3.12 upínání obrobků
Transkript
3.12 upínání obrobků
3.12 UPÍNÁNÍ OBROBKŮ Soustava stroj – nástroj – obrobek je typická trojice používaná k popisu toho, jak je vše ve výrobní technice provázané. Protože teorie pole dosud není „řádně odladěna“, stále potřebujeme prostředky, které budou obrobek vůči nástroji a stroji fyzicky držet v požadované poloze, tedy upínače, přípravky a další více či méně sofistikované či důmyslné prvky, které slouží k upínání obrobků. V samostatné kapitole jsme se věnovali automatické výměně obrobků – tedy technickým prostředkům a principům, jak co nejrychleji a nejpřesněji obrobek dostat do a z pracovního prostoru obráběcího stroje. V této kapitole se budeme zabývat technickými prostředky, které obrobek drží na místě, jež mu stanovil technolog, konstruktér při návrhu přípravku a ve chvíli před započetím obrábění obsluha stroje či manipulační zařízení. Z mnoha důvodů není možné upnutí obrobků ze soustavy stroj – nástroj – obrobek vyloučit. Je zřejmé, že je nedílnou součástí výroby, a za tím, jak obrobek vhodně upnout, je mnohdy ukryto velké know-how (obr. 3.12.1). Samozřejmé je kvalitní upnutí obrobku, aby bylo možné jej obrobit na „horším“ stroji. Praxe potvrzuje, že podce- Malý Velký nění upnutí obrobku vede k jeho nesprávnému obrobení i na sebelepším stroji. Upínání obrobků je mnohdy v ústraní designérsky vyvedených a naleštěných strojů, které oslňují velkým instalovaným výkonem či otáčkami vřeten. Nikterak nápadného přípravku si všimne pouze vyznavač soustavy stroj – nástroj – obrobek – upínač. Pro domácí vrtání díry do sloupku na plot není potřeba mnoha znalostí, jak obrobek uchytit. V kusové výrobě jsou upřednostňovány osvědčené postupy a univerzální upínací prostředky. V malosériové a hromadné výrobě jsou používána více či méně složitá upínací zařízení. Na univerzálních strojích v produkční výrobě se používají upínací přípravky, které mohou být mechanické nebo v kombinaci s hydraulicky ovládanými funkcemi, pro jednu součást nebo třeba pro Univerzální Jednoúčelový Stavebnicový Vyráběný na míru Tyčový, deskový, skříňový Kusová, sériová hromadná výroba Rotační Nerotační Upnutí ruční, hydraulické atd. Tlustostěnný Tenkostěnný Výrobní (třísková) technologie Materiál obrobku Možnost poškození upínací ploch Obrobek, upnutí obrobků Přesnost ustavení Kontrolní funkce (upnutí atd.) upínače Přesnost a jakost obrobení Odvod třísek, čištění Jakost a stav polotovaru Použité chlazení Polotovar (ne)zohledňuje upínání Orientace vůči gravitaci Země Obr. 3.12.1: Faktory ovlivňující upínání obrobků 332 | MM Průmyslové spektrum | Speciál | 2014 Orientace svislá, vodorovná, jiná osm obráběných součástí na jedno upnutí, a například musí umožňovat napojení na automatickou výměnu obrobků. V případě jednoúčelových strojů bývá upínač obrobku integrální součástí stroje. Obr. 3.12.2: Podíl četnosti a pracnosti součástí obráběných třískovými technologiemi Na obrázku 3.12.2 je zachycen procentuální poměr množství obráběných rotačních a nerotačních součástí a poměr pracnosti výroby rotačních a nerotačních součástí [Borský 1992b]. Toto rozdělení je základem členění obráběcích center a má faktický vliv na upínání obrobků. V následujícím textu se budeme věnovat upínání těchto dvou základních skupin obrobků pomocí univerzálních prostředků i upínacím přípravkům vyráběným na míru dané součásti. Základní požadavky na upnutí obrobku, a už pomocí univerzálních upínacích prostředků, nebo pomocí speciálních upínacích přípravků: • upnutí obrobku respektuje prováděné technologické operace; • upínací prvky nesmí vadit nástrojům; • upínacích prvků musí být co nejméně; • aplikovat mezioperační uvolnění či přepnutí obrobku, jestliže obrábění uvolňuje vnitřní pnutí v obrobku; • upínání a uvolňování obrobku musí být možné v co nejkratším čase; • upínací plochy a prvky, dorazy jsou pro větší mechanickou odolnost kalené; • lze využívat samosvornost (navržení řešení musí být bezpečné); • upnutí musí být tuhé a přesné; • upínací a dosedací prvky musí co nejméně zachytávat třísky; • řezné síly by měly být zachytávány pevnými opěrnými plochami; • upínací prvky musí být jednoduše obsluhovatelné bez potřeby speciálního nářadí; • rotující přípravky spolu s obrobkem musí být dynamicky vyvážené; Upínání obrobků • upínání pomocí hydraulických atd. obvodů musí obsahovat kontrolní a bezpečnostní prvky; • samotné upnutí, upínací prvky a přípravky musí být bezpečné (bezpečnost práce). Použitá technologie upínání obrobku na stroji vychází z požadavků na jeho opracování, tj. jak přesně, s jakou jakostí povrchu, jak rychle atd. Návrh a realizace upínání obrobků pomocí univerzálních ustavovacích a upínacích prvků je následující: • návrh ustavení obrobku vůči stroji (výška nad upínacím stolem, potřebné podložení, rozmístění ustavovacích prvků na stroji atd.); • výpočet základních parametrů upínání (potřebné síly, utahovací momenty atd.); • návrh řešení spojení obrobku se strojem (volba upínek, utahovacích šroubů, jejich rozmístění atd.); • technický popis, technická dokumentace, pracovní předpis (závisí na zvyklostech firmy, interních procesech, složitosti navrženého řešení, zda se musí nějaké části dokoupit a podobně). Konstrukce a realizace na míru vyráběného upínače (přípravku) je velmi podobná (obr. 3.12.1). Konstrukční řešení takového upínače musí zohlednit jak spojení obrobku s upínačem, tak spojení upínače se strojem. Realizace na míru vyráběného upínače je o to komplikovanější, o co víc je tvarově složitá součástka a o co větší podíl automatizace a mechanizace je do upínače zapracován. Obráběcí síly vznikající při obrábění, zrychlující síly a gravitační sílu musí upínač spolehlivě zachytit. Výpočty pro stanovení upínacích a reakčních sil je možné Obr. 3.12.3: Výpočet přípravku pomocí metody konečných prvků [Toshulin] Obr. 3.12.4: Kleštinové upínání za vnější povrch obrobku KZZT-A [Röhm] Obr. 3.12.5: Kleštinové upínání za otvor v obrobku ABSIS [Röhm] Obr. 3.12.6: Ob 3 12 6 Upínání U í á í obrobků b bků prostřednictvím ř d i í speciálních iál í h talířových líř ý h pružin ži [Ringspann] [Ri ] v obou případech realizovat analyticky za využití všech výhod, které analytické metody nabízejí (rychlost, názornost a další). I do konstrukce upínacích přípravků pronikla metoda konečných prvků, jež pomáhá při kontrole tvarově složitých přípravků (obr. 3.12.3). Upínání rotačních obrobků Základními zařízeními, která slouží k upnutí rotačních obrobků a obrobků, na kterých se realizují soustružnické operace, jsou: • lícní desky; • kleštinové upínače pro vnitřní a vnější upínání (obr. 3.12.4 až 3.12.6); • upínací desky se svěráky na povrchu nebo svěráky zapuštěnými; • čelisová sklíčidla: – se spirálovým mechanizmem (obr. 3.12.7); – s klínovým mechanizmem; – s pákovým mechanizmem a vyvažováním (obr. 3.12.8); • jiná a speciální (obr. 3.12.10 a 3.12.11). Lícní desky a desky se svěráky jsou konstrukčně a výrobně nejjednodušší upínací prostředky vhodné pro kusovou výrobu. Funkce kleštinového upínání je zřejmá z přiložených obrázků. Alternativou je upínání obrobků pomocí speciálních talířových pružin. Jejich relativně malým axiálním zmáčknutím je vyvozena značná radiální síla. Nejčastějším univerzálním prostředkem upínání rotačních obrobků jsou sklíčidla. Primárně jsou určena pro horizontální a vertikální soustružnické stroje. Spousta firem vyrábějících soustružnická centra je schopna si navrhovat a vyrábět sklíčidla sama. Firmy specializované na soustružnická sklíčidla, kleštiny atd. nabízí sklíčidla ve standardním provedení a vedle nich velmi propracovaná technická řešení pro specifické obory (výroba ložisek, železničních kol, ...). Ve výrobním programu mají sklíčidla průměr od desítek centimetrů až po několik metrů. Samostředicí sklíčidla se spirálovým mechanizmem jsou normalizována podle 2014 | Speciál | MM Průmyslové spektrum | 333 3.12 UPÍNÁNÍ OBROBKŮ Obr. 3.12.7: Samostředicí sklíčidlo se spirálovým mechanizmem [TOS Svitavy] Obr. 3.12.8: Sklíčidlo s pákovým mechanizmem a vyvažováním odstředivých sil [Forkardt] Obr. 3.12.9: Ob 3 12 9 Zá Závislost il upínací í í síly íl na otáčkách áčká h sklíčidla klíčidl s vyvažováním ž á í [SMW Autoblok] A bl k] Obr. 3.12.10: Čelisové sklíčidlo segmentové [Röhm] Obr. 3.12.11: Stlačeným vzduchem ovládané čelisové sklíčidlo [Röhm] Obr. 3 3.12.12: Ob 12 12 SSamostředicí ř d í sklíčidlo klíč dl typu 2+2 2 2 pro nerotační č í obrobky b bk [HWR Spanntechnik] S h k] 334 | MM Průmyslové spektrum | Speciál | 2014 normy DIN 6350 a DIN 6351. Na obrázku 3.12.7 je disk se spirálou obarven zeleně. Samostředicí sklíčidla typu 2+2 s klínovým mechanizmem a vloženým ozubeným převodem používá firma Toshulin jako standardní výbavu stroje, který má být vybaven strojním upínáním obrobků. Vyvažování upínací síly je nezbytné u sklíčidel, která se otáčí vysokými otáčkami. Vliv na upínací sílu popisuje graf na obrázku 3.12.9. Na jedné straně pákového mechanizmu (2) je čelist (1), na opačné straně páky je protizávaží (3). Sklíčidla se samostatně stavitelnými čelistmi jsou vybavena svěráky, přičemž každý ze svěráků je vlastním šroubem (nebo šroubem s násobičem upínací síly) připojen k tělesu sklíčidla. Rozhraní mezi sklíčidlem a vřetenem nejčastěji tvoří strmý kužel. Spojení vřeten se sklíčidlem normalizuje řada norem, např. DIN 55022, DIN 55027, ISO 702 a další. Příklad inovativního konstrukčního provedení tříčelisového sklíčidla je na obrázku 3.12.10. Segmenty s drážkováním (cihlová barva) jsou spojeny unášečem (modrá barva). Dalším příkladem speciálního sklíčidla je výrobek firmy Röhm – sklíčidlo ovládané stlačeným vzduchem a určené do plynárenského a petrochemického průmyslu (obr. 3.12.11). K pístu a kuželové pístnici (žlutě a zeleně zvýrazněné) je přiváděn tlakový vzduch. Při pohybu pístnice klínová drážka na čelistech způsobuje jejich radiální pohyb. Čtyřčelisové samostředicí sklíčidlo z obrázku 3.12.12 má obdobné vlastnosti jako tříčelisové sklíčidlo pro upínání rotač-
Podobné dokumenty
ka07-servisni manual - KKS
Na stroji smí pracovat pouze člověk znalý nebo zaškolený pro obsluhování stroje nebo osoba
s příslušnou praxí práce na stroji. Ostatní mohou stroj obsluhovat pouze pod dozorem.
Na stroji je možné p...
CATIA R5 V18-V21 Počet účastníků – max. 6 (vyšší počet
CATIA R5 V18-V21
Počet účastníků – max. 6 (vyšší počet pouze po předchozí dohodě)
Délka trvání kurzu – dle modulu
Všechny moduly, kromě modulu ZÁKLADNÍ vyžadují znalost prostředí Catia alespoň na ú...