březen 2014 - Cesta Opava
Transkript
březen 2014 - Cesta Opava
Zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě březen 2014 Slovo na cestu Naplnil se čas… Postní doba, do níž vstupujeme, nás svým slovem zve k obrácení a ke smíření s Bohem, který nás posiluje svou milostí, abychom mohli začít nový život. Člověk třetího tisíciletí je vystaven nejrůznějším pokušením. Láká nás pozlátko moci a vlastní důležitosti, vábí nás vidina bohatství a úspěšné kariéry, necháváme se obalamutit lacinou a líbivou reklamou a stupidními pořady v televizi a riskujeme, že zapomeneme na to, čím jsme a čím bychom měli být. Technické vymoženosti nabízejí člověku dříve netušené možnosti. Ale jsme snad spokojenější a šťastnější než generace před námi? Ve skutečnosti žijeme v době plné úzkosti a strachu z toho, co nás může potkat. Kolem je tolik tragédií: přírodní pohromy, nálože vybuchující na ulicích a v autobusech, nezaměstnanost, nemoci… Tušíme, že před smrtí nás žádná věda ani technika nezachrání. Křesťanská víra neřeší problémy světa a také je ani řešit nemůže. Řeší ovšem problémy člověka – zbavuje ho strachu. Život z víry není prožíváním intenzivního štěstí, někdy je to tvrdý boj s nepřízní osudu. Postní doba může být pro nás něčím velmi osvobozujícím. Můžeme víc přemýšlet o sobě, o životě i o svých vztazích k lidem kolem nás. V evangeliu máme program nejen pro postní dobu, ale pro celý svůj život: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu.“ Každým dnem se naplňuje čas, náš čas, zítra už možná žádný nebude. Boží království je přítomné v každém z nás. Rodí se v nás samých, kdykoliv si uvědomíme potřebu Boží blízkosti ve svém životě. Činit pokání neznamená, že se budeme tvářit zkroušeně a smutně. Velmi mě oslovilo, že podle benediktinské tradice se nikomu nenařizuje, čeho se má zříci. Každý sám o své vůli má Bohu nabídnout svůj sebezápor. To vše se má konat radostně a svobodně. Křesťanská tradice zná starý a osvědčený recept, jak léčit vlastní hříšnost: postem, modlitbou a štědrostí. Osobní duchovní život musí mít také sociální rozměr. Postění pro samotné postění nemá význam. Postit se můžeme nejen od masa, cigaret a alkoholu, ale také od všech těch pozlátek, které nám nabízí naše doba. Štědrost neznamená jen přispívat na charitu, ale také udělat si čas pro bližního. Můžeme si vzpomenout, že máme staré rodiče nebo prarodiče, na něž jsme si neudělali čas, nebo že jsme jen „nedělními křesťany“, které nezajímá dění ve farnosti. Postní doba nás zřejmě nezmění, ale určitě nás posune o trochu dál, abychom nezůstali stojatou vodou, která po čase zapáchá. Nezapomeňme: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království.“ otec Peter A. Kerak, farář v Melči Modlitba k Panně Marii Když následuji tebe, Maria, nebloudím, když na tebe myslím, nemýlím se, když ty mne podpíráš, nepadám, když ty mne chráníš, nebojím se ničeho, když ty mne vedeš, neunavím se, když mi vyprosíš u Ježíše milost, jistě dosáhnu cíle. Amen. Soutěž na téma „Cesta“ Milí čtenáři, v říjnu tohoto roku to bude přesně dvacet let, kdy vyšlo první číslo našeho farního zpravodaje Cesta. Proto jsme se při této příležitosti rozhodli vyhlásit soutěž. Tématem soutěže je „Cesta“ a soutěžit se bude o zajímavé ceny ve dvou kategoriích: fotografie a kresba.. Vítězné fotografie a obrázky pak budou uveřejněny ve výročním říjnovém čísle Cesty. Soutěž je věkově neomezená. Vaše výtvory můžete zasílat v elektronické podobě na email [email protected] nebo odevzdat v sakristii konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie či na faru na Almužnické 2 do 31. května. Vaše redakce 2 Zajímá nás… Musíme v pátek dodržovat půst od masa? Jak je to s půstem na Popeleční středu a Velký pátek? Jak často máme přijímat svátost smíření? 1. KAŽDÝ PÁTEK je den pokání, neboť toho dne za nás umřel náš Spasitel. Kajícími skutky se připojujeme aspoň nepatrně k jeho oběti, a tak se vděčně hlásíme k jeho kříži. Páteční půst od masa patří už dlouho mezi církevní přikázání. Jeho zachovávání je nyní velmi ztíženo složitostí dnešního života. Proto tuto povinnost pozměňujeme tak, že věřící buď mohou dále zachovávat v pátek půst od masa, anebo si uložit nějaký projev pokání podle vlastní volby, buď půst, nebo skutek zbožnosti, nebo skutek lásky. Půst: Odepřít si masitý pokrm, alkoholický nápoj, kouření, sladkosti, zábavné pořady v televizi apod. Skutek zbožnosti: Účast na mši svaté, četba Písma, křížová cesta, modlitba růžence, studium křesťanské nauky, meditace apod. Skutek lásky: Návštěva nemocných a péče o ně, pomoc bližním, konkrétní služba občanskému nebo církevnímu společenství apod. 2. Na počátku a v závěru postní doby, tzn. na POPELEČNÍ STŘEDU a na VELKÝ PÁTEK, je nařízen půst zdrženlivosti od masitých pokrmů, a zároveň půst újmy. Při postu újmy je dovoleno najíst se jen jednou za den dosyta. Tento spojený půst zdrženlivosti a újmy je závazný pro katolíky od dokončeného dvacátého prvního do dokončeného padesátého devátého roku života. Mladistvým mezi čtrnáctým a dvacátým prvním rokem a starším po dovršení padesátého devátého roku se v těchto dnech ukládá pouze půst zdrženlivosti od masitých pokrmů. Nemoc, těžká tělesná práce nebo podobně vážný důvod od povinnosti újmy osvobozují. V tyto dva dny se sjednocují katolíci všech zemí společným vyjádřením ducha pokání a dosvědčují tak své spojení s Pánem. Vybízíme ty, kdo mají dostatečné příjmy, aby zvláště v době postní – jako výraz ochoty napravovat hříchy vlastní i cizí – přispívali na dobré účely, např. na zmírnění bídy ve světě, podporu potřebných, opravu kostelů, potřeby duchovní správy. 3. Každý katolík, který se dopustil smrtelného hříchu, je přísně zavázán vyzpovídat se svátostně aspoň jednou za rok. Stejně jako povinnost přijímat Tělo Páně alespoň jednou za rok, i tento závazek je možno splnit v kterémkoli kostele a kdykoli během roku, avšak nejvhodnější je k tomu doba postní a velikonoční. Důtklivě však vybízíme každého, aby po těžkém pádu nápravu neodkládal a obnovil přátelství s Bohem ihned 3 dokonalou lítostí a co nejdříve svátostí smíření. Splněním nařízení alespoň jednou za rok se svátostně vyzpovídat a přijmout Nejsvětější svátost se sice vyhoví zákonu, ale nejvyšším zákonem je láska! Kdo chce skutečně růst ve své věrnosti a lásce ke Kristu, přijímá tyto svátosti častěji. Duchovně plodné prožití postní doby Vám přeje otec Pavel Cieslar Závěr Roku víry – Slavnost Ježíše Krista Krále V neděli 24. listopadu – na slavnost Ježíše Krista Krále – byla v 8.30 v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě sloužena slavnostní bohoslužba k ukončení Roku víry. Mši svatou celebroval generální vikář Mons. Martin David a my Vám přinášíme myšlenky z jeho kázání. Zachraň sám sebe Poslední neděle liturgického roku – slavnost Ježíše Krista Krále – připomíná závěr dějin, kdy Kristus přijme do svého nebeského království všechny vyvolené. Evangelium nás ale vrací na Golgotu, do chvil, kdy se Ježíš nejméně podobá králi. Je to král, kterému se lze vysmívat. Je to král, který sám sobě pomoci nedokáže. Je to král, kterého se musí zastat bezmocný člověk. Zvláštní král. Přestože byl chlebem života, postil se. Přestože byl pramenem živé vody, žíznil na kříži. Přestože byl král, platil daně. Přestože osušoval slzy jiných, sám plakal. Přestože byl vykupitel, byl sám prodán a jako dárce života sám zemřel. Jeho trůnem je kříž. Když komentoval tento úryvek bl. Jan Pavel II., řekl: „Z trůnu je možné sestoupit, ale ne z kříže.“ „Zachraň se… zachraň sám sebe“ – toto volání zaznívá v evangeliu až třikrát – v různých obměnách a z různých stran – od předních mužů, od vojáků a od zločince po levici. V tomto volání můžeme vidět jakýsi zoufalý výkřik lidstva. Je to zoufalá snaha člověka, který se od svého omylu v ráji snaží zachránit sám sebe od samoty a od smrti, do které se uvrhnul. Často se o to pokouší útěkem – bohužel i útěkem od Toho, který jediný jej může a chce zachránit. Naštěstí Bůh neplní naše přání, ale své přísliby. A proto Boží Mesiáš, v rozporu s lidskou představou o Mesiáši a králi, který by v první řadě samozřejmě zachraňoval sám sebe, na sebe dobrovolně přijímá tuto bytostnou lidskou neschopnost. 4 On jediný nepotřebuje zachraňovat sám sebe, ale přichází právě naopak dát sám sebe, aby nás zachránil od zoufalé potřeby zachraňovat sami sebe. V tom je podstata jeho královské moci i podstata královské hodnosti, na které nám dává podíl. Pokud jednám podle logiky „zachraň sám sebe“ – tj. nahrab si co nejvíc pro sebe, ber ohled pouze na sebe, posuzuj všechno podle sebe, tak jak to mnohdy kolem sebe vidíme – jsem odsouzený ke stejnému zoufalství jako rouhající se zločinec. Je to zoufalá cesta modloslužby, na které adoruji sám sebe a klaním se dílu svých rukou. Papež František v encyklice Lumen Fidei říká, že to není cesta, která by vedla k jistému cíli, právě naopak je to množství stezek, které vytvářejí bludiště. Ježíš nás zve na tu jedinou správnou cestu – je to cesta spásy, na kterou vstupujeme vírou v Ježíše Krista. „On je (věrný) obraz neviditelného Boha, dříve zrozený než celé tvorstvo. (Bůh totiž) rozhodl, že skrze něho usmíří se sebou všecko (tvorstvo) jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví (prolitou) na kříži zjedná pokoj.“ (Kol 1,15.20) On nezachraňuje sám sebe, ale stává se zachráncem pro ty, kdo po jeho záchraně touží tak jako onen lotr na kříži. „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ Ano, také já jsem hříšník, který potřebuje Boží záchranu. To je postoj, ke kterému mě vede má víra. Pokud takto přijímám Krista a učím se vírou přijímat i tuto logiku Božího Mesiáše – to znamená ne „zachraň sám sebe“, ale „dávej sám sebe“ – tak už dnes mám podíl na Jeho království. Pomoz, Matko, naší víře! Otevři naše slyšení Slova, abychom poznali hlas Boží a jeho volání. Probuď v nás touhu následovat jeho kroky. Pomoz nám, abychom se nechali dotknout jeho láskou, abychom se jej mohli dotýkat vírou. Pomoz nám plně se mu svěřit, věřit v jeho lásku, zejména ve chvílích soužení a kříže, když je naše víra volána ke zrání. Zasévej do naší víry radost Vzkříšeného. Připomínej nám, že kdo věří, není nikdy sám. Nauč nás dívat se Ježíšovýma očima, aby byl světlem na naší cestě. A ať toto světlo v nás stále roste, dokud nenadejde onen den, který nezajde a kterým je samotný Kristus, tvůj Syn, náš Pán! (Papež František, Lumen Fidei) Použito s laskavým svolením kazatele Mons. Martina Davida 5 Z pokladů naší farnosti Obraz sv. Alžběty Durynské Chrámové depozitáře nezřídka skrývají rovněž řadu obrazů, které aktuálně nemají v chrámovém prostoru své místo. Důvodů může být více, např. se jedná o starší oltářní plátno již nahrazené novým nebo obraz pochází ze zrušeného oltáře či kaple. Jeden takový obraz střední velikosti s námětem sv. Alžběty Durynské se nachází v depozitáři kostela Panny Marie. Jeho původní umístění neznáme a s ohledem na křižovatky 20. století o něm můžeme jen spekulovat. Na výběr máme samozřejmě farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, ale u světice, která patří mezi hlavní patrony Řádu německých rytířů, lze uvažovat také o prostorách fary, kněžského konventu s kaplí, inkorporovanou faru či mateřince sester s kaplí. Nevíme ani, kdo je objednavatelem obrazu, ani kdy byl přesně zhotoven. Obraz je totiž sice autorsky signován, ale není datován. Uvažovat můžeme nejspíše o druhém desetiletí 20. století. Autorem obrazu je opavský malíř Adolf Zdrazila (1868–1942), rodák z Poruby, člen vídeňského uměleckého spolku Vídeňská secese a předseda německého uměleckého spolku Umělecká jednota Slezska. Zdrazila patřil v prvních čtyřech desetiletích 20. století k umělecké elitě rakouského, později československého Slezska. Věnoval se především krajinomalbě a grafice, výjimečně také navrhování a realizaci výzdoby sakrální architektury, mj. kostela v Tošovicích a Skrochovicích, kostela sv. Hedviky v Opavě, kaple chlapeckého semináře v Bruntále. V centru obrazu se nachází sv. Alžběta, která je oděna v modrý splývavý svrchní šat s pláštěm přes ramena. Světice si pravicí přidržuje u těla plášť – v jeho záhybu vidíme květy růží – a levicí podává sedícímu žebrákovi chléb. Z šera lesa na pozadí vystupuje postava jezdce (snad jejího manžela Ludvíka) a na skalním ostrohu nad lesem se tyčí hrad Wartburg. Atributy růže, chléb, žebrák (a potažmo manžel) odkazují na oblíbenou scénu ze svatoalžbětinské legendy, a to zázrak proměnění chleba v květy růží. Zdrazilova autorská signatura s dodatkem „frei nach Schwind“ (volně podle Schwinda) v pravém dolním rohu obrazu identifikuje jeho inspiraci při ztvárnění světice. Je jí ústřední část freskového triptychu ze života sv. Alžběty na hradě Wartburg od akademického malíře Moritze von Schwind z let 1853–1855. Zdrazila Schwindovu sv. Alžbětu – odlišnou jen v barevnosti a postavení levé ruky – však situoval do jiné části dějové linie. Jestliže u Schwinda 6 pozvedá světice svůj zrak k manželovi, zatímco levicí zadržuje jeho ruku rozhalující její plášť, kde hledá chléb, u Zdrazily Alžbětina levice podává chléb sedícímu žebrákovi s extatickým pohledem vzhůru a na pozadí se teprve zřejmě blíží manžel Ludvík. Barevnost a jasnost idealizovaného zobrazení světice kontrastuje s méně zřetelným, byť realistickým, zachycením žebráka a krajiny ve světlých pastelových barvách. Zdrazila obraz vyhotovil v intencích pozdního nazarénství, které charakterizuje jeho tvorbu pro objednavatele z církevních kruhů. Petr Tesař Něco vzpomínek a něco nového v Knihovně křesťanské literatury Zní to téměř neskutečně, že dobrovolníci z křesťanské knihovny, která je pod záštitou Charity Opava, slouží svým čtenářům plných 25 let. Však také Charita Opava slaví letos své čtvrtstoletí služby občanům. Následující vzpomínky budou nejen pro ty, kteří se narodili po roce 1989, kdy jsme začali s půjčováním knih, ale i pro všechny ostatní. S láskou vzpomínáme i na ty pomocníky, kteří už nás předešli k Pánu. Byli to paní Františka Matušková, Ludmila Mňačková a pan Josef Bittner. Z počátečních 160 knih se do dnešního dne knihovna rozšířila na téměř 4 000 svazků. Až je jednomu líto, že tolik nádherných myšlenek zůstává jen v regálech. Když Svatý otec František o sobě jednou řekl, že nesmírně rád čte, je mým přáním, aby to oslovilo i nás všechny. Každý křesťan by se měl neustále vzdělávat a číst dobré křesťanské knihy. A v naší knihovně je z čeho čerpat a vybírat. Zmíním se jen o jedné, kterou přečtete se zájmem, protože pojednává o knězi, kterého mnozí znali osobně. Kniha Jiřího Mička Slavík za mříží líčí krátký úsek života Václava Filipce, salesiána na útěku před příslušníky StB. Vy, kteří máte přístup k internetu, nás můžete vyhledat na www.charitaopava.cz a přijít s konkrétním přáním i se zapsaným číslem, pokud se nechcete zdržovat hledáním v knihovně. Najdete nás v chodbě minoritského kláštera a půjčovní doba je: středa 16–18 hodin pátek 9.30–10.30 neděle 8–12 hodin. Anna Foldynová 7 Největším vzorem je pro mě obyčejný vrabec Ve farnosti Svatého Ducha působí již od podzimu otec Karel Koblížek. V následujícím rozhovoru máme možnost jej trošku blíže poznat. Odkud pocházíte, otče? Mohl byste nám něco říct o Vaší rodině? Pocházím ze Zábřehu na Moravě, kam také občas jezdím za svými rodiči. Mám tři bratry. Jeden z nich je knězem a působí v olomoucké diecézi. Další dva jsou ženatí a mají již své rodiny. Dříve bydlela naše rodina v Králíkách ve východních Čechách. Máma pracovala v lékárně, táta je elektrikář. Teď jsou oba rodiče už několik let v důchodu. Mám také celou řadu bratranců a sestřenic, tety a strejdy. S těmi se ale moc často nevidím. Co Vás vedlo k tomu vstoupit do řádu? A proč jste si vybral zrovna minority? Do řádu mě vedla jakási tajemná touha být blízko Bohu, patřit mu a sloužit. To, že jsem minorita, je z mého pohledu spíše náhoda. Z toho Božího asi ne. Věřím, že Bůh vstupuje do života každého člověka a působí v něm. Určitě je to tak i v mém životě a minorité v něm mají své konkrétní místo. Když jsem v Brně chodil na střední školu, narazil jsem tam na náš kostel sv. Janů a často jsem tam chodil na mši svatou. Tam jsem potkal bratry minority. Nejvíce mě asi upoutala jejich služba ve zpovědnici. Tam jsem zatoužil stát se jedním z nich. Kde jste prozatím působil? Nejsem dlouho knězem (od r. 2005), ale od té doby jsem stihl být již dvakrát v Brně, jednou v Jihlavě – tam jsem byl čtyři roky – a teď tady v Opavě. Samozřejmě v našich klášterech. Jako minorita bych teoreticky mohl být ještě v Krnově nebo Praze. Na těchto místech máme totiž své konventy. To se ale ještě v budoucnu uvidí. A jak se Vám líbí v Opavě? Už jste tady někdy dříve působil? Jak se mi líbí v Opavě? Přiznám se, že díky této otázce si uvědomuji, že jsem zde jen hostem. Stejné otázky mi lidé kladli v Brně nebo Jihlavě. Nevím, co vše bych měl posoudit, abych odpověděl správně. Důležitou věcí jsou pro mě dobré vztahy s lidmi. A taky radost a pokoj. Pokud tyto věci mám, mohu se klidně dívat z okna svého pokoje na škaredé město plné černých zakouřených komínů a budu se cítit dobře. Vzpomínám si, jak za mnou v Jihlavě přišla po půlnoční vánoční mši sv. jedna paní s dcerou. Bylo to již ve čtvrtém roce, co jsem tam působil. A říkala: „Jé, vy jste tady novej? My jsme vaši farníci…Tak vás tady pěkně vítáme…A ať se vám U NÁS v Jihlavě líbí a jste 8 tu spokojenej.“ Po tom setkání jsem si říkal, že „hostuji“ v Jihlavě už asi dlouho a je na čase, abych odešel. V létě jsem pak šel do Brna. Nevím, jak dlouho budu v Opavě. Chci se tu však cítit jako doma. Opava není pro mě cizí. Před pěti lety jsem tu skoro rok byl spolu s bratry, taky s o. Mirkem P. Co je náplní Vaší pastorace ve farnosti a jak vypadá Váš všední den? Náplní mé služby, tak jako jiných kněží, je hlavně služba spojená s kázáním Božího slova a s vysluhováním svátostí, ať se jedná o mši svatou nebo zpověď. Někdy také udílím křest a pomazání nemocných. Občas je pohřeb. Další část dne trávím také s lidmi, kteří k nám do kláštera přicházejí a připravují se na přijetí svátostí. Další činnost je spojena s životem naší minoritské komunity, která má svá pravidla. Je něco, co Vás v pastoraci obzvlášť baví? Opravdu rád zpovídám a jsem šťastný, když stojím u oltáře. Ježíšova přítomnost ve svátostech je velkým tajemstvím a to mě zasahuje. Z druhé strany nemám rád svatby a úřední věci s ní spojené. Pokud mám a musím mít něco společného s farní kanceláří, trpím. Blíží se Velikonoce. Co se Vám na nich nejvíc líbí? Na Velikonocích se mě hluboce dotýká celé mystérium Ježíšova utrpení, smrti na kříži a pak jeho zmrtvýchvstání. Je to něco velkého a úžasného, ale zároveň skrytého, tajemného. Velká je chvíle, kdy Ježíš slaví s učedníky poslední večeři a Kristus označuje zrádce. Jidáš pak opouští večeřadlo a vstupuje do tmy, která ho pohltí. A pak je tu hlubokým momentem chvíle, kdy se vnáší hořící paškál, velikonoční svíce, do temného kostela a kněz nebo jáhen volá „světlo Kristovo!“ a světlo se rozlévá do temnot. Je to nádherné, mám to rád. Také křížové cesty jsou pěknou pobožností. Jak odpočíváte, máte nějaké záliby nebo koníčky? Nic zvláštního. Sportu zrovna neholduji, fotbal nehraji. Minulý rok jsem si pořídil koloběžku. Na podzim jsem ještě jezdil. Až bude pěkné počasí, zase vyjedu ven. Když jsem byl malý, rád jsem si u svého dědečka zastřílel ze vzduchovky. Rodiče se mě už několik let vždy před Vánocemi ptají, co bych si přál od Ježíška. A já jim pokaždé říkám, že vzduchovku. Stále mi ji nekoupili. Kdybych ji ale měl, určitě bych rád střílel. Když chytím v televizi nějaký válečný nebo historický dokument, rád se na něj podívám. Taky rád chodím do přírody. Někdy si něco hezkého přečtu nebo poslechnu, dávám přednost barokní hudbě. V neděli odpoledne si nejraději lehnu a odpočívám. 9 Co Vám obyčejně udělá radost a naopak, co Vás občas trápí? Mám radost, když se mi daří věci, které mám na starost. Mám radost z obyčejných a klidných setkání. Mám také radost, když jsem sám a nemusím na nic myslet. Trápí mě, když musím dělat několik věcí najednou a rychle. Nerad používám počítač a velmi nerad telefonuji. Nemám rád stres. Máte nějaký svůj vzor, který Vás ovlivňuje? Určitě by se našlo několik osobností, které mě v životě nějak inspirují nebo se mi prostě líbí. Pro inspiraci a vzor však nemusím daleko. Stačí vyjít na Ptačí vrch za klášter. Největším vzorem je pro mě obyčejný vrabec. Rád pozoruji ptáky, jak létají, zvláště pak vrabčáky, kteří jsou pro mě symbolem radosti a bezstarostnosti. Vrabec nic ze sebe nedělá. Poskakuje si sem a tam a je prostě šťastný, nic mu nechybí, nic nepotřebuje. Chodit nakupovat do supermarketu nemusí, zubaře nepotřebuje, politika ho nezajímá. A tak se chci snažit o to, abych byl aspoň trochu jako on. Vzkázal byste něco čtenářům Cesty? Snad už jenom to, abychom na své životní cestě kráčeli vždycky s Kristem a měli aspoň trochu toho vrabčího štěstí a radosti. Děkujeme za rozhovor. Marie Štrauchová a Mirka Řeháková STÁŘÍ JE DAR – tak si ho užívejme! Milí čtenáři, blíží se postní doba, a proto nepřehlédněte informaci o naší postní duchovní obnově, kterou tentokrát povede opavský rodák otec Vojtěch Janšta. Také Vám chci poděkovat za hojnou účast na našich akcích. S vědomím, že jste s námi rádi, se nám daleko lépe daří připravovat program pro Vás. Máme totiž zpětnou vazbu, že to neděláme zbytečně. V úterý 21. ledna jsme měli příležitost opět se setkat se sestrou Filoménou z Kongregace Dcer Božské Lásky a vyslechnout si přednášku na téma „Činnost řádové sestry ve vězeňské duchovní péči“. V úvodu sestra vzpomněla na počátky své pastorační činnosti. Vybídl ji k ní biskup Hrdlička, sestra představená souhlasila a pan děkan, otec Veselý, vystavil potvrzení. Nastalo vstřícné jednání s ředitelem věznice – a tak sestra od roku 1992 pravidelně dochází za odsouzenými ženami. Aby ty ji vůbec přijaly, musela 10 projevit autoritu i získat jejich důvěru. Sestra k nim přistupuje s pokorou – neodsuzuje, ale má k nim přátelský, laskavý vztah a srozumitelnou formou přibližuje náboženské pravdy. Setkání se sestrou se účastní kolem třiceti žen. Čtyři z nich projevily zájem o přijetí křtu, sestra je k přijetí této svátosti dlouhodobě připravovala. Křest přijaly při mši svaté, která byla sloužena 31. října 2012 otcem Pawlicou přímo v opavské věznici. Sestře Filoméně je vlastní laskavý humor, který se během přednášky také projevil. Děkujeme sestře, že nám přiblížila svou činnost v tomto náročném prostředí. Zasluhuje za ni uznání a dík. Marie Matyášková Na první únorovou schůzku (4. 2.) přijala naše pozvání koordinátorka Tříkrálové sbírky 2014 paní Marie Gilíková. Přišla nás informovat o výsledcích, které byly letos opět rekordní, a hlavně nám přišla poděkovat za pomoc. Naši senioři pomáhali při výrobě a balení dárečků a také někteří chodili koledovat jako vedoucí skupinek s dětmi. Ti, kteří se už na něco takového necítili, podporovali sbírku svými modlitbami. Upřímnost Maruščina poděkování a některé příběhy vedoucích skupinek byly tak emotivní, že jsme málem potřebovali kapesníky. Jsou pro nás pohlazením a povzbuzením pro chvíle, kdy se zase ke konci roku zapojíme svým způsobem do Tříkrálové sbírky 2015. Ještě malá poznámka: výsledky Tříkrálové sbírky 2014 (i podle obcí) si můžete vyhledat na webových stránkách www.charitaopava.cz. V úterý 11. února jsme měli na programu další z cyklu přednášek pořádaných ve spolupráci s Městskou policií Opava (MPO). Protože jsme chtěli opavské veřejnosti přiblížit prostory Denního stacionáře pro seniory CHO, ve kterých se scházíme, byla tato přednáška právě tam. Za MPO přišla tisková mluvčí, koordinátorka prevence Mgr. Petra Stonišová a zastupující ředitel MPO Bc. Zdeněk Zabloudil. Pan zastupující ředitel byl „krásně“ upovídaný. Dozvěděli jsme se o organizaci MPO, o jejich právech i povinnostech vůči občanům, reagoval živě na mnoho dotazů a na které nezbyl čas, si všichni přítomní mohou najít odpověď v letáčku Rady seniorům, který jsme na rozloučenou všichni dostali zároveň s nákupní taškou opatřenou reflexními pruhy. 11 Program na březen: všechna setkání (kromě výletů) začínají v 16 hodin v Denním stacionáři pro seniory na Kylešovské ulici číslo 4, v domě U svaté Anežky, pokud není uvedeno jiné místo. 4. 3. informativní schůzka 11. 3. přednáška s besedou o svatých „Svatost v proměnách věků“ s otcem Vladimírem Ziffrem 18. 3. přednáška s besedou „Jižní Súdán, země krav“ o dobrovolnictví v Africe s MUDr. Zuzanou Fajkusovou bude v 16 hodin v pastoračním středisku minoritského kláštera V sobotu 8. března budeme pořádat v Církevní konzervatoři v Opavě pravidelnou celodenní postní duchovní obnovu na téma „Pokání“, kterou povede P. ThLic. Vojtěch Janšta, spirituál Biskupského gymnázia v Ostravě. za Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení CHO Drahomíra Ziffrová K zamyšlení Vážení čtenáři Cesty, v minulém čísle Cesty jsme se zabývali problémem modlitby. Dnes se ještě jednou k modlitbě vraťme. Boží slovo, vrcholící v Ježíši Kristu, nás učí, že v modlitbě není nejdůležitější to, co říkáme, ale to, co jsme, ne to, co máme na jazyku, ale na srdci. Novost, kterou vnesl do života modlitby Duch Svatý, podněcuje ke zrodu nového člověka, Božího přítele a spojence, odnímá pokrytecké srdce, které je Bohu nepřátelské a je vlastní otrokům. Duch Svatý se v nás neomezuje na učení, jak se máme modlit, on se v nás modlí. Duch nedává zákon modlitby, ale její milost. Taková modlitba je nám vlévána, dostáváme ji darem. To je radostná „zvěst“ o křesťanské modlitbě! Dostáváme sám základ nové modlitby, jímž je fakt, že Bůh poslal do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího „Abba, Otče“ (Ga 4,6). Toto je význam slov modlit se „v Duchu“ (Ef 6,18; Ju 20). V modlitbě Duch, stejně jako ve všem ostatním, „nemluví ze sebe,“ prostě jen probouzí a obnovuje Ježíšovu modlitbu: Neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne, říká Ježíš o Přímluvci (J 16,14). Samo oslovení „Abba“ dokazuje, že se v nás skrze Ducha modlí Ježíš, jednorozený Boží Syn. Duch Svatý by totiž sám o sobě nemohl Boha oslovit jako Otce, protože jím není „zrozený“, ale jen z Otce „vychází“. Duch Svatý nám vlévá do srdce cit božského synovství, abychom cítili (nejen věděli), že jsme Boží děti: Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti (Ř 8,16). Tento zásadní čin Ducha Svatého někdy zapůsobí na lidský život tak silně a nenadále, že duši zaplaví jako světlo. Jindy je duše přemožena pocitem Boží vznešenosti a nedokáže ani vyslovit „Otče“. 12 Tato živá zkušenost s poznáním Otce nemívá tady na zemi dlouhé trvání a záhy se vrací doba, kdy věřící při vyslovení slova „Abba!“ nic „necítí“. Zde je třeba připomenout, že čím méně potěšení toto oslovení přináší člověku, který ho vyslovuje, tím větší radost z něj má Otec, který ho slyší, protože je vyřčeno z víry a oddanosti. My téměř nikdy nepomyslíme na to, co znamená pro Boha, který člověku naslouchá, a co působí v něm. Prostě neuvažujeme o Boží radosti z našeho oslovení „tatínku“. Ale kdo byl a je otcem, ví, co člověk cítí, když ho tak osloví jeho dítě hlasem, který pozná mezi stovkami jiných. Jakoby se stával otcem pokaždé znovu, protože mu připomíná a potvrzuje, že jím je, volá k životu nejskrytější část jeho nitra. Ježíš to věděl, a proto Bohu tak často říkával „Abba“ a naučil to i nás. Naše oslovení „tatínku“ působí Bohu prostou a jedinečnou radost: radost z otcovství. Když ho slyší, je ve svém nitru „pohnut“, „jihne“ mu srdce (Oz 11,8). Ano, a to všechno můžeme udělat, i když sami „necítíme“ nic. Právě v době vyprahlosti, když je Bůh daleko, zjišťujeme význam Ducha Svatého pro náš život modlitby. Nevidíme ho a necítíme, ale on naplňuje naše slova touhou po Bohu, pokorou, láskou a „ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha“. Když chci mít jistotu, že se skutečně modlím s Ježíšovým Duchem, je nejjednodušší modlit se Ježíšovými slovy, modlit se Otče náš. Neexistuje duševní stav, který by se nemohl do Otčenáše promítnout a být v něm proměněn v modlitbu: radost, chvála, klanění, dík, lítost. Ale Otčenáš je především modlitbou pro dobu zkoušek. Modlitba, kterou Ježíš zanechal apoštolům, je očividně podobna té, kterou se sám modlil k Otci v Getsemanech. On nám ve skutečnosti odkázal svou modlitbu. V Getsemanech se obrací k Otci se slovy: „Abba, Otče“ (Mk 14,36) nebo „Otče můj“ (Mt 26,39); modlí se, aby se děla „jeho vůle“, prosí, aby „odňal jeho kalich“, jako my prosíme, abychom byli „zbaveni zlého“ a nebyli „uvedeni v pokušení“, tj. ve zkoušku. Jakou úlevu nám přináší vědomí, že Duch Svatý se v nás v době zkoušek a tmy nepřestává modlit Ježíšovou modlitbou v Getsemanech a že „nevyslovitelné lkaní,“ kterým se za nás přimlouvá, se v těch chvílích před Otcem mísí s „modlitbami a úpěnlivými prosbami,“ které k němu vznášel Syn „za svého pozemského života“! (Žd 5,7) Toho si buďme vždy vědomi a se sv. Augustinem říkejme: „To náš Pán, Ježíš Kristus, Boží Syn, se modlí za nás a v nás a my se modlíme k němu. Modlí se za nás jako náš kněz, v nás se modlí jako naše hlava a my se k němu modlíme jako ke svému Bohu. Proto v něm poznáváme svůj hlas a jeho hlas poznáváme v sobě.“ S tímto poznáním pojďme dál životem. To přejí a vyprošují všem senioři z Klubu sv. Anežky. Zdroj: Cantalamessa, Raniero: Život pod vládou Kristovou. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994. 13 Dětem KŘÍŽOVÁ CESTA 1. zastavení: Pilát nespravedlivě odsuzuje Pána Ježíše k smrti Pilát se několikrát snažil Pána Ježíše osvobodit z moci velekněží a učitelů Zákona. Ale nakonec jim vyhověl. Podepsal tak rozsudek smrti, i když byl Ježíš naprosto nevinný. Nic mu nepomohlo umýt si ruce – hřích za zbabělé odsouzení ze sebe nesmyl. 2. zastavení: Pán Ježíš přijímá kříž Vidíme vojáky, jak přinášejí kříž a kladou jej Pánu Ježíši na ramena. Neodmítá jej, i když trpět nemusí a má moc kříže se zbavit. Bere kříž na ramena za spásu světa. 3. zastavení: Pán Ježíš klesá pod křížem poprvé Křížová cesta v Jeruzalémě nebyla dlouhá, ale každý krok ubíral zbičovanému a vyhladovělému Spasiteli mnoho sil. Ježíš tak postupoval stále pomaleji, až zakopl a spadl. Nevzbudil tím však soucit, ale spílání vojáků: „Vstaň, nesimuluj, nezdržuj!“ 4. zastavení: Pán Ježíš se potkává se svou Matkou Panna Maria nemohla zabránit Ježíšovu odsouzení. Byla však stále v duchu s ním a na jeho křížové cestě si našla místo, kde se s ním mohla setkat. Nezměrně trpěla, když viděla zblízka svého zmučeného Syna a mohla mu pomoci jedině tím, že ho snad pohladila nebo se ho aspoň dotkla. 5. zastavení: Šimon Cyrenský pomáhá nést Pánu Ježíši kříž Pán Ježíš už nemůže dál. Vojáci se bojí, že nedojde na Golgotu. Proto přinutí Šimona z Cyreny, aby přebral od Ježíše kříž a nesl ho za něj. Trpícímu Spasiteli se tak uleví, když nemusí vláčet těžký nástroj svého umučení. 6. zastavení: Veronika podává Pánu Ježíši roušku Veronika cítí s Ježíšem, který je zbičován, krvácí a potí se slabostí. Chce mu ulevit alespoň tak, že mu podává roušku, aby si utřel obličej zalitý potem a krví. Malá služba, ale velká odměna – jako poklad si odnáší Veronika roušku s obrazem Ježíšova zmučeného obličeje. 14 7. zastavení: Pán Ježíš padá pod křížem podruhé Ježíš padá podruhé a nemůže dál. Ježíšův duch chce dokončit dílo spásy, ale tělo je slabé. Padá jako oběť za naše hříchy. 8. zastavení: Pán Ježíš napomíná plačící ženy Ženám je líto, že Pán Ježíš tak trpí, proto pláčí. Měly by však plakat i nad sebou, nad svými dětmi, které u Piláta volaly: „Ukřižuj Ježíše! Ukřižuj!“ 9. zastavení: Pán Ježíš padá pod křížem potřetí Třetí pád byl jistě nejtěžší. Byl to pád u cíle cesty, kde začínalo největší utrpení. 10. zastavení: Vojáci strhávají z Ježíše jeho roucho Jak to muselo Ježíše bolet, když vojáci strhávali roucho ze zaschlých ran po bičování. Jak muselo Ježíše bolet, když byl nahý před davem, který se mu k tomu ještě smál. 11. zastavení: Tělo Pána Ježíše přibíjejí na kříž Začíná vlastní křižování. Tělo Ježíšovo je přibito a nemůže nohama chodit, ani nic rukama podat. Ježíšův duch je však nespoutaný a stále opakuje nebeskému Otci: „Dávám všechno za ně; dávám i to, že visím na kříži a mohu jenom trpět.“ 12. zastavení: Pán Ježíš na kříži umírá Ježíš umírá… Zde jsou jakákoliv naše slova zbytečná. Nejlépe je mlčet, děkovat a v duchu hladit zmučené tělo. 13. zastavení: Tělo Pána Ježíše položeno na klín jeho Matky Josef z Arimatie, Nikodém a Jan sňali Ježíšovo tělo z kříže a položili na klín Panny Marie. Je to pro ni nesmírná bolest – chovat tělo mrtvého Syna, jehož tělíčko kdysi nosila v bříšku, pak chovala a doprovázela na všech cestách až sem na Kalvárii. 14. zastavení: Tělo Pána Ježíše uloženo do hrobu Jan, Josef, Nikodém, ženy s Marií pochovávají Krista v naději, že to není konec – vždyť on slíbil, že vstane z mrtvých. jáhen Josef Janšta ilustrace Marie Hankeová 15 Ze života skautek Pololetní prázdniny a první únorový víkend jsme strávily na zimní výpravě. Vyšláply jsme si sice do Beskyd na Morávku, ale prakticky jsme s nesmrtelným géniem Járou Cimrmanem dobývaly severní pól. A že to na té točně pořádně foukalo, to jsme se na vlastní kůži mnohokrát přesvědčily. Proti trudomyslnosti jsme nasadily dvě účinné zbraně – písničku o udatných Češích a básničku věnovanou vzpomínce na školní brašničku, když máme ty jarní prázdniny. Musely jsme si poradit s povolenými tématy k rozhovoru, hledaly jsme potravu pro psí spřežení, která navíc cestou zdolávala různé překážky. Ocenily jsme dobře tvarovatelný sníh v bitvě o sněžné věžičky. Po celodenní námaze nás čekala zábava v podobě volby Miss tučňák a krátké dramatické výstupy o dobývání severního pólu, tudíž nálada pod psa výpravě nehrozila. Naopak nám hrozila smrt hladem, proto jsme musely obětovat jednoho psa, nejtučnějšího člena expedice. Stala se jím Inuška, na kterou její tým dokázal v daném čase nasoukat nejvíce kousků oblečení. Větrné počasí nás na chvíli uvěznilo v chatě, ale naše ručičky nezahálely, vyráběly jsme z lékařských špachtlí a ubrousků pěkné obrázky. Také jsme se naučily tancovat tzv. Algorithm March. Když přestalo foukat, vydaly jsme se na zteč severního pólu – v našem podání vrchu Travný. Pomohly nám sněžné kluzáky, do kterých jsme zapřáhly tažné psy. Ale do kopce jsme už musely po svých, v sedle nám však docházely síly i čas, proto jsme se raději vrátily do základního tábora. Severní pól jsme sice nedobyly, ale společné chvíle jsme si hezky užily. Po návratu domů jsme za prožitý čas děkovaly Pánu při večerní mši svaté. Lucie Rychtová 16 Co se děje v CZŠ svaté Ludmily První pololetí ve škole uběhlo jako voda. Je čas ohlédnout se zpátky za prací pedagogů i žáků. Vzpomínkou zůstala krásně připravená i provedená vystoupení žáků školy v Hradci i v Opavě na Vánoční besídce, za zmínku stojí vítězství tří žáků naší školy v matematické soutěži na Slezském gymnáziu, skvělé třetí místo našeho sportovního oddílu taekwondo v národní lize, tři žáci školy obdrželi titul vítěz národní ligy, Jindra Dušek získal dokonce nejvíce bodů ze všech závodníků. Krásným zážitkem byl i hudebně pěvecký doprovod školního sboru při mši svaté v kostele svatého Václava v Ostravě konané ve spolupráci s humanitární organizací Likvidace lepry, se kterou škola spolupracuje. Tato mše svatá byla přenášena přímým přenosem televizí NOE. Školní kapela potěšila svým vystoupením seniory ve Slavkově. Před námi jsou ještě další vystoupení školního sboru i školních kapel. Čekají nás také recitační, pěvecké a výtvarné soutěže, vědomostní i sportovní olympiády. V lednu proběhly zápisy do prvních tříd. V příštím školním roce naše škola otevře první třídu na Hradci i v Opavě a budeme se těšit celkem na 20 nových prvňáčků. Děkujeme všem, kteří školu jakkoli podporují, modlí se za nás a dávají důvěru. Výsledky práce s žáky si zaslouží poděkování nejen všem pedagogům, ale i ostatním zaměstnancům školy. Více informací o škole najdete na internetových stránkách czs.proit.cz. Marie Šoltisová Centrum pro rodinu – středisko Opava Kontakt: Masarykova 39, minoritský klášter, 1. patro; e-mail, mobil: [email protected], mobil: 731 625 617; internetové stránky: www.prorodiny.cz, osobní kontakt: Po–Pá od 8 do 14 hodin. Biblické židovské tance Termín: od 12. března každou středu, vždy od 19 do 21 hodin v Církevní základní škole v Opavě-Jaktaři. Cena: za 9 lekcí je 450 Kč. Lektorka: Gita Vyleťalová z Krnova. Přihlášky a informace: Jana Dostálová, 731 625 617, [email protected] 17 Na pořadu rodina Další díl tohoto cyklu bude vysílat TV NOE v úterý 25. března ve 20 hodin a téma bude: „Prožívání církevního roku“. Adorace pro maminky Uskuteční se ve čtvrtek 27. března ve 20 hodin v minoritském klášteře. Víkend pro ženy Ženy všeho věku zveme na poutní místo Cvilín u Krnova, kde mohou strávit víkend jako přípravu na Velikonoce, a to ve dnech 11. - 13. dubna. Program – přednášky: Nestíhám, nestíhám (co je v mém životě skutečně důležité) a Žena z Bible (Sára – veselá žena): Gita Vyleťalová, Kříž a velikonoční naděje: P. Sebastian Gruca. Dále: společná vycházka, večerní tvoření, biblický tanec jako modlitba, adorace, křížová cesta, možnost svátosti smíření… Víkend začíná v pátek 11. dubna v 18 hodin a končí v neděli 13. dubna ve 13 hodin. Cena: 520 Kč. Přihlášky: Jana Dostálová, 731 625 617, [email protected] Jana Dostálová Charita Opava Kontakt: Přemyslovců 26, 747 07 Opava-Jaktař; telefon a fax: 553 611 816, 553 612 780, 553 612 788; e-mail: [email protected]; internetové stránky: www. charitaopava.cz. V charitní soutěži MŮJ SVĚT bodovala i fotografie z Opavy Nejlepší fotografie šestého ročníku fotosoutěže MŮJ SVĚT, pořádané Charitou Opava pro zaměstnance, dobrovolníky a klienty Charit z celé České republiky, se představí na slavnostní vernisáži 24. března opavské veřejnosti. Vítěze vybrala počátkem února porota, v jejímž čele zasedl patron soutěže fotograf prof. Jindřich Štreit. Neměla to jednoduché – vybírala z více než tří stovek fotografií, které letos dorazily do všech tří soutěžních kategorií. Oceněni byli autoři z Charit z Milevska, Uherského Hradiště, Kaplic, Českých Budějovic či Nového Jičína. První místo v kategorii „Život kolem nás“ získal ředitel Charity Hlučín Lukáš Volný, mezi oceněnými ale nechybí ani zástupce Charity Opava – její dobrovolník Martin Žídek obsadil druhé místo v kategorii „Jak to vidím já“. Tato nová kategorie, která letos doplnila tradiční soutěžní kategorie „Portrét“ a „Život kolem nás“, proběhla pod patronací společnosti ASEKOL, neziskově hospodařící společnosti, 18 která v zastoupení výrobců a dovozců organizuje celostátní systém zpětného odběru elektroodpadu a která také dává práci charitním Chráněným technickým dílnám ve Velkých Hošticích. Regionální manažer firmy ASEKOL Zdeněk Kovářík také zasedl spolu s Jindřichem Štreitem a Jiřím Siostrzonkem z Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě v tříčlenné porotě. Ve stejném složení se porota zúčastní také slavnostní vernisáže oceněných fotografií v Opavě. „Fotografie z fotosoutěže jsou rok od roku lepší a ani letošní rok nebyl výjimkou,“ zhodnotil Jindřich Štreit úroveň právě uzavřeného 6. ročníku soutěže, ve které se za celou dobu existence sešlo už více než 1 600 fotografií. Podle dalšího z porotců Jiřího Siostrzonka se úroveň fotografií lepší i proto, že fotografie jsou k vidění na výstavách a jsou také zveřejňovány na webu. „Soutěžící jsou pak konfrontováni s úrovní ostatních fotografií, což vede ke zvýšení kvality,“ soudí Siostrzonek. Třicet nejlepších snímků bude veřejnosti představeno na slavnostní vernisáži v pondělí 24. března ve výstavní budově Slezského zemského muzea v Opavě. Na vernisáži budou také předány vítězům hodnotné ceny a diplomy s podpisy komise. Po dvou týdnech pak bude výstava k vidění v galerii opavského obchodního centra Silesia a následně ji čeká pouť po městech celé republiky. Akce probíhá v rámci oslav 25. výročí od založení Charity Opava, které se konají průběžně po celý rok 2014 pod jednotným názvem 25 LET SLUŽBY – CHARITA OPAVA VE VEŘEJNÉM PROSTORU. Další bazárek NEŠKOLY Tradiční bazárek dětského oblečení pořádá ve čtvrtek 27. března Mateřské centrum Charity Opava NEŠKOLA. Oblíbená burza, na níž mohou maminky koupit i prodat dětské oblečení, proběhne v sídle NEŠKOLY v 1. poschodí minoritského kláštera na Masarykově třídě v Opavě od 8.30 do 12 hodin. Maminky mohou tak jako vždy přijít i s dětmi, o jejich hlídání i malé občerstvení bude postaráno ve zdejší herně. Pohádkování i Pillates v NEŠKOLE Program plný říkanek, písniček a pohádek pro děti od dvou let pod názvem Pohádkování je připraven pro maminky na mateřské dovolené. Pohádkování bude probíhat v sídle Mateřského centra Charity Opava NEŠKOLY v 1. poschodí minoritského kláštera na Masarykově třídě pravidelně každý čtvrtek od 10.30 do 11.15. Pohádkování mohou maminky na mateřské dovolené spojit každý čtvrtek také se cvičením Pillates, které je pro ně připraveno opět v NEŠKOLE od 9 do 10 hodin. Hlídání dětí je v době cvičení zajištěno. „Přijďte, nebudete litovat,“ zve všechny vedoucí NEŠKOLY Svatava Bláhová. 19 Vlaštovičky v OC Breda & Weinstein Každou třetí středu v měsíci můžete v Obchodním centru Breda & Weinstein v Opavě spatřit skupinu zrakově handicapovaných lidí, jak pracují s keramikou, textilem či předvádějí zájemcům pomůcky pro zrakově postižené. Jsou to klienti rehabilitační dílny z Domu pro zrakově postižené ve Vlaštovičkách, kteří jedenkrát v měsíci v dopoledních hodinách svou dílnu prezentují v Prostoru pro dobrá řešení ve zmíněném obchodním centru. „Líbí se mi tady, je to zase trochu změna oproti standardní rehabilitační dílně, kterou máme ve Vlaštovičkách,“ zhodnotil pobyt v Prostoru pro dobrá řešení jeden z nevidomých obyvatel Domu ve Vlaštovičkách Petr Vrána. „Já zde bývám i se svým vodicím psem a všem, kteří o to mají zájem, ráda ukážu, jak funguje naše soužití v praxi,“ prozradila nevidomá Simona Pechancová. Na prezentaci nevidomých z Vlaštoviček se můžete do Obchodního centra Breda & Weinstein přijít podívat 19. března, 16. dubna, 21. května a 18. června. „Prostor pro dobrá řešení“ je prodejna, kterou obchodní centrum BREDA nabízí k prezentaci a prodeji různým občanským sdružením a neziskovým organizacím. Charitu Opava oslovil již loni Andrej Vyoral, koordinátor tohoto prostoru. Zájemci zde mohou také zakoupit výrobky klientů Domu sv. Cyrila a Metoděje a Chráněných dílen Vlaštovičky a udělat si radost hned dvakrát – pořízení pěkného výrobku z široké nabídky totiž pomůže dobré věci. Kromě „Prostoru pro dobrá řešení“ v obchodním centru BREDA je možné tyto výrobky zakoupit také v Ternu v Jaktaři, na našem e-shopu (http://eshop.charitaopava.cz) nebo přímo v chráněné dílně ve Vlaštovičkách. Charita Opava Podepsána Charlotte Nakladatelství Paulínky vydalo knihu Podepsána Charlotte. Autorkou je současná francouzská spisovatelka Sophie de Mullenheim, která je známá především jako tvůrkyně knih pro děti. Její nové dílo ale potěší i středoškolačky, možná se začtou i maminky a babičky. K českým čtenářům (tedy především čtenářkám) se kniha dostává jako první díl historické série příběhů z doby francouzské revoluce a osvícenství. V našem příběhu dívka Emílie, která žije v Lyonu na sklonku 19. století, najde sto let staré dopisy dívky Charlotte a rozhodne se po ní pátrat. Takže tu máme vlastně dva příběhy v jednom, trochu historie, trochu romantiky a nechybí napětí takřka detektivní, hledání víry i hrdinství. Opavské publikum by mohlo zajímat, že knihu z francouzštiny přeložila Romana Agullo, která v 90. letech chodila do opavského společenství mládeže, psala krásné meditativní texty pro Cestu a znali jsme ji jako Romanu Žywiolovou. Kateřina Šimečková 20 Film „Poslední vrchol“ v Opavě Ve čtvrtek 6. března v 18 hodin bude v kině Mír v Opavě promítán španělský dokumentární film „Poslední vrchol“. Snímek shromáždil vzpomínky přátel a rodiny na Pabia Domingueze Prieta, španělského kněze, vášnivého horolezce, který zahynul v roce 2009 ve 42 letech při sestupu z horského masivu Moncayo. Film ukazuje, jak hlubokou stopu může zanechat dobrý kněz v lidech, se kterými se potkává. „Poslední vrchol“ se dotkl srdcí mnoha lidí a promítal se už v 17 zemích. Jaroslav Černý BISCUP 2014 Letošní diecézní setkání mládeže s otcem biskupem – BISCUP – se uskuteční v sobotu 5. dubna v Opavě. Začátek bude ve 14 hodin katechezí rozdělenou podle věku v kostelech Nanebevzetí Panny Marie, sv. Vojtěcha a Sv. Ducha. Tématem setkání je verš: „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.“ (Mt 5,3) Více informací hledejte na www.dcm.doo.cz. Z internetových stránek dcm.doo.cz zpracovala Marie Štrauchová 21 Oznámení Bohoslužby – mimo běžné mše svaté • Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích • Sobota 15. března – Mše svatá v němec- – v pátek 7. března (první pátek v měsíci) kém jazyce v 16.30 v kapli sv. Anny konka- s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně, v pátek 28. března (poslední pátek v mětedrály Nanebevzetí Panny Marie. síci) s pobožností s Korunkou k Božímu Změny mší svatých po změně času, milosrdenství a v pátek 4. dubna (první pátek v měsíci) s pobožností k Nejsvětějk níž dojde v neděli 30. března. • Kostel sv. Jana Nepomuckého, Kylešovice šímu Srdci Páně – po mši svaté začínající: – od středy 2. dubna: večerní mše svaté v březnu v 17 hodin, v dubnu v 18 hodin. v 18 hodin. Adorace před Nejsvětější svátostí • Chrám Sv. Ducha – každou středu od 16 hodin do začátku mše svaté, která začíná v 17 hodin. • Kaple sv. Anny konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie – každý čtvrtek (do konce dubna) od 17 hodin modlitba růžence, od 17.30 soukromá tichá adorace, od 17.50 společná adorace s knězem nebo jáhnem. Změny budou oznámeny v ohláškách a v Cestě. • Kostel sv. Vojtěcha – v pátek 7. března (první pátek v měsíci) s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně, v pátek 21. března (třetí pátek v měsíci) s pobožností s Korunkou k Božímu milosrdenství a v pátek 4. dubna (první pátek v měsíci) s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně – vždy po mši svaté začínající v 18 hodin. • Kostel Nejsvětější Trojice – v neděli 2. března a 6. dubna, tak jako každou první neděli v měsíci, bude krátká adorace s litanií k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a svátostným požehnáním – po mši svaté začínající v 16.30. 22 Adorace před začátkem postní doby V pondělí 3. a úterý 4. března budou v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie celodenní adorace. Na závěr každého dne bude vždy v 15 hodin svátostné požehnání. Popeleční středa – 5. března Mše svaté s udílením popelce budou: • v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v 6 a v 7 hodin; • v kostele sv. Vojtěcha v 18 hodin; • v chrámu Sv. Ducha v 8 a 17 hodin; • v kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, Marianum v 18 hodin; • v kostele sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích v 17 hodin. Pobožnosti křížové cesty v postní době – od pátku 7. března do neděle 13. dubna (Květná neděle): • konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie – v neděli v 15 hodin; • kostel sv. Vojtěcha – v pátek v 17.30; • kostel Nejsvětější Trojice – v neděli v 16 hodin; • chrám Sv. Ducha – v pátek v 17.40 (po mši svaté); • kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích – v pátek v 16.30 (před mší svatou). Pobožnosti křížové cesty konané ve Svatém týdnu budou uvedeny ve velikonočním přehledu bohoslužeb a pobožností, který vyjde jako obvykle o Květné neděli. Intence na mše svaté • v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie se zapisují průběžně po celý rok, vždy po každé mši svaté v sakristii; • v kostele sv. Vojtěcha se přijímají intence v pátek 21. března, od 16.45 do 17 hodin, na mše svaté slavené v květnu. Plánované sbírky • Neděle 16. března – sbírka na opravu konkatedrály – v kostelech farnosti Nanebevzetí Panny Marie. • Neděle 23. března – sbírka „na potřeby diecéze“ – ve všech kostelech. Celoroční plán sbírek ve farnosti Nanebevzetí Panny Marie najdete v únorovém čísle Cesty na str. 22. Fatimská pobožnost P. Marie najdete na blogu opava-mladez. blog.cz. Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení CHO nabízí • Sobota 8. března v 16 hodin – postní duchovní obnova (nejen) pro seniory na téma „Pokání“ – Církevní konzervatoř Opava na Beethovenově ulici č. 1 – Začátek v 8 hodin mší svatou v kapli sv. Kříže. • Úterý 11. března v 16 hodin – přednáška s besedou o svatých „Svatost v proměnách věků“ s otcem Vladimírem Ziffrem – Denní stacionář pro seniory na Kylešovské ulici č. 4, v domě U svaté Anežky. • Úterý 18. března v 16 hodin – přednáška s besedou „Jižní Súdán, země krav“ o dobrovolnictví v Africe s MUDr. Zuzanou Fajkusovou – pastorační středisko minoritského kláštera v Opavě. Další informace o těchto akcích i o činnosti Klubu sv. Anežky najdete na str. 10 tohoto čísla Cesty pod titulkem „STÁŘÍ JE DAR – tak si ho užívejme!“ Exercicie v dubnu Velehrad – Stojanov Ve čtvrtek 13. března bude v kostele Sv. Pondělí 7. až pátek 11. dubna Ducha Fatimská pobožnost, která začíná Duchovní obnova pro zaměstnance Charity v 16.15 modlitbou růžence. V 17 hodin je P. B. Vitásek mše svatá, po ní litanie a průvod se sochou Pátek 25. až neděle 27. dubna Panny Marie. Duchovní obnova formou večeřadla pro mládež P. J. Čunek SJ Informace pro mládež Diecézní centrum mládeže – kompletní program akcí Diecézního centra mládeže a Diecézního střediska mládeže naší diecéze najdete na webových stránkách dcm.doo.cz. Mládež farnosti Nanebevzetí P. Marie – akce pro děti a mládež nejen z farnosti Jakékoliv informace o duchovních cvičeních získáte na adrese: Poutní a exerciční dům Stojanov, Salašská 62, 687 06 Velehrad; Skype: stojanovvelehrad; telefon: 572 571 531; fax: 572 571 420; e-mail: [email protected]; internetové stránky: www.stojanov.cz. 23 Exerciční dům CIS v Českém Těšíně Opavský skřivánek, slovem provází Jaroslava Poláková. Pořádá Umělecká agentura Karel Kostera pod záštitou primátora Prof. PhDr. Zdeňka Jiráska, CSc. Čtvrtek 7. února až pátek 11. dubna Postní duchovní obnova P. Ladislav Árvai SJ Prosebné a významné dny Jakékoliv informace o jezuitských duchovních cvičeních v dalších exercičních domech získáte na webových stránkách: www.jesuit.cz/exercicie/nabidka.php, kde se také můžete přihlásit. Koncerty Čtvrtek 3. dubna v 17 hodin – koncertní sál Na Rybníčku Opava. Festival dětských souborů „Opavská dětská píseň“. Účinkují: Dětský sbor Čápata – ZŠ Dolní Životice, Dětský sbor Kolibříci – CZŠ sv. Ludmily Hradec nad Moravicí – Jaktař, Chlapecký sbor – ZŠ Stěbořice, Národopisný soubor Úsměv – Středisko volného času Opava, Chlapecká cimbálová muzika – ZUŠ V. Kálika Opava, vítězové regionální soutěže dětských lidových zpěváků středa 5. března – Popeleční středa; pátek 7. března – první pátek v měsíci; sobota 8. března – Mezinárodní den žen; čtvrtek 13. března – výroční den svolení papeže Františka; úterý 18. března – Den uprchlíků; středa 19. března – slavnost sv. Josefa, snoubence Panny Marie, doporučený zasvěcený svátek; pátek 21. března – Mezinárodní den boje za odstranění rasové diskriminace; pondělí 24. března – den modliteb a postu za misionáře-mučedníky; úterý 25. března – slavnost Zvěstovaní Páně; den modliteb za úctu k počatému životu a za nenarozené děti; pátek 4. dubna – první pátek v měsíci. Turista přijde ke Genezaretskému jezeru, kde stojí malá bárka, která převáží turisty na druhou stranu. Zeptá se lodníka: „Promiňte, co stojí jízdné na druhou stranu?“ Majitel bárky se na něho podívá a řekne: „Dvacet liber.“ „Není to trochu moc?“ „Vážený pane, to je jezero Genezaretské. Po tomto jezeru chodil Kristus pěšky!“ Turista se usměje a řekne: „Není divu, při těch cenách!“ Příspěvky do Cesty můžete předat v sakristii konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie a kostela sv. Vojtěcha nebo na faru Almužnická 2, Opava, případně poslat na adresu redakce, nebo elektronickou poštou na adresu [email protected] – vždy do uzávěrky. Telefonní číslo na redakci zpravodaje Cesta: 733 529 923. Zpravodaj Cesta a ohlášky z aktuální neděle najdete na internetových stránkách: cesta.opava.biz. Přehled bohoslužeb v celé Opavě na stránkách: bohosluzby.opava.biz. Kontakt na Farní úřad Nanebevzetí Panny Marie v Opavě – tel.: 733 307 117, e-mail: [email protected] Cesta – zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, vydavatel a adresa redakce: ŘKF Nanebevzetí Panny Marie, Almužnická 2, 746 01 Opava. Tiskne tiskárna Schneider. Ročník 21., číslo 3. Náklad 700 výtisků. Výrobní náklady 1 kusu 10 Kč. Číslo připravila a vydání zajistila redakční rada zpravodaje. Registrováno pod číslem MK ČR E 12507 u MK ČR. Příští číslo 6. 4. 2014, uzávěrka 14. 3. 2014
Podobné dokumenty
zde - Ženy 50+
protože znám pořadí českých panovníků
od r. 623 do současnosti, dokážu se orientovat v politické mapě světa, protože
si ji v kurzech aktualizujeme, nepotřebuji kalendář, protože vím, kdy je který d...
Květen - Římskokatolická farnost Opava
domlouvané rodiči, polygamii atd. Exhortace Amoris Laetitia shrnující její výsledky byla
zveřejněna 8. dubna. V době přednášky ještě nebyla přeložena do češtiny. Otec Jan ji měl
již přečtenou. Círk...
dvanácté číslo
osvěty) a současně vedle dům č.p. 167. V pozemkové knize je uvedena majitelka tohoto domu
Augustina Lindnerová, pravděpodobně manželka Sigmunda. Lindner byl synem nájemce hostince „Harenda“ na návs...