hahano

Babáková Bernardeta
Chtěl bych se vás na něco zeptat, máte chvilku?
Já bych si s dovolením přisedl k vám do kupé.
Ha ha, vidíte, já už se vlastně zeptal, že? No, že už jsem vám jako tu otázku položil, tím, jak jsem se
zeptal jestli máte chvilku. Už jsem si všechny možnosti úplně vyplácal. Jsem to ale- kus vola,
řekněme to takhle nezdvořácky. Promiňte, tohle je trochu faux pas, tedy fó pá, jak se říká, na to já
jsem expert, vždycky se zeptám, na něco, co je zjevné, nebo udělám takovouhle botu, jak se říká,
heh.
Ne, ehm, cože? Ne, nejsem nervózní, teda vlastně, samozřejmě že jsem, já vážně, ale opravdu
normálně neotravuju lidi ve vlaku, vlastně se skoro vůbec s nikým nebavím a heleďte jak se mi
třesou ruce, navíc, vy jste taková ehm.. no zkrátka strašně krásná. Počkejte počkejte, ne, ne
nemyslete si, že já jsem nějaký úchyl nebo slizoun. Jsem zkrátka děsně nervózní, to si potom takhle
křupám klouby, lup lup, hehe, nezlobte, nebudu to dělat, pokud je vám to odporné, vážně, promiňte!
Já bych to navíc taky vůbec dělat neměl! To by mě profesor Slíva hnal, kdyby mě viděl! Houslista a
křupe si klouby, tedy ještě horší by bylo, kdybych to dělal s krkem nebo nedej bože se zápěstím. No,
taková nemoc z povolaní...
Já, já- ano, chtěl jsem se vás na něco zeptat. Zdržuju vás? To se nezlobte, to bude jen okamžíček. Vy
jedete do Vídně, že? To je překrásné město, vždycky jsem snil, že bych si ve smokingu vyšel na ples
ve Vídeňské opeře. Hrají tam Heidna a hlavně Mozarta, máte ráda Mozarta? Mócarta, by se to mělo
správně vyslovit. Eh, neznáte? Ani ten slavný film, jak v něm pořád dělá „he he“ a nosí křivo
paruku? Ne...to nevadí, tedy, já nejsem žádný snob, že bych si potrpěl na smoking, však mě vidíte,
vypadám trochu jako šupák. To máma, když jsem občas přijel domů, ta vždycky říkala, „Tomáši, ty
seš jako kdybys spával v popelnici! Haha!“ No, ne, nemyslete si, že... vy skutečně jedete do Vídně?
To je ..ano, to je krásné město. Já, já tam jezdil často, poslouchat Mozarta, právě. No ale když
říkáte, že nemáte ráda hudbu...máte, máte, jistě, jen neznáte Mozarta. No ano, to je takový, koho
ráda posloucháte? Ano! Řekněme že ve své době to byl takový Tomáš Klus mezinárodní klasicistní
hudby, ano? Vidíte! Ne, muzikologii, ne, já housle, hru na housle, ano, teda ne. Já jsem odešel.
Nebo, no, ano, odešel. Chodit na školu to je něco jiného, než mít talent. Ale k čemu to je, slečno?
Škola i talent? Copak se dá žít z hraní na ulici? Jen málokdo ocení, když hudbu jen reprodukujete,
ale když jí dáváte kus sebe. Nebo rovnou celý svoje nitro. Ah, promiňte, jsem patetický, viďte?
Já...já jsem vás chtěl poprosit. O takovou maličkost. Na něco se vás zeptat. Já vím, že jedete do
Vídně, kupovala jste si přede mnou ve frontě lístek. A taky vím, že tam bude celý týden. Udělejte si
čas a zajděte do chrámu svatého Štěpána, to je ten s vitrážemi, ano. Příští středu. Prosím. Budu hrát
Mozartovo requiem. A bude to vlastně tak trochu i moje...Přijďte prosím, u Benedictus přivřu oči a
budu myslet na Vás. A taky mi slibte, že se nebudete vracet půlnočním vlakem, jelikož, jelikož jak
dohrahuju poslední takty, prodám svoje housle, peníze pošlu matce a haha, skočím pod vlak Gustav
Klimnt na trase Vídeň Brno Praha. Nechtěl bych vás zdržovat a abyste kvůli mně měla cestou
problémy, tak skočím pod půlnoční, to stejně všichni spí a je jim to všem jedno.
Tak, eh, ano, no nekoukejte na mě tak a přijďte, já budu dneska ještě cvičit, Agnus dei.