docMožnosti rozvoje území
download 
Stížnost Transkript
Možnosti rozvoje území
Možnosti rozvoje území Základní mezioborová studie Kraj Vysočina Nové Město na Moravě, Bystřice nad Pernštejnem, Žďár nad Sázavou Obsah studie 1 Úvod...................................................................................................................................................... 5 2 Slovníček pojmů.................................................................................................................................. 9 2.1 Obecné termíny používané ve studii..................................................................................... 9 2.2 Odborné výrazy jednotlivých specializací...........................................................................11 3 Popis pracovní metody studie......................................................................................................... 15 4 Hlavní zjištění.................................................................................................................................... 19 4.1 Sociálně-antropologická analýza oblasti........................................................................... 19 4.2 Nové Město na Moravě.......................................................................................................... 36 4.2.1 Shrnutí a doporučení – Nové Město na Moravě..................................................... 41 4.2.2 Seznam potenciálů dle specializací – Nové Město na Moravě............................. 42 4.3 Bystřice nad Pernštejnem..................................................................................................... 48 4.3.1 Shrnutí a doporučení – Bystřice nad Pernštejnem................................................ 52 4.3.2 Seznam nalezených potenciálů dle specializací – Bystřice nad Pernštejnem... 53 5 Zpřístupnění a využití (nejen) Santiniho dědictví (nejen) na Žďársku.................................... 61 5.1 Úvodem.................................................................................................................................... 61 5.2 Situace...................................................................................................................................... 63 5.3 Návrh využití dolního hřbitova............................................................................................ 65 5.4 K tvorbě pracovních míst a využití Dolního hřbitova...................................................... 66 5.5 Úpravy krajiny v okolí Dolního hřbitova u Zelené Hory.................................................. 66 5.6 Návrh využití dolního hřbitova, MgA Filip Kosek............................................................. 68 6 Členové výzkumného týmu a kontakty..........................................................................................71 Základní mezioborová studie obsahuje: Závěrečnou zprávu zaměřenou na konkrétní detailní znalosti o komunitním prostředí kumulované v rámci sociálního a kulturního kapitálu v průběhu projektu. Finální studii shrnující zjištění o rozvojovém potenciálu jednotlivých oblastí, kde byl projekt pilotován. Dokument vznikl v rámci projektu „Pracovní návyky jako komplex individuálního poradenství, cíleného zaškolení, aktivizace místních aktérů a rozvoje potenciálu vybraných lokalit“ (reg. č. CZ 1. 04. /2. 1. 00/03.00018) Možnosti rozvoje území1 1 Úvod 2 1 Úvod Předkládaná zpráva je výsledkem práce odborníků v různých oborech – antropologii a sociální geografii, geobotanice a architektuře. Každý z odborníků zkoumal dané území z perspektivy svého oboru a snažil se nalézt to, co zde nazýváme „rozvojový potenciál území“ – tedy příležitost pro další rozvoj obce, kritický moment či problém, kterému je potřeba se věnovat, nebo prostě jenom „prázdné místo“ na mapě obce, které poskytuje prostor pro vytvoření něčeho nového. Výzkum byl realizován v rámci projektu „Pracovní návyky jako komplex individuálního poradenství, cíleného zaškolení, aktivizace místních aktérů a rozvoje potenciálu vybraných lokalit“ (reg. č. CZ.1.04/2. 1. 00/03.00018), který realizuje Fond dalšího vzdělávání, příspěvková organizace Ministerstva práce a sociálních věcí, a který je podpořen finančními prostředky z Evropského sociálního fondu v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu. Naším primárním záměrem tedy bylo soustředit se na takové potenciály, které mohou vést k tvorbě nových pracovních míst. Abychom mohli důkladně porozumět strukturálním příčinám nezaměstnanosti v jednotlivých regionech a pokusit se nalézt pro ně „lék“, musíme zaměřit pozornost zpět dovnitř lokality, obce, komunity, k formálním i neformálním skupinám občanů i k jednotlivcům. Jako efektivní se ukazuje posílení sebevědomí u nezaměstnaných občanů, stejně jako u otevřených podnikatelů (či podnikavců). Zkušenosti i závěry našich analýz napovídají, že tím, co po letech stagnace může vytvořit nové výzvy, je komunitní rozvoj vedený důsledně zdola, tedy od jednotlivců a drobných každodenních potřeb, které definují jejich životy. Vývoj z poslední doby ukazuje, že se nelze spoléhat pouze na vnější zdroje vytváření pracovních příležitostí. Pro nové pracovní příležitosti s předpokladem udržitelnosti je nutno obrátit pozornost také dovnitř společenství českých a moravských obcí a pokusit se využít potenciálů, které toto prostředí někdy nikoliv zcela viditelně má. Úvod5 Cílem této studie i cílem projektu „Pracovní návyky“ proto bylo zaměřit se detailně na studované oblasti a pokusit se odhalit právě tyto artikulované či neartikulované potřeby. Potenciál pro rozvoj oblasti hledáme v lokálních souvislostech – v krajině a její morfologii, v architektonických či urbanistických možnostech, které poskytují obce, v údajích o demografické struktuře obyvatel, v historii místa a jeho identity a především v obyvatelích samotných. Takto nalezené nové výzvy jsou často spojené s lokálním komunitním rozvojem. V mnoha modelových případech v této situaci nejsou podnikaví a kreativní jednotlivci sami, nýbrž mají podporu místních institucí, především pak radnic či krajských poboček různých úřadů. Tam, kde se podařilo nastartovat udržitelné projekty, je často nejen jasné, ale i měřitelné, že rozvoj, který sociální družstva či ekologické farmy rozpohybovaly, daleko přesáhl původní projektové plány. Vedle ekologické farmy se tak například objevuje řemeslná dílna, družstvo provozující sociální podnik přibírá turistické a ubytovací služby. Vedle ekologické drůbeží farmy roste králičí farma, vedle zase rodinné brašnářství. V ojedinělých případech se objevují alternace sociálních služeb v blízkém okolí založené na lidské solidaritě povýšené dobrým nápadem na komplexní pracovní místo. Tam, kde se podaří propojit myšlenku s konkrétními kolektivy, kde je vůle ke spolupráci mezi občanským a politickým sektorem, tam už většinou chybí jen finanční zdroje. Ty jsou ovšem často poměrně snadno dosažitelné, pokud se někdo vyzná v dotačních titulech a grantové politice státních i evropských institucí. Co když ale nápady doutnají, diskuse se pomalu rozjíždí, ale žádné konkrétní aktivity či spolupráce zatím nenastaly? Zde je prostor pro projekt Pracovní návyky. Naším cílem je na základě námi provedených mezioborových analýz navrhovat konkrétní opatření vedoucí k rozvoji identifikovaného potenciálu území a přímo či nepřímo tak napomoci tvorbě nových pracovních míst. V následujícím textu nejdříve stručně vysvětlíme pracovní přístupy všech specialistů zapojených do projektu, vysvětlíme základní pojmy a následně představíme základní charakteristiku oblasti očima jednotlivých vědních disciplín. Přílohou textu je seznam všech potenciálů rozvoje území, které specialisté projektu „Pracovní návyky“ na daném území nalezli. Seznam byl z důvodu ochrany soukromí částečně anonymizován. Stejně tak je potřeba zdůraznit, že zdaleka ne všechny potenciály přímo generují pracovní místo či ekonomický zisk. V některých případech tomu tak je, ale jinde se jedná skutečně pouze o popis potenciálně zajímavého fenoménu, který vyžaduje dlouhodobou a strukturovanou práci s krajinou či lidmi, aby se plně rozvinul. Vycházíme ale z toho, že rozvoj je potřeba uchopit komplexně a nelze nárazově podporovat jednotlivce či řešit problémy vytržené z kontextu, aniž bychom se věnovali práci s celým komunitním prostředím, společenskou strukturou a ekosystémem oblasti. Slovníček pojmů 6Úvod 2 Slovníček pojmů 2.1 Obecné termíny používané ve studii: Potenciál Potenciálem zde myslíme především „příležitost pro oživení, kultivaci anebo rozvoj oblasti“. Potenciálem může být nevyužitý zdroj, třeba zanedbané místní kino, které může sloužit novému účelu nebo historická pastevní krajina, kde lze pastvu znovu obnovit. Podobně třeba sad ležící ladem může ukrývat bohatství v podobě starých krajových odrůd ovocných stromů. Jednotliví specialisté se snažili vyhledávat potenciály tak, aby jejich popisem zároveň definovali, jakou příležitost nabízí. Například zanedbanou krajinu na periferii města nazýváme potenciálem proto, že v případě, že se jí někdo začne věnovat, zprůchodní okraje města pro místní občany a vytvoří příležitost pro jejich zapojení do péče o veřejný prostor, popřípadě vytvoří pracovní pozici pro někoho místního, kdo tuto krajinu dobře zná a může se o ni starat. Péče o krajinu a její diverzitu je zároveň příležitostí vytvořit pracovní pozici, která umožní využít schopnosti a zkušenosti jinak opomíjené na trhu práce – jako například důkladná znalost místního prostředí i obyvatel, vytvořená léty kontaktů. Tento potenciál proto může vygenerovat i zcela novou pracovní pozici, která dosud na pracovním trhu neexistuje, a nabídnout tak uplatnění i lidem, kteří jsou jinak na trhu práce spíše diskriminováni (věková skupina mezi 40–50 lety, která z nějakého důvodu není flexibilní v dojíždění za prací či například při učení se práci s počítačem). Příkladem potenciálu za specializaci sociální geografie tak může být třeba přítomnost střední odborné školy, která produkuje úzce specializované absolventy, a zaměstnavatel poblíž v regionu, který by pro tyto studenty mohl mít uplatnění, ale není se školou v žádném kontaktu – obě instituce vzájemně nespolupracují. Sociální geograf/ka zná věkovou i vzdělanostní strukturu regionu a uvědomuje si, kde potenciálně hrozí odchod mladých lidí za prací a zároveň díky komplexní znalosti regionu ví, kde by případně mohli najít uplatnění a co pro to udělat. Geobotanický pohled na krajinu zahrnuje i problematiku biologické diverzity a také – více prakticky – například hospodaření s vodou. Obě témata jsou nepřímo a dokazatelně propojena: „živá“ krajina tlumí extremity klimatu a naopak – citlivé hospodaření s vodou podporuje vitální funkce krajiny. Obojí má citelný pozitivní efekt i na kvalitu života (nejen) lidské populace. Příkladem potenciálu proto může být například suchá krajina, které může vhodné hospodaření např. s dešťovou vodou navrátit diverzitu. Slovníček pojmů9 Příkladem potenciálu za historické vědy je například významná historická událost v dějinách obce, která má prokazatelný vliv na její dnešní podobu, ale obec ji nijak nevyužívá při své propagaci, ani nezprostředkovává obyvatelům historii jejich města. Historik proto může navrhnout třeba setkání s občany, informační tabuli nebo naučnou stezku, které minulost oživí a přispějí k posílení identity místa, se kterým se obyvatelé mohou ztotožnit a být na něj pyšní. Příkladem potenciálu za obory architektura a urbanismus je například původně pěkné náměstí nebo náves, které ale vlivem nekoncepčního stavění či zanedbání ztrácí původní kouzlo a pro místní i návštěvníky přestává být zajímavé. Urbanista dokáže nalézt a vystihnout přirozené centrum obce a pojmenovat, proč nefunguje, architekt umí navrhnout drobné zásahy (lavičky, úprava zeleně nebo parkování), které mohou pomoci místu opět vrátit život a jeho původní funkci. Příkladem potenciálu za sociální antropologii může být například skupina mladých novousedlíků, kteří by se rádi angažovali v rozvoji obce, nemají ale navázané vztahy se starousedlíky a obě skupiny navzájem neznají své motivace ani potřeby. Antropolog umí rozkrýt strukturu sociálních vztahů a navrhnout činnost či téma, které jsou oběma skupinám společné a které by je proto mohly sblížit, propojit a dopomoci k realizaci menších společných projektů, které povedou k rozvoji obce „zdola“. Rozvoj / rozvojový potenciál Výraz „rozvoj“ používáme v této studii ve stejném smyslu, v jakém se běžně používá ve spojení místní „udržitelný rozvoj“. Rozvoj oblasti vnímáme komplexně jak z hlediska krajiny a přírody, tak z hlediska sídel a jejich obyvatel. Rozvojem nemyslíme jen rozvoj ekonomický. Potenciály, které vyhledáváme, nevedou přímo k zisku – jde nám i o rozvoj kulturní, sociální a ekologický. Rozvoj vnímáme v souvislosti s potenciálem. Přímým efektem práce s námi navrhovanými potenciály má být celkový rozvoj oblasti. Mezioborový / mezioborová syntéza Tato studie spojuje výsledky průzkumu odborníků z celkem pěti různých oborů, konkrétně sociální geografie, geobotaniky, architektury a urbanismu, historie a archeologie a sociální antropologie. Naším cílem bylo zaměřit se na stejnou problematiku několika různými úhly pohledu. Tyto úhly pohledu v předkládané studii syntetizujeme do jednoho textu a snažíme se tak vytvořit komplexní obraz možností studované oblasti. Například fenomén jako je „industriální krajina“ je důležitý jak pro botanika, který umí popsat vegetaci na místě a celkovou souvislost s okolní krajinou, tak pro architekta, který vidí návaznost oblasti na celkovou urbánní strukturu obce a umí si představit možnosti rekonstrukce a jejich nákladnost. Antropolog zase dokáže prostřednictvím práce s obyvateli obce zjistit, k čemu by se případně zrekonstruovaná oblast mohla používat tak, aby místním sloužila nejlépe. 2.2 Odborné výrazy jednotlivých specializací Industriální krajina (architektura a urbanismus, přírodní vědy) • je jedním z druhů takzvané kulturní krajiny – tedy krajiny, která vznikla součinností přírody a lidského působení. Industriální krajina je krajina, která vznikla působením průmyslu. Typickým příkladem industriální nebo také průmyslové krajiny v České republice je například Mostecká uhelná pánev. Brownfield (architektura a urbanismus, přírodní vědy) • je odborný termín, který čeština přejala z angličtiny a prozatím pro něj neexistuje vhodné české označení. Výraz brownfield, doslova „hnědé pole“, urbanisté používají k označení nevyužívané plochy v městské zástavbě – může se jednat o plochu, která je nezastavěná, nebo jsou budovy na ní už opuštěné. Ruderální krajina / ruderál (přírodní vědy) • bývá krajina, kde mohou dominovat právě brownfieldy, může jít však také o bezlesí nebo dřevinné porosty výrazně nasycené živinami (fosforem, dusíkem); druhový obsah ruderální krajiny může být chudší než u tradičně obhospodařované, ale nemusí. Typickým příkladem jsou například okraje polí, ruiny domů, řídké akátiny na zarůstajících teplomilných stepích. Typické ruderální druhy jsou pak ty, které často dominují v krajině bohaté na dusík – porosty akátu, kopřiv, třtiny křovištní nebo místa dominovaná několika invazivními druhy („plevel“). Neorurálové (sociální vědy – antropologie) • jako „neorurálové“ bývají označováni obyvatelé venkova, kteří se na vesnici přestěhovali z většího města, také mohou být označováni jako „novousedlíci“ nebo prostě jako „náplava“. Odborný výraz „neorurálové“ označuje především životní styl, který pro tuto skupinu obyvatel bývá typický, vzhledem k tomu, že se často jedná o městskou střední třídu, která na venkov přišla 10 Slovníček pojmů hledat klidnější a přátelštější prostředí, případně prostor pro kreativní práci. Jak ukazují některé naše příklady, neorurálové mohou být někdy tahouny rozvoje v komunitě, protože jim nechybí nová energie, často se ale také mohou dostat do konfliktu se starousedlíky, protože nechápou jejich specifické potřeby, vztah k místu a lokální identitu. Vnitřní periferie (sociální geografie) • vnitřní periferie jsou sociálně i ekonomicky slabší oblasti, které leží na okraji rozvojových center, tradičně na hranici dvou či více krajů. Vyznačují se špatnou dopravní dostupností, stagnací či úpadkem místního hospodářství, ztrátou obyvatelstva a jeho stárnutím, špatnou vybaveností technickou a občanskou infrastrukturou, stářím bytového fondu a přítomností specifických sociálních problémů spojených s exkluzí. Izolovanost spolu s nevýhodnou dopravní polohou jsou pro investory neatraktivní a navíc umocňují závislost těchto oblastí na odlehlém regionálním centru. Stále více se ukazuje, že možnosti rozvoje těchto oblastí závisejí na využití a aktivaci jejich vnitřních zdrojů, které vedou k větší soběstačnosti území. Mezi hlavní rozvojové faktory patří kvalita lidského a sociálního kapitálu. Jinými slovy, velmi zjednodušeně, možnosti rozvoje těchto oblastí bezprostředně závisejí na aktivitě místních lidí, jejich angažovanosti a kvalitě jejich vztahů. Extravilán / intravilán (architektura a urbanismus, historie, geobotanika) • intravilánem je zastavěná plocha obce, kterou však tvoří veškeré její části (budovy, veřejná prostranství, komunikace, zahrady atd.). Zbytek katastrálního území obce vně intravilánu (včetně samot, polností lesů a dílčích staveb) označujeme jako extravilán. Slovníček pojmů11 3. Popis pracovní metody studie 12 Slovníček pojmů 3 Popis pracovní metody studie Předkládaná studie syntetizuje poznatky pěti vědních oborů – sociální antropologie, sociální geografie, historie a archeologie, geobotaniky a architektury a urbanismu. Každý z odborníků ke studované oblasti přistupoval odlišným způsobem a získával poznatky specifickou metodou. Sociální antropologie se soustředí na kvalitativní výzkum obyvatel dané oblasti. Formou zúčastněného pozorování a rozhovorů zkoumá potřeby a motivace místních, identifikuje silné komunitní skupiny, potenciální konflikty a kulturní specifika zkoumané oblasti. Cílem je hloubková a detailní analýza sociální struktury obce s důrazem na možnosti komunitního rozvoje. Sociální geografie získává údaje o populaci studované oblasti prostřednictvím kvantitativní i kvalitativní metody. Předkládá údaje o demografické, ekonomické a vzdělanostní struktuře obyvatelstva, zaměřuje se na popis sociální struktury obce z makro‑hlediska a také na celkové postavení obce uvnitř regionu a dalších lokálních struktur. Historie a archeologie se zaměřují na minulost zkoumané oblasti – buď prostřednictvím práce s archivními prameny, nebo přes výzkum archeologickými metodami přímo na místě. Historické vědy tak předkládají údaje o tom, jak daná oblast fungovala a byla využívána v minulosti, a jak to ovlivnilo její současnou podobu. Pomocí těchto údajů je možné vsadit celkový rozvoj oblasti či obce do historického kontextu a pokusit se zachovat kontinuitu v případě, že je to žádoucí. Geobotanika se věnuje ekologickým vztahům v krajině, vztahům mezi rostlinnými společenstvy a ostatními složkami životního prostředí, a je zde pojímána velmi široce – zahrnuje krajinnou ekologii, krajinnou historii, etnobotanické aspekty kulturní krajiny a biologický pohled na problematiku agrární krajiny. Okrajově je zahrnuta i geologická a klimatická problematika, zmiňovány jsou i podstatné problémy ochrany přírody zkoumaných lokalit. Architektura a urbanismus se soustřeďují na popis sídel, ať už měst, obcí či jednotlivých stavení a na jejich vzájemné vztahy a struktury. Uvnitř obcí architekti a urbanisté identifikují funkční či nefunkční veřejné prostory a navrhují možnosti jejich revitalizace, vytipovávají vhodná místa či budovy cenné pro další rozvoj obce nebo upozorňují na architektonicky cenné konstrukce, které mají zůstat zachovány, a navrhují možná technická řešení či úpravy. Popis pracovní metody studie15 4. Hlavní zjištění 16 Popis pracovní metody studie 4 Hlavní zjištění Vzhledem k rozsahu vymezené lokality čítající zhruba přes devadesát tisíc obyvatel (92 778) ve více jak stovce obcí (117) a stovkách sídel na ploše přesahující tisícovku kilometrů čtverečních (1 105,2) lze následující charakteristiku považovat pouze za rámcový náčrt. Následující text je rozčleněn na sociálně-antropologickou analýzu celé oblasti, která vznikala na základě celoročního kontinuálního výzkumu, a shrnutí jednorázových výzkumných sond ostatních specialistů, které probíhaly v první polovině roku 2014. Tyto sondy se specificky zaměřily na dvě obce v dané oblasti – Nové Město na Moravě a Bystřici nad Pernštejnem. 4.1 Sociálně-antropologická analýza oblasti Předkládaný náčrt charakteristiky území v působnosti tří západomoravských obcí s rozšířenou působností (ORP) je vyústěním ročního výzkumu založeném na studiu dostupných materiálů, rozhovorů s aktéry komunitního a komunálního dění, zúčastněného pozorování a snahy o představení projektu Pracovní návyky. Lokalita výzkumu byla vymezena jako rurální oblast spádová ke Žďáru nad Sázavou, Novému Městu na Moravě a Bystřici nad Pernštejnem. Bystřicko, Novoměstsko a Žďársko konstituují (do jisté míry společně s nezahrnutým Velkomeziříčskem) navzájem silně historicky, ekonomicky a správně propojenou lokalitu severního Moravského Horácka. V rámci kraje Vysočina se jedná v oblasti působnosti těchto tří obcí s rozšířenou působností o periferní subregion, v kterém převažuje venkovský prostor nad městským (viz mapa), situovaný dříve podél staré zemské cesty spojující Moravu s Prahou. Nyní je spíše „prostorem“ mezi dálnicí D1 a Chráněnou krajinnou oblastí Žďárské vrchy, mimo hlavní dopravní tepny, migračně spádový spíše k jihomoravské metropolitní oblasti Brna, než ke krajskému hlavnímu městu Jihlavě. Hlavní zjištění19 Novoměstsko (mikroregion je fakticky totožný s vymezením ORP) vykazuje z hlediska sociokulturního i charakteristiky sídel výrazné odlišnosti, jež lze s jistou mírou zjednodušení vymezit hornatou oblastí severu a jižním, více rovinatým zemědělským územím. V mikroregionu je sdruženo třicet obcí. Na severu tvoří významná centra městyse Jimramov a Sněžné, na jihu pak městys Bobrová. Samotné Nové město na Moravě (v kterém žije zhruba polovina obyvatel mikroregionu) je situováno přímo na předělu obou vymezení. V současnosti je finalizována nová strategie mikroregionu a rozšíření činnosti MAS Zubří země ze sousedního Bystřicka na Novoměstsko. Zdroj: http://notes.czso.cz/xj/redakce.nsf/i/administrativni_mapa_spravniho_obvodu_orp_ nove_mesto_na_morave/$File/ORP6108.jpg Zdroj: https://www.czso.cz/documents/10180/20535522/63136109k01.jpg/8a8fc85d-3271-4ab8-8b25-0acf40d4d269?version=1.0&t=1418437436945 Bystřicko (mikroregion je fakticky totožný s vymezením ORP a MAS Zubří země): Zdroj: http://notes.czso.cz/xj/redakce.nsf/i/administrativni_mapa_spravniho_obvodu_orp_bystrice_nad_perstejnem/$File/ORP6101.jpg 20 Hlavní zjištění Hlavní zjištění21 Hornatý sever byl kolonizován až v pozdním středověku, respektive některé části až v raném novověku (Fryšava, Německé/Sněžné), a těžba rud, hutnictví a na něj napojená těžba dřeva, řemesla a pastevectví převažovala nad zemědělskou výrobou, typickou pro jih. Etnicky se jedná o homogenní oblast a k slavonizaci německého jazykového živlu přítomného při prvotní kolonizaci zjevně došlo v průběhu několika generací.1 Data ze sčítání lidu vypovídají o naprosté převaze přihlášení se k české a moravské národnosti. O rozdělení sever/jih však vypovídá náboženské rozčlenění – v severních hornatých oblastech převažuje přihlášení se k evangelické církvi, na rovinatějším jihu pak ke katolictví. Z výpovědí respondentů výzkumu vyplývá, že ještě v předválečné generaci znamenalo takovéto rozdělení často i sňatkovou uzavřenost těchto náboženských skupin – manželství nebyla uzavírána mimo vlastní skupinu. Odlišnost lze znázornit i vizuálně – stěží si lze představit rozdílnější věroučnou prezentaci, než jakou představují interiéry i exteriéry tolerančních modliteben a pozdně barokních chrámů téhož období (na ilustračním snímku modlitebna v Daňkovicích a kostel v Bobrové). Ze správního i ekonomického hlediska je Novoměstsko propojeno vazbami na sousední Žďársko a Bystřicko, se kterými ostatně od druhé poloviny 19. století až do vzniku první republiky tvořilo politický a soudní okres a hejtmanství, jehož bylo Nové Město na Moravě centrem. Od roku 1961 bylo Novoměstsko součástí nově ustaveného okresu Žďár nad Sázavou a i po zrušení okresů v roce 2001 je v územní působnosti mnoha institucí, kupříkladu Úřadu práce, jež mají sídlo v tomto sousedním (a do značné míry rivalitním) městě. Z ekonomického hlediska je Novoměstsko spojeno zejména s Bystřickem, kde se od šedesátých let minulého století začal (v Dolní Rožínce) intenzivně těžit uran. Těžba vedla k vysoké míře imigrace zejména do Nového Města na Moravě, kde došlo k vybudování nového sídliště a nemocnice, poskytujících zázemí zaměstnancům uranových dolů. Útlum těžby v posledních dvou dekádách a zejména propuštění (a stárnutí) prvotních zaměstnanců uranových dolů přináší v současnosti fenomén žití z výsluh, které se pohybují v rozmezí několika tisíc korun až několika desítek tisíc korun. Přitom jsou zároveň tito „čekatelé na důchod“ registrování na Úřadu práce, většinou z důvodu úhrady zdravotního a sociálního pojištění. Z rozhovorů s respondenty výzkumu vyplynulo, že na velkou část z nich má kombinace výsluh a registrace na úřadu práce spíše negativní vliv podvazující jejich aktivní vztah k svému okolí a životnímu světu. Podle názoru respondentů ze sféry sociálních služeb však zejména Nové Město na Moravě zvládá negativní aspekty bývalých „uranářů“ řádově lépe než sousední Bystřice na Moravě. Tento problém však není omezen jen na urbánní centra, ale je přítomen i v rurálních oblastech, kde je však méně rozpoznatelný. Religiózní stavby. Foto: Roman Krištov 1 Etnoložka Lenka Bočková při své charakteristice severního Horácka uvádí: „Osidlování vyšších poloh krajiny bylo spojováno s německou kolonizací, která proběhla již ve středověku, od poloviny 13. století do počátku 14. století. Většina obcí má charakter lesní vsi návesního typu, často jsou rozvolněné. Tvoří je zpravidla dvě řady domů oddělené od sebe rozlehlou návsí. V povodí řeky Svratky lze sledovat i nepravidelnou zástavbu, kterou ovlivňuje především vodní tok. Proto dále po proudu řeky inklinuje uspořádání domů k typu řetězovému bez návsiJednotlivé usedlosti jsou často volně rozmístěné v krajině. Jedná se o oblast s dostatkem dřeva, proto je zde rozšířena především roubená architektura horského typu. Ovlivněna je i způsobem obživy.“ In: Novodobé přestavby tradičních domů ve Svratce, 2012, https://is.muni.cz/th/263096/ff_b/bakalarska_prace_se_SHP_2012.txt 22 Hlavní zjištění Hlavní zjištění23 Žďársko (mikroregion není doposud konstituován, na území působí MAS Havlíčkův kraj se sídlem na Havlíčkobrodsku) by se pracovně mohlo nazvat „malým“ ve srovnání se stejnojmenným územím „velkého“ bývalého okresu (zahrnujícím také Bystřicko, Novoměstsko a Velkomeziříčsko). Zároveň má se svou „malou“ identitou jisté potíže, projevující se především skrze neexistenci koncepce mikroregionálního rozvoje a „obklíčením“ centra mikroregionu MAS ze „sousedství“. Podle posledních informací vedení radnice ORP rezignovalo na ustavení vlastní MAS a dochází proto ke vstupu zbývajících obcí včetně sa- motného Źďáru nad Sázavou do již existujícího Havlíčkova kraje.2 2 http://zdarns.cz/rada-mesta/RM2015-010.asp 9. Usn. 88/2015/Star. MAS Havlíčkův kraj Rada města upřesňuje a doplňuje svoje usnesení č. 64/2015/ Star ze dne 26.1.2015 následovně: rada města doporučuje zastupitelstvu města přijmout následující usnesení: Zastupitelstvo města: · rozhoduje o členství města Žďáru nad Sázavou ve společnosti Havlíčkův kraj, o.p.s., se sídlem Školní 500, 582 63 Žďírec nad Doubravou, IČ 27493245; · schvaluje Smlouvu o partnerství a vzájemné spolupráci, která bude uzavřena mezi městem Žďár nad Sázavou a Havlíčkův kraj, o.p.s., se sídlem Školní 500, 582 63 Žďírec nad Doubravou, IČ 27493245, v předloženém znění; · schvaluje zařazení města Žďáru nad Sázavou do územní působnosti Místní akční skupiny Havlíčkův kraj, se sídlem Školní 500, 582 63 Žďírec nad Doubravou;· rozhoduje hlasovat o personálním obsazení ve společnosti Havlíčkův kraj, o.p.s., se sídlem Školní 500, 582 63 Žďírec nad Doubravou veřejným hlasováním; – deleguje starostu města jako zástupce města Žďáru nad Sázavou ve společnosti Havlíčkův kraj, o.p.s., se sídlem Školní 500, 582 63 Žďírec nad Doubravou, IČ 27493245 a Místní akční skupině Havlíčkův kraj Hlasování: Pro 9, proti 0, zdrž. 0 MAS Havlíčkův kraj http://www.havlickuvkraj.cz/ Název MAS: Havlíčkův kraj, o.p.s Sídlo: Školní 500, 582 63 Ždírec nad Doubravou Kancelář: Havlíčkova ulice 67, 582 23 Havlíčkova Borová Právní forma společnosti: Obecně prospěšná společnost IČ: 27493245 Datová schránka: ch6wja Počet obyvatel MAS: 59 256 Rozloha: 710,4 km2 Hustota osídlení: 83,4 obyv./km2 Zdroj: http://www.havlickuvkraj.cz/ Zdroj: http://notes.czso.cz/xj/redakce.nsf/i/administrativni_mapa_ spravniho_obvodu_orp_zdar_nad_ sazavou/$File/ORP6115.jpg 24 Hlavní zjištění Hlavní zjištění25 MAS Havlíčkův kraj je organizační složkou společnosti Havlíčkův kraj, o.p.s. Představuje partnerství mezi soukromým a veřejným sektorem, které působí na vymezeném subregionálním území, pro něž navrhuje a provádí SCLLD.3 Území MAS Havlíčkův kraj leží v severní části Kraje Vysočina. Zahrnuje v sobě 64 samosprávných obcí, z nichž 43 (67 % území) leží v okrese Žďár nad Sázavou, 17 obcí (27 % území) v okrese Havlíčkův Brod a 4 obce (6 % území) leží na hranici Kraje Vysočina a Pardubického kraje (okres Chrudim). Obce nacházející se v hraničním území s Pardubickým krajem mají stejné geografické a klimatické podmínky jako obce z nejsevernější části MAS a náleží do Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Pojítkem mezi jednotlivými obcemi je členství ve Svazku obcí Podoubraví, Svazku obcí Přibyslavsko, Subregionu Velké Dářko, členství v Lesním družstvu obcí Přibyslav, pro 43 obcí okresu Žďár nad Sázavou je vazbou stejné ORP. Celková plocha území je 710,4 km2. Oblast zaujímá 10,5 % celé rozlohy Kraje Vysočina a 0,90 % rozlohy České republiky. Přirozenými spádovými centry tohoto regionu jsou uvnitř regionu města Přibyslav, Ždírec nad Doubravou a Svratka, pro obce na východě až jihu je to bývalé okresní město Žďár nad Sázavou, pro obce na západě regionu město Havlíčkův Brod. Poslední jmenované město však leží mimo území MAS Havlíčkův kraj. Počet obyvatel Města Žďár nad Sázavou byl k 1. 1. 2014 21 669 obyvatel, další tři zmíněná spádová centra uvnitř území se pohybují mezi 1,5 – 4 tis. obyvatel. Hustota obyvatel je nadpoloviční oproti průměru celé ČR (133,3 obyv./ /km2) a o 11,05% více než je hustota zalidnění Kraje Vysočina (75,1 obyv./km2). 3 „Strategy for community lead local development“ – tato zkratka se zažila i v češtině. Více např. http://nsmascr.cz/content/uploads/2014/02/ SCLLD-26012014_mmr.pdf 26 Sociokulturní charakteristika oblasti a lokální identita Rozvoj jakékoliv oblasti by měl být z našeho hlediska založen na poznání vazeb obyvatelstva k území. Projevy identifikace s místem znamenají ochotu přinést jistou oběť tomu, aby člověk ve „své“ lokalitě vytrval. V případě rurálních oblastí a vnitřní periferie, jakou představuje „horácký“ venkov, se jedná o přijetí faktu ztížené dostupnosti služeb (ve srovnání s městy, zejména zdravotních a sociálních), dopravní obslužnosti a kulturního vyžití. Stesky nad odchodem spolužáků, sousedů, přátel a známých tak byly nedílnou součástí většiny rozhovorů s aktéry společenských aktivit z řad starousedlíků. Novousedlíci v oblasti jsou v zásadě dvojího druhu – ti, kteří přicházejí za prací, a ti, které k odstěhování na venkov přiměl „útěk z města“. Ti bývají často označováni také jako neorurálové. Náhledy obou skupin na lokalitu, do které se přistěhovali, se tak samozřejmě liší, faktem ale zůstává, že novousedlíci bývají v mnoha případech nejvýraznějšími aktéry rozvoje a tahouny komunitního života. Západní Morava tak v tomto není žádnou výjimkou mezi ostatními podobnými lokalitami v ČR – na jednu stranu čelí vylidňování, protože lidé odcházejí za prací a za lepší dostupností služeb a na druhou stranu ji formuje migrace neorurálů z města, kteří mají tendenci svou cílovou destinaci aktivně měnit a rozvíjet – byť ne vždy podle představ těch, kteří zde žijí již po generace. Významným aspektem kulturní identity oblasti, která formuje i komunitní život, je religiozita. Ačkoliv náboženská příslušnost jako taková není mezi místními diskutovaným tématem, je zajímavé, že míra přihlášení se k církvím je v lokalitě jedna z nejvyšších v ČR, srovnatelná s jihem a východem Moravy (Slovácko, Valašsko). Z provedených rozhovorů vyplývá, že u starousedlíků činných v komunitním životě se jedná zhusta o jedince spojené s evangelickou či katolickou tradicí. Svou příslušnost k církvi ale většinou nemají potřebu projevovat veřejně – mnohem spíše se jedná o rodinné tradice a také o způsob, jak zdůvodnit svou práci pro obec či komunitu. V tomto ohledu tak dnes není důležitá konkrétní denominace, ale spíše jistá forma sdílené spirituality. Hlavní zjištění A tato spiritualita je také sdílená napříč jednotlivými skupinami obyvatel, především je jedním z propojujících prvků mezi starousedlíky a novousedlíky. Mezi novousedlíky jsme v rozhovorech zaznamenali zejména prvky zařaditelné k hnutí New Age, waldorfství nebo novopohanství – to ale nebrání tomu, aby se spirituální náhled na nutnost společné práce dostával do konfliktu s katolickými či evangelickými starousedlíky. Do veřejného prostoru sousedských a zájmových komunit tak vstupují povětšinou lidé nalézající odůvodnění své činnosti v některém z duchovních proudů současnosti, ať již sami sebe vnímají jako novopohany, katolíky nebo evangelíky. Místní obyvatelé většinou sami sebe (na rozdíl od přilehlých oblastí) nevnímají jako „Moravany“. Na etnografický termín „Horácko“ (či „horáctví“) bylo povětšinou pohlíženo s jistým překvapením, jako na něco neužívaného a muzejního, dokonce byl označen za „jihlavský“ termín.4 Jako „Horáci“ byli několikráte označeni novousedlíky venkované ve smyslu jejich domnělé zatvrzelosti spojené s nepodnikavostí a nechutí k čemukoliv překračujícímu „jejich“ obzory („takoví horáci jsou tu tady“)5. Lokální identita se pojmenovává výhradně pomístně (Bystřičáci, Žďáráci – Klášteráci) a opozičně vůči okolí. Lze říci, že lokalita jako celek má své identitní vymezení vůči „Brňákům, Pražákům, Jihlavákům, Pardubičákům“ a považuje se za skutečnou Vysočinu. Není proto bez zajímavosti, že obdobně vymezená lokalita je obsažena i v nově koncipované regionální spolupráci zaměřené na rozvoj turismu.6 4 K věcem přicházejícím z Jihlavy lze zejména u starší generace respondentů vysledovat apriorní přiřazování něčeho zlého – zdůvodňováno to bylo nejčastěji tím, že za války sídlilo v Jihlavě vedení německé policie (gestapo) a v padesátých letech to bylo sídlo komunistické krajské správy (Jihlavského kraje) a krajského soudu. 5 Nejstarší předválečná generace si na termín „Horáci“ vzpomíná, že ho ještě zažili jako „živé“ slovo, které se používalo. Novoměstští tak označovali lidi z končin nad Novým Městem na Moravě (tedy Koníkov, Odranec, Paseky atd.) – a označovali tak ty z kopců, kteří tam na samotách a vesničkách žili víceméně v jisté izolaci“. 6 http://zdarsky.denik.cz/zpravy_region/regiony-zacnou-lakat-turisty-k-pobytu-spolecne-20150313. html Historicky bylo osídlení lokality etnicky kompaktní od svého založení pozdně středověkou kolonizací ve 13. století. Výjimkou bylo několik německých jazykových ostrovů, které byly ovšem asimilovány v raném novověku a dnes přetrvávají jen v názvech míst (např. Sněžné – do r. 1945 Německé). Míra imigrace byla v regionu vždy spíše nízká, zatímco emigrace směřovala na Balkán (v 18. století), do metropolitních oblastí (Čech, Moravy a dříve také Vídně), později do zámoří a naposledy pak při dosidlování do Sudet. V poválečném období představuje zaznamenatelnou vlnu příchodů na Bystřicko a Novoměstsko pracovní migrace do uranových dolů a do strojírenského podniku Žďas na Žďársku. V posledních pětadvaceti letech od konce centrálního plánování socialistické ekonomiky a znovuzavedení volně-tržního hospodářství zaznamenala oblast demografický úbytek obyvatelstva a pokles porodnosti.7 Místní obyvatelé v rozhovorech často zmiňovali stížnosti na dědičnost zastávání vedoucích správních funkcí členy „vyvolených“ či „dobře postavených“ místních rodin („to tady ví každej, že mají svoje /příbuzenstvo/ na všech úřadech“). Zároveň z rozhovorů také vyplynulo, že místní jsou zvyklí na vzdálené umístění rozhodovacích administrativních center (ať již v Praze, Brně nebo Jihlavě). Místní vykonavatelé moci se tak často ospravedlňují „to ne my, ale ti nahoře!“. Sociální solidarita v lokalitě tak funguje mnohem spíše na neoficiální bázi – příbuzenství, sousedské výpomoci. Tento typ solidarity výrazně převažuje nad jinými solidárními sítěmi (profesní, náboženské), které jsou poznamenány výše popsanou praxí. V tomto ohledu jsme také během výzkumu zaznamenali znatelně diferenciované diskurzy „veřejného“ a „soukromého“ jazyka – tj. jinak se podává informace mezi svými (příbuzenstvem a v sousedství) a jinak směrem k veřejnému (respektive ostatnímu) prostoru. 7 Demografická analýza jednotlivých obcí – viz následující kapitoly. Hlavní zjištění27 K historii a etnografii Horácka Horácko je podle extenzivního etnografického vymezení rozsáhlá oblast na rozhraní Čech a Moravy, skládající se z několika menších podoblastí. V 19. století byl tento pojem širší a platil pro území na Moravě. Zde se řadilo k základním moravským regionům vedle Hané, Valašska, Moravského Slovenska (Slovácka) a Lašska. Pojem České Horácko byl vytvořen analogicky k Moravskému Horácku. Největší část Horácka v širším slova smyslu spadá administrativně do kraje Vysočina, ale přesahuje i do kraje Jihomoravského, Pardubického, Jihočeského a Olomouckého.8 V rámci vymezení lokality výzkumu se tudíž pohybujeme v oblasti severního Moravského Horácka, za které se pokládá Žďársko, Novoměstsko, Bystřicko, Olešnicko, Velkomeziříčsko. Etnoložka Lenka Bočková ve své práci o městě Svratka uvádí, že „Moravské Horácko bylo přesně vymezeno a objevuje se rovněž na vlastivědných i jazykových mapách jako svébytný region. Franz Joseph Schwoy již roku 1786 ve své práci Topographische Schilderung des Markgraftthum Mähren píše o lidu Horácka jako o zámožném, věnujícímu se pěstování lnu, chovu koní a povoznictví. Název Horácko je odvozen od polohy kraje v horském terénu. Obyvatelé regionu byli nazýváni již v minulosti Horáky, Čecháky, nebo i českými Moravany. 8 „Horácko v širším slova smyslu se skládá z těchto podoblastí: (Moravské) Horácko (vlastní) – severní Moravské Horácko (Žďársko, Novoměstsko, Bystřicko, Olešnicko, Velkomeziříčsko); – jihlavské Horácko (bývalý německý jazykový ostrov od Štoků na severu až ke Stonařovu na jihu a české vesnice v okolí Vel. Beranova a Luk n. Jihlavou); – jižní Moravské Horácko (Telečsko, Třešťsko, Dačicko, Slavonicko, Jemnicko); – Podhorácko (Kunštátsko, Tišnovsko, Velkobítešsko, Náměšťsko, Hrotovicko, Třebíčsko, Moravskobudějovicko); – (Horácké) Dolsko (Moravskokrumlovsko, Znojemsko) ; – Malá Haná (přechodná oblast mezi Horáckem a Hanou, Boskovicko, Jevíčsko, Konicko) . Vysočina neboli České Horácko se také dělí na menší celky, z nichž můžeme rozlišit především východočeskou část (Poličsko s Rychmburskem, Hlinecko a Skutečsko, Nasavrcko, Chotěbořsko) a jižnější část, která inklinuje spíše k jihočeské oblasti (Havlíčkobrodsko a Okrouhlicko, tzv. Voplešácko, Humpolecké Zálesí a Pelhřimovsko, Pacovsko, Kamenicko nad Lipou, Počátecko a Žirovnicko). Autor: Mgr. Jan Kuča, http://www.region-vysocina.cz/ vymezeni-etnografickeho-regionu-horacko-cx497 28 (…) Z historicko-etnografického hlediska se jedná o nepříliš úrodnou pahorkatinu, jejíž obyvatelstvo odedávna inklinovalo k rukodělným pracím a k řemeslům, například k soukenictví, plátenictví, vyšívačství, kožešnictví, koželužství či drátenictví.“9 Nejstarší zmínky o Horácku a Horácích z pomezí Čech a Moravy pochází z konce 18. století a to v souvislosti s označením povstalců ze selských rebelií. Religionistka Lydie Balcarová ve své práci „Pojetí náboženství a společnosti a jejich vztahu v dobových pramenech k českému selskému povstání roku 1775“ uvádí, že označení „je specifické tím, že je zmiňováno pouze ve výsleších vzbouřenců. V ostatních typech pramenů ve zkoumaném materiálu jsem o nich v souvislosti s povstáním nenalezla ani jednu zmínku. Pokud se podíváme na konkrétní prameny, všichni vyslýchaní jmenují ‚horáky‘ jako původce nepokojů, donucovatele, nebo jim alespoň přisuzují vůdčí roli při rabování: … Pokud se zaměříme pouze na pojem ‚horáci‘ může nás to přivést k oblasti Horácka, které je hlavní etnografickou částí Vysočiny zasahující i do východních Čech (Chrudimsko, Poličsko, Hlinecko, atd.), kde mimo jiné vznikla část selských tažení roku 1775. Patrně ale můžeme pojem ‚horáci a horalové‘ vztáhnout na obyvatele všech horských oblastí v Čechách.“10 Oblast severního Moravského Horácka vešla ve známost jako útočiště náboženských nonkofrmistů. Etnoložka Bočková v práci o Svratecku kupříkladu zmiňuje: „V 18. století se na Svratecku objevila náboženská sekta Adamitů. Byli též zváni Marokánci, či Naháči. Zdejší Adamité čerpali z učení skupiny známé z počátku 19. století z Chrudimska, nikoli z učení jihočeských Adamitů, vyhlazených roku 1421 Janem Žižkou. Jednalo se o sektu, obracející se k mysticismu, lidé je pokládali za fanatiky a blouznivce. Poslední z nich žil ve městě Svratka ještě v polovině 19. století. Zmínku o působení této náboženské skupiny na Vysočině je možno nalézt v románu Děti čistého živého, který napsala Teréza Nováková. Další náboženskou skupinou, která se ve 9 In: Novodobé přestavby tradičních domů ve Svratce, Lenka Bočková, 2012, https://is.muni.cz/ th/263096/ff_b/bakalarska_prace_se_SHP_2012.txt 10 https://is.muni.cz/th/362177/ff_b/Bakalarska_ diplomova_prace.tx Hlavní zjištění městě Svratka a obci Svratouch usadila, byli Ariáni. Tato sekta své děti neposílala do škol, vyučovat je měl údajně Duch svatý a jejich ženy byly považovány jen za pomocnice, ne za manželky. Své děti zvali poupaty a nedávali je pokřtít. Tato sekta nepůsobila v oblasti dlouho, počátkem 20. století zanikla.“ Zajímavě o tématu vysočinského nonkonformismu referuje známý historik Jan Tesař ve svých záznamech o osudech partyzána Jana Serínka11: „Popisuje, jak ho všude štvali, když někdo viděl cikána, celá vesnice se shromáždila a hnala ho… A potom přijde na Vysočinu a je v úplně jiném světě. Setká se s dětmi, nejenže mu přinesou chleba, ale hned mu i stavějí chatrč. On utíká, potká místní, a ti mu říkají: – Ale prosím vás, co utíkáte, vždyť to jsou naše děti, copak vám by tu někdo ublížil? Víte, já o tom nedovedu mluvit chladnokrevně, já jsem ty lidi poznal a je to můj nejsilnější zážitek z pátrání po památkách odboje. Ten svět je dnes mrtev, nepřežil Husáka – ale já ho ještě mohl zachytit, já je ještě poznal! Byli chudí, ale vzdělaní a hlavně přirozeně důstojní a šlechetní. Přišel jsem do vesnice, za podlahu měli tenkrát jen ušlapaný jíl a elektřinu jim zavedli až nedávno, jako odměnu za odboj. Chtěl jsem se vždy k vypravěčům nejdříve přiblížit, rozmlouváme o všem možném a tu praví jeden takový muž, jaký se podle současných představ má starat hlavně o materiální blaho rodiny: – Heleď, hochu, co ty tomu teda říkáš? Mně se ten komunistický režim vcelku líbí. Oni jsou často blázni, ale chtějí být spravedliví. Ale to mně vysvětli, to mně nejde do hlavy: proč oni nemají rádi Dostojevského? – Málokdo by dnes uvěřil, že ten příběh je skutečný… Ta vesnice se jmenovala Samotín, kolonisti tam do hlubokých lesů přišli až na konci 17. století. Kolonizace byla vždy příležitostí k záchraně pro perzekvované, v tomto případě pro poslední, výcho11 Josef Serinek (1900–1973) – český cikán, uprchlík z tábora v Letech a partyzán. Začátkem srpna 1942 byl s rodinou transportován do koncentračního tábora v Letech, odkud 15. září 1942 uprchl. Jeho žena a pět dětí zahynuly v koncentračním táboře Birkenau. Serinek se dostal na Vysočinu, kde založil partyzánský oddíl, složený především z ruských uprchlíků. V říjnu 1944 provedl známý přepad četnické stanice v Přibyslavi a za květnového povstání bojoval o Bystřici nad Pernštejnem. Po válce do roku 1953 provozoval hospodu U černého partyzána ve Svitavách. Po jejím uzavření pracoval jako dělník ve skladu. dočeské, případně třebíčské husity. Serinek tento svět skvěle zachycuje a dokonce ho mimoděk i správně vysvětluje.“�12 Typologie komunitního života v lokalitě Sdružování v lokalitě lze rozdělit na tradiční a komunitní. Jako tradiční bychom označili dobrovolné hasiče, myslivce, ochotnické spolky a zájmová sdružení typu včelařů, ale také aktivity katolických farností a evangelických sborů. Komunitní sdružování je vzácnější a považujeme za něj takový typ spolkového života, který vychází ze saturace potřeb generovaných společenským, kulturním či rodinným životem v místě – mateřská centra, lokální kulturní instituce vzniklé zdola apod. Komunitní sdružování nemusí mít nutně formalizovaný charakter, byť většina z takto identifikovaných aktivit je „přikryta“ občanskými sdruženími (spolky). Charakteristické pro komunitní činnost je právě to, že předchází formalizované struktuře. Jedná se o iniciativu novou, jež se formalizování leckdy vyhýbá a přijímá ji spíše až v momentě, kdy je to nezbytné. Identifikované komunitní činnosti jsou typické také svým generačním charakterem. Jsou to kupříkladu matky s předškolkovými dětmi zajímající se o waldorfskou pedagogiku, absolventi středních škol hledající vyjádření identity a pospolitosti při kulturních akcích, příznivci hudebních směrů, vegetariáni či vegani. Jako samostatnou formu sdružování, bychom pak mohli označit činnost neziskových organizací, které disponují profesionálním (placeným) personálem a managerskou organizační strukturou. V této studii nás zajímá především druhý zmíněný typ sdružování, tedy sdružování komunitní, navázané na saturaci existující společenské potřeby. 12 http://www.novyprostor.cz/clanky/422/setkani-s-cernym-partyzanem.html Hlavní zjištění29 Komunitní potřeby Tematika potřebnosti se v dosavadní většině rozhovorů zřetelně profilovala v oblasti sociálních služeb a dostupnější dopravní obslužnosti, přičemž veřejná doprava a její omezování v posledních letech byla zmiňována zejména v souvislosti s rentabilností nákladů na cesty za prací. Dotazovaní poukazovali na obecný trend rušení vlakových a autobusových spojů na Vysočině, a přitom některé z nedávno rušených vlakových spojů byly pro cesty do zaměstnání naprosto klíčové. V tomto ohledu je v celé lokalitě shodně kritizována role Jihlavy jakožto krajského města Vysočiny, jejíž představitelé nedbají o potřeby obyvatel bývalého Žďárského okresu. Bystřice nad Pernštejnem jedná s Jihomoravským krajem (Brnem) o přidružení k tamnímu integrovanému dopravnímu systému, poté má podle sdělení informátora následovat i Křižanov. „A pokud se to podaří, přidá se Žďár nad Sázavou.“, zaznělo z úst místních. Obyvatelé nelibě nesou zvláště omezování vlakové dopravy, prostřednictvím níž je po celé ose lokality V2 rychlejší a dostupnější spojení do Brna a dokonce i do Kolína za prací než do krajského města Jihlavy. Co se týče sociálních služeb, v rozhovorech byl také zvláštní „vysočinský“ důraz kladen na soběstačnost tradičních rodin, které se povětšinou postarají o své potřebné či sociálně slabší členy (a kdyby tak nečinily, dávaly by všanc své dobré jméno a pověst). Taktéž obce se snaží o větší přístupnost sociálních služeb provozem třeba i neformální pečovatelské služby a častá (a výrazná) je v této lokalitě také sousedská výpomoc. Často byla informátory a respondenty v celé lokalitě zmiňována generační obměna. Kupříkladu organizátor festivalu „Otevřeno v Jimramově“ (Novoměstsko) uvedl: „Letos je to můj poslední ročník, už to táhnu pětadvacet let, doufám, že to převezmou moje děti“. Obdobně se o situaci svých aktivit vyjadřovali mnozí z generace čtyřicátníků, kteří započali své „občanské“ angažmá v devadesátých letech. Jako na střet generací se dívají na výsledek komunálních voleb mnozí respondenti výzkumu ve Žďáru nad Sázavou. Starší gene- 30 raci vyčítají postoje neumožňující rozvoj ze zdola a preferenci tvrdých opatření v podobě úpravy podmínek vstupu do průmyslových zón pro velké investory (oproti měkkým opatřením umožnujícím existenci malým firmám a domáckým aktivitám). Jeden ze žďárských aktivistů se míní angažovat v komunální politice právě proto, aby zajistil podmínky vzniku malých „hubů“ (míst ke spolupráci a sdílení informací) a podnikatelských inkubátorů. Bariérou, kterou jsme pocítili i v naší činnosti, je vysoká nedůvěra oslovených vůči projektům spojených s úřady práce a především s evropskými fondy. Tato nedůvěra je zmiňována na základě zkušeností s institutem veřejně prospěšných prací (VPP) a společenský účelného pracovního místa (SÚPM) v prostředí organizací poskytujících sociální služby a s rekvalifikacemi a také s managementem zaměstnaneckých a vzdělávacích projektů. Častá je kritika nastavení dotačního systému, jak ji vyjádřil informátor z prostředí evangelického sboru v Novém Městě na Moravě: „Ty dočasná dotovaná místa, ty veřejně prospěšné práce, mají největší slabinu právě ve své dočasnosti. Pokud máte například člověka z VPP v sociálních službách, například u nás v hospicovém hnutí, anebo vůbec, že pracuje s lidmi, tak se za tu dobu po půlroce akorát tak něco naučí a zorientuje a pak už kvůli té dočasnosti nemůže pokračovat. Přitom tady ta místa v sociální oblasti jsou vždy nějak dotovaná, ta práce nevytváří žádný zisk. A je to jedno, jestli to dělá církev, nevládní organizace, anebo stát.“ Mnozí představitelé neziskových organizací apříklad poukazují na torzo budov projektu Arche v Rokytně u Nového Města jako na „pomník páchání dobra“ ve vlastnictví ÚP13 a demonstrují na jeho osudech nesystémovost projektového čerpání peněz. 13 více viz: http://www.zdarskevrchy.cz/reportaze/6125 Hlavní zjištění Z rozhovorů se zástupci samospráv a tzv. občanskéh sektoru tématizovaných možnostmi vytváření pracovních míst zezdola, na komunální (zaměstnanci obce), či komunitní (zaměstnanci nevládních neziskových organizací) s pomocí dočasně dotovaných společensky účelných pracovních míst (SÚPM) z Úřadu práce, jednoznačně vyplynula neochota akceptovat závazek udržitelnosti SÚPM. Zaznělo, že v takovém případě tak budou povětšině řešit důsledky situací, které nemohou ovlivnit a že tímto jsou způsobem dotací jsou NNO i samosprávy spíše zatěžovány, neboť jim tak přibývá odpovědnosti, ale nijak se neposilují jejich pravomoce („čím více odpovědnosti, tím méně pravomocí“). Potenciál pro tvorbu pracovních míst z hlediska komunitního rozvoje Dosavadní mapování komunitního života zachycuje artikulovanou i neartikulovanou potřebu koordinace činnosti jednotlivých aktérů, která leckde vyúsťuje v tvorbu pracovních míst. A to zejména v činnostech týkající se výchovy a volnočasového vyžití dětí (neformální kluby a školky), kde by se při vyjednání přijatelných podmínek mohlo „zaměstnat“ množství vychovatelek, v rozvoji sociálních služeb pro seniory, sociálním podnikání v lesním hospodářství a ekologické údržbě krajiny. Ve všech těchto oblastech existují v lokalitě subjekty, s kterými lze vést jednání o podpoře vzniku pracovních míst (SÚPM i VPP) a kteří by uvítali pro takováto jednání trvalou platformu. Z rozhovorů se zástupci samospráv a tzv. občanského sektoru na téma možností vytváření pracovních míst zezdola, na komunální (zaměstnanci obce), či komunitní (zaměstnanci nevládních neziskových organizací) s pomocí dočasně dotovaných společensky účelných pracovních míst (SÚPM) z Úřadu práce, jednoznačně vyplynula neochota akceptovat závazek udržitelnosti SÚPM. Zaznělo, že v takovém případě tak budou povětšině řešit důsledky situací, které nemohou ovlivnit a že tímto způsobem dotací jsou neziskové organizace i samosprávy spíše zatěžovány, neboť jim tak přibývá odpovědnosti, ale nijak se neposilují jejich pravomoci – „čím více odpovědnosti, tím méně pravomocí“. Příklad: Santiniho dědictví – náhled na možnosti zpřístupnění památek barokní gotiky na Žďársku Následující text je příkladem toho, jak lze vytěžit konkrétní potenciál lokality jednak směrem k tvorbě nového pracovního místa a za druhé ke zatraktivnění lokality pro místní obyvatele i návštěvníky. Autoři návrhu: Roman Krištof, Filip Kosek, Tomáš Lindovský Klíčovým krajinotvorným prvkem celé lokality jsou sakrální stavby. Věže kostelů jsou často orientačním bodem a tím prvním, co lze spatřit při přiblížení se k lidským sídlům; zpravidla a ne náhodně lze z věží možné dohlédnout k dalším v sousedství – sakrální stavby tak vytvářejí jakousi pomyslnou síť v krajině. Tak jako jinde v Českých zemích to bylo na Bystřicku, Novoměstsku, Žďársku a Velkomeziříčsku především baroko, které zformovalo dnešní ráz sakrálních staveb – a to nejen alejemi, kapličkami a křížovými cestami a barokizací valné části gotických a renesančních staveb, ale primárně dispozicí sídel danou rozvrhem tereziánského katastru. Celosvětově známým klenotem je poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře postavený podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla, zapsaný do seznamu památek světového kulturního dědictví (UNESCO). Jeden z potenciálů pro rozvoj putování krajinou však lze spatřovat i v dalších stavbách připisovaných v lokalitě tomuto géniovi architektury. Pokud motorista zahne z hlavní dopravní tepny Vysočiny dálnice D1 na Velkomeziříčsku, může navštívit architektem barokizovaný kostel Nanebevzetí Panny Marie v Netíně, čnící společně s unikátní křížovou cestou a hrobkou Lobkowiczů na kopci, z něhož lze přehlédnout obrysy lokality pod Žďárskými vrchy. 14 14 Santniniho autorství kostelu Nanebevzetí P. Marie není přímo doloženo. Nejspíše se jedná o dílo J.B.Klíčníka nebo ještě novější stavbu některého ze Santiniho epigonů. Hlavní zjištění31 Odtud pak se zastávkou u proboštského hostince v Ostrově nad Oslavou, vybudovaného Santinim pro žďárského opata Vejmluvu dorazí do Obyčtova, v kterém je jakoby tíhou svého krunýře zasazen kostel Navštívení Panny Marie ve tvaru želvy, symbolizující stálost ve víře. Další Santiniho stavbou je kostel sv. Petra a Pavla v nedaleké Bobrové, ke kterému přiléhá zajímavý objekt josefínské školy s kuriózní sbírkou panenek. Odtud pak je jen krok do Zvole s kostelem sv. Václava, jemuž vévodí knížecí korunka. Jízdu po Santiniho stavbách lze poté zakončit ve Žďáře nad Sázavou návštěvou bývalého kláštera se Zelenou horou a Morového hřbitova a navrátit se na D1. Návštěvník tak získá bohatší náhled na Santiniho dědictví, než pokud omezil pouze na návštěvu poutního kostela zapsaného do seznamu UNESCO. Ovšem, pro smysluplnost takovéto poznávací jízdy by nutně musely být Santiniho stavby návštěvníkům zpřístupněny a ideálně vybaveny průvodcovskou službou. V plném rozsahu se však takovéto služby doposud nelze dočkat ani na samotné Zelené hoře, kde je samotná památka UNESCO otevřena nepravidelně a průvodcovská služba se musí dopředu sjednat. Ostatní kostely jsou otevřeny pouze pro bohoslužby. Morový hřbitov je uzavřen a stejně tak i proboštský hostinec, jenž se nalézá v desolátním stavu (byť ten je milosrdně zakryt potěmkinovskou opravou fasád). Příklad způsobu zajištění otevřenosti kostelů lze nalézt v samotném Žďáře nad Sázavou, kde je farností sv. Prokopa celodenně (i mimo sezónu) zpřístupněn její hlavní kostel a to s využitím Veřejně prospěšných prací (VPP). Farnost takto pomocí dotací z Úřadu práce zaměstnává čtyři lidi z řad dlouhodobě nezaměstnaných a zajišťuje tak otevřenost prostor památného hlavního farního kostela svatého Prokopa návštěvníkům města a široké veřejnosti každý den i mimo čas bohoslužeb. Naplňuje se tak potřeba ohlídat mobiliáře kostela proti případným nenechavcům a vandalismu, přítomní pracovníci ale mohou poskytnout návštěvníkům v případě zájmu i výklad stran historie stavby a celé farnosti. Pro farnost je to sice do jisté míry administrativní „práce navíc“, ale pro samotné pracovníky je to krom možnosti výdělku také skvělá příležitost být užitečnými, zůstávat v kontaktu nejen se svým nejbližším, ale i širším okolím a smysluplně strukturovat čas. 32 Forma tohoto zpřístupnění by mohla být zpočátku sezonní záležitostí, čímž by se prověřila její smysluplnost. Celá tato trasa provádějící návštěvníka po Santiniho stavbách bude zajisté atraktivní i pro cykloturisty, kteří ji zejména v letních měsících rádi využijí. Pokud by cyklista tento okruh započal v samotném Žďáru nad Sázavou, vynechal by trochu vzdálenější Netín a dojel opět do Žďáru, neujel by více než 60km. Navíc, jak upozorňují archeologové, stavby kostelů byly našimi předky koncipovány jako průběžně otevřené – stálé větrání zabraňovalo tvorbě plísní a vlhnutí zdiva a dalším negativním vlivům uzavřených prostorů na výmalbu, omítky, dřevěné prvky a textilie. Zajištěním stálé denní otevřenosti prostor kostelů tak mohou farnosti zabránit často nákladným renovacím způsobených uzavřeností a nevětráním staveb. Domníváme se, že by bylo vhodné tomuto prostoru vdechnout život. Nemáme tím však na mysli obnovení pohřbívání, ale spíše nové využití krásného prostoru současnému účelu, přitom s ohledem na původní charakter a účel objektu. Nabízí se zde využití pro prezentace uměleckých děl, které svou tematikou a charakterem budou respektovat kontext, ve kterém se ocitají. Toto by však měla mít na starost kompetetní osoba – kurátor. Pokud by koncepce výstav byla kvalitní, vznikla by možnost opětovného začlenění objektu do organismu města. Nabízí se zde vystavování z vysokých uměleckých škol, především ze sochařských atelierů – těmto dílům nevadí vystavení ve venkovních podmínkách. Další variantou je uvádění již etablovaných umělců, kteří zajisté rádi své dílo vystaví nebo vytvoří dílo přímo na míru, protože konfrontace nebo možnost vystavovat v Santiniho architektuře je výzvou. Jde zde ovšem o to, aby spojili síly často proti sobě stojící síly a to: památkáři, správce – majitel objektu (Římskokatolická farnost), městské informační centrum, odbor kultury a další. Úpravy krajiny v okolí Dolního hřbitova u Zelené Hory, Žďár nad Sázavou Autor návrhu: Jan A. Šturma Je-li poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře určitým klenotem a vrcholem Santiniho tvorby, pak je stavba stavba tzv. Dolního hřbitova v nezaslouženém stínu, a to jak z hlediska povědomí i přístupu. Dolní hřbitov byl postaven v roce 1709, kdy ve Východních Čechách probíhala morová epidemie, která však díky prozřetelnosti opata Vejmluvy neměla příliš mnoho obětí. Tehdy tato stavba stála daleko od všech stavení. Jedná se o jednu ze Santiniho nejstarších staveb. Trojúhelníkové kompozici stavby, v jejíchž vrcholech se nalézají kaple s tříosými arkádami spojeny zdí, vévodí socha Anděla Posledního soudu od Řehoře Thenbyho z doby kolem roku 1730.15 Prostor působí velmi jednoduše a i přes svoji nespornou dynamiku klidně. V polovině 18.století vznikla potřeba prostor rozšířit a to tím způsobem, že se nad jednou z hran trojúhelníku opsala další kružnice. Tím je sice trojiční symbolika překryta, avšak nijak výrazně není ovlivněna expresivita a kompaktnost celku.16 15 Jan Blažej Santini Aichel, Mojmír Horyna, Praha 1998, str. 250–251 Obr. 1: současný pohled na hřbitov a okolí: 1 – travní kultury/eutrofní louky; 2- výsadba „okrasných“ dřevin; 3 – fragment ovocného sadu; 4 – nálet dřevin na nevýrazné mezi 16 Tamtéž. Hlavní zjištění Hlavní zjištění33 Dolní hřbitov je jednou z výrazných dominant Ždárska; spoluvytváří zdejší genius loci a je součástí nejzachovalejšího krajinného celku na okraji Žďáru. Samotný hřbitov leží na vyšším stupni nivy Sázavy (obr. 1), poblíž hlavní silnice do Havlíčkova Brodu. Jeho okolí tvoří především eutrofní louky/travní kultury (1, obr. 1), v minulosti zde však byla pole a a v jihovýchodním cípu stála budova (viz ortofoto z padesátých let, obr. 2).Východní hrana je však tvořena řídkou výsadbou dřevin (2, obr. 2), je zde i malý fragment historicky většího ovocného sadu a malý úsek náletu listatných dřevin s extenzivní skládkou biomasy. Obrázek 3 dokumentuje vzhled třech hlavních přítomných ploch: je patrné, že jehličnatá výsadba v ploše č. 2 je mladá a dendrologicky málo hodnotná – převažuje smrk pichlavý (Picea pungens) a kultivary cypřišků. Naopak fragment historicky většího sadu je cenný, je zde několik starých jabloní a starších jedinců jeřábu ptačího. Druhovou pestrost lučních porostů ve starém sadu nebylo možné zhodnotit vzhledem ke stavu vegetace (lokalita byla navštívena uprostřed zimy). Obr. 3: fotodokumentace třech hlavních ploch Navrhovaná mototrasa pro tůru Santiniho staveb: D1 – Netín (Velkomeziříčsko), Ostrov nad Oslavoou, Obyčtov (Žďársko), Zvole (Bystřicko) a závěrem Žďár nad Sázavou (tj. klášterní basilika, Zelená hora, Morový hřbitov). Obr. 2: letecký snímek hřbitova a okolí z padesátých let (zdroj: http://kontaminace.cenia.cz/). Patrné jsou především pruhy polí na západní hraně a již neexistující budova v jihovýchodním a východním cípu. Zásadní pro celé malé území je fakt, že historická hodnota hřbitova je mnohem vyšší, než biologická hodnota jeho okolí. Proto by bylo vhodné odstranit většinu nebo převážnou část výsadby na ploše 2 tak, aby bylo na hřbitov od silnice vidět. Lze zde ponechat travnatou plochu nebo rozšířit extenzivní ovocný sad, podobný ploše 34 3. Stav travních porostů lze změnit vhodným hospodařením ( méně hnojiva, ploškovitá ruční seč) tak, aby se časem vyvinuly v pestřejší, květnatější a tedy i na pohled atraktivnější biotop. Plochu 4 lze udržovat ve stávajícím stavu, pouze by bylo nejspíš vhodné odstranit černou skládku, aby zde bylo možné volně procházet. Hlavní zjištění Autor Filip Kosek Hlavní zjištění35 4.2 Nové Město na Moravě Občanská vybavenost Nové Město na Moravě je vitální centrum stejného mikroregionu, sousedícího na západě se Žďárskem a na východě s Bystřickem, na jižním okraji Žďárských vrchů. Město je lyžařským centrem Vysočiny a každoročně se sem sjíždí běžecká špička na závod Světového poháru Zlatá lyže a nachází se zde také biatlonová střelnice Vysočina Aréna – v únoru roku 2013 se zde konalo Mistrovství světa v biatlonu, konají se zde i závody horských kol. Okolí města je vhodné nejen pro příznivce zimních sportů, v letním období také nabízí nespočet možností pro pěší turisty, cyklisty i rybáře. Nové Město na Moravě má v současné době k dispozici tři pracoviště mateřské školky v rámci města samotného a další dvě pracoviště v místních částech města. Do vzdálenějších mateřských škol je z města organizovaný svoz dětí autobusem s pedagogickým dozorem. Celková kapacita mateřských škol je 353 míst pro předškolní děti. Především v rámci města však tato kapacita nedostačuje a třídy jsou přeplněné. Vznik soukromých předškolních zařízení by městu pomohl, proto by podobným iniciativám mělo město usnadnit realizaci – pomoc s administrací, poskytnutí vhodných a výhodných pronájmů budov, atp. Stejně tak je tomu v případě péče o děti do 3 let. Vlivem zrušení statutu jeslí jako zdravotnického zařízení jich celostátně ubylo. Města je nemohou provozovat, a tak předškolková výchova úplně vymizela. Tato zařízení jsou většinou nahrazována novými (soukromými) typu dětské skupiny či individuálním hlídáním – tyto možnosti však zatím v Novém Městě chybí. V kontextu Vysočiny jde o město, které je na velmi dobré úrovni jak z hlediska sociálního kapitálu (vzdělaná populace, dobré školy, aktivní spolky), tak i z hlediska vybavenosti města (školství, zdravotnictví i sociální služby). Ekonomika Nového Města je také celkem dobře „nastartovaná“ – zaměření místních firem je diverzifikované a jednotlivé sektory celkem vyvážené. Zemědělství má silné postavení především v okolí Nového Města. Průmysl produkuje výrobky s vyšší přidanou hodnotou a vlivem silné obslužné funkce města je dostatek míst i ve službách. Město má velmi dobře zpracovaný strategický plán, jehož cílem je vytvořit kvalitní místo pro život a středisko sportu a cestovního ruchu. Z dlouhodobého pohledu se to městu daří. Město kulturně i sportovně žije, ale z výhod cestovního ruchu zatím čerpá jen málo – zlepšení zatím komplikují špatná úroveň služeb a slabá provázanost mezi velkými sportovními akcemi a místními podnikateli. Vzhledem k tomu, že mnoho věcí v Novém Městě již funguje, není potřeba žádné větší rozvojové akce. Samospráva by se měla hlavně soustředit na podporu a rozvoj místních aktérů, aktivních skupin, spolků, podnikatelů a neziskových organizací. Dalším bodem je pak zlepšení sociálních služeb. Co se týče cestovního ruchu, lze se zaměřit na více koncepční přístup k jeho řízení, rozvoji a propagaci – inspirací může být třeba sousední Bystřicko a jeho koncept ekologického a dlouhodobě udržitelného turismu. Velkým problémem je dopravní dostupnost, se kterou se město celkem záslužně vypořádává. Její zkvalitnění však není na městě, ale na krajské, případně celostátní koncepci. 36 Základní školství je ve městě na velmi dobré úrovni, dokladem je jak hodnocení ZŠ, tak i převažující dojížďka nad vyjížďkou žáků, a to i z větších měst jako Žďár nebo Bystřice. Základní školy jsou vždy specializované na určitý typ výchovy. 1. ZŠ má rozšířenou výuku výpočetní techniky a především ekologické výchovy, dokonce byla oceněna jako škola udržitelného rozvoje. 2. ZŠ má zavedenou Daltonskou výuku a rozšířenou výuku cizích jazyků a tělesné výchovy, provozuje školní klub a družinu. V posledních letech dochází k úbytku dětí, zřejmě v důsledku odchodu mladých lidí do větších měst za prací. Školy se mohou pokusit tomuto předcházet třeba tím, že vztah k městu a komunitní smýšlení v dětech podpoří a ty potom v dospělosti budou mít větší motivaci zůstat „doma“ a nestěhovat se za vzděláním či prací pryč. Podporu lze praktikovat například rozvojem školních spolků a iniciací mimoškolních aktivit – podílení se dětí na rozvoji města, sociální sounáležitostí, rozvíjením základů dobrovolnictví – spolupráce se seniory či handicapovanými. Sociální služby jsou poskytované jak městem, tak i neziskovými organizacemi a jsou dostupné pro všechny potřebné skupiny obyvatel – důchodce, osoby se zdravotním postižením. Služby jsou poskytovány jak terénně (ty převažují a dostačují), tak i ambulantně (denní stacionář Zdislava, dům s pečovatelskou službou – zde poptávka převažuje). Vzhledem k tomu, že zařízení specializujících se na sociální služby je celá řada, městu i jim samotným by prospěla vzájemná spolupráce a organizovanost – pomoc při sdílení klientů, pomoc při žádání o dotace (skupina dostane dotaci pravděpodobněji nežli jedna organizace). Stejně tak by se mohla zřídit sociální dílna, která by mohla shromažďovat výrobky od klientů a věnovat se jejich distribuci a prodeji. Dopravní spojení mezi městem a okolím je zajištěno především silniční dopravou. Železniční spojení je pouze lokální bez elektrifikace a ve špatném stavu (průměrná rychlost vlaku může být jen 40–60 km/hod), využívají ji pouze dojíždějící do Žďáru. Autobusová doprava spojuje město s nadregionálními sídly, dostupnost moravských měst (Brno, Olomouc, Ostrava) je výrazně lepší (méně přestupů a častější spojení), ale dostupnost do Prahy je komplikovaná. Silniční síť je na Vysočině tradičně problematická, městem prochází pouze jedna silnice I. třídy ze Žďáru ve směru na Brno, která má ale horší návaznost na dálnici D1, přitom dostupnost dálnice je na Vysočině jednou z hlavních konkurenčních výhod, která ovlivňuje rozložení největších podniků. Nově funguje ve městě městská hromadná doprava. Město by tedy mělo „lákat“ zejména firmy s menší logistickou náročností. Strukturální charakteristiky obyvatelstva Věková struktura Nového Města na Moravě odpovídá celorepublikovému i krajskému stavu. V současné době mírně převažuje poproduktivní složka nad dětskou (viz graf). Dle demografického vývoje se bude převaha poproduktivní populace nadále zvyšovat, což musí město reflektovat zejména ve svých sociálních službách a zároveň v motivaci mladých obyvatel zůstavat v regionu a nemigrovat (pracovní nabídky, podpora začínajících podnikatelů, bytová – pozemková politika, kulturní a sportovní vyžití, možnosti hlídání dětí, atp.). Věková struktura (%) 80 69,6 70 69,0 69,0 60 50 0 - 14 let 40 15 - 64 let 65 a více let 30 20 15,8 14,3 16,4 14,6 14,7 16,3 10 0 Česká republika Kraj Vysočina Nové Město na Moravě Zdroj: ČSÚ – SLBD 2011 Hlavní zjištění Hlavní zjištění37 Celý Kraj Vysočina vykazuje dlouhodobě nižší než průměrnou vzdělanostní úroveň obyvatelstva, ale Nové Město na Moravě je jednou z mála světlých výjimek. Má výrazně vyšší podíl vysokoškoláků, vyšší je i podíl obyvatel s úplným středním vzděláním. Pro město jde o velkou výhodu oproti okolním obcím, není odkázané pouze na dělnické profese, a tím i firmy zaměřené prioritně na využití levné pracovní síly. Město by mělo usilovat o rozvoj terciérního vzdělávání – VOŠ či VŠ se zaměřením, které by reflektovalo potřeby a potenciál města. Kromě zaměření na sport a cestovní ruch, které se primárně nabízí, by se hodilo i technické – ve vztahu k místním firmám Medin, Sporten, Schwartz. Tyto firmy staví na nových technologiích, a tak by své uplatnění našel i případný vědecký inkubátor, nebo alespoň platforma, která by pravidelně sdružovala místní firmy, živnostníky a začínající podnikatele. Silné postavení si město v poslední době buduje v souvislosti s rozvojem sportovních akcí, které jsou bezprostředně navázány na rozvoj cestovního ruchu. Stejně jako v Bystřici, i zde lze stavět na šetrném a dlouhodobě udržitelném cestovním ruchu, nicméně nutně se musí posílit a rekonstruovat ubytovací kapacity. Díky sportovnímu podvědomí o oblasti lze rozšířit sportovní akce i na letní sporty, aby se předešlo sezónnosti v zaměstnanosti a tržbách. Rozvoji cestovního ruchu by velmi pomohly koordinace a spolupráce všech zúčastněných partnerů (podnikatelé, Místní akční skupina, provozovatelé ubytovacích a stravovacích zařízení, organizátoři sportovních akcí, obec, místní spolky). Průmysl je silným odvětvím, nicméně opět méně zastoupeným než v krajském průměru. Zaměstnanost v průmyslu je ovlivněná především vyjížďkou do zaměstnání, která je nejsilnější do Žďáru (ŽDASU) a také do Dolní Rožínky (těžba uranu). V samotném městě je překvapivě velké zastoupení průmyslové výroby s vyšší přidanou hodnotou – především firma Medin – výroba lékařských nástrojů, firma SPORTEN – výroba lyží a sportovních potřeb a firma Schwartz, která zpracovává technické plasty pomocí inovativních technologií. Nejvíce zastoupeným sektorem jsou služby, což je dáno velikostí města a jeho obslužnou funkcí pro řadu okolních obcí. Ve městě jsou sídla úřadů, zdravotnických, školských a sociálních zařízení, která zaměstnávají velký počet místních. Největším zaměstnavatelem je nemocnice. Ekonomická struktura ve městě je odlišná od krajské. Zemědělství, které je na Vysočině tradičním zaměstnavatelem, je zde zastoupené méně, hlavně z důvodu urbánnějšího charakteru sídla. Okolní obce jsou „venkovštější“, na čemž se projevuje i nadprůměrná zaměstnanost v zemědělství. Firmy ve městě se na zemědělské zázemí adaptovaly a zaměřily svou činnost ze zemědělské výroby spíše směrem k její podpoře – výroba a údržba zemědělských strojů, prodej hnojiv a zemědělských potřeb. Ekonomická struktura - zaměstnanost v sektorech (%) 70 59,2 60 45,4 50 54,0 47,5 41,2 37,7 40 Česká republika Kraj Vysočina 30 Nové Město na Moravě 20 7,1 10 4,8 3,2 0 Vzdělanostní struktura (%) zemědělství průmysl služby 45 Česká republika 38,6 40 35 33,0 Kraj Vysočina 34,9 Nové Město na Moravě Celky územní spolupráce a místní aktéři 28,6 27,1 27,9 30 25 20 17,6 19,1 16,8 15 13,6 12,5 9,8 10 5 0 2,8 2,8 4,2 0,5 0,4 0,3 bez vzdělání základní vč. neukončeného střední vč. vyučení (bez maturity) úplné střední s maturitou nástavbové studium 1,3 1,3 1,6 vyšší odborné vzdělání vysokoškolské Zdroj: ČSÚ – SLBD 2011 38 Zdroj: ČSÚ – SLBD 2011 Hlavní zjištění V Novém Městě na Moravě figuruje Mikroregion Novoměstsko – ten v podstatě kopíruje území spádového obvodu obce s rozšířenou působností (ORP) Nové Město na Moravě. Zaujímá tak střední část bývalého okresu Žďár nad Sázavou a tvoří severovýchodní část Kraje Vysočina. Celkem je do něj zapojeno 29 obcí. Slouží především pro společnou strategii a rozvoj v oblasti cestovního ruchu, jeho činnost je ale spíše formální. Ve spolupráci se sousedním Bystřickem vznikla MAS Zubří země, která ale nepůsobí v samotném Novém Městě, pouze v některých obcích na Novoměstku a primárně pak na vedlejším Bystřicku. Územní spolupráce je jedna ze slabších oblastí Novoměstska. Jak mikroregion, tak MAS fungují spíše formálně, změna by mohla přijít s novým programovým obdobím. Pokud bude MAS finančně podpořena, výrazně se upevní její role rozvojového aktéra. Hlavní zjištění39 Geobotanický charakter města a okolí Nové Město na Moravě je podhorského charakteru, umístěné na jižním úpatí centrální a nejvyšší části Vysočiny. Z přírodovědného hlediska velmi připomíná např. rakouský venkov – hlavně v tom, že zde není prakticky žádný úsek krajiny nechaný ladem. Všechny lesy jsou ve skutečnosti polomrtvé smrkové kultury, vysázené člověkem. Okraje města jsou místy sterilní a ostré přechody z intenzivně opečovávaných polí do soukromých (a taktéž opečovávaných) zahrádek neskýtají téměř žádný prostor pro samovolně vznikající biologickou diverzitu. Divoce rostlá krajina zde prakticky chybí a je omezena jen na blízké okolí železniční tratě a nemnohé remízky v okolí města. Chladný a vlhký ráz klimatu nedává vzniknout příliš pestrým ruderálním a sešlapávaným společenstvům. Hlavní osu biodevirzity Novoměstska tak představují hřebeny a kopce severozápadní a severní části horizontu spolu se zachovalými lučními mokřadními společenstvy. V okolí vesničky Zubří je také dobře viditelný jeden historický relikt – lánová, paprsčitě uspořádaná krajina zde zůstala uchráněna před větším scelováním pozemků, charakteristickému pro centrálně plánované zemědělství za minulého režimu. Dodnes hostí nadprůměrně pestrou mozaiku pastvin, mezí a polí, do které místy pronikají např. hlohové keře. Lány na Novoměstsku. Foto: Jan Albert Šturma Historická stopa V minulosti, dle Tereziánského katastru, tvořilo dříve panství 27 vesnic a bylo na něm 10 dvorů (Horní, Olešná, Dlouhé, Moravské Křižánky, Fryšava, Frauenhof, Kadov, Josefov, Chobot, Milovy), které byly orientovány jak na zemědělskou, tak na chovatelskou produkci. Lesní plocha zabírala přibližně 10 % rozlohy panství, rybníky se nacházely na rovné polovině a byly orientovány především na chov kaprů a štik. Nejčastějšími řemesly zde byly plátenictví, krejčovství, řeznictví a soukenictví. 40 Hlavní zjištění Pohled na město z hlediska architektury a urbanismu 4.2.1 Shrnutí a doporučení – Nové Město na Moravě Nové Město na Moravě je podobně jako sousedská Bystřice nad Pernštejnem poměrně dobře fungující obec, má kvalitní infrastrukturu včetně MHD. Z architektonického hlediska je pozoruhodný již výše zmiňovaný neúspěšný projekt MPSV na azylový dům Arché v místní části Rokytno, jehož nedokončená stavba chátrá – nedokončenost je však zároveň i potenciálem. Dostavba azylového domu by například poskytla celou řadu pracovních příležitostí. Je však potřeba, aby stavbu nejprve posoudil statik – dnes již může být vhodnější ji šetrně rozebrat, než dostavět. V květnu 2014 byla vyhlášena na stavbu „nepotřebnost“. Budova je nabídnuta k odkoupení orgánům státní správy. Pokud se neobjeví žádný zájemce, bude nabídnuta dalším veřejným i soukromým subjektům. V poměrně neutěšeném stavu je nyní hlavní Palackého náměstí, z urbanistického hlediska nepříliš funkční a i dle názorů místních esteticky nevyhovující. Ideálním způsobem řešení situace by zde byla veřejná architektonická soutěž. Problematickým bodem jinak dobře fungující obce také může být schválený územní plán, který obsahuje i několik vyloženě nevhodných podob rozvoje města – jmenovat lze například developement rodinných domů v severní části města nad údolím potoka Bobrůvka. Nové Město na Moravě je městem s kvalitní infrastrukturou, která je z demografického hlediska zcela v krajském i národním průměru. Díky pořádání bežkařského a biatlonového závodu je navíc poměrně populární, s čímž souvisejí příležitosti pro další rozvoj. Obecně však doporučujeme – spíše než vymýšlet nové věci – soustředit se na to, co je již vybudováno a mohlo by se dále rozvíjet: • P odpora cestovního ruchu v návaznosti na sportovní akce. Lze se inspirovat třeba u blízké Bystřice s konceptem dlouhodobě udržitelného a environmentálně odpovědného cestovního ruchu. • Rozvoj cestovního ruchu i mimo sezónu – nalezení nových druhů turistického vyžití pro stávající vybavení. • Prohloubení spolupráce mezi školami a městem. Školy jsou obecně dobře hodnocené ve statistikách i názorech místních a bylo by tedy dobré začít právě u nich se snahou udržovat mladé lidi v regionu – podporou komunitních projektů a dalších mimoškolních aktivit, rozšířením stáží u místních zaměstnavatelů atp. • Rozvoj tercierního vzdělávacího sektoru (VOŠ, VŠ) reflektující potřeby zaměstnavatelů v oblasti jsou také cestou, jak udržet v regionu mladé a vzdělané lidi. Hlavní zjištění41 Sociální geografie 4.2.2 Seznam potenciálů dle specializací – Nové Město na Moravě Mapa umístění potenciálů: 1. SOŠ Nové Město na Moravě 2. Gymnázium Střední odborná škola s učebními i maturitními obory pro cca 600 studentů. Maturitní obory jsou zaměřené na ekonomiku, podnikání, železniční dopravu a logistiku. Učební obory jsou zaměřené především na lesnickou a dřevařskou výrobu – lesní mechanizátor, opravář lesnických strojů, truhlář, tesař. Mimo tyto obory se vyučuje ještě instalatér, zedník, železničář a ošetřovatelka. Pokud mají studenti zájem, mohou si dodělat maturitu v oboru podnikání, které navazuje na jejich konkrétní učební obor. Velmi žádané obory jsou kromě tradičních – truhlář, instalatér, tesař, také obory spjaté s železniční dopravou a lesnictvím. Tyto obory navíc udržují absolventy v regionu. Gymnázium má osmileté i čtyřleté studijní obory s možností specializace na informatiku či sport. Škola má velké úspěchy na českých i mezinárodních vědomostních i sportovních soutěžích. Sportovní zaměření reflektuje tradici regionu – jde především o zimní sporty, které lze v bezprostředním okolí realizovat. Škola je aktivní i v oblasti mezinárodní spolupráce – výměnné pobyty, studijní návštěvy v zahraničí. Slabiny má v omezených mimoškolních aktivitách. Škola se snaží přizpůsobovat potřebám praxe, nicméně by měla studentům poskytnout především reálný obraz o potřebách místních zaměstanavatelů tak, aby měli důvod se po absolvování střední či vysoké školy vrátit do regionu. Základní poradenství, které v této věci poskytuje Informační a poradenské středisko pro volbu a změnu povolání ve Žďáře nad Sázavou, k řešení tohoto hlubšího problému nestačí. Návrh: Škola velmi dobře zapojuje studenty už během školy do praxe – kromě povinných praxí především rozvíjí jejich podnikatelské schopnosti formou Fiktivních firem, kde mají na starosti svou vlastní firmu, jejíž konkurenceschopnost se porovnává na veletrzích a soutěžích, kterých se škola pravidelně účastní. Pouze středisko odborné praxe je zbytečně izolované od místních zaměstnavatelů – stálo by za to je více propojit. Město by také mohlo se školou více spolupracovat – nabídnout studentům se realizovat na „skutečných“ pracovních projektech – drobné opravy, ošetřovatelství v domově pro seniory, atp. Dále by mohlo se školou spolupracovat při tvorbě fiktivních firem a poskytovat studentům zpětnou vazbu na jejich „reálnost“. Pokud by z pohledu města nebo soukromníka byla firma perspektivní, stálo by za úvahu, zda by se nedala alespoň částečně realizovat. 42 Hlavní zjištění Návrh: Škola se snaží studenty přizpůsobovat potřebám praxe, nicméně by jim měla poskytnout především reálný obraz o potřebách místních zaměstanavatelů, tak aby měli důvod se po absolvování střední či vysoké školy vrátit do regionu. Stačil by člověk (ze školy, města, externí spolupracovník), který by aktualizoval informace o potřebách a možnostech místní ekonomiky a zaměstnavatelů a prezentoval je studentům – to samé platí i pro SOŠ. Hlavní zjištění43 Přírodní vědy 3. Centrum Zdislava 5. Lysina Lenina Denní stacionář pro osoby s mentálním a tělesným postižením. Centrum zpočátku pomáhala spravovat diecézní charita, dnes je to příspěvková organizace pod záštitou města. Posláním denního stacionáře je poskytování kvalitních sociálních služeb lidem s mentálním, tělesným a kombinovaným postižením s důrazem na respektování jejich práv. Kapacita denního centra je 18 osob. Služby jsou zaměřeny na podporu samostatnosti uživatelů, rozvíjení schopnosti komunikace, nabídku aktivního a zajímavého naplnění času a na začleňování uživatelů do běžné společnosti. Mimo jiné se zaměřují na terapie, které jsou přizpůsobeny možnostem každého uživatele – především keramiku, šití, vyšívání, vaření, tkaní. Občanské sdružení Lysina Lenina vzniklo v roce 2002 v Novém Městě na Moravě po předchozí několikaleté neformální spolupráci skupiny lidí, kteří měli zájem připravovat kulturní programy, které běžně v regionu Novoměstska žádné instituce nenabízely. V oblasti kultury pořádají hudební a divadelní festivaly či samostatné koncerty. Spolupracují se ZUŠ i kulturním domem, při větších akcích jim pomáhá řada dobrovolníků. Návrh: Jak již bylo zmíněno výše, mohlo by se Centrum společně s dalšími sociálními centry spojit a společně propagovat a prodávat výrobky. Podpořilo by to jak rozpočet, tak i socializaci klientů. Navázaní vzájemné spolupráce mezi neziskovými společnostmi ve městě a okolí může pomoci při řešení společných problémů a jednotnému vystupování. Tradiční nedostatek financí v sociálních odvětvích může řešit najmutí sdíleného fundraisera. 6. Zbytek pastevní krajiny na náhorní plošině nad Novým Městem Návrh: Z pohledu města jde o velmi cennou organizaci, která jej oživuje, láká do něj návštěvníky a dává důvod mladým lidem zde zůstat – dlouhodobá a stabilní podpora je tedy více než žádoucí. Kromě finančního příspěvku je možností i personální podpora formou nabídnutí vhodných adeptů z řad VPP. Jsou zde časté žulové výchozy a snosy, skupinky stromů u žilových balvanů, pestré podmáčené louky většinou ležící ladem – charakterem krajiny místo připomínající jižní podhůří Jizerských hor. Návrh: Tento kus krajiny by měl zůstat zachován v současném stavu, je v okolí spíše výjimkou. Pokud zde již neprobíhá, pak lze doporučit obnovení sečení/pasení lad a vlhkých luk. 7. Hustá pestrá rákosina na prameništi mezi dvěma satelity Hustý koberec rákosí zřejmě zarostl bývalou pestrou kosenou louku/lado a prameniště; výrazný je kontrast mezi opečovávanou suburbánní zástavbou a neprostupným hustým mokřadem. Návrh: Je třeba zajistit občasné sečení. 8. Louka a rákosina – přírodní památka Zčásti se jedná o sečenou pcháčovou louku, zčásti je zde hustá rákosina s mokřadními vrbičkami. Oficiálně je chráněna jako přírodní památka, nicméně jde i o jeden z nejpestřejších a nejdivočejších úseků krajiny na celém předměstí Nového Města na Moravě. Návrh: Chybí naučná cedule vysvětlující, co je na území zajímavého. Zároveň je vhodné místo chránit před větším množstvím návštěvníků a jejich případnou necitlivostí na vrcholu vegetační sezóny. 9. Okraj města Okraj města je tvořen řadovými domky, ale zcela zde chybí pozvolný přechod do volné krajiny – to také znamená, že okraj města je zcela klimaticky exponovaný, což může být dost nepříjemné a může způsobovat i materiální škody. Místo by si zasloužilo oživení, biologicky je za současného stavu spíše nezajímavé. Návrh: Možností je vytvořit tzv. pufrační zónu – například travnatý pás nebo řady stromů a křoví. 4. Včelaři na Novoměstsku Jedná se o jeden z nejstarších spolků. Místní včelaři jsou aktivní, každý rok pořádají akce – Vůně medu a Novoměstské slavnosti medu, které byly oceněné i v zahraničí. Spolupracují i se školami. Rákosina blízko suburbia na kraji Nového Města na Moravě. Foto: Jan Albert Šturma Návrh: Na aktivní činnost včelařů lze navázat rozvojem výroby spojené buď s potřebami pro včelaře, nebo výrobou ze surovin z medu. Tato možnost se týká např. i propojení s navrhovaným prodejem výrobků Centra Zdislava. Okraj Nového Města na Moravě. Foto: Jan Albert Šturma 44 Hlavní zjištění Hlavní zjištění45 Architektura a urbanismus 10. Malý fragment zaniklé rybniční krajiny 12. Náměstí – přední trakt (tržnice, parkování) Součástí je i úplně zaniklý rybník zarůstající topoly, obsahuje rozsáhlé výtopny zarostlé rákosím, funkční prutníky i malou zahrádkářskou kolonii bez plotů a se zjevně s chudými výpěstky. Přední trakt náměstí je diagonálně rozdělený hlavní komunikací (autorem tohoto konceptu je sochař Vincenc Makovský, rodák z Nového Města na Moravě) na ještě menší trojúhelníkovitý prostor, kde se nacházejí dřevěné budky, které by se hodily spíše do zahrádkářské kolonie než na hlavní náměstí. Mezi nimi jsou vysázeny borovice, které dokreslují „specifické“ vzezření náměstí. Návrh: Je důležité, aby toto místo zůstalo zachováno – je to jeden z mála neregulovaných, samovolně se vyvíjejících koutů, a proto funguje jako důležité, zde vzácné „podvědomí“ města. Návrh: Náměstí by si zasloužilo rekonstrukci, nicméně i odstranění stávajících budek i porostu by mu významně pomohlo. Mají-li budky sloužit jako občasné tržiště, pak by bylo vhodné nahradit je důmyslnějším systémem, který nebude tolik destruktivní k charakteru místa. 11. Okolí vlakové tratě Brownfield a přilehlé zahrádky přesahují z okolní zástavby do přilehlé tratě; najdeme zde nálety klenů a slabě vyvinuté ruderály. Návrh: Navrhujeme, aby město vyhlásilo veřejnou architektonickou soutěž na podobu náměstí. Městu, které má kvalitně zpracovaný nový územní plán, se tak dostanou do ruky zajímavé návrhy, ze kterých později vznikne projekt, na který může být udělena dotace. Viz nadace proměny http://www.nadace-promeny.cz/cz/ web/index.html 14. Kino Jedná se o bývalé kino. Objekt má velmi zajímavě řešený vstup. Návrh: Možno využít jako výbavu pro dům dětí a mládeže NMNM nebo k jiným kulturním akcím. Jde o zajímavý objekt, který bohužel zeje prázdnotou… Návrh: Místo by mělo zůstat přístupné, je proto nutné udržovat veřejné pěšinky. Náměstí Nové město. Foto: Filip Kosek 13. Náměstí – celek, zadní trakt (park) Současnou podobu náměstí lze charakterizovat jako nevyhovující, a to jak z hlediska dopravního (diagonální komunikace, parkování automobilů), prostorového (rozdělení na dvě oddělené části, parkování) i samotného parku. Náměstí Nové město. Foto: Filip Kosek 46 Hlavní zjištění Hlavní zjištění47 4.3 Bystřice nad Pernštejnem Město Bystřice nad Pernštejnem leží v periferní oblasti se špatnou dopravní dostupností, která ovlivňuje jak chod města, tak i potenciální investory, kteří přes nabízenou průmyslovou zónu do města nepřicházejí. Jeho ekonomika je výrazné navázána na zemědělství a uranový průmysl a u obou odvětví dochází k dlouhodobému útlumu. Město si to dobře uvědomuje a snaží se nalézat nové možnosti rozvoje. V současné době hlavní tendence směřují k cestovnímu ruchu, a to především jeho trvale udržitelné formě a ekologii. Ukázkou je velký projekt EDEN – centrum zelených vědomostí, který má ambici nalákat do regionu až 50 000 návštěvníků ročně. Trvalá udržitelnost a environmentální odpovědnost se může promítnout i do místního zemědělského podnikání a může být další cestou rozvoje. Občanská vybavenost Předškolní výchova je zajištěna třemi mateřskými školami. Všechny školky dohromady mají 11 tříd, navštěvuje je v průměru 24 dětí. Předškolní výchova je tak celkem pokryta, nicméně vytíženost tříd je vysoká. Vzhledem k nízké porodnosti by měla dosavadní struktura postačovat i v budoucnosti. Dostupná předškolní výchova je podstatnou motivací pro udržení mladých rodin ve městě, město by proto mělo nadále podporovat jak předškolní výchovu, tak i další možnosti péče o děti (i mimo věk 3–6 let) či jejich hlídání, případně podpořit vznik nových center pro nejmenší děti – typu jeslí, dětské skupiny, příp. individuální hlídání. Dvě největší základní školy pojmou přes 780 dětí, s celkovou vytížeností 22 dětí/třída. Nejmenší škola má kromě tří tříd ZŠ ještě dvě třídy pro žáky se speciálními potřebami. Přestože vytíženost tříd je celkem nízká – v průměru 21 dětí/třída, školní družiny jsou plně obsazeny a mají 37 dětí ve třídě. Zachování a případně rozšíření školní družiny je podstatné pro pracovní flexibilitu rodičů. Družina by se proto mohla rozšířit, případně by bylo možné spolupracovat s Centrem volného času. Děti by volný čas mohly trávit zábavnější formou, mohly by v rámci centra navštěvovat krouž- 48 ky a „návštěvní doba“ družiny by se prodloužila – a vznikla by tak možnost zaměstnat vychovatele, případně vedoucí zájmových kroužků. Co se týče dalšího odborného vzdělávání, ve městě působí Vyšší odborná škola a Střední odborná škola zemědělsko-technická. Na 4letých studijních oborech SOŠ se vyučuje management cestovního ruchu, informatika ve službách a ekologie ve vztahu k zemědělství. Jediným oborem na VOŠ je Agroturistika. SOŠ celkem navštěvuje kolem 370 studentů a VOŠ 70 studentů. Škola je zaměřena spíše prakticky, má vlastní farmu s jízdárnou a je jedním z důležitých aktérů místního rozvoje. Přes proaktivní přístup školy nejsou obory pro místní absolventy ZŠ atraktivní a většina z nich odchází buď na místní gymnázium nebo do jiného města. Pokud by škola obory omezila, zatraktivnila a ještě více přiblížila reálné potřebě, pomohla by jak sobě, tak místní ekonomice. Mladé lidi je potřeba zejména naučit finanční gramotnosti a motivovat je k založení vlastní živnosti nebo podniku. Větší spolupráce školy s firmami by také pomohla přiblížení teoretických – školních znalostí a praxe. Vzhledem k tomu, že i město má snahu se orientovat na dlouhodobou udržitelnosti a podporovat ekologicky odpovědné chování, jsou obory typu ekologické zemědělství, agroturistika dobrou cestou. Posílit konkurenceschopnost školy může i spolupráce s novým centrem zelených vědomostí EDEN. Sociální služby jsou ve městě celkem dostupné, ale nepokrývají všechny cílové skupiny. Nejvíce se služby orientují na seniory, osoby se zdravotním postižením a mládež. Město má domov pro seniory, který je využíván i klienty z okolí. Ostatní služby jsou využívány především místními obyvateli. Pečovatelské služby (obecní a charitativní) zajišťují servis v domácnostech, které si nejsou schopny zařídit základní potřeby – úklid, praní prádla, koupel, nákupy, dovoz jídla. Centrum prevence NADOSAH se orientuje na mládež ve věku 12–20 let, především pak na tu, u které jsou ve zvýšené míře přítomny rizikové faktory pro vznik sociálně nežádoucích jevů. Pomáhají se socializací, výběrem povolání, zvládáním každodenních problémů. Některé z organizací mají i tendenci věnovat se drobnému podnikání – prodeji Hlavní zjištění vlastních produktů, aby tak navýšily své financování. Spolupráce s městem je na dobré úrovni, město vypomáhá zejména poskytováním nemovitostí. Spolupráci se nevyhýbají ani organizace mezi sebou, ale do jaké míry ji skutečně realizují je otázkou. Největším problémem pro většinu z nich je financování. Podpora těchto institucí je nesmírně důležitá, leckdy suplují státní péči, proto je potřeba dále rozvíjet spolupráci mezi nimi, případně zaměstnat sdíleného odborníka na dotační možnosti, které by usnadnily financování. nou průjezdností v zimních měsících je pro logisitiku firem pádným argumentem, proč svou výrobu umístit jinam. Problém dopravy trápí celou Vysočinu a je ji třeba řešit koncepčně z krajské nebo státní úrovně. Samotné město může pomoci dopravní dostupnosti okolních obcí zřízením obecního řidiče/ školního autobusu, případně by mohlo část veřejné dopravy dotovat příspěvky od firem, do kterých se nejčastěji dojíždí. Bystřicko je celkově špatně dostupné, leží stranou všech hlavních dopravních tahů. Nejvýznamnější komunikací je silnice I. třídy č. 19 (Havlíčkův Brod – směr na Brno), lokální obslužnost zajišťují silnice II. a III. tříd, které jsou téměř z poloviny v havarijním stavu. Samotná Bystřice využívá dostupnosti silnice I. třídy a lokální železniční tratě (Tišnov – Žďár nad Sázavou), okolní obce jsou odkázány především na osobní (automobilovou) dopravu, protože veřejná doprava je zajištěna jen v nejvytíženějších časech pracovních dní. Stav silnic je velmi často v nevyhovujícím stavu, což v kombinaci s komplikova- Obec se z dlouhodobého hlediska bude potýkat se stárnutím populace, již nyní převažuje podíl poproduktivní populace (16 %) nad předproduktivní (14 %) a lze předpokládat další nárůst tohoto rozdílu. Nicméně nejde o problém pouze Bystřice, tento trend je celorepublikový a se stárnutím obyvatelstva se potýká téměř každá obec. Z dlouhodobého hlediska je třeba posílit sociální služby jak pro seniory (jejich podíl bude neustále narůstat), tak i pro mladé rodiny s dětmi, kterým je třeba život ve městě zpříjemnit, a tím je ve městě udržet. Strukturální charakteristiky obyvatelstva Věková struktura (%) 80 69,6 70 70,1 69,0 60 50 0 - 14 let 40 15 - 64 let 65 a více let 30 20 15,8 14,3 16,4 14,6 14,1 15,9 10 0 Česká republika Kraj Vysočina Bystřice nad Pernštejnem Zdroj: ČSÚ – SLBD 2011 Bystřice má nadprůměrný podíl obyvatel se základním vzděláním a výučním listem. Oproti zbytku Česka je zde nižší podíl středoškoláků a vysokoškoláků. Vzdělanostní sturuktura je u této velikosti obce vždy velmi podobná. Při vytváření nových pracovních pozic v regionu by se mělo vzít v potaz zaměření místních lidí, v tomto případě bude většina absolventů z místní SOŠ, konkrétně se zaměřením zemědělským nebo technickým. Hlavní zjištění49 Vzdělanostní struktura (%) 45 40,7 40 38,6 35 33,0 30 27,1 27,9 25,1 25 Česká republika Kraj Vysočina 19,1 19,0 17,6 20 Bystřice nad Pernštejnem 15 12,5 9,8 9,9 10 5 0 2,8 2,8 3,5 1,3 1,3 1,3 0,5 0,4 0,3 bez vzdělání základní vč. neukončeného střední vč. vyučení úplné střední s (bez maturity) maturitou nástavbové studium vyšší odborné vzdělání vysokoškolské Celky územní spolupráce a místní aktéři Geobotanický charakter města a okolí V obci působí Mikroregion Bystřicko – sdružení 27 obcí s centrem v Bystřici nad Pernštejnem, jehož účelem je společný rozvoj a propagace regionu. Hlavním důvodem založení bylo sdružení většího počtu obcí s cílem společného postupu při vytvoření a realizaci strategického plánu udržitelného rozvoje regionu a realizace aktivit, zejména v oblastech ekonomického rozvoje, rozvoje venkova, kvality života, ochrany životního prostředí, rozvoje cestovního ruchu, propagace regionu a vytváření příznivých vnitřních a vnějších vztahů. Mikroregion především organizuje slavnosti a akce pro děti i dospělé. Napomáhá integraci a spolupráci místních obcí a podporuje i místní tradice (viz projekt Nositel tradic Bystřicka). Bystřice má typický charakter Vysočiny, přestože leží na její východní hraně. Sousední kaňon Svratky je zásadní krajinný zlom, oddělující kyselou studenou krajinu na západě od teplého, polopanonského severního okraje Brna. I okolí Bystřice je studené a holé: hrany sídlišť a domků přecházejí přímo v řepková pole, jen východní okraj města pozvolna přechází v úzkou lužní krajinu s mozaikou mezí a remízků, na něž navazuje lesní komplex kaňonu Svratky. Zásadním krajinným fenoménem je výskyt hadců17 – hlavně v okolí Bratříkova. Zdroj: ČSÚ – SLBD 2011 Ještě nedávno byly hlavními sektory zemědělství a těžba uranové rudy. V těchto sektorech figurovali největší zaměstnavatelé za minulého režimu. V současné době dochází k úpadku v obou oblastech a tím k nárůstu nezaměstnanosti. I z tohoto důvodu je jednou z priorit města podpora pracovních míst, tomu by měla pomoci i nová průmyslová zóna. Z dlouhodobého pohledu město hodně vsází na rozvoj cestovního ruchu. Přestože jde o velmi častý a oblíbený rozvojový nástroj řady obcí, který se mnohdy nadhodnocuje, v tomto případě je opodstatněný. Jak město, tak i mikroregiony, do kterých spadá (Bystřicko, MAS – místní akční skupina Zubří země), se snaží podporovat rozvoj dlouhodobě udržitelného cestovního ruchu. Město dokonce v roce 2010 vyhrálo soutěž EDEN – vyhlášený turistický region. Cesta trvale udržitelného rozvoje, případně trvale udržitelného cestovního ruchu, by mohla být možností, jak tento region pozvednout. Nelze ale stavět pouze na cestovním ruchu – jde o sezónní záležitost a zároveň se jedná o jeden ze sektorů, ve kterých se nejvíce a nejrychleji odráží ekonomické krize. Mimoto by se musela zvýšit úroveň poskytovaných služeb – především ubytování. Trend dlouhodobé udržitelnosti a šetrnosti vůči krajině se může ve spojení s cestovním ruchem projevit i v zemědělství (biozemědělství a produkty, vznik nových regionálních potravin). Ekonomická struktura - zaměstnanost v sektorech (%) 70 59,2 60 45,4 50 48,5 47,5 47,1 Ve svém jednání je velmi aktivní a v současné době je výraznějším partnerem územní spolupráce nežli MAS. V roce 2006 vznikla ve spolupráci s mirkoregionem Novoměstsko Místní akční skupina Zubří země. Krom 59 obcí má MAS mezi členy další zástupce veřejného, ale i soukromého sektoru. Má větší možnosti financování, které by mohlo napomoci koncepčnějším projektům. V minulém programovém období nebyla podpořena a tak se její činnost projevovala spíše formálně. Společným cílem především propagace cestovního ruchu, včetně úspěšně zavedeného projektu “Znám křišťálovou studánku”. Krom cestovního ruchu by měly spojit obce síly především na zasíťování místních podnikatelů, vytvoření vzájemných vazeb a řešení společných problémů. Totéž se týká i neziskového sektoru. Centrum města je biologicky relativně sterilní, hlavně kvůli novým povrchům ulic. Podobné vzezření je typické opět pro celou Vysočinu – centrum je udržované, málokde je krajina nechána ladem, nenajdeme zde prakticky brownfields ani přehlížené, neudržované kouty. Sociobotanicky významný je malý remízek v severní části města, vzniklý opuštěním slívového sadu; zde je (zřejmě především kvůli nízké prostupnosti zdejšího křoví) výrazné „bezdomovecké“ sídliště. Krajina v širším okolí je kromě hadců a kaňonu Svratky zcela typická a ničím se nevymykající, tvořená hlavně smrkovými plantážemi a intenzivními zemědělskými kulturami bez výraznějších prvků. Historická stopa Historicky mělo dle údajů z Tereziánského katastru moravského celé panství 20 vesnic a 7 dvorů na panství (Nový, Rozsochy, Rovné, Skály, Velké Janovice, Janovičky, Sv. Florián), orientované především na zemědělskou produkci. Lesní plocha tvořila přibližně 5 % a téměř v každé vesnici byly rybníky – výrazný zde tedy byl podíl chovatelství ryb (štiky). 37,7 40 Česká republika Kraj Vysočina 30 Bystřice nad Pernštejnem 20 7,1 10 4,4 3,2 0 zemědělství průmysl 17 Hadec neboli serpentinit je druh metamorfované horniny, s často břidlicovitým povrchem, tmavozelené až černé barvy. služby Zdroj: ČSÚ – SLBD 2011 50 Hlavní zjištění Hlavní zjištění51 Urbanistický charakter města Město Bystřice nad Pernštejnem je dobře fungující organismus. Funkčnost jeho správy dokládá například to, že se nezbavilo svého bytového fondu, který je díky tomu velmi dobře obhospodařovaný (pěkně upravená sídliště, topení na biomasu z lesů ve vlastnictví města). Město určuje cenovou politiku na trhu s bydlením a má možnost zajistit bydlení pro např. nově přijímané zaměstnance. Radnice i díky tomu zaměstnává celou řadu občanů. Strategií města je lákat investice v co největší možné míře – město má fungující a otevřenou průmyslovou zónu, a vedení města jedná i o konkrétních významných investicích, které by pozvedly zaměstnanost v oblasti. Potenciál dalšího růstu je zde tedy zcela evidentní, a tím se Bystřice také vymyká jiným srovnatelným obcím. Hlavní náměstí je nedávno opravené, sice funkčně, kvalitativně se však nejedná o významnou realizaci. To je ale pro veřejné investice v Čechách typické – Bystřické náměstí je tak pouze dokladem toho, že by stálo za to projevovat větší zájem o architekturu a využívat nástroje pro její implementaci, např. veřejné architektonické soutěže. Rozhodně by stálo za úvahu pokračovat v trendu výstavby a údržby bydlení v centru města, který přináší městu zisk a je základním předpokladem růstu města. Zároveň je potřeba vyřešit strategie zastavování několika existujících proluk ve městě tak, aby došlo k posílení městské struktury. 52 4.3.1 Shrnutí a doporučení – Bystřice nad Pernštejnem Bystřice nad Pernštejnem je sice špatně přístupná obec, ale leží v krásné a zachovalé přírodě. Profiluje se proto správným směrem, jako centrum pro ekoturismus, šetrný cestovní ruch. Existuje zde řada zajímavých aktérů – centrum EDEN, farma EDEN, MAS. Město již nyní na tuto „image“ úspěšně vsází – důkazem je i výhra turistické ceny v rámci EU. Problémem je však nedostatek infrastruktury – jak špatná dopravní síť, tak nedostatek kvalitních restauračních a ubytovacích kapacit. Do budoucna se tedy doporučujeme zaměřit na: 4.3.2 Seznam nalezených potenciálů dle specializací – Bystřice nad Pernštejnem Mapa umístění potenciálů: • D alší rozvoj trvale udržitelného a environmentálně odpovědného turismu, ideálně i ve spojení s agroturistikou, která pomůže diverzifikovat místní zemědělství. • Posílení spolupráce místních aktérů za podpory místní samosprávy. • Zachování současného trendu kvalitní správy městského bytového fondu a kvalitní výstavby a údržby bydlení v centru. Tato cesta je mnohem udržitelnější než budování neestetických satelitů na krajích měst, ke kterému se jiné obce tak často uchylují. Je ale potřeba disponovat kvalitní a udržitelnou koncepcí, aby se zástavba výluk v centru nevymkla z rukou a neporušila současný funkční charakter obce. Hlavní zjištění Hlavní zjištění53 Sociální geografie Přírodní vědy 1. Centrum zelených vědomostí EDEN 2. Farma a jízdárna EDEN 3. Argentina – Zády 5. Pramínek Jde o unikátní dlouhodobý projekt 3 partnerů, jehož cílem je vytvořit v evropském kontextu jedinečné centrum šetrného cestovního ruchu, poznání a vzdělání. Projekt je svou velikostí i územním rozsahem ojedinělý nejen na Vysočině, ale i v rámci ČR. Vznikl za spolupráce Bystřice nad Pernštejnem, Vyšší odborné školy a Střední odborné školy zemědělsko-technické Bystřice nad Pernštejnem a Evropského centra pro ekologii a turismus. Jeho cílem je vytvořit v evropském kontextu jedinečné centrum šetrného cestovního ruchu, poznání a vzdělání, jež dále podpoří a posílí turistické postavení města Bystřice nad Pernštejnem i kraje Vysočina. Má ambici ročně přilákat až 50000 turistů. Farma je ideálním skloubením školy a privátního sektoru. Díky chovu zvířat a jízdárně, zároveň slouží i jako místní turistická atraktivita. Kromě pěstování brambor a chovu skotu, drůbeže i prasat nabízí farma další doprovodné služby (např. úpravu zeleně, balíkování slámy), což pomáhá udržet její prosperitu a atraktivitu. Jedná se o výrazné, borovým lesem zarostlé hadcové výchozy; v minulosti byly pravděpodobně i maloplošně těženy. Dnes jsou zde prosvětlené pastevní borové lesy, tzn. „hadcové bory“ �18. Zajímavá, hodnotná a k plošným změnám v krajině citlivá krajina. Jedná se o silný pramen vyvěrající z trubky pod zahrádkářskou kolonií. Pramen slouží jako zdroj vody pro zahrádky a obklopuje ho slabě vyvinutá mokřadní vegetace. Návrh: Ve spojení s centrem zelených vědomostí může další rozvoj směřovat k agro/hipo turistice. Návrh: Ambiciózní projekt může být jedním z hlavních lákadel, která pomohou nastartovat Bystřicko jako trvale udržitelnou destinaci cestovního ruchu. EDEN zařazujeme do seznamu potenciálů ani ne tak proto, že by zde bylo ještě co dohánět, ale právě proto, že považujeme tento projekt za unikátní příklad dobré praxe, potenciál sám o sobě, který by neměl být opomenut. Centrum může být sdružovacím bodem pro všechny subjekty, které by na vlnu environmentální odpovědnosti chtěly navázat (školy, zemědělci, subjekty v cestovním ruchu). Návrh: Bylo by vhodné znovuobnovit pastvu, popřípadě zavést jiný způsob hospodaření než těžebně-lesnický, který by hadcová společenstva ochránil a pomohl udržet. Návrh: Hezký pramen v zajímavém místě blízko centra, navíc evidentně vydatný i za suchého počasí. Daly by se zde vybudovat například jednoduché Kneippovy lázně – klasická lázeňská procedura založená na střídání chůze v teplé a studené vodě. 4. Hadce u Věchnova 6. Stará slívová výsadba Hadcové výchozy s nízkými pastevními trávníky a zaniklou kulturní krajinou, dnes již patrnou jen starými úvozy a křížkem zarostlým borovicemi. Jsou zde časté stopy po středověkém dolování. Chybí zde jakékoliv napojení na okolní krajinu – řepkové pole nebo uzavřený areál bývalého JZD tuto funkci neplní. Nyní hustě zarostlé řádky slív již za hranicemi města. Pěšinka vede k bezdomoveckému plácku, v okolí jsou jen pustá pole – ostrov neobhospodařování v intenzivní zemědělské krajině. Návrh: Oblast je třeba znovupropojit s okolní krajinou (pěšinky, zpřístupnění přes areál bývalého JZD), výrazně proředit borovice a (ideálně) obnovit pastvu. Návrh: Znovuobnovit sad a navazující polozaniklý úvoz. Hadce u Věchnova. Foto: Jan Albert Šturma 18 Hadcové bory jsou lesní porosty na hadcovém základě, které se vyskytují poměrně vzácně – na několika místech ČR jsou tyto hadcové bory chráněny jako přírodní památka. Více viz např. http:// www.biomonitoring.cz/biotop_cerv_kn/texty/8/texty/katalog/L8.3.pdf 54 Hlavní zjištění Slívy na kraji města. Foto: Jan Albert Šturma Hlavní zjištění55 Architektura a urbanismus 7. Starý meandr říčky Bystřice 8. Bytový fond města Bystřice nad Pernštejnem Meandr je dnes díky melioraci a napřímení toku odřízlý od meliorované strouhy a zarůstá, jedná se o jeden z mála fragmentů zachovalé nivní krajiny. Město disponuje bytovým fondem, se kterým umí dobře hospodařit. Celkový počet bytových jednotek je více než 1 800. Z pohledu architekta je toto velmi významné – město si rovněž může dovolit stavět či prodávat nové byty a významně tak ovlivnit hmotnou podobu města. Upozornit můžeme například na prázdnou parcelu za hlavním náměstím v ulici Tyršova. Parcela má vynikající lokaci, ještě nedávno zde něco stálo. Toto místo uvádíme jako vhodný příklad k zastavění v rámci vnitřních rezerv města. Návrh: Celá niva říčky Bystřice je inženýrsky upravená a napřímená. Její celková rekultivace ale bude dříve či později nezbytná, například i z důvodu zadržování vody v krajině. Zarostlý meandr je jedním z míst, kde by bylo možné s revitalizací začít. Návrh: Prostřednictvím pokračující kvalitní péče o byty může město významně ovlivnit nežádoucí vliv satelitní výstavby. Zároveň lze do pozic správců a údržbářů dosadit nezaměstnané osoby nebo bývalé pracovníky uranových dolů. 9. VOŠ a SOŠ Vyšší odborná škola a Střední odborná škola zemědělsko-technická Bystřice nad Pernštejnem je architektonicky velmi zajímavá – postavena žákem slavného Le Corbusiera Vladimírem Benešem v letech 1959–61. Návrh: Doporučujeme rekonstrukci zahrady této školy. 56 Hlavní zjištění Hlavní zjištění57 5. Zpřístupnění a využití (nejen) Santiniho dědictví (nejen) na Žďársku 58 Hlavní zjištění 5 Zpřístupnění a využití (nejen) Santiniho dědictví (nejen) na Žďársku (Podkladový materiál pro prezentaci a facilitaci) 5.1 Úvodem Seznamování se s lokalitou bývalého žďárského okresu jsem nezačal při svém angažmá v projektu (FDV), ale již při prvních cestách po „staré“ silnici z Brna do Prahy, kdy jsem se počínaje rokem 2000 přesouval nesčetněkrát různými ojetinami mezi moravskou a českou metropolí, tam a zase zpátky, tam, a zase zpátky. Nejprve spíše přes Velkou Bíteš, časem jsme si s ženou více oblíbili trasu přes Tišnov na Nové město. Natolik jsme byli okouzleni náhorními planinami pomezí kdysi zemské hranice, že jsme si zde v roce 2005 zakoupili a zrekonstruovali chalupu v obci Oudoleň (přesně 100 km od Prahy i od Brna) v které nakonec již pátým rokem bydlíme trvale. Netušil jsem tehdy, že jsem při svých cestách kopíroval trasu bájné (a možná spíše vybájené) Libické stezky, tou jsem se začal zabývat teprve před rokem, ve spojení s výzkumem pro projekt. A Libická stezka mě vedla do Žďáru, kde začínala má lokalita vymezená nakonec působností místního Úřadu práce, kopírující hranice bývalého okresu. Nejprve jsem začal (dle pokynu metodiků) vyjíždět na Bystřicko, kde ještě v proláklině Víru kromě jeřabin zrají i meruňky a broskve a při seznámení se s prací společnosti Kovoles Kolpingova díla v Sejřku jsem byl každým druhým krokem v Jihomoravském kraji, poté jsem více křižoval Novoměstsko od Jimramova až po Bobrovou a vždycky nevyhnutelně překračoval a zastavoval se na Žďársku. Úplně nakonec jsem vyjížděl na Bítešsko – Meziříčko. Krajina Žďárska. Foto: Petr Meduna Tak uplynul více jak rok (2014/15 – od loňského dubna až k letošnímu červenci) a samovolně (chtě nechtě) se mi při jeho odvíjení vytvářela jistá mentální či kognitivní mapa celého tohoto okrsku. Rád bych vám ji zde představil. Jedná se o produkt rurálnímu prostředí Zpřístupnění a využití (nejen) Santiniho dědictví (nejen) na Žďársku61 uzpůsobené psychogeografie1, jejíž postupy vycházejí z různých myšlenkových kořenů a aplikují tak různé výhonky sociálních věd, jedno však mají podle jejích zastánců společné: vtahují člověka, jako aktivní myslící subjekt do kontextu svého prostředí. Uzpůsobenou metodou mám na mysli hlavně „driftování“2, spočívající původně v pěším procházení měst, jež jsem vzhledem k rozlehlosti lokality s převažujícím rurálním prostorem přeměnil na „motodriftování“: projížděl jsem totiž okrsek svou ojetinou, občas i polní a lesní cesty se zákazy vjezdu… Tak se samovolně vytvořil i návrh „mototrasy“ po stavbách, kde zanechala svou pečeť stavitelská dílna Santiniho. Při představě mentální mapy zachycující vnímání prostoru lokality však nejde jen o místa spojovaná se Santinim, byť jeho díla (resp. dílna) jsou nepochybně korunou regio1 „V teoretických základech psychogeografie je položena teze, že naše vnímání prostoru je ovlivněno hned několika psychickými faktory. Pokud procházíme městem, můžeme si povšimnout, jak je naše vnímání utvářeno kupříkladu očekáváním, předchozí zkušeností, emocionálním naladěním, a to nejen ve smyslu bezprostředního prožívání, ale i co se týče trvalejšího vytváření „celkového obrazu“ města a jeho následné názorové fixace. Takto si vnitřně vyznačujeme městské distrikty, kam nechodíme, protože jsou v nich domy, které se vůči nám „stavějí nepřátelsky“ či čtvrtě námi nepreferovaných sociálních skupin i oblasti, které „už máme dokonale prošlapané“. Psychogeografie se tak zajímá o vztahy psychiky a prostoru (proč nám některá místa asociují právě ony nálady, dojmy…) a zároveň o možnosti, jak se odprošťovat od takto naučených zkušeností a způsobů vnímání.“ http://www.scienceworld.cz/clovek/namet-ctenare-mesto-zname-a-nezname-uvod-do-psychogeografie-2701/ 2 Mezi nejzaběhlejší psychogeografické metody patří drigtování neboli Derivé. Spočívá v pěším procházení města, řízeném nějákým jednoduchým pravidlem, či algorytmem např. zahni doleva, a potom dvakrát doprava atd.. Důkladným driftováním (Chtcheglov popisuje, že lze tuto činnost provozovat i několik měsíců v kuse) lze překonat čas a prostor. Jednotlivé části města, vybudovány v různých historických obdobích, splinou v jeden celek – systém. Účelem driftování je učinit člověka v městském životě svobodného. Architektura a plány stavitelů města předem určují kudy máme chodit, co uvidíme a jak se budeme v ulicích chovat. Metoda tento model rozbíjí a dává nám možnost vlastní volby vnímání města jako svébytného organismu. Pro účely driftování vznikaly a stále vznikají tzv. psychogeografické mapy či průvodce. Podle těchto map často tvořených nebo doplněných fotografiemi můžeme sledovat nejen samotnou trasu, ale i emoce a tajemství míst, která popisují. http://www2.iim.cz/ wiki/index.php/Psychogeografie 62 nu, nýbrž o řadu dalších míst, majících moc zprostředkovat prožitek teritoria jakožto celku spojeného sítí vnitřních vztahů. V průběhu výzkumné činnosti pro projekt „Pracovní návyky“ CZ1.04/2.1.00/03.00018 OP LZZ ESF (dále jen projekt) jsme s kolegy od dubna 2014 do srpna 2015 tematizovali v rozhovorech s respondenty v obcích v působnosti úřadu práce ve Žďáře nad Sázavou� jejich vztah k místu a cíleně se tázali po základních prvcích identity regionu. Za jeden z takovýchto prvků byl označen přínos architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela, jehož návrhy staveb natolik ozvláštnily lokalitu, že lze hovořit o přetrvávajícím vlivu. A to nejen v oblasti dochovaného hmotného dědictví, tedy církevních a světských staveb, ale rovněž i v oblasti duchovního formování krajiny. V prvé řadě se jedná o poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Poté, co byly před několika lety vykáceny stromy, které celou stavbu zastiňovaly (z porostu čněl jen křížek na kopuli), veduta začala opětovně působit jako „neskutečný přelud, nebeská sféra sestoupivší na Zemi“3. Opět se stala dominantním symbolem, tedy prostředníkem pro sjednocování vědomí i nevědomí, budoucnosti i minulosti. Ovšem, byť vedutu kostela odlesnění poznovu vyzvedlo, je dnes při úpatí svahu lemována řetězcem domovní zástavby a působí v siluetě s komíny Žďasu pro leckoho spíše nepatřičně, než jak z nebe spadlé a opuštěné kosmické těleso. A možná o to silněji je symbolem daného místa. Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Foto: Petr Meduna 3 podle http://antiskola.eu/cz/referaty/18258-jan-blazej-santini-aichel#page.3: Celkový vzhled kostela na vrcholu nezalesněné hory působil jako neskutečný přelud a vyzařoval do okolního kraje. Konstrukce půdorysu celého areálu ho charakterizovala jako „nebeskou sféru, sestoupivší na Zemi“. Zpřístupnění a využití (nejen) Santiniho dědictví (nejen) na Žďársku A takového symbolu je lokalitě vysoce potřeba, poněvadž se zjevně ocitáme v přechodové době, kdy jakoby zkušenosti minulých generací neplatí, a životní svět prarodičů i rodičů přestává být směrodatným pro potomky, neb s nimi není s to držet krok v porozumění současnému digitalizovanému světu, komunikaci4 a jejímu (po)užívání. Právě nekompatibilnost generačních zkušeností a z ní pramenící fragmentace společnosti se negativně odráží při vytváření pracovních příležitostí na místní úrovni, jejichž identifikace byla hlavním základem výzkumu vážícího se k projektu. V této souvislosti jsme přistoupili k mapování staveb připisovaných Santinimu-Aichelovi, neboť jejich zpřístupnění a vejití v širší povědomí a známost může spojovat generace a vytvořit potenciál tvorby nových pracovních uplatnění. 5.2 Situace Klíčovým krajinotvorným prvkem celé lokality jsou sakrální stavby. Věže kostelů jsou často orientačním bodem a tím prvním, co lze spatřit při přiblížení se k lidským sídlům. Zpravidla a ne náhodně lze z věží možné dohlédnout k dalším v sousedství – sakrální stavby tak vytvářejí jakousi pomyslnou síť v krajině. Tak jako jinde v českých zemích to bylo na Bystřicku, Novoměstsku, Žďársku a Velkomeziříčsku především baroko, které zformovalo dnešní ráz jejich sakrálních staveb – a to nejen alejemi, kapličkami a křížovými cestami a barokizací valné části gotických a renesančních staveb, ale primárně dispozicí sídel danou rozvrhem tereziánského katastru. Celosvětově známým klenotem je poutní 4 viz: www.iliteratura.cz/Clanek/33047/spitzer-manfred-digitalni-demence kostel sv. Jana Nepomuckého, „výtvor srdce“5 na Zelené hoře postavený podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela, zapsaný do seznamu památek světového kulturního dědictví (UNESCO). Jeden z potenciálů pro rozvoj putování krajinou však lze spatřovat i v dalších stavbách připisovaných v lokalitě tomuto géniovi architektury. Pokud motorista zahne z hlavní dopravní tepny Vysočiny dálnice D1 na Velkomeziříčsku, může navštívit architektem barokizovaný kostel Nanebevzetí Panny Marie v Netíně, čnící společně s unikátní křížovou cestou a hrobkou Lobkowiczů na kopci, z něhož nelze přehlédnout obrysy lokality pod Žďárskými vrchy.6 Odtud pak se zastávkou u proboštského hostince v Ostrově nad Oslavou, vybudovaného Santinim pro žďárského opata Vejmluvu, dorazí do Obyčtova, ve kterém je jakoby tíhou svého krunýře zasazen kostel Navštívení Panny Marie ve tvaru želvy, symbolizující stálost ve víře. Další Santiniho stavbou je kostel sv. Petra a Pavla v nedaleké Bobrové, ke kterému přiléhá zajímavý objekt josefínské školy s kuriózní sbírkou panenek. Odtud je pak jen krok do Zvole s kostelem sv. Václava, jemuž vévodí knížecí korunka. Jízdu po Santiniho stavbách lze poté zakončit ve Žďáře nad Sázavou návštěvou bývalého kláštera se Zelenou horou 5 „Žádná společnost nemůže přežít bez určité podoby vědy a určité podoby náboženství: všechny kultury budou vždy potřebovat jak vědecké výtvory mysli, tak náboženské ‚výtvory srdce‘(…)zkoumání by se navíc nemělo soustředit na teoretické spisy, v nichž jsou obsaženy představy elity a vůdčích osobností, ale na setkávání se s prostými lidmi, na náboženskou víru, která je opravdu prožívána a uskutečňována. To je obtížný podnik (…) a není pravděpodobné, že by v něm mohl uspět badatel bez určitého náboženského závazku. Zkoumání náboženství totiž není úplně tak stejné jako ostatní vědní obory. Badatelé, kteří žádné náboženství nepřijímají, se budou nevyhnutelně poohlížet po takovém vysvětlení, které ho redukuje, po takové teorii – biologické, sociologické nebo psychologické, která ho bude odvysvětlovat. Věřící člověk na druhou stranu mnohem spíše nahlédne náboženství – včetně náboženství ostatních lidí – zevnitř a pokusí se ho vysvětlit v jeho vlastním kontextu.“ In: Daniel L. Pals, Osm teorií náboženství, kap. Sociální výtvor srdce“. E. E. Evans-Pritchard, Ex Oriente, Praha 2015, str. 333/4. 6 Santiniho autorství kostelu Nanebevzetí P. Marie není přímo doloženo. Nejspíše se jedná o dílo F. B. Klíčníka nebo ještě novější stavbu některého ze Santiniho epigonů. Zpřístupnění a využití (nejen) Santiniho dědictví (nejen) na Žďársku63 a Morového hřbitova a navrátit se na D1. Návštěvník tak získá bohatší náhled na Santiniho dědictví, než pokud by se omezil pouze na návštěvu poutního kostela zapsaného do seznamu UNESCO, jak to dnes většina návštěvníků dělá. Kostel sv. Václava Zvole. Foto: Petr Meduna Ovšem pro smysluplnost pododbné poznávací jízdy by nutně musely být Santiniho stavby návštěvníkům zpřístupněny a ideálně vybaveny průvodcovskou službou. V plném rozsahu se však takové služby se nyní lze dočkat toliko na Zelené hoře. Ostatní kostely jsou otevřeny pouze pro bohoslužby. Morový hřbitov je uzavřen (je možné si vyžádat klíč) a proboštský hostinec, jenž se nalézá v dezolátním stavu (byť ten je milosrdně zakryt potěmkinovskou opravou fasád). Příklad způsobu zajištění přístupu do kostelů lze nalézt v samotném Žďáře nad Sázavou, kde je farností sv. Prokopa celodenně (i mimo sezónu) zpřístupněn její hlavní kostel, a to s využitím pracovníka zaměstnaného na veřejně prospěšné práce (VPP). Farnost takto pomocí dotací z úřadu práce zaměstnává čtyři lidi z řad dlouhodobě nezaměstnaných a zajišťuje tak otevřenost prostor památného hlavního farního kostela svatého Prokopa návštěvníkům města a široké veřejnosti každý den i mimo čas bohoslužeb. Zajistí se tím také potřeba ohlídat mobiliáře kostela proti případným nenechavcům a vandalismu, přítomní pracovníci ale mohou v případě zájmu poskytnout návštěvníkům i výklad stran historie stavby a celé farnosti. Pro farnost je to sice do jisté míry administrativní „práce navíc“, ale pro samotné pracovníky to znamená kromě možnosti výdělku také skvělou příležitost být užitečnými, zůstávat v kontaktu nejen se svým nejbližším, ale i širším okolím, a smysluplně strukturovat čas. 64 Navrhovaná mototrasa pro túru po Santiniho stavbách: D1 – Netín (Velkomeziříčsko), Ostrov nad Oslavou, Obyčtov (Žďársko), Zvole (Bystřicko) a závěrem Žďár nad Sázavou (tj. klášterní basilika, Zelená hora, Morový hřbitov). V současnosti zvažováno ještě zařazení Vojnova Městce. 5.3 Návrh využití dolního hřbitova Dolní morový hřbitov. Foto: Filip Kosek Forma zpřístupnění památek by mohla být zpočátku sezonní záležitostí, čímž by se prověřila její smysluplnost. Celá tato trasa, provádějící návštěvníka po Santiniho stavbách, bude zajisté atraktivní i pro cykloturisty, kteří ji zejména v letních měsících rádi využijí. Pokud by cyklista tento okruh započal v samotném Žďáru nad Sázavou, vynechal by trochu vzdálenější Netín a dojel opět do Žďáru, neujel by více než 60 km. Navíc, jak upozorňují archeologové, stavby kostelů byly našimi předky koncipovány jako průběžně otevřené – stálé větrání zabraňovalo tvorbě plísní a vlhnutí zdiva a dalším negativním vlivům uzavřených prostorů na výmalbu, omítky, dřevěné prvky a textilie. Zajištěním stálé denní otevřenosti prostor kostelů tak mohou farnosti zabránit často nákladným renovacím způsobených uzavřeností a nevětráním staveb. Je-li poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře určitým klenotem a vrcholem Santiniho tvorby, pak je stavba tzv. Dolního hřbitova v nezaslouženém stínu, a to jak z hlediska povědomí, tak i přístupu. Dolní hřbitov byl postaven v roce 1709, kdy ve východních Čechách probíhala morová epidemie, která však díky prozřetelnosti opata Vejmluvy neměla příliš mnoho obětí. Tehdy tato stavba, která je jedním z nejstarších Santiniho děl, stála daleko od všech stavení. Její trojúhelníkové kompozici, v jejímž vrcholu se nalézají kaple s tříosými arkádami spojené zdí, vévodí socha Anděla Posledního soudu od Řehoře Thenbyho z doby kolem roku 1730.7 Prostor působí velmi jednoduše a i přes svoji nespornou dynamiku klidně. V polovině 18. století vznikla potřeba prostor rozšířit, a to tím způsobem, že se nad jednou z hran trojúhelníku opsala další kružnice, čímž sice byla překryta trojiční symbolika, 7 Jan Blažej Santini-Aichel, Mojmír Horyna, Praha 1998, str. 250–251 Zpřístupnění a využití (nejen) Santiniho dědictví (nejen) na Žďársku avšak změna nijak výraz-ně neovlivnila expresivitu a kompaktnost celku.8 Domníváme se, že by bylo vhodné tomuto prostoru vdechnout život. Nemáme tím však na mysli obnovení pohřbívání, ale spíše nové využití krásného prostoru s ohledem na původní charakter a účel objektu. Nabízí se zde využití pro prezentace uměleckých děl, které svou tematikou a charakterem budou respektovat kontext, ve kterém se ocitají. Toto by však měla mít na starost kompetentní osoba – kurátor. Pokud by koncepce výstav byla kvalitní, je zde možnost opětovného uvedení objektu do organismu města. Nabízí se zde vystavování děl z vysokých uměleckých škol, především ze sochařských atelierů – těmto dílům nevadí vystavení ve venkovních podmínkách. Další variantou je uvádění již etablovaných umělců, kteří zajisté rádi své dílo vystaví v takovém prostoru nebo vytvoří dílo přímo na míru, protože možnost vystavovat 8 Tamtéž. Zpřístupnění a využití (nejen) Santiniho dědictví (nejen) na Žďársku65 v Santiniho architektuře, je výzvou. Síly by však v tomto případě měli spojit ti, co často stojí proti sobě – památkáři, správce/majitel objektu (Římskokatolická farnost), městské informační centrum, odbor kultury a další. 5.5 Úpravy krajiny v okolí Dolního hřbitova u Zelené Hory Autor návrhu: Jan A. Šturma Dolní hřbitov je jednou z výrazných dominant Ždárska, spoluvytváří zdejší genius loci a je součástí nejzachovalejšího krajinného celku na okraji Žďáru. Samotný hřbitov leží na vyšším stupni nivy Sázavy (obr. 1), poblíž hlavní silnice na Prahu. Jeho okolí tvoří především eutrofní louky /travní kultury (1), v minulosti zde však byla pole a v jihovýchodním cípu stála budova. Východní hrana je tvořena řídkou výsadbou dřevin (2), je zde i malý fragment historicky většího ovocného sadu a malý úsek náletu listnatých dřevin s extenzivní skládkou biomasy. Dolní morový hřbitov. Foto: Roman Krištof Plocha 3 dokumentuje vzhled třech hlavních přítomných ploch: je patrné, že jehličnatá výsadba v ploše č. 2 je mladá a dendrologicky málo hodnotná – převažují smrk pichlavý (Picea pungens) a kultivary cypřišků. Naopak fragment historicky většího sadu je cenný, je zde několik starých jabloní a starších jedinců jeřábu ptačího. Druhovou pestrost lučních porostů ve starém sadu nebylo možné zhodnotit vzhledem ke stavu vegetace (lokalita byla navštívena uprostřed zimy). Obr. 1: současný pohled na hřbitov a okolí: 1 – travní kultury/eutrofní louky; 2- výsadba „okrasných“ dřevin; 3 – fragment ovocného sadu; 4 – nálet dřevin na nevýrazné mezi (autor: Albert Šturma). 5.4 K tvorbě pracovních míst a využití Dolního hřbitova Pro celé malé území je zásadní, že historická hodnota hřbitova je mnohem vyšší než biologická hodnota jeho okolí. Proto by bylo vhodné odstranit většinu nebo převážnou část výsadby na ploše 2 tak, aby bylo na hřbitov od silnice vidět. Lze zde ponechat travnatou plochu nebo rozšířit extenzivní ovocný sad, podobný ploše 3. Stav travních porostů lze změnit vhodným hospodařením (méně hnojiva, ploškovitá ruční seč) tak, aby se časem vyvinuly v pestřejší, květnatější a tedy i na pohled atraktivnější biotop. Plochu 4 lze udržovat ve stávajícím stavu, pouze by nejspíš bylo vhodné odstranit černou skládku, aby zde bylo možné volně procházet. Problematika zaměstnávání v církvích formou VPP či společensky účelného pracovního místa (SÚPM) s sebou nevyhnutelně nese otázky na motivaci zaměstnavatelů vstupovat do byrokraticky náročné spolupráce s pobočkami úřadu práce a splňovat při výběru potenciálních zaměstnanců předepsaná kritéria. U respondentů v lokalitě z okruhu farářů římskokatolické církve a členů farních rad převládala při dotazování na motivaci utilitární hlediska potřebnosti – kupříkladu ke zpřístupnění kostelů pro veřejnost i mimo bohoslužby čelil často výzkumník argumentačnímu postoji typu „…kostel je svatostánek k bohoslužbám, pomodlit se může každý věřící i před každými božími mukami, není tu nic pro turisty…“. 66 Zpřístupnění a využití (nejen) Santiniho dědictví (nejen) na Žďársku Zpřístupnění a využití (nejen) Santiniho dědictví (nejen) na Žďársku67 5.6 Návrh využití dolního hřbitova, MgA Filip Kosek Co se týče konfrontace současného umění a sakrální architektury, nejedná se o nic nového, leč dnes ne zcela běžného. Můžeme si samozřejmě klást otázky, proč tomu tak je. Proč nedochází k vrstvení uměleckých děl v dnešních kostelech, tak jako tomu bylo dříve? Hledat odpovědi na takové otázky by zabralo příliš mnoho času, a tak se tedy zaměříme na takové příklady, kde se to daří. V tomto smyslu můžeme uvést jméno Friedhelma Mennekese, který po mnoho let přináší špičkové umění přímo do kostela. Díky svému porozumění současnému umění, kvalitě vystavovaných děl a umělců samotných dokáží instalace v kostele sv. Petra v Kolíně nad Rýnem, kde je Mennekes knězem, k lidem hluboce promlouvat. Jako příklad zde mohu uvést Martina Creeda (nar. 1968) a jeho dílo „Don´t worry – Sorge dich nicht“” umístěné právě přímo na věži kostela, a to ve čtyřech jazycích. Tento nápis na věži románského kostela může na někoho působit třeba i provokativně, ale jiné významy jako radostnou zvěst Kázání na hoře, přes kritiku stylu života „don’t worry – be happy“ až po nesmyslnost vnějších starostí, které dusí vnímavost pro Boží slovo, ale může mít i jiné významy9. V českém prostředí můžeme jmenovat instalaci Partika Hábla v kostele sv. Salvatora, který na Popeleční středu v r. 2013 svěsil v celém kostele barokní obrazy a nahradil je zamlženými monotypy a zdůraznil tak postní dobu a s ní související zakrývaní některých obrazů10. Těmito dvěma příklady jsme chtěli ukázat, že je možné intervenovat do mnohovrstevnatého a symbolikou nabytého prostředí současným kvalitním výtvarným uměním takovým způsobem, který dokáže k lidem hlasitě promlouvat, tak jako to dokáže třeba hudba. U Dolního hřbitova je situace trochu jiná, protože se nejedná o kostel, ale přesto je nutné k jakýmkoliv instalacím v tomto prostoru přistupovat s citem. Zároveň je potřeba prostor naplnit životem, zpřístupnit jej a právě takové instalace mohou být důvodem, proč tak učinit. Členové výzkumného týmu a kontakty 9 Friedhelm Mennekes, Nadšení a pochybnost – Nové umění ve starém kostele, Centrum teologie a umění, Triáda 2012 10 Zdroj http://ctu-uk.cz/patrik-habl-postni-obrazy-pro-nejsv-salvatorapopelecni-streda-velikonoce-2013 68 6. Zpřístupnění a využití (nejen) Santiniho dědictví (nejen) na Žďársku 6 Členové výzkumného týmu a kontakty Martina Lískovcová – sociální geografie Roman Krištof – sociální antropologie Jan Albert Šturma – přírodní vědy (geobotanika) David Novák, Petr Meduna – historické vědy a archeologie Filip Kosek, Ondřej Císler – architektura a urbanismus Jan Trejbal – zpracování mapových dat www.pracovninavyky.cz www.fdv.mpsv.cz Možnosti rozvoje území – Základní mezioborová studie pro kraj Vysočina, Nové Město na Moravě a Bystřice pod Pernštejnem Fotografie – David Novák, Filip Kosek, Jan Albert Šturma, Roman Krištof Editace a zpracování textu – Marie Heřmanová Grafická úprava – Zuzana Dvorská, www.mertli.cz Vydal: Fond dalšího vzdělávání, Na Maninách 7, 170 00 Praha 7 Praha, 2015 Členové výzkumného týmu a kontakty71
Podobné dokumenty
Metodika pro identifikaci rozvojového potenciálu a
Metodika pro komunitní koordinaci
zaměřená na rozvoj lokálních komunit
generovat pro skupinu dlouhodobě
nezaměstnaných pracovní příležitosti
v daném místě.
Komunitní koordinátor je sociální vědec,
...
Turistické noviny - Mikroregion Bystřicko
Vysočina. Naše historické město bylo vždy
přívětivé a srdečné k jeho návštěvníkům.
Z rozmanité nabídky turistických cílů je
nutné zmínit především románsko-gotický kostel sv. Jana Křtitele nebo mě...
4/2015 - Ředitelství vodních cest ČR
kterými zdůvodňoval, proč se rozhodl udělit doc. Ing. J.
Binderovi státní vyznamenání, jsem si vzpomněl na historku, kterou léta rád vyprávím.
Když bývalý federální ministr životního prostředí Ing....
Svatojakubské anály. Jihlava 1964
jihlavský), jiné se živily tím, co dával les a opět jiné obdělávaly půdu vyrvanou lesu. Vedle nich si musíme
představit i lidi žijící z obchodu. Bydleli pravděpodobně poblíž nynějšího náměstí, kde ...
extenzivní pastva ve vztahu k časo
po celou dobu shromažďování dat a práce na vzniku tohoto dokumentu. Také velmi děkuji
svým jedinečným rodičům za materiální, fyzickou i duševní podporu. Rovněž děkuji svému
příteli Ing.Mgr.Petrovi ...
Sousedské listy 116 - Klášterec nad Orlicí
obeslány předžalobní výzvou s termínem vyklizení
objektů do 15.9.2013. Řešily se otázky bytového
hospodářství, projednávaly se jednotlivé dluhy na
nájemném a jejich řešení. Novou situací, kterou
je...
