jizda 05 - HC Sparta Praha
Transkript
‚ SOUTĚŽ „ŽELEZNÝ MUŽ SPARTY“ V ZÁPASE S TŘINCEM titul J05.indd 1 20.10.2008, 18:47:09 jizda 05 20.10.2008 17:13 Stránka 2 S PA R TA HC SPARTA PRAHA 2008–09 BRANKÁŘI 30 Tomáš DUBA DATUM NAROZENÍ VÝŠKA VÁHA HŮL Z MIN STŘ INK ZÁS PRŮ ÚSP SO A TM 2.7.1981 183 cm 80 kg L 7 313 173 10 163 1,92 94,22 1 0 0 10.10.1984 185 cm 85 kg L 12 656 357 36 321 3,29 89,92 0 1 2 DATUM NAROZENÍ VÝŠKA VÁHA HŮL Z G A B +– TM 33 Lukáš BOLF 20.2.1985 185 cm 95 kg L 3 0 0 0 -1 0 16 Matěj CUNIK 25.1.1987 181 cm 85 kg L 13 0 0 0 -3 12 42 Tomáš PÖPPERLE ORÁNÍCI 4 Marek ČERNOŠEK 24 Michal GULAŠI REALIZAČNÍ TÝM: 22.7.1976 180 cm 90 kg L 15 2 2 4 -4 8 18.7.1986 183 cm 82 kg L 16 1 3 4 +5 32 František VÝBORNÝ hlavní trenér 38 Jan HANZLÍK 21.3.1982 180 cm 85 kg L 16 0 3 3 -1 18 75 Aleksandrs JEROFEJEVS 12.4.1984 188 cm 86 kg L 13 0 0 0 -3 12 5 Libor PROCHÁZKA 24.4.1974 185 cm 85 kg P 15 0 3 3 -4 47 2 František PTÁČEK 4.4.1975 177 cm 86 kg P 16 0 1 1 -4 12 55 Jakub VOJTA 8.2.1987 180 cm 75 kg P 6 0 0 0 0 20 51 Jiří VYKOUKAL 11.3.1971 180 cm 85 kg P 7 1 3 4 +4 2 DATUM NAROZENÍ VÝŠKA VÁHA HŮL Z G A B +/– TM 36 Michal BROŠ 25.1.1976 185 cm 89 kg P 16 6 6 12 +4 6 28 Zbyněk HRDEL 19.8.1985 192 cm 95 kg P 12 0 0 0 0 6 11 Karel HROMAS 27.1.1986 186 cm 94 kg L 16 0 1 1 +1 14 Jaroslav VELECHOVSKÝ 29 Jakub KOREIS 26.6.1984 191 cm 97 kg L 5 1 2 3 +1 2 vedoucí mužstva 18 Ondřej KRATĚNA 21.4.1977 176 cm 82 kg L 16 7 6 13 +3 4 19 Jakub Krätzer 12. 2. 1987 183 cm 90 kg L 4 0 0 0 0 0 84 Jakub LANGHAMMER 17.8.1984 189 cm 91 kg P 16 5 3 8 -3 12 ÚTOČNÍCI 88 Martin LÁTAL 17.3.1988 181 cm 84 kg L 14 1 3 4 0 6 18 Tibor Melichárek 22.11.1976 184 cm 88 kg P 1 0 0 0 -2 0 55 Milan MIKULÍK 10.11.1980 181 cm 81 kg L 1 0 0 0 0 0 10 Pavel MRŇA 1.8.1988 190 cm 85 kg L 8 0 0 0 -2 2 71 Tomáš NETÍK 28.4.1982 178 cm 78 kg L 10 1 1 2 0 8 47 Martin PODLEŠÁK 26.9.1982 196 cm 103 kg L 16 2 0 2 +2 22 26 Martin RUČINSKÝ 11.3.1971 186 cm 93 kg L 16 4 5 9 -4 4 87 Petr TON 8.10.1973 183 cm 92 kg P 12 4 4 8 +2 2 22.1.1975 179 cm 83 kg L 16 7 4 11 -2 10 9 David VÝBORNÝ d a l š í Marian JELÍNEK asistent trenéra Josef BRUK trenér brankářů Hynek SVOBODA kustod / masér Josef TOMA kustod / masér Statistiky jsou aktuální k 18. 10. 2008! p r o g r a m 19. kolo .................... neděle 26. 10. 2008 ........................ HC Znojemští Orli – HC Sparta Praha .......................... 17:30 20. kolo .................... pátek 31. 10. 2008 ........................ HC GEUS OKNA Kladno – HC Sparta Praha ................. 17:30 21. kolo ..................... neděle 2. 11. 2008 ........................ HC Moeller Pardubice – HC Sparta Praha ................... 17:00 22. kolo ..................... pátek 14. 11. 2008 ........................ HC Sparta Praha – HC MOUNTFIELD .......................... 18:00 2 jizda 05 20.10.2008 17:13 Stránka 3 SOUPEŘI HC SLAVIA PRAHA BRANKÁŘI 38 Dominik Furch 31 Adam Svoboda OBRÁNCI HC OCELÁŘI TŘINEC DATUM NAROZENÍ VÝŠKA VÁHA HŮL 19.4.1990 186 cm 75 kg L 26.1.1978 177 cm 85 kg L BRANKÁŘI DATUM NAROZENÍ VÝŠKA VÁHA HŮL 35 Martin Vojtek 04.05.1975 181 cm 92 kg L 32 Roman Čechmánek 02.03.1971 191cm 91 kg L 88 Lukáš Daneček 09.03.1988 176 cm 78 kg L DATUM NAROZENÍ VÝŠKA VÁHA HŮL DATUM NAROZENÍ VÝŠKA VÁHA HŮL 22 Jiří Drtina 1.3.1985 184 cm 92 kg L 29 David Rangl 23.03.1988 183 cm 96 kg P 12 Jiří Jebavý 17.3.1989 183 cm 90 kg L 8 Martin Lojek 19.08.1985 195 cm 105 kg P L 27 Miloslav Gureň 24.09.1976 189 cm 102 kg L 71 Tomáš Malec 13.05.1982 189 cm 99 kg L 77 Ľubomír Sekeráš 18.11.1968 184 cm 87 kg L 9 Daniel Seman 01.01.1979 181 cm 87 kg L 6 Jan Výtisk 20.07.1981 182 cm 94 kg L 7 Petr Kadlec 5.1.1977 179 cm 80 kg 72 Pavel Kolařík 24.10.1972 184 cm 94 kg L 36 Lukáš Martinka 28.10.1986 181 cm 90 kg L 17 Jan Novák 9.2.1979 184 cm 89 kg P 27 Karol Sloboda 18.5.1983 185 cm 92 kg P 16 Jiří Vašíček OBRÁNCI 07.10.1986 187 cm 90 kg L 32 Jaroslav Bartoň 5 Janis Andersons 26.03.1987 190 cm 84 kg L 42 Jakub Kania 16.12.1990 183 cm 85 kg L 87 Lubomír Vosátko 26.01.1977 180 cm 88 kg L 31.12.1980 184 cm 91 kg L 10.10.1979 188 cm 98 kg L DATUM NAROZENÍ VÝŠKA VÁHA HŮL 21 Jaroslav Bednář 9.11.1976 82 cm 91 kg P 22 David Moravec 19 Josef Beránek 25.10.1969 189 cm 89 kg L 28 Petr Kanko 02.07.1984 180 cm 89 kg L P 38 Lukáš Zeliska 08.01.1988 180 cm 82 kg P 14 Rostislav Martynek 10.10.1982 172 cm 74 kg L 11 Jan Peterek 17.10.1971 183 cm 85 kg L 23 Jiří Polanský 18.12.1981 178 cm 85 kg P 44 Róbert Tomík 12.12.1976 178 cm 85 kg L L 5 Tomáš Žižka ÚTOČNÍCI ÚTOČNÍCI DATUM NAROZENÍ VÝŠKA VÁHA HŮL 24.03.1973 183 cm 90 kg L 25 Michal Borovanský 15.3.1985 182 cm 80 kg 18 Miloslav Čermák 15.11.1986 182 cm 87 kg 10 Roman Červenka 10.12.1985 181 cm 85 kg L 71 Jiří Doležal 8.7.1985 186 cm 90 kg L 11 Miroslav Holec 8.11.1987 182 cm 82 kg 57 David Květoň 03.01.1988 180 cm 84 kg 90 kg 24 Martin Podešva 16.12.1988 173 cm 70 kg L 19 Zbyněk Hampl 22.03.1988 187 cm 90 kg L 44 David Hruška 8.1.1977 182 cm P 26 Petr Jelínek 19.6.1984 188 cm 90 kg L 9 Milan Kraft 17.1.1980 193 cm 98 kg P 61 Tomáš Micka 7.6.1983 194 cm 104 kg 23 Vladimír Růžička 17.2.1989 90 cm 92 kg 88 Jakub Sklenář 20.3.1988 178 cm 75 kg 91 Richard Pánik 07.02.1991 187 cm 90 kg L 14 Jiří Hašek 15.11.1977 188 cm 88 kg L L 53 Vojtěch Polák 27.06.1985 180 cm 86 kg L L 36 Zdeněk Pavelek 12.11.1973 192 cm 95 kg L L 87 Tomáš Vrba 25.09.1987 185 cm 82 kg L 47 Miroslav Kováčik 09.11.1978 184 cm 88 kg L 20 Jozef Balej 22.02.1982 184 cm 88 kg P 20 Tomáš Svoboda 24.2.1987 180 cm 73 kg P 14 Marek Tomica 1.1.1981 2184 cm 84 kg L 24 Michal Vondrka 17.5.1982 185 cm 87 kg L HLAVNÍ TRENÉR: VLADIMÍR RŮŽIČKA INZERCE ASISTENT TRENÉRA: JIŘÍ KALOUS 24 Jan Steber 19.10.1985 192 cm 92 kg L 18 Erik Hrňa 25.06.1988 178 cm 77 kg L HLAVNÍ TRENÉR: ANTONÍN STAVJAŇA ASISTENT TRENÉRA: JIŘÍ JUŘÍK INZERCE Komplexní zabezpečení Vašeho domova v atraktivním provedení Nový bezpečnostní systém Sintony 60, který je určen pro ochranu bytů a rodinných domů, je dostupný v drátovém i bezdrátovém provedení. Sintony 60 má atraktivní vzhled, umí kombinovat různé monitorovací funkce a uživatelům nabízí jednoduchou instalaci a pohodlné ovládání. Siemens, s.r.o., divize Technologie budov Evropská 33a, 160 00 Praha 6, Tel.: 233 033 416 www.siemens.com/homesecurity, www.siemens.cz/technologiebudov Sintony_60_E2S_A5_cz.indd 1 9.9.2008 17:12:49 3 jizda 05 20.10.2008 17:13 Stránka 4 LEGENDA Bohatá a úspěšná kariéra rodáka ze Zahradního Města se začala rozvíjet, když jej spolu s kamarády uchvátil nejrychlejší kolektivní sport natolik, že se mu začal věnovat aktivně. Přes peripetie s dojížděním a tradičním brzkým vstáváním plynule procházel mládežnickými kategoriemi až mezi muže. Richard Žemlička nakoukl do nejvyšší soutěže v průběhu ročníku 86/87 jako dvaadvacetiletý a to rovnou ve sparťanských barvách. Do holešovického klubu vedla logická cesta z druhého pražského celku, vršovické Slavie. Ta ovšem tehdy působila až v druhé nejvyšší soutěži a přestup do Sparty tak znamenal spíše skok do vyšší výkonnostní kategorie, než klubovou zradu. Mladá posila stihla nastoupit do 27 utkání a zaznamenala slušných 10 kanadských bodů. Hned ve své první sezoně se mohl těšit z bronzové medaile. Příští rok už odehrál ve Spartě kompletní sezonu, v níž přispěl ke skvělému druhému místu, výkonnostní zlom však přišel až o rok později, v poslední sezoně hrané v područí komunistického režimu 88/89. S devatenácti góly se mladý Žemlička stal nejlepším střelcem týmu a v kanadském bodování skončil na stříbrné pozici za Jiřím Doležalem. Spartě jeho góly tehdy stačily jen na čtvrté místo, když ztroskotali na Košicích. Od této sezony už ale mladý útočník patřil mezi největší ofenzivní opory týmu. Sparta už příliš dlouho lačnila po úspěchu a mladé levé křídlo s číslem 17 jí k němu mělo pomoci. „Sametová sezona“ z roku 89/90 nebyla pro Spartu úplně jednoduchá, nakonec to byl ale právě holešovický klub, který na konci dramatického průběhu soutěže získal nejcennější československou hokejovou trofej. Po šestatřiceti letech se pohár přemístil do Sportovní haly a byl u toho i Richard Žemlička. Mladý forvard nasbíral shodně 14 gólů i asistencí a v prvním svobodném roce 1990 mohl slavit svůj premiérový seniorský klubový úspěch. Na triumfu měla kromě něj tehdy podíl i taková jména, jako nynější generální manažer Petr Bříza, Martin Hosták nebo již zmíněný Jiří Doležal. Ten v divoké době politické nestability pravidelně okupoval přední příčky v tabulkách produktivity. Následující ročník už ve Spartě patřil definitivně Richardu Žemličkovi. Členové mužstva ozdobeného zlatými medailemi se v novém světě uvolněného trhu s hráči stali žádaným zbožím, mnoho sparťanských opor se rozuteklo do Finska, do Německa nebo za Atlatik do NHL. Páteř ofenzivy se tak posunula na Petra Hrbka, Jiřího Hlinku nebo právě Richarda Žemličku, který s 52 kanadskými body suverénně ovládl klubové statistiky. Díky své skvělé formě se mu podařilo probít se až do národního výběru, v jehož barvách reprezentoval se MS v Helsinkách. Na klubové úrovni se ale zatím dalšího úspěchu nedočkal, oslabená Sparta obsadila pouze šesté místo. O rok později, ve druhé „federální“ sezoně 91/92 „Žemlu“ předběhl v kanadském bodování o čtyři body Petr Hrbek, obhájce vítězství v produktivitě ovšem stihl nasbírat 37 bodů v 28 utkáních. Ještě během sezony se pak poroučel do finského TPS Turku, do země, kde rok předtím reprezentoval Česko- slovensko na MS. S obhájcem finského titulu skončil v SM-lize na 6. místě. V tomto roce získal svou nejcennější reprezentační medaili, a to bronz z OH v Albertville. Celkově s národním týmem vybojoval ještě další čtyři třetí místa (MS 1992, 93, 97 a Kanadský pohár 1991). Žemlička reprezentoval Československo a později Českou republiku dohromady v 139 zápasech, ve kterých nastřílel 28 branek. V další sezoně, když TPS vyhrál znovu, už s týmem neslavil. Válel totiž u našich západních sousedů, kam po sezoně přestoupil. Ve čtyřech sezonách v Německu odehrál 138 utkání a nastřádal skvělých 168 kanadských bodů za 70 gólů a 98 asistencí. Minul jej tak zisk posledního federálního titulu, ale nejúspěšnější a nejslavnější hokejová léta v holešovickém klubu na něj stejně teprve čekala. Po zklamání v ročníku 94/95, kdy se Spartě nepovedlo postoupit do play off, stáhlo vedení klubu své hráče ze zahraničních misí, mezi nimi např. Davida Výborného z Ameriky, Jiřího Vykoukala ze Švédska a samozřejmě i Richarda Žemličku zpoza západních hranic. Od této chvíle byla s jeho jménem spojena i „šťastná“ třináctka na dresu, kterou navrátilec navlékl místo předchozí sedmnáctky. Útok Výborný – Horák – Žemlička měl táhnout jako vždy velice ambiciózní mužstvo k nejvyšším metám a po vyhrané základní části se titul začal jevit v docela reálném světle. V životě ale ne vždy vyjde všechno tak, jak by si člověk představoval. Ani 44 kanadských bodů Žemličkovy lajny nestačilo v play-off na finále, Spartu vyřadil tradiční rival ze severu Čech Litvínov. Na stejné pozici skončil holešovický klub i po play-off v roce 1997. Pro Žemličku znamenala další sezona posun nahoru v klubových statistikách až na druhé místo za spoluhráče Romana Horáka. 56 bodů v základní části se stalo jeho životním maximem, stejné skóre si ale zapsal už jednou při působení ve Freiburgu. Žemlička si vybudoval ve Spartě silnou pozi- Není mnoho hráčů, kteří by pro Spartu dýchali stejně jako Richard Žemlička. Legendární útočník vedl hokejisty z Holešovic do nejtěžších bitev, dvakrát s nimi vyhrál extraligu. Jako přirozený vůdce dokázal mužstvo povzbudit a zároveň svou hrou zdeptal soupeře. Domácím publikem byl milovaný, fanoušci hostů jeho jméno proklínali. ve Spartě začínal. Od začátku na něm bylo vidět, že je pro hokej zapálený a ochotný dát mu všechno. To se taky projevilo. Byl vůdce smečky, kabinu měl spořádanou, kluci mu věřili a on je svým skvělým přístupem táhnul.“ „Vždycky to byl pro mě takový symbol Sparty, srdcař a kapitán, vždycky bojoval až do konce, jeho výkony rostly vždy při playoff,“ vyzdvihuje největší kvality bronzového medailisty z Albertville kovaný sparťan Aleš. „Vždy mi imponovalo, jak se dokázal vypořádat s tlakem na hřišti soupeře. Byl pro příznivce jiných mužstev zosobněním nenáviděné Sparty, ale zvládal to s nadhledem,“ pokračuje ve chvále dlouholetý příznivec rudých barev. Za pravdu mu dává i vedoucí A – mužstva Jaroslav Velechovský. „Pamatuji ho, jak přišel z vojny. Tehdy 4 RICHARD „SPARŤANSKÉ SRDCE“ ci, jako kapitán byl uznávanou osobností v kabině i na ledě. Velmi dobře známým se stal také díky častým diskusím či spíše monologům, které adresovával rozhodčím ve chvílích, kdy měl na jejich verdikt odlišný názor. Na svůj tým prostě nedal dopustit. V bronzové sezoně 97/98 Žemlička stihl nasbírat solidních 40 kanadských bodů, za rok 1997 byl navíc oceněn jako nejlepší extraligový veterán. V následujícím ročníku jej potkalo nejtěžší zranění jeho bohaté kariéry. Vinou zlomeného zápěstí odehrál v základní části pouze 30 utkání. Chuť si spravil o rok později, kdy se mu podařilo se Spartou vyhrát svůj druhý titul v kariéře. Zkušený kapitán byl spolu s Davidem Výborným a Petrem Břízou hlavním strůjcem slavného vítězství, které přerušilo nadvládu suverénního Vsetína. Žemlička zářil jak v základní části, tak ve vyřazovacích bojích. V nich se stal s pěti góly nejúspěšnějším střelcem Sparty a jako kapitán přebíral trofej pro vítěze finále play-off. Sladký triumf si navíc vychutnával přesně v den svých narozenin, jako čerstvý šestatřicátník. V letech, kdy jiní hokejisté bývají dávno za zenitem, Richard Žemlička prožíval nejlepší období své kariéry. Na obhajobu titulu sice nedosáhl, jeho výkony na ledě však byly pořád nevídané. Jím vedené nebo zakončované akce zanechávaly úžas ve tvářích diváků, v obranách soupeřů zase zděšení a chaos. Spolu s Patrikem Martincem, který se českému publiku ztratil z očí přestupem do exotické asijské ligy, tvořil v sezoně 00/01 nejproduktivnější sparťanské duo. S kapitánským „céčkem“ dovedl svoje mužstvo až do finále, v něm ale podlehl Valachům ze Vsetína. Pro ně byl titul vybojovaný nad pražským týmem kulminačním bodem jejich slavného působení v extralize. Mezi Richardova oblíbená čísla musí patřit kromě třináctky také dvaačtyřicítka. Tolik bodů totiž nasbíral v základních částech třech po sobě jdoucích sezo- nách 99/00 – 01/02. Žemlička také už potřetí za sebou dotáhl Spartu do finále a podruhé ze tří pokusů uspěl. V play-off už sice nezářil tak jako dva předchozí roky, v mužstvu se však našly opory, které ho plně nahradily. „Dvojčata“ Broš s Kratěnou shodně vybojovali po 18 bodech, dobře se prosazoval i např. Jaroslav Hlinka. Poslední sezona Richarda Žemličky v dresu s velkým „S“ na hrudi se datuje na ročník 02/03. V září oslavil kulaté jubileum šestistého zápasu v extralize, forma veterána českých kluzišť se však pomalu překlenovala přes svůj zenit. Dvacet bodů v 35 utkáních sice není nikterak špatná bilance, pro vedení Sparty ale nebyla dost silným argumentem, aby ho v lednu roku 2003 nevyměnila do Litvínova. Tamní fanoušci z příchodu živoucí sparťanské legendy nebyli příliš nadšení, vlajkonošům doma se po něm naopak stýskalo. V pracovním životě profesionálního hokejisty, jak známo, není místo na emoce. Dlouholetá holešovická opora musela spolknout hořkou pilulku a zvykat si na nové angažmá. Zkušené levé křídlo odehrálo v Litvínově dvě sezony, kde se v 57 zápasech vstřelením nebo asistencí podílel na 34 brankách. Po nich si bývalý sparťanský ostrostřelec ještě prodloužil profesionální kariéru dvouletým působením ve slovenské lize. Profesionální kariéru ukončil na jaře roku 2006 a poté se vrátil zpět do Sparty, kde v současnosti spolu s bývalým spoluhráčem Pavlem Geffertem trénuje holešovický dorost. Protože za klub svého srdce odehrál neuvěřitelných 15 sezon a 634 zápasů (víc toho za Spartu zvládl jen Jiří Zelenka), nesmazatelně se zapsal do historie hokejové Sparty. Na svém účtu má zapsán nespočet zápisů v žebříčcích klubových rekordů, včetně toho nejcennějšího. V 565 kanadskými body vede historickou tabulku produktivity. Těžko říct, jestli je tohle číslo vůbec k překonání. Pavel Hrdina Narozen: 13. dubna 1964 Ve Spartě odehrál v 15 sezonách 634 utkání, vstřelil 244 gólů, přidal 321 asistencí, což dává dohromady 565 kanadských bodů. Celkem v československé a české lize nastoupil do 691 utkání a s bilancí 254 branek a 345 přihrávek zůstal jen jeden zářez před hranicí 600 bodů. Se Spartou vyhrál tři mistrovské tituly v letech 1990, 2000 a 2002. V roce 1997 byl vyhlášen nejlepším extraligovým veteránem. V české nejvyšší soutěži působil ještě krátce v Litvínově, zahraniční ligy ochutnal ve Finsku, Německu a na Slovensku. Za národní mužstvo nastoupil ve 139 zápasech, ve kterých vstřelil 28 gólů. S reprezentací vybojoval tři bronzové medaile na MS (1991, 1992, 1997), ke stejnému úspěchu pomohl na OH 1992 a Kanadském poháru o rok dříve. Nyní trénuje sparťanský dorost. Perličku ze zákulisí přidává bývalý Žemličkův spoluhráč Jiří Doležal. „Je to veliký vyznavač značkového oblečení. V minulosti a možná i nyní by mohl dělat módní policii. V šatně humorný pro jeho časté přeřeky. Velký bojovník, který nerad prohrává.“ Ovšem na ledě populární Žemla neznal bratra. „Při jeho krátkém angažmá ve Finsku mi stačil vyrazit dva zuby a několik stehů k tomu. Vůbec o tom nevěděl a po zápase se mě zeptal, co se mi stalo a kdo mi to udělal,“ dobře se baví současný trenér sparťanské mládeže při historce ze severu Evropy. Při vzpomínání na legendu zvážní i věčný šprýmař Jaroslav Nedvěd. „V kabině a na ledě byl Richard jednoznačně lídrem. Kdykoliv jsme prohrávali, byl to právě on, kdo se zvedl a něco zakřičel. I na ledě šel příkladem, pořád lítal a bojoval. On byl ten kapitán, který vždy uměl vzít za kormidlo,“ vypráví zaujatě. Po delším přemlouvání však dodá obrovitý bek i humornou scénku. „Rád vzpomínám na Ríšu ve spojitosti s jakýmsi nesmyslným časopisem Hrom, který o nás napsal článek s názvem: Chlupatý Méďa a Ríša, kde se psalo, že jsme gayové a chodíme spolu do pánských klubů v Praze a randíme. Akorát jsme hráli finále se Vsetínem a dlouho jsme se tím bavili,“ propuká v smích. Směje se i Žemličkův asistent u sparťanských juniorů Pavel Geffert. „Ríša mě dokáže pobavit denně, a nejen mě. Dříve byla ve sparťanské kabině zvyklost, že se přeřeky, které kabinu pobavily, psaly po zdech. Padesát procent jich měl na svědomí právě Ríša Žemlička, dokázal vždy nechtěně pobavit všechny z nás. Rád na to vzpomínám.“ Naopak s úctou v hlase hovoří útočník Plzně a někdejší opora Slavie Tomáš Vlasák. „Richarda pamatuji jako srdcaře, který za Spartu dýchal. Byl to důrazný hráč, do všeho šel opravdu po hlavě, ale nebyl nikdy zákeřný, hrál tvrdě a férově. Musím zmínit, že začínal ve Slavii, tam se to asi naučil,“ nebojí se kamaráda popíchnout trojnásobný mistr světa. Jakmile se objevil hráč v rudém dresu s třináctkou na stadionu soupeře, věděli protihráči, že je zle. A dvojnásob to platilo pro brankáře. „V týmu jsem se s ním nikdy nepotkal, ale jako soupeře ho znám. Byl to vždy hodně důrazný hráč na brankovišti, pro gólmana nepříjemný. Velký hráč, kterého není žádná legrace odstavit od puku. Právě díky svému důrazu, síle a šikovným rukám dával hodně branek,“ přidává svůj postřeh Martin Altrichter. A přesně takový Žemlička byl. Tribuny mu aplaudovali za nádherné góly, za důrazné průniky i ostré bitky. Byl správným sparťanem. Nikdy se nevzdal. Fanoušci, kteří si jeho umění pamatují, na něj nikdy nezapomenou. Jeho oddanost bude vždy vzorem pro hokejisty, kteří chtějí oblékat barvy stoletého klubu. Jakub Hlaváč, Lucie Vítková jizda 05 20.10.2008 17:13 Stránka 5 ROZHOVOR RICHARD ŽEMLIČKA: NEVÍM, JAK BUDU REAGOVAT řilá. Ale vždy se to vyvíjelo jinak než jsem chtěl, protože mužstva ve kterých jsem působil nebyla moc kvalitní. Vždy jsme hráli ve spodní části tabulky. A já bych byl samozřejmě radši, kdybychom hráli o špičku. Po návratu do Prahy jste vyhrál se Spartou dva tituly. Na co nejraději z téhle doby vzpomínáte? Mužstvo, které udělalo tyhle úspěchy, bylo jako velká rodina. Základem bylo čtrnáct či patnáct hokejistů, které vždy někdo doplnil. Bylo na tom hezké, že jsme si rozuměli jak na ledě, tak i mimo něj. Byly to nejkrásnější roky mé kariéry. Ještě než padne na led úvodní buly, zažije TESLA ARENA slavnostní chvíli. Sedmý dres, který vystoupá pod strop holešovického chrámu, ponese číslo 13 a jmenovku Richarda Žemličky. Sparťanský rekordman si tuto poctu za 634 zápasů odehraných v rudém dresu bezesporu zaslouží. Podle svých slov však netuší, jaké ho během ceremoniálu přepadnou pocity. Je to už více než dvacet let od chvíle, kdy jste poprvé jako hráč Sparty vstoupil do tehdejší Sportovní haly, dnešní TESLA ARENY. Vzpomínáte si ještě na tento okamžik? Vzpomínám si na to jako by to bylo dneska. Přišel jsem tři dny před zápasem poprvé do kabiny Sparty. K prvnímu zápasu jsem jel do Brna, kde jsme vyhráli 3:1. Utkvělo mi to v paměti, protože to byl můj vstup do naší nejvyšší soutěže. Byl to pro mně krásný pocit, hrát v mužstvu, které něco znamenalo a znamená. Jak vůbec došlo k tomu, že jste přešel z prvoligové Slavie do Sparty? Povedl se mi tehdy úvod sezony, dával jsem dost gólů. Dařilo se mi i ve zbytku sezony, takže o mně projevila zájem Sparta, ale také Plzeň a České Budějovice. Dal jsem přednost Spartě, protože jsem Pražák a chtěl jsem zůstat doma. Důležitým mezníkem pak byl ročník 1989/1990, kdy nejen přišla sametová revoluce, ale Spartě se podařilo po předlouhých pětadvaceti letech vyhrát titul. Jak na tuto sezonu vzpomínáte? Byl to příjemný rok. Na listopad 1989 si pamatuji, měli jsme tehdy doma hrát s Trenčínem. Setkali jsme se na modré čáře a přemítali jsme, zda budeme hrát, neboť jsme nějak chtěli podpořit Občanské fórum. Co se týče titulu, tak se mi vždy při vzpomínce na tehdejší play-off vybaví hlavní postava našeho týmu Evžen Musil. Bylo mu tehdy nějakých 34 let, ale jeho forma kulminovala v pravý moment – v play off. Byl to náš klíčový hráč, který nám k titulu velmi pomohl. V roce 1992 jste se Spartou na čas rozloučil, když jste zamířil nejprve do Finska, pak do Německa. Která z těchto vašich prvních zahraničních angažmá považujete za nejzdařilejší? Přiznám se, že pokud to budu brát z pohledu osobních statistik, tak byla obě tato angažmá zda- Vždy se o vás říkalo, že vaše výkonnost stoupá s play off. Čím to bylo, že se vám vždy ve vyřazovacích bojích tak dařilo? Člověku trvá určitou dobu, než se naučí, jak má v play off hrát. Podle mě jde výkonnost každého hráče v play off se zkušenostmi nahoru. A to byl i můj případ. Pro mě bylo dvaapadesát kol extraligy vždy rozjezd a pak teprve přišel vrchol sezony. Jak říká Petr Bříza: Na začátku sezony jsem jako mašina, která se pomalu rozjíždí a postupně nabírá rychlost. Uzrávalo to ve mně od takových šestatřiceti, kdy jsem se připravoval na závěr kariéry. I v té době o mě byl stále zájem a výkonnost jsem měl pořád na úrovni, tak jsem si kariéru prodloužil o další dva roky angažmá na Slovensku. Už to ale bylo takové na hraně, navíc jsem tam byl sám a chtěl jsem zpátky domů za rodinou a kamarády. K tomu přišla nabídka Sparty, abych trénoval mládež. Když jste hrál svou poslední sezonu, získala Sparta mistrovský titul a rok poté ještě jeden. Jak jste tyto úspěchy Sparty prožíval? Občas jsem se na zápasy finále dostal. Samozřejmě mi šel mráz po zádech a srdíčko plesalo. Také jsem si vzpomněl na ty minulé tituly, jaké to byly krásné pocity. Moc jsem to klukům přál a byl jsem rád, že se Sparta vrátila po nějaké době opět na výsluní. Nebylo vám líto, že u toho nemůžete být s nimi jako spoluhráč? Líto mi to nebylo, protože už mi bylo přes čtyřicet a člověk musí brát věci reálně. To by byla utopie. Klukům jsem ale možná záviděl tu krásnou euforii a týden oslav a pocit, že jsou nejlepší. Také jste ve více než sto zápasech reprezentoval Československo a posléze i Českou republiku. Jak vzpomínáte na časy v reprezentačním dresu? Člověk si klade postupné cíle. Nejprve zahrát si nejvyšší domácí soutěž, což se mi splnilo. Jelikož má výkonnost stoupala, tak mým dalším cílem byl národní tým. V roce 1989 jsem se do něj dostal. Můj největší zážitek v reprezentačním dresu, a hokejový vůbec, se váže ke Kanadskému poháru v roce 1991, kdy jsme hráli proti domácímu týmu v Montrealu před dvaceti tisíci diváků. Proti nám nastoupily hvězdy jako Gretzky, Messier, Lindros,… Po ukončení hráčské kariéry jste z hokeje neodešel, ale trénujete sparťanskou mládež. Chtěl jsem zůstat u toho, čemu rozumím a co mě baví. Proto jsem akceptoval nabídku Sparty, abych šel trénovat mládež. Nyní koučuji s Pavlem Geffertem dorost. Zároveň si dělám trenérskou jedničku, což je nejvyšší licence. Stejně, jak jsem postupně postupoval při hráčské kariéře, tak i v té trenérské bych rád v budoucnu trénoval v nejvyšší soutěži mužů. V derby se Slavii bude dres s vaším číslem vyvěšen pod strop TESLA ARENY k další šestici legend. Co pro vás tato vyjímečná pocta znamená? Dá se říct, že mě to překvapilo. Když nad tím ale člověk přemýšlí, tak si uvědomuje ten krásný pocit. Je to takové zadostiučinění za mou dlouholetou práci, která měla nějaký smysl, a za to, že jsem ve své hokejové kariéře něco dokázal. Samozřejmě jsem toho mohl dokázat víc, ale člověk má být rád i za to, co je. Přiznám se, že mám trochu strach, jak budu reagovat. Možná se mi při pohledu na můj stoupající dres a deset tisíc diváků okolo vrhnou slzy do očí; opravdu nevím, jak se můj organismus zachová. Vojtěch Gibiš a Tomáš Kubánek Na přelomu tisíciletí patřily k ozdobám hokeje vaše bitvy se Vsetínem. Na jaře 2000 se vám podařilo vsetínskou pětiletku mistrovských titulů utnout. Jsou to zápasy, na které vzpomínáte nejraději? Určitě. Dvakrát nebo třikrát jsme se Vsetínem hráli v semifinále a pokaždé nás Valaši vyřadili. Vítězné finále tak pro nás bylo obrovským zadostiučiněním. Mužstvo bylo totiž zdravě nadopované, nebylo možné abychom prohráli. Navíc nás vždy povzbuzovala plná hala. Během sezony 2002/2003 přišel onen nešťastný moment s vaší výměnou do Litvínova. Byl to váš nejhorší moment v kariéře? Asi byl. Musel jsem se s tím rychle vyrovnat, protože druhý den jsem musel trénovat už v Litvínově. Na nějakou dobu mě to hodně poznamenalo, ale pak jsem se to naučil brát. Byl jsem ve Spartě asi pro někoho nežádoucí. Chtěl jsem po té sezoně skončit s kariérou a začít se věnovat nějaké práci ve Spartě, buď trénovat nebo působit v managementu. Ale na druhou stranu jsem si zase díky tomu prodloužil kariéru. (úsměv) Na severu Čech jste strávil sezonu a půl. Jak se vám hrálo v klubu, kde vás fanoušci neměli zrovna v lásce? To byl právě ten největší paradox, že jsem šel do týmu, kde mě fanoušci neměli rádi. (úsměv) Vyrovnal jsem se s tím, protože mi nic jiného nezbývalo. Herně jsem na tom ale mohl být lépe. Ta výměna mi prostě mojí psychiku poznamenala. V létě 2004 jste zamířil na Slovensko, nejdříve do Popradu, pak do Liptovského Mikuláše. V čem byla slovenská liga rozdílná? Některé zápasy byly na stejné úrovni jako u nás, ale celkově je ta liga méně kvalitní. Taková čtyři mužstva ze slovenské ligy by mohla u nás hrát v horní polovině tabulky. Na Slovensku se také nehraje tolik do těla, hraje se dost technický hokej. Na jaře 2006 jste se rozhodl svou bohatou kariéru ukončit. Jak dlouho jste o tom uvažoval? 5 jizda 05 20.10.2008 17:14 Stránka 6 SEZONA PRVNÍ ČTVRTINA SPÍŠE ROZPAČITÁ Hokejová Sparta, má za sebou, stejně jako ostatní extraligové kluby, první čtvrtinu soutěže. Vyjma Litvínova, Liberce a Plzně se kterými sparťané stihli sehrát i odvetu, se utkali s každým soupeřem jednou. Po šestnácti zápasech mají Holešovičtí na svém kontě po těžkém losu osm výher (dvě z toho v prodloužení) a osm porážek. S příchodem Ručinského, Výborného, Kratěny a Broše si dal klub před sezónou ty nejvyšší cíle. O tom, zda se je podaří splnit, se rozhodne sice až v závěru soutěže, ale již na začátku sezóny tým naznačil, jaký potenciál v něm dřímá. Hned první zápas na horkém ledě v Litvínově měl zvláštní příchuť pro tamějšího odchovance oblékajícího dres Sparty Martina Ručinského, na kterého čekalo ne zrovna příjemné přijetí. Tým se ale semkl a v nových dresech dokázal hned na úvod zvítězit 5:3. Sparťanští fanoušci se první domácí výhry dočkali hned o zápas později, kdy se mužstvo trenéra Výborného představilo doma proti Liberci. Bojovný zápas trval celých 65 minut a rozhodnout ho musely až samostatné nájezdy, které rozhodl kdo jiný než Petr Ton. Pak přišla série tří venkovních utkáních. Po divoké přestřelce Sparta nejdříve podlehla plzeňskému Lasselsbergeru 4:6 a poté i smolně na Slavii, kde hosté na jednu minutu polevili a z vedení 1:0 byl náhle stav 2:1 pro sešívané. Chuť si spravili sparťané v dalekém Třinci. Tam zvítězili 4:2. Dobrou formu potvrdila Sparta i v domácím klání se Znojmem, které přehrála 2:1. Z vítězství se hráči radovali i na ledě rozjetého Kladna, jež do té doby sbíralo jeden skalp za druhým, tentokrát poměrem 4:1, úspěšně dopadla i domácí přetahovaná s Pardubicemi, které sparťané zdolali 5:4 po samostatných nájezdech. Na následnou prohru 1:4 v Českých Budějovicích dalo rychle zapomenout šest získaných bodů z utkáních s Mladou Boleslaví a vice- mistrem z Karlových Varů, kdy Sparta slavila po výsledcích 2:1, respektive 3:0. To byla prozatím bohužel poslední výhra Sparta. Holešovičtí od té doby čtyřikrát prohráli. Po zaváhání ve Vítkovicích (2:4) přišly i domácí neúspěchy se Zlínem (2:4), Litvínovem (3:5) a Plzní (2:4). Hráči v rudých dresech měli sice pořádný kopec smůly, ale doma se prostě prohrávat nemá. „Problém nejsou jen ty tři zápasy. Je to vyústěním dlouhodobějších problémů. Nehrajeme dobře, každý to vidí. Nevím čím to je, ale musíme se nad tím rychle zamyslet a dát se do kupy. Zápasy jdou totiž rychle za sebou,“ zhodnotil situaci po zápase s Litvínovem Martin Ručinský. Ač se to při pohledu na výsledek nezdá, sahali Pražané po bodech i v posledním duelu v Liberci. Na severu Čech se dlouho hrálo vyrovnaně, čtyři minuty před koncem byl stav 2:2, ale pak se trefil exsparťan Nedvěd a po něm ještě dva jeho spoluhráči a bylo po zápase. V tabulce jsou sparťané s 22 body zatím na osmé příčce. Čeká nás ale ještě spousta zápasů a, jak již bylo řečeno, o úspěchu se bude rozhodovat až v play-off. „Chybí nám zápas, který bychom vyhráli výraznějším rozdílem. Zatím jsme kromě utkání s Karlovými Vary všechny vyhráli nebo prohráli o branku. Museli jsme dřít. Potřebujeme utkání, kdy se dostaneme do psychické pohody a které si užijeme,“ vidí cestu z černé série kapitán David Výborný. A to, že v kabině není zrovna veselá nálada, potvrzuje i obránce Jiří Vykoukal. „Musíme ten pád zastavit. Udělat všechno proto, abychom zatáhli za záchrannou brzdu a začali vyhrávat. Každá porážka bolí. Nehrajeme dobře, situace není dobrá, ale je jen na nás, abychom se vydrápali nahoru. Doufám, že když si projdeme krizí nyní, tak se z ní dostaneme a posilní nás do dalšího průběhu sezóny,“ věří zkušený bek. Věřme, vypadá souboj gólmanů spíše pro Dubu. Co se týče osobních statistik, není to ve srovnáním se špičkou ligy žádná sláva. Bodově je na tom nejlépe již zmíněné kvarteto nově příchozích, kteří tak vyvrátili pochybnosti o tom, že se jim v extralize nebude dařit. Nejproduktivnějším hráčem týmu je zatím Přestože Sparta nezažívá úspěšné období, skvělí fanoušci ji neopouštějí že nepříjemná šňůra neúspěšných statistik skončí co nejdříve. Velkým tématem bylo na úvod nového ročníku obsazení postu brankářské redakci. Po návratu Tomáše Pöpperleho se v Tesla Areně sešli dva výborní gólmani a kouč Výborný tak musel prakticky před každým zápasem řešit, komu dá přednost. V poslední době Ondřej Kratěna, jenž je zároveň nejúspěšnějším střelcem klubu, hned za ním jsou seřazeni jeho parťák z útoku Michal Broš a duo zkušených reprezentantů Ručinský s Výborným. V kanadském bodování soutěže je nejlepší sparťan až na dvacáté příčce. Věřme, že je to také pouze jen dočasně. Tadeáš Drahorád NAROZENINY SPARŤANŮ – V těchto dnech slaví narozeniny tito bývalí a současní sparťané: 1.11. Pavel Kašpařík 29 let 10.11. Jaroslav Hlinka 32 let 1.11. Martin Hosták 41 let 10.11. Jan Gusta Havel 66 let 8.11. Jan Reindl 48 let 11.11. Jaromír Kverka 37 let Všem srdečně gratulujeme a přejeme vše nejlepší! & 6 jizda 05 20.10.2008 17:14 Stránka 7 INZERCE INZERCE INZERCE INZERCE INZERCE 7 jizda 05 20.10.2008 17:14 Stránka 8 PARTNEŘI HC SPARTA PRAHA GENERÁLNÍ PARTNER PARTNER ARÉNY HLAVNÍ PARTNEŘI GENERÁLNÍ DODAVATEL SPORTOVNÍHO VYBAVENÍ Partneři O2 extraligy 2008/2009 výhradní marketingový partner
Podobné dokumenty
titul 19.indd - HC Sparta Praha
Spoluhráč Karel Hromas. Líbí se mi u něj, jak se popral o svoje místo v sestavě Sparty. Postupně se prosadil a začal se prosazovat i v produktivitě.
jizda 1 - HC Sparta Praha
z první ligy. Poslední posilou je David
Švagrovský. Vysoký útočník se do Čech
zde - Harddecore
ohledně výroby a chodu firmy i trhu. Absolvovali několik exkurzí,
setkali se s majiteli. To vše se pozitivně podepsalo na celé práci.
Jelikož to nebyl první ročník jejich spolupráce se studenty, vl...
jizda 14 - HC Sparta Praha
Přijďte a bojujme společně za Spartu, přeje si Zdeněk Krupička
Zdeňku, co se stalo s týmem, který měl za cíl postup do play-off a nyní je ve finále?
Především se nás ujal nový trenér Karel Žižka, k...
Sedmý proud číslo 02/2014
zdejšího Sokola, na níž je coby mladý hráč pozdější velice
úspěšný trenér prvoligového mužstva František Voříšek. Ta
pochází z roku 1932.
V roce 1959 Litvínov postoupil mezi naši hokejovou
elitu a ...
Zpravodaj 2/2008 - Albrechtice nad orlicí
všem jasné, že se stalo něco naprosto výjimečného - přátelé z Wörglu
přivezli darem hasičskou cisternu,
o které se našim hasičům již léta snilo. Nedovedu si představit lepší dárek,
který by naši ha...