Přírodovědné vzdělávání v Evropě: národní - EACEA

Přírodovědné vzdělávání v Evropě: národní - EACEA

Přírodovědné vzdělávání v Evropě:
národní politiky, praxe a výzkum
Tato studie se zabývá organizací výuky přírodních věd v dnešní Evropě a poskytuje přehled
existujících politik a strategií, jejichž cílem je zlepšovat a podporovat výuku a studium přírodních
věd. Soustřeďuje se na podpůrná opatření, jež jsou k dispozici učitelům a školám pro posílení
motivace a zájmu žáků o přírodní vědy. Studie rovněž obsahuje přehled literatury
o přírodovědném vzdělávání, hlavní zjištění z mezinárodních výzkumů PISA a TIMSS a také
výsledky pilotního šetření zaměřeného na obsah programů přípravného vzdělávání učitelů.
Studie zahrnuje 31 zemí (všechny členské země EU a Island, Lichtenštejnsko, Norsko
a Turecko) a pracuje s referenčním rokem 2010/11.
Mnohé země podporují individuální programy,
národní strategie na podporu přírodovědného vzdělávání jsou však vzácné
Pouze osm zemí má celkové strategické rámce pro
podporu přírodovědného vzdělávání. Strategie buď
souvisejí s širšími vzdělávacími cíli pro společnost
jako celek, nebo se jednoznačně zaměřují na
školy. Třemi hlavními oblastmi, jimiž se tyto
strategie zabývají, jsou vzdělávací programy,
vyučovací metody a vzdělávání učitelů.
Většina zemí do své strategie na podporu
přírodních věd také začleňuje přírodovědně
zaměřené poradenství. Většina zemí, jež nemají
zastřešující strategie, využívá jednotlivé programy
a projekty (jako jsou partnerství škol a vědecká
centra) pro přírodovědné poradenství, jakkoli malý
může být jejich dosah. Velmi málo zemí však
nabízí konkrétní iniciativy, které se výslovně snaží
bojovat proti existující genderové nerovnováze
v přírodovědném vzdělávání. Jinými slovy, pro
zvýšení motivace dívek k volbě přírodovědné
profesní dráhy se nedělá mnoho. Podobně pouze
několik zemí dosud realizovalo programy a projekty
na podporu talentovaných a zvláště motivovaných
žáků a studentů přírodních věd.
Partnerství škol hrají v podpoře přírodovědného
vzdělávání klíčovou roli a jejich organizace je
v každé evropské zemi velmi odlišná. Partnery
mohou být vládní agentury, vysoké školy,
přírodovědná sdružení či soukromé společnosti.
K podpoře přírodovědného vzdělávání v Evropě
přispívají také vědecká centra. Dvě třetiny všech
zemí uvádějí, že u nich takovéto instituce existují
na celostátní úrovni a připravují pro žáky aktivity
přesahující rámec toho, co mohou zpravidla
poskytnout školy. Tato vědecká centra také často
nabízejí vzdělávací programy pro učitele.
Co je Eurydice
Síť Eurydice poskytuje informace o evropských vzdělávacích systémech a o příslušných
vzdělávacích politikách a zpracovává jejich analýzu. Od roku 2011 síť tvoří 37 národních oddělení
se sídlem ve všech 33 zemích, které se účastní Programu celoživotního učení EU (členské země
EU, země ESVO, Chorvatsko a Turecko). Činnost sítě koordinuje a řídí Výkonná agentura pro
vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast se sídlem v Bruselu, která navrhuje její studie a databáze.
Evropská komise
Obrázek 2.2: Existence národních vědeckých center či podobných institucí
podporujících přírodovědné vzdělávání, 2010/11
Ano
Ne
Zdroj: Eurydice.
Výuka přírodních věd bývá na nižších úrovních vzdělávání integrována
Organizace výuky přírodních věd je velice
zajímavá, neboť ukazuje na společné celoevropské
trendy. Ve všech evropských zemích začíná
přírodovědné vzdělávání jako jeden všeobecný
integrovaný předmět. V téměř všech zemích se
přírodní vědy v této formě vyučují po celou dobu
primárního vzdělávání a tato výuka často pokračuje
ještě jeden až dva roky i na nižší sekundární
úrovni.
Naproti tomu ke konci nižší sekundární úrovně se
výuka přírodních věd zpravidla rozděluje na
biologii, chemii a fyziku. Mnohé země však
zdůrazňují vazby mezi těmito předměty. Navíc se
ve vzdělávacích programech a podobných
dokumentech evropských zemí též často
zdůrazňují
souvislosti
s ostatními
předměty
a učitelé jsou všeobecně vyzýváni k tomu, aby co
možná nejčastěji používali multidisciplinární
přístupy.
Obrázek 3.1: Integrovaná nebo do samostatných předmětů rozdělená výuka přírodních věd,
dle doporučení v řídicích dokumentech, ISCED 1–2, 2010/11
ISCED 1
Integrovaná výuka
Zdroj: Eurydice.
ISCED 2
Samostatné předměty
Rozhodnutí/autonomie školy
vědy na stejné úrovni obtížnosti a/nebo ve všech
ročnících úrovně ISCED 3. Ve většině zemí jsou
nicméně přírodovědné předměty povinné pro
každého žáka na úrovni ISCED 3 po dobu alespoň
jednoho roku.
Na všeobecné vyšší sekundární úrovni (ISCED 3)
naprostá většina evropských zemí rozděluje výuku
přírodních věd do samostatných předmětů a
organizuje ji podle směrů, které si žáci vybírají.
V důsledku toho se ne všichni žáci učí přírodní
Více kontextové výuky a praktických činností v přírodovědných programech
úrovni doporučované vzdělávací činnosti v oblasti
přírodních
věd
často
zahrnují
praktickou
experimentální práci a spolupráci na projektech,
avšak méně často abstraktní rysy jako diskuse
o vědě a společenských otázkách; ty bývají častěji
zmiňovány u vyšších úrovní vzdělávání. Řídicí
dokumenty v evropských zemích obvykle obsahují
nejrůznější formy aktivních participativních přístupů
orientovaných na výzkum od primární úrovně výše.
Výzkumy ukazují, že zdůrazňování skutečných
zážitků z běžného života žáků a diskutování
o společenských aspektech přírodních věd jsou
klíčovými faktory pro zvyšování motivace žáků
a jejich zájmu o přírodní vědy. V téměř všech
evropských zemích doporučují centrální předpisy
pro oblast přírodních věd zapojování žáků do
diskusí o ekologických otázkách a předvádění
nejrůznějších aplikací výsledků přírodovědného
výzkumu v každodenním použití. Na primární
Hodnocení ve třídě – tradiční metody stále převažují
ústní zkoušky, hodnocení výkonu žáků ve třídě a
hodnocení práce založené na projektech. Tyto
techniky
však
zpravidla
odrážejí
obecná
doporučení pro hodnocení ve všech ostatních
předmětech. Celkově vzato se nezdá, že by se
učitelům dostávalo příliš mnoha úředních pokynů
konkrétně
pro
hodnocení
přírodovědných
dovedností.
Pokyny pro hodnocení znalostí a dovedností žáků
by měly odrážet a podporovat cíle a/nebo výsledky
učení stanovené ve vzdělávacím programu.
V polovině evropských zemí či regionů existují
pokyny specifické pro přírodní vědy. Obsahují
doporučení ohledně metod, které učitelé mohou
používat při hodnocení pokroku žáků. Nejčastěji
uváděnými technikami bývají tradiční písemné/
Obrázek 4.2:Doporučované metody hodnocení podle oficiálních pokynů (ISCED 1 a 2), 2010/11
Zkoušky (písemné/ústní)
Kvízové otázky
Hodnocení na základě projektů
Hodnocení výkonu ve třídě
(včetně praktické práce)
Portfolia
Sebehodnocení nebo vzájemné
hodnocení spolužáků
Levá část
Pravá část
ISCED 1
ISCED 2
9
Zahrnuto v oficiálních pokynech
Žádné pokyny k hodnocení
neexistují
Zdroj: Eurydice.
Alespoň jedno standardizované hodnocení během povinného vzdělávání
Ve většině evropských zemí a/nebo regionů jsou
znalosti a dovednosti žáků a studentů v přírodních
vědách
hodnoceny
v rámci
celostátních
standardizovaných postupů alespoň jedenkrát
během jejich povinné školní docházky (ISCED 1
a 2) a/nebo vyššího sekundárního vzdělávání
(ISCED 3). Přírodní vědy se jednoznačně netěší
stejně výsadnímu postavení jako matematika
a čtení, pokud jde o standardizované testy, i když
se zdá, že jsou alespoň v některých zemích do
celostátního testování zařazovány čím dál častěji.
Žádná zvláštní opatření na podporu žáků s problémy v přírodních vědách
s pomocí spolužáků, doučování a vytváření skupin
žáků podle schopností. Podstatou poslední
zmíněné metody jsou malé skupinky pro podporu
učení scházející se zpravidla mimo řádnou dobu
vyučování. Ve většině zemí se totiž o podpůrných
opatřeních rozhoduje na úrovni školy, což školám
poskytuje větší flexibilitu – mohou své reakce
přizpůsobit konkrétní situaci.
Politika konkrétní podpory pro žáky s problémy
v přírodovědných předmětech neexistuje v žádné
evropské zemi. Pouze několik zemí zahájilo
celostátní programy pro řešení slabých výsledků
v přírodních vědách ve škole. Namísto toho je
podpora součástí všeobecného rámce, jímž se řídí
opatření pro žáky s obtížemi v učení bez ohledu na
daný předmět. Nejčastěji používanými postupy jsou
diferencovaná výuka, individuální výuka, učení
Mnoho národních iniciativ na podporu zlepšování dovedností učitelů
centra v řadě zemí také nabízejí učitelům konkrétní
činnosti pro jejich další profesní rozvoj. Téměř
všechny země uvádějí, že jejich vzdělávací orgány
zařazují do svých oficiálních programů dalšího
vzdělávání činnosti určené pro učitele přírodních
věd. Národní iniciativy v oblasti přípravného
vzdělávání učitelů přírodních věd však nejsou příliš
časté.
Dříve provedená hodnocení strategií na podporu
výuky přírodních věd ukázala, že obzvlášť
významným úkolem je posilování kompetencí
učitelů. Země, které mají strategický rámec pro
podporu přírodovědného vzdělávání, obvykle mezi
svá opatření zahrnují i zkvalitňování vzdělávání
učitelů přírodních věd. Partnerství škol, vědecká
centra
a
podobné
instituce
přispívají
k informálnímu učení pedagogů. Přírodovědná
Přípravné vzdělávání učitelů – důraz zůstává na vzdělávacím programu
Avšak přístup k rozmanitosti, tj. vyučování různých
typů žáků, zohledňování odlišných zájmů chlapců a
dívek a vyvarování se genderových stereotypů při
interakci se žáky, bývá v těchto programech
nejméně často obsaženou kompetencí.
Nejvýznamnější kompetencí, na niž se vzdělávání
učitelů
zaměřuje,
je
znalost
oficiálního
matematického/přírodovědného
vzdělávacího
programu a schopnost jej vyučovat. Velmi často
bývá součástí hodnocení budoucích učitelů.
Vytváření široké škály výukových situací či
používání různých vyučovacích technik zpravidla
tvoří součást konkrétního kurzu ve vzdělávacích
programech pro učitele univerzalisty i učitele
specialisty.
Tyto výsledky jsou samozřejmě pouhým vodítkem,
neboť skutečné znalosti učitelů a jejich schopnost
vyučovat nelze z obsahu programů vzdělávání
učitelů přímo odvodit.
*
*
*
Plné znění studie
Přírodovědné vzdělávání v Evropě: národní politiky, praxe a výzkum
je k dispozici v angličtině, francouzštině a němčině na webových stránkách Eurydice:
http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/thematic_studies_en.php
Tištěnou verzi studie
lze na požádání získat na e-mailové adrese:
[email protected]
Kontakty
Wim Vansteenkiste, Oddělení komunikace a publikací, Eurydice: +32 2 299 50 58
Bernadette Forsthuber, autorka a koordinátorka, Eurydice: +32 2 295 10 38