ke stažení ve formátu PDF - Bohouš Svoboda z Podbrdska

ke stažení ve formátu PDF - Bohouš Svoboda z Podbrdska

Vjeršotepání
Bohouš Svoboda
1
Výběr ze sbírek
Vjeršotepání (ne)smyslné
(Bohouše Svobody sebrané spisy I.)
Vjerše a pjesně...
(Bohouše Svobody Sebrané spisy II.)
Vjeršoviny pro Eviny
(Bohouše Svobody Sebrané spisy III.)
Ocet, sklípek či vinná réva,
vždycky je někdo vinný.
(odjakživa pramá Eva)
i vjerš je někdy vjeršovinný.
Vjeršotepání
Tepu vjerš za vjeršem.
Tepu do vaší hlavy.
Tepu vjerš za vjeršem.
Dokud jste zdraví.
Tepu slovo za slovem.
Rytmem srdečního tepu.
Tak trochu bohém.
Jemně tepu, tepu.
Nejsem k lidem slepý,
tepu života tepy.
Nejraději k zasmání
tepu vjeršotepání.
© Bohumil Svoboda
Ilustrace © Zdeněk Hejkrlík
1. vydání
Příbram, duben 2009
ISBN 000-00-000-0000-0
2
3
Na začátek epitaf
Zeměmilování
Zde prožil milý básník
překrásné chvíle.
Zde své myšlenky
až do oblak hnal
a ve svém velikém díle
nám odkaz zanechal.
Tvé tělo je zeměkoulí,
tvořenou z nádherných dolíků a boulí,
na níž všechny lesy a pralesy
svou neprostupností vyděsí.
Zde na královském trůně
vesmírným vládl masám.
Zde do hlubin života tůně
se nořil odvážně a sám.
Zde trávil z našeho pohledu
nejkrásnější tvůrčí období.
Zde tlačil pokrok kupředu,
až vytlačil se z podoby.
Na rozpálené kůži umírám,
žízní a vidinou hnán.
Jak na saharské poušti,
hledám stinné houští
a vlny ňader rozbouřených
dechem, kterým spěchá hřích.
A vzápětí po špičkách vstoupím
do snových bran
a usínám, jako se usíná,
na poprsí dam.
Odešel nepoznán
za zvonění hran.
4
5
Výkřik
Ruce
Dost zahálky!
Volají nás dálky,
výšky, šířky, hloubky.
Mé ruce šátralky
neznají zahálky.
Opatrní průzkumníci
dotykem chtějí vše říci.
Jdeme měřit!
Různými metry
pod sukýnky a svetry
neprobádané rozměry
dívčího těla.
6
Dvě hmatová čidla
vonící od mýdla.
Dvě něžná chapadla,
co pomohou ti od prádla.
7
Ňadra
Osahávací
Poprsí a ňadra
a malá nebo bují,
pevná či zvadlá,
svými vjerši opěvuji.
Sluneční kotouč,
maniak mrzký,
vysílá tvé kůži vstříc
sluneční paprsky.
Jsem snad drzý?
Jiná příčina.
Osahává nahé tělo
a mně by se také chtělo
vyslat paprsky zvídavé,
tam, kde se tělo klene.
Příliš brzy
urván od prsu matčina.
Stejně je to nespravedlivé.
Sluníčku držíš, mně ne.
8
9
Oči
Ňadroman
Ze tvé blůzky koukají
na mne dvě velké oči.
Mé dlaně ti budou podprsenkou,
jak pavučina tenkou.
Není chlapa, který se
po nich neotočí.
Budu Atlasem prsů tvých,
nad hlavou klenbu a hřích.
A já,
když se nikdo
nekouká,
miluji ten pohled
z oka do oka.
A na vrcholech pokořených
postavím stan.
Labužník něžných tvarů,
ňadroman.
10
11
Prsty
Sluníčková
Mé prsty hbitě kráčí
vzhůru po tvém těle.
Boty je netlačí,
jsou bosé a smělé
Na dopis nalepím
místo známky kolek
a odešlu na louku
rozkvetlých
sluníčkových holek.
Šplhají se po úbočích
na vrcholky kopců.
Klopýtají přes obočí,
krokem opilých chodců.
Prsty smělé, všetečné,
bloudí tam, kde nemají.
K zákazům jsou netečné,
pátrají a hledají.
V hledání odvěkém,
poslové pouzí,
svým bosým dotekem,
tvou lásku probouzí.
12
Čmelák ho ponese,
aby byla sranda,
na nohu uvážu mu
nálepku rekomanda.
Až dopis dostaneš
dej mu něco od cesty.
Kousíček úsměvu,
rozkvetlé sluníčkové nevěsty.
Na listu z osiky
písmena si hoví.
Dočteš se, že mám rád
holky sluníčkový.
13
Zvukové feromony
Barunka
Vášnivé vzdechy a stony,
ty zvukové feromony,
rozbuší mi v těle
srdeční sval.
Veselá kopa,
co skáče flopa
pro pírko přes plot,
Barunka bez bot.
Nejsou to přeslechy,
jen divoké nádechy
a sladký harfy hlas
se rozehrál.
Plaňky si zvedla,
zkusila stredla,
koukaly prvosenky Barunka bez podprsenky.
Miláčku,
bereš moje city
trochu ležér.
Lásko,
když mi telefonuješ,
nežer.
V pokusu tajném
skákala horajnem,
jen lehký dotek Barunka bez kalhotek.
14
Za plotem louka,
pírko z ruky kouká,
a Prošek pantáta,
Barunka hambatá.
15
Utopen
Hrátky
Nesměj se, nebo se utopím
v rozbouřeném moři
tvých prsů.
Nesměj se, než-li se uchopím
pomocných stébel
trsů, zblednu.
Aniž jsem pil
klesám ke dnu sil,
nad hlavou rozkvetlé růže
a tvůj hlas.
Milostné hrátky
na květu pampelišky
neskončily slavně.
Mně už volání nepomůže,
ani záchranný podvazkový pás.
Pádem z výšky
dvou decimetrů
a velkou dírou
na tvém svetru,
ze které se směje prs.
A pak smutný zůstat zkus.
Zvláš, když se přímo
chechtá,
a hrotem lechtá.
Nezbývá, než svetr
svléknout
a tak dále.
Cudnosti dát vale
a na frkačky
ze zlomeného stvolu,
hrát milostné písně spolu.
16
17
Perníková
Klíčová dírka
Lásko, jsi rumový perníček,
můj sladký dík.
A já, alkoholik Jeníček,
perníkový notorik.
Klíčová dírka,
svět za ní dráždí.
Antická dílka,
pohled do podpaždí.
Jenom jednou ochutnat
biskvitové milování,
cpu se, i když nemám hlad,
perníků plnou dlaní.
Mžik na pozadí,
mlhavá vidina
a pohled nepohladí,
kde se vše protíná.
Hltat tě svými smysly,
Všemi, které mám,
ústa a dlaně vyšli
vstříc perníkovým dálavám.
Klíčová dírka
a linie těla.
Napjatá chvilka.
Fuj, to se dělá?
Lásko,
jsi rumový perníček,
můj sladký dík.
A já,
alkoholik Jeníček,
perníkový notorik.
Představa odlétá
přes malý otvor.
Tam, do světa
nahatých potvor.
18
19
Usínáš (kdysi)
Kdo nevidí, nerozumí
Usínáš a já bdím.
V duchu ti
zvedám víčka.
Usínáš,
já hledám rým,
pro rub
tvého trička.
Usínáš,
spí ministr Dlouhý
i premiér Klaus.
Usínáš,
marné touhy.
Jdu koukat
na Penthaus.
Jak Niagarské vodopády,
voda přes ně šumí.
Mají jenom samé klady.
Kdo nevidí, nerozumí.
20
Stát se tím proudem vody,
jako on se dotýkat,
svými prsty tančit chorovody,
nebo si jen něžně hrát.
Hlavou se mi honí bouře
jak při nástupu azury squadry.
Oko na klíčové ouře,
zaujat jsem tvými ňadry.
21
Diblíci
V mezzaninu
Koukají mi čerti z očí,
vystrkujou růžky.
V mezzaninu činžovního domu
došlo u mne k morálnímu zlomu.
Potkal jsem k ránu správcovou,
byla v kombiné, celá říčná,
asi je trochu náměsíčná.
Neboj se, nevyskočí,
jsou z loňské snůšky.
Taková mladá nemehla,
co neznají odpovědnosti tíhu
Tak proč by ses nesehla,
a se juknou do výstřihu.
Měla pohled divých žen,
ňadra se jí drala ven
a v ruce flašku.
Poj sem ty můj kluku,
chytla mě kolem krku,
narvala mě mezi vrchy
okamžitě jsem byl hluchý.
Nos brázdí cestu údolím,
o dech úporně zápolím,
asi taky koušu.
V mezzaninu činžovního domu,
došlo u mne k morálnímu zlomu.
Od té doby klidně nežiji.
Trpím ňadrofóbií.
22
23
Na horách
Milostnětenisová
Cesta soutěskou.
Na vrcholcích
cosi juká,
cestu soutěskou
podniká
moje ruka.
Dneska hraji Wimbledon.
Chvátám přes pár knoflíčků
na dvorce tvých ňader.
Dneska hraji Wimbledon.
Opírám se do míčků
a ty fandíš: Zaber!
Šplhá se nahoru
dokončit túru,
za výčnělek
drží se jak klíště.
A co druhý vrcholek?
Až příště.
Běhám z dvorce na dvorec.
Prsty místo rakety.
Kdo umí, umí, jak je to prosté.
Běhám z dvorce na dvorec.
Takové máš jenom ty
a vzrušení roste.
Ani sadu nepustím.
Obecenstvo a si píská.
Klidně zvyš sázky.
Ani sadu nepustím.
Kdo navíc přidá, získá.
Wimbledonský pohár lásky.
24
25
Noční
Rozervaná
Koukaly z pyžama,
fuj, to jsem se lek !
Až když na mne mrkly,
změnil jsem úsudek.
Dlaně už mám rozervané
o hroty tvého poprsí.
To se někdy stane,
že chlap pracuje,
i když nemusí.
Není to strašidlo,
ani noční můra.
Jsou to tvoje ňadra.
Hurá!
26
Nepovolím,
nepřestanu,
ač nemám
kůži z hrocha.
Jen já vím jak dlaně
dokáže rozervat v parku socha.
27
O životě
Nebreč
Život, pacholek,
vytáhnul mi podolek.
Nezajímá ho, neřáda,
že mi táhne na záda.
Napsala jsi mi na pleš
své číslo telefonní.
Navíc do té sloty,
stáhnul mi kalhoty,
a že jsem se mu smál,
na holou mi nakopal.
28
Nevolám ti, snad to chápeš.
Chlap když hlavu skloní,
nedohlédne do zrcadla.
Tak nebu holka zvadlá.
Ne, že by se mi volat nechtělo,
ale měla jsi mi napsat číslo
na čelo.
29
Holky z ústředny
Jihočeská
Holky z ústředny,
čekám vaše něžné: Prosím...
Jste hlasově pohledný,
v duchu vám květiny nosím.
Poj sem, lásko,
políbím tě!
Neustupuj,
nejsi dítě.
Snažil jsem se mnohokráte
strčit květy do sluchátka,
Pohledné hlasy, holky, máte,
květina je ale krátká.
Pouhý lehký
polibek,
jako dává
F. L. Věk.
Až mne hlasy rozruší,
až se ve mně pudy zvednou,
až srdce v hrudi rozbuší,
počkám na vás před ústřednou.
A že jsem
tak smělý:
Proč máš zděšení
na líci?
Pravda,
byl patřičně
rozleželý,
Jihočeský zrající.
30
31
Zamyslet se
Gynekologická
Zamyslet se nad životem,
co nevoní Diorem, ale potem.
Zamyslet se - a co potem?
Pokud se chlapci přivedete
do jiného stavu,
nechtějte na státu přídavky,
určitě nejste v právu.
Zacloumat plotem
a utéct otvorem.
Zadržet vzlyk,
přečíst si knihu?
Nebo držet staročeský zvyk:
Máčet si chobot v lihu!
32
V životě se někdy stává,
že v tom člověk lítá.
Běžně se to nazývá
alkoholická gravidita.
33
Po flámu
Mám rád
Má hlava je manéží,
plnou cválajících koní.
Ach, jak mám rád
švestkový sad.
Má hlava je manéží,
kde z hrazdy padají sloni.
Ach, mám rád více
mělnické vinice.
Má hlava je manéží,
zamotaný hadí muž.
Lásku mi do srdce sel
žatecký chmel.
Má hlava je manéží,
kde falešně hrají tuš.
Ach, mám rád všechny plody,
když přijdu do hospody.
34
35
Pisologie
Sbíhají se mi sliny
Sám, či v páru,
u pisoáru,
hlava se o ze opírá.
To nám svědčí,
pivní řeči,
na co bys, milá, žárlila?
Sbíhají se mi sliny
jako chlapci na porno.
Popustím si pásek
hodně na volno.
Sám, či v páru,
u pisoáru,
chlap je vždycky blažený.
Děvče milé,
to jsou chvíle,
kdy zapomíná na ženy.
36
Ó, vůni krásná,
melodie zvonků z Lorety.
Jak jsi úžasná,
když smažíš kotlety.
37
Letní
Proboha
Kvetly krásně,
květy něžné,
po skleničce
Starorežné.
Proboha,
jak se to
stavíš k práci?
V naší zahrádce
bylo jich – kolik!
A zahradník.
alkoholik.
Ta poloha,
estetika
se vytrácí.
Násada
o čelo
se neopírá.
O bradu
je-li opřena,
krásy
neubírá.
38
39
Mikro
Notorický bibliofil
Sluchátko a mikrofon
zaujaly správný sklon.
Notorický bibliofil
naléval si z knihy do žil
alkohol klasický,
odborný, tragický.
Zdáli někdo mikrošušká,
nejspíše to bude vánek.
Vypadla mi mikrotužka
dostavil se mikrospánek.
Chutnala mu beletrie
i ta trocha poezie.
Po drinku humoru a satiry
do regálu upadl, čtenář opilý.
Knihovnice předvádí
oživovací um.
Zbytečná snaha.
Trémens biblírium.
40
41
V Ráji
V kadibudce
Říkal Adam Evě v Ráji pohádku
ona mlela stále něco o jabku,
říkala: Adame, ty jsi na nic,
až sním jabko, už nebudeš panic.
Mezi prkny vítr
slalom kroutí,
dveře skřípou,
ideál se hroutí.
Kdopak tohleto jí mohl nakecat?
To nebyl nikdo jiný nežli had!
Te chybějí mi vitamíny a mám hlad,
Eva očesala v Ráji celý sad.
Sprostý vítr,
co osahává hýždě,
jen tak mimoděk
při slalomové jízdě.
Hulvát o síle
šedesáti metrů,
jeden z těch
nejsprostějších větrů.
Vítr, co nechápe
života podstaty.
Vítr, co způsobil mi
prochlazení prostaty.
42
43
Stalo se
Sekáč
Blýskalo se, blýskalo,
stalo se ,či nestalo?
Mlaskalo to, pleskalo.
Sekal děda kosou
a trávu třpytící se rosou
stíral nohou bosou.
Já stál a zíral v úžasu.
Sekal děda kosou.
Jeho nohy - kde jsou?
Dva plešatí si vjeli
do vlasů.
44
45
Baletky
Pekařská
Holily se baletky,
měly tupé žiletky.
A louže,
kde se vzaly,
tu se vzaly.
Vždy, když hnětu tvoje ňadra v parnu,
vzpomenu si na chléb, na pekárnu.
I když ta myšlenka je pouhé gesto.
Ňadra se nelepí na dlaně
jako těsto.
Baletky se bolestí
počůraly.
46
47
Závidím
Překvapení
Závidím mu zahrádky klín,
závidí s hubou plnou slin.
Závidím mu stinný stín
i záhonek kopretin.
Perla z Labuánu
koupila mi kšandy v krámu.
Teka nové jméno mám,
říkají mi Kšandokán.
Závistí hynu,
závidím mu hnůj i hlínu.
Závist na mne denně padá,
závidím, že ho bolí záda.
Závidím mu tep i dech.
Závidím,
protože jsem Čech.
48
49
Pohádková
Stavebnická
Zatahal jsem kohosi,
zatahal jsem za vousy.
Zařval on: „Běda, přeběda!“
Chlap má mít syna a zasadit strom,
vystavět barák, velkej jak hrom.
Synek a stromy, to těžké není,
horší je sehnat jedno povolení.
Kdyby jen jedno, třeba jich tisíce,
projel jsem gumy, prošlapal střevíce.
A mně zůstaly v ruce
tři zlaté vousy
Děda Vševěda
Lopaty, kolečka, krumpáče,
závaží, pravítka, fartáče,
Sekery, pilky, kladiva,
Jednoty, banky, Staviva,
dodáky, směnky, faktůry,
boule, šrámy a fraktůry,
soboty, neděle, svátky,
odměny, všimné, úplatky,
beton, malta, štuk,
býval jsem zdravý kluk.
Mlhavé zraky a v hlase lítost,
potichu šeptá: Mám nemovitost,
stateček hmotný, u banky dluhy,
životní funkce, údržbáře, sluhy.
50
51
Můj dům, můj hrad, jsem hradním pánem,
co na tom, že neřeknu své práci nikdy ámen.
Lopaty, kolečka, krumpáče...
Kdopak to skučí, kdopak to heká,
co se to kolem plíží za člověka?
Tři prsty nemá, ohnutá záda,
trošičku kulhá, tik neovládá.
Zkřivená ústa, montérky nosí,
zděšeně kouká,
drmolí cosi:
Lopaty, kolečka, krumpáče...
Obecnická
Jel jsem jednou autem do Obecnice,
přes Lhotu je totiž lepší silnice.
Stavěla mě kontrola, te k sobě vedu řeč,
copak jsem to za vola,
měl jsem jet přes Oseč.
Kontrola silniční,
červenej terč k nebi ční,
občanka, řidičák,
sebrali mi techničák.
Jel jsem jednou na babetě do Obecnice,
přes Oseč je sice horší silnice,
stavěla mě kontrola, stáli u plotu,
copak jsem to za vola,
měl jsem jet přes Lhotu.
Kontrola silniční....
červenej terč k nebi ční,
občanka, řidičák,
sebrali mi techničák.
52
53
Šel jsem jednou pěšky do Obecnice,
tentokrát však úplně mimo silnice,
zas mě čapla kontrola, i když nejsem vrah,
vyčetli mi sešlapanou
gumu na botách.
Kontrola silniční,
červenej terč k nebi ční,
občanka, řidičák,
sebrali mi tkaničky.
Děda
Máme doma dědečka,
s vnoučaty se pere,
přímo volným stylem,
je ve formě skvělé.
Máme doma dědečka,
zná podivný chmaty,
stahuje nám kalhoty,
ten náš táta táty.
Dědečku dědo,
neper se s vnoučaty,
vynadáno dostaneš
od mámy táty.
Dědečku dědo,
surově se nervi,
prasknou ti kalhoty
a babičce nervy.
Máme doma dědečka,
co se s tátou škádlí,
babča o nich říká,
že jsou na hlavu padlí.
Máme doma dědečka,
chlubí se vnoučaty,
protože jsou po tátovi
a tátovi táty.
54
55
Břicho
Nestačí mi dírky na pásku,
i když si stáhnu panděro.
Kladu si jen jednu otázku,
co kdyby se vědělo,
čí je to štíhlý tělo,
krásnej chlap na zašlým obrázku.
Zpíváme si píseň o břichu,
umíme se sobě smát,
někdy nahlas někdy potichu.
To když máme někdy hlad,
když se jdeme vyčůrat
a nevidíme na svojí pýchu.
Ukrývá se v břišní řase tuk, tuk, tuk,
Býval já jsem štíhlej, krásnej kluk, kluk, kluk,
Asi věru příliš žeru rád, rád, rád,
Nebo piju, bujně žiju snad, snad, snad.
Narostla mi mužná těla část,
při chůzi se natřásá.
Papání a pivo, to je slast,
dívčí oko zajásá.
Opravdu mužná krása,
na ženy zralé je ta pravá past.
Ukrývá se v břišní řase tuk, tuk, tuk,
Býval já jsem štíhlej, krásnej kluk, kluk, kluk,
Asi věru příliš žeru rád, rád, rád,
Nebo piju, bujně žiju snad, snad, snad.
56
57
Vám
O Evách
Úděl komika i úděl šaška
mnou proniká,
jak po litru mléka
rychlokvaška.
Bůh ví,
jak to bylo v Ráji,
že přišla Eva do stavu.
Někdy má slovní recese
i potěšení přinese.
Vždy smích léčí,
i když jako u té rychlokvašky,
končívá někdy křečí.
58
Řeči s hadem
se divné zdají
i vymlouvání na stravu.
Na to jen hlupák skočí.
Vždy Evám koukají
čerti z očí.
59
Dívkám
Kávička
Dívce v mini
nejsem líný
podat cokoli,
když záda nebolí.
Kávu si dám,
když na ni mám.
Když je mi tklivo,
vyberu Tschibo.
Když čekám vzrůšo
připravím Eduscho,
když se neotevře padák
spařím si Dadák.
Kávu si dám,
když chutě mám.
Když se bota zouvá
dám Egberts Douwa,
když mě žena bije
utěší Harmonie.
žádám-li nadstandart,
spařím si Standart
Dívku s rozparkem
provedu parkem
i hustým křovím,
leccos jí povím.
Dívku ve výstřihu
upozorním na pihu
ukazováčkem
pod bílým mráčkem.
Dívce vlastní
řeknu „zhasni“
a třesoucí se dlaní
budu ji hledat do svítání.
60
61
Dej mi pár…
Loukou
Dej mi pár polibků,
neřeknu fuj.
Tvoje rty rozdráždí
nervový systém můj.
Duši mou připraví
na další děj.
Láska je, miláčku,
velký čaroděj.
Až poběžíš loukou
lučního kvítí plnou,
až ucítíš vůně,
co krev do hlavy hrnou,
nohy oporu ztratí
a svět se zatočí.
V leže se lépe povídá
a líbá na oči.
Tak dej mi pár ponožek,
neřeknu fuj.
Já ti je přeperu,
ač smrdí jak hnůj.
Za těch pár hubiček
jen mi je dej.
Láska je miláčku
velký čaroděj.
Až poběžíš loukou,
vzhlédni na nebe,
oblaka mizí ve víru
a tančí pro tebe.
62
Tráva pád utlumí,
bojínek se otočí,
aby se něžně líbalo
a nejen na oči.
63
Já a ty
Debilí
Já a ty
Zajati
Do těla
Za víčky
Svá přání
Nesmělá
Já a ty
Hambatí
Na duši
Očima
Svlečeni
Fuj, to se
Nesluší.
64
Stojí debil s mobilem,
šklebí se.
Který z nich má poruchu,
neví se.
Na rohu se jeden s druhým
natřásá,
éterem létají na křídlech
Pegasa.
Stojí debil s mobilem
na uchu,
z jakéhosi vlnění mají
poruchu.
A já díky tobě eurotele,
čumím na ty dva také,
jako tele.
65
Já, holka lehounká
Nejsi moje
Jsem holka odevzdaná svému
osudu,
s někým vdaná hned tak
nebudu.
Nejsi moje tělem ani duší,
ani černá na bílém.
Tví hormóni jsou ke mně hluší,
cítím se být erotickým debilem.
Jsem holka oddaná jedné
myšlence,
co chtěla by jen platonické
milence.
Nejsi moje tělem ani duší,
snad ta fakta někdy pominou.
Vím, co se v životě sluší.
Odcházím zatím za jinou.
Jsem holka milovaná
jenom jako,
budívám se zrána na židli
cizí sako.
Jsem holka uplakaná
z lásek tajných,
nepohlazená něžně po vlasech
nepoddajných.
Jsem holka odevzdaná svému
osudu
a s někým vdaná hned tak
nebudu.
66
67
Akt
Shakespearovská
Jednou jsem zkusil namalovat akt,
ač malíř nejsem a nemám vlohy.
Vzrušením chvěl se můj zažívací trakt
a třásly se mi nohy.
Přepadla mě v parku
Johanka z Arku.
Nebyla sama, ta teta,
viděl jsem s ní Hamleta.
Nejistá ruka malíře amatéra,
v očích představa nahoty,
Afrodita, Athéna, Héra,
Božka i Máňa ze Lhoty.
Povídal: „Bít, či nebít,“
ten královský prevít.
Je těžké namalovat akt,
raděj se stanu hercem.
Jako malíř neuspěl bych, fakt,
ani se svým krásným
kosočtvercem.
68
A pak mě řezali
hlava nehlava.
To do svých děl
pan Shakespeare
nedával.
69
Bloudivá
Průsečík
Zabloudily mé oči
ve spleti krajkoví
a nikde ukazatel,
který cestu napoví.
Ty dívčí nohy
kdeže konce mají?
Kam linie lýtek
a stehen běží?
Kam ty ladné
křivky ubíhají?
Zabloudily mé oči
v hebkých údolích,
jako spásné světýlko
zazněl tvůj smích.
A moje oči na šopkách
s nadějí novou
našly svou
chaloupku perníkovou.
70
Kde jejich průsečík leží?
Krátké sukénky ukrývají
odpově kdesi v nekonečnu.
Milostné výpočty se mi zdají.
Chtěl bych tím průsečíkem
vésti tečnu.
71
Na palouku
Malá velká noční hudba
Na palouku
tančí víla.
Láká mládence
do tenat.
Malá
Malá
Malá
Malé
noční
noční
noční
noční
hudba.
košile.
příhoda.
defilé.
Omamná vůně
se rozšířila
omdlel jsem,
nestačil zasténat.
Velká
Velké
Velké
Velké
noční
noční
noční
noční
představa.
copak?
zklamání.
fópa.
Na lesním palouku
tančí víla.
Nejspíš si nohy
neumyla.
72
73
Čas setkání
Naturalistická
Nastal čas setkání
výstřihů a lemů sukní.
Čas sluneční nabídky,
jen se jukni.
Chtěl bych vás milovat tělesně.
Vyjadřuji se nepřesně.
Chtěl bych vás milovat fyzicky.
Nevyjadřuji se takticky.
Chtěl bych vás milovat manuálně.
Vyjadřuji se však marně.
Nastal čas setkání
míst opálených
a odkrytých běl.
Čas odhalených skrytých těl.
Nastal čas setkání
rtů a nenasytných dlaní.
Čas využitého léta,
bez velkého stlaní.
74
Dopadá to jako
vždycky.
Miluji vás
platonicky.
75
Žehlicí
Kukačka
Žehlila nahatá do půli těla,
žehličku vařící a ňadra skvělá,
sem tam se házící
v protisměru žehlení.
Slyšel jsem kukačku.
Devětkrát kukla.
I má milá slyšela
a cukla.
Exhibicionistka.
Mne tím získá
pro tajnou schůzku.
a s uvolněným hrudníkem
vyžehlí si blůzku.
Proč kukačka kuká?
Proč nezpívá?
Proč ty jsi, holka,
pověrčivá?
76
Kukání nemá
žádný vztah k početí.
Příště ji sejmu,
jen kukne potřetí!
77
Takhle zjara
Dívce za přepážkou
Když kvete zlatý déš
a ty máš jarní nároky,
potichu říkám, neš
a beru tě za boky.
Tvůj úsměv záhadný zahřeje,
jsi zářivého štěstí květ.
V mém srdci vytryskne naděje,
že přišla platba na účet.
Za boky, za předky,
za všechna místa vnadná.
Beru tě se všemi důsledky,
za zadky, za vrchy, za dna.
Tvůj úsměv pohladí uštvanou duši,
příjemný jako andělský chór.
Tak ti to za přepážkou sluší,
že zapomněl jsem podpisový vzor.
Odpus, prosím, moji vinu,
že zvu tě drze na procházku,
za přepážkou vidím tě jen polovinu
a chtěl bych ti zcela vyznat lásku.
78
79
Taneční
Informační
Na tanečním věnečku
požádal jsem
dívku v róbě.
Mrkla okem zkušeným.
Ve kterém jste
ležel hrobě?
Informuj mě
o svém stavu
duševním.
Slečno,
soudím podle
vaší krásy,
vedle vás,
asi.
80
Informuj mě,
já v tom plavu,
a se usměrním.
A napřu síly
správným směrem
a souzním
s tvojí duší
i tvým tělem.
81
Teda..
Napiš taky pro mne…
Holka, ty je ale máš,
oči jako dvě studny.
S tebou asi nebude
život lehký, nudný.
Seděla,
ňadra neměla.
A když,
tak jen malá.
Ale očka jí hrála,
mordijé,
vášnivé melodie
při kterých
chlapům svědčí
a zapomenou,
že chtěli větší.
Holka, ty je ale máš,
jak trouba koukám na ně.
V životě jsem neviděl
k nim tak velký dlaně.
82
83
Vždycky
Májové …ásky
Když kvetou jabloně a dráždí nos,
vzpomeň na calvados.
Už zase na Svatý
břízky klopí studem zraky
nad májovými obrázky.
Varhany hrají milostné písně,
Těm, co věří na lásky.
Když kvetou švestky, až cuká v líci,
pomysli na slivovici.
Když kvetou jalovce, sbíhá se slin,
vybav si v duchu gin.
Když kvete réva, voní nevinně,
probudí se chu po víně.
Když kvete chmel, jazyk je nakřivo
vzpomínkou na pivo.
Když kvete opilcům nos, to už je šlus,
pak zbývá jedině antabus.
84
Už zase na Svatý
důchodci na procházce
usmívají se pod vrásky
a na cestě do písku
hůlkou kreslí
vzpomínkové odpovědi
i otázky.
Jen vyplašený kosák
pokřikuje drze v letu:
Zas někdo v trávě nastydne tu.
85
Pahorek
Srážka
Vzpomeňte na něj,
na hříšníka,
co málem zahynul
při útoku
na pahorek.
Srazily se dvě
mašiny,
nárazníky třeskly.
Vzpomeňte na něj,
na pacholka,
rukama chytal se
boků holek.
Prevít jeden,
necítil radost
ani vinu,
když usnul
na pahorku
Venušinu.
86
Bůhví z čí to
Bylo viny.
Možná povrch lesklý.
Tam na chodbě
srazily se
přede dvěma svědky.
Od té doby všude
ví se:
obě měly pětky.
87
Schovka
Tlementajn
Hrajeme si na schovku
já a tvoje tělo.
Ukrývá se pod dekou
a říci by se mělo:
Deset, dvacet, třicet,
před pikolou,za pikolou
nesmíš lásko stát
nebo nebudu hrát.
Byla krásná,
byla milá,
Rohypnol mi
naředila
a mě bylo
zkrátka fajn.
Hrajeme si na schovku
a já křičím úúúž.
Šikovně jsi schovaná,
jen se neuduš.
Prázdné fochy
ve šrajtofli,
te se na mě
tleměj tam.
Kousíček tvého těla
prozradil tě snad,
tak mě nedrž za ruku,
musím tě zapikat.
88
89
Vjerš - omluva podprsenkám
Múzo vra se
Omlouvám se vám,
podprsenky,
za ruce drsné, nemyté,
za víno rudé, vylité.
Že jsem vás hodil mezi trenky.
Ztratil jsem múzu.
Vypadla mi někde z kapsy.
Te mívám hrůzu,
co budu psát jaksi
Omlouvám se vám, podprsenky,
za ramínka vytahaná,
za hledání pod postelí zrána,
za patentky utrhané
i za krajky - to se stane.
Omlouvám se vám, podprsenky,
vám se budu vždycky kát,
ale dělal jsem to rád.
90
Mozková kůra neplodí
žádné vjerše štěpné.
To se ale nehodí,
kdo zítra po mně štěkne?
Ztracená múzo, kde jsi?
Těžce jsem si áchl.
Myšlenka mozek vyděsí,
že já jsem tě spláchl!
91
Bohouš Svoboda / vjerše
Zrozen v Příbrami roku 1955.
Bývalý elektrikář, mistr, referent výstavby,
soukromý pekař, ředitel, manažer, gynekolog amatér,
lesní ochotník, podbrdský slovní průvodce různých akcí,
redaktor Obecnického zpravodaje,
trempíř, milovník přírody a lidí,
otec Jakuba a Hany, manžel Eviny
a písemník a příležitostný “vjeršotepec”
(označení neurážející opravdové básníky).
Zdeněk Hejkrlík
/ ilustrace
Zrozen téhož roku jako výše uvedený vjeršotepec,
leč mnohem jižněji, až v Českých Budějovicích.
Kdysi dispečer ve výrobě tužek, pak prodejce olova ve velkém,
potom chvilku řezbář. Pak až do dneška novinář nejprve
píšící a potom i mluvící na vlnách Českého rozhlasu.
Skaut a tramp, kytarový a banjový brnkálek, milovník všeho
krásného včetně vlastní ženy Jany a potomků, příležitostný
kreslíř pošetilých obrázků určených spíš k rozjuchání nežli
ku všeobecnému povznesení ducha.
Ilustrace v této knížce někdy vycházejí z básní samotných,
leč někdy se vymkly a začaly žít vlastním životem.
92
93