Jak to začalo? V Pze 22.3. na Delta Machine Release
Transkript
Jak to začalo? V Pze 22.3. na Delta Machine Release
Jak to začalo? V Pze 22.3. na Delta Machine Release Party. Album vyšlo oficiálně až v pondělí 25. Sice bylo týden předem k mání na iTunes, no já naznal, že mezi svými a poprvé.. to bude jako poprvé Singl Heaven dával cosi tušit i když hádanka byla stále na světě. Jaký bylo moje rozladění, když půlka Hard Rock Café pubu byla plná turistů, obsluha mluvila anglicky. Hospoda pěkná, taneční plac žádnej, ozvučení chabé, pivo za 70.. Co dodat, po třetí písní jsem se sebral, lístky do tomboly o zájezd na Vídeňskou „release“ party věnoval souvěrcům a dezertoval. No byl sem z toho moc špatnej popravdě, moc. Další fatální rozhodnutí bylo počkat na květnový koncert a tam si to dát poprvé – děsná hovadina. V pondělí jsem nevydržel a díky ruským soudruhům stáhl první krek. ˇUterý večer, stále odolávám, ale nevydržím. Je mi jasný, že potichu to nepůjde bo je po desátý. Vytahuju starý sluchátka a stále váhám, nakonec mačkám PLAY… Poslouchám přemýšlím, čím víc poslouchám, tím víc přemýšlím… Těšil jsem se strašně, i když jsem tušil, že napoprvé to může být jako SOTU, tedy pro mě hůře stravitelné, nutno naposlouchat. No ale toto?! Zastřený hlas, udušený basy.. začínám být hodně zklamaný, hlavně vlastní nedočkavostí. Dojedu poslední píseň a přemítám co se to stalo.. Vytahuju sluchátka a pouštím ještě jednou tentokrát z beden a …. The history is over, the future begins.. NOW! Otvírám oči, pusu, nastavuju uši, rozšiřujou se mi póry, srdce stojí, nebo bije jako o závod, fakt nevím. Krystalicky čistý, hutný, elektronický… jsem šťastnej jako kdysi v dětství. Nedobíjím baterie, recykluju energii, celej organismus… je to tam, DM! Co řekli jiní? Až ti přijde Delta, pouštěj si to po kouskách. Nebo tě to rozseká! Hodina při poslechu tohodle alba zdá se být nějaká kratší… Co to není? Rozhodně to není pop, už vůbec ne taneční muzika, i když pár úderných kusů je k mání. Co to je? Určitě zčásti Hillierovské pokračování předchozích dvou alb, v žádným případě ale cokoli podobnýho. Syrový jak maso od řezníka, elektrický jak prsty v zásuvce a pro mě i tak nějak čistší výrazem a formou. Jednoznačně skvělé koncertní pecky – na živo to bude masakr!! Co je škoda? ..že ubohý český rádia opět nepochopí, že je tady „něco“! Deska ze který není potřeba hrát jen singl. Doufejme že DJs to napraví, no ti znojemští to při mým štěstí bohužel nebudou.. Takže! Je tu Delta Machine - stáhněte basy, stáhněte výšky, nebo vám to zboří barák. Volume však min na 50%, je potřeba rozvibrovat-nastartovat každou buňku v těle. Tak hutný a vyladěný album tu dlouho nebylo. Nejsou silnější a slabší songy, nýbrž dobré a ještě lepší. Ta sinusoida je skvěle poskládaná, všechno krásně navazuje. Končí poslední tón písně, už člověk vyhlíží začátek nové… Takže lidi, směle do toho. Výše a níže uvedené je moje stručné shrnutí po čtyřech otočeních alba. Počítám, že spokojenej začnu být na čísle 44, 444 už asi začnu střídat s něčím jiným. třeba to někoho přesvědčí, aby dal šanci nejlepší kapele na světě … i když poslouchá třeba Hanu Hegerovou 1) Welcome To My World – vítej ve světě kde tóny jsou jedničky a nuly. Vše je zastřené, ale určitě ne černé, byť Black Party to určitě je. Jednoznačná pozvánka do světa lehké deprese, ztracených snů a ideí, zlomených srdcí.. Na začátek solidní navštívenka. Jaký jsou první tóny, takový je celý album. 2) Angel, dle mě hodně podobná John the revelator ze SOTU, je Daveovým hlasově výživným koktejlem podtrženým řádně hutnými klávesami. Až kontrastně vyznívá melodická linie refrénu, která se v závěru rozplyne do ztracena. 3) Heaven … co říct. Archaicky znějicí piáno jako hlavní nosný prvek, do toho tentokrát velmi kultivovaný pěvecký projev. Martin zde poprvé na albu uplatnil svou kytaru, zataženou hodně hluboko. Výborný jsou pak jeho vokály, který jsou pro mě asi v tomto songu nejlepší. Píseň je relativně „akustická“ i když nějaké ty elektronické fígle se zde samo najdou a je to asi první píseň, kde trošku vyčnívají „vrzavé“ zvuky producenta Bena Hilliera. 4) Secret To The End – pro mě asi nejslabší začátek i když po chvilce se píseň docela zajímavě rozvine. Celkově konzistentní, nikam nevybočuje rytmem ani nástroji… bude potřeba naposlouchat… 5) My Little Universe – kdo čekal lehce stravitelnou muziku, nikoli elektronickou nakládačku, potom je na tomto místě zřejmě zklamán, nebo překvapen. Každopádně, MLU ho dorazí. Pokud hledám podobnost v historii pak jsou snad nejblíž hrátky z ranných 80tek kdy fungoval v DM ještě Vince Clarke. No popravdě, srovnání je zde asi zcestné – nemožné. Každopádně srdce milovníka synthpopu jásá. Není potřeba hledat do pozadí zasunuté tóny a melodie, vše je průzračně čisté na první poslech, což neznamená, že není k mání pár zajímavých detajlů. Závěr je pak jednoznačná přehlídka synťáků Martina – skvěle! 6) Slow = blues. Všichni víme, že Dave chtěl být spíš rocker a Martinova láska ke kytaře…. Hned na začátku mě dostala melodie Daveova zpěvu, kde sem si chvíli nebyl jist jestli mu to neujelo Sklouzává do psychedelické temnoty kterou podtrhuje Martin kytarovým rifem, opět pomalu vyplouvá… řekl bych nic pro lidi s prášky na tlak, to asi ne… 7) Broken – Elvisovsky zastřený hlas a stravitelná melodie musí potěšit i matky na mateřské. Opět trošku „překáží“ přidané pazvuky, v refrénu je ale zazdí decentní Martinova kytara a v podstatě libozvučný D+M dvojhlas. Celkově je skladba relativně poklidná, ale refrén chytne, tedy mě.. 8) The Child Inside – bylo by zvláštní, kdyby ani jeden song nezpíval sám Martin. Toto album není divné, je to TCI. Pokud maminy před chvíli chrochtaly, směle mohou zavolat i děti. Řekl bych typické Martinovo vyznání – ukolébavka pro dospělé. Nijak zvlášť sladký, v žádným případě tvrdý, stále však melancholicky hravý. Opravdu mě baví… 9) Soft Touch/Raw Nerve – začátek mi připomíná nějaký filmový úvod, samo k pořádnýmu sci-fi akčňáku. Zařadit píseň někam do roku 83/84, nikdo by se nedivil, zapadla by skvěle. Syrový, jednoduchý, chytlavý? Řekl bych že pár klubů obletí, mezi fans pak bude vyvoválat komické trhavé pohyby, zaťaté pěsti a křeč v obličeji … tedy extázi. 10) Should Be Higher – klidně může začínat další Bondovku. Tajemná, sexy, pomalu graduje, nikam ale nespěchá. To co přijde v refrénu mi vhání slzy štěstí do očí. Dave expoduje, vyzpívá výšky u něj nepoznané. Odborník se diví, lajk žasne, fanda omdlévá… Tady není co dodat. Nenásilné synťáky vše úžasně dokreslují, skladba je hutná, celistvá. V podstatě úplně obyčejná, určitě ne nová, dost možná však nejsilnější song… dost možná určitě nejsilnější DAVE.. 11) Alone – tohle bude podle mě první zremixovaný taneční song. A bude dobrej, bo má náležitej základ. Zavřít oči, strčit hlavu do krabice a poslouchat - vidím duhu, vidím lávu, vidím nebe, vidím peklo.... Skladba se točí v jakýsi spirále, nedokážu ji jednoznačně uchopit, prostě výživná.. Řekl bych nejvycizelovanější zvuk, není tam místečko kde by nástroje byly hluchý, nezajímavý.. 12) Soothe My Soul – na disko a hned! I 16ky bystří, co že to, kdo že to?? Dave přitlačí na pilu a… A v refrénu to prostě nakopne!! Stydlivky odchází, uvolněné mravy odhazují první svršky a zábrany. Prostě to vidím, jak se kolem mě kroutí sexy buchty. Tohle bude klubová pecka. Nevím proč, ale tahla skladba ani není DM, není to Hillier, žádné SOTU ani Playing The Angel. Jestli právě zde zaúřadoval pan Berg je těžké říct, každopádně The Knife by se za podobné melodie určitě nezlobili. Pure electro, pure rhythm… Další remix, další pecka. 13) Goodbye – 33let v provozu, 13tý album, 13tá píseň… upřímně doufám že Goodbye není epický závěr. Bílej barák někde v New Orleans, Martin na houpačce se stříbřitě plechovou kytarou, upocený Dave někde v prachu letního poledne, Andy s cigaretou podpaluje starou benzínku… tak to vidím. Cítím velmi silné vibrace, skrytý potenciál… energie songu je trošku přidušená líným tempem, ale je to tam, je to nálož!! Závěr mi trochu připomíná monumentální závěry Coldplay, úlet. Bonus Tracks 1) Long Time Lie – žádná B strana, ale skutečný bonus song. Hoďte šroubovák do ždímající pračky, nahrejte následné zvuky, trochu to namixujte a jste doma. Překvapivě to může být i dobrý! Refrén má zajímavý feeling, Martin se opět vyznamenal. Celkově je skladba poklidná, i když jí Dave svým frázováním dává lehce provokativní nádech… 2) Happens All The Time – Pro mě side A, pro fans myslím klidně singl! Should Be Higher? Tyhle songy, pravá DM temnota, vyčítavost Martinova vokálu…. Dave to vyšroubuje v refrénu melancholickým popěvkem, elektro dohra zatluče poslední hřebík do rakve depkou zdeptanýho občana. Zůstávám v úžasu… 3) Always – Counterfight? Kdo zná Martinovy sólo projekty ví o čem mluvím. Ty synťáky jsou tak kovový, tak holý, tak neosobní až se vlastně slijou v melodii kterou si začínám broukat. A samo, nemůže chybět Martinův vysoký vokál, refrén který v kontrastu s předešlým chaosem vše pročistí a povznese jako by se motýl na kopretině za letního dne usadil…. To že se za chvíli zatáhne a vichr s ním mrští vo strom, napřed mu potrhá křídla, pak zláme nožičky…. to je vedlejší, ale je to tam.. Ne vážně. Podle me v podstatě velice pozitivní song… 4) All That’s Mine – další stínová skladba k A side Sooth My Soule? Možná. Troufám si tvrdit, že byť zpočátku ne tak chytlavá a úderná, mnohem víc rafinovaná. Úžasnej vrchol elektro zážitku, opět extrémně syrový, přitom ale nevtíravý, pořád na hraně temnýho napětí…
Podobné dokumenty
NEWSLETTER únor 2012
bot... My vypadáme fantasticky na všech fotkách, tak proč je neplácnout ze strany na na
sérii “Chucků”? Což Jamie udělal, a ty boty
vypadaj skvěle. A já jsem v rámci celý dohody
dostal ještě speciá...
Tisková informace 2013 LINEC 2013: HUDEBNÍ MOZAIKA
Jeho uvedení v Linci není náhodné, neboť Glass patří k největším hudebním obnovitelům 20.
století, který uměl zvláště ocenit ducha města Lince. Díky hudební spolupráci s Daviesem si
tento skladatel...
Zde - zoosdmotol.cz
myjeme jim pokaněné zadnice i ospalky, leštíme zbylé tři zuby atp. Jsou oblečeni do eráru, takže
hubená Pepina má obrovskou zástěru a tlusťoučký Oldřich zase napnuté triko – na vybírání
velikostí n...