docOtevřít náhled PDF
download 
Stížnost Transkript
Otevřít náhled PDF
finanční magazín W W W.F INM AG.C Z — B Ř E ZEN 200 9 PREMIÉR TOPOLÁNEK MUSÍ BÝT ŠÍLENÝ 12 KROTITELÉ DLUHŮ V AKCI 18 — PENZIJNÍ FONDY MAJÍ PŘED SEBOU POSLEDNÍ ROKY ŽIVOTA 28 NAJDOU ČEŠI PUD SEBEZÁCHOVY? 32 — JAK SE PODNIK Á V KONOPÍ 52 — ANATOMIE CHŘIPKY Vzestup a pád Ruska ROČNÍK II. — ČÍSLO 3 — CENA 69,- KČ březen 2009 — finmag 1 54 AXA linka 14 292, www.axa.cz poznejte s námi svĚt AXA PaŐíž -- mĚsto s nezamĚnitelnou atmosférou kulturního i obchodního centra s dlouhou a velmi slavnou historií. Poznejte se spoleÿností AXA nejen velké památky hlavního mĚsta Francie, ale také ménĚ známá zákoutí. Rádi bychom Vám pŐedstavili mimo jiné i malebný Canal Saint Martin, místo, které byste v tak rušné metropoli snad ani neÿekali. Vydejte se se spoleÿností AXA k technické pamĚtihodnosti PaŐíže (více na stranĚ 56). AXA ve Francii AXA ve Francii pŢsobí od roku 1980. Nachází se zde centrála celosvĚtové skupiny AXA. AXA France peÿuje o: 9 000 000 klientŢ 22,08 mld. eur pod správou 36 000 zamĚstnancŢ a poradcŢ Editorial Obsah 6 Briefing 8 Fórum 10 Nejlepší z webu 12 Aktuálně 12 Velmocenské ambice Ruska vzrostly, jeho reálná ekonomická síla tomu však neodpovídá. Za pár dnů bude jaro, končí zimní deprese i chřipková epidemie. Měli bychom tedy mít důvod k optimismu a dobré náladě. Jenže letos na nás ze všech koutů cení zuby jediné slovo – krize. Prezident Klaus ji sice přirovnal ke chřipce, která do týdne odezní, ať ji léčíte či nikoli, pak se ale sám své liberální bagatelizace zalekl a začal ji vysvětlovat. Když jsem však četla pojednání Aleše Blumy pro FINMAG o tom, jak vlastně chřipka funguje, napadalo mne, že se pan prezident, i když v jiném smyslu, svým přirovnáním skoro trefil do černého. S chřipkou i ekonomickou krizí je to skutečně v mnoha ohledech podobné – odborníci nedovedou předpovědět, kdy přijde ani jaký bude mít průběh, tedy zda půjde o lehký případ recese, nebo o nebezpečnější krizovou epidemii, anebo dokonce o globální pandemii s fatálními následky. Ani proti chřipce, ani proti krizi neexistuje žádná stoprocentně účinná prevence a lék se hledá až v momentě, když taková lapálie vypukne. Přesto je ale mezi chřipkou a ekonomickou krizí jeden velmi podstatný rozdíl. Pokud jste letos dostali chřipku, vaše tělo se snažilo ze všech sil zlikvidovat virus, který mu ubližoval. Vy jste mu možná pomáhali vitaminy, virostatiky a dalšími léky, aby se to podařilo co nejlépe a bez následků. Jenže boj proti současné krizi je nějaký podivný. Způsobily ji banky, ve kterých se rozbujel virus špatného hospodaření, nezodpovědnosti a chamtivosti. Logické by tedy bylo, aby se viru samy zbavily, pohnaly k odpovědnosti manažery, kteří nebezpečnou nákazu rozšířili, a nás klienty přesvědčily, že už se to nebude opakovat a že jim můžeme zase věřit. Jenže je to úplně naopak. Banky ze sebe dělají chudáky, kňučí nad svými ztrátami, trucují, nechtějí půjčovat, a hlavně natahují ruku po kdejaké pomoci. To je asi stejné, jako byste se proti chřipce vůbec nebránili, svůj vir politovali, hezky nakrmili a pak už jen útrpně čekali, co vám zase příště vyvede. Světlana Rysková šéfredaktorka 4 finmag — březen 2009 14 Pojištění Životní pojistka může mít také podobu volně prodejného cenného papíru. 15 Bydlení Zateplování paneláků se má stát jedním z léků na ekonomickou recesi. 16 Ochrana klientů Opět je tu anketa o nejabsurdnější bankovní poplatek. Seznamte se s finalisty. 17 Osobnost Nový generální ředitel Avivy Karel Veselý tvrdí, že úspěšný je jen dobře zacílený produkt. 18 Poradenství Případ problémů s předhypotečním úvěrem ze seriálu Krotitelé dluhů. 19 IT Peníze Telefonovat se dá i zdarma, jen vědět jak na to. „Globální recese zde není navždy. Ruská ekonomika se vzpamatuje a Rosněfť i Gazprom najdou tolik potřebné strategické partnery, protože hodnota ropných a plynových rezerv je příliš vysoká, než aby ponechala nadnárodní těžební společnosti v klidu. Nicméně sny o Rusku jakožto supervelmoci jsou zřejmě navždy pryč,“ tvrdí ve svém článku Pavel Kohout. 20 20 Rozhovor Jiří Markuzzi, člen Asociace sommeliérů, odkrývá tajemství investování do vína. 24 Reportáž Pohled Luboše Palaty na bleskovou asijskou cestu premiéra Mirka Topolánka. 26 Investice V době krize může mít pravidelné investování nejednu výhodu. 28 Penze Co se stane, jestliže bude přijat nový zákon o penzijních fondech. 30 Analýza Znamená euro v době ekonomické krize větší stabilitu, nebo strhává státy eurozóny ke dnu? 32 Peníze Češi začínají brzdit ve spotřebiteských úvěrech. „Většina zákazníků, kteří investují do vína, ho má přitom sama velice ráda. Mají tedy rádi kulturu vína, těší je, když se mohou napít dobrého vína, což v nich často vyvolává emoce a vzpomínky na cestování a zážitky s ním spojené. Výhodou tedy je, že pokud investují do vína a po čase ho neprodají, mnohdy ho nakonec vypijí sami a je to pro ně skvělý zážitek,“ prozrazuje kouzlo investování do vína Jiří Markuzzi. „Úrokové sazby na finančních trzích v současnosti neuvěřitelně kolísají a je dost možné, že banky nestíhají na tyto výkyvy reagovat a ani to nechtějí dělat.” Luboš Svačina se snažil zjistit, jak to je. 34 33 Tematický seriál Hypotéky 39 Finexpo Prezentace finančních produktů 45 Protiklady Dvě různé cesty, jak se naučit komunikovat v cizím jazyce. 51 Jiné peníze Jak prožívá Rok jinak Adam Javůrek. 52 Milionový konopný nápad O časopise, který se rozdává zdarma, a přesto svému majiteli vydělává. 54 Zdraví Proč je chřipka zákeřná a často proti ní nechrání ani očkování? 56 Styl „Jazykové kurzy a jazyková výuka jsou pouze základními kameny na cestě k perfektnímu zvládnutí cizího jazyka. Pokud chcete, aby vaše děti anglicky, španělsky nebo německy i přemýšlely a snily, musíte je vyslat do zahraničí. Díky stipendijním programům nemusí samotné školné stát vůbec nic, stejně jako ubytování a často i strava,“ zjistila pro FINMAG Lada Kičmerová. „Vědci navenek nad science fiction ohrnují nos, ale ve skutečnosti to byla právě ona, kdo je mnohdy nasměroval na vysokou školu,“ brání oblíbený literární žánr Ivan Adamovič. 46 Populární kanál sv. Martina uchránili Pařížané před zasypáním, a to je dobře. 57 V hlavní roli peníze Miliony: Co si počít s taškou peněz, které mohou každou chvíli ztratit cenu. 58 Téma Česko zachvátila DVD mánie. Kdo na ní vydělává nejvíc? 60 Z nadhledu Svět turistiky 2009 62 Sci-fi 62 FINMAG – finanční magazín vychází měsíčně pro ČR i SR, vždy první den v měsíci. Šéfredaktorka: Světlana Rysková ([email protected]), zástupce šéfredaktorky: František Mašek ([email protected]), marketing a inzerce: Zuzana Tylčerová ([email protected] a [email protected]). Předseda redakční rady: Jan Majer ([email protected]). Art-direktor: Martin Svoboda. Grafika: FunkFu.Net. Korektorky: Jitka Kolářová a Lenka Neužilová. Předplatné: Marie Votrubová (predplatne@ finmag.cz). Adresa redakce: Václavské náměstí 64, 110 00 Praha 1, tel.: 222 353 080, e-mail: redakce@finmag. cz. Vydává společnost Partners for Life Planning, a. s. Autorská práva: Jakékoli využití částí nebo celku, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem, je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Číslo registrace MK ČR E 17692. ISSN 1802-9620. Tisk: Tiskárny Havlíčkův Brod. foto na titulní straně: profimedia.cz březen 2009 — finmag 5 Briefing Růst životní úrovně bereme jako standard. Učitelky, rodiče i prarodiče nám od dětství říkali, že „tak dobře jako dneska“ ještě nebylo. Stejnou objektivní skutečnost nám donedávna připomínali také ekonomové. Já ale asi poprvé v životě narazil na moment, který tuhle jistotu zpochybnil. V německém městečku, kam občas jezdím na běžné nákupy, zavřeli supermarket. Trochu prodejnu předělali a za měsíc znovu otevřeli pod jiným jménem. Místo kvalitního čerstvého zboží za dobré ceny podstrčili zákazníkům trvanlivé klumpy, jaké německé řetězce prodávají v Česku. Lidé nevěřícně hleděli na zdražené základní potraviny, marně hledali regály s bio potravinami, na něž byli zvyklí. Z jediného obchodu v okruhu deseti kilometrů pak odcházeli jako opaření. Růži, kterou jim na přivítanou v „novém“ supermarketu dávaly pokladní, smutně odmítali. / Jan Majer Tomáš Skřivánek Petr Fejtek Libor Novák e 15 č a sopis Fin a nční p or a dce Av i va Zásadní problém odpovědi tkví v tom, že dopad na různé rodiny bude extrémně odlišný. Od těch, kterých se prakticky nedotkne (dokonce si mohou i polepšit), až po ty, pro něž bude skutečně zničující. Měřeno HDP jsme za posledních sedm „tučných“ let zbohatli téměř o polovinu. Takže pár procent poklesu bude snad hlavně poučením a vystřízlivěním z naší pýchy nezřízeného konzumu zejména nepotřebných hloupostí od balené vody přes hektolitry benzinu po žvanění mobilem. Uvidíme ale i rodiny, kde oba přijdou o práci a spadnou do skutečné nouze. Jde přitom často o problém, že v nedávné minulosti spotřebovali i to, co měli dát do rezerv – v tom se nelišíme od „hospodaření“ státu. To, že zpomalení světové ekonomiky bude mít negativní dopady na naši ekonomiku i konkrétní domácnosti, je bezesporu realitou. Největším strašákem z pohledu jednotlivce je určitě rostoucí hrozba ztráty zaměstnání – protože jsme velmi otevřenou ekonomikou závislou na vývozu, ať už do Evropy či jiných oblastí světa, tak zpomalení těchto ekonomik a tím klesající poptávka po našem zboží musí mít za následek i omezování některých výrobních kapacit u nás. Bezpochyby nás tedy čeká propouštění či omezení ve výrobě spojené s výplatou redukovaných mezd. I ti, kteří budou mít to štěstí a práci neztratí, resp. nečeká je krácení mzdy, nemohou v řadě případů počítat s navyšováním platů, obvyklým v letech minulých. Dopady určitě zaznamenáme i v jiných oblastech zasahujících každodenní život lidí, ale ne vždy to musejí být dopady čistě negativní – např. pokles cen benzinu v důsledku vývoje ceny ropy jistě uvítala řada našich občanů. Na rozdíl od vašeho příkladu máme vlastně štěstí. Kvalita zboží v tuzemských obchodech se už moc zhoršit nemůže. Stejně tak neočekávám zavírání prodejen. Síť obchodů v menších městech stále ještě není dobudovaná. Hlavní dopad očekávám do cen realit. Příklad mých přátel, kteří loni, po zakoupení rodinného domku, prodali svůj původní startovací čtyřicetimetrový byt na sídlišti v Kladně a za utržené peníze obratem koupili pro radost a jako investici šedesátimetrový byt ve staré zástavbě v jedné z tradičních čtvrtí v Berlíně, ukazuje, jak výrazně mohou ceny v Česku klesat. Přispějí k tomu i nucené odprodeje nemovitostí zatížených úvěry, které kvůli vyšší nezaměstnanosti nebudou dlužníci schopni splácet. inz_Finmag_v02.indd 1 6 finmag — březen 2009 14.2.2008 11:48:05 foto: profimedia.cz Jak konkrétně české domácnosti pocítí dopady krize, v níž se ocitla světová ekonomika? březen 2009 — finmag 7 forum foto: profimedia.cz Krize podráží euru nohy Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu. Hospodářská krize, která si to přes Atlantik, Velkou Británii a Německo dovalila do střední Evropy, dává dostatek argumentů jak zastáncům, tak odpůrcům rychlého přijetí eura i těm, kteří by euro raději nezavedli vůbec. Když slovenský premiér Robert Fico vybral na Nový rok hodinu po půlnoci z bankomatu v bratislavském parlamentu svoje první eura, říkal, že Slovensko zavedlo jednotnou evropskou měnu v pravý, dokonce ten nejlepší čas. A jeho ministr financí Ján Počiatek k tomu dodával, že Bratislava očekává, že ji euro ochrání před nejtvrdšími dopady hospodářské krize. Ani ne dva měsíce nato se ukazuje, jak klamné naděje to byly. Slovenské euro místo toho, aby chránilo, zbavuje Slovensko jedné z mála komparativních výhod, které ve srovnání s Českem, Polskem a Maďarskem mělo, tedy levné pracovní síly. Zatímco samostatné středoevropské měny měknou a padají na hodnoty, na nichž byly před mnoha lety – forint dokonce klesá do hlubin, v nichž nikdy nebyl – Slováci si „užívají“ posmrtně ztvrdlé koruny proměněné ve slovenské euro. Vyloučeno není, že slovenská koruna ztvrdne tak, že bude mít několik měsíců po svém „euroskonu“ vyšší hodnotu než její česká kolegyně, což se stalo naposledy někdy v roce 1996. A je také možné, že platy na Slovensku poprvé v novodobé historii předstihnou mzdy v Česku. V dobách hospodářského růstu, nebo alespoň za normální ekonomické situace, by to mohla být 8 finmag — březen 2009 i výhoda a jakési završení reforem druhé Dzurindovy vlády. V době hospodářské krize, kdy firmy váží náklady na laboratorních vahách, to pro Slovensko může být smrtelné. A někde už je. Kolabuje turistický průmysl, když se z Tater staly nejen pro krizí postižené Rusy a Ukrajince, ale i pro Poláky, Maďary a Čechy příliš drahé malé velehory. Silné euro drtí menší slovenské exportéry a těm velkým, především tak důležitým automobilkám, komplikuje už tak dost složitou situaci. Slovensko, jednoznačně nejchudší země eurozóny, nemá téměř žádný vliv na rozhodnutí Evropské centrální banky a celé eurozónové skupiny, kde strategii určují zájmy Německa, Francie a dalších velkých zemí. To všechno by mohlo být a také často je argumentem pro odpůrce zavedení eura v Česku. Čeští exportéři se po letech nářků dočkali a koruna vůči euru strmě klesá, a vůči dolaru dokonce padá. Většina českých ekonomů to pokládá za dobrou reakci na krizi, snižuje to náklady výrobců, stoupají ceny dováženého zboží oproti zboží tuzemskému a zvyšuje to konkurenceschopnost české ekonomiky jako celku. A dodávají, že kdyby Česká republika byla ve stejné situaci jako Slovensko, žádnou takovou opěrnou berli by neměla. To všechno je pravda, ale je tu i druhá strana mince. Česká koruna ztratila pověst stabilní měny, naopak, jak ukazuje vývoj posledního půlroku, je měnou vysoce nestabilní. Titulky „Koruna nezadržitelně stoupá“, případně „Česká měna láme rekordy“ dnes nahradily jiné, které hlásají pravý opak. Firmy, jež se ještě loni pojišťovaly na kurzové riziko a chtěly euro nejméně za pětadvacet korun, jsou dnes prozíravější konkurenci pro smích. Navíc to, že exportéři dostávají za své výrobky víc, jde ruku v ruce s tím, že importéři většinou zaplatí také víc. Například firmám v zemích eurozóny se ulevilo, když Gazprom oznámil snížení cen zemního plynu o třetinu. Pokud jde o Česko, dominantní distributor – firma RWE – konstatoval, že plyn v Česku kvůli oslabování koruny nezlevní. Podobné to začíná být u ropy a dalších surovin, polotovarů či dílů. Česko (podobně jako Slovensko) funguje díky otevřenosti své ekonomiky jako průtokový ohřívač. A zatím nepříliš popsaným rizikem je odchod investorů, které už v celém regionu nemůže udržet pád středoevropských měn a nízké úrokové sazby. Oproti Slovensku má navíc Česko jednu zásadní nevýhodu. Je-li zavedení eura poměrně obtížné i v dobách hospodářské konjunktury, v době útlumu či recese je mnohonásobně obtížnější, není-li téměř nemožné. Takže i kdybychom nakrásně zjistili, že přes všechny dnešní minusy euro Slovensku i v krizi dlouhodobě prospívá, máme prostě smůlu. Tvářit se přitom, že žádné euro nechceme a nepotřebujeme, bych jako moc velkou frajeřinu neviděl. Mnohem rozumnější by bylo přece jen brát ohled na kritéria pro jeho přijetí i v dnešních špatných dobách. Je to nejen zdravé pro českou ekonomiku, ale navíc to umožní euro zavést poměrně rychle, kdybychom přišli na to, že ho skutečně chceme. • Luboš Palata Redaktor Lidových novin Náš pozemek sousedí s pozemkem obce, která je vlastníkem přilehlého chodníku. Máte pravdu, když říkáte, že problematika povinnosti úklidu chodníků je složitá. Ptejte se však proč. Odpovídám: Proto, že majitelem pozemků (chodníků) je obec, stát a jako takový se snaží všemi způsoby (dokonce i pomocí zákonů, se kterými si nevědí rady sami zákonodárci) přenést povinnost úklidu na někoho jiného. V tomto případě na majitele sousedního pozemku. Je to nepřirozený stav. Konečně jeden ze senátorů, Jaroslav Kubera, který do problematiky vidí a je člověk z praxe, předkládá návrh na jejich změnu. Zdá se, že ostatním se do řešení nechce. Dosavadní zákony a vyhlášky města nařizují, že povinnost nést následky za případné úrazy a jiná poškození vzniklá v důsledku špatně či nedostatečně udržovaného chodníku, zvláště v zimním období, má majitel přilehlého pozemku k chodníku. Úklid chodníku v zimě je někdy skutečně těžká a namáhavá práce, nařízená zákonem, i když sice nepovedeným. V mém věku (69) jde při odklízení sněhu o zdraví, protože jsem po operaci srdce (6x by-pass). Abych si zjednal někoho na úklid, nestačil by na to ani celý důchod. A to nehovořím takových Už 5. března spustí ČT 24 zbrusu nové Burzovní studio. Bude mít podobu srovnatelnou s renomovanými zahraničními pořady, jaké jsou k vidění na CNBC nebo BLOOMBERG TV. Podstatně se zlepší i technická vybavenost studia, přibude kamera, bezdrátové mikrofony, obří plazmová obrazovka – a to podstatně zvýší divácký komfort. Nová a atraktivnější je také vnitřní architektura studia, nepůsobí tolik formálně, je odlehčená a moderní. Studio Burza v novém momentech, kdy si nejsem jist, jak by to bylo s odpovědností: například když začne sněžit v noci, nebo v době mé nepřítomnosti v domě, nebo se mi stává, že chodník vzorně uklidím a školní mládež, přecházející po něm do školní jídelny, rozhází zpět na chodník nakupený sníh. Nebo co s nakupeným sněhem při silném sněžení? Do vozovky nesmí a chodník jsem povinen odklízet v celé jeho šíři… Vadí mi, že stát (obec) v tomto případě vystupuje proti svým občanům násilnou formou, s hrozbami pokut a podobně. Hrozné také je, že to jsem já, kdo se musí vyvinit a dokázat svou nevinu v případě soudního sporu. Asi by to nebylo jednoduché a ani laciné. Nechci se pouštět do právních rozborů, od toho tu jsou jiní, kteří vše bez uzardění zdůvodní, ale pravdou zůstává, že každý majitel má stanovenu povinnost starat se o svůj majetek sám, a platí to pro všechny bez výjimky včetně státu (obce). Ten by měl jít dokonce příkladem. Kromě toho Občanský zákoník upravuje svými ustanoveními vztahy mezi sousedy. Nařídit práci jinému je možno jen v přesně uvedených krizových situacích, jako jsou katastrofy a podobné situace. O práci pro druhého a nařízeném úklidu chodníků ale nehovoří žádný z jeho paragrafů… Na závěr se ptám: Není možno zbavit se prozatím plnění povinností a odpovědnosti, které ukládají nesmyslné zákony a vyhlášky, umístěním tabulky s nápisem: „V zimě se chodník neudržuje“? Stejně tak se totiž chová stát (nebo jiný majitel) v případě některých komunikací. Takže opět musíme doufat, že letošní zima brzo skončí. Jaro přišlo pokaždé, určitě přijde i letos! • Ladislav Mlynář důchodce z Pardubic A co se změní v obsahu? Dalo by se to shrnout do čtyř slov – ještě blíž drobnému investorovi. Přes plazmovou obrazovku diváci uvidí přímé vysílání, průhled ze studia do pasáže, kde sídlí Pražská burza cenných papírů. Budou však moci nahlédnout v pravidelných přímých vstupech i na zahraniční burzy, například na frankfurtskou nebo vídeňskou. Dočkají se nových pravidelných rubrik a také nových tváří, protože tým moderátorů dostane jednu až dvě posily. Novinkou je možnost simultánních překladů rozhovorů se zahraničními hosty, kteří studio navštíví. Zlepší se také grafická podpora, zejména grafy budou lepší a přesnější. • foto: čt 24 V minulém čísle FINMAG – finančního magazínu jsme psali o povinnosti majitelů nemovitostí starat se o přilehlý chodník, i když patří do vlastnictví obce. O tom, jak tuto nešťastnou povinnost vidí naši čtenáři, svědčí i dopis jednoho z nich, ze kterého vyjímáme podstatné pasáže. V době uzávěrky našeho časopisu už Poslanecká sněmovna schválila novelu zákona o pozemních komunikacích a přijala pozměňovací návrh senátora Jaroslava Kubery, aby se o chodník staral jeho vlastník a majitelé přilehlých nemovitostí byli této povinnosti zbaveni. Úklid chodníků březen 2009 — finmag 9 Nejlepší z webu Tvrdé přistání fondů Hotovost je stále králem, řada Čechů má hodně peněz na relativně dobře úročených bankovních depozitech a ti, kteří se nejvíc bojí dopadů finanční krize či recese, dokonce spolu s cennostmi v bezpečnostních schránkách, o něž je enormní zájem. Na depozita dokonce prozatím sázejí i někteří manažeři působící na finančním trhu, u nichž by to člověk vůbec nepředpokládal. / František Mašek Není divu. Celkový objem aktiv, která obhospodařují klientům správci majetku, patřící mezi členy Asociace pro kapitálový trh (AKAT), sice loni vzrostl o sedm miliard na 722,7 mld. Kč, objem majetku fondů využívaný k investování většinou drobných investorů ale klesl o více než pětinu – z 315,23 mld. koncem roku 2007 na loňských 243,88 mld. Kč. Že kvůli prudkému poklesu akciových trhů výrazně ztratí akciové či smíšené fondy, bylo možné očekávat. Důvěrou investorů ve fondy ovšem notně zamávaly nečekané ztráty dluhopisových fondů a hlavně fondů peněžního trhu, považované dosud za výnosnější alternativu k poměrně bezpečným bankovním vkladům. Dluhopisové trhy, které kvůli obavám z finanční krize či recese zamrzly, si vybraly krutou daň. Předseda AKAT Josef Beneš odhaduje, že prostřednictvím fondů investuje několik milionů Čechů. Většina z nich fondy neopustila, ale spíše diverzifikovala své investice. Kolektivní investování ovšem čelí silné ztrátě důvěry, kterou bude obtížné obnovit. foto: profimedia.cz Smutná bilance Ze statistik AKAT vyplývá, že aktiva fondů peněžního trhu loni klesla o 18,34 % na 88,06 mld. Kč, zatímco hodnota majetku dluhopisových fondů se snížila o 26,77 % na 26,53 mld. Kč. Akciové fondy přišly o více než polovinu aktiv – koncem roku činila jejich hodnota 23,46 mld. Kč, smíšené fondy (26,07 mld. Kč) ztratily třetinu aktiv a fondy fondů (12,90 mld. Kč) 31 procent. Mírně si polepšily zajištěné fondy, jejichž aktiva koncem roku 2008 dosáhla 65,11 mld. Kč a nemovitostní fondy, jejichž majetek stoupl o 45,20 % z 1,21 na 1,75 mld. Kč. Jde ale o výsledky jediného fondu. Růst aktiv zajištěných fondů přispěl k tomu, že objem majetku v zahraničních podílových fondech 10 finmag — březen 2009 s téměř 123 mld. Kč poprvé převýšil aktiva domácích fondů (120,88 mld. Kč), a také k tomu, že největším zprostředkovatelem (a správcem) fondů v ČR je ČSOB, která předstihla Českou spořitelnu. Celou tiskovou zprávu i další souhrnné informace najde čtenář na webové adrese: www.akatc r.cz, v rubrice Novinky a aktualizace. Z celkových 71,35 mld. Kč, o které se loni snížila hodnota majetku fondů jednotlivých členů asociace, připadá podle Benešova odhadu 45–50 mld. Kč na zpětné odkupy. Zbytek pak souvisí s negativním vývojem trhů. Při více než čtyřicetiprocentním poklesu akcií tedy investoři akciové a smíšené fondy příliš neopouštěli, výrazný pokles jejich aktiv souvisí hlavně se zmiňovaným nepříznivým vývojem trhů. Odliv zájmu investorů zaznamenaly naopak především fondy peněžního trhu a dluhopisové. Ti je opouštěli hlavně z psychologických důvodů. Roli sehrál podle Beneše především předpoklad, že tyto fondy investují bezpečně. Přesto skončily v minusu. Vzhledem k obavám z dalšího vývoje finančních trhů odliv investorů z fondů pokračuje. Beneš ale věří, že se může při očekávaném uklidňování trhů koncem čtvrtletí zpomalit a postupně by se mohl tento trend obrátit. Co s penězi? Řada investorů má velký objem peněz v depozitech, ale také v hotovosti. Navíc končila či končí splatnost velkého počtu zajištěných fondů. Je tedy otázkou, co bude s těmito penězi. Letos by mohly být, pokud se nestane nic závažného, což neočekává, podle Beneše zajímavé investice do fondů peněžního trhu a dluhopisových fondů. Jejich aktuální výnos do splatnosti (průměrný roční výnos investora, který drží zakoupený dluhopis do jeho splatnosti, či průměrný roční výnos dluhopisů v portfoliu fondu) činí v případě fondů peněžního trhu 3 % a u dluhopisových fondů 5–6 % a měl by dále růst. Vzhledem k zamrzlým dluhopisovým trhům nebylo totiž možné při stanovení hodnoty aktiv těchto fondů vycházet z reálných tržních cen dluhových cenných papírů, a byly tedy stanoveny konzervativním odhadem. Při uklidňování situace na dluhopisových trzích by měla tedy hodnota těchto cenných papírů (a tím i výnos fondu) stoupat. Investoři tomu ovšem, jak přiznává Beneš, zatím příliš nevěří. Fondům peněžního trhu či dluhopisovým navíc v současnosti konkurují relativně zajímavé úrokové sazby u spořicích účtů. „Koncem roku budou ale podle mého názoru vynášet jen tak procento ročně,“ řekl Finmagu Beneš. Firemní dluhopisy a emerging markets Zajímavé jsou hlavně podnikové dluhopisy. Člen vedení AKAT Roman Pospíšil upozorňuje především na dluhopisové fondy zaměřené na rizikové dluhopisy s vysokým výnosem (tzv. high-yield) nebo rozvíjející se trhy. Ty mohou vynést 40–50 % ročně. Jde samozřejmě o riskantní investici, pokud ale tvoří portfolio těchto fondů 90–100 i více titulů, toto riziko významně klesá. Není ovšem možné předpokládat, že v současné nejisté situaci budou banky, které se v ČR velkou měrou podílejí na prodeji fondů, kvůli obavám z případné ztráty reputace masově nabízet podobné produkty. Spíše budou preferovat typizované produkty. Pokud jde o atraktivitu zajištěných fondů, jsou nyní diskuze na téma, kdy a pro koho má podobná investice smysl, zbytečné. Jejich potenciální výnos by byl kvůli výraznému poklesu úroků a drahým derivátům, které využívají, poměrně nízký, a správci je proto zájemcům zatím nenabízejí. Jak se budou letos vyvíjet akcie, zůstává otázkou. Pro dlouhodobé investory s alespoň desetiletým investičním horizontem je ovšem podle Beneše rozhodně vhodná doba pro nákup akcií. „Typický investiční horizont českého investora činí ale šest až devět měsíců,“ upozorňuje Beneš. I tak jde ale podle jeho slov o dostatečně dlouhou dobu, aby mohl investor, který investoval do dluhopisového fondu, z této investice odejít, kdyby letos začala prudce růst inflace, což nevylučují někteří experti. V letošním prvním pololetí, ale ani třetím čtvrtletí ovšem Beneš nic podobného neočekává. Nepříznivé výsledky řady fondů vedly k velké ztrátě důvěry investorů vůči fondům. Někteří zvažují, že budou investovat sami, nebo se zajímají o investiční certifikáty. Bude tedy zajímavé sledovat, zda či v jaké míře se bouřlivý vývoj na trhu odrazí na poli investic. Snad přitom bude u certifikátů či dalších produktů k dispozici alespoň tolik údajů, jako je tomu v případě fondů. • <www.finmag.cz – 10. 2. 2009> diskuze Riziko na dluhopisových trzích je teď ale bohužel docela vysoké. Kvalitní korporátní dluhopisy už až tak levné nejsou – speciálně ty, které mají maturity v nedaleké době (1–2 roky). Delší mají dvě různá rizika. Kvalitní mají riziko propadu ceny (inflační scénář by znamenal vyšší úrokové sazby => propad ceny dluhopisu). Nekvalitní mají relativně vysoké riziko defaultu. Bohužel teď už moc těch, které jsou „mezi“, není, na rozdíl například od listopadu či prosince loňského roku, kdy byla příležitost k vyloženě dobrým nákupům (pokud jste mohli něco koupit, neb likvidita byla celkem malá). Osobně si myslím, že nejlepší investice je v současné době prima selektivní investice do relativně dobře spravovaných středně velkých firem. Bohužel většina z nás není Buffet nebo Kellner. Vlad Ender 10. 2. 2009 Přemýšlím, kam dle našich nových kolonek zařadit svoji odpověď. Asi by byl nejpřesnější souhlas i nesouhlas. Rozhodně nemám důvod pochybovat o Vašich slovech. Stejně jako o tom, že jsou nyní korporátní dluhopisy riskantní investice a že jejich dřívější nákup (pokud byl možný) byl daleko zajímavější než nyní. Tuším, že jsem podobné transakce pro rizikovější investory již loni doporučoval. Na druhé straně si říkám, že i když se dá dění na trhu těžko odhadnout, tak snad šéfové investičních společností vědí, co říkají. A že tedy snad existuje v případě ocenění obligací, které drží fondy z jejich finanční skupiny, ještě nějaká řekněme „rezerva“. Pan Beneš o tom alespoň hovořil. Existují samozřejmě rizika, o nichž hovoříte. Proč tedy doufám v tuto „rezervu“? Nechce se mi totiž věřit, že by se po loňském neúspěšném roce chtěli správci fondů opět blamovat. Po loňském direktu by to byla další tvrdá rána nejen pro investory, ale zejména pro ně. Třeba v některých případech i osobního rázu. No uvidíme, jak to dopadne. František Mašek 10. 2. 2009 Že dělaly fondy ocenění konzervativně, tomu bych věřil. Jde o míru rezervy a pohyb trhu. Tady bude zajímavé sledovat vývoj rizikové prémie bezrizikového výnosu. Současné globální extrémně nízké úroky jsou podle mne v horizontu roka těžko udržitelné, výnosy US bondů už teď začínají stoupat. Obávám se, že se situace na trzích ještě zhorší a nahoru půjde i riziková prémie. Nic moc pro bondy. Jan Dvořák 11. 2. 2009 Souhlasím. Řekl bych nicméně, že v horizontu půl roku až devíti měsíců může jít – viz článek – o zajímavou investici. Tím spíše, že v ČR je ještě možné očekávat po-kles úroků. Jsou tu ale určitě rizika. Je to tedy rozhodně spekulace. Jinou alternativou je nechat peníze v dluhopisech (kolik lidí je má) či v dluhopisovém fondu být a doufat, že trh časem vše dožene. Onen čas ale může být dlouhý a hektický, a kdo by to tedy dělal. Můžeme si také klást otázku, zda nebude předpokládaný vývoj v ČR díky určitým specifikům (třeba se tolik nezadlužíme a nejsme stále podle mého názoru tolik finančně propojeni se světem jako vyspělá Evropa) trochu jiný. Úroky v ČR jsou ale rovněž poměrně dole a časem porostou. Korunových dluhopisů je navíc omezené množství, o kor-porátních vůbec nemluvě. Takže ještě jednou souhlas. Přesto zůstává podle mého názoru pro část riskantněji uvažujících investorů otázka, zda do toho na půl či tři čtvrtě roku nejít. Třeba místo selektivního výběru akcií. František Mašek 11. 2. 2009 Je zajímavé, že lidé se skutečně začínají ve větší míře poohlížet po certifikátech a ETF, přičemž nyní po dlouhé době nastává zase éra, kdy fondy mohou snáze vytvářet alfu (nadvýnos oproti trhu), ovšem samozřejmě se to bude dařit jen některým. Jan Traxler, FINEZ Investment Management 11. 2. 2009 březen 2009 — finmag 11 aktuálně Rusko a jeho nový těžký úděl Ještě nedávno se hovořilo o krizi Západu, zejména USA, a o vzestupu nových velmocí. Vážným adeptem na obnovenou velmocenskou sílu se zdálo být Rusko. Ještě v létě 2008 vládla v Moskvě velká sebedůvěra. Ta je však dnes, jen o půl roku později, hlubokou minulostí. / Pavel Kohout Vraťme se však zpět do prvního pololetí 2008. Tehdy se zdálo, že Rusku hraje vše do karet. Mezinárodní postavení Spojených států bylo otřeseno finanční krizí. Ropa, plyn, zlato a další komodity rostly na ceně a zdálo se, že růst nikdy neskončí. Ruské banky neinvestovaly do rizikových cenných papírů vytvořených sekuritizací amerických hypoték a vypadalo to, že vůči krizi jsou imunní. foto: profimedia.cz Putinovy zlaté časy Zároveň se ruské vládě (a zejména de facto ruskému carovi Putinovi) podařilo nevídaným způsobem koncentrovat politickou i ekonomickou moc. Vladimír Putin od počátku své vlády systematicky omezoval sílu oligarchů. Postupně získal tak velkou moc, že si troufl i na zahraniční investory. Svědčí o tom příběhy některých západních společností. Britská ropná společnost BP si před lety slibovala obrovské zisky z investic v Rusku. Koncem června 2007 však „dobrovolně“ odprodala své ruské investice státem řízené společnosti Gazprom. BP doposud investovala do rozvoje ložisek zemního plynu v sibiřské Kovyktě asi 600 milionů dolarů. V rámci složitého kontraktu vynuceného ruskou vládou obdrží BP kompenzaci ve výši 900 milionů dolarů: malý zlomek potenciálních výnosů. 12 finmag — březen 2009 Ruská vláda měla vždy zájem o know-how a kapitál zahraničních firem. Dokud bylo Rusko slabé, lákalo investory na vysoké potenciální výnosy. Jakmile však stát získal sílu, začal postupně konfiskovat majetky zahraničních firem formou nucených odkupů za nízké ceny. Již v roce 2006 vláda donutila firmy Royal Dutch Shell a Mitsui odprodat svá naleziště na ostrově Sachalin. Příběh ropné společnosti Yukos, kterou vláda zkonfiskovala v roce 2004 na základě vykonstruovaného obvinění z daňových úniků, je všeobecně známý. Stát začal posilovat svoji moc na všech frontách. V dubnu 2008 ruská duma přijala zákon, který fakticky svěřil monopolní práva na budoucí těžbu v rámci ruského pobřeží dvěma společnostem: Gazpromu a Rosněfti. Tou dobou vládl v zemi optimismus a důvěra: veřejnost se domnívala, že silný stát držící surovinové trumfy v rukou se postará o blahobyt veřejnosti. Ruský nacionalismus a sebevědomí znovu nabyly na síle. Vzestup a pád na komoditní vlně Opojení silou však netrvalo dlouho. Ruská ekonomika doslova stojí a padá s cenami komodit. Ruský průmysl není schopen kromě zbraní nabídnout světu nic, co by sneslo konkurenci. Rusko není dokonce zajímavé ani jako zásobárna levné pracovní síly pro zahraniční montovny. Ruské veřejné finance jsou zcela závislé na exportní dani z komodit, na daních, které platí těžební podniky, jejich dodavatelé a zaměstnanci. Není tedy obtížné uhádnout, jaké byly důsledky světové recese. Až do července 2008 si trhy myslely (mylně, jak je dnes zřejmé), že americká recese se nepřenese do celého světa. Spojené státy i většina jiných velkých ekonomik pumpovaly peníze do bankovního systému. Kombinace peněžní expanze a růstu světové ekonomiky může mít jen jediný důsledek: růst cen komodit. Na tento scénář spekulovali mnozí včetně ruské vlády. Již koncem léta ovšem vycházelo najevo, že recese nezůstane omezena na americkou ekonomiku. Globální recese má jeden jistý důsledek: zmírnění poptávky po komoditách, a tudíž pokles jejich cen. Tak se i stalo. V roce 2008 navíc ceny komodit klesaly z vysoké úrovně vytvořené spekulativní bublinou. Přistání bylo tvrdé a ruskou ekonomiku zle pošramotilo. Zákon o státním rozpočtu na rok 2009 byl připravován ještě s předpokladem průměrné ceny ropy v hodnotě 95 dolarů za barel; začátkem ledna musel být rozpočet urychleně přepočten na očekávanou hodnotu 41 dolarů za barel ropy. V polovině února 2009 je cena na hladině 34,9 dolaru, tedy znatelně pod očekávanou cenou, přičemž světová recese teprve začíná. Ruské veřejné finance jsou velmi napjaté. Poradce ruského prezidenta Arkadij Dvorkovič v únoru prohlásil, že deficit rozpočtu dosáhne hodnoty osm až deset procent hrubého domácího produktu. Na financování deficitu padne polovina rezervního fondu, který ruská vláda naštěstí začala budovat v dobách dostatku. V současné době tento vládní rezervní fond vlastní majetek v hodnotě 4,8 tisíce miliard rublů (zhruba tři tisíce miliard korun). Pokud deficit dosáhne hodnoty osmi procent HDP, bude to znamenat výdaje v hodnotě 3,8 tisíce miliard rublů, jak uvádí deník Kommersant. Dále je třeba počítat s dalšími zhruba 700 až 1000 miliardami rublů na rekapitalizaci bank – ty se totiž ukázaly být méně stabilními, než se předpokládalo. Tyto hodnoty jsou stále teoreticky zvládnutelné, ovšem riziko opakování měnové krize a následně částečné platební neschopnosti ze srpna 1998 není již jen čistě teoretické. Svědčí o tom pokles rublu. Ke dni 12. února 2009 poklesla meziročně hodnota rublu vůči dolaru o více než třicet procent. Toto číslo ilustruje jeden fakt: Spojené státy mají problémy, ale Rusko má průšvih. A to se ještě v roce 2008 fantazírovalo o možnosti, že se rubl stane další světovou rezervní měnou. V dobách hojnosti se ruská vláda domnívala, že příjmy z exportu komodit jí zaručí finanční nezranitelnost. Nyní je Rusko velmi zranitelné: může dojít k situaci, kdy si bude muset půjčovat na trzích dluhopisů nebo u zahraničních bank. Pošramocená důvěryhodnost ovšem dluhové financování podstatně prodraží, v krajním případě dokonce znemožní. Trable na ropných polích Ruská vláda také podcenila objem investic, který je nutný pro další rozvoj ropných polí a plynových vrtů. Již v dubnu 1998 vedení společnosti Rosněfť oznámilo, že do roku 2050 bude zapotřebí investovat zhruba 2600 miliard dolarů na těžbu v pobřežních ložiscích ropy a plynu. Znamená to, že ruské těžební společnosti budou potřebovat vskutku gigantické peníze (které nemají k dispozici) a špičkovou technologii, kterou rovněž nevlastní. Obejít se bez silných zahraničních partnerů bude prakticky nemožné. Gazprom ani Rosněfť nemají dost financí, technologie ani zkušeností, aby zvládly úkoly, které před nimi leží. Macešský přístup Moskvy vůči zahraničním společnostem se může velmi draze nevyplatit. Gazprom má naopak na hřbetě naložené dluhové břemeno ve výši kolem 50 miliard dolarů. Dluhy pocházejí z doby, kdy banky rády půjčovaly a kdy vedení společnosti draze kupovalo menší firmy ve snaze vybudovat impérium. Rosněfť dluží necelých 24 miliard dolarů – rovněž pozůstatek nákladných akvizic. Začátek roku 2009 přinesl spor s Ukrajinou, v jehož důsledku mnohé evropské státy zažily výpadky dodávek zemního plynu. Spor skončil jednoznačnou prohrou Ruska, které nedosáhlo svého stanoveného cíle (zvýšení cen pro Ukrajinu), ovšem výrazně si poškodilo svůj obraz v očích Západu. Rusko přestalo být spolehlivým partnerem. Začalo se mluvit o napojení ruských špiček na neprůhledné společnosti registrované ve Švýcarsku a plány na budování alternativních zdrojů plynu (projekt Nabucco) nabyly na konkrétnosti. K dovršení všech nepříjemností přišel Gazprom o 1,1 miliardy dolarů na ušlých tržbách. Impérium nevrací úder Znamená to, že Rusko nevyhnutelně směřuje do finanční krize a podobné platební neschopnosti jako v roce 1998? Možná ne nutně, protože poměry se přece jen změnily a navzdory řadě chyb se ruská vláda i „car Putin“ přece jen poučili. V první „V dobách hojnosti se ruská vláda domnívala, že příjmy z exportu komodit jí zaručí finanční nezranitelnost. Nyní je Rusko velmi zranitelné: může dojít k situaci, kdy si bude muset půjčovat na trzích dluhopisů nebo u zahraničních bank.“ řadě zde vůbec existuje rezervní fond, z něhož lze ještě čerpat. V roce 1998 žádný podobný fond nebyl a vláda se musela spoléhat na emise krátkodobých dluhopisů s velmi vysokými úroky. Už samotný fakt, že kurz ruského rublu meziročně oslabil téměř o třetinu, je příznivý. V roce 1998 se devalvační tlaky dlouhodobě hromadily, až rázově přerostly ve finanční krizi. Postupná depreciace je vždy lepší než „rupnutí“. Oslabení komoditních trhů a prudké zhoršení finanční situace Ruska možná nevyústí přímo v krizi, ale strategické dopady jsou již nyní značné. Plány Kremlu na obnovení velmocenské pozice jsou vniveč. Rusko nemá peníze ani na zbrojení, ani na podporu spřízněných sil v zahraničí. Koncem ledna 2009 Moskva stáhla plány na umístění strategických raket Iskander v Kaliningradské oblasti – údajně jako vstřícné gesto vůči novému americkému prezidentovi, ve skutečnosti kvůli finančním problémům. Lze očekávat, že rok 2009 bude pro ruskou ekonomiku kritický – možná i rok 2010, podle vývoje světové ekonomiky, a tudíž i cen ropy. Časem však palčivé problémy globální recese pominou a světová poptávka po surovinách se obnoví. Světová ekonomika, stimulovaná obrovskými finančními injekcemi, opět zažije přebytek likvidity, podobně jako v letech 2002–2007. Znamená to budoucí růst cen komodit, akcií a nemovitostí. Těžko říci, kdy přesně se tak stane, ale stane se tak. Globální recese zde není navždy. Ruská ekonomika se vzpamatuje a Rosněfť i Gazprom najdou tolik potřebné strategické partnery, protože hodnota ropných a plynových rezerv je příliš vysoká, než aby ponechala nadnárodní těžební společnosti v klidu. Nicméně sny o Rusku jakožto supervelmoci jsou zřejmě navždy pryč. • březen 2009 — finmag 13 pojištění Pojistka jako cenný papír nou, s kterou by bylo možné obchodovat. Touto obchodovatelností by došlo k částečnému odstranění nevýhody životního pojištění, kterou je nízké odkupné při předčasném vypovězení pojistné smlouvy. V zahraničí jsou na prodej... Je známo, že v případě životního pojištění dostane majitel na odkupném při předčasné výpovědi často méně, než kolik zaplatil na pojistném. Při výpovědi totiž klient pojišťovny poprvé pocítí břímě poplatků spojených s uzavřením pojištění. Tato ztráta by v případě možnosti prodávat pojištění byla výrazně nižší a pojišťovny by byly pod výrazně větším tlakem nabízet výhodnější podmínky než dnes. Při potřebě hotovosti by klient pojišťovny svou životní pojistku jednoduše prodal za vyšší cenu, než kolik by dostal na odkupném, ale stále za výhodnou cenu pro kupce pojistky. Zdá se vám to jako fikce? Omyl, s pojistkami se v zahraničí již řadu let obchoduje a existují specializované firmy, které velmi intenzivně propagují nákup pojištění. Navíc některé firmy začaly životní pojistky shromažďovat do větších balíků, které postupně přeměnily na cenné papíry – dluhopisy smrti – které jsou dále nabízeny investorům jako zajímavá alternativní investice. Princip produktu spočívá v odkoupení životní pojistky od jejího majitele. Investor následně platí dále pojistné, popřípadě původnímu majiteli vyplácí pravidelnou rentu. V případě smrti původního majitele pak inkasuje celou pojistku. Čím dříve tedy původní majitel zemře, tím větší zisk investor vykáže. ... v Česku zatím ne Osmnácté století je označováno jako století páry. Dvacáté první století může časem nést označení „století pojištění“. Aby pojišťovny své služby lépe prodaly, nabývá pojištění dosud neobvyklých podob. Například obchodovatelného cenného papíru, volně prodejné ceniny nebo mobilní textové zprávy. foto: profimedia.cz / Dušan Šídlo Pojištění může nabývat různé formy. Od nejběžnější písemné smlouvy mezi klientem a pojišťovnou až po obchodovatelný cenný papír. Pojišťovna obvykle vystavuje pojistku, která představuje písemné potvrzení o uzavření pojistné smlouvy. V případě mezinárodní přepravy zboží se lze setkat s vystavením pojistky takzvaně „na řad“. Takováto pojistka je plnohodnotným cenným papírem a pro její vystavení i nakládání s ní platí právní úprava cenných papírů. Pro běžného klienta by však byla jistě zajímavější obchodovatelná životní pojistka. Prodej pojistek jen kvete… Kapitálová hodnota pojištění, tedy úspory na smlouvě, by se mohla stát pohledávkou za pojišťov- 14 finmag — březen 2009 Je možné, že se v budoucnu na českém pojistném trhu objeví produkt životního pojištění s plnohodnotnou formou cenného papíru nebo vzniknou firmy, které budou se životními pojistkami obchodovat. Nyní jsou k vidění pouze spořicí pojistné produkty, které umožňují převoditelnost smlouvy na jinou osobu. Také se lze setkat s pojistnými produkty, které mají formální podobu cenného papíru. Z těchto „cenných papírů“ mohou být majiteli kdykoli vyplaceny vložené finanční prostředky včetně odpovídajících podílů na zisku. Kromě zhodnocení prostředků tyto produkty nabízejí úrazové pojištění dospělého nebo dítěte. I když se tato pojištění označují jako certifikáty či sporolisty, o listinné cenné papíry se ve skutečnosti nejedná. Není s nimi možné obchodovat a počet nakoupených „cenných papírů“ je zpravidla rovněž limitován. Jedinou výhodou listinné podoby pojištění či převodu smlouvy tak může být využití této formy pojištění k obdarování blízkých. Kromě této listinné podoby úrazového pojištění je nabízeno cestovní pojištění ve formě volně prodejné ceniny. Kdokoliv může koupit tuto ceninu či ji někomu darovat obdobně jako kredit do telefonu. Samotné pojištění vzniká až aktivací ceniny, tedy zavoláním na uvedené telefonní číslo pojišťovny. V zahraničí jdou pojišťovny při využití telefonu ještě dále. V některých zemích je běžné jednodenní úrazové pojištění, které se sjednává a platí posláním jednoduché textové zprávy z mobilu. Vezmeme- l i v úvahu, že čeští občané patří mezi rekordmany v posílání esemesek, měly by české pojišťovny o zákazníky jistě postaráno. • bydlení Paneláky pomáhají z krize Další renovace panelových domů mají šanci paradoxně i díky současné ekonomické recesi. Národní ekonomická rada vlády jejich zateplování totiž doporučila jako jeden z léků. / Marek Dostál Všichni je známe a téměř denně vídáme, spousta z nás v nich bydlí. V České republice začala vznikat na zelených loukách už koncem padesátých let minulého století. O čem je řeč? O panelových sídlištích. Už mají odslouženo Stát se dosud nepředal Tolik peněz ale Státní fond rozvoje bydlení na renovace panelových domů rozhodně nemá. Ještě před koncem minulého roku poslanci sice schválili rozpočet fondu, který počítá s možností, že na zateplování fasád panelových domů půjdou uzavřít smlouvy za 3,5 miliardy korun. Loni to přitom bylo o dvě miliardy méně. Přesto je to jen o málo víc než nic. Ceny za kompletní rekonstrukci panelového domu o dvou vchodech se totiž podle stavebních firem pohybují okolo deseti milionů korun. „Jen zateplení vyjde tak na 1200 korun za metr, když mají lidé zájem o nová okna nebo balkony, je to samozřejmě dražší,“ připustil majitel jedné středně velké firmy zabývající se rekonstrukcemi, který ale nechtěl prozradit své jméno ani název podniku. Když se pak celková suma rozpočítá na jeden byt, může se cena podle něj vyšplhat zhruba na dvě stě až tři sta tisíc korun. Je otázka, jak se k letošním renovacím postaví stavební firmy, kterým v důsledku krize ubývají zakázky. Mohly by jít s marží dolů a zakázka by byla pro majitele bytů levnější. Na druhou stranu je tu ale ztížený přístup k bankovním úvěrům a bez nich se téměř žádná rekonstrukce neobejde. Jak se banky postaví k žádostem družstev nebo společenství vlastníků, zatím není jasné. Může se tak stát, že ceny za kompletní renovace sice budou nižší, ale přesto na ně majitelé bytů hlavně kvůli zamrzlému bankovnímu trhu, a tedy nemožnosti získání úvěru, nedosáhnou. Naděje v krizi Naději přináší paradoxně právě současná ekonomická situace. Zateplování paneláků či veřejných budov a úspora energií se totiž staly jedním z hlavních témat Národní ekonomické rady vlády v boji proti hospodářské recesi v tuzemsku. Výměnou za to, že země snížila emise více, než se zavázala v Kjótském protokolu, a ušetřenou kapacitu emisních povolenek prodala Japonsku, má do Česka přijít deset miliard korun. Do roku 2013 pak dalších až 15 miliard pouze pro domácnosti. Už od dubna letošního roku by si pak zájemci mohli na ministerstvu životního prostředí žádat o dotace například právě na zateplení domů, ale i na koupi solárních panelů či tepelných čerpadel. „Je pravděpodobné, že lidé by mohli zálohy na dotace i půjčky dostávat prakticky ihned v dubnu, kdy se systém rozjede,“ řekl Jakub Kašpar, mluvčí ministerstva životního prostředí. Díky úsporám v zateplení se může v panelových domech a při přestavbě tepelných sídlištních zdrojů ušetřit z celonárodní spotřeby deset až patnáct procent. V bytových domech se totiž spotřebovává až polovina veškeré vyrobené energie. Nadějí pro všechny české paneláky může být také až 13 miliard korun z Evropské unie, které bylo dříve možné použít jen pro problémové čtvrti měst nad dvacet tisíc obyvatel. Hned to ale nebude. Takzvané dotace na ekologické vylepšování bytů a domů budou českým žadatelům přístupné až po schválení úprav tří evropských nařízení o evropských fondech několika bruselskými úřady. „Podávání konkrétních projektů k získání evropské podpory na zateplování bytů a domů bude možné nejdříve za půl roku,“ přiznalo ministerstvo pro místní rozvoj. • 1BOFM¹LZWÜFTLV NJMJPOV QBOFMPWÕDICZUŁ UWPijÅ CZUPWÁIPGPOEVÜ3 foto: profimedia.cz, graf: martin svoboda Až do roku 2000 bylo takzvanou panelovou technologií postaveno 1,126 milionu bytů, což představuje téměř třetinu veškerého českého bytového fondu. Svůj domov v nich našla téměř třetina obyvatel. „Nejstarší domy jsou staré padesát až šedesát let a tomu odpovídá i jejich stav. Plánovaná životnost domů byla uváděna na třicet až čtyřicet let,“ konstatuje ve svých analýzách Svaz českých a moravských bytových družstev. Rychlost i doba výstavby paneláků s sebou přinesla některá pozitiva, bohužel ale i negativa v podobě nižší kvality některých konstrukčních prvků a materiálů, problémové jsou balkony, okenní výplně, střechy nebo obvodové pláště. Dnes představují zásadní komplikace při snaze dosáhnout úspory stále dražších energií. Suma ještě potřebná na renovace a zateplení paneláků se odhaduje zhruba na tři sta miliard korun. QSP PCZWBUFM březen 2009 — finmag 15 ochrana klienta Klienty iritují podobné poplatky i probíhající finanční krize a nářky bank ve světě, že jim chybí hotovost. Proč tedy zpoplatňují (trestají) klienta za to, že vloží (pošle) peníze na účet? Za připsání úroku Ještě se zastavme u velmi kritizovaného poplatku za připsání úroku. Lidé jej nominovali jako druh poplatku za položku. Na vysvětlenou citujme z příspěvku Jana Dlaska: „Připsání úroku účtuje moje banka jako pohyb na účtu, jako přijatou sumu, a účtuje mi 6 Kč. Jelikož je úrok 0,01 procenta, každého čtvrt roku obdržím nějaké 2 Kč a za ně mi banka strhne 6 Kč. To je neetičnost prvního stupně, to ať si raději ty úroky nechají.“ V sazebníku některých bank (KB, ČS) najdeme pojem „účetní položka“. Je tam popsána jako poplatek za pohyb peněz – za přijatou (odchozí) platbu. Došlou platbou je ale také připsání úroku na účet a o nějaké výjimce není v sazebníku ani slovo. Oslovil jsem proto zmíněné banky a požádal je o vysvětlení. Obě banky shodně prohlásily, že poplatek za připsání úroku ( jako druh účetní položky) nevybírají. Tento fakt, tedy že na příchozí platbu ve formě úroku se nevztahuje poplatek za účetní položku, ale bohužel v sazebnících bank není uveden. A to je škoda, byla by to pro klienty jistě jedna z těch příjemnějších zpráv. Banky, poplatky a krize Jak vyplývá z hlasování téměř 28 tisíc návštěvníků www.bankovnipoplatky.com v rámci IV. ročníku ankety o nejabsurdnější bankovní poplatek, vadí klientům bank poplatky za kreditní operace na jejich účtu. / Patrik Nacher Zřetelně se tak ukazuje, že klienti mají jasno v tom, jaké poplatky jim vadí a proč – na prvních třech místech jsou poplatky, které souvisejí s příchodem peněz na účet (poplatek za nadměrný vklad, za vklad na přepážce na vlastní účet či za připsání úroku). Hlasující jsou naprosto konzistentní. Vždyť historicky první ročník ankety o nejabsurdnější bankovní poplatek s přehledem vyhrál také poplatek za příjem peněz na účet – poplatek za příchozí platbu. Tento poplatek je klienty vnímán jako ten nejabsurdnější – byl mezi finalisty prvních tří ročníků této ankety. foto: profimedia.cz Šest tisíc za korunu V této souvislosti bývá často připomínán jeden kuriózní příběh klienta, který od svých naštvaných kolegů z práce obdržel tisíc korunových plateb, ale na poplatcích za příchozí platby zaplatil šest tisíc korun. Je to poplatek nejen nepochopitelný, ale jak ukázal i zmíněný příběh, zároveň velmi manipulativní – nelze se mu bránit, protože majitel účtu neovlivní, kdo a jaké částky poukáže na jeho konto. Zkrátka poplatky za příchod peněz na účet, a to jakoukoliv formou, lidé logicky považují za nesmyslnou věc. Možná tento ročník ankety ovlivnila 16 finmag — březen 2009 V souvislosti s absurdními bankovními poplatky a neochotou je zrušit je pak stále zajímavější sledovat dění kolem bank v období finanční krize. Před několika dny navštívil ČR rakouský kancléř Werner Faymann. A kromě obligátních témat přišel i s tématem státní finanční podpory komerčních bank. Země střední a východní Evropy by prý měly po vzoru těch západních více podpořit bankovní sektor. Vskutku originální žádost. Připojí se Česká republika k „západnímu hnutí“ a začne banky z peněz daňových poplatníků dotovat? Právě u nás by to bylo poněkud absurdní. Nejen proto, že banky v ČR zaznamenaly v několika posledních letech rekordní zisky, a není tedy důvod je sanovat v momentu, kdy jim zisky klesají. Navíc jsme si na rozdíl od západních zemí už jednou prošli bankovní krizí a banky byly za peníze daňových poplatníků očištěny. Současná podpora vybraných odvětví či firem ve světě je morálním hazardem. Proč dotovat banky, a ne třeba pekaře? • (Autor je provozovatelem www.bankovnipoplatky.com.) Výsledky Nejabsurdnější poplatky z 1. kola hlasování (1. 12. 2008 – 31. 1. 2009), které postupují do finále: 1. P oplatek za nadměrný vklad (9056 hlasů) 32,41 % 2. P oplatek za vklad na přepážce na vlastní účet (4129 hlasů) 14,78 % 3. P oplatek za připsání úroku (3859 hlasů) 13,81 % 4. P oplatek za předčasně splacený úvěr (1942 hlasů) 6,95 % 5. P oplatek za vložení variabilního symbolu do příkazu k úhradě (1479 hlasů) 5,29 % Celkem hlasovalo: 27 943 osobnost Úspěšný je jen dobře zacílený produkt a kočička, když vařili dort. Co je nejdůležitější pro to, aby byl produkt na trhu úspěšný? S produktem se musí ztotožnit poradce, který ho má doporučovat. Samozřejmě nakonec i klient, ale podle mého názoru je klíčový pro úspěch právě obchodník. Někdy to vypadá, že pojišťovny od sebe produkty „opisují“. Je na pojistný produkt nějaký copyright? Máte pravdu a svědčí to o určitém nedostatku představivosti některých pojišťoven. Na jejich obranu musím říci, že v řadě parametrů se dá vybrat jen z omezené škály možností. Základní pojištění pro případ smrti není opravdu bůhvíjak originální záležitost a ani to nemá být jeho cílem. Každý si může zaregistrovat ochrannou značku na obchodní název, ale ve jménu to není, takže se obávám, že copyright tady moc nepomůže. Jak jste se dostal k pojišťovnictví? Studoval jste teoretickou fyziku a zabýval jste se teorií relativity – a to má na první pohled k pojišťovnictví daleko… Ačkoli mne teoretická fyzika hodně bavila a dodnes na ta léta velmi rád vzpomínám, nechtěl jsem žít v akademickém světě a po dokončení studia na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy jsem dal přednost přechodu do komerční sféry. Na českém trhu tehdy začínala britská pojišťovna Commercial Union a mne oslovila možnost být v nově vznikající české pobočce od počátku. Rozhodně jsem ale netušil, že jednoho dne budu generálním ředitelem této pobočky. Jako vedoucí pojistný matematik jste se podílel na vývoji řady pojistných produktů. Jak se vlastně vymýšlí nové pojištění? Při vývoji produktů jde častěji spíše o úpravy stávajících produktů než o vývoj úplně nového produktu. Ale občas máte šanci vyvinout opravdu něco nového, což je mnohem zajímavější, a já jsem takovou příležitost měl například při vývoji dětského pojištění Talisman. Důležitá je myšlenka – koho chcete produktem oslovit, proč by si ho klient měl koupit a jaké riziko by měl zabezpečit. Můžete se inspirovat u konkurence (někteří prostě produkty opisují, což já nemám moc rád), ještě lepší je podívat se i na zahraniční trhy nebo oslovit zajišťovny, které mají celosvětové zkušenosti. Nakonec stejně potřebujete mít cit, jak dát vše dohromady. Mohl bych to přirovnat ke kuchařskému umění, důležité jsou nejen kvalitní suroviny, ale také schopnost připravit z nich chutný a lákavě vypadající pokrm a nedopadnout jako pejsek Chcete na trhu konkurovat především kvalitními produkty. Myslíte si, že Češi dovedou v životním pojištění ocenit kvalitu? Existují různé segmenty trhu. Podobně jako v maloobchodě, kde máte diskonty, které se zaměřují na určitou cílovou skupinu citlivou především na cenu, a potom máte kvalitnější obchody s lepším výběrem i službami se zcela odlišnou cílovou skupinou. Zákazníci Avivy kvalitu oceňují, právě proto si nás vybrali. Chystáte v nejbližší době nějaké novinky? Aviva každoročně přichází s novinkou v oblasti produktové nabídky a v roce 2009 tomu nebude jinak. • březen 2009 — finmag 17 foto: archiv aviva Vývoj špičkových produktů v oblasti životního pojištění, podpora distribučních kanálů a zkvalitnění interních obchodních služeb – to jsou hlavní úkoly, které si stanovil nový generální ředitel pojišťovny Aviva Karel Veselý. / Světlana Rysková Nastupujete do čela pojišťovny Aviva v období, kdy konjunktura v oblasti životního pojištění v Česku vrcholí. Nemáte obavy, že příští roky nebudou tak úspěšné? V období ekonomické recese se mění chování zákazníků a pojišťovny na ně musejí přirozeně reagovat. Ty pojišťovny, které nestihnou na tyto změny zareagovat, se mohou dostat do problémů. V dlouhodobém horizontu očekávám poptávku zejména po pojistném krytí, tedy krytí rizik úrazů, vážných onemocnění a úmrtí, což je vlastně základem produktové nabídky Avivy. poradenství Zkrocení předhypotečního úvěru chvíli, kdy potřebovali na koupi družstevního bytu půjčit, ale neměli do zástavy žádnou nemovitost v osobním vlastnictví. Družstevní byt nelze použít jako zástavu za hypotéku jak známo proto, že družstevníci jsou pouze majiteli družstevního podílu, ale nemovitost jako takovou vlastní družstvo. Základním rysem předhypotečního úvěru je jeho omezená doba trvání, která je maximálně jeden rok. Po této lhůtě musí být splacen již schválenou standardní hypotékou a zajištěn nemovitostí. Vzhledem ke krátkému trvání předhypotečního úvěru je možné ho využít pouze pro koupi nemovitostí těsně před jejich převodem do osobního vlastnictví, a proto je třeba se předem přesně informovat na podmínky a termíny převodu. Pokud projednávání možností převodu v družstvu ještě nezačalo, žádost o předhypoteční úvěr je rozumnější odložit. Družstvo, v rámci něhož Kalloovi svůj byt kupovali, ale převod umožňovalo. Do jednoho roku si to však manželé nedokázali zajistit. Krátký a dražší Tři poradci Partners pomáhají každý měsíc lidem z finančních problémů v pořadu České televize Krotitelé dluhů. Hned v prvním díle musela poradkyně Jana Nedomová řešit problém manželů Kalloových, kteří si vzali předhypoteční úvěr, nebyli schopni včas zajistit převod kupovaného družstevního bytu do osobního vlastnictví a dostali se do problémů. / Lada Kičmerová Rodina Kalloových se dostala do potíží v momentě, kdy nesplnila podmínku banky a nepřevedla koupený družstevní byt včas do osobního vlastnictví. Věřili totiž, že se o převod bytu postará realitní kancelář, přes kterou byt koupili. Celá situace došla až tak daleko, že banka manželům obstavila jejich běžný účet a dožadovala se splnění závazků. Do případu se vložila krotitelka dluhů Jana Nedomová, která manželům vysvětlila jejich možnosti. Buď se jim podaří vyjednat s bankou odložení převodu o dalších několik měsíců, nebo budou muset byt prodat a předhypoteční úvěr jednorázově splatit. První varianta se Kalloovým samozřejmě líbila podstatně více. foto: jan majer Úvěr s podmínkou Jak se vlastně Kalloovi vůbec dostali do problémů? Nevěnovali dostatečnou pozornost podmínkám, které se vážou na takzvaný předhypoteční úvěr. Tento speciální úvěr se poskytuje najednou spolu s budoucí standardní hypotékou a banky u něj nevyžadují ručení v podobě zástavy zanesené v katastru nemovitostí. Jde totiž o jakýsi „předúvěr“ umožňující financovat nemovitost, která bude teprve později převedena do osobního vlastnictví a poskytnuta jako zástava. Kalloovým umožnil vyřešit problém ve 18 finmag — březen 2009 Předhypoteční úvěr je specifický i tím, že v průběhu jeho trvání splácíte pouze úroky. Jistinu začnete splácet až ve chvíli „překlopení“ na standardní hypoteční úvěr. Úroková sazba předhypotečního úvěru a následné hypotéky nebývá stejná. Úročení standardní hypotéky se s výjimkou garantovaných sazeb odvíjí od vaší bonity, výše úvěru, jeho délky i hodnoty zástavy, zatímco sazba předhypoteční půjčky je pevná a neměnná a je fixovaná na jeden rok. Poté už je možné si u standardní hypotéky stanovit fixaci s jinou délkou. Úrokové sazby předhypotečních úvěrů se nyní pohybují okolo 7,99 % ročně. Tento úrok platíte samozřejmě po dobu jednoho roku z celé půjčené částky, protože jistina neklesá. Kromě úroků je třeba počítat i s jednorázovým poplatkem za zpracování a poskytnutí předhypotečního úvěru, který odpovídá zpravidla částce dva tisíce korun, a poplatky za vedení úvěrového účtu, nejčastěji 150 Kč měsíčně. Vždycky se však dá vyjednávat. • Banky doporučují Problém s předhypotečním úvěrem nastane, pokud převod do jednoho roku nestihnete, což je právě případ Kalloových. „V případě nesplnění podmínek pro poskytnutí hypotéky do jednoho roku dojde k sesplatnění úvěru. Klient může samozřejmě předhypoteční úvěr splatit z domluveného hypotečního úvěru, pokud nabídne jinou vhodnou nemovitost k zajištění. Pokud ji nemá k dispozici, je předhypoteční úvěr převeden na odpovídající typ spotřebitelského úvěru,“ varuje mluvčí Komerční banky Monika Klucová. Manželé Kalloovi měli nakonec štěstí, banka jim na žádost Jany Nedomové vyšla vstříc a lhůtu pro splnění podmínky převodu posunula o několik měsíců. „Pokud je zřejmé, že nemovitost bude vhodná k zástavě v horizontu následujících několika měsíců, může banka rozhodnout o prodloužení lhůty splatnosti předhypotečního úvěru,“ potvrzuje Klucová. Nutno však dodat, že to není její povinnost a spoléhat na to, by bylo riskantní. it peníze Hovory zdarma Ač se to zdá k nevíře, i dnes je pořád možné telefonovat zdarma. Stačí jen vědět, jak na to. / Vlastimil Chlupatý Kde kdo dnes nabízí něco bezplatně? I když telekomunikační operátoři rádi lákají své ovečky na volání zdarma, jde často jen o marketingový trik, jak přilákat více zákazníků. Až později se zjistí, že vlastně nic není zadarmo. Volné minuty Od eska až po ikselka Podobné zvýhodněné volání nabízí i O2. Jeho mobilní neonové tarify v rámci měsíčního paušálu nabízejí možnost neomezeného volání a posílání SMS v rámci vlastní sítě nebo i pro čísla konkurenčních operátorů. Neonové tarify jsou označovány stejně jako velikost oblečení písmeny S až XXL. Čím větší velikost, tím více volných minut a dalších bonusů, ale tím pádem také vyšší měsíční paušál. Tarify dále nabízejí o víkendech, případně mimo špičku volání a psaní zdarma do vlastní sítě. Nejdražším tarifem je XXL, který jako první v tuzemsku ukrývá neomezené volání do všech sítí, a to v jakoukoli denní či noční dobu. Nic není zadarmo, a tak XXL stojí 3900 korun měsíčně. Další variantou bezplatného volání je například telefonování v rámci určité sítě z pevné linky na pevnou. Tak lze telefonovat zadarmo třeba uvnitř sítě UPC. Volat zdarma jde ale i prostřednictvím internetu. Samozřejmostí jsou volání zadarmo z počítače na počítač, byť při použití sluchátek a mikrofonu. Případně volání z počítače na pevné telefony, které jsou také připojeny k internetu. Volání zdarma přes internet (VoIP) nabízí třeba Skype a další internetoví operátoři – opravdu máte z čeho vybírat. Výhodou takové služby je, že k ní není nutný ani počítač s připojením k internetu, ale stačí mobilní telefon, který podporuje služby VoIP. S takovým mobilem je pak třeba najít signál bezdrátového mobilního internetu (wi-fi) a hned lze volat zdarma. Volně přístupné wi-fi připojení je přitom dnes běžné ve velkých obchodních centrech, svým hostům ho nabízejí i kavárny a restaurace. Kdysi slavné papírové telefonní seznamy Zlaté stránky dnes také nabízejí na internetu volání zdarma. I když nedávno tuto službu pro firmy zpoplatnily. Jak využít Zlaté stránky Provozovatel Zlatých stránek, firma Mediatel, totiž spustil komerční provoz služby Volej zdarma, která uživatelům umožňuje bezplatně volat na telefonní čísla firem v telefonním seznamu. Na rozdíl od pilotního provozu, kdy byla služba pro firmy zdarma, za ni budou nyní podniky platit 7200 korun ročně. Služba konkuruje tzv. Zelené lince, kterou nabízí Telefónica O2. Ceny Zelené linky se pohybují od 290 do 1590 korun měsíčně. Mediatel zahájil pilotní provoz služby před třemi měsíci. Služba funguje tak, že si uživatel najde v internetovém telefonním seznamu www.zlatestranky.cz kontakt a zvolí, že chce volat zdarma. Poté zadá svoje telefonní číslo a počítačový systém mu automaticky zavolá a spojí ho s vybraným kontaktem. Služba funguje pro volání na pevná i mobilní čísla v ČR a je možné ji využít i přímo z mobilního telefonu. „V pracovních dnech spojujeme více než 4500 hovorů, přičemž celkový objem provolaných minut se v rámci pilotního provozu začal blížit jednomu milionu za měsíc,“ uvedl ředitel pro rozvoj nových služeb společnosti Petr Voplakal. Služba Volej zdarma Zlatých stránek je pro volajícího naprosto bezplatná. Má pouze omezení počtu hovorů za určitou dobu, a to maximálně sedm volání během 15 minut nebo 15 volání z jednoho čísla za 24 hodin. Tím chrání provozovatel každého účastníka před zneužíváním. Pochopitelně lze volat pouze na čísla, která jsou uvedena v seznamu Zlatých stránek. • březen 2009 — finmag 19 foto: profimedia.cz Jedním příkladem za všechny jsou takzvané volné minuty. Málokdo si uvědomí, že volné minuty v rámci měsíčního paušálu nejsou zas tak volné. Stačí jen vydělit cenu paušálu počtem minut a je hned jasné, jak drahá je jedna taková „volná“ minuta volání. Jsou ale přece jen některá volání, za která opravdu nic nezaplatíte. Nabízí je například mobilní operátor U:fon v rámci vlastní sítě. Pořídíte-li si tedy třeba do rodiny nebo do firmy dva mobily od „zeleného mužíčka“, můžete si mezi sebou volat zcela zdarma. Bez placení paušálních poplatků. Volání zdarma nabízejí i další mobilní operátoři. Operátor T-Mobile například dává v nových tarifech volání zdarma až na pět zvolených čísel. Základní řada tarifů Přátelé nabízí tři úrovně měsíčního paušálu. U tarifu Přátelé v síti může zákazník v rámci třísetkorunového paušálu neomezeně volat a posílat SMS až na pět vybraných čísel v síti T-Mobile. Varianta Přátelé síť nesíť za 500 korun neomezuje vybraná čísla pouze na síť T-Mobile, ale vztahuje se na všechny operátory. Nejdražší tarif Přátelé síť nesíť+ za 750 korun obsahuje i výhodnější minutovou sazbu pro ostatní hovory. rozhovor 20 finmag — únor březen 2009 2009 Víno je nejlikvidnější ze všech komodit Investovat se vyplatí jen do omezeného počtu vín, hlavně francouzských a italských, říká Jiří Markuzzi, člen Asociace sommeliérů a majitel firmy, která nabízí vybraná zahraniční a v omezené míře rovněž moravská vína. Podobná investice ovšem vyžaduje znalosti a dobrý sklep, někdy i nemalé výdaje. / František Mašek Několikrát jste použil pojem významná vína. Jak byste tedy charakterizoval významné víno? Je to víno z vybraného regionu, které patří ke špičce. Může být ikonické, jinými slovy velice známé, které si po určitou dobu uchovává svoji cenu, nebo jeho cena dokonce časem roste. Je to tedy víno, které výborně stárne a jeho kvalita se díky tomu zvyšuje. Každé víno má totiž určitý potenciál archivace. Pouze kvalita významných a velkých vín se ovšem v čase zlepšuje a dozrávají do vyšší kvality. I u těch nejlepších vín však zůstává otázkou, dokdy ještě jejich kvalita poroste. Můžeme sice vycházet z ročníku vína, jeho značky, oblasti nebo i renomé vinaře, obrovským uměním přesto zůstává rozpoznat archivační potenciál. Do jakých vín se tedy vyplatí investovat? Co se týče Itálie, jsou to především vína z Toskánska, zejména dvou nejvýznačnějších toskánských oblastí: z Brunello di Montalcino a Bolgheri. Jsou to vína, jako například Sassicaia, Ornellaia a Masseto. Často je nacházíme na aukcích, kde se nakupují za drahé peníze. Další renomovaná italská vína pocházejí z Piemonte, jako například Barolo Barbaresco. Také cena těchto i některých dalších piemontských vín postupem času roste. Dokážou totiž úžasně a dlouho stárnout a jejich kvalita neustále stoupá. Z francouzských vín jsou to určitě vína z Bordeaux nebo Burgundska. A co Česká republika? Má rovněž své želízko v ohni? U nás prozatím bohužel žádná archivační vína, která časem nabývají na ceně, aby se do nich vyplatilo investovat, neexistují. Kolik lidí vlastně v Česku investuje do vína? Kolik jich celkově je, se dá velmi těžko odhadnout. Vím jen, že v případě mé firmy jich kvůli investování peněz nakupuje víno kolem třiceti. Nejsem ovšem zdaleka jediný, kdo vyhledává vína kvůli jejich uskladnění, archivaci a pozdějšímu prodeji. Většina zákazníků, kteří investují do vína, ho má přitom sama velice ráda. Mají tedy rádi kulturu vína, těší je, když se mohou napít dobrého vína, což v nich často vyvolává emoce a vzpomínky na cestování a zážitky s ním spojené. Výhodou tedy je, že pokud investují do vína a po čase ho neprodají, mnohdy ho nakonec vypijí sami a je to pro ně skvělý zážitek. Do vína také zpravidla nikdo neinvestuje poslední peníze. Většina těchto investorů je již víceméně zabezpečena, a na výnosu z vína proto není životně závislá. U špičkových druhů vín, do nichž se vyplatí investovat, je tedy možné očekávat stabilní nárůst ceny. Kolik je to tak v průměru ročně? Kdyby se dalo zobecnit, jak vysokého výnosu je možné dosáhnout v případě investic do vína, bylo by to příliš jednoduché a méně zajímavé. K investování do vína je zapotřebí znalost „produktu“, jeho konkrétního výrobce a konkrétní značky. Důležité je také dokázat odhadnout, co se bude na aukcích, kde se kvalitní víno prodává, vůbec dít. Trend a ceny na trhu s investičními víny přitom udávají dvě nejvýznamnější a nejprestižnější aukční síně Christie’s a Sotheby’s. My spolupracujeme s první z nich. Nakupujeme zde víno pro naši vinotéku, z níž si pak mohou zákazníci vybírat. Pro některé z nich kupujeme na aukcích víno přímo na zakázku. březen 2009 — finmag 21 foto: filip láb Investice do vína jsou pokládány za jednu z alternativ k akciím, dluhopisům či komoditám. V poslední době se finančním či komoditním trhům nedaří. Zaznamenal jste větší zájem o investování do vína? Podobný trend skutečně existuje. Někteří lidé v České republice kupují významná vína, která si dávají do svých sbírek. Pokud je mají dobře uskladněna, mohou počítat s výrazným nárůstem jejich ceny. Kupují se hlavně významná italská nebo francouzská vína z kvalitních sklepů a dobrých ročníků, u nichž je možné očekávat, že jejich kvalita časem poroste a jejich cena samozřejmě také. rozhovor Zeptám se tedy jinak. Které z vín přineslo investorovi zajímavý výnos? Nejvyššího zhodnocení bylo možné dosáhnout například u vína Massetto Ornellaia, ročník 1993. Láhev původně stála kolem čtyř tisíc korun. Loni před Vánoci jsme ji ale prodali za více než 20 tisíc korun. Investor by tedy v tomto případě dosáhl čtyřistaprocentního nárůstu ceny. Zatím jsme hovořili o možných výnosech z investice do vína. Jak je to ale s náklady? V prvé řadě je třeba počítat s výdaji na obstarání vybraného vína. Je třeba komunikovat s aukční síní, jejímž prostřednictvím se obvykle prodává. K tomu je třeba připočítat náklady spojené s archivací vína, s jeho uskladněním a zabezpečením proti krádeži. Je to velmi individuální. Když budete mít dobrý sklep v domku, v němž bydlíte, budou vaše náklady samozřejmě nižší. Pokud však musíte využít služeb někoho jiného, kdo poskytuje kóje k uložení lahví vína, je to pochopitelně dražší. Náklady na skladování Vychází se ze tří základních vlastností vína: z jeho barvy, vůně a chuti. Když tyto vlastnosti skloubíte dohromady a všechno do sebe zapadá, je to víno dobré. Můžeme říci, že to, co vidíte, se má odrazit ve vůni vína, a co cítíte, se má zase odrazit v jeho chuti. O vínech, o nichž to platí, se hovoří jako o elegantních, vyrovnaných a harmonických. Roli hraje právě vyváženost, elegance, délka zrání a struktura. To jsou atributy, které provázejí největší vína na světě. Pokud víno jinak voní, než chutná, nemůžeme mluvit o harmonii a víno asi není nejlepší, nebo zatím není v nejvhodnějším stadiu, kdy bychom ho měli ochutnávat. A je třeba nechat ho dozrát. Každý má ale jiné chutě. Pozná tedy i laik, že nějaké víno není, jak říkáte, vyvážené? Je pravda, že každý má jiné chutě. Pokud se ale člověk systematicky zabývá vínem a pravidelně ho pije, tak samozřejmě pozná dobrou kvalitu. Nemusí třeba přesně poznat, o jakou od- Kdyby se dalo zobecnit, jak vysokého výnosu je možné dosáhnout v případě investic do vína, bylo by to příliš jednoduché a méně zajímavé. K investování do vína je zapotřebí znalost „produktu“, jeho konkrétního výrobce a konkrétní značky. Důležité je také dokázat odhadnout, co se bude na aukcích, kde se kvalitní víno prodává, vůbec dít. láhve za tisíc korun jsou přitom stejné, jako když se skladuje láhev, jejíž cena činí sto tisíc korun. růdu, vinici, ročník vína, případně dokonce vinaře jde. Ale pozná, zda je víno dobré, nebo není. Nakoupit víno není zpravidla problém. Jak ho ale prodat? Existují jiné možnosti než aukce? Jsou tu i jiné možnosti – čas od času se objeví zákazníci, kteří shánějí kvalitní vína pro sebe nebo pro někoho jiného. Například jako prestižní dárek. Podobně jako třeba u akcií samozřejmě platí, že by investor neměl prodávat pod tlakem. Jak jste se vlastně k vínu dostal? Přes své italské předky? Máme italské příjmení, ale už několik generací žijeme tady a jsme Češi. Můj otec má k vínu velmi pozitivní vztah. Často mne proto bral s sebou na výlety na Moravu, kde s kamarády degustovali. Já jsem přihlížel a přál jsem si, abych jednou také dokázal vínu rozumět a mohl je s nimi ochutnávat – a to se mi splnilo. V případě vína ovšem může být, řečeno finanční terminologií, problém s likviditou trhu. Víno je podle mého názoru nejlikvidnější ze všech komodit, protože ho vždycky můžete vypít. Co vše a jak se ale vlastně u vína hodnotí? 22 finmag — březen 2009 Měl jste ve své profesní kariéře možnost poznat a porovnávat francouzská, italská a česká či moravská vína. Čím se vlastně od sebe liší? Nejjednodušší je říci, že česká nebo moravská vína nemají takový potenciál, aby se mohla jejich kvalita tak dlouho zlepšovat, jako je tomu u jihoevropských vín. Ať už je to Itálie nebo Francie. Vyšší kvalita italských a francouzských vín je samozřejmě dána klimatickými podmínkami – větším teplem, sluncem. Rozdíl mezi italskými a francouzskými víny je velice těžké definovat. Každá z těch zemí má svá vína, která jsou nepřekonatelná. Nikdo na světě nikdy nepřekoná kult Champagne, Cabernetu z Bordeaux, Pinot Noir z Burgundska. A nikdo nikdy ve světě nepřekoná toskánské Sangiovese nebo piemontské Nebbiolo. Každá země má svou kulturu a historii tradičních vín, která jsou neopakovatelná právě díky teritoriu, kultuře a historii, jež se zrcadlí v kvalitě těchto vín. Ale jestli někomu víc chutná Bordeaux než Piemont nebo burgundské spíše než toskánské, je skutečně věc individuální. Určitě ale máte to své nejoblíbenější. Nejraději mám vína z Piemonte, z odrůdy Nebbiolo, a to Barola a Barbaresca. Jak jsou na tom česká, či spíše moravská vína? Mají šanci dostat se do širšího povědomí i v zahraničí? Některé sklepy na Moravě udělaly obrovský kus práce a začínají lahvovat skutečně kvalitní vína, která vyjadřují charakter Moravy, odrůdy, někdy lze dokonce hovořit i o rukopisu vinaře. I ta nejlepší moravská vína mají ovšem na světových trzích nesmírně obtížnou pozici. Pokud jde o spotřebu a prodej vína, jsou proto pro moravské vinaře stále nejdůležitější domácí zákazníci. To zřejmě souvisí s delší dobou zrání italských či francouzských vín. Jak dlouho tedy zrají a dokdy se může zlepšovat jejich kvalita? Jak dlouho vína zrají, je vždy krajové a závisí to i na odrůdě a ročníku daného vína. Nejdéle zrající italská či francouzská vína mohou přitom dosáhnout i stoletého stáří. Tak dlouho tedy jejich kvalita roste. U moravských to může být maximálně 20 let, což už je samo o sobě úžasné. Je ovšem otázkou, zda jsou po těch dvaceti letech skutečně lepší, než byla po pěti letech. V Česku je možné běžně koupit i řadu vín z mimoevropských zemí, populární jsou například chilská nebo australská. Jak hodnotíte jejich kvalitu? V Česku je skutečně možné koupit i řadu vín řazených mezi tzv. novosvětská, která pocháze- jí z Kalifornie, Chile, Argentiny, Austrálie, Nového Zélandu nebo Jižní Afriky. Jsou to vína, která často bývají úspěšná i díky tomu, že jsou velice snadno rozpoznatelná a jednoduše uchopitelná. Zpravidla jsou označována podle odrůd vína, ze kterých se lisují, tedy jako Merlot, Chardonnay, Sauvignon z Kalifornie, což si lidé snadno zapamatují. Většinou si už ale nepamatují a nezajímá je oblast nebo podoblast, kde se pěstují, nebo dokonce jejich výrobce. Jde většinou o unifikovaná vína, která mají velice podobnou líbivou chuť. Nevyjadřují ale příliš styl oblasti, kde se vyrábějí, nebo individualitu vinaře. Často ani nejsou příliš drahá, protože se vyrábějí v obrovském množství na obrovských vinicích strojovou výrobou. Ta se využívá na vinicích i ve sklepě. Tato vína ovšem nemají svůj osobitý charakter. Mnohdy jsou tedy banální, s jasně definovanou vůní a chutí, ovšem bez většího charizmatu. Takže je to vlastně podobné jako u piva, kde ty největší pivovary vyrábějí pivo průmyslově a malé se snaží o originalitu? Vinař by si měl vždy položit otázku, co chce vlastně dělat. Zda se zaměří na perfektní kvalitu, kterou je ovšem velmi obtížné garantovat ve velkém, a to jak na vinici, tak ve sklepě, protože je nesmírně složité u jedné partie vína udržet jeho osobitost, charakter a vysokou kvalitu. Jednou z cest je mít středně velké nebo menší vinařství, které má výbornou pověst a díky tomu si může dovolit často zvyšovat cenu. Pakliže jde o objem vyráběného vína za co nejnižší cenu, vždy samozřejmě vítězí velké vinařské domy. To je vlastně podobné jako v pivovarnictví. Chci ale dodat, že pivo samozřejmě není víno. A nehrozí menším vinařstvím zánik? Doufám, že nikoliv. I když českým národním nápojem zůstává pivo, v posledních letech roste i spotřeba vína. Dovedou si už Češi vybírat kvalitní víno? V Česku roste nejen spotřeba vína, ale také kultura jeho pití. Odvracíme se od laciných litrových láhví. Spíše se začínají pít vína s přívlastkem, což jsou vína nejvyšší kvality. Ke kultuře vína, o níž hovoříte, patří samozřejmě i správné jídlo. Některá pravidla, podle nichž se určuje, jaké víno vybírat k určitému jídlu, jsou známa. Měl by se jimi ale člověk vždy striktně řídit? Tím nejzákladnějším pravidlem je, že čím je maso nebo jeho chuť jemnější, tím lehčí a světlejší víno si vyžadují. K rybám a drůbeži proto patří světlá vína, k tmavším masům zase červené. K těžkým jídlům či třeba výraznější omáčce jsou nejvhodnější ta nejtěžší vína. To je základní a poměrně známé členění. Jedno pravidlo ovšem říká: proti gustu žádný dišputát. Pokud tedy bude někdo chtít pít k pstruhovi červené, protože mu tato kombinace chutná, tak má pravdu. Další pravidlo zase říká, že bychom měli kombinovat jídlo a pití podle jeho původu. Což znamená, že k burgundské kuchyni bychom měli pít burgundské víno, k toskánské toskánské a k piemontské rovněž místní jídlo. K sicilským vínům se zase hodí sicilské pokrmy. Což platí samozřejmě také o Moravě… To je tedy další možnost, jakým způsobem skloubit víno a jídlo. Nejde jen o barvu masa a zeleniny a lehké či těžké omáčky, ale právě o region. • Absolvoval v roce 2003 Fakultu humanitních studií Západočeské univerzity v Plzni, kde studoval cizí jazyky v komerční praxi a teorii a filozofii komunikace. Absolvoval řadu stáží v zahraničí. V roce 2000 dokonce vyhrál mistrovství ČR a SR v sommeliérství. Od roku 2003 působil jako obchodní ředitel ve společnosti La Fattoria – víno a destiláty, v letech 2005–2008 byl společníkem společnosti VINOdiVINO, od loňského roku je majitelem a jednatelem firmy VINO MARKUZZI. Kromě vína se aktivně zajímá o golf, lyžování, squash, k jeho koníčkům patří také historická vozidla, cestování, četba a hudba. březen 2009 — finmag 23 foto: filip láb Jiří Markuzzi (1978) reportáž Sovětského svazu Leonida Brežněva, který chtěl obděláním zdejších neúrodných prostor, takzvaných celin, vyřešit jednou provždy potravinový problém sovětské říše. Celinograd se sice stal centrem obrovské zemědělské oblasti, ale se sto tisíci obyvateli nepřekročil měřítka ruské provincie. Když však na začátku devadesátých let prezident nově vzniklého Kazachstánu Nursultan Nazarbajev přemýšlel o tom, jak zajistit budoucnost a samostatnost své obrovské a pusté země s patnácti miliony obyvatel, rozhodl se přestěhovat hlavní město z teplé, živoucí, nádhernými horami obklopené Alma-Aty právě do Celinogradu. Prý aby si pojistil, že Kazachstánu zůstane převážně Rusy obydlený sever země. Podle mnoha světových politologů to bylo nejmoudřejší rozhodnutí, které Nazarbajev kdy udělal. V ranní polotmě projíždíme zasněženou rovinou, z níž se vynořují první mohutné stavby nově budovaného hlavního města. Počet obyvatel Astany se v průběhu posledních deseti let zvětšil na pětinásobek a z původně ruského města se stala metropole s jasnou převahou Kazachů. Přesto se však na všech budovách důsledně dodržuje, aby vedle kazašského nápisu byl i ruský. Ruština také nadále zůstává hlavní dorozumívací řečí a do ruštiny je rovněž tlumočena tisková konference Mirka Topolánka po jednání s kazašským premiérem Karimem Masimovem. Ten během ní pronesl zásadní větu: „Vždy zohledňujeme zájmy Ruské federace.“ To však neznamená, že Topolánkova snaha udělat z Kazachstánu partnera Evropské unie naráží na nějaký odpor. Vlajkami mávat nebudeme S premiérem na skok v Asii Mirek Topolánek musí být šílený. Absolvovat za dva dny návštěvu tří středoasijských republik – k tomu už musí mít člověk důvod. / Luboš Palata, Ašgabad, Astana, foto: profimedia.cz Baku Topolánek takový důvod viditelně má. Ropu, zemní plyn i zvláštní význam této oblasti mezi Evropou a Asií. Ze zatím velmi krátkého předsedání Evropské unii už věnoval dva dny budapešťského summitu plynovodu Nabucco a teď další dva dny návštěvě Kazachstánu, Turkmenistánu a Ázerbájdžánu. Z Prahy odlétáme v devět večer. Oproti zbytku posádky má Topolánek jedinou výhodu v tom, že je mu k dispozici rozkládací kanape v premiérském salonku, kam mu letušky před odletem donesly peřinu a polštář. Když jsme se po pětihodinovém letu blížili temnou nocí k přistání v kazašské Astaně, hlásil kapitán letadla, že dole na zemi je minus dvacet šest stupňů Celsia. V této nekonečné, větrem bičované pustině je to úplně normální teplota, někdy v tuto dobu bývá i minus čtyřicet. Chytrý Nazarbajevův tah Astana sama o sobě je takový kazašský zázrak. Ještě před dvaceti lety se toto město jmenovalo Celinograd, podle šíleného plánu tehdejšího vládce 24 finmag — březen 2009 „Jen po nás nechtějte, abychom tu běhali po ulicích s unijními vlajkami a vykřikovali Nabucco, Nabucco,“ říká naší delegaci jeden z kazašských partnerů. Kazaši své plány na větší nezávislost na Rusku, která je pro ně jako velkého vývozce ropy, plynu, uranu a dalších surovin i otázkou peněz, uskutečňují potichu. V Gruzii už investovali miliardu dolarů do námořních terminálů v Batumi a Poti a do kavkazské železnice. Přes Kaspické moře a Ázerbájdžán exportují stále více své ropy přímo evropským a světovým dodavatelům. Zároveň však udržují skvělé vztahy i s Moskvou. Jak by ne, vedle je přelidněná a k expanzi nastartovaná Čína. Prázdný a surovinami oplývající Kazachstán je pro ni velmi zajímavý. Miliardové příjmy z ropy, zemního plynu a dalšího nerostného bohatství dovolily Nazarbajevovi, aby na výstavbu Astany pozval největší světové architekty v čele s Normanem Fosterem. Od něj si mimo jiné dal postavit prezidentský palác, v němž přijímá i Topolánka. Byla to nejdůležitější hodina celého pobytu v Kazachstánu, protože v Astaně, stejně jako v dalších metropolích Střední Asie, je důležitý vždy jen jeden muž – prezident. Zdejší státy jsou jen volbami maskované diktatury, nebo chcete- l i – monarchie. Nazarbajev, bývalý šéf komunistické strany, patří k těm osvícenějším panovníkům. Odmítl, aby hlavní město neslo jeho jméno, kazašská ekonomika je otevřená zahraničním investorům a na západní univerzity míří díky prezidentskému stipendiu tisíce mladých Kazachů, z nichž vyrůstá nová elita národa. Být mezi ní znamená přestěhovat se do Astany. Ale pracovat ve státních službách znamená v dnešním Kazachstánu mnoho. Když před pár týdny devalvovala o čtvrtinu místní měna, stouply státním zaměstnancům o stejné procento platy. Oni jediní nezchudli. Jinak ale krize dorazila už i sem. Jeřáby na rozestavěných stavbách stojí, protože kvůli nízkým cenám ropy a znehodnocení velké části státních rezerv uložených v zahraničních fondech prostě nejsou peníze. Turkmenistán – nový Dubaj Ještě odpoledne Topolánek odlétá. Pod letadlem ubíhá pustá, zasněžená krajina, ale kapitán letounu už ohlásil: „Odlétáme z pásma chladu.“ V Ašgabadu je skutečně teplo – na únor příjemných deset stupňů. Hlavní město Turkmenistánu má velmi dlouhou historii, ale dnes je tu stejné množství nových, obrovských bílých budov jako v Astaně. Díky zemnímu plynu se dnes země koupe v penězích a na hlavním městě, kterému vévodí obrovské paláce bývalého prezidenta, je to vidět. Topolánek jen převlékne oblek a míří na večeři s turkménskou vládou. Pozdě večer ještě baví delegaci v hotelovém baru svým svérázným humorem a krátce po půlnoci velí ke spánku. Nejzásadnější jednání ho totiž teprve čeká, a sice s prezidentem Gurbangulim Berdymuhamedovem, který je neomezeným vládcem země. „Země inklinovala k režimu Severní Koreje,“ říká jeden český diplomat a potvrzuje to i samo město, kde ve dne na ulicích nepotkáte žádné davy, natožpak večer, kdy se totálně vylidní a zavřou se obchody. Pozná se to i na chování k novinářskému doprovodu premiéra, který dostává přidělenu ochranku, jež má za cíl především zabránit jakémukoli hovoru s běžnými lidmi. Turkmenistán je pohádková země. „Jen po nás nechtějte, abychom tu běhali po ulicích s unijními vlajkami a vykřikovali Nabucco, Nabucco,“ říká naší delegaci jeden z kazašských partnerů. Kazaši své plány na větší nezávislost na Rusku, která je pro ně jako velkého vývozce ropy, plynu, uranu a dalších surovin i otázkou peněz, uskutečňují potichu.“ Všechno na světě je relativní Po Turkmenistánu vypadá ázerbájdžánské Baku jako výspa západní civilizace a svobody, byť tu vládne prezidentská dynastie Alijevů. Ilcham Alijev vládne – a na tom se shoduje většina západních diplomatů v této zemi – osvíceně. Tak osvíceně, aby v jeho osobní diktatuře byly patrné postupné liberalizační prvky. Pro člověka, který přilétá z Ašgabadu, vypadá Baku jako ráj. Historické centrum Baku ze středověku a počátku 20. století obklopily za poslední dva roky desítky moderních výškových budov. Ani ty však ještě nestačily úplně zastínit atmosféru rušného orientálního města, podobnou Istanbulu nebo Ankaře. I tady všechno stojí na ropě a plynu. Hlavním bodem Topolánkova programu je večeře u Ilchama Alijeva, který ho přijímá ve svém letním sídle na břehu Kaspického moře, daleko od centra Baku. Večeře se vydaří a Topolánek si s Alijevem celou dobu notují. Zda z toho budou dodávky pro ázerbájdžánskou armádu, zvýšení dodávek ropy a zemního plynu nebo ještě něco víc, to ukáže čas. „Je to úžasná země,“ říká nadšeně Topolánek. Letadlo po dalších pěti hodinách letu přistává o půlnoci na letišti Praha- K bely po dvou dnech, z nichž každý měl nejméně šestadvacet hodin. Topolánek musí být šílený. Ale Střední Asie za takové dvoudenní šílenství nepochybně stojí. • (Autor je redaktorem Lidových novin.) březen 2009 — finmag 25 foto: profimedia.cz Podle oficiálních informací je Turkmenistán pohádková země. Její obyvatelé mají zadarmo bydlení, elektřinu, plyn a každý, kdo má auto, dostává zdarma dvacet litrů benzinu nebo nafty denně. Plat je vlastně jen takové kapesné. Podle toho však vypadá jeho výše – země se koupe v miliardách dolarů a dobrý měsíční plat je oficiálně mezi třemi a čtyřmi stovkami dolarů, ale podle západních diplomatů ještě o polovinu méně. Za posun k demokracii a svobodě se tu považuje to, že současná hlava státu se nechává oslovovat „vážený pane prezidente“, nenechává po sobě pojmenovávat města a odmítá si stavět sochy už za života. Díky obrovským zásobám plynu si tu dnes podávají dveře všichni, Rusy počínaje a Číňany, Indy a Pákistánci nekonče. Turkmenistán tvrdí, že ho má dost pro všechny. „Když budete mít plynovod na naše hranice, dodáme vám do něj plynu, kolik budete chtít,“ slyší Topolánek, když ho po deseti minutách přešlapování na chodbě „vážený pan prezident“ konečně přijme. „Přijeďte k nám na dovolenou ke Kaspickému moři. Letos tam postavíme pár desítek hotelů,“ zve Topolánka blahosklonně Berdymuhamedov. Další jednání s vládními činiteli téměř postrádají smysl. „To vám již řekl vážený pan prezident,“ dostává Topolánek stejnou odpověď na každou otázku. „Je to tu nový Dubaj 21. století,“ říká přesto nadšeně a dodává, že tu „nařídí“ otevřít českou ambasádu. investice Pravidelné investování v době krize Slovo „krize“ se na nás valí ze všech koutů, takže není divu, že svět investování ovládl strach. Některé obavy jsou jistě na místě, jiné ale zcela zbytečné, ba co víc, ze současné situace se dá profitovat. Například využijeme-li správně pravidelné investice. / Jan Traxler Čím dál více lidí se na mě obrací s dotazy typu: „Co mám dělat? Ono to pořád klesá!“ Takové dotazy jsou samozřejmě na místě. Lidé se nechávají unést emocemi strachu a dělají často opak toho, co by měli. To není nic překvapivého, v našich končinách máme pramálo zkušeností s investováním. Co mě ale samotného velmi zaráží, je vědomí, jak velké množství investorů utíká od pravidelných investic, respektive je dočasně pozastavuje. Ale je skutečně tak výhodné stáhnout se, přečkat bouři a pak se k pravidelným nákupům zase vrátit? Ukažme si, jak pravidelné investice fungují. Pak si na předchozí otázku dokážete odpovědět sami. Princip sněhové koule K čemu vlastně pravidelné investice slouží? Ke spekulování? K ochraně majetku? Nikoliv. Hlavním účelem je akumulace kapitálu. Je to určitá forma spoření, kde však není dán pevný úrok, ale zhodnocení se odvíjí od tržní ceny cenných papírů, do kterých investujeme. Třeba v případě akcií pak tato tržní cena může výrazně kolísat a v období recese také prudce poklesnout (toho jsme svědky za uplynulý rok). Dlouhodobě však lze tímto způsobem dosahovat vyššího zhodnocení než u pevně úročených spořicích produktů. Jako při všech jiných formách spoření se i zde využívá principu složeného úročení. Kapitál se vytváří jednak vlastními úložkami, ale také „připisovanými úroky“. V případě pravidelných investic však nemusí jít o úroky v pravém slova smyslu, zhodnocení může být tvořeno úroky u dluhopisů, ale také dividendami akcií a růstem tržní hodnoty cenných papírů. Princip ale zůstává stejný. Co je jednou připsané, to se nadále zhodnocuje, a tak se připisují úroky z úroků, posléze úroky z úroků z úroků atd. Tomu se říká složené úročení nebo pro lepší představivost – princip sněhové koule. Hlavní roli zde hrají dvě proměnné – čas a výše úroku. Obrazně řečeno, čím více sněhu a čím delší stráň, tím větší bude na konci v údolí sněhová koule. Princip průměrování cen Druhou důležitou vlastností pravidelných investic je tzv. Cost-Average efekt neboli princip průměrování nákupních cen. Ten spočívá v tom, že investujeme každý měsíc (nebo jiný interval) stále stejnou částku, ovšem za tuto částku nakoupíme každý měsíc jiné množství cenných papírů, neboť jejich tržní cena se neustále mění. Tím dochází k průměrování nákupní ceny. Kromě toho automaticky optimalizujeme množství akcií dle jejich ceny. Když například cena akcie poklesne, nakoupíme daný měsíc za stejnou částku větší počet těchto akcií. Když naopak cena akcie vzroste, tak jich koupíme méně. 26 finmag — březen 2009 Aktivní investoři tento princip někdy rozšiřují a ještě mění výši měsíční investice v závislosti na tom, zda je z jejich pohledu cena cenného papíru vysoká nebo nízká vzhledem k průměru za posledních x měsíců. Takže když například cena akcie stoupne nad šestiměsíční klouzavý průměr, tak místo tisícovky investují jen pětistovku. Opačně když cena akcie klesne pod tento průměr, tak investují 1500 korun. Tento postup může ještě malinko vylepšit vaše výsledky, ale v praxi jde řádově o desetinky procent, což s malými částkami nestojí za námahu. Příklad mluví sám za sebe Ukažme si průměrování cen na konkrétním příkladu. Řekněme, že investujeme 10 tisíc korun ve dvaceti pravidelných intervalech. Už máme za sebou pět pravidelných nákupů. Během té doby tržní hodnota cenných papírů v našem portfoliu výrazně poklesla, je na poloviční hodnotě oproti počátku. To je situace, ve které se nyní nachází naprostá většina investorů v nejrůznějších programech pravidelných investic. Máme však před sebou ještě dalších patnáct nákupů (představujte si pod intervalem třeba roky – jde jen o zjednodušení). V tabulce a grafech jsou simulovány tři různé scénáře dalšího vývoje. Liší se průběhem, ale co je u pravidelných investic daleko důležitější, liší se také průměrnou tržní hodnotou nakupovaných cenných papírů a konečnou tržní hodnotou cenných papírů na konci investičního horizontu. U prvního scénáře je konečná tržní hodnota cenných papírů daleko vyšší než jejich počáteční hodnota a je také výrazně nad průměrnou nákupní cenou. U druhého scénáře je konečná tržní cena cenných papírů nižší než jejich počáteční cena. Ale jak můžete vidět, přesto je investor v zisku. U třetího scénáře je simulován nejprve prudký růst a následně prudký pokles tržní ceny cenných papírů na konci investičního horizontu. Konečná hodnota cenných papírů je o celých 25 % nižší než počáteční hodnota, a dokonce je o stejné procento nižší než průměrná nákupní cena. Investor by byl celkově ve ztrátě, avšak překvapivě je ztráta nepatrná, zhruba jen minus 2,6 %, žádných 25 %. Jak je to možné? Ne, ta čísla jsem si skutečně nevymyslel. Náhodně vymyšlené jsou pouze tržní ceny cenných papírů, ale hodnoty portfolia jsou přesně spočtené podle počtu nakoupených cenných papírů při dané ceně za deset tisíc korun. Správná odpověď: Může za to výše popsaný jednoduchý mechanismus, kdy za stejnou částku automaticky koupíme při vyšší ceně cenného papíru méně kusů a při nižší ceně zase více kusů. Nezapomeňte zamykat výnos Srovnáme-li tvar křivek v prvním a druhém grafu, zřetelně vidíme, že v prvních letech je vývoj hodnoty portfolia poměrně stabilní, ačkoliv tržní cena cenných papírů zde výrazně propadla. Je to dáno tím, že v prvních letech hrají hlavní roli nové úložky. S postupem času ale stoupá význam „úroků“ aneb tržní hodnoty cenných papírů. V závěrečných letech už křivky obou grafů mají totožný průběh a hodnota portfolia je velmi senzitivní na vývoj na trzích. Propad tržní hodnoty cenných papírů před koncem investičního horizontu může být fatální (viz třetí scénář, kde hodnota během posledních pěti let spadla na polovinu). Z toho vyplývá důležitý závěr, že před koncem investičního horizontu je velmi žádoucí postupně převádět prostředky z akcií do konzervativnějších cenných papírů, kde nehrozí tak drastické propady, například do státních dluhopisů. Kdy je nejvhodnější okamžik? Nyní už se blížíme k závěru. Podívejte se znovu na tabulku a na graf číslo 1. Představte si, že místo pravidelných investic máte nyní možnost si vybrat, ve kterém okamžiku investovat celých 200 tisíc naráz. Má to jediný háček, nevíte, podle kterého scénáře. Znáte všechny tři scénáře, ale nevíte, který se stane realitou. Jaký bod byste zvolili pro investici? K podobnému závěru dojdete i u pravidelných investic. Nejlepší okamžiky pro nákupy jsou vždy tehdy, když je tržní hodnota cenných papírů pod průměrnou nákupní cenou. V našem příkladu máme za sebou pět let a aktuální tržní hodnoty cenných papírů jsou výrazně pod průměrnou nákupní cenou za těchto pět let. Zároveň také víme, že ve všech třech scénářích jsou aktuální tržní hodnoty pod průměrnou nákupní cenou následujících patnácti let. To v reálném světě sice nevíme, ale můžeme každopádně říci, že s velkou pravděpodobností tomu tak bude. Zda onen nejnižší bod byl v listopadu loňského roku, nebo bude za měsíc, nebo za rok, je u pravidelných investic zcela irelevantní. Podstatné je, zda jsme pod, nebo nad celkovou průměrnou nákupní cenou. ještě dlouhé období kumulace kapitálu, pak obavy rozhodně nejsou na místě. Jestli nyní váháte a ze strachu přerušíte svůj pravidelný program nákupů, sami se okrádáte o nejlepší nákupní sezonu, o možnost snížit průměrnou nákupní cenu. Pokud vám to vaše finanční situace a váš program pravidelných investic umožňují, pak byste nyní měli naopak mimořádně investovat vyšší částky a nasměrovat je do akcií. Pozor, některé programy pravidelných investic neumožňují mimořádné vyšší úložky. Nebudete-li si jistí, obraťte se na svého poradce. Ideální příležitost pro pravidelné investování s dlouhodobým horizontem dnes nabízejí podílové fondy zaměřené na akcie zemí BRIC nebo na komoditní akcie. Takto zaměřené investice mají jedno společné. Jsou nyní mimořádně „levné“, avšak mají obrovský potenciál růstu na dlouhodobém horizontu. Krátkodobě mohou růst, klesat, stagnovat, to nikdo přesně neví. Ale jsou aktuálně výrazně pod průměrem posledních let a zároveň s velkou pravděpodobností výrazně pod průměrem budoucích pěti a více let. A to je přesně situace šitá na míru pravidelným nákupům v rámci dlouhodobé akumulace kapitálu. • (Autor je ředitelem společnosti FINEZ Investment Management.) 5SŃOÅIPEOPUB$1 Závěr je jednoduchý a pevně věřím, že po přečtení článku je vám všem už srozumitelný. Pokud investujete pravidelně do akcií a máte před sebou WUJT,ċ Hlavně nepřerušujte )PEOPUBQPSUGPMJB (3"'Ü (3"'Ü W,ċ 4$¡/õ 4$¡/õ 4$¡/õ Tabulka č. 1: Ukázka Cost-Average efektu Tržní hodnota CP (v Kč) 1 Scénář 1 Scénář 2 100 100 Suma investovaných částek (v Kč) Scénář 3 100 10,000 Hodnota portfolia (v Kč) Počet CP (v ks) Scénář 1 Scénář 2 Scénář 3 Scénář 1 Scénář 2 Scénář 3 10,000 10,000 10,000 100.00 100.00 100.00 2 110 110 110 20,000 21,000 21,000 21,000 190.91 190.91 190.91 3 120 120 120 30,000 32,909 32,909 32,909 274.24 274.24 274.24 4 90 90 90 40,000 34,682 34,682 34,682 385.35 385.35 385.35 5 50 50 50 50,000 29,268 29,268 29,268 585.35 585.35 585.35 6 50 30 40 60,000 39,268 27,561 33,414 785.35 918.69 835.35 7 70 40 30 70,000 64,975 46,747 35,061 928.21 1168.69 1168.69 8 95 50 45 80,000 98,180 68,434 62,591 1033.47 1368.69 1390.91 105,808 93,455 1124.38 1511.54 1557.58 100,693 134,606 1224.38 1678.21 1682.58 119,084 178,258 1304.38 1832.06 1782.58 192,614 110,763 241,735 1375.81 2013.88 1859.50 9 110 70 60 90,000 (3"'Ü5SŃOÅIPEOPUB$1 123,682 10 100 60 80 100,000 11 125 65 100 110,000 122,438 12 140 55 130 120,000 13 110 70 160 130,000 161,339 150,971 307,520 1466.72 2156.73 1922.00 14 80 85 185 140,000 127,338 193,322 365,570 1591.72 2274.38 1976.05 15 100 100 210 150,000 169,172 237,438 424,971 1691.72 2374.38 2023.67 16 125 80 170 160,000 221,465 4$¡/õ 199,950 4$¡/õ 354,024 4$¡/õ 1771.72 2499.38 2082.50 17 145 60 110 170,000 266,899 159,963 239,075 1840.69 2666.05 2173.40 18 180 75 80 180,000 341,323 209,953 183,872 1896.24 2799.38 2298.40 19 215 90 60 190,000 417,692 261,944 147,904 1942.75 2910.49 2465.07 20 250 80 75 200,000 495,688 242,839 194,880 1982.75 3035.49 2598.40 Průměr 118.25 74.00 163,048 100.25 Zdroj: FINEZ Investment Management březen 2009 — finmag 27 (3"' ,ċ penzijní fondy Už tu dlouho nebudou Lidé mladší a střední generace to mají spočítané. Chtějí-li si udržet životní standard i v důchodovém věku, musejí si vytvořit dostatečné vlastní úspory. K tomuto účelu se nabízí penzijní připojištění. Dlouho se však už nabízet nebude. / Petr Zámečník Penzijní připojištění patří bezesporu k nejčastějším finančním produktům, které si lidé sjednávají. Svědčí o tom skutečnost, že na 5,25 milionu lidí, Českým statistickým úřadem označených jako „pracovní síla“, připadá více než 4,2 milionu klientů penzijních fondů. V penzijních fondech jsou i lidé v důchodovém věku. Z celkové populace necelých 9 milionů lidí starších 15 let žijících v České republice má uzavřeno penzijní připojištění téměř polovina. foto: profimedia.cz Podpora stále táhne Za velkou oblibou penzijního připojištění stojí několik důvodů. Bezesporu hlavním je státní podpora, které se penzijnímu připojištění dostává – a nejedná se zdaleka jen až o 150 Kč měsíčně státního příspěvku a o částku, kterou lze ušetřit na daních. V popředí stojí daňové zvýhodnění zaměstnavatelů a zaměstnanců s příspěvkem na penzijní připojištění v rámci zaměstnaneckých benefitů. Nemalý vliv na oblibu penzijního připojištění má ale i garance každoročního nezáporného zhodnocení vložených prostředků. Bez tohoto opatření, které se však stalo zároveň i kotvou stahující penzijní fondy při volbě jejich investiční strategie, by nepřilákalo tolik lidí. Ovšem nutná konzervativní investiční politika znevýhodňuje penzijní připojištění také pro mladé generace – i v období vysokého zhodnocení 28 finmag — březen 2009 na kapitálových trzích dosahovaly penzijní fondy poměrně nízkého zhodnocení. Průměrně to bylo v letech 2000 až 2007 na úrovni mezi třemi a čtyřmi procenty. Výsledkem je, že pokud by klient spořil za současných podmínek u penzijního fondu 30 let tisíc korun měsíčně, dočkal by se doživotní penze ve výši 2756 Kč až 3832 Kč v případě muže, u ženy by šlo o částku ještě nižší: 2366 Kč až 3228 Kč. Není proto divu, že naprostá většina klientů raději sáhne k jednorázovému vyrovnání, které se pohybuje řádově od 544 tisíc Kč do 783 tisíc Kč pro muže i ženy (není zde rozhodující průměrná délka dožití) v závislosti na penzijním fondu. Poslední zhasne světlo Penzijní připojištění ve své největší slávě čekají poslední roky života. Neodejde ze světa ale bez nástupce. Tím by se mělo stát „penzijní spoření“, které by mělo být flexibilnější a transparentnější. Penzijní připojištění neodejde ze světa ani naráz. Podle připravované legislativní úpravy přechodného období mezi penzijním připojištěním a penzijním spořením by lidé mohli zůstat v současném fondu, dokud smlouvu nevypovědí. Důvodem konce penzijního připojištění nejsou ale jen nízké výnosy. Hlavní těžiště potíží bezproblémové činnosti penzijních fondů je neoddělený majetek účastníků penzijního připojištění a akcionářů fondu. Fond tedy nemůže nabídnout více než jednu investiční strategii a každý z účastníků penzijního fondu se podílí na nákladech získávání nových klientů. Vznikem penzijního spoření současné penzijní fondy nezaniknou. Budou působit dál, dokud budou mít nějaké klienty – ti ale budou postupně přecházet do nových společností. Byť penzijní spoření pravděpodobně nezaručí garanci každoročního kladného zhodnocení, nabídne více investičních strategií, které budou vyhovovat především mladším lidem s menší averzí k riziku – a budou slibovat dlouhodobě vyšší výnosy. Zároveň staré fondy nebudou přijímat nové klienty. Pokud stávající klient bude chtít přejít k jinému fondu, bude si muset zvolit penzijní spoření. S poklesem počtu klientů ovšem vzrostou nerozpuštěné „náklady příštích období“ na spravované prostředky. Zároveň pokud by mělo dojít k prodeji cenných papírů (zejména dluhopisů) před jejich splatností, aby měl fond peníze na výplatu klientů, promítly by se předchozí propady cen do hospodářských výsledků. Samozřejmě by ale dopadly jen na klienty, kteří fond včas neopustili. Poslední klienti by tak v případě naplnění katastrofického scénáře odcházeli s prázdnou či s výraznými ztrátami, které by zaplatili svým rychlejším kolegům. Aby se uskutečnila černá varianta, muselo by dojít k prudkému masivnímu odlivu klientů. Penzijní fondy se na svůj konec připravují a prostředky drží spíše v krátkodobých nástrojích finančního trhu – a to nejen z důvodu očekávaného odlivu klientů po vzniku penzijního spoření, ale zejména vzhledem k současné nejistotě na finančních trzích. Ostatně podle neoficiálních zpráv některé penzijní fondy budou rády, pokud budou moci svým klientům připsat nulové zhodnocení a nedoplácet příliš z vlastního jmění. V čem bude lepší? Penzijní spoření bude mít celou řadu výhod oproti penzijním fondům – a většina z nich bude výhodou i pro klienty. Pokud je ale pro někoho hlavním zájmem garantovaný každoroční nezáporný výsledek, pak ho penzijní spoření zřejmě nenadchne. Základem nového penzijního spoření bude oddělení majetku správce od majetku účastníků penzijního spoření, díky tomu i transparentnější hospodaření, které neumožní např. současnou praxi přenášení nákladů za získání nových klientů na klienty stávající. Průhledná by měla být i poplatková struktura. V současnosti je penzijní připojištění nabízeno sice bez poplatků, ovšem přeneseně to neznamená nic jiného, než že poplatky jednoho klienta zaplatí všichni ve zvýšených nákladech. Oddělení majetku fondu od majetku účastníků umožní nabízet více investičních programů. Základem by měly být tři strategie – konzervativní, vyvážená a dynamická. Klient si bude moci zvolit takovou, která odpovídá jeho investičnímu horizontu a rizikovému profilu. Fond ale nebude muset nabídnout žádnou, která by garantovala každoroční výdělek. I nové penzijní spoření bude státem podporováno. Podle předběžných informací by státní příspěvek měl dosahovat i nadále maximálně 150 Kč za měsíc, ovšem při spoření přinejmenším 700 Kč měsíčně. Klienti tak budou více motivováni vkládat vyšší částky, které v důchodu snáze pomohou překlenout propad příjmů. Dva horké body Penzijní připojištění sužují především dva hlavní kameny úrazu. Prvním z nich je neomezený a nezpoplatněný přechod účastníků penzijního připojištění mezi fondy. Druhým jsou platby penzijních fondů zaměstnavatelům, kteří s nimi uzavřou výhradní smlouvu. Na první pohled by se mohlo zdát, že neomezený pohyb klientů mezi fondy povede ke zvýšení efek- tivity a ke snaze penzijních fondů nabídnout lepší podmínky. Není tomu tak. Hlavní výsledek je, že někteří finanční zprostředkovatelé převádějí své klienty od fondu k fondu a penzijní fondy vyplácejí provize. Klient, který odejde do 4 let ze svého fondu, nemá nejmenší šanci nechat fond vydělat ani na zaplacení akviziční provize, stává se ztrátovým. Ztrátu ovšem nezaplatí fond, nýbrž klienti, kteří ve fondu zůstanou. Protože klienti přecházejí z různých důvodů mezi všemi fondy, zvyšují se náklady u všech společností. Tím se zvyšuje nákladové zatížení celého systému a jediní, kdo na tom vydělají, jsou zprostředkovatelé. Platby zaměstnavatelům, kteří uzavřou výhradní smlouvu s penzijním fondem, představují podobný problém. Týká se to především zaměstnavatelů s velkým počtem zaměstnanců, kterým zaměstnavatel přispívá na penzijní připojištění. Ve výběrových řízeních zpravidla vítězí penzijní fondy, které nabídnou nejvyšší refundaci – zpětnou platbu podniku. V některých případech se „provize“ pro podnik pohybuje v řádu tisíc procent měsíční platby klientů. Náklady na získání podnikových klientů pochopitelně opět zaplatí všichni klienti vítězného penzijního fondu. V této souvislosti vydala i Česká národní banka (ČNB) vyjádření, v němž říká: „Vysoká fluktuace účastníků penzijního připojištění mezi jednotlivými fondy není, vzhledem k existenci pořizovacích nákladů na nové smlouvy, pro sektor obezřetnou praxí.“ ČNB by proti penzijním fondům i podle svých slov mohla postupovat: „ČNB rovněž analyzuje pořizovací náklady na smlouvy o penzijním připojištění, které nepovažuje za majetek využitelný ke krytí nároků na dávky. V případě, že penzijní fond vynaloží neadekvátní částky na získání nových účastníků, ČNB může vyžadovat, aby penzijní fond doplnil zdroje ke krytí těchto nároků.“ Není však znám jediný případ, kdy by ČNB k takovému kroku sáhla. Nyní se zdá, že by mohla být konečně vyslyšena slova Jiřího Rusnoka, prezidenta Asociace penzijních fondů: „Opakovaně jsem za naši společnost i za APF navrhoval, aby při novele zákona byla zakázána exkluzivita u zaměstnavatelů a přechody mezi fondy byly zatíženy administrativním poplatkem.“ Nyní jsou tyto návrhy na stolech politiků a zůstává jen otázkou, kdy je uvedou v praxi. • (Autor je šéfredaktorem serveru www.investujeme.cz.) Průměrné zhodnocení penzijních fondů za období 2000 až 2007 Penzijní fondZhodnocení ČSOB PF Progres 3,95 % Generali PF 3,71 % PF Komerční banky 3,67 % ING PF 3,65 % PF České spořitelny 3,46 % PF České pojišťovny 3,40 % Allianz PF 3,35 % AXA PF 3,25 % ČSOB PF Stabilita 3,18 % AEGON PF* 4,50 % * Výnosnost pouze za rok 2007, nelze zahrnout do průměru. Zdroj: Analýza společnosti Fincentrum březen 2009 — finmag 29 analýza Euro: záruka, nebo past? Přijetí eura na Slovensku provázely oslavy i na venkově. Je euro v době ekonomické krize zárukou stability a pevnou půdou, od které se může ekonomika odrazit k růstu, nebo je pastí, která ji naopak strhává do recese? Odpověď rozhodně není jednoduchá – dá se říci, že co dva ekonomové, to tři názory. / Petr Očko Počátkem února se ve Varšavě sešlo několik desítek ekonomů, reprezentantů státních institucí i podnikatelského sektoru na semináři k zavádění eura. Zástupci Evropské komise potvrdili, že eurozóna přináší výrazně silnější nástroje pro koordinaci opatření proti krizím, i když to na první pohled třeba tak nevypadá. foto: profimedia.cz Bratislava: Euro? Ano, prosím Kdo se byl letos už podívat u sousedů na Slovensku, ví, že euro je tam každodenní realitou. Po dvou měsících od jeho zavedení je možné říci, že po technické stránce to Slováci zvládli na výbornou. Konverze bankomatů, informačních systémů či platebních terminálů proběhla bez zásadnějších problémů. Většina bankomatů byla 1. ledna schopna vydávat eura už ve dvě hodiny ráno. A 16. ledna byla veškerá hotovost ve slovenských korunách stažena z oběhu a platit je možno již jen eurem. 30 finmag — březen 2009 V té souvislosti vyzní až neuvěřitelně, že před vznikem hotovostního eura v původních zemích EU v roce 2002 žádaly banky až dva měsíce na úpravu bankomatů, a dokonce šest měsíců na dvojí oběh, než bude národní měna stažena. To, že na Slovensku zvládli úpravu bankomatů prakticky za jeden den a duální oběh trval dva týdny, je úspěchem korunujícím mnohaleté přípravy a také inspirací pro Česko, protože obě země mají podobnou institucionální strukturu. Ve vzácné shodě vládlo mezi přítomnými slovenskými ekonomy i zástupci státních institucí a podnikatelských asociací přesvědčení, že načasování přijetí eura na Slovensku je optimální. Vláda plnila maastrichtská kritéria v „dobrých časech“ a dosáhla jejich splnění de facto bez problému. Největší obavy panovaly z vysokých inf lačních tlaků po zavedení eura, zejména s ohledem na přibližování úrovně slovenské ekonomiky k úrovni eurozóny. V současné době, kdy strašákem eurozóny začíná být spíše def lace, už není obava z inf lace aktuální. Nyní, v době ekonomických těžkostí téměř na celém světě, euro eliminovalo volatilitu měnového trhu. Zatímco polský zlotý, česká koruna a maďarský forint se pohybují už více než rok jako na houpačce, byla slovenská koruna fixována v červenci 2008 na kurzu 30,126 za euro a v tomto kurzu bylo také euro zavedeno (viz graf ). A stabilita je to, co si teď slovenské podniky pochvalují. Nejen sloven- Polský krok do neznáma Jestliže Slovensko načasovalo své zavedení eura podle většinového názoru dobře, v případě Polska to už jednoznačné není. Polská vláda se na podzim minulého roku přihlásila o vstup do eurozóny k termínu 1. ledna 2012. Přes rozvážný přístup polské centrální banky je euro stále větší prioritou zejména pro premiéra Donalda Tuska a ministerstvo financí již započalo s intenzivnějšími přípravami. Ty ovšem nutně znamenají, že Polsko musí velmi brzy přistoupit k mechanismu směnných kurzů ERMII a udržovat svou měnu po dva roky blízko stanovené paritě k euru. V době dnešní volatility na měnových trzích je to vpravdě nelehký úkol, nicméně polští představitelé se k němu přihlásili. Velká debata se vedla tedy hlavně o to, jaký by měl být ideální kurz pro stanovení parity zlotého vůči euru. Zástupce polské centrální banky samozřejmě žádný konkrétní kurz neuvedl, naznačil však alespoň, že strategií Polska bude vstupovat do ERMII spíše s podhodnocenou než s nadhodnocenou paritou. Logika je jasná: případná revalvace parity (posílení kurzu) není brána jako takové porušení ERMII jako její devalvace (oslabení). Nicméně také v Polsku ekonomové i podnikatelé souhlasí v naprosté většině s názorem, že účast v eurozóně má v dobách krize více výhod než nevýhod. Argumentace se příliš nelišila od té slovenské. Polsko má však oproti Slovensku ještě jeden důvod: vyšší úrokové sazby v minulosti způsobily, že významné procento úvěrů bylo poskytováno v cizích měnách, zejména pak v eurech. Kombinace nízkých úrokových měr v eurozóně a posilujícího zlotého byla pro tento typ půjček atraktivní. Situace se ovšem nyní do značné míry mění – zlotý výrazně oslabil a nadále kolísá oproti euru. Návratnost úvěrů v cizích měnách se zhoršuje. To má již znatelné dopady na solventnost firem a na pozici tamního finančního sektoru. Proto je také volání po euru v Polsku tak silné. Pakt stability platí Je euro vhodným průvodcem do špatných ekonomických časů, či nikoli? Zástupci Evropské komise potvrdili, že eurozóna přináší výrazně silnější nástroje pro koordinaci opatření proti krizím. Ačkoli se může zdát, že reakce států eurozóny je roztříštěná, ve skutečnosti je mnohem koordinovanější než při předchozích krizích, například při turbulencích na finančních trzích počátkem 90. let. Nicméně propad ekonomiky je už dnes považován za mnohem větší, než se čekalo, a to si také žádá výjimečné kroky. Máli Česko jako předsedající země EU tato opatření iniciovat nebo minimálně koordinovat, pak mu tuto roli (3"'&VSPQijJO¹uÅTUBCJMJUVQSPEMPVIPEPC¹ QPEOJLBUFMTL¹SP[IPEOVUÅ 04-"#&/¥.à/: 104¥-&/¥.à/: 1-/ 9** 9* *9 )6' 7** $;, 7* *7 4,, 7 ** * ské, ale také zahraniční – tedy zahraniční investoři. Pochopitelným protiargumentem je skutečnost, že (neexistující) slovenská koruna nemůže oslabit a pomoci tak exportérům v těžkých dobách. V situaci vysoké volatility měnového trhu, kterou můžeme pozorovat dnes, se dá zpochybnit, zda nárazová oslabení a následná posílení měny jsou pro exportující (i importující) firmy tak výraznou výhodou. Proti kolísání kurzu se samozřejmě mohou zajistit, přináší to ovšem další náklady a ani tak to není bez rizika. Jak dokáže být hedging zrádný, mohou asi potvrdit čeští exportéři, kteří si zafixovali kurz k euru na 25 korunách v dobách, kdy česká měna posilovala až k 23 korunám za euro. Dnes při kurzu až kolem 29 korun za euro si znovu zoufají, protože zajištění je dlouhodobé, a tak znovu ztrácejí. 30/ ;ESPK/#4&$# jistě neulehčuje skutečnost, že stojí mimo skupinu zemí eurozóny, na což zejména Francie již několikrát poukazovala. Shoda panuje v tom, že výhled ekonomiky EU je charakterizován naprosto výjimečnou nejistotou. Nicméně představitelé Evropské komise očekávají obrat ve třetím čtvrtletí tohoto roku s tím, že v prvním čtvrtletí 2010 by se ekonomika EU mohla dostat z červených čísel, tedy zaznamenat jako celek zase růst HDP. Na úrovni EU se už od podzimu loňského roku připravují a koordinují kroky v rámci tzv. záchranného plánu, který otevírá mj. cestu k novým fiskálním stimulům. Mnohá opatření však stále nejsou schválena a koordinace pomoci například automobilovému průmyslu, který je pro Česko klíčový, není zatím dotažena do konce. Podle komise také stále platí Pakt stability a růstu, a excesivní deficity tedy nejsou považovány za vhodnou cestu z krize. Fiskální stimuly jsou potřebné, musejí být ovšem správně zacílené, dobře časované, koordinované a – dočasné. Komise také zdůrazňuje, že špatnou cestou z krize je protekcionismus (což snad až příliš koresponduje s některými výroky francouzského prezidenta o ochraně francouzského automobilového průmyslu). Eurozóna se osvědčila Avšak pokud dnes někdo považuje eurozónu za uskupení, které je v dobách krize spíše přítěží než pomocí, je dobré připomenout, že její vznik byl uspíšen jako reakce na turbulence na finančních trzích, doprovázené v mnoha případech také recesí, počátkem 90. let. Za uplynulých deset let eura se výrazně snížila průměrná inflace a celé ekonomické prostředí eurozóny se výrazně stabilizovalo, také co se týče fiskálních ukazatelů jako průměrná výše deficitů schodků veřejných rozpočtů a veřejného zadlužení. Zatímco před zavedením eura průměrný fiskální schodek v EU dosahoval až pěti procent, v roce 2007 to bylo již jen kolem 0,5 % HDP. Věřme, že zástupce Evropské komise se nemýlí, když říká, že krize je obrovskou příležitostí pro EU, aby z ní vyšla silnější, jednotnější a s posílenou vedoucí pozicí ve světové ekonomice. Aktuální české předsednictví EU by v tom mělo sehrát nikoli bezvýznamnou roli. Je zřejmé, že jednotu a sílu EU ovšem nepodpoří vzájemné rozpory mezi Francií a Českem, ať už jde o kritiky nedostatečné aktivity v protikrizových opatřeních nebo o volání po návratu „francouzských“ automobilových výrobců zpátky do Francie. • (Autor je bývalý národní koordinátor zavedení eura a koordinátor projektů EU ve společnosti Telefónica O2 Czech Republic.) březen 2009 — finmag 31 (3 ,ċ úvěry Češi začínají v půjčování brzdit Vypadá to, jako by Češi neměli pud sebezáchovy. Ze všech světových stran na ně útočí slovo krize. Denně čtou v novinách o jejích důsledcích, jako třeba ztráta zaměstnání. A přece si zase půjčili před Vánocemi rekordní sumu na dárky. Snad už letos přijdou k rozumu. / Marek Dostál Tuzemské domácnosti dlužily bankám a finančním institucím na konci loňského roku už více než 877 miliard korun, jen za poslední měsíc narostly dluhy o 12 miliard. Další peníze dluží lidé splátkovým firmám a jiným poskytovatelům všemožných půjček. Užít si vánoční svátky na dluh je přitom už několik let oblíbenou „kratochvílí“ mnoha Čechů. Za 12 měsíců loňského roku domácnosti zvýšily své zadlužení o více jak 151 miliard korun. V roce 2007 to však bylo ještě horší. Dluhy stouply za jediný rok o 186,7 miliardy korun. Podobný trend potvrzují i splátkové společnosti. Objem úvěrů, které si lidé ještě před Vánocemi pořídili, utěšeně rostl, přesto nedosahoval rekordních hodnot předchozích let. „Je to dáno několika faktory: obecně nižším objemem nákupů v obchodech i opatrnějším přístupem lidí k úvěrům kvůli zhoršeným ekonomickým vyhlídkám,“ komentovala předvánoční nákupní aktivitu Eva Řimnáčová z Home Creditu. Začínají cítit riziko Už i „splátkaři“ si vzali příklad z bank a začali zpřísňovat podmínky pro půjčování peněz. „Při schvalování výše úvěru více než před krizí posuzujeme jeho požadovanou výši s ohledem na schopnost klienta splácet. V některých případech se tak může stát, že poskytneme půjčku nižší, než jaká byla požadována, nebo klientovu žádost zamítneme,“ informovala Eva Řimnáčová. Obezřetnější je i Provident Financial – u rizikovějších skupin zákazníků nastavil přísnější kritéria pro udělení půjčky. Přesto firma počítá s tím, že zájem o její produkty poroste, protože se na ni obrátí klienti, kteří neuspěli s žádostí o půjčku u opatrnějVánoce spíš výjimka ších bank. Odborníci však věří, že i přes poměrně bohatého Stále rostoucí zadlužení už ale podle některých „ježíška“ ukazuje závěr minulého roku spíše přibrzodborníků začíná být rizikovější. Už neplatí, že ďování v útratách na dluh. Ze statistik samostatzadlužení českých domácností je nízké. Dluhy se při ných účelových půjček na zboží a služby už totiž srovnání k příjmům domácností pohybují v současné vyplývá, že v některých měsících úvěrový apetit době na úrovni, které západoevropské země dosadomácností kolísá a dokonce, že prosinec nebyl hovaly před několika lety. „Obezřetnost a sledování rekordním měsícem loňského roku. Lidé začali smidluhových statistik včetně míry nesplácených úvěrů řovat s tím, že ani na dluh se věčně žít nedá a své je zcela na místě,“ říká ekonom David Marek. Lidí půjčky omezovali (viz graf č. 1). Loňské Vánoce tak s nepříjemnou nálepkou neplatič výrazně přibylo nejspíš byly už jen posledním „rozšoupnutím“ před už loni – a to asi o třetinu. Podle databáze sdružení utažením opasku. „Data potvrzují stoupající obavy Solus je na černé listině neplatičů asi každý sedmý domácností z finanční krize a recese, stejně jako (3"'Ü+BLTJMJEÁQŁKċPWBMJQPTMFEOÅSPL ÒċFMPWÁTQPUijFCJUFMTLÁÒWĐSZOB[CPŃÅBTMVŃCZqWNJMJBSE¹DI,ċ ekonomicky aktivní člověk. • opatrnější přístup bank,“ shodují se analytici. Scénář (3"'Ü+BLTJMJEÁQŁKċPWBMJQPTMFEOÅSPL ÒċFMPWÁTQPUijFCJUFMTLÁÒWĐSZOB[CPŃÅBTMVŃCZqWNJMJBSE¹DI,ċ ;ESPKÜ/# ;ESPKÜ/# (3"'Ü+BLSPTUMZEMVIZċFTLÕDIEPN¹DOPTUÅ WNJMJBSE¹DI,ċ (3"'Ü+BLSPTUMZEMVIZċFTLÕDIEPN¹DOPTUÅ WNJMJBSE¹DI,ċ ;ESPKÜ/# 32+BLSPTUMZEMVIZċFTLÕDIEPN¹DOPTUÅ finmag — březen 2009 WNJMJBSE¹DI,ċ tematick ý speci á l finreport Proč jsou drahé? Anketa Příjmy a hypotéka březen 2009 — finmag ilustrace: martin svoboda Hypotéky dnes 33 F inreport H y p o t é k y : P r o č j s o u s t á l e d r a ž š í , i k d y ž c e n a p e n ě z n a f i n a n č n í m t r h u k l e s á? dluhopisů, tzv. hypotečních zástavních listů (HZL). Jde jak známo o druh dluhopisu, jehož nominální hodnota včetně úroků je plně zajištěna pohledávkami z hypotečních úvěrů. Je vydáván hypotečními bankami, které tak získají zpět půjčené prostředky, a dosud byl považován za velmi bezpečnou investici. Od čeho se odvíjí cena peněz? Hlavní autoritou, která významně ovlivňuje cenu peněz na finančních trzích, je Česká národní banka (ČNB). Ta v rámci své měnové politiky formou operací na volném trhu usměrňuje vývoj úrokových sazeb v ekonomice. Klíčovým nástrojem je v tomto směru nastavení tzv. dvoutýdenní repo sazby, tedy sazby, za kterou centrální banka půjčuje peníze komerčním bankám. Cena peněz na mezibankovním trhu vzniká jako výslednice základní úrokové sazby nastavené ČNB a poměru mezi nabídkou a poptávkou na finančním trhu. Úroková sazba mezibankovních operací se značí zkratkou PRIBOR (Prague InterBank Offered Rate). Česká národní banka každý den sleduje vývoj úrokových sazeb na finančních trzích a denně provádí tzv. fixing úrokových sazeb. Z těchto dat potom průměrováním vypočítává měsíční, kvartální, pololetní a roční průměry (PRIBOR 1m, 3m, 6m a 1r). Kromě PRIBORU statistici České národní banky pravidelně sledují také průměrné úrokové sazby dluhopisů. Souvislost mezi vývojem úrokových sazeb na finančních trzích a úrokovými sazbami hypoték, jak demonstruje graf č. 2, je evidentní. Je zde zobrazena jednak průměrná výše úrokových sazeb nově sjednaných hypoték s dobou fixace 1 a 5 let (data od roku 2005) a jednak úrokové sazby na mezibankovním trhu a trhu dluhopisů. (3"' 7ÕWPKÒSPLPWÕDITB[FCOBGJOBOċOÅDIUS[ÅDI BVIZQPUFċOÅDIÒWĐSŁq Proč jsou drahé? (3"' 13ÿ. ²30,07 4";#" ):105¡, 13ÿ. ²30,07 4";#" /"'*/ 53;¥$) ilustrace: martin svoboda když Česká národní banka oproti Proč nyní, ;ESPK'JODFOUSVN)ZQPJOEFYÜ/# létu snížila své úrokové sazby téměř na polovinu, jsou úrokové sazby hypoték stále tak vysoko? Tím se trápí asi nejeden majitel hypotečního úvěru. Je zřejmé, že banky zvyšují své marže, podle našeho odhadu o 0,2 až 0,3 %. Není však jisté, zda kvůli zvýšení rizika nebo svých zisků. / Luboš Svačina Konečnou výši úrokových sazeb hypoték (viz graf 1), ovlivňuje několik faktorů. Za nejdůležitější lze považovat cenu peněz, ze kterých banka hypotéky financuje. Zdrojů pro financování může být několik, mezi dva nejdůležitější patří vklady klientů (vlastní zdroje), krátkodobé výpůjčky na finančních trzích a emise dluhopisů (externí zdroje). V případě hypotečních bank jsou to velmi často emise speciálních 34 finmag — březen 2009 7ÕWPKQSŁNĐSOÕDIÒSPLPWÕDITB[FC 3P[EÅMNF[JUS BQSŁNĐSOÕNJ (3"' VIZQPUFċOÅDIÒWĐSŁq ;ESPK'JODFOUSVN)ZQPJOEFYÜ/# Bankovní marže Cena peněz, jak již bylo řečeno v úvodu, je sice tím hlavním faktorem, který ovlivňuje výši úrokových sazeb hypoték, ale zdaleka ne jediným. Vedle „nákladů“ na získání finančních zdrojů navyšují cenu úvěru (úrokovou sazbu) další náklady související s realizací úvěrového obchodu. Jejich jednotlivé složky se označují jako zpracovatelská a riziková marže. Nadto si banky stanovují svou obchodní marži, tedy zisk z úvěrového obchodu. Zpracovatelská marže zahrnuje náklady, které bance vznikly nebo i vzniknou v souvislosti se získáním, vyřízením a správou úvěrového obchodu (provize zprostředkovatelům, výplaty zaměstnancům, správa IT systémů atp.). Riziková marže vyja- ;ESPK'JODFOUSVN)ZQPJOEFYÜ/# dřuje náklady na zabezpečení banky proti případnému nesplacení úvěru. Výši jednotlivých marží si banky stanovují samy s ohledem na nákladovost obchodu, rizikovost klienta a konkurenční prostředí na trhu. Velikost marže je tedy zjednodušeně řečeno rozdíl mezi konečnou úrokovou sazbou hypotéky a cenou pořízení finančních zdrojů. V rámci celého trhu by se tedy dala průměrná marže z hypotečního obchodu pro určitý měsíc vyjádřit jako rozdíl mezi celkovou průměrnou úrokovou sazbou hypoték a průměrnou cenou peněz, za kterou bylo možné (v daném měsíci) peníze na finančním trhu pořídit. Vývoj těchto dvou ukazatelů zobrazuje graf č. 2. Červená křivka značí průměrnou úrokovou sazbu všech poskytnutých hypoték bez ohledu na sjednanou dobu fixace (souhrnný ukazatel FINCENTRUM HYPOINDEX) a modrá křivka vyjadřuje průměrnou výši úrokových sazeb PRIBOR 1m, 3m, 6m a 1r, dluhopisy 1r, 3r, 5r. 13ÿ. ²30,07 4";#" ):105¡, 13ÿ. ²30,07 4";#" /"'*/ 53;¥$) ;ESPK'JODFOUSVN)ZQPJOEFYÜ/# 3P[EÅMNF[JUSŃOÅNJÒSPLPWÕNJTB[CBNJ BQSŁNĐSOÕNJTB[CBNJIZQPUÁLq (3"' Úrokové sazby na finančních trzích v současnosti neuvěřitelně kolísají a je dost možné, že banky nestíhají na tyto výkyvy reagovat a ani to nechtějí dělat. To se pak projevuje v pouze omezeném pohybu úrokových sazeb hypoték (graf č. 1). Nicméně řada indicií nasvědčuje tomu, že hlavním důvodem rozevírajících se nůžek mezi klesající cenou peněz na finančním trhu a vysokými úroky hypoték je navyšování bankovních marží. Za stávající situace, kdy na hypotečním trhu panuje vysoce konkurenční prostředí, se však nezdá pravděpodobné, že příčinou je hromadné navyšování obchodních marží nebo nenadálý růst operativních nákladů. Impulz pravděpodobně přichází spíše v oblasti řízení rizika. Nicméně banky to odmítají vysvětlit. Hypotečním trhem v současnosti cloumá nejistota. Útlum hospodářství následovaný vlnou propouš(3"'7ÕWPKQSŁNĐSOÕDIÒSPLPWÕDITB[FC (3"'3P[E tění zaměstnanců, a tedy poklesem jejich příjmů, VIZQPUFċOÅDIÒWĐSŁq BQSŁ poskytovatele úvěrů samozřejmě nenechává chladnými. Důsledkem je jejich zvýšená ostražitost (váží, komu úvěr poskytnout), ale také otázka, s jakou rizikovou marží budou pracovat. Kolik toto navýšení činí a zda je skutečnou příčinou, jsme se z odpovědí bank (viz anketu) bohužel nedozvěděli. Podle našich velmi hrubých propočtů to může být 0,2–0,3 pro centního bodu. • (Autor je redaktorem serveru Investujeme.cz.) Anketa Otázka: Zvýšili jste v poslední době u hypoték tzv. rizikovou marži? Česká spořitelna Raiffeisenbank Výše rizikových marží je interní záležitost banky. Hypoteční banka U převážné většiny naší produkce, což jsou hypoteční úvěry do 70 % a do 85 % zástavní hodnoty nemovitosti, jsme rizikovou marži neupravovali. ;ESPK'JODFOUSVN)ZQPJOEFYÜ/# Volksbank Bod zlomu však nastal v létě 2008. Zatímco Česká národní banka od té doby v rámci stimulace ekonomiky základní úrokové sazby několikrát razantně snížila, úrokové sazby hypoték téměř neklesají. Rozdíl mezi cenou poskytnutých hypotečních úvěrů a cenou, za kterou lze získat volnou likviditu na ;ESPK'JODFOUSVN) Odpověď na otázku ohledně výše rizi kové marže považujeme za interní. Závěr ;ESPK'JODFOUSVN)ZQPJOEFYÜ/# Z grafu č. 2 je patrné, že přibližně od začátku roku 2004 průměrná úroková sazba hypoték tvarem kopíruje průměrnou úrokovou sazbu vyjadřující cenu peněz na finančním trhu. Rozdíl mezi oběma sazbami v jednotlivých měsících jen zřídkakdy přesáhl 1,5 procentního bodu (graf č. 3). FC 7ÕWPKÒSPLPWÕDITB[FCOBGJOBOċOÅDIUS[ÅDI BVIZQPUFċOÅDIÒWĐSŁq (3"' financování úvěrových obchodů, rapidně roste, a to až k úrovni 2 procentních bodů (graf č. 3). Rizikovou marži jsme v posledních měsících neupravovali. mBank Otázka rizikových marží je interní informací. březen 2009 — finmag 35 F inreport H y p o t é k y : P r o č j s o u s t á l e d r a ž š í , i k d y ž c e n a p e n ě z n a f i n a n č n í m t r h u k l e s á? Příjmy a hypotéka Hypotéky v Česku už zdomácněly. Přesto se však mohou vyskytnout situace, kdy žadatel o úvěr narazí na problém, se kterým si neví rady. Například při prokazování příjmu. / Roman Scherks Redakce obdržela následující dotaz čtenáře K. P., který píše: „Dobrý den, potřeboval bych poradit. Chtěl jsem si vzít hypotéku na nákup bytu v Praze. Banky mě ale hromadně odmítají. Jako důvod uvádějí to, že jsem zaměstnán u zahraniční (ruské) firmy a pracuji v cizině, a nechtějí mi příjem z tohoto zaměstnání uznat. Mají na to vůbec právo? Jak jim mám dokázat, že mé zaměstnání je stabilní, že mi mohou úvěr poskytnout?“ Na první pohled to vypadá, že jde o specifický problém, který se týká jen malé skupiny žadatelů o úvěr. Ovšem prokazování bonity má i řadu dalších specifik, která se týkají už mnohem většího počtu klientů hypotečních bank. Stojí tedy za to zmínit se o tomto tématu podrobněji. Banky nejsou povinny půjčit ilustrace: martin svoboda Předem je nutno poznamenat, že banka má svým způsobem právo na cokoliv. Jde o její peníze, potažmo o peníze vkladatelů nebo investorů, takže musí postupovat obezřetně. Pokud si vyhodnotí, že půjčit některému klientovi je riskantní, naprosto oprávněně může jeho žádost odmítnout. Na hypoteční úvěr neexistuje žádný právní nárok a banka ani nemusí žadateli sdělovat, proč jeho žádost odmítla. Banky v minulých letech pravidla pro schvalování žádostí o hypoteční úvěr výrazně zjednodušily, aby vyhověly velké poptávce – snížily např. počet požadovaných dokladů atd. V posledních měsících jsme však zase svědky, vzhledem k celosvětové krizi, kterou vlastně odstartovaly hypotéky v USA, že dochází k mírnému přitvrzení při posuzování žádostí. Osobně jsem se však s problémem, který líčí čtenář, nesetkal. 36 finmag — březen 2009 Žadatelé s příjmy ze zahraničí byli bankami bez větších problémů uspokojováni. Pravda ale je, že jsem neměl zkušenost s těmi, kteří mají příjmy od ruské firmy. Nicméně mě tento problém zaujal a detailně jsem si prošel manuály všech bank. U některých jsem skutečně zjistil, že příjmy žadatelů z některých zemí neakceptují. Popisu toho, jaké příjmy banka akceptuje, je vždy v jejím manuálu věnováno několik stran. Existují drobné odchylky a nuance, které myslím není účelné v tomto článku rozebírat. Jsou tu však i některá obecná pravidla, která platí u většiny bank, a ta je myslím užitečné zmínit. Zájemci o hypotéku poskytnou základní orientaci, a pokud si nebude konkrétně vědět rady, může vyhledat finančního poradce. Zbytečně však nemusí vzdávat svůj boj o úvěr předem. Příjmy ze závislé činnosti v ČR Základní a nepřekročitelnou podmínkou je, že žadatel o hypotéku nesmí být ve výpovědní lhůtě. Pokud je klient ve zkušební době, tak i s tímto faktem si některé banky umějí poradit – někde však jen u vybraných profesí nebo pokud se jedná o „přechod“ na stejné místo u jiné firmy. U jiných bank však může být problém získat úvěr ve zkušební době, i tak se ale často dá najít nějaké řešení. Například klient se žádostí počká na konec zkušební doby nebo požádá zaměstnavatele o její zkrácení (písemnou formou), příp. je možné najít nějaké jiné individuální řešení s pomocí finančního poradce. Pokud je klient v zaměstnaneckém poměru u firmy, která má sídlo na území České republiky, tak příjem velice jednoduše dokládá na formuláři banky za určité poslední období, které mu potvrdí mzdová účtárna. Odchylky mezi bankami jsou v tom, jaké období je nutno potvrdit. Někde jsou to tři měsíce, jinde šest měsíců apod. Rozdíly jsou rovněž v uznávání příjmů nad rámec základní hrubé mzdy, tedy zda banka uzná také prémie, 13. a 14. platy, roční odměny atd. Některá je uzná, pokud klient doloží, že jsou „pravidelné“, jiná uzná jen jejich část a další je třeba neuzná vůbec. Občas si banka může skutečnosti uvedené v potvrzení telefonicky ověřit, případně si při pochybnostech vyžádat kopie vyměřovacích základů, které se dávají na OSSZ, nebo přímo potvrzení od OSSZ. Někde je rovněž nutné předkládat kopie výplatních pásek nebo kopie výpisů z účtu, kam mzda chodí. V případech, kdy mzda chodí klientovi do banky, u které žádá o hypotéku, není často ani potřeba potvrzení o příjmu dokládat. Ostatní uznatelné příjmy Některé banky uznávají diety jako příjem, pokud jsou vypláceny pravidelně, jiné jen u zcela přesně vyjmenovaných profesí (řidiči kamionů, členů letecké posádky apod.), další je neuznávají vůbec. Zvláštní kategorii tvoří příjmy na základě smlouvy na dobu určitou. Obecně se dá říci, že pokud byla taková smlouva alespoň jednou obnovena, nemají s jejím uznáním v bankách žádný problém a klientovi vyjdou vstříc. Může být však brán ohled na profesi. Obecně lze konstatovat, že zcela bezproblémově banky uznávají takové příjmy, jako je peněžitý příspěvek v mateřství (doloženo potvrzením), příspěvek na bydlení pro vojáky z povolání ( je součástí mzdy), starobní důchod, tzv. výsluha (vojáci, policisté a některé další profese), výživné na děti (ovšem s ohledem na věk dětí v porovnání s celkovou délkou splatnosti hypotéky může být uznán tento příjem někdy jen částečně). Některé banky uznají i rozdělený zisk společnosti s ručením omezeným. Jeho výši je však nutno doložit rozhodnutím valné hromady, potvrzením o přijetí částky a doložením, že byla zaplacena daň. Uznatelnost dalších příjmů, jako je např. invalidní důchod a další, je hodně individuální a praxe jednotlivých bank se liší. Pozor je potřeba dávat na příjmy z kapitálového majetku, z prodeje cenných papírů, z prodeje nemovitostí a věcí movitých. I když se tyto příjmy většinou objevují v daňovém přiznání, banky je v žádném případě neakceptují. Příjmy z pronájmu, které již prošly daňovým přiznáním, jsou započítávány podle doložené kopie daňového přiznání. Tady je třeba dát pozor na odpisy. Stalo se, že klient měl vyšší odpisy než příjem z pronájmu a z této činnosti tedy vykazoval v daňovém přiznání ztrátu. Banka tuto ztrátu odečetla od příjmů z ostatní činnosti, a tím se podstatně zhoršila jeho bonita. Jde sice o extrémní případ, ale i s takovou možností je nutné počítat. Některé banky uznají i příjmy z budoucího pronájmu, který však musí být doložen budoucí smlouvou. Celkový budoucí nájem je pak uznán jen z 50 až 70 %. Někde je také potřeba pro banku zpracovat odhad pronajímané nemovitosti tzv. výnosovou metodou. Souběh několika příjmů musí být vždy doložen daňovým přiznáním a potvrzením o příjmu. Banky však nemusejí, vzhledem k okolnostem, některé pří j my uznat v plné výši nebo je neuznají vůbec. Zcela zvláštní kategorií jsou příjmy ekonomicky spjaté osoby, tzv. ESO, tedy stav, kdy je klient „sám sobě zaměstnavatelem“. Znamená to, že zcela nebo částečně vlastní firmu (s.r.o.) a zároveň od ní pobírá mzdu. Většina bank v těchto případech obvykle požaduje i předložení dokladů (daňové přiznání, rozvaha, výsledovka) od zaměstnavatelské firmy, doložení vyměřovacích základů nebo potvrzení od OSSZ, případně další podklady. Příjmy ze závislé činnosti mimo ČR Podle manuálů jsem nalezl banky, které by měly naprosto bez problémů uznat příjmy ze zahraničí bez ohledu na stát, tedy de facto z celého světa. Pak jsou však jiné, které uznávají příjmy jen ze států EU, EHP, USA a Kanady, další mají ve svých manuálech napsáno, že vhodnost zemí, kde firma působí, je posuzována individuálně a hlavně s ohledem na obor činnosti. Z některých exotických zemí by měly být bez problémů akceptovány příjmy z takových oborů, jako je IT, letectví, automobilový průmysl apod. Je tedy docela možné, že čtenář K. P. skutečně narazil na banky, které si vybírají, ale dle mého názoru není možné jeho zkušenost úplně zobecňovat. Rozhodně by se měla najít banka, která by mu úvěr poskytla. Není to tak dávno, kdy všechny potřebné doklady pro takového žadatele – pracovní smlouva, mzdový výměr, potvrzení o výši příjmu, povolení k pobytu, pracovní povolení, výplatní pásky a výpisy z účtu – musely být úředně přeloženy do českého jazyka, což přinášelo nemalé výdaje na překlad, v řádu několika tisíc. Někde stále požadavek úředních překladů přetrvává. Postupem času se však mnohé banky naučily používat cizojazyčná potvrzení o příjmu (angličtina a němčina), a dnes potřebné doklady uznají dokonce i v jazycích, jako jsou angličtina, němčina, i ruština; slovenština je samozřejmostí. Potvrzený příjem je vždy přepočítáván podle platného kursu ČNB a většinou je krácen (cca o 15 %) na případné kurzové rozdíly. březen 2009 — finmag 37 F inreport H y p o t é k y : P r o č j s o u s t á l e d r a ž š í , i k d y ž c e n a p e n ě z n a f i n a n č n í m t r h u k l e s á? ilustrace: martin svoboda Příjmy z podnikání Standardně se příjmy z podnikání dokládají daňovým přiznáním. Někde stačí poslední, jinde vyžadují za dva roky. Pamatuji i doby, kdy měly některé banky problém s tím, když klientovi dělal přiznání daňový poradce a podával ho v červnu. Nutily takové žadatele o hypotéku, aby podali přiznání třeba už v dubnu. Dnes se s tím už nesetkávám. Může však nastat situace, i když se to stává zřídka, kdy banka požaduje, aby klient doložil výsledky probíhajícího daňového období. Některé banky však poskytnou hypotéku, i když klient podnikal jen několik měsíců. Nutností je však alespoň jedno podané daňové přiznání. Začínající podnikatelé tedy mají většinou smůlu. U některých profesí (lékaři, právníci, daňoví poradci apod.) se většinou daří sjednat individuální výjimku. Vždy však musí být v činnosti určitá kontinuita, například právník složil advokátní zkoušky a z koncipienta (zaměstnanec) se stal samostatným právníkem (osoba podnikající podle jiných předpisů). Některé banky chtějí mít daňové přiznání potvrzené od správce daně (nestačí tedy podatelna), jinde je nutnost předkládat potvrzení o zaplacení příslušné daně. Někdy jsou dokonce požadovány doklady o tzv. bezdlužnosti od finančního úřadu, správy sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny. Jinde stačí jen čestné prohlášení. Dnes již nemají úředníci hypotečních odborů problém uznat příjmy z podnikání mimo území ČR. V takovém případě je ale vždy stanoven přesný postup, žádost se schvaluje na centrále a jsou předepsané předem stanovené cizojazyčné formuláře. V posuzování příjmů pak banky postupují hodně odlišně. Příjmy procentem z obratu Některé banky půjčí i podnikatelům, kteří jsou ve ztrátě, pro jiné je ztráta neakceptovatelná. Vzhledem k tomu, že řada podnikatelů svoje daňové přiznání 38 finmag — březen 2009 ( jak se hezky česky říká) „optimalizuje“, přišly některé banky před časem s možností uznat jako příjem určité procento z obratu nejen fyzické osoby, ale i s. r. o. – ta však musí být 100% vlastněna klientem. V takových případech bývá uznáváno spoluvlastnictví manželkou. V praxi je to tak, že banka vezme 15–20 % (u vybraných profesí někde i 30 %) dosaženého obratu, tuto částku vydělí 12 a výsledek považuje za čistý měsíční příjem klienta. Je nasnadě, že se to vyplatí zejména vlastníkům firem s vyšším, třeba několikamilionovým obratem. I pro ně však banky mívají řadu omezení. Nikdy nepůjčí na 100 % odhadní ceny nemovitosti a téměř vždy stanoví vyšší úrokovou sazbu. Některé banky umožňují, aby žadatel o hypotéku nemusel vůbec prokazovat příjmy. Půjčí mu maximálně 70 % odhadní ceny nemovitosti a větší riziko takového klienta zohlední ve vysoké úrokové sazbě. A co říci závěrem? Všechny výše popsané skutečnosti jsou souhrnem nejzákladnějších podmínek, které byly vybrány ze všech bank. Proto je naprosto jisté, že ne všechny podmínky budou u všech bank stejné. Někde to bude výhodnější u některého typu žadatele a jinde to zase bude naprosto jinak a bude mít výhodu jiný klient. Rovněž je dobré poznamenat, že vzhledem k současné situaci se podmínky neustále mění a doplňují. S ohledem na uvedené skutečnosti mohu jen doporučit, aby se klient, zejména v určitých sporných případech, obrátil na profesionálního finančního poradce renomované poradenské firmy nebo na hypotečního makléře, protože jen ten dokáže posoudit všechny podmínky jednotlivých bank i klady a zápory jejich přístupu k posuzování bonity žadatele o hypoteční úvěr. Dokáže vybrat tu banku, která je schopna klientovi úvěr za rozumných podmínek skutečně poskytnout. • (Autor je hypotečním specialistou Partners For Life Planning.) P R EZEN tAC E F IN A NČ NÍC H P RODUK T Ů fine xpo AXA Balance 6 Aviva Royal II. MasterCard foto: profimedia.cz SecureCode březen 2009 — finmag 39 fine x po : V i r t u á l n í v e l e t r h f i n a n č n í c h p r o d u k t ů Pro koho žádají banky pomoc? Banky se uchylují k pokrytectví. Pomoc pro chudé je pomoc jen pro ně. Největší banky z EU žádají Evropskou komisi a Evropskou banku pro obnovu a rozvoj (EBRD) o pomoc finančnímu sektoru na Ukrajině, Rumunsku či Bulharsku. Mimo jiné jde o UniCredit, Erste nebo KBC. Argumentují solidaritou s těmito státy, kde mimochodem většina z nich také aktivně působí, a ohánějí se snahou pomoci uchránit tamní finanční systém od katastrofy. Člověk by si řekl, jak ušlechtilé cíle tyto banky mají. V jejich prohlášeních neslyšíme o zájmech akcionářů, o riziku, o nutnosti přísných podmínek pro půjčování apod., ale zaznívají slova o solidaritě a pomoci. Jaká je však skutečnost? Chování bank v této situaci můžeme skutečně nazvat pokrytectvím. Banky, které se podílely na vzniku současné krize a které ji dnes v podstatě prohlubují, se snaží rafinovaným způsobem získat další miliardy od svých vlád. Mnohé již takto získaly v posledním půlroce několik miliard. I přes masivní podporu a dotace však stále klesají akcie bank, banky omezují úvěrování firem i domácností a úroky drží na rekordních výších. Stejnou politiku můžeme sledovat i v České republice, kde většina ze zmíněných bank aktivně působí. Jak řekl prezident Obchodní komory Petr Kužel, „jedním z největších problémů našich firem, kromě nedostatku zakázek, jsou i velmi ztížené podmínky pro získání provozních i investičních úvěrů od našich bank“. Na domácím či evropském finančním trhu jsou banky silou, která zatím k řešení a překonání krize rozhodně nepřispívá. Extrémní utáhnutí kohoutků peněz do podnikové sféry, které odůvodňují nepřijatelným rizikem, nedůvěrou na trhu a zájmy svých akcionářů, je důležitým prvkem k prohloubení krize. Jiří Kunert, předseda České bankovní asociace pro MfD, vysvětluje, že „banky nemohou v době nedůvěry a vysoké míry rizik podnikatelům vyhovět a snížit své požadavky na bonitu a zajištění“. Banky tedy žádají o pomoc. Co však za tuto pomoc nabízejí? Další utahování kohoutků a další zpřísnění své úvěrové politiky? Politika bank tak není o solidaritě, dohodě, rozprostření rizik na všechny subjekty trhu. V současnosti je to celkem průhledně vidět – riziko v rozhodující míře nesou podnikatelé a domácnosti (ať už přímo, či jako daňoví poplatníci), jen banky si myjí ruce. Miliardy svým bankám poskytly vlády Francie, Belgie, Velké Británie, Irska, Německa, Španělska, Itálie či USA. Výsledkem je další propad ekonomiky a žádné zlepšení na obzoru. Za této situace přichází devět největších bank s požadavkem pomoci pro země, jako jsou Ukrajina, Rumunsko či Bulharsko. Dle jejich tvrzení tamní systémy pomoc potřebují, jinak situace může vést ke katastrofě. Zajímavé je, že většina bank, které o pomoc žádají, na těchto trzích také aktivně působí. Faktem je, že tamní chudé státní rozpočty si rozhodně žádnou masivní pomoc svému finančnímu systému nemohou dovolit. A protože penězovod ze strany ukrajinské či bulharské vlády rozhodně nehrozí, rozhodly se banky oslovit Evropskou komisi a EBRD. Pikantní na tom je, že jedním z důvodů pomoci je oživení úvěrového trhu, který i přes masivní pomoc a rekordní snižování základní úrokové sazby ze strany centrálních bank se jaksi nekoná ani v zemích, kde sídlí mateřské společnosti. Za velkolepými frázemi se skrývá jednoduchá věc – jakákoliv pomoc nebude ve skutečnosti směřovat postiženým zemím východní Evropy, ale právě bankám. Rozhodně však není jisté, stejně jako v jiných zemích, že to skutečně pomůže těm, kteří mohou opět rozhýbat trhy, tedy podnikatelům a občanům – spotřebitelům. Miroslav Zeman foto: profimedia.cz Šéfredaktor serveru www.bankovnipoplatky.com 40 finmag — březen 2009 Certifikát Balance 6 – investice bez rizika Novinkou na českém pojistném trhu je jednorázové investiční životní pojištění Certifikát Balance 6 od AXA životní pojišťovny. Klientům nabízí 100% garanci vložených prostředků společně s možností velmi slušného zhodnocení. Na podrobnosti jsme se zeptali Milana Šajánka, ředitele pro životní pojištění skupiny AXA v ČR a SR, a Aleše Tůmy, investičního analytika z poradenské společnosti Partners. Jaké výhody přináší Certifikát Balance 6 klientům? Milan Šajánek: V době neklidu na finančních trzích je pro mnoho klientů finančních institucí důležitá především jistota. My jim vycházíme vstříc. Certifikát Balance 6 je jednorázové investiční pojištění se 100% garancí vkladu. Je to ale produkt vhodný nejen pro konzervativní klienty, ale i pro ty, kteří hledají zajímavé investiční příležitosti. Prostřednictvím Certifikátu Balance 6 klient investuje do šesti podkladových aktiv, což umožňuje vyváženě rozložit riziko a zároveň přináší příležitost nadstandardního zhodnocení vkladů. Jaká aktiva jsou v certifikátu zahrnuta? Milan Šajánek: Na jedné straně jsou to komodity - ropa, zlato a zemědělské plodiny, reprezentované indexy WTI OIL FIRST FUTURE, GOLD LIME SPORT PRICE a S&P GSCI Agricultural Index Excess Return. Na straně druhé pak investice míří i do cenných papírů nejvýznamnějších světových firem z Evropy, Asie a USA. Ty jsou zahrnuty v indexech DOW JONES EUROSTOXX 50, NIKKEI 225, S&P 500. Celkem tedy máme šest indexů, od kterých se odvíjí zhodnocení klientova vkladu. k pádu skupiny Citigroup, která je emitentem podkladového aktiva pro tento produkt). Zároveň se ale nepřipravují o možnost profitovat z toho, když se vývoj světových trhů v příštích letech obrátí k lepšímu. Jak se vývoj indexů do výnosů klienta promítne? Milan Šajánek: Používáme strategii nazvanou „Lock the Best Note“. Klientovi se v prvním roce připíše procentuální zhodnocení odpovídající nejvýkonnějšímu indexu, a to až do výše 13 %. Tento index se již pro výpočty zhodnocení v následujících obdobích nepoužije. V druhém roce se tak vybírá nejlepší index ze zbývajících pěti, který se poté opět vyřadí, a v každém roce se tento postup opakuje. Celkem se tedy jedná o investici na šest let, po kterých klientovi vyplatíme jeho vklad a navíc výnos, který odpovídá součtu zhodnocení v jednotlivých letech. Celkové zhodnocení tak může dosáhnout až 78 % za šest let. V čem se Balance 6 liší od konkurenčních produktů? Aleš Tůma: Klient neplatí žádné vstupní ani výstupní poplatky, což není na trhu samozřejmé. Konkurenceschopný je i poplatek v případě předčasného ukončení. Zajímavá je i zmiňovaná konstrukce produktu – u některých konkurenčních investičních životních pojištění stačí, aby jedna z akcií v portfoliu trvale klesla v hodnotě, a investor dostává výnos blízký nule. Naopak u Balance 6 je v případě poklesu jednoho indexu stále šance na zhodnocení některého z ostatních indexů. Jak na nový produkt reagují klienti? Trefila se AXA do jejich současné nálady? Aleš Tůma: Jak už bylo řečeno, v době nejistoty klienti rádi slyší, že mají zaručenou návratnost alespoň původního vkladu (tedy za předpokladu, že nedojde Milan Šajánek: Je potřeba dodat, že Certifikát Balance 6 není jen dobrou investiční příležitostí, ale poskytuje i pojistnou ochranu pro případ nečekaných událostí. V případě smrti úrazem poskytujeme plnění ve výši aktuální hodnoty investice navýšené o 50 %. • březen 2009 — finmag 41 fine x po : V i r t u á l n í v e l e t r h f i n a n č n í c h p r o d u k t ů Aviva/ Royal II. Královská nabídka pokračuje Zeptejte se dnes náhodně vybraného člověka, zda si myslí, že kapitálové trhy jsou již na svém dnu. Odpoví pravděpodobně „nevím“. Zeptejte se, jestli si myslí, že za pět až šest let budou výše než dnes. Odpoví pravděpodobně „ano“. A zeptáte- li se, jestli do nich chce investovat, odpoví pravděpodobně „ne“. 2. Nárůst hodnoty akcií za 6 let Na konci šestého roku se pro každou akcii spočítá její celkový výnos za 6 let s tím, že pokud je výnos akcie vyšší než 75 %, považuje se za 75%. Konečný výnos podle druhého způsobu je roven průměru výnosů jednotlivých akcií (max. tedy opět až 75 %). V podstatě se tedy jedná o výnos daného portfolia s aplikací maximálního výnosu 75 % pro jednotlivé akcie. Back test neboli potenciální historická výkonnost 1. Možnost každoročního navýšení konečného výnosu o 12,5 % V průběhu šesti let se vždy v předem stanovený den daného roku porovnají ceny všech akcií s cenami z 30. 4. 2009. Pokud žádná z akcií neklesne pod 70 % ceny z 30. 4. 2009, je za daný rok navýšen konečný výnos o 12,5 % (tj. za 6 let může být navýšen až na 75 %). 42 finmag — březen 2009 ,0/&Ü/¡;)0%/0$&/¥ .JOJN¹MOÅ 1SŁNĐSOÁ .BYJN¹MOÅ Při výpočtu se vychází z cen široce diverzifikovaného portfolia 20 světově významných akcií, na které se aplikují dva způsoby výpočtu, a konečný výnos je roven vyšší z hodnot stanovených podle těchto dvou způsobů: WWMPŃFOÕDIQSPTUijFELŁ Výpočet konečného výnosu ,POFĈOµIPEOPUBQPELMBEPWÑDIBLUJWQPMFUFDI Silnou stránkou produktu je způsob výpočtu konečného výnosu podkladových aktiv, jehož výsledkem je vyvážený a stabilní výnosový potenciál produktu. Produkt má potenciál generovat výnosy nejenom na rostoucích trzích, ale i na trzích, které stagnují, či dokonce klesají. Otázka správného načasování tak není natolik zásadní jako u jiných produktů této kategorie. Jak se tedy konečný výnos podkladových aktiv počítá? Proč právě Aviva Royal II.? 100 % vložených prostředků + výnos až 75 %. Produkt vznikl ve spolupráci s přední evropskou bankou Société Générale, která garantuje proplacení podkladových aktiv s výplatou po 6 letech ve výši: Na tento trend reaguje pojišťovna Aviva a od 16. února nabízí nové investiční životní pojištění za jednorázové pojistné s pojistnou dobou 6 let – Aviva Royal II. Jedná se o pokračovatele úspěšného produktu Aviva Royal I., který měla pojišťovna v nabídce na podzim minulého roku. Aviva Royal II. – jistota i atraktivní výnosový potenciál Zajímavou představu o robustnosti konstrukce výpočtu výnosu podkladových aktiv nabízí tzv. back test, kdy se s pomocí historických cen akcií spočte výkonnost, kterou by podkladová aktiva dosáhla v případě zavedení produktu v daném okamžiku v minulosti. Graf ukazuje průběh těchto teoretických konečných výnosů v čase v případě uvedení produktu v jednotlivých pracovních dnech období od 1. 1. 1980 do 31. 12. 2002 (tj. s koncem pojistné doby posledního takovéhoto produktu k 31. 12. 2008), tabulky pak ukazují nejnižší, průměrné a maximální zhodnocení podkladových aktiv z těchto pozorování. Pokud si uvědomíme, k jakým výkyvům během uvedeného období na finančních trzích došlo (propad v roce 2008, internetová bublina, asijská krize atd.), výpovídají výsledky o značné robustnosti mechanismu výpočtu konečného výnosu. Tato vlastnost je vzhledem k současné situaci na finančních trzích velmi důležitá. Aviva Royal II. je produkt, jenž může oslovit klienty, kteří na jedné straně nechtějí podstoupit vysoké investiční riziko a současně požadují vyšší výnosový potenciál, než jaký jim nabízí tradiční konzervativní produkty. • Lidé dnes mají obecně výrazně vyšší averzi k riziku. To platí dvojnásob pro klienty, kteří mají k dispozici větší objem prostředků a přemýšlejí, jak je vhodně investovat. Mezi produkty, které je mohou oslovit, patří ty, které nabízejí atraktivní výnosový potenciál a současně minimalizují riziko ztráty vložených prostředků či jejich části – tzv. kapitálově garantované produkty. 0%107¥%"+¥$¥30Ü/¥;)0%/0$&/¥ .JOJN¹MOÅ 1SŁNĐSOÁ .BYJN¹MOÅ %ÿ-&ā*5610;03/à/¥ .JOVM¹IJTUPSJDL¹ WÕLPOOPTUBDFOPWÕWÕWPKWŃ¹EOÁNQijJQBEĐOFNPIPVCÕUQPWBŃPW¹OZ[B[¹SVLVBOJ JOEJLBDJCVEPVDÅIPLPOFċOÁIP[IPEOPDFOÅBMPLPWBOÁIPQPKJTUOÁIP5FTUKF[BMPŃFOOBuFTUJMFUÕDI UFTUPWBDÅDIPCEPCÅDILPOċÅDÅDIWPCEPCÅBŃPEQPWÅEBKÅDÅQPċ¹ULZUĐDIUPPCEPCÅCZMZ WPCEPCÅBŃ 7[IMFEFNLUPNVŃFWOĐLUFSÕDIPCEPCÅDIOFCZMBEPTUVQO¹QPUijFCO¹ EBUBTQPMFċOPTUJ"QQMF$PNQVUFS$OPPD*OEJUFY4"&MFDUSPMVY"#7JODJ4"B7PMWP"#CZMBWEBOÕDI PCEPCÅDIOBISB[FOBTQPMFċOPTUNJ)FXMFUU1BDLBSE&YYPO.PCJM(BQ,POJOLMJKLF1IJMJQT&MFDUSPOJD #PVZHVFTB/BWJTUBS*OUFSOBUJPOBM Logo MasterCard® SecureCode™ = záruka bezpečných on-line nákupů internetovým obchodníkům, a proto nehrozí jejich odcizení ani zneužití. Další možnosti MasterCard® SecureCode™ Službu MasterCard® SecureCode™ lze také navázat přímo na platební kartu. Díky tomu je možné platit on-line i kartami, které běžně platbu přes internet neumožňují. V tomto případě MasterCard® SecureCode™ funguje na bázi jedinečného dynamického osobního kódu, pomocí něhož je ověřována identita držitele karty při elektronických transakcích. Zabezpečené spojení tak zajišťuje majitelům karet ochranu jejich účtu, zatímco vydavatel karty a obchodník mají jistotu o identitě osoby, která transakci realizuje. Tato forma zabezpečení však v České republice zatím není rozvinuta. • Poradna Dotaz: MasterCard® SecureCode™ – zabezpečovací technologie současnosti MasterCard® SecureCode™ představuje globální systém, který pohodlným a jednoduchým způsobem zajišťuje bezpečnost držitelům karet během on-line nakupování a zároveň poskytuje vysoké záruky obchodníkům. Obchodník, který tímto způsobem garantuje ochranu citlivých dat, používá označení MasterCard® SecureCode™ (oranžovo-červené logo). Tato služba je obchodníkům poskytována jejich tzv. zpracovatelskou bankou. Princip fungování MasterCard® SecureCode™ Pro nakupování kartou je nezbytné nejprve do příslušného systému vložit potřebné informace, jako je číslo karty nebo její doba platnosti. Tato citlivá data jsou následně zašifrována a v režimu zabezpečeného spojení přenášena přímo mezi nakupujícím a zpracovatelskou bankou. Poté dochází k ověření požadavku u banky, která platební kartu klientovi vydala. Ta autorizuje prodej, předá tuto informaci nazpět zpracovatelské bance, jež poté předá obchodníkovi zprávu, že prodej byl povolen. Na základě tohoto zdánlivě složitého procesu, jenž ale trvá ve skutečnosti jen několik sekund, je zamezeno veškerým rizikům, která mohou při on-line platbě hrozit. Klientovy privátní údaje totiž nejsou k dispozici Dobrý den, rád nakupuji u internetových obchodníků, především elektroniku, která tak vyjde výrazně levněji. Zatím jsem vždy platil hotově na dobírku, neboť se mi nepodařilo dokončit platbu kartou přes internet. Systém internetového obchodu po mně vždy vyžadoval nějaký ověřovací kód. Chtěl bych se proto zeptat, kde mohu tento kód získat. Mám jej vyžadovat po své bance? Děkuji za radu. P. Jaroš, Moravské Budějovice Expert radí: Dobrý den, pane Jaroši, velice nás těší Váš zájem o internetové placení nákupů prostřednictvím platební karty. Při nákupu kartou stačí skutečně zadat jen několik základních údajů, které všechny naleznete na své platební kartě. Většina systémů po Vás bude vyžadovat informace týkající se typu Vaší karty. Ten poznáte podle loga na kartě. Dále je nutné znát šestnáctimístné číslo Vaší karty, které je umístěno na přední straně karty. A dále pak ověřovací kód, který se nachází na zadní straně karty u rámečku s podpisem. Tam je uvedeno sedmimístné číslo a právě jeho tři poslední číslice představují tzv. ověřovací kód. Posledním údajem, který by po Vás systém mohl chtít, je tzv. expirace neboli „valid thru“. Tento údaj je rovněž na přední straně platební karty ve formátu měsíc/rok (např. 02/09). Všem klientům ale radím: Než se pustíte do nakupování přes internet, nejprve si z hlediska Vaší bezpečnosti zkontrolujte, zda je příslušný obchodník opatřen oranžovo- červeným logem MasterCard® SecureCode™. Jedině tak můžete své údaje ochránit před zneužitím a bez obav využívat všech výhod nákupů přes internet. Pavel Javorský Ředitel kanceláře MasterCard Europe pro Českou republiku a Slovensko Vaše případné dotazy či tipy k používání platebních karet posílejte na e-mailovou adresu [email protected]. Z došlých dotazů vybereme ty nejzajímavější a spolu s odpověďmi je otiskneme v dalších číslech. březen 2009 — finmag 43 foto: master card Internet je nejdynamičtěji rostoucím a rozvíjejícím se komunikačním médiem současnosti. Přímo úměrně tomuto trendu roste zároveň také počet příznivců on-line nákupů. Na tento stav pak reagují společnosti, které inovují systémy pro zabezpečení citlivých dat při nakupování v internetovém prostředí. Pro bezpečné platby kartou přes internet bylo vyvinuto několik metod, na jejichž zdokonalování například společnost MasterCard pracuje více než osm let. Výsledkem je speciální zabezpečovací technologie pro on-line nákupy s anglickým názvem MasterCard® SecureCode™. Magazín FINMAG — události a novinky na finančním trhu komentujeme jako první protiklady Výuka jazyků škol a vs. život foto: profimedia.cz Cíl je jeden – naučit se dobře cizí jazyk. Vedou k němu však dvě cesty: Tradiční, prostřednictvím kurzů v českých školách, což je však často drahé a málo efektivní, nebo druhá – studijní pobyt v zahraničí. Ta postupně vítězí jak výsledky, tak i cenou. / Lada Kičmerová březen 2009 — finmag 45 protiklady Jazyky à la Česko foto: profimedia.cz Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Heslo, které dvojnásob platí pro mladou českou generaci, z níž velká část je nebo bude jednou zaměstnaná v zahraniční firmě. Jenže jak se naučit jazyk dobře a efektivně a za přijatelnou cenu? Doma za pecí to jde jen stěží. 46 finmag — březen 2009 Chcete-li, aby se vaši potomci naučili cizí jazyky doma v Česku, můžete se rozhodovat mezi jazykovou školou, soukromým lektorem, státní školou s rozšířenou výukou jazyků nebo volit soukromé jazykové gymnázium. S výukou v cizím jazyce a maturitou uznatelnou v zahraničí vítězí na pomyslném žebříčku specializovaná gymnázia. Ta soukromá ovšem vyjdou i na dvě stě tisíc ročně. Naučíme všechno. Značka: špatně Rodilí mluvčí, malé skupiny, intenzivní výuka, konverzace a lektor až domů, to všechno jsou lákadla jazykových škol, které se snaží přivábit nové studenty do svých učeben. Hodina a půl kurzu týdně na jeden semestr vyjde na méně než čtyři tisíce, otázkou však je, kolik se toho za těch třicet nebo čtyřicet hodin výuky naučíte. Odpověď většinou zní: Velmi málo. Jazykových škol je v každém větším městě hned několik a dnes už nabízí i výuku nestandardních jazyků, jako jsou japonština nebo portugalština. Výběr je i v obsahu kurzů – některé jsou zaměřené na gramatiku nebo na konverzaci, jiné připravují zájemce na jazykové zkoušky. Přesto hlavní slabiny výuky jazyků po česku přetrvávají: Hodina a půl týdně je nedostatečná, intenzivní kurzy dvakrát týdně jsou v tomto směru lepší, ale pořád je obtížné sžít se s jazykem, který za týden slyšíme jen tři hodiny. Třídy mívají až kolem 20 studentů a to neumožňuje aktivní zapojení do dialogu. Nové učební metody sice kladou důraz na přípravu rozhovorů ve skupinkách a krátké konverzace na dané téma ve dvojicích nebo trojicích, ale není v silách jednoho vyučujícího uhlídat chyby, ke kterým dochází u jednotlivých týmů. Není dostatek kvalitních lektorů. Jen část takzvaných rodilých mluvčích má skutečně plnohodnotné pedagogické vzdělání zaměřené na jazykovou výuku. Většinou mají jen nějaké pedagogické minimum. Kvalita lektora, intenzita kurzu a počet studentů ve třídách by tak měly být hlavními kritérii výběru jazykové školy. Svou váhu má i roz- řazování do jednotlivých úrovní, protože nevyrovnaná skupina, kde jeden již mluví plynule a druhý sotva složí větu, pokroku ve výuce příliš nepomáhá. Lektoři by měli mít možnost zablokovat postup studenta do vyšší jazykové úrovně, pokud tomu jeho znalosti neodpovídají. Místo gramatiky studium v cizím jazyce Řešením problémů jazykové výuky mohou být různé školy s rozšířenou výukou jazyků či jazyková gymnázia. Francouzských, německých i anglických gymnázií je dnes již ve městech poměrně hodně. Rozdíly v kvalitě jsou však obrovské. Nicméně všude platí, že minimálně polovina výuky se od určitého ročníku odehrává v cizím jazyce. Zásadní rozdíl je i mezi státními a soukromými školami, a to bohužel často hlavně finanční. Zatímco na státních gymnáziích rodiče nic nedoplácejí, soukromé anglické školy si účtují stovky tisíc. Některé však umožňují těm nejlepším studentům získat stipendia z prostředků nadací nebo od sponzorů. Do bilingvní francouzsko-české třídy na gymnáziu Jana Nerudy v Praze se přihlásila v sedmé třídě i Karina Kubelková. „Studium bylo šestile- té, přičemž první dva roky jsme hlavně drilovali francouzštinu, měli jsme ji 10 hodin týdně. Výuka ostatních předmětů probíhala v češtině. Od třetího roku, respektive prvního ročníku střední školy, začala výuka vybraných předmětů ve francouzštině – fyziky, chemie, zeměpisu, dějepisu i matematiky.“ Karina chodila do francouzské třídy se zaměřením na přírodní vědy, vedle toho na gymnáziu funguje i francouzská třída humanitní. Studenti skládají maturitní zkoušku částečně již v pátém roce – z francouzštiny a češtiny, a poté i v posledním roce, šestém. Francouzská část maturity probíhá písemně z matematiky a dalších dvou předmětů vyučovaných ve francouzštině a z látky probrané v posledním ročníku. Ústní maturita je z dalších dvou předmětů a celého rozsahu studia, přičemž student si po vytažení otázky sám může vybrat, v jakém jazyce chce odpovídat, jestli česky nebo francouzsky. „Mezi učiteli byli Češi i Francouzi, nicméně i přes intenzivní výuku byla naše znalost spíše pasivní. Na hodinách se totiž skoro nemluvilo, ústní zkoušení neexistovalo, všechno se odehrávalo písemně. Takže ten mluvený jazyk nám hodně chyběl, i když eseje jsme samozřejmě po těch letech zvládali dobře. březen 2009 — finmag 47 foto: profimedia.cz „Francouzští lektoři s námi samozřejmě nemluvili jako se svými přáteli nebo doma. Mluvili pomalu a zřetelně artikulovali a nám rozuměli díky mnohaleté zkušenosti s českými studenty. Když jsem však poslouchala Francouze na ulici nebo v rádiu, nerozuměla jsem ani slovo. Bylo to frustrující a došla jsem k závěru, že zůstanu-li v Čechách, francouzsky se nenaučím nikdy.“ protiklady fakulty docházel k nám domů a my jsme mu tehdy platili 50 korun na hodinu. O dva roky později si již bral 150 korun a nakonec jsme chodily dvě za 200 Kč. Dnes si moje kamarádky říkají svým klientům o tři až čtyři stovky za hodinu, a to jenom tehdy, obejdou-li agenturu a domluví-li se s nimi přímo. Agentury účtují firmám i soukromým osobám klidně sedm stovek za hodinu,“ vyčísluje Eva Vnenková, která si učením angličtiny v rodinách přivydělávala při škole. Kurzy jen jako základ Dvaadvacetiletá Pavla se na střední škole učila angličtinu a němčinu, později se rozhodla přidat si i francouzštinu. Na univerzitě ale tři jazyky mít nemohla, tak si hledala jazykovou školu. „Kamarádka mi doporučila Francouzský institut s tím, že výuka je intenzivní a hlavně tam učí opravdu jen rodilí mluvčí. Zpočátku jsem chodila dvakrát týdně na hodinu a půl za necelých 5000 korun za semes t r. „Je-li student vybrán, francouzská strana mu hradí veškeré výlohy – tedy ubytování na internátu na pokojích po dvou, který je součástí objektu lycea, a hrazená jsme měli i tři jídla denně ve školní jídelně. Také jsme dostávali kapesné nějakých 80 eur za měsíc.“ Získala jsem velkou slovní zásobu, protože jsem ve francouzštině měla tak těžké předměty jako třeba fyziku, ale kvůli nedostatku konverzace nemohu říci, že by bilingvní gymnázium bylo rovnocenné pobytu v zahraničí,“ shrnuje Karina. Její maturita je nicméně ve Francii uznávaná a otevírá jí tak cestu na francouzské univerzity. Z jiného soudku jsou soukromá jazyková gymnázia, která slibují skvělé vybavení i vysokou úroveň výuky, ale požadují školné v řádu desítek i stovek tisíc ročně. Jako příklad velice prestižní soukromé školy může sloužit English College v pražských Vysočanech, která intenzivním studiem v angličtině připravuje studenty na složení mezinárodní maturity (The International Baccalaureate). V třídách vyšších ročníků je v průměru jen 13 dětí, které mají k dispozici i laboratoř fyziky a chemie. Za jeden rok na škole ovšem rodiče zaplatí přes 200 tisíc korun. Tato škola i další cizojazyčná soukromá gymnázia a lycea hostí i velké množství zahraničních dětí, jejichž rodiče jsou pracovně v České republice. foto: profimedia.cz Soukromý lektor je luxus I když dnes většina jazykových škol nabízí jako lektory rodilé mluvčí, kteří navíc mají nějaké pedagogické minimum, není jich dost a problémem pořád zůstává počet lidí v jednom kurzu. Třicítka studentů v učebně je sice dnes již minulostí, málokdy však narazíte na menší než desetičlenné skupiny. Efektivita kurzu, kde každý student promluví třikrát nebo čtyřikrát za jeden seminář, je samozřejmě nízká a znalost jazyka spíše pasivní. Řešením je soukromý lektor, který se věnuje pouze jednomu nebo dvěma studentům. Ovšem platit ho vyjde podstatně dráž, než kolik činí kurzovné na jazykové škole. „Prvního soukromého lektora mi rodiče zaplatili, když mi bylo asi deset let. Student pedagogické 48 finmag — březen 2009 V současnosti už stejný kurz stojí 7400 korun,“ popisuje Pavlína. Výuka byla skutečně intenzivní, ale ani po čtyřech letech docházení do kurzů neměla Pavlína pocit, že by se francouzsky dokázala domluvit, a velké problémy měla i s porozuměním. „Francouzští lektoři s námi samozřejmě nemluvili jako se svými přáteli nebo doma. Mluvili pomalu a zřetelně artikulovali a nám rozuměli díky mnohaleté zkušenosti s českými studenty. Když jsem však poslouchala Francouze na ulici nebo v rádiu, nerozuměla jsem ani slovo. Bylo to frustrující a došla jsem k závěru, že zůstanu-li v Čechách, francouzsky se nenaučím nikdy.“ Podle Pavlíny hrálo roli i to, že na rozdíl od angličtiny se s francouzštinou mimo stěny učebny potkala jen velmi málo. Francouzská hudba se příliš nehraje, francouzské filmy jsou nadabované… Nakonec odjela ve čtvrtém ročníku na rok na univerzitu do Bretaně v rámci programu Erasmus a dnes nemá problém. „Hned po návratu jsem složila zkoušku DALF, úroveň C1, která by mi stačila, abych například mohla žádat o přijetí na francouzskou univerzitu. Díky přednáškám, nutnosti francouzsky číst a psát a hlavně mluvit jsem jazyk na studijním pobytu pochytila poměrně rychle. Sice to není tak snadné jako s angličtinou, ale dva semestry na univerzitě bohatě stačí. Ty roky kurzů předtím jsem si klidně mohla odpustit. Ve Francii byli i cizinci, kteří přijeli s minimální znalostí a při odjezdu již plynule mluvili. Samozřejmě nejlepší francouzštinu měli ti, co si na místě našli i partnera nebo partnerku,“ usmívá se Pavlína. Jazykové kurzy mohou dát nějakou představu o cizím jazyku a maximálně se stanou přípravou pro studium jazyka v zahraničí. Nic víc od nich asi v českých podmínkách očekávat nelze. • Odposlouchat přímo do života Se stipendiem kryjícím školné, ubytování i stravu se výdaje na studium v zahraničí smrsknou na náklady na cestu, pojištění a případné poplatky zprostředkující organizaci. Rok studia tak vyjde levněji než na soukromém cizojazyčném gymnáziu nebo šest let kurzů na jazykových školách v Česku. Když si jeden spolužák na vysoké škole stěžoval, že jeho angličtina je hrozná a na škole se nenaučí vůbec nic, poradila jsem mu, ať se prostě sebere a vyrazí na semestr do zahraničí v rámci programu Erasmus. „Kde bych na to vzal, žít půl roku někde v západní Evropě!“ Můj návrh ihned hodil za hlavu. Takový přístup je velmi krátkozraký: díky stipendiím je možné studovat na západě se stejnými prostředky jako v Čechách. Stačí jen projevit trochu iniciativy a prokousat se potřebnou administrativou… Rotary klub, program Erasmus, Open Society Fund, Fulbrightova komise, Carnotovo lyceum, to všechno jsou programy a instituce umožňující určitou formu studia v zahraničí s pomocí stipendií. Možností je dnes opravdu bezpočet, a to nejen pro vysokoškoláky, ale i pro gymnazisty a středoškoláky, kterým jazyky ještě lépe „lezou do hlavy“. Zatímco před deseti lety byl ročník strávený v zahraničí raritou, dnes se takový případ najde prakticky v každé třídě gymnázia. Po podnikavých rodičích se iniciativy chopily i samy školy a předávají nyní svým studentům nabídky, které obdrží od ministerstva školství nebo soukromých fondů a společností. Právě touto cestou se k nabídce zahraničního studia dostal dnes čtyřiadvacetiletý Mirek Pospíšil. Výzvu ministerstva školství na podání přihlášek ke studiu ve francouzském Dijonu mu přetlumočila učitelka na gymnáziu v Humpolci. Výběr byl dvoukolový, nejprve písemné testy ověřující základní znalost francouzštiny a matematiky a následně ústní pohovor. Mirek uspěl a v šestnácti letech odjel studovat na tři roky do Francie, kde složil maturitní zkoušky na Carnotově lyceu. Tradice tohoto stipendijního programu sahá až do roku 1920 a dodnes tuto střední školu absolvovalo již více než 400 českých a slovenských žáků. „Je-li student vybraný, francouzská strana mu hradí veškeré výlohy – tedy ubytování na internátu na pokojích po dvou, který je součástí objektu lycea, a hrazená jsme měli i tři jídla denně ve školní jídelně. Také jsme dostávali kapesné nějakých 80 eur za měsíc. Jelikož nám i jednou týdně prali, pokoje uklízeli denně, tak to byly peníze skutečně jenom pro nás. Ministerstvo školství zaplatilo cestu na začátku školního roku tam a na jeho konci zpátky. Ostatní cesty na prázdniny si studenti hradili sami,“ popisuje Mirek finanční podmínky stipendia. Díky této zkušenosti, která ho nestála o nic více než studium v Humpolci, dnes mluví perfektně francouzsky a do Francie se vrátil i na univerzitu. V Praze nyní dokončuje program MBA vyučovaný ve francouzštině a chystá se nastoupit do některé z francouzských společností, které v Čechách sídlí, například Société Général nebo l‘Oréal. „Určitě mi francouzské gymnázium dalo hodně – z hlediska slovní zásoby, používání frází, výslovnosti. Je to úplně něco jiného než se učit cizí jazyk v nějaké jazykovce. Když v té zemi člověk přímo je, ani to nevnímá jako cizí jazyk, prostě ho musí ovládat, je to přirozené. Ve Francii jsem neměl francouzštinu vyučovanou ve formě mluvnice, ale spíše jako literaturu. Gramatiku nás rozhodně neučili. Ta se nějak okoukala čtením, mluvením a hlavně časem. Myslím, že český systém dá studentům dobré základy, třeba právě gramatiky, ale aby člověk byl schopný mluvit a v cizím jazyce přemýšlet, potřebuje hlavně slovní zásobu a praxi. Jako známku znalosti považuji snění v daném jazyce, což se mi stalo myslím koncem prvního roku,“ vysvětluje Mirek. Americké a britské školy Obdobných programů zaštítěných ministerstvem je pro středoškoláky více a výzvy k podání přihlášek i informace o podmínkách účasti na programu vyvěšuje na svých stránkách Akademická informační agentura. Tyto programy mají kromě štědrosti výhodu nepochybně i v tom, že umožňují snadné uznání zahraničního studia po návratu domů. Velice velkorysá stipendia nabízejí i soukromé iniciativy, jako je Open Society Fund Praha, který ve spolupráci s britskou (HMC) a americkou (ASSIST) asociací středních škol vyšle každoročně březen 2009 — finmag 49 foto: profimedia.cz Tři roky ve Francii protiklady 12–15 studentů na soukromé i státní střední školy po celých Spojených státech a Velké Británii. Zahraniční školy hradí vybraným českým studentům z prvních a druhých ročníků v plné výši školné, které na prestižních amerických školách dosahuje až 35 tisíc dolarů za rok, stejně jako ubytování a stravu třikrát denně. Studenti bydlí většinou na internátech, 40 % z nich potom v rodinách. Podle zkušeností manažerky programu Zdenky Almerové zůstávají studenti na britských školách celé dva roky a rovnou si tam udělají maturitu. To jim potom otevře cestu na tamní univerzity, mezi absolventy programu jsou studenti London School of Economics nebo univerzity v Cambridge. Vlastní náklady rodičů jsou podle Zdenky Almerové šest tisíc USD v případě programu ASSIST a dva tisíce liber v případě britského HMC. Z této částky je ale uhrazena i letenka, pojištění a vyplácí se z ní kapesné studentům v místě pobytu. Pro rodiny, které by nemohly zaplatit ani tento poplatek, se Open Society Fund snaží sehnat sponzory. Společnost Pioneer tak v současnosti přispívá každoročně vybraným studentům částkou 50 tisíc korun. 40 tisíc korun, z něj je mimo jiné hrazeno kapesné zahraničního studenta, který přijede do Čech. Český student zase dostává kapesné od svého hostitelského Rotary klubu v zahraničí. Rodina dále musí zaplatit svému dítěti letenku a zdravotní pojištění v cizině. Studenti jsou ubytováni v rodinách členů klubu nebo rodinách, které také vyslaly své dítě do zahraničí. „Žádná z tří rodin, u kterých jsem bydlela, nikdy své dítě na Rotary výměnu neposlala. Ale samy se přihlásily, že by mě chtěly hostit, dělaly to úplně zadarmo a chovaly se ke mně jako ke členovi rodiny. Bylo mi šestnáct a chodila jsem na střední školu se svou hostitelskou sestrou. Rodiny za mě normálně platily běžné výdaje, jako když jsme šli všichni do kina nebo na večeři. Sama jsem si ale kupovala oblečení nebo hradila poplatek za závěrečnou cestu po Spojených státech s ostatními studenty Rotary,“ vzpomíná Kateřina. Na rozdíl od programu Open Society Fund chodí studenti Rotary většinou do amerických státních veřejných škol, které nejsou placené a které se zároveň vyznačují nižší kvalitou vzdělání. Výměnný program Rotary Za peníze agentuře Mládežnický program s různými formami rodinných výměn a studijních pobytů má i Rotary International. V rámci Rotary Youth Exchange se mohou středoškoláci zapojit do jednoletého studijního výměnného programu. Vyslaný student bydlí v hostitelské zemi v rodinách rotariánů a chodí zde na střední školu. Naopak jeho česká rodina hostí zahraničního studenta, který přijede v rámci Rotary výměny do Čech. Nejvíce českých studentů míří do Spojených států, výměna ale funguje i s Mexikem, Brazílií, Belgií nebo Japonskem. „Na gymnáziu mi moje učitelka němčiny, která měla v českobudějovickém Rotary klubu na starosti službu mládeži, nabídla roční studium v Brazílii. Nakonec jsem ale jela do Colorada, USA, a bydlela zde postupně ve třech amerických rodinách. Moji rodiče byli nadšení, že se naučím pořádně anglicky, v roce 1998 se taková příležitost hledala jen těžko. Platili jsme poplatek klubu, letenku a pojištění, což v tu dobu byly velké peníze. Ale když jela na výměnu do Ameriky o pár let později i moje mladší sestra, už se nám to zdaleka tak hrozné nezdálo, životní úroveň se mezitím změnila,“ vypráví Kateřina Mikulková, která později na vysoké škole absolvovala další roční výměnu na rakouské univerzitě a nyní pracuje u společnosti Vodafone. Rotary klub v České republice má dnes systém studijní výměny velmi zaběhnutý a každý rok tak vyšle do všech koutů světa několik desítek českých studentů. V současnosti činí poplatek Rotary klubu Právě pobyt v rodině má obrovský efekt na znalost jazyka. Tím, že je student neustále nucen ho používat, doma, ve škole i v obchodě, naučí se ho naprosto přirozenou cestou. Pochytí i fráze, které rodilí mluvčí běžně používají, ale které by je žádná učebnice ani jazyková škola nenaučila. Náhradní rodiče mu navíc mohou s jazykem pomoci, mluvit s ním, opravovat chyby. Používání jazyka je tak mnohem aktivnější než třeba na vysokoškolských programech, kde studenti bydlí s ostatními cizinci na kolejích a ve škole jazyk spíše jen poslouchají a čtou. „Byla jsem na americké střední škole ve školním roce 2004 –2005 přes organizaci STS High School Foundation. Zaplatila jsem jim poplatek 140 tisíc korun a hradila jsem si i další náklady – letenku, pojištění, vízum… Další dva kamarádi z mé třídy na gymnáziu jeli také v tom samém roce na výměnu, ale přes organizaci ASSE,“ říká dnes čtyřiadvacetiletá Markéta, studentka Vysoké školy ekonomické. Celý seznam organizací, které podporují zahraniční studijní pobyty, je možné najít například na stránkách Fulbrightovy komise v sekci Studium v USA – Středoškolské studium. Ještě více možností zahraničního studia mají dnes studenti vysokých škol, kteří mohou využít stipendií v rámci evropského programu Erasmus a dalších výměnných programů na partnerských zahraničních vysokých školách své fakulty či univerzity. • Resumé Jazykové kurzy a jazyková výuka jsou pouze základními kameny na cestě k perfektnímu zvládnutí cizího jazyka. Pokud chcete, aby vaše děti anglicky, španělsky nebo německy i přemýšlely a snily, musíte je vyslat do zahraničí. Díky stipendijním programům nemusí samotné školné stát vůbec nic, stejně jako ubytování a často i strava. Největší položkou bývá poplatek organizaci a náklady spojené s cestou. Druhou jmenovanou položku je ovšem třeba vnímat jako výdaj za poznávání nových koutů světa. Jazyková znalost totiž zdaleka není to jediné, co si člověk ze studijního pobytu odnese. Je to i samostatnost, tolerance, zdravé 50 finmag — březen 2009 sebevědomí a zkušenosti s úplně jinou kulturou, odlišným životním stylem. Z tohoto hlediska není 50 až 150 tisíc korun zdaleka tak velká investice. Založíte-li svému dítěti na začátku druhého stupně základní školy třeba stavební spoření s cílovou částkou 200 tisíc korun, ve druhém ročníku na střední bude moci za tyto prostředky klidně vyrazit. Za jazykové kurzy byste také vydávali deset tisíc každý rok. Po roce v zahraničí studenti bez problému složí jazykové zkoušky, získají pokročilé diplomy znalosti jazyka. Budou mít otevřenou cestu při jazykových zkouškách na vysoké školy a do zaměstnání. jiné peníze Rok jinak Přední český blogger Adam Javůrek si letos zkusí Rok jinak. Loni se totiž probojoval z celkového počtu 122 uchazečů mezi pět vítězů, kteří dostanou finanční příspěvek od Nadace Vodafone (NV) a budou rok pomáhat českým nestátním neziskovým organizacím (NNO). Javůrek chce pod hlavičkou Centra pro on-line média poskytovat bezplatné poradenství v oblasti tuzemského internetu a copywritingu. / Josef Janda Co vás přivedlo na nápad zúčastnit se právě výběrového řízení pro práci v neziskovém sektoru? Kamarádovi se stala nepříjemná věc. Onemocněla mu dcerka, která měla nějaké zdravotní potíže, a my jsme se ho ptali, jak mu můžeme pomoci. Řekl nám, že nejlepším způsobem, jak pomoci, je poslat peníze na konto nemocnice, ze kterého se bude financovat operace. Webové stránky nemocnice byly ale v naprosto tragickém stavu, jako z roku raz dva, a tak mě napadlo, že to vůbec nepůsobí důvěryhodně. Přemýšlel jsem o tom, že se té nemocnici vysloveně vnutím, protože mám osobní zájem jim pomoci. Jak vás napadlo podat přihlášku právě do nadačního programu Rok jinak? Mně strašně vyhovuje princip střídání práce a v podstatě každý rok žiji jinak. Ať už jako editor blogovacího systému, lektor psaní pro web anebo konzultant. To za prvé. Za druhé, když jsem se zabýval školicí činností pro firmy, jak dělat lepší a úspěšnější texty na web zjistil jsem, že po tomto školení je velká poptávka. Jestliže to člověk dělá dostatečně dlouho, je nakonec jedno, zda píše reklamní text pro firemní web nebo pro neziskovku. Když to přeženu, tak nyní nebudu pomáhat prodávat ledničky, ale propagovat svobodu Tibetu. Už jsem se moc nedokázal soustředit na firemní weby. Jejich zadání jsou si velmi podobná. Když se vyskytla šance dělat jeden rok něco jiného, co někomu pomůže, tak jsem to uvítal. následoval osobní pohovor s vybranými deseti finalisty projektu Rok jinak a po tomto filtru bylo vybráno pět lidí. Byl jsem strašně překvapený, když jsem se svým projektem uspěl. Pak se začaly řešit organizační věci. Především metodika sledování úspěšnosti projektu, tedy mé práce. Zejména proto, aby v NV neměli obavu, že dali peníze Javůrkovi a ten bude ležet na kanapi a nic nedělat. Co všechno chcete tuzemským neziskovkám nabízet? Zatím mě překvapuje největší zájem o školení na témata, jak využívat Facebook.com a další sociální sítě. To mě potěšilo. Zároveň je to pro mě nejtěžší, neboť to bude úplně nové školení, se kterým zatím nejsou žádné zkušenosti, a mnoho věcí se musím sám doučit. Koupil jsem nějaké odborné knihy a připravuji se. Můžete uvést příklad, jak využít Facebook pro neziskovky? Pár dní poté, co zemřel architekt Jan Kaplický, se na Facebooku objevila skupina, která chce podpořit jeho dílo. Vše zorganizovala holka, která si na Facebooku založila skupinu. Nestálo ji to ani korunu a najednou má databázi šestnácti tisíc lidí, kteří mají stejný cíl. Obdobný princip jako u podpory Kaplického se dá využívat i u neziskovek. Jaká další školení můžou neziskové organizace využít? Dalším školením je web copywriting, tedy jak správně psát texty na internet – čím se tyto texty liší od tištěných médií, na co si dávat pozor a jaké jsou nejčastější chyby. A další školení, které budu provozovat, bude o nástrojích, jež jsou na internetu dostupné zdarma. Od e-mailových systémů přes webový hosting až po nástroje pro práci celého týmu. Kromě těchto školení připravuji i konzultace, ve kterých budu radit pracovníkům neziskového sektoru, čeho a jak mohou prostřednictvím webu ve své práci dosáhnout. Když jsem působil v komerční sféře, nabral jsem plno kontaktů na firmy a lidi, kteří jsou ochotni pomoci. Moje další role bude v tom spojovat svět podnikání a neziskových aktivit. Třeba firma, která se zabývá dotazníkovými průzkumy, může pro neziskové organizace poskytovat své služby zdarma, nebo mohu neziskovkám zprostředkovat bezplatné poskytnutí hostingu prostřednictvím webhostingových firem. • (Autor je redaktorem finančního serveru Měšec.cz.) foto: filip láb Co předcházelo tomu, než jste se pustil do práce v Centru pro on-line média? Musím přiznat, že jsem si na samém počátku úplně neuvědomil, co všechno mě čeká a co všechno s tím bude souviset. První pohovor byl na základě telefonického rozhovoru. Po něm březen 2009 — finmag 51 PodnikánÍ Milionový konopný nápad Na českém trhu tištěných médií je obrovská konkurence a ekonomická recese ji ještě přitvrdí. Přesto se na našem trhu stále nacházejí bílá místa s vysokým inzertním potenciálem a širokou čtenářskou obcí. Jedno objevil Zbyněk Crha – nezávislý, nestranný a legální časopis o konopí s prozaickým názvem Konoptikum nedávno oslavil první půlrok své existence. foto: Marie Laudátová / Martin Vlnas 52 finmag — březen 2009 Podle studie vypracované pro Organizaci spojených národů v roce 2006 patří Česká republika mezi pět evropských zemí s nejvyšším procentem konzumentů marihuany. Výroční zpráva Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost za rok 2007 dokonce tvrdí, že mladí Češi jsou nejvášnivějšími kuřáky marihuany ze všech Evropanů. Opojné účinky konopí prý ve sledovaném roce okusil každý čtvrtý Čech či Češka mladší 24 let. „Právě na tuto početnou a mediálním trhem opomíjenou cílovou skupinu jsme se původně rozhodli náš dvouměsíčník orientovat. Příjemně mě však překvapil také zájem starších generací. Konopná témata jsou zkrátka univerzální. Lákají čtenáře bez rozdílu věku, vzdělání či pohlaví,“ pochvaluje si Crha, student práv a sociologie. O konopí bez předsudků Momentálně sedmičlenná redakce Konoptika podporovaná stejně početným týmem externistů musela nejdříve vyřešit zásadní otázku. Jak psát o konopí a marihuaně a neporušovat přitom stávající českou legislativu? „V tomto ohledu nám pořádný kus cesty ke svobodě vyjádření vyšlapal týdeník Reflex a především Jiří X. Doležal. Přesto jsem se zpočátku možných komplikací obával, ačkoliv podobně orientované časopisy v současnosti vycházejí již v sedmi evropských zemích včetně katolického Polska,“ přiznává budoucí právník Crha. „Když jsme pustili do oběhu první číslo, neměl jsem právě lehké spaní. Na druhou stranu mě ale těšilo, že dělám něco, co je na hraně,“ dodává. Vzhledem k možným obviněním z ohrožování mravní výchovy mládeže je časopis novinového formátu určen jen osobám starším 18 let – velké varování najdete hned u loga časopisu, kterému dominuje charakteristický konopný list. Další vysvětlení, jimiž se Konoptikum brání před případnými žalobami, najdete v tiráži. „Svoboda slova vychází z Listiny základních práv a svobod. Navíc přísně dbáme na to, abychom nikdy nenabádali čtenáře ke konzumaci drog, což by mohlo být vykládáno a postihováno jako šíření toxikomanie. Neradíme čtenářům, aby kouřili konopí nebo zkoušeli jiné drogy. Právě naopak. Snažíme se upozorňovat na možná rizika,“ vysvětluje vydavatel. Půl roku bez problému Zvolená taktika slaví úspěch. Za půl roku existence redakce nezaznamenala jediný právní problém. V Konoptiku přitom kromě reportáží ze soudních procesů s pěstiteli konopí, analýz současného trestního zákona a rubriky věnované alternativní hudební či divadelní scéně najdete také návod na efektivní využití biokompostu ze zbytků sklizně, rady pro úspěšné pěstování okrasných konopných bonsají či tipy na správné sklízení, sušení a samozřejmě i kouření marihuany (viz box). „Snažíme se bojovat se stereotypy a pověrami. Pravidelně mapujeme drogovou situaci a legislativu nejen v České republice, ale i ve světě a informujeme veřejnost jak o prospěšných, tak i nežádoucích vlivech konopí,“ upřesňuje Zbyněk Crha. „Každodenní zkušenosti jasně ukazují, že navzdory rizikům spojeným s konzumací marihuany a bez ohledu na právní úpravu dané problematiky se vždy najdou lidé, kteří chtějí experimentovat. Redakce Konoptika se proto snaží otevřeně publikovat všechny informace týkající se užívání marihuany. Šířením základních znalostí vlastně pomáháme zmírnit negativní dopady kouření konopí na zdraví lidí a fungování společnosti,“ vysvětluje Crha. Distribuční kanály Otevřenost a potenciál oslovit širokou cílovou skupinu konzumentů se odrazily v neustále rostoucím nákladu. Poslední číslo překročilo hranici 15 tisíc výtisků. Konoptikum tak za sebou nechává například měsíčník Osobní finance či Business World. Na pultech novinových stánků či v trafikách byste ho však hledali marně. „Časopis zdarma distribuujeme do většiny českých a slovenských growshopů, obchodů nabízejících široký sortiment zboží od hnojiv a vzduchotechniky přes kuřácké potřeby až po konopnou kosmetiku. V nich je pak Konoptikum k rozebrání,“ představuje neotřelý způsob šíření šéfredaktor a vysvětluje: „Tento způsob distribuce má několik předností. Zákazníci growshopů se dokonale kryjí s naší cílovou skupinou – konopnou subkulturou –, nemusíme platit žádné poplatky zavedeným distributorům a v growshopech navíc získáváme movitého zadavatele reklamy.“ Kromě growshopů je Konoptikum k dostání také v obchodech se skateboardovým a snowboardovým vybavením, v tetovacích salonech či prodejnách hudby. Do řady prodejen rozváží časopis sedmičlenná redakce sama. „Když jsem poprvé uviděl pohromadě 14 tisíc výtisků prvního čísla, jen jsem nevěřícně kroutil hlavou. Před naši kancelář totiž přijel nákladní vůz s malým jeřábem, který před nás na chodník složil dvě obrovské palety dohromady vážící víc než tunu,“ komentuje krušné začátky Crha. „Dalších šest dní jsem cestoval po České republice a Slovensku a roz- dával. Celkem jsem najezdil více než dva tisíce kilometrů.“ S každým novým číslem však počet ujetých kilometrů klesá. „Velké growshopy nám vycházejí vstříc a do jednotlivých poboček si výtisky již distribuují samy.“ Konopný zlatý důl Dominantní zdroj příjmů Konoptika představuje inzerce. Přibližně polovina zadavatelů pochází z České republiky, druhá část pak ze zahraničí, především z Holandska, kde je marihuana legální. „Nejpočetnějšími inzerenty jsou samozřejmě growshopy, stále častěji nás však oslovují také výrobci produktů potřebných pro pěstování pod umělým osvětlením,“ upřesňuje Zbyněk Crha. Nelze se proto divit, že se na vás z každé druhé strany dvouměsíčníku „směje“ konopná rostlinka či speciální vaporizér umožňující dokonalé spalování marihuany, a tedy šetřící vaše plíce. Inzerovat v Konoptiku přitom není vůbec levné. Pokud si chce zadavatel koupit celostránkovou inzerci v jednom vydání, zaplatí 2100 eur, tedy téměř 60 tisíc korun. PR prezentace jednoho produktu o 1500 znacích vyjde na 750 eur a za lukrativní místo na první straně zájemce zaplatí plných 3500 eur – necelých 100 tisíc korun. „Ani při takto vysokých částkách si na nedostatek inzerentů nemůžeme stěžovat. Žádný pokles jsme nezaznamenali ani v souvislosti s probíhajícím ekonomickým zpomalením,“ pochvaluje si Crha. V posledním čísle tak jen na titulní straně najdete dva stotisícové inzeráty: jeden na hnojivo a druhý na semena konopí indického, doplněné o dvě menší inzerce ve spodní části strany. Z celkového počtu 35 stran novinového formátu jich je reklamě věnováno plných 14. Drtivá většina je přímo spojena s pěstováním nebo konzumací marihuany. Vše je přitom zcela legální. Podle platného tiskového zákona totiž za reklamu neodpovídá vydavatel, ale zadavatel inzerce. Konoptikum je navíc registrované v Německu, kde již osm let bez jediného problému funguje sesterský časopis Hanfjournal. Vzhledem k nadprůměrným příjmům z reklamy a minimálním distribučním nákladům je časopis vysoce ziskový. „Již po prvních třech vydáních je jasné, že se na scéně udržíme minimálně další rok. Očekávám ale, že se situace bude dále zlepšovat a naše zisky ještě porostou,“ předpovídá vydavatel. „Z hlediska budoucího rozvoje je pro nás skvělou zprávou schválení novely trestního zákoníku. Ten od roku 2010 umožňuje každému beztrestně pěstovat několik rostlin konopí. Česká republika tak bude mít nejliberálnější legislativu v Evropě, což k pěstování marihuany pro vlastní potřebu přiláká další zástupy nadšenců. Věřím, že i tito lidé si časem najdou cestu k našemu časopisu.“ • Kdo si myslí, že sklizeň, sušení a skladování jsou vedlejší, ten se plete. (úryvek časopisu Konoptikum) … Pokud sklidíte rostlinu příliš brzy, přijdete o část sklizně a obsahu účinné látky. Pokud naopak sklidíte příliš pozdě, je rozklad THC na CBN už v plném proudu a má tu nevýhodu, že tahle tráva vás dost unaví. K tomu, abyste téměř dokonale určili okamžik sklizně, je nejlepší pořídit si kapesní mikroskop. Tím lze snadno a jasně zjistit zakalení chloupků. Na počátku kvetení jsou chloupky průhledné jako sklo a s postupující zralostí se jejich barva mění na mléčnou. To je známkou toho, že sklizeň může začít! Pokud je pro vás 15 eur za jednoduchý kapesní mikroskop hodně peněz, musíte se spolehnout na zabarvení chloupků. Když mají ze 70 % jantarovou barvu, je rostlina zralá. Takto lze zhruba určit okamžik sklizně, lépe a přesněji vám však poslouží kapesní mikroskop. Chutě, jak známo, jsou různé, a tak se může ideální okamžik sklizně u každého growera lišit. Někteří radši sklízejí trochu dřív, protože tehdy jsou pryskyřice mimořádně aromatické a účinek lze popsat jako aktivní a živý – high. Naproti tomu jiní sklízejí co nejpozději, aby získali silnou trávu bohatou na pryskyřici, která má silnější účinky na organismus a po které se zavrtáte do gauče… březen 2009 — finmag 53 Zdravi Anatomie chřipky foto: profimedia.cz Přes Česko se převalila chřipková epidemie. Možná jste promarodili část výplaty a vaše děti zameškaly ve škole. Utratili jste spoustu peněz za léky a říkáte si, proč nás vlastně medicína nedokáže před každoroční chřipkou ochránit, když v jiných oblastech dělá přímo zázraky. / Aleš Bluma 54 finmag — březen 2009 Ne vždycky je to chřipka, co nás na podzim, v zimě nebo v předjaří skolí. Když nás škrábe v krku, máme rýmu, a dokonce i zvýšenou teplotu, bývá to nejčastěji nachlazení. Při zánětu mandlí jde o angínu. Pokud ale máme horečku, bolí nás hlava, svaly a klouby, postiženy jsou i dýchací cesty, pak je to s největší pravděpodobností právě chřipka. Způsobuje ji vir, velmi jednoduchý živý organismus, který ke svému množení potřebuje buňky. Jak to funguje? Vir chřipky pod elektronovým mikroskopem vypadá snad až krásně. Z kuličky vybíhá plno vlákének, která vypadají jako zubní korunkové vrtáčky. Díky nim si vir klestí cestu do naší buňky. Obsahuje dva antigeny: hemaglutinin (proto H), který funguje stejně jako lodní lano při přistávání. Má za úkol uchytit vir na povrchu buňky. Pak přijde na řadu druhý antigen, neuraminidáza (to je to N), jenž pracuje jako sbíjecí kladivo a začne narušovat povrch buňky. Každá buňka má schopnost spolknout částice na svém povrchu. Udělá to tak i v případě chřipkového viru, kdy ho obalí vlastní buněčnou membránou a „spolkne“. Na to vir čeká. Rozpustí své ochranné obaly a uvolní genetickou informaci ze svého jádra. Genetická informace se z jádra viru přestěhuje do jádra buňky a buněčné jádro zafunguje jako kopírka. Vznikají nová vlákna ribonukleové kyseliny, ve kterých je zakódovaná genetická informace. Kolem vláken se začínají tvořit obaly, vzniká nový vir. Ten se postupně posouvá k povrchu buňky, opustí ji a vydá se na cestu, aby pokračoval ve věčném koloběhu rozmnožování. Napadená buňka si spolknutím viru vlastně přivodí svůj konec. Jednak vir zamezí dalšímu rozvoji buňky, poněvadž používá vlastně její fungování ve svůj prospěch, jednak se proteiny viru uhnízdí na povrchu buňky, a tím vyvolají reakci našeho imunitního systému, který považuje takovou buňku za cizí částici a bez milosti ji zlikviduje. Tento proces se v našem těle navenek projeví jako onemocnění. Chřipkové viry se dělí do tří skupin: A, B, C. Každá skupina má celou řadu kmenů, jež se liší svými vlastnostmi. Nejméně nebezpečný je vir skupiny C, který vyvolává pouze lehké onemocnění. Je slabý, a tak se nejsnáze uchytí jen v dětském organismu a u některých zvířat. To skupina B si zasedla pouze na člověka, je silnější než C, ale nemoc žádné velké komplikace nepůsobí. Nejnebezpečnějšími viry jsou ty, které patří do skupiny A. Průběh chřipkového onemocnění, jež způsobují, je poměrně těžký a často ho provázejí komplikace. Vir typu A je také nejčastějším původcem epidemie. Občas ji spustí i „béčkové“ viry, ty „céčkové“ se na ni nezmůžou. Jaký je vlastně rozdíl mezi větším výskytem chřipky a epidemií? Epidemie vznikají tak, že se v průběhu množení v napadené buňce začnou měnit virové antigeny. Pokud se změní jenom genetická informace, pak půjde o běžnou, každoroční epidemii. Jednou za čas ovšem dojde k výměně části genetické informace a změní se i antigen. Pak už jde do tuhého, vznikne takzvaná pandemie. Naštěstí se pandemie vyskytují méně často a od jedné k druhé většinou uplynou desetiletí. Ta poslední proběhla na přelomu roku 1968 a 1969, letos tomu bude tedy už 40 let. Na světě na ni zemřelo přes milion lidí. Epidemiologové se nedokážou shodnout, kdy se máme připravit na další pandemii; většina se kloní k názoru, že tu bude do deseti let jak na koni. Mnozí si mysleli, že její začátek ohlásil výskyt ptačí chřipky, naštěstí se poplach ukázal jako lichý. Při současné globalizaci by totiž měla pandemie obrovské devastující následky, podstatně větší než kdykoli Je k vzteku, že viry vědí, který z nich má největší šanci, zatímco my to nevíme. Vyrábíme sice každoročně vakcíny, ale ty nejsou výsledkem exaktního vědeckého výzkumu, vycházejí jen z odhadu odborníků. v minulosti. Už proto, že není snadné na ni najít odpovídající obranu. Střelba naslepo Po tisíciletém soužití s člověkem si chřipkový virus vyvinul vynikající taktiku, jak úspěšně atakovat lidské i zvířecí buňky. Používá právě změnu antigenů, což je velmi účinná zbraň, protože nikdy nevíme, který typ zaútočí. V podstatě se střídají dva typy viru A, typ H1N1 a typ H3N2, a dále vir B. Každý rok tedy útočí jiný typ, a to právě ten, který je v tom okamžiku nejsilnější a má největší šanci na úspěch. Je k vzteku, že viry vědí, který z nich má největší šanci, zatímco my to nevíme. Vyrábíme sice každoročně vakcíny, ale ty nejsou výsledkem exaktního vědeckého výzkumu, vycházejí jen z odhadu odborníků. Na počátku února se například sešla v sídle WHO, Světové zdravotnické organizace, skupina vědců, kteří budou připravovat vakcínu pro epidemii 2009/2010. Namíchá se podle jejich doporučení ze tří výše zmíněných typů a úkolem vědců je rozhodnout, jak tyto typy budou vypadat. Kromě toho, že vědí, jak vypadala ta předchozí epidemie, tedy ta, která právě probíhá, a jak by se snad mohl jednotlivý vir vyvíjet, nemají nic, čeho by se mohli chytit. Loni se jim recept na vakcínu moc nepovedl, naštěstí nastoupil vir B a epidemie byla slabá, takže škody na zdraví nebyly velké. Letos se jim naopak podařil husarský kousek – odhadli to správně. Ti, kdo se dali včas očkovat, měli velkou šanci, že neonemocní. Chřipkové epidemie vznikají v různých částech světa, nejčastěji se do Evropy šíří z Asie. Možná si řeknete, proč se tedy vakcína nezačne míchat, až je aktuální virus známý a začne si klestit cestu z Asie do Evropy a USA? Důvod je prozaický – výroba je zatím příliš dlouhá. Viry na vakcínu jsou naočkovány kuřecím embryím. Tam se musejí namnožit, přečistit a otestovat: Občas se stane, jako v roce 2006, že virus je tak silný, že značnou část embryí zahubí. Z chřipkové vakcíny se hned stalo podpultové zboží, nebylo ji z čeho vyrobit. Proto se nyní zkouší nová – biotechnologická – cesta výroby vakcíny. Ta by za prvé měla zkrátit dobu potřebnou k výrobě a za druhé omezit naši závislost na tom, jak se podaří naočkovat vejce. Očkovat, či neočkovat? Když je málokdy jisté, zda použitá vakcína přesně odpovídá letošnímu viru, má vůbec smysl se nechat očkovat? Má. Tělo si vytváří protilátky, imunitní systém je vyburcován, a tak je velká pravděpodobnost, že průběh chřipky u očkovaných lidí, pokud vůbec chřipku dostanou, bude mnohem mírnější. Pacienti, kteří se nechávají očkovat pravidelně, to znamená, že zachytí během let vakcínu všech tří typů viru, si mohou být téměř jisti, že budou vůči chřipce imunní. Vědci, kteří jsou skeptičtí, udávají 70 až 90 procentní jistotu. Řada lidí se očkování bojí, poněvadž mají představu, že po něm onemocní. Představa, že po očkování člověk vlastně takovou malou chřipku dostane, a k tomu plno vedlejších účinků, patří k novým pověstem českým. Vakcína chřipku nezpůsobí. Některé citlivé jedince může bolet hlava, mohou být unaveni nebo mít alergickou reakci. To vše ale během pár dnů vymizí. Naopak u jedinců s oslabenou imunitou je očkování naprosto nutné. Není náhodou, že USA mají vypracován systém rizikových skupin, které by měly být očkovány. V řadě evropských zemí dostávají tyto skupiny vakcínu preventivně zdarma. Jsou to dospělí nad 65 let, osoby s poruchou imunity a pacienti s celou řadou chronických onemocnění plic, ledvin, jater nebo s cukrovkou. Mezi pediatry se vede již dlouho diskuse o tom, zda očkovat děti. V České republice více než polovinu všech nemocných s chřipkou tvoří děti do 15 let. Tráví většinu času ve školních kolektivech, a poněvadž se chřipkový vir zásadně šíří kapénkovou infekcí, poctivě si jej předávají. V současné době převládl názor, že u úplně malých dětí, tak do tří let, není očkování proti chřipce vhodné, u starších dětí mu ovšem nic nebrání. Očkována může být i budoucí maminka, která tak zajistí imunitu nejen pro sebe, ale i pro své budoucí dítě. Chřipka v těhotenství může totiž mít pro plod v některých případech plno neblahých následků. Otázkou je i očkování seniorů, zvláště těch, kteří jsou v domech dlouhodobé péče, protože mají největší úmrtnost na chřipku a její následky. Celosvětově se dnes prosadil názor, že tato skupina musí být očkována, a prakticky ve všech vyspělých zemích se očkování provádí plošně. Jak se jí bránit? Pokud už má člověk vysokou horečku, mezi 38 a 40 °C, a přitom silnou zimnici, silně ho bolí hlava, klouby, svaly, oči, v zádech nebo nohy, dostavila se nevolnost a pak rýma a kašel, může si vsadit na to, že má chřipku. Pomoci mohou jenom léky, kterým říkáme virostatika. Na našem trhu je jich plno, poradí každý lékař nebo lékárník. Některé totiž účinkují pouze proti viru chřipky A (amantadin, rimantadin), ty novější (zanamivir a oseltamivir) brání viru proniknout dovnitř buňky. Ani jeden ovšem viry neumí ničit. Pouze jim brání v napadení buňky. Nejlepší a nejúčinnější lék je postel. Platí zkrátka okřídlené lékařské úsloví „klid na lůžku“. A vitamin C, ať ve formě citronu nebo tabletky. • (Autor je profesorem sociální farmacie CEREGE, Univerzita Poitiers, Francie.) březen 2009 — finmag 55 styl V březnu do Paříže Pomalu nastává jaro a spolu s ním se otevírá cestovatelská sezóna. Jednou z hojně navštěvovaných destinací je už po celá staletí Paříž. Město světel, umělců, lásky – anebo hříchu? Hordy turistů stojí dlouhatánské fronty, aby si prohlédly Louvre, vzhlížejí na majestátní Notre Dame a z kolosu Eiffelovy věže obdivují šedomodré střechy města. Ale Paříž má i jinou tvář. / František Kolář Mnohem méně návštěvníků vyhledává v Paříži klidná zákoutí, místa, která však vytvářejí tu „pravou“ pařížskou atmosféru. Jedním takovým je svatomartinský kanál – Canal Saint Martin. Se svým kamenným nábřežím porostlým topoly, s můstky, na které musíte vyšplhat po schodech, či s tunely, do nichž se voda kanálu potápí, patří k částem města, kterým se říká „tres parisienne“. Napoleon byl odvážný nejen v poli foto: profimedia.cz Kanál se nachází v 10. a 11. obvodě a je dlouhý 4,5 km. Stavět ho začal v prvních letech 19. století Napoleon Bonaparte, a to z velmi lidumilných důvodů. Měl přivádět do dělnických čtvrtí v centru Paříže zdravou pitnou vodu. Druhým, neméně důležitým úkolem kanálu bylo zprostředkovávat dopravu zboží, hlavně potravin a stavebního materiálu. Napoleonův nápad nebyl originální, svatomartinský kanál totiž navazoval na kanál Ourcq, který byl víceméně ze stejných důvodů vybudován už v 16. století, avšak dál než k městským hradbám se nedostal. Prokopat je se odvážil až Napoleon. Odvážil se i jiného činu ve Francii nevídaného – cestu pro pitnou vodu měla zaplatit nově zavedená daň z vína! Napoleon se však otevření svatomartinského kanálu v létě 1825 už nedožil, zemřel o čtyři roky dříve na ostrově Elba. V éře prefekta Haussmanna v šedesátých letech 19. století, kdy Paříž zažívala obrovský stavební boom, jako by kanál začínal překážet. Tehdy jeho 56 finmag — březen 2009 ústí do Seiny překryla plocha náměstí Bastily a na počátku 20. století se jižní polovina kanálu dokonale skryla pod bulváry Julese Ferryho a Richarda Lenoira. Zdymadla, díky nimž lodě překonávají výšku 25 metrů, však zůstala nedotčena a spolu s řadou klenutých můstků, zkracujících cestu domácím i návštěvníkům této kouzelné části francouzské metropole, umožňují obdivovat zručnost pařížských lodníků, vytvářejí nezapomenutelný půvab a kolorit těchto míst. Kanál milovaný umělci i Pařížany Podmanivá krása svatomartinského kanálu záhy přitahovala zájem umělců, zprvu malířů, později také filmařů. V expozici impresionistů Muzea Orsay je vystaven slavný pohled na kanál od Alfréda Sisleyho. Těsně před druhou světovou válkou inspiroval kanál režiséra Marcela Carného, který na jeho břehy umístil tklivý děj svého filmu Hotel du Nord. Ve filmu zazářily tehdejší velké hvězdy francouzského filmu Arletty a Louis Jouvet. Na přelomu tisíciletí tropila u kanálu svá šibalství i Audrey Tautouová coby Amélie z Montmartru. Svatomartinský kanál sloužil svému původnímu účelu až do šedesátých let 20. století. Tehdy silniční a železniční doprava „převálcovala“ tradiční pařížské lodě. Navíc továrny, skladiště a řemeslnické dílny, které lemovaly jeho břehy, se tou dobou začaly stěhovat za hranice města. Obyvatelé Paříže projevili svůj vřelý vztah, svou lásku ke svatomartinskému kanálu o deset let později, když masovými demonstracemi donutili i pařížskou městskou radu rychle upustit od plánu vybudovat na trase kanálu čtyřproudý automobilový okruh. Mezitím se našel nový smysl kanálu – stal se obdivovanou turistickou atrakcí. Takřka celý rok mohou návštěvníci města zažívat dobrodružství z plavby na lodích nejen ve zdymadlech, ale i v téměř dvoukilometrovém podzemním tunelu. Trasa lodní plavby vede od rotundy la Villette u stanice metra Jaures až na náměstí Bastily. Ovšem i procházka po kočičích hlavách nábřeží Valmy či Jemmapes stojí za to. • V hlavní roli peníze Co s načatým milionem Povídání o hezkém rodinném filmu by asi mělo začínat nějak takhle: Damien je úplně obyčejný kluk z malého městečka nedaleko Liverpoolu... Taková idyla to ale není. Damien totiž není tak úplně normální kluk. „Jsi divnej a měli by tě někam zavřít,“ zlobí se na něj jeho bratr Anthony. Damienovi komplikuje život jeho inteligence, nadprůměrně vyvinutá empatie a soucit s druhými. Místo pohádek si čte o drsných osudech mučedníků a svatých. Nijak zvlášť ho pak nerozhodí, když mu jednoho dne téměř na hlavě přistane černá sportovní taška Nike plná bankovek. Co s taškou peněz? Bratr a teď už i kumpán Damienovi vysvětlí, proč nemohou nález ohlásit. „Když to ohlásíš, vláda si z toho vezme čtyřicet procent. ČTYŘICET PROCENT! Víš, kolik to je? To je skoro všechno.“ Damien si tedy situaci vysvětlí po svém: Bůh chce, aby peníze spravedlivě rozdělil mezi chudé. Ale nezačne úplně šťastně. V pizzerii pohostí partu pouličních „smažek“. Nacpe bankovkami poštovní schránku sekty, která sídlí v sousedství a hlásá škodlivost hromadění majetku (dejte partě náboženských fanatiků pár desítek tisíc a uvidíte, jak je umí roztočit v nejbližší prodejně elektroniky!). Při školní sbírce pro Afriku hodí místo dvaceti pencí do kasičky svazek bankovek. Jeho bratr Anthony sleduje skutky svého bratra s nelibostí. „Proč taháš do školy tisíc liber? Nedochází ti, že to je podezřelé?“ domlouvá mu. „Není to podezřelé. Je to neobvyklé,“ brání se Damien. Klukům ale, obrazně řečeno, u jejich tašky plné peněz hoří koudel. Jednak se blíží fiktivní den D, kdy v Británii přestane platit libra a nahradí ji euro (média masírují národ reklamou na euro, děti se ve školách učí přepočítávat pence na centy, v bankách se stále prodlužují fronty, jak lidé vyprazdňují „slamníky“). Ale kdyby jen to… V okolí se potuluje hrozivě vyhlížející chlap, který jako by něco hledal. A jako by mu už bylo jasné, kde to najde. Peníze totiž Damienovi neseslal sám Bůh, ale banda lupičů, jejichž husarský kousek, znázorněný ve filmu v bleskurychlém střihu, aspiruje na nejchytřejší filmovou loupež od dob té velké vlakové. Co si počít s pokladem, který vám do banky nevezmou a nemovitost vám za něj neprodají? Obojí zkoušeli, nepomohla dokonce ani osvědčená finta se smutnou, třebaže pravdivou větou „umřela nám máma“. Do závěrečné strhující akce se zapojuje i táta, který dětem rozumně vysvětlí, proč si peníze mají nechat – ze zpráv všichni vědí o loupeži bankovek připravených k likvidaci. Damienova taška je jen jedna z desítek, které lupiči vyhodili za jízdy z vlaku. Jen doskákala o kousek dál, než měla. Krádež je, když ty peníze někomu chybí! Tyhle jsou pro nás, zasloužíme si je, říká táta. Než skončí libra Zbývá posledních pár hodin, kdy je možné proměnit libry na eura. Opatření proti praní špinavých peněz přitom dovoluje ukládat a měnit jen menší částky. Dva týmy, Anthony s tátou a Damien s tátovou novou přítelkyní Dorothy, se vydávají vystát obří fronty v několika bankách. Anthony hledí za odcházející Dorothy s obavami: „Je ti jasné, že ty peníze už neuvidíme. Uteče s nima, to přece víš,“ naléhá na otce. „Ale no tak, má přece Damiena,“ uklidňuje ho táta. „Toho unese a bude ho držet jako rukojmí, dokud jí nedáme zbytek peněz,“ konstatuje syn. „Ne, Anthony, takhle bys to udělal ty,“ směje se táta. Ačkoli nakonec rodina nezbohatne, celá anabáze s hromadou peněz jim dá lekci vzájemné důvěry a dvěma malým klukům pomůže přenést se přes trauma, které v sobě dusili od chvíle, kdy jim umřela máma. Film Miliony natočil v roce 2004 britský režisér Danny Boyle. Kdo zná některý z jeho filmů (např. Mělký hrob, Trainspotting, Pláž, 28 dní poté, Sunshine), toho nepřekvapí, že dětský/rodinný film v jeho „Vláda si z toho vezme čtyřicet procent. čt yřicet procent! Víš, kolik to je? To je skoro všechno.“ podání je trochu jiné kafe, než na co jsme zvyklí. Do českých kin ani videopůjčoven se „nejmenší“ Boylův film bohužel nedostal. Zato jeho nejnovější film Milionář z chatrče (Slumdog Millionaire), který byl letos oceněn osmi Oscary, do českých kin právě vstoupil. • foto: profimedia.cz „Francouzi řekli au revoir svému franku, Němci řekli auf wiedersehen své marce, Portugalci řekli ... něco té svojí věci,“ vysvětluje sedmiletý Damien. Ve filmu Miliony, na rozdíl od reality, se totiž chystají i Britové říci goodbye své milované libře. / Jan Majer březen 2009 — finmag 57 téma – filmy zdarma foto: profimedia.cz Čechy zachvátila DVD mánie Novinové stánky praskají ve švech. Každý den se na ně valí lavina levných DVD. Za padesátikorunu se tak můžete ocitnout V kůži Johna Malkoviche nebo společně s Přednostou stanice, Posledním mohykánem a Columbem prožít další neobyčejné dobrodružství v šesté sérii Pohádek z mechu a kapradí. Vydavatelé, distributoři i periodika, k nimž jsou DVD přibalována, si libují. Zato mnoha videopůjčovnám odzvonilo. / Martin Vlnas 58 finmag — březen 2009 Jen během prvního únorového týdne se na stáncích objevilo celkem 64 nových DVD; téměř deset novinek každý den. Dle statistik První novinové společnosti (PNS) přitom v loňském roce vycházelo „jen“ 35 titulů týdně a před dvěma lety dokonce pouhých šest. Ze sběratelství papírových obalů s blýskavými disky se zkrátka stalo celonárodní hobby a jen těžko najdete rodinu, která by doma alespoň jednoho „papíráka“ neměla. V létě chodíme na houby, v zimě na dévédéčka. S příchodem ekonomické krize však i toto odvětví očekává zpomalení. Podle obchodního ředitele distribuční společnosti Hollywood Classic Entertainment (HCE) Jakuba Kučery by ale její důsledky nemusely být tak citelné jako jinde. „Lidé se chtějí bavit i v čase recesí a válek. Pokud budeme nadále poskytovat kvalitní produkci za nízkou cenu, věřím, že se nám ekonomické zpomalení vyhne,“ zhodnotil situaci na trhu s levnými DVD Kučera. Jak se vyplácejí Celkově Češi v loňském roce nakoupili minimálně 120 milionů levných nosičů, které vyšly společně s nějakým periodikem. „V porovnání s předchozím rokem se prodej CD a DVD zvýšil na dvojnásobek,“ uvedla pro ČTK manažerka marketingu a komunikace PNS Zuzana Hurychová. Nejprodávanějšími tituly byly dle očekávání české evergreeny – Jak dostat tatínka do polepšovny a Jak vytrhnout velrybě stoličku následova- né Slavnostmi sněženek a Troškovým majstrštykem Slunce, seno a pár facek. Kde se počet prodaných kusů zastaví, budouli novinky chrleny stejným tempem jako nyní, lze odhadnout jen těžko. Češi jsou sice stále lační, ale narůstající remitenda svědčí o tom, že vydavatelé přece jen možná přecenili kapacitu poptávky. Růst remitendy však souvisí i s neustálým rozšiřováním počtu nabízených titulů. Zatímco poptávka vzrostla dvakrát, počet vylisovaných a rozvezených titulů se meziročně zvýšil trojnásobně. Podle údajů PNS i tak nachází více než polovina všech disků svého vděčného majitele. „Aby pro nás byl prodej nosičů ziskový, nesmí počet vrácených nosičů dlouhodobě překročit hranici 50 procent. Tituly vydávané s naším mediálním partnerstvím se stále pohybují mezi 25 a 30 procenty, jinde jsou na tom již hůře,“ sdělil měsíčníku FINMAG ředitel komerčních aktivit vydavatelství Ringier Daniel Hort. Podle obchodního ředitele HCE Jakuba Kučery však remitenda nevypovídá o všem. „Samozřejmě, že je nutné pečlivě vypočítat náklad každého produktu, ten se odvíjí od výrobních nákladů – ceny ropy, papíru a lisování –, autorských práv a výdajů na marketing. Může se stát, že se vám vrátí pouze deset procent nosičů, a přesto skončíte ve ztrátě,“ upřesnil Kučera. Zde je nutné vyvrátit jeden v české společnosti rozšířený blud. Levná DVD s filmovou produkcí totiž nevydávají vydavatelé těch periodik, ke kterým jsou přibalována, ale specializované distribuční společnosti. Jedničkou na trhu je právě Hollywood Classic Entertainment. „Tištěná periodika nám de facto jen propůjčí své logo. Veškeré náklady neseme my. Novinám pak za mediální partnerství odvádíme část zisku,“ vysvětlil obchodní ředitel HCE Kučera. Z ekonomického hlediska jsou DVD přílohy zajímavé jak pro distribuční a vydavatelské domy, tak i pro tvůrce, kteří by autorská práva ke starším dílům prodávali jen obtížně a na prodeji nových vydělávají obrovské částky. Na své si samozřejmě přijdou i výrobci DVD, distribuční společnost PNS a v neposlední řadě také drobní prodejci. I v tomto odvětví se však podle Horta začínají projevovat obavy z hospodářské krize. „Některé distribuční společnosti omezily nákup nových titulů a publikují již jen skladové zásoby. Z pohledu novin a časopisů zase dochází k vyčerpání marketingového potenciálu. Nám však krize spíše pomáhá, protože z trhu postupně mizí slabí hráči,“ dodává ředitel komerčních aktivit Ringieru. Periodika spravovaná v rámci tohoto vydavatelství se v současnosti spolupodílejí zhruba na dvaceti levných nosičích týdně. Žvýkačky a zábavu na večer Na internetu vznikly speciální stránky, které pro nadšené sběratele dopředu vytvářejí přesné rozpisy s datem publikace, cenou, periodikem a nechybí ani divácké hodnocení dle Československé filmové databáze. Blýskavé disky tím pádem nemusíte vybírat na poslední chvíli před nevrlou trafikantkou a vyvarujete se mručení tabákových závisláků, kteří ve frontě za vámi odmítnou sdílet váš cit pro filmový detail. Vy si však navíc za fundovanou volbu jistě vysloužíte i slova chvály svých partnerů a partnerek. Jedním z popisovaných portálů je třeba www. dvdinform.cz. Podle obchodního ředitele HCE Jakuba Kučery však začíná čím dál více převažovat právě opačný trend, tedy impulzivní nakupování. „Dříve zákazníci cíleně vybírali konkrétní tituly. Do trafiky šli najisto za svým oblíbeným filmem. Dnes je situace jiná. Lidé do obchodu vběhnou pro žvýkačky a odnesou si také zábavu na večer. Stále větší význam proto hraje název filmu či seriálu.“ V nabídce deníků se přitom čas od času objevují i opravdové skvosty. Například distribuční společnost HCE v mediálním partnerství s vydavatelstvím Ringier, pod jehož křídla spadá mimo jiné bulvár Aha!, nabídlo 11. srpna loňského roku kultovní film režiséra Juraje Herze Spalovač mrtvol. Aha! tehdy skončilo v taškách a batozích, do nichž by podobně orientovaný plátek pronikal jen s velkými obtížemi. Tuhle Sofiinu volbu mezi bulvárem a kvalitní kinematografií jsem řešil i já. Když jsem po krutém boji s vlastním svědomím předstoupil před oblíbeného trafikanta a poprosil o Aha!, odpovědělo mi jen s údivem zdvižené obočí. Ruměný, ale odhodlaný jsem se jal prodavači vysvětlovat, že mě skutečně zlákal Rudolf Hrušínský v životní roli pana Kopfrkingla a ne obrovský titulek Prosím, pomozte mi! doprovázený fotografiemi kolabujícího Bronislava Poloczka. Zda jsem ho přesvědčil, nevím. Spalovač mrtvol mi však stál za dočasnou ztrátu prestiže. Vypadáme jako zloději Fenomenální nástup levných DVD má ale i své oběti. „Když jsem před dvěma roky začal pracovat v síti videopůjčoven Planet DVD, zákazníci si u nás podávali dveře,“ vypráví mi bývalý zaměstnanec pobočky v Havlíčkově ulici v Praze Vojta Miller. „Na některé hity jsme dokonce vedli dlouhé čekací pořadníky. S postupem času však půjčujících výrazně ubývalo. Poslední dobou už k nám pomalu nezabloudila lidská duše. Ani se nedivím, že se to tu rozhodli zavřít,“ přiznává. Podobně se vyjádřil také majitel sítě půjčoven Planet DVD Zbyšek Pertlíček v rozhovoru pro Hospodářské noviny: „Když si kdokoliv může koupit za padesátku film na stánku, tak my potom vypadáme jako zloději, když ho za stejnou částku jenom půjčujeme. To je jasné, že si člověk ten film pak radši koupí.“ • Jak to všechno začalo Digitální nosiče dat se začaly u tištěných periodik objevovat již před více než patnácti lety. Až do roku 2006 však nikoli převážně u denního tisku, ale u časopisů. Jakýmsi předskokanem současného DVD boomu se ale stala knižní edice Světová literatura Lidových novin, která odstartovala 25. května 2005. Každý pátek jste si tehdy mohli v trafice za příjemnou cenu 99 korun zakoupit jednoho ze světových klasiků. Zájem čtenářů byl obrovský. Na její úspěch vzápětí navázal další, tentokrát již digitální projekt DVD Světový film Lidových novin. Prvním filmem, který 9. února 2006 ve dvanáctidílné edici vyšel, byl Costnerův Tanec s vlky. Ačkoliv byla cena každého DVD stanovena na 179 korun, šly filmy doslova na dračku. Vždyť v běžném obchodě stály více než dvojnásobek. Nápadu připojit k deníku DVD se brzy chytila konkurence. Prvním skutečně levným filmem, který vyšel mimo edici Lidových novin jako příloha celostátního deníku, byli 11. října 2006 Samotáři. „Mladá Fronta Dnes dumpingově nabízí svůj obsah s přiloženým DVD Samotáři za 30 korun,“ okomentoval tehdy přelomovou událost na svém blogu uživatel vystupující pod přezdívkou Gyd. Další slavné počiny české kinematografie – Obecná škola a Kolja – následovaly v lednu, respektive únoru následujícího roku. Prvním zahraničním filmem pak byl 31. ledna 2007 Asterix a Obelix. Od té doby se s filmy, seriály a dokumenty doslova roztrhl pytel. březen 2009 — finmag 59 z nadhledu Amsterdam – Schiphol Londýn – Heathrow Paříž – Charles de Gaulle Frankfurt Honduras Madrid – Barajas libye Nikaragua panama egypt uruguay grafika: martin Svoboda Svět turistiky 2009 Letošní turistická sezona prý bude slabá, prorokují odborníci. Může za to samozřejmě globální ekonomická krize. Tak to alespoň zaznívá na převážné většině veletrhů věnovaných cestovnímu ruchu. Teď na jaře je jich nejvíc. Před měsícem skončil v Madridu FITUR, třetí největší na světě, před třemi týdny zase největší český veletrh Holiday World. Kdo nestihl ani jeden, může si zajet 11. až 15. března do Berlína, kde se bude konat ten úplně největší veletrh ze všech. A co je letos ve světě turistiky nového? Zatímco Češi stále holdují exotickým zemím a adrenalinovým zábavám, západní svět má jinou libůstku – turistiku do takzvaných zlovolných států. To jsou země s kulantně řečeno nedemokratickými politickými režimy a kontroverzní zahraniční politikou. Patří mezi ně například Barma, Severní Korea, Libye, Zimbabwe nebo Írán. Ještě před pár lety tam jely jen dobrodružné povahy, ale loni už to byly stovky, ba tisíce turistů. A co víc – některé z těchto států se už začínají prezentovat na renomovaných mezinárodních veletrzích jako turisticky atraktivní destinace. Tak ať se letos chystáte kamkoli, FINMAG přeje šťastnou cestu. (Připravila Světlana Rysková) 60 finmag — březen 2009 írán severní korea korea libanon indie macao barma indonésie zimbabwe Zemé, o které roste ve světě mimořádně zájem. Takzvané „zlovolné státy“, které stále více vyhledávají západní turisté. Největší letiště EU, ze kterých se dostanete do celého světa. Ze kterých zemí jezdí turisté nejvíce do České republiky (Německo, Velká Británie, Rusko, Polsko a Itálie) Do kterých zemí nejvíce cestují Češi (Chorvatsko, Slovensko, Itálie, Řecko a Tunisko) březen 2009 — finmag 61 sci-fi Vědeckofantastická literatura je obvykle považována za jakýsi opak vědy. Zatímco sousloví „vědci dokázali“ má zabránit jakýmkoliv pochybnostem, sci-fi bývá synonymem výmyslu a snílkovství. / Ivan Adamovič Málokdo ví, že například vynález atomové bomby přímo souvisí s literárním žánrem sci-fi. H. G. Wells, největší spisovatel sci-fi své doby, publikoval v roce 1913 knihu Osvobozený svět. Mimo jiné zde předjímá, že finální zbraní ve válce budoucnosti bude atomová bomba. Ta kniha se časem dostala do rukou fyzika maďarského původu Leo Szilarda. Když později, v roce 1933, čekal v Londýně na kraji chodníku na zelenou, vynořila se mu v hlavě jako vzpomínka – myšlenka štěpení atomu a vytvoření řetězové reakce. Szilard sepsal patent a svěřil jej britské tajné službě. Ti ale jeho superzbraň odmítli brát vážně. V roce 1939 se fyzik přestěhoval do New Yorku a zjistil, že němečtí vědci začínají na atom útočit. Prezident Roosevelt ho vážně vzal a v roce 1941 přidělil štědrou finanční částku na projekt Manhattan, na jehož konci plane Hirošima. Vědci navenek nad science fiction ohrnují nos, ale ve skutečnosti to byla právě ona, kdo je mnohdy nasměroval na vysokou školu. Významný astronom Edwin Hubble byl natolik inspirován romány Julese Verna, že navzdory protestům otce opustil slibnou kariéru právníka a pustil se do studia fyziky. Slavný astronom a popularizátor vědy Carl Sagan by nikdy 62 finmag — březen 2009 nepřiložil zrak k okuláru dalekohledu nebýt dobrodružných románů Edgara Rice Burroughse o Johnu Carterovi na Marsu. Mnoho českých techniků a vědců se svěřuje, že si svůj obor zvolili pod vlivem četby románů J. M. Trosky. Dnes je situace trošku jiná. Přinejmenším v anglofonním světě je docela běžné, že významný spisovatel je zároveň praktikujícím vědcem, nebo má přinejmenším vědecké vzdělání. Když novinář potřebuje nechat své posluchače či čtenáře nahlédnout do budoucnosti, dobře ví, že u klasického vědce by obvykle nepochodil. Dostalo by se mu opatrných tvrzení plných obav z toho, aby mluvčí nebyl kolegům za šaška. Skutečných vizionářů s odborným zázemím schopných promlouvat k nejširší veřejnosti je vlastně velmi málo. K těm nejaktivnějším patří americký teoretický fyzik, odborník na teorii strun Michio Kaku. V překladu do češtiny vyšla loni jeho kniha Hyperprostor a objevil se v dokumentárním pořadu BBC o možnostech vědy vysílaném i u nás. Kaku, který mimochodem „vyrostl“ na televizním sci-fi seriálu Flash Gordon, již léta slouží jako konzultant spisovatelům science fiction, kteří se ho ptají, zda je to či ono možné. Když byl takto přinucen se nad otázkami zamýšlet, došel k závěru, že nemožného je toho velmi málo. Odtud byl jen krůček k jeho poslednímu bestselleru Fyzika nemožného. Autor rozděluje sci-fi vynálezy do tří kategorií. Ty první jsou teoreticky uskutečnitelné během desetiletí až staletí vědeckého pokroku, ty druhé se nacházejí na hranicích vědy a snad by je zvládla vyrobit nějaká supercivilizace... a jen pár myšlenek se skutečně protiví tomu, jak dnešní fyzika chápe vesmír. Když se do Kakuových řádků začtete, možná budete trochu zklamáni. V každém jmenovaném vynálezu je totiž větší či menší „ale“. Ano, inteligentní roboty v podstatě lze vyrobit, existují různé přístupy, ale ani jeden zatím není moc úspěšný. Ano, je možné mít pod kontrolou paprsek smrti, který vypálí celou planetu, stačí jen kontrolovaně nechat zkolabovat supernovu tak, aby rotující černá díra vzniklá na jejím místě vyslala ze svého pólu smrtící záblesk gama záření potřebným směrem. Maličkost. Teleportace? Ta se zkoumá již v dnešních laboratořích. Jen místo hmoty jsme zatím schopni přenášet informaci o hmotě, což v řádu několika atomů docela jde, ale člověk je krapet komplikovanější a nepůsobí na něj jako na celek zákonitosti platné v atomárním měřítku. Když jsem o této knize psal pro magazín Lidových novin, konzultoval jsem Fyziku nemožného s jedním renomovaným kvantovým fyzikem. Jeho odpověď nebyla vůči autorovi knihy příliš vlídná, všechno to jsou prý zbožná přání a těžko dosažitelné mety. Fyzik si asi nepřečetl větičku, že uvažujeme o metách, na nichž lidé stanou třeba za deset tisíc let. Takto se prý popularizace vědy nedělá, přečetl jsem si v mailu. Ale já bych řekl, že Michio Kaku vlastně nepopularizuje vědu. Spíše nám dává naději a optimismus. Nic není nemožné. Náš život je krutě krátký, civilizace křehčí, než bychom si přáli... ale tam v dálce na nás čeká celý Vesmír. • ilustrace: martin svoboda Hledá se vizionář březen 2009 — finmag 63 64 finmag — březen 2009
