Program LabTutor Firmy ADI
Transkript
Fond Rozvoje Vysokých Škol Projekt: 369/2008 Řešitelský kolektiv: Doc. MUDr. Jan Mareš, CSc., prof. MUDr. Richard Rokyta, DrSc., MUDr. Klára Bernášková, CSc., MUDr. Iveta Matějovská, CSc. Učebna s možností záznamu a analýzy funkcí lidského těla pro praktickou výuku normální a patologické fyziologie Program LabTutor Firmy ADI Praktická cvičení z humánní fyziologie a patofyziologie postupy (Překlad stránek programu do češtiny tak, jak se objevují na monitoru; vychází z práce Mareš Stančák České Budějovice) Upravil doc. J. Mareš - upraveno dle překladu starší verze prof.A.Stančák, doc. J. Mareš Úvod k „učiteli praktických cvičení“ 1) Úvod LabTutor je softwarový balík vytvořený výhradně pro laboratorní výuku a je užíván společně s přístrojem ADInstruments PowerLab. Program kontroluje vzorkování, digitalizaci a záznam experimentálních dat a umožňuje jejich přehrávání, analýzu a manipulaci s nimi. Technologie je odvozena do vybavení jako je Ludwigův bubínkový kymograf (Marriottův bubínek) zaznamenávající data na otáčející se válec. Ten byl později nahrazen zapisovačem píšícím na papír a nyní podobně slouží bezpapírové elektronické záznamové zařízení. Jedním z nich je i systém PowerLab – LabTutor, který máte před sebou. To, jak data po zobrazení vypadají, se nijak nezměnilo od dob začazeného válce prvních kymografů. Panel ukazující nahraná data pomocí LabTutor je v podstatě výsek z elektronického záznamu uloženého v paměti. Bubínkový kymograf dle Ludwiga Polygraf firmy Grass Jednotka PowerLab a panel programu LabTutor ukazující část záznamu Cíle výuky. Na konci dnešních laboratorních cvičení budete - seznámeni s hlavními hardwarovými a softwarovými součástmi systému LabTutor - schopni zaznamenat základní charakteristiky pulsu na špičkách prstů - schopni využít některých možností a analytických vlastností programu LabTutor 2) Získávání dat Nejdříve snímač (transducer) přivede hodnoty sledovaného signálu (např. tělesná teplota, krevní tlak) na analogové změny napětí v čase. Tento signál je průběžně monitorováno záznamovým hardware, které jej může modifikovat zesílením a filtrací, procesem nazývaným „úprava signálu“ (condicioning). Výsledný signál je před přenosem do připojeného počítače, kde jsou data ukládána a přehrávána, v pravidelných intervalech měřen (vzorkování) a měněn z analogového na digitální. Hardware – jednotka PowerLab. Je to základní záznamové zařízení, které měří elektrické signály přicházející vstupy v čelním panelu.Může také vytvářet napěťové pulzy pro elektrickou stimulaci nervů a svalů. Model 4/25T je čtyřkanálový a má BioAmp – zesilovače pro optimální záznam biologických signálů. Je zde i izolovaný stimulátor, bezpečný pro užití v humánní medicíně. Ve Vašich experimentech prostě připojíte konektory k čelnímu panelu PowerLab a měříte signály pomocí LabTutor. 3) Jednotky úpravy signálu - programově řízené předzesilovače určené pro PowerLab systémy. Dvěma typy, s nimiž se pravděpodobně setkáte jsou „Pods“ a „Front-ends“. Jakmile jsou připojeny, PowerLab je automaticky identifikuje a jejich nastavení je automaticky zaznamenáno při ukládání měřených dat. Typy s nimiž se můžete setkat při cvičeních Zleva doprava „Pod“ užívaný pro elektrookulografii, zesilovač proměření galvanického odporu kůže „bridge amplifier můstkový zesilovač pro připojení snímačů síly a tlaku Snímače signálu Obecně může být k jednotce PowerLab připojen jakýkoliv měnič generující napětí ± 10V a to buď přímo, nebo pomocí shora zmíněných jednotek. Tlačítko pro označení událostí Některá čidla mohou být využita k označení událostí jako např. toto tlačítko Čidla tlaku a síly Některá čidla měří sílu jako tento ruční dynamometr. Chemické vlastnosti Snímány mohou být i chemické charakteristiky jako vodivost, rozpuštěný kyslík a pH. Stimulace nervů a svalů PowerLab je též schopen tvořit napěťové pulsy indukující odpověď v nervech a svalech. Tato stimulační elektroda je připojována k izolovanému stimulátoru jednotky PowerLab 4) Připojení jednotky PowerLab. Ke čtyřem vstupům může být připojen různý počet čidel 1. Světlo indikující připojení jednotky k síti: svítí, pokud je PowerLab zapnut. 2. konektory analogových výstupů: poskytující výstupní napětí o rozmezí 10V nejsou bezpečné pro přímé připojení na člověka 3. Analogové vstupy (2x): vstupy 1 a 2 na jednotce; pro připojení čidel pomocí BNC konektorů. 4. Kontrolka stavu izolovaného stimulátoru: indikuje, zda stimulátor pracuje správně (zelené světlo) nebo je stimulace nevyhovující (žluté). 5. Vstup do duálního Bio-Amp (zesilovače): Připojuje pětivodičový kabel k jednotce; jedná se o vstup 3 a 4 Bezpečné pro přímé připojení k člověku. 6. Spouštěcí vstup, který může být využit pro spouštění a sestavování záznamu. 7. Připojení pro „Pod“ (2x): 8- pinové konektory pro připojení „pod“ a některých čidel ke vstupům 1 a 2. Tato připojení také zajišťují stejnosměrné napájení „pods“ a „čidel“. 8. Přepínač izolovaného stimulátoru: vypíná jej a zapíná. 9. Výstupy izolovaného stimulátoru: pro připojení stimulačních elektrod k izolovanému stimulátoru. Nepřipojovat přístroj k analogovému vstupu a „pod“ připojení téhož kanálu. Zadní panel PowerLab 4/25T 10. konektor audiovýstupu: standartní 1/8“ (3mm) phonojack pro zvukový výstup z BioAmp 11. Zemnící místo užíváno k uzemnění jednotky, pokud je nezbytný uzemněný přívod energie 12. Vypínač 13. I²C konektor: připojuje PowerLab ke speciálnímu jednotkám úpravy signálu (fy ADI) 14. USB konektor pro připojení PC k PowerLab 15. Sériový konektor: připojuje jednotku k různým přístrojům 16. Konektor pro síťovou šnůru 5) Organizace experimentů v programu LabTutor Každý experiment je organizován v podstatě stejně. Z rejstříku experimentů je kliknutím otevřen vybraný pokus, který tak může být nahrán do počítače. Každý pokus začíná úvodní stránkou. Na ní je krátký úvod o propojení na potřebné materiály. Ty můžete dostat od instruktora již před cvičením. Tato stránka též obsahuje cíle cvičení, následující cvičení je pak pomohou naplnit. Každé cvičení obsahuje označená spojení na vyskakující okna obsahující dodatečné informace, užitečné tipy a potřebné odkazy na možnosti LabTutor. Každé cvičení obsahuje panel LabTutor v němž jsou data zaznamenávána Po každé stránce cvičení je stránka s analýzou. Zde jsou nahrávána dostupná data a je možno provádět měření, vyplňovat tabulky a podle požadavků tvořit grafy. Na konci experimentu je souhrnná zpráva (protokol). Kterékoliv záznamy, pro ni potřebné, jsou zde reprodukovány spolu s tabulkami a grafy, které jste vytvořili. Tato sekce také obsahuje otázky, které můžete zodpovědět vepsáním do příslušných prostor. Instruktor Vám řekne, jak předložíte svůj protokol. 6)Postup V této části cvičení přiložíte prstové čidlo pulsu na bříško prstu dobrovolníka a připojíte k jednotce PowerLab. 1. Ujistěte se, že jednotka je připojena a zapnuta 2. Umístěte tlakový polštářek zmíněného čidla proti bříšku distálního článku (špičce) prostředníku nebo palce na ruce. Použijte suchý zip, tak aby převodník nebyl upevněn příliš volně nebo příliš těsně, pro spolehlivé připojení. Pokud bude připojení příliš volné, bude signál slabý, přerušovaný a nebo se šumem. Pokud bude spojení příliš těsné, omezí to proudění krve v prstu, tím se oslabí signál a navíc to způsobí potíže. Bude možná zapotřebí znovu nastavit připojení převodníku v pozdějších fázích pokusu. 3. Připojte BNC konektor na kabelu převodníku ke zdířce vstupu převodníku 1. Otočte spojovacím kroužkem ve směru hodinových ručiček, dokud nezapadne. 7)Záznam dat 1. Klikněte na tlačítko start v pravém horním rohu panelu LabTutor. Tím zahájíte záznam tepu z prstu. 2. Klikněte na tlačítko autoscale v horní části panelu LabTutor. Data budou zvětšena nebo zmenšena tak, aby pokrývala většinu prostoru vyhrazeného v panelu pro daný kanál. Tlačítko můžete během záznamu používat opakovaně. 3. Po cca 20 vteřinách klikněte na tlačítko stop. Data, která jste zaznamenávali, jsou automaticky uložena v okamžiku, kdy kliknete na tlačítko stop. 4. Váš záznam by se měl podobat tomuto. Tipy pro záznam. - Ruka a prsty musí být v klidu, třeba položeny v klíně. Jakýkoli pohyb bude zaznamenán jako signál, který bude nejspíš větší než puls. - Máte-li problém zaznamenat dostatečně silný puls, zkuste přenést převodník na ukazovák nebo palec. Pro dobrý záznam je vhodné ponechat převodník na prstu po několik minut, než se prst zahřeje. - Napětí pásku suchého zipu je kriticky důležité pro získání dobrých výsledků. Je-li nízké, je signál velmi malý. Je-li pásek příliš napnut, je signál také nízký. Nejlepší je mírné přitažení. - 8) Scrolling (prohlížení – posouvání záznamu) Scroll bar (posouvací lišta) umožňuje pohyb vpřed a vzad vaším záznamem. Můžete si záznam představit jako dlouhý pruh papíru, který se přetáčí za panelem LabTutor. Scroll bar je primárně analytický nástroj, který umožňuje zkontrolovat a lokalizovat data, která nás zajímají kdekoliv uvnitř souboru. Během záznamu inicializací módu Scroll Review můžete procházet daty, aniž jej zastavíte. Tento mód je spuštěn jednak tahem za stavítko scroll bar směrem vlevo nebo kliknutím kamkoli v přicházejícím záznamu. Návrat k normálnímu posunu je možný kliknutím na tlačítko move to end of data (posun ke konci záznamu). Během záznamu se budete zajímat spíše o přicházející signál než o prohlížení starších dat. 9)Tlačítka horizontální komprese Tlačítka horizontální komprese (Horizontal Compression buttons) jsou umístěna v levém dolním rohu panelu LabTutor. Pomocí nich můžete roztahovat a stlačovat časovou osu zaznamenaných dat. Klikněte několikrát na tyto knoflíky a pozorujte, jak se mění zobrazení vašich dat. Velikost roztažení či komprese časové osy jsou zobrazeny na tlačítku Ratio (poměr), které je mezi tlačítky komprese. Kliknutím na tlačítko Ratio se objeví vyskakovací menu, odkud je možno volit kompresi přímo. Tlačítka pro volbu vertikálního měřítka. Ta se nacházejí vlevo před osou y pro každý kanál. Umožňují komprimovat nebo expandovat měřítko osy y pro každý kanál nezávisle. Budete-li pohybovat ukazovátkem po škále pro osu y, objeví se vedle něj malé šipky. Škálu můžete buď roztáhnout nebo ji posunout tahem za číslice škály nebo škálu mezi nimi. Malé šipky vedle ukazovátka indikují what will happen (co se stane). - What will happen. Dolní část škály bude pevná – tahem vzhůru ji můžete roztáhnout, dolů stlačit. Horní část škály bude pevná – tahem dolů ji můžete roztáhnout, vzhůru stlačit. Můžete pohybovat celou škálou tahem nahoru a dolů. Tlačítka Autoscale a DefaultScale Autoscale nastavuje výšku záznamu tak, aby byla zobrazena minimální i maximální data. Autoscale nastavuje zvětšení podle dat právě obsazených na monitoru. DefaultScale (Přednastavená škála) nastavuje měřítko osy y na původní hodnotu a totéž udělá s měřítkem osy x. To může být výhodné, pokud se vám data při manipulaci s měřítky ztratí z obrazovky. 10) Komentování záznamu Comment panel je nabízen pod panelem LabTutor. Do něj je možno vkládat text jak během záznamu, tak i po jeho ukončení. Postup 1. Klikněte ba tlačítko start na panelu LabTutor a zahajte tím nahrávání. 2. Klikněte do boxu Comment Panel a vepište tam nějaký text. 3. Klikněte na knoflík Add (přidej). Text zmizí a v záznamu se objeví tečkovaná vertikální čára. 4. Opakujte kroky 2 a 3 a přidejte druhý komentář. 5. Klikněte na tlačítko stop. Po ukončení záznamu uvidíte počet komentářů (Comment Botes) v panelu LabTutor. Nyní zkuste toto: - Klikněte na Comment box: text, který jste napsali, se objeví ve vyskakovacím panelu. Editujte komentář připsáním nového textu do panelu komentářů a klikněte na tlačítko Edit. - Přidání komentáře po ukončení záznamu. Klikněte v panelu LabTutor na místo, kam chcete vložit komentář a pak pokračujte shora uvedeným krokem 2 a 3. 11)Provedení měření V záznamu můžete provádět různá měření a hodnoty vkládat do tabulek. 1. Umístěte kurzor nad data ve zvoleném místě a klikněte, aby se hodnoty umístily do panelu hodnot (Value panel). Value panel Tento panel zobrazuje hodnoty v místě, kde bylo kliknuto na záznam v LabTutor. Čísla v tomto panelu jsou označena stejnou barvou jako kanál, ke kterému patří. Můžete přetažením z tohoto panelu vložit hodnoty do tabulek. 2. Přenos hodnot do tabulky proveďte jejich přetažením kurzorem do příslušné buňky tabulky. 3. Hodnoty, do kterékoliv buňky tabulky můžete také přímo vepsat. 4. Zkompletujte tabulku pomocí dat, které jste zaznamenali. Proveďte to kliknutím na vrchol pulsové vlny a přenosem hodnot času a amplitudy do prvé řádky tabulky. Opakujte to pro další tři vrcholy tepové vlny. 11)Marker Je-li používán Marker, odpovídají hodnoty ve Value panel jeho pozici. Pokud není Marker užíván, je uložen v doku v levém dolním rohu panelu LabTutor. Odsud muže být vytažen a spuštěn do kterékoliv části dat. Pro návrat Markeru do doku stačí na dok poklepat kurzorem. 1. Vytáhněte Marker z jeho uložení a spusťte jej na kteroukoliv část stopy záznamu. Marker nemusí být umístěn přesně na stopu. V okamžiku, kdy je uvolněn se jí sám zachytí.Hodnoty ve Value panel jsou nyní uvedeny symbolem delta, který znamená, že jsou relativní vůči umístění Markeru. 2. Vyplňte tabulku za pomoci Markeru. Umístěte Marker na vrchol tepové vlny. Klikněte na následující úžlabí vlny a odečtěte hodnoty času latence a amplitudy z Value panel. Přeneste ji do tabulky a proveďte totéž pro následující tři tepové vlny (viz příklad – example). 3. Odstraňte Marker z vln kliknutím na dok. 13) Výpočty LabTutor může být nastaven pro výpočet proměnných založený na vstupu nezpracovaného signálu z jiných kanálů. To může být zobrazeno v reálném čase na kanále, který není využit pro přímý záznam. Postup 1. Klikněte na tlačítko Start panelu LabTutor a spusťte tak záznam. 2. Klikněte do textového boxu Comment panel a vepište jméno dobrovolníka. 3. pozorujte následující stopy jak se objeví na obrazovce: - Kanál 1 – tep na prstu - Kanál 2 – zobrazuje intervaly mezi vrcholy tlakových vln. - Kanál 3 – zobrazuje vypočítanou tepovou frekvenci v tepech/min. 4. Klikněte stop Je-li zobrazen více než jeden kanál: – Můžete změnit výšky zobrazení kanálu tahem za jejich oddělovače nahoru a dolů – Původní výšky můžete nastavit kliknutím na kterýkoliv oddělovač kanálů 14)Vymazání dat LabTutor data ukládá automaticky. Občas je zapotřebí odstranit část záznamu nebo zašuměná, data Tato akce nemůže být navrácena (undo) Postup 1. Projděte data, která jste právě zaznamenali a najděte místo, kde je přespříliš artefaktů (šum apod.). Pokud je zapotřebí, užívejte Auto Scale nebo Default Scale tlačítka. 2. Klikněte a táhněte nad částí záznamu, kterou chcete odstranit. Zjistíte, že LabTutor automaticky vybírá odpovídající data ze všech kanálů zobrazených na monitoru. Nelze vymazat data jen z jednoho kanálu; to zajišťuje, že pro všechny kanály bude časová osa stejná. 3. Klikněte na tlačítko Clear Selection (vlevo nahoře) Pokud vyberete část dat z prostředku záznamu, LabTutor vloží do stopy vertikální černou čáru, která indikuje, že data byla rozdělena do dvou bloků. K tomuto místu můžete vložit komentář vysvětlující, že a proč byla data odstraněna. 15)Report Tento oddíl obsahuje vaše výsledky a analýzy spolu s otázkami, které se k nim vztahují. Ty mohou být vytištěny a předány instruktorovi. Zde je demonstrováno jak LabTutor přenáší panely a tabulky ze cvičení do Reportu. Hardware a čidla pro PowerLab 1. Vlastními slovy krátce popište funkci komponentů zobrazených nahoře. 2. Vlastními slovy popište funkci označených částí jednotky zobrazené nahoře. Záznam tepu z prstu. 1. Dnes jste pro záznam fyziologických dat použili převodník tepu. Vlastními slovy, s největší přesností jíž jste schopni, vyjádřete, co vlastně bylo pomocí jednotky PowerLab zaznamenáno a zobrazeno pomocí LabTutor. 2. Pojmenujte dvě fyziologické proměnné, jiné než tep z prstu, které mohou být měřeny pomocí PowerLab a LabTutor. 3. Byly u všech členů skupiny výsledky vašich měření stejné? Dalo se předpokládat, že budou? Proč? Vymazání dat a výpočtů. 1. Lze předpokládat, že pomocí LabTutoru lze z originálních dat navržených ve vašem experimentu vypočítat další parametry? 2. Proč je důležité, že všechna data jsou ze všech kanálů vymazávána současně? Krevní tlak 1) Úvod V těchto praktických cvičeních se seznámíte s auskultací (poslech zvuků těla) a měřením krevního tlaku. Cvičení zahrnují měření krevního tlaku pomocí stetoskopu, manžety pro měření krevního tlaku a sfingmomanometru (tonometru). Zhodnotíte i změny periferní cirkulace a vliv umístění manžety. Moderní éra měření krevního tlaku začala zavedením rtuťového tonometru Scipionem Riva-Roccim (1863 – 1937) v roce 1896. Cíle cvičení Na konci dnešní praktické výuky budete umět: - používat tonometr a stetoskop (fonendoskop) při měření krevního tlaku člověka - stanovit systolický krevní tlak pomocí tonometru a sledováním periferního tepu - demonstrovat, jak umístění manžety mění velikost tepenného krevního tlaku 2) Postup Pro správné provedení tohoto experimentu musíte umět zacházet s fonendoskopem (stethoscope) a tonometrem (sphygmomanometer). Varování: tato procedura zahrnuje zastavení přítoku krve do paže. To za jistých okolností může být nebezpečné. Prosím dodržujte následující bezpečnostní opatření: - při práci sledujte čas - nenechávejte manžetu dlouho nafouknutou (90 a více sekund) - je-li to možné využijte více než jednoho dobrovolníka Moderní tonometry příhodně kombinují manžetu a převodník tlaku. 1. zapojte převodník tlaku do vstupu pro pod 1 na jednotce PowerLab 2. zapojte kardiomikrofon do vstupu pro pod 2 3. obtočte manžetu tonometru kolem paže v nadloktí viz. Obr. (as shown) 4. klikněte na tlačítko Start 5. natlakujte manžetu na cca 180 mm Hg a pomalu snižujte tlak (cca rychlostí 1 – 2 mm Hg/s) dokud se tento postup a zacházení s tonometrem spolehlivě nenaučíte 6. klikněte na tlačítko Stop 3)Cvičení 1 (auskultace) V tomto cvičení budete měřit krevní tlak tradičním způsobem pomocí tonometru a fonendoskopu posloucháním Korotkovových fenomenů Postup 1. Nafoukněte manžetu až na tlak 180 mm Hg. 2. Pomalu snižujte tlak v manžetě (rychlostí cca 1 – 2 mm Hg/s) a současně fonendoskopem sledujte Korotkovovy fenomeny. 3. Systolický tlak je ten, při jehož dosažení (snižováním tlaku v manžetě) poprvé zaslechnete ostré klepavé zvuky (tapping sounds) 4. Pokračujte pomalu ve snižování tlaku v manžetě. Diastolický tlak je definován jako tlak, při němž zvuky zmizí. 5. Jakmile stanovíte diastolický tlak, kompletně vypusťte manžetu. Nenechávejte ji zčásti nebo zcela nafouknutou po delší dobu. 6. Pro každou osobu zaznamenávejte 4 měření krevního tlaku. Mezi každým měřením ponechte 1 – 2 min pro zotavení 7. Postup opakujte s dalšími studenty, než budete mít pocit jistoty při měření krevního tlaku. 4) Cvičení 2: Kardiomikrofon V tomto cvičení použijte kariomikrofon pro záznam tepenných zvuků (Korotkovy fenomeny) během měření krevního tlaku na paži. Postup 1) Ponechte manžetu pro měření krevního tlaku umístěnu kolem nadloktí dobrovolníka. 2) Umístěte kardiomikrofon nad a. brachialis pod manžetou tak, aby jej držela na místě a připojte jej ke vstupu pro pod 2. 3) Klikněte na tlačítko Start. 4) Nafoukněte manžetu na tlak ca 180 mm Hg. 5) Pomalu snižujte tlak v manžetě (cca o 1 – 2 mm Hg/s). Jakmile tak klesne pod 50 mm Hg zcela vypusťte manžetu. 6) Klikněte na tlačítko Stop. 7) Opakujte postup s dalšími studenty. Nezapomeňte přidat komentář (comment) se jménem subjektu, tak, aby měření mohlo být později identifikováno. Mezi opakovanými měřeními u jednoho studenta ponechte jednu až dvě minuty na zotavenou. 5) Analýza – kardiomikrofon Analýza 1. Prozkoumejte záznamy. Do okna s označením kardiomikrofon byly zaznamenány Korotkovovy fenomeny jako hroty. Ty mohou být užity pro stanovení systolického a diastolického tlaku. 2. Umístěte Waveform Kursor (kurzor sledující tvar vlny) na první hrot (first spike) po začátku snižování tlaku v manžetě. Ten reprezentuje systolický tlak. Pokud je kurzor uvnitř panelu LabTutor sleduje Waveform kursor tvar vlny. To dává možnost rychlé informace o latencích a amplitudách vln. 3. Klikněte na tento bod a tím vložte tlak do panelu hodnot (value panel) a přidejte komentář (comment) „systolický tlak“ k těmto datům. 4. Přetáhněte číslo z panelu hodnot (value panel) do odpovídajícího sloupce tabulky. Waveform Kursor na poslední hrot této serie. Ten 5. Umístěte reprezentuje diastolický tlak. 6. Klikněte na tento bod a tím vložte tlak do panelu hodnot a přidejte k datům komentář diastolický tlak i u některých subjektů nelze touto technikou stanovit diastolický tlak. 7. Opakujte tento postup pro všechny členy své skupiny. 6) Cvičení 3: Krevní tlak a puls. Cvičení 3 Budete sledovat změny tepu v prstu a sledovat, zda to může nahradit použití fonendoskopu. Postup 1. Odeberte zástrčku pro kardiomikrofon ze vstupu pod 2. 2. Připojte BNC konektor ke vstupu 2. 3. Položte převodník tlaku pro měření tepu prstů na bříško posledního článku prostředníku ruky na níž je manžeta tonometru. Převodník lehce dotáhněte pomocí suchého zipu (ani moc, ani málo). 4. Sledovaná osoba si volně položí ruku do klína, aby se minimalizovaly pohybové artefakty. 5. Klikněte na tlačítko Start a záznam by měl vypadat přibližně takto (this). 6. Přidejte komentář se jménem subjektu. 7. Nafoukněte manžetu nad úroveň tlaku 180 mm Hg. Všimněte si, že se záznam tepu ztrácí. 8. Pomalu vypouštějte manžetu rychlostí 1 – 2 mm Hg/s. 9. Jakmile tlak klesne na 50 mm Hg/s zcela vypusťte manžetu. 10. Klikněte na tlačítko Stop. 7) Analýza – tlak krve a tep. Analýza 1. Prozkoumejte svůj záznam. Umístěte Waveform cursor na první tepovou vlnu po začátku poklesu tlaku v manžetě. To prezentuje návrat krevního proudu do předloktí. 2. Klikněte na tento bod, aby byla přenesena hodnota tlaku do panelu hodnot a přidejte komentář „systolický tlak“. 3. Přetáhněte čísla z panelu hodnot do odpovídajícího sloupce tabulky. 8)Cvičení 4: hydrostatické efekty. Cvičení 4 Toto cvičení je variací na cvičení 3 s měřeními z různých míst na paži a s paží v různých pozicích. Postup 1. Obtočte manžetu kolem předloktí téže ruky, kde je tlakový převodník, a to těsně za zápěstím. 2. Ujistěte se, že loket je ohnut do prvního úhlu (90°) a zápěstí spočívá na desce stolu. 3. Napište komentář „paže v klidu“, 90°. 4. Klikněte na tlačítko Start. 5. Nafoukněte manžetu na 180 mm Hg. 6. Stiskněte Add, pro přidání počátečního komentáře k tomuto měření. 7. Postupně vypouštějte manžetu rychlostí 1 – 2 mm Hg/s. 8. Jakmile tlak klesne na 50 mm Hg, zcela vypusťte manžetu. 9. Klikněte na tlačítko stop. 10. Opakujte kroky 3 až 9 přidávejte odpovídající komentáře při měřeních s paží v následujících polohách - volně visící dolů po straně těla - držená rovně napjatá nad hlavou 9)Analýza – hydrostatické účinky Analýza Stanovte systolický krevní tlak pomocí manžety a tepu ve špičce prstu. 1. Prohlédněte záznam tepu v prstu. Umístěte Waveform kursor na první tep po začátku vypouštění manžety. To odpovídá systolickému tlaku. 2. Klikněte na tento bod a vložte tlak do panelu hodnot a přidejte komentář „systolický tlak“ 3. Přetáhněte číslo z panelu hodnot do odpovídajícího sloupce tabulky. 4. Opakujte kroky 1 – 3 pro každý z protokolů cvičení 10) Protokol cvičení Cvičení 1: auskultace Otázky: 1. Co může být zdrojem chyb nebo variací při tomto měření Cvičení 2: Kardiomikrofon Cvičení 3: Krevní tlak a tep Otázky: 1. Komentujte své porovnání systolických tlaků naměřených pomocí auskultace a tepu u každého ze subjektu ve vaší skupině. 2. Pokud vyjdete ze svých měření, myslíte, že měření systolického tlaku pomocí tepu může nahradit měření pomocí fonendoskopu? Cvičení – změny tlaku: hydrostatické změny Otázky 1. Vysvětlete rozdíly tlaku u paže v různých polohách. Nápověda: tlak ve sloupci tekutiny závisí na výšce. Ve sloupci krve je rozdíl 1 m ve výšce 10,3 kPa (77 mm Hg). 2. Změny krevního tlaku, závislé na výšce jsou normálně v klinické medicíně vztahovány k úrovni srdce. Postihují tyto změny za normálních okolností měření z horní části paže? 3) Dýchání 1) Úvod Úvod V těchto cvičeních budete zaznamenávat dechové pohyby pomocí převodníku respirace umístěného ve speciálním popruhu upevněného kolem břicha. Budete zkoumat různé aspekty dýchání včetně schopnosti zadržet dech, hypoventilace, „rebreating (rozdýchání ?) a vztah mezi dýcháním a tepovou frekvencí. Tento přístroj byl vyvinut francouzským vědcem Étienne-Jules Marey (1830 – 1904) pro zobrazení pohybů hrudníku během dýchání je namontován na pružné destičce, která se vrací do své původní polohy. Marey, který se mimo jiné, prioritně zabýval fotografickým výzkumem dýchání, vyvinul i první myograf pro sledování svalové aktivity. Příklad jednoho z prvních spirometrů: Hutchinsonův spirometr. Cíle výuky. Na konci dnešních cvičení budete schopni popsat a vysvětlit - účinky volní hyperventilace na dýchání - účinky opakovaného vdechování vydýchaného vzduchu (rebreating) na dechový vzorec - vztah mezi dýcháním a tepovou frekvencí 2) Postup sestavení záznamového zařízení Postup 1. upevněte podle obrázku respirační opasek kolem dobrovolníkova břicha Převodník musí být: - umístěn zepředu těla na úrovni pupku - dostatečně přitažen, tak, aby byl napnut i když subjekt plně vydýchne Respirační čidlo na pásu může být použito přes oděv a nezáleží na tom, zda subjekt sedí či stojí tak dlouho, jak je mu to pohodlné (toto cvičení je poměrně dlouhé). Protože se dechové vzorce liší, může být pro zlepšení signálu zapotřebí přemístit pás na hrudník. 2. Zapojte BNC konektor kabelu převodníku do BNC vstupu č. 1 na předním panelu jednotky PowerLab. Při záznamu normální respirace je důležité, aby dobrovolník neviděl na monitor a nemohl tedy vědomě kontrolovat dýchání. Dobrovolník se může dívat z okna nebo číst knihu, aby bylo zabráněno volní kontrole dýchání. 3)Cvičení 1: normální dýchání Cvičení 1 V tomto cvičení budete zaznamenávat normální a rychlé dýchání a účinky zadržení dechu po nádechu a výdechu. Postup 1. Klikněte na tlačítko Start. 2. Požádejte dobrovolníka, aby po několik sekund dýchal rychle a potom pomalu. Prohlédněte záznam na dechovém kanálu, kde by měly být zřejmé rozdíly v dechové frekvenci. 3. Zadejte komentář (comment): „Základní hodnoty 1“ k oblasti pomalého dýchání v záznamu. 4. Klikněte na tlačítko Add. 5. Zaznamenejte 2 – 3 minuty normálního, klidného dýchání a sledujte stopu na záznamu. 6. Vložte komentář: „dýchání, nádech, zadržení“ 7. Klikněte na tlačítko Add a okamžitě požádejte dobrovolníka, aby se zhluboka nadechl a zadržel dech na tak dlouho, jak dokáže. 8. Vložte komentář: „dýchání“ 9. Jakmile dobrovolník začne znovu dýchat, klikněte na tlačítko Add. 10. Počkejte, než se obnoví normální dýchání (základní hodnota); pak nechte dobrovolníka ještě po 2 – 3 minuty odpočinout normálním dýchání. 11. Vložte komentář: „výdech, zadržení“. 12. Klikněte na tlačítko Add a současně požádejte dobrovolníka, aby úplně vydechl a zadržel dech na tak dlouho, jak dokáže. 13. Vložte komentář: „dýchání“. 14. Jakmile začne dobrovolník dýchat, klikněte na tlačítko Add. 15. Pokračujte v záznamu, dokud se neobjeví normální obraz (vzorec) dýchání. 16. Klikněte na tlačítko Stop. Dobrovolník nyní může relaxovat a dýchat normálně. 4) Analýza – normální respirace Analýza 1. V kanálu pro dýchání umístěte Marker na velký vrchol následující po komentáři „nádech, zadržení“. 2. Posuňte Waveform Kursor na začátek prvého následujícího dechu, který je předcházen komentářem „dýchání“. 3. Klikněte pro umístění vybraných dat do panelu hodnot a přetáhněte čísla z panelu do odpovídající buňky tabulky. 4. Přetáhněte Marker k velkému (negativnímu) vrcholu hned po komentáři „výdech, zadržení“. 5. Posuňte Waveform Cursor na začátek prvního následujícího dechu, který je provázen komentářem „dýchání“. 6. Klikněte pro umístění vybraných dat do panelu hodnot a přetáhněte čísla z panelu do odpovídající buňky tabulky. 5) Cvičení 2: hyperventilace V tomto cvičení zaznamenáte účinek volní hyperventilace na zadržení dechu a návrat normálního dechového rytmu. Bezpečnostní pokyny Varování Pokud se u dobrovolníka během hyperventilace objeví závratě, točení hlavy, zastavte pokus, ale zároveň zaznamenávejte dechovou odpověď. Cítí-li se dobrovolník špatně, nechte jej (ji) dýchat vzduch vydechnutý do dlaní sepjatých kolem úst a nosu po dobu několika minut nebo dýchat do pytlíku připraveného pro příští cvičení. Postup 1. Klikněte na tlačítko Start. 2. Vložte komentář: „základní hodnota“, klikněte na tlačítko Add a požádejte dobrovolníka, aby 2 – 3 minuty dýchal normálně. 3. Vložte komentář – „nádech, zadržení“ 4. Klikněte na tlačítko Add a zároveň požádejte dobrovolníka, aby se zhluboka nadechl a co nejdéle zadržel dech. 5. Vložte komentář: „dýchání“. 6. Když dobrovolník začne znovu dýchat, klikněte na tlačítko Add. 7. Zaznamenejte normální dýchání během 2 – 3 minut. Během této doby vložte komentář: „hyperventilace“. 8. Klikněte na tlačítko Add a současně požádejte dobrovolníka, aby hyperventiloval rychlým dýcháním a prohloubením dechu tak, jak to maximálně dokáže po dobu 30 sekund. 9. Vložte komentář: „dýchání“. 10. Po 30 sekundách hyperventilace klikněte na tlačítko Add a současně požádejte dobrovolníka, aby začal znovu normálně dýchat. 11. Počkejte, dokud se znovu neustaví normální dechový vzorec a pak nechte dobrovolníka dýchat po dobu 2 – 3 minut normálně. 12. Vložte komentář: „hyperventilace“. 13. Klikněte na tlačítko Add a současně požádejte dobrovolníka, aby znovu hyperventiloval co nejrychlejším a nejhlubším dýcháním po dobu 30 vteřin. 14. Vložte komentář: „nádech, zadržení“. 15. Po 30 vteřinách klikněte Add a současně požádejte dobrovolníka, aby se zhluboka nadechl a zadržel dech na co nejdelší dobu. 16. Vložte komentář: „dýchání“. 17. Jakmile začne dobrovolník dýchat, klikněte na tlačítko Add. 18. Klikněte na tlačítko Stop. Dobrovolník nyní může relaxovat a klidně dýchat. Poznámka řešitele: Možná bylo vhodné zkusit i cvičení s povrchovým dýcháním (mrtvý prostor) – srovnání s rebreating. 6)Analýza hyperventilace Analýza 1. V kanálu se záznamem rychlosti dýchání vyberte oblast se záznamem normálního dýchání před komentářem „nádech, zadržení“. Tam zjistíte průměrnou dechovou frekvenci. (Breath Rate) 2. Přetáhněte tyto hodnoty (Breath Rate) z panelu hodnot do odpovídající buňky tabulky. 3. V dechovém kanálu vyberte období, kdy subjekt zadržel dech (od komentáře „nádech, zadržení“ ke komentáři „dýchání“) a přetáhněte tato data – trvání výběru dýchání (Breathing selection) z panelu hodnot do odpovídající buňky tabulky. 4. Opakujte kroky 1 – 3 pro období hyperventilace a následujícího zadržení dechu. 7) Cvičení 3: dýchání vydechnutého vzduchu Cvičení 3 V tomto cvičení budete sledovat účinek vdechování vydechnutého vzduchu. Budete potřebovat středně velký papírový pytlík. Během pokusu si jej dobrovolník přiloží tak, aby kryl nos a ústa a dobře těsnil. Postup 1. Klikněte na tlačítko Start a vložte komentář „základní hodnoty“ a klikněte na tlačítko Add. 2. Zaznamenávejte základní hodnoty po dobu 2 – 3 minut 3. Vložte komentář: „rebreting“ 4. Klikněte na tlačítko Add a současně požádejte dobrovolníka, aby si dal papírový pytlík na ústa a nos a opakovaně z a do něj dýchejte. 5. Vložte komentář: „dýchání“ 6. Po 60 vteřinách opakovaného dýchání vydechnutého vzduchu klikněte na tlačítko Add a současně požádejte dobrovolníka, aby si sundal pytlík z úst a nosu. 7. Pokračujte v záznamu po 60 vteřinách. 8. Klikněte na tlačítko Stop. 8) Analýza – rebreathing Analýza Dýchání do a z uzavřeného pytlíku způsobí tepennou hyperkapnii (stoupá parciální tlak CO2), což stimuluje respiraci. Jak se to projevilo v tomto cvičení? (Tj. zvýšila se hloubka, frekvence dýchání nebo obojí ve srovnání s normálním dýcháním?) V panelu odpovědí (Answer panel) popište účinek dýchání do a z pytlíků tak, jak jste jej pozorovali. 9) Sestavení přístroje: Dýchání a tepová frekvence Postup 1. Ponechte pás s převodníkem na místě – okolo břicha dobrovolníka. 2. Připojte konektor převodníku prstového tepu k BNC vstupu 2. 3. Dejte převodník proti bříšku posledního článku prostředníku k jedné z rukou dobrovolníka. Použijte suchý zip a nedotáhněte jej ani příliš ani málo. 4. Ujistěte se, že osoba klidně sedí s rukama uloženýma v klíně nebo na pracovním stole tak, aby byly minimalizovány pohyby převodníku. 10) Cvičení 4: Dýchání a tepová frekvence Cvičení 4 V tomto cvičení zaznamenáte a prozkoumáte účinek zadržení dechu na tepovou frekvenci Postup 1. Klikněte na tlačítko Start. 2. Zaznamenejte klidové hodnoty tepové frekvence a dýchání během dvou minut. (Variace tepové frekvence jsou nejzřetelnější při pomalém, hlubokém dýchání. 3. Po záznamu základních hodnot obou signálů vložte komentář: „nádech, zadržení“. 4. Klikněte na tlačítko Add a současně požádejte dobrovolníka, aby se zhluboka nadechl a zadržel dech na tak dlouho, jak dokáže. 5. Zatímco dobrovolník nedýchá, vložte komentář: „dýchání“. 6. Jakmile začne dobrovolník dýchat, klikněte na tlačítko Add. 7. Klikněte na tlačítko Stop. Dobrovolník nyní může relaxovat a klidně dýchat 11) Analýza – dýchání a tepová frekvence Analýza Změny tepové frekvence s dýcháním jsou nejzřetelnější, pokud zvolíme časovou škálu 20:1 (compresion). 12) Protokol Studentovo jméno nebo identifikace Cvičení 1: Normální dýchání Otázky 1. Popište normální dechové pohyby. Uveďte charakteristiky záznamu jako jsou frekvence a relativní trvání inspiria (nádech) a expiria (výdech). 2. Svými slovy vysvětlete účinek zadržení dechu na charakteristiky následujícího dýchání. 3. Během které fáze respirace (zahájení zadržení dechu) může být dech zadržený déle? 4. Po zadržení dechu je následné puzení k dýchání směrováno k nádechu nebo k výdechu? 5. Liší se zastavení dýchání pokud je dýchání zastaveno ve výdechu nebo v nádechu? Cvičení 2: Hyperventilace Otázky 1. Svými slovy definujte hyperventilaci. 2. Po hyperventilaci je možno zadržet dech na kratší nebo delší dobu? 3. Kdy může hyperventilace přinést významnou výhodu? (Např. atletický výkon? Pokud ano, jak?) Cvičení 3: efekt opakovaného dýchání vydechnutého vzduchu. Otázky 1. Popište účinky tohoto experimentálního postupu tak, jak jste je pozorovali. 2. Opakované dýchání stejného vzduchu z pytlíku vede k tepenné hyperkapnii (vzestup parciálního tlaku CO2), což stimuluje dýchání. Jak se to projevilo v tomto cvičení? (Tj. stoupla během experimentu frekvence nebo hloubka dýchání nebo obojí?) Cvičení 4: dýchání a tepová frekvence Otázky 1. V čem se mění tepová frekvence během dechového cyklu? 2. Co se stalo na záznamu tepové frekvence během zadržení dechu? Projevilo se zadržení dechu podobně u ostatních dobrovolníků? IV Účinky cvičení na kardiovaskulární systém 1) Úvod Úvod V těchto praktických cvičeních zaznamenáte elektrokardiogramem (EKG) a puls z prstu zdravého dobrovolníka. Potom porovnáte záznam provedený za fyzického klidu se záznamem okamžitě po skončení cvičení. Cíle výuky. Po skončení dnešních cvičení budete schopni: - popsat, jak se mění tepová frekvence a puls (prst) po středně intenzivním krátkodobém cvičení - popsat, jak se mění tepová frekvence a puls v prstu po cvičení pouze prstem - vyjmenovat faktory kontrolující tepovou frekvenci před, během a po cvičení - vyjmenovat faktory kontrolující průtok krve tkáněmi před, během a po cvičení obrázku i Back ground Kardiovaskulární důsledky cvičení ….. Originální bicyklový ergometr využívaný v Benediktových experimentech při stanovení metabolismu (prvá léta 20. století) 2) Sestavení experimentu Postup 1. Ujistěte se, že je jednotka PowerLab zapojena do sítě a zapnuta. 2. Přiložte převodník pulsu na prostředník 3. Zapojte převodník do vstupu 1. 4. Dobrovolník si sundá ze zápěstí a kotníků hodinky a šperky. 5. Připojte kabely elektrod do zdířek BioAmp označených Earth (zem), NEG a POS. 6. Takto připojený kabel BioAmp zasuňte do zdířky BioAmp input jednotky PowerLab. 3) Přiložení elektrod Standardní svody Přiložte elektrodu připojenou do zdířky POS BioAmp kabelu k levému zápěstí, elektrodu připojenou k NEG vstupu na pravé zápěstí a zemnící elektrodu (Earth) na pravou nohu. 1. Pomocí pera označte každé místo, kam byla elektroda přiložena. 2. Očistěte kůži tamponem namočeným v alkoholu a lehce tuto oblast stírejte abrazivním krémem nebo polštářkem. To sníží elektrický odpor zevní vrstvy kůže a zajistí dobrý elektrický kontakt. 3. Pokud používáte vícenásobně užitelné svorkové elektrody, naneste na ně před požitím malé množství pasty na elektrody. To není nutné, pokud užíváte jednorázové elektrody, které mají pastu na svém povrchu již z výroby. 4. Pokud ze záznamu prvého experimentu zjistíte, že signál není dobrý, zkuste alternativní metodu (alternative metod). Alternativní připojení elektrod - elektrodu připojenou k POS na levou paži - elektrodu připojenou k NEG na pravou paži - zem (Earth) na některé ze zápěstí Neumísťujte elektrody přímo na velké svaly paže, protože jejich elektrická aktivita interferuje se signálem ze srdce 4) Záznam EKG Průpravné cvičení Budete zaznamenávat EKG a identifikovat artefakty vznikající při pohybu. Postup 1. Subjekt vsedě relaxuje a sedí co nejklidněji, tak aby byly minimalizovány pohybové artefakty. 2. Klikněte na tlačítko Start a po několik vteřin zaznamenávejte signál. 3. Klikněte na tlačítko Stop i) Pokud nezaznamenáte signál, prověřte, zda jsou všechny tři elektrody správně přiloženy. Je-li v signálu šum a lze jej těžko rozeznat, ujistěte se, že je dobrovolník relaxován a zvažte umístění elektrod na alternativních polohách (alternative positions). 4. Opakujte od kroku 2. Jakmile je záznam EKG uspokojivý, pokračujte další částí cvičení. 5) Cvičení 1: EKG a tep v klidu Cvičení 1 Vzhledem k tomu, že jste v průpravném cvičení získali čistý signál, provedete záznam EKG a tepu u dobrovolníka v klidu. Postup 1. Vložte jméno dobrovolníka do panelu komentářů (Comment panel) spolu s „klidové EKG“. 2. Klikněte na tlačítko Start a přidejte komentář (Add) a zaznamenávejte signál po dobu cca 30 vteřin. 3. Klikněte na tlačítko Stop. 4. Odpojte tepový převodník a kabel pro BioAmp od jednotky PowerLab. Ujistěte se, že svody EKG nejsou zamotané. Sledovaná osoba je sebere a po dobu další části cvičení drží. 5. Nyní dobrovolník po dobu nejméně 2 minut cvičí. Např. rytmicky vystupuje oběma nohama na stupínek (cca 50 cm vysoký) nebo vyběhne dvě až čtyři patra. Pamatujte, že elektrody jsou stále přiloženy a spojeny s kabely, takže cvičení provádějte opatrně (aby nebyly zlomeny kabely nebo se nepohnuly elektrody), ale dostatečně intenzivně, aby stoupla tepová frekvence. 6. Zatímco subjekt cvičí, vložte text „Zotavení“ do panelu komentářů. 7. Okamžitě po skončení si dobrovolník sedne a relaxuje. 8. Znovu připojte BioAmp kabel k jednotce PowerLab a převodník pulsu ke vstupu 1. 9. Klikněte na tlačítko Start. 10. Přidejte komentář a proveďte nejméně dvouminutový záznam – dokud se nevrátí tepová frekvence a dýchání k normě. 11. Klikněte na tlačítko Stop. 6)Analýza – tepová frekvence a pulz. Analýza 1. Váš záznam EKG měl připomínat to, co vidíte zde (here). LabTutor je nastaven tak, že kanál 3 ukazuje tepovou frekvenci počítanou z RRintervalů EKG. Kanál 4 ukazuje vypočítanou amplitudu pulsu. 2. Pohybujte kurzorem (Waveform Cursor) 3. 4. 5. 6. k reprezentativnímu cyklu před cvičením. Kliknutím umístěte tepovou frekvenci (Heart rate) a tepovou amplitudu do panelu hodnot (Value panel). Přitáhněte čísla pro tepovou frekvenci (Heart rate) z panelu hodnot do příslušného sloupce tabulky. Dále přetáhněte čísla z „Pulse amplitude“ panelu hodnot do příslušného sloupce tabulky. Opakujte kroky 3 až 5 pro každý z časů uvedených v tabulce. Analýza – komponent komplexu QRS 6. 7. 8. 9. Analýza (pokračování) 1. Nyní budete hodnotit intervaly (intervals) tvořící srdeční cykly (srdeční revoluce) v klidových podmínkách a po cvičení. 2. Projděte si záznam klidového EKG. 3. Roztáhněte si pohled na zaznamenané EKG v poměru 5:1. 4. Pro stanovení intervalu PR umístěte marker na začátek vlny P a pohněte kurzorem Waveform Cuisor na start komplexu QRS. Klikněte a využijte panel hodnot (Value panel) pro přenesení času do odpovídající buňky tabulky. 5. Pro stanovení intervalu QRS (trvání komplexu QRS) umístěte marker na začátek komplexu QRS a pohněte kurzorem „Waveform kursor“ na konec komplexu QRS. Klikněte a použijte panel hodnot pro přenos času do odpovídající buňky tabulky. Pro stanovení intervalu ST umístěte marker na konec komplexu QRS a položte kursor „Waveform kursor“ na konec vlny T. Klikněte a požijte panel hodnot pro přenesení času do odpovídající buňky tabulky. Pro stanovení intervalu TP umístěte marker na konec vlny T a položte kursor „Waveform kursor“ na začátek další vlny P Klikněte a použijte panel hodnot pro přenesení času do odpovídající buňky tabulky. Opakujte kroky 4 až 7 pro každý sloupec po skončení cvičení. 8)Cvičení 2: tep po cvičení ruky Cvičení 2 Budete zkoumat změny tepu spojení se cvičením ruky. Postup 1. Odpojte svody EKG a připojte prstový převodník tepu k prostředníku dobrovolníka. subjekt musí být klidu a relaxován. 2. Klikněte na tlačítko Start a zaznamenejte 20 vteřin tepu a během této fáze vložte komentář „klid“. 3. Klikněte na tlačítko stop. 4. Subjekt nyní: • chytne do dlaně ruky, kde je čidlo gumový mačkací balonek • rytmicky mačká balonek, dokud nepocítí únavu svalů předloktí ukončení cvičení • 5. Klikněte na tlačítko start. 6. Záznam provádějte po dobu dvou minut nebo než bude mít úroveň tepu v prstu přijatelně stabilní úroveň po dobu jedné minuty. Během této doby vložte komentář „zotavení“. 7. Klikněte na tlačítko Stop. 9) Analýza – tep po cvičení rukou. Analýza LabTutor je nastaven tak, že kanál 2 ukazuje tepovou frekvenci a kanál 3 tepovou amplitudu. 1. Nejdříve využijte kurzor Waveform cursor pro měření tepové frekvence a amplitudy za situace před cvičením. 2. Posuňte kursor Waveform cursor do oblasti reprezentativní tepové frekvence. Pak pro umístění hodnot do panelu hodnot (valua panel) klikněte myší. 3. Přetáhněte číslo 2 tepové frekvence „Pulse rate“ panelu hodnot do odpovídajícího sloupce tabulky. 4. Potom přetáhněte čísla z „Pulse amplitude“ tepová amplituda v panelu hodnot do odpovídajícího sloupce tabulky. 5. Opakujte kroky 2 až 4 pro data po cvičení 10, 30, 60, a 120 vteřin po skončení cvičení. 10)Protokol Studentovo jméno nebo identifikace Cvičení 1: EKG v klidu a po námaze. Studium námahy. Přidejte komentáře k záznamu indikující lokalizaci vlny P, komplexu QRS a vlny T. Otázky. 1. Co se stane s intervalem R-R po námaze? 2. Interval R-R je tvořen součtem trvání QRS, S-T, T-P a P-R. Který z nich se zkracuje při zvýšení tepové frekvence? 3. okamžitě po skončení cvičení je tepová amplituda větší nebo menší než v klidu? 4. Co se děje s tepovou amplitudou během zotavování po cvičení? 5. Během cvičení je tok krve do kůže a tkáně prstu omezen aktivitou vasokonstrikčních sympatických vláken. Po cvičení však může být průtok krve kůží a prstem zvýšen. Proč je proud krve do končetin během cvičení snížen? Proč stoupá na hodnoty vyšší, než normální během zotavování po námaze? Jaké jiné faktory mohou ovlivnit zásobení kůže a prstů krví během a po cvičení? 6. Změny v kardiovaskulárním systému jsou pouze jedněmi ze změn, které se v těle objevují během a po námaze. Jaké fyzické změny jste pozorovali z našeho dobrovolníka? Cvičení 2: tep po cvičení ruky. Otázky 1. Okamžitě po cvičení ruky byla tepová amplituda větší nebo menší než v klidovém záznamu? 2. Co se děje s tepovou amplitudou během zotavování po cvičení ruky. 3. Svaly aktivní během cvičení ruky jsou umístěny hlavně na předloktí a uplatňuje se také menší počet malých svalů ruky. Předpokládáte, že proud krve do těchto svalů během cvičení stoupne? 4. V distálních článcích prstů nejsou svaly. Předpokládáte, že zvýšení proudu krve svaly během cvičení nějak ovlivní proudění krve pod převodníkem na prstu? V. Potápěcí reflex (odpověď) 1) Úvod Úvod Mnozí mořští živočichové během potápění při zadržení dechu vykazují snížení tepové frekvence (bradykardie) a omezení cirkulace periferií. Odpovědi výrazně mezidruhově kolísají. Jedny z nejvýraznějších jsou u velryb. V těchto laboratorních cvičeních budete sledovat účinky potápěcího reflexu na tepovou frekvenci a periferní cirkulaci u lidí během simulovaného potápění. Nejdříve vyzkoušíte simulovaného potopení na tepovou frekvenci. Pak vyzkoušíte změny tepové frekvence při zadržení dechu a nakonec účinek simulovaného potopení na periferní cirkulaci. Cíle výuky Po skončení dnešní výuky budete schopni: • popsat fyziologické změny po vybavení potápěcího reflexu • popsat fyziologické účinky zadržení dechu • vyjmenovat fyziologické rozdíly mezi zadržením dechu a potopením • diskutovat fyziologické důsledky potápěcího reflexu • text k obrázku Potápěcí reflex u rypouše sloního i) Podklady….. 2) Sestavení pokusné aparatury Postup 1. Ujistěte se, že jednotka PowerLab je zapojena a zapnuta 2. Přiložte na prostředník čidlo tepu prstu 3. Připojte čidlo pulsu ke vstupu 2 Čidlo tepu je velmi citlivé na pohyb. Dobrovolník se musí snažit mít během záznamu prst v klidu. 3) Cvičení 1: Simulace potopení a klidová tepová frekvence Cvičení 1 V tomto cvičení budete sledovat účinky zadržení dechu na tepovou frekvenci a periferní cirkulaci během. Postup 1. Naplňte umývadlo studenou vodou (10-15oC). Pokud voda z vašeho kohoutku není dostatečně chladná, použijte k jejímu ochlazení kousky ledu. Pro monitorování teploty dejte do umyvadla teploměr. 2. Dobrovolník musí sedět před umyvadlem s obličejem jen těsně nad povrchem vody a nesmí se hýbat. 3. Klikněte na tlačítko Start a okamžitě přidejte komentář „ v klidu“. 4. Dobrovolník se zhluboka nadechne a částečně vydechne a pak zadrží dech a současně ponoří obličej až po okraj tváří do vody v umyvadle. 5. Přidejte komentář „ponoření“. 6. Zaznamenávejte data po dobu minimálně 30 vteřin, kdy má subjekt ponořený obličej. Pak jeden člen skupiny dává dobrovolníkovi poklepáním na záda po 10 vteřinách znamení, aby mu pomohl sledovat čas a zabránil strachu. Nenuťte pokusnou osobu držet obličej pod hladinu, pokud jí to není příjemné. 7. Po 30 vteřinách řekněte dobrovolníkovi, aby se vynořil. Přidejte komentář „zotavení“. Zajistěte, aby byl subjekt v klidu kvůli minimalizaci pohybových artefaktů. 8. Počkejte 30 vteřin. 9. Klikněte na tlačítko Stop. 4)Analýza – simulace ponoření a klidová tepová frekvence Analýza Tepová frekvence a amplituda jsou počítány z tepu v prstu. 1. Pohněte kurzorem „Waveform kursor“ k reprezentativnímu cyklu před „ponořením“. Klikněte a umístěte tepovou frekvenci („Puls rate“) a tepovou amplitudu („Pulse amplitude“) do panelu hodnot. 2. Přetáhněte číslo z „Pulse rate“ panelu hodnot do odpovídajícího sloupce tabulky. 3. Pak přetáhněte číslo z „Amplitude“ z panelu hodnot do odpovídajícího sloupce tabulky. 4. Opakujte kroky 1 až 3 pro každou z podmínek uvedených v tabulce. 5)cvičení 2: Zadržení dechu a klidová tepová frekvence Cvičení 2 V okamžiku ponoření tváře do studené vody přestane subjekt také dýchat. Může zadržení dechu vysvětlit získané výsledky? Postup 1. Jako v předchozím experimentu umístěte vyšetřovanou osobu tváří těsně nad hladinu vody a požádejte ji, aby se nehýbala. 2. Klikněte na tlačítko start a okamžitě přidejte (Add) komentář „v klidu“. Zaznamenejte 15 vteřin klidového tepu. 3. Požádejte pokusnou osobu, aby zhluboka vdechla a pak částečně vydechla a zadržela dech. Přitom tváří zůstává nad hladinou vody. Přidejte komentář „zadržení dechu“. 4. Zaznamenávejte data po dobu minimálně 30 vteřin, kdy subjekt zadržuje dech. Jeden ze členů skupiny klepe subjektu na záda v intervalech 10 vteřin. Pomáhá mu tím sledovat čas a zahání obavy. 5. Poklepte subjektu na záda a řekněte, aby začal dýchat. Přidejte komentář „normální dýchání“. Ujistěte se, že subjekt je stále v klidu. 6. Po 30 vteřinách klikněte na tlačítko stop. 6) Analýza – zadržení dechu a klidové tepové frekvence. Analýza Zobrazena je tepová frekvence a amplituda na základě pulzu snímaného z prstu. 1. Přesuňte kurzor Waveform Cursor k charakteristickému cyklu před komentářem „v klidu“. Pro umístění hodnot „tepová frekvence a „Amplituda“ do panelů hodnot klikněte myší. 2. Přetáhněte číslo z „tepová frekvence do odpovídajícího sloupce tabulky. 3. Pak přetáhněte číslo „Amplitude“ z panelu hodnot do odpovídajícího sloupce tabulky. 4. Opakujte kroky 1 až 3 pro každou ze situací zobrazených v tabulce. 7)Sestavení zařízení Pro prozkoumání účinků simulace potopení na periferní cirkulaci, jsou-li jaké, použijte manžetu tonometru umístěnou kolem stehna tak, aby mohla zabránit žilnímu návratu z dolní končetiny a pomocí respiračního pásu budete měřit změny objemu lýtka. Postup 1. Sundejte subjektu převodník tepu u prstu a odpojte jej z jednotky PowerLab. 2. Umístěte převodník na respiračním pásu kolem lýtka. Pás musí být utažen natolik, aby byl stále napnut. jak tonometrická manžeta, tak i respirační pás mohou být umístěny i přes oděv. 3. Zapojte převodník do vstupu 1 4. Umístěte tonometrickou manžetu kolem stehna vyšetřované osoby. Je-li to zapotřebí, doplňte suchý zip nastavovací páskou. 5. Nafoukněte a pak následujícím způsobem rychle vypusťte tonometrickou manžetu: a) rychle nafoukněte manžetu na tlak 60 mmHg a udržujte tento tlak po 30 vteřin b) uchopte suchý zip a rychle manžetu rozpojte tak, aby tlak prudce poklesl (unfasten it so as to release the pressure suddenly). c) Uvolněte závěr manžety a před opakovaným použitím z ní zcela vypusťte vzduch. Periferní cirkulace a pletysmografie při venosní okluzi. Tonometrická manžeta umístěná kolem stehna může být užita pro blokování žilního návratu z nohy. Tlak 60 mmHg je pro toto dostatečný. Během žilní okluze krev stále proudí do nohy a způsobuje tím její pomalé zvětšování. Po odstranění manžety se venosní krev může vrátit do těla a objem nohy se rychle zmenšuje. V těchto laboratorních cvičeních je využíván převodník na respiračním pásu umístěném kolem lýtka. Ten zaznamenává změny objemu. Uvědomte si, že frekvenční charakteristika převodníku nedovolí měřit pomalý vzestup objemu lýtka během venózní okluze. Ve skutečnosti se stopa během okluze pomalu vrací k nule. Naopak pokles objemu krve v lýtku může být sledován pomocí převodníku přesně, protože je dostatečně rychlý. Jednoduché uvolnění klapky na tonometru nezaručí dostatečně rychlé vypuštění manžety. Lépe je prudce rozevřít suchý zip a zrušit tak okluzi co možno nejrychleji. 8)Cvičení 3: simulace a periferní cirkulace Cvičení 3 Mnohé změny kardiovaskulární funkce se objevují při potápěcím reflexu. V tomto praktickém cvičení použijete nepřímou metodu sledování změn periferního oběhu krve. 1. Naplňte umyvadlo studenou vodou (10 – 15oC) umístěte jej před subjekt. Ten musí nehybně držet tvář nad úrovní hladiny. 2. Klikněte na tlačítko start a okamžitě přidejte komentář „v klidu“ 3. Nafoukněte rychle manžetu tonometru na hodnotu 60 mmHg a udržujte tento tlak po 30 vteřin. 4. Uchopte manžetu se suchým zipem a uvolněte ji tak, aby se tlak prudce snížil. 5. Uvolněte závět u gumového balonku a vytlačte všechen vzduch z manžety před tím, než ji znovu použijete. 6. Požádejte dobrovolníka, aby se zhluboka nadechl, částečně vydechl a při ponoření tváře pod hladinu zadržel dech. 7. přidejte komentář „ponoření“ a opakujte kroky 3 – 5. Nenuťte dobrovolníka ponořit obličej na delší dobu, než je pro něj přijatelné! 9) Analýza – simulace potopení a periferní cirkulace Analýza 1. Posuňte kurzor marker na místo záznamu, kde byla manžeta prudce rozevřena a kurzor Waveform Cursor dejte na nejnižší místo záznamu po odstranění manžety (example příklad). 2. Klikni myší pro přenesení dat do panelu hodnot. 3. Přetáhněte číslo z „legvolume“ (objem lýtka) z panelu hodnot do odpovídající buňky tabulky. 4. Opakujte krok 1 až 4 pro každou z podmínek – klid, ponoření a zadržení dechu. 10) Protokol Cvičení 1: Simulace potopení a klidová tepová frekvence Otázka 1. Popište všechny změny tepové frekvence před a po simulovaném potopení. 2. Popište všechny změny amplitudy tepu před a po simulovaném potopení. Cvičení 2: Zadržení dechu a klidová tepová frekvence Otázky 1. Porovnejte účinky potopení a zadržení dechu na tepovou frekvenci. Byly stejné? 2. Porovnejte účinky potopení a zadržení dechu na tepovou amplitudu. Byly stejné? 3. Které faktory prostředí mohou vysvětlit rozdíly mezi zadržením dechu a „ponořením“? 4. Porovnejte změny tepové frekvence během ponoření mezi členy skupiny. Je účinek na různé jedince podobný? Cvičení 3: Potápěcí reflex a periferní cirkulace 1. Napovídají vaše výsledky tomu, že se během ponoření mění periferní oběh. 2. Napovídají vaše měření objemu lýtka tomu, že se cirkulace mění během zadržení dechu? 3. Proč si myslíte, že je potápěcí reflex považován za výhodný? Jaké další faktory musí být brány v úvahu během reálného ponoření, které nebyly v tomto experimentu simulovány. 4. Jaký byl časový průběh potápěcího reflexu? Za jak dlouho se tato odpověď objeví? Jak rychle se po ponoření normalizuje tepová frekvence? VI. EKG a srdeční ozvy Úvod Tlukot srdce je spojen s elektrickou aktivitou a zvuky. Zobrazení elektrické aktivity snímané z povrchu těla se nazývá elektrokardiogram nebo zkráceně EKG. Účelem následujících cvičení je zaznamenat EKG dobrovolníka a prozkoumat vztah mezi EKG a charakteristickými zvuky srdce. Cíle výuky Na konci dnešních laboratorních cvičení budete: Vědět kam umístit elektrody pro záznam ze standardních končetinových svodů (svody I, II a III) schopni identifikovat hlavní složky EKG (vlna P, komplex QRS a vlna T) schopni vztáhnout průběh elektrické aktivity v srdci k těmto hlavním složkám schopni stanovit časové vztahy komponent EKG a jejich velikosti vědět jak vypočítat tepovou Výukový přístroj Ranný (1920) frekvenci z EKG srdeční mikrofon vysvětlit časové vztahy mezi elektrickou aktivitou srdce (jak je zaznamenána v EKG) a jeho aktivitou mechanickou (na níž lze usuzovat ze srdečních ozev). Nástroje pro záznam srdečních aktivity 2) Sestavení zařízení Postup 1. Ubezpečte se, zda je jednotka PowerLab připojena do sítě a zapnuta. 2. Připojte mačkací tlačítko k BNC konektoru pro vstup 1. 3. Odeberte testované osobě hodinky a/nebo šperky ze zápěstí a kotníků 4. Zapojte vodiče pro elektrody do vstupů Earth (země), NEG a POS na kabelu pro BioAmp. 5. Zapojte tento kabel do BioAmp vstupu jednotky 3) Přiložení elektrod Standardní svody Přiložte pozitivní elektrodu (vstup POS) na levé zápěstí negativní na pravé (NEG) a zemnící (Earth) nad pravý kotník. 1. Pomocí pera označte všechny body, kam budou elektrody umístěny 2. Očistěte kůži tamponem namočeným v alkoholu a lehce tuto oblast stírejte abrazivním krémem nebo polštářkem. To sníží elektrický odpor zevní vrstvy kůže a zajistí dobrý elektrický kontakt. 3. Pokud používáte vícenásobně užitelné svorkové elektrody, naneste na ně před použitím malé množství pasty na elektrody. To není nutné, pokud užíváte jednorázové elektrody, které mají pastu na svém povrchu již z výroby. 4. Pokud ze záznamu prvého experimentu zjistíte, že signál není dobrý, zkuste alternativní metodu (alternative metod). Alternativní připojení elektrod - elektrodu připojenou k POS na levou paži - elektrodu připojenou k NEG na pravou paži - zem (Earth) na některé ze zápěstí Neumísťujte elektrody přímo na velké svaly paže, protože jejich elektrická aktivita interferuje se signálem ze srdce 4) Cvičení 1: EKG v klidu Cvičení 1 Zaznamenáte a prozkoumáte hlavní složky EKG Postup 1. Dobrovolník se musí uvolnit a sedět co nejklidněji, aby byly minimalizovány pohybové artefakty. 2. Vepište jméno dobrovolníka do panelu komentářů. 3. Klikněte na tlačítko start a hned i na Add pro vložení komentáře. Klikněte na tlačítko Autoscale podle potřeby, což umožní průběžné sledování dat v jejich celé velikosti. 4. Pokud EKG nelze zaznamenat v dobré kvalitě, zkuste, zda jsou všechny tři elektrody dobře přiloženy. Je-li signál i nadále překryt šumem a nelze jej dobře rozeznávat, zkuste alternative attachment position ( alternativní místo přiložení). 5. Klikněte na tlačítko stop. 6. Znovu klikněte na tlačítko start. Během záznamu požádejte dobrovolníka, aby rozevřel/a a stiskl/a pěsti a pohnul/a oběma rukama kolem hrudníku a pak stiskněte tlačítko Stop. Stopy v záznamu se pohnou ze své úrovně a signál EKG bude přerušen. To vám ukáže, proč dobrovolník musí být během záznamu uvolněný a v klidu. 7. Když dobrovolník klidně sedí, znovu klikněte na tlačítko Start. Pokud máte záznam EKG bez pohybových artefaktů, vepište do komentáře „Klidové EKG“ a kliknutím na Add vložte. 8. Klikněte na tlačítko Stop. 4) Analýza - EKG v klidu. 1. Prohlédněte si záznam a pozorujte pravidelně se objevující cykly EKG. 2. V reprezentativním cyklu změřte amplitudy a trvání vlny P, komplexu QRS a vlny T. 3. Pro měření amplitud položte kurzor Marker na základní čáru těsně před vlnu P. Pak přemístěte kurzor „waveform cursor“ na hrot vlny. Klikněte myší a umístěte tím číslo do panelu hodnot. 4. Číslo přetáhněte z panelu hodnot do odpovídajícího sloupce tabulky. 5. Pro měření trvání ponechte kursor „Marker“ na počátku vlny nebo komplexu a umístěte kurzor „Waveform cursor“ na konec vlny nebo komplexu. 6. Pro umístění čísla do panelu hodnot klikněte myší a potom jej přetáhněte do odpovídajícího sloupce tabulky. 7. Nyní prozkoumejte, jak se úder od úderu může lišit tepová frekvence. Pro toto měření nastavte horizontální škálu na poměr 10:1. Změřte časové intervaly (ve vteřinách) mezi třemi sousedními páry kmitů R pomocí kursorů „Marker“ a „Waveform kursor“. 8. Zaznamenejte výsledky do tabulky 2. Pro každý interval je v tabulce 2 sloupci 3 tepová frekvence, která je počítána pomocí rovnice TF = 60/t, kde TF = tepová frekvence (údery za minutu) a t = trvání intervalu R – R (ve vteřinách). 6) Cvičení 2: variace EKG Cvičení 2 V tomto cvičení zaznamenáte klidový EKG u dalších členů vaší skupiny. Postup 1. Přiložte elektrody novému subjektu. 2. Po jeho zklidnění klikněte znovu na tlačítko Start. Pokud je záznam bez pohybových artefaktů. Vložte do komentáře „Klidové EKG“. 3. Klikněte na tlačítko Stop. 4. Opakujte se všemi ostatními studenty ve skupině. 7) Analýza: variace EKG. Analýza Porovnáte trvání a amplitudy vln P, komplexů QRS a vln T mezi členy vaší skupiny i ostatními studenty ve třídě. Zaznamenáte výsledky do tabulky. Měření amplitudy vln. 1. Přetáhněte kurzor „Marker“ k nejnižšímu místu před vlnou, o níž se zajímáte. 2. Posuňte kurzor „Waveform cursor“ k vrcholu vpravo od kurzoru „Marker“ a klikněte myší. 3. Přetáhněte číslo z panelu hodnot („Value panel“) pro EKG do odpovídajícího sloupce „Amplitude“ v tabulce. Měření trvání vln. 1. Ponechte kurzor „Marker“ v nejnižším bodě vlny před vrcholem. 2. Posuňte kurzor „Waveform kursor“ do nejnižšího místa následujícího vrcholu vlny. 3. Přetáhněte číslo z lokace „Time“ panelu hodnot do odpovídajícího místa v tabulce. Cvičení 3: EKG a srdeční ozvy. Budete měřit a korelovat klidové EKG a srdeční ozvy. Použití fonendoskopu. Je lépe použít fonendoskop klasický, než vybavený membránou. Lépe totiž odblokuje šum v místnosti. Velmi pomůže, pokud někdo požádá o klid. Váš učitel Vám krátce ukáže, jak použít fonendoskop. (use the stethoscope“). Dobrovolník si pravou rukou umístí fonendoskop na levou stanu hrudníku (lze to snadno učinit i pod košilí) a pohybuje s ním, dokud naslouchající student neuslyší jasné srdeční ozvy. Pak si dobrovolník na tomto místě drží fonendoskop po celou dobu záznamu a poslechu. 1. Klikněte na tlačítko start a zaznamenejte EKG, pak na jeden typ zvuku zmáčkněte ruční spínač a jakmile se objeví druhý, pusťte jej. Jsou to zvuky jdoucí těsněji za sebou a podle místa na hrudníku, kde nasloucháte, může být první zvuk (prvá ozva) přízvučný a druhý (druhá ozva) nepřízvučný nebo naopak. 2. Po několika srdečních cyklech klikněte na tlačítko stop. 9) Analýza – EKG a srdeční ozvy. Analýza Pro usnadnění porovnání záznamů ve dvou kanálech je panel programu LabTutor nastaven tak, aby zobrazoval záznamy přeložené přes sebe. Pomocí „Channel Trace buttons“ (knoflíky stop kanálů) můžete vybrat, který z obou kanálů je v panelu „aktivní“. Channel Trace Buttons Normálně zobrazuje každý z kanálů pouze data z jedné stopy. Někdy je výhodnější složit stopy, jak je ukázáno vlevo. Vertikální škála platí pouze pro jednu ze stop. Klikněte na jedno z tlačítek a uvidíte, jak se vertikální škála přizpůsobí té, která náleží stopě se stejnou barvou jako knoflík. 1. Povšimněte si vztahu mezi označením děje ručním spínačem (Event) a EKG (ECG) signálu 2. S použitím kurzorů „Marker“ a Waveform cursor“ postupujte podle následujících instrukcí a změřte čas mezi vzcholy kmitů R a signálem „Event“ směřujícím vzhůru. a) vyberte kanál s EKG (ECG) jako aktivní b) umístěte kurzor „Marker“ na kmit R c) vyberte signál „Event“ jako aktivní d) použijte „Waveform kursor“ a vyberte signál „Event“ jdoucí vzhůru. e) vložte tento čas do tabulky 3. a) b) c) d) e) Nyní měřte čas mezi vrcholem vlny T a signálem „Event“ (událost) směřujícím dolů. jako aktivní vyberte kanál EKG (ECG) umístěte kurzor „Marker“ na vlnu T vyberte kanál „Event“ (událost) jako aktivní pomocí kurzoru „Waveform cursor“ označte pokles signálu „Event“ událost uložte tento čas do tabulky 10) Cvičení 4: EKG a fonokardiografie Cvičení 4 Budete zaznamenávat a korelovat EKG a srdeční ozvy (zaznamenané pomocí kardiomikrofonu) u odpočívajícího dobrovolníka. Je jasné, že metoda použita ve cvičení 3 je zdrojem značných chyb. Alternativou je fonokardiografie, kdy se užívá kardiomikrofonu umístěného na levé straně hrudníku, odkud jsou zaznamenávány srdeční ozvy, které pak mohou být v reálném čase zobrazeny graficky. Postup 1. Odpojte manuální tlačítko ze vstupu 1 a zapojte kardiomikrofon do pod(u) vstupu 1 2. Umístěte kardiomikrofon na levou stranu hrudníku. Pak jej spolehlivě udržujte na místě buďto pomocí pásky kolem hrudníku nebo tím, že na něj položíte těžkou knihu (nebo něco podobného), což vyžaduje, aby dobrovolník ležel. Je nezbytné, aby mikrofon nebyl na hrudní stěně držen rukou, protože nepotlačitelné pohyby ruky způsobují významný šum v signálu. 3. Klikněte na tlačítko Start a zaznamenejte EKG a signály z kardiomikrofonu, Zkuste při získávání co nejlepšího signálu posouvat kardiomikrofon na různá místa hrudníku. 4. Asi po 15 vteřinách klikněte na tlačítko Stop. 11) Analýza – EKG fonokardiografie Analýza Pro usnadnění porovnání záznamů LabTutor opět ve svém panelu ukazuje přes sebe přeložené kanály se záznamy. Kliknutím na knoflíky vpravo nahoře na panelu můžete zvolit, který z obou kanálů bude v panelu aktivní. 1. Povšimněte si vztahu mezi kmity R a prvou ozvou. 2. Povšimněte si vztahu mezi vlnou T a druhou ozvou. 3. Pomocí kurzorů „Marker“ a „Waveform kurzor“, podle následujících instrukcí změřte čas mezi kmity R a začátkem prvé srdeční ozvy. a) b) c) d) e) vyberte kanál s EKG (ECG) jako aktivní umístěte kurzor Marker na kmit R vyberte kanál „Event“ (událost) jako aktivní pomocí kurzoru „waveform kursor“ označte začátek prvé srdeční ozvy vložte tento čas do tabulky 4. a) b) c) d) e) Nyní změřte čas mezi vrcholem vlny T a začátkem druhé srdeční ozvy. vyberte kanál s EKG (ECG) jako aktivní umístěte kurzor „Marker“ na vlnu T vyberte kanál „Event“ (událost) jako aktivní pomocí kurzoru „waveform kursorů označte začátek druhé srdeční ozvy vložte tento čas do tabulky 12) Protokol Cvičení 1: EKG v klidu Označení vln a kmitů EKG K označení vlny P komplexu QRS a vlny T v záznamu použijte panel komentáře. Otázky 1. Co můžete říci o amplitudě různých vln a kmitů v rozdílných cyklech srdeční aktivity. 2. Vlna P a komplex QRS reprezentuje depolarizaci srdeční svaloviny síní a komor. Proč má největší amplitudu komplex QRS? 3. V krocích 7 a 8 byla tepová frekvence vypočítána na základě mezivrcholových intervalů kmitů R. Objevila se variabilita frekvence u různých srdečních cyklů? Předpokládáte, že intervaly mezi stahy by měly být identické? Proč ano, či proč ne? 4. Hranice normální klidové tepové frekvence se pohybují mezi 60 – 90 tepy/min. Trénovaný atlet může mít klidovou tepovou frekvenci mezi 45 – 60 tepy/min. Proč může mít taková osoba nižší tepovou frekvenci než jedinec s pouze průměrnou kondicí? Cvičení 2: variace v EKG Otázky 1. Jsou amplitudy a trvání různých vln a kmitů u různých jedinců podobné nebo velmi rozdílné? 2. Jaké variace mezi jedinci v tepové frekvenci lze očekávat? Cvičení 3: EKG a srdeční ozvy. Otázky 1. Vysvětlete, proč následují stah komor (systola) a první ozva okamžitě po komplexu QRS. 2. Vysvětlete, proč relaxace komor (diastola) a druhá ozva následují po vlně T. Cvičení 4: EKG a fonokardiografie 1. Záznam vašeho poslechu srdečních ozev pravděpodobně vykazuje určité rozdíly od spávného časování srdečních ozev jak byly stanoveny pomocí fonokardiografie. Jak můžete tento rozdíl vysvětlit? VII. Elektromyografie - EMG. Cílem cvičení je seznámit se s elektromyografickým záznamem elektrické aktivity svalu při volní i vyvolané svalové kontrakci, a stanovit rychlost vedení v periferním nervu. Specifické cíle cvičení: 1. Zaznamenat elektromyogram (EMG) v klidu a sledovat jeho změny při různém motorickém úsilí. 2. Sledovat změny EMG v antagonistickém svalu a jev koaktivace. 3. Registrovat odpověď EMG při podráždění periferního nervu (n. medianus, česky též středový nerv) 4. Změřit rychlost vedení v periferním nervu podle latencí EMG odpovědi při stimulaci mediánového nervu na předloktí a na zápěstí. Obr. 7.1. Počátky elektromyografie. John Basmaijan (uprostřed) byl průkopníkem elektromyografie. Podstata EMG Kosterní sval poskytuje možnost lokomoce a opory kosternímu skeletu. Sval se skládá z jednotlivých svalových vláken, která jsou uspořádána paralelně ve fasciklech. (Fig. 7.2.) Obr. 7.2. Struktura kosterního svalu. Jednotlivá svalová vlákna jsou inervována vlákny motorického neuronu. Za normálních podmínek aktivuje akční potenciál motoneuronu všechna svalová vlákna, která jsou zásobena tímto nervovým vláknem (motorická jednotka, Obr. 7.3). Obr. 7.3. Motoneuron a motorická jednotka. Při aktivaci svalu vzniká akční potenciál (vědomou aktivací nebo po podráždění periferního nervu), který se šíří nervovým vláknem a aktivuje svalová vlákna mechanismem nervosvalové ploténky, což posléze spustí svalový záškub. Elektromyografie je metoda pro měření elektrické aktivity svalu a nervu, který daný sval řídí. Výsledkem elektromyografického vyšetření je elektromyogram. EMG lze registrovat buď jehlovými elektrodami zavedenými skrz kůži do svalu, nebo povrchovými elektrodami umístěnými na kůži nad bříškem svalu. Velikost a tvar EMG udává schopnost svalu odpovídat na nervové podněty. Obr. 7.4. Dvoj- a trojhlavý sval paže. V klinické praxi se uplatňuje zejména při symptomech svalové ochablosti, která doprovází řadu neurologických onemocnění. EMG také poskytuje informaci o vzorci a dynamice svalové aktivity při komplexních pohybech. Povrchové EMG obráží elektrickou aktivitu svalových vláken, aktivovaných současně. Jednotlivé motorické jednotky pálí nesynchronně a při slabých svalových kontrakcích lze v EMG někdy zaznamenat i příspěvky jednotlivých motorických jednotek. Při silnějších kontrakcích registrujeme povrchovými elektrodami souborný potenciál až z tisíců svalových vláken. V tomto cvičení se obeznámíme s EMG záznamem při volní kontrakci m. biceps a triceps brachii. (Obr. 7.4.) Signál EMG při volní kontrakci lze zpracovat různými způsoby. V tomto cvičení se originální signál rektifikuje (to odpovídá absolutní hodnotě čísla, tj. negativní potenciálové hodnoty se transformují na positivní hodnoty), a posléze integruje (tj. vypočte se sumární EMG aktivita rektifikovaného signálu v definovaných časových intervalech, a tím se signál očistí od náhlých změn, daných výskytem jednotlivých hrotů). V této části cvičení lze zkoumat jev koaktivace, při které se v antagonistu objevuje stejná aktivita jako v agonistovi. Jev koaktivace patrně přispívá k stabilizaci kloubu. Vyvolaná aktivita svalu následující po podráždění periferního nervu bude také zkoumána (Obr. 7.5). M. abductor pollicis brevis je částí svalů palcového valu na dlaňové straně ruky (thenar). Obr. 7.5. Některé svaly předloktí a ruky. Motorický nerv inervující m. abductor pollicis brevis je n. medianus. Nervus medianus lze dobře stimulovat na zápěstí i lokti. V tomto cvičení použijeme kovové diskové elektrody umístěné na kůži. Pomocí páru diskových elektrod aplikujeme krátké elektrické impulzy a sledujeme první elektromyografickou odopověď svalu. Latence odpovědi závisí na rychlosti vedení akčního potenciálu v periferním nervu, která je přibližně 50 až 60 m/s. Avšak rychlost vedeni vykazuje velkou interindivduální variabilitu. Svalové odpovědi se mění při poškození nervu nebo svalu. Měření elektrické aktivity svalu a nervu pomáhá určit přítomnost poškození svalové tkáně (svalová dystrofie) nebo nervu (amyotrofiní laterální skleróza – Lou – Gehrigova choroba). Při poranění nervu lze pomocí EMG určit místo i rozsah poškození nervu. Aplikaci nervového podnětu vyvolává krátký pocit píchnutí nebo brnění a záškub svalu. Tento pocit je podobný pocitu při působení výboje statické elektrické energie. V tomto cvičení se používají velmi krátké pulzy (kratší než milisekunda) o nízké intenzitě, která nemůže poškodit nerv. Elektrody se pokládají na kůži a tudíž nehrozí ani riziko infekce. Postup 1. 2. 3. 4. Odstraňte hodinky a šperky ze zápěstí. Zapojte pětikonektorový kabel do kabelu BioAmp. Zapojte kabel BioAmp do předního panelu PowerLabu. Pevně ovinňte suchým zipem uzemňovací pásek kolem dlaně nebo zápěstí. Roztřepená část pásku patří na kůži. Na uzemňovací pásek připojte zelený kabel. 5. Pokud je k dispozici alkohol, pečlivě očistěte kůži na místě, kde budou přiloženy elektrody. Vyznačte dva křížky na kůži nad dvojhlavým svalem paže. Křížky mají být vzdálené 2-5 cm v podélné ose svalu. Pro očištění kůže můžete použít i abrasivní pastu. 6. Podobným způsobem očistěte kůži i na trojhlavém svalu (viz. Obr. 7.4). 7. Připravte EKG elektrody pro jednorázové použití. Položte elektrody na vyznačená místa. 8. Připojte čtyři svody do BioAmp kabelu (pozitivní a negativní pól, dva kanály). 9. Připojte svody kanálu 1 do BioAmp kabelu na elektrody bicepsu a svody kanálu 2 na elektrody tricepsu. Polarita zde nerozhoduje. 10. Ujistěte se, že všechny kabely jsou správně připojeny na probandovi i v jednotce PowerLabu. 11. Zapněte PowerLab. Obr. 7.6. Zapojení elektrod při EMG. Cvičení 7.1. EMG při volní kontrakci svalu. V panelu LabTutor jsou 4 kanály. Horní dva kanály zobrazují integrovanou aktivitu EMG, a dolní kanály znázorňuje originální EMG signály. Integrovaná EMG aktivita poskytuje názornou kvantitativní informaci o svalové aktivitě. Postup. 1. Vyšetřovaná osoba relaxovaně sedí s předloktím ohnutým v 90° stupňovém úhlu. Druhou rukou uchopí zápěstí ohnuté horní končetiny. 2. Přidejte komentář se jménem studenta. 3. Stiskněte „Start“. 4. Přidejte komentář „kontrakce bicepsu“ a proveďte mírnou kontrakci bicepsu tak, že proband flektuje předloktí proti odporu druhé ruky. Pozorujte EMG signál. 5. Vložte komentář „kontrakce tricepsu“ a proveďte mírnou kontrakci tricepsu tak, že provane tlačí flektované předloktí proti odporu. 6. Opakujte kroky 3-5 s maximální kontrakcí svalů. 7. Stiskněte „Stop“. Poznámka: je vhodné použít „Autoscale“ pro lepší viditelnost signálů v celém rozsahu. 8. Opět zaujměte relaxovanou pozici a ohněte předloktí v 90° stupňovém úhlu, dlaň je obrácena nahoru. 9. Stiskněte „Start“. 10. Položte na ruku závaží (knížku) a zapište komentář („jedna kniha“). 11. Ponechte knihu na ruce asi na 2-3 vteřiny a sledujte změnu EMG. 12. Odstraňte závaží. 13. Stiskněte „Stop“. 14. Opakujte kroky 9-13 pro 3 a 4 knížky, aby jste mohl sledovat změny EMG při rostoucí zátěži. Analýza. 1. Prohlédněte si celý záznam a všimněte si změn EMG v bicepsu. Přidání zátěže neovlivnilo EMG v tricepsu. 2. Vyberte malou část záznamu „biceps“ a nastavte „horizontální kompresi“ na 1:1 automatické škálování amplitud. EMG sestává z řady částečně se překrývajících hrotů. 3. Všimněte si souvislost mezi originálním EMG a integrovaným EMG. Amplituda integrovaného EMG znázorňuje celkovou aktivitu EMG a tím poskytuje jednoduchý náhled na elektrickou aktivitu svalu. 4. Použijte „Waveform cursor“ a „Value panel“ a vložte tak do tabulky hodnoty EMG při různých zátěžích. Hodnota EMG do jisté míry odpovídá síle svalové kontrakce. Cvičení 7.2. koaktivace agonisty a antagonisty. Postup. 1. Proband sedí uvolněně a má ohnuté předloktí v úhlu 90°, prsty směřují nahoru. 2. Druhou rukou uchopí zápěstí ohnuté paže. 3. Aktivuje biceps and triceps střídavým tlakem ve směru flexe a extenze předloktí. Procvičuje tyto kontrakce tak, aby oba svaly byly aktivovány přibližně stejně. 4. Stiskněte „Start“. 5. Proband provádí střídavé extenze a flexe předloktí proti odporu po dobu 20-30 sekund. 6. Stiskněte „Stop“. 7. Prohlédněte zaznamenaná data. Signály EMG z obou svalů by měly vypadat jako na obrázku 7.8. m. biceps brachii m. triceps brachii Obr. 7.8. EMG z m. biceps a m. triceps brachii při střídavých kontrakcích. Analýza. 1. Prohlédněte záznam signálů z obou EMG kanálů. 2. EMG v obou svalech vykazují velké amplitudové změny. 3. Když je aktivován biceps, je také malá aktivace m. triceps brachii a obráceně. Tento fenomén se označuje jako koaktivace. Ačkoliv je jeho fyziologický význam nejasný, soudí se, že příspívá ke stabilizaci kloubu. 4. Odměřte a vložte do tabulky hodnoty integrovaného EMG pro biceps a triceps při obou typech svalové kontrakce (použijete dva panely „Value panel“). Cvičení 7.3. Vyvolané odpovědi EMG při stimulaci n. medianus. Postup. V experimentu se sledují změny EMG ze svalu m. abductor pollicis brevis, které následují stimulaci mediánového nervu. Pro tento experiment je potřeba pouze jeden kanál EMG, a proto se odpojí elektrody kanálu 2 a odstraní se také elektrody z m. triceps brachii. 1. Kuličkovou tužkou vyznačte dva malé křížky na kůži nad m. abductor pollicis brevis podle obrázku 7.9. Křížky mají být vzdálené 2-3 cm. 2. Očistěte kůži abrasivní pastou a alkoholem pro vylepšení elektrodových impedancí. 3. Použijte jednorázové EKG elektrody, které nalepíte na vyznačená místa. Elektrody můžete ještě fixovat náplastí. Pozor! Tečka na tyčce elektrody indikuje pozitivní pól. Zajistěte, aby elektroda s negativním pólem byla blíž k zápěstí. Elektrody by měly ležet v ose paže. 4. Připevněte stimulační elektrodu k výstupu isolačního stimulátoru PowerLabu. Červený (postivní) konektor patří do červeného výstupu a černý (negativní) konektor do černé zdířky. 5. Aplikujte malé množství elektrodové pasty na dvě stříbrné plošky stimulační elektrody. 6. Položte stimulační elektrodu na kůži nad n. medianus na zápěstí podle obrázku. 7. Zapněte stimulátor. Stimulátor je aktivní pouze během nahrávání signálů. Obr. 7.9. Umístění stimulačních a EMG elektrod. 8. Posuvnými tlačítky na izolovaném stimulátoru nastavte intenzitu stimulačního proudu na 8 mA. Délka stimulace je automaticky nastavena na 0.05 s. 9. Stiskněte „Start“, když chcete aplikovat mediánovou stimulaci. Měly by jste registrovat změnu EMG podobnou Obr. 7.10. Přitiskněte stimulační elektrodu, abyste se ubezpečili, že se během experimentu nepohnula. Umístění stimulační elektrody adaptujte tak, aby jste dosáhli největší odpovědi. Pokud nemůžete v EMG odpovědi vyvolat, lze stimulační proud zvýšit na 10 až 12 mA. Pokud ani tak nevidíte odpověď, můžete zkusit stimulovat ulnární nerv (díky inter-individuální variabilitě je u některých lidí m. abductor pollicis brevis inervován ulnárním nervem). Obr. 7.10. Typická vyvolaná odpověď EMG po stimulac in. medianus. 10. Pokud je elektroda optimálně umístěna, zvyšte amplitudu ve 2 mA stupních. Registrujte vyvolané odpovědi až po hodnotu 20 mA nebo po hodnotu, při které se již amplituda vyvolané EMG odpovědi nemění. 11. Stiskněte „Stop“. 12. Odstraňte stimulační elektrodu a poznačte tužkou místo na kůži, kde naléhala distálněji umístěná stimulační elektroda. Cvičení 7.4 : Měření rychlosti vedení nervového vzruchu v periferním nervu. V tomto cvičení se registruje vyvolaná aktivita EMG z m. abductor pollicis brevis při stimulaci mediánového nervu na předloktí. Naměřené latence se porovnají s latencemi při stimulaci mediánového nervu na zápěstí a tyto hodnoty se použijí na výpočet rychlosti vedení vzruchu v mediánovém nervu. Příprava měření. 1. Umístěte stimulační elektrodu na mediální stranu na ventrální straně předloktí (Obr. 7.11.). Elektrodu je potřeba připevnit silněji, protože medianus je zde umístěn hlouběji. Orientace elektrod je stejná jako při stimulaci na zápěstí, katoda je umístěna distálně. 2. Zapněte stimulátor. Postup. 1. Nastavte stimulační intenzitu na 8 mA. 2. Stiskněte „Start“. 3. Stiskněte „Start“ když chcete stimulovat. Opakujte několikrát a optimalizujte uložení stimulační elektrody. 4. Pokud nelze vyvolat odpověď v EMG, zvyšte intenzitu stimulačního proudu. 5. Po nalezení optimálního umístění elektrody, zvyšte intenzitu stimulace na 15-20 mA. 6. Stiskněte „Start“. 7. Opakujte stimulaci několikrát. 8. Vypněte stimulátor. 9. Odstraňte stimulační elektrodu a poznačte polohu distálnější elektrody. Pak odstraňte všechny elektrody. Analýza. 1. Změřte vzdálenosti mezi značkami, udávajícími polohu elektrod na zápěstí a na předloktí. To odpovídá vzdálenosti mezi stimulačními body. 2. Změřte latenci vyvolané EMG odpovědi podobně, jak jste to provedli při stimulaci mediánového nervu na zápěstí. 3. Zaneste hodnoty latence do tabulky. 4. Hodnota rychlosti vedení se vypočte automaticky podle rovnice: Rychlost vedení = Vzdálenost/Rozdíl latencí (m/s). VIII. Elektrookulografie. Cílem cvičení je obeznámit se s podstatou a snímáním elektrookulogramu (EOG), naučit se rozeznávat základní artefakty a hlavní typy očních pohybů, a snímat EOG při pomalém sledování objektu. Fyziologická podstata elekrookulografie. Obr. 8.1. Profesor Elwin Marg, publikoval v roce 1951 stěžejní práci o elekrookulografii. Postavení obou očí u člověka poskytuje překrývající zraková pole, které vede k prostorovému vjemu. Postavení očního bulbu je řízeno šesti externími okohybnými svaly (Obr. 8.2.) Tyto svaly umožňují sledovat pohyblivý objekt nebo jej fixovat při pohybech hlavy. Obr. 8.2. Okohybné svaly. Aby byl zrakový vjem ostrý, musí světlo dopadat na centrální foveu. Fovea centralis je místo na sítnici oka, v kterém je největší počet světlocitlivých receptorů a proto i nejvyšší zraková ostrost (Obr 8.3). Obr. 8.3. Struktura oka. Oblast fovea zahrnuje asi 2 stupně zrakového úhlu kolem fixačního bodu (1 stupeň se rovná 3 až 4 písmenům na vytištěné stránce textu). Při fixaci se obraz promítá také na sousední parafoveální místa sítnice a na periferní oblasti retiny. Parafoveální oblast představuje asi 15 až 20 písmen, a periferní oblast odpovídá zbytku sítnice. Neurony zrakové kůry odpovídají relativně pomalu na změny obrazu na sítnici. Když se tedy mění obraz na sítnici rychle, korové neurony nejsou schopny zpracovat zrakovou informaci zcela přesně. Z těchto důvodů jsou k dispozici mechanizmy, které umožňují co nejvíc zpřesnit zrakový vjem. Jsou to především mechanizmy pro skokovou změnu zaměření pohledu a pro udržení pohledu. Skoková změna zaměření pohledu. Abychom mohli vnímat jasně i pohyblivé objekty, oko musí sledovat objekt tak, aby sítnice dostávala souvislý proud světla z objektu. Oko přitom vykonává dva typy pohybů. Pokud se objekt pohybuje pomalu ve srovnání s pohybem hlavy, oči sledují objekt bez přerušení. Jedná se o pomalé sledovací pohyby, které mají úhlovou rychlost maximálně 30-40 stupňů za sekundu. Pokud se objekt pohybuje rychle, objevují se trhané sakadické pohyby (s trváním asi 20 ms). Zpravidla je interval pomalých sledovacích pohybů přerušen náhlým sakadickým pohybem, který obnoví postavení objektu vůči fovea centralis. Rychlost sakád dosahuje až 900 stupňů za sekundu. Fixace pohledu. Při pohybech hlavy lze rovněž vnímat objekt souvisle. Na fixaci zrakového objektu při pohybech hlavy se podílí dva reflexy. Optokinetické reflexy zajišťují protisměrné pohyby oka, které směřují proti pohybu hlavy. Tento mechanizmus je relativně pomalý, a uplatňuje se například při pohledu z okna jedoucího auta. Jiným mechanizmem jsou vestibulo-okulární reflexy , na kterých se účastní vestibulární aparát. Ten určuje změny v poloze hlavy a adekvátně adaptuje postavení očních bulbů. Příkladem je čtení knížky v jedoucím autě. Jak vestibulární, tak optokinetická stimulace, pokud trvají déle a působí jedním směrem, mohou vyvolat sakády, protože hladké a pomalé pohyby očí jsou přerušovány kompenzačním vyrovnáním zaměření pohledu. Taková pilovitá odpověď v postavení očí se označuje jako nystagmus. Oční pohyby lze registrovat elektrodami umístěnými na kůži v blízkosti očí. Záznam elektrické aktivity dané pohybem očního bulbu je elektromyogram. Podstatou potenciálové změny je napěťový rozdíl mezi rohovkou a sítnicí (Obr. 8.4.). Podle pohybů očí se mění také vektor elektrického pole vůči snímacím elektrodám. Obr. 8.4. Potenciálové rozdíly v oku. EOG vykazuje větší výchylky ve světle než ve tmě z důvodu rozdílného potenciálu vznikajícím v barvivu sítnicového epitelu. Výchylky EOG tedy závisí na 1) úhlu, v kterém se mění postavení očního bulbu, a 2) na intenzitě okolního osvětlení a adaptaci na světlo. V praxi je úroveň okolního osvětlení konstantní a proto změny EOG potenciálů odrážejí změny v poloze očního bulbu. EOG může být registrován i během spánku pomáhá identifikovat období REM (rapid eye movements) spánku. EOG se využívá také v neurologii. V oftalmologii se využívá EOG při měření funkce pigmentu epitelu sítnice. Využívá se přitom měření EOG odpovědí při různé intenzitě světla (postavení očních bulbů je konstantní). EOG se také využívá spolu s EMG a EEG při konstrukci elektronických pomůcek, které umožňují manipulovat externími zařízeními, např. kursorem na počítačovém monitoru nebo invalidním vozíčkem. Příprava měření. 1. 2. 3. 4. Podle obrázku 8.5. vyznačte tužkou dva body pro umístění EOG elektrod. Očistěte kůži abrasivní pastou a alkoholem. Přilepte na tři vyznačené body kůži jednorázové přilepovaní EKG elektrody. Připojte kabely na kovové výčnělky na elektrodách. Elektroda uprostřed čela je zemnící elektroda, a má být spojena se zeleným kabelem. 5. Spojte tři stíněné kabely se zdířkou na EOG Pod členu. Zemnící elektroda patří do prostřední zdířky. 6. Zapojte člen EOG Pod do Pod portu na vstupu 1 na PowerLabu. Kalibrace (nutno provést před každým měřením). 1. 2. 3. 4. Stiskněte „Start“. Proband zaměří pohled na bod před sebou. Pomocí otočného knoflíku na členu EOG Pod nastavte nulovou hodnotu. Stiskněte „Stop“. Obr. 8.5. Umístění elektrod při elektrookulografickém měření. Cvičení 8.1. Rozpoznání elektrookulografických artefaktů. EOG je registrována z povrchu kůže a proto je nutné rozpoznat případné artefakty. Pohyby víčka jsou nevyhnutné a je potřeba je identifikovat. K identifikaci artefaktů lze k tomu využít také EMG z obličejových svalů. Postup. 1. Napište komentář „víčko“, ale nepřidejte jej. 2. Stiskněte „Start“ 3. Proband několik krát zavře a otevře oči. 4. Stiskněte „Stop“. 5. Napište komentář „EMG“. 6. Stiskněte „Start“. 7. Proband stiskne čelisti na dobu několika sekund. 8. Stikněte „Add“ pro přidání komentáře. 9. Stiskněte „Stop“. Analýza. Prohlédněte si pozorně EOG záznam s artefakty. Cvičení 8.2. Změny EOG při úhlovém vychýlení zaměření objektu. Postup. 1. Umístěte židli tak, aby proband vsedě na židli, měl hlavu vzdálenou od zdi přesně 1 m. 2. Na zdi vyznačte orientační body pomocí křídy nebo náplasti (Obr. 8.6.). Tyto body představují výchylky to +/-15°, +/-30° and +/-45° při vzdálenosti 1 m. 3. Proband fixuje centrální bod, tomu odpovídá úhel 0°. Od této chvíle by proband neměl pohnout hlavou. 4. Napište komentář „kalibrace úhlů“. 5. Stiskněte „Start“. 6. Vložte komentář. 7. Požádejte probanda, aby pohnul očima (nikoliv hlavou) a zaměřil nejvzdálenější bod vlevo na dobu 2-3 s. Konvence je taková, že úhly v levém zorném poli mají negativní znaménko. 8. Vložte komentář „-45°“. 9. Opakujte toto měření pro další úhly, nezapomeňte vložit správný komentář. 10. Stiskněte „Stop“. Obr. 8.6. Umístění úhlových značek pro vzdálenost hlavy od zdi 1 m. Analýza. 1. Umístěte „Waveform kursor“ na část záznamu, odpovídajícího značce -45 ° . 2. Vložte amplitudu EOG signálu do „Value panel“. 3. Přesuňte hodnoru z „Value panel“ do amplitudového sloupce tabulky. 4. Opakujte pro všechny ostatní úhly. Cvičení 8.3. Sakadické pohyby očí. Rychlé sakadické pohyby očí lze dobře demonstrovat na čtení textu. Postup. 1. Napište komentář „rychlé sledování“. 2. Stiskněte „Start“ a klikněte na „Add“ pro přidání komentáře. 3. Proband má sedět v klidu a připraví se na čtení textu na monitoru, který má před sebou. Text má být postaven tak, aby proband nebyl při čtení rušen samotnou registrací. 4. Zavřete text na monitoru počítače. 5. Stiskněte „Stop“. Nahraná data by měla být podobná těm na Obr. 8.7. Obr. 8.7. Sakadické pohyby očí při čtení. Analýza. 1. Použijte posuvník „Horizontal compression“ a nastavte kompresi 2:1. 2. Vložte „Marker“ na počátek sakády. Každý stupínek v signálu odpovídá jedné sakádě. 3. Vložte „Waveform cursor“ na konec sakády. 4. Klikněte pro přesunutí trvání sakády do panelu „Value panel“ a přesuňte hodnotu do tabulky. 5. Vyberte další 4 sakády a opakujte kroky 1-3 pro změření průměrného trvání sakád. Cvičení 8.4. Pomalé sledovací pohyby. Postup. 1. 2. 3. 4. 5. 6. Proband hledí před sebe, a další student drží tužku ve vzdálenosti 50 cm před jeho/jejíma očima. Proband fixuje tužku aniž pohne hlavou. Napište komentář „pomalé sledování“. Stiskněte „Start“. Vložte komentář. Pomalu pohybujte tužkou zleva doprava v rozsahu, který proband může sledovat bez pohybu hlavy. 7. Stiskněte „Stop“. Analýza. 1. Prohlédněte si záznam. 2. Zkontrolujte výskyt sakád. Cvičení 8.5. : Fixování objektu při pohybech hlavy. Postup 1. 1. Napřimte paži a pohybujte jí ze strany na stranu v zrychlujícím se rytmu. 2. Držte paži napřímenou a pohybujte hlavou ze strany na stranu ve zvyšujícím se rytmu. Otázka: byl obraz jasnější, když jste pohyboval paží nebo rukou. Postup 2. 1. Čtěte delší tex při současném pohybování hlavou ze strany na stranu a změřte čas na přečtení celého textu. 2. Zopakujte čtení tak, že proband hlavou nepohybuje, avšak jiný student pohybuje textem ze strany na stranu. Změřte čas pro přečtení textu. Zhodnoťte čtení při podmínce čtení s pohybem hlavy a při podmínce pohybu textu. IX. Motorické funkce. Úvod. Cílem cvičení je obeznámit se prakticky s činností svalu. Provedeme experimenty s elektrickou stimulací nervů předloktí a ukážeme si jevy náboru, sumace a tetanické kontrakce. Také prozkoumáme některé aspekty svalové únavy. Guillaume DuChenne (de Boulogne) (1806-1875) byl průkopníkem elektrické stimulace svalů. Obr. 9.1. Původní zařízení DuChenna a obrázek DuChenna, vyvolávajícího mimický výraz úsměvu. Specifické cíle cvičení • • • • • Demonstrovat účinek stimulace nervů předloktí na svalové kontrakce. Registrovat a měřit svalový záškub při stimulaci nervu a ukázat jev náboru motorických jednotek při zvýšené intenzitě stimulace. Prozkoumat účinek intervalu mezi podněty na svalové kontrakce a vyvolat krátkou tetanickou kontrakci. Kalibrovat dynamometr s ohledem na maximální sílu kontrakce. Měřit postupný pokles maximální síly kontrakce při trvalé kontrakci a prozkoumat některé aspekty svalové únavy. Příprava měření. Pozor. Některé experimenty zahrnují podání krátkých elektrických impulzů na kůži. Osoby s pacemakerem nebo s neurologickým onemocněním by neměly participovat jako pokusné osoby. Pokud by proband udával nepříjemné pocity či nevolnost, je potřeba okamžitě přerušit měření a informovat instruktora. 1. 2. 3. 4. Ujistěte se, že je PowerLab zapojen a zapnut. Připojte snímač arteriálního pulsu na BNC konektor vstupu 1 na PowerLabu. Položte prstová snímač arteriálního pulzu na lavici membránou nahoru a připevněte jej náplastí. Připojte stimulační elektrodu na isolovaný stimulátor PowerLabu. Dbejte na správné zapojení červeného a černého konektoru. 5. Naneste malé množství elektrodové pasty na plochy stimulačních elektrod. Cvičení 9.1. Vliv elektrické stimulace nervu na svalové kontrakce. 1. Přesvědčte se, že je stimulátor vypnutý. 2. Položte stimulační elektrodu na zápěstí, na místo průběhu ulnárního nervu. Stimulační elektroda by měla směřovat v podélné ose paže a červený puntík by měl být blíž k lokti. 3. Nastavte stimulátor na 10 mA. 4. Stiskněte „Start“. 5. Zapněte stimulátor. Indikační světlo stimulátoru má svítit zeleně, což udává, že zvolený proud skutečně teče stimulační elektrodou. Pokud svítí žluté světélko, znamená to, že elektrodou neteče zvolený proud. 6. Pozorujte záškuby palce a ostatních prstů. Prozkoumejte vliv umístění stimulační elektrody použijte místo, které dává největší záškuby. Pokud se neukazují žádné záškuby, zvolte vyšší intenzitu stimulace. 7. Prozkoumejte motorické a senzorické odpovědi při změnách polohy stimulační elektrody na zápěstí. Při každém přemístění stimulační elektrody otřete zbytky elektrodové pasty, abyste předešli zkratu. Pokud se změní barva indikátorového světélka ze zelené na žlutou, máte přidat pastu na stimulační kontakty. 8. Pokuste se stimulovat ulnární nerv na lokti. Nerv probíhá za kostním výběžkem (epicondylus medialis humeri). Tady je nerv vystaven mechanickému podráždění („brňavka“). Stimulace zde vyvolává velkou motorickou odpověď. 9. Stiskněte „Stop“ a vypněte stimulátor. Obr. 9.2. Umístění stimulační elektordy při stimulaci ulnárního nervu. Cvičení 9.2. Jev náboru při elektrické stimulaci svalu. Procedura. 1. Proband položí ruku na stůl (viz. Obr. 9.3.), prsty jsou pod okrajem stolu a palec je lehce položen na snímači arteriálních pulsací. 2. Odstraňte elektrodovou pastu ze zápěstí pokusné osoby. 3. Naneste malé množství elektrodové vodivé pasty na kontakty stimulační elektrody. 4. Stimulační elektrodu přidržuje sám proband na zápěstí na místě průběhu ulnárního nervu. 5. Stimulační proud má být 1 mA. 6. Zapněte stimulátor. 7. Stiskněte „Start“. 8. LabTutor aplikuje elektrický impulz o trvání 0.5 s. 9. Zvyšte stimulační proud na 2 mA. 10. Stiskněte „Start“. 11. Opakujte pro další vyšší intenzity v kroku 1 mA. Prahový podnět, který vyvolá záškub palce, se objeví v rozsahu stimulačních proudů 3-8 mA. 12. Při prvním záškubu palce přidejte komentář se jménem studenta a hodnotou stimulačního proudu. Obr. 9.3. Umístění ruky v experimentu s náborem motorické odpovědi. Nábor. 1. Snižte stimulační proud na 1 mA. 2. Stiskněte „Start“. 3. Zvyšte amplitudu stimulačního proudu vždy o 0.5 mA a stiskněte pokaždé „Start“ a zapište v komentáři hodnotu stimulačního proudu. 4. Pokračujte až do intenzity, při které se jíž amplituda odpovědi nemění. U většiny osob je hodnota této maximální stimulační intenzity 6-15 mA. 5. Vypněte stimulátor. Analýza. 1. Najděte počátek záznamu z experimentu s náborem. Zapište do prvního sloupce tabulky hodnoty stimulačního proudu. 2. Umístěte kursor na křivku a klikněte a pak přesuňte amplitudu motorické odpovědi do „Value panel“. 3. Pak přesuňte hodnoty do příslušného sloupce tabulky. 4. Zobrazí se graf závislosti mezi stimulačním proudem a velikostí motorické odpovědi palce. Všimněte si hodnoty stimulace, při které již nedochází ke zvýšení motorické odpovědi. Tato hodnota se označuje jako maximální podnět. Cvičení 9.3. Vliv intervalu mezi podněty na motorické odpovědi. Postup. 1. Zapněte stimulátor. 2. Nastavte hodnotu stimulace o 5 mA větší než hodnota maximálního podnětu, kterou jste stanovili v předchozím cvičení. 3. Stimulační interval má být nastaven na 1000 ms. 4. Stiskněte „Start“. 5. LabTutor automaticky udělí podnět a zastaví záznam po dalších 3 sekundách. 6. Po zastavení záznamu vložte komentář „1000 ms“ v novém úseku dat. 7. Na panelu stimulátoru nastavte interval na 500 ms. 8. Stiskněte „Start“. 9. Opakujte pro intervaly 200,150, 100 a 50 ms, nezapomeňte vložit správný komentář. 10. Vypněte stimulátor. Analýza. 1. Vložte „Marker“ na základní úroveň signálu a „Waveform kursor“ na vrchol mechanogramu a tím odměříte amplitudu první odpovědi. 2. Klikněte na vrchol a zapište amplitudu první odpovědi do „Value panel“. 3. Přesuňte tuto hodnotu do příslušného pole tabulky. 4. Opakujte kroky 1-3 pro každý interval mezi podněty. Cvičení 9.4. Tetanická kontrakce při vysoké frekvenci stimulačních impulzů. Postup 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. Přesvědčte se, že ruka pokusné osoby spočívá na stimulační elektrodě a zapněte stimulátor. Nastavte interval mezi podněty na 50 ms a počet impulzů na 1. Stiskněte „Start“. LabTutor aplikuje podnět a zastaví nahrávání po 3 s. Změňte počet podnětů na 2 a opakujte stimulaci. Změňte počet podnětů na 3 a opakujte stimulaci. Pokud pokusná osoba nevnímala stimulaci jako nepříjemnou, zvyšte počet podnětů na 4 až 5. Vypněte stimulátor a odstraňte stimulační elektrodu a odpojte snímač arteriálního pulsu od PowerLabu. Analýza. 1. Umístěte „Marker“ na základní čáru signálu a „Waveform kursor“ na vrchol a odměřte vrcholovou amplitudu. 2. Klikněte na vrchol odpovědi a zaneste hodnotu do „Value panel“ 3. Přesuňte hodnotu amplitudy do příslušného pole tabulky. 4. Opakujte kroky 1-3 pro každou odpověď. Cvičení 9.5. Pokles maximální síly svalové kontrakce při svalové únavě. Cvičení 5 a 6 má být provedeno na stejném studentovi –pokusné osobě. Příprava. 1. 2. 3. 4. 5. 6. Připojte měřič síly stisku do Pod Input 1. Pokusná osoba má mírně zmáčknout dynamometr podle Obr. 9.5. Stiskněte „Start“. Proband má stisknout dynamometr s největší sílou po dobu 1-2 sekundy a pak stisk uvolnit. Stiskněte „Stop“. Najděte na záznamu úsek s nulovou sílou svalové kontrakce a klikněte na „Point 1“ na panelu „Calibration“. Tak nastavíte 0% síly. 7. Vyhledejte v záznamu úsek s maximální sílou kontrakce a klikněte na „Point 2“ kalibračního panelu. To představuje 100% sílu svalové kontrakce. 8. Stikněte „Apply“. 9. Klikněte „Autoscale“. Cvičení 9.6. Pokles svalové síly při trvalé kontrakci. Postup 1. Proband má mít možnost náhledu na monitor PowerLabu. 2. Stiskněte „Start“ 3. Požádejte probanda, aby vyvinul 25% maxima síly kontrakce podle probíhajícího záznamu síly stisku. 4. Po 20 sekundách proband kontrakci ukončí. 5. Stiskněte „Stop“. 6. Čekejte po dobu 30 sekund, aby se sval zotavil. 7. Opakujte kroky 2-6 pro 50%, 75% and 100% maximální síly kontrakce. 8. Umožněte probandovi 2 minuty relaxace. 9. Pootočte monitor nebo probanda tak, aby neměl možnost náhledu na snímané hodnoty. 10. Stiskněte „Start“. 11. Požádejte probanda, aby vyvinul maximální kontrakci. 12. Po 8-10 sekundách, nebo když síla kontrakce zřetelně poklesla, požádejte probanda, aby zesílil motorické úsilí. 13. Po dalších 8-10 sekundách opět probanda povzbuďte. 14. Po dalších několika sekundách požádejte probanda, aby se uvolnil. 15. Stiskněte „Stop“. 16. Stiskněte „Start“ 17. Požádejte probanda, aby vyvinul maximální kontrakci a požádejte ho, aby každých 8-10 sekund uvolnil kontrakci asi na půl sekundy a pak obnovil maximální kontrakci. 18. Po 30 až 40 sekundách stikněte „Stop“. 19. Umožněte probandovi, aby použil druhou ruku pro stisk dynamometru, pokud se doposud používaná ruka vyčerpala. Obraťte monitor/probanda tak, aby měl náhled na monitor. 20. Stiskněte „Start“. 21. Požádejte probanda, aby vyvinul kontrakci na úrovni 50% maximální síly. 22. Po 10 sekundách stiskněte „Enter“ a přidejte komentář (uplynuvší čas) 23. Dobrovolník zavře oči a má udržet stejnou kontrakci po dobu dalších 30 sekund. 24. Po uplynutí 30 sekund otevře proband oči a opět upraví sílu kontrakce na 50% maximální síly. 25. Stiskntěte „Stop“. 26. Prohlédněte si záznam. X. Reflexy a reakční doba Živé organismy musí registrovat změny ve svém okolí a adekvátně reagovat. Reflexní přizpůsobení zahrnuje receptory, které registrují změnu, sensorické neurony, které posílají informaci do centrálního nervstva a motorické neurony, které posílají informaci efektorům (např. kosternímu svalu). Pokud je vytvořena motorická odpověď, v motoneuronech probíhá řada akčních potenciálů, které způsobí pohyb jedné nebo více částí těla. Reflexy jsou příkladem tohoto jednoduchého typu reakce podnět-odpověď. Například objekt letící k oku vyvolá pohyb víčka, a lehký poklep na úpon m. quadriceps femoris vyvolá extenzi bérce – napínací (myotatický) reflex. Obr. 10.1. Průřez míchou a neuronový obvod myotatického reflexu. Jednoduchý myotatický reflex se zakládá na jediné synapsi, která spojuje senzorický a motorický neuron (Obr. 10.1.). Nicméně, informace o natažení svalu je také převáděna do mozku. Poklep na ligamentum patelly (čéšky) napne m. quadriceps femoris. To stimuluje sensorické receptory ve svalu (svalové vřeténko) a vyvolá impuls v senzorickém axonu, kterého tělo leží v senzitivním spinálním gangliu v lumbálních segmentech míchy. Senzorický neuron převádí synapticky akční potenciál na motorický neuron, který inervuje m. quadriceps femoris a způsobí kontrakci tohoto svalu (Obr. 10.2.). V každodenním životě napomáhá tento reflex udržovat vypřímený postoj. Sensorická informace směřuje i do mozkových struktur, avšak napínací reflex nevyžaduje účast mozku. Obr. 10.2. Schéma myotatického reflexu. Složitější reflexy zahrnují další buňky, interneurony a větší počet motorických neuronů. To vede k delšímu zpoždění mezi podnětem a komplexní odpovědí. Příkladem takového komplexnějšího reflexu je pupilární reflex, který se zakládá na čtyřech neuronech, spojujících sítnici se středním mozkem a střední mozek s ciliárním svalem. Když je světlo nasměrováno do oka, svaly zornice kontrahují a a tím zmenší průměr zornice. Zornicové svaly druhého oka kontrahují také – souhlasný světelný reflex (Obr. 10.3). Zúžení zornice je mióza, rozšíření zornice je mydriáza. Obr. 10.3. Přímý a souhlasný zornicový reflex Třetím reflexem, který budeme v praktických cvičeních vyšetřovat, je obranný reflex, který umožní odtáhnout končetinu od bolestivého podnětu, jakým je např. píchnutí jehlou nebo horko plamene. Flexorový obranný reflex (Obr. 10.4.) se obtížně vyšetřuje z důvodu nutnosti použít bolestivý podnět. Avšak méně známý reflex, který zahrnuje drobný sval ruky (m. palmaris brevis) vykazuje podobné vlastnosti jako obranný reflex, a lze jej dobře vyvolat. U obranného reflexu dostávají míšní obvody vstupy z několika zdrojů, zejména z kožních receptorů, jiných míšních neuronů a z motoneuronů. Obr. 10.4. Obranný flexorový reflex. I při velké rychlosti, s kterou jsme schopni odtáhnout končetinu od bolestivých podnětů, má flexorový reflex několik synapsí. Výsledkem těchto složitějších spojů je obranná odpověď, která zahrnuje aktivaci flexorů a reciproční inhibici extensorů. Reakce stimulované končetiny je doprovázená opačnou reakcí opačné končetiny. Tento zkřížený flexorový reflex slouží k posturální podpoře při odtahování končetiny od bolestivého podnětu. Reakční doba. Volní reakce na podnět jsou mnohem složitější než reflexy a vyžadují účast vyšších mozkových funkcí. V praktickém cvičení budeme studovat jednoduchou reakční dobu, při které je předkládán pouze jeden podnět a vyžaduje se jedna motorická odpověď. Při volních reakcích, jako je úder tenisovou pálkou do míčku, je signál z oka posílán do motorických center mozku, které pošlou pokyn svalům, a následuje úhoz raketou. I když přenos signálu v každém neuronu zabírá jistý čas, nejdelší čas je spotřebován na úrovni synapsí, spojujícími neurony. I když reakční doba kolísá, průměrné hodnoty reakční doby u osob ve věku vysokoškolského studia jsou 190 ms pro světlo a 150 ms pro zvuk. Reakční doba pro dotek je 155 ms. Zvukový podnět dorazí do mozku za 8-10 ms, zatímco zrakový podnět asi za 20-40 ms. Mnoho faktorů ovlivňuje reakční dobu člověka. Následující tabulka udává některé faktory, které se rovněž mohou testovat v praktickém cvičení. Účinek Popis Faktor Věk ± Reakční doba se zkracuje u mužů i žen od dětství do 20 roku života, pak pomalu roste do věku 50-60 let a pak se prodlužuje rychle ve věku 70 let a více. Aktivace ± Reakční doba je nejkratší při střední úrovni aktivace a prodlužuje se, když je člověk příliš relaxovaný nebo příliš napjatý. Distrakce + Distrakce (rušení) prodlužuje reakční dobu, zejména u mladších osob. Pohlaví ± Muži mají kratší reakční doby než ženy. Trénink - Trénink zkracuje reakční dobu. Chyby + Při chybě ve výkonu (např. reakce před příchodem podnětu) se následná odpověď prodlouží, patrně z důvodu větší opatrnosti. Únava + Reakční doba se prodlužuje s únavou, zejména při složitějších úlohách. Duševní únava, a zejména ospalost mají největší vliv na prodlužování reakční doby. Trest - Elektrický podnět po dlouhé reakční době zkracuje reakční dobu. Léky ± Stimulancia zkracují reakční dobu, pokud příliš nezvýší celkovou aktivaci. Tlumivé léky prodlužují reakční dobu. Varování - Obecně jsou reakční doby kratší, pokud je osoba ví, že podnět brzy přijde. Příprava. 1. Připevněte BNC konektor šlachového stimulátoru k Input 1 na PowerLabu. 2. Připojte 8-kolíkový DIN konektor z goniometru (senzor úhlové změny) na PodPort na Input 2 PowerLabu. 3. Připevněte goniometr na dolní končetinu probanda tak, aby kolenní kloub byl uprostřed. Upevněte goniometr suchým zipem. Obr. 10.5. Umístění goniometru. Cvičení 10.1. Patelární reflex. Postup. Pokud není k dispozici goniometr, použijte pro vybavení reflexu alternativní instrukci. Pokud je goniometr připevněn. LabTutor automaticky spustí registraci při poklepu kladívkem. 1. Požádejte dobrovolníka, aby si sedl na židli a překřížil nohy tak, aby koleno s goniometrem byla nahoru a aby se mohla tato končetina volně pohybovat dopředu a dozadu. 2. Pomocí šlachového kladívka poklepejte na šlachu pod kolenem a tím vyvoláte pohyb bérce. Opakujte několikrát, abyste tuto odpověď dobře nacvičili. 3. Stiskněte „Start“. Pomocí šlachového kladívka poklepejte na šlachu pod kolenem. 4. Opakujte tuto proceduru 4 krát, budete mít tedy celkem 5 záznamů. 5. Požádejte probanda, aby provedl Jendrassikův manévr. Tento manévr spočívá ve vzájemném uchopení distálních článků prstů obou rukou při silném odtahování rukou před hrudníkem. 6. Když proband provádí Jendrassikův manévr, opět poklepejte na kolenní šlachu. Přidejte komentář „Jendrassik“ ke každé z pěti vyvolaných odpovědí. 7. Stiskněte „Stop“. Analýza. 1. Budete analyzovat a porovnávat latence a změny úhlu za standardních podmínek a během Jendrassikova manévru. 2. Všimněte si, že podnět je ukázán v čase nula v každém úseku dat. 3. Nalistujte první úsek, provedený za standardních podmínek. 4. Změřte čas mezi podnětem a počátkem svalové kontrakce (latence) tak, že pohybujete „Waveform kursor“ k bodu, v kterém se začal měnit úhel. 5. Klikněte a tím přesunete čas do „Value panel“. 6. Přesuňte hodnotu z „Value panel“ do sloupce „Latence“ v tabulce. 7. Změřte amplitudu patelárního reflexu tak, že položíte „Marker“ na základní čáru v kanálu „Angle“ a „Waveform cursor“ na vrchol křivky. 8. Klikněte a umístěte ∆Angle do „Angle Value panel“. 9. Přesuňte hodnotu z „Value panel“ do příslušného „Angle“ sloupce tabulky. 10. Musíte vrátit „Marker“ do výchozího místa dřív, než se přesunete k dalšímu bloku. 11. Opakujte tuto proceduru pro všechny bloky. Cvičení 10.2. Pupilární reflex. 1. 2. 3. 4. Zastiňte oči probanda na 15 s. Posviťte do jednoho oka a pozorujte odpověď. Jaká byla reakce oka na světlo? Zopakujte s tím, že pozorujete reakci nestimulovaného oka. Požádejte probanda, aby se díval do dálky a pak na blízký předmět (asi 10 cm od oka). Jak se mění průměr zornice při zaměření na blízký předmět? Cvičení 10.3. Vybavení reflexu m. palmaris brevis. 1. Mírně ohněte dlaň. Všimněte si kožní záhyb podél ulnárního okraje. Tento záhyb je dán svalem m. palmaris brevis. U některých osob je kožní záhyb méně zřetelný a u těchto osob lze reflex vybavit hůře. 2. Nehtem palce druhé ruky silně tlačte na hráškovou kost (Obr. 10.6.) a tím vyvoláte reflexní kontrakci m. palmaris brevis. 3. Pokuste se najít i jiné kostní hrbolky, na kterých by se reflex vyvolal. 4. Zkuste kontrahovat m. palmaris brevis bez pohybu malíku. Většina lidí toto dokáže obtížně nebo vůbec. Po dlouhém cvičení se tomuto lze naučit. Obr. 10.6. Palmární pohled na levou ruku s vyznačeným m. palmaris brevis, který podmiňuje kožní záhyb, a s vyznačenou hráškovou kostí. Příprava experimentu s reakční dobou při zrakové stimulaci. 1. 2. 3. 4. Odpojte goniometr z kladívko od PowerLabu. Připojte tlačítkový klíč k BNC konektoru a k vstupu Input 1. Připojte snímače arteriálního pulsu k BNC konektoru pro Input 2. Membránu snímače arteriálního pulsu překryjte páskem Velcro. To ochrání membránu snímače před promáčknutím. 5. Položte snímač arteriálních pulsací na podložku tak, že membrána směřuje nahoru. Snímač připevněte k podložce náplastí. Obr. 10.7. Zapojení součástek pro experiment s reakční dobou. Cvičení 10.4. Reakční doba. Postup. 1. 2. 3. 4. 5. 6. Úlohou probanda je zmáčknout co nejrychleji tlačítko po zaregistrování taktilního podnětu. Proband položí ruku nad snímač arteriálních pulsací, ale nedotýká se snímače. Stiskněte „Start“. Systém registruje 0.75 s po tomto pokynu. Po 1-4 sekundy opakujte stimulaci tak, aby proband neviděl vyslání podnětu. Opakujte kroky 3-4 celkem 10 krát, intervaly mezi podněty mají být 1-4 sekundy. Snímání se zastaví automaticky po 10 podnětech. Analýza. 1. Umístěte „Waveform kursor“ na začátek odpovědi. (Reakční doba je interval od příchodu podnětu k počátku odpovědi. 2. Klikněte a tím přenesete hodnotu reakční dobu do „Value panel“. 3. Přesuňte hodnotu z „Value panel“ do sloupce „Random“ tabulky. 4. Opakujte měření pro všech 10 podnětů. 5. Vymažte nejdelší a nejkratší hodnotu v tabulce, program pak vypočte průměrnou reakční dobu z osmi měření. Cvičení 10.5. Reakční doba na vizuální podnět po slovním návěští. Postup. 1. Stiskněte „Start“. Systém začne registrovat, když dostane slabý podnět z tlakového snímače. 2. Po 1-4 s připravte probanda (slovem „připravit“) těsně před tím, než ťuknete na tlakový snímač. 3. Opakujte kroky 1-2 desetkrát, podněty jsou předcházený varovným návěštím, ale interval mezi podněty je nepravidelný v rozsahu 1-4 s. 4. Snímání se zastaví automaticky po deseti podnětech. Analýza. 1. 2. 3. 4. 5. Přeneste „Waveform kursor“ na počátek odpovědi. Klikněte a tím přesunete hodnotu reakční doby do „Value panel“. Přesuňte číslo z „Value panel“ do panelu „With Warning“ v tabulce. Opakujte měření pro všech 10 měření. Vymažte nejdelší a nejkratší hodnotu, program automaticky vypočte průměrnou reakční dobu z osmi hodnot. Cvičení 10.6. Reakční doba při pravidelných podnětech. Postup. 1. 2. 3. 4. Stiskněte „Start“. Systém začne registrovat data po obdržení signálu z tlakového snímače. Aplikujte tlakové podněty pravidelně každé 2 sekundy. Opakujte kroky 1 a 2 celkem 10 krát. Záznam se ukončí automaticky po 10 podnětech. Analýza. 1. Přeneste „Waveform kursor“ na počátek odpovědi. 2. Klikněte a tím přenesete hodnotu reakční doby do „Value panel“. 3. Přeneste hodnotu reakční doby z „Value panel“ do sloupce „Regular“ v tabulce. Odměřte stejným způsobem všech deset odpovědí. 4. Vymažte nejkratší a nejdelší reakční dobu; program automaticky vypočte průměrnou reakční dobu z osmi měření. Cvičení 10.7. Reakční doba při distrakci jinou úlohou. V tomto experimentu bude měřena reakční doba při souvislém řešení aritmetického úkolu, který slouží jako distraktor (ruší zaměření na motorickou úlohu). Proces. 1. Stiskněte „Start“. Systém začne snímat data po obdržení podnětu z tlakového snímače. 2. Požádejte probanda, aby odčítal číslo 7 od základu 100 a to co nejrychleji. Proband má říct každý mezivýsledek. 3. Po zpoždění 1 až 4 sekundy poklepejte na tlakový snímač. 4. Proband má stisknout tlačítko klíče jakmile uvidí dotek tlakového snímače. 5. Opakujte kroky 1-4 celkem 10 krát. 6. Záznam se automaticky zastaví po 10 podnětech. Analýza. 5. Přeneste „Waveform kursor“ na počátek odpovědi. 6. Klikněte a tím přenesete hodnotu reakční doby do „Value panel“. 7. Přeneste hodnotu reakční doby z „Value panel“ do sloupce „Regular“ v tabulce. Odměřte stejným způsobem všech deset odpovědí. 8. Vymažte nejkratší a nejdelší reakční dobu; program automaticky vypočte průměrnou reakční dobu z osmi měření. Cvičení 10.8. Reakční doba na akustický podnět. Postup. 1. Proband má být umístěn tak, aby neviděl tlakový snímač arteriálního pulsu, ale dostatečně blízko, aby slyšel silnější poklep na tlakový snímač. 2. Vyzkoušejte si různé poklepy na tlakový snímač a vyberte takový, který poskytuje nejsilnější zvuk ale nehrozí při něm poškození snímače. Můžete poklepat současně na podložku i tlakový snímač. Můžete také zakrýt snímač papírem a rychle na něj klepnout. 3. Stiskněte „Start“. Systém začne registrovat data po obdržení podnětu z tlakového snímače. 4. Po 1–4 sekundách klepněte na tlakový snímač bez předchozího upozornění. Proband má stlačit klíč co nejrychleji po tom, co uslyší poklep. 5. Opakujte kroky 3–4 celkem 10 krát. 6. Záznam se automaticky zastaví po deseti podnětech. Analýza. 9. Přeneste „Waveform kursor“ na počátek odpovědi. 10. Klikněte a tím přenesete hodnotu reakční doby do „Value panel“. 11. Přeneste hodnotu reakční doby z „Value panel“ do sloupce „Regular“ v tabulce. Odměřte stejným způsobem všech deset odpovědí. 12. Vymažte nejkratší a nejdelší reakční dobu; program automaticky vypočte průměrnou reakční dobu z osmi měření. XI. Statické a dynamické plicní objemy. V tomto cvičení se obeznámíme se základy spirometrie, zejména s měřením dechových objemů a kapacit. Rovněž se obeznámíme se základy vyšetřování funkcí respiračního systému a budeme simulovat obstrukci dýchacích cest. Obr. 11. 1. Raný typ spirometru. Obr. 11.2. Spirometr podle Zuntze. Průtok vzduchu a dechový objem Výměna plynů mezi vzduchem a krví probíhá především v alveolech. Účinnost výměny plynů závisí na ventilaci; rytmické dechové pohyby napínají a stlačují alveoly (Obr. 11.3). Inspirace poskytuje alveolům vzduch s čerstvým atmosférickým vzduchem a exspirace odstraňuje vzduch, který má sníženou koncentraci kyslíku a zvýšenou koncentraci oxidu uhličitého. Obr. 11.3. Schematický znázornění dýchacích cest a plic.. Spirometrie se stává důležitou vyšetřovací metodou, protože přibývá respiračních onemocnění. Uplatňuje se jako vhodná skríningová metoda u pacientů se suspektní chronickou obstrukční plicní chorobou, která představuje 12. nejčastější příčinu smrti na světě a je 5. nejčastější příčinou smrti v západních zemích. Většině případů chronické obstrukční plicní choroby lze předejít: 85-90% případů je dáno kouřením tabáku. Mnoho důležitých aspektů plicních funkcí lze stanovit také měřením průtoku vzduchu ve vztahu k měnícím se plicním objemům. V minulosti se tyto dynamické plicní funkce vyšetřovaly dýcháním do zvonového spirometru, v kterém úroveň zvonu umístěného v sloupci vody udávala změnu plicního objemu. Průtok vzduchu F byl pak vypočten podle změny objemu vzduchu dV za jednotu času dt: Vztah 1 Pohodlnější metodou pro měření průtoku vzduchu je pneumotachometr. Pneumotachometr v systému PowerLab je na Obr. 11.4. Obr. 11.4. Pneumotachometr v systému PowerLab. Hlava průtokometru obsahuje jemnou síťku. Vzduch, který je dýchán síťkou vytváří malý tlakový gradient, který je úměrný rychlosti průtoku. Dvě trubičky z umělé hmoty převádí tento tlakový gradient do tlakové měřící jednotky, kde se tlaková změna transformuje na elektrické napětí. Objem V se pak vypočte jako integrál průtoku: Vztah 2 Integrál představuje sumaci signálu v čase; křivka objemu, která se znázorňuje v PowerLabu při experimentu, se získává přidáváním postupných vzorků průtoku a jejich vhodným škálováním. Hodnota integrálu se položí jako nula při začátku měření. Problém při měření objemu je dán rozdílnou teplotou vzduchu v spirometru a vzduchu vydechnutého z plic, která je trochu větší než teplota vdechnutého vzduchu. Proto výsledná objemová křívka má tendenci se posouvat směrem k výdechovým hodnotám. Aby se posun objemu během výdechu zmenšil, vypočítává se integrál odděleně pro vdech a výdech, a vdechové hodnoty se korigují faktorem BTPS (BT = tělesná teplota, P = atmosferický tlak, S = saturace vzduchu vodními párami). Tato korekce je prováděna programem LabTutor. Plicní objemy a kapacity. Spirometrie zobrazuje a kvantifikuje mnoho složek plicních funkcí (Obr. 11.4.). Dýchání spočívá v cyklickém střídání vdechu a výdechu. Při spontánním dýchání vdechneme objem vzduchu, který se označuje jako dechový objem VT. Za klidových podmínek je dechová frekvence asi 15 cyklů za minutu, ale tato hodnota se mění v závislosti od tělesné a duševní aktivity. Součin dechové frekvence a VT je minutový objem. I tato veličina se mění s tělesnou a duševní aktivitou. Objem vzduchu, který zůstává v plicích po ukončeném usilovném výdechu je residuální objem a nemůže být měřen spirometricky. Další dechové objemy a kapacity jsou uvedeny na Obr. 11.5. Obr. 11.5. Dechové objemy a kapacity. Veličina Dechová frekvence Frequence Minutový objem Zkratka Df ƒ = RR / 60 VE = RR x VT Jednotka cykly/min Hz L/min Plicní objemy Dechový objem Inspirační reservní objem Expirační reservní objem Residuální objem VT IRV ERV RV (předpovězený) L L L L Plicní kapacity Inspirační objem Exspirační kapacita Vitální kapacita Funkční residuální kapacita Celková plicní kapacita IC = VT + IRV EC = VT + ERV VC = IRV + VT + ERV FRC = ERV + RV TLC = VC + RV L L L L L Funkční testy plic Vrcholový inspirační průtok Vrcholový exspirační průtok Usilovný výdech vitální kapacity Usilovný výdech vitální kapacity (za 1 s) % FVC exspirované za 1 s PIF PEF FVC FEV1 FEV1 / FVC x 100 L/min L/min L L Příprava měření. Postup. 1. Připojte jednotku spirometru do portu na Input 1 PowerLabu. 2. Vzhledem ke skutečnosti, že průtokový spirometr je citlivý na teplotu a posouvá vypočtené hodnoty podle okolní teploty, zapněte spirometr alespoň 5 min před měřením. Položte spirometr na polici nebo okraj lůžka, daleko od napájecí jednotky PowerLabu. 3. Spojte dvě hadičky s hlavou spirometru a připojte je na zadní panel spirometrického členu. 4. Připojte čistící trubici, filtr a náustek k hlavě spirometru. 5. Mějte při ruce tento materiál: o Krejčovský metr s jednotkami palců pro měření výšky. o Lepící pásek a tužku pro cvičení s obstrukcí dýchacích cest. o Další náustky a výměnné filtry pro každého dobrovolníka. o Osoby se zánětem horních cest dýchacích se nemají podrobovat spirometrickému měření. Obr. 11.6. Zapojení spirometru v systému PowerLab. Vynulování jednotky spirometru. Měřící jednotka spirometru je náchylná na tepotní posuny základní úrovně. Pro získání přesných spirometrických hodnot je potřeba pokaždé před novým měřením resetovat základní úroveň kliknutím na „Zero Pod“ Postup. 1. Položte hlavu spirometru na rovnou plochu a klikněte na „ZeroPod“. Tak resetujete kanál průtokových hodnot na nulu. 2. Stiskněte „Start“. Dobrovolník nyní může vložit náustek do úst a drží při tom hlavu spirometru oběma rukama. Aby se v trubičkách neměstnaly vodní páry, mají trubičky směřovat vždy nahoru. 3. Stiskněte nos svorkou. To zajistí, že všechen vzduch prochází náustkem, filtrem a hlavou spirometru. 4. Pozorujte křivku. Signál by se měl pohybovat směrem dolu při výdechu. Pokud směřuje křivka při výdechu nahoru, stiskněte „Stop“ a změňte směr hlavy spirometru, nebo přehoďte mezi sebou spojení dvou plastikových trubiček na jednotce spirometru. 5. Pokud si dobrovolník zvyknul na spirometr a dýchá normálně, zastavte záznam a přejděte ke korekci objemu. Korekce objemových hodnot. Vydechnutý vzduch má větší objem než vdechnutý (je ohřát zvlhčen vodními párami). Toto zvětšení objemu je cca o 5 - 10%. Proto provedeme korekci průtokových hodnot a tak získáme správné hodnoty objemu. Postup. 1. Resetujte jednotku spirometru stisknutím „ZeroPod“. Hlava spirometru musí být při kalibraci v klidu, položená na podložce. 2. Stiskněte „Start“. Dobrovolník vydechne plný objem vzduchu a pak dýchá normálně. Zaznamenejte 1 minutu spontánního dýchání. 3. Přidejte komentář „Korekce objemu“. 4. Na konci minutového záznamu dobrovolník opět usilovně vydechne. Stiskněte „Stop“. Proband nyní může začít dýchat mimo spirometr a sejmeme svorku z nosu. 5. Váš záznam se má podobat záznamu na Obr. 11.7. Vzorová data Obr. 11.7. Vzorový signál ze spirometru z jedné minuty spontánního dýchání, ukončeného usilovným výdechem. Analýza. 1. Vyberte celý záznam spontánního dýchání včetně dvou usilovných výdechů tak, že kliknete na „Time axis“ pod křivkou. Tak vyberete úsek dat. 2. Obvykle nastavená hodnota korekce je 1.0 (bez korekce). Po výběru úseku dat Vám LabTutor navrhne nový korekční faktor. Pokud si přejete použít tento nový korekční faktor, stiskněte „Apply“. Cvičení 11.1. Respirační cyklus a měření dechového objemu. Při spirometrickém měření by proband neměl mít možnost pozorovat spirometrický záznam. Postup. 1. Vynulujte jednotku spirometru stlačením „Zero Pod“. Pamatujte, že hlava spirometru musí být při nulování položena na podložce. 2. Stiskněte „Start“. Dobrovolník si založí svorku na nos a dýchá normálně skrz hlavu spirometru. Registrujte normální dechový objem po dobu 1 minuty. Přidejte komentář „Spontánní dýchání“ a zastavte záznam. 3. Připravte komentář „IRV“, ale nepřidávejte jej k datům. Stiskněte „Start“ na konci spontánního vdechu a požádejte probanda aby se nadechl dále s největším úsilím a pak dýchal normálně. Přidejte komentář a zastavte záznam. 4. Připravte kometář „ERV“. Stikněte „Start“ a na konci normálního výdechu požádejte probanda, aby vydechoval dále s největším úsilím. Přidejte komentář stiskem „Add“. 5. Proband nyní může dýchat mimo spirometr a odstraníte svorku z nosu. 6. Váš záznam se má podobat záznamu na Obr. 11.8. Obr. 11.8. Spirometrický záznam průtoku a objemu pro měření inspiračního a exspiračního reservního objemu. Analýza. 1. Prohlédněte si záznam se spontánním dýcháním. Spočtěte počet respiračních cyklů za minutu. Tuto hodnotu zaneste do tabulky. 2. Změřte objem jednoho spontánního dechového cyklu tak, že posunete „Marker“ do panelu objemového signálu na začátek jednoho inspíria. Posuňte „Waveform kursor“ k nejbližšímu vrcholu objemu asi 1 až 1.5 s napravo o „Markeru“. 3. Klikněte a přenesete data do „Value panel“ a pak do políčka „Tidal Volume“ v tabulce. Minutový objem se vypočte automaticky. 4. Opakujte kroky 2-3 pro změření inspiračního reservního objemu IRV a exspiračního reservního objemu ERV. Marker má zůstat na počátku spontánního vdechu. 5. Residuální objem a celková plicní kapacita se odhadne v LabTutoru automaticky. Cvičení 11.2. Dechové objemy při usilovném dýchání. Experiment má být proveden na stejném dobrovolníkovi, který sloužil jako proband v předchozím experimentu. Postup. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. Vynulujte jednotku spirometru. Hlava spirometru má být položena na podložce. Stiskněte „Start“. Připravte komentář „FVC“. Dobrovolník dýchá spontánně do spirometru po dobu 30 s. Požádejte probanda, aby vdechl a vydechl s maximálním úsilím tak, aby nemohl již vydechnout další vzduch. Přidejte komentář „FVC“. Dobrovolník dýchá opět normálně. Stiskněte „Stop“. Váš záznam se má podobat záznamu na Obr. 11.9. Opakujte kroky 5-6 tak, aby jste měli zaznamenány tři cykly usilovného vdechu a výdechu. Obr. 11.9. Záznam usilovného výdechu vitální kapacity (FVC). Analýza. 1. Pomocí „Waveform kursor“ a „Marker“ změřte objem na každém ze tří cyklů FVC. 2. Na kanálů „Flow“ určete vrchol inspiračního průtoku. 3. Klikněte a tím přenesete hodnotu vrcholového průtoku do „Value panel“. Přesuňte tuto hodnotu do tabulky. 4. Podobně změřte vrcholový exspirační průtok a také jej vložte do tabulky. 5. V kanálu „Volume“ najděte cyklus FVC, který má největší hodnotu objemu. 6. Umístěte „Marker“ na vrchol inspíria v kanálu „Volume“ a přeneste „Waveform cursor“ na vrchol exspiria. Přesuňte hodnotu FVC do příslušného políčka v tabulce. 7. Stejnou metodu změřte hodnotu objemu v 1. sekundě usilovného výdechu (FEV1). Umístěte „Marker“ na vrchol inspíria v kanálu objemu a posuňte kursor k 1. sekundě od vrcholu. Klikněte a tím přenesete hodnotu FEV1 do „Value panel“ a pak ji přeneste do tabulky. Poměr FEV1 k FVC v procentech se v LabTutoru vypočte automaticky. Cvičení 11.3. Simulace obstrukce dýchacích cest. Příprava. 1. 2. 3. 4. Odstraňte filtr z čistící trubice. Zalepte konec trubice s filtrem náplastí. V náplasti udělejte tužkou otvor o průměru 0.5 cm. Opět vložte filtr do čistící trubice. Postup. Použijte proceduru z experimentu 2 s malou změnou. 1. 2. 3. 4. 5. Vynulujte jednotku spirometru. Hlava spirometru má být položena na podložce. Stiskněte „Start“. Připravte komentář „FVC omezený“. Dobrovolník dýchá spontánně do spirometru po dobu 30 s. Požádejte probanda, aby vdechl a vydechl s maximálním úsilím tak, aby nemohl již vydechnout další vzduch. Přidejte komentář „FVC“. Dobrovolník dýchá opět normálně. 6. Stiskněte „Stop“. 7. Opakujte kroky 5-6 tak, aby jste měli zaznamenány tři cykly usilovného vdechu a výdechu. Analýza. Proveďte měření FEV a FEV1 jako v cvičení 2. 1. Pomocí „Waveform kursor“ a „Marker“ změřte objem na každém ze tří cyklů FVC. 2. Na kanálů „Flow“ určete vrchol inspiračního průtoku. 3. Klikněte a tím přenesete hodnotu vrcholového průtoku do „Value panel“. Přesuňte tuto hodnotu do tabulky. 4. Podobně změřte vrcholový exspirační průtok a také jej vložte do tabulky. 5. V kanálu „Volume“ najděte cyklus FVC, který má největší hodnotu objemu. 6. Umístěte „Marker“ na vrchol inspiria v kanálu „Volume“ a přeneste „Waveform cursor“ na vrchol exspiria. Přesuňte hodnotu FVC do příslušného políčka v tabulce. 7. Stejnou metodu změřte hodnotu objemu v 1. sekundě usilovného výdechu (FEV1). Umístěte „Marker“ na vrchol vdechu v kanálu objemu a posuňte kursor k 1. sekundě od vrcholu. Klikněte a tím přenesete hodnotu FEV1 do „Value panel“ a pak ji přeneste do tabulky. Poměr FEV1 k FVC v procentech se v LabTutoru vypočte automaticky. Experiment 11.4. Měření usilovné vitální kapacity u několika dobrovolníků. Jedná se o porovnání statických a dynamických hodnot objemů u různých lidí. Opakujete experiment 11.2. u 3-4 dalších studentů. Nezapomeňte vyměnit náustek a filtr před měřením na novém probandovi.
Podobné dokumenty
Bezpečnostní list - Katedra chemie FP TUL
a využívali již staří Egypťané jako pojivo pro zpevnění barviv. Také principy plastikářské technologie
jsou mnohem starší, než by se snad zdálo. V Anglii byl už ve dvanáctém století založen cech
zp...
Úskalí internetového poradenství
Přesto je dobré být poučen vývojem v sousední oblasti pomáhání lidem. Jde
podle nás o nápomocný koncept i pro reflektovanou, promýšlenou práci internetového poradce. Klient zde samozřejmě nemůže ří...
Newsletter dodavatelů - Říjen 2013
•jsme naprosto nezávislí na bankách, tzn. není třeba měnit žádné bankovní spojení; platby jsme schopni
poukázatnajakýkolivúčetatoidozahraničí;úhradyzasílámejiž následující...
Bioelektrické jevy a jejich měření (B150P30)
se připevní elektrody (zemnící
elektroda je obvykle umístěna na čele či ušním lalůčku); toto umístění elektrod po obou
stranách očí umožňuje měřit pohyb očí v rozsahu ±70° horizontálně a ±90° verti...
Lázeňské a wellness pobyty v Mariánských Lázních
Využívá se přírodní Mariin plyn, který vyvěrá v Mariánských Lázních. Jde o plyn vulkanického původu, který obsahuje 99,7% CO2 a podává se formou suchých plynových
koupelí a plynových injekcí. Plyn ...