Stáhnout v PDF

Omnia vincit amor
Válka růží
Vítr to ví
Bláznova ukolébavka
Tři kříže
Kytka
Vlaštovko leť
Dobrodružství s bohem Panem
Zahrada ticha
Franky dlouhán
Morituri te salutant
Písek
Mezi horami
Abeceda
Amazonka
Batalion
Bodláky ve vlasech
Bratříčku zavírej vrátka
Citronky
Osamělé město
Červená řeka
Otevřená zlomenina
Dej mi víc své lásky
Ráno bylo stejný
Stará archa
Strom
Rána v trávě
Pár havraních copánků
Habet
Král a klaun
Pijte vodu
Tisíc mil
Šrouby a matice
Little big horn
První signální
Niagara
Dajána
Hlídač krav
Chodím po Brodwayi
Buráky
Montgomery
Pochod marodů
Divoké koně
Už vyplouvá loď John B
Hrobař
Tabáček
Sarajevo
Panenka
Čarodějnice z Amesbury
Jdem zpátky do lesů
Ho, ho watanay
Anděl
Sbohem galánečko
Zelené francouzské pláně
Přítel
ZPĚVNÍK
2. oddílu
Fénix
__________________________________________
Omnia vincit Amor
1. Šel
Em
pocestný kol
D
hospodských
Em
zdí
,
G
C
G
přisedl k nám a lokálem zní
Ami
Em
D
pozdrav jak svaté
přikázání:
Em
D
Em
omnia vincit
amor.
2. Hej, šenkýři, dej plný džbán,
ať chasa ví, kdo k stolu je zván,
se mnou ať zpívá, kdo za své vzal
omnia vincit amor.
G
D
Em
R: Zlaťák pálí, nesleví nic,
G
D
G
štěstí v lásce znamená víc,
Ami
G
D
všechny
pány ať vezme ďas!
Em
D
Em
Omnia vincit
amor.
3. Já viděl zemi válkou se chvět,
musel se bít a nenávidět
v plamenech pálit prosby a pláč,
omnia vincit amor.
4. Zlý trubky troubí, vítězí zášť,
nad lidskou láskou roztáhli plášť,
vtom kdosi krví napsal ten vzkaz:
omnia vincit amor.
R: Zlaťák …
5. Já prošel každou z nejdelších cest,
všude se ptal, co značí ta zvěst,
až řekl moudrý: Pochopíš sám
všechno přemáhá láska.
R: Zlaťák…
6. Teď s novou vírou obcházím svět,
má hlava zšedla pod tíhou let,
každého zdravím větou všech vět:
omnia vincit amor, omnia vincit amor ...
Přítel
Válka růží
C
Ami
G
Am E
Už rozplynul se hustý dým
Am
G
Am E
nad
ztichlým polem válečným
C
G
Jen ticho stojí kolkolem
Am
E
a vítěz
plení vlastní zem.
Am
G E Am
Je válka
růží…
1.
2. Nečekej soucit od rváče,
kdo zabijí, ten nepláče.
Na těle mrtvé krajiny
se mečem píšou dějiny.
Je válka růží…
3. Dva erby, dvojí korouhev,
dva rody živí jeden hněv.
Kdo změří, kam se nahnul trůn
zda k Yorkům nebo k Lancasterům.
Je válka růží…
4. Dva erby, dvojí korouhev,
však hlína pije jednu krev.
Ať ten či druhý přežije
vždy nejvíc ztratí Anglie.
Je válka ruží…
1.
D
G
Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten
čas,
D
táhlo nám na dvacet a slunce bylo
v nás
Am
vrabci nám jedli z ruky,
C
G
život šel bez záruky, ale taky bez
příkras.
Možná že hloupý, ale krásný byl náš
svět,
zdál se nám opojný jak dvacka cigaret
a všechna tajná přání
plnila se na počkání anebo rovnou hned.
Am
R:
Kam jsme se poděli,
C
kam jsme se to poděli,
G
Em
kde je ti konec můj
jediný příteli,
Am
D
zmizel’s mi, nevím kam,
G
C
G
sám, sám, sám, jsem tady sám.
2. Jestlipak vzpomínáš si ještě na tu noc,
jich bylo pět a tys' mi přišel na pomoc,
jó, tehdy nebýt tebe tak z mých dvanácti
žeber
nezůstalo příliš moc.
Dneska už nevím, jestli přiběh' by si zas,
jak tě tak slyším, máš už trochu vyšší
hlas
a vlasy, vlasy kratší, jó, bývali jsme
mladší, no a co, vem to ďas.
R: Kam jsme se poděli…
3. Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten
rok,
každá naše píseň měla nejmíň třicet slok
a my dva jako jeden ze starých
reprobeden
přes moře jak přes potok.
Tvůj děda říkal: ono se to uklidní,
měl pravdu, přišla potom spousta
malých dni
a byla velká voda vzala nám, co ji kdo
dal,
a tobě i to poslední.
R: Kam jsme se poděli….
4. Jestlipak vzpomínáš si na to, jakýs' byl,
jenom mi netvrď, že tě život naučil,
člověk, to není páčka,
kterou si, kdo chce, mačká,
to už jsem dávno pochopil.
A taky vím, že srdce rukou nechytím,
jak jsem se změnil já, tak změnil ses i ty,
a přesto líto je mi, že už nám nad
písněmi
společný slunko nesvítí.
R: Kam jsme se poděli…
Zelené francouzské pláně
D
G
1. Tak jakpak se máš, Willy, příteli
Em
můj,
A
G
dovolíš, jen si sednu do stínu na
A
hrob tvůj.
D
G
Horkým letním slunkem jsem
Em
rozpálená,
A
G
D
chodím celý den a jsem unavená .
Em
Podle náhrobku vidím, slavil’s
18 let,
A
D
když jsi v zbytečné válce opustil
A
tento svět.
D
Em
Doufám, že zemřel jsi
čistý a hned,
A
G
že si nestřílel první, když přišel
D
rozkaz vpřed.
A
R: Hrály píšťaly k tomu,
G
D
nesli tě zpátky domů
Em
A
D
a
zazněly salvy, když tě spouštěli
níž.
G
A
A když kněz dělal kříž nad tvým
tělem,
G
Em
A
začly dudy zvolna hrát
tesknou
D
píseň .
2. Zanechal jsi tu dívku, nebo snad ženu
svou.
Vzpomínky v jejím srdci nikdy
nevyblednou,
i když zemřel jsi náhle, před mnoha lety,
v jejích očích jsi zůstal osmnáctiletý.
Nebo jsi pouhý cizinec beze jména
v dlouhém seznamu padlých, jehož
připomíná
zažloutlá fotka chlapce s hnědýma očima
která nikoho dávno už nezajímá.
R: Hrály píšťaly k tomu…
3. Na francouzských pláních vlčí máky
kvetou,
barvy ze strání svítí pestrou paletou,
teplý letní vítr začal od moře vát,
žádné pušky a plyn, žádný ostnatý drát.
Jenom tisíce křížů tady v písku stojí
a svým tichým hlasem k oblakům žalují,
že z touhy člověka vládnout vzešlo
utrpení,
že zničil a proklel celá pokolení.
R: Hrály píšťaly k tomu…
Vítr to ví
D
G
D
1. Míle a míle jsou cest, které
znám,
G
A
jdou trávou i úbočím skal.
D
G
Hm
Jdou cesty zpátky a jdou cesty
tam
D
G
A A7
a já na všech s vámi stál
.
D
G
D
Proč ale blátem nám kázaly vést
G
A
a špínou nám třísnily šat?
G
A
D
To ví snad jen déšť a vítr kolem
Hm
nás,
G
A7
D
ten vítr, co
začal právě vát.
2. Míle a míle se táhnou těch cest
a dál po nich zástupy jdou.
Kříže jsou bílé a lampičky hvězd
jen váhavě svítí tmou.
Bůh ví, co růží, jež dál mohly kvést,
spí v hlíně těch práchnivejch blat!
To ví….
3. Dejte mi stéblo a já budu rád
i stéblo je záchranný pás.
Dejte mi flétnu a já budu hrát
a zpívat a ptát se vás:
Proč jen se účel tak rád mění v bič
a proč, že se má člověk bát?
To ví…
Bláznova ukolébavka
A
Máš má ovečko dávno spát
D
i píseň ptáků končí.
D
A
Kvůli nám přestal vítr vát,
G
D
jen můra zírá zvenčí.
A
G
Já znám její zášť, tak vyhledej skrýš,
A
G
A
zas má bílej plášť a v okně je mříž .
1.
G
D
D
A
R: Máš má ovečko dávno spát
G
E
a můžeš hřát, ty mě můžeš hřát.
D
G
Vždyť přijdou se ptát,
D
G
zítra zas přijdou se ptát,
D
G
D
jestli ty v mých předsta vách už
mizíš.
2. Máš má ovečko dávno spát,
dnes máme půlnoc temnou.
Ráno budou nám bláznům lát,
že ráda snídáš se mnou.
Proč měl bych jim lhát,
že jsem tady sám,
Když tebe mám rád, když tebe tu mám.
R: Máš má ovečko…
Tři kříže
Dmi
C
1.
Dávám sbohem těm břehům
Am
proklatejm,
Dmi
Ami
který
v drápech má
ďábel sám.
Dmi
C
Bílou přídí šalupa „My Grave“
Ami
Ami
Dmi
míří
k útesům, který
znám.
Dmi
F
C
Am
R:
Jen tři kříže z bílýho
kamení
Dm
Am
někdo do
písku
poskládal.
F
C
Am
Slzy v očích měl a v ruce znavený
Dm
Am
lodní
deník, co
sám do něj psal.
2. První kříž má pod sebou jen hřích
samý pití a rvačky jen.
Chřestot nožů, při kterých přejde smích
srdce kámen a jméno Stan.
R: Jen tři kříže…
3. Já Bob Grain mám tváře zjizvený
štěkot psa zněl, když jsem se smál.
Druhej kříž mám a spím pod zemí,
že jsem falešný karty hrál.
R: Jen tři kříže…
4. Třetí kříž, ten vyvolá jen vztek
Teddy Rogers těm dvoum život vzal.
Svědomí měl, vedle nich si klek
Rec: Snad se chtěl modlit – vím trestat je
lidský, ale odpouštět božský, snad mi
tedy Bůh odpustí.
R: Jen tři kříže….
…lodní deník a v něm, co jsem psal
Kytka
D
G
Otvírám lásku na stránce rád
A
D
přišel jsem milá má něco ti dát
G
D
zeptat se co děláš a jakej byl den
A
D
pohladit tvář, tu kytku si vem.
1.
D
G
D
R: Ty jsi tak jiná, tak jiná, kdo ví
A
D
jestli má touha tě neporaní
G
D
ty jsi tak jiná, pojď, ruku mi dej
A
D
s tebou je celej svět jak vymě něnej.
2. Sedíme tu spolu a slova si jdou
propletený prsty ležej na kolenou.
Oči jako čert a malinkej nos
ze všech je nejhezčí, tiše už dost.
R: Ty jsi tak jiná…
Anděl
Em
G
Z rozmlácenýho
kostela,
D7
v krabici
s kusem mýdla,
G
Em
G
přinesl
jsem si anděla , polámali
D7
G
mu křídla.
G
Em
G
Díval se
na mě oddaně, já měl
D7
jsem
trochu trému,
G
Em
G
tak vtiskl
jsem mu do dlaně
D7 G
lahvičku
od parfému.
1.
však přítel prý mi udělá novýho z mojí
helmy.
G
Em
G
R: A proto,
prosím, věř mi, chtěl
D7
jsem ho
žádat,
G
Em
G
D7
aby mi
mezi dveřmi pomohl
hádat,
G
Em D7
G
co mě čeká
a
nemine --- co
Em D7
G
mě čeká
a
nemine .
2. Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce
ptáky,
debatující o Bohu a hrání na vojáky.
Do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji
schovat,
to asi ptákům záviděl, že mohou
poletovat.
R: A proto …
3. Když novinky mi zděloval u okna do
ložnice,
já křídla jsem mu ukoval z mosazný
nábojnice.
A tak jsem pozbyl anděla, on oknem
uletěl mi,
Sbohem galánečko
Em
Am
Sbohem
galánečko, já
už
D G
musím jíti :|
Am
D
G
|:
Kyselé vínečko , kyselé
Em D
vínečko
G
D
G
podala’s mi k pití :|
1. |:
G
2. Sbohem galánečko, rozlučme se
v Pánu.
Kyselé vínečko, kyselé vínečko,
podala’s mi v džbánu.
3. Ač bylo kyselé, přeca som sa opil.
Eště včil sa stydím, eště včil sa stydím,
co jsem včera tropil.
4. A tak se nehněvám, že’s mňa ošidila.
To ta moja žízeň, to ta moja žízeň,
ta to zavinila.
Jdem zpátky do lesů
D
Sedím na kolejích, které nikam
G
CG
neve dou,
Am7
D
koukám na kopretinu, jak miluje
G
CG
se s lebe dou.
Am7
D
Mraky vzaly slunce zase pod
G Em
svou ochranu,
Am7
D
jen ty nejdeš, holka, kdypak já tě
GD
dostanu.
1.
Am7
Em
Z ráje, my vyhnaní
z ráje,
Am7
G
kde není už
místa, prej něco se
chytá
Em
z ráje nablýskaných
plesů,
Am
G
jdem zpátky do
lesů za nějakej
D
čas.
R:
v ráji není místa, možná v pekle se nás
zastanou.
G
2. Vlak nám včera ujel ze stanice do
nebe
málo jsi se snažil, málo šel jsi do sebe.
Šel jsi vlastní cestou a to se dneska
nenosí,
i pes, kterej chce přízeň, napřed svýho
pána poprosí.
R: Z ráje…
3. Už tě vidím z dálky, jak máváš na mě
korunou
jestli nám to bude stačit zatleskáme na
druhou.
Zabalíme všechny, co si dávaj rande za
branou
R: Z ráje…
Ho, ho Watanay
D
G
1. Spinkej můj maličký, máš v očích
hvězdičky
C
dám ti je do vlasů
G
D
tak usínej , tak usínej .
C
D
R: Ho, ho watanay, ho, ho watanay
C
G
D
ho, ho, watanay, Kiokena, Kiokena.
2. Sladkou vůni nese ti noční motýl
z perleti.
Vánek ho kolíbá, už usíná, už usíná.
R: Ho, ho watanay…
3. V lukách to zavoní, rád jezdíš na koni,
má barvu havraní, jak uhání, jak uhání.
R: Ho, ho watanay…
4. V dlani motýl usíná, hvězdička už
zhasíná.
Vánek co ji k tobě nes, až do léta ti
odlétá.
Vlaštovko leť
Dobrodružství s bohem Panem
C
1. Vlaštovko leť,
Am
přes čínskou zeď
F7maj
G
přes písek pouště Gobi
C
oblétni zem,
Am
přileť až sem,
F7maj
G
jen ať císař zlobí,
Em
Am
dnes v noci zdál se mi sen,
F
že ti zrní nasypal
G
Ludvík van Beethoven.
C
Vlaštovko leť,
Am
F7maj G7 C
nás chudé veď.
Am
G
1. Je
půlnoc nádherná, spí i
lucerna,
F
E
tys mě opustil ospalou,
Am
G
tu
v hloubi zahrady cítím úklady
F
E
Am
s píšťalou někdo sem
kráčí.
C
G
Hrá náramně krásně a na mě
F
E
tíha podivná doléhá.
C
G
Hrá náramně, zná mě, nezná mě,
F
E
Am
něha a hudba až k
pláči.
2. Zeptej se ryb, kde je jim líp
zeptej se plameňáků
kdo závidí, nic nevidí
z té krásy z pod oblaků
až spatříš nad sebou stín
věz, že ti mává sám
pan Jurij Gagarin.
Vlaštovko leť, nás chudé veď.
3. Vlaštovko leť, rychle a teď,
nesu tři zlaté groše,
první je můj, druhý je tvůj,
třetí pro světlonoše.
Až budeš unavená, pírka ti pofouká
Máří Magnaléna
Vlaštovko leť, nás chudé veď.
2. Pak náhle pomalu skládá píšťalu,
krok a slušně se uklání,
jsem rázem ztracená, co to znamená
odháním strach a on praví:
Pan, jméno mé, mám už renomé
Pan se jmenuje a jsem bůh
Pan, bůh všech stád, vás má slečno rád,
jen Pan je pro vás ten pravý.
3. A ráno raníčko, ach má písničko,
Pan mi zmizel i s píšťalou,
od Pána propána, o vše obrána
ospalou najde mě máti.
Hrál a ved mě, krásně podved mě,
kam jsem to dala oči kam.
Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh
Počítám: dal a má dáti.
Zahrada ticha
D
Em
1. Je tam brána zdobená, cestu
otevírá,
C
D
zahradu zelenou všechno připo míná.
2. Jako dým závojů, mlhou opředený
vstupuješ do ticha, cestou vyvolených.
3. Je to březový háj, je to borový les,
je to anglický park, je to hluboký vřes.
4. Je to samota dnů, kde jsi pomalu zrál,
v zahradě zelený, kde sis na dětství hrál.
5. Kolik chceš, tolik máš očí otevřených
tam venku za branou leží studený sníh.
6. Z počátku uslyšíš vítr a ptačí hlas,
v zahradě zelený přejdou do ticha zas.
7. Světlo připomíná rána slunečných dnů
v zahradě zelený, v zahradě beze snů.
8. Uprostřed závratí, sluncem
prosvícených,
vstupuješ do ticha cestou vyvolených.
Franky dlouhán
1.
D
Kolik je smutného,
G
D
když mraky černé jdou lidem nad
A7
G
D
hlavou smutnou dálavou.
G
D
Já slyšel příběh, který velkou pravdu
měl,
A7 G
D
za čas odletěl , každý zapomněl.
D
A7
R: Měl kapsu
prázdnou Franky
dlouhán
G
D
po státech toulal se jen sám
G
D
A
a že byl veselej, tak každej měl ho
rád.
G
Tam ruce k dílu mlčky přiloží
D
Hmi
a zase jede
dál
G
A
a každý, kdo s ním chvilku byl,
G
A7
D
ten dlouho se pak
smál
2. Tam, kde byl pláč,
tam Franky hezkou píseň měl,
slzy neměl rád, chtěl se jenom smát.
A když pak večer ranče tiše usínaj,
Frankův zpěv jde dál, nocí s písní dál.
R: Měl kapsu…
3: Tak Frankyho vám
jednou našli přestal žít,
jeho srdce spí, tiše smutně spí.
Bůh ví, jak, za co tenhle smíšek konec
měl,
farář píseň pěl, umíráček zněl.
R: Měl kapsu…
Čarodějnice z Amesbury
Dm
C
Dm
1. Zuzana
byla dívka, která žila
v Amesbury
E
C
Dm
s jasnýma očima a řečmi pánům
navzdory
E
C
Dm
souse dé o ní říkali, že
temná
Am
kouzla
zná
B
Am
B
a že se lidem
vyhýbá a s ďáblem
C
Dm (G)
pletky
má.
2. Onoho léta náhle mor dobytek
zachvátil
a pověrčivý lid se na pastora obrátil,
že znají tu moc nečistou, jež krávy zabíjí,
a odkud ta moc vychází, to každý dobře
ví.
3. Tak Zuzanu hned před tribunál
předvést nechali,
a když ji vedli městem, všichni kolem
volali:
"Už konec je s tvým řáděním, už nám
neuškodíš,
teď na své cestě poslední do pekla
poletíš!"
4. Dosvědčil jeden sedlák, že zná její
umění,
ďábelským kouzlem prý se v netopýra
promění
a v noci nad krajinou létává pod černou
oblohou,
sedlákům krávy zabíjí tou mocí
čarovnou.
5. Jiný zas na kříž přísahal, že její kouzla
zná,
v noci se v černou kočku mění dívka
líbezná,
je třeba jednou provždy ukončit
ďábelské řádění,
a všichni křičeli jako posedlí:"Na šibenici
s ní!"
6. Spektrální důkazy pečlivě byly
zváženy,
pak z tribunálu povstal starý soudce
vážený:
"Je přece v knize psáno: nenecháš
čarodějnici žít
a před ďáblovým učením budeš se na
pozoru mít!"
7. Zuzana stála krásná s hlavou hrdě
vztyčenou
a její slova zněla klenbou s tichou
ozvěnou:
"Pohrdám vámi, neznáte nic nežli samou
lež a klam,
pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ni
umírám!"
8. Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenici
a všude kolem ní se sběhly davy běsnící,
ona stála bezbranná, však s hlavou
vztyčenou,
zemřela tiše samotná pod letní oblohou
Sarajevo
Panenka
Emi
Ami/F#
1.
Přes haličské pláně
vane
vítr zlý,
H7
Emi
to málo, co jsme měli, nám
vody
sebraly
Ami/F#
jako tažní ptáci,
jako rorýsi
H7
Emi
letíme nad zemí, dva
modré
dopisy.
D
G
D
1. Co skrýváš za víčky a plameny G
svíčky,
D
A
snad houf bílých holubic nebo jen
žal?
G
D
G
Tak odplul ten prvý, den zmáčený
D
krví
A7
D
ani pouťovou panenku
nezane chal.
Emi
Ami
R:
Ještě hoří oheň a
praská
dřevo,
D7/F#
G
H7 Emi
ale už je čas jít spát,
Ami
tamhle za kopcem je
Sarajevo,
H7
Emi
tam budeme se zítra ráno
brát.
G
D
A
R: Otevři oči, ty uspěcha ná,
G
D
A
dámo uplaka ná,
G
D
G
D
otevři oči, ta hloupá noc končí
A7
D
a mír je
mezi ná ma.
2. Farář v kostele nás sváže navěky,
věnec tamaryšku pak hodí do řeky,
voda popluje zpátky do moře,
my dva tady dole a nebe nahoře.
2. Už si oblékni šaty a řetízek zlatý
a umyj se, půjdeme na karneval.
A na bílou kůži ti napíšu tuší,
že dámou jsi byla a zůstáváš dál.
R: Ještě hoří oheň…
R: Otevři oči…
3. Postavím ti dům z bílého kamení,
dubovými prkny on bude roubený,
aby každý věděl, že jsem tě měl rád,
postavím ho pevný, navěky bude stát.
R: Ještě hoří oheň…
Morituri te salutant
G
Dm
je prach a štěrk a
Am
udusaná
hlína
C
F
G7
C
a šedé šmouhy
kreslí do vla sů
Dm
G
C
a z hvězdných
drah má šperk, co
E
kamením se spíná
Am
G
Em
a
pírka touhy
z křídel
Am
Pega sů.
F
G7
C
A z hvězdných drah má
šperk, co
E
kamením se spíná
Am
G
Em
a pírka touhy
z křídel
Am
Pega sů.
1. Cesta
Am
2. Cesta je bič, je zlá
jak pouliční dáma,
má v ruce štítky
v pase staniol.
|: A z očí chtíč jí plá,
když háže do neznáma
dvě křehké snítky
rudých gladiol. :|
G
R: Seržante písek je bílý,
jak paže Daniely.
Am
Počkejte chvíli,
mé oči uviděly
G7
tu strašně dávnou
vteřinu zapomnění.
Am
Seržante mávnout
G7
a budem zasvěceni.
C
Morituri te salutant!
E
Morituri te salutant!
3. Tou cestou dál jsem šel,
kde na zemi se zmítá
a písek víří
křídlo holubí.
|: A marš mi hrál zvuk děl,
co uklidnění skýtá
a zvedá chmýří,
které zahubí. :|
4. Cesta je tér a prach
a udusaná hlína,
mosazná včelka
od vlkodlaka.
|: Rezavý kvér, můj brach
a sto let stará špína
a děsně velká
bílá oblaka. :|
Písek
Ami
D G
1. . Jako
písek př esíváš mě
E7
mezi prsty,
Dmi
E7
stejně ti dlaně prázdný
Ami
G C
zůsta no u,
Dmi
G
ani
vodu nepřeliješ sítem,
C
Emi
Ami
někdy je strašně
málo ch
tít,
Dmi
E7
já nejsem z těch, co po těžký ráně
Ami
G
C
nevs tanou.
Dmi
G
ani
vodu nepřeliješ sítem,
C
Emi
Ami
někdy je strašně
málo ch
tít,
Dmi
E7
já nejsem z těch, co po těžký ráně
Ami
E7
Ami
nevs tanou.
2. Pevnou vůlí taky příliš neoplýváš,
zdá se, že nemíníš mě vážně brát.
kolik času nám to ještě schází,
nebo je všechen dávno pryč,
a za čím se to vlastně máme stále hnát?
kolik času nám to ještě schází,
nebo je všechen dávno pryč,
a za čím se to vlastně máme stále hnát?
3. Jako kámen najednou mi v cestě
stojíš,
vím, že se leccos těžko obchází,
radši zkusím někde jiný příběh,
který bude lepší konec mít,
ale už teď ti můžu říct, že mi nescházíš.
radši zkusím někde jiný příběh,
který bude lepší konec mít,
ale už teď ti můžu říct, že mi nescházíš.
4. Jako písek přesíváš mě mezi prsty,
stejně ti dlaně prázdný zůstanou,
ani vodu nepřeliješ sítem,
někdy je strašně málo chtít,
já nejsem z těch co po těžký ráně
nevstanou ...
Mezi horami
Am
G
Am
|:
Mezi hora mi
Am
Am
G
lipka zele
ná :|
C
|: Zabili Janka,
G
Am
Janíčka,
Janka
Am/G
miesto
jele - ňa :|
Keď ho zabili,
zamordovali
Na jeho hrobě
Na jeho hrobě
Kříž postavili
Ej, křížu, křížu
ukřižovaný
Zde leží Janík
Janíček, Janík
Zamordovaný
Tu šla Anička
Plakat Janíčka
Hneď na hrob padla
A viac nevstala
Dobrá Anička
Tabáček
D
Haló, kdo je tam, po zaznění tónu
G
A
mi zanechte zprávy a buďte zdrávi
D
haló, nejsem doma, no je to fakt bída
G
A
volané číslo vám neodpovídá
Emi
A
Polevím z vysokejch otáček
Dmaj7
Hmi
pohoda, klídek a
tabáček
Emi
A
půl dne
noviny číst a pak cigáro
Dmaj7
Hmi
pohoda klídek
leháro
Emi
A
nejspíš jsem jenom línej čím dál
D
víc
Neřešte to pane, to je případ ztracenej
doufám jen, že z toho nejste vykolejenej
dám vám jednu dobrou radu k
nezaplacení
neřešte to pane, tohle nemá řešení
Polevím z vysokejch otáček
pohoda, klídek a tabáček
vzpomínat na to co se událo
chci to tak mít nejmíň na stálo
nejspíš jsem jenom línej čím dál víc
Volané číslo je opojené a bude
odpojené žádný né, že né
volané číslo včetně mojí tváře
vymažte ze svýho adresáře.
A pokuste se tvářit nešťastně
všude se dočítám, že umřu předčasně
a taky vím, že obtěžuju okolí
čekám konec, zatím nic nebolí
Víceméně se to dobře vyvíjí
život je návykovej a někdy zabíjí
F#mi
H
Polevím z vysokejch otáček
Emaj7
C#mi
pohoda, klídek a
tabáček
F#mi
H
vzpomínat na to co se událo
Emaj7
chci to tak mít nejmíň na
C#mi
stálo
F#mi
H
nejspíš jsem jenom línej čím dál
E
víc
D
Volané číslo je opojené a bude
G
A
odpojené žádný né, že né
D
volané číslo včetně mojí tváře
G
A
vymažte ze svýho adresáře.
Emi
A
A pokuste se tvářit nešťastně
Dmaj7
všude se
dočítám, že umřu
Hmi
předčasně
Emi
A
a taky
vím, že obtěžuju okolí
Dmaj7
čekám
konec, zatím nic
Hmi
nebolí
Emi
A
Víceméně se to dobře vyvíjí
Dmaj7
život je
návykovej a někdy
Hmi
Emi
zabíjí
Víceméně se to dobře
A
vyvíjí
Dmaj7
život je
návykovej a někdy...
Už vyplouvá loď John B
Hrobař
G
1. Už vyplouvá loď John B.,
už vyplouvá loď John B.,
G
V mládí jsem se učil hrobařem
emi
jezdit s hlínou, jezdit s trakařem
C
D7 C D7
kopat hroby byl můj ide ál
D
okamžik malý, jen než popluje v dál,
G
G7
nechte mě plout ,
C
Cmi
nechte mě plo-oout,
G
sil už málo mám,
D7
G
tak nechte mě plout.
2. Nejdřív jsem se napil, na zdraví všem
připil,
vím, že cesta má konec už má,
nechte mě plout, nechte mě plout,
sil už málo mám, tak nechte mě plout.
3. Sklenici svou dopil, zakrátko u mne
byl,
okovy na mne dal a pistole vzal,
šerif John Stone, šerif John Stone,
moji svobodu vzal šerif John Stone.
4. Už vyplouvá loď John B., už vyplouvá
loď John B.,
okamžik malý, jen než popluje v dál,
nechte mě plout, nechte mě plout,
sil už málo mám, tak nechte mě plout.
Jezdit s hlínou, jezdit s vozíkem
s černou rakví, bílým pomníkem
toho bych se nikdy nenadál.
Že do módy přijde kremace
černej hrobař bude bez práce
toho bych se nikdy nenadál
Kolem projel vůz milionáře
záblesk světel pad‘ mi do tváře,
marně skřípěj kola brzdící.
Stoupám vzhůru, stoupám ke hvězdám
tam se s černou rakví neshledám,
sbohem bílé město zářící.
Sbohem moje město
vzpomínat budu presto
jak jsem poznal tvůj smích a tvůj pláč Na
na na ..........
Abeceda
C
E
Život je jak abeceda, smy sl písmen
slov a vět
Am
F
Někdo
našel,někdo hledá, život je
G
jak abeceda
C
E
A je alej třešní zjara, alej bílá jako
pára
Am
F
B jsou
barvy zahrad v září i tu kytku
G
čeká stáří
C jsou cesty tam a zpátky, někdy dlouhý
a jindy krátký
D je domov v tichém koutě, tam kde
končí všechny poutě
E je Eva první žena, pro hřích z ráje
vyhoštěna
F je faleš, sestra zrady, k té se raděj´otoč
zády
G jsou gesta, němá slova, za která se
všechno schová
H jsou hvězdy, co se třpytí, střepy
slunce,noční kvítí
CH je chleba žitných lánů, skýva
chudých, skýva pánů
I je inkoust, první řádky co jsi čmáral do
pohádky
J je jizva v duši skrytá, život jizvy
nepočítá
K je kámen,nezestárne, jenom člověk má
to marné
L je láska, slabé chrání, za peníze není k
mání
M je matka má nás ráda, i když pláče, i
když strádá
N je nouze přepych střídá, často po ní
chodí bída
O je omyl to se stává,čekáš pád a přijde
sláva
P je pravda, maják v bouři, oči nikdy
nezamhouří
R je radost malé ptáče, co si žitím jen tak
skáče
S je smutek,kreslí vrásky,často zbývá z
velké lásky
T je touha, voda živá její pramen v
každém zpívá
U je úžas dětských očí,nad tím, že se
země točí
V je vůně horké hlíny,každý musí mezi
stíny
Z je zemřít a tak tedy, zet je konec
abecedy
Život je jak abeceda, smysl písmen slov a
vět
Někdo našel, někdo hledá, život je jak
abeceda
a z ní složíš celý svět.
Amazonka
A
1. Byly krásný naše plány,
C#mi
byla jsi můj celej
svět,
Hmi
A
čas je vzal a nechal rány,
Hmi
E
sta
rší jsme jen o pár let.
2. Tenkrát byly děti malý,
ale život utíká,
už na "táto" slyší jinej,
i když si tak neříká.
A
R: Nebe modrý zrcad lí se
F#mi
Hmi
v
řece, která všechno
ví,
A
stejnou barvu jako měly
Hmi
E
t
voje oči džíno vý.
3. Kluci tenkrát, co tě znali,
všude, kde jsem s tebou byl,
"Amazonka" říkávali,
a já hrdě přisvědčil.
4. Tvoje strachy, že ti mládí
pod rukama utíká
vedly k tomu, že ti nikdo
"Amazonka" neříká.
R: Nebe modrý...
5. Zlatý kráse cingrlátek,
jak sis časem myslela,
vadil možná trampskej šátek,
nosit dáls' ho nechtěla.
R: Teď jsi víla z paneláku,
samá dečka, samej krám,
já si přál jen, abys byla
pořád stejná, přísahám,
Hmi
A
pořád stejná, přísa hám.
Batalion
A
C
G
A
R: Víno máš a marky tánku
C
G A E
A
dlouhá noc se pro hýří Víno máš
a chvilku spánku díky díky verbíři
A
1 Dříve než se rozední
C
G
A
e
kapitán k osedlání rozkaz dává
A
G A EA
ostruhami do slabin koně po há ní
Tam na straně polední čekají ženy
zlaťáky a sláva
do výstřelů karabin zvon už vyzvání
A
C
G
R: Víno na kuráž a pomilovat
A
C
markytánku zítra do Burgund
G A E
A
batalion ,, za míří Víno na kuráž a k
ránu dvě hodinky spánku
díky díky vám královští verbíři
2. Rozprášen je batalion poslední vojáci
se k zemi hroutí, na polštáři z kopretin
budou večně spát
Neplač sladká Marion
verbíři nové chlapce přivedou ti
za královský hermelín padne každý rád
Divoké koně
Ami
Dmi
Ami
Já viděl
divoké
koně,
C
Dmi
Ami
běželi
soumra
kem,
Ami
Dmi
Ami
Já viděl
divoké
koně,
C
Dmi
Ami
běželi
soumra
kem,
Dmi
Ami
Dmi
Vzduch
těžký
byl a divně
Ami
G#dim
F
voněl
tabá kem.
Dmi
Ami
Dmi
Vzduch
těžký
byl a divně
Ami
E7
Ami
voněl tabá
kem.
Běželi, běžěli, bez uzdy a sedla,krajinou
řek a hor
Běželi, běžěli, bez uzdy a sedla,krajinou
řek a hor
Sper to čert, jaká touha je to vedla za
obzor
Sper to čert, jaká touha je to vedla za
obzor
Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek
na věčnost,
Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek
na věčnost,
naše touho ještě neumírej, sil máme
dost
naše touho ještě neumírej, sil máme
dost.
V nozdrách sládne zápach klisen na
břehu jezera,
V nozdrách sládne zápach klisen na
břehu jezera,
milování je divoká píseň večera
milování je divoká píseň večera.
Stébla trávy sklání hlavu , staví se do
šiku,
Stébla trávy sklání hlavu , staví se do
šiku,
král s dvořany přijíždí na popravu
zbojníků
král s dvořany přijíždí na popravu
zbojníků.
chtěl bych jak divoký kůň běžet běžet,
nemyslet na návrat,
chtěl bych jak divoký kůň běžet běžet,
nemyslet na návrat,
s koňskými handlíři vyrazit dveře, to
bych rád
s koňskými handlíři vyrazit dveře, to
bych rád.
Já viděl divoké koně….
Pochod marodů
Ami
C
G
Krabička cigaret a do kafe rum,
F
Ami
rum,
rum,
C
dvě vodky a fernet a teď, doktore,
G
F
Ami
čum, čum,
čum,
Dmi
F
Ami
chra
pot v hrud ním ko
ši, no
Dmi
F E
to je záži tek,
Ami
C
G
my jsme kámoši řidi čů sani tek, F
Ami
tek, tek.
Měli jsme ledviny, ale už jsou nadranc, dranc, -dranc,
i tělní dutiny už ztratily glanc, glanc,
glanc,
u srdce divný zvuk, co je to, nemám šajn,
je to vlastně fuk, žijem fajn, žijem fajn,
fajn, fajn.
Ami
C
G
R:
Cirhóza, trombóza, dávivý
C
kašel,
Dmi
Ami
E
tuberku
lóza - jó, to je
Ami
naše!
C
G
C
neuróza, skleróza, ohnutá záda,
Dmi
Ami
E
paraden
tóza, no to je
Ami
pa
ráda!
Dmi
Ami
G
Jsme
slabí na tě
le, ale silní na
C
du chu,
Dmi
Ami
žijem vese
le,
E
Ami
juchuchuchu
chu!
Už kolem nás chodí pepka mrtvice, -ce, ce,
tak pozor, marodi, je zlá velice, -ce, -ce,
zná naše adresy a je to čiperka,
koho chce, najde si, ten natáhne perka, rka, -rka.
Zítra nás odvezou, bude veselo, -lo, -lo,
doktoři vylezou na naše tělo, -lo, -lo,
budou nám řezati ty naše vnitřnosti
a přitom zpívati ze samé radosti, -sti, sti.
R: Zpívati: cirhóza, trombóza, dávivý
kašel,
tuberkulóza, hele, já jsem to našel!
Neuróza, skleróza, křivičná záda,
paradentóza, no to je paráda!
Byli slabí na těle, ale silní na duchu,
žili vesele, než měli poruchu.
Bodláky ve vlasech
G
Em
Do vlasů bláznivej
kluk mi
Am
D
bodláky dával,
Em
C
F
za
tuhle kytku pak všechno chtěl
D
mít,
G D
Am
svateb ní menuet mi na
stýblo
H7
hrával,
C
D
G D7
že prej se musíme
vzít.
2. Zelený, voňavý, dva prstýnky z trávy,
copak si holka víc může tak přát,
doznívá menuet, čím dál míň mě baví
na tichou poštu si hrát.
Em
D
R:
Bez bolesti divný trápení,
Em
D
suchej pramen těžko pít,
G
C
Edim
H7
zbytečně slova do
kamení sít,
G7
C
F
na košili našich zvyků vlajou nitě
Bb
od knof líků,
Dis
C
Dis
G G7
jeden je Muset a
druhej je
Chtít.
C
Am
3. Do vlasů bláznivej klu
k ti
Dm
G
bodláky dával,
Am
F
B
za
tuhle kytku pak všechno chtěl
G
mít,
C
G
Dm
svateb ní menu et ti na
stýblo
E
hrával:
F
G
C G (D)
my dva se musíme
vzít.
4. Zelený voňavý dva prstýnky z trávy
nejsem si jistej, že víc umím dát,
vracím se zkroušenej, ale dobrý mám
zprávy
o tom že dál tě mám rád.
(akordy 1. Sloky)
5. Zelený, voňavý, dva prstýnky z trávy,
copak si my dva víc můžeme přát,
dál nám zní menuet a tím míň nás baví
na tichou poštu si hrát.
G
Em Am D
Zelený, voňa vý
G
Em Am D
Prstýnky voňa vý
G
Em Am D
Z trávy zele ný
Bratříčku zavírej vrátka
Citronky
Buráky
Emi
G
1.
Bratříčku nevzlykej to nejsou
bubáci
D
H7
vždyť už jsi velikej, to jsou jen
vojáci
C
přijeli v hranatých železných
H7
maringotkách Se slzou na víčku
hledíme na sebe:
Buď se mnou bratříčku
bojím se o tebe na cestách klikatých
bratříčku v polobotkách
C
Ami
Dmi
G7 C
1. V jedné
mořské
pusti ně
Ami
Dmi
G7
ztroskotal
parník v
hlubi ně
C
Ami Dmi
G7
Jenom tři ma
lé
citron ky
zůstaly na hladině
G
C
1. Když Sever válčí s Jihem a zem jde
G
do vál ky
A
a v polích místo bavlny teď rostou
D
bodlá ky.
G
C
A ve stínu u silnice vidíš z Jihu
G
vojá ky,
D
jak se tu válej' v trávě a louskaj'
G
burá ky.
Emi
Hmi Emi
Hmi
R:
Prší
a
venku
se
Emi
Hmi
setmělo
Emi
Hmi
Emi
Hmi
tato
noc
nebu
de
Emi
Hmi, Emi
Hmi C
kratká
Berán
ka vlku
Hmi Emi
Emi
se
zachtělo
H7
rec:Bratříčku :
1. - zavrel jsi vrátka ?
Emi
H7
2. zavírej vrátka!
2. Bratríčku nevzlykej neplýtvej slzami
nadávky polykej a šetři silami
Nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme
Nauč se písničku není tak složitá, opři se
bratříčku cesta je rozbitá
Budeme klopýtat, zpátky už nemůžeme
Ami
dmi
R:Rybaroba
rybaroba
G7
rybaroba
čuču
C
Ami
Dmi
Rybaroba
rybaroba
G7
rybaroba čuču
C
zůstaly na hladi ně
2. Jeden z nich povídá přátelé:netvařte
se tak kysele
Vždyť je to přece veselé,že nám patří
moře celé
R: Rybaroba
3. A tak se citronky plavily dál,jeden jim
k tomu na kytaru hrál
A tak se plavily do dáli až na ostrov
korálový
R: Rybaroba...
4. Tam je však stihla nehoda zlá,byla to
mořská příšera
Sežrala citronky i s kůrou a zakončila tak
baladu mou
R: Rybaroba
G
C
R Hej hou, hej hou, nač chodit do
G
vál ky.
A
D
Je lepší doma sedět a louskat burá ky.
G
C
Hej hou, hej hou, nač chodit do
G
vál ky.
D
G
Je lepší doma sedět a louskat burá ky.
2. Plukovník sedí v sedle, volá:
"Yankeeové jdou!",
ale mužstvo v trávě leží, prej už dál
nemohou.
Pan plukovník se otočí a koukne do
dálky,
vidí tu slavnou armádu, jak louská
buráky.
R: Hej hou...
3. Až tahle válka skončí a jestli budem
žít.
Své milenky a ženy pak půjdem políbit.
Když zeptají se: "Hrdino, cos' dělal za
války?"
"Jo, flákal jsem se s kvérem a louskal
buráky."
Montgomery
D
G
1. Déšť ti holka smáčel vlasy
A
D
Z tvých ocí zbyl prázdnej kruh
G
Kde je zbytek tvojí krásy
A
D
To ví dneska snad jen bůh
G
R: Z celé jižní eskadr ony
A
D
Nezbyl ani jeden muž
G
V Montgomery bijou zvony
A
D
Déšť ti smejvá ze rtů růž
2. Tam na kopci v prachu cesty
Leží i tvůj generál
V ruce šátek od nevěsty
Ale ruka leží dál
R: Z celé...
3. Tvář má zšedivělou strachem
Zbylo v ní pár těškejch chvil
Proužek krve stéká prachem
Déšť jí slepil vlasy jak jíl
R: Z celé ...
4. Déšť ti šeptá jeho jméno
Šeptá ho i listoví
Lásku měl rád víc, než život
To ti nikdy nepoví
R: Z celé...
Hlídač krav
D
1. Když jsem byl malý, říkali mi naši:
"Dobře se uč a jez chytrou kaši,
G
A7
až jednou vyrosteš, budeš doktorem
D
práv.
Takový doktor sedí pěkně v suchu,
bere velký peníze a škrábe se v uchu,"
G
A7
já jim ale na to řek':"Ch ci být
D
hlídačem krav."
D
R: Já chci mít čapku s bambulí nahoře,
jíst kaštany a mýt se v lavoře,
G
A7
D
od rána po celý den zpívat si jen,
D, G, A7
zpívat si: pam pam pam
...
2. K vánocům mi kupovali hromady knih,
co jsem ale vědět chtěl, to nevyčet' jsem
z nich:
nikde jsem se nedozvěděl, jak se hlídají
krávy.
Ptal jsem se starších a ptal jsem se
všech,
každý na mě hleděl jako na pytel blech,
každý se mě opatrně tázal na moje
zdraví.
R: Já chci mít...
3. Dnes už jsem starší a vím, co vím,
mnohé věci nemůžu a mnohé smím,
a když je mi velmi smutno, lehnu si do
mokré trávy.
S nohama křížem a s rukama za hlavou
koukám nahoru na oblohu modravou,
kde se mezi mraky honí moje strakaté
krávy.
R: Já chci mít...
Chodím po Brodwayi
D
1. Chodím po Broadway hladov sem a
tam,
chodím po Broadway hladov sem a
A7
tam,
D
D7
G
chodím po Broad way, po
Broadway,
D
A7
G
po Broadway hladov sem a tam.
D
R: Singi jau jau jupi jupi jau,
A7
singi jau jau jupi jupi jau,
D
D7
G
singi jau jau jupi, jau jau jupi,
D
A7
D
singi jau jau jupi jupi jau.
2. Práci nedostanu, černou kůži mám,
práci nedostanu, černou kůži mám,
práci nedostanu, nedostanu,
protože já černou kůži mám.
Osamělé město (Tereza)
Červená řeka
G
C
D
G
1. Ten den co vítr listí z města svál
C
D
Emi
můj džíp se vracel jako by se
bál
C
D
G
že asfaltový moře odliv má
C
D
E7
a stáj, že svýho koně nepozná.
D
G
1. Pod tou skálou kde proud řeky syčí
D
tam kde ční červený kamení
A7
D
D7
žije ten co mi jen srdce ničí
G
D
A7
toho já ráda mám k zbláznení
G
R: Řekni kolik je na světě kolik je
D
takovejch měst
Ami
řekni
kdo by se vracel všude je tisíce
Emi
cest.
G
Tenkrát, když jsi mi, Terezo, řekla, že
D
ráda mě máš
Ami
tenkrát
ptal jsem se, Terezo kolik mi
Emi
polibků
dáš,
D
G
napos led, napos led.
D
2. Často k nám chodívá s kytkou růží,
nejhezčí z kovbojů v okolí
vestu má ušitou z hadích kůží
bílej pás na něm pár pistolí
2. Já z dálky viděl město v slunci stát
a dál jsem se jen s hrůzou mohl ptát.
Proč vítr mlátí spoustou okenic?
Proč jsou v ulici auta, jinak nic?
R: Řekni kolik je ...
R: Singi...
3. Moje černé děti mají stále hlad,
moje černé děti mají stále hlad,
moje černé děti, černé děti,
moje děti mají stále hlad.
R: Singi...
4. A já pevně věřím, že zas přijde den,
a já pevně věřím, že zas přijde den,
a já pevně věřím, pevně věřím,
že zas černoch bude svoboden.
R: Singi...
3. Do prázdnejch beden zotvíranejch aut
zaznívá odněkud něžný tón Flaut
a v závěji starýho papíru
válej se černý klapky z klavírů.
R: Řekni kolik je...
4. Tak loudám se tím hrozným městem
sám
a vím že Terezu už nepotkám.
Jen já tu zůstal s prázdnou ulicí
a vosamělý město mlčící.
3. Vím že lásku jak trám lehce slíbí, já ho
znám
srdce má děravý ale já chci ho mít mně
se líbí
bez něj žít už mě dál nebaví
4. Hned se ptá jak se mám jak se daří
kdy už prý mu to svý srdce dám
Na to já odpovím že čas maří
srdce blíž červený řeky mám.
5. Když je tma a jdu spát, noc je černá
hlavu mám bolavou k závrati
Ale já chci mu být přesto věrná
Dokud sám se zas k nám nevrátí.
Otevřená zlomenina
že:
Niagara
pomoci.
G
1. Jsem jako vítr, kterej zfoukne pírko
D
ze tvejch dlaní, špínu jedný noci, jako
hygiena ranní
Ami
velká voda slzí, který spláchnou noční
C
Es
hříchy, tamburíny zvoní k operaci
míchy
narovnám ti páteř, poškrábu ti záda,
pofoukám ti srdce, zrada kamaráda
lásky účel světí prostředky a smetí, špínu
jedný noci, který neuletíš
otevřená zlomenina srdečního svalu,
trápení a kocovina, vůně tvýho žalu
vypustíš svou hříšnou duši do slanýho
moře, neumírej děvče moje chti ti říct
že:
R: Ohořelou károu...
D
A7
1. Na břehu Niagary, stojí tulák
starý,
D
na svou první lásku vzpomí ná.
A7
Jak tam stáli spolu, díva li se dolů,
D
až jim půlnoc spadla do klí na.
R: Teskně...
G
R: Ohořelou károu chtěl bych dojet
D
ke hvězdám,
Ami
C
který
svítily z tvejch očí dřív než
F D
červotoči se do tvýho srdce daj.
V ohořelym autě už dva měsíce
nedejchám,
sám se svojí vinou, už nikdy nechci jinou,
už asi nedoufám.
2: Pláčem solíš otevřený rány co se hojí,
tvoji krev i tělo příjímám pod obojí
stejný lidi se soumrakem mají stejný
stíny, zmizelas jak před přízrakem,
padám do hlubiny
tvůj pramínek vlasů zaliju včelím
voskem, koukám na tu krásu a nechápu
to mozkem
to co jsi mi dala já nikomu už nedám, tak
mi řekni má opičko proč tě marně
hledám
otevřená zlomenina srdečního svalu,
trápení a kocovina, vůně tvýho žalu
vypustíš svou hříšnou duši do slanýno
moře, neumírej děvče moje chci ti říct,
Dej mi víc své lásky
Emi
1.
Vymyslel jsem spoustu nápadů ,
G
a úú
Emi
D7
co
podporujou hloupou nála du,
H7
a úú,
Emi
hodit klíče do kanálu,
A
Ami
sjet po zadku
holou skálu
Emi
H7
Emi
v noci chodit strašit do hra
du
2. Dám si dvoje housle pod bradu, aúú,
v bíle plachtě chodím pozadu, aúú,
úplně melancholicky,
s citem pro věc jako vždycky
vyrábím tu hradní záhadu , aúú.
G
H7
R: Má drahá dej mi víc, má drahá
dej mi víc,
Emi
C
G
má drahá dej mi víc své lásky,
D7
a úú
G
H7
Ja nechci skoro nic, já nechci skoro
nic,
Emi
C
G
já chci jen pohladit tvé vlásky,
H7
a úú
3. Nejlepší z těch divnej nápadu , aúú,
mi dokonale zvednul náladu, aúú,
natrhám ti sedmikrásky,
tebe celou s tvými vlásky
zamknu si na sedm západu , aú
R: Má drahá...
A7
R: Teskně hučí Nia gara, teskně hučí
D
do no ci,
D7
G Gmi
komu vášeň v srdci há
rá,
D
A7
tomu není pomo ci,
D7
G Gmi
komu vášeň v srdci há
rá,
D
A7 D
tomu není pomo ci.
D
2. Střemhlav do propasti padá
A7
proud,
D
na něm vidím tebe děvče plout,
D7
škoda že ten přelud
G Gmi
D
A7
D
krá
sný nelze obej mout,
D7
škoda že ten přelud
G Gmi
D
A7
D
krá
sný nelze obej mout.
R: Teskně...
3. Osud tvrdou pěstí, zničil lidské štěstí,
i ten nejkrásnější jara květ
i ten kvítek jara vzala Niagára
ta jej nenavrátí nikdy zpět.
R: Teskně...
4. Teskně hučí Niagara, teskně hučí do
noci,
komu vášeň v srdci hárá, tomu není
pomoci,
komu vášeň v srdci hárá, tomu není
5. Střemhlav do propasti padá proud,
na něm vidím tebe děvče plout,
škoda, že ten přelud krásný nelze
obejmout,
škoda, že ten přelud krásný nelze
obejmout.
Dajána
G
Em
C
1. Lidé o ní říkají, že je v
D7
G
Em
lásce nestálá ona zatím potají
C
D7
G
jedináho v mysli má. Na toho
Em
C
D7
kdo klid jí vzal, dnem i nocí čeká
G
Em C
D7
dál, krás ná, bláho vá
G
Em C, D7, G
Da jána. ,
G7 C
Cm
G
S rdce které zastesklo si s
G7
C
úsměvem teď žal svůj nosí, stále
Cm
D
D7
čeká, čeká dál, o- o,o-o,o- o-o-o-oo-o-o.
R:
2.Ten,kdo klid jí navždy vzal,odešel si
bůh ví kam,
Dajána má v srdci žal,žije marným
vzpomínkám,
předstírá-li ve dne smích,pláče v nocích
bezesných,
krásná,bláhová Dajána
R: Srdce.......
3.Ospalá jde ulicí,nezbaví se lásky pout,
sny,jenž voní skořicí,sny,jenž nelze
obejmout,
sama bude věčně snít,nenalezne nikdy
klid,
krásná,bláhová Dajána
Little big horn
Ami
1. Tam, kde l
eží Little Big Horn, je
indiánská zem,
Dmi
tam přijíždí generál Custer s
e svým
praporem,
Ami
mod
rý kabáty jezdců, stíny
Dmi
dlouhejch karabin,
Ami
az
indiánskejch signálů po nebi letí
A
d ým.
A
R: Říkal to Jim Bridger já měl jsem v
E
noci sen,
pod sedmou kavalerií jak krví rudne
A
zem,
A7
kmen Siouxů je statečný a dobře svůj
D
kraj zná,
E
A
proč C uster neposlouchá ta slova
Ami
varov
ná.
2. Tam blízko Little Big Hornu šedivou
prérií
táhne generál Custer s sedmou kavalerií,
marně mu stopař Bridger radí "Zpátky
povel dej!"
Jedinou možnost ještě máš, život si
zachovej.
R: Říkal to Jim Bridger...
3. Tam blízko Little Big Hornu se vznáší
smrti stín,
padají jezdci z koní, výstřely z karabin,
límce modrejch kabátů barví krev
červená,
kmen Siouxů je statečný a dobře svůj
kraj zná.
R: Říkal to Jim Bridger...
4. Pak všechno ztichlo a jen tamtam duní
nad krajem,
v oblacích prachu mizí Siouxů vítězný
kmen,
cáry vlajky hvězdnatý po kopcích vítr vál,
tam uprostřed svých vojáků leží i
generál.
R: ... neposlouchal ta slova varovná.
První signální
Emi
G
C
1.
Až si zejtra ráno řeknu zase
Emi
jednou provždy dost
G
C
Emi
právem se mi budeš tiše
smát
jak omluvit si svoji slabost, nenávist a
zlost
když za všechno si můžu vlastně sám.
Ami
R:
Za spoustu dní možná za
C
spoustu let
G
D
až se mi rozední budu ti vyprávět
na 1.signální jak jsem vobletěl svět
jak tě to vomámí a nepustí zpět.
F
B
Dmi
Jaký si to uděláš takový to
máš.
F
B
Dmi
Jaký si to uděláš takový to
máš.
2. Až se dneska večer budu tvářit zas jak
Karel Gott,
budu zpívat vampamtydapam
všechna sláva polní tráva ale peníz přijde
vhod
jak jsem si to uďál tak to mám.
Ráno bylo stejný
Stará archa
G
Hmi
1. Stál na zastávce s vypůj
čenou
D
kyta rou,
Ami
D
v dru
hý ruce holku, to zavazadlo
G
svý,
Emi
D
a tý holce v sáčku řek':" Dobrýtro,
miláčku,
C
G
E7
podívej se do dáli, uvidíš dvě
Ami D7
G
smutný kole
je na silni ci."
2. Ráno bylo stejný, stejný pivo, stejný
blues,
ospalí a nudní byli po flámu,
kouřili partyzánku, dým foukali do
vánku,
dívali se do dáli, viděli dvě smutný koleje
na silnici.
D
C
G C, G
R: Ráno bylo stejný, nesváteč ní,
D
C
G, C, G
na tvářích počasí proměnlivý,
D
C
G
rádio hlásilo: na blatech svítá,
E7
Ami7
každej byl tak trochu
sám,
D7
G
hm. 3. Holka, zvedej kotvy, nikdo
nás už nebere,
pojedeme po svejch do podnájmu žít,
koupíme na splátky jízdenku tam a
zpátky,
až omrzí nás dálky, budem jak dvě
smutný koleje na silnici.
R:
D7
G
D7
R: /: Já mám kocábku náram-,
G
náram-, náram-,
D7
G
kocábku ná ram-, náramnou. :/
G
Archa má cíl, jé, archa má směr, jé,
D7
G
plaví se k Ara ratu na sever.
Já mám kocábku náram, náram, náram,
Kocábku náram, náramnou
G
1. Pršelo a blejskalo se sedm neděl,
D7
G
kocábku ná ram-, náramnou,
Noe nebyl překvapenej, on to věděl,
D7
G
kocábku ná ram-, náramnou.
R: Já mám...
2. Šem, Nam a Jafet byli bratři rodní,
kocábku náram-, náramnou,
Noe je zavolal ještě před povodní,
kocábku náram-, náramnou.
3. Kázal jim uložiti ptáky, savce,
kocábku náram-, náramnou,
"ryby nechte, zachrání se samy hladce,"
kocábku náram-, náramnou.
R: Já mám..
4. Přišla bouře, zlámala jim pádla, vesla,
kocábku náram-, náramnou,
tu přilétla holubice, snítku nesla,
kocábku náram-, náramnou.
R: Já mám...
R: Za spoustu dní...
5. Na břehu pak vyložili náklad celý,
kocábku náram-, náramnou,
ještě že tu starou dobrou archu měli,
kocábku náram-, náramnou.
R:
Strom
R: A on tam stál...
Šrouby a matice
Ami
G
1.
Polní cestou kráčeli šuma ři do
vísky hrát,
Ami
G
svatby, pohřby tahle cesta pozna la
mnohokrát,
F
G
po jedné svatbě se chu dým lidem
Ami
synek narodil
F
G
E
a táta mu u pra šný cesty života
strom zasadil.
4. Při stavbě se objevilo, že silnice bude
dál,
a tak kousek od nové cesty smutný
pařez stál,
dětem a výletníkům z výšky nikdo
nemával
a jen přítel vítr si o něm píseň na
strništích z nouze hrál.
A
Mezi zemí a nebem
E
A širým světem
Hmi
Je jeden
náš
D
E
Tak dobře ho znáš
A
Mezi nebem a zemí
E
Jsou věci který
Hmi
Moje milá
D E
Můžu jen já
A
R: A on tam stál, a on tam stál,
F#mi
a koukal
do polí, a koukal do polí,
D
a byl jak král, a byl jak král, sám v
E
celém okolí,
A
F#mi
korunu měl, korunu
měl, i když ne
D
Dmi
ze zla
ta,
D
E
a jeho pokladem byla trá va
A
střapatá.
2. Léta běží a na ten příběh si už nikdo
nevzpomnělm
jen košatý strom se u cesty ve větru tiše
chvěl,
a z vísky bylo město a to město začlo
chtít
asfaltový koberec až na náměstí mít.
R: A on tam stál...
3. Že strom v cestě plánované, to malý
problém byl,
ostrou pilou se ten problém snadno
vyřešil,
tak naposled se do nebe náš strom pak
podíval
a tupou ránu do větvoví už snad ani
nevnímal.
R: A on tam stál...
A
E
Tahat tě za vlasy, dýchat ti do tváře,
Hmi
D
Dělat si
nároky na tvoje polštáře
A
E
Sahat ti pod sukni, kousat tě na ruce
Hmi
D
Dělat ti
snídani, říkat ti opice.
E
lekníny, vrtat ti police.
Hmi
D
Jsme časem
kalený šrouby a
matice
nosit ti
A
E
za vlasy, dýchat ti do tváře,
Hmi
D
Dělat si
nároky na tvoje polštáře
A
E
Sahat ti pod sukni, kousat tě na ruce
Hmi
D
Dělat ti
snídani, říkat ti opice.
A
E
Platit ti výdaje, prdět si vě vaně
Hmi
D
Kvůli tvé
pověsti porvat se v
hospodě
A
E
nosit ti lekníny, vrtat ti police.
Hmi
D
Jsme časem
kalený šrouby a
matice
Tahat tě
Vysoko
A
A
E
nad zemí,
A
Mezi světlem a nocí
E
Houpu tě v bocích
Hmi
D
E
Na tisíc
krát, dělám to rád
A
Mezi nocí a světlem
E
Zimou i létem
Hmi
Je spousta
rán,
D
E
kdy můžu jen sám
životem kalený,
Hmi
navěky
spojení.
D
Šrouby a matice
A
E
Tahat tě za vlasy, dýchat ti do tváře,
Hmi
D
Dělat si
nároky na tvoje polštáře
A
E
Sahat ti pod sukni, kousat tě na ruce
Hmi
D
Dělat ti
snídani, říkat ti opice.
A
E
Platit ti výdaje, prdět si vě vaně
Hmi
D
Kvůli tvé
pověsti porvat se v
hospodě
Šrouby a matice
A
Šrouby a matice
Šrouby a matice
Šrouby a matice
Pijte vodu
Tisíc mil
C
R: /: Pijte vodu, pijte pitnou vodu, pijte
G
C
vodu a nepijte rum !Ź :/
G
Emi
1. V nohách mám už tisíc
mil
Ami
C
stopy
déšť a vítr smyl
Ami
D7
a můj
kůň i já sme cestou
G
znavení
C
1. Jeden smutný ajznboňák pil na
G
C
pátém nástupišti ajerko ňak.
C
Huba se mu slepila a diesel lokomotiva
G
C
ho zabi la.
R: Pijte vodu...
2. V rodině u Becherů pijou becherovku
přímo ze džberů.
Proto všichni Becheři mají trable s
játrama a páteří.
R: Pijte vodu...
3. Pil som vodku značky Gorbačov a
potom povedal som všeličo a voľačo.
Vyfásol som za to tri roky, teraz pijem
chlórované patoky.
R: Těch tisíc mil těch tisíc mil
má jeden směr a jeden cíl
bílej dům to malý bílý stavení
2. Je tam stráň a příkrej sráz
modrá tůň a bobří hráz
táta s mamou, kteří věřej ďetskejm
snům
R: Těch tisíc mil těch tisíc mil
má jeden směr a jeden cíl
jeden cíl ten starej známej bílej dům
3. V nohách mám už tisíc mil
teď mi sbejvá jen pár chvil
cestu znám a ta se tam k nám nemění
R: Pijte vodu...
R: Těch tisíc mil těch tisíc mil
má jeden směr a jeden cíl
bílej dům to malý bílý stavení
4. My jestežny chlopci z Warszawy,
chodime pociungem za robotou do
Ostravy.
Štery litry vodky i mnužstvo piv, bardzo
fajny kolektiv.
4. Kousek dál a já to vím, uvidím už
stoupat dým
D7
D7
šikmej štít střechy čnít k nebesům
R: Pijte vodu...
5. Jedna paní v Americe ztrapnila se
převelice.
Vypila na ex rum, poblila jim Bílý dům.
R: Pijte vodu...
R: Těch tisíc mil těch tisíc mil
má jeden směr a jeden cíl
jeden cíl ten starej známej bílej dům
jeden cíl ten starej známej bílej dům
jeden cíl ten starej známej bílej dům
Rána v trávě
Pár havraních copánků
Ami
G
R:
Každý ráno boty zouval
Ami
G
Orosil si nohy v trávě
Ami
G
1.
Že se lidi mají radi doufal
Ami
Emi
Ami
A pro
citli
právě
G
Každý ráno dlouze zíval
Ami
G
Utřel čelo do ru kávu
Ami
G
A při chůzi tělem semtam kýval
Ami
Emi
Ami
Před se
bou sta
sáhů
G
A7
D7
1. Pár havraních copánků a Tvůj
G
tichý smích
A7
D7
ve dvou jedem do spánku, jedem
G
na sa ních.
H7
Emi
G7 C
Cesta tam je
voňa vá, starý
G
hodný pán
E
A7
D7
s úsmě vem Ti podává bílý
G
tuli pán,
C
G
F
C
1. Poznal Mora věnku krásnou
Ami G
C
a ví nečko ze zlata
G
F
C
V Čechách slávu muzi kantů
Ami
Emi
Ami
Uma
zanou
od bláta.
R: Každý ráno...
2. Toužil najít studánečku
A do ní se podívat
By mu řekla proč holečku
Musíš světem chodívat
3. Studánečka promluvila
To ses musel nachodit
Abych já ti pravdu řekla
měl ses jindy narodit. R:
R: Každý ráno...
H7
Emi
G7 C
R: Cesta
tam je
voňa vá, starý
G
hodný pán
E
A7
D7
s úsmě vem Ti podává bílý
G
tuli pán.
2. Ukrývá se v poupátku malý, něžný sen
sen Ti vepsal do plátků sám pan
Andersen.
Krajinou, kde nemrazí zvoní tulipán
pohádkou Tě provází starý hodný pán,
krajinou, kde nemrazí zvoní tulipán
pohádkou Tě provází starý hodný pán.
Habet
Král a klaun
Emi
D
Dvě hvězdy v Malém voze svítí
Emi
ještě
zrána,
G
D
G
vidí, jak po obloze přeletěla vrána,
D
Emi
Hmi
rybáři vstávají a
rozhazují
sítě
Emi
D
Emi
a hvězdy zpívají, když
narodí se
D Emi
dí
tě.
D C
G C G C
K rál do boje táh' , do veliké
G
C G, G, C, G, C, G, C, D
dálky ,
C
G
D7
a s n ím do té v álky jel na mezku
G
k laun,
než hledí si stáh', tak z výrazu tváře
bys nepoznal lháře, co zakrývá strach.
D7
G
T iše šeptal při té hr ůze:"Inter arma
silent musae,"
A
m ísto zvonku cinkal
D7 C#7 D7
brně ;
ním ,
C
G C G C
král d o boje táh ', do veliké
G
CG
dálky ,
C
G
D7
a s ním do té války jel na mezku
G
H C, G, A7
k laun .
Emi
G
D
Ave padalo z nebe jako mana,
Emi
H7
Ave, znělo to
trochu jako
hrana,
Emi
G
D
H7
Ave, to značí: vítejte, vy mladí,
Emi
Hmi
Emi
a ruce hladí,
a ruce hl
adí.
R:
2. Mladí už nekřičí, vždyť ústa lze jim
ucpat,
i tlukot slavičí lze stiskem ruky uspat
a jásat s Herodesem, tleskat v dešti díků,
než někdo za závěsem zvedne v pěsti
dýku.
R: Habet, znělo to stejně jako prve,
Habet, jen trochu víc tam bylo krve,
Habet, to značí palec směrem k hlíně
za ruce v klíně, za ruce v klíně.
R: Habet znít bude stejně jako prve,
Habet, jen hodně víc tam bude krve,
Habet, to značí palec směrem k hlíně
za ruce v klíně, za ruce v klíně.
Král do boje táh', a sotva se vzdálil,
tak vesnice pálil a dobýval měst,
klaun v očích měl hněv, když sledoval
žháře,
jak smývali v páře prach z rukou a krev.
Tiše šeptal při té hrůze:"Inter arma
silent musae,"
místo loutny držel v ruce meč,
král do boje táh', a sotva se vzdálil,
tak vesnice pálil a dobýval měst.
Král do boje táh', s tou vraždící lůzou
klaun třásl se hrůzou a odvetu kul,
když v noci byl klid, tak oklamal stráže
a, nemaje páže, sám burcoval lid.
Všude křičel do té hrůzy, ve válce že mlčí
Múzy,
muži by však mlčet neměli,
král do boje táh', s tou vraždící lůzou
klaun třásl se hrůzou a odvetu kul.
Král do boje táh', a v červáncích vlídných
zřel, na čele bídných jak vstříc jde mu
klaun,
když západ pak vzplál, tok potoků
temněl,
klaun tušení neměl jak zahynul král:
kdekdo křičel při té hrůze:"Inter arma
silent musae,"
krále z toho strachu trefil šlak,
klaun tiše se smál a zem žila dále
a neměla krále, klaun na loutnu hrál,
D7
G D7
kl aun na loutnu h rál, klaun na
G
loutnu hrál ...