Pár střípků 2012

PÁR
STŘÍPKŮ
2012
Čtenáři, prostřednictvím této deváté
ročenky v řadě máte možnost sdělit
svůj názor na soudobou českou básnickou tvorbu. A hlavně rozhodnout
v rovině veřejné celostátní soutěž
O českou báseň roku 2012.
ČTĚTE ● HLASUJTE ● PIŠTE
DO 30. ZÁŘÍ 2012
* Vzdorospolek *
Lovčice 2012
3
V SOUTĚŽI O ČESKOU BÁSEŇ ROKU
ZÍSKÁVAJÍ VÍTĚZOVÉ PUTOVNÍ CENY
O
V rovině veřejné od roku 2004
STŘÍBRNOU BULU
hlédneme-li se za osmi ročníky, zjistíme jistý nepoměr mezi muži a ženami: tři ku pěti. Právě vloni
převážila misky vah k něžnému pohlaví Marcela Horká.
J
V rovině odborné od roku 2007
ZLATOU BULU
ak je to v rovině odborné? Naprosto
jinak: čtyři ku jedné. Muži zatím více
oslovují odborníky, ženy zase veřejnost.
Ale pozor, vše probíhá bez jmen tvůrců
básní, takže nejde o žádné stranění. První
tři ročníky jsme odbornou rovinu pro nedostatečný počet básní nesestavovali, takže
teprve pátým nositelem Zlaté buly se stal
Jan Zbořil z Prahy (na snímku vlevo) s básní Ve stodole, jíž šest odborníků přidělilo
nejlepší průměrnou známku 1,93. Cenu si
převzal z rukou Zdeňka Jiráska, kterému
se jako jedinému podařilo předloni vystoupat na obě nejvyšší příčky. Zato Jan Zbořil
nemá v odborné rovině sobě rovného v počtu umístění: v 7. ročníku byl třetí, v 5. ročníku druhý a ve 4. ročníku třetí. Jeho tvorba je živou vodou pro Střípky...
ISBN
ISSN
ISSN
Ano, osmá nositelka Stříbrné buly z České Skalice
(na snímku druhá zleva)
oslovila s básní Chybíš mi
– str. 12 – nejvíce čtenářů,
a to 38 ze 158 hlasujících.
Ani další dvě její básně nenechávaly veřejnost chladnou: Jsi... 32 hlasů a Bolest 36 hlasů. Jedinečné!
Cenu převzala z rukou
loňského vítěze Zdeňka
Jiráska ze Slatiňan s přispěním Věry Vejnarové
z Čáslavi /4. ročník – 2007/
a Pavla France z Kutné
Hory /3. ročník – 2006/ (na
snímku zcela vpravo).
978-80-903607-7-8
1802-5889 (hmotné vydání)
1802-5897 (elektronické vydání)
4
Co předcházelo tomuto sborníku /a bude předcházeti dalším/:
devátý ročník
VŠEM BÁSNÍKŮM!
/desátý ročník/
Literární sdružení Vzdorospolek
vyhlašuje soutěž O českou báseň roku 2012 /2013/
Vzácní veršotepci! Pro vás všechny, kdo pokoušíte básnickou Múzu, připravujeme rok co rok nevšední sbírku básní s názvem Pár střípků. Nechcete-li si
nechat ujít příležitost ke zviditelnění své tvorby v ročence obohacené soutěží,
posílejte v jazyce českém nanejvýše čtyři díla ročně, doposud nikde nezveřejněná (včetně internetu – osobní, literární stránky apod.) v provedení
a námětu naprosto volném.
Jak jste si jistě stačili všimnout, básnictví nepatří mezi slovesný obor, jenž
by dovedl přilákat více čtenářů. A proto je od prvopočátku (2003) naším cílem
vzbudit u lidí větší zájem o toto slovesné umění. Jak? Aby širší veřejnost měla
pohnutku nahlédnout do sborníku s vašimi verši, udělujeme jí právo hlasovat. Během půl roku lidé prostě a jednoduše vypíší na přiložený hlasovací
lístek až pět básní, které je v ročence osloví. Pro zajištění nestrannosti čtenářů
při hlasování samozřejmě neotiskujeme jména básníků; to až zpětně v následujícím ročníku. Původce toho dílka, které na veřejnost zapůsobí nejvíce, získává
putovní Stříbrnou bulu. Toť rovina VEŘEJNÁ.
Naším cílem není čtenáře odradit, ale přilákat. Proto prosíme o verše v jazyce
českém; bez nevynalézavých rýmů, např. láska-páska-vráska, zebe-tebe-nebe-sebe, hlas-nás-vás-vlas-čas, květ-svět, víc-nic, deště-ještě, prach-strach, den-sen-jen-ten – a to ve všech pádech; bez nebarvitých výrazů tvůj, můj, svůj – taktéž
ve všech pádech, a bez nepatřičných výstřelků proti pravopisu a slušnosti.
Ročenka samo sebou není nafukovací, vše se do ní nevejde. Obrátili jsme
se proto na společnosti či úřady básnictvím se zabývajícími, aby vyčlenily své
odborníky, kteří by nezávisle a samostatně oznámkovali jako ve škole v tzv.
březnovém předkole vámi přihlášenou tvorbu – rovněž bez uvedení jmen
původců. Na jejich podkladě se básně rozdělí na dva soubory: více a méně
úspěšné. Více úspěšné básně dojdou otištění v plném znění a vytvoří se k nim
kresby přímo na míru. I pro méně úspěšné zbude prostor alespoň na výňatky;
tito básníci soutěží dál v tzv. druhém sledu na našich el. stránkách. Kromě toho
vyplyne z práce odborníků podrobné umístění všech básní, čili i ta pomyslně
nejlepší. Její tvůrce získává putovní Zlatou bulu. Toť rovina ODBORNÁ.
Po skončení hlasování čtenářů posledním zářijovým dnem následuje slavnostní odhalení výsledků. Devátý ročník bude ukončen v sobotu 27. října
2012 v nádherné gotické síni na radnici v Jihlavě, v čase konání filmového
festivalu – MFDF – str. 85. /Desátý 26. října 2013./
Tvorbu s udáním své adresy, telefonu a ročníku narození posílejte na: [email protected] (předmět Česká báseň). Nemáte-li možnost přes „síť“,
pak básně zasílejte strojopisem v jednom vyhotovení na: Literární sdružení
Vzdorospolek, Lovčice 9, pošta Čáslav 286 01, heslo Česká báseň. Do dopisu
vložte nadepsanou a oznámkovanou obálku běžné velikosti, pošleme vám v ní
tiskopis přihlášky. (POZOR, od 11. ročníku – 2014 – budeme básně přijímat výhradně elektronicky.) Mezi ročníky je vždy 31. leden předělem pro přihlašování
básní, pro devátý byl oním dnem 31. leden 2012 /pro desátý bude 31. leden
2013 atd./. Další podrobnosti na našich stránkách: http://vzdorospolek.wz.cz.
5
Základní kameny České básně
1. Záměrem díla Česká báseň je přiblížit básnictví, neuvěřitelně málo čtené básnictví (!),
většímu počtu čtenářů, protože současné
opomíjení tohoto nejvyššího slovesného
umění je takřka hřích. A to prostřednictvím
ročenek, které jsou oživeny soutěží, do níž se
může každý zapojit. Po dvanácti letech se zaplní
podstavce putovních cen pro vítěze – Stříbrné
i Zlaté buly – a vymění za nové. K této příležitosti bude vydán mimořádný sborník, kde
najdou místo všechna oceněná dílka za celé
dvanáctileté období.
2. Soutěž je určena všem básníkům (amatérům
i profesionálům) a probíhá každoročně od roku
2004; délka ročníku: devět měsíců, nepočítáme-li možnost přihlašovat básně až rok předem.
3. Celý rok se shromažďují soutěžní práce (od
1. února předchozího roku do 31. ledna). Jeden zájemce – bez ohledu na věk – má možnost zaslat do jednoho ročníku až čtyři dílka.
Ve sborníku Pár střípků může býti básník otištěn
ponejvíce dvanáctkrát (a dost, aby se pak zase
mohli dostat k otištění jiní tvůrci).
4. Přihlášené básně nesmí být nikde jinde zveřejněny (internet a ostatní soutěže nevyjímaje), a
to až do ukončení ročníku. Jedině tak se zajistí
každému dílku stejná startovní čára. Vítěze
v rovině veřejné totiž určuje veřejnost – tedy
čtenáři sborníku, v němž jsou soutěžní práce
otisknuty – pomocí vložených hlasovacích lístků.
5. Jelikož ročenka není nafukovací, lze do její
hlavní soutěžní části otisknout pouze 50 až 100
básní. Proto je jeden měsíc vyhrazen pro tzv.
předkolo (březen), v němž odborníci (veřejnosti
utajené osoby určené různými společnostmi či
úřady) nezávisle na sobě oznámkují všechnu
přihlášenou tvorbu.
6. Z tohoto hodnocení vyplyne i nejlépe postavená báseň v rovině odborné. Podrobné
hodnocení odborníků bude po celou dobu hlasování veřejnosti utajeno, aby čtenář nebyl ovlivněn jejich výsledky.
7. Ono hodnocení tedy rozdělí veškerou tvorbu
na dvě skupiny: a) více úspěšnou – v hlavní
(prostřední) části sbírky se básně bez jmen
původců otisknou v plném znění a navíc se
k nim vytvoří kresba na míru, tito úspěšnější
básníci nesmějí dát veřejnosti ve známost svou
účast; b) méně úspěšnou – do zadní části sbírky,
kde každý účastník shledá výňatek ze své tvorby
už se svým jménem a soutěží dál v tzv. druhém
sledu, což je souběžná soutěž na el. stránkách
Vzdorospolku.
8. Na podkladě práce odborníků je začátkem dubna sestaven sborník a v el. podobě
zaslán do tiskárny.
9. V přední části sborníku se otiskne rozuzlení
předchozího ročníku: vítězné básně obou rovin;
seznam veršotepců i s případnými snímky ze
slavnosti; ohlasy veřejnosti. V zadní části výňatky méně úspěšných tvůrců a vítězná báseň
tzv. druhého sledu z předchozího roku.
10. Po veřejném představení nové ročenky
začíná hlasování. Hodnotit mohou všichni čtenáři
mimo ty, kteří jsou spjati se soutěží, tj. soutěžící
a pořadatelé (střet zájmů). Na lístky vložené do
sborníku je možno uvést až pět básní. Tomuto
hodnocení je vyhrazeno pět měsíců (od 1. 5. do
30. 9.). Hlasovat lze i elektronicky.
11. Nikdo z básníků nebude dopředu zpraven o přesném umístění, ale každému se
oznámí, zda je či není mezi vítězi. Při závěrečném dějství, které probíhá poslední říjnovou sobotu, je vyžadována účast básníků (či jejich zástupců), kteří se umístili v rovině odborné i v rovině veřejné na prvních třech místech. Pokud tuto
milou povinnost nedodrží, věcná cena spojená
s daným místem se postoupí tomu, kdo se
dostavil a umístil o příčku níže. Všichni soutěžící, kteří přijedou na vyhlášení, shledají
v přední části ročenky Pár střípků snímek svůj
(případně svého zástupce) ze slavnosti u souhrnného seznamu výsledků.
12. Soutěžící s největším počtem bodů mohou sedět pouze na jedné ze tří vítězných židlí, a sami.
13. Hlavní cenou v rovině veřejné je putovní
Stříbrná bula, na jeden rok ji získá tvůrce básně
s největším počtem bodů od čtenářů. V rovině odborné to je putovní Zlatá bula a na
jeden rok ji získá tvůrce básně s nejlepším
hodnocením od odborníků. Na jejich podstavce
se dají zhotovit štítky s názvy vítězných prací a
jmény jejich původců ve spojení s daným rokem.
Obě ceny zajistí Vzdorospolek.
14. Další ceny budou poskytovat sponzoři; rovněž se použije případný výdělek z prodaných sbírek.
15. Vyrozumění o všech pravidlech a průběhu daného ročníku je předkládáno jednotlivým
účastníkům proti podpisu nejpozději do otištění
jejich děl ve sborníku. Při porušení podmínek je
soutěžící vyřazen.
/2. března 2012/
6
Pár slov úvodem
Drazí čtenáři, již podeváté můžete otevřít ročenku Pár střípků a podeváté přispět svými hlasy při hledání české básně v rovině veřejné. Na této
skutečnosti se nic nemění a měnit nebude. V opačném případě totiž padá
důvod ročenku vydávat.
Do tohoto roku 2012 vstupujeme s „převratnou“ změnou. Jestliže vloni započal malíř Jiří Staněk cestu k obohacení sbírky předem připravenými námětovými kresbami, tak letos hned několik výtvarníků (na str. 25 všichni uvedeni)
zašlo ještě dál a vytvořilo ke všem 57 vybraným básním od 37 „více úspěšných“
tvůrců kresbu přímo na míru. Ba co více, ujali se úkolu bez vidiny peněžní
odměny. Jejich záslužnou činnost podtrhuje krátký čas, jejž ke kresbám měli.
Pouhý jeden týden!
Tentokrát se přihlásilo 159 básníků, což představuje oproti 94 účastníkům
v minulém roce značný a příznivý nárůst. Kéž bychom vám takových zpráv
mohli přinášet více... Dříve jsme pro ty, kteří v odborném předkole neuspěli
s jediným dílkem, nevyhrazovali žádný prostor. Tento nedostatek od loňska neplatí. Všichni „méně úspěšní“ shledají v zadní části sbírky (str. 69–77) výňatek
ze své tvorby a souběžně soutěží dál na našich vzdorostránkách v tzv. druhém
sledu s mírně pozměněnými pravidly. Z mého osobního hlediska v několika případech obsahuje i letošní druhý sled sestavený ze 122 básníků zdařilejší díla,
než jsou některá jednotlivá v hlavní části České básně.
Jak to tedy letos bylo? Sedm „statečných“ odborníků – i oni pomáhají bez
nároku na peněžní odměnu (více na str. 24) – mělo z čeho vybírat, přestože
k oznámkování dostalo „jen“ 271 básní. Proč „jen“? Vloni se odborníci zabývali
329 básněmi, ale to měli k posouzení úplně všechno, včetně veršů, jež obsahovaly „laciné vycpávky“ – zájmena svých, tvých, mých a „provařené rýmy“
láska-páska-sázka-vráska či sen-den-jen-ten apod.
Z toho důvodu jsme museli v upoutávce na 9. ročník předem požádat veršotepce, aby se těmto slovům vyhnuli. Mnozí tak neučinili, čili se všech 515 básní
předem protřídilo. Zůstalo jich 245, skoro polovina, což je i tak dost, aby je
odborníci stihli před uzávěrkou vyhodnotit. Krom toho v Základních kamenech
(str. 6) vymezujeme hlavní část ročenky počtem 50 až 100 básní. A co těch
zbývajících 26 děl? Ta byla v celkovém balíčku pro odborníky vložena pod čáru
vždy od jednoho básníka, který by jinak neměl žádnou věc k oznámkování, ale
bez nároku k otištění v plném znění.
Koneckonců vše posuďte sami. V hlavní části nenaleznete z pochopitelných
důvodů jména básníků, to aby vás náhodou nesváděla k nestrannosti. Přidělte
pár střípkům – až pěti – vždy po jednom bodu (hlasovací lístek na str. 79) a
určete, kdo z veršotepců se stane na jeden rok nositelem nejvyššího ocenění
v rovině veřejné – putovní Stříbrné buly. Čas k tomu máte do posledního zářijového dne. A neváhejte připsat pár poznámek k předložené tvorbě, otiskneme je
v ohlasech. Tuto zpětnou vazbu potřebují všichni: básníci, čtenáři i vydavatelé.
Než pokročíte k letošní tvorbě na str. 26–68, pozastavte se na následujících
stránkách u souhrnu loňského ročníku. Nechybějí ani ohlasy na minulou ročenku a nejsou od věci. Nebo ano? -vlhZa rok na šťastnou shledanou!
7
Křest aneb Počátek putování loňských Střípků 2011
Pořad Stříbrné listování, který započal
nedávno zesnulý místní básník Karel
Holub už 24. ledna 2008, se rozšířil
o stěžejní součásti soutěže O českou
báseň roku. Takže právě od loňska se
uskutečňují v jednom roce dvě Listování: malé a velké. Při malém v Městské knihovně Jihlava probíhá křest ročenky Pár střípků, při velkém v gotické
síni na blízké radnici pak slavnostní
ukončení ročníku. Loňského křtu sbírky, do níž bylo vybráno 73 střípků od
40 básníků, se 15. dubna 2011 nemohl ujmout nikdo jiný než rodina Karla Holuba – Soňa a Jan Plevovi, dcera a vnuk
– společně s ředitelkou knihovny Jarmilou Daňkovou (na snímku zcela vlevo).
Pořadem, jenž doplnil přednes básní spolu s hudebním a tanečním vystoupením
dětí (na snímku) z uměleckého kroužku
místní ZŠ TGM pod vedením učitelky Jitky Hajnové, provázeli jako vždy Bohuslava Kolmanová a Vladimír Mátl.
Předseda Územního
sdružení syndikátu novinářů Vysočiny Jan
Kliment seznámil třicítku přítomných se soutěží Epigram 2011.
Díky spolupráci s malířem a restaurátorem Janem Živným (na snímku zcela
vpravo) se ročenka mohla představit
i v Praze při příležitosti vernisáže jeho
výstavy obrazů, k nimž ušila na míru
pár veršů básnířka Eva Bradová (na
snímku druhá zprava). Stalo se tak
díky majiteli a zároveň zastánci umění Martinu Ryvolovi (na snímku zcela
vlevo) 9. června 2011 v kavárně Ryvol
(Dejvická 22), spojené s oční optikou.
Jedna z minulých vítězek České básně Věra Vejnarová (na
snímku vlevo) pohovořila o nové ročence, k níž vytvořil na
míru námětové kresby malíř Jiří Staněk (na snímku vpravo), tedy v opačném duchu než E. Bradová s J. Živným.
8
Ohlasy básníků druhého sledu na Střípky 2011
◘ Také uvedení všech ostatních básníků ve výňatcích je vyjádřením poděkování
za jejich účast a projevem úcty k jejich snaze. Je třeba si vážit každého, kdo
i v pozdním či raném věku má rád české slovo a třeba prostřednictvím veršů
ho dává vplen a s ním i své sny, myšlenky či bytí. V básních je přece zakleta
minulost, žije přítomnost a zračí se i naděje budoucnosti. Kde jinde lze z nitra
své duše vyjádřit radost, bolest, lásku, vzdor a další city než právě v básni. A tato
„soutěž“ dává i možnost se o své já podělit.
Věra Vejnarová, Čáslav (1942)
◘ Díky za obětavost a čas věnovaný dobré věci. Nemožné se stalo skutkem.
Bylo to příjemné počtení.
Zdeňka Tancibudková, Hroznětín (1949)
◘ Sbírka Pár střípků je zajímavá, hlavně pro účastníky soutěže. Nejsem si jistá,
zda pro čtenáře básní, tu není moc ,,omáčky“. Ne všichni, co čtou rádi básně,
jsou také soutěživí a odhodlaní hodnotit díla jiných. Básně uveřejněné ve sbírce
jsou vlastně také předvybrané porotou. To asi jinak nejde, když soutěživí jsou
básníci tvorby druhořadé. Jinak by bylo možné otisknout od každého účastníka
nejméně jednu báseň (která by byla podle určitých pravidel slušnosti a bez
úprav), vždyť internetové stránky to také ustály. /Bez „soutěže“ není pohnutka pro běžnou veřejnost sbírku básní otevřít, natož vytvořit živnou půdu pro
zpětnou vazbu. Ročenka není prostorově neomezená, všichni se do ní prostě
nevejdou. -vlh-)
Naděžda Jeníčková, Hlinsko (1962)
◘ Super čtení, úroveň se stále zvedá. Jen tak dál. Ročenkou jsem velmi rád
listoval i díky kresbám pod básněmi.
Petr Doležal, Jihlava (1978)
◘ Je pozoruhodné, že leckteré básnické skvosty najde člověk až ve druhém
sledu. Otevření druhého sledu je vynikající nápad. Inu, do své ročenky jsem
si vlepil vytištěné listy s druhým sledem z internetu. Řešení je to sice trochu
nemotorné, ale jediné možné.
Jan Bayer, Praha (1978)
◘ Soutěž, které se může účastnit prakticky kdokoli, by mohla budit pochybnosti
ohledně úrovně. Tu však zajišťuje předkolo, ve kterém odborníci oddělí zrno od
plev. Hlavním úkolem soutěže je podle pořadatelů rozšíření soudobé básnické
tvorby mezi veřejnost. Bohužel, ta se do celého projektu zatím zapojuje jen ve
velice malém množství.
Michael Grúz, Vlašim (1989)
Ohlasy veřejnosti na Střípky 2011
• Je již málo poezie mezi lidmi...
Jarmila Holková, Čáslav (1935)
• Obdivuji básníky i pořadatele.
Danuše Kociánová, Čáslav (1936)
• Velmi záslužná osvětová práce!
Jan Pícha, Čáslav (1937)
• Verše mi připadají věcné, pěkné a trefné.
Irena Míková, Čáslav (1938)
V dnešní době plné zla úžasně záslužná činnost. Střípky pohladí po duši.
Jarmila Bílková, Pardubice (1941)
• Vaše činnost v dnešní tak neduchovně směřované době je obdivuhodná!
A věřte, že dělá radost i nám v zahraničí. Dovolila jsem si poslat upoutávku na
Vzdorospolek a Pár střípků jak do kalendáře Českého dialogu, tak do knihovny
v Klučově.
Blanka Kubešová, Root, Švýcarsko (1944)
9
→
→
• Jsem ráda, že v době, kdy se uctívají jen peníze, se najdou lidé, kteří upřed-
nostňují takové hodnoty, jako je básnictví. Děkuji.
Jana Hubálková, Žamberk (1946)
• V pěti básních, které jsem vybrala, je přesně to, co bych napsala, kdyby mi
bylo dáno... Při každém začtení najdu ve sborníku Pár střípků slovo či verš,
které potěší – je to „první pomoc“...
Míša Svatošová, Jihlava (1946)
• Jsem ráda, že jsou lidé, kteří si umějí takto hrát se slovy a kterým slova neslouží jen k sepsání ekonomických prognóz nebo policejních protokolů. Pokračujte, prosím!
Eva Fréharová, Kynšperk nad Ohří (1947)
• Děkuji za příjemné chvilky s básněmi. Obdivuji, jak básníci dovedou hezky
vystihnout pocity a nálady, což my, ostatní, neumíme.
Milena Paulová, Domažlice (1947)
• Jsem přesvědčena, že z různorodosti stylů si vybere každý svou srdeční záležitost. Držím vám palce, aby vskutku ojedinělá snaha vašeho spolku pokra-
Na slavnostní ukončení 8. ročníku České básně v Jihlavě přijali pozvání čestní
hosté bratři Reynkovi – Jiřího vidíte jako čtvrtého v první řadě s Danielem po
levici. Po jeho pravici sedí manželé Poukarovi, již se zasloužili o vybudování parku Gustava Mahlera. Zcela vlevo čtenářka Jana Vesecká si cosi šeptá
s Janou Machkovou, která má na starost jazykovou úpravu Střípků. J. Vesecká
není ledajaká čtenářka. Ve svém okolí půjčuje ročenku (pro tyto účely v kroužkové vazbě, aby se neopotřebovala brožovaná kniha) a, světe, div se, hlasů
zajišťuje opravdu dost. Sama verše nepíše, nepracuje v knihovně, přesto čtenáře básní nachází – vloni 23 hlasů. Skvělé! Kdyby takových čtenářů bylo více,
nemuseli bychom hlasující počítat na desítky, ale stovky či tisíce...
10
čovala i nadále a těšila tak spousty dalších zájemců jak z řad básníků, tak z řad
nás, čtenářů.
Míša Paláčková, Kynšperk nad Ohří (1949)
• Zdařilé a moc pěkné.
Marcela Burgrová, Prostějov (1950)
• Hezké.
Lenka Čechová, Kladno (1952)
• Povedený výběr básní. Mária Bartošová, Rožnov pod Radhoštěm (1954)
• Jsem ráda, že je malá část spoluobčanů, kteří používají naši krásnou řeč
k jejímu velebení. V televizi se, bohužel, děje pravý opak.
Irena Mrázová, Tábor (1957)
• Přečetla jsem Pár střípků a dovedu si představit tu práci, dávat to dohromady.
Navíc je to úžasná myšlenka, dát prostor básníkům, aby se měli kde zviditelnit.
Klobouk dolů před básníky i vydavatelem.
Světlana Pátková, Havlíčkův Brod (1957)
• Opět jsem se přesvědčil, jak je těžké posuzovat tak subjektivní disciplínu,
jakou je poezie. V prvním kole jsem vybral asi 20 básní a pak jen s těžkým
srdcem vyřazoval, než zůstala ona moje pětice nejlepších. Řekl bych, že se
úroveň oproti loňsku zvedla.
Václav Franc, Nová Paka (1961)
• Lyrika má nádhernou schopnost svým kouzlem slov vyvolat nebo prohloubit
emoce, bez nichž by byly naše prožitky i úvahy chudší. Každý z básníků si zaslouží poděkování za stavy, které zanechávají v duších čtenářů. Jsem vděčná za
to, že jsem se o Pár střípcích dozvěděla. Eva Lanková, Spálené Poříčí (1962)
Čtenářka Eva Lanková byla vylosována vítězem Zlaté buly Janem Zbořilem na loňské slavnosti v Jihlavě a získala knižní dárek od kutnohorského
knihkupectví U Stříbrného groše. Blahopřejeme.
Vzdorospolek
• Básničky byly lepší než v předchozím ročníku. Ivana Jarošová, Brno (1966)
• K literatuře mě od dětství vedli rodiče, zejména moje matka, a to i tady v cizině. Ročenka je velmi pěkná!
Blanka Adámková, Root, Švýcarsko (1969)
• Asi se divíte, že odpověděla celá naše rodina. To bude tím, že tu máma vedla
léta literární kavárnu a dokonce i sama recitovala. Ročenka je velmi pěkná!
Zuzana Kubešová–Oulechbarová, Adligenswil, Švýcarsko (1972)
• Poezie je rovněž kořením života.
Markéta Rozsypalová, Praha (1973)
• V době interaktivních světů, odcizení lidí je jistě bohulibé básně psát, vydávat
a číst. Děkuji vám za cestu „proti proudu“.
Karel Muška, Třebíč (1974)
• Kresby letošní ročenku pěkně doplňují a vytvářejí pocit knihy – básnické sbírky jako takové. Trochu postrádám „klasické“ básně, tj. s vázaným veršem, které
by byly s nápaditými, neotřelými rýmy a skutečně pevně seděly rytmicky. Buď
takové nechodí, nebo nejsou do ročenky vybírány. Oboje je velká škoda.
Drahomíra Holmannová, Hradec Králové – Smiřice (1978)
• Mého srdce se nejvíce dotkla báseň s názvem Rytířská. Je to „můj šálek
kávy“. Má všechno: ducha, tělo, děj.
Eva Říhová, Sázavka (1979)
• Velký obdiv patří všem básníkům. Díla jsou krásná. Přeji všem mnoho inspirace do dalšího psaní!
Petra Filipová, Chlum – Trhový Štěpánov (1989)
!
POZNÁMKA: Vážení čtenáři, pro vaše ohlasy je připraveno více stránek, tak se
nebojte sdělit nám své poznámky obzvláště v kritickém duchu. Více na str. 78.
11
Báseň roku 2011 v rovině veřejné
Chybíš mi
Marcela Horká
Jako pravá ruka levé
jako břehy vodě
jak den noci, světlo stínu
chybíš mně, já tobě
Jako hnízdo slavíkovi
jako závist zlobě
jak trn růži, hříchy peklu
chybíš mně, já tobě
Jako sešit školákovi
jako lenost nudě
jak sen spánku, touha chvění
chybíš mně, já tobě
Chybíš mně jak příboj moři
jak svítání ránu
Jako rybám sítě lovců
v Tichém oceánu
JS
12
Báseň roku 2011 v rovině odborné
Ve stodole
Jan Zbořil
Ve stodole byla
i v nejtišším létě zima
Chladná ušlapaná podlaha,
na které by se kulička vodováhy
sotva zastavila ve výseči
Spoustě rezavých věcí
se dal vynalézt nový úděl
V sudech zrní
střídaly kvasící švestky
Na patře seno
(z něj při dovádění stoupá prach až k nedýchání)
Někdo v něm zapomněl položené vidle
Tolikrát se tu mohlo stát něco hrozného
Jako když strýc Francek rozmlátil
o cirkulárku v návalu spravedlivé žízně
prázdné lahve ze šteláře
Stejně jsme nakonec
vyběhli bosí a zdraví zadními vraty na louku
Byli jsme děti
Dnes nám táhne na čtyřicet
často se zastavujeme
díváme se dál a váháme
Hledáme bezpečnější cesty
máme velká auta a starosti o děti
Pečlivě schováváme ty střepy,
jako bychom žili už jen pro ně...
13
Seznam básníků a výsledky minulého roku 2011
Loňský osmý ročník nebyl poprvé rozdělen na dvě věkové skupiny do 30 a nad
30 let. Ono dělení (poměrové vyvažování básní obou skupin v ročence) nedošlo
svého původního záměru, jak jste si přečetli v úvodu. Proto následující seznam
básníků prvně řadíme podle ročníků narození (sestupně). Nejprve těch, kteří se
osobně či v zastoupení zúčastnili slavnostního ukončení 29. října 2011 v Jihlavě,
kde jsme je mohli „zvěčnit“ a snímky připojit k výsledkům; poté seznam pokračuje
už bez podobenek. Pod jménem a bydlištěm básníka uvádíme jeho díla podle
čísla řazení v předchozí ročence. Za názvem jsou údaje o průměrné známce od
šesti odborníků, v závorce úmístění v rovině odborné, následuje počet hlasů od
158 čtenářů, v závorce umístění v rovině veřejné.
Jana Šulcová z Kladna (1943)
26/Syrový podzim
– 2,35 (14.–15.), 8 hlasů (30.)
69/Poslední lucerna
– 2,73 (52.–56.), 11 hlasů (20.–23.)
Karel Sluka z Prahy (1945)
12/Děti v zoo
– 2,8 (61.–63.), 11 hlasů (20.–23.)
48/Je načase
– 2,47 (27.), 6 hlasů (37.–40.)
Václav Štěpán
ze Studené u Dačic (1946)
30/Můj domov
– 2,817 (64.–65.), 36 hlasů (2.)
Libuše Matysíková
z Němčic nad Hanou (1948)
7/Sněhové vločky
– 2,77 (58.–60.), 11 hlasů (20.–23.)
14
Jaromíra Slezáková z Otrokovic (1948)
6/Ve výlevce
– 2,5 (28.–30.), 6 hlasů (37.–40.)
44/Na Štědrý den
– 2,55 (32.–34.), 5 hlasů (41.–48.)
Zdeněk Jirásek ze Slatiňan (1959)
3/Nejsem básník
– 2,83 (66.–70.), 7 hlasů (31.–36.)
Eva Bradová z Prahy (1962)
31/Balón
– 2,283 (11.), 3 hlasy (55.–64.)
61/Zmoklá
– 2,77 (58.–60.), 7 hlasů (31.–36.)
→
Sto křesel ve Velké gotické síni obsadilo sto lidí. Slavnostní ukončení 8. ročníku
už bylo opravdu slavnostní díky přispění mnoha spřízněných duší z Vysočiny...
15
→
Hanele Martinez z Brna (1965)
11/Stromy, co živé ovoce nerodí
– 2,383 (18.–19.), 2 hlasy (65.–72.)
28/Nevím už, jak prosit
– 2,65 (45.–48.), 5 hlasů (41.–48.)
38/Tančila jsem mezi odpadky...
– 2,03 (2.), 3 hlasy (55.–64.)
Marcela Horká z České Skalice (1969)
20/Chybíš mi
– 2,183 (7.–8.), 38 hlasů (1.)
29/Jsi...
– 2,617 (41.–42.), 32 hlasů (6.)
54/Bolest
– 2,317 (12.–13.), 36 hlasů (5.)
Věra Svobodová
ze Slavkova u Brna (1970)
39/Holce z Veltlína
– 2,083 (3.), 7 hlasů (31.–36.)
59/V tramvaji – 2,117 (6.), 7 hlasů (31.–36.)
62/Jaro – 2,367 (16.–17.), 3 hlasy (55.–64.)
Alena Trnavská
z Havlíčkova Brodu (1972)
47/Topoly
– 2,57 (35.–36.), 7 hlasů (31.–36.)
Jan Zbořil z Prahy (1979)
1/Den předtím – 2,317 (12.–13.), 2 hlasy (65.–72.)
15/Dětství – 2,7 (49.–50.), 12 hlasů (18.–19.)
34/Na prázdninách
– 2,617 (41.–42.), 6 hlasů (37.–40.)
58/Ve stodole – 1,93 (1.), 7 hlasů (31.–36.)
POZNÁMKA: Zakládající člen Vzdorospolku Stanislav Crkal zachytil většinu
snímků pro tuto devátou ročenku Střípků.
16
Marek Řezanka z Prahy (1980)
43/Je divný čas
– 2,383 (18.–19.), 25 hlasů (4.)
1930 – Milada Kocourková ze Svitav: 04/Podzim na
Vysočině – 2,63 (43.–44.), 25 hlasů (3.); 51/Saně s mládím
– 2,7 (49.–50.), 16 hlasů (12.)
1934 – Helena Svobodová z Plzně: 27/Proměny – 2,8 (61.–63.),
2 hlasy (65.–72.)
1934 – Oldřich Benda ze Sezimova Ústí: 40/Ironie – 2,1
(4.–5.), 10 hlasů (24.–27.)
1934 – Josef Jindra ze Sobotky: 57/Jarozrání – 2,73 (52.–56.),
9 hlasů (28.–29.)
1936 – Jaroslav Jeřábek z České Lípy: 17/Stopy – 2,77
(58.–60.), 3 hlasy (55.–64.); 50/Podzim u Holan – 2,417 (24.),
4 hlasy (49.–55.)
1939 – Mirek Pelík z Nasavrk: 35/Jaro na horách – 2,65
(45.–48.), 6 hlasů (37.–40.); 66/Podzimní píseň – 2,63 (43.–44.),
15 hlasů (13.–14.)
1940 – Eva Pilátová z Plzně: 65/Až – 2,5 (28.–30.), 3 hlasy
(55.–64.)
1942 – Jiří Turek z Černovic u Tábora: 24/Talent – 2,583
(37.–39.), 4 hlasy (49.–55.); 68/Mariánské Lázně – 2,83 (66.–70.),
4 hlasy (49.–55.)
1950 – Miluše Dvořáková z Oseku u Duchcova: 14/Zub času
– 2,85 (71.–73.), 9 hlasů (28.–29.)
1953 – František Kindl z Chomutova: 25/Ta rána – 2,75 (57.),
10 hlasů (24.–27.); 55/Ten domek – 2,35 (14.–15.), 14 hlasů
(15.–16.)
1954 – Hana Kobulejová z České Lípy: 18/Lesní motiv – 2,183
(7.–8.), 3 hlasy (55.–64.); 41/Vánoční jablko – 2,583 (37.–39.),
2 hlasy (65.–72.); 45/Rašení – 2,717 (51.), 3 hlasy (55.–64.)
1962 – Jiří Felger z Hradce Králové: 23/Rytířská – 2,83
(66.–70.), 15 hlasů (13.–14.); 32/Sen – 2,45 (26.), 5 hlasů
(41.–48.); 56/Už vím, co je po životě – 2,4 (20.–23.), 23 hlasů (8.)
17
→
→
1967 – Hana Polatová z Chrástu u Plzně: 60/Nohama na
zemi – 2,1 (4.–5.), 11 hlasů (20.–23.); 67/Svět bláznů – 2,55
(32.–34.), 18 hlasů (10.–11.)
1969 – Jana Brnušáková z Hostomic pod Brdy: 19/Nejedno
tajemství – 2,23 (9.), 5 hlasů (41.–48.); 22/Vincentovi – 2,85
(71.–73.), 4 hlasy (49.–55.); 33/Podzimní nálada – 2,43 (25.),
3 hlasy (55.–64.); 63/Povídání – 2,4 (20.–23.), 2 hlasy (65.–72.)
1969 – Marcela Veselá z Týnce nad Labem: 42/Souhvězdí
Velkého vozu – 2,73 (52.–56.), 4 hlasy (49.–55.); 52/Veršotepec – 2,83 (66.–70.), 2 hlasy (65.–72.)
1970 – Martin Zoufalý ze Kdyně: 49/Příliš krátká poezie na
dlouhé přemýšlení... – 2,817 (64.–65.), 13 hlasů (17.)
1971 – Ludmila Kantová z Adamova: 13/Renesance 20. století – 2,4 (20.–23.), 18 hlasů (10.–11.)
1974 – Veronika Motalová z Němčic nad Hanou: 2/Krátký
život – 2,73 (52.–56.), 10 hlasů (24.–27.); 10/Hledači pokladu
– 2,65 (45.–48.), 4 hlasy (49.–55.)
1978 – Jiří Solnický z Opavy: 5/Zamrzlí – 2,55 (32.–34.), 24
hlasů (7.); 72/Kouzlo básně – 2,5 (28.–30.), 22 (9.)
1981 – Martin Provazník z Čáslavi: 64/Pelyněk – 2,37 (16.–17.),
10 hlasů (24.–27.)
1984 – Hana Straková z Velimi: 46/Přesýpací hodiny – 2,6
(40.), 3 hlasy (55.–64.)
1985 – Hana Karolína Kobulejová z České Lípy: 36/Azbest
rán – 2,65 (45.–48.), 2 hlasy (65.–72.)
1985 – Václava Matesová z Kralup nad Vltavou: 9/Náladová
– 2,85 (71.–73.), 5 hlasů (41.–48.); 70/Oklamaná – 2,83 (66.–70.),
5 hlasů (41.–48.)
1987 – Markéta Hořínová z Prahy: 8/Tajemství – 2,4
(20.–23.), 5 hlasů (41.–48.); 21/ Hřích – 2,27 (10.), 5 hlasů
(41.–48.); 37/Stále se hledáme – 2,583 (37.–39.), 14 hlasů
(15.–16.); 53/Hlas/Dech – 2,73 (52.–56.), 3 hlasy (55.–64.)
1988 – Ivan Skála z Brna: 71/Nic pod sluncem – 2,57 (35.–36.),
2 hlasy (65.–72.)
1989 – Lucie Faulerová z Pardubic: 16/Madam filoložka – 2,8
(61.–63.), 1 hlas (73.)
1995 – Martin Švarc z Plané nad Lužnicí: 73/Prázdná – 2,53
(31.), 12 hlasů (18.–19.)
18
Ohlédnutí za loňským druhým sledem 2011
V zadní části ročenky naleznete počínaje minulým ročníkem výňatky z tvorby básníků, co neprošli odborným březnovým předkolem (letos str. 69 až 77, určitě nahlédněte). Tato tvorba souběžně soutěží dál, ale „jen“ na našich vzdorostránkách,
kde ji zveřejňujeme v plném znění. Zcela prvně se tento počin rozjel v loňském
osmém ročníku České básně. Jako novinka se rozjíždí pomalu, ale přece jen
ano. I když hlasovalo jen 25 čtenářů pro 54 básní, můžeme jisté pořadí sestavit a
přetisknout první vítěznou báseň druhého sledu. Níže vše zmiňované:
1.
2.
3./4.
3./4.
Markéta Řezníčková z Prahy (1932): Velký úklid – 9 hlasů
Hana Šimková z Frymburku (1944): Co je to láska – 6 hlasů
Jana Zlámalová ze Strážnice (1972): Ztracená – 5 hlasů
Naděžda Jeníčková z Hlinska (1962): Vzpomínání na ni – 5 hlasů
Velký úklid
Markéta Řezníčková
Nejprve vynesl rodinný stůl
a po něm křeslo
na jeho vkus staré
V památné slánce
byla ještě sůl
pak lustr
ten k svatbě dostali jsme darem
A obraz vyhodil, co na něm byla Praha
truhlu po babičce, která mně byla drahá
ložnice naše potom za své vzala
(Jak miloval mne, když jsem si ho brala!)
Hodiny prastaré nám čas doměřily
snad ještě na skládce naposledy bily
Já čekám v koutku – oči dokořán,
copak teď určí za zbytečný krám?
Už velký úklid ke konci se chýlí
studené oči ke mně zabloudily
DH
Co s tebou, ženo, zestárla jsi
Moc nezbylo ti z dřívější krásy
Vše bude nové. Ač neslyšíš to ráda,
místo tebe musí přijít mladá
19
Ze závěrečného dějství 8. ročníku v Jihlavě...
Na celkovém úspěchu velkého Střibrného listování při sobotním
odpoledni (29. 10. 2011) – plného hudby, tance, veršů, završeným
divadelním představením strhující hry César a Drana v provedení
dobronínského souboru Zmatkaři – měla zásluhu dvojice sehraných
průvodců pořadem Bohuslava Kolmanová s Vladimírem Mátlem.
Za město
přivítal
zaplněný sál
náměstek
primátora
Josef Kodet:
»Těší mě zájem o dnešní
slavnost a
přeji si, aby
tomu tak bylo
i v letech následujících.«
Jisto jistě i přítomnost čestných hostů
bratří Jiřího (na snímku vlevo) a Daniela
Reynkových z nedalekého Petrkova dala
gotickému prostředí netušený rozměr,
oba totiž jdou ve stopách svého otce,
proslulého básníka, překladatele a kreslíře Bohuslava Reynka.
Díky podpoře a záštitě dalšího náměstka primátora Rudolfa Chloupka
se letošní ročník prvně přesunul z Pardubic do malebného hlavního města
Vysočiny (předtím třikrát v Přelouči a
na počátku třikrát v Kutné Hoře). Avšak
lví podíl za otevření jihlavských bran
patří Karlu Holubovi, jenž dal základ
literárně-hudebně-tanečnímu pořadu
Stříbrné listování. Bohužel, tomuto
okamžiku už nemohl být přítomen. Zastoupili jej Soňa a Jan Plevovi, dcera a vnuk (s oběma na snímku uprostřed je jednatel
Vzdorospolku Vlastimil Hloupý, spoluzakladatel Listování), mj. i členové KČT Čeřínek,
Tesla, Bedřichov a Havlíčkův Brod, s nimiž byl v úzkém až bytostném spojení.
20
... ve Velké gotické síni na radnici
Zdeněk Dryšl z Horáckého divadla přednesl
výběr námětových veršů zejména básníka
Karla Holuba...
Nechyběl ohnivý španělský tanec jihlavského souboru Ištar.
... O tomto skromném a obětavém člověku, jenž kromě
rodiny zasvětil život ochraně životního prostředí, pohovořil při slavnosti jeho profesor na Vyšší hospodářské škole
v Jihlavě Bohuslav Kníže z Českých Budějovic: „Zjišťuji až
teď, když se doma probírám nevydanou Karlovou tvorbou,
předloženou mi k posouzení, jak veliký to byl člověk.“
Nejstarší účastník České básně
Emil Majer z Kutné Hory (ročník
1921!) byl pořadateli představen
jako vzor člověka, který ve svém
věku pracuje na počítači a dopisuje si s nimi elektronickou cestou. Úžasné!
Zpěvem a hudbou oslovily přítomné Katarína Rutschková
s doprovodem syna Jakuba na klavír z jihlavského sboru
Campanulla (Zvonek), stejně tak Tereza Fialová (zcela vpravo) s doprovodem Jana Hejrala ze souboru Zmatkaři.
21
Loňská slavnost vyvrcholila divadelní hrou...
Kdo měl možnost pobýt
v Jihlavě do pozdějších
hodin, odměnou mu byl
nevšední zážitek. Dobronínský divadelní soubor
Zmatkaři připravil jen pro
tuto příležitost jedinečné
vystoupení. Poprvé se
v prostorách Velké gotické síně rozlehla pod pět
set let starou klenbou tajemná cikánská hudba,
jež doprovázela strhující
hru César a Drana. Soulad světel a stínů vše
umocnil a dal vyniknout
Tereze Fialové, představitelce Drany...
... s dovětkem nedělního výletu pod Jihlavou
Překvapivým vůdcem nedělní výpravy
do podzemí se stal pouze tříapůlletý
Ondra Doležal. Vskutku nešel jen po
boku svého otce Petra a hrnul se jako
první tam, kde odemkl tisícero dveří a mříží zmocněnec města pan Jiří
Rosenkranz (na snímku zcela vzadu).
22
Dále následuje soutěžní část
9. ročníku 2012
Vzdoroznak
Malá připomínka loňského klání...
Kouzlo básně
Jiří Solnický
Zalez pod peřinu
s nějakou básní
Začti se, zamysli
a tiše žasni,
jak básník dokázal
jenom pár slovy
říct to, co tisícem
jiný nevypoví
23
Kdo se podílel na výběru básní 9. ročníku 2012
Každý člověk může do jednoho ročníku soutěže O českou báseň roku
přihlásit až čtyři doposud nikde nezveřejněná díla. Jaká přihlásí, to záleží jen a
jen na něm. Času k tomu má během roku dost. Je ale nutno počítat s tím nejdůležitějším, dostat se do výběru odborného březnového předkola. V něm odborníci jmenovaní různými společnostmi či úřady veškerou řádně přihlášenou
tvorbu oznámkují jako ve škole (od jedničky do pětky) a dle tohoto hodnocení
se sestaví sbírka.
My – Vzdorospolek – jsme pouhými prostředníky mezi básníky a odborníky.
Naprosto stejné prostřednictví vytváříme mezi básníky a veřejností. Odnorníci
se navzájem neznají, pracují naprosto nezávisle a samostatně. Soutěžní tvorbu
od nás pochopitelně dostávají beze jmen básníků. Za svůj úkol považujeme vytvořit takové podmínky, aby nemohli být nikterak při hodnocení ovlivněni a aby
soutěžící na ně působili jen prostřednictvím své tvorby; na výběru příspěvků do
ročenky nemáme žádný podíl. V naprosto stejném duchu je postavena ročenka
pro hlasování veřejnosti.
Do předkola 9. ročníku 2012 vždy zasáhl jeden odborník pro vyhodnocení
271 přihlášených básní od 159 tvůrců za:
Unii českých spisovatelů
literární servery LiTerra a Písmák
Městský úřad kultury a školství Kutná Hora
Středisko východočeských spisovatelů
Kulturní noviny
celostátní deník Haló noviny
Základní kameny soutěže O českou báseň roku (str. 6.) stanoví počet
příspěvků ve sborníku na 50 až 100. S ohledem na tento počet a na základě vyhodnocení odborníků jsme na následující stránky zařadili 57 střípků od
37 básníků. Od všech účastníků, jimž přes březnové předkolo „neprošla“ žádná
báseň, otiskujeme na str. 69 až 77 v řazení dle ročníků alespoň výňatky, zato
se jménem tvůrce a místa jeho bydliště. V plném znění je naleznete na našich
„vzdorostránkách“, kde se také ucházejí o vaši přízeň v souběžné soutěži tzv.
druhého sledu s drobně pozměněnými pravidly. Opakujeme z minulých let: „Co
člověk, to názor. K otištění v plném znění by pravděpodobně nebyly vybrány
tytéž básně, kdyby hodnotili jiní odborníci.“
Jednatel Vzdorospolku Vlastimil Hloupý | -vlh- (kdysi Jiří Bruthans)
POZNÁMKA: Zopakuji „příběh“ mého nového jména, úředně od září 2011:
Jsem Čech, žiji v České zemi, mluvím česky a nestydím se za to. Proto chci
české jméno i české příjmení. Rozhodl jsem se po několikaleté úvaze pro překlad. „Jiří“ vychází z řečtiny – „Georgius“, „geo“ – v překladu „země“, „země“ je
také „vlast“, čili Vlastimil. „Bruthans“ je poněmčené latinsko-hebrejské příjmení,
první část z latiny „brutus“ – v překladu „hloupý“, později významově přeneseno
i na „hrubý“ či „zlý“; druhá část příjmení je v podstatě nadbytečný přílepek vyskytující se v germánském prostředí. Jde totiž o poněmčené hebrejské jméno
„Johannes“ (počeštěně „Honza“) původně „jóchanán“ – „Bůh je milostivý“. Slované však mají jiné zvyklosti, přílepek jsem tedy bez lítosti zcela vypustil.
24
Malíři 9. ročníku České básně 2012
Kresby každého výtvarníka rozpoznáte podle označení počátečními písmeny jejich
jmen v šedém kroužku. Je-li více obrázků na jedné stránce, náleží vždy témuž malíři.
Jan Živný
z Prahy (1946)
Jiří Staněk z Prahy (1951)
Pracuji jako
technický redaktor,
malování a třeba
výrobě plakátů se
věnuji ve volném
čase. Tedy v tom,
co mi zbude při
vnoučatech.
Říká se o mně,
že jsem renesanční umělec se
stále mladým
pohledem na život.
www.theodorik.net
Eva Erbsová z Prahy (1977)
Mám ráda vyprávění,
ráda poslouchám
příběhy a představuji
si děj; zapojuji se
otázkami i odpověďmi; dívám se...
[email protected]
Marcela Beranová z Prahy (1984)
Sebevyjádření
kresbami je pro
mne osvobozením
od všedních dní
a každý obraz mě
oprošťuje od pomyslného želízka
ke mně pevně přikovanému; jednou vzlétnu jako holubice.
www.obrazy-marcela.webnode.cz
Barbora Petrziková z Nedabyle (1993)
u Českých Budějovic
Jako začínající
malířka teprve očekávám, co budoucnost přinese. Mám
ráda barevný život,
zvonivý smích a svou
rodinu.
www.claudi-ondok.ic.cz
25
Drahomíra Holmanová (1978)
z Hradce Králové
Jsem obdivovatelkou veškerého
umění a hlavně
miluji dlouhé
a divoké tahy...
tužkou.
Petra Slováková ze Skalice (1987)
u FrýdkuMístku
Jsem
romantický
snílek ve
věčné depresi. Umění je pro mě
koníčkem.
Lenka Maťátková z Vlčkovic
v Podkrkonoší (1996)
Život se
neskládá jen
z kreseb, ale
bez nich by
byl chudší.
Jste také
toho názoru?
Postesknutí
01
Poslední dobou zdá se mi,
že žijem každý v jiném světě
a ani jeden na Zemi
Nad Prahou táhnou stíny snů
snad v tomhle dlouhém, bílém létě
podzimním spánkem neusnu
Zima
02
Tma si přivstala
a krajině běhá mráz po zádech,
že na účet za kremaci léta
budou i dny příliš krátké
JS
26
Nuselský příběh
03
Na Nuselském mostě stojí dívka
A dívá se
Do
lů
Do
lů
A kolem sviští
oči na tachometru
Do
lů
Do
lů
A dole vzniká
sázková kancelář
JŽ
A jak jste na tom vy?
27
Pohled z okna na Hradčanské náměstí
04
Okno
svatý Jan na sloupě
věž bez kupole
ukazuje čas
zlatem zdobený
Drahý
Sněží
vítr prohání vločky svatozáří
hvězdičky na slunci září
Zhasly
Ani hodiny na věži
už neukazují do dáli
věčné poselství
Stojí
Choulí se v chladu aprílového rána
stejně jako vlajka pod nimi
Nemává
Obloze chybí červený pruh
zaplašilo ho hejno holubů
mrazivý vzduch
vznešený duch
Hradu
udivuje
EE
28
Pátý den pouti
05
Osychám
Procházím českou krajinou
je trochu zvlněná zde, kolem Labe
Prahu nevidím,
ale jsou tam
Olšanské hřbitovy
Jana Wericha a Jiřího Voskovce
doprovází Jaroslav Ježek
Tmavomodrý svět
Nedaleko jsou Kralupy
Seifertovy verše vždycky pohladí
slunko už svítí naplno
září na cesty, stromy i chalupy
a duši určitě dobře naladí
Osychám
K Mělníku a dále
k Řípu mířím
už suchý jsem,
nikoli však Jiří
LM
29
Stesky velebného kmeta
06
LM
I.
Až tam nahoře
kolem Moudrosti
nic nekvete
ani se nezelená
Její důstojnost
bývá šedivá
a trpí sama sebou
II.
K prastarému hnízdu
přiletěl havran
Čekal a šedivěl
chvílemi skřehotal
v rytmu,
jak kvadranty roků
lámal čas
Touží si čas od času
zablbnout,
a tak slaňuje dolů
do údolí
Bože, dovol jen tak
umazat si fousy od trávy
šlápnout si na ně
a dát se pak
mladou holkou ostříhat
A náhle promluvil
lidským hlasem
Pochopil tajemství
hnízda
Stihl jen dvě slova:
Věčnost je…
Jenže poslední lanovka
jede nahoru už za chvíli
a ta mladá holka
ještě nenašla nůžky
Jakýsi fracek
ho sestřelil
prakem
30
Obrazárna
07
Uzamčen v pampeliškách
rád hladívám oblohu
Bloudím tak v krajinách
a závidím malířům předlohu
Ani vy nenechte si ujít
tuto výstavu
Slunce je v ceně
stačí jen mít vzhůru hlavu
Otevřeno je denně
Novoroční
08
Mohlo by zas začít sněžit…
Bych v tichu snil si bílý sen
Příjemné je občas nežít
skryt před všemi, zasněžen
EE
31
Čtení před spaním
09
Až přikryješ se temnou tmou
a Měsíc pohne záclonou,
pak sen políbí tě na tváře
knížka, co vybírá si čtenáře
stránky ti vloží do dlaní
A než probudí tě svítání
a všechny hvězdy pohasnou,
pak zjistíš, že
listoval jsi mnou
JŽ
32
Útěk
10
Ukradni pár hvězd
a dálek
Běž snít do zákulisí
půlnoci a tam nacházej
prokleté básníky
Snad přijde za tebou
černooká krasavice
Poezie
a nabídne ti náruč,
v níž zapomeneš
na všechna selhání
A to setkání
bude mít strhující děj
protože Fantazie-divoška
začne bláznivě tancovat
s derviši
JS
Zavři oči a čekej,
dokud jitro
nesfoukne knot
a hodina sebevrahů
blahosklonně
neskončí
33
Odložená
11
Má mě tma!
Má máma mě už nemá
Ani nekřičím
Možná jsem němá
Mám snad peřinku ze zinku?
Až mě tu najdou jezinky
a tamti; kam se jim schovám?
Už po mně jdou...
už slyším skřípat panty
Proč tolik řvou?
A kam mě odnesou?
MB
------Pozor s tím světlem, lidi! Jsem tu nová
jsem nahá malá panenka
a ještě se stydím!
34
Zdvojená sebekritika, podpořená sebereflexí
a lehce šmrncnutá sebedestrukcí
12
Ovíněn úspěchem
na malou chvilku jsem žil
s pocitem vítěze
Ta drzost,
se kterou jsem se podíval
Múze zpříma do očí
Místo zaplivané putyky slov,
kde z pípy tekou krátké věty,
na chvíli, malou chvilku
usedl jsem za čistý ubrus
– poezie
Tolik šťasten
těch několik okamžiků,
než dohonila mne
kulka všednosti
DH
trpká a...
...hořká
dobře...
...nám tak
35
Zvrhlost synáčkova vkusu
13
Zvrhlost synáčkova vkusu:
Mami, dej mi Oidipusu!
Ukolébavka
14
Co den rozpáral,
sny zašijí
starou přízí dětskou chutí
S oříšky v dlaních pospíchám,
abych tě
jako v Egyptě
Josef Marii
pohladil při usnutí
JŽ
36
Žitoseč
15
Dozrávalo žitné pole
vzduch se vlnil souzněním
vzplálo zlato ve stodole
z klasů, co zůstávají holé
Zrna se v prach promění
Mlýny točí lopatami
voda zurčí v náhonu
Klapou kola pod hvězdami
prostupuje štěstí námi
zpívá písně v kánonu
V pecen chleba život hnětu
věkem těsto kořením
Radost sázím na paletu
sypu krásou lučních květů
vůni za nic nesměním
Láskou kyne, se zlem padá
tak to chodí na světě
Od pece mi hoří záda
do úsměvu mráz se vkrádá
v duši touhy dítěte
Kůrka tvrdá jako skála,
když krájím kus života
Špatně jsem chléb porcovala
sousta zbyla jenom malá
hlad mi v žilách klokotá
37
JS
Ubývá
16
A není sníh
havrani ztrácí barvu
jak saze na polích
a podzim už dávno skončil
Není se čeho chytit
brusle rezavé a staré
na mostě někdo uvázal
takové, na které se nezapomíná
A chvějou se mraky plné předpovědí
Co z toho bude?
Snad na jaro zdědí zem
zelenou kapuci
Tak málo žebráci chtějí,
když noci ubývá
38
EE
Není živého klasika
17
Rozpačitě
páčím rozum
z hrstky písmen
na dlaních
Zapadl jsem do mlčení
po pás
propás karneval
ve vlastní hlavě
Ani muk,
že se v lásce pletu,
ani muk, jen muka
Kulhám ku lžím
a všude pravda
Zítřku už věru nevěřím
Jen bezbarvý taktik čas
tak tik tak tik tak
ulupuje z ticha
JŽ
......
Zapadl jsem do mlčení
39
Řezání uší
18
Za noci zasvítí z oblohy úsměv Šklíby
kočky se scházejí tak, jak se jim to líbí
Kol štěrbin zřítelnic noc jantarová svítí
cesta je tajemná do nových pozic bytí
Z tlamiček růžových s ostrými zoubky střípků
budíte děti v nás, ťukáte na kolíbku
Zvuk písní kočičích nám uši odřezává
bezuché čeká nás, nových malířů, sláva
Konečky ocásků se k ránu vytrácejí
upadlým uším našim se zřítelnice smějí
S rozbřeskem vstáváme, protahujeme kosti
– malíři bez uší, strážcové skutečnosti
PS
40
Láska složená z pexesa
19
JS
Chtěl bych tě složit z dílků pexesa
pěkně dohromady
To by mě bavilo víc, než z písku stavět hrady
Chtěl bych tě složit z kvítků kopretin a pak otrhat
Má mě ráda, nemá mě ráda...
Nemá – tak utrhnu další kvítek
Má mě ráda
Chtěl bych tě otrhat až do posledního kvítku
jak Pán Bůh, když tě tvořil
A pak tě nechat vyhnat z ráje do ráje mého náručí
Má mě ráda, nemá mě ráda...
Nemá – tak si tě složím z dílků pexesa
41
Svedu tě
20
Pohledem
svedu tě
Zřítíš se střemhlav
sevřu ti perutě
jak lačná šelma
v objetí stehny
zametu pachutě
s jistotou běhny
Náznakem
svedu tě
JS
Omyly
21
Potkala jsem uprostřed
zasněženého lesa
bernardýna
bez obojku
ve fraku
Pod vlivem zpráv
o přemnožených
medvědech
v Tatrách
jsem utekla na strom
a bernardýn
se musel, chudák,
opít sám
42
Jak se chodí k šípku
22
Tak či tak se někdy povede podzim
Tak či tak se někdy nepovede podzim
Tak či tak se v něm čas zimomřivě rozkmitá
Tak či tak vás jednou pošlou k šípku
k takovému, či dokonce
k takovému!
Tak či tak to s vámi zamává
Pak je třeba hledat takovou krajinu
nebo takovou, nebo takovou,
kde objevíte lenošícího anděla
a nebudete se bát jeho proměn,
při nichž krajinu zametá divousí inferno
A sudice z nudy začnou vařit blín,
v nichž pavoučí ďáblík rozkmitává plášť,
až z rampouchů vyšlehnou ledové plameny
Pak prosmykněte se bosky
zamrzlou kalužinou
a odežeňte bludičky a sovy
Vydejte se k tomu šípku
a začněte tak či tak kvést
BP
43
Mimozemí
23
Na planetu
bez internetu
stvořitel
vetkl mladou růži
A hle, hnedka je
nač se dívat!
Růži ucítil serafín
a spadl z výšin
letky zlámal
a začal si
s tou růží pletky
Do roka anděl
houpal poupě
učil je snít
a růži zpívat
PS
44
Zapadlé léto
24
Nad obzorem zavíří křídla plameňáků
Vítr nese ulicí stíny vlčích máků
Vůně modrých borovic stéká po střechách
Na zahradě kostela tančí zlatý prach
Od východu oblohou inkoust prosakuje
Léto stárne, plešatí, tma ho okusuje
O slovních druzích
25
Holka
Nahá
Jež
Několikrát
Se koupala
Zde
Vedle
Však
Což…
DH
Ach!
45
Ironie očekávání
26
V podmořské lastuře
cosi se skrývá
Mince pro šumaře
snad voda živá
Rozechvěn nadějí
položím ji na stůl
Uvnitř však účtenka
za sbírání lastur
V podmořských lasturách
cosi se skrývá
Poctivost mrtvá je
chamtivost živá
Pod hvězdami
27
Sedíme spolu
pod hvězdami
ty šeptáš mi směšné
srdcolamy
a srdce jak kámen
na prach se láme
drcené těmi
pohádkami
EE
46
Jaro
28
Jaro, první
a poslední
roční období,
svléklo mě
zmáčelo
z keřů servalo
loňské trnky
oddělilo
dva růžové
hrnky od zbytku
samozřejmého
nádobí
Pod oknem v kuchyni omítku
olizoval březen jako malé dítě
v ženách probouzí chuť napsat do zbytků
sněhu jméno jako muži a v mužích – Lolitku
Duben tě zastihne náhle – v koupelně
možná když právě smýváš mydliny
Je divoký, zrádný, od hlíny,
ale usmívá se tak kouzelně
Květen je plavý a prostovlasý,
sám a rád zamotáš se do jeho loken,
on zavře tě do domu bez hudby a oken
a na loknách z rozkvetlých třešní tě
s láskou zardousí
Jaro fouknutím zbaví svět podoby
bahnem tě zmáčí po pás
začne a dokončí epos o nás
jaro, první a poslední roční období
47
PS
Lístek - téměř jídelní
29
Mají hned za rohem
dušený sloh
se salátem a zálivkou
A jako přílohu
... dva smažené verše
Grilovaná slova
jsou těžko stravitelná
čpí zkyslým pivem
A prošlou
... dobou trpělivosti
Propálený ubrus
flekatý od písmen
popadaných
z okrajů mastných talířů
A otřískaný popelník je
... plný zamáčknutých rýmů
Bezzubá servírka
stojí s dnešní nabídkou
svázaných básníků
A hladový poutník ... tiše smíchy pláče
48
DH
Tak už je to tady
30
Už se dojímám nad pohádkou,
už začínám vzpomínat na krajinu dětství
Už mě rozpláče omezená scéna ve filmu
a cizí drama v televizi
BP
Už začínám říkat: Když jsem byla mladá
a mladí se na mě dívají s podezřením
A ještě nedávno jsem si myslela, že to nikdy nepřijde
Už je to prostě tady
Koncem léta
31
V samotném závěru mě ještě
slunce nachytalo na švestkách
a zatímco podmračeně ohrnuje nos
nad hrozbou reparátu z pálení,
užuž se čerstvý nátěr mrazu
přízemně drží zuby nehty,
dokavad i zbylé teplo
nevyletí z kůže
49
Vrbenské rybníky
32
Vrbenské rybníky
pohladil podzim
byl umazaný od barev
tak mají šmouhy na tváři
A kdesi v dáli
se mihotají křídla
Kam táhnou divé kačeny?
Vždyť je tu krásně!
Ticho a klekání
už zamykají bránu
vítr dech
teď tají v listoví
A žloutek slunce
na hladině se zrcadlí
do půli pasu
vysvlečen
PS
50
Svíčky
33
Vroucí dech zhasl svíčky a přišla tma,
ale ruce dál vnášejí světlo do dvou rozpálených těl
to svět kolem nich už kamsi odletěl
a oni jsou šťastní
jsou spolu
jsou dva
Dělení
34
Slunce si odjelo na dovolenou
Milá má jen jednu nohu oholenou
to pro pořádek na půlce planety
radostí stáhneme rolety
pro tu druhou platí meta
ráj jen pro nás
a otroctví pro zbytek světa
EE
51
Karpatští koně
35
Přes hřebeny Fagaraše
přes zelené Karpaty
běží koně, duše naše
Běžíme též já a ty
Každý, kdo se v horách ztratí,
kdo nešťastně zahyne,
jako kůň se na zem vrátí
a čeká, až žal pomine
Do nebe pak hledá cesty,
mezi hvězdy vstoupí-li
a ochraňuje od neštěstí
ty, co v mlze zbloudili
I my jsme se koňmi stali,
už je tomu drahně let
a nikdy jsme nepřestali
hledat z mlhy cestu zpět
Až stým rokem poběžíme
přes větrný Fagaraš,
v oblaka se proměníme
naplní se osud náš
JŽ
52
Motýlení
36
Dozněl šepot klavíru
umdlely již prsty slepce
Ztichlým městem stoupá lehce
zástup nočních motýlů
Jako když se Ticho zlomí
v oči klesl hvězdný prach
Usadí se v temnotách
nejhlubšího podvědomí
Dávná přání pominou
Prázdné dlaně slepce studí
Avšak cosi bije v hrudi
melodií nevinnou
JS
53
Idyla
37
Na kraji lesa
v maliní
za noci tančí víly
v šatičkách jako z pápěří
Proč asi bílé blůzky rozvěsily
po větvích stromů, po keřích?
To aby ráno
děti uvěřily,
že je to
mlha
Lolita
38
Palčivá touha létá
po tenkém ledě
Je plnoletá?!
Jak to mám vědět?!
Kdy končí časy
sladkostí Lolit?
Kdy klukům asi?
Když začnou se holit?
DH
54
Sen o jaru
39
Slyším trylek?
V hlavě ho mám
zatím mráz mi ústa křiví
Jsem jen snílek
poodplouvám
do krajů, kde kvetou jívy
Vidím květy
jarem voní
procházím barev
zahradou
Vše posvětím
lampióny,
než vločky vizi vykradou
Náruč cítím,
co sny hřeje
tiší stesk a krášlí boly
V pevné síti
dobroděje
nesu krásu do údolí
Barvy šálů
temnem vlají
prosvítí cesty poutníka
Na portálu
štěstí hájí
zima už k jaru utíká
PS
55
Píši báseň o kotěti
40
Když jsem poprvé
chytil černé kotě
ač ještě skoro nevidomé,
stejně se mi vysmýklo z ruky
Jako dětství
Ale ten pocit
z černého kožíšku
hřeje doposud
Chodím do dětství
jak do zastavárny
vyplatit
vzpomínky
zachycené drápkem
bezstarostnosti
BP
56
Přípitek
41
Na otázky se nedá pít
odpovědi jsou pak na mol
a člověk prý všemu rozumí
PS
Na zdi bez oken
vydrolená slova
a měsíc „vejrá“
trochu rozpačitě
v očích slzy,
co nechybí
Modlíme se
Boha nikdo
nepotřebuje
a smrt chlastá,
až jí drnčí žebra
Na otázky se nedá pít
Spletl jsem pojmy
v drkotavou bryčku
nahnutě mlčím a čekám
na zázrak
v kaluži sebeklamu
Na otázky
Na otázky se nedá pít
57
Básnění pod Hradem
42
Múza ukřičená
červeně nalíčená
prodejná za euro
Výskot pasáků
dětí Pegasa
portmonky natřásá
Jen ve škvírách zdí
pláč Jana Nerudy,
když se připozdí
A na domě
U Dvou slunců
Gulassupe za 99
Podzim
43
Zlatisté stromoví hábitů
bez hlesu, šelestu, v úsvitu
v čeření rán či pozdním poledni
ve skrytu sám
jak lístek poslední
BP
58
Slavnost
44
Podzimní galerie barev
zahájila dnes vernisáž
Na úvod vítr preludium píská
a obecenstvo zašumí
a tleská, tleská, tleská
Slavnostní přípitek
Po okraj číše naplněná
slzami léta
je ještě teplá
A čísi ruka
tu číši pozvedá
a hltá, hltá, hltá
To mistr barev sám
hrdě připíjí dílu
leč vyprázdnil už paletu
a na víc nemá sílu
Akvarel střídá tuš
Na obnažená torza
bílých laviček
pozvolna mlha usedá
EE
A zlatožlutý déšť
vystřídá zima plná stínů
59
Ze dřeva Orwellova
45
JS
V kousíčcích dřeva osmdesát čtyři
– rok, v němž se Orwell smrskl do krabiček
Zprava i zleva uvolnění míří
tam, kde moc orve všechen cukr z biče
Poradce z hradu čmáral v mládí nápis
uměl se nadchnout s hrozbou skončit v kleci,
jenže pak zadul vichr, v němž se zkrápí
naděje s kachnou jednou hořkou deci
Nedáme sekci – četli mocní zblízka
nesouhlas na zdi, odpor k machinaci
zlomený lekcí, dokud neoprýská
bezmoc, jež brázdí všechny listy zvací
Trochu se usmál, vždycky bez kladiva
jeden se zhroutil, druhý končil s dechem
režim, co dumá, jak už to tak bývá,
jak nohy z proutí pobít silným plechem
60
Korálky
46
Nejspíš je to hřích ve skvostné katedrále
vnímat jen laciné červené korále
náhrdelník na krku krásného děvčete,
které snad i knězi snadno hlavu poplete
Obracím se k oltáři, kde svítí svatozář,
jenomže světec kamenný má dívčinu tvář
Zástupy lidí jihnou ve zbožném chorálu
já hledám jenom těch pár červených korálů
Zmizely v davu na ladné šíji krásky
tak smutně ze zdí hledí svaté obrázky
však nemyslete, že jsem jeden z bezbožníků
Možná že v pokoře přece dojdu spásy
za to, že sbírám prchavé chvilky krásy
jako korálky rozsypané na chodníku
MB
61
Bělásci
47
Náš život je jak síťka na motýly
Příliš se rozmáchneš – babočka uletí
Později, až léta se schýlí,
sotva pár bělásků v síťce zbude ti
Právě v tu chvíli
v tu chvíli právě
se ohlédni potají
DH
Bělásci v trávě
všechny ty roky
mění ve hvězdné vteřiny
a zpívají
62
Modlitba
48
Buď spánek předobrý
nebe hrachu
od přeber
Chlév stínohry zevnitř lebek
a mezi řádky jedné věty
vyčíst smíš víc než fetiš
Budiž...
Buď již
Snad ruka v hlíně
prostořeká
byla se modlit za člověka
LM
Zimní ráno
49
Rozespalou ulicí
popojíždí kukavůz
a neomaleně roztrubuje,
že další noc
právě lehla popelem,
aby bylo z čeho
vstávat
63
Jarní tání
50
Pro koho pláčeš, samoto lesní?
Javory mlčí, tají dech
a taje sníh
Potoky slz
z těch promarněných chvil
Až do pozdního rána
čekalas
na rozkvétání
PS
Snobismus
51
Oprýskaná
zeď
unaveně
nastavuje
děravé
klobouky
Kolemjdoucí
vzdychají
obdivně
a lákají
turisty
Och, jak zajímavý
pop art
64
V den, kdy mi není fajn
52
Mám žabí prsty
rybí ostudu
a pod jazykem hlen
Bojím se promluvit
sedím pod stolem
a prozpěvuji si staré
sumerské báje
Okolo tančící lidé
utropují si ze mě legraci
V duchu po kouscích
pářu jim sukně
povrchního sebevědomí
Smáli bychom se sobě navzájem?
DH
65
Zas vrátí se příliv
53
Písečné ženy
pobřeží z pěny
pomalu odnáší
suchozemci
Pravidla změny
z mušlí jen stěny
mořských trav přišli
ženci
BP
Lékařská zpráva
54
Diagnóza prostá: smutek
Léčba: ztrátou paměti
Výsledek: nic... skutek utek
Důvod: nemám ponětí
Průběh nemoci: dost prudký!
A prevence do budoucna?
Zkusit zahnat všechny smutky
Nemyslet na tíhu jsoucna...
66
Život
55
Život je plný zamčených dveří,
díky nimž tolik netáhne
Tak nezklam toho,
kdo ti už věří
věř tomu, kdo tě nezklame
Život je jako zlevněné zboží
na to se prostě nevrací
Kdo by ho ale chtěl
celý prožít
ve frontě
na reklamaci?
Půlnoční tramvaj
56
V půlnoční tramvaji lze nalézt spoustu
pobudů, opilců a vůbec všelijakých divných lidí
Lze tam však občas spatřit i květinu,
již někdo
neznámý
jen tak
pro potěchu
vsunul
do strojku
na jízdenky
PS
67
Alzheimer
57
Odešla tiše, bez rozloučení
nikdo si toho ani nevšiml
Vlastně se pomalu ztrácela
už celá léta
možná jen zašla příliš daleko
Vždyť byla něčí dítě
čísi manželka
matka několika dětí
Jak to, že nikomu nechybí?
Všem se vytratila ze života
a nakonec se ztratila sama sobě
68
JS
Výňatky z tvorby básníků druhého sledu 2012
Zbylých 122 účastníků neproniklo žádnými verši přes odborné předkolo do
hlavní části této sbírky vymezené počtem stran. Nejedna perla se jistě mezi
nimi zaskví a zaslouží si zviditelnění. Zde předkládáme alespoň výňatky. V plném znění si básně přečtěte na našich vzdorostránkách (http://vzdorospolek.
wz.cz), kde souběžně soutěží v tzv. druhém sledu. Rozhodně tam také nahlédněte a podpořte svým hodnocením 9. ročník České básně i v tomto směru.
Ano, právě vy, co čtete tyto řádky, a všichni další, komu o tom řeknete. Ale
pozor, hodnotit musí každý sám za sebe – neopisovat. „Dohody“ několika lidí
– byť jen dvou, že dají všichni jen ty a ty básně, podkopou smysl hlasování.
Je nezbytné samostatné posuzování tvorby. To platí bezezbytku i pro hlavní
část ročenky (str. 78).
---------------------♦ 20 ♦--------------------1921 / Emil Majer z Kutné Hory – Malína: Poslední den na nádraží Torgau an der
Elbe jsme zůstali, kde na nás, odvšivovací četu lidé z hérenfolku poslali. Potom od
našeho doprovodu všechna lejstra převzali...
1923 / Emil Rusek z Dolní Lutyně: Koupili si starší fáro značky Bianco–Sardelli,
jezdí teď v něm na výlety každý týden v neděli. Karoserka se jen leskne, přestože
má pět roků, protože ji omývají v blízkém čistém potoku...
1925 / Anna Kloučková z Pardubic: Odplynou dny a s nimi léta, kdy zdálo se, že
život neskončí. Však čas si zahrál na soudce a my jsme jeho poddaní...
1926 / Jiří Smejkal z Ústí nad Labem: Snad mladí obého pohlaví najdou k vám na
jaře cestu, skauty i skautky ať pohladí ráno přírody i cesta k městu...
---------------------♦ 30 ♦--------------------1932 / Jiřina Doubková z Prahy: Matko rodná naše drahá, jak bys neměla být
něžná? V našich srdcích perla jsi, Evropy královna a pevná v bocích. Praho, matko
měst!...
1934 / Helena Svobodová z Plzně: Až zase jednou nebude BUĎ a NEBO, bude
jen BUĎ. A abys byl ty, bude i ona, on i oni a pěkně spolu, to se pak podaří uštvat
kus až před sráz, který Země otevřela schválně vám na pomoc...
1934 / Oldřich Benda ze Sezimova Ústí: Bedlivě zkoumej, zda lhář je jenom nepoučený hlupák nebo všemi mastmi mazaný pokrytec, který z lidské důvěřivosti
vědomě a cílevědomě těží...
1937 / Hana Banovčanová z Čáslavi: Pár střípků je sbírka básní, jež mnohý autor
napsal tam, když je čteš, tak se člověk zasní, jak krásně znějí a tak dál...
1937 / Rudolf Pohl z Prahy: Kreslil bych, přitom však mám dotaz: zda písmenka
u básníka mohou být vzata také v potaz. Písmenka by to byla malá, malinkatá,
k nerozeznání slov, laskavá a hebká, tvaru úhledného, podkladu bílého, stejně
uspořádaná do malířského plátna...
1939 / Mirek Pelík z Nasavrk: Řekl jsem si, zkus to, hochu, vezmi majzlík, dláto, kladivo, jdi tesat sochu. Dohromady to jistě dáš, vytesej verši sloku, hlavu na to máš...
1939 / Vlastimil Láník z Prahy: Za chvíli oči tiše otevřu, ať nevyplaším ráno, jak
šeptá vůni květinám a zdobí sítě pavoučí. V krajinu vyjdu pustou, a přece plnou stínů, úslužně pustím se do větrných mlýnů. Dávno jsem zapomněl, že už mám dost,
strach mě teď provází jak nezvaný host...
69
---------------------♦ 40 ♦--------------------1940 / Věra Petříčková z Krakovan: Blíží se už jaro, mazlím se s tím slovem, teď
už dáme brzy zimě sbohem. Na nebi už také první duha byla – modrá, žlutá, fialová,
červená a bílá...
1940 / Eva Pilátová z Plzně: Možná to bylo jinak, třeba je verze jinačí. Koťane,
kocourku nádherný, báječný, skvělý, možná jsi jenom zaběhl do vzdálených lovišť;
však víš. Vrať se, vyhlížím, čekám...
1940 / Věra Vaďurová z Prahy: Zimní den zas zhroutil se do šediva. Na bílé plátno zimy čmárá grafity, bílou rozpouští, míchá v kalu, kdekomu čte levity. Krápníky
střech ždímá, děraví chodníky, okusuje slávu, bílé kráse zvoní hranu...
1941 / Zdeněk Mirko Schlappl z Jihlavy: Nastala pro lidstvo krušná doba! Všude
auta, markety, plochy betonu. Tatam jsou pole úrodná, mokřady... panenské přírody
je škoda!...
1941 / Miroslav O. z Brna: Teď ale cosi prasklo, zlatem olepené pařáty času se ke
mně natahují. Ve švech i v kloubech jak při operaci praskám celá a nenasytně se
zakusuji do vzpomínek těch zbytků štěstí bez zlata...
1942 / Věra Vejnarová z Čáslavi: Pod temnou hladinu klesá bílé dívčí srdce tak
utrápené a na hladině divých kačerů rej dál láká mladé kačky do kola. Stříbrná štika
zastaví se v letu, jak divná návnada tady plave...
1943 / Jana Šulcová z Kladna: Den dopil poslední doušek bláznivé noci s kousíčkem naděje, kterou posnídalo slunce s rosou, když se usmálo
DH
přes celou oblohu na květy, stromy a trávu...
1944 / Hana Šimková z Frymburku: To mámení znám, přichází
večer a někdy i po probuzení. Chce mi něco říci, ale já zrovna
neposlouchám. Jsem přítomný i nepřítomný a vlastně nevím,
co mámení chce...
1944 / Věra Vencová z Havlíčkova Brodu: Když stáří přichází,
dál musíš jít. Nedá se zastavit, nedá se vzít. Něco lze ovlivnit,
něco jen přijímat, život různé radosti dál bude rozdávat...
1945 / Jana Bartošová z Chebu: Od pradávna na té stráni roste samé bejlí a co noha nohu mine, nevkročí sem žádný. Toto
místo opředeno tajemstvím neznámým...
1945 / Blanka Forstová z Prahy: Vidím ostrov maličký, jestli
pak tam žijí lidé. Co asi dělají, mají děti a netrpí hladem? Beru
si dalekohled, koukám se, vidím někoho pobíhat po břehu. Jsou to lidé?...
1947 / Jaroslava Jáněová z Prahy: Polibky, pohlazení, něžné doteky, lehké rukou
chvění. V hlavě závrať z Baccova vína a srdce Amorův šíp obepíná. Zázračná chvíle našeho setkání naplnila nadpozemské poslání...
1947 / Stanislav Eliáš z Jihlavy: Co se tady v tom státě stalo, že je práce pro nás
málo? Cizincům tu naši práci dali a nám ji všem sebrali. Pak se diví, že lid krade,
když ve vládě peníze každý hrabe...
1947 / Helena Procházková Zelená z Prahy: Poslední kapka rudého vína splyne
do poloprázdné sklenice. Poslední doušek rubínového moku, slast vůně, jiskry a
plné chuti. Poslední minuta dne, tulipán a loňské jmelí. Poslední kapka na dně
sklenice, tančící oheň na dohořívající svíčce....
70
1948 / Marcela Kindlová z Lázní Bohdanče: Jen léto zvané babí ze zimy stresu
nás spolehlivě zbaví. Paprsky sluneční vyčerpány jsouc už létem energii světelnou
teď roznášejí světem...
1948 / Libuše Matysíková z Němčic nad Hanou: Milovník byl květomluvy a vždy
mluvil květnatě. Dělat pózy, to on umí, květinou však nectí tě....
1948 / Jaromíra Slezáková z Otrokovic: Zimní větve černou krajkou lemují pole
zasněžená, západní nebe s výšivkou zlatou na odiv staví Země – Superžena. Jak
poděkovat Stvořiteli za krásu zimy studenou?...
1948 / Karel Košťál z Prahy: Nechci tě lákat do hebkých sítí, to jen pavoučci vzpomínek šeptají cosi o dávno uschlém kvítí a lásce, co v mládí odkvetla a přes hory,
řeky, smutnění do světů cizích odlétla. Odnes ji vítr, lét i zim. Ptají se pavoučci, čím
je to, čím?...
1949 / Zdeňka Tancibudková z Hroznětína: Jak to ten tatíček řekl? „O sebe sám se postarej a neškemrej, že
nemáš se líp!“ Když bylo z čeho brát,
zlaťáčky kulaté na horu Říp valil si
každý, kdo mohl....
1949 / Miroslava Slavíková z Prahy:
Prší, déšť zpívá, pak tichne v kalužích. Podívej na nebe, odráží se všude tam, kde život je. Zpívej si s ním a
JS
neruš tu krásu, není to špatný den...
1949 / Pavel Vrána z Prostějova: Čas je věčný, neúprosný, přesný a spolehlivý.
V dětství a mládí dlouhý se nám zdá. V dospělosti mezi prsty nám protéká a starosti
nám nadělá...
---------------------♦ 50 ♦--------------------1950 / Miluše Dvořáková z Oseku u Duchcova: S vehemencí tušícího úspěchu dnes
na mne se dychtivě smůla přilepila! Celý den jak mátoha jsem a lapám po dechu...
1950 / Lukrecia z Přívětic u Radnic: Jsi bez vzpomínek, dítě, ty, které přijdeš, abys
žilo, a sny těch minulých, abys snad naplnilo...
1954 / Milan Jícha z Prahy: Už dávno je tomu, když tebe jsem hledal, snad vteřina
pouhá k lásce nám scházela. Já neřeknu nikomu, kdož lásky se nevzdal, jak bývá
vteřina dlouhá, když z hledání zbývá, jen hodina necelá...
-------------------♦ 60 ♦------------------1960 / Alena Dobrovolná z Brna: Útoky cílené, útoky skryté, za nový život trápíš mne
tichem. Tichem, co neléčí, tichem co škodí, cíleným útokem škodlivých zplodin...
1962 / Naděžda Jeníčková z Hlinska: Jsem nezkrotná – jsou nezkrotnější. Jsem
tvrdohlavá – jsou tvrdohlavější. Jsem přátelská – jsou přátelštější. Jsem upřímná
– jsou upřímnější. Jsem láskyplná – jsou láskyplnější. Jsem pokorná – jsou pokornější. Jsem klidná – jsou klidnější. Jsem smutná – jsou smutnější. Jsem... – a někteří už tady nejsou...
1963 / Dagmar Tomášková z Olomouce: Za svitu luny hvězdných září toulá se
nocí bezesnou, zářivý pohled večernice provází kroky, které jdou tou temnou nocí
stínů plnou...
71
1965 / Hanele Martinez z Brna: Domy vyrůstaly ze zahrad, žily v nich, nehnaly se
až do nebe. Tam dolétla jen houpačka na ořešáku; na dvoře plném kuřinců kočky
líně polehávaly na sluníčku a Bobík... u boudy...
1965 / Milan Kotál ze Sušice: Jako Mistr Jan na hranici se modlí poslední Zdrávas, tak husité mlátí přes palici křižáky, co přijeli usměrnit nás. A jak to vlastně
tenkrát bylo...
1966 / Zindabad z Krakovan: Pýcha, mamon, bařtipáni mlaskající, myslící, že jim
slunce nezapadne – vládci pošetilí, co se prohlásili za vítěze nade všemi...
1966 / Martina Bachová z Mnichova Hradiště: Ve tmě zavinuti do sebe prohlížíme
si jeden druhého, jako se hledí na pěkně propečený rohlík umotaný z třícípé placky
čehosi beztvarého, ale s chutí. S chutí načít jej...
1966 / Žofie Zejdová ze Šenova: Vanilka se skořicí zavoní do kraje, andělé přející
sypou svět sněhem. V chaloupce na stráni v pokoji babička – stará, maličká, v míse
má jablíčka, ořechy, cukroví, že Štědrý je den – kalendář napoví...
1967 / Jiří Kosek z Řečan nad Labem: Dnes peníze jsou moc a sláva. Kdo je nemá
– nevyhrává. Kdo lže a krade – vítězí pro lesklý peníz mizivý...
1969 / Marcela Horká z České Skalice: Z kamínků u cesty, do nichž vepsán osud těch,
co kráčeli tudy, aby zakotvili v končinách, jimž přisoudili místo k žití, čtu zklamání...
1969 / Jana Brnušáková z Hostomic pod Brdy: Ticho si přežvykuje vyvržené listy
z knihy, s plným bachorem místo koruny nasazuje s mírným odporem čepec přesycenému dni...
1969 / Simona Kopecká z Ostravy: Noc černá, po skle stéká déšť tak vytrvalý,
hlavou myšlenky se valí, vše se slévá. Vzpomínky jako pramínky deště. Nejde to
necítit, zapomenout...
1969 / Marcela Veselá z Týnce nad Labem: Vánkem se chvěje nitro blaha, noc
končící, však ještě mladá vášeň jemně rozpoutává hru zvanou milování...
---------------------♦ 70 ♦--------------------1972 / Pavel Stýblo z Olomouce: Z ohně velké lásky jen dusivý kouř a z lávy života
hrst popela. Tak se zasměj, mučedníku, dřív než ticho hrobové umlčí tě docela...
1972 / Kateřina Kotoučová ze Znojma: Přemýšlím, co je lepší: asexuální metrosexuál, heterosexuální intelektuál, homosexuální večírků král... Chybí mi k tomu
ale manuál...
1973 / Klára Pašková Synková z Prahy: Dovol mi neptat se. Ani muk, beránku.
Vozit se s vláním na ovčí oháňce, přichycen očičkem na hřbetě na cestě, nebát se
seskočit usebrat, unést se, jenom tak unést se...
1974 / Alena Dvořáková z Jihlavy: Vánoční cukroví – 2 hodiny práce, 6 vymazaných
plechů, 4 plné talíře, 3 mlsné jazýčky, 0,5 hodiny, 4 prázdné talíře. A vše znova...
1974 / Martin Gerstner z Prahy: Je na každým kroku, svědí, pálí v oku, v hospodě
i v metru, v každým kině, na každičkým rohu...
1974 / Petra Zelená z Prahy: Je to hračka – hra a vypadalo tak, že se dá ovládat
– výhra, ta se vytratila se zaťatou pěstí. Uprostřed brýlí příšerné horko a ztuhlost
– hračka. A kdo to povídal? Stařeček u cesty za rozmáčenou tvarohovou buchtu...
1974 / Vladimír Cetkovský ze Zlína: Zjistil, že to je nad jeho síly (jak skřítek, co
domů vzal tři víly)...
1975 / Vítězslav Kaprál z Mostu: Já nevrátím se domů mezi smog a tovární ko-
72
míny, já mířím dál, v nebetyčné, nedozírné končiny. Sbohem vám dám a v balóně
vystoupám bez tíhy, bez zjevné příčiny, bez dechu, bez hlesu odplouvám splynout
do věčné modroskvoucí tišiny...
1977 / Šárka Ježková z Břas: Viděl jsem sněhovou vločku, padla mi do ruky. V dlani mi zastuděla a zmizela, jen kapka po ní zůstala. Ta kapka dlaň mou brázdila a po
chvilce taky zmizela. Však cesta, kudy stékala, tu cítím ještě teď...
1978 / Petr Doležal z Jihlavy: Tváře železobetonu zůstanou, s věkem atraktivně vyhlížejí. Naše děti dary po nás dostanou – chrámy práce naší. Tak jak se ozvou slova
chvály, slova zlosti, tak zaniknou v hukotu elektrárny. Elektrárny, co jádro štěpí...
1978 / Jan Bayer z Prahy: Zajímavostí nikdy není dosti a jednu takovou skrývá
název básně (D-A-CH) ve své zkratkovitosti. Písmena v sobě mají symboliku, která
má ve výkladu následující logiku...
1978 / Lenka Handšuhová z Vodňan: Vysoké úzké věže, sedlová střecha, krásná
okna, obrazy dějin, dřevěné lavice, zlatý oltář – vše, co chceš a nemůžeš mít...
1979 / Martin Koreček z Chrudimi: Hromada železných nadějí, slzy tisíce očí zkrápějí dlážděný dvůr. Černý bez, elektrické dráty spojené v marnou touhu. Polibek
ostnatého drátu, jizvy a kupa kamení...
1979 / Michala Přikrylová ze Zdounek: Palte ženu, když se vám uleví! Palte čarodějnici, když nedokážete být sami něčím zvláštní! Neohnu se, nebudu klečet,
abyste vynikli! Raději umřu a nechám vás vaší průměrnosti. Buďte si třeba davem,
já jsem jedinec. Buďte jedincem a já budu davem, ale nebudu s vámi...
---------------------♦ 80 ♦--------------------1980 / Denis Ejubovič z Prahy: Na kopci dědeček rozloží žebřík a podá chlapci
ruku. Chlapec vstane, vyleze nahoru a hráběmi strhne měsíc z nebe...
1980 / Mirka Půtová Šatrová ze Sušice: Maminko, pověz mi, proč někde přebytek
a jinde hlad? Proč někomu teplo je, jinému chlad? Miláčku, na světě už je to tak.
Někteří žijí si jak prasata v chlívu a jiní nemají do huby skývu...
Zleva Naděžda Jeníčková, Zdeněk Mirko Schlappl, Hana Banovčanová, Věra Vejnarová,
Petr Doležal, Alena Dvořáková a Milan Sochora – jedni z účastníků loňského druhého
sledu při slavnosti v Jihlavě 29. října 2011. V té době ještě nevěděli, jak si jejich tvorba
stála, protože nízký počet hlasujících neumožnil sestavit jména vítězů. Posunul se tedy
konec hlasování na 29. únor 2012. Bohužel, ani poté nebyl celkový součet uspokojivý,
neboť 54 básníků ohodnotilo pouhých 25 čtenářů. Inu, napoprvé z nouze cnost...
73
1981 / Marie Smetanová z Hradce Králové: Sny jsou zrádné potvory stejně jak
Zolův Zabiják, dělají nám v duši černé otvory, jako by námi projel vlak...
1981 / Lucie Kratochvílová z Hustopečí: Stojím s kytkou před náhrobkem, duše
bolí, oči pláčou, kam jen honem bolest skrýt. Všude ticho, jen tlukot srdce doprovází
ruce, když pokládají kytku na pomník...
1981 / Roman Štork z Jihlavy: Dnes večer na ulici paní Lída uklízela popelnici, celá
se však klepala, že Kalouska prý poznala. Posílá jí složenku, že dluží tisíce, teď
nekoupí si už ani halenku, to zas budou Vánoce!...
1981 / Klára K. z Prahy: Bojím se rána, co když bude zase obyčejné...
1983 / Václav Kovalčík z Náchoda: Pevnosti stále stojí, kde květena bují. Žijí...
Pamatují, že byly zrazeny...
1984 / Zuzana Majíčková z Karlových Varů: Přijměte mě, prosím, na jinou planetu. Jen jedno, prosím, slibte mi, že láska tam u vás nebude, to raději zůstanu
na Zemi...
1985 / Eva Široká z České Skalice: Jsou jak bílé vločky neposedné myšlenky, kterých jsem se bál. Jako štíhlé nožky rozechvělé milenky... Krásný sen se zdál...
1985 / Alžběta Krchová z Dobříše: Taková hluboká šeredně nekonečná propast
tiše volá: „Chtěla bys, tak pojď.“ Ale já vím, že ani tam mi nebude líp. Musím žít!...
1985 / Pavlína Brašíková z Písečné u Jeseníku: Všechno jednou skončí na miskách vah u přísných soudců. Každé kroky tam jednou dojdou, na konečnou, kde už
nejsou rozcestí. Jen ty dvě misky trpělivě čekající na poslední rozbřesk...
1985 / Václava Matesová z Kralup nad Vltavou: Možná v básních nemám dost
střelného prachu na titulní stranu almanachu. To ohromení za mě hovoří, pokaždé
když vcházíš do dveří...
1985 / Jiří Archalous z Libice nad Cidlinou: Do zaprášeného obrubníku u konce
cesty nakreslila fantasie motýlí křídla, zatímco jsi spala v ostnatých drátech kyselého ostruží. Jednou k nim dokreslím i postavu pohublého dítěte...
1985 / Jan Káňa z Petřvaldu u Karviné: Podzimní slunko ještě hřeje,
jablka v sadech dostávají tu správnou barvu, to se zrovna vyplatí hodit starosti za hlavu. Vypadnout ven,
tvářit se vesele, ukrýt se na ulici do
davu...
1985 / Eva Nováková z Prahy:
Blbečci jdou zvesela na porážku,
rodu pohanění nepovažují za urážku,
děkují „hlupci“ za hlavy srážku...
JS
1986 / Zuzana Černeková z Brodu
nad Dyjí: Jako ostříhaný beránek, co náhle přišel o vlnu; jako zlomyslný krtek, co
rejdí si v záhonu; jako vycvičená opice, co odepřeš jí banán; jako voják po bitvě, co
cítí smrti závan...
1986 / Lenka Davidová z Prahy: Slibem ústa svázaná by pošeptat ti chtěla, že
srdce poblouzněné zasáhla neposedná Amorova střela...
1986 / Vendula Výstrková z Rožnova pod Radhoštěm: Po špičkách se plíží, stopy
74
mizí ve sněhu, něco temného ji tíží, pak zůstane stát na břehu velké řeky spících
přání, však brzy přijde tání a ledy se rozlomí...
1986 / Monika Pivodová z Brna: Její sinná pleť proč rudá je teď, kde zmámit poukaz, by zžhnulo v ní tisíc krás? Zkud pocházíte, démoni, minu vás náměstím? Zkud
zaproudíte v nitro a lze zvát vás neJS
štěstím?...
1987 / Petra Slováková ze Skalice
u Frýdku-Místku: Devadesátá třetí
s balkóny a pilastry z proseb a hladu, a na té ulici je vyvřelý most křiků
se včerejškem i dneškem a pouliční
lapiduši cínují dětem slzy. V prachu
šeptá ten bez domova o lepším světě pod zámky z mosazi. Umírá v příbězích o rozkladu všedního dne...
1987 / Petula Svobodová z Krupky: Básník nemusí mít peníze ani pas a může cestovat světem jako vítr, létat na
slunečním paprsku ke hvězdám, jít po stříbrném měsíci bez skafandru i potápět se
jen tak v plavkách se žraloky...
1987 / Jakub Urbanec z Olomouce-Lazců: Špičková písmena přesýpají hodinami,
hlasitě hlásám hlásky, souhlásky taky souhlasí, slabiky postrádají slabiny, slovutná
slova sílí, rty vibrují, vybrané věty vládnou věky, mají moc měnit smysl směny...
1987 / Andreas Patenidis z Prahy: V hlavním vysílacím čase se přelévá třeba horká láva přes vesnice, domy, lidi utíkají, běží jako o život. A za tím vším slitováním a
hrůzou v přímém přenosu se tiše krčí nadšení, co tají dech...
1987 / Kamil Princ z Prahy: Normálně nechtěl bych tě ani za libru. Pojď sem, ty
šlapko! (Jsi prosta slov i vět.) Teď ti však ukážu sex extra-kalibru, ač mi pak budeš
na bicyklu chybět...
1988 / Jitka Šimková z Jihlavy: Dotkni se mě, krásný muži, jak prosba uší anděla.
Horké rty ať šeptaj kůži o tom, co se ve dne nedělá...
1989 / Petronila Lichtenbergová Haušildová z Rakovníku: Zkoumali, vědci,
zkoumali minci v agarové masce. Ve vzácný nález tak doufali – poslední důkaz
o lidské lásce...
1989 / JFT Chmelař z Rokytnice u Vsetína: Prosím, neruš mi moje kruhy, 20 let
byla země tmavá. Vášeň a vůle jsou děti jedné země a jejich oblouk se nad údolím
mění. Zeptejte se stavitelů, řeknou: Dělejme věci špatně a vznikne příroda...
1989 / Miroslav Maňoušek ze Svitávky: Stigmata rozevírají krušné časy plné
bolu a nahozené pomoci a mysl rojí ve skrytu déšť solný, když prosákne poslední
kapka reality...
---------------------♦ 90 ♦--------------------1990 / Blanka Sauerová z Borové u Poličky: Pokořená na kolena klekám a do
větru, do tmy, do pýchy ostatních, do křiku němých, do očí zkalených, do uší prsty ucpaných, do země a všem skalám, všem ptákům, všem broukům a stromům
– halekám...
1990 / Filip Lehet z Chotusic: Láska naše nesmírná vesmírem spoutaná, obtěžká-
75
na vášní, něhou i záští, živená touhou, touhou z nás dvou. Nejprve žár, pak sníh,
nakonec led i mráz...
1990 / Veronika Pachmanová z Rudné u Prahy: Měsíc utekl z nebe, oblohu pohltil prach. Lampy skomírající, žárovky umírající, město šlo spát, avšak hodiny
bijí dál...
1990 / Patricie Černá ze Suché Loze: Bludičky ztrácejí se v prokletých uličkách,
jasnou noc pomalu střídá svit nad obzorem, mlhavý kouř už není pod dozorem,
hlídá to zde žena v lodičkách...
1990 / Anežka Konečná z Újezdu u Uničova: S modlitbou k měsíci sbírá sil k útokům. Vždy, když se zvedá, tak utichá lesní šum. Snad jenom havrani, sídlící v stromoví, jediní vědí, jak je zlé, když vlk hladoví...
1991 / Karolína Štukavcová z Hodonína: Dusím se, zapálím si další cigaretu, další
kafe pomůže soustředit se. Jako naložená do formaldehydu zkrátka trvám. Možná
už opilá, píšící tyhle řádky, bráním se překlepům a beru si tišící prášky...
1991 / Luboš Novák z Ostravy: Nebo objevím vzorec prázdnoty – ach, umírat
mladý nechtěl bych; píši básně. Zářivé paprsky mne táhnou ke světlu, ke štěstí;
zítra už budu jiný...
1991 / Filip Náplava z Uherského Hradiště: A najednou nám dojde, že kličky z našeho života zmizely úplně a zůstal jen kruh. Kruh, v kterém se točíme a on koroduje
a my s ním postupně upadáme v zapomnění...
1991 / Markéta Drábková z Vlašimi: Ne! Já nechci být ta loutka, na kterou čekáš, která se pro dobré slovo rozkrájí, jakmile zavoláš. Je to těžké, ale já vím, že to dokážu...
1992 / Kateřina Lakosilová z Bzence: Myslíš, že když si smyješ špínu z těla ve
studené sprše a oblečeš si nové šaty, nasadíš střevíčky a uděláš si culíčky, že
z tebe bude nový člověk?...
1992 / Šárka Uhrová z Písku: Slova v básni ukrytá zrají, zbarvují se dosyta. Nedokáži jimi říci hlasitě, co uvnitř šeptá překrytě, co luštím lehce, hluboce – ty nejčiřejší
emoce...
1992 / Simona Filipová z Pohořelic: Zraňující pohled žen, drží se za ruce s plamenem. Horko, žár... co to smrdí? Dým s duší si spolu dopisují...
1992 / Caroline Kornelová z Prahy: Z lůna matčina venku jsi, všichni se radují,
všichni se smějí, jen ty o překot roníš slzy. Slzy za sebou plují, ve smíchu umírají...
1992 / František Berger ze Senice na Hané: Je to už let pár, odstřihli jim plyn. Neměli jak platit, byli bez peněz. Je to už let pár, jen o pár týdnu míň, vypli jim i proud.
Byli bez peněz...
1992 / Anežka Matoušková z Níhova u Tišnova: Vůně země, vůně lesa, krásná
únava. Pot a řev síly, tíha duše všude kolem smůla vzlíná. Je to flanel. Vůně lidí,
vůně dopravy, vyčerpání. Síla šumu a těžké duše klesá smog. To je panel...
1993 / Marie Daňková z Čebína: Padla na záda, to ona má ráda – takhle končí pondělí. V ruce šampaňský, a párky vodňanský – ona se s nikým nedělí! Ruku podává,
šance dostává –všechno pak končí postelí. Sluníčko zapadá, co tě to napadá...
1993 / Nikol Dobrá z Chotěboře: Jsem veselá vrba smuteční, jsem pochmurný den
sváteční, jsem chtíčem nevinných panen...
1993 / Alice Vespalcová z Litovle: Děkovné dopisy a telegramy, varovné nápisy a
na zdi grafity, utečeme daleko do Příbrami, snad najdeme vzdálené pocity...
76
1993 / Jan Křesťan z Prahy: Tmy prosté duše školkových obyvatel, rozhozené
panenky, několik počítadel svádí k návratu do domu prostoty. I neúmyslné sobectví
znají ty snivé oči, přesto však z rovné cesty dítě neodbočí...
1993 / Tereza Kosáková z Prahy: S ní? Tou zlodějkou okouzlující. Kdo dal ti
právo být mnou milován? Proklínaje Platóna, že stvořil platonickou lásku – mrchu
nenažranou...
JŽ
1993 / Adam Pechar z Prahy: Naše
zem, řekl bych, má poněkud tenký
lem pravdy u dlouhé sukně klamu,
a tak si hlavu lámu, jestli neměli bychom se radši nazývati republikou
Ptačí, neboť politici naši rádi klovou
do všeho a svačí z cizího stromu...
1993 / Diana Hrdličková z Trutnova:
Nikdy jsem si nemyslel, že duše hořet mohou; nikdy jsem si nemyslel, že
naplní nás touhou. Nikdy jsem si nemyslel, že se budou tak stydět; nikdy jsem si
nemyslel, že se mohou vidět...
1994 / Eliška Říhová ze Cvikova: Kde se jen skrývá starý úředník, ten co hledá pronikavost malby? Tisíce otázek okřídlené pravdy: „Středová souměrnost nám nabízí
nové obzory!“...
1994 / Diana Krulišová z Havlíčkova Brodu: Půllitr v hospodě bez piva, na divadlo
se nikdo nedívá. Taky jsem z toho natvrdo, už si to uvědom, člobrdo...
1994 / Nelly Saskie Kulmonová ze Staré Role u Karlových Varů: Paprsky slunce
mne zcela oslnily a vůně cypřišku pobřeží provoněly. Vlny šumí a hraji si spolu,
běhají a skáčou nahoru i dolů. Rackové roztáhnou křídla a osídlí oblohu, škoda, že
i já létat nemohu...
1994 / Alena Koukalová z Kvasic: Večerem tmavým, nebem pochmurným, obcí
prázdnou, krokem plynulým, zahradou osamocenou plnou stromů nehybně stojících s duší malomocnou, trochu dojmů...
1994 / Štěpán Kopečný z Opavy: Je nervózní, celá se chvěje, ví to a já to cítím
taky. Po její překrásné líci stéká slza. Obejmu ji, přimáčknu k sobě...
1994 / Hana Zdráhalová z Ústí nad Labem: Měsíční zář je na povrchu tak průhledná (jako my – lidé), ale uvnitř se ničím ničemu/nikomu nepodobá (my jsme ale
stejní). Čeká až celý svět...
1995 / Pavel Antoš z Poděbrad: V modravé černi se rozkládá zahrada, září v ní milion stříbrných lilií. Kde končí – to je prý záhada – i kolik ukrývá lidských šlépějí...
1995 / Petra Doubravová z Prahy: Světlo loučí, teplo, vůně klihu – vůně knih, vína
a mas nejjemnějších stálý koloběh. Nebyl tu nikdo, kdo by sváděl duši v hřích. Až
jednou přišla víla...
1995 / Lucie Říhová ze Záboří nad Labem: Stín ve špinavé podzemce propadá se
víc a víc. Je slyšet jen křik kojence, máma je v poli z makovic...
1997 / Barbora Krejčů ze Soběslavi: Teď prý za špatné mravy a chování král tě do
žaláře pohání. Prý za tu radu, jak zvládat vládu bez šarvátek a vína, prý za tu radu,
že měl by si všímat syna...
Básně v plném znění na http://vzdorospolek.wz.cz
77
DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ
● Uzávěrka shromažďování hlasů (předlohu naleznete hned na následující straně) od vás, čtenářů, je i v tomto devátém ročníku na konci září 2012.
Ročenka vyšla v dubnu; máte tedy několik měsíců, abyste ji v klidu přečetli
a vybrali pár střípků (jeden až pět), jež vás něčím zaujmou. Využijte prostoru
k poznámkám o verších či samotném sborníku. Ohlasy mají nesmírnou váhu.
● Opakujeme, že pouze hlasování čtenářů určuje, jak se které dílko umístí
v soutěži O Českou báseň roku 2012 v rovině veřejné. Bez vašeho přispění
nelze vyhlásit vítěze této roviny. Hlasovat můžete přímo na našich stránkách
http://vzdorospolek.wz.cz, kde je k tomu účelu přichystáno okénko.
● Vy, kteří jste se náhodou dozvěděli, kdo je původcem byť jediné básně, nehlasujte; především někdo z příbuzných básníků, aby „pomohl“ svému, všechno shodí do propasti; nestrannost utrpí. Hodnotit musí každý sám za sebe
– bez opisování. Nejsou pochopitelně přípustné „dohody“ několika lidí na těch
a těch dílkách. Spíše než by se měl do konečného pořadí básní zařadit
ovlivněný hlas, pak raději žádný. Mimoto vezme zasvé naše snaha o rovné
podmínky a podstata celého díla ztratí smysl, což není v zájmu snad nikoho.
● Každým ročníkem radostně přibývá kromě básníků i hlasujících čtenářů:
první ročník
(2004) 13 básníků s 31 příspěvky / čtenářských hlasů 34
druhý ročník
(2005) 12 básníků s 35 příspěvky / čtenářských hlasů 52
třetí ročník
(2006) 35 básníků s 90 příspěvky / čtenářských hlasů 90
čtvrtý ročník
(2007) 71 básníků s 210 příspěvky / čtenářských hlasů 93
pátý ročník
(2008) 76 básníků s 236 příspěvky / čtenářských hlasů 99
šestý ročník
(2009) 88 básníků s 298 příspěvky / čtenářských hlasů 42
sedmý ročník
(2010) 83 básníků s 285 příspěvky / čtenářských hlasů 168
osmý ročník
(2011) 94 básníků s 329 příspěvky / čtenářských hlasů 158
devátý ročník
(2012)159 básníků s 515 příspěvky / čtenářských hlasů ???
Kéž by se neopakoval byť ojedinělý pokles hlasujících čtenářů v šestém
ročníku. Vše skutečně závisí na každém jednotlivci i zapojených básnících.
Velmi záleží i na jejich pomoci. Není v silách samotných pořadatelů zajistit
i zvýšení počtu hlasujících. Cena předplaceného sborníku Pár střípků činí
65,– Kč (plus poštovné 20,– Kč), což se dá za ten rok z rodinného rozpočtu
oželet. (Aby byla tak nízká, vzdali jsme se všichni, kdo ho připravujeme, odměny za odvedenou práci.) Pokud vás zajímá, jakou tvorbu přinese na svých
stránkách v příštích letech, stačí si sbírky objednat přímo na hlasovacím lístku z následující stránky (79); pro tyto účely tam je připraveno okénko.
● Zopakujeme z předchozích vydání: Víte-li o někom, kdo by byl ochoten poskytnout své básně pro tento slovesný počin, nebo by si mohl básně v ročence přečíst a napsat nám, co se mu líbilo, rozhodně mu o nás řekněte. Každý
hlas dodává životní sílu tomuto záměru, stejně jako každá báseň je životem
– ŽIVOTEM STŘÍBRNÉ BULY. V opačném případě nám nezbude, než odzvonit konec výpravy soudobých básníků za vámi, čtenáři.
78
Stříbrná bula – hlasování (tiskopis)
Hlasovací lístek
pro Pár střípků 2012
PROHLÁŠENÍ – Nevím, kdo z hlavní části ročenky Pár střípků napsal
byť jen jedinou báseň. Hodnotím sám/sama za sebe, neopisuji lístek dle
„dohody“ s jinými lidmi. Vzor: Čestně prohlašuji | Vy: .............................
Pokud tomu tak není, padá rovnost hlasování, a veškeré úsilí básníků,
pořadatelů i ostatních čtenářů smetete pod stůl.
Číslo
básně
Název
básně
(Vypište až pět dílek, neohlížejte se
na pořadí, každému připadne jeden
bod.)
Vaše 1)
jméno
a
adresa:
El. adresa: 2)
Váš ročník narození:
3)
Přejete si poslat na uvedenou adresu další ročník?
Napište NE, nebo ANO a počet kusů po 65,– Kč 4)
Pokud máte zájem, napište několik vět (nejvíce 260 úhozů) jako
celkový ohlas na ročenku nebo celé dílo, případně pořadatele.
Vaše dojmy – kladné i záporné dojmy veřejnosti – otiskneme
v dalších Střípcích 2013. Ohlas:
Podrobnosti na další stránce
79
Stříbrná bula – hlasování
(podrobnosti)
Hlasování veřejnosti do devátého ročníku
O ČESKOU BÁSEŇ ROKU 2012
končí posledním zářijovým dnem roku 2012.
Hlasování je možné uskutečnit přímo na našich stránkách:
http://vzdorospolek.wz.cz, kde vyplníte patřičné políčko.
Nemáte-li možnost elektronicky, pak tento lístek můžete
vystřihnout, ale bohatě stačí jen vypsat na jakýkoliv papír
žádané údaje a odeslat na:
Literární sdružení Vzdorospolek, Lovčice 9, p. Čáslav 286 01,
okr. Kutná Hora.
Styčná osoba: Vlastimil Hloupý, jednatel
774 982 924, [email protected].
1) Hlasovací lístek bez uvedené adresy čtenáře není platný.
Platný lístek je navíc slosovatelný – o knihy.
2) Na uvedenou elektronickou adresu pošleme obraz vámi
vyplněného hlasovacího lístku jako potvrzení provedeného úkonu.
Nestane-li se tak do 14 dní, zpravte nás o tom. Učiníme nápravu.
Ne vždy je na elektroniku spolehnutí. Pokud nemáte el. adresu,
musíme všichni doufat ve zdárné provedení předloženého úkonu.
3) Prosíme, u tohoto bodu napište svůj ročník narození. Pro
vědecké účely děláme průzkum věkového složení hlasujících.
4) Máte-li zájem o novou sbírku Pár střípků 2013, napište
ANO. Předplatné pro 1 ks činí 65,– Kč + poštovné 20,– Kč
(v knihkupectví bude k mání za 85,– Kč). Po přijetí objednávky
přidělíme každému zájemci na uvedenou el. adresu poslední
trojčíslí variabilního symbolu 2013 555 XXX, který je nutný uvést
při úhradě na účet Vzdorospolku 670 100–2206 597 892/6210 (vše
bez mezer, které jsou zde vloženy pro přehlednost). Kdo nemá el.
adresu, může si o trojčíslí zavolat na výše zmíněný mobil. I přesto
lze úhradu objednávky provést bez přiděleného trojčíslí, když na
složenku vypíšete své jméno i s adresou a „obecným“ variabilním
symbolem 2013 555 111.
Tiskopis na předchozí stránce
80
Soupis soutěžních básní 2012
01
02
03
04
05
06
07
08
09
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
Postesknutí
Zima
Nuselský příběh
Pohled z okna na Hradčanské náměstí
Pátý den pouti
Stesky velebného kmeta
Obrazárna
Novoroční
Čtení před spaním
Útěk
Odložená
Zdvojená sebekritika…
Zvrhlost synáčkova vkusu
Ukolébavka
Žitoseč
Ubývá
Není živého klasika
Řezání uší
Láska složená z pexesa
Svedu tě
Omyly
Jak se chodí k šípku
Mimozemí
Zapadlé léto
O slovních druzích
Ironie očekávání
Pod hvězdami
Jaro
Lístek - téměř jídelní
Tak už je to tady
Koncem léta
Vrbenské rybníky
Svíčky
Dělení
Karpatští koně
Motýlení
(pokračování na následující stránce)
81
26
26
27
28
29
30
31
31
32
33
34
35
36
36
37
38
39
40
41
42
42
43
44
45
45
46
46
47
48
49
49
50
51
51
52
53
(dokončení z předchozí stránky)
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
Idyla
Lolita
Sen o jaru
Píši báseň o kotěti
Přípitek
Básnění pod Hradem
Podzim
Slavnost
Ze dřeva Orwellova
Korálky
Bělásci
Modlitba
Zimní ráno
Jarní tání
Snobismus
V den, kdy mi není fajn
Zas vrátí se příliv
Lékařská zpráva
Život
Půlnoční tramvaj
Alzheimer
82
54
54
55
56
57
58
58
59
60
61
62
63
63
64
64
65
66
66
67
67
68
Vzdorospolek děkuje těmto osobám a společnostem za pomoc
Jsou to:
letecká společnost Bohemia Balón, s. r. o., – poskytla velice příjemný
dar pro hlavní vítěze čtvrtého i pátého ročníku: volný lístek na
pohádkovou vzdušnou plavbu přímo v nadzemských výšinách
– www.bohemia-balon.cz;
knihkupectví U Stříbrného groše v Kutné Hoře – dlouholeté obdarovávání
vítězů a vylosovaných čtenářů krásnými knížkami – www.knihakh.cz
– naposledy to byla čtenářka Eva Lanková ze Spáleného Poříčí, kterou
vylosoval nový nositel Zlaté buly Jan Zbořil;
Městská knihovna Kutná Hora – seznámení veřejnosti s naším básnickým počínáním – www.knihovna-kh.cz;
Městská knihovna Jihlava – poskytnutí prostoru pro literárně hudební
pořad „Stříbrné listování“, a tím významný vstup do povědomí veřejnosti
na Vysočině – www.knihovna-ji.cz;
literární servery LiTerra – www.literra.cz a Písmák – www.pismak.cz.
– umožnění upoutávek o Stříbrné bule na jejich stránkách a jmenování
odborníků do březnového předkola od počátku České básně;
akademická malířka Jitka Jelínková – vytvoření keramických podkladů
pro obě putovní ceny – www.jitkajelinkova.cz;
Petra Zelená z Prahy – každoroční věnování dárkových balíčků pro
oceněné básníky;
malířka Monika Laurová z Prahy – vytvořila novou obálku pro Střípky,
které po šesti letech zcela změnily vzhled
Samozřejmě je třeba poděkovat básníkům samým za příspěvky a vám,
čtenářům, za hlasování. Vždyť bez toho by celé snažení pozbylo smyslu.
Bylo by velice záslužné a potěšující, kdyby se našel podnik (živnost či
společnost), co by mohl a chtěl svou troškou příspět několika tisícikorunami
na pokrytí nemalých nákladů tisku této básnické ročenky či na nákup cen
pro básníky, jež hlasování čtenářů nebo hodnocení odborníků vynese
k nejvyšším místům. Na první pohled se to nezdá, ale naše snaha získat
širší veřejnost pro nejvyšší slovesné umění skutečně nese s sebou
nespočet výdajů a starostí. Na druhou stranu nežádáme statisíce ani
miliony. Případní sponzoři, bez vás a vaší pomoci nemůžeme rozvíjet toto
dílo ku prospěchu všech účastníků. Na oplátku vám nabízíme zviditelnění
na našich Vzdorostránkách a v ročence Pár střípků.
83
Literární klub Dr. Nadi Benešové
v Čáslavi vyhlašuje
11. ročník
LITERÁRNÍ SOUTĚŽE
ČÁSLAV 2012
pro amatérsky píšící autory
v kategoriích poezie a próza.
Uzávěrka soutěže je 30. června 2012.
Na el. stránkách
www.cmuz.cz/LKBN
najdete přesná pravidla soutěže
i další podrobnosti o klubu.
Jeden
z nejnavštěvovanějších
literárních serverů
pro česky a slovensky
píšící autory.
Co je LiTerra?
Literárně společenská země.
Pro koho je LiTerra?
Pro ty, kdo rádi píší; pro ty,
kdo rádi čtou – i pro ty, kdo
si kolem toho rádi povídají.
Otevřený
všem lidem,
kteří se rádi podělí
o vlastní literární tvorbu.
podívat..
Přijď se
Čili?
Místo pro vážná zamyšlení
i pro příjemnou zábavu.
www.pismak.cz
www.literra.cz
.
84
85
86
87
BOHEMIA
BALÓN, s. r. o.
Balón se lehounce vznáší bez řvoucích motorů
jako plachtící křídla ptačí protíná modrou oblohu
Leťte s námi a prožijte neobyčejný zážitek: let horkovzdušným balónem.
Jedinečná příležitost, jak si prohlédnout Českou zemi z ptačího pohledu.
Po hodinovém letu na vás čeká tradiční přípitek šampaňským a křestní list.
Letenka může posloužit i jako nevšední dárek.
JS
Služby:
• Paravýsadky
• Reklamní lety
• Reklamní akce
• Vyhlídkové lety
Bohemia Balón, s. r. o., Bubenská 122, 170 00 Praha 7 – Holešovice,
tel.: 606 657 795, fax: 220 941 556, el. adresa: [email protected]
www.bohemia-balon.cz
88
89
90
Obsah
Předávání putovních cen za rok 2011
4
Co předcházelo vydání této ročenky
5
Základní kameny České básně
6
Pár slov úvodem
7
Počátek putování Střípků 2011
8
Ohlasy na předcházející osmý ročník 2011
9
Báseň roku 2011 v rovině veřejné
12
Báseň roku 2011 v rovině odborné
13
Seznam básníků a výsledky minulého roku 2011
14
Ohlédnutí za loňským druhým sledem 2011
19
Ze závěrečného dějství 8. ročníku v Jihlavě
20
Soutěžní část 9. ročníku 2012
23
Kdo se podílel na výběru básní do devátých Střípků 2012
24
Malíři 9. ročníku České básně 2012
25
Soutěžní básně 9. ročníku 2012
26
Výňatky z tvorby básníků druhého sledu 2012
69
DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ
78
Hlasovací lístek s pravidly
79
Soupis soutěžních básní 2012
81
Poděkování
83
Vývěsky sponzorů České básně
84
Obsah
91
Údaje o knižním vydání
92
91
Pár střípků 2012
– devátý ročník –
Ohlédnutí za loňským 8. ročníkem
České básně 2011, zobrazeném
v předchozí ročence Pár střípků 2011
v podobě výsledků soutěže,
ohlasů veřejnosti na onu tvorbu
a jeho slavnostní ukončení v Jihlavě.
Soutěžní tvorba soudobých básníků
letošního 9. ročníku České básně 2012,
předložená veřejnosti k jejímu posouzení.
vydal: Vzdorospolek
v Lovčicích 2012
1. vydání
tiskárna: Centrální tiskárna
Ortenovo náměstí 16
Praha 7 – Holešovice
náklad: 500 výtisků
ISBN 978-80-903607-7-8
ISSN 1802-5889
- hmotné vydání
ISSN 1802-5897
- elektronické vydání
92