Znaky Renesance Evropa

4A. Renesance v evropské literatuře
(poč. 14.st.(Itálie) – poč. 17.st.)
• z fran. la renaissance (= znovuzrozenı́)
• vliv zámořských objevů →vzestup měšťanstva a měst, rozvoj věd společenských i přı́rodnı́ch (astronomické objevy –
Kopernı́k, Galileo, důkaz kulatosti Země), vynález knihtisku (Gutenberg) →rychlejšı́ předávánı́ zkušenostı́ a věděnı́,
inkunábule – prvotisky (do r. 1500)
• humanismus
Znaky Renesance
• znovuzrozenı́ antiky, návrat k antické kultuře jako vzoru
• touha po pravdivém poznánı́ člověka a pozemského života (proti středověkému poznávánı́ Boha a zájmu o posmrtný život), všestrannost poznánı́
• kult smyslů a rozumu (proti kultu vı́ry)
• rozvoj literatury v národnı́ch jazycı́ch (mı́sto latiny)
• v architektuře: vodorovné pravoúhlé linie, jónské sloupy, podloubı́, kopule
• v malı́řstvı́: návrat k přı́rodě, perspektiva
• mnohostrannost umělců:
Michelangelo Buonaroti - sochař, stavitel, malı́ř, básnı́k
Leonardo da Vinci – malı́ř, vědec, vynálezce, konstruktér, teoretik uměnı́
• v popředı́ literatura nauková (životopisy, cestopisy, pedagogika), lyrika(city člověka), alegorie
Evropa
Předchůdci renesance
Itálie
DANTE ALIGHIERI (1265 – 1321)
• z Florencie, z měšťanské rodiny, proti papežovi →vyhoštěnı́ ze země
• dı́lo ovlivněné jeho láskou k Beatrice (ale ona se provdala za někoho jiného a v 25 letech umřela)
• Božská komedie
– 3 části: Peklo, Očistec, Ráj – námět vycházı́ z Bible – putovánı́ vzdělaného autora třemi záhrobnı́mi řı́šemi =
alegorická pouť člověka za spásou, poznánı́m, Bohem, světlem
– Dante zabloudı́ v lese, je napaden 3 šelmami (hřı́chy – lakota,pýcha,smilnost), před hřı́chy ho chránı́ jeho průvodce
Vergilius (symbol pozemského věděnı́), provede ho Peklem a Očistcem (Očistec – stupně = hřı́chy lidstva –
smilstvo, obžerstvı́, závist, lenost, pýchy, lakota, hněv), Rájem ho provést nemůže,protože je pohan, Rájem ho
provázı́ Beatrice (symbol nadpozemské dokonalosti, žena - anděl, zemřelá autorova milenka), v Ráji 2 řeky
– Léthé (řeka zapomněnı́) a Elnoé (zůstanou vzpomı́nky na to dobré) + 9 sfér (označeny podle planet) →letı́
→dostanou se do středu nebes, vidı́ světlo-spasenı́
– renesančnı́ znaky:
∗ trest za lidské viny
∗ touha člověka po poznánı́
∗ láska k vlasti (Florencii), touha po sjednocenı́ Itálie
– středověké znaky: vı́ra v posmrtný život, křesťanské prvky
1
GIOVANNI BOCCACCIO (1313 – 1375)
• zakladatel novodobé prózy
• Dekameron
– soubor 100 novel (= kratšı́ prozaický útvar s překvapivým obratem v závěru, ale ne moc dlouhý časový úsek,
omezený počet postav)
– novely zasazeny do dějového rámce (rámcová próza): útěk 10 mladých lidı́ z Florencie před morem, cestou (trvá
10 dnı́) si vyprávějı́ přı́běhy (10 denně) – každý den přı́běhy na nějaké téma
– renesančnı́ znaky:
∗ zcela světská próza
∗ kritika soudobých mravů
∗ žena jako rovnocenný partner muže
FRANCESCO PETRARCA (1304 – 1374)
• pocházel z Florencie, kvůli svým názorům vyhoštěn ze země
• láska k Lauře (→jeho tvoba většinou opěvuje Lauru)
• sbı́rka Sonety Lauře
– renesančnı́ znaky: milostné verše věnované jedné ženě; skutečný, konkrétnı́ milostný prožitek (radost i zklamánı́,
štěstı́ i bolest)
– sonet = znělka – 14 veršů (4+4+3+3), pravidelný rým (třı́veršové – terceta, čtyřveršové – kvarteta)
– vliv na Kolára, Vrchlického, Machara, Nezvala
Francie
FRANCOIS VILLON (1431 – 1461)
• prvnı́ modernı́ evropský básnı́k
• bohémský život (několikrát odsouzen, stále cestoval z mı́sta na mı́sto, ...)
• neochoten smı́řit se se soudobou společnostı́
• “villonská balada”
–
–
–
–
lyrická báseň
4 strofy (3 + poslánı́): 3krát 7–12 veršů + poslánı́ 4–6 veršů
refrén
2–3 rýmy
• sbı́rky:
– Malý testament
– Velký testament1 – balady a rondeau (2–3 sloky, na konci veršů se opakuje něco od začátku)
• v jeho dı́lech stále přı́tomna smrt (zlehčuje ji, ironický odstup, ...)
• renesančnı́ znaky: pozemský život, tělesná láska, užı́vánı́ si radosti, života, velice dobré zachycenı́ pocitů a rozpolcenosti
...
Anglie
GEOFFREY CHAUCER (1340 – 1400)
• Anglie, ovlivněn Boccacciem (dı́ky diplomatickým službám se dostal do Itálie)
• Canterburské povı́dky
– veršované, nedokončené
– řešeno rámcově: v hospodě se setkává 29 poutnı́ků, kteřı́ putujı́ k hrobu světce do Canterbury, aby si ukrátili
cestu, tak si vyprávějı́ povı́dky (poutnı́ci zástupci jednotlivých stavů v Anglii) – objevujı́ se pověsti, rytı́řské
přı́běhy atd.
– často ironický odstup ,počátky anglického humoru
1 Závěť
2
Vrcholná renesance
Itálie
LODOVICO ARIOSTO
TORQUATO TASSO
(přelom renesance, baroka)
Francie
PIERRE de RONSARD (1524 – 1585)
• vliv Petrarcy →sonety: Lásky – sonety pro Heleny nebo Kassandru
FRANCOIS RABELAIS (1494 – 1553)
• původně mnich a lékař →zesměšněno v jeho dı́lech
• satirickýromán Gargantua a Pantagruel
– 5 dı́lů, vyprávěnı́ o 2 obrech (otec a syn)
– výsměch středověkým prožitkům, odsuzuje výchovu a vše, co člověku bránı́ plně žı́t
– prosazuje svobodomyslné názory, zdravý rozum a optimismus (ideál renesančnı́ho života), oslava člověka a jeho
přirozenosti
– smysl pro humor, satira, parodie, výsměch, i vulgarismy
MICHEL de MONTAIGNE (1533 – 1592)
• tvůrce eseje = úvaha, stať o otázkách filosofických, vědeckých nebo uměleckých; na rozhranı́ vědeckého a uměleckého
podánı́, ...
Španělsko
LOPE DE VEGA (1562 – 1653)
• drama: hlavnı́m motivem čest a láska, historické náměty, nezachovává zásady dramatu (tragičnost x komičnost)
• Ovčı́ pramen (Fuente Ovejuna) – název vesnice, ta se vzbouřı́ proti despotickému rytı́ři (utlačuje poddané, znásilnı́
dceru starosty Estébana) →zabijı́ ho, vyšetřuje se to, všichni tento čin vezmou na sebe
MIGUEL DE CERVANTES (1547 – 1616)
• rytı́řský román:Důmyslný rytı́ř Don Quijote de la Macha
– 2 dı́ly
– titulnı́ hrdina: chudý venkovský šlechtic, čtenář rytı́řských románů, snı́lek (směšný, ale velice obětavý) →toužı́
obnovit slávu středověkého rytı́řstva →vydá se na cestu, při které bojuje s vymyšlenými protivnı́ky a vždycky to
dopadá špatně
– jeho sluha Sancho Panza: přı́zemnı́, praktický venkovan se smyslem pro realitu
– Don Quijote nakonec pochopı́, že to vše byla jen iluze →vrátı́ se domů, ztrácı́ smysl života, umı́rá
– satiry na rytı́řské romány, zesměšněnı́ společnosti ve Španělsku
Anglie
WILLIAM SHAKESPEARE (1564 – 1616)
• narodil se ve Stradfordu, otec rukavičkář a obchodnı́k s obilı́m, matka ze zemanské rodiny, v 18letech se oženil s Annou
Hathaway (o 8 let staršı́ než on), 1592/93 odcházı́ do Londýna, kde pracuje v divadelnı́m prostředı́ – pı́še hry, které se
stanou populárnı́ →založı́ divadlo Globe; na konci života odejde opět do Stradfordu, kde i umře
• tvorba – 3 obdobı́:
1. do 1600 rané obdobı́
– komedie:
3
∗ Sen noci svatojánské
∗ Zkrocenı́ zlé ženy
∗ Mnoho povyku pro nic
∗ Komedie plná omylů
∗ Večer třı́králový
∗ Kupec benátský
∗ atd. – frašky, omyly, překvapenı́
– historie Angile:
∗ Richard III.
∗ Jindřich IV., V., VI.
∗ Král Jan
– tragedie: Romeo a Julie – o nešťastné lásce dvou mladých lidı́ (spor Monteků a Kapuletů), boj člověka o
právo na život, lásku, samostatné určenı́ osudu
2. 1600 – 1608 vrcholné obdobı́
– tragedie:
∗ Hamlet, kralevic dánský
∗ Othello
∗ Král Lear
∗ Macbeth
– hry s antickými náměty
∗ Antonius a Kleopatra
∗ Julius Caesar
3. 1608 – 1613 pozdnı́ obdobı́
–
–
–
–
vyrovnanost, smı́r, vı́tězı́ ctnost, dobrý konec
Zimnı́ pohádka
Cibelı́n
Bouře
Renesance a humanismus v Čechách
od vlády Jiřı́ho z Poděbrad (15. st.) do bitvy na Bı́lé hoře
(1620)
• renesance se u nás neprosadila (husitstvı́ – náboženské myšlenky)
→jediný renesančnı́ autor HYNEK Z PODĚBRAD: Májový sen – vyvolal nelibost, označován za nemravu
• zábavná próza: Historie o Janu Palečkovi
• převládá humanismus – 2 linie:
1. latinská
– literatura okamžitě prezentovatelná v celé Evropě
– JAN Z RABŠTEJNA: Dialogus – rozprava 4 šlechticů o českých poměrech
– BOHUSLAV HASIŠTEJNSKÝ Z LOBKOVIC: filosofická próza, ódy, elegie
2. česká
– literatura přı́stupná širšı́ vrstvě českého obyvatelstva
– nauková literatura: VIKTORIN KORNEL ZE VŠEHRD – překladatel, právnı́k; “Čeština je na úrovni
latiny”
– péče o jazyk, překlady: JAN BLAHOSLAV
∗ vzdělaný, biskup Jednoty Bratrské
∗ Filipika proti misomusům – proti nepřátelům vzdělánı́, nutnost vzdělánı́, obrana kultury
∗ Gramatika česká – o jazykové kultuře a normě
∗ Muzika – hudebnı́ teorie (pro zpěváky a skladatele)
∗ přeložil Nový zákon →podnět k přeloženı́ celé Bible →Bible kralická – vzorem spisovného jazyka
4
doba Veleslavı́nská = zlatý věk české literatury (od 70. let 16. st.)
∗ rozvoj národnı́ vzdělanosti a kultury za Rudolfa II.
∗ JIŘÍ MELANTRICH Z AVENTINA – tiskař a vydavatel
∗ DANIEL ADAM Z VELESLAVÍNA – slovnı́kář, nakladatel, tiskař, překladatel, ... →vı́cejazyčné
slovnı́ky
doba Pobělohorská (17. – 18. st.)
∗ vliv rekatolizace a germanizace, němečtı́ přistěhovalci, česká inteligence v emigraci →snı́ženı́ počtu uživatelů
češtiny (zůstala na venkově, vliv nářečı́, lidová slovesnot)
∗ snaha zabránit cizı́m vlivům →neúspěšné zásahy tzv. brusičů jazyka, puristů (Václav Jan Rosa, Jan
Václav Pohl, ...) – různé složeniny (břinkoklapka = klavı́r ...)
5