Stáhnout v PDF

Výstavba nové sportovní haly Na Třebešíně
/ 39
economix
MAGAZÍN
PRO
STUDENTY
VŠE
DUBEN
2009
ČÍSLO 2
ZDARMA
VŠE tančí jazz dance
/ 42
Cestopis
/ 36
Modelka
Helena Houdová:
Krize položila spoustu
neziskovek
/ 17
Rozhovor
s Davidem Markem
/ 26
Kontroverzní
umělec a ředitel
Národní galerie
Knížák na VŠE
/ 28
Zuzana Stará
– nová předsedkyně
studentského
sdružení EKONOM
/ 10
Šrotovné
Miřenka Čechová:
– co na to říká
„Nedělám jednoduchou
Škodovka, TPCA a SAP?
líbivou zábavu“
/ 19
/ 34
Zahraniční
studentka
Madina Nurmatova
/ 32
Profesor
Vladimír Novák
o Palachovi...
/ 20
START UP
/ 14
2
obsah
economix
– 2 / 2009
Editorial
Před 20 lety jsme přišli do svobody. Z minulého
režimu, který je třeba pro zahraniční turisty atrakcí, si nepamatuji nic. První vzpomínky mám až na
počátky divokého kapitalismu, kdy mi rodiče u německých hranic koupili první digitální hodinky.
Pamatuji si první vlnu kuponové privatizace a pod
tím jsem si živě představoval, jak se z klubka odmotává nějaká pěkná barevná příze – to byla ta
„první vlna“. Další odmotané vlákno, to už byla
„druhá vlna“. Nic špatného se v mých dospívajících očích nedělo, nepotřeboval jsem někoho nenávidět. Mé vrstevníky nespojovalo nic, respektive
mohlo nás spojovat neomezené množství věcí, které nám svoboda nabízela. Není to škodlivé? Zatím se v moderní historii mladá
generace vždy proti někomu „spikla“, něco kritizovala. A koho máme kritizovat my? Naše rodiče, kteří nám vše mohou dát a vše dovolit? Stát, který nám
moc věcí nezakáže? Můžeme obviňovat společnost, že je příliš benevolentní,
ale jaké by bylo vyrůstat v kontaktu s rákoskou? Můžeme se pokusit sladce
zapomenout, že zdánlivě lze dělat vše, ale nakonec si budeme muset jednu cestu vybrat, a to je právě to největší dilema. Částečnou odpověď můžeme najít
v článku Hanky Kubovcové o festivalu Jeden svět.
Politici si stěžují, že k volbám nechodí voliči. Volby do parlamentu mnozí
z nás „racionálně ignorují“, protože se zdá, že právě náš hlas volby nerozhodne. Jiné to je ve volbách do Akademického senátu VŠE. Zde může i jeden
student rozhodnout! Studentští senátoři nejsou svým voličům vzdáleni tolik
jako naši parlamentní senátoři a poslanci (nemluvě o evropských poslancích). Své studentské senátory můžete potkat na chodbě školy, můžete vedle
nich sedět na přednášce. A až se vás takový senátor zeptá, jestli jste mu dali
hlas, co mu řeknete? Abyste nemuseli trapně mlčet, běžte volit a nenechte si
tam navolit hrstkou lidí předem vybrané zástupce.
Zdraví je více než důležité. Po škole můžete zajít nejen do Rajské zahrady
a Akademického klubu, ale také k lékaři. Nemyslím tím samozřejmě psychiatra doc. Chocholouška. Náhlou nevolnost před zkouškou nebo po ní můžete
vyřešit v Železniční nemocnici s poliklinikou v Italské ulici. Na to, co může
toto zdravotnické zařízení nabídnout studentům a zaměstnancům VŠE, jsme
se zeptali jejího ředitele.
Utopistické filmy líčí, jak to v budoucnosti vypadat nebude, historické filmy
ukazují, jak to nevypadalo v minulosti. Toto řekl jeden významný český umělec, který Economixu před nedávnem poskytl rozhovor. Myslím si, že můžeme
dodat: koncept šrotovného jasně líčí, jak by vypadala utopistická záchrana
průmyslu, a optimistická predikce jeho zastánců ukazuje, jak to nikdy vypadat
nebude. Jestli si chcete tento citát ověřit, přečtěte si články týkající se šrotovného. Božena Němcová by dodala: „Šťastná to automobilka.“
Kdo nechce odhalovat, může se začíst do rozhovoru Pavlíny Máčalové
s ekonomem a analytikem Davidem Markem.
Profesor Vladimír Novák s námi mluvil o svém studentu Janu Palachovi.
Jak by se Palach asi dnes díval na svůj čin, kdyby byl celou událost přežil?
Bylo by mu 60 let a třeba by z něho byl učitel. Možná tehdy o podobném činu
přemýšlelo více současných šedesátníků. Svůj čin ale neuskutečnili. Možná
založili rodiny a tím splnili základní úděl člověka. Tento úděl Palach nesplnil, ale možná byl pro nás svým krátkým životem důležitější víc, než si myslíme. Podívejme se na Palachovu evidenční kartu z archivu VŠE, kterou pro
nás našla Kristýna Straková.
Rád bych poděkoval Marcelu Bodnárovi, který byl u Economixu od jeho
zrodu a teď se vypravil vstříc novým metám. Ať se mu daří! Studentské sdružení Ekonom, které vydává náš magazín, má novou předsedkyni. Je jí Zuzana
Stará, sympatická dívka, o které se v magazínu také dočtete.
Co by dal mladý Fellini nebo Godard za to, kdyby mohli svá raná dílka
předvést v některé z aul VŠE? Dali by mnoho. Po velkých prázdninách se pokusíme uspořádat grandiózní festival amatérských filmů. Proto točte a poté
nám svůj film (bez omezení tématu) pošlete a my jej promítneme na stříbrné
plátno. Bartoška nám bude závidět!
Vladimír Štípek
šéfredaktor
Šance / 3
SVOČ / 3
Není vám jedno, co se děje ve škole? Volte své zástupce
do Akademického senátu! / 4
Doc. Fischer: Mýty, nepravdy a lži v článku pana Steinera / 6
Vyjádření k jednotlivým bodům v reakci doc. Jakuba Fischera na článek Otazníky nad volbami do AS FIS VŠE v Economixu č. 1/2009 / 7
Jak je zabezpečena regulérnost voleb do AS VŠE? / 8
Aktuality / 8
Kolejné podraží / 9
Soutěž o nejlépe vymalovaný pokoj / 9
Economix je k dispozici na kolejích / 9
Zuzana Stará – nová předsedkyně studentského sdružení
EKONOM /10
Komplexní zdravotní péče pro studenty a zaměstnance VŠE
jen pár kroků od školy na Žižkově / 11
Pro koho jsou prospěchová stipendia? / 12
BiblioBox / 13
Orientujeme se v ISIS V / 13
START UP – Způsob, jak podpořit talentované
a nápadité studenty / 14
Mezinárodní vzdělávací kongres
International Trainers Congress 2009 / 14
Vědecké časopisy na VŠE / 15
Přednáška o energetické budoucnosti ČR / 16
Google v Likešově aule / 16
Modelka Helena Houdová: Krize položila spoustu neziskovek / 17
Lidé v globálním a integrujícím se světě / 17
Automobilovou velmocí za každou cenu? / 18
Šrotovné – co na to říká Škodovka, TPCA a SAP? / 19
Profesor Vladimír Novák o Palachovi: ,,Na hazard
se životem bych ho netypoval...“ / 20
Evidenční karta Jana Palacha / 21
Nacistická okupace – 70 let poté / 22
Sloupek Tomáše Vorla jr. / 23
Socialistický realismus na kolejích VŠE / 24
Jaký život má nevidomý student na VŠE? / 25
Podpora handicapovaných studentů na VŠE v Praze / 25
Středisko handicapovaných studentů informuje / 25
Rozhovor s ekonomem a analytikem Davidem Markem / 26
Volná ekonomika / 27
Kontroverzní umělec a ředitel Národní galerie Knížák na VŠE / 28
Mladý a úspěšný Marek Hofmänner / 29
Fakulta managementu v Jindřichově Hradci
obdržela certifikát od UNICEF / 30
Úspěch studentů VŠE v soutěži GMC / 30
Přednáška o možnostech využití GIS – geografického
informačního systému / 31
Zahraniční studentka Madina Nurmatova / 32
Kam se jít prezentovat? / 33
Miřenka Čechová: „Nedělám jednoduchou líbivou zábavu“ / 34
Cestopis: Paříž / 36
Ledové dobrodružství na VŠE – HC Ekonom / 38
Turnaj ve stolním fotbálku / 38
Výstavba nové sportovní haly Na Třebešíně je v plném proudu / 39
Jeden svět: „Před 20 lety jste přišli do svobody.
Te ukažte, jak s ní umíte naložit.“ / 40
Netradiční přednáška – prof. Kryštof na VŠE / 41
VŠE tančí jazz dance / 42
Oslava studentské kreativity – Winston Econ Art 2009 / 42
Recenze knihy: Michal Viewegh – Román pro muže / 43
Recenze filmu: Sedm životů (Seven Pounds) / 43
economix
Šéfredaktor: Vladimír Štípek
Zástupce šéfredaktora: Marcel Bodnár
Redaktoři: Michal Kľučár, Lucie Kubečková,
Hana Kubovcová, Jana Lysáková, Pavlína Máčalová,
Dana Odvodyová, Anna Stejkozová, Pavlína Škromachová,
Jaromír Valeš, Lenka Vebrová, Zuzana Žiačiková a další...
Fotografie: Andrea Chovanová, Petr Kolařík,
Janusz Konieczny, Vojtěch Polák, Tereza Syrová, Jaroslav Šícha.
Titulka: index Jana Palacha, archiv UK
Editor: Jan Jaroš
Design a sazba: Pavel Vodička
Tisk: Omikron spol. s r. o.
E-mail Economixu: [email protected]
Vydal::
Evidenční číslo: MK ČR E 17789
3
zpravodajství
Veletrhu se zúčastnilo 48 firem. Akce se účastnil i představitel státní správy – Nejvyšší
kontrolní úřad – a mnoho soukromých společností. Představilo se zde pět zcela nových vystavovatelů, mezi nimiž byly
rakouská firma Energie AG
Oberösterreich a farmaceutická
společnost Eli Lilly.
V první den veletrhu sahaly
stánky nabízejících se společností až do druhého patra Rajské budovy. Druhý den se omezil pouze na první patro.
Veletrh ŠANCE opět poskytoval možnost vytvoření CV na
profesionální úrovni. Při minulé
Šanci byl o konzultaci CV velký zájem, proto se organizátoři
rozhodli nabídku rozšířit – první den mohli studenti konzultovat svůj CV dokonce na dvou
místech. Druhý den byla hojně
vyhledávána i možnost pořízení
kvalitní fotografie do CV.
Veletrh ŠANCE už pomohl
mnoha studentům a absolventům najít si práci. A i když zatím
nic nehledáte, je dobré získat
přehled o tom, co je možné v životě dělat a jak toho dosáhnout.
Zástupci firem vždy ochotně radili a snažili se vyjít vstříc, bylo
to také v jejich zájmu. Doufejme, že nabídka firem bude stále pestřejší. O tom, jestli tomu
tak opravdu bude, se můžeme
přesvědčit na podzim, kdy se na
VŠE uskuteční další veletrh pracovních příležitostí ŠANCE. Autor: Hana Prchlíková
11/
03/
11/
03/
11/
03/
2006 2007 2007 2008 2008 2009
registrovaní studenti 738
720
1301 857
974
918
absolventi 38
46
44
32
23
88
počet firem
30
44
69
75
67
48
Národohospodářská fakulta zve srdečně studenty všech fakult VŠE k účasti v soutěži SVOČ, která
se uskuteční v pátek 24. dubna 2009.
Tato soutěž vám dává příležitost předvést odborné znalosti a prezentovat svou práci ve větším rozsahu, než umožňuje běžná výuka. Využijte této nabídky a zhodnoťte své úsilí při psaní seminárních, bakalářských a diplomových prací
hned dvakrát. Odměnou vám budou nejen finanční odměny,
ale také nové zkušenosti, které můžete uplatnit v profesním
životě.
Detailní informace a přihlášky najdete na nf.vse.cz.
Autor: Petra Prášilová
– 2 / 2009
Ve dnech 17. a 18. března 2009 proběhl na Vysoké škole
ekonomické již pošesté veletrh pracovních příležitostí
ŠANCE organizovaný Rozvojovým a poradenským centrem VŠE (RPC). Bylo otázkou, jsou-li firmy pod vlivem
hospodářské krize schopny studentům a absolventům
VŠE něco nabídnout. Zdá se však, že stále ano. Zřejmě
pod vlivem krize se přihlásilo méně firem než v minulých třech ročnících, naopak zájem ze strany absolventů oproti loňsku vzrostl téměř čtyřnásobně.
SVOČ
economix
ŠANCE
i navzdory krizi
proběhla úspěšně
4
volby do AS VŠE
Není vám jedno, co se děje ve škole?
Volte své zástupce do Akademického senátu!
Blíží se dny voleb zastupitelů do akademických
senátů (AS) fakult VŠE
a celoškolského Akademického senátu VŠE na
období 2009–2012.
Akademický senát fakulty je
jejím samosprávným orgánem.
Má nejméně devět členů, třetinu
až polovinu tvoří studenti, zbývající část pedagogové. Volba je
přímá, hlasování tajné. Má dvě
kola – studenti si volí zástupce
do studentské kurie, učitelé zástupce do učitelské kurie.
Akademický senát VŠE je
také samosprávným orgánem.
Z každé fakulty jsou zvoleni tři
z navržených vyučujících a dva
studenti, kteří dostali nejvyšší počet hlasů. Mimo fakulty je
zvolen ten z navržených vyučujících a ten z navržených studentů, který získá nejvyšší po-
Informace o datech a členech vztahující se k volbám do AS podle jednotlivých fakult
Počet členů
Poslední datum
Fakulta Datum konání voleb
pro podání přihlášky
(učitelé + studenti), fakultní AS
FFÚ
9. 4. 2009
31. 3. 2009 do 16.00
15 (10+5)
15. a 16. 4. 2009
FMV
7.
4.
2009
do
12.00
18 (12+6)
mezi 10.00 a 16.00
FPH 8. a 9. 4. 2009, 9.00–15.00
31. 3. 2009
18 (9+9)
FIS
15. 4. 2009
8. 4. 2009 do 12.00
17 (11+6)
20. a 21. 4. 2009
NF
14. 4. 2009 do 15.00
9 (5+4)
mezi 9.00 a 15.00
28.
4.
a
29.
4.
2009
FM
14. 4. 2009
9 (6+3)
od 10.00 do 16.00
Zdroj: webové stránky VŠE
čet hlasů. Volby jsou opět přímé
s tajným hlasováním.
Na naší škole tedy máme
AS jednotlivých fakult i celoškolský AS VŠE. Tyto orgány
vznikly v souladu se zákonem
č. 111/1998 Sb., O vysokých
školách a o změně a doplnění dalších zákonů, který mimo
jiné definuje hlavní povinnosti
těchto orgánů, mezi které patří například zřízení, sloučení,
splynutí, rozdělení nebo zrušení
fakultních pracovišť, schvalování vnitřních předpisů, rozdělení
finančních prostředků a kontrola jejich využívání, schvalování
podmínek pro přijetí ke studiu,
usnáší se o návrhu na jmenování
děkana a rektora, popřípadě navrhují jejich odvolání z funkce
a další.
Jelikož v době vzniku tohoto článku ještě zdaleka nebyly
uzavřeny registrace kandidátů
do AS VŠE, nedostali jsme od
fakult, kromě FPH, žádné informace o kandidátech. Po velkém
úsilí jsme vypátrali některé kandidáty, a tak vám přinášíme informace alespoň o nich. U některých kandidátů zjištěných na
poslední chvíli uvádíme pouze
stručnou informaci z ISIS o tom,
jaký obor a kolikátý semestr studují. Ostatním kandidátům se
omlouváme, že nedostali prostor k prezentaci, ale nedozvěděli jsme se o nich.
economix
– 2 / 2009
Kandidáti do celoškolského AS VŠE
ONDŘEJ BAYER
FFÚ VŠE
Studuje 6. semestr na bakalářském stupni, obor Finance na
FFÚ VŠE.
Bc.
MICHAL
BOBEK
FPH VŠE
Studuje 2. semestr navazujícího magisterského
programu, obor Podniková ekonomika a management na FPH
VŠE. V současnosti je předsedou Centrální kolejní rady
(CKR), ve své funkci prosadil
vznik Koncepce rozvoje kolejí,
připravil projekt Vymaluj si sám
a pomáhal vzniku mnoha sportovních a volnočasových aktivit
úzce spjatých s kolejemi.
Od svého zvolení senátorem do AS FPH si slibuje, že by
mohl mít větší vliv při prosazování rozvoje kolejí. Jak všichni
víme, investice do kolejí jsou
potřeba. Ovšem nehodlá se zastavit jen u toho: „Chtěl bych
se především zasadit o zlepšení
výuky jazyků. Proč nemají studenti FPH přístup k předmětům
v cizích jazycích z jiných fakult? Proč si nemůžeme zapsat
obchodní jazyky? Ze svých zkušeností vím, že při snaze studentů tohle prosadit jde.“ Také se
bude zajímat o ISIS, který je potřeba „dotáhnout“, aby byl pro
studenty ještě přehlednější. Za
velký nedostatek považuje skomírající komunikaci mezi vedením fakulty a studenty. „Studentští senátoři musí naslouchat
potřebám studentů a být jim otevřeni – jsou přece voleni za studenty, nikoli sami za sebe. Proto
senátoři musí plnit jak svůj program, tak reagovat na aktuální
potřeby studentů, které vznikají
každý den,“ dodává Michal.
A proč by studenti měli volit
právě Michala? Musíme mu přiznat, že je vidět, že pracuje – od
té doby, co nastoupil do funkce předsedy CKR, se na kolejích zlepšilo víc věcí než kdykoli předtím. Rekonstrukce kolejí
běží a on se určitě bude snažit
o to, aby tomu tak bylo i nadále.
„Senátorská funkce by mi jednoznačně zlepšila vyjednávací podmínky a mohl bych řešit
problémy rovnou ve škole, což
by mi značně ulehčilo a zefek-
tivnilo práci. V tuto chvíli nemohu některým studentům pomoci, protože nemám potřebné
pravomoci,“ dodal Michal.
Bc. MAREK KOPLÍK
FFÚ VŠE
Studuje 4. semestr navazujícího magisterského
studia, obor
Finance a oceňování podniku na FFÚ
VŠE. Kromě studia již několik
let podniká zejména v oblasti jazykového vzdělávání. Podnikání tak věnuje většinu svého mimoškolního času a přitom vnímá
propojení této oblasti s vysokoškolským studiem za zanedbané.
Věří, že z VŠE by mohly přijít
nové nápady a energie do podnikatelské sféry. Přitom například
vhodná spolupráce studentů
ekonomického směru a technického vzdělání je pro nové úspěšné podnikání velmi zajímavá.
V akademickém senátu by chtěl
tedy zejména podporovat vytváření podmínek na VŠE pro mladé a začínající podnikatele.
PETRA KOZEJOVÁ
FFÚ VŠE
Studuje 4. semestr na bakalářském stupni, obor Zdanění a daňová politika na FFÚ VŠE.
ADAM KRČÁL
FMV VŠE
Studuje 8. semestr magisterského studia,
obor Mezinárodní a evropská studia – diplomacie na
FMV VŠE.
V Akademickém senátu VŠE
chce využít své poměrně bohaté
zkušenosti z minulého období,
kdy měl možnost nějakou dobu
pracovat i jako jeho místopředseda. V mnoha ohledech může
navázat na předchozí roky, protože celá řada „velkých“ věcí,
jako například reforma financování fakult, se bude dokončovat
teprve v tomto volebním období.
Současné členství ve Studentské
kurii Rady vysokých škol ČR
mu umožňuje porovnávat řadu
věcí s ostatními školami, a tak
může poskytovat další inspiraci k možným změnám. V Aka-
5
MAREK LABOUTKA
FFÚ VŠE
Studuje 4. semestr na bakalářském stupni, obor Účetnictví a finanční řízení podniku na
FFÚ VŠE.
Bc. PETRA PRÁŠILOVÁ
NH VŠE
Studuje 1. semestr navazujícího magisterského
studia, obor
Hospodářská
politika na NF
VŠE. Jako studentská tajemnice ví, co studenty trápí a je zvyklá řešit jejich
problémy, stížnosti i přání. Zajišťuje organizaci Dne studentské vědecké a odborné činnost
– SVOČ. V AS VŠE chce prosadit zajištění studijních pobytů, odborných stáží a letních
škol v zahraničí na úrovni jednotlivých fakult. Mimo to se
hodlá zasadit o zrychlení procesu přidělování kolejí a zohlednění zdravotních problémů při přidělování kolejí pouze
pro ZTP, což zamezí zneužívání ze strany simulantů. Ráda by
prosadila omezení a zefektivnění serveru nfprace.vse.cz tak,
aby pro studenty nebyl jen zlým
snem, ale i studijní pomůckou.
Pro zlepšení prostředí by ráda
zajistila větší kapacitu některých dámských toalet a zavedení papírových sedátek v kabinkách.
Bc. ZUZANA S TARÁ
FPH VŠE
Studuje 2. semestr navazujícího magisterského studia,
obor Podniková ekonomika a management na FPH
VŠE. V letech 2007–2008 stála v čele studentské organizace
Klub mladých manažerů, která
organizovala setkání studentů se
zajímavými manažery a podnikateli (Martin Roman, Jan Mühlfeit a další). Zároveň byla v loňském roce organizátorkou 1.
ročníku projektu Rozhledna, na
kterém se prezentovala většina
studentských organizací a spolků na VŠE. V současné době je
předsedkyní občanského sdružení EKONOM, které pořádá
pravidelná Ekofóra - přednášky
s významnými českými politiky
(Václav Klaus, Mirek Topolánek a další) a vydává studentský
magazín Economix.
„Díky působení v daných studentských organizacích jsem
měla jedinečnou možnost být
na jedné straně v úzkém kontaktu se studenty a na druhé straně
jsem blízce spolupracovala s orgány školy. Tedy v AS bych ráda
využila své bohaté zkušenosti
a zasadila se o efektivnější komunikaci a progresivnější iniciativu při rozhodování o dění na
naší škole pomocí získaných vyjednávacích pravomocí,“ uvedla
Zuzka. V AS VŠE se chce podílet na podpoře jazykových kurzů a zahraničních stáží či pobytů
pro studenty, snížení administrativní náročnosti a zefektivnění
komunikace studentů s fakultami, rozšíření možnosti spolupráce studentů s externími subjekty
ve formě projektů, praxí a stínování, zvýšení počtu kusů nábytku (stoly, židle, skříňky) v prostorách školy (RB). Stravování
a jeho kvalita a cena by rovněž
neměla zůstat bez povšimnutí. Chce usilovat také o to, aby
se studentské organizace působící na VŠE spojily za účelem
vyjednávání s vedením školy o jednotných a standardních
podmínkách pro jejich činnost
na škole.
Bc. JAKUB ŠANDA
FPH VŠE
Je ve 3. semestru navazujícího magisterského
oboru Podniková ekonomika a management na
FPH VŠE. Od letošního února
studuje také program Honors
Academia.
Patří mezi zakladatele a členy
Golf Networing Clubu na VŠE.
„Klub vznikl v květnu 2008
a naší nejvýznamnější akcí, kterou jsem koordinoval, byl Hrádek Cup 08, jehož se účastnilo téměř 80 golfistů – zástupci
akademické půdy, podnikové
sféry i diplomacie,“ komentuje
Jakub.
O svém minulém působení v AS uvádí: „V dubnu 2008
jsem byl v doplňovacích volbách zvolen senátorem do AS
FPH a stal se jeho místopředsedou. S ostatními studentskými senátory jsme si stanovili seznam priorit a většinu z nich se
nám podařilo prosadit, ať už jde
o rámec fungování RB437 nebo
o skříňky. V říjnu 2008 jsem pak
uspěl v doplňovacích volbách
do AS VŠE.“
Na otázku, proč kandiduje
znovu, odpověděl: „Jak jsem
již zmínil, minulý rok jsem
uspěl v doplňovacích volbách.
Myslím, že jsem odvedl kus
práce, a rád bych v tom pokračoval, protože práce senátora mě baví. Proto kandiduji znovu! Kandiduji v tandemu
se svým mnohaletým kamarádem Martinem Šléglem, protože ve dvojici můžeme změnit opravdu mnoho věcí, které
trápí studenty. Za minulý rok se
nám například podařilo prosadit znovuotevření RB437 nebo
instalování nových skříněk. Pro
letošní rok se zaměřujeme na
kvalitu stravování a ubytování
na koleji, ale také na vytvoření
prostor pro týmovou práci, která je součástí mnoha předmětů
na VŠE.“
Bc. MARTIN ŠLÉGL
FPH VŠE
Studuje 3. semestr oboru Podniková ekonomika
a management
na magisterském stupni
studia na FPH
VŠE. Nově také studuje International Management.
Ke své činnosti na VŠE Martin uvedl: „Na VŠE jsem s kolegy založil a jsem členem
boardu Golf Networking Clubu (GNC) VŠE, který se během své existence stal jedním
z největších studentských klubů nejen na VŠE a spolupracuje
s řadou golfových, ale také networkingových partnerů – například KPMG nebo IDE. GNC
úzce spolupracuje také s ostatními studentskými organizacemi na VŠE – Honors Academia, KMM nebo Klubem
Investorů.“
PETR VANČURA
FPH VŠE
Studuje 4. semestr na bakalářském stupni, obor Arts management na FPH VŠE.
PAVLA VAŠÍČKOVÁ
NH VŠE
Studuje 6. semestr bakalářského studijního programu,
obor Ekonomie
na NF VŠE.
Bude usilovat o zřízení
celoškolské agentury pro výjezdy studentů do zahraničí, která
bude studentům zajišťovat a garantovat určitý servis a služby,
o provedení významných změn
ve stávajícím ISIS, o zajištění
dostatečné kapacity povinných
a oborově povinných předmětů
v českém jazyce (viz problém
s Ekonomií 2) a více jazykových
mutací u volitelných předmětů,
o zlepšení komunikace mezi
školou a studenty a o odstranění
byrokratických překážek studia.
Rovněž se chce zasadit o to, aby
byla už konečně zvýšena úroveň
kvality stravování na VŠE. Ráda
by také zpestřila studentům jejich denní program rozšířením
škály kulturních akcí, které se
na VŠE pořádají. Z těch lehčích
témat zmiňme snahu o toaletní
papír v každé z kabinek na WC.
ŠÁRKA VORLOVÁ
FFÚ VŠE
Studuje 2. semestr na bakalářském stupni, obor Účetnictví a finanční řízení podniku na
FFÚ VŠE.
JAN VOS TATEK
FFÚ VŠE
Studuje 4. semestr na bakalářském stupni, obor Bankovnictví
a pojišťovnictví na FFÚ VŠE.
Pokud chcete ovlivnit dění na
vaší fakultě, podejte přihlášku
a kandidujte. Jestliže kandidovat nechcete, zúčastněte se alespoň voleb. Dejte najevo, že vám
není jedno, jakým směrem se
bude vaše fakulta a škola ubírat,
a zvolte kandidáta, který je podle vás nejlepší. Svou neúčastí ve
volbách jen podpoříte předem
vybrané kandidáty, nanominované nikoli studenty, ale vedením fakult nebo školy. Autor: Eva Byrtusová
– 2 / 2009
demickém senátu mu vždy šlo,
a to stále platí, hlavně o rovný
přístup ke všem studentům bez
ohledu na to, z jaké pochází fakulty.
economix
volby do AS VŠE
6
kauza voleb do AS FIS VŠE
Mýty, nepravdy a lži v článku pana Steinera
Vzhledem k tomu, že
pan Steiner ve svém
článku v časopise
Economix 1/2009,
str. 4 a 5 uvedl řadu
nepravdivých tvrzení, uvádím některá z nich na pravou
míru (leckteré informace jsou i veřejně dostupné). Následující text
není polemikou, omezuje se na pouhé faktické vyvrácení některých
mýtů, nepravd a lží v článku uvedených. Zda jde o nekvalitní a neprofesionální práci autora, nebo o úmysl,
neumím posoudit a asi to ani není
podstatné.
1) Dle pana Steinera fakultu informatiky
a statistiky „… navštěvuje něco přes 3200
studentů, kolem 2800 z nich studuje obory informatiky a asi 400 statistické obory, z toho
přes stovku mimo VŠE, a to na Vyšší odborné škole…“ Dle veřejně přístupných tabulek rozpočtu MŠMT ČR1, studovalo k 31.
10. 20082 na FIS VŠE v Praze 2554 studentů studijní program Aplikovaná informatika
a 670 studentů studijní program Kvantitativní metody v ekonomice. Z těchto tabulek
nelze získat počet studentů studujících obor
Podnikové informační systémy (vyučovaný na VOŠIS), nicméně z návrhu rozpočtu
VŠE, jehož obstarání by jistě pro pana Steinera nebyl problém, vyplývá, že přepočtený
počet studentů na VOŠIS byl k uvedenému
dni 296. Skutečný počet studentů byl přitom
minimálně stejný, pravděpodobně o něco
málo vyšší, neboť do přepočteného počtu
nejsou zahrnuti studenti studující déle než je
standardní doba studia. Obor Podnikové informační systémy je součástí studijního programu Aplikovaná informatika.
economix
– 2 / 2009
2) Dle pana Steinera „ze 17 kandidátů z řad
vyučujících obsadili prvních jedenáct míst
zástupci oborů informatiky (včetně kandidátky za KMAT, …)“. Na čtvrtém a pátém
místě přitom skončili zástupci katedry ekonometrie (což vyplývá i z tabulky č. 1 pod
jeho článkem), která garantuje jeden z oborů studijního programu Kvantitativní me-
tody v ekonomice a jehož zástupci tudíž
nejsou zástupci oborů informatiky. (Řadit
k nim kandidátku za KMAT je poněkud problematické, nicméně autor aspoň tuto odlišnost korektně uvedl.)
3) Tvrzení o „konání voleb ve dnech a časech
vyhovujících většině voličů ze statistických
oborů“ je nepodložené (zvláště v kontextu
toho, že z celkového počtu 129 oprávněných
voličů jich k volbám nepřišlo z celé fakulty
pouhých sedm) a tvrzení o „přeřazení Ing.
Mazoucha z katedry statistiky a pravděpodobnosti na katedru ekonomické statistiky,
jež se událo týden před senátními volbami“
je nepravdivé. Ing. Mazouch pracuje na katedře ekonomické statistiky (KEST) na částečný úvazek již od 1. 9. 2008 v souvislosti s tehdejší nutností řešit personální situaci
na KEST po odchodu doc. Moravové do starobního důchodu k témuž dni.
4) Dle pana Steinera „(informatici)…prosadili, že u každé volební urny budou vždy jak
zástupci statistiků, tak informatiků“. Rozpis
sezení u volebních uren sestavoval doc. Fischer na základě e-mailem zaslaných časových požadavků jednotlivých členů komise
(respektoval všechny), požadavek uvedený
v článku pana Steinera nikdo takto nevznesl (pouze doc. Žid z katedry informačních
technologií explicitně žádal o možnost být
osobně přítomen u voleb na VOŠIS, čemuž
doc. Fischer vyhověl, přestože druhým přítomným členem komise byl taktéž informatik Ing. Kliegr z katedry informačního
a znalostního inženýrství). V některých případech spolu seděli dva informatici, v jiném
ekonometr a statistik, v ještě jiném učitel
statistiky a studentka statistiky apod. Rozpis
návrhu sezení u volebních uren byl e-mailem z 29. 10. rozeslán všem členům volební
komise k připomínkám (což bylo výslovně
v textu uvedeno), připomínky k návrhu nikdo nevznesl, stejně jako k návrhu obsaženému v tomtéž mailu, že doc. Fischer zajistí
svoz a rozvoz uren.
5) Tvrzení o tom, že „úspěšný kandidát Petr
Cyhelský, student prvního ročníku VOŠIS,
který vůbec na VŠE nechodí a měl v termí-
nu voleb asi jen čtrnáct dní po imatrikulaci,
a tak ho téměř nikdo ze studentů ještě vůbec
nemohl znát (na Žižkově a Jižním Městě tedy
určitě ne)“, je lživé. I ve veřejně přístupné
části (!!) ISISu lze ověřit, že student Cyhelský je v současné době v 6. semestru bakalářského studia (v době konání voleb tedy
byl v semestru pátém). Kromě toho (jako
všichni studenti studující v jeho ročníku na
VOŠIS) student Cyhelský navštěvoval vybrané přednášky na Žižkově a navíc doc.
Fischer panu Steinerovi v rozhovoru jasně
sdělil, že studenta Cyhelského učil (kromě
dvou semestrů na VOŠIS) i jeden semestr
v rámci volitelného kursu na Žižkově.
6) Není pravda, že „kandidáti z řad studentů ze statistických oborů podle svých vyjádření pro naši reakci nevedli vůbec žádnou
kampaň. Někteří pouze uvedli, že se zmínili svým spolužákům“. Jedna kandidátka neodpověděla panu Steinerovi na dotaz vůbec,
druhá odpovědět odmítla a třetí uvedl „žádnou z Vámi popsaných forem kampaně jsem
nevyužil“, z čehož u žádného z těchto tří studentů nevyplývá, že „nevedli vůbec žádnou
kampaň“.
7) Student Petr Cyhelský je studentem studijního oboru Podnikové informační systémy, patřící pod studijní program Aplikovaná
informatika, není tudíž studentem statistiky,
jak se objevuje v různých souvislostech na
několika místech v článku pana Steinera.
8) Doc. Blatná není předsedkyní nově zvoleného AS FIS, jak je uvedeno v poznámce
pod tabulkou č. 1 pana Steinera.
doc. Ing. Jakub Fischer, Ph.D.
proděkan FIS VŠE
vedoucí Katedry ekonomické statistiky
(FIS)
1
http://www.msmt.cz/uploads/soubory/
vysoke_skoly/TABULKY_ROZPOCTU_
VYSOKYCH_SKOL_2009_II_5_2_09.xls
2
Tento den je rozhodný pro sestavování rozpočtu vysokých škol a shodou okolností přibližně odpovídá datu, ke kterému byly děkanátem FIS vyhotovovány seznamy studentů
pro volby. Vyjádření k jednotlivým bodům v reakci doc. Jakuba Fischera
na článek Otazníky nad volbami do AS FIS VŠE
v Economixu č. 1/2009
Ad bod č. 1:
Doc. Fischer
se pozastavuje nad mnou
uváděnými
počty studentů. Zcela úmyslně jsem uváděl tato čísla slovy
„něco přes“ a „přes“, protože mi
nikdo, včetně doc. Fischera, nebyl schopen říci, kolik na FIS
VŠE vlastně studuje lidí a jak
jsou rozděleni do jednotlivých
oborů. Každý argumentoval tím,
že je na FIS VŠE velká „úmrtnost“ a neustále se to mění. Mi-
nulý týden jsem byl na studijním
oddělení FIS VŠE a viděl jsem
tam štos asi 130 dopisů o vyloučení studentů z prvních ročníků.
Je evidentní, že nevolí přepočte-
dent Cyhelský byl v době voleb
studentem prvního ročníku těsně
po imatrikulaci. Tuto lehce ověřitelnou informaci jsem si bohužel neověřil. Za to se kolegovi
Cyhelskému omlouvám. To, že
mi doc. Fischer sdělil, že tohoto
studenta učil (a nechci spekulovat, zda mi to tak dopodrobna,
jak uvádí, řekl), nijak informaci, kterou jsem dostal, nevylučuje, protože proč by ho nemohl učit v jeho prvním semestru.
Zajímavé je však tvrzení doc.
Fischera, že „student Cyhelský
navštěvoval vybrané přednášky na Žižkově“ a že „studenta
Cyhelského učil i jeden semestr v rámci volitelného kursu na
Žižkově“. Podle sdělení studijních oddělení VOŠIS a FIS VŠE
mají tyto školy zcela oddělené
systémy registrací předmětů,
studenti jsou od sebe naprosto
odděleni a není možné, aby student VOŠIS navštěvoval nějaký
předmět na VŠE, pokud mu to
tedy vyloženě individuálně neumožní některý vyučující. Takže to spíše ukazuje na nestandardní přístup. Proč ale zrovna
vůči tomuto studentovi? Otázka je, zda doc. Fischer neměl na
mysli to, že se student Cyhelský
dobrovolně účastnil jeho přednášek na Žižkově, které jsou ze
zákona přístupné veřejnosti. Samozřejmě netuším, zda studenti VŠE na VOŠIS, kterým VŠE
platí za jejich výuku, stejně chodí na VŠE na přednášky. Pak
by bylo dobré se ptát, za co jim
VŠE vlastně platí. Na studijním
oddělení FIS VŠE mi sdělili, že
student Cyhelský byl v období 1.–24. 9. 2001 dokonce evidován jako student statistiky na
FIS VŠE. Cyhelský se však zřejmě sám nechal vyřadit a do studia vůbec nenastoupil. V tomto období ho tedy doc. Fischer
mohl učit jen stěží. V té době
byl údajně Cyhelský studentem
informatiky v Brně. Později nastoupil na VOŠIS. Trvám tedy
na tom, že student Cyhelský
na VŠE nic podle standardních
pravidel nestuduje, nemá zde ani
studijní referentku, tedy ani důvod na VŠE chodit. Samozřejmě
individuální dohodu mezi tímto
studentem a vyučujícími vyloučit nemohu.
Ad bod 6: Škoda, že doc. Fischer neuvedl ani jeden konkrétní
příklad volební kampaně „statistických“ kandidátů. Konkrétně
o toto jsem se velmi zajímal,
ptal jsem se studentů i vyučujících z FIS VŠE a nikdo o ničem
neví. Samozřejmě jsem vycházel
hlavně z odpovědí těchto kandidátů. Je pravda, že jedna z kandidátek mi na mé otázky vůbec
neodpověděla. Nevím ale, co jiného, než že žádnou kampaň nevedli, mám odvodit z odpovědí
na otázku: „Vedl jste nějakou
volební kampaň? Pokud ano, jakou? (letáky, plakáty, prezentace, apod.)“, když mi odpověděli
následovně: Studentka Kristýna
Vltavská (1. místo, 278 hlasů)
mi nejdříve vůbec neodpověděla a po opakovaném dotazu mi
sdělila: „Nerada bych vám dávala prostor ke spekulacím, proto tedy odpovídám: žádnou volební kampaň jsem nevedla.“
Studentka Jana Langhamrová
(2. místo, 272 hlasů): „O volbách do AS FIS a mojí kandidatuře jsem se zmínila před svými
spolužáky z VŠE.“ Studentka
Barbora Nosková (3. místo, 261
hlasů): „Volební kampaň jako
takovou jsem nevedla, jen jsem
šířila povědomí o volbách mezi
spolužáky.“ Studentka Ludmila
Petkovová (4. místo, 253 hlasů)
se odpovědi vyhnula a uvedla:
„...byla jsem studentskou tajemnicí a členkou dřívějšího senátu, takže jsem osobou po škole
i po fakultě dost známou. A navíc si myslím, že není potřeba
(před nadcházejícími volbami
do AS VŠE) sdělovat recepty na
úspěch vaším prostřednictvím
případným protikandidátům. To
byste Vy i Vaši čtenáři mohli pochopit.“ Je samozřejmě mnoho
způsobů jak říci, že žádnou kampaň nevedla... Studentka Jitka
Matějková (5. místo, 252 hlasů)
mi vůbec neodpověděla. Student
Petr Cyhelský (6. místo, 196 hlasů): „Se svými spolužáky jsem
na téma voleb do AS diskutoval
– žádnou z Vámi popsaných forem volební kampaně jsem nevyužil.“ O něčem, co by se dalo
nazvat kampaní těchto studentů,
podle mě skutečně nelze hovořit. Co tedy na mém tvrzení není
pravda, netuším. Touto cestou
bych chtěl ještě jednou poděkovat většině kandidátů za ochotné
odpovědi.
Ad bod 7: Obor Podnikové informační systémy, patřící
pod studijní program Aplikovaná informatika, samozřejmě
není statistickým oborem, ale
jde o obor informatiky. Není
zas tak nesnadné toto odhadnout již jen z názvu tohoto oboru. Tento obor jsem však zcela
vědomě zařadil pod statistiky,
protože ačkoli je to formálně
obor informatiky, vyučující ze
statistických kateder VŠE mají
na studenty tohoto oboru na
VOŠIS zcela zásadní vliv. Stačí se podívat na web této školy, kdo je z těchto vyučujících
učí. Ze seznamu vyučujících
z FIS VŠE stačí uvést prof. Richarda Hindlse a doc. Jakuba Fischera. Dříve to byl údajně i Ing. Petr Mazouch (pozn.:
oficiálně neověřená informace).
O tom, že student Cyhelský je
loajální statistikům a čí zájmy
bude v AS FIS VŠE prosazovat,
snad nikdo, vzhledem k jeho
vazbě na statistiky, nepochybuje. Proto jsem ho naprosto logicky zařadil tak, jak jsem ho
zařadil.
Ad bod 8: Doc. Dagmar Blatná byla předsedkyní původního AS FIS VŠE. Zde bych pana
doc. Fischera chtěl požádat jako
proděkana, aby si fakulta udělala pořádek na svých webových
stránkách. Aby se vám, když
kliknete na nějaký dokument,
otevřel skutečně tento dokument
a ne jiný, aby byl web přehlednější a hlavně aby na něm byly
aktuální informace.
Výše uvedené připomínky
doc. Fischera se týkají v podstatě jen formalit. Podstatou článku však bylo něco zcela jiného
a bylo to také jediným důvodem
a motivací můj článek uveřejnit.
Doc. Fischer byl totiž odpovědný za regulérní průběh voleb.
To, že dvě urny nebyly řádně zapečetěny a měl je nezapečetěné
a nezabezpečené bez dozoru přes
noc ve svém autě, je fakt, který
zcela pochopitelně dává mnoha
lidem na jeho fakultě důvod ke
spekulacím o jejich zmanipulování, protože jejich výsledek
byl, jak mnozí uvádějí, „zvláštní“. Nezbývá než doufat, že se
doc. Fischer z fakultních voleb
poučil a při nadcházejících volbách do celoškolského akademického senátu, za které je rovněž odpovědný, udělá vše pro
to, aby k žádným pochybnostem
nemohlo dojít. K tomu mu přeji
hodně zdaru. [email protected]
– 2 / 2009
ní studenti ze statistik, ale skuteční studenti.
Ad bod č. 2: Doc. Fischer
uvádí, že na čtvrtém a pátém
místě skončili nikoli zástupci
oborů informatiky, ale zástupci
Katedry ekonometrie (KEKO).
Ve svém článku jsem příliš obecně rozdělil oba tábory na FIS
VŠE na informatiky a statistiky.
Správně by mělo být, že na jedné
straně jsou statisticko-demografické katedry (Katedra statistiky a pravděpodobnosti, Katedra
ekonomické statistiky, Katedra demografie) a na druhé straně ti ostatní, kam patří i zástupci Katedry ekonometrie, jelikož
podle mých informací vystupují
v součinnosti právě s informatiky. Z věcného hlediska je mé tvrzení o tom, že by se ze „statistických“ kateder (přesněji tedy
ze statisticko-demografických
kateder) do AS FIS VŠE nikdo
nedostal, správné, nebýt onoho
pravidla, že každá katedra musí
mít v senátu svého zástupce. Pan
docent si je toho nepochybně vědom.
Ad bod 3: Pokud jsem psal
o konání voleb ve dnech a časech vyhovujících většině voličů
ze statistických oborů, tak jsem
neměl na mysli, jak to pochopil
pan docent, 129 vyučujících, ale
oněch něco přes 3200 studentů.
Pokud jde o účelové přeřazení
pana Mazoucha na jinou katedru, tak jsem uvedl časové období této události asi o dva měsíce jinak. Toto je sice nepřesné,
ale nikoli podstatné a nic to nemění na tom, že se tak stalo těsně před volbami a většinou lidí
na FIS VŠE je tento akt vnímán
jako zcela účelová věc, aby se
Mazouch dostal do fakultního
senátu. Je možná zvláštní, že se
na uvolněné místo na katedře,
kterou vede právě doc. Fischer,
účastnil výběrového řízení pouze jeden uchazeč, a to právě Mazouch. Je možná k diskusi, zda
tak malá katedra má mít v senátu stejné zastoupení jako mnohonásobně větší katedry, ale to je
samozřejmě čistě věc fakulty.
Ad bod 4: Zde jde evidentně
o chytání za slovo. Informatici
(včetně ekonometrů, jak jsem
vysvětlil výše) byli, dle jejich
tvrzení, u každé volební urny,
a to je podstatou mnou uvedené
informace.
Ad bod 5: Zde jsem se dopustil nepřesnosti, a to v tom, že stu-
7
economix
kauza voleb do AS FIS VŠE
8
zpravodajství
Jak je zabezpečena regulérnost voleb
do AS VŠE?
Nezadržitelně se
blíží volby našich
zástupců do Akademického senátu VŠE (AS VŠE)
na další tříleté období, a to
2009–2012. Jelikož se po volbách na FIS VŠE objevily vážné spekulace o regulérnosti voleb do fakultního senátu,
za které byl odpovědný doc. Jakub Fischer, který je předsedou
i hlavní volební komise (HVK) zajišťující volby do celoškolského
AS VŠE, zeptali jsme se předsedkyně AS VŠE doc. Jarmily Radové,
jaké kroky byly učiněny k tomu,
aby tyto volby proběhly naprosto
transparentně.
Jak budou volby do AS VŠE probíhat?
Volby do AS VŠE budou probíhat
v souladu s Volebním a jednacím řádem
(VJŘ) AS VŠE a v souladu s VJŘ akademických senátů jednotlivých fakult.
Jak je zajištěna jejich regulérnost
poté, co se na FIS VŠE spekuluje o manipulaci jejich fakultních voleb a předsedou volební komise pro volby do AS
VŠE je doc. Fischer, který byl před-
sedou volební komise právě na FIS
VŠE?
Doc. Fischer je předsedou hlavní volební komise (HVK) na základě hlasování AS VŠE. HVK je sedmičlenná
a jednotliví členové mohou navrhovat
opatření, která případné manipulaci s lístky zabrání. Pro zajištění regulérnosti voleb HVK přijala standardy, které budou
rozeslány předsedům AS jednotlivých
fakult.
Pro regulérnost voleb jsou velmi důležité dílčí volební komise (DVK), jejichž
volba či jmenování je v kompetenci fakult. V zájmu fakult je, aby volby byly
naprosto regulérní.
Během celé doby konání voleb bude
kromě členů DVK přítomen alespoň jeden člen HVK.
Jak budou urny zabezpečeny proti
manipulaci?
Urny musí být zapečetěny tak, aby je
nebylo možné otevřít bez porušení pečeti. Na pečeť se podepíší všichni členové
DVK a člen či členové HVK přítomní pečetění.
Po ukončení posledního dne voleb a po
případném svozu uren z jednotlivých volebních míst jsou urny rozpečetěny za
přítomnosti členů DVK a alespoň jednoho člena HVK (ideálně toho, který urny
pečetil).
Kde se budou urny nacházet přes
noc v případě, že volby budou probíhat
déle než jeden den? Je to v kompetenci
fakult či bude nějaké centrální opatření platné pro všechny fakulty, aby byla
zajištěna neprolomitelná regulérnost
voleb, případně aby nedocházelo k napadání výsledků voleb z důvodů možné
neregulérnosti?
V případě, že se volby konají déle než
jeden den, budou urny, volební lístky
i volební seznamy v době přerušení voleb
uschovány v zapečetěné místnosti, která
bude pod trvalým dohledem kamer (zajistí předseda HVK v součinnosti s kvestorem VŠE).
HVK PŘIJALA JEŠTĚ DALŠÍ
OPATŘENÍ, A TO NAPŘÍKLAD:
1) Alespoň jeden člen HVK bude přítomen i sčítání hlasů na fakultách.
2) Přítomný člen HVK bude namátkově
kontrolovat pečlivost kontroly identity
voličů, za niž odpovídá DVK.
3) DVK budou povinně vést evidenci
o počtech vydaných volebních lístků,
které budou v zapečetěných obálkách
po deseti, respektive dvaceti kusech
(pro volby do učitelské, respektive studentské části AS VŠE). Otevření každé
obálky bude uvedeno v protokolu. Autor: Eva Byrtusová
economix
– 2 / 2009
Aktuality
REK TORSKÝ DEN
NA VŠE
Ve středu 22. 4. 2009 se uskuteční rektorský den. Jeho hlavní náplní je sportovní vyžití
studentů a učitelů. Bohatý program zahrnuje například volejbal, florbal, plavání na podolské
plovárně, vodácký sjezd Sázavy
a samozřejmě fotbalový turnaj
a další aktivity. Podrobnější informace najdete na ctvs.vse.cz.
VĚDA
MOTOREM
INOVACÍ
Inovace jako
motor vědy jsou
zdůrazněny v tématu letošního Evropského fóra
vědy a techniky, které pořádá
společnost Česká hlava ve spolupráci s VŠE. Konference začíná
28. 5. 2009 od 14.00 v prostorách
Rajské budovy. Více informací
na www.ceskahlava.cz.
JAN MÜHLFEIT
Z MICROSOFTU NA VŠE
Přednáška prezidenta společnosti Microsoft
pro Evropu Jana
Mühlfeita na
téma Globalizace, konkurenceschopnost a vedení v 21. století
se bude konat 17. 4. 2009 od
12.45 v RB101.
MEZINÁRODNÍ
OBCHODNÍ S TRATEGIE
Katedra mezinárodního obchodu FMV VŠE pořádá ve
dnech 20.–23. 4. 2009 kurz na
téma Mezinárodní obchodní strategie. Kurz povedou dva přední
specialisté a kantoři z Leipzig
Graduate School of Management. Kurz bude probíhat vždy
od 9.00 v RB359. Přihlašování
bude probíhat prostřednictvím
ISIS, kurz 2MO430.
FIREMNÍ SOCIÁLNÍ
ODPOVĚDNOS T
Firemní sociální odpovědnosti a ochraně životního prostředí
se bude věnovat řada seminářů
pořádaných Katedrou ekonomiky životního prostředí NF VŠE
ve spolupráci s Oikos Praha. Semináře začaly 2. 4. 2009 a probíhají až do 30. 4. 2009. Více na
www.oikos-praha.org.
VÝLET DO JIŽNÍCH
ČECH
Buddy System zve na South Bohemia trip. Akce začíná
v osm ráno v sobotu 18. 4. 2009
a protáhne se až do neděle. Kapacita výletu je 26 míst, takže se
co nejrychleji registrujte v kanceláři Buddy Systemu v RB548,
a to nejpozději 9. dubna.
Další informace na buddy.vse.
cz. Autor: Martin Křivka
9
koleje
Kolejné podraží
Studenti využívající ubytování na
kolejích VŠE budou muset letos
sáhnout hlouběji do kapsy při
placení kolejného. To v průměru podraží o 5,8 %. Hlavním důvodem je podle předsedy Centrální kolejní rady Michala Bobka
enormní růst cen energií. Největší nárůst ceny zaznamenal plyn,
a to až o 30 procent. „Záchranou
je pro studenty alespoň výměna
oken na Blanici a půlce Vltavy,
to několikanásobně snížilo úniky
tepla a tím pádem omezilo i větší zdražovaní kolejného,“ uvedl
dále Bobek.
Výše zdražení se bude na jednotlivých
blocích lišit o desetiny procent, jedinou
výjimkou bude kolej Jarov II, kde se počítá s menším zdražením. Po zveřejnění
této informace na sebe nenechaly čekat
reakce studentů. Podle studentky Lucky z F1, které jsme se na názor zeptali, je zdražovaní nepatřičné a cena neodpovídá kvalitě bydlení, naproti tomu
se objevují i názory, které respektují reálné okolnosti zdražování vstupů. Například student Martin z F2 si uvědomuje, že i po zdražení cena bydlení na
kolejích nedosahuje tržní ceny bydlení
v Praze. Autor: Martin Křivka
economix je k dispozici na kolejích
V zimním semestru byl
na kolejích VŠE zahájen
projekt Vymaluj si sám,
díky kterému mají studenti možnost vymalovat
si sami pokoj tak, aby co
nejlépe odpovídal jejich
představám. Ti, kteří si
dali práci se strháváním
tapet, sádrováním děr ve
zdech, malováním pokoje,
popřípadě tapetováním
starého nábytku (nebo
tak zamýšlejí učinit v následujících dnech) a chtějí se pochlubit svým dílem,
mají nyní možnost zúčastnit se soutěže o nejlépe vymalovaný pokoj.
Soutěž bude probíhat od 6.
dubna do 6. května 2009 a zúčastnit se mohou všechny pokoje, které se registrovaly do projektu Vymaluj si sám. Od 6. do
20. dubna bude probíhat registrace soutěžících pokojů, a to
Soutěž o nejlépe
vymalovaný pokoj
tak, že zájemci pošlou tři libovolné fotografie svého pokoje
na e-mail vymalujsisam@cent-
rum.cz. Například fotografie vymalované zdi, otapetované části nábytku nebo pohled na celý
pokoj z chodby. V rámci buňky tedy mohou soutěžit dva až
tři pokoje dle příslušné koleje.
Úplná pravidla soutěže najdete
na ckr.vse.cz.
Na tomtéž webu pak budou
všechny fotografie pokojů vystaveny a od 21. dubna do 6. května
2009 bude probíhat jejich hodnocení. Poté, co si prohlédnete
zveřejněné fotografie a zhodnotíte jejich nápaditost, originalitu nebo vkusnost výběru barev,
můžete dát svůj hlas nejlépe vymalovanému pokoji a tím ovlivnit výsledky soutěže. Pokud
bydlíte na koleji a zamýšlíte si
pokoj sami vymalovat, můžete
zároveň načerpat inspiraci.
Vítězný pokoj obdrží zajímavé ocenění a bez odměn neodejdou ani další účastníci, kteří
se v soutěži umístí na předních
příčkách. Autor: Lenka Kršňáková,
manažerka projektu
Vymaluj si sám
economix
Economix je v den vydání
k dispozici také na kolejích na
Jižním Městě, a to v prostorách
vchodů Blanice, Otavy, Sázavy,
Volhy a hotelu Volha.
Nemusíte však být jen „pou-
– 2 / 2009
hými“ čtenáři, každý z vás se
může stát stálým i příležitostným redaktorem nebo fotografem Economixu a podělit se tak
s ostatními studenty o zajímavé
informace z prostředí naší školy.
Neváhejte a kontaktujte nás na
e-mailu [email protected],
kam můžete posílat třeba i jen
své náměty na články nebo upozornění na různé události.
Ceníme si vašeho zájmu
o magazín Economix a přejeme vám příjemné chvíle při jeho
čtení. Autor: Martin Steiner
Abychom vyšli vstříc požadavkům mnoha studentů,
umístili jsme stojan s magazínem Economix i na koleje. Zatím pouze na Jarov
I, blok D v atriu hlavního
vchodu (viz foto), kam jste
zvyklí si chodit i pro další
periodika.
10
studentské organizace na VŠE
Zuzana Stará – nová předsedkyně
studentského sdružení EKONOM
Zuzaně Staré je 23 let, studuje 2. semestr navazujícího magisterského
studia, obor Podniková ekonomika a Management na Fakultě podnikohospodářské VŠE a jistě ji znáte z dob jejího dvouletého působení
ve funkci předsedkyně Klubu mladých manažerů. Nyní přijala nabídku na vedení studentského sdružení
EKONOM, které vydává studentský
magazín Economix a pořádá hojně
navštěvovaná Ekofóra přednášky
s významnými osobnostmi ekonomického a politického života.
Zeptali jsme se jí, co si od této nové pozice slibuje a s čím novým do Ekonomu přichází.
economix
– 2 / 2009
Ještě donedávna jsi velmi úspěšně působila v Klubu mladých manažerů. Co
bylo důvodem k tvému přestupu k jiné
studentské organizaci?
Velice trefně položená otázka, která jistě zajímá mnoho kolegů v mém okolí. Klub
mladých manažerů mi umožnil získat bohaté
zkušenosti všeho druhu – od organizačních
schopností až po komunikační a prezentační dovednosti. Těchto zkušeností si velice
vážím a jsem za to KMM vděčná. Důvody
k přechodu do jiné studentské organizace
byly dva. Protože se KMM stále vyvíjí a já
jsem přesvědčena, že stále k lepšímu, chtěla jsem tedy tuto dobře rozjetou lokomotivu
předat dalšímu schopnému strojvůdci, který by přiložil na nějakou dobu do smyšleného klubového kotle, aby se pomyslná lokomotiva mohla rozjet ještě rychleji. Stojící
lokomotiva se přece jen novému strojvedoucímu rozjíždí hůře a těžkopádněji. Druhým
aspektem byla jednoduše výzva, která se při
mé hyperaktivní povaze odmítá velice těžko.
V tomto případě to byla právě příležitost stát
se předsedkyní studentského sdružení Ekonom, v němž bych se chtěla kromě jiného
především zasloužit o pořádání Ekofór, kde
své dosavadní zkušenosti využiji s více než
stoprocentní účinností, samozřejmě ve větším měřítku, než tomu bylo u KMM.
S čím přicházíš do Ekonomu? Jaké jsou
tvé plány co se týče jeho činnosti?
Ekonom jsem převzala s na škole již zavedeným renomé pro magazín Economix
a přednášky s významnými osobnostmi –
Ekofóra. I nadále samozřejmě budeme pokračovat ve vydávání zmiňovaného magazínu a v pořádání daných přednášek. Chtěla
bych na VŠE přivést další významné osobnosti, které mají studentům co říct a budou
pro ně přínosem. Pokud jde o magazín Economix, po obsahové stránce jej má na sta-
rosti šéfredaktor. Budu samozřejmě přinášet témata, o kterých by bylo dobré psát, ale
zaměřím se především na změnu struktury
jeho financování. Economix vychází zdarma a je financován zejména ze sponzorských
peněz, jejichž shánění je v době ekonomické krize stále komplikovanější. Mým úkolem tedy bude zajistit zvýšení podílu inzerce
na jeho financování.
Kromě těchto aktivit chci rozvíjet další, dosud jen okrajové činnosti Ekonomu.
Přináším si s sebou projekt Rozhledna, při
kterém se v prostorách Rajské budovy prezentovaly studentské organizace a spolky
působící na VŠE. První ročník akce, pořádaný loni na podzim, byl velmi úspěšný
a prezentovalo se na něm 20 studentských
organizací. Ráda bych, aby se Ekonom stal
viditelnějším a oslovil studenty svými pestrými aktivitami, které se samozřejmě budou
orientovat na jejich zájmy. V blízké době
se hodláme zúčastnit Pražského Majálesu
2009, který se koná 30. dubna ve Stromovce, kde se budeme prezentovat v rámci Studentského jarmarku.
Pokud se studenti chtějí podílet na činnosti studentského sdružení Ekonom, co
pro to musí udělat?
Záleží na tom, na jaké z činností se chtějí
podílet. Do svých řad přijímáme pouze členy, kteří již nějakou dobu prokázali, že je za
nimi kus práce, svou činnost pro sdružení
myslí vážně a není to pro ně jen náhlé hnutí mysli.
Pokud chcete psát články do magazínu
Economix, kontaktujte šéfredaktora Vladimíra Štípka na e-mailu redakce@economix.
cz. Rád se s vámi sejde a na spolupráci se
jistě domluvíte.
Co však nabízíme všem studentům VŠE,
je realizace jejich projektů pod hlavič-
kou Ekonomu. Můžeme jim nabídnout své
know-how. Takto realizovaným projektem
byla například aktivita studentů Národohospodářské fakulty pod názvem Barevné týdny, v jejichž rámci se uskutečnily Pruhovaný
týden a Květinový týden. Smyslem trochu
recesistického projektu bylo přimět studenty, aby během konkrétního týdne nosili oblečení s konkrétními barvami nebo vzorem,
a za to dostali drobný dárek ve formě profesionální fotografie nebo sladkostí. Připravovaným projektem studenta Marka Koplíka z FFÚ VŠE, který se bude realizovat pod
hlavičkou Ekonomu, je Kopírování zdarma
– jednáme se školou o umístění multifunkčního zařízení v Rajské budově, na kterém si
budou moci studenti zdarma kopírovat nebo
tisknout dokumenty zaslané na toto zařízení
přes internet. Doufáme, že se nám to podaří zrealizovat ještě během tohoto semestru.
Se svým projektem za námi může přijít každý. Jediným kritériem je, že projekt musí být
ekonomicky smysluplný a prospěšný studentům, případně i zaměstnancům VŠE.
Jak jsme zjistili, kandiduješ za FPH
do Akademického senátu VŠE. Co bys
v něm chtěla prosadit?
Protože mi dění na škole není lhostejné
a díky vedení studentských organizací mám
opravdu blízko jak ke studentům, tak rovněž
k orgánům školy, chtěla bych se zasloužit
v rámci svých prioritních záměrů především
o efektivní komunikaci a spolupráci při prosazování různorodých činností a aktivit na
půdě školy. Má iniciativa se bude zaměřovat na podporu jazykových kurzů a zahraničních stáží a pobytů pro studenty, snížení administrativní náročnosti a zefektivnění
komunikace studentů s fakultami, zvýšení
počtu kusů nábytku (stoly, židle, skříňky)
v prostorách školy (hlavně RB), rozšíření
možnosti spolupráce studentů s externími
subjekty ve formě projektů, praxí a stínování. Kvalita a především cena stravování
by podle mého názoru rovněž neměla zůstat
bez povšimnutí. Budu usilovat o to, aby se
studentské organizace působící na VŠE spojily za účelem vyjednávání s vedením školy o jednotných a standardních podmínkách
pro jejich činnost na škole.
Jaké jsou tvé osobní cíle?
K této otázce se hodí motto, jímž se již
dlouhou dobu řídím a které mi dodává potřebnou energii pro zvládnutí všech mých
různorodých aktivit: „Život není jen jíst, pít
a spát, život je milovat, jednat a vyzařovat.“
Dělám vše naplno, s chutí a pocitem uspokojení, tak abych mohla přinášet hodnoty nejen
sobě, ale především svému okolí. Autor: Anna Stejkozová
11
zdraví
Komplexní zdravotní péče pro studenty
a zaměstnance VŠE jen pár kroků od školy na Žižkově
klinická psychologie, psychiatrie, neurologie, chirurgie včetně úrazové a další. Výhodou je
i to, že máme kompletní laboratoře na vyšetření krve a špičkově
vybavené RTG pracoviště včetně několika ultrazvuků a zcela
nového CT. To vše pod jednou
střechou, na jednom místě, takže pokud vás praktický lékař někam odešle na vyšetření, je to téměř vždy zase k nám a nemusíte
nikam složitě jezdit a poté zpátky s výsledky.
Jak chcete získávat studenty a zaměstnance VŠE, aby se
registrovali u vašich praktických lékařů? Nabízíte nějaké nadstandardní služby nebo
výhody?
Jednoznačně službami, které
musí být vstřícné k pacientovi.
Bohužel, ještě ne u všech lékařů platí, že lékař je tu pro pacienta, a mnohde je ten vztah problematický. Naše zdravotnické
zařízení nabízí pacientům každý všední den ordinační dobu až
do 18 hodin u praktických lékařů, aby k nám mohli pacienti i po
své pracovní době nebo studenti po skončení školy. V současné době děláme taková opatření,
aby i ostatní obory prodloužily
svou ordinační dobu do pozdního odpoledne, jako první to bude
od května gynekologie. Nabízíme možnost i objednání na pevnou dobu, aby nemuseli pacienti čekat. Mimopražští pacienti
se k nám mohou zaregistrovat
během svých studií a po skončení se mohou znovu registrovat v místě svého bydliště. Samozřejmě vydáváme i veškerá
potvrzení na řidičské průkazy,
zbrojní průkazy a podobně. Provádíme i běžná očkování. Postupně samozřejmě chceme i nadále naše služby rozšiřovat.
Informace o poskytovaných
službách a personálu, kontakty
na jednotlivé ambulance a ordinační hodiny najdete na www.
dopravnizdravotnictvi.cz. Autor: Martin Steiner
– 2 / 2009
Inzerce
economix
Studenti VŠE mají možnost na několika místech v Praze navštěvovat
smluvní lékaře VŠE. Velká
většina mimopražských
studentů však v případě
nemoci raději vyhledá svého lékaře v místě bydliště.
Nyní se však studentům
i zaměstnancům školy naskytla příležitost využívat
komplexní péči ve zdravotnickém zařízení v Italské ulici, doslova pár kroků od VŠE.
Největší soukromý poskytovatel zdravotní péče ve střední
Evropě, společnost AGEL, totiž
získala od Českých drah do dvacetiletého pronájmu Železniční
nemocnici s poliklinikou v Italské ulici. Nový nájemce, Dopravní zdravotnictví, a. s. (DZ)
však poskytuje zdravotní služby
nejen železničářům, ale i široké
veřejnosti.
Na to, co může DZ nabídnout
studentům a zaměstnancům VŠE,
jsme se zeptali předsedy představenstva a ředitele této společnosti MUDr. Filipa Horáka.
Jaké zdravotnické služby
můžete nabídnout studentům
a zaměstnancům VŠE?
Máme velkou výhodu, že můžeme nabídnout opravdu komplexní péči téměř všech oborů.
V našem zdravotnickém zařízení
ordinuje šest praktických lékařů
a nabízíme péči v oborech jako
jsou ortopedie, oční, ušní-nosní-krční, gynekologie, interna,
kardiologie, gastroenterologie,
12
zpravodajství
Pro koho jsou prospěchová stipendia?
Prospěchová stipendia
jsou bezpochyby pro pilné
studenty. Ovšem také pro
ty, kteří mají štěstí. Pod
pojmem „pilný student“
si každá fakulta představuje něco trochu jiného –
přece jen, naše alma mater už tady na Žižkově stojí
nějaký ten pátek, a tak se
nelze divit, že i přidělování prospěchových stipendií prochází vývojem.
Nejvíce se ve vyplácení těchto
stipendií liší Národohospodářská fakulta VŠE (NF VŠE). Ta
se rozhodla ocenit jen nejlepší
jedno procento studentů v každém oboru a stupni studia. Zda
je to férové nebo spravedlivé, je
věc názoru. Možná to je efektivnější než rozdělování podle průměrů.
Podívejme se, jak to vypadá
v praxi: Jednou za akademický
rok NF VŠE zjistí, kteří studenti
spadli do tohoto jednoho procenta, a osloví je (odpadlo podávání žádostí). Stipendium je přiznáno na další akademický rok
(AR). V tabulce č. 1 vidíte průměry, které ještě stačily k udělení stipendia na AR 2008/09 (tj.
studenti jej dosáhli v předchozím akademickém roce). Výše
stipendia je pro všechny stejná
a v tomto AR činí 1000 Kč měsíčně. Na naše otázky týkající se
kroků NF VŠE ve věci prospěchových stipendií nám odpověděl proděkan pro pedagogiku
doc. Daniel Šťastný:
economix
– 2 / 2009
Proč Národohospodářská fakulta k tomuto kroku přikročila?
Důvodem byla snaha odměňovat méně studentů vyšší částkou než doposud.
Předpokládám, že tímto opatřením fakulta na stipendiích
ušetřila. Do jakých aktivit tyto
peníze jdou?
Ne nutně musí nový systém
šetřit. Nový systém prospěchových stipendií řeší jen to, kdo ze
studentů stipendium dostane, nikoli kolik dostane. To je jasné až
ve chvíli, kdy se peníze ve stipendijním fondu, které je možné na tento účel věnovat – tedy
po odečtení například sociálních stipendií, stipendií za vědu
(soutěž SVOČ), podpor přednášek našich studentů na středních
školách (projekt Spanilá jízda,
pozn. red.), platby pomocným
vědeckým silám a organizáto-
rům různých studentských akcí
–, vydělí počtem oceněných. Je
těžké říci, jaké jsou tyto částky
ve srovnání s ostatními fakultami, ale je možné, že na prospěchová stipendia dáváme relativně méně než jiné fakulty.
Tabulka č. 1 – Hranice pro dosažení prospěchového stipendia
v jednotlivých oborech NF VŠE
Typ studia
Bakalářský
stupeň studia
Navazující
magisterský
stupeň studia
Obor
Hranice
Počet
studentů, kteří
stipendium
dostávají
AE
1,55
1
EK
1,53
6
NH
1,45
8
RE
1,48
2
EA
1,23
1
RE, RS, VS
1,00
1
ZP
1,17
1
HP
1,18
1
Poznámky: AE = Aplikovaná environmentální ekonomie, politika a management (už se do něj nelze přihlásit), EK = Ekonomie,
NH = Národní hospodářství, RE = Veřejná správa a regionální rozvoj, RE, RS, VS = Regionalistika a veřejná správa, ZP = Ekonomika
a správa životního prostředí, HP = Hospodářská politika.
Zdroj: Vyhlášení prospěchových stipendií na AR 2008/09 dle
čl. 3–10 Stipendijní vyhlášky NF VŠE.
Tabulka č. 2 – Stipendia na ostatních fakultách VŠE
Fakulta
FFÚ
FMV
FPH
Počet studentů
pobírajících
stipendium
Průměr
Částka
1,00
2000 Kč
4
1,01–1,20
1500 Kč
29
1,21–1,40
1300 Kč
46
1,00
2000 Kč
42
1,01–1,20
1300 Kč
109
1,21–1,30
1000 Kč
91
1,00–1,25
1500 Kč
není znám
1,25–1,50
1000 Kč
není znám
FIS
do 1,50
1500–1200 Kč
celkem asi 70
NF
do 1,55
všichni 1000 Kč
21
1,00–1,6
700–1750 Kč
není znám
FM (Jindřichův
Hradec)
Poznámka: Přiznání prospěchového stipendia závisí nejen na dosaženém průměru, ale též na dalších podmínkách, které jsou specifikovány ve stipendijních vyhláškách příslušných fakult.
Zdroj: informace poskytli Alena Jirková (FM), doc. Marie Míková
(FFÚ), Ing. Jiří Zeman (FMV) a prof. Jan Pelikán (FIS).
Myslíte si, že tento systém je
lepší než systém hodnotící dosažený průměr?
I tento systém je založený na
průměru: dokonce pouze na průměru. Jen v něm necháváme prostor pro každý obor, abychom
zamezili tomu, že stipendia budou dostávat jen lidé z oboru,
který je třeba lehčí než ostatní
(a studenti v něm mají proto lepší známky).
Ostatní fakulty se dále drží
plošného vyplácení na základě
(mimo další kritéria) dosaženého průměru (viz tabulku č. 2).
Z tabulky lze vyčíst, že jedničkářům se nejvíce vyplatí studovat na Fakultě financí a účetnictví nebo na Fakultě
mezinárodních vztahů. Tam je
jejich snaha oceněna nejvíce.
Naopak nejméně dostanou studenti Národohospodářské fakulty. Rozdíl činí 1000 Kč.
V podstatě lze říci, že NF VŠE
hází všechny pilné studenty do
jednoho pytle a nerozlišuje, kdo
je pilnější a nejpilnější. Jenže ani nestanovuje pevný průměr, za který stipendium náleží,
a proto dotyční nemohou polevit
ve studijním úsilí – někdo by je
mohl snadno předběhnout.
Nutno však uvést, že k dosažení jednoho tisíce korun může
na NF VŠE stačit i průměr vyšší než 1,5. A to (pokud bereme
v úvahu jen plány E) není možné na žádné jiné fakultě kromě
Fakulty managementu v Jindřichově Hradci. Systém přidělování prospěchového stipendia
na NF VŠE proti běžným systémům na naší škole má své výhody i nevýhody. Ostatně, jako
mnoho věcí v životě.
Na závěr je dobré připomenout si dva citáty, které náš článek zajímavě reflektují:
První je pro ty, kteří mají prospěchové stipendium nebo o ně
usilují: „Vzdělání má hořké kořeny, ale sladké ovoce.“ Démokritos z Abdér, řecký filozof.
A druhý je pro ty, kteří stipendium nemají: „Mnohý žák prospívá špatně jen proto, že má víc
rozumu než učitel.“ František
Vymazal, český publicista. Autor: Eva Byrtusová
13
zpravodajství
Chci vrátit knihu? Do knihovny nebo do BiblioBoxu?
střednictvím BiblioBoxu se zatím pohybují v jednotkách kusů,
pro srovnání denně se v knihovně vracejí řádově stovky knih.
Pokud se často pohybujete v prostorách Staré
budovy VŠE na Žižkově,
zejména v prvním patře,
pak jistě vaší pozornosti
neunikla nově umístěná
modrá „bedna“ u učebny
č. 127. Říká se jí BiblioBox
a slouží k vracení knih
vypůjčených v knihovně na Žižkově, aniž do
knihovny musíte osobně.
Zdánlivé šetření lidských
zdrojů má výhodu hlavně pro studenty. Více mi
prozradila vedoucí žižkovské knihovny Ing. Jitka Davidová.
Kdy byl box uveden do provozu?
BiblioBox byl uveden do provozu v polovině února letošního roku.
Byl zřízen na popud studentů nebo šlo čistě o iniciativu
knihovny? A co je tedy důvodem jeho zřízení?
Jde čistě o iniciativu knihovny. BiblioBox má umožnit
vrácení knihy v době, kdy je
knihovna uzavřená a není mož-
Můžete uvést nějakou výhodu jeho používání – ať už pro
studenty nebo pro knihovnu?
Hlavní výhodou pro studenty
je možnost vracení knih mimo
provozní dobu knihovny, pro
někoho může být výhodou pár
ušetřených kroků, když bude
mít k BiblioBoxu blíže než do
knihovny. Pro knihovnu je to
především další povinnost (starost o pravidelné vybírání BiblioBoxu), za určitou výhodu i pro
knihovnu lze považovat to, že
umožníme standardní vracení
knih i mimo provozní dobu.
né vrátit vypůjčené dokumenty osobně u výpůjčního pultu,
ať už brzy ráno, pozdě večer,
o sobotách či v době, kdy je
knihovna z provozních důvodů
uzavřena.
A nějaká nevýhoda? Nemůže
se kniha vhozením poškodit?
Útroby boxu jsou uzpůsobeny
tak, aby se kniha nepoškodila,
a to, co není identifikováno jako
kniha, „padá“ mimo vyhrazený
prostor. Pokud bude box používán ke svému účelu a podle stanovených pravidel, nepředpokládáme žádné nevýhody. Autor: Lenka Vebrová
Je studenty opravdu využíván nebo jdou knihu vrátit
raději osobně?
BiblioBox je v provozu zhruba jeden měsíc. Po této době se
dá říci pouze to, že je využíván,
a to hlavně těmi studenty, kteří čtou web a dívají se kolem
sebe. Počty knih vrácených pro-
Orientujeme se v ISIS V
odkazy používáte, můžete sestavit pořadí, v jakém se objevují.
Toho docílíte jednoduše tak, že
pomocí šipek v tabulce odkazů
v sekci Správa uživatelské nabídky moje oblíbené posouváte dané odkazy nahoru či dolů.
Ty odkazy, které jsou nahoře, se
analogicky objeví jako první.
TISK ROZVRHŮ
Veškeré rozvrhy se v ISIS
tisknou tak, že po přihlášení do
systému kliknete v Osobní administrativě v sekci Portál veřejných informací na odkaz Zobrazení a tisk rozvrhů. Zde již máte
možnost zobrazit svůj rozvrh
v HTML formátu či si jej exportovat do zvoleného formátu.
Dále máte možnost si výběrem formátu vytisknout seznam
rozvrhových akcí předmětů,
které máte právě zapsány, což
se může hodit, pokud výjimečně
potřebujete navštívit například
jinou přednášku či podobně.
Stejně tak máte možnost si
podle možností vytisknout či exportovat rozvrh učitele, garanta,
učebny či jednotlivého předmětu, a to podle dnů v týdnu. Tuto
možnost využijete, pokud potřebujete zjistit své časové možnosti či program vyučujících.
Jistě jste si všimli, že tato volba je v sekci Portál veřejných
informací, tedy zobrazované informace jsou v podstatě veřejného charakteru. V příštím díle
se podíváme na to, jak nastavit,
které informace o vaší osobě budou veřejně zobrazovány a které informace zveřejňovat nechcete. Autor: Jaromír Valeš
economix
MOJE OBLÍBENÉ
Moje oblíbené je název pro
vaši vlastní uživatelskou nabídku v horní části Osobní administrativy, kterou máte právě na
očích, hned jak se přihlásíte do
systému. Je evidentní, že každý
uživatel využívá některé sekce
(respektive odkazy) více a některé méně. Pokud chcete svoji
práci v systému optimalizovat,
tedy zkrátit dobu jednotlivých
rutinních operací, je tato volba
právě pro vás.
Postup na vytvoření nabídky
Moje oblíbené je následující:
Po přihlášení do systému ISIS
v Osobní administrativě klikněte
v sekci Přizpůsobení informačního systému na odkaz Správa
uživatelské nabídky moje oblíbené. Zde máte rozbalovací nabídku s různými typy odkazů.
Vyberte právě ten, který chcete,
přičemž u každého odkazu máte
možnost jej označit jako důležitý, což se projeví tak, že takto
označený odkaz bude v nabídce
Moje oblíbené zvýrazněn tučným písmem.
Dále můžete do nabídky přidávat podle potřeby další odkazy a podle toho, jak často dílčí
– 2 / 2009
ISIS
V tomto pokračování návodů k práci v ISIS se podíváme na dvě věci. Nejprve si povíme, jak si v horní
části stránky Osobní administrativa vytvořit vlastní nabídku s odkazy, které používáte nejčastěji,
a dále si pak objasníme,
jak vytisknout rozvrh, což
podle ohlasů dělá problém mnoha uživatelům.
14
zpravodajství
START UP
– Způsob, jak podpořit talentované a nápadité studenty
analýzy návratnosti, na to ani není čas. Návratnost se u většiny projektů nepohybuje
ani v řádu měsíců a je potřeba mít odhad,
kdy přibližně nastane.
Jedním z důvodů, proč studenti
mnohdy nerealizují vlastní podnikatelské nápady, je velmi často nedostatek finančních prostředků, ale
také strach z toho, že by daný nápad
nemusel vyjít. Soutěž Start up roku,
jejímž cílem je vybrat a podpořit nejlepší studentský podnikatelský nápad, vstupuje do třetího ročníku své
existence a vítěz si může tentokrát
odnést až tři miliony korun k realizaci prezentovaného nápadu.
Start dalšího ročníku soutěže je v tomto
roce naplánován na konec září. Doposud to
bylo vždy v květnu. Do soutěže se může přihlásit student každé vysoké nebo vyšší odborné školy v České republice, který ještě
nedosáhl věku 27 let. Soutěžit mohou jak
jednotlivci, tak libovolně velké týmy. Soutěž je koncipována jak pro studenty, kteří
s podnikáním nemají žádné zkušenosti, tak
pro již podnikatelsky aktivní studenty.
V roce 2007 zvítězili se svým nápadem
Bezrealitky.cz Jakub Havrlant a Alexis Manach. Zeptali jsme se Jarmily Ptáčníkové,
která je koordinátorkou soutěže, jak probíhal loňský ročník, ale naše otázky směřují
i k letošnímu, třetímu ročníku soutěže.
Co studenti svou účastí v soutěži získají?
Soutěž vidím přínosnou hlavně z hlediska
zkušenosti a možnosti seberealizace. I když
soutěžící se svým nápadem nevyhraje, neznamená to, že je vše ztraceno; všichni porotci mají spoustu vlivných kontaktů, a zaujme-li projekt byť jen jednoho z nich, nic
nebrání v zajímavé spolupráci a nastartování úspěšné kariéry. Není co ztratit.
economix
– 2 / 2009
Máš nějaká doporučení, jak porotu zaujmout?
Která prezentace nápadu tě nejvíce zaujala a proč?
Mě osobně nejvíce zaujaly tři projekty:
1) Mujinstruktor.cz (vítěz), protože velmi
chytře řešil věčný problém lyžařských instruktorů: finanční znevýhodnění ze strany
lyžařských škol;
2) Spermobanka, jelikož soutěžící měl
pro projekt dobré zázemí, byl velmi dobře
informovaný (i co se týče odborných lékařských záležitostí) a všechny svým nápadem
lehce šokoval;
3) Péče o zahraniční studenty, neboť autorky tohoto projektu představily konstruktivní řešení péče o studenty ve věku okolo
16 let, kteří sem přijedou studovat – zajištění nejen ubytování, ale i částečného dohledu
na klienty, což zatím, jak jsme se dověděli,
příliš nefunguje, agentury ze studentů a jejich rodičů víceméně jen tahají peníze.
Rozhodně být dobře informačně připraven a umět dobře vybruslit i ze situace, kdy
nemám všechny potřebné informace. Porota chce vidět především zapálení. Investor
nemá zájem vložit svůj kapitál do někoho
s nejistým vystupováním – soutěžící by měl
působit zdravě sebevědomě. V případě, že
student postoupí do dalšího kola, je potřeba,
aby nepodcenil přípravu na finále a projekt
dotáhl do posledního detailu. Pokrok musí
být zřejmý. Některé projekty na to doslova
„dojely“.
Součástí prezentace je i analýza nákladů
a výnosů, měla by zahrnovat i několikaleté výhledy do budoucna?
Soutěžící musí prokázat, že je projekt životaschopný. Není nutné dokládat složité
Jak staří studenti se do soutěže přihlašují?
Průměrný věk byl asi 23 let. Nikdo svým
věkem oproti ostatním nevybočoval.
Účastní se soutěže i studenti jiných
škol?
V loňském roce se vedle studentů VŠE
představili i soutěžící z Univerzity Palackého v Olomouci, UK, ČZU, ČVUT, Vysoké
školy hotelové, Slezské univerzity v Opavě
a Newton College. V současnosti připravujeme masivnější propagaci soutěže na vysokých školách ve všech hlavních regionech
České republiky. Autor: Lucie Kubečková
Mezinárodní vzdělávací kongres
International Trainers Congress 2009
AIESEC Praha se stal hlavním
organizátorem mezinárodního
vzdělávacího kongresu International Trainers Congress 2009,
který se bude konat v prostorách VŠE na Žižkově od 19. do
26. dubna 2009.
V rámci jeho konání budou mít čeští studenti možnost zúčastnit se takzvaného skills development day. Jde o půlden tréninků a workshopů zaměřených
na osobní rozvoj nazvaný International
Training Day.
Zúčastnit se můžete tréninků zaměřených například na komunikační či
prezentační dovednosti, osobní leader-
ship, asertivitu nebo team management.
Pokud chcete udělat něco pro vlastní úspěch a osobní rozvoj a setkat se se
150 mezinárodními delegáty kongresu,
přijďte v sobotu 25. dubna „do školy“.
Více informací najdete na www.
itd2009.cz. Autor: Hana Hartošová
15
15
publikace VŠE
Vědecké časopisy na VŠE
SYS TÉMOVÁ
INTEGRACE
Česká společnost pro systémovou integraci (ČSSI) publikuje časopis Systémová integrace, ve kterém se můžete dovědět
zajímavé údaje o aplikačních
ČSSI – www.cssi.cz. Systémová integrace vychází čtyřikrát
ročně, roční předplatné vás přijde na 800 Kč a jednotlivé číslo
stojí 200 Kč. Redakce časopisu
sídlí na Katedře informačních
technologií Fakulty informatiky
a statistiky VŠE.
E-LOGOS
Časopis E-LOGOS se zabývá
filozofií vědy, jazyka, myšlení,
rozumu, tvořivosti či například
historií filozofie. Tento časopis
byl založen roku 1994 a je spjat
s Katedrou filosofie Národohospodářské fakulty VŠE. Pokud
byste si tento časopis rádi přečetli, naleznete ho na webové
stránce elogos.vse.cz.
EKONOMIKA
A MANAGEMENT
Časopis Ekonomika a management vydává Fakulta podnikohospodářská VŠE od roku
2007. Tento vědecký časopis
se zabývá aplikovaným ekonomickým výzkumem, také se zde
dočtete informace o aktuálních
problémech nové ekonomiky,
o mezinárodním vědeckém životě nebo o nové ekonomické
literatuře. Hlavní motto časopisu zní následovně: přísnost,
aktuálnost a přehlednost. V ak-
tuálním čtvrtém vydání se můžete dočíst o dopravních systémech a podmínkách jeho
fungování v nové ekonomice
či o nových možnostech oceňování pohledávek. Starší čísla
jsou k dispozici na adrese www.
ekonomikaamanagement.cz.
Všechny články časopisu jsou
volně dostupné z internetu, zájemce může požádat i o tištěnou
podobu.
REGIONÁLNÍ
S TUDIA
V tomto časopisu se dovíte
vše o regionálním rozvoji, regionální politice evropské integrace a dalších tématech, která
s touto problematikou souvise-
jí. Časopis je vydáván od roku
2007 Vysokou školou ekonomickou v Praze. Dřívější čísla můžete nalézt na adrese regionalni-studia.vse.cz. Vychází
pololetně a jednotlivé číslo stojí
120 Kč.
POLITICKÁ
EKONOMIE
Jde o vědecký časopis zabývající se hospodářskou politikou, ekonometrií, fungováním
tržní ekonomiky apod. Některé články jsou k dispozici na
www.vse.cz/polek. Pokud preferujete tištěnou formu, můžete si u redakce časopisu opatřit předplatné, za které zaplatíte
402 Kč, jednotlivé číslo pořídíte za 67 Kč. Politická ekonomie
je ohodnocena impakt faktorem
(měřítko kvality vědeckých časopisů), který má za rok 2007
hodnotu 0,172 (v minulém čísle
Economixu jsme uvedli chybný
údaj 0,054, pozn. red.). Politickou ekonomii můžete zakoupit
v prodejně skript na naší škole.
Více informací se dočtete v Economixu 1/2009.
PRAGUE
ECONOMIC
PAPERS
Tento časopis, který vydává VŠE v Praze, se týká ekonomických teorií, hospodářské
politiky či rozvojových problémů. Časopis se podílí na soutěži
Paper´09. Soutěž se týká všech
doktorandů a zaměstnanců na
VŠE ve věku do 35 let. Zadáním soutěže je napsání odborného článku v anglickém jazyce na
téma Současná ekonomická krize – příčiny, důsledky a dopad
na ČR. Některé články, které
vyšly v minulosti, jsou ke stažení na www.vse.cz/pep. Časopis
si můžete objednat u redakce za
roční předplatné 70 eur plus poštovné, jednotlivé číslo stojí 20
eur plus poštovné. Prague Economic Papers, který byl založen
roku 1992 a vychází jako čtvrtletník, je k dostání také v prodejně skript, případně v knihkupectví Academia. Autor: Kateřina Dvořáková
– 2 / 2009
ACTA OECONOMICA
PRAGENSIA
Acta Oeconomica Pragensia (AOP), recenzovaný vědecký časopis Vysoké školy ekonomické, se zabývá především
publikováním aplikovaného
ekonomického výzkumu. Příspěvky recenzovaných časopisů procházejí před vydáním určitým připomínkovým řízením,
ve kterém články posuzují jiní
vědci. V časopisu AOP se také
můžete dočíst informace z vědeckých konferencí a setkání,
popřípadě zde najdete recenze
odborných publikací. V prvním
čísle letošního roku se můžete
začíst například do článků s názvem: Zájmy a zásady v mezinárodní politice, Péče o nezaměstnané ve Výmarské republice
v mezinárodní perspektivě nebo
také článek s názvem Hospodářská politika a ekonomický vývoj
Angoly v současnosti. Pokud by
vás tento časopis více zajímal,
můžete si ho kupovat v prodejně skript a ekonomické literatury na VŠE, jednotlivá čísla také
můžete najít na internetové adrese aop.vse.cz, případně lze zažádat o předplatné, které stojí na
rok 402 Kč plus poštovné. Jednotlivé číslo stojí 70 Kč. Časopis AOP byl založen v roce 1991
a nyní vychází šestkrát ročně.
a manažerských aspektech rozvoje, provozu a užití informačních systémů v různých typech
organizací. V širokém spektru se zabývá informatikou, lze
zde také nalézt informace o odborných akcích pořádaných
ČSSI. V prosincovém čísle jste
se mohli dočíst o analýze mobilního trhu v ČR a SR, o vývoji modelu SaaS či o modelování podnikových procesů na bázi
vlastnických vztahů a jejich
směny. Jednotlivá čísla časopisu jsou ke stažení na stránkách
economix
V minulém čísle jsme se
věnovali dvěma impaktovaným vědeckým časopisům, které vydává VŠE.
Byla to Politická ekonomie a Prague Economic
Papers. Nyní se zaměříme i na vědecké časopisy
spjaté s VŠE, které prozatím nemají impakt faktor.
Jsou to Acta Oeconomica
Pragensia, Systémová integrace, E-LOGOS, Ekonomika a management a Regionální studia.
16
zpravodajství
Přednáška o energetické budoucnosti ČR
Ekonomický klub na VŠE
uspořádal ve středu 25.
března 2009 v posluchárně RB 101 přednášku,
která se fundovaně dotkla velmi aktuálních témat z oblasti energetiky.
Hostem přednášky byl
Alan Svoboda, ředitel divize Trading v polostátním energetickém gigantu ČEZ.
economix
– 2 / 2009
Společnost ČEZ je největší energetickou společností v regionu střední Evropy,
v její obchodní strategii hraje významnou roli další expanze, především v zemích střední
a východní Evropy, tedy i v nástupnických státech Sovětského svazu. Má za sebou akvizice
například v Bulharsku, Polsku
nebo v zemích bývalé Jugoslávie, nyní plánuje průnik do Turecka. Z jejích elektráren pochází 70 % elektrické energie
v Česku, konečnému zákazní-
kovi prodá přibližně 50 % této
energie. Zbytek nabízí na energetické burze svým obchodním
rivalům.
„Trh s energií je vysoce konkurenční,“ deklaruje Svoboda a mezi konkurenty uvádí
především společnosti E.ON,
PRE nebo nedávno zkrachovalou Moravia Energo. Svoboda
srovnával rizikovost investic
do jednotlivých typů elektráren:
za nejméně rizikovou investici
označil výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Přesto úplně
nesouhlasil s instalací například
solárních panelů, když prohlásil,
že by bylo lepší investovat do
jejich dalšího vývoje, než se začne s jejich hromadným využíváním. V současné době je nutné jejich provoz dotovat a tím se
zdražuje energie v oběhu.
Beseda nabrala hned od začátku svižné tempo, publikum
neváhalo pokládat přednášejícímu dotazy už během jeho
prezentace. Dostalo se tedy na
stručné vysvětlení mechanismu tvorby cen energie, krátké
nahlédnutí do systému nákupů
a prodejů emisních povolenek,
fungování vnitřních mechanismů jednotlivých divizí ČEZ, ale
také na téma globálního oteplování a technologických novinek
včetně například elektromobilů.
Na adresu elektromobilů Svoboda prohlásil, že pro ČEZ by
nemělo jejich masivní rozšíření velký význam, protože nárůst
spotřeby energie by byl jenom
velmi nepatrný. Spotřeba ropy
je ale jednoznačně nižší při výrobě elektřiny pro pohon těchto
vozů než při přímém spalování
ropy (pohonných hmot) v automobilech. To s sebou zároveň
přináší také nižší emise výfukových plynů. Předpokládá však,
že pokud stát zatíží elektromobily spotřební daní, nikomu se
nevyplatí ekologický vůz pořizovat.
Svoboda krátce zmínil aktivity ČEZ v sociální politice – ho-
vořil o podpoře sektoru zdravotnictví, kultury nebo péče o děti.
Zmínil se také o podpoře vědy
a výzkumu nových technologií,
přičemž dodal, že tyto investice
mohou mít pro společnost obrovský přínos do budoucna.
V závěru upozornil studenty
na možnosti uplatnění ve společnosti ČEZ, kterou popsal
jako dynamickou firmu, jež prochází vývojem a vítá ve svých
řadách perspektivní uchazeče.
Akcentoval program ČEZ Potentials, který je určen především čerstvým absolventům
vysokých škol, kteří se ale již
mohou pochlubit nějakou praxí
a skrývají v sobě potenciál rychlého růstu.
Alan Svoboda přinesl spoustu zajímavých informací z dynamického a lukrativního odvětví
světového hospodářství, kterým
energetika bezesporu je. Autor:
Pavlína Škromachová
v Likešově aule
V úterý 10. března od 17 hodin proběhla v Likešově aule VŠE
přednáška na téma Internet and Google in the times of economic
slowdown. Přednáška probíhala v anglickém jazyce a vedl ji Mohamad Gawdat, regionální ředitel společnosti Google pro střední
a východní Evropu, Blízký východ a severní Afriku. Autor: Tereza Syrová
17
zpravodajství
Modelka Helena Houdová:
Krize položila spoustu neziskovek
tím rýži s rýží, ne rýži s masem. Pro ně už je
tato změna otázkou života a smrti.
Jsou krásné, jsou bohaté, mají
úspěch, mají kde bydlet a mají co
jíst – a to vše, i když je krize. Mezi
ně patří i miss roku 1999 a modelka
Helena Houdová. Většina lidí se stará o svůj příjem, někteří se však starají i o životy ostatních. Je to sice
v rozporu se smithovským sobectvím, které je pro celek nejužitečnější, ale idealismus můžeme považovat v zásadě za dobrý.
Někdo považuje neziskové organizace za
podvod z podstaty věci, za neužitečné mrhání lidským úsilím. Chudá část světa potřebuje nikoli finanční pomoc, což se po mnoha
fatálních neúspěších stává stále zřejmějším,
nýbrž návod, jak efektivně hospodařit, vyrábět a pracovat. V bohatých zemích se musí
najít ochota vysvětlovat, pomáhat a radit při
budování klidného prostředí, které přeje lidské iniciativě a pracovitosti. Nezájem bohatých zemí a nechání vše svému vývoji také
asi nebude tím pravým lékem.
Heleně Houdové není jedno, jaké má krize dopady i mimo vyspělý a bohatý svět, a je
ochotna pomáhat. Angažuje se v charitativní pomoci, v neziskových organizacích, na
které má krize dopad. Zeptali jsme se jí, jak
je tento dopad velký.
Ekonomická krize v současné době nepochybně kraluje světovému dění. Hraje již nějakou roli i ve vašem, především
profesním životě?
Samozřejmě, velká část našich donorů,
Myslíte si, že může krize přinést i něco
dobrého?
Spíše v to doufám. Když se podíváme do
světové historie, časy krize vždy přinesly
spoustu trablů a bolesti, ale i vynikající myšlenky a daly prostor kreativním lidem. Též si
myslím, že v okamžiku, kdy se přiblížíte sami
materiálnímu dnu, lépe se ztotožníte s těmi,
kteří tam žijí celý svůj život. Pro někoho je
pojem slum nebo život na skládce tak vzdálený, že možná v okamžiku krize zjistí, že přece jen jsme si blíž, než jsme si naivně mysleli.
Snad to v nás plošně vzbudí soucítění.
partnerů Sunflower Children/Slunečnice,
působí ve finančním světě a jsou krizí zasaženi. Fundraisingove příležitosti se ztenčují
společně se ztenčujícími se finančními možnostmi firem a jednotlivců.
Bohužel nejvíce je zasažena miliarda lidí
žijících za jeden dolar denně – jen cena rýže
během posledních let vzrostla o 130 procent.
Proto když slyším manažery hedgeových
fondů nadávat na to, jak se jejich bonus ze tří
milionů dolaru ztenčí na půl milionu, myslím
na rodiny, které jsem potkala během svých
cest, jež jedí misku rýže denně – a myslím
Myslíte si, že se nadace a charitativní organizace budou muset současné situaci
přizpůsobit?
Jistě. Snažíme se být velice kreativní, získávat nové partnery. Musíme již nabídnout
více než jen poděkování. Zároveň je nutné
si uvědomit, že naši klienti – znevýhodněné děti, především ty žijící v chudých částech světa – nikdy nepotřebovali naši pomoc
více. Spoustu neziskovek tato situace položila, například Bernard Madoff (americký finančník Madoff se přiznal ke zpronevěře 65
miliard dolarů, jeho investiční aktivity fungovaly na principu pyramidové hry, pozn.
red.) spravoval nadační jmění několika velmi vlivných organizací, které tím padly. Věřím, že kvalita organizací bude hrát obrovskou roli. Autor: Betka Kuchařová
Všichni studenti mají možnost navštívit podobné přednášky v rámci předmětu
3PA412 Personální řízení 2 vždy v pátek
od 12.45 v místnosti RB 101. Autor: Tereza Syrová
economix
Pod záštitou Katedry personalistiky Podnikohospodářské fakulty VŠE
se v pátek 13. března v RB 101 uskutečnila přednáška
na téma Lidé v globálním a integrujícím se světě. Přednášejícím byl
Ing. Jiří Stojar, generální ředitel
DHL Express CZ, s. r. o.
– 2 / 2009
Lidé v globálním a integrujícím se světě
18
názor
Automobilovou velmocí
za každou cenu?
economix
– 2 / 2009
Jak známo, Česká republika byla donedávna hrdě
označována jako automobilová velmoc. Co se týče
produkce automobilů na
hlavu nám patřilo druhé
místo za Slovenskem. Předčili jsme i takové automobilové giganty, jako jsou
USA, Německo nebo Japonsko. Vše tedy vypadalo
skutečně velmi dobře, jelikož produkce automobilů
stála za poměrně rychlým
hospodářským růstem.
Tak tomu bylo do té doby,
dokud nás blížící se ekonomický pokles neklepl přes prsty.
Vysoký podíl automobilového
průmyslu na českém průmyslu
se rázem ukázal jako problém
a hlavní příčina katastrofálního
propadu výkonnostních ukazatelů, protože jeho podíl na celkovém průmyslu ČR činí asi 20
% a je na něj navázána spousta dodavatelů a subdodavatelů.
Z naší silné stránky se tedy rázem stala slabina.
Nemá smysl zde mluvit
o tom, že za vším stály investiční pobídky sociálnědemokratické vlády, které stály spoustu peněz. Faktem je to, že struktura
průmyslu se změnila a auta se
stala naší hlavní průmyslovou
komoditou.
Napadá mě jedna velmi trefná paralela, která na rozdíl od
oblasti makroekonomie pochází
spíše ze světa mikroekonomie.
Člověk, který se rozhoduje, co
s penězi, a chce si dejme tomu
uspořit na důchod, se rozhoduje o tom, jak dosáhnout slušného výnosu s omezeným rizikem,
aby si pak mohl v klidu užívat
penze a nežít ve strachu z toho,
jestli o své peníze do té doby nepřijde. Nástrojem k eliminaci rizika je jak známo diverzifikace
řídící se známým úslovím „nedávat všechna vejce do jednoho
košíku“. Diverzifikace podstatným způsobem nejenže snižuje
riziko, ale přispívá i k relativně stabilnímu a v rámci možností vysokému výnosu. Podle
příkladu Joan Robinsonové bychom tedy postupovali od jednotlivce k celku. V tomto případě tedy rozhodně platí, že co je
dobré pro jednotlivce, je dobré
i pro celek – nedávat všechna
vajíčka do jednoho (auto)košíku. Pochopitelně, že po bitvě je
každý generál... tak snad poučení do budoucna.
Laik by řekl, že je těch aut
v ČR nějak moc. Přirozenou reakcí trhu a jeho přizpůsobovacích mechanismů by bez zásahů
státu byla úprava struktury odvětví. Člen NERV Martin Jahn
měl jako obhájce autoprůmys-
lu nápad zavést takzvanou šrotovační prémii, stejně jako řada
dalších států v EU. Všechny argumenty se zdají jednoznačně rozumné: lidé nakoupí nová
auta, obnoví se zastaralý vozový park, sníží se emise tolik nenáviděného CO2 a automobilky
znovu oživí svou povadlou výrobu, což podpoří růst ekonomiky a postupem času, až krize
odezní, se vše vrátí do stejných
kolejí a bude zase dobře. To zní
jako opravdu velmi dobrý plán.
Zkusme se ale podívat na tu
část efektů, která, jak popsal
Bastiat, není na první pohled vidět. Dle předběžných kalkulací
stát na celé této akci ještě vydělá,
protože prostředky investované
do šrotační prémie získá zpátky ve formě DPH z nově nakoupených vozů a k nim ještě něco
navíc. V čem je tedy problém,
když opatření „všem“ pomůže?
Právě v tom, že všem nepomůže,
naopak někomu uškodí. Komu?
Předpokládejme, že průměrná
rodina, která má nárok na šrotační prémii, koupí nový vůz za
350 tisíc korun, přičemž dostane od vlády 50 tisíc korun jako
dotaci, vynaloží tedy ve finále
300 tisíc korun na koupi vozu.
Spousta rodin využije tohoto stimulu, protože taková akce se už
nikdy nemusí opakovat. Změní
tedy iniciativou státu své prefe-
?
rence, které původně směřovaly ke koupi zahraniční dovolené, nové sedačky, rekonstrukce
koupelny a mnoha dalších věcí.
Tím, že teď tato rodina koupila
nové auto (které možná ani nepotřebovala, protože to její deset
let staré ještě spolehlivě jezdilo), „připravila“ o příjem majitele cestovní kanceláře, výrobce
nábytku, stavební firmu zaměřující se na rekonstrukce koupelen
a další. Stimulem ze strany státu by tedy došlo nevědomky ke
změně struktury výroby, jak už
bylo naznačeno výše. V případě,
že se ekonomika orientuje převážně na jedno odvětví, je zranitelnější a právě tuto slabinu dnes
pociťujeme.
To ale není vše, k čemu došlo
a co není vidět. Rodina totiž neplánovala tak velký výdaj a provedla ho jen z toho důvodu, že to
bylo tak „výhodné“. Došlo tedy
ke změně mezičasové preference, kdy byla původně plánována spotřeba v čase více vzdálená
a rodina chtěla více spořit. Tím,
že teď koupila vůz, utratila velkou část svých úspor, které se
teď bude snažit navýšit tím, že se
trochu uskrovní, aby si vytvořila
rezervní „polštář“ pro horší časy.
Jak známo, mnoho ekonomů hořekuje v době krize nad tím, že
lidé „moc“ spoří, čímž klesá
spotřeba. Vládním stimulem dosáhla vláda víceméně jednorázového (během několika měsíců
po dobu trvání podpory) navýšení spotřeby v podobě nákupu
nových vozů, ale též celkového
omezení spotřeby v jiných oblastech. Co se týče automobilek,
ty budou po tuto dobu prodávat
více aut, než by bylo přirozené,
nevyhnutelný pokles v odbytu
však přijde později. Jinými slovy: lidé budou po nákupu nového vozu opatrnější, budou ještě
více spořit, na delší dobu omezí spotřebu a poklesnou celkové
úspory, jež jsou nezbytným předpokladem pro investice, které by
přispěly k nastartování nového
růstu ekonomiky. Pokles se tímto opatřením na okamžik zastaví
a následně opět prohloubí, celková doba poklesu se pak prodlouží. Změna struktury výroby, ke které by přirozeně došlo,
pak přijde s časovým zpožděním
a bude zřejmě ještě výraznější,
než jaká by byla bez výše zmíněného incentivu. Autor: Ing. Evžen Černý
19
ekonomika
Šrotovné – co na to říká Škodovka, TPCA a SAP?
Jaký postoj má vaše společnost k případnému zavedení šrotovného? Byli byste pro jeho zavedení? Proč?
Škoda Auto: Společnost Škoda Auto by
byla pro zavedení šrotovného v ČR, a to
z několika důvodů – oživení automobilového trhu v době recese, omlazení zastaralého vozového parku v ČR a s tím související
i ekologické a bezpečnostní důvody.
TPCA: Jsme jednoznačně pro zavedení
takzvaného šrotovného i v ČR. Jednoznačně pomůže tuzemské ekonomice, ve které
má automobilový průmysl zhruba pětinový
podíl.
SAP: Sdružení automobilového průmyslu dlouhodobě podporuje motivační příspěvek na obnovu vozového parku („šrotovné“). Jsme pro jeho zavedení. Hlavním
cílem je obnova zastaralého vozového parku
osobních automobilů v ČR. V posledních letech je totiž jeho průměrný věk 14 let a prak-
Vidíte na zavedení šrotovného nějaké
nedostatky? Například pokud by si lidé
a firmy nakoupili auta nyní v souvislosti se zavedením šrotovného, později by se
nákupy aut mohly razantně omezit, protože už to nebude tak výhodné – dojde
tedy opět k poklesu poptávky.
Škoda Auto: Samozřejmě určitá rizika tu
existují.
TPCA: Situaci jste vystihla zcela přesně.
Samozřejmě, že aktuálně pomůže příspěvek zvýšit objednávky nových vozů, jejichž
propad byl v uplynulých měsících znatelný. Přesně, jak zmiňujete – aktuální nabídka
vlád mění poptávku a je velkou neznámou,
co bude po vyčerpání těchto podpor. S tím,
jak jsou podmínky podpory nákupu nových
vozů zaváděny různě, lze očekávat, že dojde
i k pozvolnému poklesu poptávky vyvolané
mimořádnými příspěvky. V té době by již situace v ekonomice měla být vyrovnaná. Vše
jsou však příliš dohady namísto zkušeností,
neboť ve stejné situaci jsme ještě nebyli.
SAP: Nedostatky nevidíme. Je třeba říci, že
vždy jsou a byly motivační příspěvky na obnovu vozového parku limitovány celkovým
objemem peněz, který daná vláda na uvedený program může věnovat, a také časově (například na jeden rok). Kromě dlouhodobějšího cíle (obnova vozového parku moderními
vozy) nyní jde o to, aby zákazníci neodkládali koupi osobního vozu, kterou tak jako tak
v pozdější době uskuteční. Tedy ne o zvýšení
poptávky, ale o impulz k jejímu udržení.
NA ZÁVĚR
Od zástupců automobilového průmyslu
jsme asi stěží mohli očekávat jinou reakci.
Každý samozřejmě chce, aby vláda podporovala prodej jeho výrobků. Vznešená odůvodnění zvýšených státních výdajů, jako je
ochrana životního prostředí a obměna přestárlého vozového parku, se vždy najdou.
I když v tomto případě by to z tohoto pohledu jistě přínos byl.
Je evidentní, že tento impulz poptávky by
automobilovému průmyslu krátkodobě pomohl, avšak otázkou zůstává, zda by nešlo
pouze o oddálení problémů, které přišly se
současnou krizí, a v konečném důsledku by
to nezapříčinilo ještě větší problémy a deformaci trhu. Co totiž bude potom, až zvažovaná prémie skončí? Autor: Eva Byrtusová
– 2 / 2009
O zavedení takové prémie česká vláda zatím neuvažuje. Dnes nám pomáhá, že
byl tento „ekonomický povzbuzovák“ zaveden v okolních státech – na Slovensku,
v Německu, v Rakousku, ale také ve Francii
a schválen byl i v Itálii. Šrotovací prémie se
v těchto zemích pohybuje mezi 1000 a 2500
eur. Díky tomu se poptávka po automobilech vyráběných (nejen) v ČR zvedla. To je
jistě povzbudivá zpráva zejména po propadech poptávky na počátku roku. A povzbudivá je nejen pro automobilky, ale i pro naši
ekonomiku, ve které má automobilový průmysl značný, asi pětinový podíl.
Prodej automobilů v ČR může také povzbudit již schválená možnost odpočtu
daně z přidané hodnoty u osobních automobilů pro podnikatele. Povzbuzení prodeje
nových automobilů by při součinnosti šrotovného a možnosti odpočtu daně bylo jistě výrazné.
Na šrotovné jsme se zeptali předních českých výrobců a oborových organizací. Své
odpovědi nám zaslali zástupci společností
Škoda Auto (Jaroslav Černý, GP – Corporate Communications), TPCA (Radek Kňava,
mluvčí) a SAP – Sdružení automobilového
průmyslu (Ing. Jiří Kync z oddělení tisku,
propagace a výstav).
Myslíte si, že by jeho zavedení bylo řešením poklesu ekonomiky?
Škoda Auto: Jak ukazují příklady z okolních zemí, kde podobná podpora byla zavedena, určitě by to jistým oživením ekonomiky bylo.
TPCA: Je evidentní, že zavedení podpory
nákupu nových vozů již u evropských automobilek zvýšilo poptávku. Naše představa
jde však ještě dále a domníváme se, že je potřeba zavést dlouhodobější podporu obnovy
vozového parku s cílem zvýšit bezpečnost
a snížit zátěž automobilismu na životní prostředí podporou nízkoemisních vozů apod.
Ve 14 zemích EU je toto již běžná praxe.
SAP: Určitě by motivační příspěvek přispěl k oživení automobilového průmyslu,
který v ČR tvoří více než 20 % průmyslové výroby a více než 20 % exportu. V současnosti již zavedla uvedenou motivaci více
než desítka evropských zemí a reálně to pomohlo rozhýbat trh s osobními automobily.
ČR se v současnosti z hlediska řady zemí
EU stává „černým pasažérem“, protože čeští
výrobci aut (Škoda Auto, TPCA Kolín i Hyundai Nošovice) mohou těžit z motivačních
příspěvků v jiných zemích EU, ale recipročně to neplatí. Na to již narážejí naši dodavatelé autodílů, jejichž produkce tvoří 60 %
produkce českého autoprůmyslu a kteří naprostou většinu vyvážejí do EU. Běžně se
v současnosti setkávají (velmi zjednodušeně řečeno) se situací: „Chcete nám dodávat
díl XY do našeho vozu, ale česká vláda na
rozdíl od naší nám v ČR nepomůže tento vůz
prodat. Tak my od vás tento díl (eventuálně
za tuto cenu...) nechceme.“
economix
Co je šrotovné? Jde o způsob pomoci, který vlády nabízejí svým ekonomikám. Princip je jednoduchý. Máte
například více než deset let staré
osobní auto, po zavedení šrotovného dostanete za jeho zlikvidování peníze – ve formě slevy na nové auto.
ticky se nemění (ve vyspělých evropských
zemích je průměrný věk zhruba poloviční).
Motivační příspěvek by měl snížit velmi nepříznivý vliv provozu zastaralých automobilů na životní prostředí (emise) a zvýšit bezpečnost silničního provozu. V současnosti
se k tomuto hlavnímu důvodu připojuje nutnost oživení nejen českého, ale i celoevropského trhu s novými vozidly.
20
rozhovor
Profesor Vladimír Novák o Palachovi:
,,Na hazard se životem bych ho netypoval...“
Já jsem byl tenkrát mladý,
bylo mi třicet tři let, takže jsem
měl se studenty dobrý vztah.
Netušil jsem tehdy, že Palach je
ve vedení svazu studentů ekonomie, který vznikl právě v osmašedesátém. S jeho členy jsem
občas chodil do vinárny, tam
však Palach nechodíval.
Bydlel na koleji na Jarově,
kde jsem ho také několikrát navštívil. Ale vím, že žádných běžných „kolejních hrátek“ se příliš neúčastnil, proto nebyl ani na
několika setkáních studentského spolku fakulty pořádaných
v různých hospodách, kterých
jsem se účastnil zase já. Znal
jsem ho jako klidného, tichého, usměvavého hocha, moc mi
k němu jeho osudný čin nesedl.
V Palachovi jsem určitě neviděl
žádného fanatika. Ani ve zmíněném studentském hnutí nebyl
příliš aktivní.
Kurzy profesora Vladimíra
Nováka z Katedry mikroekonomie Podnikohospodářské fakulty VŠE prošly
za bezmála sto semestrů jeho působení na VŠE
tisíce studentů několika
generací. Najdeme mezi
nimi mnohé současné děkany naší univerzity, politiky, ekonomické odborníky,
ale také člověka, kterému
se jeho tragicky obdivuhodným činem podařilo
v roce 1969 obrátit pozornost domácí i zahraniční veřejnosti na nešťastný
osud tehdejšího Československa: studenta Jana
Palacha. Jakým byl vůbec
studentem? Jak se zapojoval do studentských aktivit
na VŠE? Osobní vzpomínky
tehdy třiatřicetiletého profesora Vladimíra Nováka
možná ledacos napoví...
economix
– 2 / 2009
Kde jste v polovině 60. let na
VŠE působil?
Poté, co jsem se vrátil v roce
1963 z vojny, byly na VŠE tři fakulty, mezi nimi i dnešní Podnikohospodářská fakulta, která se
tehdy nazývala Výrobně-ekonomická. Zároveň tu také vznikly
tři katedry politické ekonomie,
na každou fakultu jedna. A já byl
přiřazen právě na katedru pod
Výrobně-ekonomickou fakultou, kde jsem se později dostal
do styku s Janem Palachem.
Na co si vzpomínáte v souvislosti s ročníkem 1966, do nějž
nastoupil i Jan Palach?
Z Palachova ročníku si pamatuji hodně. Na VŠE začal Palach
studovat v roce 1966 a na FF UK
pak přestoupil o dva roky později. Během těch dvou ročníků se
dělila výuka politické ekonomie
na větev „kapitalistickou“ a „socialistickou“. A já jsem byl ten
„kapitalista“. Rok 1966 byl rokem, kdy mě už konečně „pustili k lizu“. Začal jsem na VŠE
poprvé přednášet a své studenty i zkoušet, zatímco dříve jsem
mohl vést pouze cvičení. Mezi
mnou zkoušenými studenty byl
pak dvakrát i Jan Palach.
Máte na Jana Palacha nějakou konkrétnější vzpomínku,
například ze zkoušky?
Na průběh jeho dvou zkoušek
u mě si již přesně nepamatuji,
ale zase vím, a ten dojem jsem
měl vždy, že trojky, které ode
mne Palach dostal, byly dobré
trojky. Dal jsem mu dvakrát za
tři – ani za jedna, ani za dvě. Já
říkám, že trojka je známka od tří
do čtrnácti, čtyřka pak začíná až
na těch patnácti. A ta Palachova
známka byla skutečně v mezích
správné trojky. Palach byl slušný student, dobře uvažoval.
Jaký jste měl tehdy vztah se
svými studenty, účastnil jste
se akcí, do nichž se zapojoval
i Palach?
Můžete nabídnout nějakou
konkrétní vzpomínku, která by nám přiblížila Palacha
jako „obyčejného“ studenta?
Ano, když jsem tenkrát sbíral materiál k politické ekonomii kapitalismu, chtěl jsem
nějak pomoci vznikajícímu studentskému svazu ekonomie.
Dal jsem tedy výsledná skripta k dispozici studentům, konkrétně Palachovi, aby je distribuovali a peníze si pak nechali.
(O těchto skriptech se zmiňuje i výstava věnovaná Janu Palachovi instalovaná v atriu RB,
pozn. red.) Měli mi dát pouze
2000 Kčs jako jakési „všimné“
a zbytek si ponechat. To ovšem
pod podmínkou, že skripta, kterých bylo 1000 exemplářů, budou prodávat za 40 Kčs. Říkal
jsem si, že svaz takto získá 40
000 Kčs. Vše bylo uskladněno
u Palacha na koleji na Jarově,
kde to studentům přímo prodával. Šel jsem se tam také podívat. Materiály měli pěkně naskládány podél zdí, tak jsem byl
spokojený, že to není žádný „binec“. Jenomže pak za mnou přišli jiní studenti a prořekli se, že
skripta se prodávají nikoli za 40,
ale za 80 Kčs, čímž byla porušena naše dohoda. Šel jsem tedy
21
rozhovor
Palachovi vynadat. Ten se omluvil a já mu napůl žertem řekl, že
kdybych věděl, že budou takhle
„rejžovat“, tak jsem si taky býval řekl o víc...
Překvapilo vás jeho rozhodnutí přestoupit na FF UK
a změnit tak úplně zaměření
svého studia?
Ani jsem netušil, že chce přestoupit. S tím se nepochlubil.
Možná si myslel, že by ho člověk pak nějak sankcionoval, že
chce přestoupit jinam. Mně se
zdálo, že je na ekonomii zaměřený, na filozofa bych ho netypoval.
Jaké bylo vaše poslední setkání před jeho osudným činem?
Tehdy jsme stále přednášeli
i v budově FF UK na dnešním
náměstí Jana Palacha, poněvadž
naše škola byla malá a nová budova VŠE se začala stavět teprve
na podzim 1968. A právě u budovy FF UK jsem ho viděl v listopadu 1968 naposledy živého.
Přicházel jsem od Staroměstské
radnice a potkal jsem ho tehdy
už jako legálního studenta filozofie. Zastavili jsme se na krat-
ší rozhovor. Jen jsem mu říkal,
že jsem netušil, že byl zaměřený spíše na filozofii. On pak ale
hned zavedl řeč na tehdejší politickou situaci. Ptal se, co tomu
říkám, a podobně. On sám se
k tomu ale nevyjádřil. Nikdy
bych neřekl, že v tu chvíli mohl
mít nějaké tyto „nápady“, jak na
naši smutnou situaci upozornit.
Tak jsme si společně zanadávali
na poměry a tím to skončilo.
Jak jste pak na jeho demonstrativní sebevraždu v lednu
1969 reagoval?
Docela přesně si na to vzpomínám, protože jsem ten den byl
zrovna pracovně ve Zlíně, kde
jsem při snídani v hotelu uslyšel
z rádia, že se student Jan Palach
upálil. Dost to se mnou otřáslo
a hned jsem si musel dát jednu
slivovici, abych to ráno vůbec
mohl přednášet. Nikdy bych to
do něj neřekl. Netušil jsem, že
tohle bude chtít udělat. Na hazard se životem bych ho i přes
výhrady, které k tehdejší situaci
měl, opravdu netypoval. A také
jsem nikdy nevěřil tomu, že to
byla součást nějakého spiknutí,
že ho někdo pověřil.
Zúčastnil jste se Palachova
pohřbu?
K účasti na pohřbu jsem se
rozhodl hned, bylo to automatické. Z VŠE nás tam bylo z řad
pedagogů hodně. Šel jsem hned
vpředu a byl jsem tam prostě proto, že to byl můj student. Tehdy nebylo studentů
na VŠE mnoho, nebyla to taková velkovýrobna jako dnes
a vztahy byly osobnější. Své
studenty jsme znali. Palachův pohřeb byl takovou dohrou, tichou demonstrací. Netušil jsem, že v roce 1969 bude
brána účast na něm jako jedna
z otázek do politických prověrek. Pro toho, kdo se jej zúčastnil, to mělo být něco dehonestujícího. Otázka mé účasti padla
při pozdějším prověřování i na
mě, ale nijak mi tento fakt neublížil.
Měl podle vás jeho čin nějaký
hlubší vliv na tehdejší studenty VŠE?
Nevím přesně. Studentská organizace pak spíš upadla do jakési letargie. Češi vůbec nejsou
národem příliš nakloněným takovýmto věcem.
Jaký má Palachův čin pro
studenty a mladé lidi dnes,
čtyřicet let poté, ještě význam
a na co by v této souvislosti
neměli zapomínat?
Je to hlavně odvaha bránit
se, to je výzva pro každou generaci. Nesmiřovat se s něčím,
s čím nesouhlasím, co je objektivně záporné. Upálení jako forma protestu ale nemá u nás ve
střední Evropě nějaké hlubší kořeny ani tradici, jako například
v Asii. Podobné akce jsou spíše
jakýmisi výkřiky do tmy. Někdy
ale bývají třeba. Autor: Nina Hönigová
Začněme ale faktografickými údaji, které jsou patrné z evidenční karty. Jan Palach
se narodil 2. srpna 1948 v Praze. Dnes by
tedy patřil ke generaci šedesátiletých. Stálé bydliště měl ve Všetatech. V roce 1966
dokončil studium na Střední všeobecně
vzdělávací škole v Mělníku, což je obdobná forma současných gymnázií. Ve školním roce 1966/67 nastoupil na Výrobněekonomickou fakultu VŠE. Jeho oborem
byla Ekonomika zemědělství, 18. července 1968 mu bylo povoleno přestoupit z Výrobně-ekonomické fakulty na Filosofickou
fakultu UK.
Jak jistě všichni víme, svá studia na této
fakultě nedokončil. Již delší dobu uvažoval
o nějakém radikálnějším protestu. Začátkem
ledna 1969 přednesl na schůzi vysokoškoláků návrh na obsazení budovy Československého rozhlasu. Tvrdil, že bez médií již není
možné společnost vyburcovat. Jeho návrh
však byl odložen a možná také kvůli tomu se
rozhodl 16. ledna 1969 pro sebeupálení. Na
následky popálenin zemřel 19. ledna 1969.
Dramatické době po vpádu sovětských
a dalších vojsk a následné postupné normalizaci se budeme dále věnovat. Autor: Kristýna Straková
economix
Vydali jsme se hledat stopu Jana Palacha do archivu Vysoké školy ekonomické. Po zajímavém hledání jsme se dostali ke kýženému dokumentu
a „ukořistili“ jsme kartu, která je jasným důkazem, že Jan Palach byl skutečně studentem VŠE. Více než kartu se však získat nepodařilo, před několika lety se ostatní dokumenty, Palachovy písemné práce a další věci, ze
zákonné povinnosti skartovaly.
– 2 / 2009
Evidenční karta Jana Palacha
22
z p r a v orduabj rsi tkvaí
Nacistická okupace – 70 let poté
economix
– 2 / 2009
Výročí významných událostí nás potkávají s železnou pravidelností rok
co rok. Ať už jde o radostné či smutné události, je důležité se k nim vracet a věnovat jim občas alespoň
krátké zamyšlení bez ohledu na přibývající čas, který nás od nich neúprosně unáší. Okupace zbytku Československa v roce 1939 nesporně
představuje jeden z momentů, které by pro nás i ostatní národy měly
být mementem a nikdy by nás neměly nechat lhostejnými k událostem
ve zdánlivě bezpečném 21. století.
Centrum pro ekonomiku a politiku
(CEP) uspořádalo v úterý 17. března v prostorách Autoklubu ČR konferenci věnovanou stinnému období
českých dějin – době bezprostředně předcházející a následující po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava dne 15. března 1939.
Z příspěvků tří historiků – prof. Roberta
Kvačka, prof. Vladimíra Nálevky a doktora Jindřicha Dejmka – se přes dvě stě posluchačů během podvečera dovědělo některé nepříliš známé informace spojené se
zahraniční politikou tehdejší ČSR či získalo
poznatky o běžném životě lidí v protektorátu. K velkému zklamání většiny příchozích
musel svou účast ze zdravotních důvodů na
poslední chvíli odvolat známý spisovatel židovského původu Arnošt Lustig, který by
býval mohl nabídnout pohled na celé kritické období ještě ze zcela jiného pohledu –
pohledu osobních zkušeností.
Konferenci řídil a večerem provázel kancléř prezidenta republiky Jiří Weigl. Jako první přednesl svůj příspěvek s podtitulem Existenciální rébus bez řešení věnovaný oblasti
zahraniční politiky druhé republiky Jindřich
Dejmek, pracovník Historického ústavu AV
ČR působící také na Filozofické fakultě UK,
jehož zaměřením jsou primárně české dějiny 20. století s důrazem na zahraniční politiku. Dejmek v úvodu upozornil na fakt, že
Československo bylo ve své době vnímáno
jako přímá překážka východní expanze německé říše, a také na existenci skutečného
plánu osídlení této oblasti Němci – „německými sedláky“. Dále se věnoval především
roli druhorepublikového ministra zahraničních věcí Františka Chvalkovského, který na
svém postu zaujímal značně smířlivý postoj
vůči požadavkům Adolfa Hitlera a do poslední chvíle se spolu s prezidentem Háchou
snažil svými cestami do Berlína a politikou
ústupků zabránit konečnému vyhrocení situace. Tato snaha však byla předem odsouzena k neúspěchu, čemuž neúprosně nasvědčovaly události jako listopadová Vídeňská
arbitráž z roku 1938, v jejímž důsledku republika ztratila ve prospěch revanšistického
Maďarska rozsáhlé oblasti na jižním Slovensku a jižní část Podkarpatské Rusi, čistky na
českých úřadech probíhající na přelomu osudových let 1938 a 1939 či legalizace NSDAP
v lednu 1939.
Jindřich Dejmek připomněl, že v této kritické době neměla ČSR ve svém okolí žádného spolehlivého partnera, neboť například
Polsko, Maďarsko a Rumunsko plánovaly
svou regionální spolupráci v rámci konceptu „třetí Evropy“, v níž s Československem
nepočítaly. Události na Slovensku – především pak v Bratislavě – se postupně komplikovaly, a představitelé místní správy se
ve svém jednání čím dál více osamostatňovali. Situace dospěla tak daleko, že musela
zasáhnout československá armáda.
Rozpaky jistě v mnoha posluchačích vyvolala informace z března osudového roku
1939, kdy měla československá diplomacie
k dispozici informace od své tajné služby
v Německu upozorňující na finální přípravy
definitivního rozbití republiky – potápějícího se ostrova demokracie. Těmto zprávám
však ministr Chvalkovský paradoxně odmítal uvěřit a jen se rozhodl pro podniknutí další ze svých mírových cest za Hitlerem.
Do Berlína se vypravil spolu s prezidentem
Háchou až 14. března, tedy těsně poté, co
Slovensko stihlo vyhlásit svou nezávislost.
V této výbušné situaci se oba představite-
lé druhé republiky ještě pokusili orodovat
za autonomii české části země, avšak Hitler měl již dávno jiný plán. Pod pohrůžkami
bombardování Prahy nakonec přiměl prezidenta Háchu k podpisu smlouvy o předání
ochrany země do rukou Německa, čímž se
svobodný stát přerodil v protektorát Čechy
a Morava.
Na fakta velmi bohatý a precizně připravený příspěvek PhDr. Dejmka navázal profesor Nálevka, který přítomné zavedl do
běžného života obyvatel protektorátních
Čech a Moravy, ve kterém země zůstala „celých 2248 dní“. Velmi zajímavý byl exkurz
do pracovních a ekonomických souvislostí
tehdejší společnosti, která mimo jiné byla
zbavena práva na stávku a podléhala režimu nucených prací. S vypuknutím války
a jejím následným prodlužováním provázeným zhoršující se ekonomickou situací docházelo v protektorátu k rapidnímu úpadku
výkonnosti pracujících, zejména pak těžce
pracujících dělníků, kteří neměli přístup ke
kvalitním potravinám. Začaly se šířit epidemie, které v důsledku nedostatku potřebných léků i lékařů měly pro obyvatelstvo dalekosáhlé následky. V této souvislosti uvedl
prof. Nálevka zajímavý příklad populismu,
jehož autorem se stal tehdy nově jmenovaný
zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Spočíval v okamžitém zvýšení dávek
sádla dělníkům zaměstnaným ve strategickém průmyslu či rozdělení tisíců párů kožené obuvi kritickým skupinám pracujících.
Mnohé jistě překvapí, že dělníci byli dokonce posíláni na týdenní ozdravné pobyty do
českých lázní. Přestože celý protektorátní
systém fungoval na základě přídělů a potravinových lístků, lidé samozřejmě dokázali
rozvinout dobře fungující černý trh nejen
s potravinami, ale i dalšími obtížně dostupnými artikly. Ceny na černém trhu se pohybovaly na astronomické úrovni, například
krůtu či jiné maso šlo pořídit za 5000 korun,
ale i za cenu až dvojnásobnou. Lidé se uchylovali k domácímu chovu zvířat – například
králíků a pěstování zeleniny. Za přechová-
23
zpravodajství
Sloupek
Tomáše
Vorla jr.
Na to konto si ale pár chytrých hlav
řeklo – „a proč bychom nemohli?“ Tak
se zrodila myšlenka uspořádat v naší české kotlině mistrovství světa v klasickém
lyžování. Entuziasmus pořadatelů živený úspěchy Kateřiny Neumannové dodal
všem snílkům sil a rychle se začalo na
projektu pracovat. Ohlasy byly všelijaké,
ale touha po uspořádání konečně něčeho
velikého byla větší.
Každé takové obří akci samozřejmě
předcházejí přípravy. Už tady se ale objevila malá nesrovnalost. Tedy rozpočet.
První verzi sestavil původní ředitel organizačního výboru Roman Kumpošt.
V jeho materiálech bylo jasně zmíněno,
že stát se na mistrovství nijak podílet nebude a veškeré finanční výdaje půjdou
na vrub akce samé. To ale nevyšlo podle
představ a ve výsledku nasypal stát do mistrovství přes jeden a půl miliardy korun.
Černý puntík číslo jedna.
Aby bylo možné ubytovat takové množství sportovců, vymyslel organizační výbor, že se bude bydlet na kolejích. Studenti dostali avízo, že se mají po dobu
mistrovství vystěhovat. Bez nároku na
náhradu kolejného, samozřejmě. Černý
puntík číslo dvě.
Vstupné na sportoviště nastavil organizační výbor podle cen před čtyřmi lety
v Německu. Věc zřejmě nikterak zákeřná, 1200 korun za vstup na jeden závod
je snad ale příliš. I to se nakonec obrátilo
proti organizátorům a nezřídka se stávalo, že tribuny zely prázdnotou. Po úvodních nezdarech přistoupilo vedení šampionátu k akci 1+1 zdarma. Na tom opět
tratili ti poctiví, kteří si zakoupili vstupenky v předprodeji za plnou cenu. Nakonec,
aby na závody vůbec někdo přišel, chodily se na závody koukat děti ze základních
škol. Zdarma. Černý puntík číslo tři.
Sportoviště byla vzdálena od přístupových cest někdy až půl hodiny pěšky.
Na skokanské můstky museli lidé dokonce šlapat sjezdovku. Navíc z tribun nebylo na skoky téměř vůbec vidět. Bizarnost
dokresluje pořadateli oznámený návštěvnický rekord 37 000 diváků na páteční
závod běžců na 4x10 km. Podle výpočtů
nezaujatých médií by návštěvníci skrze
dvanáct k tomu určených turniketů obsazovali svá místa nejméně dvacet hodin.
Černý puntík číslo čtyři.
V neposlední řadě lze zmínit hudební
doprovodný program. Vkus návštěvníků
nehodlám posuzovat, ale jestli mělo být
mistrovství v Liberci mimo jiné prezentací české kultury, rád bych se od tohoto distancoval. Populární pseudohvězdy
typu Maxim Turbulenc nebo Těžkej Pokondr snad patří někam trochu jinam.
Černý puntík číslo pět.
Ono by těch puntíků bylo víc a jistě by
nebylo fér házet na mistrovství v Liberci
jen špínu. Nakonec, jak zaobaleně uvedl
náš premiér, šlo o „unikátní akci“. Projevila se zde jistá nezkušenost Čechů s pořádáním něčeho tak významného a každé
poprvé má své mouchy. Jak říkají čerokíové – příště to bude lepší. Mám ale strach,
jestli to příště nebude třeba při olympijských hrách. Tam by těch pár puntíků bolelo mnohem víc. Autor: Tomáš Vorel
– 2 / 2009
Kdysi si v jednom novinovém článku kdosi stěžoval, že jsou Čechy taková kulturní díra uprostřed Evropy. Světové celebrity všech kulturních či
sportovních odvětví při svých evropských turné jen výjimečně zavítají
do naší vlasti, a když už, spolkne to Praha. A vůbec, máme historii slavnou a dlouhou, proč to tedy nezužitkujeme a nevítáme v Čechách tu mistrovství tohohle a támhletoho a koncerty těchhle a tamtěch. V odpovědi na článek zmínila jistá dáma, že Čechy prostě byly, jsou a vždycky
budou v poměru se západem okrajovým státem a že se máme soustředit na projekty menšího rozsahu, jakými jsou Pražské jaro či Jizerská
padesátka. Ty mají svou tradici a nebudu jistě daleko od pravdy, když
řeknu, že mají i jistou úroveň.
economix
vání zvířat na maso však hrozily přísné tresty. Koncem války, kdy protektorátní měna
už naprosto ztratila hodnotu, se obyvatelstvo již ve značné míře uchylovalo k prostému barterovému obchodu. Profesor Nálevka
nevynechal ani židovskou otázku, zabírání
živností občanů židovského původu na jaře
roku 1940 a zřízení terezínského ghetta na
podzim téhož roku. Pozoruhodná byla také
zmínka o zabírání půdy v určitých oblastech protektorátu, která byla následně použita k vojenským účelům nebo jako v případě pruhu území mezi Prahou a Mělníkem
k usídlení Němců přistěhovalých z Besarábie a Dobrudže. Toto germanizované území
mělo sloužit jako strategický most do nitra
střední Evropy.
Školství získalo v protektorátu také
„zvláštní režim“. Nejprve uzavřením vysokých škol v listopadu 1939, dále pak snižováním počtu středních škol i jejich studentů,
jakožto i postupným zákazem výuky dějepisu na školách, k němuž došlo v roce 1941.
Své velmi zajímavé vystoupení zakončil
Vladimír Nálevka poznámkou o všestranném kulturním teroru a manipulaci českého obyvatelstva, které však díky své tradiční
vynalézavosti rychle objevilo způsoby, jak
například zprovoznit svá rádia a tajně zachytávat vysílání zahraničních stanic nabízejících objektivní informace.
Třetí řečník, profesor Kvaček, dobře doplnil předchozí tematicky jasně vymezené příspěvky několika svými glosami, které velmi vhodně sjednotily vše, co již bylo
řečeno. Především připomněl širší kontext
událostí let 1938–1939 a upozornil na „červenou nit českých dějin“. Její počátek lze
vysledovat již v roce 1848, kdy za celoevropské revoluční vřavy již probíhala debata o budoucnosti a náležitosti českých zemí.
Zdůraznil tradiční geopolitické vnímání našeho území ze strany Němců a praktickou
nemožnost jakékoli dohody o budoucnosti
suverénního Československa mezi prvorepublikovou českou reprezentací a Hitlerem
právě s poukazem na německé geopolitické
zájmy. Ke slovenské otázce Kvaček řekl, že
postoj slovenských vůdců Tisa, Sidora a dalších lze v kritické době nejvýstižněji označit za schizofrenní, neboť nezvažovali pouze
jednu variantu budoucího vývoje slovenského území, to je samostatnost, ale přemýšleli
například i o plánu připojení země k Polsku
v případě vypuknutí války.
Pro nezasvěcené byla jistě velmi přínosná
i sedmá z Kvačkových glos, v níž vysvětloval taktickou Hitlerovu volbu Konstantina von Neuratha na post prvního říšského
protektora. Podle jeho názoru mohl být kultivovaný Neurath díky své minulosti německého ministra zahraničí a známosti v evropských diplomatických kruzích považován za
vstřícné gesto vůči evropským mocnostem
a zároveň i za „korektní“ nabídku českým
konzervativním kruhům. Autor: Nina Hönigová
24
economix
– 2 / 2009
Další díl našeho seriálu o architektuře VŠE nás
zavádí do prostředí vysokoškolských kolejí na
pražském Jarově. Je to
rozsáhlý areál, který vznikal během několika desetiletí, a všechny stavební
etapy se na něm podepsaly způsobem odpovídajícím
jejich rozsahu a významu.
Výstavba kolejí Jarov I. byla
zahájena během padesátých let
(stavba probíhala v rozmezí let
1954–1956) v období socialistického realismu, v architektonickém slangu zvaném „sorela“, který tehdy dominoval nové
výstavbě občanských budov.
Po období funkcionalismu šlo
o jistý návrat k monumentalitě
a dekorativnosti, tolik typickým
prvkům ještě pro období secese.
Mohlo by se zdát, že šlo o krok
zpět, ale takto jednoznačně to
opravdu říci nelze. Je totiž třeba si uvědomit, že šlo o styl svébytný, jenž měl svou uměleckou
hodnotu a v současnosti je opět
historiky architektury objektivně nahlížen jako plnohodnotný
stavební a umělecký sloh, který
má v historii své nezpochybnitelné a důstojné místo. Tehdy totiž ještě bylo možné v architektuře hledat jistá originální řešení,
což se projevovalo zejména na
fasádách, především na jejich
plastické dekorativnosti, a monumentalitě vstupních prostor.
U vstupu do jarovských kolejí se to projevuje hlavně mohutným průčelím vstupu do
kolejí, který sice neskrývá své
klasicistní schéma, ale v detailu je jednoznačně poplatný dekorativnosti a plasticitě socialistického realismu. Zajímavé
jsou dva „budovatelské“ reliéfy po stranách průčelí hlavního vchodu do kolejí. Plastická
bosáž (podlouhlé výstupky na
fasádě soklu, plasticky členěné zapuštěnými drážkami) přes
dvě podlaží zvyšuje sokl budovy, čímž proporčně degraduje
tři následující poschodí, ale zároveň tím umocňuje vlastní důležitost. Tímto soklem se tedy
dostáváme do vestibulu budovy
I. D, který sahá přes dvě podlaží
architektura VŠE
a v prvním patře se dá celý obejít po praktickém ochozu. Celý
prostor vestibulu svým vzdušným pojetím zcela naplňuje ducha důstojnosti, kterou by místo
tohoto typu mělo mít. V rámci rekonstrukce byly v interiéru
uplatněny obklady stěn a sloupů
z bílého kamene, zřejmě travertinu, a nová dlažba v chodbách,
schodiště byla obložena terazzem (leštěná imitace žulového
masivu). Renovace tedy proběhla zejména v rovině obnovy materiálů a je třeba přičíst ke
cti architektovi, že se snažil co
nejvíce zachovat jejich původní
vyznění. Na chodbách zaujmou
nová desková topná tělesa, která
chou nohou dostali vždy do vedlejšího bloku. Dle mého názoru
tato „komunikace“ pouze zbytečně předěluje parkové prostory mezi jednotlivými bloky
a tím narušuje jejich přirozenou
integritu. Kdyby zde tyto chodby nebyly a na každém bloku
byla samostatná vrátnice, bylo
by to pro urbanistickou estetiku celého areálu kolejí mnohem
lepší. Jde však o subjektivní názor a zdá se, že převažuje kladné hodnocení funkčnosti těchto
propojovacích chodeb.
Další pozoruhodností kolejí
jsou rovné střechy bloků kolejí. Při pohledu odspodu vidíme
nádherné, plasticky zdobené ati-
Socialistický realismus
na kolejích VŠE
však na sebe nijak výrazně neupozorňují, a neničí tedy čistý
a jednoznačný dojem z chodbového traktu.
Jen malá část kolejí byla zrekonstruována kompletně, na
mnoha místech je vidět, že byly
pouze nekoncepčně v průběhu
desetiletí rekonstruovány jen
některé prvky či části stavebních konstrukcí. Typickým příkladem jsou pokoje, které jsou
v různých částech areálu různě
vybavené, jak co se týče například oken, tak mobiliáře. Nějaká
celková a jasná koncepce opravy a obnovy vybavení celých
kolejí by rozhodně neškodila.
Pokud se pohybujete po kolejních blocích, dá se bez nadsázky říci, že se pořád procházíte „jakousi“ chodbou. Člověk
neznalý by zde skoro zabloudil.
Proto je poněkud nešťastné, že
mezi jednotlivými kolejními
bloky jsou takzvané spojovací chodbové krčky, které slouží
pouze k tomu, abychom se su-
ky (nízké zídky nad úrovní střechy, zde atiky plní i funkci zděného zábradlí). Střecha sama
o sobě je naprosto bez využití,
přestože většinou díky své poloze by mohly všechny tyto střechy
sloužit i jako terasy. Je pravda,
že v době svého vzniku střechy
jako pochozí ani plánovány být
nemohly, protože tehdy panoval
jiný názor na využitelnost některých architektonických prostor,
nicméně v současnosti by bylo
určitě zajímavé začít diskutovat
i o této možností. Přinejmenším
by si určitě střechy zasloužily
opravu, neboť struktura střešních krytin je na některých místech viditelně narušená.
Kapitolou samou pro sebe je
až dekadentně působící skládka
rozličného haraburdí, většinou
vyřazeného, která se nachází nedaleko jednoho z bloků. Takovýto nepořádek (mírně řečeno)
na celkově dobrém estetickém
dojmu z exteriéru kolejí vytváří
zcela zbytečnou kaňku.
Vraťme se ještě k vybavení
pokojů. Měl jsem možnost prohlédnout si dva pokoje, z nichž
první byl v podstatě nezrekonstruovaný, pouze nábytek byl
dodán pravděpodobně v průběhu osmdesátých let, a druhý pokoj byl po rekonstrukci přetvořen na takzvanou buňku. V obou
jsem měl několik zajímavých
postřehů. V prvním z nich mě
zaujala krásná historická větrací mezera v dřevěném dvojitém špaletovém okně. Takový
krásný detail už se jen tak nevidí. A v nově zrekonstruovaném pokoji mě naopak poněkud
zklamalo provedení sprchového koutu. To už ale bohužel není
chyba v architektonickém či stavebním záměru, to je pouze lajdáctví stavebních dělníků, konkrétně instalatérů a obkladačů,
kteří měli tuto práci na starosti.
Nezbývá než doufat, že v ostatních pokojích si na rekonstrukci
dali více záležet.
Obecně se dá říci, že oprava
se nejlépe vyvedla v nejnověji
zrekonstruovaném bloku kolejí
D. Na této rekonstrukci je totiž
jako na jediné poznat jistá koncepčnost a snaha zachovat původní vyznění, ovšem v novém
kabátu. Při předešlých rekonstrukcích se příliš nedbalo na
stylovou jednotu, a tak například výběr dlažby v některých
dříve zrekonstruovaných blocích nebyl zrovna nejšťastnější.
Závěrem musím bohužel konstatovat, že mé dojmy z kolejí Jarov I. jsou rozporuplné. Zvenku
se koleje tváří honosně a z architektonického hlediska zajímavě.
Je třeba ocenit, že i při zateplování fasády se dbalo na zachování plastické bosáže na soklu
budovy a jiných zdánlivě nedůležitých detailů. Ovšem v interiéru se dá krásně přečíst stavební vývoj všech budov, jednotlivé
částečné rekonstrukce jsou až
teatrálně čitelné a svou útržkovitostí a koncepční nejednotností minimálně nutí k zamyšlení.
Přejme si tedy do budoucna, aby
v duchu nejnovější rekonstrukce vstupního bloku byly jednou
unifikovaně zrekonstruovány
celé koleje Jarov. Autor: Martin Bílek
handicapovaní studenti
25
Jaký život má nevidomý student na VŠE?
Podpora
handicapovaných
studentů na VŠE v Praze
Středisko handicapovaných studentů Vysoké školy ekonomické
v Praze (SHS VŠE) již od roku 2007 pomáhá studentům se specifickými vzdělávacími potřebami.
V současné době jsou naše služby poskytovány posluchačům s postižením zraku, sluchu a pohybu. SHS VŠE v Praze dnes eviduje 16 klientů – sedm s handicapem zraku, tři s postižením sluchu a šest s pohybovým, respektive kombinovaným
handicapem, kteří využívají služeb centra.
Vzhledem k velkému počtu a anonymitě posluchačů VŠE v Praze bychom rádi
touto cestou oslovili handicapované studenty, kteří o této podpoře dosud na VŠE
nevěděli. Internetové stránky včetně kontaktů na pracovníky střediska handicapovaných studentů lze najít na shs.vse.cz. Autor: Václav Eliáš, SHS VŠE v Praze
v průběhu semestru, protože je třeba řešit
například průběžné testy, prezentace či individuální konzultace) a dohodnout se na
nějakém oboustranně vyhovujícím způsobu
absolvování testu. Možností je opět několik
– zvětšení zadání testu na velikost, která je
pro studenta vyhovující, prodloužení časového limitu na vypracování testu, nahrazení
grafického znázornění písemným popisem
nebo – pokud písemná forma vůbec nepřichází v úvahu – její nahrazení formou ústní. Je nutné zde zdůraznit, že tyto takzvané
úlevy či výhody se týkají způsobu vypracování (absolvování) zkoušky, nikoli její obsahové stránky. Znamená to tedy, že znalostní nároky kladené na handicapované se od
nároků vyžadovaných od zdravých studentů
neliší! Takový názor zastává i jedna ze zrakově handicapovaných studentek VŠE Michaela Rothová: „Je důležité nesnižovat nároky na znalosti a výkon handicapovaných,
ale uzpůsobit pracovní podmínky tak, aby
bylo vůbec možné úkol zrealizovat.“
Rovněž je dobré, aby student sám přišel
s návrhem uzpůsobení závěrečného testu
podle svých potřeb, protože jen on ví, co mu
nejvíc vyhovuje či co je pro něj přijatelné.
Na škole působí řada vyučujících, kteří by
rádi vyšli handicapovaným vstříc, ale sami
nevědí jak, protože se s ničím podobným
dosud nesetkali. Je také možné, že vyučující
na nějaký návrh studenta nepřistoupí nebo
má určité své požadavky (například trvá na
konkrétním časovém limitu pro vypracování). Ve většině případů se však podaří najít
řešení vyhovující oběma stranám. Autor: Marta Osersová
Středisko
handicapovaných
studentů
informuje
Během března 2009 byl ve studovně Střediska handicapovaných
studentů VŠE v Praze (místnost 35b
NB, přízemí) ve spolupráci s Oddělením síťové infrastruktury VŠE nainstalován bod pro Wi-Fi připojení
k internetu. Handicapovaní studenti
se tak ve studovně budou moci připojit s vlastním notebookem k bezdrátové síti Eduroam. Pracovníci SHS
jsou připraveni vám pomoci s instalací a nastavením připojení. Autor: Václav Eliáš,
SHS VŠE v Praze
– 2 / 2009
Na začátku je třeba říci, že nelze hledat
nějaký jednotný přístup pedagogů ke zrakově handicapovaným či nevidomým studentům, neboť každý handicap je zcela jiný
a možnosti každého takového studenta jsou
individuální. Pro jednoho může být problémem koukání do dálky, tedy na tabuli či
powerpointovou prezentaci. Pro dalšího je
naopak překážkou práce s počítačem kvůli
světlu, které z něj vyzařuje, a třetí může mít
kvůli handicapu potíže vůbec stíhat tempo
výkladu vyučujících. V některých případech
mohou studentovi pomoci různé kompenzační pomůcky, jako jsou zvětšovací televizní lupy, všelijak uzpůsobené brýle, zvětšené texty a grafy nebo například notebook
pro rychlejší zapisování poznámek. Pro některé předměty lze také využít různé zvětšovací počítačové softwary či hlasový výstup
z počítače, určený zejména pro nevidomé.
Ti kromě toho při práci s počítačem využívají braillský řádek.
Dalším velkým pomocníkem může být
rovněž diktafon pro nahrávání přednášek.
S takovýmto vybavením (a trochou vstřícnosti ze strany pedagogů) jsou pak někteří
zrakově postižení schopni absolvovat řádně
celou výuku. Studenti, kterým to jejich stupeň postižení ani s využitím kompenzačních
pomůcek neumožňuje, pak studují na základě individuálního studijního plánu. V tomto
případě je aktivní účast studenta na přednáškách a cvičeních omezená a výuka probíhá
převážně formou samostudia, v kombinaci
s individuálními konzultacemi s vyučujícími. To pak vždy závisí na konkrétní domluvě mezi studentem a pedagogem. Pokud jde
o zcela nevidomé, tak ti se výuky zpravidla
účastní jen v omezeném rozsahu, často jsou
přitom doprovázeni svými čtyřnohými kamarády a probíraná témata si zaznamenávají na diktafon.
Ale ať už se výuka odehrává tak či onak,
na konci každého předmětu čeká zrakově handicapované a nevidomé, stejně jako
všechny ostatní studenty, závěrečná zkouška či test. Forma ukončení předmětu opět
závisí na individuálních možnostech studenta a také na ochotě vyučujícího nějakým
způsobem studentovi vyjít vstříc. Nejméně komplikovaným způsobem je pro zrakově handicapované i nevidomé ústní forma zkoušky. Pokud je zkouška ústní, je pro
všechny stejná a není třeba nic upravovat ani
přizpůsobovat. Komplikovanější je situace
v předmětech, které jsou zakončeny písemným testem. U takových předmětů je třeba
vyučujícího s dostatečným předstihem kontaktovat, situaci mu objasnit (v mnoha případech ví vyučující o handicapovaném již
economix
V minulém čísle jsme informovali
o možnostech přijímacích zkoušek
pro uchazeče o studium s různými
druhy handicapů. Počet takových
uchazečů a následně i studentů se
na VŠE každým rokem zvyšuje. Mezi
časté handicapy, se kterými studenti na naší škole studují, patří různé
druhy zrakových vad či nevidomost.
A co studium s takovým handicapem obnáší? Jak se liší skládání
zkoušek a psaní testů pro zrakově
postižené a nevidomé od zdravých
studentů? Následující řádky vám
prozradí víc.
26
rozhovor
Rozhovor s ekonomem
a analytikem Davidem Markem
David Marek působí jako hlavní
ekonom, vedoucí oddělení analýz
a člen představenstva Patria Finance. Pro společnost Patria Finance
pracuje od roku 2000. Vystudoval
FSV UK v Praze, zde získal také doktorát. V letech 1997–1998 pracoval
v České národní bance jako odborný pracovník Institutu Ekonomia,
později v odboru politiky ČNB. V letech 1999–2000 působil v oddělení
analýz finančních trhů České spořitelny. Je členem České společnosti
ekonomické.
economix
– 2 / 2009
Hodně se diskutuje o šrotovném. V případě, že se zavede, bude patrně pro automobilový průmysl prospěšné, budou
se kupovat automobily vyráběné v ČR,
domácí výrobci automobilových komponentů budou také vyrábět. Mohou ale
přínosy pro lidi zainteresované do automobilového průmyslu převážit náklady, které znamená získání prostředků na
toto opatření?
V ČR má toto odvětví velký podíl v ekonomice a každý krok ovlivní mnoho lidí. Zavedení šrotovného by s sebou přineslo značný pozitivní impulz pro výrobce automobilů
i jejich subdodavatele. Zároveň přináší dva
problémy. Prvním je pokřivení tržního prostředí. Je žádoucí dále podporovat růst podílu automobilového průmyslu na české
ekonomice? Druhým problémem je financování. Finanční krize ztížila dluhové financování a vláda dnes musí pečlivěji zvažovat,
které programy financovat. Podle mého názoru lze nalézt efektivnější nástroje hospodářské politiky bez negativních vedlejších
účinků, než představuje šrotovné.
Myslíte si, že může šrotovné pomoci překonat současné problémy, nebo by bylo
lepší neodvádět peníze prostřednictvím
daní od úspěšných podnikatelů ve prospěch automobilového průmyslu, který
je ale vlivnou lobbistickou skupinou a je
velmi viditelný?
Hospodářská politika by měla řešit tržní
selhání a mírnit kolísání ekonomiky v hospodářských cyklech. Dnes se ukazuje, že
nevhodně nastavená politika investičních
pobídek zvýšila koncentraci a zranitelnost
české ekonomiky. Šrotovné by to jen dále
zhoršilo. Lze jej přirovnat k léčbě morfiem.
Původní chorobu tím neléčíte, pacientovi
ale krátkodobě pomůžete, ovšem za cenu
vytvoření závislosti.
Vydávání státních dluhopisů jako levnějšího způsobu financování státního dluhu
hodnotíte negativně, má to podle vás určitá rizika?
Emise státních dluhopisů je standardní
forma financování státního dluhu. Otázka
ovšem zřejmě směřuje k mimořádné emisi
dluhopisů určené pro fyzické osoby. Emise dluhopisů pro běžné lidi by neměla narazit na nedostatek zdrojů. České domácnosti
mají v bankách na účtech uloženo více než
1,5 bilionu korun, v hotovosti drží zhruba
čtvrt bilionu. Zároveň domácnosti investují
do podílových fondů, penzijního připojištění a dalších investic. Celkem činí finanční
aktiva domácností téměř tři biliony korun.
Klíčová by měla být relace výnosu a riziko.
Rating hlavních finančních skupin v ČR je
přitom téměř stejný jako rating České republiky (odhlédneme-li od kritiky ratingových agentur). Výnos mezi 3 a 4 procenty,
Objem depozit by i při úplné substituci zůstal stále vyšší než objem úvěrů. Finanční
sektor by emise dluhopisů pro obyvatelstvo
ohrozit neměla, ale ani jej nepodpoří. Otázkou je, zda je nezbytné k takovému kroku
sahat, nevyčerpaly-li se možnosti standardního financování. Zde leží na miskách vah
levnější financování pro stát versus negativní dopady na finanční sektor.
Vláda ale pravděpodobně k tomuto financování přistoupí. Co se stane, jestli
v budoucnu už dluhopisy nikdo nekoupí? Něco podobného se přece stalo v Německu.
Neupsaná emise státních dluhopisů by
zvýšila rizika financování standardními emisemi na primárním trhu s dluhopisy a vedla
by ke zvýšení požadovaného výnosu.
Z čeho bude vláda financovat své výdaje,
když pro ni bude půjčování daleko dražší a výdaje na úroky „spolknou“ značnou část půjčované částky?
Financování státního dluhu je nyní dražší,
než by bylo bez vlivu finanční krize. Nicméně stále je na únosné úrovni. Česká republika má stále ještě výhodu relativně nízkého
státního dluhu v poměru k HDP. Samozřejmě by bylo žádoucí, aby se státní finance
dále konsolidovaly. Cyklicky očištěné primární rozpočtové saldo by mělo být vyrovnané. K určitému pokroku již došlo, ale budou potřeba další reformy.
o němž se mluví, je ale vyšší než průměrné
úrokové sazby vkladů bank (viz data ČNB),
avšak nižší než výnos pětiletého státního
dluhopisu (4,3 procenta) nebo desetiletého
dluhopisu (5,0 procenta) na trhu.
Pokud lidé využijí nabídky státních dluhopisů, dojde k vytlačování ostatních investičních možností. Nakoupí-li státní dluhopisy, neuloží si tyto peníze v bance nebo
penzijním fondu. Vklady domácností jsou
přitom dnes velmi důležité pro každou finanční instituci při zhoršených podmínkách
financování na trhu. Emisí státních dluhopisů pro obyvatele by finanční sektor přišel
o část těchto primárních zdrojů, které je stabilizují a díky nimž se finanční krize nedotkla českých bank. S kapitálovou přiměřeností bank (Tier 1 je na 11,8 procenta) tato
substituce nepohne. Zvýší se ale podíl úvěrů
vůči depozitům. Nicméně při emisi v objemu 140 miliard korun by tento poměr zůstal
nižší než jedna (zvýšil by se z 0,77 na 0,82).
Vláda Mirka Topolánka deklarovala svůj záměr nemít zbytečně vysoké
schodky státního rozpočtu. Co by se stalo, kdyby se k vládě dostala ČSSD, která
otevřeně podporuje dluhové financování
vládních výdajů? Tyto financovala dluhově i v době ekonomického růstu, tak
jaké by byly možnosti pro fiskální expanzi v době poklesu?
Současná situace ukázala, že ani pro vlády
není vždy snadné financovat své dluhy. A na
to by měly pamatovat všechny návrhy, které
zatíží státní dluh. Navíc nás čeká negativní
dopad stárnutí populace, který zatíží veřejné rozpočty. Skutečnost, že máme stále ještě
únosné zadlužení státu, ČR pomáhá odlišit
se od jiných ekonomik ze světa rozvíjejících
se trhů, které trpí tímto neduhem nebo jinou
makroekonomickou nerovnováhou.
Americká centrální banka Fed se rozhodla na posledním jednání odkoupit
dlouhodobé státní dluhopisy do výše 300
miliard dolarů a hypoteční cenné papíry za dalších 750 miliard dolarů. Je to
doopravdy dobré řešení z ekonomického
27
rozhovor
hlediska? Jako důvod bylo uvedeno odblokování úvěrových trhů.
Důvod je naprosto zřejmý: snaha ovlivnit delší konec výnosové křivky a stlačit klientské úrokové sazby. Standardní transmisní mechanismus funguje omezeně, a proto
Fed sahá po zmíněných nástrojích kvantitativního uvolňování. K podobným krokům
již přistoupily Bank of England, Swiss National Bank a Bank of Japan. V okamžiku,
kdy se obnoví důvěra ve finančním sektoru
a obnoví se úvěrové toky, bude potřeba velmi rychle obrátit kormidlo měnové politiky.
Pokud by se tak nestalo, hrozí riziko rychlého zvýšení inflace nebo vytvoření bubliny
v cenách některých aktiv.
Jak velká inflace může přijít, pokud Fed
bude neustále tisknout peníze a pumpovat je do ekonomiky?
Prozatím takové riziko nehrozí, protože
standardní multiplikace peněz úvěrovým
mechanismem probíhá jen v omezené míře.
Pokud by se stavidla povolila a Fed nezareagoval včas, mohla by se inflace výrazně
zvýšit. Finanční trh se prozatím inflace příliš
neobává. Pětiletá break-even sazba v USA
(rozdíl mezi výnosem normálního státního
dluhopisu a TIPS), která ukazuje implicitní inflační očekávání trhu s dluhopisy, se od
začátku roku zvýšila z -0,5 procenta na současných +0,5 procenta. Desetiletá breakeven sazba stoupla z 0,1 procenta na 1,35
procenta, třicetiletá vzrostla z 1 procenta na
1,9 procenta. Dlouhodobě se inflační očekávání v USA měřená těmito instrumenty pohybují v průměru kolem 2,5 procenta.
Inflační očekávání domácností v USA
měřená v rámci šetření University of Michigan počítají s inflací na úrovni 2,2 procenta v ročním horizontu. Před rokem byla tato
očekávání na úrovni 4,3 procenta, před dvěma lety na 3 procentech. Inflační očekávání domácností v pětiletém horizontu činí 2,8
procenta, což je téměř stejná hodnota jako
loni i předloni.
Jaké další kroky se dají očekávat od
České národní banky vzhledem k vývoji
ekonomiky a volatilitě české koruny?
Prognóza vývoje HDP a inflace ponechává
otevřenu cestu k dalšímu snížení úrokových
sazeb. Do cesty nižším úrokovým sazbám
se ovšem postavila koruna. Kurz koruny na
začátku roku klesl až k úrovni 26,10 CZK/
EUR. V únoru vystřelil na 29,50 CZK/EUR
a v půlce března se vrátil na 26,50 CZK/
EUR. Problémem není ani tak úroveň kurzu, odchylka od rovnovážného kurzu dosahuje zhruba pět procent, ale mimořádně vysoká volatilita. V posledních dvou týdnech
patří koruna mezi pětici měn s největší volatilitou (měřeno na kurzech měn vůči americkému dolaru). Před ni se dostaly jen ukrajinská hřivna, jihokorejský won, maďarský
forint a švédská koruna. Změna úrokových
sazeb by nyní mohla poměry na devizovém
trhu ještě více destabilizovat. Nicméně pokud se situace na devizových trzích zklidní
a kurz znovu neoslabí, můžeme se v dalších
měsících dočkat dalšího snížení sazeb ČNB
pod tíhou negativních makroekonomických
statistik. Autor:
Pavlína Máčalová
Volná ekonomika
cenu určuje prodávající dle nákladů a zájmu kupujících, ve volné ekonomice cenu
určuje kupující dle svých finančních možností a kvality zboží. Například platí až po
konzumaci občerstvení, aby mohl posoudit
kvalitu.
Pokud jste zapálenými ekonomy
a zároveň vášnivými běžkaři, doporučujeme vám výlet do Jizerských
hor. Ing. Zdeněk Joukl tam na jedné
z běžkařských tras již dlouhé roky
přes zimu provozuje kiosek Promenáda. Co je tak ekonomicky unikátního na jednom z mnoha stánků
s občerstvením? Tady vám vysokohorskou přirážku nikdo nenaúčtuje.
Cenu všech prodávaných produktů
si totiž zákazník určuje sám.
Jak jste systém volné ekonomiky objevil,
jak vlastně funguje?
S myšlenkou volné ekonomiky jsem přišel před několika lety, vznikla proto, že jsem
chtěl vyjít vstříc lidem s odlišnými finančními možnostmi a dát zákazníkům možnost
Jaké jsou rozdíly mezi volnou a tržní
ekonomikou?
Toto bych raději nechal na posouzení čtenářů nebo odborníků. V tržní ekonomice
– 2 / 2009
projevit okamžitě míru spokojenosti. Málokdo tomu bude věřit, ale za ceny určené zákazníkem prodávám v kiosku již téměř čtyři
roky. Základní stavební kameny volné ekonomiky jsou čtyři. Ve zkratce tedy, že zákazník je pán, a to do té míry, že určuje cenu,
dále systém otevřených dveří, systém důvěry mezi prodávajícím a kupujícím a konečně
s tím související systém uznání osobnosti,
jejího názoru na cenu a službu.
Myslíte, že fungování volné ekonomiky
je vzhledem k podmínkám, které by musely být splněny, možné v širším měřítku?
Podmínkou volné ekonomiky jsou kvalitní služby a zboží prodávajícího, informace
(nebo vlastní zkušenosti) ohledně hodnoty
příslušného zboží a příslušných služeb a serióznost zákazníků – toto je právě riziko
volné ekonomiky, zajímavé ale je, že volná ekonomika částečně zákazníky k serióznosti vede. Splnění těchto všech podmínek
(a možná, že jsou i další) nebude tak jednoduché. Proto také fungování volné ekonomiky v polohách pod 800 m n. m. a ve velkých
městech nebude bezproblémové. Takže velké rozšíření volné ekonomiky v dohledné
době nepředpokládám.
Autor: Anna Stejkozová
economix
Nejprve si objednáte, a když odcházíte,
zaplatíte, a to právě tolik, kolik uznáte za
vhodné. Pokud bychom měli hovořit v ekonomických pojmech, jde o první stupeň cenové diskriminace. Tedy případ, kdy je cena
(takzvaná rezervační cena) určena individuálně pro každého kupujícího. Neexistuje přebytek spotřebitele, protože zaplatíte právě tolik, kolik jste ochotni, na kolik
si daného statku ceníte. Volná ekonomika je
potenciálním a velmi zajímavým tématem
bakalářské či diplomové práce.
Kiosek nevznikl náhodou. Ještě před jeho
otevřením totiž pan Joukl „objevil“ pojem
volná ekonomika. Pojem i systém volné
ekonomiky nám ze svého pohledu také popsal:
Jaká jsou úskalí obou systémů?
Úskalím tržní ekonomiky je, že se často
setkáváme s problémy v péči o životní prostředí, ve zdravotnictví, školství a tak dále,
co se funkčnosti týče. Chybí kontrola nad
nezodpovědným chováním manažerů v odvětvích majících významný vliv na život
občanů. Co se volné ekonomiky týká, nemůže nikdy fungovat tam, kde jsou nečestní
a „vychytralí“ lidé.
28
zpravodajství
Kontroverzní
umělec a ředitel
Národní galerie
Knížák na VŠE
economix
– 2 / 2009
V pátek 27. února 2009 se na VŠE uskutečnila přednáška
Milana Knížáka, ředitele Národní galerie v Praze. Přes
jeho kontroverznost a medializovanost (či právě díky
ní) měla jeho přednáška na téma Potřebuje společnost
umění? Potřebuje umění společnost? značný úspěch.
Knížák se zprvu zabýval vývojem umění jako takovým, a to
od nejstarších dob až po současné „plebejství“ nebo převracející se hodnoty 20. století. Zajímavé bylo přirovnání dvou
uměleckých děl na první pohled
zcela rozdílných. Jedním bylo
dílo renesančního umělce Miguela de Cervantes y Saavedra
Důmyslný rytíř don Quijote de
la Mancha, druhým dílo Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka
Švejka za světové války. Právě
zde ukazuje zmíněnou záměnu
hodnot v díle o vojáku Švejkovi. Zdá se, jako by hrdinou byla
jiná postava z díla o donu Quijotovi – Sancho Panza.
Knížáka nezarazila ani náhodně spadlá sklenice s vodou,
která (i když rozbitá na kousky)
také symbolizuje umění. To můžeme najít ve všech oblastech
a momentech našeho života.
Ředitel NG odpovídal na mnoho zajímavých a trefných otá-
zek. Studenty a také zúčastněné vyučující například zajímalo,
jak jednoduchý nebo složitý je
začátek podnikání v umění. Na
to měl pan Knížák jednoduchou
odpověď: Musíte mít někoho,
kdo by to od vás koupil. Následně samozřejmě zodpověděl
otázku mnohem podrobněji.
Ve svém dlouhém působení
v různých uměleckých směrech,
kdy se zabývá širokým portfoliem v oblasti umění, nabyl vyhraněných názorů, za kterými
si pevně stojí. Milan Knížák je
také znám svým nesouhlasem
se stavbou medializovaného návrhu budovy Národní knihovny
na Letné, takzvané chobotnice.
Knížák k tomu uvedl několik
důvodů. Jedním z nich bylo, že
podobné dominanty by se měly
stavět tam, kde si to můžeme dovolit a kde je třeba silných, podle
slov pana Knížáka, arogantních
vstupů. To si podle něj v Praze
s množstvem dominantních sta-
veb nemůžeme dovolit. V „Chobotnici“ také nebyla dořešená oblast klimatizace, umístění
knih nebo eventuální dostupnost možností oprav v případě
poruch nebo vad vrchního krytu – každá šupina by totiž byla
jiného tvaru.
Milan Knížák se narodil 19.
dubna 1940. Určitý čas studoval pedagogickou fakultu, také
matematicko-fyzikální fakultu, kterou ale nedokončil. Složil
zkoušky i na Akademii výtvarných umění v Praze, ale školu opět nedokončil. Absolvoval
mnoho pobytů v zahraničí včetně USA. Poté absolvoval doktorandské studium na AVU, kde
se stal i rektorem. Důsledně pracoval na nové imagi školy. Organizoval nespočetné množství
výstav v různých koutech světa
– v Austrálii, Sýrii, USA a téměř
po celé Evropě. Od roku 1999 je
ředitelem Národní galerie.
Přesná oblast jeho tvorby není
vyhraněná, jelikož se zabývá sochařstvím, malířstvím, skládá
básně i písničky. Jeho díla jsou
k vidění v galeriích po celé České republice i ve světě.
Knížák umí bez okolků vyjádřit svůj názor na všechno, a tak
je mnohdy považován za kontroverzní osobnost nejen v uměleckých, ale i politických kruzích.
V každém případě je umění jeho
život a jeho filozofie.
Národní galerie vystavuje
díla z oblasti malířství, sochařství nebo i grafiky. Stálé expozice jsou k vidění na různých
místech: Veletržní palác, dům
U Černé Matky Boží, palác Kinských, Šternberský palác, Klášter sv. Anežky České, Schwarzenberský palác, Klášter sv. Jiří,
Zámek Zbraslav a Valdštejnská
jízdárna. Vstupné se podle doby
návštěvy, věku a počtu návštěvníků liší od 20 do 200 Kč.
V současné době si zde můžeme prohlédnout výstavy jako
třeba Umění Koreje, Tance
a slavnosti 16.–18. století, Zdeněk Thoma Na čajové stezce –
Fotografie čajových kultur Asie,
Japonské vize krajin a mnohé
jiné. Více informací na www.
ngprague.cz. Autor:
Andrea Chovanová
29
mladý a úspěšný
Marek Hofmänner
SENIOR KONZULTANT ODDĚLENÍ PODNIKOVÉHO PORADENST VÍ
SPOLEČNOSTI ERNST & YOUNG V ČESKÉ REPUBLICE
to zemích mají mnohem větší problémy
s nízkou poptávkou ve srovnání s těmi
českými. Jak se promítá krize do vaší
práce?
Podle očekávání nyní zaznamenáváme
zvýšený zájem o jiný druh služeb, než tomu
bylo v době před vypuknutím finanční krize,
a tomu přizpůsobujeme i strukturu našich
služeb. U služeb, které jsou žádány v období
hospodářského růstu, očekáváme pochopitelně jisté zhoršení, naopak u služeb zaměřených na snižování nákladů a restrukturalizaci předpokládáme růst. Na trhu existuje
mnoho společností, které chtějí z krize vyjít ještě silnější a vidí v ní příležitost. Mnoho firem jde komplexnější cestou snižování
nákladů, optimalizace nákupu, řízení zásob
a celého supply chainu.
Jaký průběh měla vaše kariéra, od dob
studia na VŠE až po vaše nynější zaměstnání v oddělení podnikového poradenství jedné z nejprestižnějších společností
na světě? Ve Švýcarsku jste pracoval ve
společnosti Variosystems AG jako procurement manager odpovědný za optimalizaci dodavatelsko-odběratelského řetězce. Jak se vám podařilo ve svém věku
dostat na manažerskou pozici v prestižní
švýcarské firmě?
Po ukončení studia jsem chtěl získat praxi v mezinárodní firmě, a to nejlépe v zahraničí. Švýcarsko mě zaujalo a dohodl jsem
se ve Variosystems na smlouvě. Ve firmě
jsem zpočátku pracoval na více pozicích,
což mi pomohlo nejen z odborného hlediska, ale zároveň mi to umožnilo získat velký přehled o jednotlivých odděleních, vnitřní komunikaci a procesních vztazích. To
mi ve svém důsledku nakonec napomohlo
i k rychlejšímu kariérnímu postupu. Hlavními faktory ale byly určitě výborné vzdělání, cílevědomost, trpělivost, kontakty a také
štěstí. Můj návrat do Česka, respektive příchod do společnosti Ernst & Young, byl
motivován touhou využít získané zkušenosti a know-how ze švýcarského prostředí při
poradenství společnostem na českém trhu.
Práce v oddělení podnikového poradenství
Ernst & Young mi kromě jiného nabízí příležitost podílet se na projektech na té nejvyšší úrovni.
Důležitým impulzem ve vaší kariéře byl
zcela jistě dlouhodobý pobyt ve Švýcarsku. Jak jste tam byl dlouho, jak byste
celé období zhodnotil?
Ve Švýcarsku jsem působil přes dva roky.
Měl jsem příležitost zde získat řadu cenných
zkušeností, ale také poznat mnoho zajímavých lidí, kteří mě inspirovali. Osobně je mi
sympatická také mentalita Švýcarů, uznávají preciznost a čestnost, a to nejen v obchodních vztazích.
Jaká je náplň práce ve vašem současném
zaměstnání?
Mám odpovědnost za vedení týmu specializovaného na supply chain, řídím projekty
v této oblasti a mám na starosti akvizici nových klientů. Snažím se předat část knowhow také na seminářích nebo publikováním
odborných textů v médiích.
Chodí za vámi zástupci českých podniků
s konkrétními požadavky nebo se snažíte
vždy podnik analyzovat, najít slabá místa a nabídnout vhodná opatření?
Je to kombinace obou zmíněných možností. Velká část naší práce spočívá v komunikaci se zástupci podniků operujících na
českém trhu a v hledání oblastí úspor, optimalizace či zvyšování efektivity. K tomu
využíváme jak analýzy, benchmarking nebo
best in practice, tak naše zkušenosti s projekty a problémy, které řeší naši klienti či
společnosti, se kterými jsme v kontaktu.
Mnoho firem nás kontaktuje už s konkrétními představami a požadavky.
Jsme země silně závislá na vývozu do
zemí EU, kam směřují čtyři pětiny veškeré naší produkce. Odběratelé v těch-
České výrobní podniky často obchodují
se zahraničními dodavateli a odběrateli, kteří řeší existenční problémy. Jejich
potíže se musí na dodavatelsko-odběratelských vztazích zákonitě podepsat. Co
radíte podnikům v takové situaci?
Často se setkáváme s problémem lokální
koncentrace některých firem, ať už to je na
straně nákupu nebo prodeje. Globální trh je
přece mnohem větší než střední nebo západní Evropa. Jedním z řešení může být například marketingová studie potenciálu nových
trhů, analýza konkurence na nich nebo hledání strategického partnera. Dalším krokem
je třeba zeštíhlení portfolia produktů nebo
služeb. V případě, že to business model dovoluje, mají podniky také možnost přesunout koncentraci na jiná nebo nová odvětví,
která nejsou tak razantně zasažena jako třeba automobilový průmysl.
Jak vzpomínáte na studium na VŠE
a studentský život?
Čas na VŠE uběhl velmi rychle. Studentský život byl určitě fajn, i když preferuji raději ten „skutečný“ pracovní život. Jsem raději v boji než na cvičišti.
Máte nějakou vtipnou příhodu ze školy ve spojitosti s nějakým učitelem nebo
předmětem?
Myslím, že když zmíním mikro, makro či
matematiku, každého napadne nějaká vtipná
historka. S většinou učitelů jsem měl pozitivní zkušenost.
Čemu se věnujete ve svém volnu?
Rád cestuji a trávím čas v přírodě. V budoucnu bych si rád našel opět více času na
plavání, tanec či kulturní akce. Podobně
jako pro řadu ostatních je i pro mě důležité
téma work-life balance... Autor: Miroslav Mikeska
– 2 / 2009
Vystudoval jste mezinárodní vztahy, nyní
pomáháte podnikům zefektivnit dodavatelsko-odběratelské vztahy. Je to shoda
okolností, že se věnujete právě této oblasti?
Již v rámci studia mě velmi zajímala oblast mezinárodního obchodu a logistiky.
Hlavním důvodem je ale určitě moje pracovní zkušenost ze společnosti Variosystems, kde jsem působil především v nákupu,
a to na různých pozicích. Byl jsem odpovědný za vedení projektů například v oblasti řízení dodavatelů, zavádění Vendor Managed
Inventory a konsignačních skladů, implementace SAP atd. V rámci těchto projektů
jsem měl možnost úzce spolupracovat s výrobním, plánovacím, finančním a IT oddělením a samozřejmě i se skladem.
economix
Marek Hofmänner (26) vystudoval
Fakultu mezinárodních vztahů na
Vysoké škole ekonomické v Praze.
V současnosti vede tým zodpovědný za optimalizaci dodavatelskoodběratelských vztahů v oddělení
podnikového poradenství ve společnosti Ernst & Young v České republice.
30
Jindřichův Hradec
Fakulta managementu v Jindřichově Hradci
obdržela certifikát od UNICEF
Fakulta managementu
VŠE obdržela v letošním
roce od Dětského fondu
OSN (UNICEF) Certifikát
za dlouhodobou spolupráci. S dětským fondem
OSN spolupracuje fakulta již od roku 2005 na
projektu Adoptuj panenku, zachráníš dítě. Již
v prvním ročníku tohoto
projektu se Jindřichův
Hradec stal právě díky
Fakultě managementu
nejúspěšnějším prodejním místem mimo Prahu
a fakulta za tento přínos
získala první certifikát
za významnou pomoc při
projektu.
V projektu Adoptuj panenku,
zachráníš dítě představuje ručně vyráběná panenka skutečné
dítě, které je v rámci očkovací kampaně UNICEF v rozvojových zemích očkováno proti
šesti hlavním smrtelným dětským chorobám (spalničkám,
záškrtu, černému kašli, tetanu,
tuberkulóze a dětské obrně).
V prvních ročnících se do
realizace projektu zapojovali studenti v rámci předmětu
Masmédia a publicita tvorbou
a realizací mediální kampaně
projektu na Jindřichohradecku. Mělo to své výhody, protože studenti získávali zkušenosti z praxe a celková koordinace
projektu byla jednodušší. Po
zrušení tohoto předmětu se
studenti do projektu hlásili již pouze dobrovolně a větší část práce již zůstala na
koordinátorovi projektu. Tím
bohužel ztratila spolupráce jeden z důležitých důvodů z pohledu fakulty, tedy umožnit
studentům praktický výcvik
dovedností.
Nejvíc panenek do projektu ušily děti ze základních
škol, dále také studenti středních škol, domovy důchodců či ústav sociální péče. Část
originálních panenek byla také
od jednotlivců. Střih panenky
si lze stáhnout na stránkách
UNICEF a pak již záleží jen
na tvořitelově fantazii. Prodej
probíhal každoročně na konci
roku na třech místech v Jindřichově Hradci: na adventních
trzích na zámeckém nádvoří, kde vždy našlo novou rodinu nejvíce panenek, dalším
prodejním místem byl Lang-
rův dům na náměstí a městská
knihovna.
V roce 2008 byl ohlášen poslední ročník. Fakultní koordinátor projektu Ing. Martin
Musil k tomu dodává: „Chtěli jsme projekt alespoň na rok
přerušit. Důvodem byla časová náročnost projektu, která
je na jednoho člověka příliš.
Ohlášení posledního ročníku
vycházelo také z toho, že prodeje v posledních letech klesaly, ale 4. ročník nás mile překvapil. Prodali jsme více, než
jsme čekali, a zachránili tak
57 dětských životů v rozvojových zemích. Nemůžeme s jistotou říci, čím byl tento nárůst způsoben, možná právě
tím, že jsme ohlásili poslední
ročník. Certifikát, který jsme
obdrželi letos, je poděkováním od Dětského fondu OSN
za dlouhodobou spolupráci
a velmi si ho ceníme. O pokračování či nepokračování spolupráce rozhodnou za rok či
dva zejména dva faktory: zájem studentů o tuto dobrovolnou činnost a aktuální podmínky na fakultě.“ Autor: Pavla Prokopová
Úspěch studentů VŠE
economix
– 2 / 2009
GMC
Studenti Fakulty managementu v Jindřichově Hradci se letos účastnili soutěže Global Management
Challenge (GMC) a čekala
je velice silná konkurence
174 týmů.
GMC je prestižní manažerská simulační hra, která probíhala v České republice již poosmé. Každý tým vedl virtuální
výrobní podnik, přičemž rozho-
doval v oblastech marketingu,
logistiky, managementu, personalistiky a financí. Každý tým
musel navrhnout nejlepší podnikovou strategii, aby dosáhl co
nejvyšší ceny za svou akcii, která je kritériem pro úspěch a další postup.
Patronát nad týmem složeným ze studentů Fakulty managementu, který tvořili Pavel Vlnas, Michal Novák, Miroslava
Pucandlová a Pavlína Gablerová, převzala společnost Microsoft. Šlo o historicky první účast
studentů FM VŠE v této soutěži.
Skupinu dělilo málo od postupu do nejužšího finále, obsadila
13. místo. Koordinátor loňského vítězného týmu Michal Bobek k tomu uvedl: „Napoprvé
se málokdy podaří větší úspěch,
protože člověk se musí seznámit s prostředím a získat potřebná data pro hlubší analýzy potřebné k výhře.“ Na první příčce
se i letos umístili studenti VŠE
z Fakulty informatiky a statistiky a Fakulty financí a účetnictví VŠE, jmenovitě šlo o Jiřího
Kosteleckého, Michala Walose,
Martina Procházku a Lubomíra
Kříže. Více informací najdete
na www.czechgmc.cz. Autor: Lucie Cepáková
31
Jindřichův Hradec
Přednáška o možnostech využití GIS
– geografického informačního systému
Na Fakultě managementu v Jindřichově Hradci proběhla 12. března 2009 přednáška o GIS (geografický
informační systém), kterou pořádala Katedra managementu informací. Přednášejícím byl bývalý student této
fakulty RNDr. Ing. Michal Traurig, dnes vedoucí odboru
kartografie a polygrafie Zeměměřického úřadu.
V úvodu představil svou práci
na zeměměřickém úřadu a dále
se věnoval vhodným datům pro
tvorbu map. Data by měla být
aktuální a správná. Důvěryhodný zdroj ještě nemusí obsahovat
správná data. Chybovatelnost
v mapách se někdy pohybuje až
kolem deseti procent.
Nejvhodnějšími podklady pro
tvorbu map jsou letecké nebo
satelitní snímky. Rozdíl mezi
leteckými a satelitními snímky
na první pohled ani nepoznáme, ale snímky z družice mohou
přinášet informace o nerostných
surovinách, monitorují vlivy
na životní prostředí – radarové snímky nám přinášejí přesné
informace o živelních katastro-
fách, jako jsou například požáry.
Dalším bodem přednášky
byly mapové výstupy z GIS
a jejich využití v managementu. Jedním z nich byl katastr nemovitostí, v němž jsou zobrazeny pouze právní vztahy. Traurig
upozornil na problém veřejných
registrů, ve kterých jsme všichni
vedeni pod rodnými čísly, a tak
není problém zjistit si rok narození souseda, což skýtá určité nebezpečí. Katastrální mapy
jsou nejpodrobnější aktualizované mapy v České republice.
Data jsou garantována od 1. 1.
1993, za minulého režimu do-
cházelo například k převádění
pozemků a žádné registry se nevedly. Důležitým faktem je, že
na katastrální mapy se nevztahuje autorský zákon.
Poslední část přednášky byla
věnována nejzajímavějšímu tématu, a to úmyslnému upravování mapových výstupů. Na
jednoduchých příkladech byla
demonstrována zkreslitelnost
map například za použití škály
barev. Úmyslným úpravám se
nebrání armáda, politika (gerrymandering) ani ti, kteří chtějí
skrýt pirátství. Autor: Pavla Prokopová
economix
– 2 / 2009
v soutěži GMC
32
zahraniční studentka na VŠE
la si na nespravedlnost a nepořádek. Nepoznala bych život
Evropanů, všechny jeho výhody, což by byla škoda.
Madina Nurmatova je jedenadvacetiletá studentka
3. ročníku Fakulty financí
a účetnictví Vysoké školy
ekonomické, oboru Zdanění a daňová politika. Madina pochází z Uzbekistánu,
bývalé svazové republiky
SSSR, což je hornatá země
s krásnou přírodou. Jak se
dostala do ČR a jak se jí
tady líbí, se dovíte z následujícího rozhovoru.
Pocházíš z Uzbekistánu. Co tě
přivedlo do České republiky?
O možnosti studovat v zahraničí, konkrétně v České republice, se dověděla maminka.
Zpočátku se mi její nápad zdál
nemožný. Obrátily jsme se na
jednoho zprostředkovatele, zapojil se do toho i tatínkův kamarád, který bydlí v Čechách poměrně dlouhou dobu, vysvětlil
nám, že všechno můžeme vyřídit
sami a ušetřit tak peníze. Všechno nám vyšlo, sebraly jsme potřebné dokumenty, dostala jsem
studentské vízum a vydala se do
Poděbrad učit se český jazyk.
economix
– 2 / 2009
Proč sis ke studiu vybrala
právě VŠE?
Chtěla jsem studovat ekonomii a bydlet v Praze. VŠE byla ta
pravá volba! Zároveň jsem měla
kvůli relativně jednoduchému
přijímacímu řízení jakousi jistotu, že se na vysokou školu dostanu. Nejvíc mě lákala FFÚ.
Mohla bys trochu popsat život ve vaší zemi?
Život v Uzbekistánu není lehký – pomalý ekonomický růst,
vysoká míra inflace, velká nezaměstnanost, korupce, nedodržování lidských práv a mnoho
dalších problémů. Ale nechtěla bych o tom moc mluvit, jsou
to nepříjemné věci. Chtěla bych
říci něco o naší mentalitě, přírodě a historii.
Uzbekové jsou vychováni tak, že odmala jsou naučeni
vážit si svých blízkých, naslouchat jejich radám a pomáhat
jim v důchodu. Dalším charakteristickým rysem je pohostinnost. Návštěva nezůstane bez
povšimnutí, vždy dostane něco
k jídlu a pití a nikdo jí nesmí
ublížit slovem nebo jednáním.
Díky zeměpisné poloze je u nás
krásná příroda a hezké počasí.
Máme vysoké hory, přesto jaro
Jak často se vracíš za rodinou?
Každé léto strávím doma s rodinou minimálně jeden a půl měsíce. Zůstali tam rodiče, mladší
bratr, babičky, dědeček, zbytek
rodiny a spousta kamarádů. Cítím se tam bezstarostně, je tam
veselo, ale moc dlouhou dobu
už bych tam nevydržela.
Zahraniční
studentka
Madina
Nurmatova
začíná už v únoru, v létě je obrovské horko a sucho. Teplo je
skoro do konce října, takže podzim a zima jsou velmi krátké.
Máme příznivé podnebí,
a proto spoustu chutného ovoce
– broskve, nektarinky, hrozny,
melouny a vodní melouny. Mají
fantastickou chuť, nic podobného jsem v ČR neochutnala.
Uzbekistán má bohatou historii, přes jeho území procházela hedvábná stezka a historická
centra měst Samarkand, Buchara, Chiva nebo Chorezm jsou
chráněna UNESCO.
Uzbekistán byl součástí
SSSR. Jaký byl vývoj samostatného státu?
Podle mě Uzbekistán velmi rychle zapomněl na existenci SSSR a začal žít vlastním životem. U moci je už skoro 18
let první prezident. Na začátku byly podmínky mandátu pět
let a dvě období za sebou, ale
v roce 2000 se konalo národní
referendum, jehož výsledkem
bylo prodlouženi doby jeho vlády o dva roky.
Co bys dělala, pokud bys zůstala doma?
Nic zajímavého. Dokončila
bych vysokou, šla bych pracovat, bavila se s přáteli, stěžova-
V Praze jsi už třetí rok. Jaké
byly tvé začátky? Jak ses učila jazyk?
Jazyk jsem se učila v Poděbradech na přípravných kurzech.
Výuku jsme měli devět měsíců
každý den. Kromě češtiny jsme
se učili i matematiku, angličtinu, zeměpis a základy ekonomie. Do Prahy jsem se přestěhovala po přijetí na VŠE.
Změnily se například tvoje
chutě během pobytu v ČR?
Máš ráda česká jídla?
Chutě se nezměnily, spíše rozšířily. Co jsem neměla ráda v Uzbekistánu, nemám ráda ani tady.
Z českých jídel mám ráda bramboračku v chlebovém bochníku,
smažák, ovocné knedlíky a koláče s různou náplní.
O zahraničních studentech
je známo, že jsou společenští
a mají rádi party. Co děláš ve
volném čase?
Ráda cestuji jak po ČR, tak
po Evropě. Poslouchám hudbu,
chodím na různé hudební festivaly, do kina. Když zůstanu
doma, surfuji na webu, chatuji na ICQ, čtu nebo koukám na
oblíbeného Doktora House.
Teď z trochu jiného soudku.
Co tě na ČR nejvíc zlobí?
Pražská cizinecká policie.
Nenávidím tam chodit! Jsou tam
šílené fronty, nepřátelský personál, vyřízení dokumentů trvá
dlouho. Se vším ostatním jsem
spokojená a nestěžuji si.
Setkala ses někdy s diskriminací?
Já osobně ne.
Jak tě přijali studenti a jaký
je tvůj vztah s učiteli?
S učiteli jsem nikdy neměla
zahraniční studentka na VŠE
33
Chtěla bys u nás zůstat nebo
odjet do zahraničí?
V nejbližší době neplánuji nikam jet. Chtěla bych zůstat v ČR
a usadit se tady.
Asi nikdo z nás se nevyhnul povinným týmovým prezentacím. Když vynecháme proces vymýšlení tématu
a zpracování powerpointové prezentace, přichází otázka, kde si prezentaci odzkoušet, vypilovat ústní projev
a získat v něm jistotu. Nevím, jak vy, sama jsem nikdy
na prezentace moc netrénovala a projev si nanečisto
vyzkoušela pár minut před výstupem před tabulí. Podle
toho to vypadalo. Jako správný stresař se neubráním
koktání, zmatečnému hledání ve svých papírech a zarudlým tvářím při úprku do lavice. Zabránit tomu lze
jen tréninkem.
Jenže kde si společné prezentování nacvičit? V Akademickém
klubu? Ve volných učebnách? Nebo večer u piva? Místa k sezení
ve škole jsou často beznadějně obsazená a k tréninku prezentace naprosto nevhodná. Další možností je knihovna VŠE, ovšem studenti,
kteří do knihovny přišli studovat, potřebují klid a taková zkoušející skupinka je pro ně značně rušivým elementem. Student druhého
ročníku Vašek z NF poznamenal k studentům, kteří si v knihovně
připravují prezentaci, následující: „Pokud si někdo týmovou práci připravuje v knihovně, tak je to bezohledné a ruší to ostatní.“ Na
zahraničních univerzitách je pro tyto příležitosti vyhrazena zvláštní místnost vybavená příslušným zařízením, například počítačem
s projektorem. Přijdete, zarezervujete si termín a doženete své týmové kolegy ke spolupráci.
K tomuto účelu by bylo možné upravit například některé části
knihovny. Studenti by si mohli třeba prostřednictvím ISIS místnost
zarezervovat a klíče od ní by vydával personál knihovny na témže
místě, kde se vydávají klíče k úschovným skříňkám. Tak by byl zajištěn i dozor nad touto místností. Nutnost rezervace by eliminovala
zneužívání této místnosti náhodnými kolemjdoucími.
VŠE takovým prostorem nedisponuje, ačkoli ho jistě potřebuje.
Nejde však pouze o přípravu na povinné prezentace na naší škole,
které jsou velmi četné hlavně v prvních semestrech studia. Podobné
prostory by byly využívány i studenty VŠE, kteří školu reprezentují
na zahraničních soutěžích. Ti se bez dobře připravených týmových
prezentací neobejdou. Zahraničních soutěží je přitom spousta. O několika takových účastech studentů VŠE v zahraničí jsme již v Economixu psali. I pro tyto studenty by bylo dobré mít k dispozici potřebné zázemí.
Na tuto možnost jsme se zeptali rektora VŠE prof. Richarda
Hindlse: „Zajímavý nápad. Promyslím to, je to o kapacitě takového
prostoru i o tom, kde ten prostor najít a jak ho upravit, a pak podle
reálného zájmu studentů zvolíme ve vedení školy nějaké řešení. Jak
víte, výborně už fungují studentské zóny v prvním a ve druhém patře Staré budovy (od ročníku 2006/2007) a i toto by mohl být další
přínos.“ Autor: Hana Kubovcová
– 2 / 2009
Studuješ daně. Jakým směrem by ses chtěla v budoucnu
ubírat?
Daně mě baví, ale nevím,
jestli je to to pravé, čím bych se
chtěla zabývat. Chtěla bych zkusit i jiný obor. Uvažuji o Jazzové
VOŠ. V současné době je mým
jediným cílem dokončit úspěšně bakalářské studium a pokračovat v navazujícím magisterském programu.
Kam se jít
prezentovat?
economix
problém. Když něčemu nerozumím, tak jsou vždy ochotni to
vysvětlit. S kvalitou výuky jsem
spokojená. Mezi studenty jsem
hodně kamarádů nenašla. Možná proto, že jsem doteď nepřekonala jazykovou bariéru.
Co by se podle tvého názoru dalo zlepšit na naší škole i obecně ve vztahu k cizincům?
V prváku jsem byla trochu
dezorientovaná, nemohla jsem
se mnoho naučit. Vím, že kvůli obrovskému počtu studentů je těžké věnovat pozornost
každému, proto by bylo dobré cizincům v prváku přiřadit
„buddieka“ stejně jako v Buddy Systemu. Samozřejmě pokud by o to obě strany projevily
zájem. Autor: Jana Lysáková
34
na baru s...
Miřenka
Čechová:
„Nedělám
jednoduchou
líbivou
zábavu“
economix
– 2 / 2009
„Ten, kdo chce vystoupit na jevišti, musí přinést něco nového“ – takto se
nejčastěji překládá citát římského dramatika Plauta. Ačkoli od jeho smrti uplynula dvě tisíciletí, jeho slova jsou rozhodně aktuální. Mladý umělec
musí být inovativní, odvážný, trochu tvrdohlavý a plně odhodlaný. Být profesionálním umělcem se možná zdá těžko dosažitelným cílem, nicméně pokud splňujete výše uvedené požadavky, pak se zdánlivá obtížnost stane
jednoduchostí.
Důkazem této toulky životem je experimentální herečka, tanečnice, režisérka
a choreografka Miřenka Čechová. Nejprve vystudovala Taneční konzervatoř v Praze, potom Alternativní a loutkové herectví
na DAMU a rovněž obor nonverbální a komediální divadlo na HAMU. Je hlavní zakladatelkou divadelního uskupení Spitfire
Company a pantomimického divadla Theatro Pantomissimo, v jejichž rámci realizuje
svou autorskou divadelní tvorbu.
Poprvé jsem její experimentální hru navštívil náhodou, nicméně tímto jsem si uvědomil, co je to plnohodnotné podání současného divadla. Svou tvorbou si mě nadobro
získala.
Jakým způsobem jsi vnímala umění
jako malá holčička? Cítila jsi už tehdy,
že máš k umění mnohem silnější pouto
než tvoji vrstevníci?
Už v pěti letech jsem začala hrát na klavír.
Vedl mě k tomu otec, který hrál, a dokonce i skládal. Nakonec nešel na konzervatoř,
nicméně viděl ve mně možnou budoucí klavíristku. Pamatuji si, jak mě vždycky „trápil“ u klavíru – každý den jsem povinně čtyři
hodiny hrála ty šílené etudy. Takto intenzivně jsem se tomu věnovala do deseti let. Nicméně předtím jsem začala chodit na balet.
Potkala jsem tam skvělou učitelku, která ve
mně zřejmě rozpoznala talent. Když mi bylo
deset, navštívila mé rodiče a doporučila jim,
aby mě poslali na konzervatoř do Prahy. Rodiče byli proti, bouřili se a nechtěli mě samotnou pustit. Já jsem se ale vzepřela, věděla jsem, že je to pro mě životně důležité.
V jedenácti letech jsem udělala přijímací
zkoušky, vzali mě do Prahy na Taneční konzervatoř a od té doby jsem žila bez rodičů.
Měla jsem minimálně šest hodin denně ta-
nec plus normální výuku a večerní zkoušky
na představení, takže jsem byla vytížená od
rána do večera. Vlastně jsem si v těch jedenácti přestala hrát, což si vynahrazuji zpětně.
Dokázala bys tedy určit jistý přelomový
moment, kdy sis uvědomila, že se umění
budeš věnovat profesionálně?
Na konzervatoři nás odmalička učili, že
jsme profesionálové. Hnali nás k tomu,
abychom byli nejlepší. Brali tu naši profesi
smrtelně vážně s tím, že jsme všichni předpokládali, že jednou z nás budou profesionální tanečnice, baleríny. Já si myslím, že
mým zlomovým momentem je uvědomění,
že nechci být profesionální balerína, i přesto, že jsem vlastně dosahovala dobrých výsledků. Cítila jsem, že mě to nenaplňuje, že
je uvnitř něco skřípnuté, utlačené, že je ve
mně touha vytvářet něco jinak a ne jen reprodukovat, ne jen opakovat, co nás ve škole učili. Byla to pouze technika, která se
dělá 300 let pořád stejně. Já jsem byla hrozný rebel. Pořád jsem měla dvojku z chování
podmínečné vyloučení za vydávání alternativního časopisu. Škola byla hrozně konzervativní, despotická, potlačovala jakoukoli
osobnost.
V rozhovoru pro jedny noviny ses zmínila o potřebě zreformovat současnou
uměleckou výchovu na základních školách. Jak by ses k tomuto problému postavila coby ředitelka základní školy,
případně ministryně školství?
Politika fakt není pro mě. Ale v Holandsku mě nadchl systém vzdělávání dětí a mládeže k umění . Tam už od mateřských škol
mají předmět zabývající se kulturní výchovou, v rámci které se učí rozeznávat kvalitu
v umění, poznávat ho a dostávat se do něj.
Děti v Holandsku chodí na výstavy, koncerty, balety – snaží se je vést k tomu, aby
popsaly, co se jim líbí a proč. Popisují abstraktní obrazy, působení různých kombinací
barev, emoce, jaké vyjadřují tanečníci. Díky
tomuto vnímání citlivosti si pak umělci mohou troufnout na daleko složitější věci, mohou experimentovat a nepřistupují na jednoduchou líbivou zábavu.
Zdá se mi, že ty sama chceš přispět ke
zlepšení této situace svým připravovaným pantomimickým představením
pro děti.
Pantomima je velmi přístupná pro děti,
i když nerada bych, aby se na ni lidé koukali
jako na „lehké dětské umění“. To rozhodně
ne. Může to být skutečně mnohovrstevnaté
umění, může zahrnout veškerou škálu svého
působení. Pantomima pracuje s imaginací –
imaginárním předmětem, imaginárním partnerem. Nesmírně podněcuje dětskou fantazii, což je pro děti velmi edukativní. Chci,
aby si mohly samy vyzkoušet vytvořit si
vlastní imaginární svět – napsat dopis, vzít
si skleničku, otevřít dveře. Musí říct, kde co
vidí. Tato práce se skutečně osvědčila a děti
hrozně baví.
Mohla bys čtenářům stručně charakterizovat vaši moderní pantomimu?
My se snažíme dělat „novou pantomimu“, při níž klasickou techniku pantomimy
kombinujeme se současným tancem, fyzickým divadlem a dalšími uměleckými druhy
(například s japonským tancem butó). Pro
člověka vzniká zajímavý vizuální tvar něčeho, co je velmi silné, syrové, co na něho
působí velmi emocionálně. Pracujeme s požadavkem naprosté tělesné připravenosti
a touhou po dokonalosti. Mim musí být nejen tanečník a herec, ale musí mít i charisma, které by mělo na diváka z jeviště působit. Naše pantomima je velmi surrealistická,
které nemůže vidět jen tak každý. Nejčastěji
se tajně určí místo i čas, a kdo dorazí, ten se
může octnout, aniž by to čekal, na jevišti.
Nezdá se ti, že příliš mnoho mladých
talentovaných umělců nejde takovou
profesionální dráhou právě s ohledem
na obtížnost pozdějšího prosazení a nakonec i nepříliš velkých výdělků?
Záleží na tom, nakolik je důležité pro mladého umělce onu konkrétní věc dělat a překonávat určité překážky, které tam vždycky stoprocentně budou. U nás jsou umělci
honorováni ostudně, a to většina z nich má
vysokou školu a plat mají často nižší než
prodavačka v samoobsluze. V zahraničí si
umělců váží jinak, protože dobře vědí, že
kultura a umění tvoří duchovní základ celé
společnosti. Ale třeba pro mě to, že člověk
chvilku jí jen brambory anebo bydlí v bytě
s dalšími, není těžké vydržet. Je to zkrátka
dost dobrodružný život, který vyžaduje silnou povahu.
Současná veřejnost přivykla tomu, že
se různé známé osobnosti objevují v reklamách a na různých propagačních
akcích, a tím se vlastně i snížila jejich
kritičnost k tomuto jevu. Obdržela jsi
už někdy takovouto nabídku? Jaké je
tvé stanovisko?
Obdržela jsem několik nabídek k natočení
reklamy, ale odmítla jsem je. Chápu herce,
kteří jdou do reklamy z toho důvodu, že si
potřebují vydělat peníze, protože například
nemají jak uživit rodinu. Já osobně nechci
propagovat nějakou cizí věc, se kterou mě
neváže osobní vztah. Umělcem není ten, kdo
natočí nejvíc reklam a seriálů.
Kde se teď s tebou mohou diváci (či
skalní fanoušci) v nejbližší době setkat?
Společně s Theatrem Pantomissimo budu
8. dubna vystupovat v Experimentálním prostoru Roxy v naší „nové pantomimě“ Smrt
Markýze de Sade – On the Dark Road. A na
Velikonoční pondělí 13. dubna budeme hrát
v Paláci Akropolis Chaplinův proces, který
by si rozhodně neměli nechat ujít. Autor: Janusz Konieczny
economix
je ovlivněna dekadencí. Myslím si, že když
přijde úplně neznámý člověk na naši pantomimu a nic neočekává, nic neví, najednou
zjistí, že ho to zasáhlo, přestože tomu plně
nerozumí. Možná díky tomu je to pro něj
fascinující.
Společně s mimem Radimem Vizvárym
musíte přijmout břemeno zakladatelů
moderní pantomimy v Česku. Pozoruji, jak se vaše základna příznivců neustále zvětšuje – nedávno na premiéře
tvé pantomimické hry Chaplinův proces bylo beznadějně vyprodáno. Kromě
toho, že v ní hraješ hlavní roli, jsi rovněž zpracovala celou režii a scénář. Plánuješ i nadále takto komplexně zpracovávat své hry?
Theatro Pantomissimo je zpravidla vždycky autorské. Ve Spitfire Company jsem
vlastně spolurežírovala všechny hry kromě
Světa odsouzencova. Asi už nemůžu dělat
věci, do kterých nebudu moci zasahovat.
To své vlastní vidění divadla potřebuji pustit ven. Našim cílem je, aby vznikaly nové
původní hry, náš žánr to i vyžaduje. Těžko
se v něm zpracovávají klasické hry a je zde
otázka, k čemu je zpracovávat – proč nepřinést něco nového.
Tvoje hry jsou často spjaty s obrovskou
fyzickou a psychickou zátěží. Jak obtížné je pak pro tebe vypořádat se s některými festivaly, na nichž hraješ den po
dni?
Náš festival Nultý bod byl v minulém
roce čtyřdenní a hrála jsem v něm dohromady šestkrát. To znamená, že jsem měla v jeden den dvě úplně odlišné role. Musela jsem
být schopna okamžitě přetočit v mozku celé
myšlení: kdo jsem, co dělám a proč. Bylo
třeba se schizofrenně přetransformovat do
jiné role a být v ní, aby to nebyla pouze vnější forma, ale abych cítila člověka, kterého
jsem hrála. To už leckdy hraničilo se zdravím – zvlášť u mě v těch posledních dnech
festivalu. Byla jsem občas na hranici svých
sil, ale říkala jsem si, že do toho musím jít
znovu. Bylo to takové nutkání jít přes hranice vlastních možností.
Jakým způsobem dále plánuješ spolu
s Radimem propagovat moderní pantomimu?
Jsme vlastně oba žáci Borise Hybnera
a cítíme, že se do nás vkládají určité naděje, abychom ten žánr nenechali na okraji,
ale naopak se ho snažili víc přiblížit divákům. Věnujeme se tedy rovněž pedagogické činnosti, pořádáme workshopy (týdenní
intenzivní workshopy v Itálii, kde už máme
stálou základnu žáků, v Německu a Bulharsku), u nás jsme měli jen pár krátkých seminářů pro děti, ale na příští rok jich plánujeme víc. A chystáme velkou temnou trilogii
našich surrealisticko-dekadentních her Dark
Trilogy, která bude unikátně v červnu uvedena v NoD v Roxy. Děláme nicméně rovněž grotesku a komedii, aby to nebylo pouze
zatížení na ona „dark“ témata.
Do jaké míry se liší jednotlivá představení jedné hry? Jak často se vlastně ve
tvých hrách objevují momenty improvizace?
Naše hry vždycky procházejí určitým vývojem. To znamená, že premiéra se od nějaké páté reprízy může lišit opravdu znatelně. Podoba představení nekončí premiérou
a pracujeme na něm dál. Postupně se proměňuje, a to i v závislosti na diváckých reakcích. Pracujeme na kontaktu s diváky s tím,
že to není neosobní masa, ale někdo pro nás
skutečně důležitý, někdo, kdo nám dává potřebný feedback. Zkoumáme reakce diváků.
Občas se nám stává, že hra skončí, je chvíli úplné ticho a teprve pak se strhne překvapivě silný potlesk. Ve svých představeních
máme skutečně místa, která jsou úplně volná, a záleží pouze na nás, co se v tu chvíli
zrovna stane. V televizi vidí divák něco, co
je už zafixované, nicméně u nás je naopak
spoluúčastníkem děje. To je krása divadelního žánru.
Ve svém repertoáru máte rovněž hru,
která je údajně postavena na improvizaci. Jde o takzvaný Ženský improvizační punk. Je to pravda?
Skutečně je to celé improvizace a všechno
tvoří divák – od začátku až do konce. Hrajeme tři ženy, takové tři fúrie, které manipulují s divákem, především s mužskou částí.
Je to nicméně takové sváteční představení,
– 2 / 2009
35
na baru s...
36
cestopis
Francie... Které město si
s ní spojíte jako první?
Může to být Marseille,
Lyon nebo Calais. Jsem si
ale jistá, že nejznámější je
Paříž. Přilétáte a již z nebes je vidět Eiffelovka.
Ubytujete se a ihned vás
táhne rušný bulvár ven.
Procházíte se kolem Seiny, vánek nad řekou příjemně chladí, harmonikář
hraje a v dáli slyšíte z gramofonu zpívající Edith
Piaf: „Allez venez! Milord/
Vous asseoir à ma table/
Il fait si froid dehors/Ici,
c’est confortable…!“
economix
– 2 / 2009
Blíží se letní večer a nabídka
plánů je nekonečná. Oblečeme
si příjemné šaty a směřujeme
zpět na břeh Seiny, kde je přibližně pět tanečních koutů s různými žánry hudby. Je libo tango nebo salsa? Či snad poklidný
večer? K tomu nám chybí jen
lahev červeného vína, čerstvá
křupavá bageta a chutný krémový sýr. Není to však jediná
možnost, jak strávit příjemný
večer. Letní kina jsou v romantické Paříži neskutečným zážitkem. Přibalíme si deku a jdeme
na Sacré-Coeur, kde v deset začíná na kopci promítaní třeba filmu Moulin Rouge.
VELKÁ SLAVNOS T
V Paříži a jejích předměstích
se zmítá přes jedenáct milionů
lidí, tudíž představuje nejlidnatější metropolitní oblast Evropské unie, centrum regionu Île-deFrance. Nechci psát jen data, ale
především rady a oblasti, kam
se určitě vydat a kde jsem také
byla já. Znám jisté lidi, kterým
stačilo na Paříž pár dní. Mně nestačil ani měsíc. Pořád se něco
dělo a především v létě se Paříž přemění v kulturní a zábavní centrum. Pokud se vydáte na
prohlídku také v létě, hned 14.
července vás čeká velká slavnost, a to Pád Bastily. Francouzi
si na ní dávají hodně záležet. Už
od rána se davy shromažďují na
široké třídě Avenue des Champs-Elysées. V průběhu dne zde
probíhají průvody. Jednotlivé
vojenské útvary pochodují celou dlouhou třídou. Nad hlavami létají stíhačky a nechávají za
Paříž
sebou barvy francouzské vlajky.
V noci pak Paříž osvítí ohňostroje. Jsou doopravdy krásné. Ještě
zajímavější večer ale začíná po
oslavách, kdy se město promění
v jeden velký chaos. Metro zavírá kolem půlnoci a všichni lidé
se snaží po parádní podívané
dostat domů. V nočních autobusech není velký přehled a všechny taxíky jsou obsazené. Mně
osobně se podařilo jeden chytit asi po třech hodinách čekání.
Proto první rada zní: Dávejte si
pozor a v případě velkých akcí
nechoďte daleko od bydliště.
Další velkou podívanou léta je
závod Tour de France. Na cyklisty čekají v Paříží po dlouhé
a namáhavé jízdě davy fanoušků. Nejdříve vás pobaví průvod
reklamních maskotů a aut. Poté
už jen sledujete, kdo dojede první do cíle celého závodu.
MUZEA
Paříž je kulturní a historické centrum. Soustřeďuje se tu
mnoho muzeí a galerií. Asi skoro každý ví o muzeu Louvre. Ať
už díky filmu Šifra mistra Leoparda, z doslechu nebo že jste
ho již navštívili. Louvre je kolos obsahující neuvěřitelnou
uměleckou sbírku soch a obrazů včetně toho nejslavnějšího,
jímž je Mona Lisa. Má sedm
oddělení a každé z nich má svého správce. Dalším, pro mě zajímavějším, je muzeum d’Orsay.
Původně to byla nádražní hala,
ale od roku 1986 byla přebudována na muzeum. Spíše než klasickou tvorbu tu objevíte impresionistická díla. Je dobré se
i podívat, jaká zrovna probíhá
vedlejší výstava. Několik síní
slouží právě pro tyto příležitosti.
V době, kdy jsem tuto galerii navštívila, zrovna probíhala výstava fotografií slavných francouzských osobností na smrtelném
loži nebo již přímo na pohřbu.
Působilo to poněkud morbidně,
ale i zajímavě. Obě jmenované
galerie jsou kuriózní především
svou velikostí. Dají se zvládnout za dva dny, ale spíše je jen
proběhnete bez přečtení doprovodných slov a materiálů.
Nejsou to ale jediná muzea.
Historii Paříže i Francie naleznete v muzeu Carnavalet. Kdo
se zajímá o dějepis, neměl by
MONUMENT Y
Hlavním symbolem Paříže je
jistě Eiffelova věž. Pod i na ní se
denně tísní tisíce turistů. Výtah
vás vyveze až skoro nahoru do
druhého patra. Sportovci mohou
jít do druhého patra po schodech.
Do třetího patra již jede jen výtah. Pohled do všech světových
stran Paříže je vskutku úžasný
a ještě úžasnější může být ve
spojení s večeří, kterou si můžete dopřát v místní restauraci. Rezervaci je však potřeba zajistit
s dostatečným předstihem. Další dominantou města je Vítězný
oblouk. Nechal ho postavit Napoleon Bonaparte na znak svých
vítězství v bitvách. Byl sice objednán roku 1806, ale dokončen
byl až v letech 1833–1836 za
vlády Ludvíka Filipa Orleánského. Zajímavostí je oheň pod obloukem, který nikdy nezhasne.
Zůstaneme ještě chvilku u oblouků a řekneme si něco málo
o oblouku Grande Arche v moderní čtvrti La Défense. Byl postaven v roce 1989 k dvousté-
mu výročí Velké francouzské
revoluce. Je vysoký 110 metrů a uvnitř jsou kanceláře. Celá
moderní čtvrť plná mrakodrapů
působí vedle historické Paříže
velmi zajímavě. Další moderní
stavbou je centrum Pompidou.
Není to jen budova plná trubek,
ale především muzeum moderního umění.
Živou čtvrtí je Montmartre,
slavná jako čtvrť umělců. Přes
den je Montmartre skvělým
místem na procházky. Doporučila bych muzeum Salvadora Dalího. Jeho výstava loni po
několik měsíců probíhala i na
Staroměstském náměstí v Praze, ale v Paříží je sbírka přece
jen širší. V případě pěkného počasí se lidé chodí natáhnout na
kopec před Sacré-Coeur. Je tu
římskokatolický kostel tyčící se
na nejvyšším bodě Paříže. Francouzům připomíná dort se šlehačkou. V letních večerech zde
občas probíhá již zmíněné promítání filmů. Jakmile sejdeme
z tohoto návrší, dostaneme se
do oblasti náměstí Pigalle. Nejen, že tu je známý dům Moulin
Rouge, ale kousek odtud si můžete dát kávu a bagetu v kavárně, ve které obsluhovala sama
Amélie z Montmartru.
Okolí Paříže má určitě také
co nabídnout. Horujete-li pro
historii, určitě nesmíte vynechat návštěvu zámku ve Versailles. Průvodce vás provede
všemi místnostmi, ve kterých se
procházely osobnosti francouzských dějin jako Ludvík XIII.,
Ludvík XIV. nebo Napoleon.
Ten nechal v roce 1806 celý zámek zrestaurovat.
Pokud před historií dáváte
přednost živějším formám zábavy, doporučuji si zajet do Disneylandu. Jednodenní vstupenka vás přijde zhruba na 34 eur.
Ohromí vás nejen horské dráhy
a adrenalinové atrakce, ale i propracovanost detailů, co se různých představení a designu parku týče.
Neseďte tedy doma a vydejte se na víkend za romancí, zábavou, historií a dobrým jídlem.
Letadla létají několikrát denně a cesta autobusem se dá také
přežít. Přece nemáme tu Paříž
zase tak daleko. Autor: Pavlína Máčalová
– 2 / 2009
toto místo minout. Pokud máte
zájem o podrobnější průzkum
spisovatelských a výtvarných
symbolů Francie, pak doporučuji menší muzea a domy různých umělců. Nejkrásnější bylo
malinké muzeum, v němž je
sbírka plastik sochaře Rodina.
Původně zde bydlel a v současnosti neslouží jen jako muzeum,
ale představuje i místo odpočinku v podobě krásných zahrad.
Takových domů předělaných
na muzea je tu více. Podobně
zpracovaným muzeem je dům
Victora Huga nebo Honoré de
Balzaka. Při uměleckém zážitku na vás dýchá atmosféra tehdejší doby a napětí, které muselo
vládnout při vzniku všech slavných literárních děl.
Nebudeme se zaměřovat jen
na historická a umělecky vážná muzea. Pro zvědavější se zde
najde muzeum sexu a starodávných pomůcek. Pokud se pohybujete rádi mezi celebritami, určitě zajděte do muzea voskových
figurín. Kromě francouzských
klasických postav jako Jeana
Rena nebo Quasimoda a Esmeraldy se můžete pokochat pohledem na Ernesta Hemingwaye
nebo Marilyn Monroe.
37
economix
cestopis
38
sport
Ledové dobrodružství na VŠE – HC Ekonom
Hokejový tým HC Ekonom dělá dosaženými výsledky své alma mater
čest. Letošní sezona, která se pomalu chýlí ke konci, byla pro tým
velmi úspěšná – skvělými výsledky
si zajistil postup do vyšší soutěže.
HC Ekonom tvoří převážně hráči, kteří již
mají zkušenost s hokejem, ale před vrcholovým sportem dali přednost akademické dráze. V současnosti hraje tým 4. skupinu Pražské ligy ledního hokeje, ze které má již tři
zápasy před koncem sezony zajištěn postup
do vyšší soutěže.
Třiadvacetičlenný tým zatím odehrál 21
zápasů, z nichž 19 dokázal vyhrát, jednou
remizoval a pouze jednou prohrál. Celkové
skóre je úctyhodných 150 vstřelených proti
33 inkasovaným brankám. „HC EKONOM
jasně ovládl soutěž. Postupuje do vyšší soutěže z první příčky. Postup jsme si zajistili už
tři zápasy před koncem soutěže,“ řekl manažer týmu Michal Černý. Tým má v zádech
podporu vedení školy a také podporu hlavního partnera týmu – Vorlíčková & Leitner.
Domácí zápasy hraje na stadionu Štvanice
a na nedostatečnou návštěvnost si podle kapitána Vondřejce nemůže stěžovat.
CO ČEKÁ
NAŠE HOKEJIS T Y
V NEJBLIŽŠÍCH DNECH?
„V současné době probíhá příprava na
akademické mistrovství vysokých škol,
které se bude konat 1.–8. dubna ve Slaném. Výběr VŠE je tvořen především
hráči z HC EKONOM,“ zve diváky Michal
Černý.
Zároveň je čeká 22. dubna poslední ligový zápas sezony a letní příprava na suchu.
Aktuální informace najdete na hcekonom.
vse.cz. Autor: Pavlína Škromachová
Turnaj ve stolním fotbálku
economix
– 2 / 2009
V pondělí 9. března 2009
se v kolejním klubu Blanice uskutečnil turnaj ve
stolním fotbálku pořádaný Centrální kolejní radou VŠE (CKR). Ostré boje
vypukly po 19. hodině na
čtyřech stolech a čtyři nejlepší týmy získaly ceny od
hlavního sponzora.
Hrálo se systémem dvoustranného pavouka, takže každý tým
měl naději na vítězství v turnaji i v případě jedné prohry. Do
turnaje se přihlásilo 28 týmů,
z nichž dva byly složeny ze zahraničních studentů. Díky svižnému systému (na jeden zápas
do osmi gólů o jeden) a preciznímu nasazování na volné stoly
turnaj rychle odsýpal. Postupně
odpadávaly slabší, nebo někdy
i smolnější týmy a před půlnocí
se turnaj dostal do finále.
Do finálových bojů se dostaly
týmy Sh Squad (Zdeněk Janura,
Jirka Ševčík) a Bezpečná trojka, složená ovšem jen ze dvou
hráčů – Daniela Bendla a Marka Dudy. Sh Squad již v průběhu turnaje jednou prohrál,
a proto musel soupeře porazit
dvakrát, aby se stal vítězem ce-
lého turnaje. Hráči se domluvili na speciálním systému finále,
a to na dva vítězné zápasy do
šesti gólů. Souboj to byl velice
vyrovnaný, správně vyhecovaný a velice vyčerpávající. Finále
se hrálo téměř hodinu! Bojovaly
proti sobě dva herní styly útoč-
níků. Sh Squad používal nejčastěji ke vstřelení branky takzvané „elko“ (přihrávka, střela,
gól), zatímco druhá strana střílela takzvané pin shoty (míček
držený pod hranou hráče a zápěstím umístěný do brány). První zápas vyhráli Sh squad velice
těsně 2:1. Ve druhém však stejným poměrem podlehli, a celkovým vítězem turnaje se tedy stali Daniel Bendl a Marek Duda.
Na třetím místě skončila slovenská dvojice hrající pod názvem
Insomnia (Radovan Frolo, Peter
Haraskim).
Kdo nyní lituje, že se povedené akce nezúčastnil, nemusí
zoufat, neboť všechny zúčastněné strany (sponzor, majitel Blanice, CKR a hráči) se shodly, že
na podzim se akce zopakuje. Autor: Vojtěch Marek
organizátor turnaje
a člen KR Jarov I.
39
sport
Ředitel Centra tělesné výchovy a sportu VŠE (CTVS)
Miloš Pádivý nám v rozhovoru řekl: „Za tímto historickým
mezníkem pro tělesnou výchovu
a sport na VŠE stojí 50 let úsilí nejen všech tělocvikářů, kteří kdy působili a působí na této
škole, ale především cílevědomá
snaha vedení školy tento projekt
prosadit a realizovat. Bylo hodně
projektů a návrhů, ale skončilo to
vždy tím, že to nejde. Poté se objevila možnost nákupu pozemku
v sousedství tenisových kurtů.
Díky vazbám na absolventy školy se podařilo pozemek získat
a ve spolupráci s vedením školy
se našly i potřebné finanční prostředky k jeho odkoupení.“
Sehnání financí ale nebylo největším problémem. Celý
proces schvalování se protáhl
na několik let. Podobu projektu
bylo nutné projednat s městskou
částí Praha 3, byla vypracována
urbanistická studie, kterou bylo
nutné projednat i se sousedící
městskou částí Praha 10. Projekt
se opakovaně přepracovával až
do fáze, kdy se dospělo ke kompromisnímu řešení.
„Konečně se začalo s realizací projektu, který se připravoval s tím, že část investic ponese
škola a na zbylou část se pokusíme získat grant nebo jinou finanční podporu,“ upřesnil Pádivý. Se státní dotací se původně
vůbec nepočítalo, vedení školy
se povedlo získat finanční podporu MŠMT a projekt se upravil
do současné podoby. Celkově
jde o investici ve výši 90 milionů korun.
Toto obrovské úsilí několika
generací se nese i v duchu celé
výstavby, která je podle Pádivého pečlivě připravena a všechny problémy jsou díky přístupu investičního oddělení školy
řešeny konstruktivně. Ve výběrovém řízení zvítězila z pěti firem společnost Stavby Říčany,
a. s., která je i generálním dodavatelem stavby. Jednou týdně
probíhá kontrolní den, během
nějž se řeší plnění harmonogramu a další záležitosti spojené
se stavbou. Pádivý k tomu dodal: „Stavba běží podle upra-
veného harmonogramu, ale samozřejmě jsou tam i krizové
okamžiky. Současně se stavbou totiž funguje i nafukovací
hala na tenis a v budově, která
se má bourat, je umístěna technologie, která udržuje tenisový
areál v chodu. Stavba se tedy
musí sladit s provozem tenisové haly.“ Proto CTVS projednalo s generálním dodavatelem
změnu harmonogramu tak, aby
mohl tenis fungovat bez přerušení – stavbaři počkají s demolicí této budovy. Investiční oddělení školy vyšlo CTVS vstříc
a připravilo projekt, podle kterého dojde k přesunu technologie tenisové haly mezi květnem
a zářím. Tenis bude tedy probíhat bez přerušení. Momentálně
probíhají výběrová řízení na vybavení haly (skříňky, sportovní
vybavení, šatny, sociální zařízení apod.).
Areál nové sportovní haly je
situován přibližně na vzdušné
přímce protínající školu na Žižkově a koleje Jarov. Jde o spor-
tovní komplex, ve kterém bude
možno umístit současně tři volejbalová nebo basketbalová
hřiště, hřiště na házenou, florbal,
sálový fotbal a další sporty. Vybudována bude i umělá horolezecká stěna a sál se zázemím pro
rehabilitační cvičení. Zkrátka
nepřijdou ani tenisté – v objektu
bude umístěna také technologie
pro nafukovací tenisovou halu.
„Bohužel zde ale nebude bazén.
Jde totiž o provozně drahou záležitost, která by se vzhledem
k velkému počtu studentů a zaměstnanců VŠE pravděpodobně
vyplatila. To je jediná nevýhoda.
V cizích pronajatých prostorách
našim potřebám nikdo nevyjde
úplně vstříc. O možnosti vybudovat na VŠE bazén se uvažovalo již v minulosti při rozšiřování areálu školních budov na
Žižkově. Bohužel, vždy z těchto plánů sešlo. Velmi atraktivní by v hale měla být horolezecká stěna. Projekt připravil
odborník, který staví stěny po
celé Evropě a vlastně i po světě. Speciálně pro nás zde vytvořil sice konstrukčně náročnou,
ale jak doufáme pravděpodobně nejlepší horolezeckou stěnu
v Praze,“ přiblížil projekt ředitel CTVS.
Stavba by měla být realizována za dobu 13 měsíců, tudíž
kolaudace připadá na listopad
letošního roku. Po zkušebním
provozu by se tedy areál mohl
začít plně využívat již v letním
semestru 2010. Autoři: Lucie Cepáková,
Hana Prchlíková
economix
Již od října 2008 probíhají práce na výstavbě nové
sportovní haly Na Třebešíně. Realizace výstavby
byla slavnostně zahájena poklepem rektora Richarda Hindlse na základní kámen. VŠE jako jediná
z univerzit v Praze zatím
neměla své sportovní centrum. To se právě touto výstavbou ještě letos změní.
– 2 / 2009
Výstavba nové sportovní haly
Na Třebešíně je v plném proudu
40
kultura
„Před 20 lety jste přišli do svobody.
Te ukažte, jak s ní umíte naložit.“
economix
– 2 / 2009
Takový byl slogan letošního ročníku
festivalu Jeden svět, který snad netřeba více představovat a jenž se za
11 let své existence stal největším
festivalem s tématem lidských práv
v Evropě. Předešlé ročníky se ponejvíce zaměřovaly na nedemokratické
systémy a diktatury ve světě, letos
tomu bylo jinak. Největší prostor
totiž dostaly globální výzvy, které
ovlivňují člověka na každém místě
planety – voda, ropa, zemní plyn,
energetika, oteplování, ekonomika
a finanční krize.
Po dobu konání festivalu se Lucerna a všechna hostující kina stanou velkým
mraveništěm, které se hemží diváky, tvůrci
a éterickými bytostmi ze společnosti Člověk
v tísni, jež festival pořádá. Jak naivní byla
má žádost o rozhovor v době, kdy pracují
14 hodin denně. Přesto máme informace od
těch nejpovolanějších, a to díky blogu, který můžete na stránkách Jednoho světa navštívit i vy.
Nejdůležitější postavou celého festivalu je
jeho zakladatel a zároveň ředitel lidskoprávního oddělení organizace Člověk v tísni,
Igor Blažević: „Při všech předchozích ročnících Jednoho světa jsme se snažili divákům
v České republice přiblížit situaci v zemích
a místech, jako je Barma, Kuba, Kongo, Čečensko, Severní Korea, Zimbabwe, Bělorusko, Rwanda, Tibet, Irák, Dárfúr, Izrael, Palestina atd. Skrze silné a autentické příběhy
z míst, kde jsou ve velikém měřítku porušována lidská práva, z míst, kde lidé ještě touží
a usilují o svobodu, o spravedlnost, o důstojnost, o vymanění se z chudoby, jsme chtěli
vzbudit emoce a pochopení, inspirovat k činům a solidaritě. Stálo za tím naše přesvědčení, že v globálně propojeném světě, jehož
je Česká republika nedílnou součástí, by si
lidé měli všímat masových zločinů a utrpení jiných a pokusit se s tím i něco sebemenšího udělat. Tento rok mám poprvé pocit,
že veřejnost už není potřeba přesvědčovat
o tom, že je svět jeden. Téměř každý z nás
totiž dennodenně zažívá propojenost světa na vlastní kůži. Najednou se toho na nás
hrne přespříliš a my všichni jako bychom
stáli v rozpacích a nevěřící, co se to najednou semlelo. Cítíme, jak se světové problémy bezprostředně a velice konkrétně dotýkají našich životů, ať už jde o drahou naftu
či nejistotu ohledně dodávek plynu, o celosvětové zdražovaní potravin nebo o klimatické změny. Myslím, že už nám za chvíli začne docházet, že ani voda není a velmi brzy
nebude samozřejmostí. Nemluvě o finanční
krizi a recesi, kvůli níž už řada lidí ztratila
práci a mnoho dalších žije v obavě, zda je to
také nepostihne. A to vše se děje ve chvíli,
kdy Česká republika předsedá v Radě EU,
naši politici a státní úředníci řeší mezinárodní krize a naše domácí politika má najednou
mezinárodní rozměr – už to není jen ten náš
český píseček.“
Neméně podstatným faktem je 20. výročí
pádu železné opony, které přimělo organizátory k myšlence oslovit dnešní dvacetileté
jakožto vůbec první generaci, která vyrůstala a dospívala ve svobodě. Právě na jejích
bedrech bude vypořádání se s globálními
problémy světa. „Intenzivně cítím, že zde
vyrostla nová generace, která se začíná hlá-
sit se svým názorem. Není to generace moje
či řady mladších lidí z mého týmu, kteří ale
také zažili komunismus nebo aspoň jeho konec ve střední Evropě. My jsme začátkem
devadesátých let v Člověku v tísni začínali s jakýmsi pocitem historicky formovaného morálního imperativu: „Musíme pomoci jiným utlačovaným, protože jsme sami
zažili, co znamená žít v nesvobodě.“ Zkušenost nové generace je ale bytostně jiná.
Z jedné strany, na rozdíl od nás, oni vyrostli a formovali se ve svobodné společnosti.
Z druhé strany ta velká nová témata, která
na festivalu tento rok otevíráme, ovlivní zásadním způsobem právě jejich život. Právě
oni budou dalších čtyřicet let nejvíce trpět
negativními dopady změny klimatu, úbytku vodních zdrojů, nedostatku ropy a přelidněnosti zeměkoule. Tedy pokud se s tím
nerozhodnou – dokud je čas – něco udělat.
Konsekvence globálního oteplování už zásadním způsobem neovlivní mou generaci,
ale právě tuto nastupující. A pokud tato generace tyto veliké výzvy nevyslyší a něco
s nimi nepodnikne, může ji to převálcovat.
Podobně jako jsem to kdysi v malém zažil
v Bosně, kde spoustu životů mladých lidí,
kteří měli nejrůznější představy o vlastních
životech, nakonec semlela válka, již jsme
sami nevyvolali, nezapříčinili ani nechtěli. Primárně bychom proto o těchto velkých
tématech chtěli komunikovat se zdejší první generací, která se již narodila a vyrostla
v demokracii,“ vysvětluje dále Igor Blažević.
Ústřední postavou znělky a plakátů 11.
ročníku se stal Václav Havel, proč právě on?
„Zvolili jsme vizuál s Václavem Havlem
jako porodníkem generace dnešních dvacetiletých mužů a žen, jež už není primárně dědičkou odkazu disidentství, ale spíše sama
stojí před výzvami současného globálního
světa jako před svým generačním úkolem.
Když dnes reflektuji uplynulých dvacet let,
mám pocit, že největší dar, který starší generace reprezentovaná Václavem Havlem
jako vedoucí osobností českého disidentství
a Občanského fóra dala do vínku té dnešní, je právě svoboda. S trochou nadsázky se
dnešním dvacetiletým snažíme sdělit, že jim
předchozí generace umožnila narodit se do
svobody, ale jak s ní naloží, to už záleží jen
na nich. Václava Havla jsme pro letošní vizuál zvolili také z toho důvodu, že právě on
byl člověkem, který za námi po celou dobu
existence společnosti Člověk v tísni a festivalu Jeden svět pevně stál a pomohl nám tak
dosáhnout významného kreditu nejen u nás,
ale hlavně v zahraničí.“
Jestli je na plakátech a televizních upoutávkách natočen opravdu Václav Havel,
41
kultura
nebo to je jen trik, necháváme na čtenářích,
organizátoři festivalu jsou v tomto ohledu
skoupí na slovo a pravdu nám neprozradili.
Na letošní ročník se přihlásilo neuvěřitelných 1508 dokumentů z celého světa.
Jejich výběr podléhá rozhodnutí dlouholeté programové ředitelky Jednoho světa
Heleny Zajícové:
„Hledáme filmy, které nám řeknou něco
zajímavého a nového o světě a pootočí naše
vnímání jiným směrem, než jsme se třeba
doposud dívali. A potom filmy, které kladou
důležité otázky a jejichž autoři nepřistupují k natáčení s dopředu hotovým názorem,
který si chtějí jen potvrdit. Jsou mi sympatičtí tvůrci, kteří se nebojí ve svých filmech
‚odhalit‘ a zaujmout postoj, ale zároveň vám
svůj přístup nevnucují silou. Autoři, kteří
používají formálně zajímavé a invenční přístupy. Formální ‚bohatost‘ ale sama o sobě
nestačí, filmař musí vědět, proč dané postupy používá, jinak se pod tím může schovávat jen obsahová prázdnota.“
Novinkou letošního ročníku byl Jeden
svět pro seniory, který umožňoval divákům
v důchodovém věku chodit na vybrané projekce zdarma. Obdobou je Jeden svět pro
děti, v jehož programu jsou filmy dabované
a tematika je přizpůsobena nejmladším návštěvníkům. Ani studenti a školáci nezůstali ochuzeni, jedním z nejzajímavějších hostů na dopoledních projekcích byl René ze
stejnojmenného filmu Heleny Třeštíkové.
Mnohem větší prostor byl věnován i debatám s festivalovými hosty, které se konaly
téměř po každé projekci. Podle slov Heleny
Zajícové to oceňují i sami hosté: „Oceňují,
že jim vytváříme pro debaty prostor, což se
na řadě festivalů neděje. Hosté jsou každoročně překvapeni také plnými kinosály, tím,
že festival navštíví sto tisíc diváků, a především skutečností, že se nejedná o filmové
profesionály, ale o běžné diváky. To nám závidí.“ Novinkou byl i první hraný film v historii festivalu – snímek Zdeňka Tyce El Paso
zabývající se problematikou sociálního vyloučení. Na festivalu měl svou premiéru.
Jedenáctý ročník již zná své vítěze, ale
tím zdaleka nekončí. Hostit jej bude řada
českých měst, vybrané filmy poputují na
další světové festivaly. Více informací najdete na www.jedensvet.cz. Autor: Hana Kubovcová
Netradiční přednáška – prof. Kryštof na VŠE
divadelní půdě a rozdílné charaktery jeho divadelních a filmových postav. Požadovaným
tématem byly i příběhy vzniku
některých písní skupiny.
Koncert byl zorganizován velice dobře. Zvuku se taky nedá
nic vyčítat, aula VŠE se může
pochlubit slušnou akustikou.
Páni zvukaři odvedli kus dobré
práce. Zkrátka: byl to akustický
koncert, jak se patří.
Velice vtipný nápad byl i design vstupenek. Lístky měly podobu vysokoškolských indexů,
na nichž bylo pod názvem každého předmětu (Filozofie zpěvu,
Estetika pozounu, Psychologie
basové kytary...) pečlivě napsáno jméno vyučujícího (Richard
Krajčo, Ondřej Kyjonka...). Po
přednášce kluci z kapely ochotně rozdali studentům zápočty
i se svými podpisy.
V rámci t-music Kryštof tour
po aulách vysokých škol čekala skupinu ještě další čtyři vystoupení. Kapela tak vyučovala
ještě na Masarykově univerzitě
v Brně, v Hradci Králové, v Pardubicích a na Západočeské univerzitě v Plzni. Více informací najdete na www.t-music.cz/
krystof.
Z působení kapely na hudební scéně je zajímavé zmínit dění
kolem udělování hudebních cen
Anděl 2008 za tvorbu minulého roku. Rozdávání cen Akademie populární hudby se konalo 21. března 2009 v pražském
hotelu TOP. Skupina proměnila
v cenu dvě nominace z pěti. Patří jí prvenství v kategoriích skupina roku a skladba roku za píseň Atentát. Richard Krajčo byl
zároveň i hlavním moderátorem
večera.
Na závěr připojujeme stručný
přehled učitelského sboru:
Filozofie zpěvu: Richard Krajčo
Dějiny saxofonu: Nikos Petros
Kuluris
Vybrané kapitoly z bicích nástrojů: Jakub Dominik
Psychologie basové kytary:
Nikolaj Atanasov Architev
Estetika pozounu: Ondřej Kyjonka
Evoluce elektrické kytary:
Evžen Hofmann
Trumpeta v kontextu filozofického myšlení: Nikolaj Grigoriadis Autor: Andrea Chovanová
– 2 / 2009
VŠE byla třetí školou v pořadí oficiálního t-music Kryštof tour. Koncertu na naší škole
předcházely koncerty v Ostravě
a Brně. Skupina tedy měla za sebou menší rozcvičku a na VŠE
ukázala své hudební i bavičské
umění v plné síle.
Téměř dvouhodinový koncert proběhl ve velice příjemné atmosféře. Akustického, unplugged koncertu se na rozdíl od
minulého roku zúčastnila celá
kapela Kryštof. Diváci si tedy
mohli naplno vychutnat zpěváka Richarda Krajča i písně kapely v takovém prostředí, v jakém
je kapela zkouší a tvoří.
Koncert otevřela píseň Obchodník s deštěm. Už při této
písni si diváci všimli působivé videoprojekce a světelných
efektů, které doprovázely celý
koncert. Za Obchodníkem následovala spousta hitů, starších
i novějších, jako třeba Plán,
Atentát, Zvířata, Rubikon nebo
Ženy a mnoho jiných. Náladu
v aule hodně zvedla veselá, melodická a pozitivně znějící píseň
Tak nějak málo tančím. K potěšení diváků zazněly i novinky,
které měly premiéru maximálně
v Ostravě – třeba vtipná OstravSKA, ve které by měl neoficiálně hostovat Jarek Nohavica.
Uvolněnou atmosféru koncertu umocnila jeho neformálnost,
veselost, pohodovost a také debata, kterou suverénně vedl
frontman skupiny Krajčo. Žádný
dotaz studentů ho nepřivedl do
úzkých. Působil uvolněně a byl
potěšen zájmem studentů. Studenty zajímalo hlavně působení
kapely na hudební scéně v České republice, plánovaná vystoupení, Richardovo účinkování na
economix
Ve čtvrtek 19. března 2009
se Vysoká škola ekonomická stala dějištěm poměrně
netradiční přednášky, podobně jako tomu bylo nedávno v případě externího
pedagoga a jazzmana Ondřeje Havelky. Ve Vencovského aule si mohli hlavně
studenti VŠE poslechnout
koncert skupiny Kryštof.
Skupina se v rámci svého turné po univerzitách
v České republice zastavila také na VŠE a rozhodně
svým vystoupením zpestřila školní rok.
42
Tančíte s ladností a lehkostí jihoamerické krásky, nebo si připadáte spíše jako slon v porcelánu?
Vlníte boky a pánví v rytmu hudby, nebo spíše jen
nesměle „šlapete zelí“
v koutku? Ať už jste taneční začátečník nebo pokročilý, pokud máte chuť,
přijďte se podívat na hodinu jazz dance!
Tento kurz není určen zájemcům o zápočet, ten se na zájmových hodinách neuděluje, ale
všem, které baví pohyb – na pohlaví nezáleží. Letos (bohužel?)
tančí samé dívky, ale v minulých
semestrech si odvážní pánové
vychutnávali 90 minut ve společnosti 30 krásných žen. A to už se
za 320 Kč na semestr, které musíte za zájmové hodiny tance zaplatit, rozhodně vyplatí.
Na hodiny není třeba nosit
nic než dobrou náladu. Dokonce
i boty můžete nechat doma. Důležitější než bezchybné provádění krkolomných tanečních kreací
je váš individuální prožitek. Protože v letošním semestru byl poprvé od ZS 2006/2007, kdy se na
naší škole začal jazz dance tančit,
rozdělen do dvou výkonnostních
skupin, můžete, pokud by vám,
stejně jako mně, váš taneční prožitek připadal až příliš individuální (rozuměj nešikovný), přijít
do skupiny začátečníků.
Hodina začíná tanečními variacemi na zahřátí svalů. Následuje protažení (protože i z tancování
kultura na VŠE
VŠE
tančí
jazz
dance
Pokud se rozhodnete jazz dance zkusit, bude vás hodinami provázet Ing. Kateřina Štěpánková.
Právě ona se zasloužila o výuku
tance na VŠE – na studijním pobytu v Paříži ji nadchla nabídka
tanců tamější školy, a tak se po
svém návratu rozhodla roztančit
i nás. O tom, že se jí to povedlo, svědčí nejen kladné hodnocení její osoby studentkami (ovládá
i power jógu a aerobik), ale i to,
že od jejího návratu z programu
Erasmus nabízí CTVS už tři různé taneční styly a pořádá taneční soboty.
Neváhejte a včas se zapište do
zájmového kurzu jazz dance. Instrukce k zápisu najdete na nástěnkách CTVS ve Staré a Nové
budově, případně na internetových stránkách ctvs.vse.cz. Pokud se zatím trochu ostýcháte,
můžete se s účastníky nejprve
seznámit nad orosenou sklenkou vína v Akademickém klubu
VŠE, kde se scházejí vždy po tréninku. mohou nožky bolet) a pak trocha
taneční techniky – pro jazz dance jsou typické skoky a točky. Na
závěr hodiny si opět zkusíte nějakou taneční variaci, a pokud vám
půjde, je dost možné, že s kurzem
jazz dance zažijete i své první taneční vystoupení. Poprvé se tanečníci představili v loňském letním
semestru v atriu RB v rámci rektorského dne, a v zimním semestru dokonce tančili na plese Národohospodářské fakulty VŠE. Že
se jim vystoupení velmi povedlo,
dokazuje i to, že jsou se svým číslem pozváni na ples VŠE, který se
uskuteční v dubnu na Smíchově.
Autor: Tereza Voborníková
economix
– 2 / 2009
Oslava studentské kreativity – Winston Econ Art 2009
Rok se s rokem sešel a grafická a multimediální laboratoř naší školy vyhlásila
2. ročník soutěže Winston
Econ Art. Loňský rok prokázal, že studenti Vysoké školy ekonomické mají
tvůrčí nadání a že soutěž
v kreativitě má na půdě
školy cenné místo.
První ročník soutěže patřil jen
studentům mediálně zaměřených kurzů, letos je tomu jinak –
zúčastnit se může každý, nehledě na fakultu či navštěvované
kurzy. Winston Econ Art jde napříč generacemi, mezi soutěžící patří i posluchači Univerzity
třetího věku, řada z nich v prvním ročníku patřila mezi oceněné. Zúčastnit se mohou i studen-
ti VOŠIS. Soutěží se v kategorii
fotografie (architektura, detail,
lidé, příroda) a grafika (firemní
styl, reklamní plakát, grafický
manuál, volná tvorba), jediným
omezením je počet soutěžních
prací – jeden student může přihlásit nanejvýš pět fotografií
a pět grafických prací. Oficiální odevzdávání prací skončilo
23. března 2009, slavnostní večer, při kterém budou prezentovány nominované práce a předány ceny vítězům, proběhne
20. května 2009 ve Vencovského aule.
Vítězná díla z 1. ročníku
a další informace nejen o Winston Econ Art najdete na stránkách Grafické a multimediální
laboratoře VŠE gml.vse.cz. Autor: Hana Kubovcová
43
recenze
Recenze knihy: Michal Viewegh – Román pro muže
Již dvacátá kniha Michala Viewegha je kompozičně rozdělena do tří základních časových period.
V každé této periodě probíhá hlavní dějová linie, v jejímž čele stojí tři sourozenci: Bruno, Aneta a Cyril.
Hlavní dějová linie, ve které
Bruno umírá a egoistický Cyril
společně se sestrou Anetou se
rozhodnou naposledy vyrazit na
takzvanou pánskou jízdu, aby
Brunovi zpříjemnili posledních
pár měsíců života, je následována autobiografickými úryvky ze
života spisovatele.
Postavy hlavní dějové linie
částečně postrádají psychologické vykreslení, děj je redukován na fakta a znaky, jde přece
jen o Román pro muže.
Současně se Viewegh opět
nevyhnul kritice Václava Klause a celé ODS, překvapivě však
doplnil knihu o teorie tvůrčího
psaní a o autentické výroky bývalých i současných českých
politiků a nejvyšších státních
činitelů.
Samotná kniha tak vyniká
především literární disciplinovaností, která doménou předchozích knih nebyla.
Z hlediska literárního je vel-
mi těžké nepsat o četných vulgarismech, které jsou v knize snad
všudypřítomné, a kniha je tudíž
velmi sprostá. Ženské postavy
například říkají „čů....“, zatímco mužské bez výjimky „ču....“.
Pokud by tedy muž starší pěti
let řekl to slovo s dlouhým „ů“,
předpokládám, že ve vteřině jistě ztichne celá hospoda.
Vieweghův slovní a situační
humor celkově tak jen podporuje rychlý dějový spád a čtivost
všech sto šedesáti stran.
Dílo je charakteristické rafinovanou kompozicí a nekompromisní rázností, s níž v románu
otvírá dveře „třinácté komnaty“
mužského světa, zároveň je však
knihou o ženském zklamání ze
světa řízeného přestárlými kluky, ale také bilancující, mnohdy
až sebeironickou reflexí úspěšného spisovatelství.
Počet stran: 160
Nakladatelství: Druhé město
Hodnocení: 1–2 Autor: Lucie Kubečková
Režisér Gabriele Muccino nepracoval s Willem Smithem na
filmu poprvé a spolupráce jim
očividně vyhovuje. Už jednou
se setkali u snímku Štěstí na dosah.
Nemá smysl moc odkrývat
děj, jelikož zhruba po třiceti minutách začnete chápat, o co jde.
Záhadný Ben si na začátku vybere sedm lidí alias sedm životů.
Jedním z nich je třeba slepý pianista (Woody Harrelson) nebo
krásná Emily (Rosario Dawsonová) trpící srdeční chorobou.
Co má Ben v plánu? Proč je sleduje, ztrapňuje nebo povzbuzuje?
Film přišel do kin 12. března
a promítací sály dlouho nevítaly
tak dojemné a romantické drama. V nejedné scéně ukápne slzička. Skvělé je nejen herecké
obsazení, ale i kamera perfektně
zaměřená na výrazy herců a hudební doprovod.
Abych jen nechválila, stopáž
filmu je poněkud delší. Možná
by pomohlo zkrácení ze dvou
hodin na hodinu a půl. Tento
fakt trochu ubírá na atraktivnosti, zvláště když po půlhodině už
dojdete k pointě filmu. Určitě by
to ale nemělo od snímku úplně
odradit. Především herecké výkony za zhlédnutí stojí. Autor: Pavlína Máčalová
economix
Chyba, vina, lítost a snaha o nápravu. Všechny
tyto body by se daly najít ve filmu Sedm životů,
v němž hlavní roli výborně
ztvárnil Will Smith. I když
tento snímek nebyl letos
nominován na Oscara, zaslouží si pozornost. Názory na něj se liší... Někteří
snad řeknou, že to je dojemný kýč. Jiní ocení chvilku zamyšlení nad životem,
odreagování.
– 2 / 2009
Recenze filmu: Sedm životů (Seven Pounds)