Triduo anTe Pascha

Transkript

Triduo anTe Pascha

Proprium Ordinis Prædicatorum
Triduo ante Pascha
Proprium Ordinis Prædicatorum
Liturgia Horarum
Triduo ante
Pascha
Iuxta ritum S.O.P.
Pragæ A. D. MMXIII
Texty:
◆◆ Officium Hebdomadæ Sanctæ iuxta ritum O.P.,
R.P. Aniceti Fernández iussu editum, Romæ, 1965
Překlady:
◆◆ Psalmodie: Liturgie hodin, vydání pro potřebu dominikánského řádu, Praha,
2000–03
◆◆ Biblické texty: Liturgický překlad, Jeruzalémská bible
◆◆ patristická čtení přeložil fr. Justin Dvorský O.P.
Nápěvy:
◆◆ Ecclesiasticum officium iuxta ritum S.O.P. Triduo ante Pascha,
R.P. Bonaventuræ García Paredes iussu editum, Romæ, 1927
◆◆ Antiphonarium S.O.P.,
R.P. Martini Stanislai Gillet iussu editum, Romæ, 1933
Ad usum internum
© Provincia Bohemiæ Ordinis Prædicatorum, Pragæ, 2013
Locuples composuit
Introductio generalis
5
Všeobecné pokyny
Během velikonočního tridua se bratři mohou modlit běžné oficium podle Římského
breviáře, nebo na celé triduum (tj. od Zeleného čtvrtka ráno až po nešpory Bílé
soboty včetně) přejít na upravený dominikánský ritus. Rozsah oficia se řídí platným
kanonickým právem, tj. bratři jsou v obou případech vázáni modlit se pouze jednu
malou hóru.
Následující rubriky se uplatňují po celé triduum:
◆◆ Slavení oficia předsedá představený a pravý chór je první, i když na něj nepřipadá
jejich týden.
◆◆ Před oficiem ani po oficiu se neříkají žádné modlitby, bratři se potichu modlí;
◆◆ Začátek: na znamení představeného se všichni otočí čelem k oltáři a znamenají
se křížem, nic přitom neříkají. Poté se chóry otočí čelem k sobě a kantor začne
antifonu prvního žalmu;
◆◆ Před antifonou prvního žalmu si bratři nasadí kapuce. Sundají si je až na antifonu k evangelijnímu kantiku resp. závěrečnou modlitbu. Dále si kapuci sundávají
lektoři na čtení a kantoři na inchoace a responsoria;
◆◆ Při psalmodii chóry střídavě stojí a sedí jako obvykle;
◆◆ Na konci žalmů ani v responsoriích se neříká Sláva Otci;
◆◆ Při malých hórách a kompletáři se psalmodie recituje či zpívá polohlasem, to jest
jen tak hlasitě, aby bylo v druhém chóru rozumět;
◆◆ Vynechává se invitatorium, hymny a krátká čtení včetně responsorií;
◆◆ Po čteních v matutinu ihned navazuje responsorium;
◆◆ Modlitbu Otče náš se bratři modlí potichu (pokud je předepsána);
◆◆ Při oraci Respice, quæsumus (závěrečná modlitba všech hodinek tridua) se neříká
výzva Modleme se, vynechává se konkluze, neodpovídá se Amen. Při ostatních
oracích se však výzva, konkluze i odpověď Amen říkají jako obvykle.
◆◆ Při oficiu se vynechává požehnání a propuštění;
◆◆ Po kompletáři či nešporách není průvod se Salve.
◆◆ De profundis se říká jako obvykle. Stolní modlitby se konají jako obvykle, vynechává se v nich však Sláva Otci.
Úpravy temných hodinek oproti Officiu Hebdomadæ Sanctæ (ed. Fernández 1965):
◆◆ počet žalmů v ranních chválách snížen na tři,
◆◆ zkrácena psalmodie,
◆◆ nabídka variantních cyklů čtení.
horæ tenebræ
7
Horæ tenebræ
Feria V in Cena Domini
Na temné hodinky se připraví trojúhelníkový svícen se třinácti svícemi.
Na začátku každého žalmu se zhasne jedna svíce, střídavě zprava a zleva.
Dále se rozsvítí šest svící na oltáři.
Na znamení představeného se bratři otočí čelem ke svatostánku či kříži
a znamenají se křížem, nic přitom neříkají. Poté se oba chóry otočí čelem k sobě,
bratři si zahalí hlavy kapucemi a kantor začne antifonu.
In I nocturno
A.1
Z
e-lus domus tu- æ comédit me: et oppróbri-a exprobránti-
um ti-bi ce-cidérunt super me.
VIIIc
A.1 Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, ||
hanoben těmi, kdo hanobí tebe.
(Ps 68,10)
Psalmus 68
I
Salvum me fac, Deus: * quóniam Pojď mě zachránit, Bože, * voda až
intravérunt aquæ usque ad ánimam k hrdlu mi sahá,
meam.
bořím se v hlubokém bahně, *
Infíxus sum in limo profúndi: *
jako by bezedné bylo,
et non est substántia.
padl jsem do hlubin vodních, *
Veni in altitúdinem maris: * et tem proud mě strhuje s sebou.
péstas demérsit me.
Jsem už vysílen křikem, * hrdlo
Laborávi clamans, † raucæ factæ
mám ochraptělé,
sunt fauces meæ: * defecérunt oči mi hleděním slábnou, * jak če
óculi mei, dum spero in Deum kám na svého Boha.
meum.
8
Multiplicáti sunt super capíllos
cápitis mei, * qui odérunt me gratis.
Confortáti sunt qui persecúti
sunt me inimíci mei iniúste: *
quæ non rápui, tunc exsolvébam.
Deus, tu scis insipiéntiam meam:  *
et delícta mea a te non sunt abscóndita.
Non erubéscant in me qui ex
spéctant te, Dómine, * Dómine
virtútum
Non confundántur super me * qui
quǽrunt te, Deus Israel.
Quóniam propter te sustínui op
próbrium: * opéruit confúsio
fáciem meam.
Extráneus factus sum frátribus
meis, * et peregrínus fíliis matris
meæ.
Quóniam zelus domus tuæ
comédit me: * et oppróbria
exprobrántium tibi cecidérunt
super me.
Et opérui in ieiúnio ánimam
meam: * et factum est in oppróbrium mihi.
Et pósui vestiméntum meum
cilícium: * et factus sum illis in
parábolam.
Advérsum me loquebántur, qui se
débant in porta: * et in me psal
lébant qui bibébant vinum.
Omittitur Gloria Patri.
Víc, než mám na hlavě vlasů, * je
těch, kdo mají mě v zášti,
silnější nežli mé kosti † jsou, kdo
mě stíhají křivě. * Vrátit mám to, co
jsem nevzal!
Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
prohřešky moje nejsou ti tajny.
Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
ať kvůli mně se nedočká han
by, * kdo hledá Boha Izraele!
Vždyť já jsem pro tebe potupu sná
šel, * pohana ulpěla na mé tváři.
Odcizil jsem se svým vlastním
bratřím, * synům mé matky
jsem jako cizí.
Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům
horlím, * hanoben těmi, kdo hanobí
tebe.
Sebe jsem týral mnohými pos
ty, * ale i to mi jen k potupě bylo.
V pytli jsem chodil za pokání, * za
to jsem jim byl leda pro smích.
Tlachají o mně, kdo u brány
sedí, * opilci zpívají posměšky
o mně.
Neříká se Sláva Otci.
horæ tenebræ
9
A.1
Z
e-lus domus tu- æ comédit me: et oppróbri-a exprobránti-
um ti-bi ce-cidérunt super me.
AVIIIc
.1 Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, ||
hanoben těmi, kdo hanobí tebe.
A.2
A
vertántur retrórsum, et e-rubé-scant, qui có- gi-tant mi-hi
ma-la. Ps. VIIIc
A.2 Ať se stydí a zalezou všichni, || kdo se z mých pohrom radují.
II
(Ps 69,3)
Ego vero oratiónem meam ad te, Já však se modlím k tobě, Pane! *
Dómine: * tempus benepláciti, Deus. Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
In multitúdine misericórdiæ
jak jenom ty se smilovat umíš, *
tuæ exáudi me, * in veritáte
jak jenom ty jsi v pomoci věrný!
salútis tuæ:
Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
Éripe me de luto, ut non infígar: * zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,
líbera me ab iis, qui odérunt me, et
aby mě proud už nestrhoval, †
de profúndis aquárum.
aby mě hloubka nepohltila, *
Non me demérgat tempéstas
ať propast nade mnou nezavře
aquæ, † neque absórbeat me
jícen!
profúndum: * neque úrgeat su Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lás
per me púteus os suum.
ce, * shlédni ke mně v svém miloExáudi me, Dómine, quóniam srdenství!
benígna est misericórdia tua: *
secúndum multitúdinem misera
tiónum tuárum réspice in me.
10
Et ne avértas fáciem tuam a
púero tuo: * quóniam tríbulor,
velóciter exáudi me.
Inténde ánimæ meæ, et líbera eam: *
propter inimícos meos éripe me.
Tu scis impropérium meum,
et confusiónem meam, * et re
veréntiam meam.
In conspéctu tuo sunt omnes qui
tríbulant me: * impropérium ex
spectávit cor meum, et misériam.
Et sustínui qui simul contri
starétur, et non fuit: * et qui
consolarétur, et non invéni.
Et dedérunt in escam meam fel: *
et in siti mea potavérunt me acéto.
Fiat mensa eórum coram ipsis in
láqueum, * et in retributiónes, et
in scándalum.
Obscuréntur óculi eórum ne vídeant:
* et dorsum eórum semper incúrva.
Effúnde super eos iram tuam: * et
furor iræ tuæ comprehéndat eos.
Fiat habitátio eórum desérta: * et
in tabernáculis eórum non sit qui
inhábitet.
Quóniam quem tu percussísti,
persecúti sunt: * et super dolórem
vúlnerum meórum addidérunt.
Appóne iniquitátem super iniqui
tátem eórum: * et non intrent in
iustítiam tuam.
Deleántur de libro vivéntium: *
et cum iustis non scribántur.
Neukrývej se před služební
kem, * vyslyš mě, pospěš, nenech
mě v bídě!
Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
zachraň mě navzdor mým nepřátelům!
Ty přece znáš mé ponížení, *
před tebou stojí mí protivníci.
Zahanbení mi zlomilo srdce, * po
tupa má je nezhojitelná;
doufal jsem v soucit, ale mar
ně, * v ty, kdo mě utěší, nenašel
jsem je.
Žluč mi kapali do mého jídla, *
v žízni mě octem napájeli.
Ať jejich stůl se stane jim pastí, *
obětní pokrm návnadou zkázy!
Zakal jim oči, že nebudou vidět, *
ať jsou navždycky strženi v bedrech!
Vylij na ně své rozhořčení, * udeř
na ně svým horoucím hněvem!
Ať jejich domovy nadobro zpust
nou, * ať jejich stany zůstanou
prázdné!
Stíhají toho, jejž ty už jsi stihl, *
dál bijí toho, jejž ty už jsi ranil.
Jen je nech dál vinu na vinu vršit, *
abys je neshledal spravedlivými!
Jen ať jsou škrtnuti z knihy ži
vých, * ať mezi věrnými zapsáni
nejsou!
horæ tenebræ
11
Avertántur retrórsum, et e-rubé-scant, qui có- gi-tant mi-hi ma-la.
A.2 Ať se stydí a zalezou všichni, || kdo se z mých pohrom radují.
A.3
D
e-us me-us,
é-ripe me de manu peccató-ris.
VIIIc
A.3 Zachraň mě, Pane, || z ruky zlých.
(Ps 70,4)
III
Ego sum pauper et dolens: * salus Já však jsem ubožák v bídě, * chraň
tua, Deus, suscépit me.
mě svou pomocí, Bože!
Laudábo nomen Dei cum cánti
Chci jménu Božímu zpívat, *
co: * et magnificábo eum in laude:
vděčně je chválit a slavit.
Et placébit Deo super vítulum no To bude milejší Pánu, * nad žertvu
véllum: * córnua producéntem et rohatých býků.
úngulas.
Těšte se, pokorní, z toho: * Kdo
Vídeant páuperes et læténtur: *
hledá Boha, ten sílí!
quǽrite Deum, et vivet ánima Neboť Pán ubohé slyší, * nezhrdne
vestra.
zajatci svými.
Quóniam exaudívit páuperes Dóm
Chval ho nebe i země, * moře a
inus: * et vinctos suos non despéxit.
vše, co v něm žije!
Laudent illum cæli et terra, * Neboť Bůh zachová Sión, † zbuduje
mare et ómnia reptília in eis.
judská města; * budou v nich žít a
Quóniam Deus salvam fáciet Sion: * sídlit
et ædificabúntur civitátes Iuda.
potomci těch, kdo mu slouží; †
Et inhabitábunt ibi, * et heredi
kdo jeho jméno ctí s láskou, *
táte acquírent eam.
najdou v nich navždy svůj do
Et semen servórum eius possidébit
mov.
eam: * et qui díligunt nomen eius, Neříká se Sláva Otci, opakuje se antifona.
habitábunt in ea.
Omittendo Gloria repetitur antiphona.
12
vExsúrge, Dómine. rEt iúdi-ca causam me-am.
V. Povstaň, Pane.
R. Své věci se ujmi.
Lectio I
I
(cf. Ps 73,22)
(Lam 1,1-3)
ncí-pit lamentá-ti-o Ieremí-æ Prophé-tæ. Aleph. Quómodo
sedet so-la cí-vi-tas plena pópulo: facta est qua-si vídu-a Dómina
génti-um: Princeps provinci-árum facta est sub tri-búto. Beth.
Plorans plorávit in nocte, et lácrimæ e-ius in maxíl-lis e-ius. Non est
qui conso-létur e-am ex ómnibus ca-ris e-ius. Omnes amí-ci e-ius
sprevérunt e-am, et facti sunt e-i inimí-ci. Ghimel. Migrávit Iudas
propter afflicti-ónem et multi-túdinem servi-tú-tis: habi-távit inter
gentes, nec invénit réqui-em. Omnes persecutóres e-ius apprehendérunt e-am inter angústi-as. Ierúsa-lem, Ierúsa-lem, convértere ad
gentes, nec invénit réqui-em. Omnes persecutóres e-ius apprehendéhoræ tenebræ
13
runt e-am inter angústi-as. Ierúsa-lem, Ierúsa-lem, convértere ad
Dóminum De-um tu-um.
Z pláče proroka Jeremiáše
a Ach, sedí tak osaměle to lidnaté město! Jako by ovdovělo, ono mocné
b
g
mezi národy. Kněžna mezi krajinami musí na robotu.
Celé noci propláče a slzy jí zalévají líce. Neutěší ji ani jeden ze všech
jejích milenců. Všichni přátelé ji zradili, stali se z nich nepřátelé.
Juda je vyhnán, vystaven útisk, těžké porobě. Bydlí mezi národy a nena
chází oddechu. Všichni pronásledovatelé ho dostihli v místech, odkud
není úniku.
Jeruzaléme, Jeruzaléme, obrať se k Pánu, Bohu svému.
Responsorium I
(cf. Mt 26,39-42)
VIII
I
n mon-te
O-livé-
ti
orá- vit ad Pa- trem: Pa-ter,
si fí-e-ri po- test, tránse-at a me
promptus
ca-lix i- ste. Spí-ri-tus qui dem
est, ca-ro autem in- fír- ma. * Fi- at volúntas
vVerúmtamen
* Fi- at volúntas
non sicut ego vo- lo, sed si-cut tu
tu-
tu-
a.
vis.
a.
R. Na Olivové hoře || se modlil k Otci: | Otče, je-li to možné, ať mě mine
tento kalich. | Duch je sice ochotný, ale tělo slabé. * Ať se stane tvá vůle.
V. Avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš. * Ať se stane.
14
Lectio II
D
(Lam 1,4-6)
a-leth. Vi-æ Si-on lugent, e-o quod non sint qui véni-ant ad
so-lemni-tá-tem: omnes portæ e-ius destrúctæ, sacerdótes e-ius geméntes: vírgines e-ius squá-lidæ, et ipsa oppréssa ama-ri-túdine.
He.
Facti sunt hostes e-ius in cápi-te, inimí-ci e-ius locuple-tá-ti
sunt: qui-a Dóminus locútus est super e-am, propter multi-túdinem
iniqui-tá-tum e-ius: párvu-li e-ius ducti sunt in capti-vi-tá-tem, ante
fá-ci-em tribu-lántis. Va-u.
Et egréssus est a fí-li-a Si-on omnis
decor e-ius: facti sunt princípes e-ius ve-lut a-rí-e-tes non inveni-éntes
páscu-a: et abi-érunt absque forti-túdine ante fá-ci-em sub sequéntis.
Ierúsa-lem, Ierúsa-lem, convértere ad Dóminum De-um tu-um.
horæ tenebræ
15
d Cesty na Sión truchlí, nikdo už nechodí na jeho slavnosti. Všechny jeho
brány jsou opuštěné, jeho kněží sténají, jeho panny se rmoutí. Hořko je
mu!
h Jeho utiskovatelé nabyli vrchu, šťastní jsou jeho nepřátelé, neboť Hospo
din ho zkrušil za jeho četné zločiny; jeho děti odešly jako zajatci před
utiskovatelem.
w Od siónské dcery odstoupila všechna její nádhera. Její knížata byla jako
jeleni, kteří nenalézají pastvu; sotva se vlekli před tím, kdo je hnal.
Responsorium II (cf. Mt 26,38.45.56; Ps 7,8)
VIII
T
ristis est á-nima me-
a
us-que ad mortem: sustiné-te
hic, et vi-gi-lá-te mecum: nunc vidébi-tis turbam, quæ circúmda-
bit me: * Vos fu- gam capi-é-
lá-
ri pro
vo- bis. vEcce
li-us hóminis tradétur in manus
tis, et e- go vadam
immo-
appro-pínquat hora, et Fí-
peccató-
rum. * Vos fu- gam
R. Má duše je || smutná až k smrti. | Zůstaňte zde a bděte se mnou. |
Nyní uvidíte dav, který mě obkličuje. * Vy se rozprchnete | a já se půjdu
za vás obětovat.
V. Hle, blíží se hodina, | kdy Syn člověka bude vydán do rukou hříšníků.  *
Vy se rozprchnete.
16
Lectio III
Z
(Lam 1,7-9)
a-in. Recordá-ta est Ierúsa-lem di-érum afflicti-ónis su-æ,
et præva-ri-ca-ti-ónis ómni-um de-siderabí-li-um su-órum, quæ habú-erat a di-ébus antíquis, cum cáderet pópulus e-ius in manu hostíli, et non esset auxi-li- átor: vidérunt e-am hostes, et de-ri-sérunt
sábba-ta e-ius. Heth. Peccátum peccávit Ierúsa-lem, proptére-a instábi-lis facta est: omnes qui glo-ri-fi-cábant e-am, sprevérunt illam,
qui-a vidérunt ignomíni-am e-ius: ipsa autem gemens convérsa est
retrórsum. Teth. Sordes e-ius in pédibus e-ius; nec recordá-ta est finis su-i: depó-si-ta est veheménter, non habens conso-la-tórem: vide,
Dómine, afflicti-ónem me-am, quóni-am eréctus est inimícus.
horæ tenebræ
z
x
j
17
Jeruzalém si vzpomíná na dny své bídy a úzkosti, kdy jeho lid klesal
pod ranami protivníka a nikdo nepřispěl na pomoc. Jeho protivníci ho
viděli, posmívali se jeho zkáze.
Jeruzalém těžce zhřešil, a tak se z něho stalo něco nečistého. Všichni,
kdo jej ctili, jím pohrdají: uviděli jeho nahotu. On pak sténá a odvrací se.
Jeho nečistota mu ulpívá na lemu jeho šatu. Na takový konec nepomyslel;
tak hluboko klesl! Není, kdo by ho utěšil. Pohleď, Hospodine, na mou
bídu: nepřítel slaví vítězství.
Responsorium III
(cf. Is 53,2-5.11)
V
E
de-
cce
vídimus e- um
non habéntem spé-ciem, neque
có- rem: aspéctus e-ius in e-
cá-ta nostra portá-
vulnerá- tus
livó- re saná-
ipse tu-
rEcce.
o non est. Hic
pec-
vit, et pro no-bis do- let: ipse autem
est propter in-iqui-tá-tes no-stras: * Cuius
ti
sumus. vVe re
lit, et do-lóres nostros i-pse portá-
languóres nostros
vit. * Cuius.
18
R. Hle, viděli jsme ho, || neměl podobu ani krásu, | jeho vzhled je k ne
poznání. | On nesl naše hříchy, | byl ztýrán pro naše nepravosti. * Jeho
ranami jsme uzdraveni.
V. On nesl naše utrpení, | obtížil se našimi bolestmi. * Jeho. R. Hle.
In II nocturno
A.4
L
iberá- vit Dómi-nus páuperem a poténte: et ínopem, cu-i
non erat ad-íutor. Ps. VIId
A.4 Pán se ujme nebožáka, jenž ho vzývá, ||
chudáka, který nemá zastání. (Ps 71,12)
Psalmus 69
Deus, in adiutórium meum in Kéž se ti, Bože, zlíbí mě vysvobo
ténde: * Dómine, ad adiuvándum dit! * Pospěš mi, Pane, na pomoc!
me festína.
Ať hanba s potupou padnou ko
Confundántur et revereántur, *
nečně na ty, * kdo se mě snaží
qui quǽrunt ánimam meam.
zahubit,
Avertántur retrórsum, et erubés ať se stydí a zalezou všichni, * kdo
cant, * qui volunt mihi mala.
se z mých pohrom radují!
Avertántur statim erubescént
Jen ať se stáhnou se zahanbením
es, * qui dicunt mihi: Euge, euge.
ti všichni, * kdo o mně říkali:
Exsúltent et læténtur in te omnes
„Dobře mu tak.“
qui quǽ~runt te, * et dicant semper: Zato ať jásají, ať se radují v tobě *
Magnificétur Dóminus: qui díligunt všichni, kdo tebe hledají!
salutáre tuum.
Ať mohou říkat: „Velký je Bůh,“
Ego vero egénus, et pau~per
* kdo k tobě volají o pomoc.
sum: * Deus, ádiuva me.
Já jsem jen ubohý nuzák, přijď ke
Adiútor meus, et liberátor meus es mně, Pane! † Ty jsi má pomoc, můj
tu: * Dómine, ne moréris.
zachránce, * Pane, déle už neotálej!
Neříká se Sláva Otci, opakuje se antifona.
horæ tenebræ
19
A.5
C
ogi- ta-vérunt ímpi- i, et locú-ti sunt nequíti-am: in-iqui-tá-
tem in excélso lo-cú-ti sunt.
VIIIc
A.5 Bezbožní se pošklebují a mluví darebně, ||
z povýšenosti ubližují slovem.
(Ps 72,8)
Psalmus 70
I
In te, Dómine, sperávi, non con K tobě se, Pane, utíkám, * nenech
fúndar in ætérnum: * in iustítia tua mě navždy v zahanbení!
líbera me, et éripe me.
Podle své spravedlnosti † vypro
Inclína ad me aurem tuam, * et
sť mě z bídy, vysvoboď mě, * po
~salva me.
přej mi sluch a zachraň mě!
Esto mihi in Deum protectórem, Buď mojí skálou ochrannou † mně
et in locum munítum: * ut salvum na pomoc buď pevným hradem, *
me fácias,
vždyť jsi má skála, jsi můj hrad!
Quóniam firmaméntum
Zachraň mě, Pane, z ruky
meum, * et refúgium meum es
zlých, * ze spárů bezbožného
tu.
lotra!
Deus meus, éripe me de manu pec Ty, Pane, jsi má naděje, * od mládí
catóris, * et de manu contra legem doufám v tebe, Pane.
agéntis et iníqui:
Byls při mně v lůně mateřském, †
Quóniam tu es patiéntia mea,
chráníš mě od matčina klína, *
Dómine: * Dómine, spes mea a
tebe jsem vzýval v každý čas!
iuventúte mea.
Mnohým jsem učiněný div: * ty jsi
In te confirmátus sum ex útero: * de mi mocným pomocníkem.
ventre matris meæ tu es protéctor
Ústa mám stále plná chval, * po
meus.
celý den k tvé slávě zpívám.
20
In te cantátio mea semper: *
tamquam prodígium factus sum
multis: et tu adiútor fortis.
Repleátur os meum laude, ut can
tem glóriam tuam: * tota die mag
nitúdinem tuam.
Ne proiícias me in témpore se
nectútis: * cum defécerit virtus
mea, ne derelínquas me.
Quia dixérunt inimíci mei mihi: *
et qui custodiébant ánimam meam,
consílium fecérunt in unum.
Dicéntes: Deus derelíquit eum, †
persequímini, et comprehéndite
eum: * quia non est qui erípiat.
Deus, ne elongéris a me: * Deus
meus, in auxílium meum réspice.
Confundántur, et defíciant de
trahéntes ánimæ meæ: * ope
riántur confusióne, et pudóre
qui quǽrunt mala mihi.
Nezavrhuj mě ve stáří, * až ztratím
síly, neopusť mě!
Odpůrci o mně klevetí, * číhají,
říkají si svorně:
„Na něj, když Bůh jej opustil! *
Ochránce nemá, chopte se ho!“
Jen, Bože, nestůj daleko, * můj
Bože, na pomoc mi pospěš!
Potup ty, kdo mě skličují, * zahanbi,
kdo mou zkázu chtějí!
A.5
C
ogi- ta-vérunt ímpi- i, et locú-ti sunt nequíti-am: in-iqui-tá-
tem in excélso lo-cú-ti sunt.
AVIIIc
.5 Bezbožní se pošklebují a mluví darebně, ||
z povýšenosti ubližují slovem.
horæ tenebræ
21
A.6
E
xsúrge, Dómine, et iúdi-ca causam me-am.
Ia
A.6 Povstaň, Pane, || své věci se ujmi. (cf. Ps 73,22)
II
Ego autem semper sperábo: * et Já však chci doufat v každý čas * a
adiíciam super omnem laudem rozhlašovat tvoji chválu.
tuam.
Má ústa denně hlásají † tvou
Os meum annuntiábit iustítiam
spravedlnost a tvou pomoc, *
tuam: * tota die salutáre tuum.
nelze ji ani dohlédnout.
Quóniam non cognóvi litteratúram, Opěvat budu Boží moc, * velebit
introíbo in poténtias Dómini: * tvoji dobrotu.
Dómine, memorábor iustítiæ tuæ
Učils mě, Bože, od mládí, * do
solíus.
dnes tvé mocné divy hlásám.
Deus, docuísti me a iuventúte Neopouštěj mě ve stáří, † ať, Pane,
mea: * et usque nunc pronun příštím pokolením * vyprávím o
tiábo mirabília tua.
tvém rameni,
Et usque in senéctam et sénium: *
o divech spravedlnosti, * jež,
Deus, ne derelínquas me,
Bože, všechno převyšuje!
Donec annúntiem bráchium Vykonals věci nesmírné, * kdo by se
tuum * generatióni omni, quæ tobě, Bože, rovnal?
ventúra est:
Dal jsi mi prožít zlého dost, †
Poténtiam tuam, et iustítiam tuam,
a zase k životu mě křísíš, * až
Deus, usque in altíssima, quæ fecísti
z hlubin země pozvedáš.
magnália: * Deus, quis símilis tibi?
Rozhojni moji důstojnost * a zase
Quantas ostendísti mihi tribu s útěchou stůj při mně!
latiónes multas et malas: † et
S harfou tě budu velebit * tvou
convérsus vivificásti me: * et de
věrnost opěvat, můj Bože,
abýssis terræ íterum reduxísti a hráti na své citeře * k tvé chvále,
me:
Svatý Izraele!
22
Multiplicásti magnificéntiam tuam: *
et convérsus consolátus es me.
Nam et ego confitébor tibi in
vasis psalmi veritátem tuam: *
Deus, psallam tibi in cíthara,
Sanctus Israel.
Exsultábunt lábia mea cum can
távero tibi: * et ánima mea, quam
redemísti.
Sed et lingua mea tota die me
ditábitur iustítiam tuam: * cum
confúsi et revériti fúerint, qui
quǽrunt mala mihi.
Ať zajásají moje rty † až tobě
budu hrát a zpívat! * Ať zachrá
něná duše jásá!
Ať i můj jazyk celý den * velebí tvoji
spravedlnost,
žes potupil a zahanbil * ty, kteří
hledají mou zkázu.
A.6
E
xsúrge, Dómine, et iúdi-ca causam me-am.
Ia Povstaň, Pane, || své věci se ujmi.
A.6
Versiculus
vDe-us me-us, é-ripe me de manu peccató-ris.
rEt de manu contra legem agéntis, et iníqui.
V. Zachraň mě, Pane, z ruky zlých.
R. Ze spárů bezbožného lotra.
Lectio IV–VI
Čtení jsou uvedena v lekcionáři na str. 119 a násl.
Po každém čtení následuje responsorium.
(Ps 70,4)
horæ tenebræ
23
Responsorium IV
(cf. Lc 22,48; Mt 26,24)
VIII
A
mí-
cus me-us
óscu-li me trádidit
oscu-látus fú-e- ro, ipse est,
ma-
lum fe-cit
dium.
tené- te
e-
sig-no. Quem
um. Hoc
sig- num, qui per ósculum adimplévit ho-mi-cí-
* Infé-lix
prætermí- sit pré-ti-um sángui- nis, et in
fine láque-o se sus- pén-dit. vFí-li- us- quidem hóminis vadit,
sicut scriptum est de il- lo: væ autem hómini il-li, per quem tra-
dé-
tur.
* Infé-lix.
R. Můj přítel mě || zradil políbením. | Koho políbím, ten to je, toho se
chopte. | Toto zlé znamení učinil ten, který políbením dokonal vraždu.  *
Nešťastník prolil vzácnou krev | a nakonec se oběsil.
V. Syn člověka odchází, jak je o něm psáno, | ale běda tomu člověku, který
ho zradí. * Nešťastník.
24
Responsorium V
(cf. Mt 26,21-24)
VIII
U
nus ex vo- bis tradet me
quem tra-dar
hódi-
e: væ illi, per
e- go: * Mé-li-us il-li e- rat, si natus non fu-
ís- set. vQui intíngit
tradi-túrus est in manus
mecum manum in parópsi- de hic me
peccató-
rum. * Mé-li-us.
R. Jeden z vás || mě dnes zradí. | Běda tomu, skrze nějž budu zrazen. *
Lépe by mu bylo, | kdyby se nebyl narodil.
V. Ten, který si se mnou namáčí skývu v míse, | mě vydá do rukou
hříšníků.  * Lépe.
horæ tenebræ
25
Responsorium VI
(Ier 11,19; Ps 40,8)
VII
E
ram qua- si agnus ínno- cens: du-ctus sum ad im-
mo- lán- dum, et ne-sci-é- bam: consí-li-um fecé- runt in-imí-ci
me- i
advérsum me, di-céntes: * Ve ní-te, mittámus lignum in pa-
nem e-
vOmnes
ius, et eradá-mus e-um
de ter-ra vi-
vénti-
um.
inimí-ci me-i advérsum me cogi-tábant ma-la mihi:
ver-bum iníqu-um mandavérunt advérsum me, di-
cén- tes:
* Ve ní-te. rE- ram.
R. Byl jsem jako || nevinný beránek, vedený na porážku | a nevěděl jsem,
že moji nepřátelé mi strojí úklady. * Zničme strom i s jeho mízou, |
vytněme jej ze země živých.
V. Všichni mí odpůrci v skrytu mě haní, | smýšlejí o mně co nejhůře. *
Zničme.
R. Byl jsem.
26
In III nocturno
A.7
D
i-xi
iníquis: No-lí-te loqui advérsus De-um in-iqui-tá-tem.
VIId
A.7 Pyšným říkám: || jen se nepyšněte vůči Bohu. (cf. Ps 74,5)
Psalmus 74
Confitébimur tibi, Deus: * confitébi Slavíme tě, Pane, slavíme tě, * vzý
mur, et invocábimus nomen tuum. váme tě, hlásáme tvé divy.
Narrábimus mirabília tua: *
„V době, kterou já sám ustano
cum accépero tempus, ego iu
vím, * soudit budu spravedli
stítias iudicábo.
vým soudem.
Liquefácta est terra, et omnes qui Byť se zem i s tvorstvem kymácela, *
hábitant in~ ea: * ego confirmávi její pilíře já pevně držím.
colúmnas eius.
Pyšným říkám: Jen se nepyšně
Dixi iníquis: Nolíte iníque áge
te! * Bezbožným: Jen nezdvíhej
re:  * et delinquéntibus: Nolíte
te hlavu!
exaltáre cornu:
Nezdvíhejte hlavu příliš zpupně, *
Nolíte extóllere in altum cornu ve nehovořte k Bohu s šíjí vzdornou!“
strum: * nolíte loqui advérsus Deum
Od východu ani od západu, *
iniquitátem.
z pouště ani z hor nic nečekejte,
Quia neque ab Oriénte, neque nikoli, jen Bůh je všeho soudcem: *
ab Occidénte, neque a desértis toho poníží a toho vznese.
móntibus: * quóniam Deus iu
Tak to je: Pán drží v ruce ka
dex est.
lich * s šumivým a kořeněným
Hunc humíliat, et hunc exáltat: *
vínem,
quia calix in manu Dómini vini podává jej tomu a zas tomu, † vy
meri plenus misto.
lokat je musí po kvasnice, * vypít
Et inclinávit ex hoc in hoc: všichni bezbožníci země.
verúmtamen fæx eius non est
Já však budu do věčnosti jásat, *
exinaníta: * bibent omnes pec
Jákobovu Bohu hrát a zpívat.
catóres terræ.
horæ tenebræ
27
Ego autem annuntiábo in sǽcu
lum:  * cantábo Deo Iacob.
Et ómnia córnua peccatórum
confríngam: * et exaltabúntur
córnua iusti.
On zuráží rohy bezbožníkům, *
kdežto spravedliví zdvihnou čelo.
A.8
T
erra trému-it
et qui-é-vit, dum resúrgeret
in iudí-ci-um
De-us. Ps. VIIIc
A.8 Země se zděsila a zmlkla, || když jako soudce povstal Bůh.
Psalmus 75
(Ps 75,9-10)
Notus in Iudǽa Deus: * in Israel Po celém Judsku znám je Bůh, * vel
magnum nomen eius.
ké má jméno v Izraeli.
Et factus est in pace locus eius: *
V Sálemu stojí jeho stan, * pří
et habitátio eius in Sion.
bytek jeho na Sióně.
Ibi confrégit poténtias árcuum, * Tam blesky luku přelomil, * i štít a
scutum, gládium, et bellum.
meč a zbraně války.
Illúminans tu mirabíliter a
Strašlivý jsi a přemocný, * moc
móntibus ætérnis: * turbáti sunt
nější nežli věčné hory.
omnes insipiéntes corde.
I siláci jsou kořistí, † upadli do tu
Dormiérunt somnum suum: * et hého spánku, * hrdinům ruce ze
nihil invenérunt omnes viri divi mdlely.
tiárum in mánibus suis.
Tvou hrozbou, Bože Jákobův, *
Ab increpatióne tua, Deus Ia
jezdci i koně znehybněli.
cob, * dormitavérunt qui ascen Hrozný jsi! Kdo by před tebou, *
dérunt equos.
před silou tvého hněvu obstál?
Tu terríbilis es, et quis resístet tibi?  *
Z nebe jsi zahřměl rozsudek, *
ex tunc ira tua.
země se zděsila a zmlkla,
De cælo audítum fecísti iu když jako soudce povstal Bůh *
dícium: * terra trémuit et quiévit, k spáse všech ponížených země.
28
Cum exsúrgeret in iudícium Deus,  *
ut salvos fáceret omnes mansuétos
terræ.
Quóniam cogitátio hóminis
confitébitur tibi: * et relíquiæ
cogitatiónis diem festum agent
tibi.
Vovéte, et réddite Dómino, Deo ve
stro: * omnes, qui in circúitu eius
affértis múnera.
Terríbili et ei qui aufert spíritum
príncipum, * terríbili apud reges
terræ.
I vzteklý Edom ať tě ctí, * ať zby
tek Hamátu tě slaví!
Slavnostně sliby skládejte * a plňte
Pánu, svému Bohu!
Ať všichni z krajů sousedních *
přinesou Hroznému své dary!
On pokořuje knížata, * je postra
chem všech králů země.
A.8
T
erra trému-it
et qui-é-vit, dum resúrgeret
in iudí-ci-um
De-us.
A.8 Země se zděsila a zmlkla, || když jako soudce povstal Bůh.
A.9
I
n di- e tribu-la-ti- ónis me-æ De-um exqui-sí-vi má-nibus
me-is. Ps. VIIa
A.9 V den své tísně za Pánem hledím, || vztahuji ruce.
(Ps 76,3)
horæ tenebræ
29
Psalmus 76
Voce mea ad Dóminum clamávi: * K Bohu volám, hlasitě křičím, *
voce mea ad Deum, et inténdit mihi. k Bohu volám, aby mě slyšel.
V den své tísně za Pánem hle
In die tribulatiónis meæ Deum
dím, † bez oddechu vztahuji
exquisívi, mánibus meis nocte
ruce, * duše má se utěšit nedá.
contra eum: * et non sum
Vzdychám, jak jen vzpomenu
decéptus.
Rénuit consolári ánima mea, † me Boha, * duch můj zemdlí, začnu-li
mor fui Dei, et delectátus sum, et hloubat.
Víčka oční nemohu zavřít, * ne
exercitátus sum: * et defécit spíritus
klidný jsem, neschopen slova.
meus.
Anticipavérunt vigílias óculi Rozvažuji o starých dobách, * o těch
mei: * turbátus sum, et non sum dávno minulých létech.
Za noci tak přemítám v srdci, *
locútus.
rozjímám a srovnávám v duchu:
Cogitávi dies antíquos: * et annos
„Což Pán může zavrhnout navždy? *
ætérnos in mente hábui.
Et meditátus sum nocte cum Nikdy už se slitovat nemá?
Navždy se svou milostí skon
corde meo, * et exercitábar, et
čil, * slovo jeho na věky zmlklo?
scopébam spíritum meum.
Numquid in ætérnum proiíciet Zapomněl Bůh na slitování, * či svůj
Deus: * aut non appónet ut com soucit odpírá z hněvu?“
Tak si říkám: „V tom je má bo
placítior sit adhuc?
lest, * změnila se pravice Páně!“
Aut in finem misericórdiam
suam abscíndet, * a generatióne Stále myslím na Boží skutky, * my
slím na tvé někdejší divy!
in generatiónem?
Uvažuji o všech tvých dílech, *
Aut obliviscétur miseréri Deus? *
probírám tvé veliké činy.
aut continébit in ira sua misericórd
Bože, vše, co konáš, je svaté! * Kde
ias suas?
Et dixi: Nunc ~cœpi: * hæc je Bůh tak velký jako náš Bůh?
Ty jsi Bůh, jenž zázraky dělá, *
mutátio déxteræ Excélsi.
svou moc dal jsi národům po
Memor fui óperum Dómini: * quia
znat
memor ero ab inítio mirabílium
a svou paží spasil svůj národ, * Já
tuórum.
koba a Josefa syny.
30
Et meditábor in ómnibus
opéribus tuis: * et in adinven
tiónibus tuis exercébor.
Deus, in sancto via tua: † quis Deus
magnus sicut Deus noster? * tu es
Deus qui facis mirabília.
Notam fecísti in pópulis vir
tútem tuam: * redemísti in
bráchio tuo pópulum tuum,
fílios Iacob et Ioseph.
Vidérunt te aquæ, Deus, † vidérunt
te aquæ: * et timuérunt, et turbátæ
sunt abýssi.
Multitúdo sónitus aquárum: *
vocem dedérunt nubes.
Étenim sagíttæ tuæ tránseunt: * vox
tonítrui tui in rota.
Illuxérunt coruscatiónes tuæ
orbi terræ: * commóta est, et
contrémuit terra.
In mari via tua, et sémitæ tuæ in
aquis multis: * et vestígia tua non
cognoscéntur.
Deduxísti sicut oves pópulum
tuum, * in manu Móysi et Aa
ron.
Uzřely tě vody, můj Bože, † uzře
ly tě, chvěly se hrůzou, * zabou
řily hlubiny mořské.
Mraky proudem chrlily vodu, †
mračna zněla dunivým hlasem, *
šípy tvé se míhaly jimi.
Ryk tvých hromů pod koly du
něl, † blesky plály přes celý ob
zor, * všechna zem se chvěla a
třásla.
Tvoje cesta vedla nás mořem, † tvo
je stezka spoustami vodstev, * aniž
nechals za sebou stopy.
Svůj lid jak stádo vedl jsi rukou *
Mojžíšovou a Áronovou.
A.9
I
n di- e tribu-la-ti- ónis me-æ De-um exqui-sí-vi má-nibus me-is.
A.9 V den své tísně za Pánem hledím, || vztahuji ruce.
horæ tenebræ
31
Versiculus
vHomo pa-cis me-æ, in quo sperávi.
rAmpli-ávit advérsum me supplanta-ti-ónem.
V. Ba i můj přítel, jemuž jsem věřil.
R. Podrazil mi nohy.
(Ps 40,10)
Lectio VII–IX
Responsorium VII
(cf. Mt 26,40-46)
VII
U
na hora-
non potu-í-
stis vi-gi-lá- re
mecum,
qui exhortabámi- ni mo-ri pro me? * Vel Iu- dam non vi-dé- tis,
quómodo non dormit,
vDormí- te iam
me
sed festí- nat
trádere me Iu- dǽ- is?
et requi-ésci- te: ecce appropínquat, qui
tradet. * Vel Iu- dam.
32
R. Ani hodinu || jste se mnou nemohli bdít, | vy, kteří jste chtěli za mě
zemřít? * Neviděli jste Jidáše, jak nespal, | ale pospíchal mě vydat Židům?
V. Spěte a odpočívejte. | Hle blíží se můj zrádce. * Neviděli jste.
Responsorium VIII
(Mt 26,3.55.59)
I
S
e-ni- ó-res pó-puli consí-li-um fecé-
runt, * Ut Iesum
do-lo tené-rent, et occí- de- rent: cum gládi- is, et fústi-bus ex-i-
é- runt tamquam ad latró- nem. vCollegérunt
ergo Pontí-fi-
ces et Pha-ri-sæ-i concí- lium. * Ut Iesum.
R. Starší lidu || se usnesli, * že se Ježíše zmocní lstí a připraví ho o život. |
S meči a kyji vytáhli jako na zločince.
V. Velekněží a farizeové svolali veleradu a usnesli se, * že se Ježíše.
horæ tenebræ
Responsorium IX
I
R
33
eve-lábunt cæ- li
(cf. Iob 20,27; 21,14.30)
iniqui-tá-tem Iu- dæ, et terra advér-
sus e-um con- súr-get: et mani-féstum e- rit peccátum il-lí- us in
di-e furó-ris Dó-mini: * Cum e- is, qui dixérunt Dómino De- o:
Recé-de a
nobis, sci-énti-am
v- In di-em
perdi-ti-ó-nis servábi-tur et ad di-em ulti-ó- nis
du-cé- tur. * Cum e- is.
vi-árum tu-árum nó-
lu-mus.
rReve-lábunt.
R. Nebesa || odhalí Jidášovu nepravost | a povstane proti němu země. | Jeho
hřích se stane zjevným v den Božího hněvu, * s těmi, kdo říkají Bohu: |
Odstup od nás, | nechceme poznávat tvé cesty.
V. V den pohromy bývá ušetřen, | v den hněvu bývá uchráněn, * s těmi.
R. Nebesa.
34
Ad Laudes matutinas
A.1
V
ide, Dómine,
et consídera quóni-am tríbulor: ve-lóci-ter
exáudi me. Ps. VIId
A.1 Shlédni na mne, Pane, ||
vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě.
(cf. Ps 68,18)
Psalmus 79
Qui regis Israel, inténde: * qui de Uslyš nás, ty, jenž paseš Izrael, * Jo
dúcis velut ovem Ioseph.
sefův lid jak svoje stádo vodíš,
Qui sedes super Chérubim, *
ty, který trůníš nad cherubíny, *
manifestáre coram Éphraim,
ukaž se, ať tě v plné slávě spatří
Béniamin, et Manásse.
Efraim, Benjamin i Manasse! *
Éxcita poténtiam tuam, et veni, * ut Vzbuď svoji moc a zachránit nás
salvos fácias nos.
pospěš!
Deus, convér~te nos: * et
Povznes nás opět, Pane zástu
osténde fáciem tuam, et salvi
pů, * rozjasni tvář, a budem za
érimus.
chráněni!
Dómine, Deus virtútum, * quoús Jak dlouho ještě, Pane zástupů, *
que irascéris super oratiónem servi míníš se hněvat, když tvůj lid tě
tui?
vzývá?
Cibábis nos pane lacrimárum: *
Slzavým chlebem jsi jej nasytil, *
et potum dabis nobis in lácrimis
slzami napojil jej v plné míře.
in mensúra?
Za předmět pře jsi nás dal souse
Posuísti nos in contradictiónem dům, * až se nám proto nepřátelé
vicínis nostris: * et inimíci nostri smějí.
subsannavérunt nos.
Deus virtútum, convér~te nos: *
et osténde fáciem tuam, et salvi
chráněni!
érimus.
horæ tenebræ
Víneam de Ægýpto transtulísti: *
eiecísti gentes, et plantásti eam.
Dux itíneris fuísti in conspéctu
eius: * plantásti radíces eius, et
implévit terram.
Opéruit montes umbra eius: * et
arbústa eius cedros Dei.
Exténdit pálmites suos usque
ad mare: * et usque ad flumen
propágines eius.
Ut quid destruxísti macériam
eius:  * et vindémiant eam omnes,
qui prætergrediúntur viam?
Exterminávit eam aper de sil
va:  * et singuláris ferus depástus
est eam.
Deus virtútum, convértere: * réspice
de cælo, et vide, et vísita víneam
istam.
Et pérfice eam, quam plantávit
déxtera tua: * et super fílium
hóminis, quem confirmásti tibi.
Incénsa igni, et suffóssa * ab incre
patióne vultus tui períbunt.
Fiat manus tua super virum
déxteræ tuæ: * et super fílium
hóminis, quem confirmásti tibi.
Et non discédimus a te, vivificá~bis
nos: * et nomen tuum invocábimus.
Dómine, Deus virtútum, con
vér~te nos: * et osténde fáciem
tuam, et salvi érimus.
35
Sám révu z Egypta jsi přenesl, * sám
vyhnals pohany a révu vsadil.
Sám připravil jsi pro ni místa
dost, * vkořenila se, zaplnila
zemi.
Svým stínem celé hory pokryla *
a svými ratolestmi Boží cedry.
Až k moři vyhnala své úponky, *
až k Eufratu své čilé letorosty.
Proč jen jsi strhl její ohradu? * Teď,
kdo jde kolem, na ní hrozny sbírá,
teď kanec divočák ji pustoší, *
kdekterá polní zvěř se na ní
pase.
Obrať se, Pane zástupů, zas k nám! *
Popatři z výšin nebeských a pohleď!
Svou péčí se zas ujmi révy své, †
zahrady, již jsi vysázel svou
paží, * výhonku, který sám jsi
vypěstil.
Ti, kdo ji spálili a zničili, * ať zhynou
hrůzou, zdrceni tvou tváří!
Chraň muže, jenž je po tvé pra
vici, * chraň syna člověka, jejž
vychoval sis!
Oživ nás, nespustíme se tě již, * vzý
vat a chválit budeme tvé jméno!
chráněni!
36
A.2
C
onvérsus est furor tu-us, Dómine, et conso-látus es me.
VIII G
A.2 Tvůj hněv se obrátil || a potěšil jsi mne. (Is 12,1)
Canticum Isaiæ prophetæ
(Is 12,1-6)
Confitébor tibi, Dómine, quóniam Sláva ti, Pane! Hněval ses na mne, *
irátus es mihi, * convérsus est furor ale tvůj hněv se obrátil a potěšil jsi
tuus, et consolátus es me.
mne.
Ecce Deus salvátor meus, * fi
Hleďte, Bůh je můj Spasitel, *
duciáliter agam et non timébo:
bez bázně budu doufat,
Quia fortitúdo mea et laus mea neboť Pán je má síla i sláva, * a stal
Dóminus, * et factus est mihi in se mi spásou.
salútem.
S radostí budete vážit vody *
Hauriétis aquas in gáudiode
z bohatých pramenů Spasitele.
fóntibus Salvatóris: * et dicétis V ten den budete volat: Oslavujte
in die illa: Confitémini Dómino Pána, * vzývejte jeho jméno!
et invocáte nomen eius:
Zvěstujte národům jeho veliké
Notas fácite in pópulis adinven
činy, * hlásejte vznešenost jeho
tiónes eius: * mementóte quóniam
jména.
excélsum est nomen eius.
Zpívejte Pánu pro jeho veliké skut
Cantáte Dómino, quóniam mag ky, * ať se to dozví celá země.
nífice fecit: * annuntiáte hoc in
Kdo bydlíte na Siónu, radujte se
univérsa terra.
a jásejte, * protože uprostřed vás
Exsúlta et lauda, habitátio Sion: *
je veliký Svatý Izraele.
quia magnus in médio tui Sanctus Neříká se Sláva Otci, opakuje se antifona.
Israel.
Během následujícího žalmu se zhasnou svíce na oltáři a všechna světla v kostele,
svítit zůstane pouze poslední svíce na trojramenném svícnu.
horæ tenebræ
37
A.3
O
b-látus est, qui-a ipse volu- it: et peccá-ta nostra, ipse
portávit. Ps. II
A.3 Z vlastní vůle se obětoval || a vzal na sebe naše hříchy. (cf. Is 53,7.11)
Psalmus 80
Exsultáte Deo, adiutóri nostro: * iu Zpívejte Pánu, síle naší, * jásejte
biláte Deo Iacob.
vstříc Bohu Jákobovu!
Súmite psalmum, et date tým
Dejte se do zpěvu, do bubnů bij
panum: * psaltérium iucúndum
te, * udeřte na zvučnou harfu a
cum cíthara.
loutnu!
Buccináte in Neoménia tuba, * in Zadujte na rohy o novoluní * i při
insígni die solemnitátis vestræ.
úplňku, v den našeho svátku!
Quia præcéptum in Israel est: *
Izrael má tak zákonem dáno, *
et iudícium Deo Iacob.
příkazem od Boha Jákobova,
Testimónium in Ioseph pósuit illud, zřízením, které obdržel Josef, * když
cum exíret de terra Ægýpti: * lin táhl Bůh proti Egypťanům.
guam, quam non nóverat, audívit.
Slyším hlas dosud nepoznaný: *
Divértit ab onéribus dorsum
„Otevři ústa a naplním ti je.
eius: * manus eius in cóphino Já jeho šíji jsem břemene zbavil, *
serviérunt.
košů jsem zprostil jeho ruce.
In tribulatióne invocásti me, et li
Volals mě v nouzi, zachránil
berávi te: * exaudívi te in abscóndito
jsem tě, † z hromových mračen
tempestátis: probávi te apud aquam
jsem odpověděl; * tys mě však u
contradictiónis.
vody v Meribě zkoušel.
Audi, pópulus meus, et contes Lide můj, slyš mé napomenutí, * kéž
tábor te: * Israel, si audíeris me, mě Izrael vyposlechne:
non erit in te deus recens, neque
Nebudeš míti jiného boha, * ci
adorábis deum aliénum.
zímu bohu nesmíš se klanět!
38
Ego enim sum Dóminus Deus tuus,
qui edúxi te de terra Ægýpti: * diláta
os tuum, et implébo illud.
Et non audívit pópulus meus
vocem meam: * et Israel non
inténdit mihi.
Et dimísi eos secúndum desidéria
cordis eórum: * ibunt in adinven
tiónibus suis.
Si pópulus meus audísset me: *
Israel si in viis meis ambulásset:
Pro níhilo fórsitan inimícos eórum
humiliássem: * et super tribulántes
eos misíssem manum meam.
Inimíci Dómini mentíti sunt
ei: * et erit tempus eórum in
sǽcula.
Et cibávit eos ex ádipe fruménti: * et
de petra, melle saturávit eos.
Já jsem Pán, to já jsem Bůh tvůj, *
který tě vyvedl z egyptské země!
Avšak můj národ na můj hlas
nedbal, * Izrael byl mě neposlu
šen.
Ať tedy dál jsou zaryti srdcem, * ať
jen si dělají podle svého.
Kdyby však byl můj národ mě
slyšel, * kdyby byl Izrael šel mou
cestou,
hned bych byl jeho odpůrce srazil, *
svou rukou pokořil nepřátele.
Kdo jej má v zášti, dnes by se
klaněl, * v uctivém strachu by
setrval navždy.
Svůj lid bych živil pšenicí vzácnou, *
sytil jej sladkostí skalního medu.“
A.3
O
b-látus est, qui-a ipse volu- it: et peccá-ta nostra, ipse
portávit.
A.3 Z vlastní vůle se obětoval || a vzal na sebe naše hříchy.
Bratři si sundají kapuce. Jakmile kantor začne zpívat antifonu k Benedictus,
zhasne se poslední svíce na trojramenném svícnu.
horæ tenebræ
39
Ad Ben.
D
e-sidé-ri-o de-siderávi hoc Pascha manducáre vobíscum,
antequam pá-ti-ar. Cant. IVA
A. Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto velikonočního beránka, ||
dříve než budu trpět. (Lc 22,15)
Canticum Zachariæ
(Lc 1,68-79)
Benedíctus Dóminus, Deus Israel, * Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
quia visitávit et fecit redemptiónem protože navštívil a vykoupil svůj lid.
plebis suæ.
A vzbudil nám mocného spasi
et eréxit cornu salútis nobis * in
tele * z rodu Davida, svého sludomo David púeri sui,
žebníka,
sicut locútus est per os sanctórum, * jak slíbil od pradávna * ústy svých
qui a sǽculo sunt, prophetárum eius, svatých proroků:
salútem ex inimícis nostris * et
že nás zachrání od našich ne
de manu ómnium, qui odérunt
přátel * a z rukou všech, kteří
nos;
nás nenávidí.
ad faciéndam misericórdiam cum Slitoval se nad našimi otci * a rozpo
pátribus nostris * et memorári te menul se na svou svatou smlouvu:
staménti sui sancti,
na přísahu, kterou se zavázal
iusiurándum, quod iurávit ad
našemu otci Abrahámovi, * ~že
Abraham patrem nostrum, *
nám dá,
datúrum se nobis,
abychom mu beze strachu * a vy
ut sine timóre, de manu inimicórum svobozeni z rukou nepřátel
liberáti, * serviámus illi
zbožně a spravedlivě sloužili *
in sanctitáte et iustítia coram
po všechny dny svého života.
ipso * ómnibus diébus nostris.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyš
Et tu, puer, prophéta Altíssimi šího, * neboť půjdeš před Pánem,
vocáberis: * præíbis enim ante abys mu připravil cestu
fáciem Dómini paráre vias eius,
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
40
ad dandam sciéntiam salútis
plebi eius * in remissiónem pec
catórum eórum,
per víscera misericórdiæ Dei nos
tri, * in quibus visitávit nos Oriens
ex alto,
illumináre his, qui in ténebris et
in umbra mortis sedent, * ad di
rigéndos pedes nostros in viam
pacis.
pro slitování a milosrdenství našeho
Boha, * kterým nás navštívil Vychá
zející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve
tmě a v stínu smrti, * a uvedl
naše kroky na cestu pokoje.
Ad Ben.
D
e-sidé-ri-o de-siderávi hoc Pascha manducáre vobíscum,
antequam pá-ti-ar.
A. Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto velikonočního beránka, ||
dříve než budu trpět.
Preces
Během přímluv všichni bratři stojí čelem ke svatostánku či kříži.
Kantor a succentor se postaví před oltářní stupně, další dva bratři doprostřed
chóru, ostatní zůstanou na svých místech.
Duo fratres ante gradus altari:
Ký-ri-e, e-léi-son.
Chorus:
Duo fratres in medio chori:
Dómine, mi-serére.
Chorus:
Christus Dóminus factus est obédi- ens usque ad mortem.
Chorus:
horæ tenebræ
41
Chorus:
Chorus:
vQui passúrus adve-nísti propter nos. Christe, e-léi-son.
Chorus:
vQui expánsis in cru-ce mánibus, traxísti ómni- a ad te sǽcu-la. Christe.
Chorus:
vQui prophé-ti-ce prompsí-sti: Ero mors tu- a, o mors. Christe.
Chorus:
Chorus:
Chorus:
Deinde duo fratres ante gradus altari alta voce cantent:
42
Chorus:
Mortem autem crucis.
K. = dva kantoři před oltářními stupni
S. = dva jiní bratři uprostřed chóru; Ch. = chór
K. Kyrie, eleison.
K. Kyrie, eleison.
Ch.Kristus Pán se stal poslušným až k smrti.
K. Ty, který jsi přišel, abys za nás trpěl.
K. Ty, který jsi rozepjal ruce na kříži
a přitáhl k sobě všechny věky.
K. Ty který jsi prorocky pravil:
Budu tvou smrtí, ó smrti.
K. Kyrie, eleison.
K. Kyrie, eleison.
K. A to k smrti na kříži.
Ch.Kyrie, eleison.
S. Pane, smiluj se.
Ch.Kriste, eleison.
Ch.Kriste, eleison.
Ch.Kriste, eleison.
S. Pane, smiluj se.
Ch.Kyrie, eleison.
S. Pane, smiluj se.
Po těch slovech všichni pokleknou (chór proti chóru, zpěváci však zůstanou
uprostřed chóru a čelem ke svatostánku nebo kříži).
Všichni se potichu modlí Pater noster.
horæ tenebræ
43
Oratio
Poté ihned navazuje modlitba, bez výzvy Modleme se, bez konkluze
a bez odpovědi Amen. Zpívá se obvyklým nápěvem orace.
Bratři přitom zůstávají klečet.
Réspice, quǽsumus, Dómine, su
per hanc famíliam tuam † pro qua
Dóminus noster Iesus Christus non
dubitávit mánibus tradi nocéntium °
et crucis subíre torméntum. †
Shlédni, prosíme, Bože, na tuto svou
rodinu, † pro niž se náš Pán Ježíš
Kristus neváhal vydat do rukou
hříšníků ° a dát se ukřižovat. †
Bratři chvíli setrvají v modlitbě a poté na znamení představeného povstanou.
Je-li to zvykem, znovu se zapálí se prostřední ze 13 svící.
Po skončení oficia mohou bratři pokračovat v osobní modlitbě,
nebo se v tichosti rozejdou.
horæ tenebræ
45
Feria VI in Passione Domini
In I nocturno
A.1
A
sti-térunt reges terræ, et prínci-pes convenérunt in unum
advérsus Dóminum et advérsus Christum e-ius.
VIII G
A.1 K boji povstávají králové, †|| smlouvají se vládci proti Pánu, |
(Ps 2,2)
proti jeho Pomazanému. Psalmus 2
Quare fremuérunt gentes: * et Proč se bouří kmeny pohanů, * ná
pópuli meditáti sunt inánia?
rody proč snují marné plány?
Astitérunt reges terræ, et prínc
K boji povstávají králové, †
ipes convenérunt in unum * ad
smlouvají se vládci proti Pánu, *
vérsus Dóminum, et advérsus
proti jeho pomazanému.
Christum eius.
„Zpřetrhejme jejich okovy, * shoď
Dirumpámus víncula eórum: * et me ze sebe ta jejich pouta!“
proiiciámus a nobis iugum ipsórum.
Směje se jim na nebesích Pán, *
Qui hábitat in cælis, irridébit
úsměšek má pro ně na svém trů
eos: * et Dóminus subsannábit
nu.
eos.
46
Tunc loquétur ad eos in ira sua, * et
in furóre suo conturbábit eos.
Ego autem constitútus sum
Rex ab eo super Sion mon
tem sanctum eius, * prǽdicans
præcéptum eius.
Dóminus dixit ad me: * Fílius meus
es tu, ego hódie génui te.
Póstula a me, et dabo tibi gentes
hereditátem tuam, * et posses
siónem tuam términos terræ.
Reges eos in virga férrea, * et tam
quam vas fíguli confrínges eos.
Et nunc, reges, intellígite: * eru
dímini, qui iudicátis terram.
Servíte Dómino in timóre: * et ex
sultáte ei cum tremóre.
Apprehéndite disciplínam, ne
quándo irascátur Dóminus, * et
pereátis de via iusta.
Cum exárserit in brevi ira eius: *
beáti omnes qui confídunt in eo.
Potom k nim však s hněvem pro
mluví, * vyděsí je ve svém rozhořčení:
„Já jsem svého krále dosadil * na
Siónu, na své svaté hoře!“
Rozhodnutí Páně rozhlásím. † Takto
ke mně promluvil můj Pán: * „Tys
můj syn, dnes já jsem tebe zplodil.
Požádej, a národy ti dám, * zemi
budeš vlastnit do všech končin.
Povládneš jim prutem železným, *
jako z hlíny džbán je můžeš rozbít.“
Proto, králové, už prohlédněte, *
poučit se dejte, vládci země!
V bázni služte Pánu, vzývejte ho, *
v rozechvění líbejte mu nohy,
ať se k vaší zkáze nerozhorlí, †
neboť hněvem snadno může
vzplanout. * Blaze všem, kdo
důvěřují v něho!
A.1
A
sti-térunt reges terræ, et prínci-pes convenérunt in unum
advérsus Dóminum et advérsus Christum e-ius.
A
.1
K boji povstávají králové, †|| smlouvají se vládci proti Pánu, |
VIII G
proti jeho Pomazanému.
horæ tenebræ
47
A.2
D
i-vi-sérunt si-bi vestiménta me-a, et super vestem meam
mi-sérunt sortem. Ps. VIII G
A.2 Rozdělují si moje šaty, || metají kostky o můj oděv. (Ps 21,19)
Psalmus 21
Deus, Deus meus, réspice in me: Bože, můj Bože, pročs mě opustil? *
quare me dereliquísti? * lon Tak vzdálen jsi mým nářkům a mým
ge a salúte mea verba delictórum prosbám!
meórum.
Můj Bože, volám za dne neod
Deus meus, clamábo per diem,
povíš, * za noci nedocházím
et non exáudies: * et nocte, et
utišení.
non ad insipiéntiam mihi.
Ty však jsi svatý, ve svatyni sídlíš, *
Tu autem in sancto hábitas, * laus ve chvalozpěvech Izraele trváš.
~Israël.
Otcové naši doufali jen v tebe, *
In te speravérunt patres nostri: *
doufali v tebe, tys je vysvobodil;
speravérunt, et liberásti eos.
volali k tobě, byli zachráněni, * dou
Ad te clamavérunt, et salvi facti fali v tebe, neupadli v hanbu.
sunt: * in te speravérunt, et non sunt
Já však už jsem jen červ, ne ani
confúsi.
člověk, * pro posměch lidem,
Ego autem sum vermis, et non
davu k pohrdání.
homo: * oppróbrium hóminum, Všichni, kdo na mě hledí, se mi
et abiéctio plebis.
smějí, * rty sešklebují, potřásají
Omnes vidéntes me, derisérunt hlavou:
me:  * locúti sunt lábiis, et movérunt
„Svěřil se Pánu, ať ho vysvobo
caput.
dí, * ať ho teď zachrání, když ho
Sperávit in Dómino, erípiat
má v lásce.“
eum:  * salvum fáciat eum, Vždyť jenom tys mě vyvedl už
quóniam vult eum.
z lůna, * tys mi dal úkryt na matčiných prsou,
48
Quóniam tu es, qui extraxísti me
de ventre: * spes mea ab ubéribus
matris meæ. In te proiéctus sum ex
útero:
De ventre matris meæ Deus
meus es tu, * ne discésseris a me:
Quóniam tribulátio próxima est: *
quóniam non est qui ádiuvet.
Circumdedérunt me vítuli mul
ti: * tauri pingues obsedérunt
me.
Aperuérunt super me os suum, *
sicut leo rápiens et rúgiens.
Sicut aqua effúsus sum: * et dis
pérsa sunt ómnia ossa mea.
Factum est cor meum tamquam
cera liquéscens * in médio ventris
mei.
Aruit tamquam testa virtus mea,
et lingua mea adhæsit fáucibus
meis: * et in púlverem mortis
deduxísti me.
Quóniam circumdedérunt me canes
multi: * concílium malignántium
obsédit me.
Fodérunt manus meas et pedes
meos: * dinumeravérunt ómnia
ossa mea.
Ipsi vero consideravérunt et in
spexérunt me: * divisérunt sibi
vestiménta mea, et super vestem
meam misérunt sortem.
na tebe odkázán jsem od zro
zení, * jen tys můj Bůh už od
matčina klína.
Nevzdaluj se mi, když se blíží
muka, * a nikde nikdo, aby pomohl!
Obklopuje mě množství býků, *
bašanští tuři sevřeli mě,
své chřtány na mě otvírají * jako lvi
krvelačně řvoucí.
Celý se roztékám jak voda, *
kosti se ve mně rozpojují
a moje srdce jako z vosku * rozpou
ští se mi uvnitř těla.
Hrdlo už jako střep mám vy
schlé † a jazyk na patro se lepí, *
do prachu smrti jsi mě vrhl.
Smečka zlých psů mě obkličuje, *
zločinná tlupa stojí kolem.
Ruce mi proťali i nohy, † všech
ny své kosti mohu spočíst, *
a oni na mne krutě civí.
Rozdělují si moje šaty, * metají kost
ky o můj oděv.
Ty, Pane, však mi nebuď vzdá
len! * Ty mi přijď na pomoc, má
sílo!
Zpod meče vytrhni mou duši *
a z drápů lítých psů můj život.
Ze lvího chřtánu vysvoboď mě †
a zachraň před tuřími rohy! *
Vyslyš mě, vyslyš ubohého!
Vyprávět budu o tobě svým bra
třím, * ve shromáždění velebit tě
budu.
horæ tenebræ
Tu autem, Dómine, ne elongá
veris auxílium tuum a me: * ad
defensiónem meam cónspice.
Erue a frámea, Deus, ánimam
meam: * et de manu canis únicam
meam:
Salva me ex ore leónis: * et a
córnibus unicórnium humili
tátem meam.
Narrábo nomen tuum frátribus
meis: * in médio ecclésiæ laudábo te.
Qui timétis Dóminum, laudáte
eum: * univérsum semen Iacob,
glorificáte eum.
Tímeat eum omne semen Israël:  *
quóniam non sprevit, neque de
spéxit deprecatiónem páuperis:
Nec avértit fáciem suam a me: *
et cum clamárem ad eum, exaudívit me.
Apud te laus mea in ecclésia ma
gna:  * vota mea reddam in con
spéctu timéntium eum.
Edent páuperes, et saturabúnt
ur: et laudábunt Dóminum qui
requírunt eum: * vivent corda
eórum in sǽculum sǽculi.
Reminiscéntur et converténtur ad
Dóminum * univérsi fines terræ:
Et adorábunt in conspéctu eius *
univérsæ famíliæ géntium.
Quóniam Dómini est regnum: * et
ipse dominábitur géntium.
49
Kdo bojíte se Pána, velebte jej, †
slavte jej všichni z Jákobova
rodu, * chvějte se před ním, děti
Izraele!
Protože nepohrdl poníženým, * ne
zošklivil si bídu nebožáka,
tvář před ním neskryl, ale vysly
šel ho, * když k němu v bídě úpěl
o pomoc.
Tys cíl mé chvály v shromážděné
obci, * své sliby splním před ctiteli
Páně:
Chudobní najedí se do sytosti †
a chválit budou Pána, kdo jdou
za ním, * ať jejich srdce věčné
věky žije!
Rozpomenou se všechny kraje
země, † vrátí se k Pánu všechny lid
ské rody * a s uctíváním padnou
před ním na tvář.
Neboť jen Pánu patří kralová
ní, * jeho je všechna vláda nad
národy.
Jemu ať klanějí se mocní země *
vzdávají úctu ti, co v hlíně leží!
I moje duše pouze jemu žije, *
všechno mé potomstvo mu bude
sloužit.
Všem příštím o Pánu se bude zpí
vat, † budoucím hlásat jeho spra
vedlnost: * neboť tak veliké je dílo
Páně.
50
Manducavérunt et adoravérunt
omnes pingues terræ: * in con
spéctu eius cadent omnes qui
descéndunt in terram.
Et ánima mea illi vivet: * et semen
meum sérviet ipsi.
Annuntiábitur Dómino ge
nerátio ventúra: * et annun
tiábunt cæli iustítiam eius
pópulo qui nascétur, quem fecit
Dóminus.
A.2
D
i-vi-sérunt si-bi vestiménta me-a, et super vestem meam
mi-sérunt sortem.
A.2 Rozdělují si moje šaty, || metají kostky o můj oděv.
A.3
I
nsurrexérunt in me testes iníqui, et mentí-ta est iníqui-tas
si-bi. Ps. VIII G
A.3 Stojí proti mně falešní svědci, || v zášti mi hrozí záhubou. (Ps 26,12)
Psalmus 26
Dóminus illuminátio mea, et salus Pán je mé světlo a spása, koho měl
mea, * quem timébo?
bych se bát, * Pán je záštita pro můj
Dóminus protéctor vitæ meæ, * život, před kým se třást?
a quo trepidábo?
horæ tenebræ
Dum apprópiant super me nocén
tes, * ut edant carnes meas:
Qui tríbulant me inimíci mei,  *
ipsi infirmáti sunt, et cecidérunt.
Si consístant advérsum me castra, *
non timébit cor meum.
Si exsúrgat advérsum me
prǽlium, * in hoc ego sperábo.
Unam pétii a Dómino, hanc re
quíram, * ut inhábitem in domo
Dómini ómnibus diébus vitæ meæ:
Ut vídeam voluptátem Dómi
ni,  * et vísitem templum eius.
Quóniam abscóndit me in ta
bernáculo suo: * in die malórum
protéxit me in abscóndito taber
náculi sui.
In petra exaltávit me: * et nunc
exaltávit caput meum super
inimícos meos.
Circuívi, et immolávi in tabernáculo
eius hóstiam vociferatiónis: * can
tábo, et psalmum dicam Dómino.
Exáudi, Dómine, vocem meam,
qua clamávi ad te: * miserére
mei, et exáudi me.
Tibi dixit cor meum, exquisívit te
fácies mea: * fáciem tuam, Dómine,
requíram.
Ne avértas fáciem tuam a me: *
ne declínes in ira a servo tuo.
Adiútor meus esto: * ne derelínquas
me, neque despícias me, Deus, sa
lutáris meus.
51
Když se na mne zločinci vrhnou
a chtějí mě drásat, * sami ti zavilí
nepřátelé klopýtnou k pádu.
I když mě obklíčí vojskem, mé srdce
se nevyděsí, * i kdyby zvedli proti
mně válku, v důvěře trvám.
Jen jedno jediné na Pánu žádám,
po jednom toužím: † abych směl
v Pánově domě přebývat po celý
život, * na jeho dobrotu patřit,
z něho se ve chrámě těšit.
Vždyť on v čas nouze mě bezpečně
skryje v svém posvátném domě, * ve
svém stanu mě zaštítí, na svou horu
mě zdvihne.
Nad své odpůrce vůkol teď vy
soko pozvedám hlavu, † do jeho
stánku s jásotem přináším dě
kovnou oběť, * Pánu zde budu
radostně zpívat a k oslavě hrát.
Slyš mé hlasité volání, Pane, * vyslyš
mě, smiluj se nade mnou!
V srdci mám tvoje přikázání: *
„Hledejte tvář mou!“ a hledám
tvou tvář.
Proto svou tvář mi neukrývej, * věr
nému svému se nevzdaluj s hněvem.
Tys byl má pomoc, neodmítej
mě, * neopusť, Bože mé záchra
ny!
Kdyby mě opustil otec i matka, *
přijme mě pod svou ochranu Pán.
52
Quóniam pater meus, et mater
mea dereliquérunt me: * Dómi
nus autem assúmpsit me.
Legem pone mihi, Dómine, in
via tua: * et dírige me in sémitam
rectam propter inimícos meos.
Ne tradíderis me in ánimas tri
bulántium me: * quóniam insur
rexérunt in me testes iníqui, et
mentíta est iníquitas sibi.
Credo vidére bona Dómini * in ter
ra vivéntium.
Exspécta Dóminum, viríliter
age: * et confortétur cor tuum,
et sústine Dóminum.
Ukaž mi, Pane, svou cestu a veď
mne * navzdory odpůrcům po
cestě přímé.
Nenech mě napospas nepřátelům, †
když stojí proti mně falešní svědci, *
v zášti mi hrozí záhubou.
Jistotně doufám v dobrotu
Páně, * spatřím ji v zemi žijících.
Na Pána hleď a zůstaň silný, * s pev
nou myslí na Pána hleď!
A.3
I
nsurrexérunt in me testes iníqui, et mentí-ta est iníqui-tas si-bi.
A.3 Stojí proti mně falešní svědci, || v zášti mi hrozí záhubou.
Versiculus
vDi-vi-sérunt si-bi vestiménta me-a.
rEt super vestem me-am mi-sérunt sortem.
V. Rozdělují si mé šaty.
R. Metají kostky o můj oděv.
(Ps 21,19)
horæ tenebræ
D
53
Lectio I
(Lam 2,1-3)
e lamenta-ti-óne Ieremí-æ Prophé-tæ. Aleph. Quómodo
obtéxit ca-lí-gine in furóre su-o Dóminus fí-li-am Si-on: pro-ié-cit
de cælo in terram íncly-tam Isra-ël et non est recordátus scabélli pedum su-órum in di-e furó-ris su-i. Beth. Præci-pi-távit Dóminus, nec
pepércit ómni-a spe-ci-ósa Iacob: destrúxit in furóre su-o muni-ti-ónes vírginis Iuda, et de-ié-cit in terram: póllu-it regnum, et príncipes
e-ius. Ghimel. Confrégit in i-ra furó-ris su-i omne cornu Isra-ël;
avértit retrórsum déxteram su-am a fá-ci-e inimí-ci: et succéndit in
Iacob qua-si ignem flammæ devorántis in gyro.
54
a Ach, Pán ve svém hněvu zastřel temnotou siónskou dceru! Z nebe na
b
g
zem svrhl slávu Izraele! Na svou podnož si už nevzpomněl v den svého
hněvu!
Bez milosti Pán zničil všechna Jakubova obydlí; povalil ve svém hněvu
pevnosti Judovy dcery; k zemi srazil, proklel království a jeho knížata.
V žáru svého hněvu zlomil veškerou sílu Izraele, nazpět stáhl svou pravici
před nepřítelem; zapálil v Jakubovi planoucí oheň, jenž vše kol dokola
hltá.
Responsorium I
(cf. Iob 19,14; Ps 68,22)
III
O
mnes ami-ci me- i
dere- liqué- runt me, et præva-
lu-é- runt insidi-án-tes mihi: trádidit me, quem di-ligé- bam:
et terri-bí-libus ó- culis pla-ga crudé-li percu- ti-éntes, * Acé-
to
potá- bant me. vEt dedé- runt
et in- si-ti me-
in escam me-am fel,
a. * Acé- to.
R. Všichni || moji přátelé mě opustili, | zvítězili ti, kdo kladli mi léčky. |
Zradil mě ten, jehož jsem miloval. | Ti kdo mě s hroznými pohledy bili
krutou ranou, * octem mě napájeli.
V. Žluč mi kapali do mého jídla | a v žízni * octem mě napájeli.
horæ tenebræ
D
55
Lectio II
(Lam 2,4-6)
a-leth. Te-téndit arcum su-um qua-si inimícus, firmávit déxte-
ram su-am qua-si hostis: et occídit omne, quod pulchrum erat vi-su
in tabernáculo fí-li-æ Si-on, effúdit qua-si ignem indigna-ti-ónem
su-am. He.
Factus est Dóminus ve-lut inimícus: præci-pi-távit Isra-
ël, præci-pi-távit ómni-a mœni-a e-ius, dissipávit muni-ti-ónes e-ius,
et replévit in fí-li-a Iuda humi-li-átum et humi-li- á-tam. Va-u.
Et dissipávit qua-si hortum tentó-ri-um su-um, demo-lí-tus est tabernáculum su-um: obli-vi-óni trádidit Dóminus in Si-on festi-vi-tá-tem
et sábbatum: et in oppróbri-um, et in indigna-ti-ónem furó-ris su-i
regem et sacerdótem. Ierúsa-lem, Ierúsa-lem, convértere ad Dóminum De-um tu-um.
56
d Napjal svůj luk jako nepřítel, upevnil svou pravici, jako protivník pobil
všechny, kdo lahodili oku; na stan siónské dcery vylil své rozlícení jako
oheň.
h Pán byl jako nepřítel; zničil Izraele, zničil všechny jeho paláce, zbořil
jeho pevnosti a na Judovu dceru nakupil nářek a pláč.
w Prolomil její ohradu jako sad, zbořil místo jejích shromáždění. Hospodin
dal Siónu zapomenout na slavnosti a soboty; odvrhl v žáru svého hněvu
krále i kněze.
Responsorium II
(cf. Lc 23,41-45)
II
V
e-lum templi scis-sum est, et omnis terra
trému-
it:
latro de cruce clamábat di- cens: * Meménto me- i Dómi- ne,
dum vé-ne-ris
in regnum tuum. vA-men dico tibi: hódi-
e mecum e-ris in Para- dí- so. * Meménto me- i.
R. Chrámová || opona se roztrhla a země se zatřásla. | Lotr zvolal z kříže:  *
Pamatuj na mě, Pane, | až přijdeš do svého království.
V. Amen, pravím ti: | dnes budeš se mnou v ráji. * Pamatuj.
horæ tenebræ
Z
57
Lectio III
(Lam 2,7-9)
a-in. Répu-lit Dóminus altáre su-um, ma-ledí-xit sancti-fi-ca-
ti- óni su-æ: trádidit in manu inimí-ci muros túrri-um e-ius: vocem
dedérunt in domo Dómini, sicut in di-e so-lémni. Heth. Cogi-távit
dissipáre murum fí-li-æ Si-on: te-téndit funículum su-um, et non avértit manum su-am a perdi-ti- óne: luxítque antemurá-le, et murus
pá-ri-ter dissi-pátus est. Teth. De-fíxæ sunt in terra portæ e-ius: pérdidit, et contrí-vit vectes e-ius: regem e-ius et princípes e-ius in géntibus:
Non est lex, et Prophé-tæ e-ius non invenérunt vi-si-ónem a Dómino.
58
z
x
j
Pán si zošklivil svůj oltář, zhnusila se mu jeho svatyně; do rukou nepřítele
vydal hradby svých paláců; Hospodinovým Chrámem zní povyk jako v
den slavnosti.
Hospodin si usmyslel, že zboří hradbu siónské dcery. Napnul šňůru
a ruku neodtáhl, dokud vše nebylo pohlceno. Do smutku zahalil zeď i
parkán: ony se společně rmoutí.
Její brány jsou zahrabány pod zemí, on zničil a zlámal její závory; její
král a její knížata jsou u pohanů; Zákon už není. Ba ani jejím prorokům
se už nedostává vidění od Hospodina.
Responsorium III
(cf. Ier 2,21; Dt 32.32;
VIII
V
íne-a me-a
do convér-sa
res,
e-lé- cta, ego
es in a-ma-ri-
et Bar-ábbam di-
mítte-
túdi- nem, ut me cru-ci-fí- ge-
res? vEgo
te víne-am meam e-léc-tam, omne-
* Quómodo.
te plan- tá- vi: * Quómo-
semen ve-
quidem plantávi
rum.
rVíne-a me-a.
R. Vysadil jsem tě || jako svou vybranou révu. * Jak ses mi změnila
v hořkost, | žes mě dala ukřižovat a Barabáše propustit.
V. Já jsem tě zasadil jako vybranou révu, | samé nejlepší semeno. * Jak.
R. Vysadil.
horæ tenebræ
59
In II nocturno
A.4
V
im fa-ci-ébant qui quærébant á-nimam me-am.
VIII G
A.4 Použili síly || ti, kdo mě chtějí zabít. (Ps 37,13)
Psalmus 37
I
Dómine, ne in furóre tuo árguas Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
me, * neque in ira tua corrípias me. netrestej mě ve svém rozhorlení!
Quóniam sagíttæ tuæ infíxæ
Zaryly se do mne tvoje šípy, *
sunt mihi: * et confirmásti super
těžce na mne dolehla tvá ruka.
me manum tuam.
Pro tvůj hněv mám tělo jednu
Non est sánitas in carne mea a fácie ránu, * pro můj hřích kost ve mně
iræ tuæ: * non est pax óssibus meis není celá.
a fácie peccatórum meórum.
Nad hlavu se nakupily viny, *
Quóniam iniquitátes meæ su
tíhou přetěžkou mě obtížily.
pergréssæ sunt caput meum: * Jitří se a páchnou moje rány, * a to
et sicut onus grave gravátæ sunt všechno pro mou pošetilost.
super me.
Přitlačen a sehnut jsem až
Putruérunt et corrúptæ sunt cica
k zemi, * celý den se v sklíče
tríces meæ, * a fácie insipiéntiæ
nosti vláčím.
meæ.
Bedra má jsou celá zanícená, * mís
Miser factus sum, et curvátus tečko v mém těle není zdravé.
sum usque in finem: * tota die
Zesláblý jsem, zkroušený až
contristátus ingrediébar.
běda, * křičím z hloubi sevře
Quóniam lumbi mei impléti sunt
ného srdce.
illusiónibus: * et non est sánitas in Pane, ty znáš každou moji touhu, *
carne mea.
žádný povzdech můj ti není tajný.
Afflíctus sum, et humiliátus sum
Srdce buší, opouští mě síla, * už
nimis: * rugiébam a gémitu cori světlo v očích se mi kalí.
dis mei.
60
Dómine, ante te omne desidérium
meum: * et gémitus meus a te non
est abscónditus.
Cor meum conturbátum est,
derelíquit me virtus mea: * et
lumen oculórum meórum, et
ipsum non est mecum.
Amíci mei, et próximi mei * ad
vérsum me appropinquavérunt, et
stetérunt.
Et qui iuxta me erant, de longe
stetérunt: * et vim faciébant qui
quærébant ánimam meam.
Et qui inquirébant mala mihi, locúti
sunt vanitátes: * et dolos tota die
meditabántur.
Všichni moji přátelé a druzi † mému
neštěstí se vyhýbají, * ba i příbuzní
se drží stranou.
Léčky strojí, kdo mě chtějí za
bít, † hrozí mi, kdo hledají mou
zkázu, * denně nové lsti si vymýšlejí.
Omitittur Gloria Patri.
A.4
V
im fa-ci-ébant qui quærébant á-nimam me-am.
VIII
A
.4 G Použili síly || ti, kdo mě chtějí zabít.
A.5
C
onfundántur et revere-ántur, qui quǽrunt ánimam meam,
ut áuferant e-am. Ps. IV A
A.5 Ať hanba s potupou padnou na ty, ||
kdo se mě snaží zahubit.
(Ps 39,15)
horæ tenebræ
61
II
Ego autem tamquam surdus non
audiébam: * et sicut mutus non
apériens os suum.
Et factus sum sicut homo non
áudiens: * et non habens in ore
suo redargutiónes.
Quóniam in te, Dómine, sperávi:  *
tu exáudies me, Dómine, Deus
meus.
Quia dixi: Nequándo super
gáudeant mihi inimíci mei: * et
dum commovéntur pedes mei,
super me magna locúti sunt.
Quóniam ego in flagélla parátus
sum: * et dolor meus in conspéctu
meo semper.
Quóniam iniquitátem meam
annuntiábo: * et cogitábo pro
peccáto meo.
Inimíci autem mei vivunt, et confir
máti sunt super me: * et multiplicáti
sunt qui odérunt me iníque.
Qui retríbuunt mala pro bonis,
detrahébant mihi: * quóniam
sequébar bonitátem.
Ne derelínquas me, Dómine, Deus
meus: * ne discésseris a me.
Inténde in adiutórium meum, *
Dómine, Deus, salútis meæ.
Já však jsem k nim hluchý, neslyším
je, * němý jsem a ústa neotvírám.
Tak jsem jako člověk beze slu
chu, * bez schopnosti ubránit se
slovem.
Doufám, Pane, v tebe jediného, * ty
mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro
smích, * těm, kdo mají radost,
klopýtnu-li!“
Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
stále mám svou bolest před očima.
Proto zhloubi přiznávám svou
vinu, * pro svůj hřích jsem obavami sklíčen.
Silní však jsou moji nepřátelé, *
mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
za dobrotu zlem mi odplácejí, *
pasou po mně za to, že chci dob
ro.
Proto ty mě, Pane, neopouštěj, † ne
vzdaluj se ode mne, můj Bože! * Na
pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!
62
A.6
A
li-éni
insurrexérunt in me, et fortes quæsi-é-runt áni-
mam me-am. Ps. IV A
A.6 Povstali proti mně zpupní || a ukládají mi o život. (Ps 53,5)
Psalmus 53
Deus, in nómine tuo salvum me Bože, pro své jméno mě zachraň, *
fac:  * et in virtúte tua iúdica me.
svou mocí zjednej mi právo!
Deus, exáudi oratiónem meam: *
Bože, vyslyš modlitbu moji, *
áuribus pércipe verba oris mei.
popřej sluchu mým slovům!
Quóniam aliéni insurrexérunt ad Neboť povstali proti mně zpupní, †
vérsum me, et fortes quæsiérunt áni- vzpurní mi o život ukládají, * na
mam meam: * et non proposuérunt Boha neberou ohled.
Deum ante conspéctum suum.
A ejhle, Bůh je mým pomocní
Ecce enim, Deus ádiuvat me: *
kem, * Pán mi zachoval život.
et Dóminus suscéptor est ánimæ Pohromou stihni mé odpůrce,
meæ.
Pane * pro svoji věrnost je zahlaď.
Avérte mala inimícis meis: * et in
Radostně vzdám ti oběť a chvá
veritáte tua dispérde illos.
lu * pro tvé jméno tak dobré.
Voluntárie sacrificábo tibi, * et Vždyť Pán mě vyprostil z každé mé
confitébor nómini tuo, Dómine: tísně, * k odpůrcům pohlížím svr
quóniam bonum est:
chu.
Quóniam ex omni tribulatióne eri Neříká se Sláva Otci, opakuje se antifona.
puísti me: * et super inimícos meos
despéxit óculus meus.
horæ tenebræ
63
Versiculus
vAb insurgéntibus in me. rLíbera me, Dómine.
V. Bože, chraň mě před těmi.
R. Kdo brojí proti mně.
Lectio IV–VI
(Ps 58,2)
Responsorium IV
(cf. Mt 26,24.55-56; 27.31)
VIII
T
de-
amquam ad latrónem exístis cum glá-di- is
comprehén-
re me: quo-tí-di-e apud vos eram in templo do- cens, et
non me tenu-í-stis
ci- fi-
et ecce flagellátum dúci-tis
gén-dum. vFí-li- us
* Ad cru-
quidem hóminis vadit, sicut scrip-
tum est de il- lo: væ autem hómini il-li, per quem tradé-
* Ad cru-ci- fi-
gén-dum.
tur.
64
R. Jako na zločince || jste vytáhli s meči, | abyste mě zatkli. | Sedával jsem
den co den v chrámě, a nezmocnili jste se mě. | Zbičovaného ho odve
dli, * aby byl ukřižován.
V. Syn člověka odchází, jak je o něm psáno, | ale běda tomu člověku, který
ho zradí, * aby byl ukřižován.
Responsorium V
(Mt 27,45-46; Io 19.30)
VII
T
i:
énebræ factæ sunt, dum cruci-fi-xíssent Iesum Iu- dǽ-
et cir-ca ho-ram nonam excla-má-vit
Ie- sus voce
mag-na: De- us meus, De- us meus, ut quid me dere- li-
quí-sti? * Et incliná-to cápi- te
go
emí-sit
spí-ritum. vCum er-
accepísset acé- tum, di-xit: Con-summá-
tum est.
* Et incliná-to cápi- te emí-sit spí-ritum.
R. Nastala tma || po celém kraji, | když ukřižovali Ježíše. | Kolem tří hodin
zvolal Ježíš mocným hlasem: | Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? *
A sklonil hlavu a skonal.
V. Když okusil octa, řekl: | Dokonáno jest. * A sklonil.
horæ tenebræ
65
Responsorium VI
II
B
arábbas latro dimít-ti-tur, et ínnocens Chris- tus oc- cí-
ditur: nam et-Iudas armis doc- tus scé- le- ris, qui per pacem
dídi-cit fá- cere bellum, * Oscu-lándo
trá-didit Dóminum
Iesum Chris- tum. vEc-ce turba, et qui vocabátur Iudas, ve- nit:
et dum appropinquá- ret ad Ie-sum. * Oscu-lándo.
rBarábbas.
R. Zločinec || Barabáš byl propuštěn a nevinný Kristus zabit. | Jidáš, znalý
v prostředcích zločinu, | který se znamením pokoje naučil působit boj,  *
políbením zradil Pána Ježíše Krista.
V. Hle přichází houf, jejž přivedl Jidáš. | Když přistoupil k Ježíši,  * polí
bením.
R. Zločinec.
66
In III nocturno
A.7
A
b insurgéntibus
in me líbera me, Dómi-ne: qui-a occupavé-
runt ánimam me-am.
Ig
A.7 Chraň mě před těmi, kdo brojí proti mně, ||
kdo usilují o můj život.
(Srov. Ps 58,2)
Psalmus 58
Éripe me de inimícis meis, Deus Od mých nepřátel mě vysvoboď, můj
meus: * et ab insurgéntibus in me Bože, * chraň mě před těmi, kdo
líbera me.
brojí proti mně.
Éripe me de operántibus iniqui
Vysvoboď mě od těch, kdo jen
tátem: * et de viris sánguinum
křivdy pášou, * proti vražední
salva me.
kům přijď mi na pomoc!
Quia ecce cepérunt ánimam Jenom na ně pohleď, kterak po mně
meam:  * irruérunt in me fortes.
slídí, † kterak proti mně se mocní
Neque iníquitas mea, neque pec spolčili, * i když na mně nelpí zločin
cátum meum, Dómine: * sine ani hřích.
iniquitáte cucúrri, et diréxi.
Nevinen jsem, oni útokem se že
Exsúrge in occúrsum meum, et
nou. * Vzbuď se, pojď mi vstříc
vide:  * et tu, Dómine, Deus vir
a sám se podívej!
tútum, Deus Israël,
Jsi Pán zástupů a jsi Bůh Izraele! †
Inténde ad visitándas omnes Procitni a ztrestej všechny poha
gentes: * non misereáris ómni ny! * Neměj slitování s těmi zločinci!
bus, qui operántur iniquitátem.
Oni přicházejí každý večer zno
Converténtur ad vésperam: et fa
va, * obcházejí městem, štěkají
mem patiéntur ut canes, * et cir
jak psi.
cuíbunt civitátem.
horæ tenebræ
Ecce, loquéntur in ore suo, et
gládius in lábiis eórum: * quó
niam quis audívit?
Et tu, Dómine, deridébis eos: * ad
níhilum dedúces omnes gentes.
Fortitúdinem meam ad te cu
stódiam, * quia, Deus, suscéptor
meus es:
Deus meus, misericórdia eius præ
véniet me. * Deus osténdet mihi
super inimícos meos,
Ne occídas eos: * nequándo obli
viscántur pópuli mei.
Dispérge illos in virtúte tua: * et de
póne eos, protéctor meus, Dómine:
Delíctum oris eórum, sermó
nem labiórum ipsórum: * et
comprehendántur in supérbia
sua.
Et de exsecratióne et mendácio an
nuntiabúntur in consummatióne: *
in ira consummatiónis, et non erunt.
Et scient quia Deus dominábitur
Iacob: * et fínium terræ.
Converténtur ad vésperam: et fa
mem patiéntur ut canes, * et cir
cuíbunt civitátem.
Ipsi dispergéntur ad man
ducándum: * si vero non fúerint
saturáti, et murmurábunt.
Ego autem cantábo fortitúdinem
tuam: * et exsultábo mane miseri
córdiam tuam.
67
Právě tak se vzteky jejich ústa
pění, * jejich rty jsou meče. Kdo to
slyšel kdy!
Ty však se jim, Pane, jenom svr
chu směješ, * ty se můžeš vysmát
všem těm pohanům.
Ty jsi moje síla, jenom k tobě vzhlí
žím, * neboť ty jsi, Bože, útočiště mé.
Bůh můj milosrdný! Naproti mi
spěchá * Pán mé odpůrce mi
dává přehlížet.
Jen je pobij, aby můj lid nezapo
mněl! * Rozptyl je svou mocí, do
prachu je sraz!
Zaraz jim hned v ústech, Pane,
jejich hříšnost, † slovo na rtech,
ať je přejde nadutost! * Za kletby
a lži, které říkají,
v hněvu svém je znič, ať žádný nezů
stane! † Ať se ví, že Bůh, jenž vládne
Jákobovi, * prostírá svou vládu nad
veškerou zem.
Oni přicházejí každý večer zno
va, * obcházejí městem, štěkají
jak psi.
Toulají se lačně, slídí za potravou, *
když se nenasytí, vyjí do noci.
Já však budu zpívat na tvou moc
jen chvály, † z lásky tvé se zrána
vděčně radovat. * Neboť tys můj
hrad, jsi útočiště v nouzi,
ty jsi moje síla, jenom tobě zpí
vám, * Pane, tys můj hrad, můj milosrdný Bůh.
68
Quia factus es suscéptor meus, *
et refúgium meum, in die tribu
latiónis meæ.
Adiútor meus, tibi psallam, quia,
Deus, suscéptor meus es: * Deus
meus, misericórdia mea.
A.7
A
b insurgéntibus
in me líbera me, Dómi-ne: qui-a occupavé-
runt ánimam me-am.
A.7
Ig Chraň mě před těmi, kdo brojí proti mně, ||
kdo usilují o můj život.
horæ tenebræ
69
A.8
L
onge fe-císti notos me-os a me: trádi-tus sum, et non egredi-
ébar. Ps. VIII G
A.8 Odehnals mi přátele i známé, ||
uvězněn jsem, ven se nedostanu.
(Ps 87,9-10)
Psalmus 87
I
Dómine, Deus salútis meæ: * in die Pane, Bože spásy, volám za dne, * za
clamávi, et nocte coram te.
noci můj křik se k tobě dere.
Intret in conspéctu tuo orátio
Dej, ať modlitba má dojde
mea: * inclína aurem tuam ad
k tobě, * nachyl ucho k mému
precem meam:
naříkání!
Quia repléta est malis ánima mea:  * Vždyť má duše už je syta útrap, *
et vita mea inférno appropinquávit. k podsvětí se naklání můj život.
Æstimátus sum cum descen
Už mě počítají mezi mrtvé, *
déntibus in lacum: * factus sum
jsem jak ten, v kom všechny síly
sicut homo sine adiutório, inter
zhasly.
mórtuos liber.
Mezi mrtvými je moje lůžko, * mezi
Sicut vulneráti dormiéntes in se padlými, co leží v hrobě,
púlcris, quorum non es memor
na které už ani nevzpomeneš; *
ámplius: * et ipsi de manu tua reze vší péče tvé jsou vyloučeni.
púlsi sunt.
Uvrhls mě do hluboké jámy, * do
Posuérunt me in lacu inferióri: * propasti, do nejhlubších temnot.
in tenebrósis, et in umbra mor
Leží na mně tíha tvého hněvu, *
tis.
všechny vlny tvé mě zaplavují.
Super me confirmátus est furor Neříká se Sláva Otci, opakuje se antifona.
tuus:  * et omnes fluctus tuos indu
xísti super me.
70
A.9
C
aptábunt in ánimam iusti: et sánguinem innocéntem con-
demnábunt. Ps. VIII G
A.9 Zničit chtějí spravedlivé, || odsoudit krev nevinnou. (Ps 93,21)
II
Longe fecísti notos meos a me: * Odehnals mi přátele i známé, * uči
posuérunt me abominatiónem sibi. nils, že všichni si mě hnusí;
Tráditus sum, et non egre
uvězněn jsem, ven se nedosta
diébar: * óculi mei languérunt
nu, * oko mé je vysíleno hořem.
præ inópia.
K tobě, Pane, běduji den za dnem *
Clamávi ad te, Dómine, tota die: * a jen po tobě své ruce vzpínám.
expándi ad te manus meas.
Konáš divy pro ty, kdo jsou mrt
Numquid mórtuis fácies mi
vi? * Mohou stíny vstát a tebe
rabília: * aut médici suscitábunt,
chválit?
et confitebúntur tibi?
Vyprávějí o tvé lásce v hrobech, *
Numquid narrábit áliquis in sepúl o tvé věrnosti tam v říši mrtvých?
cro misericórdiam tuam, * et veri
Budou známy v temnotách tvé
tátem tuam in perditióne?
divy, * tvoje milost v kraji zaNumquid cognoscéntur in téne
pomnění?
bris mirabília tua, * et iustítia tua Proto, Pane, stále k tobě úpím, *
in terra obliviónis?
k tobě stoupá prosba má hned
Et ego ad te, Dómine, clamávi: * et zrána.
mane orátio mea prævéniet te.
Proč mě tedy zavrhuješ, Pane? *
Ut quid, Dómine, repéllis ora
Proč svou tvář mi neustále
tiónem meam: * avértis fáciem
skrýváš?
tuam a me?
Ubožák jsem, z dětství vydán smr
Pauper sum ego, et in labóribus a ti, * zdrcen tvými hrůzami, jež sná
iuventúte mea: * exaltátus autem, ším.
humiliátus sum et conturbátus.
Přese mne se přehnaly tvé hně
vy, * hrůzy tvé mi ústa umlčují.
horæ tenebræ
71
In me transiérunt iræ tuæ: * et
terróres tui conturbavérunt me.
Circumdedérunt me sicut aqua tota
die: * circumdedérunt me simul.
Elongásti a me amícum et
próximum: * et notos meos a
miséria.
Stále mě jak vody zaplavují, * nade
mnou se zavírají všechny.
Odcizils mi přítele i druha, * už
se přátelím jen s temnotami.
Versiculus
vLocú-ti sunt advérsum me lingua do-lósa.
rEt sermónibus ódi- i circumdedérunt me.
V. Zahrnuli mě slovy zášti.
R. Pustili se do mě pro nic za nic.
Lectio VII–IX
(Ps 108,3)
72
Responsorium VII
(cf. Is 53,12; Ps 2, 2)
VI
T
radidé-runt me
quos pro-ie-
in manus
impi- ó- rum, et inter iní-
cérunt me, et non pepercé-
runt áni- mæ me- æ:
congregá- ti sunt advérsum me fortes, * et sic-ut gi-gántes
ste-té-runt contra me. vAsti-té-runt
reges ter-ræ, et príncipes
convené-runt in u- num. * Et sic-ut.
R. Vydali mě || do rukou bezbožníků, | započítali mě mezi zločince | a neu
šetřili můj život. | Shromáždili se proti mně silní * a jako obři stáli proti
mně.
V. K boji povstali králové, | smluvili se vládci * a jako.
Responsorium VIII
(cf. Mt 26.58; 27)
VIII
I
esum trá- didit
ímpi- ius summis princí-pibus
cerdó-tum, et seni-ó-ribus pópu- li: Petrus autem
a lon-ge, * ut vidé- ret
finem. vEt ingréssus est
sa-
sequebátur
Petrus in
horæ tenebræ
a lon-ge, * ut vidé- ret
átri- um prínci-pis
finem. vEt ingréssus est
sa-cerdó-
Petrus in
73
tum. * Ut vidé- ret.
R. Zrádce vydal || Ježíše velekněžím a starším lidu. | Petr šel zpovzdálí za
ním, * aby viděl, jak to skončí.
V. Vešel dovnitř do veleknězova dvora, * aby viděl.
Responsorium IX
(Is 53,5.7)
IV
S
icut ovis ad occi-si-ónem duc-tus
ta-ré- tur,
non apéru-it os su-
* ut vi-vi-fi-cá-
est: et dum ma-le trac-
um: trádi-tus est ad mortem,
ret pó-pu-lum suum. v-Ipse
vulnerátus
est propter iniqui-tá-tes nostras: attrí-tus est propter scé- lera
nos-tra. * Ut vi-vi-fi-cá-
ret. rSicut ovis.
R. Byl týrán, || ale podrobil se a neotevřel svá ústa | jako beránek vedený
na porážku; | byl vydán na smrt, * aby dal život svému lidu.
V. Sám sebe vydal na smrt | a dal se přičíst k hříšníkům. * Aby dal.
R. Byl týrán.
74
Ad Laudes matutinas
A.1
P
rópri-o
Fí-li-o su-o non pepércit De-us: sed pro nóbis ómni-
bus trádidit illum. Ps VIId
A.1 Ani vlastního Syna Bůh neušetřil, ||
ale vydal ho za nás za všechny.
(Rm 8,32)
Psalmus 50
Miserére mei, Deus, * secúndum Smiluj se nade mnou, Bože, * jenž
magnam misericórdiam tuam.
jsi tak milosrdný,
Et secúndum multitúdinem
tak plný slitování, * a moji ne
miseratiónum tuárum, * dele
pravost zahlaď!
iniquitátem meam.
Smyj ze mne všechnu mou vinu *
Amplius lava me ab iniquitáte a z mého hříchu mě očisť!
mea:  * et a peccáto meo munda me.
Uznávám, špatně jsem činil, *
Quóniam iniquitátem meam
svůj hřích mám na očích stále.
ego cognósco: * et peccátum To proti tobě jsem hřešil, * spáchal,
meum contra me est semper.
co tobě se příčí,
Tibi soli peccávi, et malum coram te
takže tvůj soud je správný, * tvůj
feci: * ut iustificéris in sermónibus
ortel spravedlivý.
tuis, et vincas cum iudicáris.
Vždyť jsem už narozen s vinou, *
Ecce enim, in iniquitátibus con matka mě počala s hříchem.
cép~tus sum: * et in peccátis
Ty máš rád upřímné srdce, *
concépit me mater mea.
v skrytu mě moudrosti učíš.
Ecce enim, veritátem dilexísti: * in Pokrop mě yzopem, zas budu čis
cérta et occúlta sapiéntiæ tuæ ma tý, * umyj mě, bělejší budu než sníh.
nifestásti mihi.
Veselí, radost mi zakusit do
Aspérges me hyssópo, et mun
přej, * ať jásají kosti, které jsi
dábor: * lavábis me, et super ni
zdrtil.
vem dealbábor.
horæ tenebræ
Audítui meo dabis gáudium et
lætítiam: * et exsultábunt ossa hu
miliáta.
Avérte fáciem tuam a peccátis
meis: * et omnes iniquitátes
meas dele.
Cor mundum crea in me, Deus: * et
spíritum rectum ínnova in viscéri
bus meis.
Ne proiícias me a fácie tua: * et
spíritum sanctum tuum ne áu
feras a me.
Redde mihi lætítiam salutáris tui: *
et spíritu principáli confírma me.
Docébo iníquos vias tuas: * et
ímpii ad te converténtur.
Líbera me de sanguínibus, Deus,
Deus salútis meæ: * et exsultábit
lingua mea iustítiam tuam.
Dómine, lábia mea apéries: * et
os meum annuntiábit laudem
tuam.
Quóniam si voluísses sacrifícium,
dedíssem útique: * holocáustis non
delectáberis.
Sacrifícium Deo spíritus contri
bulátus: * cor contrítum, et hu
miliátum, Deus, non despícies.
Benígne fac, Dómine, in bona vo
luntáte tua Sion: * ut ædificéntur
muri Ierúsalem.
Tunc acceptábis sacrifícium
iustítiæ, oblatiónes, et holocáu
sta: * tunc impónent super altáre
tuum vítulos.
75
Odvrať se tváří od mých hříchů, *
všechny mé špatnosti nadobro za
hlaď.
Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, *
nového, stálého ducha mi dej.
Neodvrhuj mě od své tváře, * ať ve
mně trvá tvůj svatý duch.
Dej, ať se opět těším z tvé spá
sy, * posil mě velkodušností.
Hříšníky budu učit tvým cestám, *
bezbožní k tobě se vrátí zas.
Před krveprolitím zachraň mě,
Pane, * zajásám, jak jsi spraved
livý!
Odemkni, Pane, opět má ústa, * mé
rty ti zapějí chvalozpěv.
V krvavých žertvách zálibu ne
máš, * obětí tou se ti nezavdě
čím.
Má oběť je, Pane, zkroušený duch, *
zdrcené srdce neodmítneš.
Oblaž, Pane, svou dobrotou
Sión, * zbuduj zas hradby Jeru
zaléma!
Pak se ti zalíbí v obětech řádných, †
v zápalných žertvách a celopalech, *
na oltář budou ti býčky klást.
76
A.2
D
um conturbá-ta fú-e-rit ánima me-a, Dómi-ne, mi-se-ricór-
di-æ memor e-ris. Ps. Ig
A.2 Až se má duše bude rmoutit,||
pamatuj, Bože, na své milosrdenství.
(cf. Ps 41,7)
Canticum
(Hab 3,2-4.13a.15-19)
Dómine, audívi auditiónem tuam,  * Zaslechl jsem Pane, tvé slovo, * a
~et tímui.
zděsil jsem se.
Dómine, opus tuum, * in médio
Vidím tvůj záměr, Pane, * bě
annórum vivífica illud:
hem času jej zjevíš,
In médio annórum notum fácies:  * během času jej oznam, † a když se
cum irátus fúeris, misericórdiæ re- rozhněváš, * na milosrdenství pa
cordáberis.
matuj!
Deus ab Austro véniet, * et san
Bůh už se blíží od poledne, *
ctus de monte Pharan:
Svatý od faranských hor.
Opéruit cælos glória eius: * et laudis Jeho sláva pokrývá nebe * a zemi
eius plena est terra.
naplňuje jeho vznešenost.
Splendor eius ut lux erit: †
Jeho záře je jako svit slunce, †
córnua in mánibus eius: * ibi
z jeho rukou planou blesky, *
abscóndita est fortitúdo eius.
síla je v nich skryta.
Egréssus es in salútem pópuli tui: * Vyšel jsi svůj lid chránit, * spasit ho
in salútem cum Christo tuo.
se svým Pomazaným.
Viam fecísti in mari equis tuis, *
Svým ořům jsi udělal v moři
in luto aquárum multárum.
cestu * přes bahno velikých vod.
Audívi, et conturbátus est venter Slyšel jsem a celý jsem se zachvěl, *
meus: * a voce contremuérunt lábia tvůj hlas mi roztřásl rty.
mea.
Až do kostí mi pronikl hrozný
Ingrediátur putrédo in óssibus
děs * a nohy se mi podlomily.
meis, * et subter me scáteat.
Jen abych přečkal ten den tísně *
a svůj lid našel připravený!
horæ tenebræ
Ut requiéscam in die tribulatiónis: *
ut ascéndam ad pópulum accínctum
nostrum.
Ficus enim non florébit: * et non
erit germen in víneis.
Mentiétur opus olívæ: * et arva non
áfferent cibum.
Abscindétur de ovíli pe
cus: * et non erit arméntum in
præsépibus.
Ego autem in Dómino gaudébo: * et
exsultábo in Deo Iesu meo.
Deus Dóminus fortitúdo mea: *
et ponet pedes meos quasi cervórum.
Et super excélsa mea dedúcet me
victor * in psalmis canéntem.
77
Fíkovník už nevyraší, * vinice
nedají plody:
výnos oliv zklame, * pole obilí neurodí.
Vyhynula stáda ovcí, * ve stájích
už není skotu.
Já však budu jásat v Pánu, * radovat
se z Boha, svého Spasitele.
Pán Bůh je má síla, * mým no
hám dává hbitost laní.
Jako vítěz mne dovede na výšiny, *
a já mu budu žalmy zpívat.
A.3
M
eménto me-i, Dómine, dum véne-ris in regnum tu-um.
VIII G
A.3 Pamatuj na mě, Pane, || až přijdeš do svého království.
(Lc 23,42)
Psalmus 147
Lauda, Ierúsalem, Dóminum: * lau Oslavuj Pána, Jeruzaléme, * veleb,
da Deum tuum, Sion.
Sióne, svého Boha!
Quóniam confortávit seras por
On v tvých branách závory
tárum tuárum: * benedíxit fíliis
zpevnil, * žehná tvým dětem,
tuis in te.
žijícím v tobě.
Qui pósuit fines tuos pacem: * et On tvé území v pokoji chrání, * ja
ádipe fruménti sátiat te.
drnou pšenicí štědře tě sytí.
78
Qui emíttit elóquium suum ter
ræ: * velóciter currit sermo eius.
Qui dat nivem sicut lanam: * nébu
lam sicut cínerem spargit.
Mittit crystállum suam sicut
buccéllas: * ante fáciem frígoris
eius quis sustinébit?
Emíttet verbum suum, et liquefáciet
ea: * flabit spíritus eius, et fluent
aquæ.
Qui annúntiat verbum suum
Iacob: * iustítias, et iudícia sua
Israël.
Non fecit táliter omni natióni: * et
iudícia sua non manifestávit eis.
On své slovo sesílá na zem, * co
on vyřkne, se rozbíhá kvapem.
On dává sníh jak hebkou vlnu, * jíní
rozsévá jako popel.
Kroupy sype jak chlebové drob
ty, * chladem jeho zmrzají vody:
sešle slovo, a roztají zase, * větru dá
zavát, a zas vody tekou.
Slova svá zjevil Jákobovi, * záko
ny, příkazy Izraeli.
S žádným národem nejednal tak
to, * žádnému jinému nedal svůj
zákon.
A.3
M
eménto me-i, Dómine, dum véne-ris in regnum tu-um.
VIII
A
.3 G Pamatuj na mě, Pane, || až přijdeš do svého království.
Bratři si sundají kapuce. Jakmile kantor začne zpívat antifonu k Benedictus,
zhasne se poslední svíce na trojramenném svícnu.
Ad Ben.
P
osu-é-runt super caput e-ius
causam ipsí-us scrip-tam:
Iesus Nazarénus, Rex Iudæ-órum.
ID
A. Nad jeho hlavu dali nápis: || Ježíš Nazaretský, | židovský král.
(Mt 27,37)
horæ tenebræ
79
Canticum Zachariæ
(Lc 1,68-79)
Benedíctus Dóminus, Deus Israel, * Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
plebis suæ
A vzbudil nám mocného spasi
tele * z rodu Davida, svého sludomo David púeri sui,
žebníka,
sicut locútus est per os sanctórum,  * jak slíbil od pradávna * ústy svých
qui a sǽculo sunt, prophetárum svatých proroků:
eius,
že nás zachrání od našich nepřá
salútem ex inimícis nostris * et de
tel * a z rukou všech, kteří nás
manu ómnium, qui odérunt nos;
nenávidí.
ad faciéndam misericórdiam cum Slitoval se nad našimi otci * a rozpo
pátribus nostris * et memorári te menul se na svou svatou smlouvu:
Abraham patrem nostrum, *
nám dá,
datúrum se nobis,
abychom mu beze strachu * a vysvo
ut sine timóre, de manu inimicórum bozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili * po
in sanctitáte et iustítia coram
všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyš
Et tu, puer, prophéta Altíssimi šího, * neboť půjdeš před Pánem,
vocáberis: * præíbis enim ante abys mu připravil cestu
v odpuštění hříchů
plebi eius * in remissiónem pec pro slitování a milosrdenství našeho
catórum eórum,
per víscera misericórdiæ Dei no zející z výsosti,
stri,  * in quibus visitávit nos Oriens
ex alto,
tmě a v stínu smrti, * a uvedl
in umbra mortis sedent, * ad di Neříká se Sláva Otci, opakuje se antifona.
pacis.
80
Preces
Chorus:
Chorus:
Chorus:
vAgno mi-ti bá-si-a cu-i lupus dedit venenósa. Christe, e-léi-son.
Chorus:
vVi-ta in ligno mó-ri-tur: inférnus et mors lugens spo-li-átur. Christe.
Chorus:
vTe qui vincí- ri volu-ísti, nosque a mortis víncu-lis e-ripu-ísti. Christe.
Chorus:
Chorus:
Chorus:
horæ tenebræ
81
Chorus:
Chorus:
K. Kyrie, eleison.
K. Kyrie, eleison.
K. Mírnému beránku dal vlk otrávené polibky.
K. Život zemřel na dřevě:
truchlící peklo a smrt byly oloupeny.
K. Ty který ses nechal spoutat,
nás jsi vyrval z pout smrti.
K. Kyrie, eleison.
K. Kyrie, eleison.
Ch.Kyrie, eleison.
S. Pane, smiluj se.
Ch.Kriste, eleison.
Ch.Kriste, eleison.
Ch.Kriste, eleison.
S. Pane, smiluj se.
Ch.Kyrie, eleison.
S. Pane, smiluj se.
82
Oratio
horæ tenebræ
83
Sabbato sancto
In I nocturno
A.1
I
n pace
in id-ípsum dórmi-am et requi-éscam.
VIII G
A.1 Pokojně ulehnu || a klidně usnu. (Ps 4,9)
Psalmus 4
Cum invocárem exaudívit me Deus Slyš mě, když volám, Bože, moje
iustítiæ meæ: * in tribulatióne dila spáso, † tys mi dal vždy v mé tís
tásti mihi.
ni volný prostor; * smiluj se nade
Miserére mei, * et exáudi ora mnou, mé prosby slyš!
tiónem meam.
Jak dlouho, lidé, chcete čest mou
Fílii hóminum, úsquequo gravi cor
deptat? * Chytat se klamu, následe? * ut quid dilígitis vanitátem, et
dovat lež?
quǽritis mendácium?
Vězte, že Pán svým věrným koná
Et scitóte quóniam mirificá divy: * Pán uslyší, když k němu za
vit Dóminus sanctum suum: * volám.
Dóminus exáudiet me cum
Proto se zachvějte a nehřešte
clamávero ad eum.
již, * v lůžku to uvažte a ztište se.
Irascímini, et nolíte peccáre: * quæ Jen obětujte Pánu náležitě * a na něj
dícitis in córdibus vestris, in cubíli vložte všechnu důvěru.
bus vestris compungímini.
84Sabbato sancto
Sacrificáte sacrifícium iustítiæ,
et speráte in Dómino. * Multi di
cunt: Quis osténdit nobis bona?
Signátum est super nos lumen vul
tus tui, Dómine: * dedísti lætítiam
in corde meo.
A fructu fruménti, vini, et ólei
sui * multiplicáti sunt.
In pace in idípsum * dórmiam, et
requiéscam;
Quóniam tu, Dómine, sin
guláriter in spe * constituísti me.
Říkají: „Kdopak nám dá poznat
blaho?“ * Ty, Pane, ukaž nám
svou jasnou tvář!
Víc radosti to mému srdci dodá, *
než mají oni z hojné úrody.
Pokojně ulehnu a klidně usnu, *
vždyť ty dbáš, Pane, o mé bez
pečí.
A.1
I
n pace
in id-ípsum dórmi-am et requi-éscam.
A
.1 G Pokojně ulehnu || a klidně usnu.
VIII
A.2
H
a-bi-tábit
in tabernáculo tu-o: requi-éscet in monte sancto
tu-o. Ps. IV E
A.2 Bude v tvém stánku dlít, || přebývat na tvé svaté hoře.
(Ps 14,1)
Psalmus 14
Dómine, quis habitábit in taber Kdo, Pane, smí v tvém stánku dlít, *
náculo tuo? * aut quis requiéscet in přebývat na tvé svaté hoře?
monte sancto tuo?
Kdo životem jde bez poskvrn, *
Qui ingréditur sine mácula, * et
je řádný, upřímného srdce,
operátur iustítiam:
kdo neukřivdí jazykem, † bližnímu
Qui lóquitur veritátem in corde suo, * svému neuškodí, * souseda svého
qui non egit dolum in lingua sua:
nehanobí,
horæ tenebræ
Nec fecit próximo suo malum,  *
et oppróbrium non accépit ad
vérsus próximos suos.
Ad níhilum dedúctus est in con
spéctu eius malígnus: * timéntes
autem Dóminum gloríficat:
Qui iurat próximo suo, et non
décipit, * qui pecúniam suam
non dedit ad usúram, et múnera
super innocéntem non accépit.
Qui facit hæc: * non movébitur in
ætérnum.
85
kdo bohaprázdným pohrdá, *
zato si váží bohabojných,
kdo, i když ztrácí, drží slib: * svých
peněz neužívá k lichvě
a proti zájmům nevinného † ni
čím se nedá podplatit. * Kdo žije
tak, je provždy pevný.
C
A.3
aro me- a requi-éscet in spe.
VIId
A.3 I mé tělo || trvá v bezpečí. (Ps 15,9)
Psalmus 15
Consérva me, Dómine, quóniam Zachovej mě, Bože, doufám v tebe. *
sperávi in te. * Dixi Dómino: Deus Říkám Pánu: „Jenom tys mé blaho!“
meus es tu, quóniam bonórum
Na nic nejsou všichni bůžci
meórum non ~eges.
země, * ať je slaví jejich ctitelé,
Sanctis, qui sunt in terra eius,  * ať si svoje modly rozmnožují! † Ne
mirificávit omnes voluntátes podám jim oběť krvavou, * nikdy
meas in eis.
jejich jména nevyřknu!
Multiplicátæ sunt infirmitátes
Pán je vše, co mám, on je můj
eórum: * póstea acceleravérunt.
úděl. * Osud můj máš v rukou
Non congregábo conventícula
jenom ty!
eórum de sanguínibus, * nec V zemi překrásné já mám svůj po
memor ero nóminum eórum díl, * z hloubi blaží mě mé dědictví.
per lábia mea.
86Sabbato sancto
Dóminus pars hereditátis meæ, et
cálicis mei: * tu es, qui restítues he
reditátem meam mihi.
Funes cecidérunt mihi in
præcláris: * étenim heréditas
mea præclára est mihi.
Benedícam Dóminum, qui tríbuit
mihi intelléctum: * ínsuper et usque
ad noctem increpuérunt me renes
mei.
Providébam Dóminum in con
spéctu meo semper: * quóniam
a dextris est mihi, ne commóve
ar.
Propter hoc lætátum est cor meum,
et exsultávit lingua mea: * ínsuper et
caro mea requiéscet in spe.
Quóniam non derelínques áni
mam meam in inférno: * nec
dabis sanctum tuum vidére cor
ruptiónem.
Notas mihi fecísti vias vitæ, adim
plébis me lætítia cum vultu tuo: *
delectatiónes in déxtera tua usque
in finem.
Dobrořečím Pánu, že mi radí, *
že mi k srdci mluví za noci.
Upínám své oči stále k Pánu, * je-li
při mně, nezakolísám.
Srdce mé se těší, duše jásá, * ba
i tělo trvá v bezpečí.
Nezanecháš v podsvětí mou duši, †
nedopustíš, aby měl tvůj věrný *
v temnou říši mrtvých pohlížet.
Stezku života mi ukazuješ: † na
plněnou radost před tvou tvá
ří, * po tvé pravici slast na věky.
C
A.3
aro me- a requi-éscet in spe.
AVIId
.3 I mé tělo || trvá v bezpečí.
Versiculus
v-In pace in idípsum. rDórmi-am et requi-éscam.
horæ tenebræ
V. Pokojně ulehnu.
R. A klidně usnu.
D
87
(Ps 4,9)
Lectio I
(Lam 4,1-4)
e lamenta-ti-óne Ieremí-æ Prophé-tæ. Aleph. Quómodo
obscurátum est aurum, mutátus co-lor óptimus, dispérsi sunt lápides
sanctu-á-ri-i
in cápi-te ómni-um pla-te- árum? Beth. Fí-li- i Si-on
íncly-ti, et amícti auro primo: quómodo reputá-ti sunt in vasa téste-a, opus mánu-um fígu-li? Ghimel. Sed et lámi-æ nudavérunt
mammam, lactavérunt cátulos su-os: fí-li-a pópu-li me-i crudé-lis,
qua-si strúthi-o in dé-serto. Da-leth. Adhǽsit lingua lacténtis ad palátum e-ius in si-ti: párvu-li pe-ti-érunt panem, et non erat qui frángeret e-is. Ierúsa-lem, Ierúsa-lem, convértere ad Dóminum De-um
tu-um.
88Sabbato sancto
a Ach, zašlo zlato, zkazilo se, zlato tak ryzí! Posvátné kameny byly rozesety
po nárožích všech ulic.
b Siónští synové, vzácní jako ryzí zlato, ach, jsou pokládáni za hliněné
g
d
nádoby, dílo hrnčířových rukou!
I šakalice nastavují své struky a kojí svá mláďata; dcera mého lidu je tak
krutá jako pštrosi na poušti.
Kojenci se od žízně lepí jazyk na patro; malé děti se dožadují chleba:
nikdo jim ho nenaláme.
Responsorium I
(Mt 27,62-66)
II
S
lápi-
epúlto Dó-mino, signátum est monumén- tum: volvén-tes
dem ad ósti-um monumén- ti, * ponén-tes mí-li-
tes qui
custodí- rent illud. vNe for-te véni-ant discípu-li e-ius, et fu-
réntur e- um, et di-cant plebi: surréxit a mór- tuis. * Ponén-tes.
R. Když byl Pán || pohřben, | přivalili před vchod do hrobky velký kámen
a zapečetili jej. * Postavili na stráž vojáky.
V. Jinak by mohli jeho učedníci přijít, | ukradnout ho a říci lidu: |
Vstal z mrtvých. * Postavili.
horæ tenebræ
H
89
Lectio II
(Lam 4,5–8)
e. Qui vescebántur voluptu-óse, inte-ri-érunt in viis: qui nu-
tri-ebántur in cróce-is, amplexá-ti sunt stércora. Va-u.
Et ma-ior
effécta est iníqui-tas fí-li-æ pópu-li me-i peccáto Sodomórum, quæ
subvérsa est in moménto, et non cepérunt in e-a manus. Za-in.
Candidi-óres Nazarǽ-i e-ius nive, ni-tidi-óres lacte, rubicundi-óres ébore antíquo, sapphí-ro pulchri- óres. Heth. Denigrá-ta est super carbónes fá-ci-es e-órum, et non sunt cógni-ti in pla-té-is: adhǽsit cutis e-órum óssibus: áru-it, et facta est qua-si lignum. Ierúsa-lem,
Ierúsa-lem, convértere ad Dóminum De-um tu-um.
90Sabbato sancto
h Kdo jídali lahodné pokrmy, hynou na ulicích; kdo byli vychováni v pur
w
z
x
puru, objímají hnůj.
Provinění dcery mého lidu překonalo hříchy Sodomy, která byla vy
vrácena v jediném okamžiku, aniž kdo hnul prstem.
Její mladíci se skvěli víc než sníh, byli nad mléko bělejší; jejich tělo bylo
nad korál ruměné, jejich pleť safírová.
Mají tvář nad saze temnější, na ulicích je už nelze poznat. Kůže se jim
lepí na kosti, je vyschlá jako dřevo.
Responsorium II
(cf. Ier 6,26; Lam 2,18;
Lc 13,34)
V
I
erúsa-lem, lu- ge, et éxu-e te vésti- bus iucundi-
indú-ere cínere,
Salvá- tor
Isra-
et ci-lí- ci-
tá- tis:
o: * qui-a in te est oc- cí- sus
el. vDeduc qua-si torréntem lácrimas per di-
em et noctem, et non táce-at pupílla ó- cu-li tu-
i. * Qui-a.
R. Truchli, Jeruzaléme, || odlož oděv radosti | a obleč se do žínice a pope
la, * neboť v tobě byl zabit Spasitel Izraele.
V. Své slzy nech téci proudem ve dne v noci, | tvé oči ať si neodpočin
ou, * neboť.
horæ tenebræ
T
91
Lectio III
(Lam 4,9–12)
eth. Mé-li-us fu-it occí-sis gládi-o, quam inter-féctis fame:
quóni-am isti extabu-érunt, consúmpti a ste-ri-li-tá-te terræ. Iod.
Manus mu-lí-erum mi-se-ricórdi-um coxérunt fí-li-os su-os: facti sunt
cibus e-árum in contri-ti-óne fí-li-æ pópu-li me-i. Caph. Complévit
Dóminus furórem su-um, effúdit i-ram indigna-ti-ónis su-æ: et succéndit ignem in Si-on, et devorávit fundaménta e-ius. Lamed. Non
credidérunt reges terræ, et univérsi habi-tatóres orbis, quóni-am ingrederétur hostis et inimícus per portas Ierúsa-lem. Ierúsa-lem, Ierúsa-lem, convértere ad Dóminum De-um tu-um.
92Sabbato sancto
j Šťastné byly oběti meče, šťastnější nežli oběti hladu, které klesají vyčerp
y
k
l
áním, připraveny o úrodu polí.
Něžné ženy vlastníma rukama uvařily své děti: ty jim posloužily za
potravu při pohromě dcery mého lidu.
Hospodin ukojil svou rozlícenost, vylil žár svého hněvu, zažehl na Siónu
oheň, jenž pohltil jeho základy.
Nevěřili králové země ani všichni obyvatelé svět, že by utiskovatel a
nepřítel prošel jeruzalémskými branami.
Responsorium III (Joel 1,8; Ier 25,34; Soph 1,14)
V
P
tó-
lange
qua-si virgo
res in cínere,
mini magna
plebs me-
et ci-lí- ci-
et amá-
a: ulu-lá-
te pas-
o: * qui-a véni- et Di-es Dó-
ra valde.
res, et clamá- te: aspérgi-te vos cíne-
vUlu-lá-te
pastó-
re. * Qui-a véni- et.
rPlange qua-si virgo.
R. Naříkej, || můj lide, jako panna; | kvílejte, pastýři, v popelu a žínici, *
neboť přichází den Páně, strašný a hořký.
V. Kvílejte, pastýři, a volejte, | posypte se popelem, * neboť.
R. Naříkej.
horæ tenebræ
93
In II nocturno
A.4
E
levámi-ni portæ æterná-les: et intro-í-bit Rex gló-ri-æ.
V
A.4 Zvyšte se ještě, vy brány, || pro příchod slavného krále.
(Ps 23,7)
Psalmus 23
Dómini est terra, et plenitúdo Pánu zem patří se vším, co nese, *
eius:  * orbis terrárum, et univérsi jeho je svět i vše, co v něm žije.
qui hábitant in eo.
Sám jej založil nad oceány, *
Quia ipse super mária fun
upevnil nad tekoucími proudy.
dávit eum: * et super flúmina Kdo smí vstoupit na horu Páně, *
præparávit eum.
stanout na jeho svatém místě?
Quis ascéndet in montem Dómi
Ten, kdo má čisté ruce i srdce, *
ni? * aut quis stabit in loco sancto
neklame, nepřísahá křivě.
eius?
Dostane od Pána požehnání, *
Ínnocens mánibus et mundo u Boha Zachránce nalezne pomoc.
corde, * qui non accépit in vano
To je rod těch, kdo hledají Pána, *
ánimam suam, nec iurávit in
hledají tvář Boha Jákobova.
dolo próximo suo.
Zvyšte se ještě, vy brány, † zvětšte
Hic accípiet benedictiónem a Dó se, pradávné vjezdy, * pro příchod
mino: * et misericórdiam a Deo, slavného krále!
salutári suo.
„Kdo je ten král tak slavný?“ †
Hæc est generátio quæréntium
Pán, jenž je silný a mocný, * Pán,
eum, * quæréntium fáciem Dei
který mocný je v boji.
Iacob.
Zvyšte se ještě, vy brány, † zvětšte
Attóllite portas, príncipes, vestras, se, pradávné vjezdy, * pro příchod
et elevámini, portæ æternáles: * et slavného krále!
introíbit Rex glóriæ.
„Kdo je ten král tak slavný?“ †
Quis est iste Rex glóriæ? * Dó
On, Pán zástupů věčných, * On,
minus fortis et potens: Dóminus
král věčné slávy!
potens in prǽlio.
94Sabbato sancto
Attóllite portas, príncipes, vestras,
et elevámini, portæ æternáles: * et
introíbit Rex glóriæ.
Quis est iste Rex glóriæ? *
Dóminus virtútum ipse est Rex
glóriæ.
A.4
E
levámi-ni portæ æterná-les: et intro-í-bit Rex gló-ri-æ.
A.4
V Zvyšte se ještě, vy brány, || pro příchod slavného krále.
A.5
C
redo vidé-re bona Dómini in terra vivénti-um.
IV E
A.5 Jistotně doufám v dobrotu Páně, ||
spatřím ji v zemi žijících.
(Ps 26,13)
Psalmus 26
Dóminus illuminátio mea, et salus Pán je mé světlo a spása, koho měl
mea, * ~quem timébo?
bych se bát?, * Pán je záštita pro můj
Dóminus protéctor vitæ meæ, * život, před kým se třást?
a quo trepidábo?
Když se na mne zločinci vrhnou
Dum apprópiant super me nocén
a chtějí mě drásat, * sami ti zavilí
tes,  * ut edant carnes meas:
nepřátelé klopýtnou k pádu.
Qui tríbulant me inimíci mei,  * I když mě obklíčí vojskem, mé srdce
ipsi infirmáti sunt, et cecidérunt. se nevyděsí, * i kdyby zvedli proti
Si consístant advérsum me castra, * mně válku, v důvěře trvám.
non timébit cor meum.
Si exsúrgat advérsum me
prǽlium, * in hoc ego sperábo.
horæ tenebræ
Unam pétii a Dómino, hanc requíram, * ut inhábitem in domo
Dómini ómnibus diébus vitæ meæ:
Ut vídeam voluptátem Dómi
ni,  * et vísitem templum eius.
Quóniam abscóndit me in ta
bernáculo suo: * in die malórum
protéxit me in abscóndito taber
náculi sui.
In petra exaltávit me: * et nunc
exaltávit caput meum super
inimícos meos.
Circuívi, et immolávi in tabernáculo
eius hóstiam vociferatiónis: * can
tábo, et psalmum dicam Dómino.
Exáudi, Dómine, vocem meam,
qua clamávi ad te: * miserére
mei, et exáudi me.
Tibi dixit cor meum, exquisívit te
fácies mea: * fáciem tuam, Dómine,
requíram.
Ne avértas fáciem tuam a me: *
ne declínes in ira a servo tuo.
Adiútor meus esto: * ne derelínquas
me, neque despícias me, Deus, sa
lutáris meus.
Quóniam pater meus, et mater
mea dereliquérunt me: * Dómi
nus autem assúmpsit me.
Legem pone mihi, Dómine, in
via tua: * et dírige me in sémitam
rectam propter inimícos meos.
95
Jen jedno jediné na Pánu žádám,
po jednom toužím: † abych směl
v Pánově domě přebývat po celý
život, * na jeho dobrotu patřit,
z něho se ve chrámě těšit.
Vždyť on v čas nouze mě bezpečně
skryje v svém posvátném domě, * ve
svém stanu mě zaštítí, na svou horu
mě zdvihne.
Nad své odpůrce vůkol teď vy
soko pozvedám hlavu, † do jeho
stánku s jásotem přináším dě
kovnou oběť, * Pánu zde budu
radostně zpívat a k oslavě hrát.
Slyš mé hlasité volání, Pane, * vyslyš
mě, smiluj se nade mnou!
V srdci mám tvoje přikázání: *
„Hledejte tvář mou!“ a hledám
tvou tvář.
Proto svou tvář mi neukrývej, * věr
nému svému se nevzdaluj s hněvem.
Tys byl má pomoc, neodmítej
mě, * neopusť, Bože mé záchra
ny!
Kdyby mě opustil otec i matka, *
přijme mě pod svou ochranu Pán.
Ukaž mi, Pane, svou cestu a veď
mne * navzdory odpůrcům po
cestě přímé.
Nenech mě napospas nepřátelům, †
když stojí proti mně falešní svědci, *
v zášti mi hrozí záhubou.
Jistotně doufám v dobrotu
Páně, * spatřím ji v zemi žijících.
96Sabbato sancto
Ne tradíderis me in ánimas tri
bulántium me: * quóniam insur
rexérunt in me testes iníqui, et
mentíta est iníquitas sibi.
Credo vidére bona Dómini * in terra
vivéntium.
Exspécta Dóminum, viríliter
age: * et confortétur cor tuum,
et sústine Dóminum.
Na Pána hleď a zůstaň silný, * s pev
nou myslí na Pána hleď!
A.5
C
redo vidé-re bona Dómini in terra vivénti-um.
AIV
.5E Jistotně doufám v dobrotu Páně, || spatřím ji v zemi žijících.
A.6
D
ómine,
abstraxísti ab ínfe-ris á-nimam me-am.
VIII G
A.6 Tys mě, Pane, vyvedl || z propasti smrti.
(Ps 29,4)
Psalmus 29
Exaltábo te, Dómine, quóniam sus Chválím tě, Pane, že jsi mě vytáhl
cepísti me: * nec delectásti inimícos z hlubin, * žes mým odpůrcům ne
dopřál nade mnou jásat.
meos super me.
Dómine, Deus meus, clamávi ad
Pane, můj Bože, k tobě jsem
te, * et sanásti me.
o pomoc volal * a tys mně choré
mu opět navrátil zdraví.
Dómine, eduxísti ab inférno áni
mam meam: * salvásti me a descen Tys mě, Pane, vyvedl z propasti
smrti, * k životu vrátil z řad těch,
déntibus in lacum.
Psállite Dómino, sancti eius: * et kdo k hrobu se kloní.
confitémini memóriæ sanctitátis
eius.
horæ tenebræ
Quóniam ira in indignatióne eius: *
et vita in voluntáte eius.
Ad vésperum demorábitur fle
tus: * et ad matutínum lætítia.
Ego autem dixi in abundántia
mea:  * Non movébor in ætérnum.
Dómine, in voluntáte tua, *
præstitísti decóri meo virtútem.
Avertísti fáciem tuam a me, * et
factus sum conturbátus.
Ad te, Dómine, clamábo: * et ad
Deum meum deprecábor.
Quæ utílitas in sánguine meo, *
dum descéndo in corruptiónem?
Numquid confitébitur tibi pul
vis, * aut annuntiábit veritátem
tuam?
Audívit Dóminus, et misértus est
mei: * Dóminus factus est adiútor
meus.
Convertísti planctum meum in
gáudium mihi: * conscidísti sac
cum meum, et circumdedísti me
lætítia:
Ut cantet tibi glória mea, et non
compúngar: * Dómine, Deus meus,
in ætérnum confitébor tibi.
97
Pánu zpívejte chvály, kdo jste
mu věrní, * vzdávejte díky jeho
svatému jménu!
Hněvá se chvilku a laskav je pro celý
život, * i když z večera pláčeš, ráno
už jásáš.
Za dnů, kdy jsem se spoléhal na
svoje štěstí, * myslíval jsem si:
však já už nepadnu nikdy.
Držels mě na hoře bezpečí, předob
rý Pane; * jen však jsi zakryl svou
tvář, a dolehla hrůza.
Tehdy, Pane, jsem začal o pomoc
volat, * ke svému Bohu jsem kři
čel o slitování.
„Nač ti bude má krev, co získáš mou
smrtí? * Může tě velebit prach a hlá
sat tvou věrnost?
Vyslyš mě, Pane, měj ke mně
milosrdenství! * Jenom ty, Pane,
zůstaň mou pomocí stálou!“
A tys můj nářek obrátil v jásavý
tanec, * svlékls můj smuteční šat
a oděl mne v radost,
abych ti ze srdce zpíval a neustal
nikdy, * Pane, můj Bože, na věky
budu tě chválit.
98Sabbato sancto
Versiculus
vTu autem, Dómine, mi-serére me-i.
rEt resúsci-ta me, et retríbu-am e-is.
V. Ty však se, Pane, nade mnou smiluj.
R. Z lože mě zdvihni a splatím to všem.
Lectio IV–VI
(Ps 40,11)
Responsorium IV
VII
R
ecéssit Pastor noster, fons a-
tránsi-tum
sol obscurá- tus
(cf. Lc 23,45; Eph 4,3;
Heb 2,14-15)
quæ vi- væ, ad cu-ius
est: nam et ille captus
captívum tené- bat primum hómi- nem: * hó-di- e
tas mortis et se-ras pá- ri-ter Salvátor noster dis-
est, qui
por-
rú- pit.
vDestrú- xit quidem claustra infér-ni, et subvértit poténti-as di-
á- bo- li. * Hó-di- e.
horæ tenebræ
99
R. Odešel náš Pastýř, || pramen vody živé, | při jehož smrti se zatmělo
slunce. | Nyní je zajat ten, kdo držel v zajetí prvního člověka. * Dnes náš
Spasitel rozlomil brány smrti.
V. Zničil závory pekla a svrhl moc ďábla. * Dnes.
Responsorium V
(Lam 1,12.18)
VIII
O
vos omnes, qui transí-tis per vi-am, atténdi-te
te, * si est do-lor sí- mi-
te
lis si-cut do-lor me-
us. vAtténdi-
uni-vérsi pópu- li, et vidé-te do- ló-rem me-
* Si est do-lor sí- mi-
et vidé-
um.
us.
R. Vy všichni, || kdo jdete kolem, | pohleďte a vizte, * je-li jaká bolest jako
bolest má.
V. Pohleďte, všechny národy a vizte mou bolest, * je-li.
100Sabbato sancto
Responsorium VI
(Lam 1,12)
V
C
a-ligavé-runt ócu-li me-
i
a fle- tu
me-
o: qui-a e-lon-
gátus est a me, et conso- la-bá- tur me: vidé-te omnes pópu- li,
* si est do-lor, sí-mi-
nes, qui transí-tis per vi-
do-lor, sí-mi-
am, atténdi-te,
us. vO vos
et vidé-
om-
te, * si est
us. rCa-ligavé-runt.
R. Oči se mi || zakalily pláčem, | neboť daleko je ode mne ten, který je mou
útěchou. | Vizte, všechny národy, * je-li jaká bolest jako bolest má.
V. Vy všichni, kdo jdete kolem, | pohleďte a vizte, * je-li.
R. Oči.
horæ tenebræ
101
In III nocturno
A.7
D
e-us ádiuvat me: et Dóminus suscéptor est á-nimæ me-æ.
VIII G
A.7 Bůh je mým pomocníkem, || Pán mi zachoval život.
(Ps 53,6)
Psalmus 53
Deus, in nómine tuo salvum me Bože, pro své jméno mě zachraň, *
fac:  * et in virtúte tua iúdica me.
svou mocí zjednej mi právo!
Deus, exáudi oratiónem meam: *
Bože, vyslyš modlitbu moji, *
áuribus pércipe verba oris mei.
popřej sluchu mým slovům!
Quóniam aliéni insurrexérunt ad Neboť povstali proti mně zpupní, †
vérsum me, et fortes quæsiérunt áni vzpurní mi o život ukládají, * na
mam meam: * et non proposuérunt Boha neberou ohled.
Deum ante conspéctum suum.
A ejhle, Bůh je mým pomocní
Ecce enim, Deus ádiuvat me: *
kem, * Pán mi zachoval život.
et Dóminus suscéptor est ánimæ Radostně vzdám ti oběť a chválu *
meæ.
pro tvé jméno tak dobré.
Avérte mala inimícis meis: * et in
Vždyť Pán mě vyprostil z každé
veritáte tua dispérde illos.
mé tísně, * k odpůrcům pohlíVoluntárie sacrificábo tibi, * et
žím svrchu.
Neříká
se Sláva Otci, opakuje se antifona.
confitébor nómini tuo, Dómine:
quóniam bonum est:
Quóniam ex omni tribulatióne eri
puísti me: * et super inimícos meos
despéxit óculus meus.
102Sabbato sancto
A.8
I
n pace factus est lo-cus e-ius: et in Si- on habi-tá-ti-o e-ius.
VIIa
A.8 V Sálemu stojí jeho stan, || příbytek jeho na Sióně.
(Ps 75,3)
Psalmus 39
I
Exspéctans exspectávi Dóminum, * Doufal jsem, doufal v Pána, i sklonil
et inténdit mihi.
se ke mně * a vyslyšel moje volání.
Et exaudívit preces meas: * et
Z jámy zkázy mě vytáhl, z bah
edúxit me de lacu misériæ, et de
na a kalu, † mé nohy na skálu
luto fæcis.
postavil, * mým krokům opět
Et státuit super petram pedes
jistotu dal.
meos:  * et diréxit gressus meos.
Do úst mi vložil zpěv nový, chvalo
Et immísit in os meum cánticum zpěv Bohu. † Spatří to mnozí, pojme
novum, * carmen Deo nostro.
je bázeň, * v důvěře skloní se před
Vidébunt multi, et timébunt: * et Pánem.
sperábunt in Dómino.
Šťastný člověk, jenž v Pána na
Beátus vir, cuius est nomen
ději vkládá, † jenž nedruží se ke
Dómini spes ~eius: * et non re
zpupným * a k těm, kdo upadli
spéxit in vanitátes et insánias
v lež a blud.
falsas.
Mnohé divy jsi učinil, Pane, můj
Multa fecísti tu, Dómine, Deus Bože, † i záměry, které s námi máš; *
meus, mirabília tua: * et cogitatió kdo by se tobě vyrovnal!
nibus tuis non est qui símilis sit tibi.
Kdybych měl o nich vyprávět, *
Annuntiávi et locútus sum: *
víc je jich, než se spočítat dá.
multiplicáti sunt super núme V žertvách a krvavých darech zálibu
rum.
nemáš, † smírné a zápalné oběti ne
Sacrifícium et oblatiónem noluís chceš, * avšak mně jsi otevřel sluch.
ti:  * aures autem perfecísti mihi.
Řekl jsem tedy: „Hle, zde při
cházím nyní! * Ve svitku pro
mne je příkaz psán.
horæ tenebræ
Holocáustum et pro peccáto
non postulásti: * tunc dixi: Ecce,
vénio.
In cápite libri scriptum est de me ut
fácerem voluntátem tuam: * Deus
meus, vólui, et legem tuam in médio
cordis mei.
103
Blaží mě, Bože můj, konat podle tvé
vůle, * tvůj zákon v hloubi srdce
mám.“
A.9
F
actus sum sicut homo sine adiutó-ri-o, inter mórtu-os liber.
IV A
A.9 Jsem jako člověk bez pomoci, || propuštěn mezi mrtvé. (Ps 87,6)
II
Annuntiávi iustítiam tuam in ec Tvou spravedlnost jsem zvěstoval
clésia magna, * ecce, lábia mea non před velkou obcí, * ústa jsem nezam
prohibébo: Dómine, tu scisti.
kl, Pane, ty víš.
Iustítiam tuam non abscóndi in
Tvou spravedlnost nenechám
corde meo: * veritátem tuam et
pro sebe v skrytu, * tvou věrnost
salutáre tuum dixi.
a pomoc rozhlásím.
Non abscóndi misericórdiam tuam Ani tvou čestnost a laskavost * před
et veritátem tuam * a concílio multo. velkou obcí nesmlčím.
Tu autem, Dómine, ne longe
Neodpírej mi, Pane, své slitová
fácias miseratiónes tuas a me:  *
ní, * tvá milost a věrnost buď se
misericórdia tua et véritas tua
mnou vždy!
semper suscepérunt me.
Neboť mě skličují vůkol nesčetné
Quóniam circumdedérunt me mala, strasti, † mé hříchy na mne dopad
quorum non est númerus: * com ly, * že ani vzhlédnout si netroufám.
prehendérunt me iniquitátes meæ,
Mám jich víc, nežli na hlavě vla
et non pótui ut vidérem.
sů, * ztratil jsem veškerou od
vahu.
104Sabbato sancto
Multiplicátæ sunt super capíllos
cápitis mei: * et cor meum derelíquit me.
Compláceat tibi, Dómine, ut éruas
me: * Dómine, ad adiuvándum me
réspice.
Confundántur et revereántur
simul, qui quærunt ánimam
meam, * ut áuferant eam.
Convertántur retrórsum, et revereántur, * qui volunt mihi mala.
Ferant conféstim confusiónem
suam, * qui dicunt mihi: Euge,
euge.
Exsúltent et læténtur super te omnes
quæréntes te: * et dicant semper:
Magnificétur Dóminus: qui díligunt
salutáre tuum.
Ego autem mendícus sum, et
pauper: * Dóminus sollícitus
est mei.
Adiútor meus, et protéctor meus tu
es: * Deus meus, ne tardáveris.
Kéž se ti, Pane, zlíbí mě vysvobo
dit! * Pospěš mi, Pane, na pomoc!
Ať hanba s potupou padnou ko
nečně na ty, * kdo se mě snaží
zahubit,
ať se stydí a zalezou všichni, * kdo
se z mých pohrom radují!
Jen ať se stáhnou se zahanbením
ti všichni, * kdo o mně říkali:
„Dobře mu tak.“
Zato ať jásají, ať se radují v tobě *
všichni, kdo tebe hledají!
Ať mohou říkat: „Velký je Pán“, *
kdo k tobě volají o pomoc!
Já jsem jen ubohý nuzák; přijď ke
mně, Pane! † Ty jsi má pomoc, můj
zachránce, * neotálej už, Bože můj!
A.9
F
actus sum sicut homo sine adiutó-ri-o, inter mórtu-os liber.
AIV
.9A Jsem jako člověk bez pomoci, || propuštěn mezi mrtvé.
horæ tenebræ
105
Versiculus
v-In pace factus est locus e-ius. rEt in Si-on habi-tá-ti-o e-ius.
V. V Sálemu stojí jeho stan.
R. Příbytek jeho na Sióně.
(Ps 75,3)
Lectio VII–IX
Responsorium VII
(Is 57,1; Ps 75,3)
IV
E
c- ce quómodo mó-ri-tur ius-tus, et ne-mo pérci-pit cor-de:
et vi-ri iusti tollún-tur,
qui-tá- tis
et nemo con-sí- de- rat: a fá-ci-e ini-
sub lá- tus est ius-tus, * et e-rit
a e- ius. v-In pace
in pace memó-ri-
factus est locus e- ius: et in Si-on habi-
tá- ti-o e- ius. * Et e-rit.
R. Hle, jak hyne spravedlivý || a nikoho to neznepokojuje, | koseni jsou
zbožní a nikdo o to nedbá. | Kvůli zvrácenosti byl spravedlivý skosen.  *
Jeho památka dosáhne pokoje.
V. V Sálemu stojí jeho stan, | příbytek jeho na Sióně. * Jeho.
106Sabbato sancto
Responsorium VIII
(Ps 87,5.7)
IV
Æ
stimátus sum
cum descendéntibus in
sum sicut homo sine ad-iutó- ri- o,
liber. vPosu-érunt me
lacum: * factus
inter mór-tu-os
in lacu infe-ri- ó- ri: in tenebró-
sis, et in umbra mortis. * Factus sum.
R. Už mě počítají || mezi mrtvé. * Jsem jako vyřízený člověk, | propuštěn
mezi mrtvé.
V. Uvrhls mě do hluboké jámy, | do propasti, do nejhlubších temnot. * Jsem
jako.
Po 9. čtení ihned následuje modlitba proroka Jeremiáše.
Oratio Iremiæ prophetæ
O
R
(Lam 5,1-22)
rá- ti-o Ieremí- æ Pro-phé-tæ.
ecordáre, Dómine, quid accíde-rit no-bis: in-tu-ére, et réspi-
ce oppró-bri-um nostrum.
Herédi-tas nostra versa est ad a-li-
é-nos: domus nostræ ad extráne-os. Pupíl-li facti sumus absque pat-
horæ tenebræ
ce oppró-bri-um nostrum.
107
Herédi-tas nostra versa est ad a-li-
é-nos: domus nostræ ad extráne-os. Pupíl-li facti sumus absque pat-
re, ma-tres nostræ qua-si vídu-æ.
Aquam nostram pecú-
ni-a bí-bimus: ligna nostra pré-ti-o compa-rávimus. Cerví-cibus nos-
tris minabámur, las- sis non da- bátur réqui-es.
Ægýpto dé-
dimus manum, et Assý-riis, ut saturarémur pane. Patres nostri
peccavérunt, et non sunt: et nos iniqui-tá-tes e-ó- rum por-távimus.
Servi dominá-ti sunt nostri: non fu-it qui redímeret de ma-
nu e- órum. In animábus nostris afferebámus panem no-bis, a fá-
ci-e gládi- i
in de- sérto.
Pellis nostra, qua-si clíbanus exús-
ta est, a fá-ci-e tempestá-tum fámis. Mu-lí-eres in Si-on humi-li-a-
108Sabbato sancto
ta est, a fá-ci-e tempestá-tum fámis. Mu-lí-eres in Si-on humi-li-a-
vé-runt, et vírgines in ci-vi-tá- tibus Iuda.
Príncipes manu
suspénsi sunt: fá-ci-es senum non eru-bu- érunt. Ado-lescéntibus im-
pudí-ce abú-si sunt: et pú-e-ri in ligno- corru- érunt.
Senes
de-fecérunt de por-tis: iúvenes de cho-ro psal-lénti-um. De-fé-cit gáu-
di-um cordis nostri: ver-sus est in luctum chorus noster.
Cé-cidit coróna cápi-tis nostri: væ nobis, qui- a peccávimus. Proptére-
a mæstum factum est cor nostrum, í- de-o contenebrá-ti sunt ó- cu-
li nostri:
Propter montem Si-on qui-a dispé-riit, vulpes am-
bu-lavé-runt in e-o. Tu autem, Dómine, in ætérnum permané-bis,
só- li-um tu-um in genera-ti-ónem et genera-ti- ónem.
horæ tenebræ
só- li-um tu-um in genera-ti-ónem et genera-ti- ónem.
109
Quare in perpétu-um obli-viscé-ris nostri? dere-línques nos in longi-
tú-dinem di- érum? Convérte nos, Dómine, ad te, et convertémur:
ín-nova di-es nostros, sicut a prin-cí-pi-o.
repu-lí-sti nos, i-rátus es contra nos veheménter.
Sed pro-iíci-ens
Ierúsa-lem,
Ierúsa- lem, con-vértere ad Dóminum De-um tu-um.
Modlitba proroka Jeremiáše
Rozpomeň se, Hospodine, na to, co nás potkalo,
pohleď a považ naši potupu!
Naše dědictví připadlo cizincům,
naše domy neznámým lidem.
Sirotky jsme, bez otce;
naše matky jsou jako vdovy.
Vlastní vodu pijeme za peníze,
za své dříví musíme platit.
Máme jařmo na krku, pronásledují nás,
už nemůžeme dál a není nim dopřáno oddechu.
Podáváme ruku Egyptu,
Ašuru, abychom se nasytili chlebem.
Naši otcové zhřešili, už nejsou;
a na nás je nést jejich provinění.
110Sabbato sancto
Otroci nad námi vládnou,
nikdo nás nevysvobodí z jejich ruky.
S nasazením života si přinášíme chléb,
čelíce meči v poušti.
Naše kůže žhne jako pec
kvůli palčivému hladu.
Na Siónu znásilňovali ženy,
v judských městech panny.
Jejich rukou byla oběšena knížata:
tváři starců se neprokazovala úcta.
Jinoši nosili mlýnský kámen,
chlapci klopýtali pod dřívím.
Starci odešli od brány;
mladíci přestali hrát.
Ze srdce se nim vytratila radost,
náš tanec se změnil v truchlení.
Věnec nám spadl z hlavy.
Běda nám, neboť jsme zhřešili!
To proto naše srdce stůně,
proto se nám zatemňují oči:
protože siónská hora je zpustošená,
potulují se tam šakalové!
Ale ty, Hospodine, zůstáváš navždy;
tvůj trůn trvá od věků do věků!
Proč bys na nás měl navěky zapomenout,
opustit nás až do konce dnů?
Dej, ať se k tobě vrátíme, Hospodine, a my se vrátíme.
Obnov naše dny jako kdysi,
pokud jsi nás nadobro neodvrhl,
bez míry se na nás nerozhněval.
Jeruzaléme, Jeruzaléme,
obrať se k Pánu, Bohu svému.
horæ tenebræ
111
Na Jeremiášovu modlitbu naváže responsorium.
Responsorium IX
(Venantius Fortunatus)
II
A
gnus De-i Chris- tus immo-lá- tus-
est pro sa-lú- te
mun-di: nam de pa-réntis pro-toplá- sti fraude Factor condo-
lens, quando pomi noxi-á-
lis morsu in mor-tem córru- it,
ipse lignum tunc notá- vit, * damna lig-ni
ut sólve- ret.
vLu-stris sex qui iam peráctis tempus implens córpo-ris, se vo-lénte,
natus ad hoc, passi- óni dédi- tus, Agnus in cruce le-vátur, immo-
lán-dus stí- pite. * Damna. rAgnus.
R. Beránek || Boží Kristus byl obětován pro spásu světa. | Neboť sám Tvůrce
se slitoval nad praotcem podvedeným, | který jedním soustem jablka
svůj rod smrti zaprodal. | Ten strom kříže určen byl, * aby kletbu stromu
sňal.
V. Když naplnil věk šesti pětiletí, jde z vlastní vůle trpět, | neboť proto se
narodil. | Beránek je povýšen na kříž, obětován na kmeni, * aby kletbu.
R. Beránek.
112Sabbato sancto
Ad Laudes matutinas
A.1
P
langent e-um qua-si unigéni-tum: qui-a ínnocens Dóminus
occí-sus est. Ps. IV A
A.1 Budou nad ním naříkat, †|| jako se naříká nad jediným synem, |
neboť nevinný Pán byl zabit. (cf. Zach 12,10)
Psalmus 63
Exáudi, Deus, oratiónem meam Uslyš, Bože, moje naříkání, * před
cum déprecor: * a timóre inimíci hrůzami nepřátel mě zachraň!
éripe ánimam meam.
Dej mi úkryt před ničemnou
Protexísti me a convéntu masmečkou, * dorážením těch, kdo
lignántium: * a multitúdine
pášou křivdy!
operántium iniquitátem.
Jazyky si brousí jako meče, * zlými
Quia exacuérunt ut gládium lin- slovy střílejí jak šípy,
guas suas: * intendérunt arcum rem
ze zálohy stihnou nevinného, *
amáram, ut sagíttent in occúltis imzasáhnou ho náhle, neviděni.
maculátum.
Odhodlaně kují zhoubné plány, †
Súbito sagittábunt eum, et non kopou jámy, tajně kladou léčky, *
timébunt: * firmavérunt sibi ser- říkají si: „Kdo nás může vidět,
mónem nequam.
kdo prohlédne utajený zá
Narravérunt ut abscónderent láque
měr?“ † Prohlédne ho ten, jenž
os: * dixérunt: Quis vidébit eos?
vidí na dno, * do hlubiny člověScrutáti sunt iniquitátes: * de
kova srdce.
fecérunt scrutántes scrutínio.
Bůh je věru stihne svými šípy, * rány
Accédet homo ad cor altum: * et zasáhnou je znenadání.
exaltábitur Deus.
Dá jim padnout za ten jejich ja
Sagíttæ parvulórum factæ sunt
zyk, * každý nad nimi jen kývne
plagæ eórum: * et infirmátæ sunt
hlavou.
contra eos linguæ eórum.
horæ tenebræ
113
Conturbáti sunt omnes qui vidébant
eos: * et tímuit omnis homo.
Et annuntiavérunt ópera Dei, *
et facta eius intellexérunt.
Lætábitur iustus in Dómino, et
sperábit in eo, * et laudabúntur om
nes recti corde.
Všichni lidé zachvějí se bázní, † bu
dou mluvit o zásahu Páně, * neboť
rozpoznají jeho dílo.
Spravedlivý raduje se z Pána, †
utíká se k němu, jím se chlubí *
každý, kdo je upřímného srdce.
A.2
A
porta
ínfe-ri éru-e, Dómine, ánimam me-am.
II
A.2 Od bran podsvětí || vysvoboď, Pane, mou duši. (cf. Ps 85,13)
Canticum Ezechiæ regis
(Is 38,10-14.17-20)
Ego dixi: In dimídio diérum meó Řekl jsem si: „Uprostřed života *
rum  * vadam ad portas ínferi.
mám sestoupit k branám podsvětí!“
Quæsívi resíduum annórum
Bylo mi líto zbytku mých let, * a
meórum. * Dixi: Non vidébo
tak jsem si řekl:
Dóminum Deum in terra vi- „Už neuvidím Pána Boha v zemi
véntium.
živých, * ani člověka mezi pozemNon aspíciam hóminem ultra, * et šťany.“
habitatórem quiétis.
Rozpadá se mi má schránka a
Generátio mea abláta est, et con
život mně mizí * jako stan ko
volúta est a me, * quasi taber
čovníků:
náculum pastórum.
můj život je jako když tkadlec svinu
Præcísa est velut a texénte, vita mea: je plátno, † je jako tkanina od stavu
dum adhuc ordírer, succídit me: * de odřezaná; * ještě než večer vystřídá
mane usque ad vésperam fínies me. ráno, konec mě čeká.
Sperábam usque ad mane, *
Už od rána o pomoc volám, † je
quasi leo sic contrívit ómnia
mi, jako by lev mi drtil kosti, *
ossa mea:
ještě než večer vystřídá ráno, ko
nec mě čeká.
114Sabbato sancto
De mane usque ad vésperam fínies
me: * sicut pullus hirúndinis sic
clamábo, meditábor ut colúmba:
Attenuáti sunt óculi mei, * su
spiciéntes in excélsum.
Dómine, vim pátior, respónde pro
me. * Quid dicam, aut quid respon
débit mihi, cum ipse fécerit?
Recogitábo tibi omnes annos
meos * in amaritúdine ánimæ
meæ.
Tu autem eruísti ánimam meam ut
non períret: * proiecísti post tergum
tuum ómnia peccáta mea.
Quia non inférnus confitébitur
tibi, neque mors laudábit te: *
non exspectábunt qui descén
dunt in lacum, veritátem tuam.
Vivens vivens ipse confitébitur tibi,
sicut et ego hódie: * pater fíliis no
tam fáciet veritátem tuam.
Domine salvum me fac * et psal
mos nostros cantábimus cunctis
diébus vitae nostrae in domo
Dómini.
Jako když holátko ve strachu pípá, †
jako když holub mláďata volá, * tak
je můj nářek;
zemdlený zrak upírám k nebi, *
mně úzko je, pomoz mi, Pane!
A ty jsi můj život vytrhl z jisté zká
zy, * všechny mé hříchy jsi jako za
záda hodil.
Vždyť mrtví a smrt tě nemohou
chválit * a kdo jde do hrobu, ne
doufá ve tvou věrnost.
Jenom ten, kdo žije, tě chválí, jako
já dnes, * o tvé věrnosti otec vypráví
synům.
Zachovej mě, Pane, a po celý ži
vot * zpívat ti budem své žalmy
v tvém domě.
A.2
A
porta
ínfe-ri éru-e, Dómine, ánimam me-am.
A.2
II Od bran podsvětí || vysvoboď, Pane, mou duši.
horæ tenebræ
115
A.3
O
vos
omnes, qui transí-tis per vi-am, atténdi-te, et vidé-te,
si est do-lor si-cut do-lor me-us.
VIIIc
A.3 Vy všichni, kdo jdete kolem, †|| pohleďte a vizte, |
je-li jaká bolest jako bolest má.
(Lam 1,12)
Psalmus 150
Laudáte Dóminum in sanctis eius: * Velebte Pána v jeho svatyni, * chvalte
laudáte eum in firmaménto virtútis na jeho mocné klenbě nebes!
eius.
Chvalte ho za divy, jež učinil, *
Laudáte eum in virtútibus eius: *
chvalte ho pro velikost svrcholaudáte eum secúndum multi
vanou!
túdinem magnitúdinis eius.
Chvalte ho zvučným hlaholením
Laudáte eum in sono tubæ: * laudáte trub, * chvalte ho v doprovodu harf
eum in psaltério, et cíthara.
a citer!
Laudáte eum in týmpano, et
Chvalte ho bubínky a vířením, *
choro: * laudáte eum in chordis,
chvalte ho strunnou hrou a píšet órgano.
ťalami!
Laudáte eum in cýmbalis bene Chvalte ho zvonivými cimbály, †
sonántibus: laudáte eum in cýmbalis chvalte ho cimbály, jež zvučně
iubilatiónis: * omnis spíritus laudet chřestí! * Vše, co má dech, ať Pána
Dóminum.
velebí!
Neříká se Sláva Otci, opakuje se anitfona.
116Sabbato sancto
Ad Ben.
M
u-li-é-res sedéntes ad monuméntum lamenta-bántur
flentes Dóminum. Cant. Id
A. Ženy seděly u hrobu a naříkaly, || oplakávajíce Pána.
(cf. Mt 27,61)
Canticum Zachariæ
(Lc 1,68-79)
Benedíctus Dóminus, Deus Israel, * Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele,  *
plebis suæ
A vzbudil nám mocného spa
sitele * z rodu Davida, svého
domo David púeri sui,
služebníka,
sicut locútus est per os sanctórum,  * jak slíbil od pradávna * ústy svých
qui a sǽculo sunt, prophetárum svatých proroků:
eius,
že nás zachrání od našich ne
salútem ex inimícis nostris * et
přátel * a z rukou všech, kteří
de manu ómnium, qui odérunt
nás nenávidí.
nos;
Slitoval se nad našimi otci * a rozpo
ad faciéndam misericórdiam cum menul se na svou svatou smlouvu:
pátribus nostris * et memorári te
nám dá,
Abraham patrem nostrum, * abychom mu beze strachu * a vysvo
datúrum se nobis,
bozeni z rukou nepřátel
ut sine timóre, de manu inimicórum
zbožně a spravedlivě sloužili * po
všechny dny svého života.
in sanctitáte et iustítia coram A ty, synu, budeš prorokem Nej
vyššího, * neboť půjdeš před Pánem,
Et tu, puer, prophéta Altíssimi abys mu připravil cestu
vocáberis: * præíbis enim ante
v odpuštění hříchů
horæ tenebræ
117
plebi eius * in remissiónem pec
catórum eórum,
per víscera misericórdiæ Dei no
stri,  * in quibus visitávit nos Oriens
ex alto,
in umbra mortis sedent, * ad di
pacis.
pro slitování a milosrdenství našeho
zející z výsosti,
tmě a v stínu smrti, * a uvedl
Preces
Chorus:
Chorus:
Chorus:
Chorus:
Chorus:
Chorus:
118Sabbato sancto
Chorus:
Chorus:
vQui prophé-ti-ce prompsí-sti: Ero mors tu- a, o mors. Christe.
Chorus:
Chorus:
Chorus:
horæ tenebræ
119
K. Kyrie, eleison.
K. Kyrie, eleison.
K. Ty, který jsi přišel, abys za nás trpěl.
K. Ty, který jsi rozepjal ruce na kříži
a přitáhl k sobě všechny věky.
K. Ty který jsi prorocky pravil:
Budu tvou smrtí, ó smrti.
K. Kyrie, eleison.
K. Kyrie, eleison.
Ch.Kyrie, eleison.
S. Pane, smiluj se.
Ch.Kriste, eleison.
Ch.Kriste, eleison.
Ch.Kriste, eleison.
S. Pane, smiluj se.
Ch.Kyrie, eleison.
S. Pane, smiluj se.
Oratio
Triduo ante pascha
121
Lectionarium
ad horas tenebras
Introductio
Pro 4.–9. čtení temných hodinek jsou na výběr čtyři řady čtení. Protože se však
některé texty vyskytují ve více řadách, je třeba zvolit jednu řadu čtení pro celé
triduum.
Tyto čtyři řady jsou převzaté z následujících pramenů:
A. Officium Hebdomadæ Sanctæ iuxta ritum O.P., ed. Fernández, 1965
B. Breviarium Romanum, ed. 1960
C. Liturgie hodin, vydání pro potřebu dominikánského řádu, II. díl, 2002
D. Bouchet OP, Jean-René, Lectionnaire pour les dimanches et les fêtes, Cerf,
Paris, 1994
Řady A a D nabízejí čistě patristická čtení, v řadách B a C je jeden nokturn novozákonní a jeden patristický. Ve všech případech je v každém nokturnu jedno
dlouhé čtení, rozdělené na tři části.
V případě řad A a B byl pracovní překlad pořízen z latiny, v případě řady D
z francouzštiny, s přihlédnutím k užívanému liturgickému překladu Písma svatého v případě biblických citací či parafrází. U řady C byla dlouhá čtení rozdělena na tři části.
122
Lectionarium – Series A
Řada A
podle dominikánské liturgie
Zelený čtvrtek
4. čtení
(Sermo 7 de Passione)
Kázání svatého Lva, papeže
Nejmilejší, když začínáme pojednávat o utrpení Páně, chápeme, že bo
žím úradkem bylo ustanoveno, aby svatokrádežní vůdcové židů a bez
božní kněží, kteří ve své zuřivosti proti Kristu již předtím často hledali
příležitost, se nechopili možnosti uskutečnit sůj záměr nikdy jindy, než
při velikonoční slavnosti. Bylo totiž třeba, aby se zjevně naplnilo to, co
bylo již dlouho předtím přislíbeno a jednou obětí se naplnila mnohost
různých obětí.1 Aby tedy stíny ustoupily tělu a obrazy nahradila pří
tomnost pravdy, starodávný obřad je nahrazen novou svátostí. Oběť
přechází v hostii a a krví je odstraněna krev. A slavnost předepsaná
Zákonem je naplněna, jsouc přeměněna.
¶
Srov. Žid 10,11-12.
1
5. čtení
Na začátku velikonoční slavnosti se totiž společně smlouvají k zločinu
ti, kteří měli zdobit chrám, čistit nádoby a zajišťovat oběti, aby jednak
nepochopili nová mystéria, jednak znesvětili ta stará. Když zajišťovali,
aby ve svatý den nenastaly nepokoje, nešlo jim o slavnost, nýbrž o zlo
čin. Nebáli se, aby lid nezhřešil, ale aby Kristus neunikl. Ježíš přitom,
jistý si svým úradkem, završoval starou smlouvu, a zakládal novou
Paschu. A když se v Kaifášově atriu řešilo, jak by měl být Kristus zabit,
on ustanovil svátost svého těla a své krve a učil, jaká oběť by se měla
Bohu předložit, když totiž ani zrádce nevyhnal, aby ukázal, že není vy
veden z míry žádným bezprávím. ¶
Triduo ante pascha
123
6. čtení
Ostatně když řekl: „Jeden z vás mě zradí“ 1, ukázal, že je mu známo
smýšlení jeho zrádce. Neuvedl bezbožníka do rozpaků hrubou či ote
vřenou výtkou, ale přiblížil se mu jemným a tichým napomenutím,
aby lítost snáze napravila toho, na koho nezapůsobilo žádné odvržení.
Proč jsi, nešťastný Jidáši, nevyužil takové laskavosti? Hle, Pán šetří tvoji
opovážlivost, Kristus na tebe neukazuje nikomu než tobě samému, tvé
jméno ani tvá osoba není odhalena, pouze hlubiny tvého srdce jsou do
tčeny slovem pravdy a milosrdenství. Není ti odmítnuta ani čest apo
štolského úřadu ani podíl na svátostech. Shovívavost zve, spása tluče:
vzpamatuj se, odlož zášť a nabuď smyslů. Život tě volá znovu k životu.
1
Mt 26,21.
¶
(Hom. 1 de proditione Iudæ)
7. čtení
Kázání svatého Jana Zlatoústého
Vyšel ven,1 praví Písmo. Nebyl pozván od starších lidu, ale vyšel sám od
sebe. Jeden z dvanácti. Bylo ještě sedmdesát dalších učedníků, ale těm
nebyly svěřeny vnitřní záležitosti. Toto byla královská družina. Z toho
to sboru Jidáš vystoupil. Jidáš Iškariotský. Proč mi říkáš jeho původ?
Kéž by jen i jeho samého bylo dovoleno neznat. A řekl jim: „Co mi dáte,
když vám ho zradím?“ 2 Ó krutosti. Řekni, jaká je příčina zrady? Snad
že ti dal moc nad démony, že tě uschopnil pomáhat nemocným, že
ses naučil křísit mrtvé?3 Ó slovo nezměrné pýchy. Vydáváš toho, který
všechno zachovává, který poroučí démonům, jehož poslouchá moře,
kterému jsou podřízeny veškeré mocnosti.
¶
Mt 26,14. 2Mt 26,15. 3Mt 10,1.
1
8. čtení
Když Jidáš jednal o vydání Ježíše, učedníci říkají: „Kde chceš abychom ti
připravili velikonočního beránka?“ 1 Hleď na učedníky, hleď na učední
ka. Tito mají starosti s přípravou, tento vystupuje jako kupec s Pánovou
krví. Onu židovskou Paschu zajisté připravovali učedníci. Tuto však,
jež náleží nám, ustanovil sám Kristus. A řekl: „Toto je mé tělo, které se
za vás vydává. Toto je má krev, která se prolévá za mnohé.“ 2 Ó Kristovo
124
milosrdenství. Ó Jidášova pomatenosti. On o něm smlouval, aby jej
prodal. Krev, kterou prodal, mu Kristus nabízel, aby dosáhl odpuštění
hříchů, kdyby nechtěl být bezbožným. Neboť si zasloužil sdílení oběti
a Kristus mu umyl nohy, aby neměl omluvu pro svoji zlobu.
Mt 26,17. 2Srov. Mk 14,24; Lk 22,19.
1
9. čtení
Již ale přistupme k hostině budící bázeň a chvění, s povinnou úctou,
s odpovídající bdělostí. Příhodný čas k tomu zve.1 Ať se zde nenajde
žádný Jidáš, žádný nenávistný ať nepřistupuje. Ani zákeřnosti ať nikdo
neukrývá v mysli. Žádný falešník ať nepřistupuje, žádný pokrytec. Ať
je čistá mysl, ať je čisté smýšlení, neboť i oběť je čistá.2 Náš Pán totiž,
když měl odnést přijaté tělo z našich očí a vnést je mezi hvězdy, zasvě
til v tomto dni svátost svého těla a své krve, aby ona věčná oběť žila
v památce a vždycky byla přítomná v milosti.3 Když tedy přistupuješ
k úctyhodnému oltáři, měj ve víře ohled na posvátné tělo a krev svého
Boha, obdivuj je v úctě a v mysli se ho dotýkej, rukou srdce je uchop
a vnitřní chutí přijmi.
¶
2 Kor 6,2. 2Srov. 1 Kor 11,28-29 3Srov. 1 Kor 11,23-26.
1
Velký pátek
4. čtení
Když Pán slovy své modlitby prohlásil, že je v něm nejvýš pravdivě
a plně přítomna jak lidská, tak Boží přirozenost, ukázal, v čem mělo
původ to, že nechtěl trpět, a v čem to, že chtěl. Zahnav úzkost slabosti
a posilniv velkodušnost ctnosti, navrátil se k rozhodnutí svého věč
ného záměru. Ďáblovi, jenž běsnil prostřednictvím židovských před
stavených, se postavil v podobě služebníka nedotčeného hříchem, aby
se o záležitost všech jednalo skrze toho, v němž jediném byla lidská
přirozenost bez viny. Synové temnot se tedy vrhli proti světlu, a ačkoli
užili loučí a lamp, neunikli noci své nevěry. Zajímají toho, který chce
být zadržen, vlečou toho, jenž chce být vlečen, čemuž kdyby se chtěl
Triduo ante pascha
125
bránit, bezbožné ruce by nic nezmohly.1 Ale vykoupení světa by bylo
narušeno a nedotčen by nebyl nikoho spasil ten, který měl zemřít pro
spásu všech.
¶
Srov. Mt 26,53.
1
5. čtení
Tedy k Annášovi, tchánovi Kaifášově, a posléze ke Kaifášovi je při
veden, a po šílených řečech pomlouvačů je přiveden k výslechu před
Pilátem. Jeho žalobci, zanedbajíce Božího práva, předstírali oddanost
římským zákonům a žádali spíše vykonavatele zuřivosti než rozhod
čího v soudní záležitosti. Představili totiž Ježíše spoutaného tvrdými
uzly, fackami a ranami hojně zbitého, poplivaného, křikem již předem
odsouzeného, aby Pilát neměl odvahu osvobodit toho, jehož záhubu si
všichni přáli. Ostatně když jej soudce prohlašuje nevinným, sám nás
poučuje, že ani v žalovaném nenalezl vinu,1 ani ve svém rozsudku ne
zachoval stálost. Když jej však chtěl osvobodit, začali křičet: „Když ho
propustíš, nejsi přítel císařův. Každý, kdo se dělá králem, staví se proti
císaři.“ 2 Nerozvážně ses, Piláte, zalekl. Jméno králů by bylo hrozivé, jen
kdyby bylo odkryto shánění zbraní, shromažďování bohatství, vojen
ské oddíly.
¶
Srov. Jan 19,6. 2Jan 19,12.
1
6. čtení
Proč necháváš obviňovat, ó Piláte, z touhy po moci toho, který vynikal
zvláštní naukou o pokoře? Neprotiřečil římským zákonům, podstoupil
sčítání lidu, zaplatil didrachmu. Nebránil daním, ustanovil, že to co
je císaře, se má dát císaři,1 zvolil si chudobu, doporučoval poslušnost,
hlásal mírnost. Toto neznamená bojovat proti císaři, nýbrž mu pomá
hat. Nicméně, aby se výtky židů nejevily naprosto prázdné, zkoumej
podrobněji, prokurátore, co je známo o dílech Pána Ježíše, co je po
tvrzeno o jeho moci. Slepým dal zrak, hluchým sluch, chromým chů
zi, němým řeč.2 Horečky odstraňoval, z bolestí osvobozoval, démony
vyháněl, mrtvé oživoval. Ať tedy židé vytýkají tuto moc, vyslovíce ústy
to co drží v srdci. Proč pomlouvají pozemská díla ti, kdo pronásledují
nebeská?
¶
Lk 20,25. 2Lk 7,22.
1
126
7. čtení
Zločin židů překračuje zajisté Pilátovo provinění, těch, kteří jej, po
děšeného jménem císaře, přiměli k vykonání svého zlého záměru. Ale
ani Pilát neunikl vině, protože upustil od vlastního soudu a podílel se
na cizím zločinu. Dovolil Ježíše zneuctít výsměchem a týrat urážkami;
zbičovaného, korunovaného trním a oděného do posměšného pláště
jej vystavil pohledu pronásledovatelů. Pilát se domníval, že obměk
čí ducha jeho nepřátel, aby nepokládali za nutné dále pronásledovat
toho, kterého viděli tolika způsoby poníženého; že jejich nenávist bude
nasycena.1 Ale když se vznítil hněv křičícího davu, obdrželi ke svému
zavržení to, co zatvrzele vyžadovali.2 A tak byl Pán vydán vůli zuřících,
výsměchu královské hodnosti, odsouzený nést své utrpení, aby se na
plnilo slovo: „Jeho vláda je na jeho rameni.“ 3 S nádherným leskem nesl
trofej svého triumfu a přinesl všem královstvím spasitelné a klanění
hodné znamení.
¶
Srov. Jan 19,5. 2Srov. Jan 19,16. 3Iz 9,6 (Vulg.).
1
8. čtení
V davech jdoucích s Ježíšem se našel jistý Šimon Kyrénský,1 na nějž
bylo přeneseno dřevo utrpení, aby se tak předznamenala víra náro
dů, jimž Kristův kříž neměl být zahanbením, nýbrž slávou. Nebyl však
ukřižován v chrámě ani uvnitř hradeb města, nýbrž mimo tábor,2 aby
když končila mystéria starých obětí, nová oběť byla ustanovena na no
vém oltáři a Kristův kříž nebyl oltářem chrámu, nýbrž světa. Když je
tedy Kristus skrze kříž vyvýšen, nechť se pohledu mysli neukazuje jen
onen zjev, který byl v očích bezbožných, jimž bylo skrze Mojžíše ře
čeno: A tvůj život bude viset před tvýma očima, a budeš se děsit ve dne
v noci a nebudeš si jist životem,3 nýbrž náš rozum ať přijímá čistým srd
cem slávu kříže, zářící na nebi i na zemi, a ať vidí to co řekl Pán: „Nyní
nastává soud nad světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. A já,
až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě.“ 4
¶
Mt 27,32. 2Srov. Žid 13,12. 3Dt 28,66 (Vulg.). 4Jan 12,31-23.
1
Triduo ante pascha
127
9. čtení
Obdivuhodná je moc Kristova kříže, nevýslovná je sláva jeho utrpení!
V kříži je místo Kristova soudu, odsouzení světa i moc Ukřižovaného.
Přitáhl jsi, Pane, všechno k sobě, když celý svět pochopil smysl tvé
ho vyznání hodného majestátu. Přitáhl jsi, Pane, všechno k sobě, když
všechny živly pronesly jediný rozsudek k prokletí židovské zvrhlosti:
když při zatmění nebeských světel země začala třást, veškeré tvorstvo
odmítlo sloužit bezbožným.1 Přitáhl jsi, Pane, všechno k sobě: když se
při roztržení chrámové opony přítomnost tvé svatosti odstoupila od
nehodných velekněží, aby se obraz obrátil v pravdu, proroctví v napl
nění, Zákon v Evangelium. Přitáhl jsi, Pane, všechno k sobě; to, co se
v jediném židovském chrámě konalo v nejasných náznacích, měl všude
slavit zbožný lid všech národů v nezastřené plnosti svátosti. ¶
Srov. Mt 27,45.51-53
1
Bílá sobota
4. čtení
(In psalmum 63, ad 7. versum)
Z traktátu svatého biskupa Augustina o žalmech
Prohlédne ho ten, jenž vidí na dno, do hlubiny člověkova srdce.1 Říkají si:
„Kdo nás může vidět?“ 2 Selhaly jejich utajené záměry. Člověk prohlédl
tyto záměry a strpěl být zadržen jako člověk. Nebyl by totiž zadržen,
ne-li jako člověk, ani viděn, ne-li jako člověk, ani zbit, ne-li jako člověk,
ani by nebyl ukřižován a nezemřel by, ne-li jako člověk. Člověk tedy
přistoupil ke všem těm utrpením, která by proti němu neměla žád
nou moc, kdyby nebyl člověkem. Ale kdyby on nebyl člověkem, člověk
by nebyl osvobozen. Prohlédl utajené hlubiny člověkova srdce, nave
nek jako pouhý člověk, uvnitř sloužil Bohu. Ukryl způsob bytí Boha,
v němž je roven Otci a vzal na sebe způsob bytí služebníka, v němž je
menší než Otec.3
¶
Žl 63,7. 2Žl 63,6. 3Srov. Flp 2,6-8.
1
128
5. čtení
Utajené záměry vedly starší lidu až k tomu, aby postavili stráže ke hro
bu, i když už Pán byl mrtev a pohřben. Řekli totiž Pilátovi: „Ten podvodník...“ Tímto jménem byl nazýván Pán Ježíš Kristus, k útěše svých
služebníků, až budou i oni nazýváni podvodníky. Řekli tedy Pilátovi:
„Ten podvodník ještě zaživa prohlásil: ‚po třech dnech vstanu z mrtvých.‘
Dej tedy rozkaz zajistit hrob až do třetího dne. Jinak by mohli jeho učedníci přijít, ukradnout ho a říci lidu: ‚Vstal z mrtvých.‘ Pak by ten poslední
podvod byl ještě horší než první.“ Pilát jim odpověděl: „Tady máte stráž.
Jděte a zajistěte hrob, jak uznáte za dobré.“ Oni šli a zajistili hrob tím, že
zapečetili kámen a postavili stráž.1
¶
Mt 27,63-66.
1
6. čtení
Postavili stráž ke hrobu. Otřásla se země, Pán vstal. Kolem hrobu se
udály takové zázraky, že i vojáci, kteří přišli jako strážní, by se stali
svědky, kdyby jen chtěli pravdivě zvěstovat. Avšak ona hamižnost, kte
rá uchvátila Kristova učedníka, uchvátila i strážce hrobu. Dáme vám
peníze, a řekněte, že když jste spali, přišli jeho učedníci a odnesli ho.1
Vskutku selhaly utajené záměry. Co jsi to řekla, ó nešťastná chytrosti?
Což jsi zcela neopustila světlo Božího úradku a neponořila se do hlu
bin lstivosti, že říkáš: „Říkejte: ‚V noci přišli jeho učedníci a ukradli ho,
zatímco my jsme spali.‘“ 2 Přivoláváš spící svědky? Vskutku ty sama jsi
usnula, jestliže jsi selhala při zkoumání takové věci.
¶
Srov. Mt 28,12-13. 2Mt 28,13.
1
7. čtení
Nejmilejší, když byl završen Spasitelův triumf, a dovršena veškerá za
slíbení, která zvěstoval Starý zákon, kéž skučí tělesný žid, ale ať se radu
je duchovní křesťan. A slavnost, která se oněm obrátila v noc, ať se nám
třpytí světlem. Neboť tentýž Kristův kříž je slávou věřících a trestem
nevěřících.1 Ačkoli totiž vztek pronásledovatelů proti Pánu slávy ne
vykonal nic jiného, než příšernou krutost a tvrdá muka, přesto je těm,
Triduo ante pascha
129
kdo jsou tímto Pánovým utrpením vykoupeni, pravdivěji a spravedli
věji důvodem radosti než nářků. ¶
Srov. 1 Kor 1,18.
1
8. čtení
Strach učedníků byl tehdy omluvitelný, a jejich zdrcenost není hříchem
nevěry. Když se židé a jejich vůdci shromáždili ke zločinu, nejvyšší na
dutost těch tučných býků a nestoudná divokost býčků zuřila, když se
šílenství zuřivě řvoucích šelem před očima ovcí dožadovalo krve spra
vedlivého Pastýře, když konečně i on sám, který přišel, aby trpěl, kvůli
společenství naší přirozenosti říkal: „Má duše je smutná až k smrti.“ 1¶
Mt 26,28.
1
9. čtení
Nyní však po přijetí slabosti je oslavena moc ctnosti. Velikonoční
slavnost nemá být zatemněna žádným zármutkem věřících, a průběh
událostí si máme připomínat beze smutku, když totiž Pán tak využil
zloby, aby skrze zločinný úmysl byla naplněna vůle smilovávajícího se.
Jestliže totiž při vyjití Izraele z Egypta byla krev beránka ustanovením
svobody, a posvátnou byla učiněna slavnost, která obětováním zvířete
odvrátila hněv zhoubce,1 jak velká musí být radost v národech křesťan
ských, kvůli kterým všemohoucí Otec neušetřil svého Syna, ale vydal
ho za nás za všechny,2 aby se zabitím Krista stala Pascha jedinou a pra
vou obětí,3 jíž nebyl vyveden jeden národ z nadvlády faraona, ale celý
svět z ďáblova zajetí.
¶
Srov. Ex 12,13. 2Řím 8,32. 3Srov. Žid 10,12.
1
130
Lectionarium – Series B
Řada B
podle římského breviáře
Zelený čtvrtek
4. čtení
(In Psalmum 54, ad 2. versum)
Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, nestraň se mých úpěnlivých proseb,
slyš mě pozorně a vyslyš mě.1 To jsou slova člověka stísněného, ustara
ného, v soužení. Trpící se mnoho modlí v touze být vysvobozen od zla.
Je ale třeba vidět, v jakém zlu se nachází. A když to začne říkat, sezná
váme, že jsme tam i my, abychom s ním sdíleli jeho utrpení a spojili se
s ním v modlitbě. Zarmoucen jsem, praví, a rozrušen ve svém výcviku.2
Kde je zarmoucen? Kde rozrušen? Říká, že ve svém výcviku. Připo
míná špatné lidi, kteří jej trápí a toto trápení od špatných lidí nazývá
svým výcvikem. Nemyslete si, že špatní jsou na světě zbytečně a že Bůh
z nich neučiní nic dobrého. Každý špatný žije buď proto, aby byl napra
ven, nebo proto, aby byl skrze něj cvičen dobrý.
¶
Žl 54,2-3. 2Žl 54,3 (Vulg.).
1
5. čtení
Kéž by se tedy ti, kteří nás nyní cvičí, obrátili, a byli cvičeni spolu s námi!
Přesto však, dokud jsou v takovém stavu, že nás cvičí, nemějme k nim
nenávist. Nevíme totiž, zda někdo z nich setrvá ve své špatnosti až do
konce. Velmi často, když se domníváš nenávidět nepřítele, nenávidíš
bratra a nevíš o tom. O ďáblovi a jeho andělech víme z Písma, že jsou
určeni k věčnému ohni.1 Jen u nich není naděje na nápravu. Proti nim
vedeme skrytý zápas, ke kterému nás vyzbrojuje apoštol slovy: Vedeme přece zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti knížatům
a mocnostem, proti těm, kdo mají svou říši tmy v tomto světě.2 Ne abys
to snad chápal tak, že by jejich vláda znamenala, že démonům náleží
řízení nebe a země. Svět, kterému vládnou, je říší tmy, svět milovníků
tohoto světa, svět bezbožných a nespravedlivých. Vládnou světu, o kte
rém říká evangelium: ale svět ho nepoznal.3
¶
Mt 25,41. 2Ef 6,12. 3Jan 1,10.
1
Triduo ante pascha
131
6. čtení
Ve městě vidím nespravedlnost a sváry.1 Buď pozorný k slávě kříže sa
mého. Onen kříž, jejž dříve nepřátelé uráželi, je již upevněn v čele krá
lů. Účinek prokázal moc: podřídil si svět nikoli železem, nýbrž dřevem.
Dřevo kříže se nepřátelům zdálo být hodné urážek; když stáli před tím
dřevem, pokyvovali hlavou a říkali: „Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže.“ 2
Ježíš vztahoval ruce k lidu nevěřícímu a vzpurnému. Je-li totiž spra
vedlivý ten, kdo žije z víry,3 nespravedlivý je ten, kdo nemá víru. Když
je zde řeč o nespravedlnosti, rozuměj nevěru. Pán tedy viděl ve městě
nespravedlnost a sváry, vztahoval své ruce k lidu nevěřícímu a odporu
jícímu. A přesto říkal: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ 4
¶
Žl 54,10 (Vulg.). 2Mt 27,40. 3Srov. Řím 3,21-26; Ga 2,16 aj. 4Lk 23,33.
1
7. čtení
Z prvního listu sv. apoštola Pavla Korinťanům
(1Kor 11,17-34)
Nemohu chválit, že když se scházíte, je to spíše ke škodě než k užitku.
Předně slyším, že když se shromažďujete v církevní obci, oddělujete se
jedni od druhých, a zčásti tomu věřím. Nedá se tomu vyhnout, že mezi
vámi dojde i k rozštěpení. Tak se alespoň ukáže, kteří z vás jsou oprav
du dobří. Když se tedy scházíte už to není večeře, jak ji ustanovil Pán.
Každý si totiž bere, co si přinesl k jídlu, takže potom jeden má hlad, a
druhý je napilý. Copak nemáte dost domů, kde byste se mohli najíst a
napít? Či pohrdáte církevní obcí Boží, že zahanbujete ty, kdo nic ne
mají? Co vám na to mám říci? Pochválit vás? V tomhle vás pochválit
nemohu. ¶
8. čtení
Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: Pán Ježíš právě tu
noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: „Toto je
moje tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ Podobně
vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, potvrzená
mou krví. Kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku.“ Kdy
koli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně,
dokud on nepřijde.
¶
132
9. čtení
Kdo by tedy jedl chléb Páně nebo pil kalich Páně nehodně, proviní
se proti tělu a krvi Páně. Proto musí člověk sám sebe zkoumat, a tak
ať chléb jí a z kalicha pije. Kdo totiž jí a pije, a tělo Páně nerozlišuje
od obyčejného chleba, jí a pije si odsouzení. Proto je mezi vámi tolik
nemocných a churavých a mnoho jich už umřelo. Kdybychom se sami
správně posuzovali, nebyli bychom trestáni. Ale když nás Pán trestá,
je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni s tímto světem. Proto,
moji bratři, když se scházíte k jídlu, čekejte jedni na druhé. Má-li kdo
hlad, ať se nají doma, abyste se nescházeli k potrestání. Ostatní věci pak
zařídím až přijdu.
¶
Velký pátek
4. čtení
(In Psalmum 63, ad versum 2.)
Dej mi úkryt před ničemnou smečkou, dorážením těch, kdo pášou křivdy.1 Pohleďme na Krista, naši hlavu. Mnozí mučedníci vytrpěli velké
soužení, nikdo však nevyzařuje tak, jako hlava mučedníků. Na něm
lépe vidíme, co mučedníci zakusili. Byl ochráněn před ničemnou
smečkou, jsa chráněn Bohem. Jeho tělo bylo chráněno samotným Sy
nem a také člověkem, jímž se oděl, neboť je synem člověka i Synem
Božím. Syn Boží kvůli přirozenosti Boha, syn člověka kvůli přiroze
nosti služebníka, měl v moci dát svůj život a přijmout jej. Co mu mohli
nepřátelé učinit? Zabili tělo, duši nezabili. Nestačilo by tedy, aby Pán
povzbuzoval mučedníky slovem, kdyby je neupevnil také příkladem.¶
Žl 54,3.
1
5. čtení
Víte, jaká to byla ničemná smečka Židů, jak doráželi ti, kdo pášou křiv
dy. O jakou křivdu se jedná? Chtěli zabít Pána Ježíše Krista. „Ukázal
jsme vám mnoho dobrých skutků,“ praví, „Pro který z nich mne chcete
zabít?“ 1 Snesl všechny jejich nemocné, uzdravil všechny jejich choré,
Triduo ante pascha
133
kázal jim nebeské království, nemlčel o jejich neřestech, aby se jim zne
chutily spíše ony, a ne lékař, jímž byli uzdravováni. Nevděční vůči vše
mu tomuto jeho léčení, jako pomatení velkou horečkou, běsnící proti
lékaři, který je přišel léčit, vymysleli plán jeho záhuby. Jako by chtěli
vyzkoušet, zda je skutečně člověk, který může zemřít, anebo zda je nad
lidmi a nedovolí svoji smrt. Jejich slovo rozpoznáváme v moudrosti Ša
lomounově: Odsuďme ho k potupné smrti, vždyť se mu, jak říká, dostane
navštívení.2 Je-li to skutečně Syn Boží, ať jej Bůh osvobodí.3
¶
Srov. Jan 10,32. 2Mdr. 2,20. 3Srov. Mt 27,43.
1
6. čtení
Jazyky si brousí jako meče.1 Ať Židé neříkají: Nezabili jsme Krista. Proto
jej totiž dali soudit Pilátovi, aby se zdáli být zproštěni jeho smrti. Ne
boť když jim Pilát řekl: „Zabijte ho vy sami“, odpověděli: „My nemáme
právo nikoho popravit.“ 2 Nespravedlnost svého zločinu chtěli přenést
na soudce-člověka, ale cožpak oklamali soudce-Boha? To, co udělal
Pilát, bylo významnou účastí na zločinu. Ale ve srovnání s nimi má
mnohem menší vinu. Snažil se totiž, jak mohl, aby jej z jejich rukou
vysvobodil, neboť proto jej před ně předvedl zbičovaného. Nezbičoval
Pána z nepřátelství, nýbrž aby uspokojil jejich zuřivost, aby se obměk
čili a přestali toužit po jeho smrti, když by jej viděli zbičovaného.3 Ale
když neustali, víte, že si umyl ruce a řekl, že nemá vinu na jeho smrti.4
Udělal to však. Je-li však vinen, neboť to udělal, byť proti své vůli, jsou
snad nevinní ti, kdo jej nutili, aby to udělal? V žádném případě. Pilát
nad Ježíšem pronesl rozsudek a odsoudil jej k ukřižování, a jakoby on
sám jej zabil. I vy, ó Židé, jste jej zabili. Jak? Mečem jazyka. Nabrousili
jste si totiž vaše jazyky. A kdy jste udeřili, ne-li tehdy, když jste zvolali:
„Ukřižuj ho! Ukřižuj!“ 5?
¶
Žl 63,4. 2Jan 18,31. 3Srov. Jan 19,5. 4Mt 27,24. 5Jan 19,6.
1
7. čtení
Z listu Židům
(Žid 4,11 – 5,10)
Pospěšme si tedy, abychom vešli na to místo odpočinku; ať nikdo ne
podlehne takovému příkladu neposlušnosti. Boží slovo je plné života
134
a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše
a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidský
mi myšlenkami a hnutími. Není tvora, který by se před Bohem mohl
ukrýt, před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme
zodpovídat. ¶
8. čtení
Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je
to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání. Náš velekněz
není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak!
Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se
nedopustil hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, aby
chom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme po
moci. Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho
záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti za hříchy. Protože sám
je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími.
A proto musel podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi.
¶
9. čtení
Nikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán
od Boha jako Áron. Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství
sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl:
„Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil;“ 1
jak říká i na jiném místě:
„Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.“ 2
V době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se
slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit,
a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. Ačkoli to byl Syn Boží, naučil se
svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal své dílo, stal se příčinou
věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají. Byl od Boha prohlášen
veleknězem podle řádu Melchizedechova.
¶
l 2,7. 2Žl 109,4.
Ž
Triduo ante pascha
135
Bílá sobota
4. čtení
(In psalmum 63, ad 7. versum)
Prohlédne ho ten, jenž vidí na dno, do hlubiny člověkova srdce.1 Říkají si:
„Kdo nás může vidět?“ 2 Selhaly jejich utajené záměry. Člověk prohlédl
tyto záměry a strpěl být zadržen jako člověk. Nebyl by totiž zadržen,
ne-li jako člověk, ani viděn, ne-li jako člověk, ani zbit, ne-li jako člověk,
ani by nebyl ukřižován a nezemřel by, ne-li jako člověk. Člověk tedy
přistoupil ke všem těm utrpením, která by proti němu neměla žád
nou moc, kdyby nebyl člověkem. Ale kdyby on nebyl člověkem, člověk
by nebyl osvobozen. Prohlédl utajené hlubiny člověkova srdce, nave
nek jako pouhý člověk, uvnitř sloužil Bohu. Ukryl způsob bytí Boha,
v němž je roven Otci, a vzal na sebe způsob bytí služebníka, v němž je
¶
menší než Otec.3
Žl 63,7. 2Žl 63,6. 3Srov. Flp 2,6-8.
1
5. čtení
Utajené záměry vedly starší lidu až k tomu, aby postavili stráže ke hro
bu, i když už Pán byl mrtev a pohřben. Řekli totiž Pilátovi: „Ten podvodník...“ Tímto jménem byl nazýván Pán Ježíš Kristus, k útěše svých
služebníků, až budou i oni nazýváni podvodníky. Řekli tedy Pilátovi:
„Ten podvodník ještě zaživa prohlásil: ‚po třech dnech vstanu z mrtvých.‘
Dej tedy rozkaz zajistit hrob až do třetího dne. Jinak by mohli jeho učedníci přijít, ukradnout ho a říci lidu: ‚Vstal z mrtvých.‘ Pak by ten poslední
podvod byl ještě horší než první.“ Pilát jim odpověděl: „Tady máte stráž.
Jděte a zajistěte hrob, jak uznáte za dobré.“ Oni šli a zajistili hrob tím, že
zapečetili kámen a postavili stráž.1
¶
Mt 27,63-66.
1
6. čtení
Postavili stráž ke hrobu. Otřásla se země, Pán vstal. Kolem hrobu se
udály takové zázraky, že i vojáci, kteří přišli jako strážní, by se stali
136
svědky, kdyby jen chtěli pravdivě zvěstovat. Avšak ona hamižnost, kte
rá uchvátila Kristova učedníka, uchvátila i strážce hrobu. Dáme vám
peníze, a řekněte, že když jste spali, přišli jeho učedníci a odnesli ho.1
Vskutku selhaly utajené záměry. Co jsi to řekla, ó nešťastná chytrosti?
Což jsi zcela neopustila světlo Božího úradku a neponořila se do hlu
bin lstivosti, že říkáš: „Říkejte: ‚V noci přišli jeho učedníci a ukradli ho,
zatímco my jsme spali.‘“ 2 Přivoláváš spící svědky? Vskutku ty sama jsi
usnula, jestliže jsi selhala při zkoumání takové věci.
¶
Srov. Mt 28,12-13. 2Mt 28,13.
1
7. čtení
Z listu Židům
(Žid 9,11-22)
Kristus přišel jako velekněz budoucích hodnot; prošel stánkem vět
ším a dokonalejším, který není udělán lidskýma rukama, to je: nená
leží k tomuto stvořenému světu, a vešel jednou provždy do svatyně,
ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tím nám získal věč
né vykoupení. Jestliže už samo pokropení krví kozlů, býků a popel
z jalovice posvěcuje ty, kteří jsou nečistí, k čistotě těla, čím spíše krev
Krista, který skrze věčného Ducha sám sebe přinesl Bohu jako oběť
bez poskvrny, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom mohli
sloužit Bohu živému.
¶
8. čtení
A proto on je prostředníkem nové smlouvy. Svou smrtí dal zadosti
učinění za hříchy spáchané v době, kdy ještě platila dřívější smlouva.
Tím se povolaným dostává splnění slibu o věčném dědictví. Aby totiž
vstoupila v platnost závěť, musí být napřed prokázána smrt toho, kdo
tu závěť udělal. Ta závěť je přece platná až po jeho smrti; dokud on žije,
nemá jeho závěť právní účinnost. Proto ani první smlouva nebyla uza
vřena bez krve. ¶
9. čtení
Neboť když Mojžíš ohlásil celému shromáždění všechna nařízení Zá
kona, vzal yzop se šarlatovou vlnou a pokropil jak knihu samu, tak
Triduo ante pascha
137
všechen lid krví telat a kozlů smíchanou s vodou a řekl: „Toto je krev
smlouvy, kterou s vámi uzavřel Bůh.“ 1 Podobně pokropil krví i stánek
a všechno bohoslužebné nářadí. A skoro všechno – jak Zákon nařizuje
– se očišťuje krví a bez prolití krve není odpuštění. ¶
Ex 24,8.
1
138
Lectionarium – Series C
Řada C
podle Liturgie hodin
Zelený čtvrtek
4. čtení
Z Listu Židům
(4, 14 – 5, 10)
Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je
to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání. Náš velekněz
není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak!
Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se
nedopustil hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, aby
chom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme po
moci.
¶
5. čtení
Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitos
tech u Boha, aby podával dary a oběti za hříchy. Protože sám je stejně
podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. A proto
musel podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi.
Nikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán
od Boha jako Áron. Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství
sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl:
„Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil;“ 1
jak říká i na jiném místě:
„Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.“ 2
¶
l 2,7. 2Žl 109,4.
Ž
6. čtení
V době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se
slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit,
a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. Ačkoli to byl Syn Boží, naučil se
svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal své dílo, stal se příčinou
věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají. Byl od Boha prohlášen
veleknězem podle řádu Melchizedechova.
¶
Triduo ante pascha
139
7. čtení
(č. 65-71, SCh 123, str. 95-101)
Z velikonoční homilie biskupa Melitona ze Sard
Proroci předpověděli mnoho o velikonočním tajemství, kterým je
Kristus. Jemu buď sláva na věčné věky. Amen.1 Přišel z nebe na zem
kvůli trpícímu člověku. Toho si oblékl v panenském lůně a jako člověk
přišel na svět. Skrze tělo podrobené utrpení na sebe vzal utrpení trpí
cího člověka a tělesná utrpení zničil. A duchem, který nemohl zemřít,
usmrtil vražednou smrt.
Byl přiveden jako beránek a zabit jako ovce.2 Vysvobodil nás z pod
danství světa jako z Egypta a zachránil nás z ďábelského otroctví jako
z ruky faraónovy. Pečetí vlastního Ducha označil naše duše3 a pečetí
své krve údy našeho těla.
¶
1
Žid 13,21. 2Srov Iz 53,7. 3Srov Ef 1,13.
8. čtení
Kristus je ten, který zahanbil smrt a ďábla zanechal v nářku jako Moj
žíš faraóna. On je ten, který zasadil ránu nepravosti a nespravedlnost
odsoudil k neplodnosti tak jako Mojžíš Egypt.
Kristus je ten, který nás vyrval z otroctví ke svobodě i z temnoty ke
světlu, ze smrti k životu, z tyranie k věčnému království. Učinil z nás
nové kněžstvo a lid vyvolený1 navěky. Kristus je velikonoční Beránek
naší spásy.
Kristus je ten, který v mnohých mnoho vytrpěl: v Ábelovi byl zavraž
děn, v Izákovi mu byly svázány nohy, v Jakubovi musel pobývat v ci
zině, v Josefovi byl prodán, v Mojžíšovi jako dítě odložen, v beránkovi
zabit, v Davidovi pronásledován, v prorocích zneuctěn.
¶
1
Srov. 1 Petr 2,9.
9. čtení
Kristus je ten, který se v Panně stal člověkem, který byl pověšen na
dřevo a pohřben do země, který vstal z mrtvých a vystoupil do výšin
nebes. Kristus je ten nový beránek, který neotevřel ústa,1 ten beránek
zabitý, narozený z Marie, krásné ovečky. On je ten, který byl vyhnán ze
140
stáda a vlečen na porážku, který byl večer obětován a v noci pohřben;
ten, kterému nebyly na dřevě zlámány kosti2 a pod zemí se nerozpa
dl v prach;3 ten, který vstal z mrtvých a vzkřísil člověka z nejhlubšího
hrobu.
¶
Srov. Iz 53,7. 2Srov. Ex 12,46. 3Srov Sk 2,31.
1
Velký Pátek
4. čtení
Z listu Židům
(9, 11-28)
Kristus přišel jako velekněz budoucích hodnot; prošel stánkem vět
ším a dokonalejším, který není udělán lidskýma rukama, to je: nená
leží k tomuto stvořenému světu, a vešel jednou provždy do svatyně,
ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tím nám získal věč
né vykoupení. Jestliže už samo pokropení krví kozlů, býků a popel
z jalovice posvěcuje ty, kteří jsou nečistí, k čistotě těla, čím spíše krev
Krista, který skrze věčného Ducha sám sebe přinesl Bohu jako oběť
bez poskvrny, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom mohli
sloužit Bohu živému.
¶
5. čtení
A proto on je prostředníkem nové smlouvy. Svou smrtí dal zadosti
učinění za hříchy spáchané v době, kdy ještě platila dřívější smlouva.
Tím se povolaným dostává splnění slibu o věčném dědictví. Aby totiž
vstoupila v platnost závěť, musí být napřed prokázána smrt toho, kdo
tu závěť udělal. Ta závěť je přece platná až po jeho smrti; dokud on žije,
nemá jeho závěť právní účinnost. Proto ani první smlouva nebyla uza
vřena bez krve. Neboť když Mojžíš ohlásil celému shromáždění všech
na nařízení Zákona, vzal yzop se šarlatovou vlnou a pokropil jak knihu
samu, tak všechen lid krví telat a kozlů smíchanou s vodou a řekl: „Toto
je krev smlouvy, kterou s vámi uzavřel Bůh.“ 1 Podobně pokropil krví
i stánek a všechno bohoslužebné nářadí. A skoro všechno – jak Zákon
nařizuje – se očišťuje krví a bez prolití krve není odpuštění.
¶
Ex 24,8
1
Triduo ante pascha
141
6. čtení
Takhle se tedy muselo očišťovat to, co nebeskou svatyni jen připomí
nalo, ale nebeská svatyně sama vyžaduje obětí vzácnějších, než jsou
tyto. Neboť Kristus nevešel do svatyně, zbudované lidskýma rukama,
která je jenom napodobeninou té pravé, ale do samého nebe, aby se teď
staral o naše záležitosti u Boha. A není třeba, aby víckrát obětoval sám
sebe, jako velekněz vchází do velesvatyně rok co rok s cizí krví, jinak
by byl musel trpět už mnohokrát od stvoření světa. Ale zjevil se teď, na
konci věků jednou provždy, aby svou obětí odstranil hřích. A jako je
lidem určeno, že musí jednou umřít, a pak nastane soud, podobně je
tomu i u Krista: když byl jednou podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy
celého množství lidí, objeví se podruhé – ne už pro hříchy – ale aby
přinesl spásu těm, kteří na něho čekají.
¶
(Cat. 3, 13-19: SCh 50, 158-162; lat. 174-177)
7. čtení
Z katechezí svatého biskupa Jana Zlatoústého
Chceš poznat moc Kristovy krve? Pak se vraťme k jejímu předobrazu,
k dávným příběhům, jak se odehrály v Egyptě. Zabijte, říká Mojžíš, be
ránka, na němž není vady, a jeho krví pomažte dveře.1 Co to znamená?
Že krev zvířete je schopna spasit rozumného člověka? Zajisté, říká, ale
nikoli proto, že je to krev, nýbrž proto, že je předobrazem krve Páně.
Jestliže ďábel nyní uvidí nikoli krev předobrazu rozetřenou po dveřích,
nýbrž krev pravdy nanesenou ústy věrných na dveře chrámu, v němž
spočívá Kristus, což se tím spíše nestáhne zpět?
¶
Srov. Ex 12,5-7.
1
8. čtení
Chceš poznat moc této krve i z jiné strany? Pohleď, odkud zpočátku
vytékala a z jakého pramene vytryskla: z výšin kříže, z boku Páně. Jak je
psáno, když Kristus zemřel a byl ještě na kříži, přistoupil voják, probodl
kopím bok a nato vytekla voda a krev. První byla symbolem křtu, dru
há svatých tajemství eucharistie. Onen voják tedy probodl bok, prora
zil stěnu svatého chrámu a já jsem nalezl poklad a získal bohatství. Tak
tomu bylo i s Beránkem: Židé ho zabili a mně ta oběť přinesla spásu.
142
Z boku vytekla voda a krev.1 Toto tajemství nesmíš, můj milý, přejít jen
tak beze všeho. Mám ještě dále co mluvit o tajemstvích: řekl jsem, že
ona krev a voda jsou symboly křtu a svatých tajemství. Z nich obou se
zrodila církev v koupeli znovuzrození a obnovení Duchem svatým,2 to
jest skrze křest a svatá tajemství. A symboly křtu a svatých tajemství
vycházejí z boku. Ze svého boku tedy Kristus vytvořil církev, jako vy
tvořil z Adamova boku Evu.
¶
Jan 19,34. 2Tit 3,5.
1
9. čtení
Proto i Mojžíš, když hovoří o prvním člověku, říká: Kost z mých kostí
a tělo z mého těla;1 tím nám naznačuje bok Páně. Vždyť jako vzal kdysi
Bůh z boku a vytvořil ženu, tak nám dal krev a vodu ze svého boku
a vytvořil církev. A jako tenkrát vzal z boku, když Adam spal a nevěděl
o sobě, obdobně i nyní dal krev a vodu až po své smrti.
Viděli jste, jakým způsobem se Kristus zasnoubil se svou nevěstou?
Viděli jste, jakým pokrmem nás všechny živí? Týž pokrm nás utváří
i živí. A jako krmí žena toho, koho porodila, vlastní krví a mlékem, tak
i Kristus neustále živí svou krví ty, jimž dal život.
¶
Gn 2,23.
1
Bílá sobota
4. čtení
Z listu Židům
(4, 1-13)
Přislíbení, že je možno vejít na místo Božího odpočinku, trvá dále.
Proto se bojme, aby snad někdo z nás nemyslel, že se tam nemůže do
stat. Ta radostná zvěst platí totiž stejně nám jako Izraelitům na poušti.
Jenomže jim nic nepomohlo, že to slyšeli; pouze to vyslechli, ale schá
zela jim přitom víra. Na to místo odpočinku totiž vejdeme, jen když
věříme, jak to Bůh řekl: „A tak jsem ve svém hněvu přísahal: Nevejdou
na místo, kde by si u mě mohli odpočinout.“
¶
Žl 94,11.
1
Triduo ante pascha
143
5. čtení
Je to ono odpočinutí po stvoření světa, když Bůh svoje dílo dokončil.
V tom smyslu se kdesi říká o sedmém dnu: „Odpočinul Bůh sedmého
dne ode všech svých prací“;1 tady však čteme: „Nevejdou na místo, kde
by si u mě mohli odpočinout.“ 2 Zůstává tedy možnost, že tam někteří
vejdou, ale ti, kterým už dříve ta radostná zvěst platila, tam nevešli,
protože byli neposlušní. A právě proto Bůh zase znova stanoví jakýsi
„den“: „Dnes“ – říká to ústy Davida po dlouhé době, jak už bylo dříve
řečeno –
„až uslyšíte dnes jeho hlas,
nezatvrzujte svoje srdce!“ 3
Kdyby je byl totiž Jozue uvedl na to místo odpočinku, nemluvil by Bůh
o jiném, pozdějším dnu. Zůstává proto v platnosti onen sváteční odpo
činek, vyhrazený Božímu lidu; neboť kdo vejde na místo jeho odpočin
ku, ten si také odpočine od svých prací, jako Bůh si odpočal od svých.
1
Gn 2,2 2Žl 93,11 3Žl 94,8.
¶
6. čtení
Pospěšme si tedy, abychom vešli na to místo odpočinku; ať nikdo ne
podlehne takovému příkladu neposlušnosti. Boží slovo je plné života
a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše
a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidský
mi myšlenkami a hnutími. Není tvora, který by se před Bohem mohl
ukrýt, před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme
zodpovídat.
¶
(PG 43, str. 439.451.462-463)
7. čtení
Ze starobylé homilie na Velkou a svatou sobotu
Co se to děje? Na zemi je dnes veliké ticho. Veliké ticho a samota. Ve
liké ticho, protože Král spí. Země se zděsila a zmlkla,1 protože vtěle
ný Bůh usnul a vyburcoval ty, kteří od věků spali. Vtělený Bůh zemřel
a otřásl říší mrtvých.
144
Jistě jde hledat praotce lidstva jako ztracenou ovci.2 Jistě chce navští
vit ty, kdo se nacházejí v naprostých temnotách a ve stínu smrti;3 jistě
přichází vysvobodit z bolestí uvězněného Adama spolu s uvězněnou
Evou, jako Bůh i Evin syn.4
Pán k nim vešel vyzbrojen vítězným křížem. Jakmile ho praotec Adam
uviděl, v úžasu se bil v prsa a na všechny volal: „Můj Pán ať je se všemi!“
A Kristus Adamovi odpovídá: „I s tebou.“ Chápe ho za ruku a burcuje
ho slovy: „Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.“ 5
¶
Žl 75,9. 2Srov. Lk 15,3 a násl. 3Srov Lk 1,79. 4Srov Gn 3,15. 5Ef 5,14.
1
8. čtení
Já jsem tvůj Bůh a pro tebe jsem se stal tvým synem; pro tebe a pro ty,
kteří se mají z tebe narodit nyní říkám a s veškerou mocí poroučím
těm, kdo byli v poutech: Vyjděte ven. A těm, kdo byli v temnotě: Mějte
světlo. A spícím: Vstaňte.
Přikazuji ti: Probuď se, spáči, přece jsem tě neučinil proto, abys pro
dléval spoutaný v podsvětí. Vstaň z mrtvých, neboť já jsem život těch,
kdo zemřeli. Vstaň, dílo mých rukou, vstaň můj obraze učiněný k mé
podobě.1 Vstaň a vyjděme odtud. Neboť tys ve mně a já v tobě,2 jsme
přece jedna nedílná osoba.
Pro tebe jsem se stal já, tvůj Bůh, tvým synem. Pro tebe jsem já, Pán,
přijal tvou podobu služebníka. Pro tebe jsem já, který jsem na nebi,
přišel na zem a do podsvětí. Pro tebe, člověče, jsem byl jako člověk,
bez pomoci, odložený mezi mrtvé.3 Pro tebe, který jsi vyšel ze zahrady,
4
jsem byl ze zahrady vydán Židům5 a v zahradě ukřižován.6
¶
Srov. Gn 1,27. 2Srov. Jan 17,21.23 3Srov. Žl 87,5-6. 4Srov. Gn 3,23.
Srov. Jan 18,1 a násl. 6Srov. Jan 19,41.
1
5
9. čtení
Pohleď na můj poplivaný obličej, to jsem snesl pro tebe, abych v tobě
obnovil dřívější dech.1 Pohleď na mé zpolíčkované tváře; to jsem snesl,
abych tvou porušenou podobu obnovil opět k svému obrazu.
Triduo ante pascha
145
Pohleď na má zbičovaná záda; to jsem snesl, abych odstranil břemeno
hříchů tížící tvá ramena. Pohleď na mé ruce šťastně přibité ke kme
ni kříže; to pro tebe, jenžs kdysi nešťastně vztáhl svou ruku ke kmeni
v ráji.
Usnul jsem na kříži a kopí proklálo můj bok. To pro tebe, který jsi
usnul v ráji a nechal vyvést ze svého boku Evu. Můj bok vyléčil ránu ve
tvém boku. Můj spánek tě vyvede ze spánku podsvětí. Mé kopí zadrže
lo kopí namířené proti tobě.
Vstaň, vyjděme odtud! Nepřítel tě vyvedl z rajské země; já už tě neusa
dím do ráje, ale na nebeský trůn. On tě zahnal od stromu života, který
byl předobrazem; avšak já jsem sám život, a hle, jsem s tebou spojen.
Určil jsem cheruby, aby tě opatrovali jako služebníci a přikazuji jim,
aby tě měli v takové úctě, jaká přináleží Bohu.
Trůn s cheruby je uchystán, nosiči jsou pohotově a připraveni, svatební
komnata je vystrojena a jídla přichystána. Věčné stánky a příbytky jsou
vyzdobeny, poklady věčných statků otevřeny a nebeské království je
připraveno už od věků.
¶
Srov. Gn 2,7.
1
146
Lectionarium – Series D
Řada D
podle lekcionáře J.-P. Boucheta OP
Zelený čtvrtek
4. čtení
(Smyrňanům 1,1)
Z listů svatého biskupa a mučedníka Ignáce Antiochijského
Oslavuji Ježíše Krista Boha, který vám dal takovou moudrost; poznal
jsem totiž, že setrváváte v pevné víře, že jste jakoby tělem i duchem
přibiti na kříži Pána Ježíše Krista a upevněni v lásce krví Kristovou,
naplněni vírou v našeho Pána, který skutečně je podle těla z rodu Da
vidova a Boží Syn z vůle a moci Boží, který se skutečně narodil z pan
ny, od Jana byl pokřtěn, aby naplnil všechnu spravedlnost. Za vlády
Poncia Piláta a tetrarchy Heroda byl skutečně za nás přibit, a plodem
tohoto Bohem požehnaného utrpení jsme my. Tak chtěl svým zmrt
výchvstáním na věky vztyčit znamení pro své svaté a věrné, ať ze židů
nebo pohanů, v jednom těle své církve. To všechno totiž vytrpěl pro
nás, abychom byli spaseni; a trpěl skutečně, jako skutečně i sám sebe
vzkřísil.
¶
(Filadelfanům 4; 7,2)
5. čtení
Dbejte tedy, abyste slavili jednu eucharistii, neboť jedno je tělo našeho
Pána Ježíše Krista a jeden je kalich sjednocení v jeho krvi; a jeden je
oltář, tak jako je jeden biskup spolu s kněžstvem a jáhny, svými spolu
služebníky. Takže cokoli konáte, konejte podle Boha.
Bratři moji, mé srdce je láskou k vám zjihlé a bdí nad vámi s největší
radostí. Nejsem to však já, ale Ježíš Kristus...
Utíkám se k evangeliu, stejně jako k tělu Kristovu a k apoštolům, stej
ně jako k presbyteriu církve. Milujme také proroky, neboť i oni hlásali
evangelium; doufali v Kristu a čekali jej, vírou v něho byli spaseni, byli
s ním sjednoceni, svatí a láskyhodní, a tak si zasloužili obdržet Kristo
vo svědectví a a mít účast na evangeliu, které je naší společnou nadějí.
Triduo ante pascha
147
Shromažďujte se s nerozděleným srdcem. Milujte jednotu, prchejte
před rozdělením. Napodobujte Ježíše Krista, jako on je podobou svého
Otce. Kde je rozdělení a hněv, tam Bůh nepřebývá. Vyzývám vás, abys
te nic nedělali v duchu rozepří, ale podle Kristova učení. Slyšel jsem,
že někteří říkali: „Co nenaleznu ve starých listinách, tomu nevěřím ani
v evangeliu“. Kristus je pro mě onou starou listinou, jeho kříž, smrt
a vzkříšení a víra, která od něho pochází. V tomto doufám být ospra
vedlněn, skrze vaše modlitby.
¶
(Římanům 6,1-3; 7,1; 7,3)
6. čtení
Žádné slasti světa ani žádné pozemské království by mi nebyly k niče
mu. Zemřít pro Ježíše Krista je pro mě lepší než kralovat nade všemi
končinami země. Hledám toho, který pro nás zemřel, toužím po tom,
který pro nás vstal z mrtvých. A chvíle mého zrození už nadchází. Pro
miňte, bratři, ale nestůjte v cestě mému životu a nepřejte si mou smrt.
Když chci být Boží, nedávejte mě světu a nesvádějte mě hmotou. Ne
chte mě dojít čistého světla; až tam dojdu, bude ze mě pravý člověk.
Dovolte mi, abych byl v utrpení následovníkem svého Boha. Každý,
kdo ho v sobě má, musí vědět, co chci, a musí mít se mnou soucit,
protože ví, co mě souží.
Vládce tohoto věku se mě hodlá zmocnit a zničit mé smýšlení obráce
né k Bohu... Má touha je ukřižována a žádný oheň pozemské žádos
ti už ve mně neplane, to spíš je ve mně živá, mluvící voda, která mi
uvnitř říká: „Vzhůru k Otci!“ Nekochám se pomíjejícím pokrmem ani
radovánkami tohoto života, chci chléb Boží, to jest tělo Ježíše Krista, ze
semene Davidova, a za nápoj chci jeho krev, to jest lásku nepomíjející.
¶
(traktát na evangelium sv. Lukáše, PL 15, str. 1817-18)
7. čtení
Kázání svatého biskupa Ambrože Milánského
Otče, chceš-li, odejmi ode mě tento kalich.1 Nevidím důvod, kterým
bych omluvil tato Kristova slova, ale ještě více obdivuji jeho něhu a ve
likost. Dobrodiní, které mi prokazuje Pánovo utrpení, by bylo menší,
kdyby se nedotýkalo mých citů. Pro mne se tedy zarmoutil, nemaje
148
sám žádný důvod k zármutku. Ponechal stranou blaženost svého věč
ného božství, aby se nechal zasáhnout otupělostí mé slabosti. Vzal na
sebe můj zármutek, aby mi dal svoji radost; v mých stopách sestoupil
až k smrtelné úzkosti, abych já byl v jeho stopách povolán k životu.
Neváhám tedy mluvit o zármutku když kážu kříž. To proto, že Kristus
na sebe svým vtělením nevzal jenom zdání těla, ale skutečnost. Musel
tedy na sebe vzít i bolest, aby mohl zvítězit nad zármutkem a nejen jej
potlačit. Vždyť není chválen za odvahu ten, který snášel jen otupělost
smutku, ale nepoznal rány. Muž bolesti, znalý utrpení,2 chtěl nás poučit.
Zatímco Josefův příběh nás naučil nebát se vězení, v Kristu se učíme
vítězit nad smrtí, ba dokonce přemoci úzkost z přicházející smrti. Jak
bychom tě, Pane Ježíši, mohli napodobovat, kdybychom tě nenásledo
vali ve tvém lidství, kdybychom nevěřili, že jsi zemřel, kdybychom ne
viděli tvé rány? Jak by učedníci uvěřili, že jdeš na smrt, kdyby neviděli
úzkost umírajícího?
¶
Lk 22,42. 2Iz 53,3.
1
8. čtení
Učedníci spí a nevědí o bolesti, kterou kvůli nim Kristus podstupuje.
Jak čteme: Vzal na sebe naše hříchy, trpěl za nás.1 Trpíš, Pane, ne kvůli
svým ranám, ale kvůli mým; ne kvůli své smrti, ale kvůli mé slabosti.
A my jsme se na tebe dívali jako na muže bolesti,2 když jsi trpěl ne pro
sebe, ale pro nás. Stal ses slabým kvůli mým hříchům, protože tuto
slabost jsi nepřijal od Otce, ale vzal jsi ji na sebe místo mě. Bylo dobré,
aby trest, který nám navrací pokoj, padl na tebe a tvé rány aby zhojily
naše zranění. Co je překvapujícího na tom, že trpěl za všechny ten, kte
rý plakal pro jednoho? Co je divného na tom, že před svým utrpením
za všechny pocítil slabost ten, který plakal při vzkříšení Lazara?3 Tehdy
slzy milující sestry pohnuly jeho srdce, nyní jej pohání hluboká touha.
Stejně jako ve svém těle zničil náš hřích, tak i úzkost jeho duše zničila
naši úzkost.
¶
Srov. Iz 53,12. 2Iz 53,3. 3Jan 11,35.
1
Triduo ante pascha
149
9. čtení
Petr šel za ním zpovzdálí.1 Opravdu jen zdáli, jsa již tak blízko zapře
ní, protože by jej nemohl zapřít, kdyby s ním byl úzce spojen. Možná
bychom jej však měli spíše obdivovat, že neopustil Pána, ačkoli měl
strach. Jeho pád není ničím neobvyklým, avšak jeho pokání pochá
zí z víry. Petr zapírá na místě, kde je Kristus uvězněn a spoután. Bylo
chladno.2 Bylo chladno na místě, kde byl Ježíš zneuznán, kde nebyl ni
kdo, kdo by viděl světlo, kde byl popírán oheň jenž spaluje. Chladno
bylo v srdcích, ne pro těla. Tak i Petr se ohříval u ohně,3 protože měl
srdce prokřehlé.
Petrovo selhání je poučením pro spravedlivé, jeho klopýtnutí je pro
všechny skálou. Týž Petr zakolísal na moři,4 ale šel dále. Kolísající Petr
je pevnější než všechna naše pevnost. Padnout bylo pro něj lepší, než
pro mnohé jiné zůstat stát. Bylo pro něj lepší, aby padl, protože Kristus
jej pozvedl. Ježíš na něj pohlédl:5 jak pláčou ti, na které Ježíš hledí! Po
hlédni na nás, Pane Ježíši, abychom uměli plakat nad svým hříchem.
Dej, ať napodobujeme Petra, který třikrát opakoval: „Pane, ty víš, že tě
miluji.“ 6 Protože třikrát zapřel, třikrát vyznává. Zapřel v noci, vyznal
Pána za denního světla.
¶
Lk 22,54. 2Srov. Jan 18,18. 3Jan 18,18. 4Srov. Mt 14,30. 5Lk 22,61-62.
Jan 21,15-17.
1
6
Velký pátek
4. čtení
(L. II, str. 65-67)
Z Pseudo-Efréma Syrského
Dnes strmí kříž a celé stvoření jásá. Kříž, cesta ztracených, naděje křes
ťanů, kázání apoštolů, bezpečí světa, základ církve, pramen žíznících.
Dnes ční kříž a peklo je otřeseno. Ježíšovy ruce jsou přitlučeny hřeby
a pouta, jež svazovala zemřelé, jsou rozvázána. Dnes se krev, jež stéká
z kříže, dostává až do hrobů a dává vzklíčit životu v podsvětí. Ježíš je
veden vstříc svému umučení a s velkou mírností blahořečí svým boles
tem. Je veden do vládní budovy k Pilátovu soudu, o šesté hodině je vy
150
smíván, až do deváté hodiny snáší bolest způsobenou hřeby, poté smrt
ukončí jeho utrpení. O dvanácté hodině je sňat z kříže; řekli bychom:
spící lev. Tehdy sestupuje do pekel, s touhou vidět spravedlivé, kteří
odpočívají po své námaze. Přehlédne je, jako když král hledí na své
vojsko, odpočívající v poledne. Řekne: „Hle, přicházím.“ A celé vojsko
ihned povstane.
¶
5. čtení
Vraťme se však k jeho utrpení. Na soudu Moudrost mlčí a Slovo nic
neříká. Jeho nepřátelé jím pohrdají a ukřižují jej. A tu náhle svět je
otřesen, den zmizí a obloha se zatemní. Byl zahalen do směšného odě
vu a ukřižován mezi zločinci. Ti, kterým dal den předtím své tělo za
pokrm, přihlížejí jeho smrti z povzdálí. Petr, první z apoštolů, utekl
jako první. Ondřej také prchl a Jan, který spočíval na jeho boku, neza
bránil vojákovi probodnout mu bok kopím. Sbor Dvanácti se rozprchl,
neřekli ani slovo na obranu toho, který za ně položil svůj život. Není tu
Lazar, kterému vrátil život, slepec neoplakává toho, jenž mu vrátil zrak,
neběžel za ním chromý, který díky němu mohl znovu chodit. Jen jeden
ze zločinců, ukřižovaných po jeho boku, jej vyzná a nazve jej svým
králem k pohoršení Židů. Ó lotře, raný květe dřeva kříže, prvotino gol
gotského stromu.
¶
6. čtení
Nyní jsou skrze kříž rozehnány temnoty a pravda vychází najevo, jak
říká apoštol: „Starý svět pominul, všechno tvořím nové.“ 1 Smrt je pře
možena, peklo vydává své zajatce, člověk je svobodný, Pán vládne,
stvoření se raduje. Kříž slaví vítězství a všechny národy a pronárody,
kmeny a jazyky se mu přicházejí klanět. V něm nalézáme svou radost
spolu se svatým Pavlem, který volá: „Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Páne Ježíše Krista.“ 2 Kříž osvěcuje
svým světlem celý svět, zahání temnoty a shromažďuje národy od zá
padu, severu, od moře i od východu do jediné církve, ve jedné víře
a jednom křtu v lásce. Kříž je středem světa, zakotveným na Kalvárii.
Vyzbrojeni křížem, apoštolové jdou kázat a přivést k uctívání kříže celý
Triduo ante pascha
151
svět, podrobujíce všechny nepřátelské mocnosti. Skrze kříž mučedníci
odvážně vyznali víru a nezalekli se zuřivosti svých mučitelů. Kříž na
sebe s nesmírnou radostí vzali mniši, kteří si zvolili dlít v samotě. Tento
kříž se znovu objeví ve chvíli Kristova druhého příchodu: vzácné, živé,
pravé a svaté žezlo velkého krále. Potom, jak pravil Pán, se na nebi objeví znamení Syna člověka.3 Uvidíme jej v doprovodu andělů, jak ozařuje
zemi od jednoho konce na druhý, jasnější než slunce, ohlašující den
Páně.
¶
Srov. 2 Kor 5,17. 2Ga 6,14. 3Mt 24,30.
1
7. čtení
(In Domini corporis sepulturam, PG 98, str. 251-260)
Kázání svatého Germana Konstantinopolského, biskupa
Lid, který kráčel v temnotách, uviděl veliké světlo. Obyvatelům temné
země zazářilo světlo,1 světlo spásy. Poslav zraněného tyrana na smrt,
vrací se z temnot na světlo, ze smrti k životu. Jedině Ježíšovo vítězství je
spásou těch, kdo se vlastní vinou od něj vzdálili. Dřevo kříže nese toho,
jenž stvořil svět. Je na něm přibit ten, kterého kdysi patriarcha Jakub
viděl na vrcholu žebříku. Pro můj život trpí smrt, je přibit na kříž jako
mrtvý, ten, který nese celý svět. Na dřevě vypustil duši ten, který vde
chuje život zemřelým. Kříž pro něj není potupou, ale trofejí, jež svědčí
o jeho úplném vítězství. Sedí na trůnu kříže jako spravedlivý soudce.¶
Iz 9,1.
1
8. čtení
Trnová koruna na jeho hlavě potvrzuje jeho vítězství: Buďte dobré mysli! Já jsem přemohl svět1 a kníže tohoto světa, když jsem nesl hřích
celého světa. Toto Kristovo vítězství přechází na celé lidstvo, jehož je
Pán prvotinou. Dokonce i kameny volají, že kříž je triumfem; kameny
Kalvárie, kde, podle staré tradice Otců, byl pohřben Adam, náš pra
otec. Tato tradice ukazuje, že Adam byl důvodem Pánova příchodu na
svět, že celé tajemství Kristova ponížení jej mělo přivést zpět a spasit
jej. Co je cílem toho všeho? Vysvobození Adama. A důvodem? Láska,
kterou k němu chová jeho stvořitel.
¶
Jan 16,33.
1
152
9. čtení
Adame, kde jsi?1 Volá znovu Kristus z kříže. Přišel jsem, protože jsem
tě hledal. A abych tě nalezl, rozepjal jsem na kříži ruce. S rukama ro
zepjatýma se obracím k Otci a vzdávám díky, že jsem tě nalezl. Kéž
bych je mohl vztáhnout i k tobě, abych tě objal. Nepřišel jsem soudit
tvůj hřích, ale spasit tě pro svoji lásku k lidem. Nepřišel jsem tě prok
lít za tvou neposlušnost, ale požehnat ti pro svou poslušnost. Přikryji
tě svými křídly, v mém stínu najdeš útulek. Moje věrnost tě přikryje
štítem kříže a nebudeš se bát nočních temnot,2 protože poznáš den,
jenž nezná západu. Nalezu tvůj život, ukrytý v temnotě a stínu smrti.3
Nespočinu, dokud nepřijmu ponížení a nesestoupím až do pekel a ne
přivedu tě až do nebe.
¶
Srov. Gn 3,9. 2Žl 90,5. 3Srov. Lk 1,79.
1
Bílá sobota
4. čtení
(PG 43, str. 439-464)
Ze starobylé homilie na Velkou a svatou sobotu
Co se to děje? Na zemi je dnes veliké ticho. Veliké ticho a samota. Ve
liké ticho, protože Král spí. Země se zděsila a zmlkla,1 protože vtěle
ný Bůh usnul a vyburcoval ty, kteří od věků spali. Vtělený Bůh zemřel
a otřásl říší mrtvých.
Jistě jde hledat praotce lidstva jako ztracenou ovci.2 Nepochybně chce
navštívit ty, kdo se nacházejí v naprostých temnotách a ve stínu smrti;3
jistě přichází vysvobodit z bolestí uvězněného Adama spolu se spouta
nou Evou, on, který je současně jejich Bůh i syn.4 Sestupme tedy s ním
a vizme smlouvu mezi Bohem a lidmi...
Nachází se tam Adam, první z praotců, a jakožto první stvořený je po
hřben hlouběji než všichni odsouzení. Je zde Ábel, první zemřelý, kte
rý je jako první spravedlivý pastýř předobrazem nespravedlivé vraždy
dobrého pastýře Krista. Nachází se tam Noe, předobraz Krista, stavite
le velké Boží archy, kterou je církev... Je zde Abrahám, Kristův předek,
Triduo ante pascha
153
který obětoval Bohu mečem oběť života. Ta se navzdory všemu obe
šla bez meče a beze smrti. Přebývá tam v temnotách podsvětí Mojžíš,
který kdysi prodléval v nebeském oblaku Boží archy. Nachází se tam
Daniel v jámě pekelné, který byl kdys na zemi uvržen do jámy lvové.5
Je zde Jeremiáš, v jámě plné bahna,6 jámě pekelné, jámě smrtelného
rozkladu. Nachází se tam Jonáš v nestvůře, schopné pohltit celý svět,
to jest v pekle, jako znamení věčného Krista. A mezi proroky se najde
jeden, který zvolá: „Z hlubin podsvětí slyš moji prosbu, vyslechni mé
volání!“ A jiný: „Z hloubi volám k tobě, Pane, Pane vyslechni můj hlas.“ 7
A jiný: „Rozjasni nad námi svou tvář a budeme zachráněni!“ 8
¶
Žl 75,9. 2Srov. Lk 15,3 a násl. 3Srov Lk 1,79. 4Srov Gn 3,15. 5Dan 14,31 a násl.
6
Jer 38,6. 7Žl 129,1. 8Žl 79,4.
1
5. čtení
Pán chtěl při svém příchodu sestoupit až do nejhlubších míst podsvětí.
Adam, jako nejstarší z praotců, první stvořený ze všech lidí a první,
jenž se stal smrtelným, on, který byl držen v zajetí hlouběji než všichni
ostatní, uslyšel jako první kroky Pána, jak přicházel vysvobodit zajatce.
Poznal hlas toho, který procházel žalářem, a obrátil se k ostatním, kteří
byli spolu s ním spoutáni od počátku světa: „Slyším kroky někoho, kdo
přichází k nám.“
Když ještě mluvil, Pán k nim vešel vyzbrojen vítězným křížem. Jakmile
ho praotec Adam uviděl, v úžasu se bil v prsa a na všechny volal: „Můj
Pán ať je se všemi!“ A Kristus Adamovi odpovídá: „I s tebou.“ Chá
pe ho za ruku a burcuje ho slovy: „Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých,
a Kristus tě osvítí.“ 1
Já jsem tvůj Bůh a pro tebe jsem se stal tvým synem; pro tebe a pro ty,
kteří se mají z tebe narodit. Nyní říkám a s veškerou mocí poroučím
těm, kdo byli v poutech: Vyjděte ven. A těm, kdo byli v temnotě: Mějte
světlo. A spícím: Vstaňte.
Přikazuji ti: Probuď se, spáči, přece jsem tě neučinil proto, abys meš
kal spoutaný v podsvětí. Vstaň z mrtvých, neboť já jsem život těch,
kdo zemřeli. Vstaň, dílo mých rukou, vstaň můj obraze učiněný k mé
154
podobě.2 Vstaň a vyjděme odtud. Neboť tys ve mně a já v tobě,3 jsme
přece jedna nedílná osoba.
Pro tebe jsem se stal já, tvůj Bůh, tvým synem. Pro tebe jsem já, Pán,
přijal tvou podobu služebníka. Pro tebe jsem já, který jsem na nebi,
přišel na zem a do podsvětí. Pro tebe, člověče, jsem byl jako člověk,
bez pomoci, odložený mezi mrtvé.4 Pro tebe, který jsi vyšel ze zahrady,
5
jsem byl ze zahrady vydán Židům6 a v zahradě ukřižován.6
¶
Ef 5,14 2Srov. Gn 1,27. 3Srov. Jan 17,21.23 4Srov. Žl 87,5-6. 5Srov. Gn 3,23.
6
Srov. Jan 18,1 a násl. 7Srov. Jan 19,41.
1
6. čtení
Pohleď na můj poplivaný obličej, to jsem snesl pro tebe, abych v tobě
obnovil dřívější dech.1 Pohleď na mé zpolíčkované tváře; to jsem snesl,
abych tvou porušenou podobu obnovil opět k svému obrazu.
Pohleď na má zbičovaná bedra; to jsem snesl, abych odstranil břemeno
hříchů tížící tvá ramena. Pohleď na mé ruce šťastně přibité ke kme
ni kříže; to pro tebe, jenžs kdysi nešťastně vztáhl svou ruku ke kmeni
v ráji.
Usnul jsem na kříži a kopí proklálo můj bok. To pro tebe, který jsi
usnul v ráji a nechal vyvést ze svého boku Evu. Můj bok vyléčil ránu ve
tvém boku. Můj spánek tě vyvede ze spánku podsvětí. Mé kopí zadrže
lo kopí namířené proti tobě.
Vstaň, vyjděme odtud! Nepřítel tě vyvedl z rajské země; já už tě neusa
dím do ráje, ale na nebeský trůn. On tě zahnal od stromu života, který
byl předobrazem; já však jsem sám život, a hle, jsem s tebou spojen.
Určil jsem cheruby, aby tě opatrovali jako služebníci a přikazuji jim,
aby tě měli v takové úctě, jaká přináleží Bohu.
Trůn s cheruby je uchystán, nosiči jsou ve střehu a připraveni, svatební
komnata je vystrojena a jídla přichystána. Věčné stánky a příbytky jsou
vyzdobeny, poklady věčných statků otevřeny a nebeské království je
připraveno už od věků.
¶
1
Srov. Gn 2,7.
Triduo ante pascha
155
7. čtení
(Kázání na Bílou sobotu 3, 21-22, 24, 39; PG 93, str. 603-644)
Kázání sv. Jana Damascénského, kněze
Pojďme k ukřižovanému Kristu, mějme účast na jeho utrpení, aby
chom mohli mít účast i na jeho slávě. Zemřeme hříchu, abychom žili
pro spravedlnost.1 Kristus byl položen do nové hrobky, odstraňme starý
kvas, aby se z nás stalo nové těsto2 a aby v nás Kristus mohl spočinout.
Kristus sestoupil do pekel, sestupme s ním do povznášejícího poníže
ní, abychom byli spolu s nám vzkříšeni, povýšeni, oslaveni, abychom
navždycky viděli Boha a on nás. Vy, kteří jste z tohoto světa, buďte
svobodní; vy, kteří jste omotáni pruhy plátna, vyjděte; zajatci, buď
te propuštěni; slepí, pozdvihněte svůj zrak. Probuď se, spící Adame,
vstaň z mrtvých, neboť zmrtvýchvstalý Kristus se přiblížil. Ten, který
trůní nad cheruby, visí na kříži jako odsouzenec. On je životem lidí,
v nějž neuvěřili bohovrazi, když jej viděli viset na dřevě. Ten, který
svýma božskýma rukama utvořil člověka, měl po celý den paže roze
pjaté vstříc vzpurnému lidu, který kráčel po cestách nepravosti, aby
pak odevzdal svého ducha do rukou Otce. Kopím je proboden bok
toho, který z Adamova boku stvořil Evu; vytéká z něj voda a krev, ná
poj nesmrtelnosti a křest znovuzrození. Slunce se zatmělo, protože se
nemohlo dívat, jak je mučeno slunce spravedlnosti, a země se zatřásla,
pokropená krví Páně a tak očištěná od modloslužby, plna radosti nad
touto očistou.
¶
Srov. 1 Petr 2,24. 21 Kor 5,7.
1
8. čtení
Ten, který vdechl Adamovi dech života, aby z něj učinil duši živou, je
uložen do hrobu, mrtev, bez života. Ten, který odsoudil člověka, aby se
obrátil zpátky v prach, je připočten mezi ty, na jejichž vzpomínku use
dá prach. Brány z bronzu jsou rozraženy, železné závory zlomeny vedví,1
pradávné vjezdy se zvyšují,2 strážce podsvětí se chvěje. Ten, který je ne
zasažen hříchem, byl započten mezi mrtvé. Ten, který rozvázal Lazara,
je sám ovinut pruhy plátna, aby osvobodil a zbavil okovů člověka, mrt
vého a spoutaného hříchem. Nyní král slávy sestupuje k tyranovi, Pán,
156
který je mocný je v boji,3 jehož slunce vychází na východě a běží zas až
na opačný konec,4 který se těší jak běžec před závodem.5 Nyní se peklo
stává nebem, podsvětí je naplněno sluncem, vzdalují se temnoty, jež
naplňovaly strachem, slepí nacházejí zrak. Neboť slunce, světlo vychá¶
zející z výsosti navštěvuje ty, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti.6
Srov. Žl 106,16. 2Srov. Žl 23,7. 3Žl 23,8. 4Žl 18,7. 5Žl 18,6. 6Srov. Lk 1,78-79.
1
9. čtení
Slyšme, my kdo jsme neviděli, a věřme evangeliu těch, kdo jsou zvěstovateli pokoje,1 protože se nám ukázala mocná ruka a napřažená paže
Boží.2 Budeme oslaveni, popřejeme-li sluchu a budeme-li nahlížet Pá
novu slávu v ponížení jako v zrcadle , vidět v jeho znetvořené tváři
krásu, která předčí jakoukoli krásu. Ačkoli jej zříme pověšeného na
dřevě, bez krásy ani slávy,3 jak umírá za všechny lidi, je přesto odleskem
Boží slávy. Dává svůj šat vojákům, ti se o něj dělí, ale vzkříšen z mrt
vých pošle ke všem národům své vyvolené učedníky a sám se stane
křestním rouchem věřících, protože vy všichni, kdo jste v Krista byli
pokřtěni, v Krista jste se oblékli.4 Především mějme lásku Ježíše Krista,
který nás miloval, i když jsme ještě byli Boží nepřátelé.5 Tehdy znovu
získáme prvotní upřímnost, budeme moci slavit Hospodinovu Paschu,
a církev bude žít v pokoji. A my půjdeme rozzáření a se zapálenými sví
cemi vstříc vítězi nad smrtí, nesmrtelnému Ženichovi a budeme hledět
tváří v tvář na Pánovu slávu a radovat se z jeho krásy.
¶
Srov. Iz 52,7. 2Srov. Dt 11,2 aj. 3Srov. Iz 53,2. 4Ga 3,27. 5Srov. Řím 5,8.
1
Triduo ante pascha
157
Horæ aliæ
Ad Tertiam
a znamenají se křížem, nic přitom neříkají. Poté se oba chóry otočí čelem k sobě,
bratři si zahalí hlavy kapucemi a kantor začne antifonu,
která se zpívá na stejný nápěv jako psalmodie.
C
Ant.
hristus factus est pro nobis obédi-ens usque ad mortem,
mortem autem crucis. Ps. VIII G
A.Kristus se || pro nás stal poslušným až k smrti, | a to k smrti na kříži.
Žalmy na sebe navazují bez inicia a recitují či zpívají se polohlasem.
Psalmus 118,33-80
I
Legem pone mihi, Dómine, viam iu Cestu tvých zásad, Pane, mi ukaž, *
stificatiónum tuárum: * et exquíram abych jí k svému prospěchu kráčel.
eam semper.
Osvěť mě, abych si vštípil tvůj
Da mihi intelléctum, et scrutá
zákon * a byl ho poslušen z ce
bor legem tuam: * et custódiam
lého srdce.
illam in toto corde meo.
Stezkou svých příkazů voď mě stá
Deduc me in sémitam mandatórum le, * neboť jen ta je mým potěšením.
tuórum: * quia ipsam vólui.
Nakloň mé srdce k tvým přiká
Inclína cor meum in testimónia
záním, * nikoli k dychtění po
tua: * et non in avarítiam.
hmotném zisku.
Avérte óculos meos ne vídeant vani Pohledů na marnost uchraň mé
tátem: * in via tua vivífica me.
oči, * na cestě své mě životem obdař.
Státue servo tuo elóquium
Splň svůj slib svému služební
tuum,  * in timóre tuo.
ku, * jak jsi jej dal svým vyznavačům.
158
ad tertiam
Odvrať potupu, které se hrozím, *
neboť tvé výroky vždycky jsou dob
ré.
Vždyť toužím po tvých ustano
veních, * život mi dej svou spravedlností.
Kéž se mi dostane, Pane, tvé lásky, *
pomoz mi podle svého slibu,
abych dal odpověď těm, kdo mě
tupí; * s nadějí spoléhám na tvá
slova.
Neodnímej mi slovo pravdy, * neboť
doufám v tvá rozhodnutí.
Tvého zákona budu se držet, * ve
všem a vždycky a na věčné časy.
Po cestě volně budu si kráčet, * pro
tože dbám tvých nařízení.
Před králi zjevím tvá přikázá
ní * bez bázně, že se mi dostane
hany.
Z příkazů tvých se radovat budu, *
protože k nim se upínám s láskou,
ruce k tvým příkazům vztahovat
budu, * rozjímat o tvých ustanoveních.
Ámputa oppróbrium meum quod
suspicátus sum: * quia iudícia tua
iucúnda.
Ecce, concupívi mandáta tua: *
in æquitáte tua vivífica me.
Et véniat super me misericórdia tua,
Dómine: * salutáre tuum secúndum
elóquium tuum.
Et respondébo exprobrántibus
mihi verbum: * quia sperávi in
sermónibus tuis.
Et ne áuferas de ore meo verbum
veritátis usquequáque: * quia in iu
díciis tuis supersperávi.
Et custódiam legem tuam sem
per: * in sǽculum et in sǽculum
sǽculi.
Et ambulábam in latitúdine: * quia
mandáta tua exquisívi.
Et loquébar in testimóniis tuis
in conspéctu regum: * et non
confundébar.
Et meditábar in mandátis tuis, * quæ
diléxi.
Et levávi manus meas ad man
dáta tua, quæ diléxi: * et exer
cébar in iustificatiónibus tuis.
II
Memor esto verbi tui servo tuo, * in
quo mihi spem dedísti.
Hæc me consoláta est in humili
táte mea: * quia elóquium tuum
vivificávit me.
Vzpomeň si na slovo k sluhovi
svému, * kterým jsi ve mně naději
vzbudil!
To je má stálá útěcha v bídě, * že
tvůj výrok mi daruje život!
Triduo ante pascha
Supérbi iníque agébant usquequá
que: * a lege autem tua non declinávi.
Memor fui iudiciórum tuórum a
sǽculo, Dómine: * et consolátus
sum.
Deféctio ténuit me, * pro peccatóri
bus derelinquéntibus legem tuam.
Cantábiles mihi erant iustifica
tiónes tuæ, * in loco peregrina
tiónis meæ.
Memor fui nocte nóminis tui, Dó
mine: * et custodívi legem tuam.
Hæc facta est mihi: * quia iusti
ficatiónes tuas exquisívi.
Pórtio mea, Dómine, * dixi custo
díre legem tuam.
Deprecátus sum fáciem tuam in
toto corde meo: * miserére mei
secúndum elóquium tuum.
Cogitávi vias meas: * et convérti pe
des meos in testimónia tua.
Parátus sum, et non sum tur
bátus: * ut custódiam mandáta
tua.
Funes peccatórum circumpléxi
sunt me: * et legem tuam non sum
oblítus.
Média nocte surgébam ad con
fiténdum tibi, * super iudícia
iustificatiónis tuæ.
Párticeps ego sum ómnium timént
ium te: * et custodiéntium mandáta
tua.
159
Pyšní jen výsměch pro mne mají, *
já se však nespustím zákona tvého.
Tvých dávných úradků pamět
liv, Pane, * nacházím v nich své
potěšení.
Rozhořčuji se nad bezbožníky, *
kteří tvůj zákon neuznávají.
Příkazy tvé se staly mou písní *
v domě, kde přebývám jen jako
poutník.
Za noci vzývám tvé jméno, Pane, *
poslušen jsem tvých přikázání.
To je můj náležitý úděl: * abych
vždy plnil tvá ustanovení.
Pán je můj úděl. Takto jsem slíbil: *
že tvoje slovo uchovám provždy.
Jen po tvé milosti ze srdce tou
žím, * smiluj se nade mnou dle
svého slibu.
Přemýšlím o cestách, po kterých
kráčím, * řídím své nohy k tvým
přikázáním.
Chvatně se snažím a nechci vá
hat, * abych tvé předpisy zachovával.
I když mě do léček lapají hříšní, * já
na tvůj zákon nezapomínám.
V půlnoci vstávám, abych tě
chválil * za tvoje spravedlivé
soudy.
Jsem přítel všech, kdo mají tě
v úctě, * všech, kdo dbají tvých nařízení.
160
ad tertiam
Země je plna tvé milosti, Pane, *
nauč mě tomu, cos ustanovil.
Misericórdia tua, Dómine, plena
est terra: * iustificatiónes tuas
doce me.
III
Bonitátem fecísti cum servo tuo,
Dómine, * secúndum verbum tuum.
Bonitátem, et disciplínam, et
sciéntiam doce me: * quia man
dátis tuis crédidi.
Priúsquam humiliárer ego delí
qui:  * proptérea elóquium tuum
custodívi.
Bonus es tu: * et in bonitáte tua
doce me iustificatiónes tuas.
Multiplicáta est super me iníquitas
superbórum: * ego autem in toto
corde meo scrutábor mandáta tua.
Coagulátum est sicut lac cor
eórum: * ego vero legem tuam
meditátus sum.
Bonum mihi quia humiliásti me: *
ut discam iustificatiónes tuas.
Bonum mihi lex oris tui, * super
míllia auri et argénti.
Manus tuæ fecérunt me, et plasma
vérunt me: * da mihi intelléctum, et
discam mandáta tua.
Qui timent te vidébunt me, et
lætabúntur: * quia in verba tua
supersperávi.
Cognóvi, Dómine, quia ǽquitas iu
dícia tua: * et in veritáte tua humiliásti me.
Dobře jsi činil sluhovi svému, * prá
vě tak, Pane, jak jsi to řekl.
Jen ty mě moudrému vědění
nauč, * neboť tvým příkazům
důvěřuji.
Než jsem byl pokořen, leckdy jsem
bloudil, * nyní tvých předpisů věrně
se držím.
Dobrý jsi, Pane, a dobro konáš, *
vyuč mě ve svých ustanoveních.
Pyšní mě prolhaně obviňují, * já jen
tvých soudů si upřímně hledím.
Srdce jak v tuku jim otupělo, *
já jen z tvých zákonů vroucně
se těším.
Že jsem byl pokořen, bylo mi k dob
ru, * abych se učil tvým přikázáním.
Výrok tvých úst je mi milejší
mnohem * nežli tisíce v zlatě a
stříbře.
Rukama tvýma jsem stvořen a
ztvárněn, * osvěť mě, jak se tvým
příkazům učit.
Ti, kdo tě ctí, na mne pohlédnou
rádi * za to, že spoléhám na tvoje
slovo.
Vím, že tvé soudy, Pane, jsou správ
né, * že jsi mě pokořil podle práva.
Triduo ante pascha
Fiat misericórdia tua ut con
solétur me, * secúndum eló
quium tuum servo tuo.
Véniant mihi miseratiónes tuæ, et
vivam: * quia lex tua meditátio mea
est.
Confundántur supérbi, quia
iniúste iniquitátem fecérunt in
me: * ego autem exercébor in
mandátis tuis.
Convertántur mihi timéntes te: * et
qui novérunt testimónia tua.
Fiat cor meum immaculátum in
iustificatiónibus tuis, * ut non
confúndar.
161
Útěchou buď mi tvé milosrden
ství, * jak jsi je svému sluhovi
slíbil.
Ať mi tvá slitovnost udělí život, *
neboť tvůj zákon mě oblažuje.
Hanba buď pyšným, že křivě mě
tisknou, * já však jen o tvých
úradcích hloubám.
Ať se obrátí ke mně tví věrní, * ti,
kdo dbají tvých přikázání.
Utvrď mé srdce v svých usta
noveních, * abych nedošel zahanbení!
A.Christus factus est || pro nobis A.Kristus se || pro nás stal posluš
obédiens usque ad mortem, |
ným až k smrti, | a to k smrti na
mortem autem crucis.
kříži.
Oratio
Bratři si sundají kapuce a dělají hlubokou úklonu.
Bratři chvíli setrvají v modlitbě a poté se v tichosti rozejdou.
162
ad sextam
Ad Sextam
C
Ant.
Psalmus 118,81-128
I
Defécit in salutáre tuum ánima Po tvé pomoci prahne má duše; *
mea:  * et in verbum tuum super- důvěru mám a doufám v tvé slovo.
sperávi.
Po tvém výroku dychtí mé oči: *
Defecérunt óculi mei in eló
kdy mi dáš svoji útěchu, Pane?
quium tuum, * dicéntes: Quan Jsem už jak měch, co byl vysušen
do consoláberis me?
kouřem, * předpisů tvých však neQuia factus sum sicut uter in zapomínám.
pruína: * iustificatiónes tuas non
Kolik dnů tvému sluhovi zbý
sum oblítus.
vá? * Kdy budeš soudit mé utlaQuot sunt dies servi tui? * quan
čitele?
do fácies de persequéntibus me Úkladně jámy kopou mi zpupní, *
iudícium?
ti, co se neřídí zákony tvými.
Narravérunt mihi iníqui fabulatió
Příkazy tvé jsou pravda sama: *
nes: * sed non ut lex tua.
oni mě stíhají lží, proto pomoz!
Omnia mandáta tua véritas: * Málem mě na zemi zahubili, * já
iníque persecúti sunt me, ádiuva však se držím tvých přikázání.
me.
Triduo ante pascha
Paulo minus consummavérunt me
in terra: * ego autem non derelíqui
mandáta tua.
Secúndum misericórdiam tuam
vivífica me: * et custódiam te
stimónia oris tui.
In ætérnum, Dómine, * verbum
tuum pérmanet in cælo.
In generatiónem et generatión
em véritas tua: * fundásti terram, et pérmanet.
Ordinatióne tua persevérat dies: *
quóniam ómnia sérviunt tibi.
Nisi quod lex tua meditátio mea
est: * tunc forte periíssem in hu
militáte mea.
In ætérnum non oblivíscar iustifica
tiónes tuas: * quia in ipsis vivificásti
me.
Tuus sum ego, salvum me fac:  *
quóniam iustificatiónes tuas exquisívi.
Me exspectavérunt peccatóres ut
pérderent me: * testimónia tua intelléxi.
Omnis consummatiónis vidi fi
nem: * latum mandátum tuum
nimis.
163
Podle své milosti ponech mi ži
vot, * svědectví úst tvých zachovám věrně.
Na věky stálé je, Pane, tvé slovo, * na
nebi zůstává, nezměnitelné.
Od rodu k rodu tvoje věrnost, *
zemi jsi založil a ona trvá.
Podle tvé vůle ještě dnes trvá: * ne
boť vše stvořené tobě slouží.
Kdyby mi radostí nebyl tvůj zá
kon, * ve své bídě bych dávno
byl zašel.
Nikdy tvých příkazů nezapomenu, *
neboť v nich jsi mi daroval život.
Já jsem tvůj a proto mě za
chraň, * neboť mám v mysli tvá
ustanovení.
Číhají bezbožní, zhubit mě chtějí, *
já však jsem dbalý tvých přikázání.
Poznal jsem meze všech doko
nalostí, * pouze tvé soudy jsou
neomezené.
164
ad sextam
II
Quómodo diléxi legem tuam, Dó
mine? * tota die meditátio mea est.
Super inimícos meos prudéntem
me fecísti mandáto tuo: * quia in
ætérnum mihi est.
Super omnes docéntes me intel
léxi:  * quia testimónia tua meditátio
mea est.
Super senes intelléxi: * quia
mandáta tua quæsívi.
Ab omni via mala prohíbui pedes
meos: * ut custódiam verba tua.
A iudíciis tuis non declinávi: *
quia tu legem posuísti mihi.
Quam dúlcia fáucibus meis elóquia
tua, * super mel ori meo!
A mandátis tuis intelléxi: * prop
térea odívi omnem viam iniquitátis.
Lucérna pédibus meis verbum
tuum, * et lumen sémitis meis.
Iurávi, et státui * custodíre iu
dícia iustítiæ tuæ.
Humiliátus sum usquequáque,
Dómine: * vivífica me secúndum
verbum tuum.
Voluntária oris mei beneplácita
fac, Dómine: * et iudícia tua
doce me.
Ánima mea in mánibus meis sem
per: * et legem tuam non sum
oblítus.
Ach, jak tvůj zákon miluji vrouc
ně! * Po celý den já přemítám o něm.
Moudřejším než jsou mí nepřá
telé, * činí mě vůle tvá, stále je
se mnou.
Rozumem předčím své učitele, *
protože o tvých výrocích hloubám.
Rozvážnosti mám víc nežli star
ci, * neboť plním tvá přikázání.
Od špatných cest já zdržuji nohy, *
abych tvé slovo vždy zachovával.
Neuhýbám před tvými soudy, *
protože tys mi dal poučení.
Jak mi tvé příkazy na patře slád
nou, * víc nežli med mi chutnají
v ústech!
Zmoudřel jsem tvými rozhod
nutími, * odpor mám ke každé
nepravé cestě.
Mým krokům svítilnou je tvé slo
vo, * ono mi cestu osvětluje.
Dal jsem přísahu, také ji pl
ním, * dbát všech tvých správ
ných rozhodnutí.
Těžce svou bídou jsem sužován,
Pane, * dle svého slova mi zachovej
život!
Sliby mých úst, Pane, laskavě
přijmi, * pouč mě o svých rozhodnutích.
Stále můj život je ohrožen zkázou, *
já na tvůj zákon však nezapomínám.
Triduo ante pascha
165
Ať na mne bezbožní nástrahy
líčí, * z cesty tvých příkazů nezabloudím.
Svědectví tvá jsou mým dědictvím
provždy, * neboť jsou radostí mého
srdce.
Srdce jsem přiměl tvé zásady pl
nit, * v tom je odměna na věčné
časy.
Posuérunt peccatóres láqueum
mihi: * et de mandátis tuis non
errávi.
Hereditáte acquisívi testimónia tua
in ætérnum: * quia exsultátio cordis
mei sunt.
Inclinávi cor meum ad faciéndas
iustificatiónes tuas in ætérnum,  *
propter retributiónem.
III
Iníquos ódio hábui: * et legem tuam
diléxi.
Adiútor et suscéptor meus es
tu:  * et in verbum tuum supersperávi.
Declináte a me, malígni: * et
scrutábor mandáta Dei mei.
Súscipe me secúndum elóquium
tuum, et vivam: * et non con
fúndas me ab exspectatióne mea.
Ádiuva me, et salvus ero: * et medi
tábor in iustificatiónibus tuis sem
per.
Sprevísti omnes discedéntes a
iudíciis tuis: * quia iniústa cogi
tátio eórum.
Prævaricántes reputávi omnes pec
catóres terræ: * ídeo diléxi testimó
nia tua.
Confíge timóre tuo carnes
meas: * a iudíciis enim tuis tí
mui.
Odpor mám k lidem vrtkavé mys
li, * zato však v lásce mám tvůj zá
kon.
Ty jsi má ochrana, ty jsi mi ští
tem, * s důvěrou spoléhám na
tvé slovo.
Odstupte ode mne, zlovolníci, * za
chovám příkazy svého Boha!
Stůj při mně dle svého slibu, ať
žiji, * nedopusť, abych se v na
ději zklamal!
Dej mi svou pomoc a zachráněn
budu, * rád se chci držet tvých přikázání.
Zavrhneš ty, kdo tvé vůli se pří
čí, * neboť jsou ve svém smýšlení
lživí.
Všichni, kdo hřeší, jsou pro tebe
struskou, * proto tvé předpisy já
mám v lásce.
Bázní před tebou trne mé tělo, *
v úctě se chvěji před tvými sou
dy.
166
ad sextam
Feci iudícium et iustítiam: * non
tradas me calumniántibus me.
Súscipe servum tuum in bo
num:  * non calumniéntur me
supérbi.
Óculi mei defecérunt in salutáre
tuum: * et in elóquium iustítiæ tuæ.
Fac cum servo tuo secúndum
misericórdiam tuam: * et iusti
ficatiónes tuas doce me.
Servus tuus sum ego: * da mihi in
telléctum, ut sciam testimónia tua.
Tempus faciéndi, Dómine: * dis
sipavérunt legem tuam.
Ídeo diléxi mandáta tua, * super au
rum et topázion.
Proptérea ad ómnia mandáta tua
dirigébar: * omnem viam iní
quam ódio hábui.
Konám jen právo a spravedlnost, *
nenech mě na pospas utlačitelům!
Zaruč se za svého služebníka, *
aby mě pyšní neutiskli!
Po tvé pomoci dychtí mé oči, * po
tvém příslibu spravedlivém.
Milostiv buď svému služební
ku, * pouč mě ve svých ustano
veních.
Jsem tvůj služebník, proto mě
osvěť, * abych tvé výroky pochopil
správně.
Nastala chvíle k zásahu Páně: *
neboť tvůj zákon porušili!
Nade vše v lásce mám příkazy tvo
je, * nad zlatou rudu i nad zlato ryzí.
Vedu si podle tvých nařízení, *
nepravé cesty nenávidím.
kříži.
Oratio
Triduo ante pascha
167
Ad Nonam
C
Ant.
Psalmus 118,129-176
I
Mirabília testimónia tua: * ídeo Příkazy tvé jsou podivuhodné, *
scrutáta est ea ánima mea.
proto má duše je zachovává.
Declarátio sermónum tuórum
Zjevení tvých slov osvěcuje, *
illúminat: * et intelléctum dat
vede i prosté k porozumění.
párvulis.
Otvírám ústa, po dechu lapám, *
Os meum apérui, et attráxi spíri jak prahnu po tvých ustanoveních.
tum: * quia mandáta tua desiObrať se ke mně, milostiv buď
derábam.
mi * jak těm, kdo v lásce mají
Áspice in me, et miserére mei, *
tvé jméno.
secúndum iudícium diligéntium Podle svých výroků veď moje kro
nomen tuum.
ky, * ať nemá nepravost nade mnou
Gressus meos dírige secúndum vládu.
elóquium tuum: * et non dominétur
Z lidského útisku vysvoboď
mei omnis iniustítia.
mě, * budu dbát věrně tvých
Rédime me a calúmniis hómi
nařízení.
num: * ut custódiam mandáta Zjev jasnou tvář svému služebníku *
tua.
nauč mě, Pane, svým přikázáním!
168
ad nonam
Potoky slz mi z očí kanou * nad
těmi, kteří ruší tvůj zákon.
Ty, Pane, ty jsi spravedlivý, * správná
jsou tvoje rozhodnutí.
Právem jsi dal svá přikázání, *
mocně, pevně a spravedlivě.
Sžírá mě hněv k mým nepřátelům, *
že na tvá slova zapomněli.
Věrně se osvědčil tvůj výrok, *
proto tvůj služebník má jej v lás
ce.
Jsem jen malý a opovržený, * příka
zů tvých však nezapomínám.
Věčně je v právu tvá spravedl
nost * a tvůj zákon je pravdivý
provždy.
I když mě postihly útlak a tíseň, *
přesto se těším z tvých ustanovení.
Předpisy tvé jsou na věky správ
né, * dej, ať je chápu, a já budu
žíti.
Fáciem tuam illúmina super servum
tuum: * et doce me iustificatiónes
tuas.
Éxitus aquárum deduxérunt
óculi mei: * quia non custo
diérunt legem tuam.
Iustus es, Dómine: * et rectum iu
dícium tuum.
Mandásti iustítiam testimónia
tua: * et veritátem tuam nimis.
Tabéscere me fecit zelus meus: *
quia oblíti sunt verba tua inimíci
mei.
Ig n ítu m e l ó qu iu m tuu m
veheménter: * et servus tuus
diléxit illud.
Adolescéntulus sum ego et con
témptus: * iustificatiónes tuas non
sum oblítus.
Iu s t í t i a t u a , i u s t í t i a i n
ætérnum:  * et lex tua véritas.
Tribulátio, et angústia invenérunt
me: * mandáta tua meditátio mea est.
Æquitas testimónia tua in
ætérnum: * intelléctum da mihi,
et vivam.
II
Clamávi in toto corde meo, exáudi
me, Dómine: * iustificatiónes tuas
requíram.
Clamávi ad te, salvum me fac: *
ut custódiam mandáta tua.
Ze srdce volám, vyslyš mě, Pane, *
poslušen budu tvých přikázání!
Volám k tobě, chraň mě a za
chraň, * budu tvé příkazy poctivě
plnit.
Triduo ante pascha
Prævéni in maturitáte, et clamávi: *
quia in verba tua supersperávi.
Prævenérunt óculi mei ad te
dilúculo: * ut meditárer elóquia
tua.
Vocem meam audi secúndum mi
sericórdiam tuam, Dómine: * et
secúndum iudícium tuum vivífica
me.
Appropinquavérunt persequén
tes me iniquitáti: * a lege autem
tua longe facti sunt.
Prope es tu, Dómine: * et omnes viæ
tuæ véritas.
Inítio cognóvi de testimóniis
tuis: * quia in ætérnum fundásti ea.
Vide humilitátem meam, et éripe
me: * quia legem tuam non sum
oblítus.
Iúdica iudícium meum, et ré
dime me: * propter elóquium
tuum vivífica me.
Longe a peccatóribus salus: * quia
iustificatiónes tuas non exquisiérunt.
Misericórdiæ tuæ multæ, Dómi
ne: * secúndum iudícium tuum
vivífica me.
Multi qui persequúntur me, et
tríbulant me: * a testimóniis tuis
non declinávi.
Vidi prævaricántes, et tabe
scébam: * quia elóquia tua non
custodiérunt.
169
S úsvitem přicházím, o pomoc pro
sím, * s důvěrou spoléhám na tvé
slovo.
Oči mé bdí už před noční hlíd
kou, * hloubat chci o tvém rozhodnutí.
Slyš můj hlas ve svém milosrden
ství, * uděl mi život podle své vůle!
Blíží se ti, kdo mi úklady strojí, *
vzdáleni přitom zákonu tvému.
Zato však ty jsi mi nablízku, Pane, *
věrně platí tvá ustanovení.
Z výroků tvých už dávno jsem
poznal, * že jsi je stanovil na
všechny věky.
Hleď na mou tíseň a vysvoboď mě, *
že na tvůj zákon jsem nezapomněl.
Mé pře se ujmi a z bídy mě vy
kup * dle svého výroku život mi
uděl.
Daleko k záchraně mívají hříšní, *
neboť k tvým příkazům neberou
ohled.
Hojné je, Pane, tvé slitování, *
podle svých úradků daruj mi
život.
Pronásledují a souží mě mnozí, * já
od tvých předpisů neupouštím.
S odporem pohlížím na věro
lomné, * protože nedbají na tvoje slova.
Hle, jak mám v lásce tvá přikázání, *
Pane, v své milosti daruj mi život!
170
ad nonam
Podstatou tvého slova je stá
lost, * každý tvůj pravdivý soud
je věčný.
Vide quóniam mandáta tua diléxi,
Dómine: * in misericórdia tua vivífica me.
Princípium verbórum tuórum,
véritas: * in ætérnum ómnia iu
dícia iustítiæ tuæ.
III
Príncipes persecúti sunt me gra
tis: * et a verbis tuis formidávit cor
meum.
Lætábor ego super elóquia tua: *
sicut qui invénit spólia multa.
Iniquitátem ódio hábui, et abo
minátus sum: * legem autem tuam
diléxi.
Sépties in die laudem dixi tibi, *
super iudícia iustítiæ tuæ.
Pax multa diligéntibus legem
tuam:  * et non est illis scándalum.
Exspectábam salutáre tuum,
Dómine: * et mandáta tua diléxi.
Custodívit ánima mea testimónia
tua: * et diléxit ea veheménter.
Servávi mandáta tua, et te
stimónia tua: * quia omnes viæ
meæ in conspéctu tuo.
Appropínquet deprecátio mea in
conspéctu tuo, Dómine: * iuxta
elóquium tuum da mihi intelléctum.
Intret postulátio mea in con
spéctu tuo: * secúndum elóqui
um tuum éripe me.
Pro nic mě knížata pronásledují, *
v srdci mám bázeň jen před tvými
slovy.
Z výroku tvého se raduji stej
ně, * jak ten, kdo získal bohatou
kořist.
Ke lži mám nenávist, oškliví se mi, *
zato však miluji tvůj zákon.
Sedmkrát za den ti chvály zpí
vám * za tvoje spravedlivé soudy.
S těmi, kdo milují tvůj zákon, *
hojný je pokoj, jsou bezpečni před
zlem.
S nadějí čekám, Pane, tvou po
moc, * bedlivě plním tvá přikázání.
Má duše střeží tvá ustanovení * a já
je miluji z celého srdce.
Dbám na tvé předpisy, naříze
ní, * všechny mé cesty jsou před
tebou zjevné.
Kéž k tobě dojde mé volání, Pane, *
pouč mě podle svého slova!
Kéž k tobě dospěje má prosba, *
vysvoboď mě podle svých slibů!
Triduo ante pascha
Eructábunt lábia mea hymnum,  *
cum docúeris me iustificatiónes
tuas.
Pronuntiábit lingua mea elóqui
um tuum: * quia ómnia man
dáta tua ǽquitas.
Fiat manus tua ut salvet me: * quó
niam mandáta tua elégi.
Concupívi salutáre tuum, Dó
mine: * et lex tua meditátio mea
est.
Vivet ánima mea, et laudábit te: * et
iudícia tua adiuvábunt me.
Errávi, sicut ovis, quæ périit: *
quære servum tuum, quia man
dáta tua non sum oblítus.
171
Rty mé ať hýří chvalozpěvem, * žes
mi dal poznat tvá ustanovení!
Jazyk ať zpívá chválu tvých sli
bů, * neboť tvé příkazy všechny
jsou správné.
Kéž se tvá ruka k mé pomoci vztáh
ne, * že jsem si zvolil tvá přikázání!
Dychtím po tvojí pomoci,
Pane, * pro mne tvůj zákon je
potěšením.
Oživ mou duši, ať může tě chválit, *
kéž mě v tom sílí tvá rozhodnutí!
Bloudím jako ta ztracená ovce, †
sám hledej svého služebníka, *
pamětliv byl jsem tvých přikázání.
kříži.
Oratio
172
ad completorium
Ad Completorium
C
Ant.
Žalmy i kantikum na sebe navazují bez inicia a recitují či zpívají se polohlasem.
Psalmus 4
Cum invocárem exaudívit me Deus Slyš mě, když volám, Bože, moje
iustítiæ meæ: * in tribulatióne dila spáso, † tys mi dal vždy v mé tís
tásti mihi.
ni volný prostor; * smiluj se nade
Miserére mei, * et exáudi ora mnou, mé prosby slyš!
tiónem meam.
Jak dlouho, lidé, chcete čest mou
Fílii hóminum, úsquequo gravi cor
deptat? * Chytat se klamu, následe? * ut quid dilígitis vanitátem, et
dovat lež?
quǽritis mendácium?
Vězte, že Pán svým věrným koná
Et scitóte quóniam mirificá divy: * Pán uslyší, když k němu za
vit Dóminus sanctum suum: * volám.
Dóminus exáudiet me cum
Proto se zachvějte a nehřešte
clamávero ad eum.
již, * v lůžku to uvažte a ztište se.
Irascímini, et nolíte peccáre: * quæ Jen obětujte Pánu náležitě * a na něj
dícitis in córdibus vestris, in cubílib vložte všechnu důvěru.
us vestris compungímini.
Říkají: „Kdopak nám dá poznat
Sacrificáte sacrifícium iustítiæ,
blaho?“ * Ty, Pane, ukaž nám
et speráte in Dómino. * Multi di
svou jasnou tvář!
cunt: Quis osténdit nobis bona? Víc radosti to mému srdci dodá, *
než mají oni z hojné úrody.
Triduo ante pascha
Signátum est super nos lumen vul
tus tui, Dómine: * dedísti lætítiam
in corde meo.
A fructu fruménti, vini, et ólei
sui * multiplicáti sunt.
In pace in idípsum * dórmiam, et
requiéscam;
Quóniam tu, Dómine, sin
guláriter in spe * constituísti me.
173
Pokojně ulehnu a klidně usnu, *
vždyť ty dbáš, Pane, o mé bez
pečí.
Psalmus 90
Qui hábitat in adiutório Altíssimi,  * Kdo žije pod ochranou Nejvyšší
in protectióne Dei cæli commorá ho, * přebývá v stínu Všemohoucího,
bitur.
ať říká Pánu: „Tys mé útočiště, *
Dicet Dómino: Suscéptor meus
můj hrad a Bůh můj, v nějž mám
es tu, et refúgium meum: * Deus
důvěru.“
meus sperábo in eum.
Vždyť on tě zachraňuje z tenat lov
Quóniam ipse liberávit me de lá ců, * před slovem, které zkázu při
queo venántium, * et a verbo áspero. náší.
Scápulis suis obumbrábit tibi: *
On zastíní tě svými perutěmi, *
et sub pennis eius sperábis.
pod jeho křídly dojdeš ochrany.
Scuto circúmdabit te véritas eius: * Nebudeš strachovat se nočních pří
non timébis a timóre noctúrno,
šer * a šípů, které za dne létají,
A sagítta volánte in die, a ne
nákazy, která v temnotách se plí
gótio perambulánte in téneb
ží, * moru, jenž řádí za bílého
ris: * ab incúrsu, et dæmónio
dne.
meridiáno.
I když jich padne po tvém boku ti
Cadent a látere tuo mille, et decem síc, * ba deset tisíc po tvé pravici,
míllia a dextris tuis: * ad te autem
Záhuba přesto tebe nedosáh
non appropinquábit.
ne, * vždyť jeho věrnost je tvůj
Verúmtamen óculis tuis consi
kryt a štít.
derábis: * et retributiónem pec Naopak, na své oči budeš vidět, *
catórum vidébis.
spatříš, jak hříšné stíhá odplata.
174
Quóniam tu es, Dómine, spes
mea:  * Altíssimum posuísti refúgium tuum.
Non accédet ad te malum: * et
flagéllum non appropinquábit
tabernáculo tuo.
Quóniam Ángelis suis mandávit de
te: * ut custódiant te in ómnibus
viis tuis.
In mánibus portábunt te: * ne
forte offéndas ad lápidem pedem
tuum.
Super áspidem, et basilíscum am
bulábis: * et conculcábis leónem et
dracónem.
Quóniam in me sperávit, li
berábo eum: * prótegam eum,
quóniam cognóvit nomen
meum.
Clamábit ad me, et ego exáudiam
eum: * cum ipso sum in tribula
tióne: erípiam eum et glorificábo
eum.
Longitúdine diérum replébo
eum: * et osténdam illi salutáre
meum.
ad completorium
Co ty však? Pán je tvoje úto
čiště, * ty Nejvyššího vzal sis
k ochraně.
Proto nic zlého se ti nepřihodí, *
nepřijde žádná rána na tvůj stan.
Vždyť kvůli tobě andělům dal
příkaz, * na všech tvých cestách
být ti ochránci.
A proto budou na rukou tě nosit, *
aby ses neporanil o kámen.
A budeš kráčet po hadech a ští
rech * a lva i draka klidně za
šlápneš.
Že je mi oddán, já ho vysvobodím, *
ochráním, že se k mému jménu zná.
A vyslyším ho, když mě bude
vzývat, † budu s ním v každém
jeho soužení, * zachráním ho
a ke cti pozvednu.
Dosyta obdařím ho dlouhým vě
kem * a svoji spásu mu dám uvidět.
Psalmus 133
Ecce nunc benedícite Dóminum, * Nuže, Pána velebte, * všichni slu
omnes servi Dómini:
žebníci Páně,
Qui statis in domo Dómini, * in
kteří v domě Pánově * bdíte za
átriis domus Dei nostri.
nočního času.
In nóctibus extóllite manus vestras Vzneste ruce k svatyni, * Pána ve
in sancta, * et benedícite Dóminum. lebte a chvalte!
Triduo ante pascha
175
Benedícat te Dóminus ex Sion, *
qui fecit cælum et terram.
Ze Siónu žehnej ti * Pán, jenž
stvořil zem i nebe!
Bratři si sundají kapuce. Během kantika oba chóry stojí.
Kantikum plynule navazuje na psalmodii, začíná jej druhý chór.
Canticum Simeonis
Nunc dimíttis servum tuum, Dó Nyní, Pane, můžeš propustit svého
mine, * secúndum verbum tuum služebníka * podle svého slova
in pace:
v pokoji,
Quia vidérunt óculi mei * sa
neboť mé oči viděly * tvou
lutáre tuum,
~spásu,
Quod parásti * ante fáciem ómnium kterou jsi připravil * přede všemi
populórum,
národy:
Lumen ad revelatiónem gén
světlo k osvícení pohanů *
tium, * et glóriam plebis tuæ
a k slávě tvého izraelského lidu.
Neříká se Sláva Otci..
Israël.
A. Christus factus est || pro nobis
A. Kristus se || pro nás stal posluš
kříži.
Oratio
Bratři přitom dělají hlubokou úklonu.
ad vesperas
177
Sabbato sancto – Ad Vesperas
A.1
H
ódi-e
afflíctus sum valde, sed cras
solvam víncu-la me-a.
VIII G
A.1 Dnes jsem velmi sklíčen, || ale zítra rozvážu svá pouta.
Psalmus 115
Crédidi, propter quod locútus Věřil jsem, proto smím teď říci: *
sum:  * ego autem humiliátus sum „Velice byl jsem ponížen!“
nimis.
S úzkostí jsem si říkal v duchu: *
Ego dixi in excéssu meo: * Om
„Věru, je každý člověk lhář!“
nis homo mendax.
Čím nyní odvděčím se Pánu * za
Quid retríbuam Dómino, * pro všechno, co mi prokázal?
ómnibus, quæ retríbuit mihi?
Do rukou vezmu kalich spásy *
Cálicem salutáris accípiam: * et
a jméno Páně oslavím.
nomen Dómini invocábo.
Vyplním sliby dané Pánu * před
Vota mea Dómino reddam coram jeho lidem veškerým.
omni pópulo eius: * pretiósa in con
Příliš je drahá v očích Páně *
spéctu Dómini mors sanctórum eius:
smrt těch, kdo jsou mu oddáni.
O Dómine, quia ego servus Ó Pane, jsem tvůj věrný sluha, † tvůj
tuus:  * ego servus tuus, et fílius sluha, syn tvé služebnice, * tys moje
ancíllæ tuæ.
pouta rozvázal.
Dirupísti víncula mea: * tibi sacri
Děkovnou oběť přinesu ti *
ficábo hóstiam laudis, et nomen
a jméno Páně vzývat chci.
Dómini invocábo.
Vyplním sliby dané Pánu * před
Vota mea Dómino reddam in jeho lidem veškerým,
conspéctu omnis pópuli eius: *
zde na nádvoří domu Páně, *
in átriis domus Dómini, in mé
v tvém středu, Jeruzaléme.
dio tui, Ierúsalem.
178
sabbato sancto
A.2
C
il-lis,
um his qui odérunt pacem eram pa-cí-ficus: cum loquébar
impugnábant me gra-tis.
VIII G
A.2 Byl jsem pokojný vůči těm, kdo nenávidí pokoj; †||
když jsem k nim mluvil, | bez příčiny mě nenáviděli.
(Ps 119,7)
Psalmus 119
Ad Dóminum cum tribulárer K Pánu jsem volal, když jsem trpěl
clamávi: * et exaudívit me.
útiskem, * a on mě vyslyšel.
Dómine, líbera ánimam meam
„Vysvoboď, Pane, duši od
a lábiis iníquis, * et a lingua
úskočných úst, * jazyka lživého!“
dolósa.
Co za to dostaneš, co sklidíš nádav
Quid detur tibi, aut quid apponátur kem, * ty lživý jazyku?
tibi * ad linguam dolósam?
Jen z pevné ruky bojovníka břit
Sagíttæ poténtis acútæ, * cum
ký šíp, * uhlíky z kručinek.
carbónibus desolatóriis.
Běda, že mezi Moschy musím
Heu mihi, quia incolátus meus pro přebývat, * ve stanech kedarských!
longátus est: habitávi cum habitán
Přespříliš dlouho bydlím už sám
tibus Cedar: * multum íncola fuit
vprostřed těch, * kdo nenávidí
ánima mea.
mír!
Cum his, qui odérunt pacem, Já mluvím o pokoji, mluvím o
eram pacíficus: * cum loquébar právu, * a oni chtějí boj.
illis, impugnábant me gratis.
ad vesperas
179
A.3
A
b homínibus iníquis líbera me, Dómine.
VIII G
A.3 Osvoboď mě, Pane, || od bezbožníků.
(cf. Ps 58,2)
Psalmus 139
Éripe me, Dómine, ab hómine Osvoboď mě, Pane, od člověka zlé
malo:  * a viro iníquo éripe me.
ho, * chraň mě před násilníkem!
Qui cogitavérunt iniquitátes in
Před těmi, kdo v srdci zamýšlejí
corde: * tota die constituébant
zlobu, * denně rozněcují svár.
prǽlia.
Nabroušeny mají jazyky jak hadi, *
Acuérunt linguas suas sicut ser v jejich ústech zmijí jed.
péntis: * venénum áspidum sub
Vytrhni mě, Pane, z ruky bez
lábiis eórum.
božného, † chraň mě před ná
Custódi me, Dómine, de manu
silníkem, * před těmi, kdo chtějí
peccatóris: * et ab homínibus
podrazit mi nohy!
iníquis éripe me.
Pyšní potají mi nastražují léčky, † zlí
Qui cogitavérunt supplantáre gres mi nastavují síť, * pasti podle cesty
sus meos: * abscondérunt supérbi pod nohy mi kladou.
láqueum mihi:
Denně říkám Pánu: Jenom ty jsi
Et funes extendérunt in láque
Bůh můj! * Pane, slyš mé žaloby!
um:  * iuxta iter scándalum po Pane, tys můj vladař a má jistá po
suérunt mihi.
moc, * v boji jsi mé hlavy štít.
Dixi Dómino: Deus meus es tu: *
Nepovoluj, Pane, tužbám bez
exáudi, Dómine, vocem depreca
božníka, * jeho úmysly mu zmař!
tiónis meæ.
Ať netyčí hlavu, kdo mě obkličují! *
Dómine, Dómine, virtus salútis Zloba jejich rtů ať postihne je samy!
meæ: * obumbrásti super caput
Pán ať žhavé uhlí na hlavu jim
meum in die belli.
chrlí, * uvrhne je do jam, z kte
rých nepovstanou!
Žádný tlučhuba ať v zemi neobsto
jí * náhlé neštěstí ať násilníka stihne!
180
sabbato sancto
Ne tradas me, Dómine, a desidério
meo peccatóri: * cogitavérunt con
tra me, ne derelínquas me, ne forte
exalténtur.
Caput circúitus eórum: * labor
labiórum ipsórum opériet eos.
Cadent super eos carbónes, in
ignem deiícies eos: * in misériis non
subsístent.
Vir linguósus non dirigétur in
terra: * virum iniústum mala
cápient in intéritu.
Cognóvi quia fáciet Dóminus iu
dícium ínopis: * et vindíctam páu
perum.
Verúmtamen iusti confitebúntur
nómini tuo: * et habitábunt recti
cum vultu tuo.
Poznal jsem, že Pán se staví za
chudáka, * hájí právo ubohých.
Tvoje jméno chválí jenom spraved
liví, * před tvou tváří dlí, jen kdo
jsou poctiví.
A.3
A
b homínibus iníquis líbera me, Dómine.
VIII G
A
.3 Osvoboď mě, Pane, || od bezbožníků.
A.4
C
ustódi me
a láque-o quem sta-tu-é-runt mihi: et a scánda-
lis operánti-um iniqui-tá-tem. Ps. VIII G
A.4 Ochraň mě před léčkou, kterou mi nastražili, ||
před pastmi, které mi strojí, kdo pášou jen křivdy!
(Ps 140,9)
ad vesperas
181
Psalmus 140
Dómine, clamávi ad te, exáudi me:  * Pane, za tebou volám, na pomoc
inténde voci meæ, cum clamávero pospěš, * uslyš můj hlas, když tebe
ad te.
se dovolávám!
Dirigátur orátio mea sicut in
Obětním dýmem buď před te
cénsum in conspéctu tuo: * ele
bou modlitba moje, * obětí ve
vátio mánuum meárum sacri
černí moje vztažené ruce!
fícium vespertínum.
Postav, Pane, k mým ústům ochran
Pone, Dómine, custódiam ori né stráže, * k bráně mých rtů svou
meo:  * et óstium circumstántiæ spolehlivou hlídku!
lábiis meis.
Nenech mé srdce, aby se klonilo
Non declínes cor meum in verba
ke zlu, * nedopusť, abych prove
malítiæ, * ad excusándas excu
dl nějakou špatnost
satiónes in peccátis.
ve spolku s lidmi, kteří jen bezpráví
Cum homínibus operántibus iniqui činí; * z jejich pamlsků ani okusit
tátem: * et non communicábo cum nechci!
eléctis eórum.
Poctivý ať si mě bije, zbožný ať
Corrípiet me iustus in miseri
káře, † olejem hříšných však
córdia, et increpábit me: * óleum
hlavu si pomazat nedám. * Přes
autem peccatóris non impínguet
jejich zlobu má modlitba zůstacaput meum.
ne stálá.
Quóniam adhuc et orátio mea in A kdyby jednou svým soudcům do
beneplácitis eórum: * absórpti sunt rukou padli, * potom ať slyší, jak
iuncti petræ iúdices eórum.
laskavá jsou moje slova.
Audient verba mea quóniam po
Tak jako pod pluhem kamínky
tuérunt: * sicut crassitúdo terræ
vyorané * u jícnu podsvětí roz
erúpta est super terram.
sety jsou jejich kosti.
Dissipáta sunt ossa nostra secus Já však, Pane, stále jen za tebou hle
inférnum: * quia ad te, Dómine, dím, * k tobě se utíkám, nenech zajít
Dómine, óculi mei: in te sperávi, můj život!
non áuferas ánimam meam.
Ochraň mě před léčkou, kterou
Custódi me a láqueo, quem sta
mi nastražili, * před pastmi,
tuérunt mihi: * et a scándalis
které mi strojí, kdo pášou jen
operántium iniquitátem.
křivdy!
182
sabbato sancto
Cadent in retiáculo eius pecca
tóres:  * singuláriter sum ego donec
tránseam.
Omittitur Gloria.
Do vlastních sítí ať bezbožní všichni
padnou, * zatímco já svou cestou
půjdu si dále.
A.4
C
ustódi me
a láque-o quem sta-tu-é-runt mihi: et a scánda-
lis operánti-um iniqui-tá-tem.
A.4 Ochraň mě před léčkou, kterou mi nastražili, ||
před pastmi, které mi strojí, kdo pášou jen křivdy!
A.5
C
onsiderábam ad déxteram, et vidébam, et non e-rat qui cog-
nósceret me. Ps. VIIa
A.5 Pohlédnu vedle sebe vpravo, ||
není tu, kdo by chtěl mě chránit. Psalmus 141
Voce mea ad Dóminum clamávi: *
voce mea ad Dóminum deprecátus
sum:
Effúndo in conspéctu eius ora
tiónem meam, * et tribulatiónem
meam ante ipsum pronúntio.
In deficiéndo ex me spíritum
meum,  * et tu cognovísti sémitas
meas.
(Ps 141,5)
Velikým hlasem k Pánu volám, * o
milost nahlas Pána prosím.
Vylévám před ním svoje nářky, *
svěřuji se mu se svou bídou.
I když můj duch už ve mně chřad
ne, * ty přesto znáš mou každou
stezku.
Na cestě, po které já kráčím, *
tajně mi nastražili léčku.
ad vesperas
183
In via hac, qua ambulábam, *
abscondérunt láqueum mihi.
Considerábam ad déxteram, et
vidébam: * et non erat qui cognó
sceret me.
Périit fuga a me, * et non est qui
requírat ánimam meam.
Clamávi ad te, Dómine, * dixi: Tu
es spes mea, pórtio mea in terra vi
véntium.
Inténde ad deprecatiónem
meam: * quia humiliátus sum
nimis.
Líbera me a persequéntibus me: *
quia confortáti sunt super me.
Educ de custódia ánimam meam
ad confiténdum nómini tuo: *
me exspéctant iusti, donec re
tríbuas mihi.
Pohlédnu vedle sebe vpravo: * není
tu, kdo by chtěl mě chránit.
Nikde už nemám útočiště, * ni
kdo už nedbá na můj život.
Proto já, Pane, k tobě volám † a ří
kám: Tys mé útočiště, * ty jsi můj
úděl v zemi živých!
Slyš moji úpěnlivou prosbu, *
neboť jsem velmi zbědovaný.
Ochraň mě od mých stihatelů, * na
jejich přesilu jsem slabý.
Vyveď mě šťastně ze žaláře, *
abych tvé jméno mohl chválit!
Poctiví přidají se ke mně, * když ty
mi osvědčíš svou přízeň.
Bratři si sundají kapuce.
184
sabbato sancto
Ad Mag.
P
rincipes sacerdótum et pha-ri-sǽ- i muni-érunt sepúlcrum,
signántes lápidem, cum custódibus. Cant. Magní-fi-cat * ánima me-a
Dóminum, Cant. Ig
A. Velekněží a farizeové zajistili hrob tím, ||
že zapečetili kámen a postavili stráž.
Canticum Beatæ Mariæ Virginis
Et exsultávit spíritus meus * in
Deo salutári meo.
Quia respéxit humilitátem ancíllæ
suæ. * Ecce enim ex hoc beátam me
dicent omnes generatiónes.
Quia fecit mihi magna, qui po
tens est, * et sanctum nomen
eius.
Et misericórdia eius in progénies et
progénies * timéntibus eum.
Fecit poténtiam in bráchio suo, *
dispérsit supérbos mente cordis
sui.
Depósuit poténtes de sede * et exal
távit húmiles.
Esuriéntes implévit bonis * et
dívites dimísit inánes.
Suscépit Israel púerum suum, * re
cordátus misericórdiæ suæ.
(Mt 27,62.66)
Velebí má duše Pána * a můj duch
plesá v Bohu, mém Spasiteli,
že shlédl na svou nepatrnou
služebnici: * Hle, od této chvíle
mě budou blahoslavit všechna
pokolení,
že mi učinil veliké věci ten, který je
mocný; * jeho jméno je svaté
a jeho milosrdenství od poko
lení do pokolení * k těm, kdo
se ho bojí.
Prokázal sílu svým ramenem, *
rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí
pyšně,
mocné ~sv rh l z t r ůnu *
a ponížené povýšil,
hladové nasytil dobrými věcmi *
a bohaté propustil s prázdnou.
ad vesperas
185
Sicut locútus est ad patres no
stros, * Abraham et sémini eius
in sǽcula.
Ujal se svého služebníka Izra
ele, * pamatoval na své milosr
denství,
jak slíbil našim otcům, * Abrahá
movi a jeho potomkům na věky.
Oratio
Bratři přitom dělají hlubokou úklonu.
186Varia
Varia
Umývání oltáře
Je-li to zvykem, koná se na Zelený čtvrtek mezi mší svatou a před řečí Páně na
rozloučenou umývání hlavního oltáře (původně dokonce všech oltářů v kostele).
Připraví se voda, větévka, ručník a konvička s vínem. Kněz oblékne albu a štólu
fialové barvy. V průvodu jdou spolu s knězem a přisluhujícím dva bratři se svícemi, kteří se během umývání postaví vedle oltáře.
Po příchodu a pozdravení oltáře začne kantor zpívat responsorium In monte
Oliveti (str. 13), popř. další responsoria z temných hodinek Zeleného čtvrtku,
nebo jiný vhodný zpěv (např. žalm).
Kněz z oltáře odstraní svícny a plátna, oltář polije vodou a rozetře ji větévkou,
poté jej ručníkem vytře dosucha a nakonec vínem udělá kříž uprostřed oltáře.
Po skončení umývání kantor zazpívá příslušnou antifonu s veršem a kněz zakončí modlitbou podle zasvěcení oltáře (viz Triduo ante Pascha, ed. Paredes,
1927, str. 93 a násl.).
Řeč Páně na rozloučenou
Na Zelený čtvrtek večer se podle prastaré řádové tradice čte z Janova evangelia řeč
Páně na rozloučenou. V původní podobě tato četba bezprostředně navazovala
na obřad umývání nohou, konaný po večeři v kapitulní síni, a během četby se
konal průvod do kostela, kde navazoval kompletář. Za současných okolností je
možné začít tuto pobožnost v chóru a jít průvodem do „Getsemanské zahrady“,
kde se koná adorace Nejsvětější svátosti, přenesené po mši svaté na připomínku
Večeře Páně.
Podle naší tradice čte celou řeč na rozloučenou jáhen, který oblékne dalmatiku bílé barvy (není-li přítomen, čte některý kněz, oblečen do bílého pluviálu).1
K úvodní četbě evangelia o umývání nohou se přinesou svíce, kříž a kadidlo.
Představený naloží kadidlo, jáhen požádá o požehnání a začne číst nebo zpívat
evangelium stejným způsobem, jako při mši svaté.
1Zdá-li se to vhodnější, je možné četbu řeči na rozloučenou rozdělit mezi více
lektorů (např. po kapitolách) – v tom případě jsou všichni oblečeni v kápách.
Triduo ante pascha
187
V. Pán s vámi.
R. I s tebou.
V. Slova svatého evangelia podle Jana.
R. Sláva tobě, Pane.
1
Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina,
kdy měl přejít z tohoto světa k Otci. A protože miloval svoje, kteří byli
ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti.
2
Bylo to při večeři. Ďábel už vnukl Jidáši Iškariotskému, synu Šimo
novu, myšlenku, aby ho zradil. 3Ježíš věděl, že mu dal Otec všechno
do rukou a že vyšel od Boha a vrací se k Bohu. 4Proto vstal od večeře,
odložil svrchní šaty a uvázal si kolem pasu lněnou zástěru. 5Potom na
lil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat jim je
zástěrou, kterou měl uvázanou kolem pasu. 6Tak přišel k Šimonu Pe
trovi. Ten mu řekl: »Pane, ty mi chceš mýt nohy?« 7Ježíš mu odpověděl:
»Co já dělám, tomu ty nyní ještě nemůžeš rozumět; pochopíš to však
později.« 8Petr mu řekl: »Nohy mi umývat nebudeš! Nikdy!« Ježíš mu
odpověděl: »Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.« 9Šimon
Petr mu řekl: »Pane, tak mi umyj nejen nohy, ale i ruce a hlavu!« 10Ježíš
mu odpověděl: »Kdo se vykoupal, potřebuje si umýt jen nohy, a je čistý
celý. I vy jste čistí, ale ne všichni.« 11Věděl totiž, kdo ho zradí; proto
řekl: »Ne všichni jste čistí.«
12
Když jim tedy umyl nohy, zase si vzal na sebe své šaty, zaujal místo
u stolu a řekl jim: »Chápete, co jsem vám udělal? 13Vy mě nazýváte Mi
strem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem. 14Jestliže jsem vám tedy
umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy.
15
Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy.
V. Slyšeli jsme Slovo Boží.
R. Chvála tobě, Kriste.
Svíce se postaví na zem vedle ambonu, kadidlo a kříž se odnesou zpět do sakristie. Všichni usednou a jáhen pokračuje v četbě.
188Varia
Amen, amen, pravím vám: Služebník není víc než jeho pán, posel
není víc než ten, kdo ho poslal. 17Když to víte, blaze vám, jestliže podle
toho jednáte. 18Neříkám to o vás o všech. Já vím, které jsem si vyvolil.
Ale ať se naplní výrok Písma: ‚Ten, kdo jí můj chléb, zvedl proti mně
patu.‘ 19Už teď vám to říkám, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se
to stane, že já to jsem.
20
Amen, amen, pravím vám: Kdo přijímá toho, koho já posílám, přijí
má mne; kdo však přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.«
21
Po těch slovech se Ježíš v duchu zachvěl a s důrazem prohlásil: »Amen,
amen, pravím vám: Jeden z vás mě zradí.« 22Učedníci pohlíželi jeden
na druhého v rozpacích, o kom to říká. 23Jeden z jeho učedníků le
žel na Ježíšových prsou, ten, kterého Ježíš miloval. 24Šimon Petr na něj
kývl a vybídl ho: »Zeptej se, kdo to je, o kom to říká.« 25On se naklonil
k Ježíšovým prsům a zeptal se ho: »Pane, kdo je to?« 26Ježíš odpověděl:
»Ten je to, komu podám omočené sousto.« A vzal sousto, omočil ho
a podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského. 27Po tom soustu vstoupil
do něho satan. Ježíš mu pak řekl: »Co chceš udělat, udělej rychle.« 28Z
ostatních, kteří byli u stolu, nikdo nerozuměl, proč mu to řekl. 29Po
něvadž Jidáš spravoval pokladnu, mysleli někteří, že mu Ježíš nařídil:
»Nakup, čeho potřebujeme na svátky« nebo aby dal něco chudým. 30On
pak vzal sousto a hned odešel. Byla noc.
31
Když Jidáš odešel, Ježíš řekl: »Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je
oslaven v něm. 32Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě; ano,
hned ho oslaví. 33Dítky, jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat,
ale jak jsem řekl židům, říkám teď i vám: Kam jdu já, tam vy přijít ne
můžete.
34
Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem: jak jsem já miloval
vás, tak se navzájem milujte vy. 35Podle toho všichni poznají, že jste
moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.«
36
Šimon Petr se ho zeptal: »Pane, kam jdeš?« Ježíš odpověděl: »Kam já
jdu, tam za mnou teď nemůžeš jít; půjdeš však za mnou později.« 37Petr
mu řekl: »Pane, proč nemohu jít za tebou už teď? Svůj život za tebe
16
Triduo ante pascha
189
položím!« 38Ježíš mu odpověděl: »Svůj život za mne položíš? Amen,
amen, pravím tobě: Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.
1
Ať se vaše srdce nechvěje! Věříte v Boha, věřte i ve mne. 2V domě
mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám, že
odcházím vám připravit místo? 3A když odejdu a připravím vám mís
to, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.
4
Cestu, kam já jdu, znáte.«
5
Tomáš mu řekl: »Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?«
6
Ježíš mu odpověděl: »Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází
k Otci než skrze mne. 7Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.
Nyní ho už znáte a viděli jste ho.«
8
Filip mu řekl: »Pane, ukaž nám Otce - a to nám stačí.« 9Ježíš mu od
pověděl: »Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne,
viděl Otce. Jak můžeš říci: ‚Ukaž nám Otce‘? 10Nevěříš, že já jsem v Otci
a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe;
to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. 11Věřte mi, že já jsem
v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky.
12
Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky,
které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci.
13
A za cokoli budete prosit ve jménu mém, to všechno udělám, aby
Otec byl oslaven v Synovi. 14Budete-li mě o něco prosit ve jménu mém,
já to udělám.
15
Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. 16A já budu pro
sit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy: 17Ducha
pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho
znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás.
18
Nenechám vás sirotky. Zase k vám přijdu. 19Ještě krátký čas, a svět
mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte, protože já jsem živ a také vy bu
dete živi. 20V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně
jako já ve vás. 21Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje,
a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat
a dám se mu poznat.«
14
190Varia
Zeptal se ho Juda - ne ten Iškariotský: »Pane, jak to, že se chceš dát
poznat nám, a světu ne?« 23Ježíš mu odpověděl: »Kdo mě miluje, bude
zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu
a učiníme si u něho příbytek. 24Kdo mě nemiluje, nezachovává moje
slova. A přece slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě
poslal.
25
To jsem k vám mluvil, dokud ještě zůstávám u vás. 26Ale Přímluvce
Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu
a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl já.
27
Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává
svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. 28Slyšeli jste, že
jsem vám řekl: ‚Odcházím‘ a ‚zase k vám přijdu‘. Kdybyste mě milovali,
radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já. 29Řekl jsem
vám to už teď, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane. 30Už
s vámi nebudu mnoho mluvit, protože přichází vládce tohoto světa.
Proti mně však nezmůže nic. 31Ale ať svět pozná, že miluji Otce a jed
nám, jak mi Otec přikázal. Vstaňte, pojďme odtud!
22
Všichni povstanou a jdou průvodem do ‚Getsemanské zahrady‘, nebo na jiné
vhodné místo, v čele jáhen s evangeliářem, doprovázený ceroferáři. Po příchodu na místo se svíce opět postaví na zem, všichni usednou a jáhen pokračuje
v četbě.
15
Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. 2Každou ratolest
na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovo
ce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. 3Vy jste už čistí tím slovem, které
jsem k vám mluvil. 4Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás. Jako rato
lest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani
vy, nezůstanete-li ve mně. 5Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo
zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne
nemůžete dělat nic. 6Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako
ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně - a hoří. 7Zůstanete-li ve mně
a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete
to. 8Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte
se jako moji učedníci.
1
Triduo ante pascha
191
Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce.
Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zacho
vával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. 11To jsem k vám
mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila.
12
To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. 13Ni
kdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. 14Vy
jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. 15Už vás nenazývám
služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás
přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého
Otce. 16Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás
k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom
vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém. 17To vám
přikazuji: Milujte se navzájem!
18
Jestliže vás svět nenávidí, uvažte, že mne nenáviděl dříve než vás.
19
Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co mu patří. Že však ne
jste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí.
20
Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: ‚Služebník není víc než
jeho pán.‘ Když pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás. Když
zachovali moje slovo, budou zachovávat i vaše. 21Ale to všechno vám
způsobí kvůli mému jménu, protože neznají toho, který mě poslal.
22
Kdybych byl nepřišel a k nim nemluvil, neměli by hřích; nyní však
pro svůj hřích nemají výmluvu. 23Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého
Otce. 24Kdybych nebyl mezi nimi vykonal skutky, jaké nevykonal ni
kdo jiný, neměli by hřích; nyní však je viděli, a přesto mají v nenávisti
mne i mého Otce. 25Ale má se splnit slovo napsané v jejich Zákoně:
‚Nenáviděli mě bez příčiny.‘
26
Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který
vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. 27Vy také vydávejte svědec
tví, protože jste se mnou od začátku.
1
To jsem k vám mluvil, abyste neodpadli. 2Vyloučí vás ze syna
gógy, ano, přichází hodina, kdy každý, kdo vás zabije, bude si
myslet, že tím uctívá Boha. 3Budou tak jednat, protože nepoznali Otce
ani mne. 4Ale toto jsem vám pověděl, abyste si - až jednou ta chvíle při
9
10
16
192Varia
jde - vzpomněli na to, že já jsem vám to řekl. Neřekl jsem vám to hned
na začátku, protože jsem byl s vámi.
5
Nyní jdu k tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: ‚Kam
jdeš?‘ 6Spíše je vaše srdce plné zármutku, že jsem vám to pověděl. 7Ale
já vám říkám pravdu: Je to pro vás dobré, abych já odešel. Jestliže totiž
neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li však, pošlu ho k vám.
8
A on, až přijde, usvědčí svět ze hříchu, ze spravedlnosti a ze soudu. 9Ze
hříchu: že ve mne nevěří; 10ze spravedlnosti: že odcházím k Otci a už
mě neuvidíte; 11ze soudu: že vládce tohoto světa je už odsouzen.
12
Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést.
13
Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž ne
bude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám,
co má přijít. 14On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to ozná
mí. 15Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme
a vám to oznámí.
16
Zakrátko mě už nespatříte a opět zakrátko mě uvidíte.« 17Někte
ří z jeho učedníků se navzájem ptali: »Co to má znamenat, co nám
říká: ‚Zakrátko mě nespatříte a opět zakrátko mě uvidíte‘ a ‚Odcházím
k Otci‘?« 18Říkali: »Co to má znamenat, co říká: ‚Zakrátko‘? Nevíme,
co mluví.« 19Ježíš poznal, že se ho chtějí tázat, a proto jim řekl: »O tom
se mezi sebou dohadujete, že jsem řekl: ‚Zakrátko mě nespatříte a opět
zakrátko mě uvidíte‘? 20Amen, amen, pravím vám: Vy budete plakat
a naříkat, svět se však bude radovat. Vy budete sice zarmouceni, ale
váš zármutek se obrátí v radost. 21Žena, když rodí, má zármutek, pro
tože přišla její hodina. Když však porodí dítě, nemyslí už na bolesti
pro radost, že přišel na svět člověk. 22Tak i vy nyní máte zármutek. Ale
zase vás uvidím a vaše srdce se bude radovat, a vaši radost vám nikdo
nevezme. 23V ten den se mě už nebudete na nic ptát.
Amen, amen, pravím vám: O cokoli budete prosit Otce ve jménu mém,
dá vám. 24Dosud jste o nic neprosili ve jménu mém. Proste, a dostane
te, aby se vaše radost naplnila.
25
To vše jsem vám říkal obrazně. Přichází hodina, kdy k vám už nebu
du mluvit obrazně, ale otevřeně vám budu podávat zvěst o Otci. 26V ten
Triduo ante pascha
193
den budete prosit ve jménu mém a neříkám vám, že já budu prosit
Otce za vás; 27vždyť sám Otec vás miluje, protože jste vy milovali mne
a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha. 28Vyšel jsem od Otce a přišel jsem
na svět; zase opouštím svět a jdu k Otci. 29Učedníci řekli Ježíšovi: »Teď
mluvíš otevřeně, a ne obrazně. 30Nyní víme, že víš všechno a nepotře
buješ, aby se tě kdo na něco ptal. Proto věříme, že jsi vyšel od Boha.«
31
Ježíš jim odpověděl: »Nyní už věříte? 32Hle, přichází hodina - ano, už
je tu - kdy se rozprchnete, každý do svého domova, a mne necháte sa
motného. Přesto však nejsem sám, neboť Otec je se mnou. 33Toto jsem
k vám mluvil, abyste měli ve mně pokoj. Ve světě budete mít soužení.
Ale buďte dobré mysli. Já jsem přemohl svět.«
1
Po těch slovech pozvedl Ježíš oči k nebi a modlil se: »Otče, při
šla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. 2Obdařils
ho mocí nade všemi lidmi, aby dal věčný život všem, které jsi mu dal.
3
Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho,
kterého jsi poslal, Ježíše Krista. 4Já jsem tě oslavil na zemi: dokončil
jsem dílo, které jsi mi svěřil, abych ho vykonal. 5Nyní oslav ty mne
u sebe, Otče, slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.
6
Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně
jsi je dal a zachovali tvoje slovo. 7Nyní poznali, že všechno, cos mi dal,
je od tebe; 8vždyť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. Oni je přijali
a skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal. 9Já
prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou
tvoji; 10a všechno mé je tvé a všechno tvé je mé. V nich jsem oslaven.
11
Už nejsem na světě, ale oni jsou na světě; a já jdu k tobě.
Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno
jako my. 12Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve tvém jménu,
které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul kromě toho,
který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo. 13Nyní jdu k tobě, ale toto
mluvím ještě ve světě, aby měli v sobě plnost mé radosti. 14Dal jsem jim
tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já
nejsem ze světa.
17
194Varia
Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachránil od Zlého. 16Ne
jsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. 17Posvěť je v pravdě; tvé slovo
je pravda. 18Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa.
19
A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě.
20
Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne:
21
ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať
jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. 22A slávu, kterou jsi dal
mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: 23já v nich a ty
ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi
mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne.
24
Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal,
aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před
založením světa.
25
Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal a tito moji
učedníci poznali, že jsi mě poslal. 26Dal jsem jim poznat tvé jméno
a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl
i já v nich.«
15
Po chvíli ticha na znamení představeného všichni povstanou. Představený
zakončí veršem:
V. Naše pomoc je ve jménu Páně.
R. Který stvořil nebe i zemi.
Následuje modlitba kompletáře (str. 172).
Triduo ante Pascha
195
Modlitba kajících žalmů
Původně se modlitba kajících žalmů konala na Zelený čtvrtek po noně, avšak vzhledem k náročnosti tohoto dne se zdá vhodnější je přesunout na Velký pátek.
Bratři se je modlí vkleče, avšak zdá-li se to vhodnější, mohou stát. Kantor začne
antifonu Nevzpomínej Pane a bratři se modlí na dva chóry sedm kajících žalmů,
přičemž se neříká Sláva Otci a žalmy se navazují jako v malé hóře.
A. Nevzpomínej, Pane, na provinění naše, ani našich otců ||
a netrestej nás za naše hříchy. (srov. Tob 3, 3)
Žalm 6
Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
v rozhorlení svém mě netrestej!
Nade mnou se smiluj, Pane,
chřadnu, * uzdrav mě, jsem
zhloubi otřesen.
Na dno roztřesena je má duše, * jak
chceš, Pane, dlouho otálet?
Vrať se opět, Pane, vysvoboď
mě, * pro své slitování zachraň
mě!
Z mrtvých nikdo už tě nevzpome
ne, * kdo by v podsvětí tě velebil?
Už j s e m v y s í l e n s v ý m
naříkáním, † každou noc jen
pláčem lože skrápím, * slzami
své lůžko promáčím.
Oko mé je hořem zakaleno, * stárnu
z tolika svých nepřátel.
Pryč ode mne všichni, kdo mi
křivdí! * Neboť Pán mé nářky
uslyšel.
Uslyšel Pán volání mé prosby, * vy
slyšel Pán moji modlitbu.
Ať se poděsí mí nepřátelé, * ať se
s hanbou kvapně odklidí!
Žalm 31
Šťasten, komu odpuštěna nepra
vost * a už je přikryt jeho hřích!
Šťastný člověk, jehož Bůh již ne
viní * a v jehož duši není klam.
Když jsem mlčel, byl jsem sžírán
do kostí, * po celé dny jsem bědoval.
Dnem i nocí mě tvá ruka tížila, *
až na troud jsem byl vyprahlý.
Konečně jsem se ti přiznal k špatn
osti, * své bloudění jsem nesmlčel.
Řekl jsem si: „Vyznám před Pá
nem svůj hřích!“ * A tys mi vinu
odpustil.
Proto ať se každý, kdo tě vyznává, *
jen k tobě modlí v soužení.
Kdyby spousty vod se zvedly
v zátopu, * až k němu nikdy ne
stoupnou.
Tys mé útočiště, uchráníš mě běd, *
svou záchranou mě rozjásáš.
„Poučím tě, ukážu ti, kudy jít, *
radu i ochranu ti dám.
196Varia
Nebuď jak ten hloupý mezek nebo
kůň, † které zkrotí jenom uzda
s udidlem, * jinak je nepřitáhneš
blíž.
Bezbožný je vydán mnoha
trápením, † ale toho, kdo má
k Bohu důvěru, * on zahrne svou
milostí.
Radujte se z Pána, kdo jste sprave
dliví, * jásejte, kdo jste upřímní!
Žalm 37
Nekárej mě, Pane, ve svém
hněvu, * netrestej mě ve svém
rozhorlení!
Zaryly se do mne tvoje šípy, * těžce
na mne dolehla tvá ruka.
Pro tvůj hněv mám tělo jed
nu ránu, * pro můj hřích kost
ve mně není celá.
Nad hlavu se nakupily viny, * tíhou
přetěžkou mě obtížily.
Jitří se a páchnou moje rány, *
a to všechno pro mou pošetilost.
Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
celý den se v sklíčenosti vláčím.
Bedra má jsou celá zanícená, *
místečko v mém těle není zdra
vé.
Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
křičím z hloubi sevřeného srdce.
Pane, ty znáš každou moji
touhu, * žádný povzdech můj ti
není tajný.
Srdce buší, opouští mě síla, * už
i světlo v očích se mi kalí.
Všichni moji přátelé a druzi †
mému neštěstí se vyhýbají, * ba
i příbuzní se drží stranou.
Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
denně nové lsti si vymýšlejí.
Já však jsem k nim hluchý, ne
slyším je, * němý jsem a ústa
neotvírám.
Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
bez schopnosti ubránit se slovem.
Doufám, Pane, v tebe jediného, *
ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro
smích, * těm, kdo mají radost,
klopýtnu-li!“
Já pak mám až příliš blízko
k pádu, * stále mám svou bolest
před očima.
Proto zhloubi přiznávám svou
vinu, * pro svůj hřích jsem obava
mi sklíčen.
Silní však jsou moji nepřátelé, *
mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
za dobrotu zlem mi odplácejí, * pa
sou po mně za to, že chci dobro.
Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
nevzdaluj se ode mne, můj
Bože! * Na pomoc mi pospěš,
Pane, spáso má!
Triduo ante Pascha
Žalm 50
Smiluj se nade mnou, Bože, * jenž
jsi tak milosrdný,
tak plný slitování, * a moji ne
pravost zahlaď!
Smyj ze mne všechnu mou vinu *
a z mého hříchu mě očisť!
Uznávám, špatně jsem činil, *
svůj hřích mám na očích stále.
To proti tobě jsem hřešil, * spáchal,
co tobě se příčí,
takže tvůj soud je správný, * tvůj
ortel spravedlivý.
Vždyť jsem už narozen s vinou, *
matka mě počala s hříchem.
Ty máš rád upřímné srdce, *
v skrytu mě moudrosti učíš.
Pokrop mě yzopem, zas budu čistý, *
umyj mě, bělejší budu než sníh.
Veselí, radost mi zakusit
dopřej, * ať jásají kosti, které jsi
zdrtil.
Odvrať se tváří od mých hříchů, *
všechny mé špatnosti nadobro
zahlaď.
Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, *
nového, stálého ducha mi dej.
Neodvrhuj mě od své tváře, * ať
ve mně trvá tvůj svatý duch.
Dej, ať se opět těším z tvé spásy, *
posil mě velkodušností.
Hříšníky budu učit tvým cestám, *
bezbožní k tobě se vrátí zas.
197
Před krveprolitím zachraň mě,
Pane, * zajásám, jak jsi sprave
dlivý!
Odemkni, Pane, opět má ústa, * mé
rty ti zapějí chvalozpěv.
V krvavých žertvách zálibu
nemáš, * obětí tou se ti neza
vděčím.
Má oběť je, Pane, zkroušený duch, *
zdrcené srdce neodmítneš.
Oblaž, Pane, svou dobrotou
Sión, * zbuduj zas hradby Jeru
zaléma!
Pak se ti zalíbí v obětech řádných, †
v zápalných žertvách a celopalech, *
na oltář budou ti býčky klást.
Žalm 101
Pane, vyslyš moje prosby, * kéž
tě dosáhne můj hlas!
Svoji tvář mi neukrývej * v dnešní
strastiplný den.
Nakloň ke mně ucho svoje, * po
spěš na mé volání!
Dny mé jako dým se tratí, * v koste
ch spaluje mě žár.
Srdce schne jak zprahlá tráva, *
zapomínám už i jíst.
Sténáním a nářkem stálým * už jen
kost a kůže jsem,
podobám se ptáku v poušti, *
jsem jak sýček v sutinách,
chřadnu, naříkám jak ptáče * osiřelé
na střeše.
198Varia
Stále běsní nepřátelé, * tupí mě
a klnou mi.
Popel jídám jako chleba, * ředím
nápoj slzami,
pro tvůj hněv a rozhorlení: *
zdvihls mě – a svrhl zpět!
Mé dny jsou stín klesající, * sám jak
tráva uvadám.
Avšak ty, Pane, trváš věčně, * tvé
jméno z rodu do rodu.
Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *
nadešel k slitování čas.
Milují jej tví služebníci, * pláčí
nad jeho zřícením.
Národy budou ctít tvé jméno, * tvou
slávu všichni králové,
až zbuduje Pán Sión znova, *
zjeví se ve své nádheře,
až k prosbě bezmocných se skloní, *
nezhrdne jejich modlitbou.
Tak budiž psáno pro budoucí, *
ať příští národ Pána ctí!
Neboť Pán shlédl ze svatyně, * on
z nebe na zem popatřil,
zajatců vzdechy aby slyšel, * za
chránil ty, jimž hrozí smrt.
Pak synové tvých služebníků *
přebývat budou v bezpečí
a jejich potomstvo i nadál * před
tvojí tváří potrvá
k cti tvého jména na Sióně, * k tvé
chvále v Jeruzalémě,
až národy a celé říše * se k službě
Páně shromáždí.
Cestou ochabla má síla, * dej mi znát
těch pár mých dní,
z půlky jich mě neodváděj! *
Věky věků je tvých let!
Dávno založil jsi zemi, * nebesa jsou
dílem tvým:
pominou, ty budeš dále; † roz
padnou se jako šat, * změníš je,
jak šat se mění.
Ty však stále stejný trváš, * roků
tvých je bez konce.
Žalm 129
Z hloubi volám k tobě, Pane, *
Pane, vyslechni můj hlas!
Ať tvé ucho vlídně slyší * na mé
snažné volání! –
Kdybys, Pane, dbal na viny, *
kdopak, Pane, obstojí?
Ty však dáváš odpuštění, * abychom
ti sloužili.
Doufám, Pane, z duše doufám, *
na tvé slovo vyčkávám.
Na Pána má duše čeká † víc než
strážní na úsvit, * noční strážní
na úsvit.
Izrael ať čeká Pána! † U Pána
je slitování, * on nás štědře
vykoupí.
On vykoupí Izraele * z jeho pro
vinění všech.
Triduo ante Pascha
Žalm 142
Pane, slyš mou snažnou modlit
bu, † ve své věrnosti mou prosbu
přijmi, * ve své spravedlnosti mě
vyslyš!
Nechtěj soudit svého služebníka, *
nikdo z živých není tobě práv.
Nepřítel mě stíhá, život deptá, *
v tmách mě nechává, jak dávno
mrtvé.
A můj duch už ve mně ochabuje, *
srdce trne, sevřeno v mém nitru.
Vzpomínám si na dny dávno
zašlé, † stále myslím na všechny
tvé činy, * uvažuji o díle tvých
rukou.
K tobě rozpřahuji obě paže, * žízním
po tobě jak zprahlá země.
Pane, vyslyš mě a neotálej, * jsem
už duchem vysílen a chřadnu!
199
Neskrývej mi tvář, ať nejsem roven *
těm, kdo sestoupili do tmy hrobu!
Dej mi zrána zakusit tvou mi
lost, * protože já důvěřuji v tebe.
Dej mi poznat cestu, jíž mám
kráčet, * neboť k tobě pozdvihuji
duši.
Vysvoboď mě od nepřátel,
Pane, * protože má záchrana je
v tobě!
Uč mě jednat podle vůle tvé, * pro
tože jsi jenom ty můj Bůh.
Dobrotivým duchem svým mě
veď,*
abych kráčel rovnou krajinou.
Pro své jméno, Pane, oživ mě, *
pro svou spravedlnost osvoboď.
Pro svou milost nepřátele znič, †
zahub všechny, kdo mě sužují!* Pro
tože jsem já tvůj služebník.
A. Nevzpomínej, Pane, na provinění naše, ani našich otců ||
a netrestej nás za naše hříchy.
Poté představený pokračuje:
V. Kyrie, eleison.
R. Christe, eleison. Kyrie eleison.
Otče náš potichu.
Po jeho skončení představený povstane.
V. A neuveď nás v pokušení.
R. Ale zbav nás od zlého.
V. Vysvoboď své služebníky, Bože.
R. Kteří se utíkají k tobě.
V. Kéž jim Pán pošle svou pomoc ze svatyně.
R. Kéž jim svou podporu dá ze Siónu.
200Varia
V. Buď jim, Pane, útočištěm.
R. Před nepřítelem pevná věž.
V. Pane, vyslyš mou modlitbu.
R. A mé volání přijď k tobě.
V. Pán s vámi.
R. I s tebou.
Modleme se. Vyslyš, Bože, naše pokorné prosby: slituj se nad hříšníky, kte
ří se ti vyznávají, aby těm, které obviňují výčitky svědomí, odpustila shoví
vavost tvé dobrotivosti. Skrze Krista, našeho Pána.
R. Amen.
Následuje absoluce:
Náš Pán Ježíš Kristus, který dal svému apoštolu Petrovi moc svazovat
a rozvazovat, ať vás zbaví každého pouta provinění, abyste byli – nakolik
je navzdory mé slabosti svěřeno mé službě – před jeho soudem zproštěni
všech vašich provinění a opomenutí, dosáhli věčného života a žili s ním
na věky věků.
R. Amen.
Triduo ante Pascha
201
202Varia
Oficia řazená chronologicky
Zelený čtvrtek
Temné hodinky....................................................................................... 7
Lekcionář – řada A..................................................................................122
Lekcionář – řada B..................................................................................130
Lekcionář – řada C..................................................................................138
Lekcionář – řada D.................................................................................146
Tercie................................................................................................... 157
Sexta................................................................................................... 162
Nona................................................................................................... 167
Umývání oltáře................................................................................... 186
Řeč Páně na rozloučenou................................................................... 186
Kompletář........................................................................................... 172
Velký pátek
Temné hodinky..................................................................................... 45
Lekcionář – řada A..................................................................................124
Lekcionář – řada B..................................................................................132
Lekcionář – řada C..................................................................................140
Lekcionář – řada D.................................................................................149
Tercie................................................................................................... 157
Sexta................................................................................................... 162
Nona................................................................................................... 167
Modlitba kajících žalmů..................................................................... 195
Kompletář........................................................................................... 172
Bílá sobota
Temné hodinky..................................................................................... 83
Lekcionář – řada A..................................................................................127
Lekcionář – řada B..................................................................................135
Lekcionář – řada C..................................................................................142
Lekcionář – řada D.................................................................................152
Tercie................................................................................................... 157
Sexta................................................................................................... 162
Nona................................................................................................... 167
Nešpory .............................................................................................. 177
Triduo ante Pascha
203
Obsah
Všeobecné pokyny.................................................................................. 5
Temné hodinky
Zelený čtvrtek......................................................................................... 7
Velký pátek............................................................................................ 45
Bílá sobota............................................................................................ 83
Lekcionář k temným hodinkám
Úvod................................................................................................... 121
Řada A................................................................................................ 122
Řada B................................................................................................. 130
Řada C................................................................................................ 138
Řada D................................................................................................ 146
Ostatní hóry
Tercie................................................................................................... 157
Sexta................................................................................................... 162
Nona................................................................................................... 167
Kompletář........................................................................................... 172
Nešpory na Bílou sobotu.................................................................... 177
Varia
Umývání oltáře................................................................................... 186
Řeč Páně na rozloučenou................................................................... 186
Modlitba kajících žalmů..................................................................... 195
Ad usum internum
© Provincia Bohemiæ Ordinis Prædicatorum, Pragæ, 2013
Locuples composuit

Triduo anTe Pascha

Transkript

Podobné dokumenty

Repertoár 2016 - 3 a půl promile

Repertoár 3 a půl promile

Lekce 1 a 2