PRAVDA SE UKÁŽE

Pravda se ukáže
Na lavičce v parku seděl muž jménem Travis. V ruce držel fotku muže s černými vlasy, bledou tváří a špičatým nosem. Díval se na toho muže nenávistnýma očima. Chtěl ho
očima probodnout nebo vymazat z povrchu zemského? – Ne, myslel na něco horšího a krutějšího. Chtěl jej pomalu zabít, a když tak co nejbolestivějším způsobem, dokud by sám nezemřel. Proč by to Travis dělal? Byl to snad nějaký šílený vrah, který s radostí zabije kohokoliv? – Ne, udělal by to s potěšením, ale z jiného důvodu.
Co je dnes? To ví každý, když ráno otevře okno a vidí, když otevře dnešní noviny a
čte, když si ráno pustí televizi a slyší. Co ale bylo, člověk nevidí, ani to jen tak nezjistí. Takové tajemství leží uvnitř osoby, která si to sama prožila – trápení, rozchod či smrt blízkého.
Travis se skrývá před světem a lidmi v něm. Dusí tu bolest v sobě, nemluví s nikým o ničem.
Hledá snad odpověď v sobě samém?
Jednou večer přišel z práce domů, jako obvykle. Čekal, že ho uvítá manželka a dvě
neposedné děti, ale dočkal se jen ticha a tmy. Dveře byly pootevřené, když Travis vešel, hlasitě zavrzaly. Šel chodbou až na její konec, když v tom jej někdo uhodil do hlavy. To Travise
nezabilo, jen ho to znehybnilo. Nemohl se hýbat. Zahlédl postavu muže, který chodil okolo
svázané ženy. Křičel na ni a bil ji. Travis slyšel jen útržky z jeho řeči. Vtom jeho žena zakřičela bolestí a potom se už nehýbala. Muž se zachechtal, obešel místnost a utekl okolo Travise
dveřmi ven. Travis zahlédl jeho tvář, ta se mu navždy vryla do paměti. Pokaždé na to vzpomíná jako na událost, která se stala včera. Je tomu už několik měsíců.
Policie hledala pachatele, když Travis vypovídal jako svědek, dozvěděl se, že ten
muž je už rok mrtvý. Případ byl odložen. Travis se s tím nedokázal smířit. Byl na dně, ale ne
tak hluboko… Když šel v rušném městě po ulici, střetl se s ním. Oči se mu náhle rozzářily.
Vrah Travise nepoznal, měl na spěch. „Promiňte, nekoukal jste na cestu,“ řekl Travis. Sledoval muže až do jeho bytu na kraji města. Byl si tak jistý, denně ho sledoval a několikrát jej
vyfotil. Nechtěl jít na policii, měl možnost si toho zmetka vychutnat, aniž by ho někdo trestal
za zabití. Proč by ho někdo zavíral do vězení, když oběť byla vlastně mrtvá? Nemohl už nic
ztratit.
Přišel den D, den, kdy se Travis konečně pomstí. Byl večer, daleko od centra města
byla větší tma, lampy sotva svítily… kdo by se je obtěžoval opravovat? Byla to vhodná scéna
pro nějaký ten trestný čin. Muž šel právě ulicí a Travis na něj čekal mezi stromy. Zašel do
tmavé uličky u jeho bytu, v tom k němu Travis přiběhl a uhodil jej do hlavy. Omráčeného muže odvedl do svého domu o několik ulic dál.
Noc byla tichá a temná, byl úplněk, ale měsíc zakrývaly mraky. Prázdné ulice, žádný
provoz na silnicích.
Travis hodil muže ve svém domě na zem, svázal mu ruce i nohy. Muž se po chvilce
probudil a první, co uviděl, byl muž z ulice. „Vy jste ten pán z ulice? Co tu dělám?“ divil se.
Travis jen zakroutil hlavou.
„Byl jsi tu někdy?“ zeptal se klidným hlasem. Muž se rozvzpomněl, ale raději zapíral.
„Lháři!“ zakřičel Travis.
„Nevím, o čem mluvíte, vy to snad víte?“ odpověděl muž bezstarostně. Travis byl rozčílený, uchopil květináč a mrsknul jím po muži, který ležel ne zemi jako terč. Travis vzal žehličku, zapojil ji do proudu. Klekl k muži a přitlačil mu žehličku k tváři.
„Přiznej se mi, že jsi to udělal a já tu žehličku položím.“ To muže nevyděsilo. Žehlička
se pomalu začala zahřívat a muž stále mlčel. Přisála se mu k tváři a pálila ho, muž křičel
bolestí. „Přiznej se!“ opakoval Travis stále dokola. „Zabil jsi ženu a dvě děti? Řekni, že ano!“
To už muž nevydržel a přiznal se. Stále a dokola křičel slůvko „ano“, Travis žehličku odložil.
Muž měl popálenou pravou tvář, náhle se začal smát.
„Je tam někdo? Tady policie!“ ozvalo se zvenčí. Někdo slyšel hluk a zavolal policii.
Copak s tím Travis nepočítal? On věděl, co se stane, proto se připravil. Vytáhl střelnou
zbraň, střelil muže do obou nohou a do ramene, aby trpěl bolestí. Nakonec otočil zbraň proti
sobě a střelil se do hlavy.
-1-
Druhý den přišel panu Kriegovi, bývalému právníkovi Travise, dopis. Byl to dopis na
rozloučenou, v němž Travis popsal události z posledních pár měsíců o muži, který byl mrtvý,
ale je naživu. Poslal mu i fotografie a rozloučil se slovy: „Pravda se ukáže!“
Eva Němcová
-2-