Dingir 710

r e p o r t á ž
Narozeniny Šri Èaitanji na Kršnovì dvoøe slavili nejen oddaní
DEN NA ROZEZPÍVANÉ
EKOFARMÌ
Martin Koøínek
Za hluboké pøedjarní noci roku 1486 mohli lidé sledovat podivuhodný nebeský úkaz - zatmìní
Mìsíce. A právì této noci se v Bengálsku inkarnoval sám nejvyšší bùh Kršna. Narodil se jako
dítì Šrí Èaitanja. Zjevení, tedy narozeniny zakladatele slaví oddaní Kršny svátkem Gaura
púrnima. Letošní kršnovské „vánoce“ podle lunárního kalendáøe pøipadly na 3. bøezna, shodou
okolností, právì toho dne bylo lze na noèní obloze spatøit neobvyklý jev - úplné zatmìní Mìsíce.
Všechny cesty vedou na farmu
dvacet metrù klouzal po podmáèené svažité CON (zkratka oficiálního názvu hnutí Hare
Na návštìvu Kršnova dvora jsme vyrazili louce smìrem k nedalekému hvozdu. Kršna) prodal.
ranním autobusem z Prahy. Jestliže letošní Z pøednášky o vegetariánství se tak rázem
Na Kršnovì dvoøe nyní trvale žije dvacet
zima byla tou nejteplejší a nejpøívìtivìjší za mohla stát pìkná jatka. Krkolomný manévr až pìtadvacet lidí (ptali jsme se více oddamnoho uplynulých desetiletí, onu sychravou naštìstí skonèil pár metrù od prvních stro- ných, sami se neshodnou), tento poèet zabøeznovou sobotu jako by si chtìla vše mù. Po nìkolika dalších metrech autokrosu hrnuje i tøi rodiny a ètyøi dìti.
vynahradit. V Chotýšanech - obci ležící asi potkaly oktávii obutou nalehko jen v letních
Pøibližnì tøicet hektarù polností, z nichž
deset kilometrù za Benešovem smìrem na pneumatikách další komplikace - zabøedla vìtšinu z mají v ekonomickém pronájmu na
Vlašim - nás pøivítal vítr a mrznoucího d隝. do bahna, z nìhož se vlastními koòskými symbolických sto let od obce Chotýšany,
Na farmu by to mìlo být asi dva kilometry, silami nebyla schopna vyhrabat. Redaktoøi obhospodaøuje asi pìtice z usedlíkù ze
na cestu jsme se chtìli optat v restauraci, Dingiru byli jedinými, kdo mohl pomoci statku „na plný úvazek“. V letní sezónì
ale personál, k našemu pøekvapení, o místní a tlaèit… Na ekologickou farmu tak dorazili pøiloží ruku k dílu i ostatní. Na 70-80%
„atrakci“ skoro nic nevìdìl. Nechali jsme „nahozeni“ hlínou, jakoby právì pracovali procentech pozemkù pìstují pøedevším
se tedy nasmìrovat do nedaleké vesnice u hrnèíøského kruhu.
obilniny, dále pak brambory a zeleninu.
Mìsteèko, od tamní železnièní stanice by
Louky kolem dvora spásávají ètyøi voli
to, dle oficiálního webu (www.krsnuvdvur. Farma a ášram
a devìt krav. První jmenovaní bývají k práci
cz) ke statku mìlo být, co by kamenem do- Na samotì poblíž Mìsteèka hospodaøí zapøaženi do jóginských povozù, druhé
hodil. V Mìsteèku nebylo živáèka, všichni bhaktijógini z hnutí Hare Kršna již od roku oddaným poskytují mléko. Ekologická
ještì spali nebo byli za pecí, vyšplhali jsme 1990. Tehdejšímu restituentovi, jenž ne- farma produkuje nejen potraviny pro své
se tedy k dráze na svahu nad obcí a doufali, movitost pøebral ve znaènì zuboženém sta- stálé obyvatele: mouku „mletou pøírodním
že uvidíme zastávku, jenže nádraží nikde… vu, se zamlouvala spolupráce na ekologic- kamenem“ polnohospodáøi prodávají do tøí
Vše nakonec zaøídil sám Kršna, na na- kém projektu. Nakonec statek obèanskému pražských Hare Kršna restaurací Góvinda
rozeniny jeho inkarnace Èaitanji se sjíždìli neziskovému náboženskému sdružení ISK- a do chrámu hnutí na Zlièínì, pøi dobré úrosympatizanti z celé republiky. Ukázalo se,
že všechny cesty vedou na farmu - naše
dilema, zda jít po trati doprava, èi doleva
vyøešil øidiè pøijíždìjícího auta. Míøil rovnìž
na slavnost, jelikož však byl také cizincem
(pøijel až ze Znojma), neznal cestu ani on,
mìl však kontakt. Po nìkolika telefonátech,
s typickým úvodním oslovením „Hare Kršna“, pøijelo auto ze statku, aby nás navigovalo.
Byli jsme pøizváni do „kršnovské“
oktávie, kterou øídil asi pìtadvacetiletý oddaný. Na první pohled nás zaujala výzdoba
vozu - palubní deska polepená obrázky
posvátných krav. Nᚠšofér se pøíliš se nevìnoval øízení a hned se rozšafnì rozpovídal
o hnutí Hare Kršna. Brzo se ukázalo, jak
mùže být misie nebezpeèná. Oddaný nepøizpùsobil rychlost jízdy stavu polní cesty
Kršnùv dvùr.
Fotografie Vojtìch Tutr.
a nᚠvùz v nekontrolovatelném smyku asi
DINGIR 1/2007
'
r o z h o v o r
chovním mistrem Bhaktipradžòá Kéšavou
Mahárádžem. V roce 1952 od nìj obdržel
sannjás, to znamená, že od té doby žije ve
stavu odøíkání.
S ním mohu být skuteènì v osobním
kontaktu. Když pøijedu na místo, kde právì
pobývá, není problém si s ním promluvit bez
zbyteèných formalit. To je myslím velmi
dùležité. Jeho uèení mi pomohlo, protože
mi umožnilo i jiný pohled na vìc. Dozvìdìla
jsem se spoustu vìcí, které bohužel tady
nebyly ani publikovány.
V èem je rozdíl? O èem hovoøí Nárájana
Mahárádža a guruové ISKCONu ne?
Urèitì o klasickém ezoterním díle, na nìmž
Èaitanja Maháprabhu lpìl. Mùj uèitel rozebírá témata, o nichž se v ISKCONu nemluvilo, protože prý jsou pøíliš ezoterní.
Svého uèitele se mùžu zeptat i na velmi
interní duchovní záležitosti. Odpovìdi jsou
tradovány linií uèitelù a žákù, podle uèení
Rúpy a Sanátany Gósváminù (Èaitanjových
pøedních žákù), v náladì odpovídající mystickému jádru jejich uèení.
Dále mì velmi oslovilo, že mám urèitým
zpùsobem volnou ruku, že mùžu praktikovat doma. Nejsem odkázána jen na chrám mohla jsem si zbudovat chrám doma.
Odnesla sis nìco z ISKCONu, co je pro
tebe dùležité?
Urèitì, není možné ISKCON jenom negaAnasúja déví dásí a Mádhavéndra dása
jsou manželé. Anasúja pracuje v mìstské
galerii ve Vysokém Mýtì, její muž v grafickém studiu. Mádhavéndra navíc nìkdy
dìlá osobního asistenta kamarádovi na
vozíèku. V souèasné dobì žijí ve vsi
Libecina nedaleko Vysokého Mýta.
Prosím, abyste se nejprve ètenáøùm krátce pøedstavili.
A: Jmenuji se Anasúja déví dásí, to je duchovní jméno, které jsem dostala od svého
uèitele. Je mi 33 let a vìdomí
Kršny se vìnuji asi deset rokù.
M: Svým duchovním jménem
jsem Mádhavéndra dása, toto
jméno jsem dostal pøi zasvìcení do zpívání svatých jmen
- Haré Kršna mahámantry od
svého uèitele. Mùžu na sebe
prozradit, že celý svùj život
stojím spíš v pozadí všeho, co
se dìje. Nesnažil jsem se nikdy
tivizovat. Pamatuji ještì zaèátky v 90. letech, kdy atmosféra byla spontánnìjší.
Spontaneita se trochu vytratila a nastoupila
spíše organizace a hierarchie. I když jsem
se s ISKCONem rozešla, poøád si samozøejmì vážím jeho zakladatele, který byl ostatnì
blízkým pøítelem Nárájana Maharádže.
Myslím si, že hnutí má stále svùj potenciál,
ale jsem dnes už nìkde jinde a hledám nìco
jiného. Urèitì je tam spousta úžasných lidí.
Ale jak øíkám, pro každého je nìco jiného.
Jak èasto vídᚠNárájana Mahárádže?
Asi tak jednou za dva roky, což je dáno také
tím, že nejbližší centrum organizace Nárájana Maharádže je ve Vídni. Tam on jednou
za èas pøilétá. Pro žáka je velmi dùležité se
setkat s ním i s ostatními vaišnavy.
Setkávᚠse tady se svými pøáteli, kteøí
jsou také žáci Nárájána Maháradže?
Pravidelnì se scházíme u pøíležitosti vìtších
oslav, jako jsou Gaura-púrnima nebo Džanmáštamí, tedy v den pøíchodu Šrí Èaitanji
Maháprabhua a pøíchodu Šrí Kršny. Bìhem
roku se také samozøejmì setkáváme, když
je problém, který je nutno prokonzultovat.
Je možné se dostat k literatuøe nebo
k pøednáškám Nárájana Mahárádže?
Dnes je díky Bohu možnost stáhnout si
vlastnì cokoliv z internetu. Pøednášky Nárájána Mahárádže jsou dostupné tøeba z advynikat, nemìl jsem na to dostatek inteligence. To ovlivòovalo celý mùj život a dovedlo
mì tam, kde jsem dnes.
Jak jste se dostali na cestu
oddanosti Kršnovi?
A: V dobì po ukonèení støední školy jsem mìla vnitøní rozpoložení takové, že jsem se
nìjak nechtìla zaøadit do bìžného života, jehož náplní a cílem je chození
do práce, založení rodiny a podobnì. Hledala jsem nìco víc, nìjaký
vyšší cíl, v podstatì jsem hledala sama sebe. Èetla jsem
mnoho knih, žila alternativním životem; také jsem vyzkoušela psychedelické látky,
díky nimž jsem mìla mimosmyslové zážitky. Ty byly natolik intenzivní, že jsem se zamìøila na hledání skuteèné
pravdy o duši, o vesmíru,
resy www.purebhakti.com. Pro tištìnou
literaturu si musíme dojet do Vídnì. Tady
v Èechách nemáme stálé centrum, kde
bychom mìli nabídku knih.
Uvažujete, že byste centrum založili?
Vìtšinou studujeme nebo nejsme moc pøi
penìzích, takže založit centrum je tìžké.
Co bys, Mirko, ještì chtìla øíci o Nárájanovi Mahárádžovi a o svém duchovním
životì pod jeho vedením?
Bylo by to na dlouhé povídání, kdybych
mìla popsat celý vývoj, kterým jsem prošla.
Ale nìkteré vìci jsou mi dnes jasnìjší.
Napøíklad teï skuteènì chápu význam duchovního vedení. Vnímám také rozdíl mezi
chápáním sádhany* v ISKCONu a u následovníkù Nárájany Mahárádže. V ISKCONu
je sádhána spíš lpìním na ètyøech regulativních principech (žádný nedovolený sex,
žádný hazard, nejezení masa, žádné omamné
látky) a k tomu denní meditace na rùženci.
To je samozøejmì dùležité, ale mezi žáky
Nárájana Mahárádže je to pøedevším vìc
zamyšlení se nad sebou. Nejde jen o to oddrmolit každý den šestnáct kol na rùženci.
Staèí i ménì, tøeba ètyøi kola, ale skuteènì
upøímnì a se soustøedìním. Sádhanu už nevnímám jako nìco, co musím, ale jako formu, ke které si sama nacházím vztah. n
* sádhana - denní duchovní disciplína.
o Bohu. Vìdìla jsem, že tyto
vìci jsou podrobnì vysvìtleny v ezoterických knihách
z Indie. Pokoušela jsem se
praktikovat i buddhistické
meditace, ale poøád to pro
mne bylo jen hledání... Pak
se mi však dostaly do rukou
knihy o vìdomí Kršny, konkrétnì Bhagavad-gítá od Šríly Šrídhara Mahárádže,
a knihy od Šríly A. È. Bhaktivédánty
Svámina Prabhupády. Tam byla zcela odlišná koncepce, než jakou nabízely ezoterické knihy. Byla to konkrétní, velice teistická a osobní filosofie, kde Bùh nebyl jen
jakési svìtlo nebo duch. Bylo tam øeèeno,
že se jmenuje Kršna, a že s Ním lze prostøednictvím oddanosti navázat vztah.
Zajímavé je, že jakmile jsme spoleènì
s manželem pøijali Kršnu jako Nejvyšší Božskou Osobu, zaèaly se dít vìci. Získali jsme
kontakt na oddané z ISKCONu, dost snadno jsme se stali vegetariány a vzdali se všech
DINGIR 1/2007
r o z h o v o r
toxických látek a jiných špatných návykù.
Mohli jsme vnímat, že to spojení s Kršnou
je živé, že si nás všiml a pomohl nám zmìnit
naše životy. To živé spojení vnímám poøád,
v rùzných životních situacích, a to se mi na
praktikování vìdomí Kršny nejvíc líbí. Když
jsme se spojili s oddanými z ISKCONu,
zaèali jsme podle jejich instrukcí øádnì
praktikovat a zhruba po dvou letech jsme
získali kontakt na Šrí Èaitanja Sárasvat
Math. Nakonec jsme se rozhodli pøijmout
zasvìcení od našeho souèasného duchovního uèitele, Šríly Góvindy Mahárádže.
M: Øekl bych, že hlavní byla touha èi zvìdavost poznat nìco víc, než nám nabízel
svìt. To, co lze poznat našimi smysly, jsme
už mìli snad „probádáno“, a chtìli jsme
vìdìt, co za tím vším je. Nikdy jsme nebyli
pøesvìdèeni, že toto je všechno, co existuje.
Zkoušeli jsme rùzné zpùsoby: skrze drogy,
skrze manželství a jiné vìci, až jsme dospìli
k názoru, že za vším musí být pøítomná
láska. Pak jsme zaèali èíst duchovní literaturu a dospìli jsme k procesùm, jako byla
meditace a džòána. Až jsme dostali do rukou
knížky Prabhupády a tam to všechno zaèalo.
Mohli byste pøedstavit svého nynìjšího
duchovního uèitelele?
A: Šríla Bhakti Sundar Góvinda Dév-gósvámí Mahárádža je prezidentem-áèárjou Šrí
Èaitanja Sárasvat Mathu, svatého chrámu
v Navadvípu v Indii, a celé mise s mezinárodními poboèkami. Je žákem a nástupcem
Jeho Božské Milosti Šríly Bhakti Rakšak
Šrídhara Dév-gósvámina Mahárádže,
zakladatele Šrí Èaitanja Sárasvat Mathu,
který ho vybral za pokraèovatele své mise.
Nᚠduchovní uèitel se narodil v roce
1929 ve vesnici Bamunpara v Západním
Bengálsku. Ve svých osmnácti letech se pøipojil ke svému duchovnímu uèiteli, jemuž
vìrnì slouží až dodnes. Je pøedstavitelem a
uèitelem lásky k Bohu podle Gaudíja-vaišnavské tradice. Napsal mnoho devocionálních dìl, které byly pøeloženy i do angliètiny
a nìkteré jeho pøednášky i do èeštiny.
Pravidelnì cestuje po celém svìtì, aby poskytl útoèištì všem, kdo touží po duchovním životì. Navzdory svému pokroèilému
vìku je neustále aktivní ve své misi a milostivì dává svou spoleènost svým oddaným
i poutníkùm, kteøí za ním pøicházejí.
Co vás na nìm zaujalo a proè jste si
vybrali právì jeho?
A: Osobnost duchovního uèitele neboli
gurua má mnoho aspektù. To, co mì na nìm
DINGIR 1/2007
zaujalo, tak je to jeho milostivá a laskavá
povaha. Je velice pøístupný a jeho shovívavost mi dává nadìji, že setrvám v procesu
praktikování vìdomí Kršny, což mùže být
pro zaèáteèníka v tomto prostøedí západní
kultury dost obtížné. Nᚠuèitel nehledí na
vnìjší nedokonalosti, ale oceòuje hlavnì naši
upøímnost a snahu. Sám svým vlastním pøíkladem nás uèí pokoøe, toleranci a vzdávání
úcty druhým. Jeho osobnost tím pøímo
vyzaøuje. Existuje jedna modlitba, kterou se
oddaný modlí k Pánu: „Z hlediska spravedlnosti nemám žádnou nadìji. Své štìstí
mohu hledat jen v milosti, kde nejsou mìøítka dobra èi zla, zásluh nebo provinìní.
Když analyzuji a studuji vlastní srdce,
zjišuji, že neznám své vlastní já. Jsem tak
bezmocný a ubohý, že neznám dokonce ani
sám sebe. Jak bych pak mohl vkroèit do
oblasti, kde mi bude nìco udìleno až po
zvážení mých zásluh a provinìní? Nechci
to, nechci žádné rozhodnutí, jenž je
založeno na posuzování...“ Chtìla jsem tím
øíct, že se necítím kvalifikována øádnì
praktikovat vìdomí Kršny a závisím jen na
milosti seshora. Myslím, že o tom je hnutí
Šrí Èaitanji Maháprabhua, a právì tato
milost a náklonnost našeho duchovního
uèitele mì pøitáhla a pøitahuje.
Jeho Božská Milost Šríla Bhakti Sundar
Govinda Dev-Goswámí Mahárádža.
V èem je pro vás vztah s vaším uèitelem
dùležitý?
A: Pro mne je duchovní uèitel pøedstavitelem Boha. Jak si èlovìk mùže pøedstavit
Boha samotného? I když se o nìm v písmech
hodnì píše, ale to pøímé spojení s Bohem je
z mého souèasného postavení velice tìžké.
A tak pro mne je duchovní uèitel urèitým
zosobnìním nìèeho božského. Je to jako
když chce èlovìk zkoumat slunce, musí je
zkoumat zdálky, protože zblízka by se spálil.
A Kršna je nìco jako slunce, které nemùžeme zkoumat zblízka, a duchovní uèitel je
tak pro nás pøístupnou formou, jak skrze
nìj, jeho vlastnosti a osobu, bychom mohli
pochopit nìco o Bohu. Proto je v duchovním životì uèitel velmi dùležitý: abychom
ke Kršnovi pøistoupili správným zpùsobem.
M: Nejprve jsem sloužil v organizaci
ISKCON, ale pozdìji jsem ji musel z osobních dùvodù opusit. A pak jsem se octl
„sám“ a hledal jsem, jak pokraèovat. Vìdìl
jsem o jisté sleènì, Malátí, která mìla kontakt na oddané z jiné skupiny, než byl
ISKCON. Svému souèasnému uèiteli jsem
M: Øeknu k tomu jednu dùležitou vìc, která
napsal a on mi poslal pìkný dopis. Nejlepší
je charakteristická pro každý vztah: jde
na nìm bylo, že na konci napsal: s láskou,
o komunikaci mezi srdci. Nejedná se o vztah
vᚠGóvinda Svámí. To mì ohromilo, do té
doby jsem takto uèitele neznal; guru byl
ð Dokonèení rozhovoru
nìkdo nedotknutelný, nedostupný, nìkdo,
na 3. stranì obálky.
ke komu se citovì nedalo
pøiblížit.
Pozdìji jsem byl pozván do Londýna a po pøíjezdu jsem byl pøekvapený
pøijetím v tamním chrámu.
Komunikace mezi oddanými byla velmi osobní.
A pak dorazil gurudéva.
Když jsem ho vidìl poprvé,
to byl zážitek na celý život.
Bylo to, jako když slunce
vychází zpoza horizontu.
Bylo v nìm nìco krásného,
a já už jsem vìdìl, že tady
mé hledání konèí, že to je
Šrí Èaitanja Sáraswat Math, hlavní chrám v Navadvípu,
v Indii.
má rodina a jsem tu doma.
!
ŠRÍ KRIŠNA
Krišna je Bhagaván, Nejvyšší Osobnost Božství. Šrímad
Bhagavátam (1.3.27), hlavní písmo vaišnavské školy, odhaluje Krišnovu totožnost: „Krišna je samotný Bùh“ (krišnas
bhagaván svajam) - není jen èástí nebo projevem Boha jako
mnoho jiných božstev v Indii. Je pùvodním zdrojem všech
projevù, dokonalý Bùh. Pøed zhruba 5 000 lety pøedvedl na
zemi svoji vìènou lílu, neboli duchovní èinnosti. Vaišnavská
tradice nám sdìluje, že Krišna se tìmto èinnostem vìnuje
vìènì, ale na naší planetì je projevil jen tehdy.
Mezi rùznými Krišnovými zábavami tvoøí ty následující
jádro indické kultury - Jeho narození v Kánsovì vìzení, hravé
a neposedné dìtské èinnosti coby syna Nandy a Jášódy,
zabíjení rùzných démonù, laškování se Šrí Rádhou a gópími,
srdcervoucí odchod z Bradži do Manhury, Jeho èinnosti krále
v království Dvárace, schùzka s Rádhou na Kurukšétøe a
vyslovení Bhagavad-gíty.
Nìkolik Krišnových zábav odráží ušlechtilost, a dokonce
odplatu, jako v pøípadech, kdy zbavuje svìt zlých sil. Pøesto
však Krišnovo zjevení zdùrazòuje pøevahu lásky nad mocí
apøívìtivosti nad majestátem. Zatímco vìtšina pojetí Boha
vyvolává pocity úcty a báznì, Krišna navozuje dùvìru a
osobní vztah. Vaišnavští básníci naznaèují, že Jeho nádherné
vzezøení - tmavì modrá barva pleti, velké oèi podobné lotosu
a dlouhé havraní vlasy - jako by vyzývá duši a volá po
vzájemném vztahu. Øíká se, že když nìkdo zaslechne
Krišnovu flétnu, nezbývá mu nic jiného, než se za Ním
rozbìhnout ve stavu božského šílenství.
Z knihy Stevena J. Rosena „Skrytá sláva Indie“, BBT 2006
ð
Dokonèení rozhovoru ze stran 21-23.
založený na nìjakém tìlesném pojetí. Vztah musí být založen
na výmìnách srdce, tak tomu øíkáme. A takový vztah, doufám,
se svým duchovním uèitelem mám. Na tom je založený celý
duchovní pokrok. Já pøi zasvìcení slibuji, že budu následovat
svého uèitele, a on, že mne bude chránit a dovede mne. Jak
„Nejvyšší Pán je ztìlesnìním pravdy, vìdomí a radosti a je
známý jako Góvinda, Krišna. Nemá poèátek, je pùvodem
všeho a pøíèinou všech pøíèin.“
Brahma-sanhitá 5.1
jinak by to mohlo fungovat? Tak mùže uèitel pøedat žákovi své
poselství, které realizoval skrze srdce. Musíme jednat ze srdce,
jinak to není vztah. A tento vztah v nás probouzí chu vìnovat
se duchovním praktikám.
Co byste øekli o èinnosti jeho žákù v ÈR a také o vašem
centru v Libecinì?
A: Snažíme se být otevøení každému, kdo má zájem o kontakt,
a za tímto úèelem udržujeme centrum Šrí Šrídhar Góvinda
Sangha, které je v Libecinì u Vysokého Mýta. Není nás mnoho
a jsme roztroušení po Èechách, dokonce k nám pøijíždìjí i oddaní a zájemci ze Slovenska a Polska. Pravidelnì organizujeme
oslavy vaišnavských svátkù a vážní zájemci se k nám mohou
i pøistìhovat. Máme internetové stránky, vydáváme èasopis
a pøeložili jsme do èeštiny i nìkolik knížek.
Chrámová místnost v èeském centru Šrí Šrídhar-Govinda
Sangha v Libecinì.
Fotografie manželé Anasúja a Mádhavéndra.
DINGIR 1/2007
M: Dùm v Libecinì byl poøízen proto, aby mohlo vzniknout
centrum Šrí Èaitanja Sárasvat Mathu u nás. Podaøilo se to díky
tomu, že jsme se setkali s Bilvalamangalem dásem, holandským
žákem Šríly Šrídhara Mahárádže. On mìl peníze, já zase èas.
Tehdy jsme ještì se ženou bydleli na Slovensku. Hledali jsme
dùm, až jsme v roce 2003 našli a zakoupili dùm v Libecinì.
Dùm byl spíš zøíceninou. Do léta loòského roku se nám podaøilo
vybudovat chrámovou místnost. V souèasné dobì se chystáme
dostavìt støechu. V podkroví by vznikly další místnosti. Mohli
bychom nabídnout lepší ubytování pro více lidí.
n
!'