Několik poznámek ke vztahu WKF v. WKC a WUKF

Několik poznámek ke vztahu WKF v. WKC a WUKF,
aneb proč je pravidlo 21.9 stanov WKF neaplikovatelné v podmínkách Českého svazu karate, České
republiky, Evropské unie a Olympijského hnutí a co s ním dál?
Úvod
Dne 17.3.2011 byla zveřejněna na oficiálních stránkách Českého svazu karate (ČSKe) zpráva o
porušení pravidel Světové federace karate (WKF) členy státní reprezentace ČSKe. Zpráva mimo jiné
obsahovala postup předsedy svazu a výklad porušeného pravidla. V návaznosti na shora označený
příspěvek a četné dotazy vzniknul tento text. Klade si za úkol vyložit srozumitelně pro členy ČSKe ale i
jiných českých svazů, porušené pravidlo a pravidla členství a zejména závodění v jednotlivých
systémech národních a nadnárodních soutěží.
Pravidlo 21.9
Tvrzené, porušené pravidlo je pravidlo 21.9 stanov WKF. Pravidlo zní:
“WKF výslovně zakazuje svým národním svazům a jejich složkám dvojité členství v jiných než WKF
uznávaných organizacích, které by mohly být výkonným výborem WKF označeny jako disidentské 1.
Národní svazy a jejich členové mají zakázáno udržovat jakékoliv sportovní vztahy s takovými
disidentskými organizacemi, které nejsou uznány WKF anebo s národními svazy sdruženými ve WKF,
které byly suspendovány kvůli neplacení členských poplatků anebo suspendovány z disciplinárních
důvodů.”
Pravidlo 21.9 stanov WKF je vykládáno2 tak, že WKF představuje rodinu a její členové nesmí mít
jakékoliv sportovní vztahy s nikým, kdo by případně tvrdil, že dělá karate a nebyl schválen výkonným
výborem WKF. Při užití argumentu ad absurdum pokud kdokoliv z členů ČSKe půjde běhat s např.
členem slovenského národního týmu jehož pokladník zapomene včas zaplatit členské příspěvky WKF
musí být vyloučen pro porušení pravidel WKF.
Pokud ale opustíme říši absurdna a vrátíme se zpět do reality, znamená pravidlo 21.9 stanov WKF pro
všechny členy ČSKe zákaz trénovat, závodit či diskutovat o karate s členy jiných než WKF uznaných
svazů, které mají ve svém předmětu činnosti karate. Česká unie bojových umění, unikátní a úspěšný
projekt financování českých bojových umění, pak představuje pod světlem shora označeného pravidla
institucionální porušování stanov WKF a ČSKe by tak měl buď vystoupit z této unie a nebo iniciovat
vyloučení3 všech ostatních svazů karate.
Otázkou tedy zůstává: Jak je to doopravdy s pravidlem 21.9 stanov WKF a co může ČSKe dělat pro
to, abychom narovnali celou situaci?
Olympijské hnutí
Olympijské hnutí je bez dalšího celosvětově uznávanou autoritou na sportovním poli. Olympismus je
životní filozofií, povznášející a vyváženě spojující v jeden celek zdatnost těla, vůle a ducha. Spojením
sportu, kultury a výchovy usiluje olympismus o vytvoření způsobu života, založeného na radosti z
vynaloženého úsilí, na výchovné hodnotě dobrého příkladu a na respektování základních
universálních etických principů. 4 WKF je členem olympijského hnutí prostřednictvím Sport Accordu 5.
WKC je členem olympijského hnutí prostřednictvím TAFISy, strukturální součásti Mezinárodního
olympijského výboru.
Veškeré olympijské hnutí se řídí Olympijskou chartou, která ve svém článku 4 doslova uvádí:
“Provozování sportu je lidským právem. Každý jednotlivec musí mít možnost provozovat sport bez
jakékoli diskriminace a v olympijském duchu, jenž vyžaduje vzájemné porozumění v duchu přátelství,
solidarity a fair-play.”
1
předseda svazu uvádí opoziční, doslovný překlad anglického dissenting je nesouhlasný. Tudíž každý, jehož názor nesouhlasí
s Vaším.
2
srov. www.englishkaratefederation.com/associations/wkf_statute_21_9_explained.php
3
podle zápisu z Valné hromady České unie bojových umění, ze dne 12.3.2011, se tak již stalo, resp. představitel ČSKe hlasovat
proti přijetí ČABK do České unie bojových umění (ČABK je členem WUKF – další tzv. disidentské federace a není pravdou jak
předseda ČSKe uvádí ve svém shora označeném článku, že by byla shodná s WUKO, která prohrála soudní spor o jméno.
Organizace WUKO dále funguje a je odlišná od WUKF – viz. www.wukokarate.org a www.wukf-karate-org)
4
srov. http://www.olympic.cz/public/img/dokumenty/olympismus/olympismus_v_olympijske_charte.pdf
5
bývalého GAISFu
Olympijská charta je kodifikací základních principů olympismu, pravidel a prováděcích ustanovení,
schválených Mezinárodním olympijským výborem. Řídí organizaci, činnost a fungování olympijského
hnutí a stanoví podmínky pro konání olympijských her: Olympijská charta slouží jako základní
dokument ústavního charakteru stanoví a připomíná základní principy a podstatné hodnoty
olympismu, jako stanovy Mezinárodního olympijského výboru, definuje hlavní vzájemná práva a
povinnosti tří hlavních složek olympijského hnutí, jmenovitě Mezinárodního olympijského výboru,
Mezinárodních federací a Národních olympijských výborů, dále pak organizačních výborů
olympijských her.6 Článek 21.9 stanov WKF je v přímém rozporu s Olympijskou chartou a v přímém
rozporu se základním lidským právem provozování sportu.
Základní lidská práva
U základních lidských práv je třeba se ještě na chvíli zastavit. Kromě toho, že základním lidským
právem je provozování sportu, je jím i právo sdružovat se. Každý z občanů svobodného světa
postaveného na demokratických principech má právo sdružovat se a jeho členství v jakémkoliv
sdružení mu nesmí být na újmu. Základním účelem sdružování se ve sportovních svazech je
bezpochyby možnost sportovat a svůj sportovní výkon poměřit s jinými členy svazu. Logickým
vyústěním této činnosti bude účast v celém systému soutěží, která nakonec vyústí v soutěž nejvyšší,
tj. mistrovství republiky, Evropy či světa.
Základní lidská práva jsou práva přirozená, nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná.
Listina základních lidských práv se nepřijímá, ale pouze vyhlašuje, protože práva v ní obsažená
nejsou předmětem povolení zákonodárné moci, ale existují nezávisle na ní. Neexistuje žádné těleso,
žádný jednotlivec, ani žádná organizace, která by Vám mohla Vaše základní lidská práva omezit,
pokud to není dočasně v zájmu bezpečí Vašeho a Vašich blízkých. Vůle WKF být největší a
nejmocnější světovou federací organizující karate není kvalifikovaným požadavkem, který by umožnil
omezovat základní lidská práva jednotlivci.
Základní lidská práva mají ještě jednu vlastnost, nelze se jich vzdát. Tudíž dopisy členů státní
reprezentace podepsané pod nátlakem a výhrůžkou vyloučení jsou neplatné a z hlediska práva
představují pouze cár papíru.
Ačkoliv výše uvedený text může někomu z Vás připadat zcela akademický, má jeden praktický dopad
na fungování ČSKe. Tím jsou ustanovení zákona o sdružování občanů 7, na základě kterého vzniknul
a je organizován ČSKe. Zákon uvádí, že sdružení může být bez dalšího ministerstvem vnitra
rozpuštěno pokud sleduje dosahování svých cílů způsoby, které jsou v rozporu s ústavou 8 a zákony.
Pokud se ČSKe přihlási k aplikaci článku 21.9 stanov WKF, nezbude orgánu dohledu nad
dodržováním stanov ČSKe (disciplinární komisi) než podat návrh Ministerstvu vnitra pro přezkoumání
činnosti ČSKe. Pozastavení činnosti anebo zrušení ČSKe by znamenalo ochromení karate v České
republice a to zejména po finanční stránce.
Právo Evropské unie
Doposud tento text vysvětlil zásadní rozpor pravidla 21.9 stanov WKF s vlastní myšlenkou olympismu
a zásadní rozpor s právním řádem České republiky. Poslední oblastí, ve které pravidlo 21.9 stanov
WKF neobstojí je právo Evropské unie. Evropský soudní dvůr již v minulosti judikoval 9, že
mezinárodní sportovní federace jsou sdružením podniků a v oblasti mimo výlučně sportovních pravidel
musí dodržovat právo Evropské unie.
Následně pak dle čl. 81 odst. 1 Smlouvy o ES jsou považovány za neslučitelné s principy jednotného
trhu všechny dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které
mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž cílem či efektem je vyloučení, omezení nebo
narušení soutěže na společném trhu. Podle čl. 81 odst. 2 jsou tyto dohody či rozhodnutí neplatné.10
Omezení členů WKF v účasti na činnosti jiných sdružení na relevantním trhu (tj. soutěžích a trénování
karate), při uvážení velikosti WKF, je bezesporu pravidlem omezujícím soutěž a to nejen na trhu EU,
ale i na vlastním národním trhu České republiky. Jak následně plyne z dikce čl. 81 Smlouvy o ES je
rozhodnutí o přijetí článku 21.9 stanov WKF neplatné a stejně tak i celý článek, nemluvě o úmluvě
uzavřené mezi WKF a JKA o zákazu účasti jejich členů na soutěžích WKC a dalších disidentských
organizací.
6
srov. http://www.olympic.cz/public/img/dokumenty/olympismus/olympismus_v_olympijske_charte.pdf
7
zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů
8
ústava je legislativní zkratkou pro ústavu a ústavní pořádek České republiky, do kterého je pravidelně řazena i listina
základních práv a svobod, která v článku 20 zaručuje svobodu sdružování.
9
Laurent Piau v. European Commission (Case T-194/02) of 26 January 2005
10
srov. Hamerník, P., Sportovní právo s mezinárodním prvkem, 1. vydání, Praha: Auditorium s.r.o., 2007, str. 83
Pravidlo je neplatné přímo ze smlouvy, kterou Česká republika přímo vtělila do svého národního práva
a vzhledem k tomu, že tato je naroveň ústavnímu pořádku je toto pravidlo nezrušitelné jakýmkoliv
zákonem anebo snad dokonce rozhodnutím orgánu národního a nebo mezinárodního svazu.
Příklady ze zahraničí
Pozorný čtenář si asi v tomto okamžiku pokládá otázku: Jak je možné, že se pravidlo tak dlouho ve
stanovách WKF drží a že již dávno nebylo zrušeno? Autor tohoto textu se nechce pouštět do dlouhých
polemik na téma slepé loajality většiny členů WKF a nebo snad i možného zastrašování funkcionářů
národních a mezinárodních svazů. Skutečností je, že pravidlo má své odpůrce a ne ve všech zemích
je aplikováno a to i s vědomím WKF.
Za všechny jeden případ. Olympijský výbor USA dopisem ze dne 8.6.2007 adresovaném předsedovi
National Karate Federation USA (USA-NKF - obdoba ČSKe ve Spojených státech amerických)
upozornil USA-NKF na protiprávnost užití pravidla 21.9 stanov WKF na území USA a vyzval WKF aby
aplikaci pravidla pro území USA nevynucovala. WKF tak mlčky učinilo a závodníci jako Elisa Au,
George Kotaka anebo Robert Reithmayer se dnes hrdě hlásí k titulům mistrů světa ve WKF, stejně
jako titulům ve WKC a dalších světových federacích.
Pokud Vám někomu snad vyvstane na myslil obava z porovnání velikosti USA-NKF a ČSKe
připomenu ještě jeden případ a to spor slovenského svazu s WKF, který náš soused vyhrál a nadále
působí ve WKF a velmi úspěšně. Tehdejší pozice Dr. Čulena, který v řízení použil stejné argumenty
jako používá předseda Českého svazu karate, byla Arbitrážním soudem pro sport shledána jako
nedostačující a jako nepochopení celého problému. Doktor Čulen byl ve věci shledán jako více zaujat
svojí pozicí v rámci WKF a jeho kamarádstvím s předsedou WKF panem Espinosem, než skutečným
právním problémem celého případu. 11
Návrh řešení
Shora v tomto textu Vám byly předneseny argumenty, které podpořily neplatnost ustanovení článku
21.9 stanov WKF a jeho neaplikovatelnost na území České republiky a na členy ČSKe. Je tedy
nasnadě nastínit řešení, které by tento závadný stav narovnalo a umožnilo především naším
závodníkům nerušený výkon jejich práv a zejména nerušené sportovní výkony. Navrhovaným řešením
je kopírovat americký případ. Ideálně za pomocí ČSTV a nebo ČOV vyzvat WKF, aby suspendovala
pravidlo 21.9 stanov WKF a to při aplikaci na všechny členy ČSKe a to na základě jeho zásadnímu
rozporu s Českým ústavním pořádkem a Evropským právem. Na závěr dovolte, abych podpořil
předsedu Českého svazu karate, ing. Jiřího Bočka, v jeho argumentu, že jsme jednou členy světového
společenství s platnými stanovami a pravidly a měli bychom je dodržovat. Tudíž, jednou jsme občany
České republiky, občany Evropské unie, hrdě se hlásíme k myšlence olympismu a bez dalšího jsme
členy západní liberálně křesťanské společnosti, která si cenní základních lidských práv jako základu
svého fungování, tak je prosím dodržujme a nenechme nikoho a nic, aby nás v tom omezovalo!
Dne 26.4.2011 v Jablonci nad Nisou
Robert Musil
autor textu je předsedou disciplinární komise ČSKe
a vedoucím pracovníkem analytickoprávního oddělení
11
pro srov. rozhodnutí Arbitrážního soudu pro sport č.j. TAS 2003/A/443 ze dne 31.7.2003 článek 6.2, pro zajímavost členem
senátu soudců byl čský právník Dr. Gerhard Bubník a slovenskou stranu zastupoval Dr. Jan Čárnogurský