vždycky jsem byl tvůrčí typ, dělal jsem hlavně věci ze dřeva.
Ke každému obrazu si sám udělám dřevěný rám, natáhnu plátno
a teprve pak můžu tvořit.
Točil jsem dřevo na soustruhu a když byly děti malé, vyrobil
jsem jim i dřevěné divadelní loutky. Také mám doma několik
dřevěných stoliček, na které jsem si sám udělal čalounění.
Jednu dobu jsem i modelařil a slepoval letadla. Kromě malování
také rád fotografuji.
Tímto bych chtěla panu Jurenovi ještě jednou poděkovat
za rozhovor a popřát mu kromě pevného zdraví i spoustu
dalších krásných obrazů věnovaných právě Svojanovu.
Aneta Doležalová
Tajemným
SVOJANOVSKEM
narozen 13. května 1944, je ženatý, má dceru
a syna. V roce 1962 vystudoval SPŠ strojní
v Chrudimi, v roce 1967 promoval na VUT
v Brně, studium matematiky si prohloubil na
Univerzitě J. E. Purkyně v Brně, v roce 1990 obhájil kandidaturu
v Ekonomickém ústavu ČSAV a v roce 2004 habilitoval
na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE Praha. Praxi začínal
v Rubeně Náchod jako konstruktér, krátce pracoval ve Federaci dětí a mládeže okresu Náchod, v roce 1972 nastoupil
na Státní plánovací komisi, v roce 1990 se stal náměstkem
ministra na Federálním ministerstvu hospodářství a od 22.7.1992
je náměstkem ministra průmyslu a obchodu a vedoucím úřadu
ministerstva.
28. září 2003 byl u příležitosti otevření kostela Sv.
Mikuláše udělen statut Čestného občanství obce Svojanov.
Vladimír KOPECKÝ
„Ten kraj nemá chybu..“
se narodil 26. listopadu 1931 ve Svojanově. V letech 19491956 studoval na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové
u profesora Josefa Kaplického. Od roku 1990 je na stejné škole
profesorem, vedoucím ateliéru skla. V roce 1958 byl mu byla
udělena Zlatá medaile na EXPO 58 v Bruselu, v roce 1984
Vítězslav WINKLER
Je jedním z mnoha svojanovských rodáků, kteří
dostali do vínku hudební nadání. Narodil se 10. září 1930
ve Starém Svojanově.Jeho prvním učitelem ve hře na housle byl
místní kapelník a varhaník pan František Nečas. Na brněnské
konzervatoři studoval hru na hoboj a pak 10 let působil jako
1.hobojista Moravské filharmonie v Olomouci. Ve studiu pokračoval na brněnské JAMU. Působil jako profesor ostravské
konzervatoře a po dvou letech jako profesor konzervatoře
brněnské. V sólistické činnosti se intenzivně věnoval práci
ve Foersterově dechovém kvintetu. S ním koncertoval doma
i v zahraničí. Spolupracoval s významnými klavíristy , s předními
našimi i zahraničními orchestry, vedl odborné kurzy v Gdaňsku
a Novosibirsku. Za svou více než dvacetiletou pedagogickou
činnost vychoval řadu vynikajících umělců. V roce 1999 získal
cenu „Senior prix 99“. Dodnes rád zavítá do rodného Svojanova
například na koncerty do kostela Sv. Mikuláše.
Dalibor JEDLIČKA
23. května 1929 uslyšel Svojanov poprvé hlas Dalibora Jedličky a nikdo netušil, že se z chlapce stane přední člen
a na několik roků i šéf opery Národního divadla v Praze.
Zpočátku se učil na brněnské konzervatoři na kontrabas, ale
současně se vzdělával ve zpěvu. Na jevišti brněnského divadla
vystoupil poprvé ještě jako student ve sboru. Pak následovala
opereta v Olomouci, opera v Opavě, v Ostravě a v roce 1960
angažmá v pražském národním divadle.
Mimořádné uplatnění nalezl v operách Smetanových,
Dvořákových a Janáčkových, byl dokonalým interpretem Mozartových oper. Vystupoval s vynikajícími dirigenty. Jeho překrásný hla zachycují zvukové záznamy v rozhlase, televizi
i na gramofonových deskách. Velkých úspěchů dosahoval
na významných festivalech, ať už v Aténách, Amsterodamu,
Berlíně, Dubrovníku, Edinburku, Madridu, Benátkách, Perugii,
Palermu nebo ve Vídni.
Ve svém rodišti pravidelně vystupoval na mnoha
nezapomenutelných koncertech a v roce 1989 mu bylo uděleno
Čestné občanství Svojanova. A i když se píše rok 2007, mistr
Dalibor Jedlička, vzácný a skromný člověk , se stále vrací se
svým hlasem do Svojanova jako domů.
2007
Doc. Ing. Václav PETŘÍČEK, CSc.,
pak získal ocenění Glass 84 in Japan, Tokio, The Bridgestone
Museum Prize. Měl řadu samostatných výstav, v roce 1999
rozsáhlou retrospektivní přehlídku v Městské knihovně v Praze.
Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách předních českých (např.
Národní galerie, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Galerie
hl. m. Prahy, Moravská galerie v Brně, Galerie Benedikta Rejta
v Lounech) a zahraničních institucí (např. The Corning Museum
of Glass, USA, Kunstsammlungen auf der Veste, Coburg,
Německo, Victorai and Albert Museum, Londýn, Yokohama Art
Museum, Japonsko)
SVOJANOViny
Mnoho moudrých lidí nám připomíná, že krajina
ovlivňuje – modeluje lidi, kteří tam žijí a naopak lidé dávají
obraz svojí krajině.
Tato slova plně patří na naši Vysočinu a Svojanovsko.
Kolik významných lidí nám tuto krásnou pravdu o Svojanově
zopakovalo? Básník Vrchlický, president Masaryk, spisovatel
Březovský ….
Častokrát jsem si položil otázku, zda jsme této
moudrosti věrni? Není to spíše tak, že obdivujeme tajuplnou
krásu Svojanova a okolí jen pohledem do kraje a na hrad
a chybí nám pokorná úcta k těm, kteří tu krásnou krajinu krášlí
svými činy a bytím vůbec? Není to tak, že tuto krásu považujeme
za samozřejmost, aniž bychom se poklonili těm, pro něž je
samozřejmé o tuto krásu pečovat?
Svojanov slaví v tomto roce významné výročí.
Na takové narozeniny se obvykle schází přátelé, besedují
a podávají si ruce s přáním všeho dobrého. Popřejme vše dobré
především těm, kteří žijí a poctivě pracují na Svojanovsku.
Moje osobní poděkování patří panu starostovi Graciasovi, který bojuje ze Svojanov jako náš lev ve znaku. Panu
faráři Eriku Tvrdoňovi za poctivou a smysluplnou pastorační
činnost. Panu Nečasovi za to, že tóny jeho varhan přináší klid
na duši a srdci. Paní učitelce Gerišerové za to, že mne naučila
naslouchat. Moje poděkování letí také za panem Živným, neboť
bez něho je hrad chudší.
Vše dobré přeje Václav Petříček
15
Dobrovolní HASIČI
ve Svojanově slaví 130 let
Sbor dobrovolných hasičů v městysi Svojanově v letošním roce oslaví 130 let svého trvání. Právě v těchto dnech
bychom si měli připomenout úsilí svých pradědů a dědů
při zakládání tak bohulibého spolku, který si již do svých stanov
napsal „Ni pro zisk, ni pro slávu“.
SVOJANOViny
2007
Dnes se nemůžeme zeptat nikoho, kdo by si pamatoval, jak to tehdy vlastně bylo. Nemůžeme se zeptat ani těch,
kteří se zeptat mohli… Paměť člověka je krátká, dnes k nám
promlouvají už jen zažloutlé stránky záznamních knih a několik
starých fotografií a my se můžeme jen dohadovat, co, jak
a proč bylo. Jedno je však jisté: To, že místní hasiči slaví letos
své výročí svědčí o tom, že myšlenka vzájemnosti a pomoci
bližnímu neztrácí na své aktuálnosti ani dnes, kdy jsme obklopeni výdobytky moderní doby.
16
„Dne 3. května 1842 potkalo městečko veliké neštěstí
ohněm, kterýž z neopatrnosti v radnici vyšel, kromě radnice
18 domů pohltil, pak i hrad zasáhl a zkazil. Šest lidí přišlo
o život, ani se do sklepa
utekli a tam se udusili.
Oheň byl tak prudký,
že hořící šindele až do
hradu lítaly a napřed
obydlenou baštu č. 7
zapálily.
Do pěti hodin z rána byl
celý zámek, fabrika na
tužkové zboží a všecka
hospodářská stavení
v popeli. Na hašení
nebylo pomyšlení, vody
se brzy nedostávalo,
a bouřlivý vítr burácel
okolo hradu. Panstvo,
úředníci a služebnictvo
zachránili jen svůj život
a úřední archiv.
Mnoho drahocenných věcí však přišlo ke zkáze, mezi jinými
skvělé monstrance z nejútlejší mistrovské dřevěné řezby, prastará modlicí kniha s obrazy svatých na pergameně, mnoho
zlatých a stříbrných nádob a šperků, z čehož se pak slitý kov
po kouskách ze spáleniště vydobýval,“ píše ve svých Památkách
archaelogických Mauric Trapp.
Po této katastrofě, v roce 1843, pořizuje majitel hradu Josef
Kristen vozovou stříkačku, která je pro případ ohně uskladněna
na statku na hradě a sloužit měla i obcím v okolí. Již roku
1867 tehdejší hospodářský správce Čejka pod dojmem vzniku
nových spolků i vzniku prvních spolků hasičských, podal
všem okolním obcím návrh, aby společně se Svojanovem
založily společný protipožární sbor. Tehdy však ještě nebyla
k jeho vzniku nalezena vůle. Teprve na jaře v roce 1877
svolává starosta obce Jan Cupal starosty okolních obcí (Starý
Svojanov, Předměstí, Hlásnice, Trpín, Rohozná, Hartmanice)
k jednání o založení hasičského sboru. Majitel hradu Emanuel
Sommer nabízí sboru věnovat vozovou stříkačku. V srpnu roku
1877 se schází přípravný výbor, purkmistr obce oznamuje,
že do sboru se přihlásilo 50 činných a 20 přispívajících členů
(St. Svojanov 10, Předměstí 3, Studenec 3, Dolní Lhota 2,
Hlásnice 1, Trpín 1, Hartmanice 1, z Rohozné nikdo) vybralo
se 97 zlatých na zakoupení plátěných obleků a jiných potřeb.
25. října 1877 sepisuje výbor pod vedením řídícího učitele
Hynka Sejkory „Stanovy Dobrovolného spolku Hasičského
v městysi Svojanově“. Ty byly o dva dny později zastupitelstvem
schváleny a 28.října 1877 nabývají platnost a hasičský spolek
se tak zařadil po bok staršího spolku sokolského a spolku
ostrostřelců.
Byly vytvořeny dva oddíly: I. Sbor je složen z lezců
a stříkačníků, „jejichž povinností jest hájiti lidských životů, chrániti
jmění, krotiti požár, bourati budov hořících neb vedlejších,
vypomáhati vynášeti lidí a nábytek ze stavení hořících aneb
požárem ohrozených“.
II. Sbor je výpomocný „jehož úlohou jest obstarávati
vodu, udržovati pořádek, hlídati zachráněné
věci“.
Sbor cvičil usilovně
a první cvičení se
uskutečnilo na dnes
již
dávno
zaniklé
Baderově textilní továrně.
Stříkačka byla uložena na hradě, kde
bylo k dispozici koňské přípřeží. První
provizorní
hasičská
kůlna byla mezi čísly
80 a 19. V roce 1881
nabízí stříkačku hrad
k odkoupení, a protože
je o ni mezi obcemi
velký zájem, dochází k dražbě s vyvolávací cenou 200 zlatých.
Za 234 zlatých ji získává městys Svojanov pro svůj sbor. Ovšem
v té době je stříkačka již zastaralá, voda se do ní musela nosit,
proto sbor v roce 1883 nakupuje novou modernější stříkačku
se sáním, se všemi náležitostmi, to je s hadicemi, navijákem,
vozem pro žebře i se žebři. Přestože to byl nemalý náklad,
výdaje se podařilo s pomocí obce brzy uhradit.
A tak dále píší hasiči svou historii. Možná ne moc
viditelnou, přesto se i nadále snaží naplňovat přesvědčení svých
předchůdců, že „Ni pro zisk, ni pro slávu“, stojí za to pomáhat
bližním v nouzi. Pojďte si s námi letos 26. května připomenout
toto výročí. A kdybyste snad někde na půdě svého domova
nebo chalupy našli nějaké střípky do mozaiky hasičské historie,
podělte se s námi.
Radek Svojanovský
Patnácté SETKÁNÍ
Na našich prvních setkáních po 30ti letech od skončení školy
jsme se ještě setkali s panem řídícím Satrapou i panem
učitelem Valáškem. Setkání tehdy zorganizovala děvčata
Věra Gerišerová, Alenka Škrancová-Peichlová a Božena
Báčová-Schauerová. Bylo to u Klímů a řekli jsme si, že toto
není poslední. Dnes už uvedené spolužačky nežijí a organizaci
setkání se ujal Mirek Peterka s dalšími spolužáky. Na každé
setkání se těšíme. Prožít několik hodin ve třídě, kde jsme se
učili poznávat písmena, slabiky a číslovky, je mocný zážitek.
I na to jak pan řídící před každou hodinou vyvolal některého
žáka, aby zazpíval národní písničku. Pak celá třída zpívala
a otevřenými okny byly slyšet krásné písničky až na náměstí.
Tyto vzpomínky přispívají k upevnění a rozvíjení vztahůk rodnému Svojanovu.
Také letos se sejdeme a to v sobotu 25. srpna. Všichni máme
své předky, jimž vděčíme za život, své vlohy, svou životní
výbavu. A nejen to. Staví nás před skutečnost, že minulost stále
žije – nejen v nás samých. Nabízí nám možnost zastavit se
a podívat zpět, zamyslet se nad těmi, v jejichž linii pokračujeme.
Vynoří se nám i mnoho krásného, možná i leccos těžkého.
Zajdeme také na svojanovský hřbitov, místo posledního
odpočinku našich rodičů, učitelů, spolužáků a mnoha dalších.
Tichost tohoto místa vyruší jen tlukot srdcí těch, kteří se sem
přicházejí poklonit jejich památce.
Nelze nevzpomenout na básníka Vysočiny, poličského rodáka
Miloslava Bureše.
PO LETECH
Jen doma je tak krásně.
S nejmilejšími tu zvedáš sklenku.
U kamen se vzbudíš ve výklenku,
kde myslil jsi na první básně
a pod plotnou už roští praská,
v oknech šero,
jen větev do skla bije.
Je jaro,
chladné jako říjen.
Čas se někdy opozdí.
I láska
Miloš Satrapa, Pardubice
Mirek Peterka, Brno
2007
Náš ročník narozených v roce 1927 také oslaví významné
jubileum – osmdesáté narozeniny. Scházíme se od r. 1972 už
po patnácté. Do školy jsme začali chodit 1. září 1933, někteří ve
Svojanově, jiní ve Starém Svojanově nebo Dolní Lhotě. Od roku
1932 byl řídícím učitelem Josef Satrapa, rodák ze Svojanova.
Dále to byli učitelé Josef Jelínek, Josef Jedlička, František
Záruba a další. Náboženství vyučoval páter Josef Kašpar,
později katecheta B. Macků z Hamrů. Třídy byly plné žáků.
V té době jen málo jich šlo na měšťanku a školu ukončili na
obecné škole. Z našeho ročníku téměř všichni v r. 1938 přešli
na měšťanskou školu do Rohozné, někteří do Bystrého nebo
do Březové. Firma Baťa tehdy zakoupila kola pro dojíždějící
žáky. Po přestěhování školy z Březové do Svojanova byla
kola uložena na půdě školy. Denně jsme šlapali cestou ke
hradu „Vrchama“ do Rohozné. Po vpádu německé armády
do republiky a vytvoření Sudet byli němečtí vojáci asi 1 km od
hradu, cestu přehradili ostnatým drátem. Bylo nám 11 roků a při
cestě do školy nás vojáci nahnali do stanu. Zásahem radních
z Rohozné a Svojanova nás k večeru propustili. Až do doby
než se hranice Sudet posunula na konec Rohozné, vojáci nás
denně kontrolovali. Na jaře 1939 byly měšťanky v Březové
a Chrastové přestěhovány do Svojanova a Vítějevse, poněvadž
tato oblast byla zabraná do Sudet.
Ve Svojanově nebyly podmínky pro zřízení 4leté měšťanky
a proto z tělocvičny Sokola v Panském domě (nyní prodejna
Jednoty) přepažením sálu vznikla 1. třída a byt pro ředitele
měšťanské školy, pana učitele Mikysku. V hostinci u Dvořáčků
byl přepažen sál, vznikly tím další třídy, kabinet a sborovna pro
učitele. Protektorátní ministr školství Moravec upravil osnovy
výuky dějepisu tak, aby se zavděčil německým okupantům.
Pan učitel Valášek to vyřešil tím, že nás zavedl na vycházku
na Svatojánské skály a tam nás seznamoval s našimi dějinami
nikoliv podle osnov. Tam nám přečetl povinnou látku a vysvětlil
jak to doopravdy bylo. Vystavoval se velkému nebezpečí, ale
nikdo ho nezradil. Školu jsme ukončili v roce 1942, v době tzv.
„Heydrichiády“. V Rohozné ani ve Vítějevsi nebyla 4.třída a tak
někteří žáci do čtvrté měšťanky chodili do Svojanova. Ve třídě
nás bylo 36. Učil se také těsnopis a díky zkušeným učitelům
byla úroveň výuky výborná. Rozešli jsme se do světa, většina do
učebního poměru, někteří na studia. Ještě v posledních letech
války založil náš spolužák Miloš Satrapa dechovku. Většina
spolužáků z naší třídy si sehnala hudební nástroje a bývalí staří
muzikanti nás učili základům hry na dechové nástroje. Miloš
studoval v Brně na učitelském ústavu, doučil nás hraní a po
mnoha zkouškách jsme chodili hrát Josefům do okolních vesnic.
Byla to pro nás krásná doba. Dočkali jsme se května 1945. Přes
Svojanov se přehnalo obrovské množství nacistických vojsk,
které prchaly před Rusy na západ, zejména Brandenburská
divize vedená jednookým maršálem Schörnerem. Ten se usídlil
v penzionu Palla. Tam odsoudil a nařídil popravu oběšením
dvacetiletého Štěpána Krabičku z Rohozné.
V paměti máme ubohého Štěpána s cedulí na prsou „Banditen“.
Oběsili ho před naší školou na ráhně přehozeném přes dvě
jabloně. Takových smutných příhod jsme zažili v té době
mnoho.
SVOJANOViny
Patnácté setkání spolužáků ročníku 1927 ve Svojanově
V letošním roce probíhají slavnosti 720 let Svojanova a 750
let hradu Svojanova. Svojanov se může chlubit svojí historií
i současností. Má svoji vlajku, obec je pěkně upravená
a všemu vévodí starobylý hrad a jako protějšek zrenovovaný
kostel sv. Petra a Pavla. Pochvala a uznání patří obecnímu
zastupitelstvu.
spolužáků
17
SVOJANOViny
2007
SVOJANOV dnes
18
Ten, kdo je pravidelným čtenářem Svojanovin,
už dávno zjistil, jak významnou osobou ve Svojanově je kronikářka, paní Růžena Stejskalová. Člověk na pravém místě.
Historie obce je jejím koníčkem, a tak nejen, že vzorně vede
kroniku o současném dění, ale postupně zpracovává i historické
události. Zpracovává historii jednotlivých čísel popisných,
studiem starých účtů a farních matrik hledá informace, které by
nám přiblížili minulost. Staré kroniky se bohužel nedochovaly.
Ale Svojanov není jen historie a turistické atrakce. Lidé tu
žijí běžný život , a tak se společně snažíme vzájemně si ho
obohatit.
V obci máme také tři knihovny. Knihovnice se
o provoz starají ve svém volném čase. Snahou přitáhnout do
knihovny mládež je i postupná internetizace a vybavení kvalitní
počítačovou technikou.
Nemáme tu vlastní školu a naše děti dojíždějí do čtyř
okolních. Přesto se nám daří s nimi spolupracovat a zapojovat
je do společenských a kulturních akcí. Tak se také snažíme
zabránit jejich odcizení, ke kterému mnohdy v minulých letech
docházelo.
Velkým pomocníkem při udržování tradic je mateřská
škola ve Starém Svojanově. Společně s dětmi můžeme každý
rok oslavit svátek Tří králů, přivítat jaro apod. Poslední adventní
víkend se tradičně schází občané u vánočního stromu.
V posledních letech se postupně společná oslava vánočních
svátků rozšířila o živý betlém a hlavně o ukázky tradičních
zvyků. Na vánoční tabuli se objevuje cukroví , vánočky a jiné
dobroty téměř ze všech kuchyní v obci. Ochutnat vánoční punč
a odnést si domů betlémské světlo přijíždí i chalupáři. Vždyť
mnozí z nich se tu již cítí jako doma.
Posledního dubna se zase scházíme u pálení čarodějnic.
V návaznosti na církevní objekty v obci probíhají každoročně čtyři poutě. V červnu při kostele sv. Petra a Pavla
ve Svojanově, v září a prosinci při kostele sv. Mikuláše ve
Starém Svojanově a v červenci u kaple sv. Máří Magdalény.
V obci působí čtyři sbory dobrovolných hasičů.
Prvním z nich je jednotka JPO III Svojanov, která je zařazena
do integrovaného záchranného systému Pardubického kraje.
Je postupně vybavována nezbytnou kvalitní technikou tak,
aby mohla vyjíždět k zásahům nejen při požárech, ale také
při povodních a jiných živelných pohromách v daném okruhu
působnosti. Jejich členové jsou i nositeli dýchací techniky, vlastníme ponorné čerpadlo, cisternové vozidlo CAS 25 a jiné.
SDH Svojanov se zaměřilo zejména na historii. Vlastní parní
stříkačku firmy Smékal z roku 1908. Svépomocí ji kompletně
zrekonstruovali a dnes je plně funkční. Členové sboru se s ní
účastní akcí po celé republice i v zahraničí. V roce 2004 se
stali účastníky dálkové přepravy vody zapsané do Guinnessovy
knihy rekordů. V témže roce sbor oslovil nástupce firmy Smékal
fy Strojírna Potůček s.r.o. ze Slatiňan u Chrudimi a naše parnička se stala součástí expozice firmy na mezinárodním
veletrhu Pyros v Brně.
SDH Předměstí je zaměřen především na požární
sporta pravidelně výtečně reprezentuje obec na okrskových
i okresních soutěžích. Jejich další významnou aktivitou je
také pořádání sportovních a společenských akcí. Každoročně
pořádají pro širokou veřejnost uvítání a ukončení léta, fotbalová
utkání mezi všemi sbory obce apod.
Při tomto sboru také působí dá se říct další sbor – mladí hasiči.
To je nová etapa hasičské tradice ve Svojanově. Děti a mládež se
rozvíjí nejen v požárním sportu, ale i zdravovědě a orientačních
schopnostech. Zapojují se i kulturních a společenských akcí
v obci.
SDH Starý Svojanov kromě soutěží v požárním sportu udržuje
techniku JPO III a stará se o areál „koupaliště“, kde se v létě
pořádají taneční zábavy nebo je využíván k sportovním aktivitám.
Všechny sbory pomáhají budovat společný sportovní areál
u rybníku „Šindelka“
Kromě hasičů působí v obci červený kříž a myslivecké sdružení.
Co se nám
PODAŘILO
Co nás
ČEKÁ
vybudování bezbariérového multifunkčního areálu v Dolní
Lhotě
dokončení sportovního areálu u rybníka Šindelky
úprava koryta potůčku ve Starém Svojanově
oprava silnic a tarasů (Starý Svojanov,Dolní Lhota)
oprava obecních komunikací
zakoupení auta(hasiči Svojanov)
nové hřiště u MŠ
dokončení projektu protipovodňových opatření pro obec
Svojanov
rekonstrukce jezu na Předměstí
2007
zastávky autobusu
plynofikace celé obce
hřiště v Dolní Lhotě
vybudování rybníčku na Studenci
oprava obecních komunikací
zajištění kontejnerů na komunální odpad
modernizace pouličního osvětlení
renovace rozhlasu
zbudování 3 internetových veřejných stanic
budování hřiště u rybníka na Předměstí
oprava 15 křížků a božích muk
úprava veřejné zeleně (lípy)
lesní hospodářství ,výsadba nových lesů
zprovoznění nového vrtu ve vodojemu + modernizace celé
vodárny
vybavení hasičů-cisterna,plovoucí čerpadlo,dýchací
přístroje,radiostanice
vybudování 2 obecních bytů v budově MŠ
oprava sociálního zařízení na koupališti ve Starém Svojanově
oprava tarasů a silnic
turistické značení + cyklotrasy
kostel sv. Mikuláše - rekonstrukce
regulace potoků
zakoupení traktoru, mulčovače, radlice na sníh
celková rekonstrukce radnice
chodníky ve Svojanově
kostel sv. Petra a Pavla -rekonstrukce
turistická stezka + naučné arboretum u kostela
sv. Petra a Pavla
oprava sv. Jana Nepomuckého
oprava cesty ke hradu
osvětlení cesty ke hradu
osvětlení cesty ke hřbitovu
navrácení statusu městys + vlajka
vybavení pěveckého sboru (klávesy,halenky)
nákup překážek pro mladé hasiče
celková oprava zdravotního střediska
oprava márnice ve Svojanově
vybudování kašny na hřbitově ve Svojanově
oprava mostu ve Svojanově
vydání knih, kalendářů o Svojanově
vytvoření regionálního informačního centra
socha lva ve Svojanově
projektová dokumentace bezbariérového multifunkčního
areálu v Dolní Lhotě
územní plán celé obce
SVOJANOViny
1998-2007
19
MATEŘSKÁ škola
Mateřská škola Starý Svojanov,
okr.Svitavy
Naše MŠ byla ve Starém Svojanově zřízena v říjnu r. 1974
v budově bývalé obecné školy. Původně jednotřídní MŠ pro
obce Svojanov a Bohuňov se brzy stala školkou družstevní
a rozrostla se na třídy dvě. Jejím provozovatelem bylo JZD
Úsvit Vítějeves.
Po roce 1989 školku převzala obec Svojanov. Pro
malý počet dětí byl počet zaměstnanců postupně zredukován
a v roce 1993 zde již byla jen jedna učitelka, pověřená vedení
a jedna provozní zaměstnankyně. Od 1.1.2003 nabyla MŠ
právní subjektivitu a název Mateřská škola Starý Svojanov,
okr.Svitavy. Na základě konkurzu byla do funkce ředitelky
jmenována Jana Bačovská.
Protože došlo k nárůstu počtu zapsaných dětí /tento
šk.rok 18 , z toho 17 ze Svojanova a 1 z Bohuňova/, mohla být
po letech zaměstnána od 2.1.2007 na částečný úvazek další
učitelka p. Veronika Bačovská. Provozní je od letošního roku p.
Ivana Hudská. Účetnictví nám zpracovává p. Marie Jedličková.
Školka má dobré materiální vybavení, dobře spolupracuje jak s rodiči, tak se zřizovatelem.
Provoz MŠ je denně od 7:00hod. do 15:00 hod.
MŠ se významně podílí na kulturním životě obce,
ať již svými akcemi , do nichž zapojuje i občany, nebo svými
vystoupeními mile obohacuje akce obecní.
SVOJANOViny
2007
Svojanovský pěvecký sbor
20
Na podzim roku 2005, při příležitosti slavnostního otevření nově
opravené radnice, poprvé vystoupilo osm děvčat pod vedením
p.Mgr. Dagmar Marečkové s milým pásmem lidových písní.
A tak začal pomalu vznikat sbor, který má v současné době
14 členů. Děti ze Svojanova, Starého Svojanova, Předměstí
a Hutí ve věku od 4 do 18 let se nyní již pravidelně schází
při nacvičování a úspěšně reprezentují Městys Svojanov
na všech kulturních a společenských akcích. 15. dubna 2007
vystoupí na Vítání občánků již po desáté. Repertoár se skládá
asi ze čtyřiceti lidových i současných písní a několika skladeb
pro flétny.
Městys Svojanov se stará o zázemí a vybavení sboru. Byly zakoupeny varhany pro doprovod, stojánky na noty
a podobně. A protože se děti chtějí všem líbit, rozhodly se, že
si pořídí jednotné oblečení. Na koncertě v rámci Vánočního
jarmarku poprvé přinesly sebou kasičku na dobrovolné
příspěvky a vyzpívaly si téměř 3000,- Kč. Něco se přidalo
z obecní pokladny, a tak dnes mají zpěváčci krásné halenky se
znakem Městyse.
Sbor je nejen dobrým reprezentantem a chloubou
Svojanova, ale také úspěšně vede srdíčka svých členů směrem
k hudbě a kultuře vůbec.
Mladí hasiči
Sbor mladých hasičů Předměstí vznikl v roce 2004. V současné
době je ve sboru 24 členů a 3 vedoucí.
Mladší žáci - vedoucí Veronika Bačovská
Starší žáci - vedoucí František Vaverka
Dorost - vedoucí Stanislav Bačovský
Každoročně se účastním hry PLAMEN ,která má jarní
a podzimní část. Také se účastní okrskových a pohárových
závodů. Mimo soutěží se mladí hasiči aktivně podílejí na kulturním
životě obce-zahájení a ukončení léta ,dětské maškarní karnevaly.
Hrad SVOJANOV
opět městu Poličce, které hrad provozuje prostřednictvím své
příspěvkové organizace.
Návštěvní doba
V dubnu a v říjnu otevřeno o sobotách a nedělích
od 9 - 17 hod.
Od května do září otevřeno denně kromě pondělí
od 9 - 17 hod.
i
nfocentrum ve Svojanově nabízí:
Služby a informace o Svojanovu a okolí, přístup na internet,
turistické trasy a zajímavosti.
kostela Svatého
130,- Kč
- cena 250,- Kč
- cena 170,-Kč
- cena 150,-Kč
Keramika s motivem významných budov v obci
Propagační materiál obce a okolí
Pohlednice , ručníky se znakem
Kostel je otevřen v době mše svaté - neděle v 10,00 a středa
v 16,30
Nebo ho můžete navštívit po telefonické domluvě s průvodcem,
který Vám podrobně přiblíží historii kostela a význam nástěnných
maleb.
Aneta Doležalová :
777 192 115
Mgr. Jana Peterková : 737 726 978
2007
Knihy : Historie, přítomnost a význam
Mikuláše ve Starém Svojanově
- cena
Svojanov a okolí /ve fotografii/
Tajemný hrad Svojanov
Tajemným Svojanovskem
SVOJANOViny
Počátky historie hradu Svojanova spadají do období kolonizace
odlehlých koutů zemí koruny české. K takovým místům patřila
i zdejší členitá část českomoravského pomezí, kudy od nepaměti
procházela obchodní stezka. Až do poloviny třináctého století
tu osidlování řídili premonstráti z Litomyšle, pod jejichž správu
patřila i osada Svojanov. Král železný a zlatý potřeboval zisky
z obchodu a řemesel pro svou koncepci centrálně řízeného
státu. Tak jako v celých Čechách, i na této zemské cestě, zvané
později Trstenická, zřizoval osady a pevnosti.
Od roku 1265 k nim patřilo i město Polička a nedaleko od něj
v sousedctví Svojanova nově založený hrad, pojmenovaný
Fürstenberg. Když král padl na Moravském poli, jeho vdova
Kunhuta užívala obě tato sídla jako věnný majetek. Brzy se ale
provdala za vítkovského velmože Záviše z Falkenštejna, a ten
svojanovskou pevnost přestavěl, aby ho dobře reprezentovala.
Po Kunhutině smrti si sem v roce 1278 přivedl uherskou
princeznu Alžbětu. Autor Zbraslavské kroniky píše, že spolu
žili na hradě v královském přepychu. Záviš si představoval, že
právě zde král český s králem uherským uzavřou spojenectví
proti Habsburkům, a on sám z toho vytěží významné postavení.
Pro ostatní šlechtu je však další růst Závišova vlivu nepřijatelný,
v roce 1289 je s mlčenlivým souhlasem Kunhutina syna
Václava II. zajat pro údajné spiknutí a později sťat. Karel IV.
v návrhu zákoníku Majestas Carolina zahrnul Fürstenberg mezi
jedenáct hradů, které nesmí být vyjmuty z majetku koruny, ale
už jeho syn Zikmund za husitských válek zastavil hrad pánům
z Boskovic
V roce 1910 se panství i s hradem stává majetkem
města Poličky, v padesátých letech přechází do vlastnictví státu
a v 70. letech probíhá v režiji Krajského ústavu památkové péče
v Pardubicích rozsáhlá rekonstrukce, které Svojanov vděčí
za svou dnešní podobu. V roce 1992 připadlo panství v restituci
21
CULTURAL VILLAGE
OF EUROPE
PORRÚA
SVOJANOViny
2007
SVOJANOV – SOUČÁST PROJEKTU
CULTURAL VILLAGE OF EUROPE
22
8. – 10. ledna 1999 se v holandské vesničce Wijk aan Zee
konala první konference zástupců jedenácti evropských vesnic
se zvláštním posláním – uskutečnit projekt jménem „ Cultural
Village of Europe“/kulturní vesnice Evropy/, protože byli
přesvědčeni, že i malé vesnice mohou pro svět něco znamenat.
Konkrétně Aldeburg v Anglii, Ströbeck v Německu, Paxos
v Řecku, Tomerup v Dánsku, Mellionec ve Francii, Perigine
Valdarno v Itálii, Porrúa ve Španělsku, Palkonya v Maďarsku,
Killingi Nöme v Estonsku a za českou republiku se připojilo
Bystré. Jejich starostové zformulovali společně Chartu venkova,
která se stala základem pro další rozvoj projektu. Každý rok
je nositelem „Cultural Village of Europe“ jedna z vesnic, která
organizuje konference k aktuálním problémům venkova, „Dílny
mladých“ a festival všech zúčastněných. V roce 2001 to bylo
Bystré. Na organizaci všech akcí během roku se aktivně
podílely i obce ze sdružení „Svratecko-křetínský trojúhelník“.
Každá obec v době festivalu hostila zástupce určené vesnice.
Svojanov do tohoto sdružení patří, a proto se staral o program
a ubytování hostů ze Španělska, z asturijské Porrúy. Tak se
i Svojanov stal součástí mimořádného projektu, ve kterém se
setkávají lidé z celé Evropy. Naší přátelé z Porrúy se již nyní
připravují na rok 2008, kdy budou nositelem „Cultural Village
of Europe“ a těší se na setkání se zástupci všech vesnic,
ale nejvíc na hosty ze Svojanova.
Jestli chceme Porrúu najít na mapě, musíme hledat
v Severním Španělsku, při pobřeží Atlantického oceánu. Pojďme
na dlouhou cestu ze Svojanova, přes České Budějovice,
Mnichov, Zürich, Lyon, Toulouse, Burgas, Santander a dále
k pobřeží k Llanos a pak už jen několik kilometrů zpátky do
vnitrozemí. Tam je Porrúa. Když stojíme na její návsi, nese vítr od
jihu vůni vysokohorských masívů Picos de Europe a od severu
vůni Atlantického oceánu. Vesnice se 400 obyvateli je od nás
velmi vzdálená při počítání kilometrů, ale blízká při vzpomínání
na naše přátele. Jejich radosti i starosti, kterými žijí, se od našich
nijak neliší, ale zvláštní je to, že je spojují. Kolem domků, které
uvnitř modernizují, ale vně zachovávají původní styl, nejsou
totiž žádné ploty , a možná proto mají lidé k sobě blíž. Přes
den jsou zaměstnaní většinou zemědělstvím, večer se scházejí
společně – staří, mladí i děti – v restauraci Casino de Porrúa.
Nečekají, až budou někým nebo něčím baveni, umí se bavit
sami. Při asturijských písničkách a tancích, doprovázených
na dudy, se sklenicí cindry (kvašený jablečný nápoj), kterou si
připravují v místní „cindrovně“, s výborně upravenými mořskými
plody, s přátelskými úsměvy a rozhovory je hnedle pár hodin
po půlnoci.
Co se nedá v Porrúy přehlednout, je jiný životní rytmus,
rozvaha a klid, etnografické muzeum, zachovávání tradic
venkova, hrdost na vše, co dává asturijská země, pastviny se
stády krav, skulptura býka na návrší, způsob nalévání cindry
, výborné sušené maso, čisté uličky a zákoutí, prostorné,
upravené hřiště, citlivě opravované domy, přírodní tarásky
a zídky s volně rostoucími květinami, spousta zeleně, velké
keře různobarevných hortenzií, návěstí Porrúa Pueblo Culturale
de Europe 2008, nic, co by poničila úmyslně lidská ruka
a v neposlední řadě oblíbený starosta pan Luis Antonio Noriega.
Jemu a vedení obce patří obdiv za to, že tak malá vesnice
dokáže být aktivním členem projektu Cultural Village of Europe,
že se stala oceněnou vesnicí Asturia 2005, že ocenění převzal
v Porrúy osobně pan Noriega od Filipa, prince Španělska
a Saturie, že vytváří pro své obyvatele zázemí i domov. A věřte,
že jsme tam byli jako doma přesto, že Svojanov byl tak daleko.
Ze svého pobytu - Bc. Petra Bačovská, Jana Vaverková
a ing. Tomáš Richter
www.porrua.net
Představitelé
městyse
SVOJANOVA
Purkmistři 16. století
1563 Martin Hamerka
1576 p.Vyvrátil
1579 Jiřík Plzák
1580 Jiřík Holý
1586 Jiřík Plzák
1589 Tobiáš Soukeník
1591 Jakub Brož, Dobiáš Jindra
1592 Martin Pekař
1594 Kliment Štefka
1595 Petr Modráček
1596 Vondra Dvou-letý
Purkmistři 17. století
1605 Petr Pejcha
1608 David Pekař
1613 Viktorín Švec, Jakub Kotlas
Purkmistři 18.století
1705 Jiří Kratochvíle
1719 Jan Svoboda
1727 Šimon Mičulka
1729 Matěj Loskot
1734 Václav Holínek
1782 Antonín Cupal
19.století
1820 Johan Miller
1825 - 1843 Václav Hromádka (čp.5)
1843 – 1849 Václav Gerišer (čp.31)
1849 – 1850 Dominik Jelínek (čp.26) - pekař
V roce 1850 byly na čas spojeny obce Svojanov, Starý
Svojanov a Předměstí
Současné zastupitelstvo městyse
Svojanov :
starosta - ing. Josef Gracias , Hutě 2
místostarosta - Pavel Kropf, Svojanov 8
Ing. Miroslav Gracias, Dolní Lhota 21
Jana Bačovská, Předměstí 5
Ing. Romana Dvořáková, Studenec 23
František Moravec, Starý Svojanov 60
Mgr. Iva Leinweberová, Svojanov 28
Petr Svojanovský, Předměstí 35
Bc. Radek Svojanovský, Svojanov 93
2007
Čerpáno z rychtářské knihy městyse Svojanova a ze zápisků
pánů Svobody, Beneše a Gregora.
1850 – 1861 Matěj Šubert (čp.36) – švec a hostinský
1861 – 1880 Jan Cupal (čp.43) – pekař
20. století
Purkmistři :
1880 – 1906 Josef Cihlář (čp.18) – pošmistr
1906 – 1913 Jan Kubín (čp.27) – obchodník
1913 – Emanuel Cihlář (čp.18) hostinský a nájemce
velkostatku Svojanov
Starostové :
1922 – František Satrapa (čp.45) – krejčí
1933 – 1938 Ladislav Beneš (čp.19) – obchodník
1938 – 1946 Emil Stejskal (čp.41) – řezník
Předsedové Národního výboru:
1946 – Josef Paikert (čp.45) – obchodník
1951 – Jan Zelycz (čp. 90) – obuvník
1960 – Josef Leinweber (čp.43) – zedník
1972 – Vladimír Loskot (čp.70) – technický úředník
V roce 1976 byly opět sloučeny obce Svojanov, Starý
Svojanov a Předměstí
1976 – Vladimír Loskot (čp.70), Milan Klíma St. Svojanov čp. 99
1989 – Stanislav Bačovský D. Lhota čp.9
Starostové po roce 1990 :
1990 – Josef Sedlák, Předměstí čp.10 – hajný
1993 – Vítězslav Jedlička, Předměstí čp.8 - dřevovýroba
1998 – ing. Josef Gracias, Hutě čp.2 – ředitel Agreární komory
Svitavy
SVOJANOViny
Představitelé městyse Svojanova,
Starého Svojanova a Předměstí
23
Takový je to hrad…nikdo mu neutekl tomuto kraji, nikdo jej
neopustil a nikdo na něj nezapomněl.
Bohuslav Březovský
www.mestyssvojanov.cz
Chtěl bych poděkovat za nelehkou a obětavou práci všem, kteří se podíleli na vydání této publikace.
Paní kronikářce Růženě Stejskalové za zajímavé podklady z historie, panu Petru Zrůstkovi a firmě Helma Roto, Spol. s r.o.
za tisk, panu Martinu Klimovi - Markli Photodesign Studio za grafickou úpravu a konečně redakční radě - Ilone Kopecké, Evaě
Graciasové, Ivě Leinweberově a Janě Bačovskě.
Ing. Josef Gracias, starosta Svojanova
SVOJANOVINY vychází 13.5.2007/Ročník pátý
• Redakce – Iva Leinweberová, Ilona Kopecká, Eva Graciasová Růžena Stejskalová, Jana Bačovská,
• Adresa – obec Svojanov, Svojanov 25, PSČ: 569 73, IČO 277452
• telefon – 461 744 130
• Číslo a den vydání – 1/13.5.2007
• Registrační číslo – 40/R9 -124/99