Kní katolití o písemnictví novoeské zaslouilí
Transkript
Kní katolití o písemnictví novoeské zaslouilí
i'4 (CD •O) 3 Vf^f *Jž:f¥. KNEZÍ KATOLITÍ o písemnictví NOVOCESKÉ ZASLOyZlLl. (S PODÍ)nT7\'A\TI^ SVAZKK //I' I. ^í^-éé-th^^í^ NÁKLADEM KNIHKUPECTVÍ DRA FRANT. BAKOVSKÉHO. AHrt %mlklUUam 1 B. Oi 8 ly/' • T. latoBl M KfiL TI UtecleheU 'T^ o e Jan Jeiek spisea .Záslahy duchoTeostra a literatnni eskoa* (t Praie 1880.) a redaktor Tomái škrdle spisem ^Zásloby eského, moraTikébo dachovenstva o zakládání a slezského asopis po ddinách itováni knih a r. pesvdiv, 1889.) okázali eského písemnictví v prvé nejvíce knii, tastoopeni jak mezi jsooce spisovateli niku a úastníce literárních. vbec nejvtší se polovici na&eho viech ze co bjli nejhojnji podporovateli a roz- i meii tak nejhorlivji, v|ech pod- eskéma npímnoa láskoa Náleií pak knéistva zásluha, ie obtav pispl o ?ati a s kísí ti a zvelebo- písemnictTÍ naie, ie tntéi láska a ndriovalo T lido, peojíc spolo tói vzdlání jeho méronpísl ni noa. Velebné knéie iíilo o o ros(v Praxe století stav asopis eských k vlasti e mstech* kterak vzdlavatelé novo- odbrateli, iiovateli kterýchkoli knih a a knihoven, Tidlme meii prrými badit«H Dárodo frého, pnooTBÍky nt dinách poli literárním, tetkách i tUu( ináti a milovati poeháictje fám obyejné z i k tfelebé ji|Ji m a stýki^^ lidu pomáhati. Kiiés, potom úade lidem peiasto, Tmyilil le nejlépe 8 malikosti od ifatláni Tecbácb neml tolik doiemí iivot A tak iádný stav pracovnfkA nanárodo roli dédiiné jako stav dnchovni, lidem, nímito rád, t snadno jako synek méitaký, esi s i némeckéma pivyklý. pnré polovici naiebo stoleti stalo se, ie na iTéUo aby nao£ili Je eskou feé • jeho a neodnárodnil se tak Jii rjuáUjlce lby pfíklndem otcA poTxbodili potomkAv, myil aniC bad^ji ? JaijrkoTédé, Tiaobeených, iprárjr o £etk6 minulosti, pokletloa mexi pilnými snfje i cíté a to jmenovité poteby a taiby jeho a pokládaje za svatou svoji povinnost peiovati nejen o blaho jeho duievní, nýbri etdetjfti, délil hledéti zlepiiti bydlo jeho se o slasti a strastí života naleho. Snahy a iny Aby jeité dotud. i ty jevi se u éeského katolického knétstva píin vydatndjSí ruch v té aaiioh tavládl a aby píkladné snahy a po vlastech iny ony pohádaly A roncovaly knistvo Seské nynjií co uejmoenltli Mbylo Um jakoi lapomínáno katolické i vAbec o pisemnictví ani knistvo v obecenstva aby paméC na viechno novoesk MíJvíce roziíena, sa tim laslooiilé úelem nejiirifm eskému pisemnictvf i na aby to, prosplo, knistvo katolické byla otvUena a co testaven Jeti spis pfí- tomnf. Aby úelu toho bylo doeaieno oiiérou nejbojnfjií. ahj spis hledéno, ten etbo a byl Dannoie lábaTnon, dacha fieobecn co Joit praTeno pout tedy do ného pozoinhodno a tenáe aby tak, mysl každého i idélance poutající. Vybráno to, sajfmaToo, ba a fio dAleiito, Denodilo a neonaToralo. Zo- Jnéna pihlíženo sasnaiMUti rozmanité píhody a píbéby rásn anekdotického jiné i o 10 iifota a iiiiiKMti (éek, oaréiiT 86 M éotba Jest nejináse tím etbou tou, jimi a neonaT^je. te potom za to ; pozoruhodná a hromad, takže a jednotlivi MOvým dílem ejvice. A byli i porovateli a iwUlUtiiýíh i i roziiovateli TÍco mén nenud to, co jest povahy innos( knéží jak u kterého probrána z nich jest na jednom miste spisv po- za ti, kdo o sebou podán, ni jest dílem poadím stali se zasloužilými knzi, kteí odbrateli, pod- pouze ve spis pojati nýbrž jiné ásti, životopisných podány obor, v nichžto Látka spisu erpána Jeat i rád jeden obrázek následují dle nejsou spisovateli, celkov celistvý knzi tená, Veškera innost každého knéxe dftležita. z pravidla a sigímayou, Z udigA isté nezáživné podobné události aieliito rozpráTéno, protoio vSiiifea levrobné a obiírné dle toho, probrána a aby nebylo ve spise toliko nejnutnéjií, nehopámé a obrázky byli ti literárních podnik eských. z rozliných pramen tiitných tlom, a nkteré z pramen téch jsou na svých místech pipomenuty. Obírajídiiia se déJinaBi mimodk myilénka, eského pisemmctvi nirá troTnávati pítomnost s se miniH loiti píklada6 vzorj iminapltoniDOit A pHblédneme-li t té ttrénky vybírati li a lotti pro k lOAbám a iinám tetkých kaiii katoUck/cb, loaaeoáiM, ie o pemnohých nevjmisel, z nich páti oýbrž aby také za rotproadil se po národe li Jett, dn ieském ? srdce kaidého úda národa toho. •fé k hvéidám, podobné aiki^i, které stkví se ntéicb i li«|ji vkocnil se a iiftU mohotné Jako obradme iraky které velikosti a zái svoa nad Jiné vyzirejroe také k téro vlasteneckoo vytrvalosti, Šlechetnosti naienv, abj popad k nim snahám obétovnosti, a éinm, neobroienosti, a jinými ctnostmi spasnými národa a rozebivejme lesku záe jejich srdce svá i Hlavním bylo nejpnre ásilím a DOTOeskébo pfsemnictTÍ bodit«Ift aby mosilo, býti pfernšeooa oboorili duieTni spojitost mezi doboa noTon a starší, pitomoost eskoa národ éetký k býralé bjC dfla, sálibo kazovala co ieskébo, némecká nebo i T národní I pnri sknteéní byli vétiinoa djepisci, jejicbito Ttií latinská, vitépo?ala vétSi a starobylost a Tzbledem hájila práva národn svého. i spojili Úkol pak ten pipadl pi- sláTé. roxené méron nejTtii djepisectví. kisitelé TŠebo, aby a úinkem tobo povznesli s minalostí k cizin A knií do- katolických bylo hned na poéátka mezi djepisci nejvíce. Otcem nového, otcem kritického djepiso eského stal se koncem XVIil. Dobner. Narodil se 30. kvtna do ádn na rozliných 24. kvtna jeho piaristského r. tam jako prefekt s piaríataký 6 kaéimi, od hrabte Uartmana ráda svého v kolejích v Praze, tam oveden s nimiž v zemel kde dostal te, když ve 4 teakých a 2 némttkfth tídách Ud GelasilS 1719. v Praze, vstoopil poalése Do Pnhy piinním ád století piarista a vjíoval místech, 1790 r. byl, r. 1752. a pilel zaal vyoovati dom v Celetné k tomi takoopeném. Kájí 6 poidéiji Ikoljr tj nft té NoTén nétté, b/ly pf«oMeojr do nofC ryiUvené kollcje Dobner byl zroloo a ipraTOTtl áfad ten po 16 let u rektora koU«Je (1762—1778) i nc|J- \l lepUai Aéinkem a platoýn proipéchen ráda sTého i mládeie stidojid. Jsa od STého mládí •birai materiál jf jích mUoTnikea a konal éeekýeli d^in, itudie krMeité, Dobner eltjtli^ M vydati Tlasteaecký slofnfk dljjtpiný, M Sdéli? pitoý. tídm bitknpem Vokooniiuein, který loTník eských, déjin di?e do srých piarista Victorínas a i tivoto- také veliký mi- byl ného aby pOTxbaxoTán, sabral se Jeité TÍce nefli ád Kdyi pak stadii. Utiuský peklad Tydati od byl djiny 6eaké, •epeal kritické wBméfhaf a o toto tré pedfOTseti t pniským iré- piarístaký kroniky Uájkory, Sancta crace, chtél kterýi oiinil vyzTal Dobnera, aby pipojil kn pekladu torna své déjepisoé poznámky, r kte- rooito s on se uvázal práci se tíÍ koene vyrrátil dosavadní aaktorita na které xakládal se tn se .Kroniky" Hájkovy, po tu doba viecben déjepis eský, akázav bystrým rozamem svým nepodstatnosC nesvédomitost vzhledem k torna, niku*, dokládal se listin, nebo jiného které H^jek A horlivosti. Dobner, pohronziv se dkladuéji do déjin eských, stalo, ie zcela podkládal, cbtéje jichžto a Hájkovu „Kro- bud ani nebylo nikdy smyslu dodati jeji sepisuje svou že, byly, viry jaký nežli jím svým smySIénkám a nepravdivým báchorkám. , Kroniky" Vedle 1764.— 1786. Hájkovy, kteroa vydal v letech o iesti dílech s názvem ^Wenceslai Hagek a Liboczan Annales Bohem orum e bohemica editione tine Cnice redditi . . notis et nunc . illustrati plurimis a Victoríno P. animadversionibus chronologicis, criticis nec non diplomatibns generis... monumenti^ aucti a Gel. lároveA vytiiténé, i listiny 8 a jiné D.'', . S. bistoricis, . variique Dobner vydával pomftcky déjepisné, dosud ne- názvem „Monomenta bistoríca nusqaam an- tehac edita" (6 díl v týchie letech) a uveejoval liné rozpravy kritické o déjinách eských v i . a la- spisy zvláitni latinsky nebo roz- asopisech némecky psané, zjednávi^e i 10 T«iiB iiúchod i.... pipomenou o néiii «I)obDer l9 pesul vukf djepisec Aogait Lu kdo pnrý, byl •'í^*" i'í">HnA t biftorii a pol«k6 teilcé bloozDiti (dclirAre deiiit)", a doski* Fraot. FaaitiA .Dobner le i^rocbixka, iicrat, pratdé d6Jepiioé. iitté acri konec fleno Ibanf (Dob- aiinil falsltate detecta vir indicii, mentiendi fioem focit)V Oviem no?otá, raxi vidy na odpor. >dpor byli A • tak pravda nejryiejli, na* uiásal Dobner vzbadil i proti sobe kdo mli Ul^ka xa vzomon anktoritn ne- vftech, omylnou. i/ji Popíraje, Hájkv ecb, I^ch a Mech by ie eikébo, národa praotcové polského i l\ nichi ozvali se proti Athanasios Jablonský, Lechova. pokládal pak Vzešly i déjepiscfl zvláité P. Václav Dnchovský, sám Frantiiek Pobiika jakoi i který velmi horlivé nmn rukébo, a Dobner popudil v té píéiné proti sobe mnoho z se sknte&nébo za kniie i potomka toho dlouholeté, s oboji strany také jizlivé vedené hádky literami, v nichžio Dobner svon ponékud podivinskoa domoéoku, ie by — od Zcch6 (ZichA chové pocházeli erného moe pAvodné usedlého, ZinglA), e- národu o snaiil se doHiiti proti DachoTskéma spisem .Epištola apologetica adversoi loci- feram orentem non locentem, qna gentis Czecbicae ohgo a vet«ribas Zecchis^ Asiae populis et ponti Euxini Maeotydisqoe vindicator, accolis seo prodromi Anosl. llagecianorom* nasiovi rozpravou .Examen spisem „Kxamen (r. 1767.), et elucidstio proti criticom disquisitionis a P. Athanasio in Incem editae* biikovi Appendix (r. alierom, i:., 1769.) a proti Pn- qoo expeoduntur ct profligantor dnbia a P. Pnbitschka S. J. adversus noi Cechomm A'' origi* obiecta* (r. 1770.). Viichni tito jmenováni u odpOfédéU use •bb^ieofé H^jkoTi JedMk pojedoáiiicb rosprav»mi Tftak sré to nezídka dAtklivé a neietrné, svém dalším sk<M- jest litovatt, ie lichých Doboer tolik iai« smjrllének IlájkoTých a ie a djepisné d&TtipQosti jduak Jablooensis* mýliti se nedal ání déjepiaaém. Ale mail vyvracoTiním pi « sTláitnfdii, Dobnar éimi na spis/ i»uDuero>7 aSocieUUs rsiélanoiti jii ihned dí?e nenastoopil na dráha samostatného skonmání, jakoi to tepnre pozdéji k ?elikéma proq>écha historie domácí pracemi iinil jednáních txtahnjí sa které, jsoacc obsaženy r po- kritickými, Uené spolenoeti teské (sa léta k církefnima bibliografii, diplomatice, logii, Po obrate, tkrélým oinném heraldice a filosofii.*) Dobnerem, déjepis eský. MMkromá spolenost nená, která veejné péatovali oznaný spolek s 1775—1789), poUtickéma déjepisn, archaeo- i i jiní R. r. záhy se zdarem 1769. založena 1784. povýšena za názvem .Královská eská spo- leaoii nauk*. Spolenost ta péstovala védy mathematické, pffrodni a déjepisné se svláitním zením k déjepisa éeakéBi, a tu v déjepisném odboru té spolenosti shlukli ie kolem Dobnera mladSí djepisci, mezi nimížto katolických byl i z knéži Josef Dobrovský. JtMÍ Dobrovský slal vlastn Donbravský a nkdy tak i sám jeété za let dvacát/cb, podepisoval se éehoi doklady viz v .Ifosejnika'' 1870.. 326., 328. a S80. Knéz, neaméje teskj, jméno jeho do kestné knihy lito yDoabravflký* lapMl .Dobrovský*, pi kterémito *) Yfee o Doboerovi rit ve .Svéiosoni* 1867., ti6. a S36 , vKalMikovýeh,Déjích kr. ées. spoleéaesti aáok' i v Riegrové »81«vaika náoaém". 18 •páiobé ptui r. 1768. f lotátoik poid^ Hltáno.*) Narodil DnMta v Ukrách n dragcoA, práré leiel; trpn**^ vUk po- ^ cbásel le Solnico t KráloTéhrtdeekv ochách, a dotod Jest rodina Doobrankých (bylté JoMf Joagsau 17. po rodiCich / *) m Rábo, kdei ot«c Jeho, tobda alail, ie ^Dubronký*, jak patno s JdhM> r. Solaid 1886. taméjU Dobrovaký JoMooTal ae tlaalal dopiao i r ^^i*^ 'Víc r »!!»> MJDÍko* 1881., 167.) **) Tak udárigí viecbij ll fotapliy brovaký aám tUTil tré aafoaai«y 19. doaaradaí, ala D»> 13 JoMÍ Dovbranký lUrosta okresního saitapi- sa ivoleo Otee jeho, vytlooliv jako stráimistr, asadil tolifefm)* v Boriofé Týne, kde Josef m u déiakého féki tTého loeU po teeeka byl fychoTán, a teprf« posdiji ? NteaekéM Rrodé ptíoóíl se fteitioé. Brode a T konené ilofoeké do Prahy a Bné. Když ád 10 ažitelein Ant Tstoupil a mathematiky kde Frant. Martin Nottice, na fysoké aeni boho> do byl smien, rrátil se filosofie Ném. VystodovaT gymnasiam Klafeofech, odebral se ádn Jesoitskóho do Prahy a stal dom hrabte Frant. Pelcl ml rrchní do- klidkn na vychoTáfAní mladých hrabat. Zde Pelcl obrátil vUyehtiTos mladiího knéistTÍ, stal se r. Dobrorského Dav pak a písemnictTÍ. déyin r. k ieikýdi stadia 1786. TysTétiti se na 1787. vicerektorem a pozdji rektorem feminái t Hradišti a Olomooce, a kdyi tento byl zmSen, byl dán na odpoinek a dílem Beehtických potom ponejvice domech hrabat Nostic a diMiád pítel Flme iil jakožto ernÍD dílem t roiliných venkovských sídlech tchto rodin, vydávaje se odtad sám anebo se hrabtem Fridrichem NosUcem na rozliné mtj po Evrop za úelem stadií djepisných. Zemel, se do ech, v Brn 6. ledna r. 1829. a pochován Jeat na hbitov starobmnském, kde ma postaven železný iákem ifýrn me^ obelisk. Y déjjepiseetví ^éna Dobrovský získal o djepisnoa kritika, si veliké záslahy ka které kritický jeho dncb jej vedl. Dobrovský byl v echách prvý, kdo kritiko djepisnoa, Dobnerem saloienon, zdokonaloval, rozebínue za píkladem Dobnerovým pirozené néených rozpravách starií ásti djin eských. Nejzná- mi^ z rozprav tch stala ae rozprava jeho „0ber den ung det NanflM OMch', v nli opfrá otobttotC C«- I ^Ofn, i m poton proto, ie imfnkA déj« pokládftl o nta m poáwrUmf; T rnkopiie Zelenobonkéni, nikopii tento roipraro tu Dobronký pidal k tfctima tjáin\ Poldo?* .Kartgefuste Oescbichte dfla r. BOhnen', der Tyiléas 1782. Velni sloiby platné podobného pokre6ojicibo, nucich, jcboito BTaxdcb), 1779.*, ffukn), t t< doje- i iMyry dily . a tesopira prrý, dil prokázal Í'<m> VydaK literárDiroo. piftectTi vyilý 1779. r, spi»a Tycbázejicibo po tyreck (o má název „Bdhmiscbe Litteratar aof das Jabr dmbý (o tecb svascicb) a tetí (o Jodnoaa tyilý a Littorttor* 1781.— 1788., ivaxdcb), obaahqjld vyilý vtek teprve náxev and literami nibritcbe xpráry i lei 1786. a 1787. (o tfoeh r. Magatin .Litterariachei nod Máhren*. tvrtý dohromady a „BAhmiscbe 1780., r. tvrtý, Béhaes voa objemný tak jako prvé ti díl Jest vytel teprve po delší pestávce z té píiny, ie bylo lakázáno jej v>dati. Palacký v iivotopise Dobrov- ského praví o tom ped- .Professor, jeni jedno místo v : love k roníka k sobe 1780. vstahoval, a t«bd«|jit sUdiJní dvorské komité provedl, ie tisk se takásal, JalUrai Dobrovský ono mfsto odvolati nechtl.* byl Fr. Jan patrné faknUy (od iditelstvi r. 1782. Béiín s dvorský rada fakatU dopmUla se promoci 20. kvétoa r. .Kterakým práveB mé králem teOým Oloa Dobrovský pokáral, snad ka statí Profeaaor iditel ve Vídni), ob« právnické sa jehoi té oeadaé chyby, ie pH 1779. kázala brániti doktorandovi veta: tekým; má BéSína, : Rsdolf drieaé .OU 1. pipojO k íii." rakoaaké Okyba la ovlem nebyl nikdy králaai Otakar." Ale pAaobily, aby xákac : 15 tisku se stal, pi Zlobický Jiné okolnosti. I pi ieské fei vídeské oniTersité neJTjrUim soadnim dvoe, pevedl sond ní ád, soadil. Ungarovi daným co Zlobický vysvétlil : Dobrovský když a 00 sám r. 1786. „Hrabe Klarjr, tepn'e a la OBoéovatele peklad mne se jiní zastavil. zastávali, útoníka a byl schválil.* listem e* president a presidentem psal, NáS dvorský rada Béiín, kterébo v tom spise pro Otu místo Otakara niioil. esko .UObmiscbe Litteratar" pokraování dalSí 1781. na r. eským kancléem akého senáto, byl tehda cenauy, úedník též peklad Dobrovský nepíznivé po* kterýžto stalo se, ] professor totii, a spola sméSným vyhlašujíce Dobrovského dvorského úado, který m(U Dobrovský potom, vydav tvrtý. díl od dalSího vydávání opustil, jsa omrzen hádkami, orážkami choulostivých osob, jakoi , i z píiny, o Dobrovský professora ponvadž ostudami censur}' a slabým odbytem, 1781. r. 5. kanovníka Voldicha jej .BOhmische v anebo ponévadž obvinil nám tuto zprávu ervna na dvorní rozkaz mnsil které PelcI zanechal jej kláitee pipustiti, exercitia musil konati. svédky Littcratur' odprositi, nevédomosti z oslem nazval. chtél se dáti na knéze vysvétiti. t«ntokráte ped Dne 8. po té Arcibiskup nechtél jej díve 8 dní v kapucínském Toto pronásledování vzniklo odtnd. Voldich ve veejných pednáškách tvrdil, že není nutno východním do latiny avém jest spise na eím se uiti, peloženo. dkaz, že východní literatora onirersité Spatné jest péstOTána. rekt Dobrovský koUagin sly&eli. Yiichni Voldich tymi tyi jaoo dokasoval to knéžmi. Nyní peilo se ponévadž jiŽ vSechno Dobrovský vypravoval to ve na pražské popíral. svédky, Že to kteí to dva již kleriky, pes svédky a oznámeno ke dvora. i6 Dobrovský ie Bostadil. profeuorft neboli V tonrenci Tjsokébo mfite roskat, ie Dobrovský pokraovati pfiiel s ve svém K7I0 ednflu královského Proto bylo odprotoni uspoádáno. splM ponévadi nesmi, misto vysoké t«d7 nemálo. dokázati nic poa£eno liivé a svédcich o xmioka se nestala.* ^rre^ Probírá pak Dobrovský v onich vico doby, ale ta a tam do doby xabihá dilecb, a to pisemnictri neili kriticky toliko bibliograficky své a vlimá starSi si vedlo piiemnictvi také vcdélanosti vábec. Nejdelii a nejdokonalejli posádky Jsoa poviimnnoti si jest, nvádéje knihy v Ie, avádi nctjprve latinské, potom Kromé miste eské. rozpravu téchto poprvé nmecké ty a teprve na tetim díl Dobrovský sepsal der bOhmiscben „Geschichte byla otilténa r. 1792. Mimo to echách vydané, Dobrovského. bylté to vlastni obor védných; djepisných a Jazyko* spisft v Spracbe", která .Ncaere Abbaodloogen der bOhmischwi CBsellschaft* a která, dotýk^jic se vétiinoo déjin eských téhoi rok« památek Jazykových 1792. vyila téi o sob neboli s der bOhmiachen Sprache nnd Lttteratnr* rozprava ta, vyila potfeti pi»emnictvi, názvem .Gosehicbte ; s týmie názvem jsonc áplné pepracováni a valné rozmnožena, r. 1818., ale sahá kdeito prvotní strninéjii rozprava toliko po rok sahá ai k 1526., d<^''^ i> - broTského. Vétil záslnby neili v déjepisectvi Dobrovský ziskal jazykovd slovanské vbec a itaké irláit novon dráha, sta? se tvArcem slavistiky, tvArcem srovnávacího jaty kozpyta li T Jftzykovédé. a oprávcem mlnvnice eské prvým spisovatelem vdeckým. Ostatn slovanského ijejiro Upravilté 17 ped o stolMin XIX. ladném jAijka mlaToice prítM OMckaiiicky sklo&OTati a piluji se toliko ale tédecké DobroTsk^ rydané mlaTnice a kdeito pfed oéí éMktai, o jaijlra Dc^jen erroptkém Tbee nebylo^ Seské dílem tesofati dflem roze- spAiobem eklektiekýB neboli ryhinrfm o TAibAdi syntaktických, doporoqjice tu neb ona ?azba Ji Dobrovaký jioé kárajice, bndoTii jasyka Setkého vystaTíl 'P&sobem Tddeekým a tak dkladným, le potom o Tnéjii jeho trary tporo býti nemohlo, a dosud každému jazyko^pytci éetkému Nepfwtánge mlsfiiic i a splsA ei veikery bedlifé Ceakýob, slovanaké, mikl byste ikounati jal i« pak irláité soestamé nejprve ceaké, néasecké staroiloTanské 1791. y pedmlnvé ke slomíkii ei, a potom Martina Pelcla, spede r. a latinské Frant. Jan Tomsa, echicom*, který toho roku 1793. r. totil sob rozpravu vydal eské mlavnid v sepsané latinsky R. 1799. vydal o Dobrovského. a stariich a sroTnáTati Dobrovský fynesl na to- YýslraBy sré jazykoTédné in ei spisflm jeho. ei ústrojí jejich. fejnosf F'rant. sení ke jest míti na spytoTáoí a ttadoTánf totil rukopisu dle ^.SIovo slavenicum o asováni slovesa eského, kterou pracoval, jak lám se vyjádil, .za ivláltní píinou, aby totii mluvnici uveden byl* Sprache, in jii jediKNi *), lepU poádek v eskou a „Die Bildsamkeit der slavischen an der Bildnng der Substantíve der bOhmischen Sprache dargestell, und Adjektiva totiž rozpravn o tvoivosti jazyka slovanského vbec a eského v které vyložil náakn jmen podstatných a pi* davnýck. *) K««H o tvorbé Tím Dobrovský Ohwr 1886^ S6. katoIMtf. položil meze zvláSt, ledabylé tvorbé io idtU m Jett daUim JoMf JoogmAnD právem J«lté •lov a ipola Tytekl zákoojr, kterými TsdilaTatoldm Jaiyka, taki« m o ,Bildsamkeif Ukto: .Spii tento nemfiio dosti ten a ietfen býti od teho, kdo nová ilova r. 1834. vyjádil initi mnsi nebo chce."*) Podobné slavil se dvma Sprache" (r. posdéji Jeité Jinými spisy Dobrovský vbec pevný sáklad jaiykovédé i eské dal Hlavné pro- spisem .Lehrgebinde der bOhmiscben spisy, 1809. a 1819.). sonsUvoa te jasyka eakého, na které vlichni potemni spisovatelé srovnávací a lakládali, xvláité. slavicae dialecti veteris" mluvnici (r. vék slovanského jazykozpytn. 1822.), O obou eské mlavnlee své lingvae ^Institntiones kteroo zahájil spisech tech nový Jangmaon amfnil se Antonina Markovi v dopise ze dne 29. protiiiee r. tmito 1817. slovy: ^Dobrovský nyní na veliké do- nucování Kopitarovo a hrab. Ossoliského svon Slovanskou grammatiko vydá latinským jazykem. Bude výborná, viecko tohu moZe rozprodána dáti, já eská hodná. jeho (Lehrgeb&nde) Dobrovského k tomo nabízím, aby nám obSírné a jii celá Jodl prý chce a ní výtah pro Školy na svétlo ; esky psanon brovský vSak i dmhé hodné Ji vydal na památko.***) vydání vydal némecky, ale r. Do1822. Hanka pi^eloiil do eStiny s rozlinými dodatky, a pi^klad ten dokal so trojího vydáni. mluvnici tu Václav Mimo to Dobrovský spisy pro filologii *) •^ spásobé aaopiso jeden násvem a historii alovanskou, .Slavín, Botscbaít aus oder Boitráge aur vydával po BOhmen an Kenntniss eaského .Z dob naieho BIttMdttIk 188S., 180. der allo slavischen alaviachea probnaenf', str. 6. Volker, Litterator ; 19 nach Mandarien* (6 STAzkA allen byla pidATkem obt Huká zménami ^Olagolitica" poidéjt 1832. (r. fydal, • Jeden 8 1806.), k nénaito r. spUy 1807.), ktoréito (r. — 34.) idota mnokfnd s Dázrem .SlOTanka, zor Kennt- bím der alten ond neven tlATischen Litteratar, der Spnidikude nach allen Mandarten, der Gescbichte, Alter* tbtMr" (2 erasky r. 1814. a 1816.). .SlaTin" jest prvý pokas literární Tsájemnosti sloyanské; obMh^je Oánky národopiiné, djepisné, JazykoTédné, potmSkj atd., a jev! se maka, roziioTati snalos( .Slovanka" jest obsabem a úelem iréta sloTanskébo. nm pokraOTáním již .Slavina' ie jibozápadnicb SloTanA, jehožto poátek otiitén Dobrovský psal nejvíce némecky, eeky nco .Slavinn*.*) také latinsky Prvá jeho napsal ponze nkolik menSfcb rozprav. rosprava, nínem kteroa napsal esky, vySla tiskem Piielym názvem .eských s 1804.; r. vydanéma spolen pfedmlava k spisku, jesti to patrno pokraéoTáním, jest že na str. 90. podáno pokrajoráni popisn X toho, i ; Anto- s Po Ondeje Hornýho vnov P.*. Ostatní eské rozpí4sloví sbírka. vydání mistra Jakoba Srnce a Fr. rotmaoiená knžími pravy vydal smrti. skoro D. a A. J. všechny aVe( kaidémn milova: byl heslem ninil ; **) pam£ sob i peklade slova, života, srdce po jazyka svému," která on vidél v která napni nm pouze jasyk vy- ? .Uitelakých DOTioach" 1792. mesi r. 188S., 160. že „Slarfn" a „Slovaoka" jsou napsány desky. **) Brandl: ŽÍTOt J. svoa jiným slova Dali- Vzhledem k tomu bodtei uvedena ide Tnir^ícf. •) ped Nepomýilelt pivésti jazyk eský k aovémo tebaie rád avádl na si nedloobo teprve Dobrovského, i. a 1S8. eském jiným ks eieno mylné, 20 konci prvého vydáni svých ,(íc- .Mnohé tcíi io^kí' ic Ukó ktoré ústAvy, zHxeoy, byly lim • ni;: ..ii> . . >|ira( lic" k luacoi . ie mnoti oriem, dokazojl t« pfíinoQ badoaciho ifébo povoláni oerooboa pOftrádAti ei, potod kteroD RakoBského vzdéláTána a ústaTy snahy mnohonásobný toho 12 posledních Tjily, roziiojfce A v a podobné jako Tlastenecké Cechách, jest, naacní se £eské eské spisy, zabrániti, seznam eských knih, které za i aé msté praiském na Novém i na Moravé a eské Ubr^Sch dlTadelni hry, které od nkolika let nékolikrita a etné jsoa navštéfOTány, poet pedplatitelA na eské asopisy tak atiený jest, za i let znaný tak tyto k jiné oiitek, fei povzboditi nebo, aby zcela nezanikla. pfispéti tolik rotUHlA ojala, kteH se piioji, nkazojice na oiencfl, i se tomu Tiechoy k dojista nékolika mota aby Ale, byla, nemohou 5 milioafl poddaných noeaáfttfi asi mloví. týden dávány jsoo, tak fe eská pfec? pochybuji velice, ie skutené a vlády krále to na tak nejsou v celkem mftle dosid znamenité vétélho stupni, na jakém byla za Rudolfa, t j. za zlatého vékn, jeito závisi mnohých nahodilých okolnostech vnjilcb, které moci nail (so zweifle ich doch aehr, dass die boehmische Spracbe im Ganzen zn einem wirklich merklich werden kOnne, in als sie onter dem goldenen vielen zuf&lligen in nnsfer pipomíná nad grOssem Grade der Vollkommenheit gebrackt i. znmal da diess von so áussem Umatlnden abhlogt, Gewalt stehen). spis K. Rudolphs Regimng, d. Zeitalter war, die nicht Yliatenecká páni — Dobrovský HankeAv a Tháa? s r. 1 783. — ne- mohou spftsobiti n^aký perrtt t edém národ, hjt 1 mnohého k vétif pfll pohádala (kfinnen in der ganiot áv Nation keine Kevolotion b«wirkea, wenD sie Manchen zam dass diencn, f[lei^ FleliM an- (nrOssera iQsporoen)." Také pátelm, ceskjr omjicim, Dobroriký nmecky, a to i kájí etké dopisy od nich dopisofal dottáTal; Ba na p. faráe sbislarskébo Frántiika Vambery, ji(J látkoo ptal, proé r. který k sIoTDÍka zásoboval a esky ma ptával, esky .Pro 1801.: Naiei ten pí$e. óeaky píin? mo se odpovédél 27. ierma Zepisáhl jsem se silné, jsem se xapisáhl, iádnéma vice nepsati a se žádným silné Tfce Jinak namlnTiti, kdo to nám echftm od ie toliko mlnvime, ioma tak cizich eícb sobe píSeme a mezi pro bychom nemohli toma odvyknouti? téiko odvykati? Jsem se sapisáhl.* dopis esky sná, neili esky. Jestliie se pronárod posméSné vytýká, našicb Já myslim, Nkdy *) sebon Jest ie ne, a proto Dobrovský psával i týi áataiaé ^esky a ástené nmecky, jaki akazojf jeho dopisy .Masejnfkn" 1870., 311.— 341. otiStné. Frant Palacký ješt r. 1827., obdriev od Dobrovského do .Mnsejnika* rozprava eskoo, pokládal to xa velikon ivláitnoaC, osnámiv Jann KoUároTi 10. ledna aBo^ravy o jméno sflMohl, ponévadi r. 1827.: Slovanfi v prvním svaski vydati jii Jsem divé byl jsem o téml dostal po- jednáni eaké, Yaiemn smyslu odporné, od p. Dobrovského, kterél pro nevídanosC samo, 1»ro?ikého položil psané, eské bylo, s od D o- radostí jsem ...'**) Jestliie DobroTský konen pece *) Brandl, 120. **) ano( do prmího svazkn Moscjnik 1879., U7. tniil, ie by snad 1»» jaz\k I tprvo i"'k\ tám ó poidé, Aby jej, uki iikIi! nkluiiku iiii bjrlo j' Uy pHlUné > Avíak probádav to pokositi se mohl. vychoval takto netédomky obDÍv^j^f láky, kteH byli ctiiádoktí oácf nadcbnoti, aby tomuto, tak a£co6 obnoTenéBO nový livot vdechli. Bez prad Dobrovikého vikfiiiti národnibo docha c^eskébo mohlo duchv, ?}braiiéj&ich ale nebyl toahoo nkolik* itAti se by dojista onea rsnikl Jednomyslný ruch, jeni uvdomil inenihla Hechoy vrstvy národu eského. Kterak ostatni pe^liv byl jazyka 2cakéko» na p. pfihoda, o které vypran^je r. 1799. .Bóhmische Litteratur*. etl kdysi v Hájkové .Kronice* xobrazige slovo „sa* a nerozuml mu. T mésté, ale nikdo snamenalo; lidi Sel tedy pfed brány a tu dovédil se Dobrovský o znovuzrození I rozliných ptat se mu neuml povdti, viak konen, siskal národa lidi co by to slovo mstské hledat ttariich co to Jest .sa*. si eského, zásluhu velikou ale téi o nejen vznik viá- On prvý jal se srovnávati stav se tvrcem srovnivaslovanské, jazyky ciho Jazykospyta slovanského tak, jako Frant jenž i prvý z Nmcv, ale pozdji neili DoBopp jemnosti slovanské. — brovský, jazyky — tvrcem slovanské na jeviité Jasykozpylné uvedl jest srovnávacího jazykozpyto vbec ; on p rvý osvtlil svými vdeckými výzkumy slovanskou starobylosC, ukázav bUské pHbuseustri kmen slovanských vbec a jejich náeí zvláit on p r vý uinil poksi literární vzájemnosti slovanské, apréc* ; Jeho byly skoro viechny rázu viaslovanského a nadchly táhj ideou vzájemnosti sIovaBské toliko pérem, mnohé echy tehdc^li. A ne- Dobrovský také výmluvným slovem obracel 23 sení ecbá k ostatním SIoTanm. V doby pficbáxelf k torno studojfci a jiné osoby fidélao^Ci TjToleiií totii oriíté do byto Dobrovského, kdei, osednavie kolem nebo, n*- ujímavým jeho pedniákám o jaiyko> bedlivé sloacbali ipyté, pisemnictví a jiných vécecb, týkajících se Slovanstfa. Ze zmÍDných pednášek pravé nelie zde nepipo- menooti pfibébo, jenž nkazoje k tomn, jak pravdivá byla která tehdejší professor aloTft, sano nejednou aniversitní Dobrovském o Bernard Bol- ikige, pronesl, Ze Do- jediným mesi tfemi miliony echem, který poiívá sa hranicemi váinosti brovský jest vieobecué. Kdyi své posluchae obydlí r. 1813. jedenkráte Dobrovský žádi^ za povolenou, aby dstojník ruský, vyiií jeho Dobrovskému svoji úctu osobné a ústné mohl velitel dáti totiž kolem sebe shromáždil, vstoupil do jeho Kdyi k tomu Dobrovský milerád na jevo. dftitojnik vzdálil, se posluchai jali svolil se nakvap skrovný píbytek uitele svého jakž takž uspoádávati a nebo( leželo tu obyejné vie véci — v nejvétSím bývalo popráSeno bylo trochu véUfko generál boce, v slavisty i sem tam rozestaveno. veiel prAvcdé skládal svoji ie poznal ano i jiné náiini Sot7a pak vie do skrovného obydlí nej> vyžších d&stojníkf nékolika mský etnými ády vyznaený. chlebnými, istiti, knihy, spisy, iaty a jiné nepoádku, a skfné poádku, v — Ukloniv se hlu- úctu Dobrovskému slovy nejvýic po- poníženými, osobné muže, pokládige sebe ta itostna, kterého veikero Slovanstvo, ba veikera stední Evropa adí mezi své nejuenéjSÍ a vsácnéjfti muže. Po té rozmlouval s Dobrovským bodiay o roslinýeh vcech Uterámich a odckásctJe s a prvodem ivýn, asi nc|j- pl poaléze projevil, Jeité jednoa m^ úcta Do- 24 brovtkému. Uyl to tUvo/ ímd de Tolly, který toho ruky voj6?dc« brabé nardajr tiboren te iborea trým leiel u rraby.*) Jiný doklad podoboý, jak Dobrofiký byl cién Dobronkéma a Táien, dáti nám dopit KopiUrAv, poalaný tijtí 81^ ic 1812.^ v némi r. témé inrzatosti toDcm niilnfm nim s ped inlavil; byl by nýbri Excellenci, „Baron Zoia ml pift«: ponévadi plakal, si ptal, ceremo- Vaiootti necbce býti abyste pfál, tak jste i byl na- afin kládal jako se ctitelem svým."**) Batei nTedeoa ide také slova proslaTenóho bátnikA némockého Ooethe, který veliký výsnam DobroTtkébo ve véd li a pisemnictvl slovaDskéro vytekl ner -' JalirbUcbcr 'o jiný: jii obecné dmyslooa neostával zveleba „Abbé Josef Dobrovský, jazykAv stadionu v knihácb obraceti a Uérodotakými vleliký záliboa se djin slovanských vedl a pilnosti jovol takto nejvét£i sláva védeckoo obliby. K emoikoli pjfodmt svj který honem poádají te ta 8 jinými je&té Dr. Akoli pak odev&ad celek." I. J. s eské svilj na a tpo- idii slávou obecné obsáhl V kterémo ilomky a originále némackte tlo?a Hanoi pedetlal tréara apln Tydaaéai r. 1867. doma tak I citiné pece neopadl v chybo mnohých Dobrovský jak a tlaven, ktei slávoa •) výtéiek cettami, ihned bylo vidéti mistra, pfistoopil, „Literární p&sobcnlJosefa Dobrovského*, faliee byl ctén Ber- starosta kritického národa ieského a semé známosti , neobyejný tento mni, který xáby v OccbAcb, jiyto 1880. v r. wisscDscbaftlichc Kritik" tak jako fUr svojí zpyiní Svétosor 1871., tSl. *•) Braadl: Život J. Dobr.. 161. a iiduého vedle 25 trpéU uecbtéji, Ulenty nýhri a staral Tédé a podporoval mUdS{ povibosoTtl aby bmotnými se, tileni ne- starostmi Tak Tbáma, Tomsy, Joiigmanoa, PiSely bo, Pacbmajera, Kopitara, Hanky a ivláSté též otcorsky mladého Fr. Palackého, když 11. jioace, TénoTati mohli. se n)aX se dabna 1823. do Prahy piieL UvedlC Palackého do doma hrabete Šternberka. nfkem v Olomouci, pi Mnsen doporuoval chtje z Prahy ueod- piinoa sa kteroužto v ni si zídil, dbal dvojnásobnoQ pelirosti, misto aby pfimlooTal mo, domo? cháxel, nýbrž aby Hanka knihoy* stal se aby Palacký Hankovo dosíci, obdržeti mohl, a když se to nepodailo, uence hrabatflm Štemberkflm a eminflm, aby rodopisy a rodokmeny jejich sepsal a nabyr mladého takto znamenitého honoráe, snáze v Praze setrvati mohl, ba vymohl a Frant Šternberka, že Palackého jmenoval svým archiváem s roním platem. hr. Dobrovský pispél nemálo k tomu, i zízena byla pi pražské universit Císa Leopold echm nft II., ietkébo krále apoIanosC nauk, konala vázána, v Praze Byl pak xaaedání r. A kterak by záí spolenosti té, 1791. r. pi emž etl Via DaMtevifcfllo spisek onivenlti*, vydaoý také zavdil Král. pítomnost se eská byl i za- císaovu Dobrovský. pítomen slavnostnímu nkteí lenové mli svou rozpravu Ergebenheit uud Anhlnglichkeit •) 1792. nejedním díkem tch úatten porad pednášky, a Dobrovaký ph pndské ta která byla císai 25. r. 1791. v Praze velmi slavnostoé komnovati. porady, oslavila; dsa že jazyka eského.*) sotva vládu svoo nastoupil, tím, ie dal ae i stolice der .Cber die slavíschcn Yúlker .K d^iaáa stolice jasjka ieskébo r. 18M. 26 ao Krzbuii Osterreich*, t nli od<Uaoi( ilovanikýck dftf národa k domo lUbsborskéma broTského, Jeni nfikteré i básné, vyduié sa pfiláno^ paooTníkoTi koniDOva^ni, slftTnosti Pednáikoa Do- velebil. eské dui odeTzdal, Telice fpokojen a vykázal spolenosti k iielAm 6000 s Dobrovský sám piie o pednáice si. Miic 9. do&lo ietl, byl TMeekým Cerroniaa té f^na 1791.: .Mé malé pojednání, které jsem mnobé neoekávané pocbvsly. zcela Jednala o oddanosti slovanskýcb národfi k doma Rakooakéma od ccba vécmi ai J. do Lecba; i píse jsem Stacbova a jinými Velienstva odevzdal." Konce pfednáiky, v némi Dobrovský obhajaje jazyk eský a dokazoje, jak potebí jazyka eskébo jest stolice náška Dobrovského potom o aobd tiskem vyila. eský peklad Kraméríosovy ped pfi praiské aniversité, konec ten byl jen oveejnn, kdyl ped- králem neetl; její .Noviny* nmecky i eaky od Ignáce Tbáma pinesly také r. ími oviem snáaotC 1792., obsahá jcjibo valné se roziíila. Konené bnte podány jeité nékteré zajímavosti o Dobrovském, a to vétáinon dle Brandlova spisa .Život Josefa Dobrovského* (Rrno 1683.). Náhoda, ie sobila, rodnosti že Dobrovský Maai, maarské v Uhrách se narodil, kdyi pracemi svými byl proslal, jej piosobovali ; Dobrovský viak anahn Maarflv odmítal a sebe vidy za echa spnátnto^ problaioval. r. 1788. Zlobickéma: .Sklená pftliioé Tak ptal mnoho deklamaje a v&ecko slovy pepíná; ostatné jest vlaateneaa, ovlea nikoli mým, který Jaea •• tiee v Uhrách jii narodil, ale i rodiii teekýcb. A v Královéhradecko." nehe nic zaíti . . . r. M^ otee byl te SoWee 1810. psal KopiUrovi: .S Madkrj Snad nevíte, ie jsem se v DéraatA 2T a h«0Q mt) ale oarodil, byl otec ech, t dra- jeui goonském ploka prince Jote& ^looiil. Proto nesmýilim mádtnkj.* Podobné tél od NéiDC byl prohlaioTin t^ Nénce. ponéTadi skoro toliko nmecky ptal avfok i naproti takoTým hlas&m Dobrovský inal te npimné k národa ; eskéma a k sloTanaké. národnosti eskon to Tice pokládal zemi tvrcbadott^ené Jii echem doklady dokaxojí, ie Dobrovský se k driav Ra- kooské pipojeni' královstri, o erni vyjádil se .Vydáno T .BiJhmische Litterator" takto: Anglian ae nehledá také jakož nieoých Uanoveranech pojednávajícím." historíckého a genetického spojeni tamie se pronesl .Chceme-li : v iii aby podniky naie pomocni nedali v býti, prospéch v obapolný 1 Némci, psal r. kteí nás Do ech z propastný Horiové M ech své síly spojiti i a Moravané,^ máme se daily, pracovati. védom si Moravou, jaki mj echové nené ve spise Byl s vzá- si a takto spolené nám Týne, radil otci, jii tak .Uvalte, pedkové naši dlouho ie si aby mésté se se, Jej éiniti jest když mu bylo tehdái od vojska do ech, némeckém. ? bystrém, nám ntlaéují.* obdrželt otec jeho a navrátil list zalíbil 1810.: Uker Dobrovský dostal teprve Šest nedél; a ob- tom krásného a následování hodného píkladu?* Kopitarovi ikoly Das ge- avíak iádný nehledá echfl ve spise Das gelehrte ; Oesterreich, jemné 1779. r. sice kteréito dílo také éeské aéence lehrte Oesterreich, sahnje nad ale cítil, za STláStní kdei osadil se Katecheta taméjfi neobyejné nadanéa ko^a dal oa stadie. Otec, boje se \7dání Ale Mastná náhoda, Ie mu píbasný v Nin. Brode byl dlolan penise, kterých nikterak ttadi*, sdrábal se. od ného dostati nemohl, pohnula jím konené dáti syna^ l'tt Hvébo r. Iiroil«\ ped t«dy nedlooho Nmce (t. j. psal: .Kdji £eiti holi irádéH klakoTský koosek leckterý pokiknjice za mooo: vysmívali ae mné, Nmrcm, lám o tom Hankofi sToa smrti do ikoly chodil, ua mne) mét dlužníka jsa imuhýni dosti od spoloiákA svých, Jik 1826., jsem T Ném. Brode na orujlin i1omi«' \ V Ném. opatfcni ZA ten dlob. TysUl aby toho in6»U, (io a .Nteec broak, kuneny po mné, žo jsem mél krvavé rány na hlav." Kdyi pak ryitodoTtl KTammatikálDÍ tidy v N6m. Brod, pfála mu tái Dáhoda, hrnce tloak, pod která házel," lavici je ma do Broda na stadie pomohla, ie také homacitni tiJy studovati mohl. Otec jeho ncchtéjicibo platiti, <iluinika, házeli totiž v Klatovech mél i poslal syna na i gymnasium klatovské. Po iákem a hc jsa takto svém do Prahy rozumu svého sám v Praze prvým vidy vySinoI se povýiení kandidát na fakulta výživy dobývati nicmén vyuováním, sookroroým býval výtenými vysvdeními opaten, odebral v patnáctém veka ckoa. Akoli pak iHfi Dobrovský gymnasiom colé pilností uad ostatní filosofie a filoso- si studqjíci tak, vadn -(nobilis i ped tak ie na mistrovství v oamnáctén roce svém obdržel mezi viemi magistry misto prvé byl mosil bystrosti zvaným „Šlechtien z de Lauro), kterému podle starébo zvyku a ie vavinu* filosofie tajiti bylo. Literární práce své Dobrovský bohoslovec r. firAce jeho týréa 1775. Tmikly teprve ekoroagnlnosti. loréka Jil jest rozryto, poal oti^kuvati jbko NcJdAleiitéjií viak a n^záalainjií let, kdy duch jeho býval iní-li choromyslnosf tmntný dojem, vidíme- li, la dojista bolestné ie duch bystrý, obycijného srdce aale Bohitaý flá^y . aad sebou ie dacb» poibyi, a hlobinj dáraé minulosti jeni šero osTéUoral, lám jest xabalen. Ale jasnoa pochodoi jasykospjrts temnem cborébo beivédomi sebe sama aTáiime*li, ie ^asto opakiijícf se lácbrat nebyl s to, aby ducboToa DobroTskébo pekazil, práci prací Tédeckoo položil perný, na némi Telikolepá M sméle pyramida tToivý, objemný genius to a tiady váinosti jemni TrstoTníci se ob- byl, se pokud vysloví, a neitéstí lidského ducha píjemno Neni choromyslnos( pi dojista Protoie viak meškati. nýbri vysvétlaji, k rozmanitým bu nechává, poznalo, áctoa s mobntný, jak toieni, jméno s nicb milofali a jehožto jeboi nejlepší díTovali, vidy pece ie do jasné T^ie slaTistiky nabýráme jisté stATí, nýbri nepohnatý sáklad^ posud véda soustrasti nepozbude. velikého neštésti jest a kde hrozné neitéstí — ducha — a dlouho vSeobecné výroky tu nieho ne- tenáové široké pole a výmyslm se po- obraiotvomosti peludným domyslm zde také nékolik zpráv za úelem, aby se jakého spftsobu zatemnní ducha Do* bývalo brovskébo. Jii za doby, zahrnut stále r. varoval, 1790.: si s se pflii na- ve studiích svýcb pátely. aby svého zdraví dbal, napsav .Pátelsky Yás namáháte tak mrzutými u ného se ducha svého Pátelé jej aby v prácí se mírnil, a jmenovité Durych napomínám, STé peioTal ; nepracqjte více, neili síly Yy vyvinula jsa vedle prací téch neunavené zabrán a horlivé dopisuje sice napomínali, jej pracemi, protoie pílišné nervA, pfedráidénost pínal, kdy Dobrovský byl jako rektor semináe mnohonásobnými ; pracemi nebo< V aše diviti se obtiien, mi mu abyste snáieti 1. íjna o zdraví nohou jest, ie, . . jsouce ješt tak dlouhé a lite- : 30 naplnéni* listy mi psAU molcte.' novinami rárniini marné bylo o Dobroviikého takové oapomíoáoí, néj tím náalodky pepínáni dacba, a 86 víc osadný rok 1795.. kde 14. ledna Jit jsem .Chtél r. Vám Ale itJflTotmly ai naiUl pro daiernf eboroba tachTátila. Jej Dobrovský ptal Dorjcbovi 1795. jen oblásiti, njaké sávainó yei nikoli I na Vás pamatoji, ie Nebo( dacb mAj psáti. abych piavdn ekl, dosti pminý, starostí prost ani, pfckonal ochablosC a rozmrzelosf a není abj Nicmén Hšk moo." ustaviné moJHl dncha svého hojnými pracemi védeckými. Ti, co kolem ného potorovali byli, na ném pradkoa popndlivosf a jakési podivínství, se Týb>.rh v p.loviri poprvé Koli na panství inivosti, ervna o lítostném stave, svédil. Jakmile a pil r. který 1795. pokládali, pi ném n faráe v se potom o dolevni chorobé jeho ponkad Cbebskon ntilil, zajel Nové hokon pe- do Karlových vodo, aby zácpy žaladkové pozbyl, a dosti brzo obstojné se zotavil. záí Dnrychovi: |,Snadné mi prominete, psal 7. al nkázal Falknovském, kde Dobrovský pravé meikal, vSechny Varflv které viak ta jakái a nSencA asto se jeví, roztriitosf, konené hrozný neobyCejné Sán ie jsea neodpovdl. Hyl jsem totii trápen po dva msíce zlým dochem bypocbondrie, ilem ernon žlaí spftsobeným a tak pndkým, že aui lázn Karlovarské ani vody Chebské zlo úpln Vá£, na dvojí list vyhnbiti nemohly. daný 15. Nyní jsem v Praie a uiivám Svato* václavských lásni a jiných zácpy moje zmkiti pece mí mohl, volají, a 19. ervna, radí, prostedk, kterými nalilékaH chtjí. Akoli bych ísti abych dncha nenamáhal, a psáti aviak do- abych pátel&m krátce psáti sml.* Kterak Dobrovský rady lékatké nedbal, dokazuje 31 t^t pr&fé xffliaa/ Jeho dopis, réd aéaiio mimo filologické roBOpis^Je le Uké, ie RosoTé, Jio«e« pA? odea Skin* M Uif 4iiiftTd, «Bm* od SloTan od onéch pfe^lo. na kt«ré Jméno genoticky, Dopis ten neaknzoje ani niý* mezM stopj dnietni poowtenotti, n to bvlo ifláitní prroa doba pfi tomto aenod, ie BéUaký jeho ua«i opétaé jasného, dopise napsal se byl doeha úplné na p. brto po mu propij il Tak ikalíL iáios k m cisafí, aby proboistri Staroboleslavské. Žádost celá neprojemje neobyéejného, ale konec Její protrasige, ji. jii pi Jisté, ie vyslyéso bade, kooélT doatt nieho ie Dobrovský, jasné mysli nebyl. Pravi totil ,Žadat«l : protoie prosba jeho Jest épini ipraTedUfá, a Y. H. Jako aál a^milostiTéJ&i král od a milosti Pána Boha nstanoven milosrdoHilií Jste lepií poádek a oás a skne nás echy, kteH svéma králi apiamé oddáni jsme, uvésti.* Žádost ta poslal Dorychovi, aby Ji dsai odevzdal. Darych zaraxil se nad slovy pravé dotéenými nad tím, ie prosba mimo obyej, podávati ji niiiimi úady, spíma císai odevzdána býti má. Psal i Dobrovskénra S2. zái velmi pátelský tedy npozomil jej list, v némi na neobvyklost jeho poínání a stran ave- deqých výie slov pipomenul : ,Chcete-li, aby tento výrok, úedník, kteí echy nejsoa, ten bade, Yám pro vieckn badoacnost Škodil ?* Z pátelství tedy k Do- jeni téi od brovskému ie iádosti císai neodevzdal. Dobrovský k to* muto dopisB prý se jsa v klidné 4. ae tak hláiil okolí íjna sobe, odpovédél. nýbri faráem, nikterak, a k vflli mnoho O proboSstrf píteli, jeni, zásluh má, pohnat býti nemohl iádati za ta prebenda, kterou kdyby Dobrovský byl by popostO; dostal, souhlasil ást s dchod tomuto píteli byl neodevsdáním iádosti a praví, ; když od cottj címm obTyklé, i odstoapiU nelze, císa nikdy neu mél od nékobo, Jeni noboji se prardo Hd, .Znám nesnáze, nabýti milosti, když popuzení niem Já po necbce. adéliti Ji á< j .. . po niiem netonžim a niebo iádati nebodo, TSÍm právem to ainiti mohl. * V vk: • ...<..»., ..v kdybych i témie dopise také éini poznámka: ^K ostanoTenf pvoda slova .Bfth* mi obyklé na Morav reni „do Boha na p, filologickou napadá mám toho", t sobe stanici, dosti, hojné, takie J. Némci íkají co by Bh bytotC byl .selbstgenOgsam". Více povím pi jiné píležitosti. Podlo rady lékaské od néjaké doby akoli nepracuji, ovoce a vody Tatí." — síly dn&orni áplné se zotavily ponékad ochablé avSak télo jest jeité — poiívám jen a proto jest se mi napínání Ale dniemí jeho síly sil mníval; 15. listopada navltívil z Méiic Dlabáe v kdyi viak navrátil se do MéSic, okázaly se znova jeho choroby. Domníval rocký, ie jest varo- nebyly tak zotaveny, jak se do* že dostal se, známky od Boba dar pro- pipravovati ustanoven Praze,^ lid na píchod atoho, jeni pijíti má", ie jest aréen osvéiovati slovanské národy, ie noTá doba vzejiti dobí sejíti chorobou se m«jí, atd. tt^itA^ má v Zvláátní echách, kde pi ném vedle nejvzneienéjií mluvy kladl méné spAsobné, viiehtti bylo, i«, Jia wfnxj nékdy ai sprosté, takie takové sIoto, jemni vyhýbal ée redle jemných mravfi svých v obcování, vidy jett utaMoin, ie duch jeho v té chvíli nebyl úplné lobé Tolným. Utkvlé jeho myilénky sáleiely na bloasniTosti, T nfi oviem jeho ilechetná povaha se inovovala: naráiky písma Svatého na dobu panování istého dncha^ idea o chiliasmu ftplítal s filantropickými myilénkaBi 33 tehd^jiibo sednátlTf, • fnotoflekýml Dásorj Pythigorejcáv o cislidcb. OTiem Jel Bély; jindy saie zednástri v i Míti protCedek od smrtí, a Mouoéni dAleiitost bylo moino na- pro horlil iii Aviak iMii, pro blaho Tlastí a nirodn. Jdio sfoa pece ie by blosanil, nebes nco s dopisA, i niehi otíSténo ide Dorychori Dobrorský paal 24. listopadu ,Dne 9. badii. 1795.: r. n. nabyl jsem úplného idrari a i. jsem ?^edek bityy dne 10. aredmié nn nc^jlépe poxoati pedpovédél krabéti s Nostíc a jiným; to jelt dkai, ie mi ottetai mocnosti docha a ie bidn nescházejí loTika nemocného. mod lidi mn propeený roctri od nhož kaidé kterého kdyi dobe Dékqji tedy Bohu, od mie chd lidatfv tén Aviak býti nešli rlast? býti emn onen TstaboTati mne dnch výrok mn co po Bobo cisincAm a fiamv i prospiným; protož od neiním, leé k k ioW A prospti bndn mod. Tlaali draiiim peludem není írétla dobré nadlení piehisí, sa ten dar, ni^i, že dar pro- pftafédiití, Otce 11. DanielAT m. niieho t. Vru moha pohani. 28.: 7, Daniel mnoho myfltekami ivými kormoutil jsem se a má promnila Boii B^ji, mn, sIot pak srdci jMm o 24. nedoiiToetí Evandlinm tla. rcecb, které pichod KrístA? dimým omylem etl jsem jii pHiaM aa posladnf tál naeeky a nmk masi], stalo se, kde ryBlatonie st. pedcházeti na 24. nedli nfkAm méiidíýn a optn, kdyi, jsa tfeasi srém xachoral mnoa ProsetaliKMC naložila se od dtinttri mého, jeit Tice Tiak nyni, ikoaitti kap. 8« na Divným ipiaobem jsem.* .Já trá rol- Praxe, za jakousi ie t nedli evaadUma jsem taaie ett 26. éiU latinsky pi mii, éesky po mii. Slnii totii t tetím vékn sréta jasyky kasali erandlinm, trnUl kMolMtf. pedkem SIovanAm, potom a 84 Co Vy Jit« o ftlovftntkéa vMbd národa spoleném drkernlm jaqrka ve imjrsle déjepliném blodoé upeal, jiným. tk spréToé Jíte poTédél re tmytle prorockém, národ a v které která nyní te ce£íaá t. j. o dobé, tlotreoský daleko iiroko roiloieoý po zemi jméno vezme od .blávy*, jelikoi Bfth veliké véci na Slovanech a skrze Slovany zjeví svétu pAsobenfro toho, jejž Dach Svatý splní se totiž nyní ; ono sluvo Joclovo: .Vyleji ducha svého na vše- potfeti liké Viíchni milovnici fidf. pravdy a dobra naplnéni bodon dary Každé proroctví télo." tfikráto se splní, jeito jsoo Hie Prozfetelností ti, kteft svédectví dávají, a trojí jest lioií a lásky Docha Svatého, neboli vaje na pfichod krále nebo neto8í zaátek Nmecké ccló *íii roilají, pohoTitinská pijdete. žádný pak strastí? ta hrozí. Doufám, Vfiecbno má totiž kralovati VídeanA z bode nevidí poslední zdržeti, jelikoi slzí Do zemí Slovan, kteí jimi rádi sejdou se viicbni vyvoleni, prokážeme. pipra- vyvolené evandóliaro nemohl jsem se nedéle po némecku, nefitésti který lovenstva, jenž Co po skonení vékn. mír svobody pfirody neboli Otce, milonti neboli Syna, : že Vy brzo do se na dívéjií práva ech stav pivésti. Také doofám, že Josef Frantiiek, uynf cisa némecký, svou dcerou nevérton, sestrou, která echy conzové, jak snadné krále miluje, státi odraženi budou, navráU se aohli té§iti bami naáe k We te svon Kd>ž Fran* pijde k nám. mže, od hranic nmeckých eské pluky domA, aby synové ác matky ovdovélé a bezdtné, jejichžto modlit- zbran požehnány budou. nepodobný (tm, pevrat viech véd vytrváme. a se francouzského, Mor kdo jediné nvidímc a klad vSichni, Divný, své neslýchaný, sile dAv^í) kdož až na konec nedoteknoo se nás, ale jiných. 35 kdjri pfijde sIoto j«ko vpraTdé* .Posílá : m prorok, kterého poslal Poibade imloaTo- loaaý král pruský Slesska, které ka královstil etkéma liotpodiB náleMo, matefské (ilechti dd) rotUff árod pro lanedbáni e£i cárstvi se rozmnoží ruiké opét; a Indie, Persie chodem dotekne obýval. po* milorala rice francouzštinu, mrav totiž hranicím zpétnýffl pvodn Spatné rady jeho, roxmooií se nesmiraé a Polska, trestaná pokvete k ai 8.). eské KrálotrttTi tyrine te mohutné; a lat 28. protože poslechl Sesik, ibsde Lolice. (Jerem. se Odtud píbuznost t. téch a slovanský j. které krigin, jazykftv a náiodftv a myslím, ie pokynutím Prozetelnosti ruská cárovna vydati kázala slovník vSech jazyk, kách znova cestu do vydávati který já správnéji po ást- budu. opétné Již Ruska se soudruhy chystám které prací, se dále mi bude cestovati, aby se vidélo, že moudrost ftek, filosofie se vyprýStily svétlo 8 sprostnost a k némn se prosím Zaíná hlavu XI. spadnou, t j. vlasatíce pijde ad Hebraeos, jeSté zdání se tedy ten, jeni Rozlije nežli se oddlováni pemi. MieC B6h zajisté nyní užívá prostedk podle od kosl. ovcí a vira Vaie se véci uiniti, vétií piblíží se zemi, sp&sobi pívaly moské, pokazí vzduch, odtud pijde mor . ale Hvézdy pirozených. Tidnchu nemocným Škodí, okázalo se 11 Ind, jeduoho pramene z navracají. výie po vSemmirn díve, ukáie se v slavé. tHe evandélia na Ale naleznu. Že atd. tlak listopadu u bratí MiloBrdných. 2e rodí se pfiery, které iravoi>tí krev a i(ávy kasf, svlme skrae od tolika Angliany, kteí jazyk a náboženství století potlaovali. ádek, jiný obrat. -opak. První pede Ale jii nyní zane Iranv se jiný po- Co bylo první, bnde poslední, a na- vSemi budou echové, jako kdysi a* židé, nejen potllc etymologie ((ech oU iJlti^ ZAchováráni xdédén^cb pootiích ctnoítí, t vérnoiti ft Co jsem trpéliTOStl. o vérnosU pfcd I^opoldem ekl, torna Jen málo — a lovék e nezoaboh a nepítel Jisté prorocká slova .Es ist in . r i < Wabrbeit -; oti. leitet spiska .^téném nnd bestimmt*' h rozamélo, : V^Ayf ta i /uh tou: ^wie se ta sebr Lage die stcb mne má netázav, gauer která v slova, Vlkerscbaften ge&ndert bát." Ghlapovský onen kterýž, ani se ona iin Aafmerksamkeit aller v Ar. lu i wertb, wie wanderbar dic Vorsebong dic Scbicksale Nationen jolN i ,u.\ ;. •! a rouim* dmyslnó se vydávala, tiskem j »1 lidi i : 'lo' ti- aller ilovék, slova byl zfalloval, Jest nynf pedseda. Jak slyifm, té rady ve Vídni, kterái o opravé ^kol se rádi. My sami My ecbové nepotebajeme sobe v od Doba témi vlobami, °"^f> kterými TídeHÍ. Ma nás žádati se vó stadic opraviti se máji. narodilo, rady técb U má cbtéji íditi svét lidi. nadáni tom jsme dostatení, jelikoi vzor, podle kterého nás narodí se svéUo a Již se má které také rozliiti se k jiným, jii je vdéné pijati clitgi. Videú§tí vžak a( bedlivé nvažiuí slova Luk. 'JI, 34.: .Varujte vaSe obžerstvím se, aby snad nebyla aby nepiiel na vás náblý ten den.' že eeno jest: bodni jmlni díti a státi .Bdéte, vželikébo byli njíti vnaknnti dncba, byste jeHé které bodoa Radim ech tedy se odebrali se vftem neb» ma neodporovali. Ó, kdyabych Vám — o poteboval-U aspo aého návoda život, nás vžak, mníme, se modlíce, abytte viech véd, técb byste, brate, Již byl zde, O asa ped synem lovéka.* dobrým, aby co možná rycble do cítíce obtížena srdce a peováním o tento a opilstvím déle — jsa lasvécw do vfteho, ct> Boží Prozetelnost ttran blaha, vykoapení a svobody ni- Ud6 dje rodA tam^lí, okázati mohl Ugemstvi písem. co dtto se apoitoln Pavlori. totil to, oe jedenkrát, nýbri £attéji mél jsem sny, nemoha. njtd Tiecbno vykládati kdybych chce. Stran iaso, • má VSecko avUk ridéni, Doch vje, kdy a kde to TysTétliti chtél, nejvice -^-'.ffcb, aTŠak jest potebí trpélivosti. ... as. Znali svikj le Vidél jsem svétlo jsem Den ode dne jste borliyosf ducha Tak odmtt^je Bh vémé slnlebníky né, Kdyi jsem ped temi Moakré rzná Stenf vylety te slovaotkých kodex mého, proffpírati ve TÍech nlitených vidácb. piaoral, jelté jsem netniil, ie stane se kdysi, abych mimo písmena také smyslu apokalypse poroznmél. tete prosím XUL kapitola a avažojte, poTdéno není zdaliž o Francii co se tam to, te. a Nmcckn Pozdravnjte v§e> ky pátely a viecky dobré lidipodpis Dobro?sk> Jakoito roTnostranný trojahelnik jakoi >e v asté i na íslo 3 narážky pomatenosti pod dopis teo a do ného trojka. s Dobrovského velmi uakreslil Podpis ten dostatek dokazají, bojnély myšlénky zednáské. Rovnéž bloaznéní chiliastické a oekávání iie dobra a istého dacha mocné psobily v ném, nání nstaviným sil slovanských apokalypse. v ném vidy tnélo na ai zrodila se v stodováním jmenovité pivádlo do chnravé mytU jeho Sebevdomí, iivé bylo, pes viechna skromnost pedráždéností nerv velmi zmoha- jest, aby pipravoval íši istého ducha, a to pomocí Slovanstva, státi 16 staro- též obrazy nejvyiií stope pepjatosti, a odtud snad ném chorá myilénka, že dnchem prorockým oadán a povolán •cháieti s které a pepí- biblí ech, které, mi^í prvními. a ie tento obrod svta byvie potud posledními, má vy- n>*ní jii 88 A DCtOltkO i)ur)iliovi I»i.liovskv ilénky D^brl psal jc 8»é, takt- /jr\i: :a jiii}ni. Tny- j:.'lu'l:.' ji. Itiba^ori, kt«rý náf o tom cpravi^e t dopité ze dne 25. liitoptdo 1795., Y némi zpráva o lepiim spCsobé zdrail Dobronkého, kdyi podivil, se velice od ie pravi, dostal pUemov tTlak Ie listopada obdriel od nebo 2'.l. dopit le dne IS. Hstopado, fiSi Pelcla némi mo v ptal o titicileté dacha, o tekt4 iitébo dncba atd., naóel prý zavirá tmito dopis slovy: myilíte, ie blonznim. nemobn — Ribay roittané paáno. padala, ie psal o kdyi dáti Hbití, si Tak Jsem léa lobd pficbázel, aviak Ale anii to cbci anii to snin.* odolati svéUiif dokládá moaim „ArriC nékolik míst dopiio toho bylo icaU To bylo zvláitni, kdyi neaoe J«J vcech vdeckých úpln správn a naná« leiit, vedle toho vSak proplétal dopisy atkvélými ideami, takie komo ten, — la let pozdjších V a ba(f ani psal, toho nepozoroval anebo za podivína pokládal, což stávalo se také jej února pi rozmluvách pfíinn náhod, o tom Pelcl 6. mo která bezna r. alekl, •e se ma íariem; pivedlo se Roakeai a Na mne ukazuje PsalC 1796. Cerronima: .Dobrovský Léka pKbhl ta svalil Jej, ie jako smrC bledý byl. domnívá, Hálo ted ivé s mezi nohy a Pátelé jeho Jeho mi tvrdil, Nedávno, Jaa na venkov, pro- ie náhodou se ozdravil. vjel meákal na venkove zdraví vrátila. Jest úplné zdráv, jak nikdy nebyl. cházel zvláité ústních. Dobrovský 17'J6. do Trahy zdánliv úpln zdráv. vrátil se dávali r. — éivy mezi Polákem, eznický pes^ Toto otesení, Jak léka opt na dobroa Jeho lidmi který a eeloa •poleinoff veliký éimi Dobrovský tak se brso nenoa míra. a skládá popis oettj titkea vyjíti má. ae holvá, Jelikoi Jsme 89 ma sekretáttrl odali a StrnadoTi odevidali. kdyl byl pomaten stalo, kdo mohl pffpad Zaátken M do Prahj ronino 10. s láff r. 179(>. Drohého dne chodil 1790. Jii ocbaraTéi znoTa. s Pelcl psal o ,Dobrof«ký : pfíSel vrátiT tom C«r- sem do Prahy. myslivci Chrudimského kraje, mi^* ^ertenobfloQ kokardo na klobooka. Tito myslivci, asi moi, 8 300 temi mésty k neJTy&Símn parkrabí hadboa, a Dobrovský s nimi prré ade. Nyní celé Tfiemi táhli ma raéato Bjsli, ie z péti jednoho se myslirci odtod odtáhli k Plzni, éttem Ke mné chodil. mne se A Telikoa." device Dobrovským. nepiSel, a já ne k néma: mnozí Vrátil se a zAstane zde. ptali ^e dní spAsob jeho sdraTÍ lepšilo, býral mo, a Sel. optn lítost mloTil že na Ale za nkolik se zhoršil. se tehda choroba mysli. on Vzkazaje Vám, Pravil mi, po mé kronice." Tak ustavin stídala zdravota Mám .Práv jsem dokládá: abyste pro jeho dopisy na poštn Morav nimi s nimi nebyl celým s se ho bojím.*) a já ititi, Vera nedostárá. a Dobrorský prý jako polní kaplan. BoJsi, jen kdyby s ale ; psem pedffdatt?* s cesty po Moravé. táti Ale to le oviem méli jsme bekati ; pi Dobrovském Protože pak zdraví jeho se jakmile pohyboval se na erstvém vzdnchu a za* se lehkou aby v tlesnou v pírod, prací Praie nebo v lékai radili zahradu koupil anebo okolí n^al, aby prad tahradnickou, která jeho zdraví výborné svdila, v dopise zamstnávati se dne se O rad mohl. 21. ervence vaad tfémn hrabti Bedichovi r. z Nostic, který *) Proetriouiá slova Pelcl napsal zmínil té se 1797. bývalému cho* eaky. si ho velice 40 mo I domkom, a káni Dobrottký mn coi lAí které roél Dnrycba bjrlo. ia(ala se zjevovati cboroba Dobrov- Tbámem, s bezna 1801.: Mél doká jara se zánt jii nyní mn . . seji . naleznu že nemocnu nzdraviti, arci také i bylinu, nýbrž V optn píjemné sny; jeité s mrtvými mol sebrati a jako síly zanáSím i se ale s bo* Snad jeité bodo tak bode kterou mrtvé mimotn odkod (v elysio) netoliko lze Pak by kfísiti. se in bortíš? to ject, ie tak zacbázíme a mlo- btooznéoím zacbváceo byl r. 1^01. jemu zvyk, noní dobou ie tak, StalC se a v velice poslednícb slovech lze pozoroTati. že Dobrovský Ka podzim ivy Umel poslední jeité donfal, io eklo: Contra vim mortis nonne est medicamen To( jsou i Jsem jaki taki zdráv, kopám mnobo sázim a pece psal Ger* 1 bolesti. Smrt jeho mé bode. tauikoo podle '/cela nové sonstavy. SCasten, nemá ie skutené není dobe. Rodina jebo musím tedy té|iti, zabrad, již ve stevfch a zdravjší a zarmoutila, takie ev<^ bol snášeli , Pelcl zpráva, Jej Navfttévoval jsem jej donné, 24. února veer. Jeité den. mocné dojala a mrtvice a Ie Pelcl zemel. ranila (i. víme ?" odMé- sázením atroBAT a 1800. Byl té roztrpen tcbda bádkami literárními, r. rádi M 1796. r. zdrávo a prospéino velmi Znova prudce skébo ronimo v se rovnáním pády, labýval rostlin, mám naklonil a koa|»fl ostrov Kamp^ tak zvanon Scofcldskon tabrado na boTil v m Hrabe pání Dobrovtkébo bnad válil. i vdecká námaha a škodlivý pemohly jebo aesláblé studovati, nemoc jeho velmi prodkoo se okazovala. po olicícb pro nápadné chování lidem obtiiným prosinci Jii i Jiným byl nebetpeéoým, takie hrab 41 Nostic dAl do jej k opatroTáai b^ odkvdi topnre s Jtra nohl bralfm, Milosrdným propoStéa Po roce 1802. Dobrovský nikdy . . . ale nexiifil, Jii DODOc jeho nikdj nebyla áploé vyléena. Doievid dMroba obyejn kiidý rok, nékdiy také tnrajic nkdy nkolik oedél, nékdy pestávkami, a jevila se obyejn totii obéai se vracela, za rok, nékolikréte nékdy nepetriité s nékdy také jen podivinstvim. Utkvlá »i/-hon pomatenosti, kteron lénka, ie totii rychovi, 1795. Du- jii 21. má dar prorocký a ie ustanoven jest listopada r. psal Cechy, nýbri celé lovét^enstvo oblažiti, asto v jebo BC(i6B pomateBoati vyitopoje. Jak í li&tn, myilénky divné nínovi psal Yám 21. srpna který se r. mn tak spolehlivých zpráv, co mne sa se nastoupiti. istren, o, cházeje se a nedlám, dáti hrabnka Stemberková nncen svon t. dallí j. nedostal cestn s tra- Kdybych byl francouzským tanenim Pro- bych tentokráte vice byl obdržel? i<^ z dlám (za osla) pimlouvala, jaem oda a bodu tedy kanfkem : pf. erŽádný ..Ješt sde sedim, stojím a chodím. : nemftie nei já sám. Slyšte tedy ^atoé na vidti pletly, 1h23. hrabti Engenn Chudenic k rybníku, pi kterémž Peters- bnrský teaa bydlí, nslezoul jsem hlínu, z niž zde nkolik kouskA na ukázku. Plfitf rok budeme jii mísy z této hUay urobené pi stole míti. V Kolov^i jest pt hmífl, Ckadénidch není ani jednoho. Dlvno, leží to ped nosem, s éeho bychom zbohatli a neviimáme si toho. O pevrácenén hospodáství mohlo by Aby nlijaké Jeat ipatoé, penlxe se seály, loví se, se mnoho pevrácené, hloopé atd. atd. Dnes do Prahy prodat vlny, kdeito v mluviti. ale v neas. To jel vrchní chudénieké Ctfe rekviem 42 u ernloy te ipifalo AvUk oe s* Cernfny, nýbrt ednfkft «tla se lidolni mlc. Jinak bj bylo nepo* chopiteloo, ie UAnf úfednik a ladná pani nepfUU. Po . . . i» nii • pokryje na nábrobnfm pomníkii pi^lren, popis se ted byl troocí a omývající fará tak i(asten Již geho O tma qJmoQ zde pikládám. pece. se Denné orena. pedpisA Nejsoo jeité áplné z zralá, ale Zcela zrajicl zrna jsoo také pro Váa oím. navStévoji ikolo a na jak zní, Na nboi dallim podruhé. klokoový ke, blízko sv. Wolfganga nalesl Jsem dvi slovo Podle dlTéJilho posta- isti. všechno pevráceno. bylo vení materze*) a pak cedolice této z mých ,K d y i Jeden stoji : slánce vsejde, vstávejte, kdy2 slánce vseilo, Jioý: voech ped se hýbejte, srpna 21. Sasem netrhejte. Celých korcA lískových oechA — jsme mohli chovávalo. nyní okázal, kdyby toto pravidlo se zajsem také prorok, že aspo sprovodíte, jste k tomo navrien. kteí se za chytré povaioji, jen lidé, mé povolání a národ •e nasbírati, andél mné . . mé slyií nic nemohoo. Pravda mé po Zdali co zamýilim? blaha viech a podle nebo( jsem jen radící pítel. mé lidi rady Chúapooni chrání a m<^ dobrý ." O spiobé 1802. Jen a( toSÍ, pohání neodolatelné napomáhati. zachovají; policie vezte že arcivévodo Franti&ka Karla na jeho cesté jii, echách Mé letos Abych praví vioobeeném nemoci Dobrovského po roce Palacký v iivotopise jeho: .Vlastenecké a filantropické blooznénf, podivínská pravidla k vychováni éloTé6enftva •) a léení nemocných, Proetrkaoá apaal esky. slova toto i v zvláitni návrhy o ei eásMuiírím nohroTilcy 4$ a literttoe slortniké, váiniTé rfhmthj se ma morálné é < ...c. ... inámkj, rice roimloTj T a správy pohnnlo jimi dniemím jeho jeho okolí dsosamití ie, nepoiorovalo, stave dopisovatelé, kdji iádné snámýcb a nepraTideluosti kdeito listy Trapné mn viak pátely znepokojovaly. Tsdálenlijii Teltkébo neboC Tédecké docha blahodárné t jeho se phházelo, meškal, ktei a itédroet takoTé dobé navitírili, co to, p&sobilj uto TenkoTé kdyi neili pokládati sa geniálního podiTina; a okonejlivé. na proti lidem, Tetelos( ie duch jeho lobé Tolnýxn není. pocestní, kteí j«j 1 nepoiororali a£ence nápadná loiklivili, jeho bylo, neznajíce jeité cboravosti jeho, o mínéních a rýrocích od Dobrovského v bloaznéni vyslovených rospraTS jii rospHsti pi janéB Tédomi Aviak a známek a asi pomSení jeho ie zatím zase kdy práv nemoc dvé se, jej nepozoruje hodioy, písné kdyi Dobrovský ješté iádnýcb Dobrovský pravil: nýbri oknem. * ie Dobrovský iertqje, zasmál se, Dobrovský, napadala, Kdyi pak konec návitévy mysli. na dvemi, ale okamžení, Tak n£enec némecký mohl. a slovo .pAJdi* vyknul, p^ete, domnívaje vidél, ním s niioiti cktil ,A]io, státi se Jej Jedenkráte, stráril a on po roce 1802. Dobrovský mÍTal i kde fdal nabespeéným navitÍTil chtéli byl.* hlede, doložil: mysl Uienee ale kdyi zkalenou má^ .Dvemi jiti dovede má choditi oknem," .Oknem skoiti dolft kaidý, ale takový uenec, jako jste Yy, Tipamatoral MBi tak se rychle OMnadné a pravil: ani pro néence, ale já dovedo jeftté p^da dvemi dol a z dola pak vyskoím oknem do Yaieho pokoje." Na to jii Dobrovský neiádal, aby oknem host se odebral, a uenec dostal se bea nanadnéjli véc; úraza ven. 44 roiDtteDOi( Dobrovikého sJevoTtU le netoliko t ptaní • mlavooí, mkopit ivé cbystána nstrnnt loUeko-urbtké koupati srjrkn, Tak Jednon v jednání. ridél, tamoimfnú podlabn vodé ve i Uké ale Dobrovského, fttivir byla, arcbA Podle mlnvnJce. pfipraviti láteA a kdyi ; itarébo kdyi pfi- trVm a také rakopisem nastrkal edí^I s lázné odeiel, papíry vylila! s i si Podobné drbaní. podlabo obložil do vany nkolik aluika voda dal le, on- Zoidler, jak rnkopUy tvými Byly také, jmenovité za poidéjií doby Dobrovského iivobytf, vnéj&i cboromyslnos( známky, jej podle kterých poznati bylo, napadá. Jak zalíbila se mn modrá bylo znamení, le dnch jeho jasný není. Byl ie barva, obleen do oblekn zcela modrébu, modrý kabát, modré spodky, modré vysoké hedbávoé panochy, modrá Smisetka a vesta také hedbávná, hedbávný Šátek, modrý kapesní písmo, které mode ba jednon pišel k ševci do Cba> iátek, mn denic, aby na modro obarvil. I Svaté malém vydání vidy pi sobe mél, bylo také stfevíce v svázáno. Proto jej Nékdy modrý kolá anebo modrý zmocnila se i jmenovali .der blaoe Dobrovského jakási nepokoJDOsf a tékavost; sám sobe únavy, ujíti chtél, teprve se a kdyi pádil po kn^ioé, Tctjde poli pi jak nejlépe košili, patrno Fará Tu usednou wMjt kabát svleený a na hlce v Poleni. iuéch, hospodyné sama doma. do dvora pet rmena jakoby Za takových dob rozruch jeho utišil. s píbébu, který vypravoval o ném fará na &tave hodné nachodil se ai do mysli jevil se také na jeho vnéjšku, byl chorém v ^t-^--" tolák, vltíd, kráí smle bet látku pfei práh na krku a mí a s rozbalenou pímo k pokoji 45 ^hrivy hofpodjne alAutá spodjaé Od ernína i t zámkn na Chodénidch. Byl tam pro nebylo kdyi panstvo Jeho honem pro faráe, který pi- poile do kterého byt tfien, svláltni luj hrabéd rodina kdyi v Chudenicích, : ByMi lze bylo. ke stndnl, lei si jeité dvee popisoval prA^ „^liN ped Boha" nékolika lety nebo isti v lété na Chndénideh, vstával na úsvite, dal vlasy, chodil jako nékteré, ,Cti Boha, Tlas< a krále'' nebyla» v noci a v noci opétné Steny pokoje a I nichito povéi&ni, tam ie totil daeh jeho zatemnén teba za takových dob piSel zmizel jako duch. libovolné pichásel, Oviem byly návitévy pítomno. obyejné tmatným znamením, byl iádi^e ehleba* Dobrovský býral rád vídaným hostem 181 6. r. od nic pohovka, — Dohrorského. »apÍT poraá irabéte u mléka a kos kn^átek oreitosti nejklidoéjii 8 okikaje i ipét laháni, jej sasedne ta stl % Tejdft do pokoje, si pumpovati vodn na hlavn potom bos v ranní a otev rose, sondé, že tento spAsob omýváni a procházky ranní zdraví výborn prospívá. Tento prottodek kdyi jednoQ si zdravotní štelovala, ie jak se zdvoilosti jii s rána I>rohý den dopomoval také hrabnce, ponkud cbnravi. Hrabnka, se dje, pitakala, ie tak oiinL Dobrovský prochásel se po trávuíkn ai hrabnka sejde nepicházela, hrabnka k podobné bosé procházce. Kdyi nabral ni chodníko hrst pisku, do kterého viak vtítt . pod okny sámeckými, ekaje, kamínek se pimísil, a hodil do okna, kde hrabd manielé ili. Kamínkem rozbilo se okno a binkajíc zbudilo nrabd co se maniele, d^ nahoru k kteí, jsooce polekáni, béieli se dívat, Dole vlak MBulé stál veselosti Dobrovský, manielA, hled opené posnavMch, co to •t(i Na Cbadioicích Dobronký rád oiYltéfOTsl paloaky a leiy, sbfrtl pod oboji paidi, rostlin Byliny pak po oknech, Jarmarácb, podlaie, a am^dle také ? volný, v pokoji pipravoval extrakty, nkdo kterých potom, když dacb jeho nepoádek, klatiický bylin aj, ano pak vyvaroval také vbec Toto leckdo M doktorování" Dobrovským si viak bylo pilníky, Sbí- radil. m lanáM, moc mrtvé tak rád že za dob nevolnoati docha domníval se míti s Jelté nebyl-li ochoravl, ožívati ráním léivých bylin a léením vzkísiti. Uké rosklAdaJe Z který vlak nikdo poklízeti neimél. viclijaké to sotil, a nádobách k jiným áóelftm po- Tak panoval tebovaných. okolní i Tidy a balikeo nkdy mimo mi^e byliny kolkolom klobouko. je m byliny t vracel píin, na zažertoval. Jak on panstvo že a«to bei obaln káral pro spflsob života, pro dloobé vysedání do byl pro pozdní noci, populárním, mluvte doma si pedmty, s drahé strany ke štola tak zvaných domácích Tito vdoocc, rozrolonval a žertoval s nimi. o lécích, tyto tak vstáváni, každým a asto, když hrmbécí rodina nebyla, rád zasedl oficírd, rád s o dict atd. porozpráví, a nepoStstilo-li onen dostal jakookoli boles, a se ta z e pivedli ten to jinak, Dobrovského že na aneb již vy- lákána byla njaká lékaská podnáika a vytahoval ptlnlky, jichl plnoo kapsa pi aobt míval, podával léka nevda, že mladý lid Nejradji Dobrovský chodil k sv. Volfgango letohrad s krásným parkem a hostincem, nedaleko ('bodnic, nad nimi kaple Volfgan;^. Nkdy sv. bydlel, ba když pomaten akoli tam oltáního kamene eeným na leanatén Dobrovský byl, kmet a dobromysloý Saikn^e. jest to ,láse", vrehv tam v kapli také mii nebylo. ; i dclU stojí as sv. tloaiil. Tomn pimena 47 ' UkoTých dobách >la v liturgie, i s breviie nebo z piuM Sratébo, ba( a fial jeD vodo, kalich pak Pro sám ti Tjroalezl: oném déla*li se ; od bei Tina se obeiel nosil. DobroTského pobyt byl Kaslnoo doboo. aemocných, i seboo s a charavé ckodé hndénicko a téie kteroa mii bex roocka, htt miitálo, na jehoi miité iiUl ^loaiil pi8pivi0<^ hmotn, povznášeje tyto ednfkA kivda nékomn na chudých Chodil vyhledáTat z poddaných, qjimal se ho o vrchnosti, akazt^e k torna, aby také pod* daný prára sTého nezkrácen uiival. ml déti dtech, po takových pátnje možno opaSténé zanedbané, o ; ZvláUni vSak péí navité voval pak které Pi bylo, také dále o né se staral. ležitostech dti s napomínal k nábožnosti a vykládal to a neb ono hraéky. krejcary. mravnému nho, on obrázky, ovoce, Jak chudé dti miloval, toho zvláit loži je vypravoval života, a rozdávat jim kazem, ie ani na smrtelném kázav jednomu, takových pí- shrnuly se okolo celé Tsi vesnice, a pokad oiatil jest dfi- na né nezapomnl, od- politování hodnému chlapci 15 zlatých. Tato pak dobrosrdeénosf * dobroéinQos( k chudým, poddaný ve spojení tato starostlivost o lid nostmi, jako na Tidn p. býval anebo že a opéCné zmicel, byly léakku ie II., o neumel, brovský jest — nmž té Adámek jinými okolta hned tam Dobrovského osobou spojil s doby viecek eský lid selský a tak vili na Chudnicku, císa sloaJHla také pradlena, která tináctiletého býval syn&m že Do- Josef. Na sámku cbudénickém méla dTé dti, s pomaten hned nkdy pouze noní dobou picházel na píin, že vdný lid na Chu- Tynikigící osobnost císae Josefa pravil, jsa že, chlapce Adámka a dve. hrabte ernína koím, když pro lábafii jexdivAii va poTiinl •vé pále. Ta tnkM koopeoé le Dobronký vykládal pravil cbndým lenám, aby nastíhaly by nedaly ji potom by je do vody, Kdji Adámek o*> imo do Chodénlc. Ceetoo iemo boch lecco, ani ne- ,Kdybyeb tn ierki : laty, Jsem petvdao, dal ie aby se scvrkla, a tj abohé déti nemohly do vody." Kdyi pak pro cbodá^ látkj ierkjr. m Adámkovi Metl jin^ rosmnél. za do Poleoé. n« trb rxoé « Uk eóeaé Téci neloiil, vraceli nim • pro détl Jroenorité celo kasjr zrolil ti jej leboa Adáaki, pfikásal roo, i e abíral nakoopil hrabek Dobrursky oily. le tak, jej li Jednoo, tebra? •by rul ulenm tTém poroxe hodui • uUbfl ti namoíme Vil co, nositi. to tami k rybníku, pHkáial Adámkovi pfiili iei^y v rybníce namoiti, vyždímati a rozloiiti po hrázi, aby uschly, a tám tatim nlehl do stino pod ttrom a etl vMv pitmo Svuté, které t sebon nn«ii Kdyi ierky oschly, naloiUi a jeU dále.*) K nedahn Dobrovského, jeni tak tiiil docha jeho, velmi asi pispéla neiiattná nehoda, která jtj ttihla hned 1781.**) r. 8 y terrend roku ketakn) na love totii byl Hrabénka Nosticová, která jelenfl. Táinivon záliba mela, byla také polky • toho Dobrovtký hrabéd rodinou Nosticovskou v JiadHchovideh (na Lo- na zté Dobrovský stílela. Jedním z chovancft svých, a éí • na triiBul M tré, bélela která mladým hrabétam stál, rychlostí blesku krýti ivým télem: pítomna a ko&mo i díval ae tmérem, taamaoiO* tom v bonbé daouké na honba pozon^e, le hrabénka to, chovance svého ale v t jil *) Balhovský: Z^iiaavé érty, 70. a kde Dobronký nebetpaéenatff, ta sebe, cbt^e rána padla, doiekU 71. 49 M do nepAtrné mI«délio Dobronkémo tUk hrabét«, Kdyi leknatím mladý hrabe kyile. tiiehni kísili mladého hrabete, který ale Dobrofaktto nikdo ie s DobroTského poiorotal, tédéli, ie mladéma hrabti postelen Tlastoé Ale v tom bno, mysIiTec ted teprve nestalo a Že podivnhodnoa který zde vzí koale.* a odnesli jej klesl, riak nebespeného se ,Ina, tot se rozumí, sám jíi Ta kreT jen ine; Dobrovský, byl chladnoati pravil: nic Tjela tTalil, lotavofal se neriimal. si m tami iia polomrtvého do xámka. Nékolik dní bjl mezi itvotem a smrtí, a rozniSela povésf, mrtev. ie jest se jii i kooli, ponvadi operován do sré smrti. na ochrana ié myslBOeti 8«dm let brovský Byl sice nemohl, vyhojen, nosil ale v téle ai NeHastný tento pípad, pi némi Dobrovský ehovaace svého petenství avedl, zavázal ností, býti v nemoci Ji|j vlastni iivot v nebez- rodina hrabécí takovoa jeho potomní, i když a okolí svémn nebezpeným se soil pece ma svAj stal, dome svém chovala a oSetovala. v o poranni tom prý pravil rytíi z vd- v choro* po Do- Neaberku toto:*) j,Mt) otec byl tak dloaho vojákem, koale okolo nho jei^en lítaly, a já, jsa dachovním, masím do smrti kooli v sobe nositi; nejlépe jest, že mi nevadí a že po- cházela od dámy Kooli ona Dobrovský v sob nosil myslnosti byl pronásledován 34 let! se pece 76 Y let . Ustopadn . r. 43 let! Choro- Pi vSem tom dožil . 1828. Dobrovský vydal se za úelem liátásfm do Yídné, kde velmi piln pracoval v dvorské kidiKmi, akoli *) SvMowr byl nemálo charav. Vraceje se z Vídn, 1880., í9%. 60 '' 1' D I Mil TC^eni pfijel do Brna, Hned brati. pfátoly tf Dom. kdel obytoval te dmbý den pak natiUvil Kjrnskébo a lUhofe Volného; 10. pro- Nappa a potom iince oblá«n se o starobrninikého preláta n bisknpa Stofflera, kteíi oba nabiseli mu, aby byl o nich bytem, takie by mél do métta bliie. AT»ak on laskarébo nabfdnati nepijal a pra^iv, ie Jako starý, beztoho který napolo Milosrdným bratrem chce v kláitee Milosrdných, oni, kt«rý mn a to snad bylo choratý mol, jak byl nabizen od biskupa i zflstati Jest, ?e Vídni i Ani £inil. preláta, nepHJal, pllskavém po6ui péiky neitésti, protože, y chode, se nastudil. Biskup 20. prosince dal Dobrovskému ke vi Když Tiak cti hostinu. pro Dobrovského na Staré Brno byl poslán, m, ie pedeilého rátil 86 práidný, a Dobrovský omluvil dne mokrou cestou se nachladil. Pobonfen také bjl itarý jeho neduh žalodkový a silné zvraceni J^ trápilo, když Volný odpoledne 20. prosince jej navitivil Akoli télesné zvracením velice seslaben byl, pece, když se se utiiilo, jal hned vdecky rozmlouvati, pronlsel mínni své o Ša- íaíkov spise .Abknnft der Slaven" a vy vracoval názor)' pi emi ohromná Jeho pamf vmotf svou osvédila, jeho, an místa I z Prokopla Pomponia Mely, Jomanda, Mojžiie atd. uvádl. Volný, voval, na který vypravíme, že odfivodnnon J(>j svého denn aspo 24. prosince z Chorenjr, mínni spatra Jedenkráte navité- jii tak zotaven byl, že ze svtnice vyjíti a v refektái obdvati mohl. Dne S5., 26. a 27. sloužil mži sv. v kapli Milosrdných a chlape*, který jej sprovázel, uil ísti, probíral Zimmenuvináv spis „Vorboton einer Lebeosbeschreibang des h. von Nepomuk*, a ikovaal o ntai úaadek podati aél, Johann ; 51 ma egelteodrf opit VineentU % Gerlacha, jeni hnán lepéil, lékai ie Rajhrada mohl abj doToUli, — doe o lOboi obédval mkopimý Yoloým i a Nappa, preláta peklad tetky hodiné 5. byl 28. PalkavoTy rukoa peptal pro Kopitara, prosince farál^m byl. díval kroniky ktoroa Brné zase jii obédé po zpovdni, opsati iteroiitooa rota po- tam Václara Peiina, oTÍdéti na blízku Rajhrada, v Blainé, ) i RaJ- m dá?no kfienf výlet do Vjjel ainiti. a mél radostné pekrapenf, '. Uk byl potUn. Spflsob jeho tárvri jii bjl a dal potom aby tento mohl se na ji si Tlastní srovnati slomky Frislnikými. Tak byl dach jeho osUviné ilý, támérim Jeho ani vysoký vék med nekladl. Jsa v Brn, zmnil Anysl, s kterým z Vidn vyjel, vrátiti se totii se a do Cech, a astanotrii zpátení cest a z Kaska kam prý pozdji slovanské viak ped 36 lety sotva den se zdriel Pátelé mo odmloavali, on sloiené. svéhlav kde prý na aby poznal poklady stále se chystal, vdy tam stál do Krakova, se zajeti na svém a vykonal, kdyby smrt ho nebyla v byl by jist ároysl sv<U Brn pekvapila. Pátelé Jii ovšem neméli obavj* o zdraví jeho, ani kdyi 30. prosince nevycháiel pro kažel, který jii z Dne 31. ^u|•d StnfRera Nastal oiil ati mil a obdval nový tv. rok opt byl s seboa Dne 1839. 1. ledna Dobrovský obdval a nich a Milosrdných, a ptal potom a AagostinianA. do Prahy. Ale kdyi ^atoo a ieaton kodinon odpoledne k jej Vídn prosince naviti vil s prelátem Ni4>pem nmn s velikou Yolqý meii piiel, naletí charavého; ivraeel ati dvakrát a kailal. Dne 2. ledna tal v poeteli a stioval jmenovit v noci s 2. si na píchání v levém boku ; na 8. leden byl velice nepokojný, 4* 52 takie pivolán Dr. Kaiier, ordinarios a Milosrdných brat^, ma který iiloa pustiti aby pícháni se ale?ilo. a aailr TyUhovaci pilollti kázaly I>ka osoodil stav m nemocného Telmi poTáilivý a iádal Volného, aby pokusil te pemluflti k zpoTédi a k Jej DobroTtký liti Jest ostatnla jemn, ka, ie Jeité nejméné patnáct i mnsi, aby práce, kten* Dr. Kaiser, Hem pfiiné odmlooval. Když Volný xminil te té tom, odpíral protoie ofiinéni závéto, Jsa védom, si ped let leboo má, mobl vykonati. ie Jeho pé£i tak drahý iivot ivéen, lám poiádal Dra Kroéáka, znamenitého lékae, aby nemocného také navití ril a radon Dr. Kroéák, bodoo sotva s se, sám dobe; brovský sám kteroe velice pohoréil, takie síly Jeho aby odvarovaly zábabné následky se to, Dr. Kroéák bohniel pro- zanedbání nemoci pocházející. rokoval ie nemoc Jeho pitužcná Rrastricismea, jest katarrhální zimnice, nemocný, neSetiv pomoen. svojí byl ohledav nemocného, pravil, zaníceni plic pokraéovalo r}-chle, ie cítil, ho jii Jest na krátce, a Do- diktoval i svou sávéC, k jejíito vykonání ustanovil hr. Frant stem* rozkázav berka, dáti pak knihovnu Ifnsen, své Uéené spoleénosti rukopisy détem po bratm svém i Matéji oviem podle uznání hrabete samého méiCann praiském, V kterému korretpondenci svou zstavil. úterý 6. lední iádal po 9. hodioé ranni posledního pomaiáni a brzo ti o té, télo . <^tvrt^ na indenáctoa T(>1ikv daeh jeho nnu . Kromé Dobrovského za jeho iiu skoro nikdo nieht pozoruhodného nepodal novoieskémn písemnictví v obon jazykovédném. století 1 XVnL V oboru dJ^episnéB Hak Jii I koncer vyznamenalo se jich nékolik, aesi nir knéK kUoUokých vynikli vedle jiných hUvné tito: 53 František Pubika. Narodil y Cbomotoré stal se r. Praie 1 5. m 19. srpna do Vstoopiv ? ^.atecko. 767. bittoriografem králoTttfl terma o 10 dílech r. 1807. Yjdal Mdn 1722. r. jeaoiUkébo, Mkébo a iMiftl letaeh 1770.— 1801. „CbroDologiache Geacbicbte Bobmeos anter den Slaven*. Dilo to sahá od pravékn ai po rok 1618., ale jakkoli jest sestaTeno MelAn potebám a ani s neTiední nicboparoý kronikáský spAsob a kromé toho sálivné ^é -^orek. s jednak jinými ateoci také nedoati kritické ped rokem 1774.*) •kého, stal se mistorektorem kolleje praiské, ai r. knihovny konené numismatiky a déjiny vzdéUooati a stal r. 1787. Jest otcem o výiknm velezasloniilým se knstos Zemel na odpoJHnkm a sbírky minci. Mikulove v Litoméickn 18. íjna ^eské 17.>J. piarist* byl povolán do Vidné jakožto profésaor déjepisa, v pro málo a plné bá- Mikoláš Adaukt Voigt Narodil se 14. ledna Horním Litvínové v Žateckn. Vstoupiv do ráda dvorni pro spisy ni^Mal Tétiinon latinsky, a byly vydány akoro riechny v nerybovoTalo vypraTováni ném polemiky a hádky pHlilnó pili, ^sa, jsooc jednak svého echách. Prvý jeho spis byl , Schreiben an einen Freand ttber die bei Podmokl gefondenen GoId> moaaen* (r. 1771.). V letech 1771.—83. vydal o 4 dflech .Beschrelbuiig der bisher bekannten bdhmischea MOnieD*, kterýmito spiiem, porozprávév o eských mincích, obrátil véencA v echách. R. ist bis jetzt tiber die v ném poprvé kriticky po sobe poxoraosf tehdejiich 1785. vyfiel od ného spis ,Was Natorgeschichte BObmens geschríeben, mit eiuem Anhange uber die .Natorgeschichte M&brens" *) Vis o aém v aladcébo ,Zur bohm. CieschichtschreJhung** A r. íb 1788. „Uiber den der (ieitt fpráT pisných s 1773.— 1782. t letech o BlnToých afencfch ? oboni i déjepitectiri literárního. YjdftlC ve spolka s Frant. Pelclem • \intaá 0«Mts» bOkmltobeD den Tcnchíedenen ZeiUltern*. Djl (innýn MtrUnem ibirko iitoto • omélcich óedlých oáiTem .AbbildoDgen bobmischer ond nihriícher Oe- konen Ntcbrícbten fon ihrem lehrten ond KOostler nebst Leben and Wirken", tpévky k djinám nékteré ieskébo písemnictví Bohemiae litteraria a sám vydal Moraviae" et vzácné nátvem s (dta svaiky pfi> .Act* 1774. r. ai 1783.) jakoi lve spiskn |Nachricht von merkwttrdigeD b6hmi8chen Mácenaten" vycházel s již poi^átka 1772. r. i a pod záititon jeho asopis ,Neae Utteratnr*, a to 1784.), (r. jako týdenník 4 ^sla týdne) a potom (vyila objemnéjiích svazecích. Václav Michal Fortunát Durych. Narouu ><c J6. 173.'i. v Turnov. Vstoopiv do Hdn pavlánského, láM r. pobyl v kláštee Yldni. r. fádo svého v Mnichové, Zemfel na odpoinku ve svém 1802. dokonalým Jsa staroiitníkem slovanským, ^Bibliotheca znalcem jazykv jal 81. srpna a horlivým se vydávati dílo s antiqQissimae slavica v Praze a ve rodiiti dialectl názvem commnnis et ecclesiasticae nniversae Slavením gentis' (r. 1793.), které melo obsahovati déjiny lanostni starého politické, církevní, literami Slovanstva, uvízlo vlak na a vzdé> Sásti prvé. Dále vydati mél dílo to Josef Dobrovský, kterémo Dorych, iije s ním pátelství, jii od let sedmdesátých rukopisy své století z&stavil doetatkn nakladatele nedostal te k iivotopis ale XYIII. v upímném Dobrovský torna.*) Durych z ne- proslol a ISe. (Dobrovský napni DorycbAv do pojednáni tpoleteoetí náok r. 1R04.) *) Vis Brandl: Dobrovský, ISS. i ; 55 i v oborn bohoslofeckén, o 6emi promlnTÍme si nile pH Frantjiko Faastjnovi Procházkofi.*) František Švenda. Narodil se ». dobna r. 1741. t Král. Hradci. Vypomáhal po iroieni ráda jesuitakého, jehoi bjl pi hlenem, 1 5. úDora r. lemM spráfé dachovni ve sTóm rodiiti, kde 1822. as, který na sbýral pi apráTft dachomí, Ténoval Hecben pehlíiení archim mstského, biskvpakélio a býTalho jesuitského, na základ ehoi napsal a vydal 1799.-1818. obšírné dilo djepisné „Obrazy méita Hradce nad Labem", rozvriené ve 4 ásti s názvy T letech .První zlatý a stíbrný obraz msta Králové Hradce nad Labem*, .Drahý železný obraz*, .Tetí mdný obraz* a .tvrtý hlinný obraz*, kteréito dílo má 15 dílv a jest dotod velice cenno pro bohatý materiál, obsažený a sebraný z archivAv nyní již sobem tického ped rukama; není toliko vylíení. eském Jest r. spfl- kritiky a pragma- pipomenouti, ie psal mlnvou, zahnízdivžím se v XVII. a mluvnictví. Dobrovského i nm jiných pramenA, kterých jinak uspoádáno jest kronikáským bez písné hovid neirarám, v i v XVUL stoL Od eské spolenosti náok k návrhu 1803. za spis svflj dostal malou medalii odaéaoo.**) Karel Rafael Ungar. Narodil se 16. dubna v Žatci. Vstoupiv do ádu r. 1743. premonstrátského na Strahov, el r. 1890. *) Spisek o Durychori od J. .M -i xieiúl ve v Turnov. Kláiteroí své jméno .on .BUhotlsf *. Vis o ném i v Kalouskových .Déjich kr. 6es. spolei. aink" na str. e9. a 90. **) Životopis jeho jest utiitte v Zie|^«rové .Miloxom* na 111.— 113. od \. Pr. Kubilty, kaplana v áslav. Vis str. o ném i v Brandlové .Životopise Josefa Dobrovitkbo" na str. 18S. . j ; 6 kiiinovnikcm se »tal knibuvnik r. I8U7. ie tím, knihovny taméj&> a zomfct JAkotto kníhovnjr anivortitnf u se Stil ^BObiniscbe Litteratar' káravi scbeu LItteratar „Bescblass dor aaf das Jabr der 1779." (dva svtxkj) a bAbmiscbeo 1779.— 1780.). Dobrovský na (r. pijav spii Jebo .Rerision der búbmi- spisjr Revision Cenrence 14. znáním bUrné Dobrovikémn, proti Tjrttoapil pralakó 8Té doby Hterárni Utteratar* prvý ivai ek .Bevi odpovédél spiskem „Antwort aof die Revision der I schen Litteratar' když r. 1776. droby a na „Bescbloss" na svazek ; Ungar neodpovédl. nevraiil na Dobrovskóbo proto, ^Bohemia docta", Dobrovský poal Bibliotbek", v seznam knih ; viecb Krom ml niž otištén býti po jebo dobo soostavné spoádaný ieskoo eí ale v}-9el toliko selit prvý, obsabojíci Pedmlova ke spiso toma jest vzácný, že mnobým pednost dáti literární tyranie, jest s z i nicb i bibli. sajimava kniby Jsoo vzácný, tak — zvláitd ped rokopísy. ktcroo nábožní jsoo-li celé Piinoo — tobo jest knibomorci je pro- spAsobem zniojice neb následovali, palice Je nebo jiným poeronim tiitéiiých seznam nemálo významná ,eaké pftáno( v ni mezi jiným: aspoú pak jioýcb prací 17b6. vydávati „Allgemeine bbmiscbe r. až se proti niroa jiuébo ojal vydavatele, který týž spis V)'dal. l^ngar také ic, se vydávati Balbínovo dílo rokopisoó jal celýcb vt, ba stránek pomoci inskóbo inkoosto kazili. Kterýž medle literát s brikzoa nepipomíná si barbarskébo 21. pravidla .Indexn", dle kterébo viecky kniby eské, od r. 1411. až do bezpeenství zniení jsoo vydány ásUim bylo nalébáno zniiti se jest, že jicb tak . . esk znaná ás( r. . 1635. tUténé, Uváiime*li, knihy, slídícím to( s vm zrakm ne- jakým diviti stibaAv 57 0?ieiD oila. nékt«ré i Jsoa ofTobozenýcb poroochAoé, neboC ougetníci oIítaIí £ttto Uti, fytrkojice tytolni littj a kUdoDc« lu jejich místo tjtnle knih avedeDých ..." s udáním VySlý selit formátAv tjtalO, omb £m nkteré na atd., nýhri vsácné doiti podesasí ne- povb^ knihopiMm neoi obsahi^e literární, také kritické a livotopitné potBámkjr.*) Mnohem práv uvedených pt knží vice neili proslul tonlc dobou František Faustýn Procházka. Narodil se 13. ledna 1749. r. ráda pavlánského zastával úad Když 1785. v r. a Nové Páce v bjrv r. kláiter pavlánský Zemel a stal se r. úadv od byl 1786. idítelem gymnasií r. 1786. zastával svoji práci r. 1809., literární k Inganebra. poprvé r. i censora rann vedle knih. byv mrtvicí. Procházka vydal téhoi roko, kterého byl na knžství vysvcen. latinská v Praze. zmien, pestoupil universitní knihovny praiské, v Praze 2. prosince Prvou do na knžství vysTécen, 1807. pak iditelem viech gymnasii éeských Hditelem ároveií bicrýchi v Jiínsku, vstoapil 1772. kazatelský v kláitee ráda svého ada knli svtských praiských, r. Byla to jubilejní slavnosti jeho spolueholníka báse Arnošta Podstatnji na veejnost vystoupil Procházka 1778. a 1780. s eským pekladem písma Svatého. Pobndku k pekladu tomu dala dsaovna Marie Terezie, projcvivái arcibiskupovi praiskéno, hrabti An- tonína Petru Pícbovskému z Píchovic pání, aby písmo ^té 188Z., 188S., " nov do eStioy bylo peloženo a vydáno. *) O UogaroTi vis v .Zlaté Pnae" IMi., 6M.— 700^ v ,L'rb. Véstníkn bíbL* 188S.. 4., 18S. 50— 1«. a v .Kvétech- ISM. L a tis.— S19. ftftl.^669. Arci- v .Osvété" v .Racka* a 691.— 6»6., 68 biskap iféil úkol teoto Darjchofi, kt«rý iljniU nevMni na ta doba ale Uk^- znaloití jAzykA nejen kltflsíckych, východnieb (ivláSf trabUtínjr a bebrejitinj) I sloTauk^cb. a ProcbAskoTi, spoloprtcovníka a odchoTanci jebo Te vtadio Jazyk técb, oloiiv jim apraTiU latinskébo teksta v církvi Darfcb a Procházka po eska pitno Svité podle katoHeké olfTaného (Tolgaty) ojali se borlivé dila od arci 59 bUkapa jim ^\ teného. ProtOÍ6 riak imén iiioaucji U* sabujidb uiniti nošméli, D^bii Ittinskébo tekitn pNsoé dri«U se Jte TidAfflkM od 1715. opraTQJÍce TiIgfttM, I poloiiU bjlo, I r. m si sákUd a ta sroToárali tam, kdei Srtto- bibli x« Blovem slofo onano Qcbylovala se Jen kde tobo iádalo lepii porozaméni této. tekstn, pfodniho inéní hebrejskébo a eckého, STýcb bohaek Tédomoati x bermeneatiky a starých peklad, ifUili bible Benátaké a propOjili takto sTéma pekladu poniiTali aaa Týborné a mistroTské vlastnosti, saxei naxbjt; brali poád na a jeité naléhali Pes o toto fpativ hotov, Pána a 1778. r. Spasitele svétlo naSeho s Ježíše obeeaéko latinského tekstn opét blédnatý, vyila • ponapravený práce jejich elé Svaté obecoého písmo Starého latinakéko potmného pilností ta a celá vnov s pátelé i s pracovali plynoucím také byl ve dvou letech názvem Krista ^Nový zákon podle starého pe- obzvláštní pilností vydaný", r. pak 1780. názvem .Biblí eská, to jest Nového zákona, podle starého od svaté nUTaného a oba Nový zákon vlaatanacké lásky, takže i aby pracovalo se rychleji. neobyejným, se zápalem úloze své to, obmezováni vjielijaké na peklad nemélt takoka každý arch od mky jim ímské peložení, katolické opét s církve obzvláštní pehlédnuté, poni^ravené a znovu vydané". Bible opatena jest písma Svatého arcibiskupakým schválením, obecnému lidu nejen dovoinje, které tení ale i do- poruuje, pedmluvou vydavatelv a 31 pravidly k výkladu Starého zákona hledícími, dále rejstíkem mravných povédi biblických, a pr> modlitbou |rfed tenim piana Svatého- po Bém upotebitelnou, poaléie výtaben a katoUdtá vérouky s poukázkami na písluiná nista v písmd Svatéok 40 ft loiiumein knih biblických. Niská S 15 zl. poue cen* (itála Její aby iiudDO • ryekle rot- mela omoiniti, kr.) se mezi lidem obecným. ÚpiHT* a tiik byly petíiff. Aifila Tak notoeiká prvá vznikla a vypadala bible, Do- za let probosenf neJprTopo2át«£n^iího le irodiHi. brovský, kdyi bible tato vyila, posoadil velice Ji pHinivi v „BAhmische and mibriícbc Litterator aof das Jahr 1780.*; povédév, ie to dvacáté prvé vydáni celé Ceaké bible, Jii vyjádil se pak mezi jiným o ni takto tomto kniha klassickon, jiito by sloin istou iditi se mli. pfimcna vládne, jest „Bfáae « vydáni : echové eii, co do pravopisu v knize této která dstojnosti slova BoKho." Potd^i IV)brov8ký asto v pracich svých odvolával se k bibli té jakožto a Ungar ke vzoro, o napsal nosti a „8 právem prý jmeuoje se na tytalnim obzvláStni 2asIoaiila si pilnosti pehlédnutým tedy neobyejné cti, samé císaovny Marie Terezie tisk má ped 2e ni, mnohé ped* katolickými biblemi dédictvi Svatováclavského vydáním listé a ponapravcným*. které se ji dostalo od 1000 tim, ie naídila vý- této knihy rozdati mezi lid. kteronito péii o vidélání a zbožné vychováni vSech pátel lidn jisté získala eského jazyka; a dležitost bible té si spoivá( vdék jeho pedni i vdk význam v jeji stránce jazykové. Ale Procházka nebyl spokojen pekladem tim. Jeho inalos starých Jazyk, hermenentiky a hebr^itiny jakoi i vdomi, ie ryzosC a jadrnosí Sena, ei by mohla býti zvý> kdyby v teksté volno bylo nživati eských • idioUsmv, nedaly mn pestati na úprav ckého, jak jej vidíme ve vydáni z Tydáui toho za tak správné, Tit proto, ie nemohlo býti r. Jak by ainno obratftv teksto bibli- 178o. NepoUádiO« si byl pál, Jmeoo* na základ srovnáni 61 feckým a TolnéjUm jaiykem ieským, s tekstem noTé Tjdáof ua aspo jednoho podklade sán Tydáoi tice pedmlnvé, T di dfla, ncbjtU) Nového zákona^ totii prrého, opraresé, pfetToené, ale pivodnim i jak ^tkr^trm, staifm latínakým vfkladem a jinými vfekodntei pfekladj sromané. V; šlo a xákona*. 1786. r. úprava jeho s názTem ,Pismo Svaté Nového jest ua tehdejSi dobo pidány k néma jsou dvé mapy: mapa Svaté lemé a mapa Stedoxemniho mofe (dásti východní od vuéjši elegantní; Itálie). Vydáni z 1786. r. práce byla jeho celá dobrého spadalo pedmlavn dává. na m pi kdežto svtle proU>ie mnoho prvé Pedeslal siúímavon praví, proé ma dvodem, na kterém by vydání, vlastni, tím lépe, to vmb Dnrychv. pedevším a v ni Illavoim jest v jasném teprv okázalo vdomosti Procháikovy, a bohaté písmo Svaté vy- asn ie prý není toho pestati mohlo. Bible Králická rrý jii ob«eeitftf« neatatí, jsooe jednak ni vzácná jednak i Tvto poslední výtko dokládá jednoatranná. výklad Králické bible a tolickém, té doby také a ; posléze prý výklad jejich To aemohla. hodlal se písma Svatého od Závadným shledává XVI. veko obvyklý, dle kteráho iinily se znamenité pokroky. Kebratry útoky a naráiky, takie drkev ie neka- nemnoho vicech valných nad to prý mnoho omylií nepozorností písa&v a zá- £asn; niinil ipAsob v docho jen v se v ni vloudilo kobností prý jest oinén tím, bible tedy opatiti nezménéné tak bylo krom Bratí jiná beie viebo oiívati Prockáikovi pohnatkoo, ie od- kn^ám svým nové vydáni písma Svatého. Tekst snaiil se .své pvodní, první a apoiiolaké éistoté* navrátiti a co kde zdá se býti omylného nebo 4S DA to poakázftU pod poxdcijsiho, • cbjbnod mnohých jdáaí pocháxelt znaloctí kach/tké .nei jiné B OMBalosti mateitiny. latiny Toto vado satyrov, protoie prokládáno dosloTa ponte ftltm konci Tydaratel snad dopustil, od a feétiny" m> dílea t«pe ivláitA ottrot i jodnotlifýa rieni, omlonvá, znalci! a opraTil". •fymoitroTal pilné bo sond Udí „odpoln a niie" bude. prý dflon t £imi mnohá mitta itala se natroa* To !« on omitelnými. Na vlastni, NedoiUt«iio«( laroa. aby chyby, jich! te nebyly pNitány jeho vli; n£ených viak ohliieti na se ne- Ty naiýrá pokolenim prardé a dobrým tícmd te Tlach pokoleni Dcjnebezpeóoéjiim. Jak Procházka bedlivé obstarával toto vydáni, toho bttdil svédectvim. M Inva ie každý arch prohliiel tHkráte. jeho jest pi^soá, neoi véak prosta nékterých zvláltoAstek, jako ie oii?á slov: mésiéky m. závorky, vymnstrovati m. pfipadný m. nahodilý, V}'hledati, opHmý m. opimný, bíhati néco m. opomíjeti néteho, domflv m. po- doma, n pi* klada m. na piklad atd. Zcela nezávislý na vydáni tomto jest pfeklad z pi- rozené noUiosti vyrostlý a vytiiténý vydáni z r. r. 1804. Kdyi totii 1780. bylo rozebráno, Procházka byl vyzván, aby opatil vydáni nové, dle poteby opravené. I poidil hojným výkladem, které vyilo s názvem vydáni s .Bibli eská, t j. celé Svaté r. 1804 pismo Starého zákona podle starého obecného latinského od drkve schváleného výkladu opét katolické pilnosti pehlédnuté, vydané'. *) •) Fc I dal ponapravené, >v. Nového imaké obsvláikiil vyzvétlené a novu Procházka prvý la doby nové Bflý prosdavU •KonMttSkém*, s i roi. o pMdadeeh bible Procháikovýcb kterfito Hanek, jtt roimnoiM}, 1881.. 63 do rvkoa saie pismo Svaté, ps«n^ja«ykem správným lidu « jadrnýn, snatelem. Jta tehda vedle Dobrovského A sásloba jeho bratrská bible Králická bjla by Dikdy katolické církve a ie jesnity nejlepiím jeho pN£iné jest vétéf tim, ie té poiieoá nedosáhla sankce bible Svatováclavská namooie peloiena otrocky beie vihleda na povaho Jest ieekého jasyka. Jak i na p. Josef Jangmann peklado Procháskova, vidno Ant Markovi cháaka nás (Masejnik opustil! s técbto jeho slov, Yy jakožto bohoslov mohl néjakoQ památko jemu položiti v ^^Ulasateli" bych to já, Vy. jako nemohu tak ale Proež prosím vysvétliti posCte se kteréi te a dst p. . . . byste Uinil ceno jeho bibli do toho a posypte PomAcko k tomo máte kvitim hrob tak velikého može! jeho biografii v mých Analich si .Ubohý Pro- 607.): 1881.. viiil n^>saných rakooských, (Letopisech) dékana Jelínka naehásejí; potom, a to nejvíc v jeho vlastních spisech, z téch lie výborného jeho docha seznati. PHteli, udlejte to a mftžete-li nékolik veriíkft za nevypnsfte. > komno tomo vstaviti žalostných, také téch Kdyby pak Vám to obtiiné bylo, aspo jen ensí jeho bibli vypracujte, o drobe já se postarám ..." Úspéchen peUadn arélio zbozeo, Proeháska vfaotal a vzdlanosti otví vétiiho spisa toho jeho q»isy sice jsooce v písma Svatého síly své echách. tmn Bohoiel nwiipiil jazykem za doby tdidcjif byv po- hlavn dijinám ^semani jednoho eským, ímž vétií niitek pinášely, teny od vzdlancv, aviak za dob pozdéjiích Italy se Urifoin obecenstvo nepíatapnými. Jii prvý spisdc obora toho, nmecky pamý, 1^ oatnem protivníkm snová j«itoCiitéa v .almaaacha .Zofe*, Vu i v .Mnsejniku* 1879., 27.—81. roé. 1885., na str. ne- 4.— 1«. m roíhodnýiB éUf, in i odhodlAoým. Hylté Jako opoioroéolni n« tpit latiníky t Uobemia Jeoi obsahojo náifem .De stccalaribas liberaliam arttom Moravia atis commentariui* et déjioy TsdélaDOSti ienké 1782. od i oej dob al po dobo Procházkova. •tariícb Procházka napsal teáj podav sto lety, dosti zdailý, a nýbrž (r. feUceré vbec my po pes ped éeaké praaeo4 Dcdoitatck nemáme lepMÍho, piknut jcit spisu sta letech netoliko skoro iádného tomu význam veliký! déjinjr vzdélaDOtti obraz o nich : tím ovSem Dokázal ta znalost vieeb zvláSté eckých a iroských déjepiscfl, Již o Slovanech psali, erp^e z nich zaátek naSich djin. Zároveá pak tento spis Procházkv Jest prvoosoastavnoarakoTétf výfojo vleho pisemnictvi a pesvdil Procházka byli echách na Moravé^ a poteb, aby aspo hlavni spisové probráni jednotlivé zvIáStnfmi rozpravami. Procházka latínamm ve o v in vétií Moravia rcstitatoribos" (ottiténa litteraria" r. 1783.) zamýiUI a poet rzných rozprav o djinách eskéh' písemnictví, ale poaze et „AcU Voigtových vydati také napsal .Commentatio de litteranim Rohcmia malým potem odbératelstva ti svazky dílu I. vy&ly s názvem stalo se, ie alliscollaiMen der bOhmischen and m&hrischen Litterator ieltener Werfce and verschiedeuer Handschriften* podnik tento tehda a tadii se nezdail, práv rozliné i jest obrany^ (r. velice 17S4.— 1785.). 2r Tycháiél} ieleti. dokaz^j^ci niitek výhoda, ano poteba jazyka eského; Procházkovy byly by dkazem skatkovým i kráso rozprav;. obrany on} vydatné podporovaly a sedlovaly. Procházka byl I prvým, kdoi obnoTil phnimoi^ •pojitos aeii éaikýa plMauiletvim novýa a sterifa takó 66 tiB, ie j«I T byl M 1786. fydáftU tUrif ptej éwké. Vrrfm r. pióiné vlMtoé Fnnt. Martin Pelol, té .Pihody VnUisUTa 1777. loUko jediný tento g MitroTic'. aaobnovU spít, ale, oné tím vydav Jii vydav peruieaé a kdyi Palci chtél spojitoeU tak, jako Proeháika oóinil, sa let oaadaaá^ch vydávati staHi spisy iaaké, aedoélo k toar. Proeháska itaxii ipiqr teakó dle potfabj talididil ada onde poopravil a padnlsvaml opatil. Pedarivvy ty aamnoie k déjinám stariíbo naiebo písemnictví a jtoa k povase z^fmavy dobjr tabdejlí velmi TTdávati spisy ty r. i dftleiity. Jal se 1786., tedy sa doby vtbledem k ná- odnosti Seaké velmi je&té trndné, a pfece, jsa ozbrojen bystrým d&myslem a rouáblon uenosti, cbopil se ákoln sdarem tobo ae vtÍIo péí jebo Nei saamenitým. Mdm uplynula Pobnutkon k podniku tomu bylo vidl léta, Procbázkovi, ie nedostatek knih ieskýcb mezi lidem a via- veliký obecnou náklonnoeC k ietbé. slavnou jebo minulost, etbou znaje dv spisA técb. Znige pak lid eský, zn^e jsa zbéblý v déjinácb své stariícb spisA eskýcb eitinu, i její vlasti, krásy pfadnoati tak jako málokdo z jebo vrttevnikftv a vida a bédiMm pftomnoat, pipadl na myilénkn, znova vydávati pibodné eské spisy starii, aby tím poskytnuto bylo Uda iaakému potebné a nepokaiené potravy diiemi. I tfCÍSi ae s a knibUskaem, knibkupcem knihy Saaké, od uenýcb pedkftv bud toliko Mpatné, sebrali a trn ikoda, bttbaoat teiA jednak borlivoaC bei „aby nejlepM vbec vydané bu kterou! jednak zá- iméni nékd^iich nisai- onáftT ? Ceckách a v Moravé ipiaobila, vynahradili*. Pibliieje k obaaha vydávati blavné MMU taaoMtt. i k formé Procbázka spisy obecné zajínavó prohledal a správné, 6 a to ; «• hlATné d<JepÍiDé, abjr Tik národa Jei kniby déjepisoé, minoloif itkréloa Mký bobatoie i slova obraty i doitaly Mba * itoi do rokem ii«i«ho i Jidmý a ze itarých bedlivé a to aspoA ifoji nlleditilý Jftsyk Také £etkébo pítOBidetTi. Dékdejiíbo mlavné, m akazoTAly ob«c«iut?ii a lárovo a zapiioval vypisoval pozoAl MflU lid Jimi drtabdy iltTnoa mioaloit. éetk^cb ipitfl poalednich la let a úmyslem, aby sestavil úplný slovník. Procbáskovy Záslaby r. hoden, bootiitén zde i Upímný z který Jest vylíil Jii nemálo poxora- .Rodinné kroniky* 1865., 52.: vefejný vdék vérnémo a Fanstýnovi Františkovi v Fraot Jan Vavák 1786. zvláštním pi^pisem, Procházkovi, mateském jazyka milómo bratra, npimnéma v Cecbovi, Páao Kristo a o vydávání ieských knih pracajicímo. Bopomoti Procházko : Brate a jmenov£e pra^-ý, bratrem Té jazyka naieho takového poznávám. jméno také nesn. vybrán své, neb jsi, a nelenil, a pátelm ale výborný, neb dle víry a Jmenovcem výborným; neb z neb Tvé ; tisícA jiných jeni dle Platóna živobytí svého díl rodim krásného, echem eeho milý, nazývám; — idasti pivlastojei. Procháskoo pravým po rozmnoiení a šachování toho tak a mnohých nehrabe váleného svnkv naiebo, prochásii, takie Tvá procházka, ktarovis dyebtii a T n vydávání eských knih, tohoto n(jídbo 1786. mjrsli se rokn Sfastn vytilténých, vynaloiil, mnoho nám pinesla. Mnoho: masim v zapomenati íci, byli Jako vzkísil, ze neb takmé jsi milé piSli, a pedky jeni naSe, hrobo zavolal, z jii mrtvých tmy na svtlo vyvedl, a my, abychom 8 nimi mluvili, je vidéli. od nich se nUi, jejich výbomoo. 67 « i fyioM Táieooa nich lépe Ji tob Okfri a Tobé, ó, i%t inaU lépe raduje se srdce naie, kájí tu Troo s námi Poiehatiý bodii alifáme. étoiee •dilnost konmovanoa i a«ínil Jsi. Táifli, brate, tolik Pán. kterýi wt Tyhledárioi, pfleiitostí tolik cbati a sflj T pepisování, tolik oméni ve vysvétloTání a k veejnémo vydávání a látky tolik opfteaé ae tdéloTáoí odéliU knchafe nesoftu*J« ani Ustae (kon ale hlahol jtzyka a z&stává, ne to, ne ; co pomíjí, nám Jest posavad sice co dlooho to, co za- ie dam z T národn naSem mnozí json Valditeinové; Mnod skntek. ne ctí; moli co lásky json starostliví AmoitOTé, PemitainoTé, Stemberkové, Smiiéti a písáky, jakýž oni vedli, i nemá knih sbromálojicí Filadelfové, roky. ; malý to, co ano jsi. boiího vlasti jejich to, slavní, jeété eéi tré Václavové, Bechyfiové, ale ale ne obnovil a nás tím poctil povdomo, milovní Karlové, Rudolfové, berkové, ale *! ale Tyjasoje a oblehuje, ne povídávají, svatí sepsali, vyvedl, lahdky, ne co pomloavá a esf bére, ale co kaidého babiky a kamen 43.) co do ialndkm, to, ale co Šlechtí, tméftoje, a obtéloje, ale co echy ó, bratr*, rosml. ne se skládá ; to, co hyzdí, tieiai zt^itté, (Petrarcha a mozkn 6st, Tj rá£il. a jízdy), ale písae do srdce co námi s Rožmvidí le Haimbulcofé, ale náklad na knihy Mnoií Jsoa mnoistvi Ferdinandové, Slavatové, ŽerotÍDové, ^porkové; ale jimi toliko své skiné, almary a Btény mnoho ozdobují, sobe víc poelnh^jíce ale takoré, z nichi okorem se ; snad dost málo jejich a bliinímo knihámy jsoi ne- siee eiiteroy, potAékea voda aetete, ale nebo tUet váli aneb tak vidy stojed aaasa od sebe ha^e. Hnozi jion dost výmlnvní Hájkové, §tnnnové, Balbínové, 68 atromA UiU UarantOTó; ale Jen téch TiácDýeh ovoce pak do locbn te skládá, kdoi Mnoii Jioo bedliTÍ a PaproóU; ttoovó, idstáH, vdékn, pilooiC ó, tel — bade. jleli DoobraTOvó, KatheooTé, Mttro- pilni ale kdy le v(, iwU ta ! neai^ fádsého Mnod jfO« také Jejich, koliroo. I cisich JazykA omele pekládavi AqoilinoTé, VeletlariDOTé, Tanerovó; Kamerové, Kocinové, pekládání Jejich ale maloa váha nacbázi. Mnozi Jsoa veriovni Dalimilové, Kódy* cilové, Rozenplotové, Korolidetové, ipatné jejich Mnozí Jsoa noty. se nalézají Boiaoové, ale k rytnAm neatrailivi Peiinov, Martinicové, Koínkové, Bec- také KiftCanové, koviti; ale ofiklebováni znbA a rozdíráni hrdel lv, plod 6, jen so Jejich dobe brate, jest, éasA jii dávno zakopané, tom Téky vlast milost v i i vnové vyhrabal slaiebni6e vémý, ! nejvyiií slitovník e£ Tobé ale vyvedl jsi naiich, i na od samých Svon hivnoa vytéiil. Protož Bopomozi zlatý, pak, a moinoeti své ia- nezamlels, hivny pedkA •vétlo staré véci a tak noho pi Ty «til^|e. rozeznav asu, kaldémn, coi Jeho J6tt» sám Tvého, což echa seirati abys vtipem svým dle vAle necbals, fail, menno vykolí, i dloohé ta Tobé danoa více téch, jenž by Tebe v tom raiž naSi podivné hájí, rozhojniti brate nái milý, kterýi akrs náS, následovali, povzbnditi, vftecky nás osvcovati, poiilAovati, náa pak toa vaií práci potéiovati sté boiské lásky potebné a v&em milosti a nám spoleóoé víre ve siilo^U adélovati. Posledn nadji apímném i se, ó, brate, ie v tomto mém povinném k Tobé vyneseném vdéka sprostnou tato vesnickoa e moa netttený tedlAk jsem, postrpil nic ; neb sproátný Cech a ? aobé nemaje, Jediné láska, •9 ke k národa porinoov vmÍM^ rroriti zykem. Um Bel a juyka iréwi; chvála ani NcipoelilebiOi že toho pravá apfimnosf ani jakoTost Tvon, ie nerozamných tvoi, ToM, tnidáváa véda, neiádá ani netrpí. Anii vte dachorním-li já jen dle toho, jiným «oii Di^im pfiroteilýB MlholMl A Ja- itaw t STétakém 2i vdinosf ridycky a viidy, i milá se byla a abych jest, Jti; a téek Tob viem jiným, na TvAj úmysl pracigicim, i« ta irUUK po te iwobéhlých rthiai saTdMfl vidÍB, Tvé deset k Tobé mlnvim ; a aby i prád saie jini spola se echové Tobé vdéiU bratfí niivigící médcá oTeejnénoa jak Tebe t exempláích podepsaoébo tak, tento mi^ vefejné t^i skrz tisk, dovol, bes pedoi^ji, lstáv^e bratr ech Tvj mnov mohli, práoe vdék Tvého védoni vidy Tirný. vidj déoý Frantiiek Jan Yavák, soused Na J. M. Milic Podbradském dne panství cis. Tsi 20. pro- since 1786. Pejdeme k obora básnickémn. Ze mdloby své k iivoto novoJieské básnictví staletá bylo proboseno spojenon teprve rét podivem, totii konal do Tfdné, s a to 1782., r. která s idálostí, svoa ceston, jii básni r. dvr imský Jii Dobrovský r. 1 naplnila 1782. papei Pius TI. aby odvrátil cisafe Josete T drkvl, které pileiitov, neobyiejnosti II. od novot. pokládal za velmi nebeipeiqj 786. napsal o cesté té vzhledem k do- skémo bánietvf mezi jiným toto (v .Litterarischei Msfaifa Ton B«hmen nnd Milhren* n. 132.): .eské báoiotvi spalo po mnohá léU tak tvrdé, ie nebylo lze |iiulailll 70 Uloip^ry némeckými ani je oa imr tesMlé ciuomy (Marie Teresie), které lainiraij oa fiech stranádL ivit o p^Jeid papeiové do Vidné roíhláaila ae prohodilo, chopilo se ae, dle Týroka jel harfy, básníka kdesi vo tmaTé jámé byla lahrabána, Ale a ono naieho lapélo i . . .* Tímto, cestou papoiovoa nadieoy-m baditelem bátnictri byl mladistvý éeakého pod ae Bohumír Jan Olaba, srbýloboga", ronikoo divnoa pseodonymem tím Rljmskýmu Dlabai narodil se 17. 1782. Otce áH i ervence r. niích n Koofimi v áslavsko; vstoopiv premonstrátského na Strahove archiváem ikého a semfel r. Drnbýna"*). JoieíTo knihovníkem, vydav ^' „Zpéw Ke Cti Pia šestého Na Slawoý Jeho Pjcho 8 skrývi^jíd února 4. v Praze, 1756. r. v Cerbe- 1778. do fádo stal se koneiné a déjepiscem kláátera Strahov* r. Kdyi vydal zmioéný 1820. ,Zpév*, nebyl jeité knzcm, b>T vysvécen na knéiství teprve r. 1785., uinil v&ak téhol roku 1782. slib feholní.**) Nemá pak .Zpév" ten nižádné ceny básnické, a fonna jeho velmi drsná, Dlaba ovSem nepodiv! skládal verie rýmované vzorv ód Horáciových.***) *) se, Jest kdoi ováži, ie za tehdejší doby, kdy tak velice foská mluva byla pokleslá, dle cmoi a pfi tom asomémé Jii z poáteéoieb veriá, Pravopis ponechán áplné týi, jako jeet v origiaále; jeo mUto ivabacbn. vis o ném v .Lomira'' 1806., 41t. a 418. Dobrovský, poson^ báae tn v posádko, aaMaaJída niito latioky **) Yke ***) glovy výie o probnseném básaictvi óeskéss uvedenými, na se str. 18S.— isa. druhého svátku .Utterarisches Ma«sain' hlmvoé oo do sMlra, prav(, ie mesi 1S8 verii, jel báseá má, Ite stéil 4 naléstl, ktné by bylo noino skaodoTRti dle sMtra, Dlabaénn voleaébo, tak, sby to ucha aemálelo. : Dobrortký které hned jett patra ráx citige, dchnatý a i ta ^ýi« ; BTedeDými tlofy vwfmi bámé, fimákým klftwieitaem pro- Teikeroa pfftéif bi^esloTnon po obttdeb le ináiejicí. BÉM má celkem 16 sloh, a prvá &ich xní: z Zstap I Nebe Kalliopé! tpénj krásné Wed, kde Apollo na Uarffo hrage; Twé ipéwy sméS, nebo swétlo kde ásné Skrz Široký brzo progde krage; Chwal PeronáM PIA i Rljma ie w blesky, \ Sydlo Drahého dowed Z Oblohy / JŽto na ceetky Dawage: tak wšady w slávé prowed. W < Jak drsná forma, i kdji ani nepiHhliŽíme k pokléikAn Blomickým a neohrabanémn praropiso! y daliim Dlaba líí. jak , Apollo", .Sodiky* boistro i iivoiSstTo a pi^roda a plesá z jeho píchodu. pisem nynéjším**), i veikeren Uvedeno co praví z o Apolla lid ritá a jiné papeie toho bodiž pra?ove sloze tvrté, protoie ješté níže bode toho doteknoto. Apollo prý totii na pochvalo papežova mezi jiným Tam ipévy své vede, kdež si zahrává v koví kdež se honí; Bárta na harfo hrajíc, kde se tráva bod zelená nebo libé voní; tíie Zefyr, *) v Pána WacsUra Roty vyiaamsnáwi Kraloaoce-, aKo* nenios toho slowiéka dobe v^va: Jakby Peron hmegjcy aa NebeAea tlaokl okrilko. (Podoboé ve slohách daUieh Dlabaé oiívá dle Boty sIot .Želoá" a .Sodiéky*, pHpoaiDaíe, ie sao taaií •Dohropáa*, v laláaé ,MflKariiis*, toto vpatiaé .PareM*.) **) Xiné poklésky ndavaldcé ovleoi pooerháay. — :: ; 7S PU OD tehdy li lib pN?ádéJe, Jméno papeitké oeb« kdyi padiOi* n^ to iféUo nebetké u^de do bor, stmo táhne tebe. K itloy s toara t iéle pHdinj bn pfipojenn sloha jadMáctá Pán poTolal na to slonhy, by itáda svá do koTio, mcii Mkály hnali zelený Inka, kdei je nabádá bn T&cchno, co roste, by lépe dbali, 8Té tn na stádo, by roskofte stále sladce prorádli skrz zpéry STé Dafoysa jméno; i skntky podále Ot£ei vynáíeli Tvé. téi, Pie Úmysl DlabaT, za kterýmito báscA hoden; chyály i byl vlastenecký vzkJ4šenf Seskébo básnictví, jak — slavé skládal, PH>aie jest slavil svédí sloha pedposlední I^hlei echA znova práce na svitlo sas vasorolavky*) do tiskn pfijiC zpátky chtjí; aby, zdávna co kvótlo, zas mezi lid brzo mohlo vyjif. Ejhle Apollo, nedávno ktcroni mné 1 harfa podal, pro onon zde ielí. Dávno, 2c jii byla v tmácb, ano v jám, sas aby povstala, stále velí.**) Báse Dlabaova Seakon Utteratarn = váxsná *) zplodila milovník&m opétué básní báae .Néeo pro obétováno, kteroa mlava, verie. Také Štépán Leika, Slovák a tebdqii saperiaieadaat eranfelioký v Praae, vydal r. 1786. báaaft, kt«á tattaá ae: **) Hsrfo éetká sastaralá, jeni byUs sspráiaoa, po ieai ladU Iffif, kterak jest aynf i pracko o^iitéaa a kt4»rak maoií spisovatelé Jaiyk éeaký vwlélávati se jalL : Tt hol 1782. rolra Stach te narodil 1786. r. niitelttrf professorem stavn se pi4 Pfe- knéiskémn, ital seminái generálním a když tento byl KrnSen, T6 sastáral Zemel na 1831.**) Podpisoval ve Vídni 24. krétna Václav Charda, Záchodaký Václav Petrýn, Podblovský málokdy Sleviza; se r. podepsal Kdyi napsal zmínnon báse pravým. 1765. paatýfského bohosloví t Olomoaci. odpoinku se: t pseodooTOMi DUba£oTé.*) dobna rokn oddaT Olomouce, Hradiiti proti básni ji 16. ae Plietkn; f iticfch Václav Stach yydal .PodbéloTského", iIoíít Dlabaovi, proti knisMS a iil v Prase. Stachovi báse Dlabaova nebyla po a Petr jménem se byl jii rok mlavQ divné strojenou tjJcie i pro verS chuti, a to pro nucený a neplynný, pronesl se o ni ve své básni takto Dlaba Otce svatého hlasem zpévu eského v divném kroji pivítal, kivým krokem Ani doeh básné Dlabaovy paa^ o *) jest Dlaba ve užil dvoo ladné z pnLiakjch veejných knihoven, o ni ide promlaveno toliko dle .Otvéty" 1878 ••) TJz t se Stachovi, a mySlénky knéz a stádu, jichžto Báseá ta aení se zmítal. nelíbil Že Such narodil se lánek od AnU Rybiky r. 175ft. a xemel v .Mosejoíku' r. , 490. 1831., 187t., SI 5. o tom a S16. :x i na str. 36. a 48. spisku .Václav Stach, jeho doba a spisy* od Karta Sabiny jako! i v Bakovs kMio ttáaka ,Neahodaé adi^e iaakém piseasietvi' na str. óS. .UiMakova Ylalaika bibUogniAák»; ni. 1888. I nápis na památní deaea na rodném Jeho domkn v Pfeltideh Jest co do dne i roka naroseni chybný; sni dle .Véstníka bibliograílekého', roé. 1870., str. ibd. ukto: -Zde narodil se 9. iervna 1769. Vádav Stach, spiaovatal ésiký.* ! 71 BTedeD^cb Týle slokách, poboailj ma krev, odtoodil i Je téaito tlovy: V pfsnl BárU o ivatyné pásl ovce, snad i svioé . . . NejsoaC ty mytléoky pékoé pro spéváka Ttipnébo, pro knése Uk relkébo DobroTský hned vyeloTil se rarisches Magasln na poeodkem o pedeiléora iMuniituTé básni von BOhmen and Mihren 137. svazka dmhého): 8tr. veriik, m o básni StachoTé mezi jiným takto spévo ponvadi namifcno nevázal «e . (t Litte- „Toto rýmováni jett proti . . Lchi chod jest dobe Jest snad jazyk nemáme žádných dobrých básni? y pravil 1603.: Carmina bohomica nollam r. r. se nezlepšily." 1782. .Podbélovský*, svém ietl : . .Znám lze dodati: Od té *) Vavinec Benedikt s Nodoier, šeptal mimo éeskoa Dobrovský > Dobrovský vdél; ..cbova. praví v vtorv aatiekých Kdo posodkn nkteré eské bajky jej nechci.'' lijid asi ssluvnici, v letec ibbb latinsky napeaaoo, pfehled proaódie éaaomárné, lavidlUe do éedtého básiktvi mim •) am adi, "^ skladatele, od nébožto • doby zrovna jeité básnickémn nad. jsem se zálibon; aviak jmenovati ai 1616., vinen, . Z ásndkn toho možno ne pilítne dAvéoval jest . • habent,**) Jeho iádným metrom. Rým nepo* že posod dail se vSnde stejné 1789. z r. éaMH neiU jebo pfedeMdeové a pfekiadcm ialmft pevnou cesto ji rasa, v ieai potom bhm»s< ho následovali Piehled ten napsán také latinsky a tnova jest otiitétt v Jireékové spise «asomémé pMdady ialmáv*, Tydaném te Vídni r. IMl., kde kromé ieakých peklad áalaA te stoleti XVL a XVll. jest podána d&kladná ipráTa déiepiiná o proxódtí dle s véUf píli áasomérné v jaiyko ietkui **) Básné éeaké nenudí poiua zaooe ooiidj. ; : To jtoo tedy prvé d?é bátné proboleného eského básnictví noTovékého, neai^id Jinftk, Biiádného rýinuntt literárniho. Zetim probnzenn byla k novémn iivotn také Dárodnost eská, n Jako knldý k Jakési innosti dnlevni probuený národ hlaTné libuje si ve spévech a bátnlcb, tak iestaril se spolek mladších i v echách lasteocA, ktefi, Jednak Tidé* láv^oe a Tykládigíce básné jinojazyné, a to skoro ponse taeeké na Jaiyk eský, Jednak skládajíce eské básné pitodni, eéi a písemnictri domácíma itaneekýa prftchod sjednati I vyskytly se doby noTé Thám vla- tjewj kdy náelník eského básnictTÍ onoho spolku VáclaT .Básn t fei vázané^ sbírkn pflpeloienýcb z nminy, latiny a etiny básni Tydal s náiTem vodních ivýeh opravdivéjlí 1785., r. srým citm i chtéli. i a Jiných vrstevník, jedenácti mezi kterými byl Yádav Stach a Bohomír Jan Dlaba, ba také eských básník stariích se století XYI. a XYU. Z úastník sbírky Thámovy setrval na cesté k Pamasn jediný Stach i Jediný on z nich ml nadání básnické a proslnl zejména svoa sbírkoo básní .Starý veriovec pro roznmnoo krato* ehvíU*, kteron JMNi vétiUnoa r. 1805. vydal. chatrnými Aviak rymova<^kami i Stachovy básné skoro beie vieho sleta básnického. R. 1791. Stach vydal BBoravský lid i pfíleiiton báse .Píse pro na pfívitanon císae Leopolda n. a slavnon koranovaci jeho v Prase", kteroo Dobrovský o slavnostním usedáni Královské éeské spolenoati nánk odevzdal vécBí kora|Íd TOTii vémoeti a oddanosti s Jinými pravým výbnchem k panovníkovi, saíná se Leopoldovi IL a která, Jsonc : 76 To( lAitJuie lUrá rée, le jMt utrnf Morafee cÍMofi páno tféna, markrabéti mortvakéBO. Potom prostomlaToa náaledqje národa k Jeho veliké protoie oloiit, dvora cti král pruský rakovikébo, vpadna Uto pHpomlnkj bodná ,Tooto dotoo proporldkoa chci mor«TBk4u pozoámka: do Moravy Telkon Fridrich, podle vypovéseni Hkával: — ! Zde pravdo na ndea veliký nepfítel velkých ani ten irédkA, M^wtmM kámen není vimý. Tedy ten veliký voják, kierýi veliké zmény velikých v£cf spAsobil a i veliké dobroty velice opimného dvora rakooflkého i v e ko• úlisnoBti vždycky veliký oiitek za velikým vojskem svým do velice rftzných krajin svých na v e k o n skám 1 i 1 rakouských zemi táhl, Pozdji Stach o Moravcich dal veliké svédeetrl...* proslul hlavnc jako odpAroe Dobrov- akého stran prozódie v básnictví Seakém, v kterém úakam Pobrovskébo vzeSel ntéiený obrat k lepšímn. Dobrovský sám básníkem poet verift. B. 1791. nebyl. Sloiil nav&tívil s poose nepatraiý Bedichem hrabétam I Nostic svitoznámé ivkály v Adrsbachn a vepsal do pa- mátné knihy tam vyloiené tyto verie v nineeké, lattaaké a ecké eéi Der AUmacbt Lob schwebte forchtsam anf meinea Lippen, da ich sie sah die hochgethQrmten Felsenklippen ?oU Staonena nad fiewanderui. — Sazonm molee aetamit flaetflwa ortM apoetaBdwn hic praebent Omnipotantit optá. Kdo ped divnými skalami, dávno stalo moskými vlnami; se hrozil stoje véx, ie M to — : : ir M difiti. hle. ttrrdlý piMk od boof« aoftké. Bii btmt ftUkéBO dílo moci božské.*) M div napl R. 1822. ieské verie i bloazníTOsti ifé, % to TertefMié proroctTf Chvdénická rAie bode dlouho kféttí, ke ita let a Jeité k torno ieeti. Védéti ebcei, kolik déti teo U% porodí? tak nový prorok d(.**) lest % sleten pét, — ^Q PosnánO^ dalifm badáním leckteré fé mlavnici, napsal 1823. r. nedostatky to mlnvnice té, do výtiskn který domiil Palackémo, toto drojverií OuB relego, scrípeiaae pndet, qoia ae qooqoe, qoi feci, iadice, digna báse Delií byl 9. i tjna a DobroTský ád sroien drobm báse o iniieném tinakoo I VstoapiK do noriciátu 1772., r. píitaTO do Telikébo Krcaé toho teriorání moe jest asomémébo i s r. ád ped b^)M kwi hlavních •^ 1773., r. Tystoopenía a lodi jinoch, la- která jest vypozena. doklad Dobrovského eského 1802. této Teeelé pihodé: U rybníka, na nAmž V právo plavalo, se sastavili a rosUédli se. xa rybalkMi stála £ara, *) Bmé toho t letního sloneniho dne Dobrovský vyiel si s hra- Za *^ ádn 21. ervence svým bitOB T Chodénicich na procházko. o bílý cemo lini.***) latinskoa DobroTský složil, když sroSen ád jeeoitský. ietl to ploríma dveí dv XMJ/íiá kaaeBQý sloop ohrady CNmot v priSéli po oboo stranách V levo pohodlné se opínú^, stál zahrádky sloiné 1886., 113. Bcaadl: Život J. Dobr., lOA. Týi, 187.; Musejník 18*4., 313. ohraiené. : 7Í pu tará Stí- . \ ' i: . oikamt irýna k obloie, po HrabéU táhnoací. ni ^:" • i.rr a ptlec kol oblá^, riuo jtkoby poCiUl a Dobrofskébo rj-:-'na i . neviiml. li „Vixte tamto, abbé, naieho StrnAdka," roxboToHl hrab; «jak Yérn, hofmistr «A « kanibaltky tak li jej ridéti mné, blata a ul by excellence, ao hledím naA. 0£ le rá£(te bjrl m hoi na ilanín. nar/aoTin tobolce.* poetickA se proboui Tiaditl, ie itaute Ua, pede ipAehim naú eský heksametrV .Spatra?" ,Spatra, excellence." ^TakOTÓho arodéjnika ve vás bjch nehledal.* „Nnic, áry, miry, fakty, rate excellence, po- ilechnontl." .Posloochim, abbé, intento ore.* Dobrovský ped postavil te skandoval satyricky, hrabete a hbítiO* le nkazovaem pravé roky na prstech levice .Ivjhle, bnka baAatý podepen tamo Hrabe propukl z Dobrovský ms plna brdla piznával barvo. .Abbé, na vás sila,* ztratil bodoncí Parnas eeký f iAcaoa podotknnl hrábí. .Nebylo mi sooxeno,* .Tepi^e slovíka odvétil rozmarné Dobrovský. nedoiel Jiem k tepáni Akoli viak bAsníkea Dobrovský básnictví r. o stnn chronní.* v homérický smích; 1795. si 8 vlímal, holdaje prozódii verftAv nebyl, pece horlivé pízvoné a vyitoapO nAokoo o pHzvoko veejné, vloiiv *) Oflvéca 1876., SM. a 6<6. ..."*) Ji do prvého , 79 aloTnice fjdixú Pelclovy ^mtnuckj, a tavAdéjc n^M po pHklAd básníka ntaedtýeh « beipoekytij báanikem, také poltkých a niských protódU pfiifuaoa do básnictri teakébo aiato teaomérné, obyej Tieoboeoé n nás aaTládla a skoro teila la doby XVI. století, kdy ho- jel maaiaacB antické fonaj peneseny které mezi tebdejiími Dobrovského, jeho náoce jednala byly do básní eských, prospéSný roirnch a tim spásobil básnictri. VálootC spisovateli poiÍTal, pfirriencr, hojnost a ti zavádéli ji prakticky. Proti pizTuné prosódii již 1798. r. Ooi noToryehnoTtký Josef íiará listé prohláail to sookroméai, *) ale hlaTnioi látt^ioem strany, která jala se klásti odpor piímka, chtéjíc toliko básniti dasoaiémé, VáclaT byl ^tach. Stach vydal 1791. v Olomouci sbírka svých báanf r. dochovnich s názvem .Nábožné pfsné pro katolického aéi(ana a sedláka*. Když pak Dobrovský vydal o protódii tato úsená pravidla o rýme néji, Jeité ipatné. w Oloaood r. slova: Špatnji r. pronesl tam**) 1795. ivi v náoce „Stái rýmovali mnohem pe- Lomnický. inil nežli pHzvan, viak Sám Streyc 1791.; na p. na str. rýmuje asto nábožných skladatel písní 6.: Híiníe, dívej se! Pán svta, strachuj le! *) str. Vis XXVm. v Jngaaanové jakni ialmv* na ádk se i str. XXIIL aedoelL .Sloveenoati* v Jireikové spiaa O > roka 18t0. aa .aaoméné pfeUady Oniéovi vice aikde piaatd pftoauiých •^ V Faktových .Omadsátae der bOhaOsehea Oraamatik* I. vyd., na str. S88. : 80 Páo ITiU ft 9. 8tr. Dft lláTi ITé soodi tforjr tTé. kdjri nás fiemohovd tféu Pán, i oblak mlori k nám." lile, hromobitím Písný t«Dto átadek o jeho rýmech StachoTi na Dobrov9k<^ho odprcem inél od té pro úsodek o Jeho básni i jii pHirnné. proxódie Tbám broTikého a Tjdal pomocí Karla Ignáce •bfrkn básní s ponéknd spis bývá biky hájit i se Do- kterýžto ", 8t. 1b06. r. rosnmnoo pro Terlovec „od V. 1782., mylné zTán obhájcem protódie £aso- starého pravidla našich poítsjicícb, toliko Nepustil .Starý podepsaT se kratochTíli", mémé; náitem r. proti náoce sepsal I doby roíhoKen takie stal se, jsa neastále t aiich, a to .veriotepcá* sla- horlivéji asomíry. neili do boje proto, tedy Stach ie by byl pe- svéden o výbomosti proxódie asomémé, a vykládá peatnw wsértci veriA asomémých, sem tam i píxvnných, velikoa které Jsoa stejné étiiBoii viak takových, xvnkn asomíry. i •Starého Jest potom veriovce* veriovcem" pojoval ke J« pravým a ie i pipomenouti, zván býval epitbeton téi jména svéma pi jménem podepsal. , starý básních v vsdáleny pN- Stach pro ie vAbec .starým pi- veriovec'' MOpiiech, i kdyi *) Téhoi asn, kdy vyšel .Starý veriovec", Stach pokosil se o a sloiil asomérný peklad veliký spis, nosC jazyka eského, eckého a *) latinského, nazvav Jej kritickým s Kli"^ '-'-iry ^ i * .Metsíady* a dobrozw- pirovnáním nmeckého, ohledem na prozódickoa povaha Vis na pK v .echoslava*, roé. 18S1., na str. 149. 81 ode viech mfttanie jfHeh fjloiená, otTobomá oietff kterémito eské. dokazuje verioT- [niiJnofliJiiho a rouDaoitýBi pikladj fjjádená*, pHimka neplatnost Spia tento fáak tiskem nevy&el. protódii Jiný, Teliký spis StachAv, téhoi ráia a také posad netiiténý, jest ohromná báse, m^ici Má potébo. ú£iiMk 18.000 teria, Tiee neili Tsbozená erioTtftTf staroteakého proti názvem: .Divný s ipém k cha( novým obrana a nezákladným na- padám." na sváj Stach byl mai, I i»» vysoce nejsoa ani nfl(|Iepii ani obrazivost kovy. Jii básné jeho, otiiténé Tbáma, ie básník svédéi, vidy nebáanil 2e Tábec nevyiiniil zasvétil ani vzlet myilén* tam ve spo- se ocítil OvSem hlavní píiooa tak jako ve sbírce byla jeho takového, váSnivá za nepíznivý toho, Thámové a k jakémai povaha, k tomo, ie skoro veškeren pozdéjií pomsté dozráti. 1785. ve sbírce Václava se na básníka okáial 86 býti nadán, jej svedla r. skutený lenosti prostých veršovníkAv. že Stach a nadiený Stacbovy báané náležité vybrooieny, mo akoli nelie npiti fsdélaný dobé aemoino bylo nearaló tehdej&i ale která sv(^ iivot úsudek o svých rýmech, spisuje úsilné spisy, jimiito by zniil nenávidéného kritika. Neili dále pokroíme, povezme jeité si o védecké innosti Dlabaové a Stachové i néco téi o jejich iivoté abychom úplné o nich méli na jednom mitté probráno to, co náleií do pítomného spisu. Dlaba, jsa jii od détinství puzen láskou k uméním vAbec, kráanýB a déjinám vlasteneckým, niil píznivého posuven! mimo néj k sbírání dAleiitýcb památek kláitee svého i literárních kterými a sobe k spracování dobyl nevšední rozliných zásloby o prací déjiny uených, donád 6t TtdélaDOsti. a Morav a Rakoaifch, tndtných tbirek —95. z« let 1788. Jii po echieb, tebda konal roiliSoé cfty Dikoopil i kniboren i moobo kláitcH^ daieiitých kaib, inkopisAT, obratAv atd. pro koiboTno straboTskoa. A té Ukto xásloŽDé poínal ! Uké pfinácb podobnýcb T i Nejdležitjif •faskoTý prad literárDÍ aAIlgemeiDes ipii poxdéji vidy r pH£ioé jioýcb. Dlaba^ovoa Jeat ti- KQotUeríexikon historítcbes far BObmeo and zam Theile for M&bren ond Sehlaaioo*, ydaný v letecb 1815. — 1618. nákladem iU?A teekých. K neobyejooa ipisQ torna 8 látko trralostl sbíral pes 33 a získal let jím zásloby si djiny domádcb krásoýcb améni nesmrtelné o vzdla- i zacbovav ta jednak památka mnobýcb roaiv a£ených nosti, ptd úplným lapomenatím a vzácných m Také v obora tom. a oiitený jebo spisek leiitý nmai i mapka Co pak týe mládei' Mimo na plodnjilm doby prozaikem, ov&eaie té pooze od nebo písemnictví peklád^ícím. básnická ne- ani dAleiitotti ^innoati jebo yýminek 1819.), (r. vyilo to jeho innosC ani množstvím poli déje- byl velmi dA- obora djin domácích. z se Stacha, nikterak se sAstaviv .Krátké vypsání eakého pi^pujena. jeit mnoho prací jiných rovná ivé doby pro poaze 2cskoa ikolní království jednak pomAcko viem ptttim neocenitelný zdroj a vzácnou iriscAm k a podivobodnoa rj- pilnosti j^odA náakového. Jest nej- krom nepatrných Akoli byl knéiem kato- pekládal pAvodn psal také spisy smérn protMUnUkébo. Avšak akoli napsal knih eských tolik, ie lickým, nikdo kové i I vrstevníkA se mnoiství stoliot/-" a veriA, ^Kvtire'' ma neryrovnal; pvci ie ani z akoli .Slávy daleka mJ^Ktí sloiil Dcery", so s ta- .RAie nim ne- ! 83 oboi, p«c« ékolik w oarodil Depoviimnal ani toho nikdo, káji smel, a si nevédélo po jeho smrti let kdy seael; to o ném, ba jeité r. aui kdj 1864. dijepisae mitU PMIIe, který Tel mi se?nibné rjprantje o rieUkýcIi paaátnoateek tamn^iicb, PMtíce jsoa rodiatto StaeboTým PMtke pUUáaily se DÍ«bo o toa, to Ano kdji r. 1870. k lyna ttéma a slavily bloné jebo ani oe?édél ! ptaitke, neTUél jeité ani skladatel slarnostníbo životoSabina, K. piaa kdy hrdina jeho lemel, a Stacb t jeho spisku narodil se kdy ani jenom jako figurce jest IboTon Po roee 1850. doatalo toa méron, tloetoaé elakoTský tidy se Stacbori jinak mladého sejména v oiícb pfijal jako r. pokolení lapomenotéme zYláitni bylo zapomenuti do 1861. osoby. knihy pro fyiii citaci gymnasijni (Maiy výbor s literatnry teské) nSkteré které je „Starý bésné Stachovy, avšak ne v té podobé, ferftoTec' sloiil, Šeb. fíckého. Karla Alojsa Vin*- nýbri dle vzdélání HnvkoTský o teském básnictrf, 109.): napsal o mnohý jeho literní .... pfitel (Zlomky StachoTi Skoda, ie svým pracím poeledního Tybroniení nendlil, coi jemn pfi dáni nesft- cti, jeho jisté dmbém a prokAie," vy- teto nadéji jeho vyplnil Vinaický, opraviv posdéji TnéjSl po- doba nékurýcb básní Stacbo%ých, roé. 1880., 1835. tlonk Stachových eské. dnf, které ? .MeacJBike", a 1836., otisknooti verioTanoo jakoosi Vinaický, oejvétií nái mistr dodal veriim prarlcíma, sestariT se tbeorii metriky klassickén verio- Stachovým namnose dosti neohrs- úéafm tvánosti tak sliné, ie Jirekovi dal, jest túplna pisvédéiti Joeefli ie básné ckébo, nikoli psk SUchoTy. tyto jsoa vlastni Ale CelakoTský Tiaft- nea? pA 6* 84 iUcicb knih li suchá? pArodii tokit tokst pocbTlli, VloArického Tlntiekého do knihy (iud edoloii? »ni, ie to ftciofoe, ttai oviem podob bes dott«^ miitrem ie Stteh byl ipoliily te okoloofti nepisnivé k torno, ie Stech nebyl loám ft sTé ei do piprevé ,Os?6t4* 1873., kdy V. Zelený r. pfij«l ,0hUs" ftarého Mto mládeii étood klanlekén TeiiovánL Tak aroioAl bjrl JméDem Stachorým. i toliko olIechUlý JMt ttSného ffkladi tbosrao Blnénl, niTé abjr Tidilánlm, dklednos o ném rozprava OTeeJnil. eea prrým skotcoým básníkam do Stech byl co poiomhodno Tihledem k torna, jtký doby pronesl dHre Jeité, neili jel ifé Mtín teadak o ae Tystapovati proti Dobrovekéma. VáliU ei ped rokan OTOÓaakým, i 1796., d«Te, totiž Dobrovského Jeet který Ifaloiený, k veejnéma, v a vénoval vydal paa^ýfflké theologie''. spis sv^i náitam s t néminy .Poátkové lemícb se s ohledo e£i, peloženi vyhotovit mAže, Jeité lepii a poah6 mo 1789. r. pedepeanóma vykládání V pedmlavé ke spisa tona piie: k. c. ,Bád pipostim, ie Dobroreký pohanil jeho rýmy, nežli velice vybrané kvitky naieho laného jaayka, kterýi podle na ale vid, xvláiC anad pijde-U jen na vétiim díle naolo« pováleni mého nikdj viea kterooi oémecká feé ska- té dokonaloati dojiti nemAie, má a kaidodenné jeité vlc a více, podle rostoad obeaieného smytla filoaoflckého avialikeréko vbec t ni ménl doatává. Proto jii mnohé myilénky I ealf apiaofé MMoboa pohodlné do Mtiny peloieni býti.* Trií aé tainé oi éaaká byla koncem JLVUl. Obrat k lepilma báanika, ktei jii i v století pokleelá a aehadiá! básnictri ietkéai, dav na vyiéí smry vxnik básaické hledli a u kicti Dm zDicne tjšíi siaptn proii ThámoTv básDictTf tetké vredli, tklád^M maobem idailejSf, tle tói obsAhem i podobou rotmanitltjil, Qinil Antonín Jaroslav Puchmajer. Narodil se 7. ladsa 0^/0"^^ r. 1769. a bjT r. Týne nad TlUvoo. OddftT «e lUTa knéiskéma 1796. posTécen na knéittrí, xastáTal daeboml •právn na rozliných mlatech, ai koaeSné sUl se faráem Radnicich v Rokycan Plie&sko. r. 1806. Zemel %9. 81 láf r. Jott u 1830. Prase, Jit nt to PétiOTfttí piteaaletTÍ tetké PoehiBiO«r m irých SeboitiáDeB HoéTkoTským. Bylté tak jako své r. pemoosi 1791. lákem v jioí Ta let itodeoukýcb setkal tlaati Jedenkráte s« v aaiveriitni koiboTDÓ pralské se svým spoto- toacím pravé MikolUe Kooáée IlDévkovskýo, I HodfSCkova peklad Silviovy klédoav do staroeské koibj .Kronikjr eské*, a na- se ho posmélné: tásal té, témi starými ikváry? Saad oecbcei býti dokonce s eským?* spisovatelem Tak tedy se, jsa vida, že lloévkovský <Ue spisovatel, po- sezaámoD takofka se viemi spisovateli národ, oeoýcb nái PocbmiOcri némecký tehdejšího úmysla svého badooci divil byl Tybldont dohácb tebdeJAÍcb odciieo ^eskémn. pitemoictvi i ,Co pochován tylMeiié; hbitove oUuakéoi. osvi* knihoa obirá se teskoa! Unévkovský viak k posméika Pachouúerovo odpovédél, leaa, ie eská a Pochmajer ie Némci ma za dobí echové Boznécoval pak víc s néminoo to málo svojí nosi badoa vdní eské básné O I a více Pacbmajera, a všichni ti •) Vis na své droby k toma sobe cíté vybízel. podobné Vojtéciia Nejedlého v za nedlonho str. VIL— X. Sedlákova Jerova v prvém díle jeho as str. 191. jakoi a^staiMko eí^" ného takie s pokosil se jil jako bohoslovec skládati néco díve Hnévkovský Bilého echa vlast malý podnik velmi vdéné pijmoa.*) i ninil vbrzce bonivébo echa, a Pachmiýer, nadání básnické, díví do a ie i v . Básní pemnil eského spátelili se tak, áhrotopisa po- básníka, ie potom Pochaa- s ve .Svétotom", roé. 1869^ Tylovu vgpomíaku .Pomnéoky s hrobu irasku Tylových spis v .Národní VIII. MbUotéce", oliitiBoo poprvé v ,.Kvétech-, roé. 1847. (Tyl .a^stariím eehesi" míní ta H aéf h os f háho.). 87 se, teháiÍTAli £asto Telffli HnéTkorskébo, se t bjté Z porad kterak poTioésti národ {esky. — polek obyejné — Meoý*) jeroTým po nejéil^ifm lena stém Pacbmakterý . rjiékl práoe Utarárni jasykem iatkýo, bamébo, a to radíce jejich Ttaikl pedkem u si ««d fei vásané, a podáTati v tkládatt obsakn poateéko Je i lA- as od £••0 tiskem n Teiýnosl Tím spolek minii psobiti k torna, echoré aby se k tehda, nesahali jit týbradné k toma, plodAm péstovaným jak stáfalo bájných sadech za- hraniiných, nybri aby viímali sobe také kritkS ? domAci lakrádce Tie&lých. teba skromliliich, la to Tiak k tOBO sméhgicfch, aby Tzdéláo, brooien a rosiioTin byl jasyk iaaký jakoi tomo do poevd aby jimi i TyUich skoro stal byl zjednivAn jaxykn spoleenských, nebylo nic q^Iek podobný, jako £elnlkem jeho prAchod vrstev si kde toho iara ho vSimino. UtTofen tedy byl spolek Viclava Tháina, a ni- se Pacbmajer. Kdyi pak mli jii básni znaný poet, Pachmijer je optal a donesl, cbtéje je vydati, k tebdejiima eensorori Frantiiku Faostýnovi Procbá«kori. Ale Procházka, pro- d- hlédnuv jejich básné, radil jim, aby dHve naoíli se eské kladné potom teprve básné a mluvnici skládali. Tito poslechli rady jeho a pebásnivie své básné. opétné donesli je k jinochy okáxal, prozódií Momí/e, *) épský'. který, k sobe písvnnoa. básnili dle ZaUm Procházkovi. Dobrovský, Josef I kdyi pozval a ty mu wwiiáiitl Je se svojí pepracovali inova, výbos davie dívéjií básné své, pízvaka, piiel k Procházkovi Procháska básoé asomérné ba pfsvokem i složené, iestiméry i nové skládali, Packsuýer sAm aaiýval tcsto spolek iertovaA .Paraasa 88 •£koli Debrnbé daily le Jim, • bnjr j^ednall oáMe Do- brovského hojnost pi?ri«ncA?. Byla to básnická kt«roo uUoiil throsáidiT Ikolt, kolem Mb« nejleplí mladistTé básníky své doby, Poehm^er, jinoch docba oprafda básnického, který po rotmlaTách 8 Dobrovském píkladem Thámovým vydávati ca se Jal po tvascích sbírky básnické — asopisA, byli plody své podali veejnosti, nebylo a 1797. r. s ^ Sebrání básni sTých a ivých básní técbto násvem A 1814. ti svazky pn-ý, vydaný r. nichito by vydal i 1795. r. a zpévft* dva ivasky drohAr a názvem s — 1802. 1798., r. .Nové báané* svazek ; 1795., jest pipsán Dobrovskémo, .nové prozúdie (eské pAvodovi na dAkaz vdénosti", a ozdoben podobiznon; jeho a Šetrnosti'', vyložil ve svazkn druhém, .echa znamenitéma Procházkovi, jeho podobiznou ozdobeném, Pachm^er celoa rozprava Dobrovského o píinika, némecky napsanou, Dobrovský esku. po laM vénovaném na dAkaz váinosti a prvotné Básné ve svazku prvém téi opravoval. Svazku druhému, vydanému Puchm^er 1797., r. pedeslal tento pozoruhodný „Hlas volajícího na pouSti .Nyní teprva v técbto ku podiva) mnoií a atenstrím amélosti t pistéhovalcA, a po echách éeitéijiích míst, neJposlednéjSích letech vlastenci eitf, kteí. se echákové tak zvonv aapoA (což jeat nad nerla- nevdénýeh Neéeebi vosy s hnízda se vyrojivie Jako rozhnízdivée, odeviad, jazyk náS vypíchnouti k blgení : pemnohých ze lna hlubokého probuditi bornými m zhrozíce !' ieitiny i téch neJ- echy a jich spisy apaaOými a výpobodnonti oailQJÍ. politováni Jame bodní, a líbezný. iaV i se inaiili, wiMi My nbozi ie jatyk nái a bohatý, viade se tUií : 89 a Ze a Tic se trati a hjne. ric domA se Tyhánf; ba darebák, ladva nkolika slorAm mikftk le bmiíít, pemohl nel by s« i shledáni radaidl leekterýt román A a ko««dii oéla eitinn, pmtole Ji umwuri. jii déda sTého Jako ta kabát Ikol, s kostel A pi spoleiném i z a radii by se stydí, eské sIoto s Ast twfeh onml, vypnstitt. ti nitJtrachliTjii, milá Mtino, nastaU nynjli. Nkteí upímní a horlirí tlastend, asoTÓ tob Tidoace, jak neunaven ta malá hrstka opravdových CechA o jaiyk mateský se ajímá a knihy q»anile vydává, iálivoo TrachUfi M^ist, ba oviem le koji nadjí, ie v mále ttse na stopeA predelle slávy a dokonalosti své vystoupí. Ale mlnvme jen pravda pffliiBA láaka k jasykn naSemn je mámí jim naCiiatje, ie se ani pravdy dopíditi ani a láli a srak mhy hmbé, v níi se eitina vidy více a více tratí a pohižnje, uvidti nemohon. Neechové vné Co? hanb tedy jii a posilnni arci a potup i nad tím bží, aby plesají a jí poslední slabý paprslek eitiny umírigící sroizel ochotné k na$i amirá£kem svonili nadje ku vskiienf a zhjnul? ChraA My, my echové, neodrodilí potomci slavných pedkA kteí jsme v tchto hroiných a nebeipe&ýeh uieh, kdyi nepátelé liti a xuiví zhoubou a zkázou nám hrozili, lásku k vlasti milé horliv okázali a trAn královský prsj i iivoty svými radostn a state<^n sastinit poeplehali BAh ! svých, (svdkem mimo vltavotýniti, jiné toho ba(fte krsjané moji, na nepítele sáhobného k mifané kteí jednomysln od prvního do posledního jíti se zavázali, pochvale jejich lásky vlastenské feeno coÍ zde ve«|jné bud), zdali tedy my echové toho nazasinhnjeme, aby pro inamenitov, tak jasn a patrn osvédenou lásku a vmosC k vlasti a ku králi, pánu afémw. Jazyk nál eský mocn byl ! 'JU i tdrloTán a Térnýcb itoUiicA — obhajován ? i OC, kájhy protba ponílená o obhájeni Oecbft jazyka ochrana a 2«akého proti bcxpráTn/m náUtk&m viech Nenechá k nohám trna králoTskébo pokorné prosbo Ternech ecbA Fno- o£ by byla poloicna: dáTÓmon tílek U., král nái ncjroilostivéjii, na a pooileium eakého svých vzhUnlnouti a iazvka milosUYé obh^jiU ráil! okeje srdce Dojista jeité nyni tonciho toto, apfiiauébo echa, jednak vroocí láskoo vlasteneckoo prosáklé jednak mniné a na svon dobu smélé dovoláváni se práva Sbírkami mnohem doba Pachroajerovými otéienéjSi iech pak neili tficet pét svask pohromadé podalo báaníkA éeskýcb za ten ty byly jako prvé slovo tebaie Pncbmajer i as co více básnického, jeho pfíliioé pfilooli, ke vzorfim cizím, ne- jme- némeckým, které dílem pekládali dílem vzdlávali dilem napodobili, a bylo jim i s ei velice jeité zápasiti. Bod zde píklad, jak sám Pncbmajer I roko 1795. U NmcA ped rokem Angost BOrger, hájil slavné lijící ado némeckých národní, í roél úinek eské. PncbmiOer 1760. básník Oott- 1748.— 1794., v letech za- blavné epické písni rozhodný také na tebd^ií básníky zvolil si jeho velezdailoi roMtnci .Der Kaiser ond der Abt*, vydanon tiskem ve své sbirce básnil ve sbírce balladistáv a obnovil, oileehtil a roziíil, básné v docbn národním, z ní váe, nabásnilo. Svazky okivigiciho ducha dráhové majíce žádných vzorfl domácích, Med Jii velmi vdééoé- neboC tehda kniha dráhu takového byla neobyejná, pfijat, novité éeskéma pedcbáxejfcL ech pravých byl ode vSech prvý svasek vieila básnictvi dobé proti i roko 1795. r. 1789., a oinil TTpnvoráiii, ,Jií král a Vanik V^eboi". Pachmajer této nazvané BOrgerovy tfi roouDce TehdejSí doba nebjla by tnetla t4k Depfcloiil. fteé a p«^nié chÉnkttristikj itata diehomibo, a Paeh- aj«r JM lÉM, podal. faiésin, Mifnéné byl by nesbýralo nic jiného, I íkáae, po ieska nyní hlavni jádro, ?idélati, Ji iTéaa étmáfttfv celoa romanci, jak neili pHbéha to jest vybrati z mn e«koa kr^ini i ieaké oaolqr Z néneckého ciiafe sUl Jiný uiátek. dáti a odélaU néjaký ie teiký král óloha otylého, JiJ4, •lakého opata tatkáf Yaaa s kláit«ra ale rosamem ponéknd Havla svatého Mký pevsal Yieboj a Pfibislavi, a místo ov2áka B«odixa, který byl stokráte cbytejií neili jeho milostivá vrchnost, fyiloapil teaký Strýc. Pachm«jer chovati. mistrné — pfmvidetaého ronién, a fjdkjt^fa M vypravování poetické" v ní pfeloiených, pAvodce jejich, .Jií král a Vank Vieboj" a podruhé jako .pvodní" práce rozliných anthologiich a ítankácii, akoli pAvodafho jest v básni rozvázal B^novéjif doboa pi^edné jako .komické jflilé Paeta^rova BOrgerovy slohy po eska rýmované vypravováni beze vieho ožinil z nich plodft Véc aama zAitala bez pro- Ale básnickou formu naprosto nebylo moino za- seny. a mlyná pramálo. Puchmajer nenvedl u svých vyjímige delií peklady, takie tím literami sond o péra Pachmajerova cen z pravidla básnických jaft Talioe laeanadnén a také básné, které nejsou vlastním plodan obrataoati jeho, po- kládávány za pvodní. Paekaiger, jhié. (Viz na str. kroiaé — K básni, rozprávíme, o které skladby Btrserovy anad oiil i jeité v Jeábkové .Staré dobé roaaoUckého básnictví* 195.) Bylo feeno, ie BOrgtr básnil v duchu Tato viastnoai jeho Pachmiyar poatfaU velmi se pfeaéití Ji národním. dobe a laalii také na tvé fyprafOfáai ,Jii král a Yasik ^a yUboi" : ale to Jeit ásktlí. mistra bátniokého, mohl Puchffl^er. Piehau^erovoo neili Proti ibirce i r. kt«ré ládA jakým mnohMi Tbámové fétifko dota bjl a na tToa eské pokroilo 1796. bátnictri iBt&ii, Tidéláni viak krasoTédeckó bylo 1796. r. b^ sMrkM 1786. i r. ám Ci9tkátk teprve t De)pnroéjiích svých poátcích a Jeité nedoepflo ani k torno, abj posnalo, ie .prostooárodoi* mie tároTc ie aiijlépe ^jádí i velice básnické. Pochmsjer totii mínil, prostonárodni ipAsob mlovy, jimi býti ovák Bftrgeri? téiil, kdyi te- Bendix svého neUaitnébo pana opata byl skébo mlynáe Strýce nechá Jemnoitpáno* Ylebojovi To vooikati. XVIII. sdálo se života eského, ginálo ima bisnikn nr l';ii i.vj.lastnéj&i — itotoli xDámkoa proetonirodBflM který vylíiti po pi4kladé mistrného orÍ- BOrgeruva pokládal ta hlavní ás( a nejstkvélejii osdoba celé básné! Pachmajer Jeité ie bychom nepoznali v neslySeli, r. 1796. pevné rnytUl, echách obecného jak poddaný neami ani správné esky pravi k etkéwi v* svémn páno mluviti. lido, kdybychom fiká .voni" a jak Proto Pacha^eriv Strýc Vakovi: „Aj, aj,* dí Strýc: „j'.miiosti»anc taáim Aák se trápóji ? I tváe malované dnes barvu tratéjí. ímž to. ie dnes tam i aem vleek smutný chodéjí? Snad je Ustek v r«ce souií?**) Jejich ák •) V .OsTété', ro. 1877., na str. 69. v«rie ty jsou jinak dtoviny, jsouce vyfiaty i Tndkmaitnfft^ báni, vjiaaýeh r. 1886. od Vojtécba Nejedlého, prvolaí své plody posarfail. ku kteréito sbíres PwhauJ« 9S V origiaále BArgerofé, kd« po BárodafBi sTjce oilovotati Afieeli ofMkovýth nebylo by xbol» opaU osokw ÍMÍ nic proti daelm Juyka némeekébo, Bendix pec« mloTi iTéma k pánovi m nftkeml n osoboa drohoa; ale Mkf básník ne> fydáTnti nejTétif ponii«nos ieskébo dncbn prtfý jebo obnu!*) ecbácb Kdyi iMHini takéaa Jak daleko adoa nejpednéjU básníci tebdn Ukto niiMe lUHMMti, básnictrf národniara, k némn mli! Jei(« jim v tom bjlo, ie Ovien n^poéttatoéjií neméli Tsori domádch, poznaTie Je tepnre po roce 1820. Ale dodBaU eixf peae pfei to dnhoTé PochmigeroTi Tiaeluio ml a i^lséna PaebMiJer ae anaCných úapéeht?, Hastn napodobiti, a to blamé re trých Mikým a plynným slobem Tynikaji, jako Elmfii a zigíc (iperný a sriiný zigic). Tesa Tsory dosti bajkách, na p. : které a Merkur (Teea kdysi nad jeminoo), Vrána a li&ka (Na vysokém dnbé, ( ooa drahá sMftw 8 r. sýra léta krále, Pdota (Za Mlfkaka (Jednou pozdji nasraná B r. nadéje, 1798., Rada zvíat (Zlé, oo a hrzn), otiiténá ve sbírce s od Blko edken 25, ale aeela Y éftaakách k kdy pitelkyné), ve sbírce rozprostírá strach 1814., a J. pAirodaí Jaoa Bfjkami Jest jich pooze 4, roiprava acsi mlynaeni Strýora a YaAkam imánfas a vynciáno ie král JiH, mé Bia a^tko. JiiáM Pwhii^ierovo aobocDélo *) Lfliaie, otiiténé Hady r. údové Hora k porodn pra- paní Pepice, dcera Oklamaná a otíiténé to tniim, HlwioloU), 1797., nebo: Hora byl plný dirA sTét), nazvaná pozdéji eujid, Žaladek y bnbé), driic také misto, kde Pachmajer prsvi, .jeito sprvn kaliiaíkflm vio« asi jich niee stál', s váiaé aáhoieiuhé paM Vaka odpomákAm .lapiti ehiil'. a meii témi neni ani Jediná ti< u, z kt«ré thora J»o« nredeoy a které také ta pA?odni hfyMJi pokládány. Yétiiaoa jsoo ipracofánjr dle fraocooMkébo bájkáe Lafootaioaa,*) samostatné a to ie tak, i json lokalisovánjr do Cech a néco k nim pfidáno, óimi nabyly rázn pAvodnibo. Celkea pak PucbmaJer nám vsory bajky podal sp A sobem svým vlastním, ciii, teba báraické, bladkým a Tábným i ryte íeským.**) A netoliko bajky, PachnuOer loiil oékteré i ryte pAvodni básné, jet Aplné o MBOttetnén jeho oadáai ifédéi. Jest i tTArcem básnictTf naiebo politického; on prvý spAsobilon rakon sábl ve strany, opén^e neiCaatiiý ipAdak národn eského, ba nemáme podnes BBoho báaaí, úinek rovnal by básni, která se Pochmajerové, sTédí hrabéU r. pnmé 1802. se Frantiikovi M^^ oCiiliaé dtenbvfca a která takto zní: Hlas echa. Jak ialoatné Jane dokali níl Vlasti Jaéno tlého a STali vie, má ech se ch?ile, dojít efle, se (bei nati-li vinj?) co sIotc, réiné roiTidiny? •) Jean de Lafontaine iil ? letech 16S1.— 169»^ a Dominik Frantíiek Kynský Te svém ph^kladé LeasingOTýeh •Bfjek*, vydaném r. 1816., ponaonaal o aém na str. 8. ve pMiaé aaif aiýfniavA slova, ie «byl u I'V»Beoiu& pAvodoe rotkoiaýeh, hovo- Hvých, Uboa jakoosi nedbaalivoatí )imtiikieh bát«k« a ie Jeho duchem nadiený V. D. P. Anioaln Pochmi^er nikterýssl bij kam i se . echám lavdééil*. **) O bitkách I'vchma)«i«^ch Ibl napsal pékný éUbsak prof. do .Výrotol sprivy pardahské rrálky* Aryrky oUitéoy uké i r. v .Liieráralch listech*, roé. 188S , IMt. s aéhoi ; A Tak jit jtme kletU, tréta ka potmAchi, «ck6B hfi m brání echa, býMi Dadboe ba iré Mi stapcea*), jMt mocoé laklet, wéiafm itU( hlipc«ai. i« T C«diáeh a radé poobý ech kde sedH? I mi-li kf áad résC? co od améní iTédéf? né kóji, Ach, t ifatjné ty, ti se rjít fchod Bteeeký mo bráni támek truji. Kdo A ech, a sa — aláTu cu o ieitinv dbigi? Tlastenec, se za odbtjce drii, ásilí — posméch jeSté Co jasyk nám ech ^ce ech vlasti cizi ei zocbáb' . . trii. pedk ech ztrati, tliati« Tlasti, ? srdci poiil itraati! Tlm(. ie se nyni po cízoté honi, TkloQz' vrtký duch a liché srdce do Tak m^i, bystrost docba trati se rozhnízdila jak bolestné . se tapi, krade, bati, iilosí, jméno, slá?n ai jazyk ma se zatnpi a Co tet a s vyiifch, i téch. co ?ie, co chti — ni. jak téiké po robote jii, ten nynjii lid t neeské té slote, ie krk jbn nahne, neb se valí na to, kde moc bo podi, neb ma itk?i se zlato. Ten po cizim me, na domád ziTá, ai tamto draiií, tato lepii býrá; tak 8 láakoa k Tlasti chati naie klealy, co cizi k nám te obyic^e metly. Zde Mndrofi **) a pékné paal a *) stnpec —) = = bledí, by jen itipem iivé svéta dtfl. topitel, odpadlfli omdrák, modroeh. STitil, ; ! : M Kd«i Bh Tam e a etnoit? ach, oiricenl njmi mosk « irdce tmafé Jen iréUý £ioí. Svétka*) taa, co cizích knilek Jeda nalyká, Jen myslí na beseda. iak i ní? Ta dívkou bade hladkoa. irádnoa leoon, oedbaloa i matkoa. Kam starodeaká apiouioeC te déla? Goi bade i k SloTaaia nái lepKn oletAla? Zde Calei ilá ted ? lichot« te vioe a pod podvodným ItU se kvítkem kryje. Kdo m6 v té psoté býti seS a 8 koho, hoH býti s to i s toho káie zisk, toC láska k sobe velí necbt zhyne Vlast, jen kdyi my badem* celí ten jisté toC A tim-li béhem (ó, Ješté-li's nesvalí se v pncho, kde, bra, ó, eský docha !) Vlasf, takovými obstoupena syny, 8 Tiim, ech co slov, v smutné rozvaliny? Ty, slavný echu, jehoi bleskem Jména VlasC od dAvních je vékfl zvelebena, v té temnoté, kdyi Svétla eski hasnou, svéC nad Ilorou, a llvézdou**) nim hná Jasnou! iilAch Tvých krev plyne, lije duch, ta a sliva Tobé pedka toho kyne, an Báti***) smutooa Holomoad sbavU, Ten 8vét vysvobodil, = echy pí^slavU. Smyilené Jméao ieoaké. Hvtedová hora; Ilvézdubortky. ***) MínéB vAdce tatarský od Jaroslava Šternberka r. It41. labitý. Jaroslav teoto viak pokládán ogrlné xa pfedka hrabat se áteraberka. (Pachnuger s vdéAaosti sa dobrodíoí, jiehito doslalo se mu od hrabat sa áteniberita, pHdal si na památku *) **) Š ieiabák = lakoto slavotto rdm, kterého pokládal sa pfedka J^ikh, jméso ^aroalav*.) 1 ; ; 97 by mél tto 6st, hlahol i ifonorioy, Tie zoameDité £iny. jei podnikali sUvoi pedci TtojÍ, boji skutkem, radoa na pokoji? Háj, I kdol fjrpoTi — Vix blesk jich ioA! echa, roznítí-Ii ten láskou k vlasti ochotné Tvé lily. jich spanilý duch OTede (zdal Té bránou slávy klamu?) do VMnosti chrámu. Yiaks ddic jejich! — rodu rsneieného, vzácných táslnh, ducha ilechetného; Tobé, kdyi se jasné stkvéje, kvete, ten is, pékný Tobé Múia vénee plete. i Tv, jii se Ty, jak celý rod Tv^j, sviti, necht sáJ4 svétlou oméní vlast cítil A jakos bohy umélosti ctitel, ochrance echa, oslavitel. bu ei Coi dím? Ctnost s Pravdou, jimi jsme itéstí Tvé xvolivSe si srdce za svatyni. Té u£i oddat, poviuen cos komu, co Bobu, Vlasti, Králi, Sobe, Domu. Blesk SCastného Té nevypíná losu na ty bojnon kropit lásky rosu, jei, iími je Tvá víc iCastná výika niií, tím Tvá Tic k Tobé milosUvos bUil. i Tém, co Ti asným roboti již ránem, dobrým Otcem nežli mocným Pánem Tic 8 tvá a veselé ti oko, vdéné srdce jeví pevysoko. saé jasná jich Ne pyie i^e jako Lito, který a 1 sis a pota oboiiny tý)e a mni, kdyi péée viaa ofl o jednoho, i6 proJk jsoa viickni, on pak pro nikoho. teiolMtf. 7 vinni, Is A lUfuýdi |»f6dkA sTitlott sdédiv rodu, vék v inarDém babi zbýilosti brodo, a jsa jicb Toakem, jon dle lil a koiti, má viecb Jich vady, iádoé viak i Jicb ctnotU. Tys oslavil . . tvá mfrnébo a snad by . Ml£. Házo. Jil! Tvé pfol sic mole sa£«rveDi, £Í4tá zloástým se tdáU, ie kalné plyne z pocblebcnstvf cbvála. Jen co Ti, svité krásné, Slovák nesoo básni; neb zasloaií-li zslibit se Tobé, tak Jisté dojdou viady chvály sobe. libte se Ti, ecb, Moravan a Ytbledem k nynijikn znamenáme ovien nedostatky v n vedené on pny, k kdo v básnictví Jakoi lep&ímn, obsahem, zde básni Jest asi i ie Pochmajcrové. teakém báse byl obrat ntéšený niinil ta Jest dostatenon rousanité Ale ie posorobodna ivým pro Jsme omlnvoa, si Ji otiskli. lilavni zásluhou Pochmigerovoa Jest, ie ridlal a novoeskou a ie vybroosU vkus v echách, neboli básnicky Jinými slovy, ie stal se zakladatelem opravdového básnictví nozdokonalil básnickou Toeského, mluvu k éemui i tím tickon stránku Jeho péstoval, pi4spil, ie také pipojíme vieliké tbeore- rozpravy k svým sbírkám básnickým. Kromi péti svazkA básnických sbírek PaduniOv vydal r. 1804. peklad popisné básné Montesqoieaovy aChrám gnidský* a zabýval vatelikýml, i se také Jinými obory spiso- zejména mlovnictvím a bohoslovím, a napsal .RýmoToík neb rýmovní slovník", který r. 1824. vydal Vojtech Josef 8edlá£ck, pfipojiv k nému iivotopis Pach- 99 majerr. Sooborné vydáni vydáoy v .Národní dáni pipojen Pochau^erOTýdi básoi po j«lM tarti Voútéch Nejedlý bibliot^e* Tjd«l 1h35. a loora úploéji r. k onomn fy- 1881.; r. tnoTn iiTotopis Pucbmajerflv od Sedláikn, k tomato od Josefa Jeika. u Ikaad prrých potebé, aby e pedmlnré v ^ U Pakli by k tomn napomohl, pak spsob aspo k písmem nový tento asa prvým co do Rakonikého ifBpatiaovati a nimi napl r. 1804. gnidskébo" toto: Pochmajer, proti jaksi za jeni i byli psáni nemálo by prvým prápravným ae eaky ieiti jazyk nuky. Pi* nejvrnéjiimi spoi pokládáno ádného obiana. v básních opéval vzi^oouioat alovanskon, .Pravopis rotkoéeaký*, vydaný byl námi." s vlastenci Francouzm, píznak mAla latinským) tehdejší 4ÍBIM tobo bylo, ie Rasové tehda 1 se aby kmenové sjednoceni se PolákA jimžto z jaiykfl, ^jriaiu se hledéli, jenci státo si, napsal již „(Jhrámn nalí monarchii pijíti k vyredení, V,\] dodéláTali pélíná myilénka, která by srdce viech Slo- (aspo T vana pekládá kn veej n6 se v}-sIoril •lovanStí spisovnoa, vla- pfioiti se jazjkftm Pachm^er. Peje byl slOTtaiti aéli jednn nás kmenoTÓ r&zoí jedno^ alovanakó, že bledli kdož n n prffm^ sloranikýa, med XIX. bjlo stoleU let bteod teakýad objrdcjem, spisem r. 1805., který eským k naoeni ae ni- mskými písmeny a srovnávaje Také sepsal dle Dobrovského mluvnice jazyka eského mluvnici jazyka ru- itiBé, stron ského <r. s psáti mluvnici obou téch jazyk. názvem 1820.) s .Lehrgebáade der russischen Sprache* pedmluvou od Dobrovského, kterýžto od petrohradské akademie pouzen, a mluvnici i spát náak velmi píznivé byl po- slovníek jazyka cikánského T s násvea 100 .Orammailk nnd WOrterboch der Zigeiioenprtcb«* topnre tlitéDO 1831.). r. e .Hant/rka", toUi dláek „. : . mlomici rvtké • cikáoské I^achmtjer itráTil ipiso- Nejvétii díl i^aaa . echa tácím ruaké Rrammatiky. Jakou práci jazycích jco trocha Tak Sfém píie matika snad néma a z cíli. Aspoá jsem prostedkem 7. ie jsem se rád, ai pak nákladem sbari) roské cisaorny Fraot. Šternberka hrabete obé která ta eského jedooa jí ech píjezda do pana císaské Milosti obétoval. jala, — besoa 1819.: ,114 gramceosoe. Nemoha s ní pijíti k iádod Pi krká pozbyl." matky Její již jest t kaidý stála, pomysliti mAie. sobe ftbéhlý listo itoj ide, iifotopitec Josef Vojtech Se- pile Jeho té pfI6ioé (ry- pfidáD% spiio ilodéJA. O Pacbni^eroT co kt«rémalu> k^ rznikajicího klidné Maaeom ji pisko- V tom pracném vydávání niské grammapan Václav Hanka korrektani obstarával, která i^MAté v raStiné mnoho tnnáeení pAaoísti bila, jelikož sazei roosili naped v roitiné láseti tené tiky se Tydala. i eského slovnika i io naaiti, a když jednoho po drahém sazei po sobe do práce se a vydání slávy ped té grammatiky pozflstáv^Jící svoo smrtí TÍee sepsal hodou povzbuzen byl. v žalái v Plzni a ženy žením byly. S témi oeottile o sebe mloaral, se .Cikánku", s živé, inámého, kánskou a .Hantýrko", . Jeité to zimo . Radnická cikAny; muži a obíraje maje a ho málo . ku kteréž práci ná- pod dohlí- détmi v Radnicích na slova se vyptivi^e, tyká až dosod obdarování z Ras a nedokal Chytilit na tyi Za vypracováni masíli. vzíti následku se to omrzelo, iperného celý den zkoumal s pacholíka ním roz- vlastnosti ja- a sepsav grammatiko irého tkoamini poiitin ci- Snýa 101 puUau V minii. pMl <lIi2kofi) té pípidnosti od littem téboi TydATtteli roxká grammatikA jeit tiStéDt ai na jeden arch, Se- (t. ,Má bezna 1820. Ukto: 5. a nyní se tdritOe pro pedmluvo, kteron pan Dobrovský vyhotoTiti slibu. Jak jsem letoSui zimn im strávil a se obfral, Vám osnámí. Miete posooditi, obtiinosti jsem pi tom miti mosil. když jsem pro abccedn formovati mnsil Nemáme do* piloienó .Romani ib'* jakých i litery . pokud savad, nitným vim, zavdééili, tu k nahlidnoti. vyzkoumáni nyni všecku ydali. 0>iesílám týe, na jeji bode-li lze mon praciku na kdybychom Vám a snad bychom se eii, nic v této . . Co svétlo ^Hantýrky* se pilnosf vynaložím, rozmnožiti ..." ji Tél obor pírodovdecký nalezl v Puchmajerovi svého PelolilC spisek Kaftpara hrabete vidélavatele. berka .Pojednání o bylináatví v echách" vydal i obecný. ze Štern- 1819.) a (r. pouení o hospodáství polním pro krátké Bod uvedeno o Pachmajcrové inoosti zde, což pírodovdecké píše jeho (na str. XXJX. a XXX. životopisec Vojtech Josef dílu I. lid Sedláek Puchmajerovych „Blsní"): .... prospívaje astým rozmlouváním a zacbázením v byueného hrabte Kašpara ze linástTÍ nad jiné vyniklého Šternberka, sám se také do bylinaátvi zabral, štépastvi hrab oddal, a kdyi tento vznešený náské o tiskem bylináství obíraje, se literatury na svtlo Pochmajer nemeSkal eské názvy atd. jeho z shromažovati v i>: llýblovy ' m pozdvihnutím byli- nmecké vydával, tu všech bylin, pojednáni hned také strom hub ueného píznivce ped Ano mlté úmysl, zvláštní spis a spis svého zcestovati. irození vydati, knížky s své máme toho jelikož v tom druhu málo nebo nic. krom Nápodobn • 102 ledoa 1818. pul od 11. mi^e ir)0 ctkých Tydívateli tm iákfi, t^to Vám Fanke .Odesilám pfiinj takto: whiM phroienoa o ptáricb téi historii cbtél biogrutie dfi dospélejiim co se t^ká jmen ptákA oložil, Jako z« pidám pes 200, a co ?ím( jich eských ; nemáme, ntToíme a co neb Když by se tetmeme. spoádal, podle systémn nevím jakon pekážkou také, nerím, doxrím polského z bychom vydali dle žádosti PacbmajeroTy, a raskébo (t. Je a já je pod Jménem SmlUfek) J. oéini) váak k vyredení úmyslo toho jest to nepHSlo." kdekoli k mravníma vždy prohlížel porédom, af dílo dokonalo, TaSím a mým.* Vydavatel téhoi Pochmajer dva díly ty pfekládánf pokraioje, jméno já potom to Tjnecbá, a jen se, pfeloieoí, a a Já oprarim, Je, nenf-li pekladateli ; té tbyit«, spAiobem se itane, ie za 8 dní máte peložené. To kdyi se stane, odeiIet« mi z diljr, peniom oa 8 doí kaidéma jednoho ptáka k tím Imvhí a ji/ i správS ve byl hmotnému dacbovni, svých vidélání osadník, povxbuzoje je isti dobré knihy a náoné aso- Aby úelu svého snáze a pisy. i€ záhy zizovati svláStní vleky dobré knihy tenáské, eské a aaopisy zasazoval dosáhl, jistéji spolky které by odebíraly a ítaly a takto vzájemné fc vzdélávaly. Takovýto tenáský spolek r. 1818. v Radnicích a vymohl založil prostedkováním píznivce svého Kašpara hrabete ze Šternberka potebné k tomu povolení guberniální. Založiti Saskou le t v malém knihovnu mnohými mésté vyžadovalo obtížemi, a jakéž starosti mohl Jenom fará Puchmajer a mocný hrabe Šternberk. Z dence téchto o národ, literaturu a pomér tehdejiícb za mnoho a potkalo pekonati korrc""'^' umni eské ! 108 iillwWýT* oraiA ' bid oUitéD zde doslorný Btaeekého a dvoa hrabéti. tebaie Radnice, ráen, hodinn v ani némi obíral do néboi peaaaoval, mnobon i knibon mnseam pojednáním a Dopisy ty obohatil. literatani ze Štern- dal v stromy a kvétiny ciziny védeckoo botanickoa teaopisecb brab Kašpar daleké z lámka, nákladn zíditi berka, jeni zabradn svoji botanické, byl fa* Beziny, fzdáleny nicnec proslalý Pachmajer nicbito nejson opis jednoho dopisoTaU Pachmi^er list; ietkých loiray T tak zvané ,Pachm%)eroTé knihovn " radnická. D<^ nSnecký byl bezpochyby výbradu soukromým, a PieloM^r radil se § mocným pánem díve, nežli zadal o svolení úední, v nii Zní pak takto V Radnicích leteosC, i : nevkládal. .VaSe Excellenci, milostivý pane, pane eská se sestoupila (die echische) poslal jsem jak její dopis tak svoji v níž áóel a zaízení její blíže lenci nadje mnohoslibné ureny jsou, Vaší Excel- k milostivému uvážení. Chce toho pedevším aby na adresu „eská tenáská spo- pednášku, spole^oos( dosíci, radnická" dopity odestlati a pijímati smla, avšak neví, zda se na milostivý okresní úfad nebo obrátiti má, a k^^jí stedkováním Y. Ex. bade-li i pímo na vysoké praesidinm úelu mocným se nadjí svého Kastn dosíci. spro- Doufáme, že lidé tím, možná chuC ku tení v nich vzbuditi, mravn obyejné pitky, jež jsou fédeeky se vzdligí a spolu adoetatkem zamstnání, z ásti pominou. jeit proabo jiného druhu pednésti. (ptákoznalectví) je ve stejném (rostUnosloví). Mnohých v žádném slovníku itématieké (z. b. tém stavu domácích Baamlánfer) pojmenování jest falešné. Mimo eská jako fytologie nenalézáme ptákA ; pfí Jest to chci ornithologie mnohých si páti, sy- aby 104 (lexika) aai« tlOTBÍky tom odvétTi i U doplnénj. Otaélviji •• t«dj poallMé pfióioé V. Ex. áhj y. Ex. itátoíbo Trcboottenikébo admioiitn- prositi, tora, laiitiiy a byljr kt«rý panitví, iprafiOe mooittri lede letnfcb a babnícb ptákAT obývá, npomeoala, abj poddané ojsUvca Jméno domácfcb anebo talnýcb ptákA pl^DDtil • pfipoJeDýa nAstem némockým oina£ovati a tato na sbiroviký rrcbni Aad k O exem- dalSíma dodiní na liroek Bezina sasfiati. nicbo mlafiti. pláficb natara noodvaloji in tostné doTolnji se ponížené prositi si o dovoleni, Pfíleii- aby mn6 •ekretá beiinský nékteré svazky Hoffonovýcb déjin o ptactvé rodních vydati donfám ve tech dnech Pojednání tmél. pfi- kvétinácb o /ároveú pipojím nékteré zaslati. svazky Hromádkova eského asopisu, kde prof. Sedláek Vaši K\. ku štépnikovi uveejnil. Zfistáváo v kla> list boké úct Valí Kxcelenci svéma nejmilostivéjlimn pána pánu poddaný sluiebnik Antoníir Puchmajer, fará.* Dopil dnhý nebyl jii jaéaem spolkn spolenosti. loakromý, nýbri Pachmyer a opatený podpisy Potebovala dotená poaflá Jej tenáské viech Adt spolenosf ochrance, protektora, ký div, ie ntikaji se ke své milostivé vrchnosti, pána Jak mocnéma tak dobrotivéron, k pána s neJvyUlmi pány a .vladyktmi" spíznénémo a seznámenýma, v mnohých odvétvich M bylo spolkn sbébléma, vlastenci borlivémn, od néhoi nadití list: vídéláoí srdce Povalujice, výda*oé 1818. tento Ie vycvieni Jest nejsvrcbovanéjM némi rozomea obdaený, ftapni ttojlcí rady, 18. ledna. .Vale VzneSenosti, vysoce nrozeoý hrabe, milostivý paue, pane! po mnohé prospiné Proto Picbmajer posílá pomoci. eaký uffléní lovék toažiti na vleho nejvyiiim dacha a osvícení cíl, iivoiiatvn má, a ie k dotaieaí apnal- 106 iclného dle tohoto ncjlepli prostedek jsme se uliepstni tenáskoa starých •pécha i knihovna sloaiily, potomkm o vzdláni ala d&kaz sob památka po asy která po v&echny a slavné syny za a nad jazykem jejím, a peováni potftstaviti, vky vidy dobré a azaveii tímto žádný knihovny aaii pijímati, kojíce se : uznali jsme za eské zaopatovati a do nadjí, ie zároda vrných skrovniká, vtip svi^ a adenott v hojném v krátce potu se sesilní rozvije, a tak a knihy velikám ^eské jako lípové kvty nám po ocení dychtícím vidy sladiiho hojn zrádci nž knihy toliko dosad oviem naSí, od Boha nám daným, se sapomenooti se nemá, ie starali. mela a má, nejdraiiim vlasti klenotem, a vlastenectvím, o národ zbaviti Um a ítati, je horlivého pooeni apHmnó a vroocn jich snamenité echA s knih echové, a nechtice nad milon mateí sead etkoa, býti, i a laloiiti nejen nýbri dáti, jsae se o Dé a mmi osMtU knihj ; Dov/ch, o kterých soaditi bademe, že bj k pro* i pozdním jMMoe Jmm spolenost tarasiti medn k oberstvení dncha poAby pak se nezdálo, ie my spolek a sladšlho skytovati se vynasnaii. jakýi laráiiijfce a se scházejíce, pod zevnitní šlechetnosti pokUtM njaký zlý máme kryjem úmysl, za to, ie pro avarovánl viech povstati mohcocích podezení potebí jMt zpraviti vyšli mocnost o bychom spoleuostt zvelebení poslonžili, bo, K a o potvrzeni poiádati. nevédoace, jak vcrnosti pojat.' io, neobyejnou ji dosaieni cíle toho a naií k prospcho a Pána, rodem znamení* se stkvéjíciho, láskoa k eitiiié za ochrance obstaráme: picházíme tedy v nej- hlubší poníženosti skládigícc, jako kdyi a nesnázi a konci našeho sborn cíli by k Vaií Tsneienosti, pokornou prosba VaSc Vznešeuosf nás pod svou mocnoa 106 ocbr«na milostiTé pfijiU bychom pod lUtaa Taitba ráéila, inoionébo Jméot ochrany, pHipéní u otUfeof cti, nUf Pakli Vaio VineionoiC k této mohli. prosbé miloctivé a propAji, proifmo se nakloni by Vaie VmoionoBt Jeho Viooieoosti pano nám teba. dali pi tom dále sachoraU a pokrajovati Cíl naii ipoleinoiti, které .eská étonátká ipolenost proneienf jest Raéii obsaien. Dejtyiifmo pfi úmysl náS milostivé oznámiti nooti ráila, jak se (pl. tit.) ipoli; píhodném naTfitiTeni, a pak nám laskavé navrh- ieskéma, pnrkrabiroa dojiti oijpoaiimiijii bychom rádi naser radnická", v <^m vSemoboocí aM VneienosC pi Yýborném zdrávi a dlonbém panováni za> chovati. brabéd To€ se srdenoo vif nejponiienjSi VineSenostl Pochm^far, místaL farái' npHmnosU iádáme místní. Václav Paok, Antonín slniebnici: Antonín P. direktor radnický kaplan Keilner, . . .* Vaii Následqji podpisy ádA, mezi nimiitaké Václav Kruh, BArgermeister (!), Václav Mecziri, kopets a hejtman od Stelské kvmpaoje, Jann Schwadrlik, ranhoji, Václav Bernardýn, mistr boonický a spoln teiký dopis kostelník, a jiní, celkem následoval, kdyi 28 údA. spolka dostalo pispním Kaiparovým úodnfbo se, svolení. Zní takto : klo- TeU ovlem .Vaie Yineienosti, vysoce nrozeoý hrabe, milostivý pane, pane! eské tenáské spolenameni svého, ie totii spo- Ponévadi nížepsaní tutopitclé DOiti radnické lenosti, pod lit. od A potvrxeni nejvyUÍ vlády vidéU jest temiké jakožto Mastn lze. obdrželi z pílohy (taei Valí Vineieootti jakož hlavníma psobiteli té milosti hlaboké diky iré ndávijí), a Vae Vzoeienost po obdrieaém potvrzeni ochranctvf •tiv na sebe pijmouti slíbiti ráila, žo té spolenosti milo- ráí; proeš nfiepianí jaiBem lOT VUe V ridU. pro- mocné ocbraní pomrenoa sfé ta Tjsoce VmeteBOsti, Vaií pMM milottiTý pokorn opétoji, ieio rt ocbraastTí to ns sebe milostiTé a tpoIeiDOsC pijiti míti m sroa prosba dot2«né tpoIeiiiiotU dee, by orozený brabd, noJpoBÍieDlOí alobov Antonin Pacbmajer, fará radnický, iditel Spoleónosti. Dále zajfmaTá korreipod«nc« ta mlí. mnoboa otázka Tdeckoo Že maioTé ?Iastaii«ckoii ilecbetnf eifli; le Pochmajer náležel také do brnbA na Bcziné a mocnébo a slofvtaébo ie oba maioTé ti a pésténf féd lida i z técbto nebo na blizka bydlící, roz- ti, oencA stále KaSpara bytajícícb; na probozeni národa eskébo, Tzdélánf oméní nnobo a ti dopisA poznati. tobo dAkazem nejoitéjším. snadno pracovali, Radnická ieská knibovna *) /abájena byla radnická tenáská spolenost na den ST. VáclaTa záí 28. Po 1818. r. Božicb sbromáidili se totiž TeSkeí za pítomnosti mnobycb její slaynýcb slnibách potem 40 lenoTé, okolnícb ve zvláltní bostí síni, kde Pacbmajer t eéi velmi rázné okázal k poteb, za* k kládati spolky takové, a dAleiitmo úela jejicb vlaste- neckéma a pozdravil ka konci KaSpara brabte ze Šternberka jakožto protektora stkvlo osvtleno, Spolko tomoto R. 1849. tenáský a Veer spolenosti. pi tom Pocbmajer i blnný odkázal vSecbny knibovna skoro celá sboela. spolek v Radnicícb byl prvý, rycble také jinde následováno, takže do le devatero jaly Ukovýcbto M psobiti, *) Literami spolkA, a todlž ••) Svétozor 1870, *. a **) msto poádán. své kniby. Co do asa a pikladu jebo r. 1820. vyskytlo které velmi nemálo jest listy 1885., 115. bylo ples litovati, 116. 10.; 1881., str. S85. blabodámé že nepí> 108 ijern^ch snifýai okolnoitini a o<io£o?áaim Umných d*- i pát«l oárodnotU £eiké vbrzc* fe ivé (ioDOtti ocbtblj, «D0 i docela lulklj. Jerová a r. spoUni PacksA- UAfm báiníkem neJplodDéjlim rokem 1848. básnickéko Cleoem Nejplodnljlim vbec pfed byl Vojtech Nejedlý. Narodil te 17. dobna 8Uv 1772. v Žebráka. ae 1797. r. knzem a p&tobiv v dacbovnf sprivé na oékoUka mistccb, doKtal te konetei r. 1826. la dékaoa do uvébo rodnébo mésta, kde remfel 7. prosince r. lH4t. D}1 itAriim dlébOf doktora práv a profetsora pH praitké Vojtech Nejedlý byl za uvé doby eské oblíbeoéjSÍ básníky Jana bratrem Neje- nniveraiti. kladen mezi nej- a vAbec mezi ncjpilnéjii tehda délníky na Parnase vlasteneckém. Nebylo( básnické sbirky • asopisa eského, v némito bychom nedostali se Jeho pítpvkn, a téi o sobi vydal samostatné básné tak «b8áhlé jako nikdo Krom posnd. toho jsoo také jinak básné jeho nékteré velice posomhodny. mimo migerových Jiné .Lenory* BQrgerovy Jest v naSem básné ballado napsal Již sbírek Foch* 1795. r. názvem .Lenka*, s prvon písemnictví Do skladbou Do týchie pravnoo bás^-A •kladbov. názvem R. „Vdéný 1836. ,Uásné*, apévech a cpickoa díly), r. r. 1797. r. syn*, vydal cpickoo o která jest byl spra- p&vodní napsal nejlepií vý> Jeho dvoa dílech knUif béané bá^ .Karel tvrtý* o 8 báse .Otakar* o 20 zpévech ISSr.. epickon <dva díly) a Z sbírek která tohoto svéto- snámého motivu, jeni o nás nkolikráte potom vován. dle (ti báseA .Vratialav* o 17 ipévech 1837. epickoo báseii .Václav* o 8 spévech. básní téch .Otakar" jest al dosad nijobjemnéjii básni Paskov, mi^e 18.082 verie; Homérova .Ilias' má 15.693 luy Terie • .OdywM* a refejnost Tjdiná totil aby ^ódft nt bno Cetkébo, po smrti jioé, pfijfti 12.110 reri. Nejitarif tískem Vojt. Nejedlého pochází z r. 1791.» ciiAe I/^opolda rliUI iádi^ídho do ech iádosti, dsafe Josefa n. abj oTedena kteréžto toliko báse iádosti byla i prosbo, obsáhající páoim národ» podané od sUtA eských císai Leopoldovi tase vyhoTéno II.*, a vyhoTél 6eitína do ásti tím, II., mimo ikol a úhuifl, že laloian* AlO r. tU>Uc« Jaxjrka £etkébo pfi 17'J2. 1813. K. floiil la pH^ioon i b«bá Táletaýcb tcbdi(jiich báse .Napoleon*, v dÍí akazoTal, králové a kniiata celé témé Erropy koH te tréNapoIeonoTi toliko Roiko ie ma doiavade pemé icterak toborci ; odpor klade a lamojediné nadvlády jebo. ie Báaeft tato sdlil který Prabjr, se tobo chystal pítelem s potom Ji srýni, poli- Tflbec rosifiti, kteroa Napoleon výpravy, carovi Alexandra proti prosto a tTéma bratra JaDOTi poslal o ni píinoo válené a protoie sa ifobodno Jett cejním komisaem. Tento bledél iaso onlveniti. politickébo a boati do praitké poiornosf I., obecná byla obrácena k témto dvima srétovládcm, báse& peloiena Jest V tiny. i do néminy, franconsitiny, vlaitiny angli- i peklade francoosském podána také velkokniieti nmeckém raskémn a v dostala se k naiemo dvora d* saskémn. S velikým zdarem N^edlý pokoiil Vojt. a skateiné jest v novellistice, podobnýcb povídek nsií mládeži, pro r. mládei a jeho . Ladislav 1807. a podrahé r. na památka Prvn r. k pipojiv U ajeit tyalovil se o uí v xa ano to, r. ie by líbí, byla vydaný dítky*, eském svon o sob a který v drobem podobiinn, oUitna v „Hlasateli prad V. Nejedlého vd optného potom Jako a svým oaadaíkAB. fikolni 1841. básník Fraot. laslnbovala ie Jak píbh jako Jest Jebo Ud. soukromém dopise takto ie le viecb v ní to nmá rozdával mládeii povídka 1806., také 1837., který jest prvým pflvodním spiskem toho spAsoba v jazyku vydání, se ie nesepsal více litovati, : jest vydání. eakén* ('elakovský ..... mámC tato n^lepii, Zvláit se ni tak Jazykem Jil 61etémo dikéti iii veskn pochopiteloft, a jest smím -li mého podle lynkt xáTérck uinid, mnoho détem lalíbeoi pftsobf." Jest Vojtech mohly. Uk Nejedly bisoé ty k titkn je vydati, a titknonti, se jal poato Uk objemD básné vydáay býti poádati a apravovati hodlajícího je nákladem Jana Nejedlého pokraoval Telmí 1834. semel, r. ie se, rychle ta lebon pobndkn bratra Jana, na 18.33. r. ale tisk Jan Nejedlý Zatím pak svolua. coi melo za následek, ie Vojtcha Nejedlého mohly rychle ostatní básnické práce po sobe lUlo vytTétUti, jak i Yojtécba Nejedlého a Poslední vli svoa odkázal totii býti tytiStény. Jan Nejedlý bratra Vojtéchori polovici dvora v Traéoém Ijexdé, stkvostné náiní stolní od stHbra na k hotovosti vydáváni tiskem takie dosnd mnoho výtisk jich leží i samma básnických všelikých práci Vojtchových. Jinak odbyta práce ty kmeuta a k aiivání na ita iivota jeho a vyméfil zárove nemly valného, ncrozezaných v roz- liných skladech. Co týe nikal Vojtcha Nejedlého jskoito knze, se znamenit svoo horlivostí a v hlásání slova Božiho a cvieni mládcie náiných. 1 v bedlivosti v i náboženství a svých byl nostním a píležitým kázáním. aby svá kázání chovní mohli jich vydav ihued r. náiti. navštvováni školy pedmtech velmi velice oblíben k slav- Proto také bylo na nho byl zhnsta zván tiskem vydal, Pání toma 180G. svá vy- spAsobilosti a jiných osadnikík a pro svoa kazatelskou véhlasnos( naléháno, enickoa nedlní a aby i jiní du- téŽ ochotn vyhovl, r. 1807. svátení a postál kázání. tyi roky v Praze, 1802. místním správcem da- Pobyv po vysvceni jako kaplan Vojtch Nejedlý stal se r. 112 ehoTBim v Pepicích n Pfbnuni. iadoftl M PatroQ fary téi ji Jáchjm Šternberk té f^notná far* attolika finftk do- Ant. Jar. Poekrnaiar aby tlak Detkrátil drnhébo dlého, 1800. R. byU aprésdoéna, a kromé r»doieká dal a N4cdl^ V. Pacbro^croTi, ji Táieoébo iadatele V. Neje> bledél ?éc TyroTnati tak, ie atolil %9 dobroTolné dcbod Typláceti roa i svvcb kaidébo roka KK) il. m pilepSenoo, pokad by nedostal aista ýoosnéjifbo. Dáni to po 1 jeho panských M hrabe 100 aby roTnéi, bylo na fam Jácbyma brabéto UBrti dédic Kaipar técb il. miroSorskna, le Šternberka Šternberka V. Nejedléroa Kdyi vypláceno. Šternberka se te nafidil dicbod i pak V. Nejedlý dostal k pfimlaTé Jeho brabé KAipar s&staril a vypláceti pomcka Hnévkovskéron jakožto pottrdil a somma dal ta .§eb. na vychování {etoé ro- diny Jeho. R. 1807. V. Nejedlý na panství To£nickém. jmenován Zpráva, faráem na Voliie má ie pfcloien n« býti týnosnéjií faro ta, zarmoatila vysoce jeho dosavadní osadníky, ktefí, chtéjice svého vAbec milovaného a váleného pMtýfe déle a sebe podržeti, to, za cházel, co nejsnažnéji jej prosili a dichod Joma zvláltní desátek odvádéti a s okresníma do PlHbrami ta byla nebylo tam véc páni ale torna lze vyhovéti. Rovnéi tak Oitataích viaek mél potvrzena, ním k víkafi aby odebrati se cbtéli, ujednána a písemné již aby od nich neod- k polepiení skrovnýeli stehovati veliee afttoeh se oblíben V. Ncjeai) itého pfisobení. i Mlrožova, kam Kdyi dostal le oa propiyteBé ma dékanství v Žebráce, již bji i r. sáhy na 1826. r. 1818., z rána airoioTlti oaadníci pilli na fam, aby roziehnaU se s milo- 118 rnným pMlýfen wffm. aunl ipoleteé • fiuifem ioftké, kleSeli moli po otH dlovké my IDe, viickni po rjjtl déti leny, i •Pro ledmó starci té hodiné hxj mirodféma adami z a zastaTili rftg milajeme!*, kterýmito projevMi V. Nc(jedlý byl al k plái pohnat jakož sobe na kdykoli dji, m aUám nemohl Typravoral, nýbri Tadní, s vykonávaje nlkftv a áada svého, hledíc obad náváni i bedlivé pedkem k vyvOTáni jest mletní le tn hojná, škol vyko- boiího tak k pilnému navštvováni filiálních. dlník A avšak praiské jeit koaaistoe a svátostmi, slova mládeže v náboženství a jiných okolních i pastýského práce hláaáni pffidmflteck vadélávadch, a tudíž ikoly peaje hmotné blaho svých osadvšeliké jak k poslohování církevních, dosa- s roshojnénoa horlifosti a inností, co m^stédomitéji o doSeTni i V. Ne- noféa poroláni nejen STém jedly pokraioTal ve ten obrániti a jich se zdrieti. fásaT se Te spráfi dékanttrí Žebráckého, I poz- i píbéb anebo fspomenol to jej, dobrý pastýi? nás opoostiS, srdené tebe i po obklopili Tsi, ?omfo«: pláten I Kdyi pak mUntkfm I vyrozumv, že že málo, drahého vyžádal dával úplné saopatení i vlastního mé§ce, si kterému kaplana, nežádaje nija- kého k tomu píspvku ani od patrona ani od osadník. Tak obéUv byl ! *) Castníkem sbírek Pochmigerových Rautenkranc. lotlav v Králové nkolik *) liradei. lei, Život etiak Narodil XbMI 2. byl i Jotef Mí- bezna ochnravév byl dán na zatímný odpo- a iionosf V. Nejedlého str. vylféil Rjbiéka Aot. SIS.— SS2. Viz o ném «6.— 70. telolMtt. 1776. r. Byv vysvcen na knžství, kaplanoval .Pedních kHsitelfch* na ion" IIL se 8 i v ,Sla- ^oek, do itébo odebrftl te i AiUm tlichate nové iiieaého Ale dloobo t Králové nefftiUl kde rjwionlí po- rodiité. bohotloveckého Mtiai. Tence Ibl7.- Podobizna jebo se r. obor s prarým srým Jménem do ibirek Pochm^jeroTýcb z kosil se s ikoro uht^i do pisemnictvi nalebo. Nejprfe Tyatoopil Jakolto a pfiipél béanik 32. Itr- teaftl nAm nedoehoftla. KaatenkrancoYy prAce Literami Yiech Kotné Hory, kde n ? Sedlci té tUl le konené v dacboTní správé na nkolika míitecb, faráfen po a poby? ilr«dci bAanickýcb 1797. a 1798. a potom po- r. jménem .Miloslata RaatOTskébo* etnými meniimi namnoze pfileiitvnii ipévy a piaoémi, a to véUimi, i avéUkými prtYým uadkením básnickým a TyUlm ae pec opimným irdenosti jakoi teba asto Teréovaná próza, pece je a lahodný, o nicb za a tficátýcb rádi teme," Uk písemný nai pékná ryjádil ( nákladem Raotenkrancova, pHtele se lyrícký .Masejnikn", ro. 1836., 376.), když úplná jich sbírka rydána byla str. mai neBseeaoetí a slamy eský básník i Josef Krasoslav Cbmelenský na ale „m«ji obsab vidy nic jinébo nebyly i let TilotOB, prostomyslnosti, citem, plynnosti; i *ice Tidy BAsné ty netynikiOl docbo?nimí. i Vojtécha r. 1836. N^edlého, T drobem díle aebraných bAani Pachmi«roTýcb. Známéjii i háinf Bantonknnoovýcb jeat ,Zpév plesiútctcb ecbAT o slavnosti pokoje', ibáaaéný t daohn oficielního vlastenectví ta tehdejllch válek který i r. 1814. vy&el o sobe a r. fraaeouakých, 1818. byl otíttén v Nejedlébo .Hlasateli", a ballada .Poataice" t BArgera peloiená, která ta své doby •von ipémoat. Ballada jedlébo •Hlaaateli" a U velice byla oblíbena pro pnmé otUtAn* r. 1818. pato?aIa po echácb od r. v Ne- 1818. ; ; 115 iémé U dérteto ani jako mésU k msta, od 1850.; pospichalA od do dédiay k dédiné; do Tšocb pibjtka?, srláité kdo feila panoy dotpirala; neminoU aai|8adAT ani lak Bft lear a osamlých pastrin; pi spolené práci roTni tleném iala byla mladým srdcím spolenici noJ« draiii. Jako nejmileji! národní píse zpívalo se po celýck echách: dve Šlo krásné k kláitem, práv straný byl Kdyi k iiffli den. fortné pfiSlo, ivonilo, vrátného ven londilo a ten hned piiel ven. .Pochválen bad Pán JeUi!" •Ai na vky!" on Hk\ di. mn stalo, nevdl, uí jí pohledl náramn se lek' atd. Co se kdyi do tak u Jak ballada (Ferd. Schulz jeden s nich str. psobila na v „Osvt", ro. 375. a 876.) blaze vzpomíná tmito slovy mládei nemá eikká krásné míato jak rádi jsme ani v naiich zpívali i .Poatnice" jest doby, 1877., na : .Nynjší jakon dUežitost, tušeni, ta ballada zaqjimá ji své mysl vrstevnikA jaké vzpomínkách, ást pedbi^inové romantiky dVon pokolení v echách. Tenkráte jsme ov8em netkoamali, jak místy velmi nebásnicky Josef Rantenkranc •A^ckoa ballada dle úpravy Bergerovy amolatvi sloveané krásy, poetického eelkem ji v nsilecké cen snížil. pla pi^Iožil, s ní jaké setel, jak Tenkráte nám na píklad pranic nevadilo, ie poutnice k otázce fraterov, jak její milý jest »k poznání", odpovídá: 8* : 116 Ad^ nadal k jeC Tenkrit« po kábltn ikrtbUtte pátí hrotné picblATéa ft jme poisáal. RaotenkraocoTým i frateren napomioall povtnid: Mé dít«, pesta plakati! Rad£ te ted modli tícI Yidjrt idrtii ardoa aoaleote a irak lél li ikaifl ktfleaia; biria ile sic. ti a • aaKutnoo dirkoa jsme nafíkali — ach, necht mé, Ach, Yaiooftti! bych bodné krfleU! atd. atd.' — Vedle béaaiiif Baateokranc TsdéláTal vatelaké pole do«ád, Tjda? hojné a lida TenkoTskéma, a Tykonal Také Ve élo Tnikajídm i boboeloveekéai noToéeAéai písem oictrí pferaha oad védami a naukami. rovatelé velmi nemile nesli, a prvý, se o tom, byl .Prvotinách* toto pfSe, r. napsav 1815. .Horlivý zvláltní sice a Md mán k rikládáol béaaf ae i^Jídch mniA, To má a ipévA nýbri i béanietfl bjrttfejli v feéi pozo- Hromádkový^ vtastenee, v básních a tpévích anainoeti s téii a pabli- kdo veejné vyjádil Raotenkranc, toto: pilné ijcho- roxliéné práce mlovnické. obora pAiobil horlivé i tpiiA poaéaýek Bládeli matítftk, jesi zalíbení výboroýd^ éeakodoveaaké ae pifi- sám pi svých rozliných onavn- jideh praeach v skládáni spéfA a v tení od jiných sloieaých básaidi kodiání a vyraiení mysli chád : ale idá ae ma, ie by jil hledá a je na- éas byl o jeden krok 117 i k rypracoTáni •tencí oméní kaidémo, MMidros( a dobroto — potiebn^ i jfhcTwm minarií kdo mole jména ridy porér máme . . knihy V ie echové, jeito mnoho gymnasii a se- tak i ústav, liternich geografie .* a bolí tak telmi hanebná, nedim-li píii, nemaji . hln- pei se jii geografie, nynéjSího svéta s pro. eské zemé následujících ei žádné podnes ai Školy pro k. p. jejichžto migi, oiívati mohlo, jen dobré xasloaiiti býti poxnati iádá, 4épe které by se k nabýváni snámosti pécheiB práiden jednoa se piinili. V6c jest pesmutná slepé atd. let*) ita nkteí rU- aby geografie, historie pfirosení, fytiky^ Prase oniTersí jiných i chonéfflé, ti jii — a plapodifBá jMt, kdoi fxdélaoébo nýbri kaidémo, ehce, £m Sn<^otaBý dále pottovpiti. . Aie Boha v eském žel ani ! jazyka ne- ádcích Raoteokranc pak okazige na vady a nedostatky eských prací v tom obora se vyskytnavSích. Vbec pak se viech literárních plod Rantenkran- corých vidéti jest npimnoa snaha, aby aaie k lepiímn spsoba hOTéao alespo nejpilnéjSim potebám €Íko. Co týe k dtkliv a málokdo byl ninil, bezprávi, které se tehda národu syka i dosavad a písemnictví bylo vy- písemnictví domá- se národnosti eské, ta Raatenkranc a véci té mluvíval a psával tak jak e byly pivedeny a aby eského ze škol, úadv jednal tak prakticky, a pedevSím ukazoval naiemn vytiiténfm a tyiiieh jednáni dalo, psobil tak zejmé a slovy tak trefnými a ostrými, •e divíme, kterak pi ja- ie mohlo býti CL— X?., které tehdejií censore Tie to fTtiiténo. •) TaikEát o plsemaictví ésském se mj siÉM, jtill MMéU aoi tnicBt stoleti : 118 Nelte TjAttkA i dopiiA, tda nevTéiti V tookraoc pMlalfJ. Nejedléma. r. 1806., ktcrýjmn poiltl po Tydání prrébo truko .HU* MUtle atkého* a který Nejedlý v drobem itraskn ptal .Milý^Tltsteno a : Bu- které dopiie xe doe 32^Wti8ft pfltcli otiskl, Kdybjrch mobl k Vám, ! celého bych Vás slíbal, sa to neTýmlornoa radost, kteroo jste mi Hlasatelem kdybych byl má k láska Jist, ni i Kdybych spAsobil. Vám plamenem ie tento Ulasatel znamenitý, bade mysliti, mlDviti, ísti nikdy, te i Jsem mocný spsobí úinek, cítiti, ji všecko esky JseroC dávno jii toho psáti. dokad ocení Šlechticové a oeoci na vy- ie, Ikolách na ten nevlastenecký sokých a latinských vleko Bodek stonati, a la vie, co esky sprostý, TÍasti hofi nejživéjlim. ie Tiecko o lásce k vlasti mlnviti, pesvédení, byl nemiloval V4s a Vaiebo bratra, nikdy obecný bodoo, vyhlíií, se hanbiti tlaiti lid ped- jen v cizích jazycích ísti a psáti bodeme, darmo na aby on sám teaké knihy kvpoval a etl. Není národo, kdei by to sprostný lid v tak hoofné echách? národft o nás jasyk jiných byl daleko Nenít chtíce i pro inil; v smýšlení oené psáti, i tak býti lido kdyi ocení že by k torno eaký jednání. mysli, by od sproatného rozdílný aneb nedostatený, melo medle Ale ie by, lutao- obávají se, hooce od cizích národA teni býti, daleko Široko oslaveni nebyli, a tak mnohé výborné inámoati, ktei:ými se ve jasykem aepsavie, Jako ekradll vlasti naoili, cizim jak nemela literatvra i i Ja^krai I vlasti a vlastenectvím by- Jak nemá tahrada zpostnooti, jsooc od zahradníka opoHéna? Kdyby tak ocení v Jiných iwiich smý> Sleli, byli by viickni jazyk svých zanedbati a téi spinooti? sovati diich mnsili ; a jak by i to mohli, kdyby dii 119 spolébí^^ce na cii!? národové josyka svého neTsdélA?ali, Uk pHinon ujisté ne Prótei zíieoi jako politického domidch národa aitel jasyk, mravy a láika viastenskA v ochich vymíraly. Mi- li se jim vzháni po- Tinoo ^^ obecnémn mosi ae tta, moci, Kdyi hade obecný míti lid lehce a brsy ta na stopen iiáffl nieoé i jazykn v psáti a vydávati národ moudrosti viech kaibknpeckých matefském, našema šetrní, Ai naše eské knihy bodoo. naoiHti se dychtiví cizích anobri bodon není Kdyi povzbndi. své v jazyku špity národové, CIZÍ kázati. stkvélosti pozdvihne, vaapolek k tomu se pokání lida, pi4klady a vftdce z vyi§ich, návštích oznamovány, v cizích do franckého, vlaského, angli- literních novinách soozeny, némeckého pekládány bodon, pak, pak se bode ckého, obec eská, jasnji než za jasnéji stkvíti MatyáM a RadoIfA! našim nstavoji Veliký jest ale také ; k dosaiení možný. národního jest magnet Lt^innosC jádra Karifl, YáclavA, kterýi efl, vlastencm Jak brzy ? blaŽenosC národa rychle pHtahojící. Jen když nóení vlastenci bodou, bndoof i — aspo jen já byl mladí šlechticové dost nený, t — a pak tvými bych pHtpfval! Však k zvelebení vlasti nepináším obéti. cemi iním, nejson lání tvého okršlkn V otiStén dopita ze dne .Hlaaateli*, 15. vyhráno nejradostnjší nenytlte, iádné ie Co v nynjším povo- piinní února Kdybych ! horlivosti pra- nepatrná ..." 1808., r. který podávige Raotenkranc, v též nm zpráva o odevzdání gymnasia nmeckobrodskébo premon- ilrAlim icUvtkým a o eieh oakých INrodoveiíýd, toaif trpkými tlovy na vytištn jest tém z všelikého za píležitosti té to, vyššího že jazyk jednání atký politi • ckébo a Boodnfho, a okazojc, kterak odn&rodnlá šlechta ISO MdfMí teiká toho Tina neM. Prtvi neii Jinýn nictví politické Ua •• Uk ct\i ím drahný tel Ba Jeité Tétií lei ktaf tímk n^nnotti, byli ! bjr m oaImI, oehrobé ! a Jtoa podnt a nati rjí- to la vc naaloinoa sMi, facjaé a too Jim, dle Jejich domnéní, sprostoo 'tttí toho práva A kdo ftkéma! vlaateoiký vladykové tak k jeho Báhi^ji, horlivé svclcbeni majíce sa to, kdyby jazyka svéma svého opovrieni . A ktei cht4ji Politi a oberiti miloji, Jc() národa Jejich poilo, ie by Joiéiio dali. Ti, . nocí a jménia iiaptH pfiklad«fli» zajiti Té TTttoapitJ. národo svého Jazyk . pfi MtiaM, xadati dioiein- k torna nejvice piipél? podporoo a osdoboa národa slouti h4)i. masil Jaiyk Za I kdoi bj vaijaé atkj proala- alafBém fyjadaátánf tócí politických cti, JÍM" : vImU mltelo oiif Jit oamélil vo Téeeeh obaeaýek bjrl Titi. dloobo Jak naii vladykové hledící (eakého jasyka a cti kdeito slávy, jinde Šlechta hanby a opovriení v tom hledá a o zániknati národa tvého se strachaje. Jediné Mti naéi vlady- kové rooboa to miti sa hanbo, za véc pobrdnotí bodnoa, svété la t?M 6eat, ... Že my echové, aho co viicboi národové po celém fiirém sa klenot pedrahý povaluji? ládaji neili (t. bohaté J. oni literatory), nemáme, sami .-'... Kdo k torna kdo lim vioaD dopomábsl, i mir- B^i eéaaoi kdo pH zemské vládé neodporoval, aby tesky j«qrk i ?• školách, v chráMlck Uaata radnicích, ostoapil cisímo, soadnicb nelli ti, síních jenl dílem a méli býti a téatapci národa ? A( se o to postangí, aby Jasyk Dái teaký opét do vSccb Skol byl aveden a aspo stej- ného, ne-li vétliho práva byl úiatten ... a ovidi, kterak jazyk tento ttapoé dokonalosti své, na kterém pro trádoé pfthody Jil od XVII. století sAstaU masil, se povýli .' ! . . ISl OH«a RMtenkranc nebjl tesá toho (ám se rásDé j«DÍ ojlnuU a fei domácí Dárodnosti ped ta jejich vy zdrileni a sfelebení jii K. Tbám, aérias, F. Palci, tím A. Pacbmsjer kaidý, kdo bedlivé peéta fýie pipomenatý pistédii oám, krancAr, doby, co jaiyk teaký sas i«, ožil, : jediný, horlili ; M. a V. Kra> Avšak j. list Raaten« K. Tbáma, Tyjímiýe zejm nikdo tak od a datklivé neokásal k odrodiloati a malátnosti tehdejší šlechty a k její netsnosti n vécech národnosti tankranc ninil a pod sáititoa t této své, c. píteli J. naší, té eské jak to Raa- Nejedlému xaslaoé k. censory vytíiténé filipice. Raatenkranc viak netooifl tohda jenom slovy ostrými na úpadek národnosti eské a poníženi jazyka domácího, anobri byl by o mezi prvnimi vlastenci, kteíž okazovali, jak í véci té melo a mohlo pomoci, se platné odhaliv píiny a úinky, tehda národnosti eské mnohem byly škodlivjší Ukázalf a netenos šlechty domácí. odrodiloftt xejmé a bez obalo všelikého které nežli totiž k tehdc^iímo spAsobo hlavních a stedních škol eských, Jakoito ústavm a zízením národnosti naší nejzáhobnjším, ponitadi proatadkem jich soostavn pracovalo se o úplné pottaienl jazyka eského, o ovedení živlo nmeckého do faftarého života veejného, takle vedle toho všeliké vynasnažování žijících tehda vlastimilA zstávalo statného úinko, a pstování bylo tém jenom jako ei híkoo bez pod- a písemnictví domácího a sookromoo libústkoa 1802. ei akadeaické, ktoroo zahájil své pednáiky o jaxyko eském nkolika vlasteneckých dileUntú. Jii r. na bohoaloTackém ústav královéhradockém. Raatenkranc okázal slovy tehdejšího dtklivými k prásdnosti a úhoro politického a dochovního enictrí na poli domácího its A k ftckátejld ItnOém — prtfl Ikodé tim .Bio cíiíb a no t Ji||im jMjrkv nytllti o méal ?o fioUkte M néiti ft donaci Jasyko dsim o ne t v Jejfm Jaijkn rozdil te nkaiotal Dén te ném fpisj •teli iaaká dokooalejií Jak {ii a literatnra náboženství, obohacena dávno byla by jii dá?no by byl pfe- rozlieoí a tlamýcb pedkA: pikládá naiich tak o vykonávání nebyli na a pracovati vydávati Ud eeeký posnáváni nimi a Jasykera aleipoA nékteré féci te kdyby oieni pfednálely; Jebo podle fvelebenl mezi citibo fTQofiol o Kdjrby taiali. maieftkýoi, kdyby ne- li riecky, ikoláeb t Tyjado- s?elebován(m a roUifoTántni tak xanedbávati cizfm JaijrkAm nábo- 1 — Jtkoi nasráiw TieobecDov od tobo £an, býti 00 Sitkoa mládel Ttti ^Jaé v mravate a TidéláTání lite dwkého, kt«rUto cbjlM pHblidy výbornými kfMfaniké výmlavnosti*. .Cviení te k némeckéma mlavení", Jest tobo danéno, jak veliká vadní t^n naU roaliéné Raatenkranc se Ježto jest Kdyft národftm od Jicb slibovaly a piporídaly. mora a sejné píOna doeavadafho 1814. vystoupil o véci té r. okázal ve svláitním pojednáni, klesání normálnicb, franconzskýcli svobody ke 1807. vy- mládeži v Jejím se vzdélávání. pak po ukonení válek panovníkft r. poteba, aby se smánil doM> vyvtování ve Ikoláeb plán patrné na i pipooioá v p^edmlavé Raatenkranc Taktéž ipiia ie éeiké a iivoení národnosti písemnictví aaiaho ttMtfiim zízení blavnieh a vyiifeh Pojednáni toto, jel nadepsal .Proé by se hlodati jest Jediné v ikol éaokýcb. melo v hlavních fleakj a Mdaé?', ikoláeb království eského ndti Uké svéil pHUelAm tffm, t jiijlehlto rokoa atitalo viak dalif tes ležeti a bylo teprve po Jeho aBrti 1S5 1818. r. Jedno T stolaCf u tohoto a sepsání, pitomného £t?rti aUem. Z ohiírného pojednáni IUntenkranco?ych pedeilých i i icjmé lároTe TyroinmiTáme, anobrž profoi tjnoce na pfid mistrem sepsání asa toho pablicistiky ie okolnosti tehdejší litovati jest, pedasná a aviáité Jeho ie Rantenkranc spásobilým a opravdoT povo- av&ak Jediným, laný dlníkem, Saské, prmf celé písemnictrí jakoi hyl snad nejdtklivéjSích domácího feSoictrí politického a veejného, poli aao TiVee JestiC pojednáni toto vytiiténo. potkáráBO te nimii I .Hlmteti* nejpodttetiiljiích I smr( pekazily, aby byl jeSté a vydatnéji pole to vzdlávati mohl. plataéji V pojedjiání nadepsaném Rantenkranc blovy ohnivýai pedkem okazqje, ie lásku k vlasti nelze oddliti mateskéma a ie každou arážka javáika na veškerém národ a na veákeré vlastí spácbanon; nebo praví od lásky k jazyku zyku oinénon pokládati jest za dále — národ. — ,kdo potlauje jazyk Tyran, kter/ chtl národa, potlauje spola podmanný národ vymazati potu národa, hledl vždy vyhladiti jazyk jeho jazykem Titétaébo. Že s jménem a jazykem národa pemoženého z i dveh a povaha jeho sklesne, itenaké vyhasne, ie ohe svaté lásky via- a dontná-li pece, že národ vidy srdce tnichlivého a vysvobození iádoncího bývá, to takových národ vyiTdii^L Hflže-Ii oi£íaa, který mii viechno dMietví po ani naií iel! djiny vSech pastorek pravém milovati otci odejme, nm mo nezanechaje? ... Byl as, za pamti, ie nepátelé jazyka naSebo, Nmci, i také nkteí zrádní echové marn usilovali, aby eský památky po tak Jako polský, slovenský a uherský po viem mocnáství Rakouském jediný jazyk toliko utlaen a nmecký IJA IMumJidB niinén T bjl. m Ceckádi okolí do této krásué a polehoané •6 brnoli, aby se jako polití a nberití b«dliTi a peeilTi null otadili, uí se flabo lemé pro lepii oMitt a vladjkoYé Mt( M BAh Ale Tený, oárodAT otoe, ?i«m tento potvorný Amysl a xacboval na Tidory nepfátel poletilémo nalicb tik své a lachofáni jasyka i^tíko vlastí byli. Jla to iM||lápt da- dámých tmA Némci ilo, ponéTAdl bei toho od úsilí Jméno bytost, jasyky i národ nenémeckýcb, ieilem rakoaským spraTOTao^-oL* Po té Raotenkranc pipomíná, co dosavade k zacboTání J«qrkA domácího a nás od vyliícb míst bylo naftieno, akai^Je potom, kterak nejen pro tachoTáni jaiyka a s tím pro zachorání národní, bytostí píiny cviení alebri mateském jasyko t pro jiné i pedebáaati Jlalé umI iechiio cviení v jaiycích cizích; dále více se roshorliv, lf£í barvami Jel vycházejí iivými nminoa ikolácb se eskémo toho, s se vyhovélo práva, netoliko o a potebé sloinosti své povéatné slovy, nyní .Snémové &e*kých takto: promny ve ikoláck a jak by tyto mely zízeny býti, státi Koní pak toto k stavm eským kdyi nládei ve pecpává, a nkasige konené obéfraé a podrobné ve dvanácti láncích, které mnsily by se a nebexpail. nepísloiností vieliké národn pojednání jeftté stavft národe provolánte povSimnotí asA se starých abj naloká hodeými, rokovali bemíeh pjkách a válených pipnivách, ale také o viem jiném, coi k ivelebení a k oslavení uárodo tekébo pispívalo. I zachování a vzdlání jazyka vlaaten- ekéko bylo jim pedmtea lao odbývaný. r. 1615. Nezstáváni tento 4leiitý, pedmt dležitým, Slavní al podnea ba neniU ta naiich as jakož to okazuje sUvové eeké sea! aám v aob mnohea tak dtteittlfil a 125 protoi hodaa til poiornotti, hodeD, abyste se ho jakožto érni opatromici ského taoTa STobod, práv, Dokásali ^jali? a slávy cti mocDái Jste e- národa t«cbto i e- n ^BOf^^lch teseeh skotky, ie Jste al chové, dejte nový dflkaz véroosti ivé vlasti; Téraí . . . dosavad vérni ^jaoMe m ieakoi horlivosti jazyka národa svého Doplte Bedoetatky divodA a navriení mých a pfedneste této, . iádosC tito ve jméno veSkerého národa králi svéma Dobadete sobe vdéné veškerého národa památky a kteréi co ivét i k plán eltiny svedeni veko as a návrhy na onen . y ; svýn jich letech nicméné zavirá v sobe my&Iéoky výborné, praktické, slašné a spra- 1809.— 1812. Raatenkranc ptQaám viech každý jiný tídách, i pak kaldý totiž k písni tídách ve néjakoa pimenon viech te ti tid. líimo a mládež nábožných, písní pi píse naidiv ped O asi hodino ikolnich a pile- známým anebo opativ i ikoloa zpívaly. vychovávání kolik písemnostem a zempis den po ikole složeným, ie déti a sob vyaování eštin ve které iám skládal k nápvikm již schválné od ného zpvá aitel, navedeni ve gpévo rozliných žitých, iditelem hodin vyaovacicb, tolik némeckém jazyka v prvé to eviCil ikoro byl ostatní aitele v horlivosti a vyuováni. ZAstavilté prací iditelských v ieakém nevyhovil po- . . mél sta- Rantenkranciiv némo piiniti ne- ikoly v Nových Dvorech a ta pedcházel knm . hlavnich a stednich, ikol ovftem by jii nynéjiiho a bylo by k sálo dodatk&v a oprav vedlivé do .. ." . . slávy, nepestanou poiivati 1615. r. tom obsažený, v pqJadBáiii tfebéas bode svétem eského od vové královflCvf . . i to také, po SkoIe vždy platnosti a ažitka ikolním promluvil jii 126 Uk 1806. v .HlMateli" ilora r. toto opomeoooti dávno pi tDéJÍ ; : pfculiteoi, t6c Jtoo Dicb býti nemSle, ale — néoeckých! — ráda mládci iÍMto co xpivá, nerozomjlc — porozomi? zpívati bode, noiti oposlecbnooti ? oemáme-Ií 1 ob£«r- t — aeháeli némocky a Jak ráda bade pak mládel ve Školách eských, také zpÍTati otítel pokojné a je to povaha akoli? zpírá. kdyl wfnUni a Ve Ikolách pfiroxená. mlád«i« pHtol xpir^ice, Déti rády ipír*jl, mAie. stTeoi BloQliti mladéma lovéko u aeníin jím mesi i kUd^ UkoYoa pfieA jich pro mládel tloieiié Nejenie dti Te Ikole. jii pfesTédéil. lAftanoo, tom •« o nelM le daioiitá, «^<e pisoé kdyi torno, co pokyooti pfiroze- MAleme-li krásoéjlí prostedek miti k TiUpeni pravidel mravnosti do srdcí ditek, jako ptseá Mobooli détem pfijemn<yií býti jako v odévo Kdyby viak jen bylo písní pro déti pUné V jest? . O . melodie nebade noaze v JMt . . ! . eské . . zemi, jel hodbé vlasti . Aby pi Tzdclús&Qi anobrž krnélo, pfiméfen dítky pi4 dobré milerád také se vyvíjelo zAstaly a Ikola jim choti jakoby oblíbeným a nikoli tenkranc doáevnicti :élo aétské neia- sil prával snad mládeii jako! i aby místem byla néjakoo káznid, Rao- po ikole mnohoo ho- dinka k mravuémo se vyrašeni hrami rozlinými, — há- lenim miem, béháoím a lezením o závod, ipévenii profotovánim hodby a j., kterélio hry on táo anebo tabd^ái katecheta taméjlí Jan Javornický, o némi nlle Time, fídili obyejné také sami spolené mívalL dle Mimo ronich to s na promi- ditkami v oieb áinstenstvl Raotenkranc nvedl áite!*, ti moii veselé mysli, a poádali, a jsooce oba pt. slavnost i zvláltni radorinky jami nebo mijonm^ 127 tltmotC tfeiAoToa, lUTnost podsimni pi £«táni OTOce a nafit a sklÍMBl K Ukot .van pod. radoTánkán, bUthosI ndijOTá b^ala nejbloinéjSÍ, táhla, majic t bele praporenika a bodba tareckoa, lAby M iastoTána pátelé dítek k torna jiní protoie vidy a téiivaly Raotenkranc a brabécí rodina, potom po v&ecben éas bývaly piU déti a mravnéjSí. mlékem, Radovánky takové mívaly ten konci poskytli a darovali. dobrý úinek, ie osob a jinýcb pokrmy, které jednak pravé na panstvi, nebo slaToosti ovocem, opatili, jednak tamjSi Javornický sami se uitelT sa pNtomnosti pi tom bjrii chlebem a jio^i né každé Rantenkrancem k jedné tvláité sloieoýcb, dorostlých, o^U badboo a tam ai do Te^ra roxlinými brami, ipiTánim piioi, byla-li sado nebo loba a bliikébo lesíka, I rána do nékterébo bavila s niehito mládei Ikoloi tj- jii ikola bedlivé mravné se chovaly, védoace, ie delSí as naped navStévígíce, piln na a iáci leniví a nesp&sobní nebadoB moci úastniti se onéch slavností ani vbec ber Školních. láhy k bnien byl cit poádka prácí, aby v dtech problíiel k torno, Také Uaotenkranc pro es( a jakoi sloSoosC a spoivosti a aby mladá srdce jejich láhy vedena byla k dobroinaoiti a itelnosti bíd a Za to« píinou zaveden steda ped uením byla ciiích a jim navykala. kaidoo spsob, ie ivláital piseá, totil Erde, mít!* .Hlt — — ó, a ich to strastí byl teu zpívána jednoa némecky a podrahé esky, nur kýi mobo naei láska i ein KOnigreieh, králem zámoinéjlí iáci být, Schitze statky báseli dieser svéta toho dárky peniité do pokladaice, xa které ka konci roka koapen byl odv a jiné poteby na podélenon pilným a chadobným iák&m. It8 MlBO ? chtéj« to JiDik i bodiU a BlAdeli dt Jeité k Ji % ilolnofC mraTnoiU TÍ«lijak pro a pilnoiti ietf pDati, ifídil tídy tpAiob tottnýek pealiA ibotOT6oé a Dft odafajr Do idanoa* nasfaaé. Moe, kolik kdo mél noHMoáTáni • udiOfaU — trwta kaSkm I a mravDOiti trojí sTláátni taáakjr pilooiti slaté lapisoráuo loámek teatoýeh byli ba Kniby tyto kdo ti, aadbale. dle knibj iktwlee pfedCftány a mely i kaldého do koibj 6enié ; Demrami nebo bývaly kdo vefejoé pfi áiinek na mraTootC a dobrý pUnotC mládeie ikolni, projel byly nedloabo po T Kitnohorakóni, alebri kafk* troji koibn .ilatov* a Taxby v jiných soaiednich té nc^Jea Tikarlitech TO ikolách zavedeny. Protoie pak, má-li míti ikolni Tynovánl dobrý úinek, hlavné potebí Butrakranc •?é ádné aby mládež jest, ivláité do ikoly k tomn potflali pilné pfihližel, jakoi i do Školy chodila, aby rodíte ditky aby mládei odrotUi(jii hodiny opakovai bedliv navitévovala. Do hodin téehto Raatenkrauc jak v Nových Dvorech tak v Sedlci piekáBel — poknd tam t«éaé. Tém, kdo diloval délati adn — kaidoo nedéli náboženství byli pilni odaini, a pedniiel a Jiné pedméty nii> a bedliví v navitévování tom, a dával Jim pookvBij n aáané kniiky nedbalé vlak aodlHtbni féd té nebo ontaoftl mistnimn, ba také krajskémo, a nenatal, poknd žáci takovi to dalo se mládeii pítomné i rodiie jejich nebyli 1 pedsUvených tamních, la to pokáráni. I prosadil že iádný aiedník, kt«rý hodin opokovadch náldUté nenavitévoval, nodottal ta vynenon, poknd tanedbané hodiny nedélnl nenahradil a nedochodil. BoTnéi anobé nedbala, lione divee, fit která byla hodiny optkoftd nevéston. bylo delli la- u k MMkroaéan ; i 129 ano Tyuc^ováui na fara choditi, a tom U Téd mladifch let opomenala. oprositeloj^ a neinil naprosto a( alespo ienstrf emesl k nejpotebnéj^ch Raateakranc mél k ani na poasí do Králové Hradce faráem, nebývalo nic neobyejného, nová kniha o pítele svého daný v i sebrané podaném knét pHpomenoto, básné r. mo híkoo. bývalo ie tam 1812. Také nkterý pijde najednoo o veer vydal se záhy z rána byl eské a noviny a záležitosti vlastenecké, vlastaneA pfedbeanových vykonati cesty; kde byl od na vyptav se oa v&eliké o veer vracel se opét dorazil. již Zakoopiv pak Jana Nejedlého. do Sedlce, kam píStiho rána úely ie oslyšev, ie vySla v Praze — pravé vySlé knihy a asopisy se nábo- literních. a délko na eesto a drahého dne Ba neznal-li pravidlech obyejné asu noniho i aaká nebo dobrých jeho snámých snídani anebo divka, zvláitni zálibo putovati za i o Kotné Hory, iest mil ae Sedlce péiky jinoch ienitbé, lákladnicb a to vidy péiky bei Tielikébo ieni s .i- iádných roxdilT a výjimek kettooského a jiných védomostf laateneckými, néjaká -•'".. Raatenkranc býral ne- té anebo chod, bohat bjl pipnitén nebyl :..r. katechismu a mravovédy dohau.;, ic-o d\u za z nikdo, >koIu lu":" i Taková byla horlivost 1 že, když r. 1835. mely býti vy- Raotenkrancovy, • petrhl a zavrhl pepise tehdejší censor, neblahé pamti jejich kiiovnieký J. Zimmermann, všechny písn vlaste- necké a jmenovité také píse ,Na vlastenectví" jako neb«spainé É^boiaké, akoli byly všechny pedtím kolikráte s pivolením censury vytištny, šeny a zpívány a po všech rozdávány n a za teiolUtf. ke krajích skladateli mezi jejich již n- veejn pednáa lid vojáky od vlády nejen 9 180 MHMkt, nobri i od k éeakéao goberoio, kUréi ihned pochvalné 1. f podána stilDOfi Prótei iMláoy. pffptay MBého dMfe FrtnUikA té pHtíné aby vftoehny povolilo, tyto práce Kaotenkrancovy toova a pospolu byly vydány. *) S Raateokrancem v Nových Dvorrrli hUhodámé pAJak jit Bobil, M v^ 26. kvétna r. 1784. vo Vysokém Myté, vytvécen na kuéfstvi, a ai 1812. po odchodu lUotenkrancové r. 1820. Jmenován faráem r. aemel 29. Servenoe V ae 1H08. byl r. se administrátorem v Zámrskn 1809. katechetou pH hlavni ikolc v Nových Dvorech, r. kde stal Narodil Jan Javornický. podot^eoo. — stal se Hditelem, v soosedni Cirkvici, kde 1847. r. Nových Dvorech Raotenkranc jakoito Hditel sUl možno íci — vychovatelem sobí pHdmieného katechety Javoroického, a to Jak v pi&iné vychovatelské a vyniovatelské tak i v pime Jazykové a národní. Bantenkranc uvedl Javornického na dráha ipisovatelskou, eoi bylo toho asu véd nemalou; státi venkove, kromé Prahy, na osaraélém A kf i málo obyejným, a Javornický f se spisovatelem samo sebou stal se bylo spisovatelem tfiea duii v pravém toho slova smyslel Prvým spisem Javornického Jsou povídky, které peloiil s némeckého VMdch spisovatele Jaisa a vydal ve dvou .Kráané povídky 1812.' a 1818. s oásvem r. k vidélání rozumu a uSlechténí srdce rottomilýek dftek*. Bameoknuicovi lánek od Ant. Rybiiky j«st v «Maodkudi otiltéo ve ipiae .Pedai kfiaildé" na su. <;«.—87. Strúteéji RyUéka ros«p«l se o oéa I v •OivAlé', co. 1876., na str. 188.— 19S. Také v .Kritieké pMeae k Náredaim lištám*, co6. 1864.^ na str. i^v -ts.. j«tt pikiý dánek •) O seJDÍko-, roé. 1867., o BaoteakraDeevL 131 V úfodé proporédél nékolik krásných, dtklivých a posad pUtných sloT k .milé ieské mládeži" tvým ttMttnfm sdnTf této; rodie, 1 touce a i Hea Udám te ni mravm, dospélejSi bratry a vaSi pIHtomnosti jichž k vyuováním dobréma ale této jakého užitku nabudete, i zlí zvyknouce hned d&ležité i Potom konejte. badete, nauily, shledáte, v mladosti své BAh vám svého požehnání neodepe, ctnostem. vaše srdeko, jsouc budou vás milovati, bude vás spokojeno, živobytí potebovati heiky aby spflsobAm knflky vedle pi^ležitosti potebným dobí ctnostem, toliko, také ve kníioe a sestry žádejte, vás Než nette jimž lidé bedlivé pilným tením ozdobily. vci, jste se tte & ped- chcete -11 salíbilj, spokojeDé a iUatné iivy býti, , „Chcete- li, roxmilé : rodia, pátel&m, aitelAm ditky, abytte Bohu, blažiti, a celý život váš jako tichá Štstí vás ani zde voda plynouti bude. tam nahoe ani nemine.* Drahým spisem Javornického jsou povídky s názvem .Paní Miloslavova aneb Povídky pro útlou mládež obého po> hlaví*, které podle Jakuba Glace peložil ar. 1815. vydal, Bovav je Rautenkrancovi. Spis tento jest jsou vytištny kdežto vžechny ostatní spisy Javornického irabadiem. Bezpochyby Javomický poznal, že toho asu nebyl jeité sbhlý y pedmluv k drahému jadoje se vdné povznesl jej teský z žvatlal*, tamže piie: s v etb spisu v- vytištn latinkou, lid obecný latinky. tomu Javornický vy- dokonalou uznalostí, že Rantenkranc , kteroužto nespfisobnosti, jazyk svfij ma- A dále k dokonalejší známosti eštiny. .Tentýž pítel a dobrodinec mj, seznav a skosiv brzy dokonalé neznámosti mé u vcech, kterýchž mn podle povolání mého nevyhnntolaé sapotebí bylo 132 tém krom védoml mého poéal mne éttl, dávaje ml • po^Uktt co nejopatroéji mlékA, ooeo chrám it«tý ie bjch kilnéjlich krmí ttráTiti nemohl. pfesvédiiti, idtli ikotené pokjrnoU Jeho ke mné chodivtl nátledoji, TÓda, Chtéje te oéité dobe-H mne chybojidho následi^i « do Ikoly, laskavé napravoval, pfi svých s détmi rozprávkách inadnéjii malikých okaiovtl. Vejda Jednon ceatn k iirdcim Ikolnfch iitoatech do pokoje ivého v dle- Ikolniho direktora, ohliiim le po vykonaných pracech po nezapomeootelných iivých i v Ifiné lemé Jii odpo^ivi^icich pfátelicb lidských, kteiito bod vleek svAJ vék anebo inameoitoo jeho ástko obíráni se s dítkami, zkoománi a vyletování Jejich povah btépování krásných ctností do srdcí Jejích, a schopností, smování ka pedmt Am chvalitebným toliko a nejsnad- néjlímo vsdéláoí roznmo Jejich obtovali. Ti na tom ne- pestavie, skniení i dobroinného dítek téi svá, práce ta nejsvtjií oloiena ai dosavad ástné a itstí pemýSlováoí a spAsobj Jest, dobroinné a Žehnané Jichito i vychovávání písemn na vfiecko mládež, s ostatními, vrné bytosti zem se sdlqjí, to radostnoa kterýmito sdlovali. Ti pak, Jeité •« téií, iád^íce, abj to rodiv a obco nadji, se vztahovalo. Z nicbžto Salzmann, Rochow, Kampe, Niemeyer, Parízek. Gaheis, Overbeck, Vierthaler a Wilflio^ vdných dík a poátku plod, jak s myblil Jsem, náleií sob sloopy nezmSitelné vzdlali. íti^e vroucí activostí toliko nápisy tolika dodiOTnich le nikdy s to nebada postihnouti, jeito Jsem jmen téch úinných a slavných obsahá za mladiích mol neslyiel; MUch let ani a nyní poet Jich znamenitý ve skíni Raotenkrancoré, pi ném dvémoa tnámosf s nimi shledav, k ne- vida netoliko nýbri i malémo poditení svému zahoel jsem jakousi nevysloví- 138 telDoo horlivosti, tbycb se pozoenábla ka STatým ilepijtm malA téch .'^ bliiil . . Kromé pedmlDT}- k nicky velmi poloiil spisu .Paní Miloslavova'' Javor, Promluveni dAtklivé k rodifim'' o mravném vzdélioi ditek. Pravit tam mezi jiným (iemoi iádný odpirati nebode), mnohým dtem k velikéma a dobré mravy Véc pošetilá mobly. to pj^emnozi rodie araof dopo- Stésti Nkdy na statek. jest spoléhati šli, .Víme : ie saasté poahé Ie toliko do trahel na dti sanedbávajice jich pravého ddictví a nepamatojíce na ie lovk naproti prostopáiný, a k bohatství Stésti o všecko, lepif opatiti dosti svých ehož rodiové krvavým potem Nešti(me se tedy práce takové, která A která práce m&že býti dležitjší vdnjší jako dtem, své krvi, to nej- ddictví? Rodiové dti i mnoho penz kdyi maliké jsou, celé dny nelitují aby jim toho nedali, a noci, bez nem&ie? Ba viak o tlo pfece žádaného vlastencové kteréžto tytnl kolikrát vroucuji listC by v krátkém dokonce i ase petouce, i a všemožn Což by tedy tak pfí té cíle a více shledali, ji nespí ehož pouhé tlo a starosti na šperky a ra- vynaložiti; obírají se jimi, o jejich tlesné zachování peují. naii ale tupý a ovoce pfíoáši. a kráinéjši, která byli, mže, piHjíti tomu ddic velkých pokladv, nahrnuli, pichisí. jisté to, vzdélaoVm rozumem, zdravými údy, dobrou vlí a istými mravy také ku jeito na brnnli, tvrdi obstáti nejsnažnjší práci nedojdou. tení knih Ó, by milovali! že zaasté jedna knížka, na stranu odkládají neb ani do rukou neJo>távaji — taková pravím knížka dobfe tena, rozumem uvažována, k srdci piložena a sku- ten na život obrácena, mže na celý vk lovka velmi oiitený následek páaobiti a klíem k nesmírným pokladm 184 jichžto te toliko téro la podíl dostává, býti, jakl Jiem d}dí poYédél, knih Celkem Tyllo od Javornického necky pMDých, peložených dotpélé, lábaruých i i pATodnlcb, pro mládei škola velmi dobroa povés, a Slovutný malostranské fiditel Javornickébo svého i pro roi- Paíiek, Aleé vzorné školy v Praze, od ásilim znamenité byla pedagog éaso oé- jii spoleným která i nábo- i mela po vlastech novodvorská ienského. Kantenkrancovým 36 spisQ ccaky poanych, obtaho svétakého kolika let mnoiena. uk, ktftii oiliTi^f." kdykoli pHleiitosf, velmi pochvalné o Ikole té mlnvfval a ji ml jiným za vzor kladl. Také éasto dojiždél k vefejným zkonlkám do Nových kde Dvorft, s .milým svým pHtelem* Raoten- krancem a horlivým Javomickým o vécech žkolních pro- némecká ikola novodvorská Ano, mloDval. stala te ut psobení Rantenkrancova a Javornického ohniskem teakábo odtud vycházely po mnoho let éeské literárního snaiení ; spisy Ikolské ku ^potéSení i pouení* uiitelA eských; zde ve ikole byl sklad eských knih, který veikero okolí dobrou etbou jemonnké eskou zásoboval a slabounké toho a aso védomi Také František Josef Rtynaa sbírek Puchmajerových. ? Jiíne Narodil na a byv vysvécen Velili a v Kr. Héstci, od r. lovících v Královéhradecku, Do pozvolna posiloval teaké se 8. knéiatví, bena byl aepaal a r. .Ke stoleté I88ft. .*) r. 1762. kaplanem na ledna r. 1839. Raymao pispél r. 1798. 8. t 1802. a pozdéji mimo nékolik náboinycb *) Zvlátaí spisek . 1800. pak faráem v asto- kde zemel sbírek Puchmi^crových vonkUke" . byl spolipraooTBíkeai písní sepsal památee aaraaaaí Jaaa Ja- vydal ve Yidni Herm. Jireésk. I 186 th fétlí epické básoé. — n .Josef Egyptský" Esiptský* — ? ongioále náiev o 13 spévech (r. 1820). Nejkratií (r. 1817.) .Josef jest z téchto s sond", jehož ti písní násry básil Jest .Poslední den jsoi o 5 tpéTeeh .Podední den a soad" o 3 písních 1816.), (r. .Mái Magdalen" toUi .Zmstenoflf piroxenosti*. ^Yikiiení s mriT^ch* s : Egjptský*, kte- báse, jsouc psáns iestimérem iasomrným, jest q Poslední ráito sond* ; nejdeUí jest .Josef prvOB vétií epickon prsci toho spAsobn eriováni t nsiem písemnictvi. A t pedmlnvé k této RsyíMn pipomíná veMm pismteé, s sice básni .Tnto báse jsem mél zhoto- : rýmn, kdy i jsem Prahy odeslána, eského básDirtTÍ. poiádal stAj Sotva jsem rnkopis s jii rnkon do tyto k tiskn do byla dostal Poátky peet), hned jsem nazpt a poal jsem nepizvané báse aneb metricky celoo toto V pfedélivati." dalSim pak tysloTnje se proti pízvuko. TyskytlC se proti náoce Dobrot skeuo o jtrozuan pi- smaé odpor i s jiných straD nežli jeu od Stacba. Zejména otTali se proti prozódii pizvnné Frantiiek Palacký spiskem, spolené vydali s názvem obivláité prozúdie*.*) který Pavel Josef Šafaík a r. 1818. v Prešparkn „Poátkové eského básnictví, Ve spiskn tom velebena pohrdaná od pltvnníkA asomíra slovy ohnivými, ráznými a lými, ba namnoze také vyzývavými a nešetrnými, opovr- bájícími na sm- prozódii pízvnnon a viemi ní založenými. Ti, plody básnickými kdo spravojice se nánkoo Dobrovského, písvnné skládali, jali se pizvnku bájiti, a boj o pizvnk a asomíra stal se mnohem ostejSím, nežli verie •) str. Vis Bakovský: Básaé P. SS.— 3S. J. ŠafaHks a F. Palsskáko.. 186 na krátký £«t Ukofki Týbradoé la^ládla a DictTi Jaijrka, iádijfc xDtioé úmpo pak piK«oo dMoafe, kterál byl díve. Vitéttlri Jii Uké poTaboa básoicivf sfQko skoro Tetmés omlkli, etkém dokonalejil ivojí bái- cnaloaU /utancové pi- prospéla. a mnoti i técb, kdo tloiiU bávné piiTnoé, pepracovali je v ftaaomémé. *) Z úótatnfk bírek Kayman PocbniiO^rových .Poátkové* vylli, .Poátcicb" Mitbetiky Jest místa prviji ho opoQšti mámo kdyi kdo, jediný, pestal básniti pizvoné naprosto, akoli i toto eeno Jongmano, naSími, míe byl nepropfijil ; jiných ; (ttr. 27.): .Prvoi mezi pizvuka nikdy ecké v Pocbmajer, první jebo apoltol, pemnohých tijné mlnéní Tob Jest* Báiné tvrditi, ie Kt} manový nemaji valné ceny, neUe akoli by lUyman nebyl mél básnického nadání. Dostal ádné kritiky v píxemmo pohnutky, aby snaiil •e viak na zcestí a za nedostatku eském nictvi jebo doby nedáno •e uvéati v báiné ivé spAsob omélejftí. Ta a tam vyškytá M jednotlivé v báaních áfti, ale jeho jiskra básnická i zdailé celkem postrádají vybrooSenébo vknsn a nevy- hovuji vyiiím poiadavkflm krasovédným. lsadek Šebestiána linévkovskébo o básních Raymanovýcb není oviem spfisotomo, aby bílý k z ného ráz jejich Uiné nezralý, aby bylo možno váha. PíieC .Frant. bomé Unévkovaký, myllénky, básnický klásti zastance Rayman ve tvé epické ohe básni *) Mini Dobrovtktbo. i pí- alospoA néjakon píivoné prozúdie: .Máí Magdalena" vý- dle idáni jistého mistra **) Via Bakovský: Zevr. d^ioy te. piseaaietvl, MS. **) nafi a jest a tvorného docha prozrazoje. Kdyby pi dnhéa vydání poloho a vysvítal, str. 106. : 187 aoeb bid rytnem i^iasi Qeoo sméoil OQB zisktti Jacha raosila. odnce, kdyi sobe básnéni Úsadek tento projeven se oéekávati dá.* Ilnévkovský asi nho bylo lie otekáTatí nftkwn nemnoho básuických plodv TÍce Raymsna Yidéti TSak, že UnéTko?ský ! na nežli si vážil p. Josef Jongroann, dopise k Jano KoUárovi se dne 14. dobaa který se o néas takto roztrpené: yjádil re Teiifcb plácanina ratory 1820.; r. nemel ta na pamti, ie RaymanoTi tehda bylo jil 58 let a ie jii tedy od dalSÍ bode, a rerSe pilofati oblíbi, aestheticky pravidel Šetiti mnoho by klanickov to Jelo .Josef Egyptoký* téi básnického 0«1 tohoto jerj. iMkia* bes i^ýni báse metrického rytma sobe sroUl, (si pravá placet), diis 1821. r. .Josef Egyptský je hanba lite- družko té básné novou Tobiáše od téhož mazala : !).* *) censora zahobila (pro podIo!>( uv§em pilišn Tento projev Jnng- píkrý a nezasloužený, ouuioAt jest že dosti pHin Jnngmann k némn mél, možno posouditi dvou šestimr básn „Josef Egyptský", z prvých hned znéjidch : Syn ro«toncí rostoucí od pohledu krásoý! Josef, Jestit dvanácte brati, Ba) man mlvvj* s ale nich (r. složil — spanilejšího nad pvodní veselohry i 1819.) a .Vyhrané panství* jest pi^edesláno toto vyobrazení pedsUviti není. .Sedlské (r. ná- 1820.). Prvé .Kratiké poznamenání " má pánm vlastencm .Tatái malá divadelní práce liSkén nho sprostnost v ma- a cbybnOu e horských obyvatel za Králové Hradcem k slezským hra- nicAm ekne ležících. Nkterý hlasitým smíchem •) Moscjník li^o., : II. z vás .Tu pán, v Praze bydlící, jsoo podivní šptechtouové!" 188 Ba nejsoa My JoStó ! ht dójo se to v naAirh iiUvaich mltticli. kdelto le Jim iniéjcme, Takových BohoD. Térné kráoa atd. coi — maminka, tnkné, Vady bod détinakým oÍc. e neb rlcniené zftttatky ktoH býti se zdá, dorcbhons, ganc, eincicb, fri^Iicb, tisíc kytle, pétka. tele, ovlem podivoó kis, sicber, ratbons a Jioycb Steiae a více cixotiny aliváme slov. abychom podobného vytýkáni nezaslabovali.* *) •e tobo. K nám milé 2«, Jak ide manynka, tyká, MDáli f nali Jeii mnoistTi. tile, roiroazanostf a starobylosti, radéji místo co t toho? dév£e, kráva; leptáním Heme: podotklo, ae diMiCe, oeb onde teliké to Tlaiti Jei^ré v fe(l m oám právem oni a U^rb vad „Poátk* tém, k<lo po vydání básné pízvat^iié pepracovali v svá, asomrné, díve slofené náleiel Do« i Narodil se 4. íjna r. 1777. v Slaném. Vstoapiv do rádo piaristského a byv r. 1801. mínik František Kynský. Tysvéren na knétstvi, vyuoval potom na rozliných místech^ ai r. 1809. Bmé, ? do ktervito výftloiby a Zemel *) pi proíesaorem áad tastával do r. 19. prosince r. 1820., kdy byl dán .Blahovésta*. roi. 1883., RaymAo-* oa tevrabaéjií ipráva o jebo básních Jest jt>8t deto-, roá. IStS., mkoa 1848. Nástin životopisný pFrmntiiek áe lépe psáti vraiednon* napsal ale v Alojs 471.— 47«., kdei podána a pHpoaenato, str. .lUyícan'* oelli ,R»yaMUUi*; v ..PHteli alá- na str. ii. jest podepsán .I^imaD' a v do- pise Josefa JttBgaMaaa Ant. Markovi te dne 13. éenroa otilléaém ástavé filosofickém oinén eským translatorem pi gobernia. t Brné Doatal do I stal se .Ma^nfko'* ro«. 1881., na str. v táboá témnl dopise se dne SI. února r. 173., 1817 r. 18ia., .Reynaan*, , unl cti- psáno .Raymaa". 3facd. I>obr. Reuigová oliakla Maai k j«Im JoMnovioám v .Musejnikn- 18t8., L 7&. a Jeho auti v .Jindy a Nyoi* 1H29., r8. itéaéa la a atr. 176., 189 Sbírek pDcbmaJeroTýck srfmi •átastiii], ale ctitelem ném na p. velikým. OtískU o / >» l/t; .Prrotinácb- (na tlovanakých *) str. náeí Patné omyl básnmi KjnAý te ne- a velebitelem PochmajeroTým r. 1815. ? Hromádko?ýcb c^/^firfi/Je a; 266.): .Kdjl zpytatel, nái titkoTý misto byt r. A P^ tfjcy^ 1793. ) nejhlobši po celé Errop rozmanitoa r. 1795. 140 a£oDoiU veleilavo^ Mi Dobrovský ivA p. nové protódie prtTidla 6Mké pflaéftnA tkne drthná osoéiený ztrazil, amatná léU Parnass eský roijiboooti zaal a Ubépáchocad kTit«ko se na nim Tetele mkon radostnoa iteDd: I který Cech nesahá po tom vnci, jej£ nám borliví pp. Pochmi^er, A. roivijelo. Nejedlý J. a .1. via- Hromádko N. T ivých sbírkách ovili?*) ó, kýi Uto ponpátka a kvíteka se nikdy nedokají které i zvadlým kvitkftm pfejo, jimii eské Tuobroira, ie na tódie stésnéné na díle mrzce vémý díle néjak zakmélébo vzrstá bývi^i, nezdravoo paroa od západních konin s eské (.Básni* svazek v II. zavivajl. svých pojednáních a o pro- v nichi nezvrhovaje III.), tákladaibo pravidla o pNzvukn, je toliko roziíil, svým píkladem akáial, jak se ucha a jemné skladné gnidském" nelahodí? i libé veriovati V pedmlnvé k pozvav Slovan ik, nás s nil roskoSnou té kvítnici bychom mohli vonnéjSÍ má. v jeho verie plynoucí A a pak kohoi .Chráme peutéiené báani druhému nedostatku, o némi jsem se výie Sel, p^tel kvítky v tuhém povétfl nové pro- Prvníma nedostatku vyhovl zódii svázáni Neotlo ale bystrosti naieho inamenitého básnife, okrášlil. p. a ovadoatl rosvinntl, Badi2 vám pfáoo té výteAné schránky, kterél I útlá milenka ji kvétin, po svém se lahazQJl obyejného osodu pirozených zmínil, vstfíc Polan kvití a jiných do záhonka eského básnfství pesaditi. Nebylo váiné jeho slovo pílohách k .Vídeským plod literatury polské nám vykvétá. V hlasem volajícibo na pooiti. novinám* Kaidý spanilý tená onéch novin lehce .HjUada" Hynka Krasického **) *) . se . dovtípí, ie míním .* Sbirkoa Nejedlého miDéo tu .Hlasatel" a Ilrosaidkovou •Prvotiny*. *^ MiBéa Belaayv peklad Krasického .Myiiady.otUtAoý 141 i'rvvm pokvsem Kyoskébo litenrníffl pYodnicb a pMoloiýeh pisoých ft básní, Jakoi r. 1812. peloiil Tlechny údy Horácovy veríkm pi- tToéným a laslal je jednoma do' ieltiny Be poisoTati iádoiid, i vétii Brzo potom aby le velmi dftkladnéjSich miti prad pflvodnich vc peklady, pokládaje la — pokad nebadene — alespo pekládaly jakoi nicb z Theokritofy idylly otiikl t .Pnrotinách'. jal pfátel svých z nkteré pak k pfeblédnoU a posoozeni, i déje- Utíny » z do UromádkoTých „PrTotin*. feétíoy, které fétíUnoa podal Jii kus nkteré pfeklady a iÍTOtopisDých nékolik bjrlo nkolik i jinojazyné, ím by jednak TidéláTal se jazyk domácí, jednak rozbojúoval poéet eských knih aiitedných. R. 1816. vydal o sobe Leasingový bajky s jazyka násrem eském i nmeckém .G. Epbr. Lessing^s Fabeln. Drei Bllcher. G. E. Leaainga bajky. Knihy ti. Peložením Dom. Kynského, professora historie vSeobecné a literatory ecké. Nákladem vydavatelovým." Pekládá toma pedeslal tnto, dosod tení zpytatelé výborné oddoníli a k stolice hodnou pedmlovu: vlastnosti zachováni jazyka .Co blabocí slovanského zvláité jazyka nitelskó te Vídni, ei vbec eského veejné Preiparka, kteréž t Praze, Mastným osodem horlivým vlaateneflm 23obtekémn, Pelclori, Nejedlému, PalkoTiovi, Hromádkori sveny byly a json, se zarazily, pak esko -slovácká nená spolenost k tomn konci zamujíc vedlivéjAiho uváleni se nyní radige. dstojní, pesvdivši bjrie fnítni Její HroaádkoTýeh t Uhich se sjednotila: jazyk ten ze spra- se o Muži úadem a rodem poteb a užitku domácí ei, cenou navaazeni a spanilým vlastene- .Prvotinách'' r. 1815. podává iivotopiané správy o Krasickém. — V daliím Kynaký 149 oteA Mdleni, trvalýcli pAmátok dtfm ivýob petnlDttých sob tlávy feejné o posftiUviOi, ivelebeoi borlicc. Jeji Spisovatelé ochotné k tomo konci pracuji. £ÍDDOs( vfc« by to vlak rozmáhaly M STé Táiitele, 8 vétlf dil I Nebo méli. étenáfe ale fic« xbohatoonti, na svétlo alespo ech m ifé mohoa m pokulti %. i> tenkráte toliko dncha STého plody Jich poéet a <*^v netoliko xoatale >> necbtéjfce kdyi, vyjiti, znamenitých Týlohách tiako pfí Škody te co obáTati nemaji. Ta pfféioa laráii mne o rjmetrického dávání dátno hotovo a vysvétlcni nalézají JeSté Ba býti ? které Již úd, ka kterémai bych néjaká pojednáni £eSti spisovatelé ne- Ale pobfícha! pfipojil. tak llorácových pfcloleni jest a étená. hojných I nemohlo by Jich ovfiem, kdyby ? méitských Školách, gymnasiích, filosofických esky úsUvech, mlovících mést tolik se pro Pm- lastenskon fei dalo, co v Ubfích pro maarskoo, v eských méstcch pro néae- sích pro polskon a v ponze ckon e se echové iní. žádné pfiiny za néj se stydéti. Ale váno!) pemnozí od détinství dilých vlasti své synA, Jcni Jméno oevraiejíoe, divné Je nemi^ice miloji svAj Jazyk, i (bn to vlasti ialo- píkladem nékterých odrona své nékdy poctivé! éeaké petvoojí, svéteni poietilým a hanlivým pedsudkem, Jakoby naSe ; jiní e opét jenoM iprostákAn te hodila, oslepeni a Jejímu dalSíma vsdéláni k nenabytné svého povoláni tak své ákodé a neplntnoeti oddseni bývi^í, ie v doepélém vékn, milice Jiným ae obírati, nemohon, co pronedbali, ve tvém mateském jazyka dobi« ptané áfedník, knihy právník, pán sUtka?! ísti léka, Abych mánfm tak vynahraditi, aby se náleiité vyjáditi a v mohli. Jak mnoho tim duchovní, vojenský obzvláSté témto neni ném itrati dAtti^ník, té potebné 143 ft umé ei tobé výborDé Utaratarj néaecké do pichlaTý byl) kvitek oftoadnil, (byt pdy Tolné naSi aby se mnatébo Tyhledáviiil a srovnáDÍ spolo Jak i pemílostiiý pesadil, Um sem a rflie dal jsem se Dal Jtem pATodni tekst pitisknoatí, do toho pfdoiooi. nilo i ei oboji rfsumn t sloTáíeh nskroT- snadnéji te mohlo, doTÓetí ó, kýi peloieoi netaze daleko sa pAvodnim tekstem oepoiAiUoe! Krátkosti alespo jej patrné pedi. Ze sebe fyayilených slor jsem se varoTal (vyjma jedno aneb druhé lehce Jsem radéjí trotamitelDé), nékde oiival nových, UMtaé od Jiných vynalexených, ale nejradéji slov naSich obecného Udo. Uoratios mi neustále tdál Uaa^flT a — se po^ptávati své ilaté pravidlo (i. epiSt. 2. 116): Dlooho zatemnlých slov snažný vybade básnik, na svtlo ozdobné daje významy, ježto již známy dávným Dalemiliim byly, HAjk&m, VeleslavinAm, led viak je ohyzdná kryje plíse, sefilost i pasta. Pidá novéjSich, jichi poskytne obyej plodný." Z jazyka francoiiakého peložil a r. vydal 1817, zárove o tom v ped- éiiiohrdinskoa báae Gressetova .PapouSek" 8 originálem. mlav zmioje vábné tidé Pro v práci ta se avásal, se takto eskbo nemaje ze svého : .Aby pedkem nedostatka v básnictví njakým zpsobem niehož tak libostnébo co dáti, této nhájil, potom se eitina neb radji jeho (pekladatelova) býti nie; že pak k eskémn pekladu pi- aby se pokatil, obmetonosf pojil snad ji tu zárove tekst franeoaxaký, omlouvá tím, ie bude mnohému, jenž o té veleslavné básni slyšel, milo isti, mnohý pak jsa v echách výborný Francouz, ale chatrný ech, ba jak asi to neb ono místo i krutý Protiech, zvdavosti puzen, v eštin se vykrontilo nebo ec a viaa» 20 pfokroaulo, M uk otác myilénkj Hrarného FrnneoBM cikAnskt není, aby nemoblr. ní ryjádfiti od ivého hanebného pediadkn lo snad npactl." Kq mládeie prospécha úplným sloTníikem taliích pi ttndajíci slov. opatfil i k ftndin své pednáikách lYých ttaré jtiyky srovnáTi^e efii ieaké, a eckých poslocbaíe vykládání klassikA peloiil Kyníkf peklad ten PovzbaioTaU ve ikole .Batrachomyoraachn* eótiny I • tetkým A nkas^je k obapolnó jejich pfhunotti, trliité k ohebnoati a Jadrooati e£i Seaké; dávaje pak vykládati též od iákik svých ve Ikole peloiil zpévA tolikéi X k jejich jazyka eckého na eský, z poteb a cviCení Homérovy do .IHady* Kdyi n veejnost nepodal. vyili 6eStiny, nékolik se viak kterých Šafaíkovi a Palackého gPoéátkové", Kynský, vyrosnmév z nich, ie k pekUdAm etiny a latiny do Seitiny zvlált hodí ae veri itBOmérný, pedlal ihned dle pravidel asomíry svAJ pízvnný peklad „Batrachomyoniachie' nkolika zpvA z „Iliady*. s i „k jádra a vci neiii k skoe- AIo pihlížeje vidy více pin a liché form", nezavrhoval naprosto pízvnkn anii výhradn asomíra, jakoby hodila se k vielikéma básnnf eskému a proež ie by výhradn mla Zsjimav, ano dAleiit k posnánf v nm prAchod míti. vychvaloval bystrého praktického, Kynského Liboslavn ,. . . jest Zieglerovi Nevte, a pi tom snáielivho saýilenf úsudek jeho, který v dopise píteli Josefa r. 1818. o vd t pronesl takto: ie bych byl spokojen se viim, co ta kniika (Poátkové), kterái oviem krásn vzdlaného dacha spisovatelova pronáií, v a jlsUvho alova sob obaahnje; niktarho fvárlivého mohlo se uskrovniti, báaaffakých aem • taa le fToechati, letA za to viak vlattnf theoríe více ; 145 pfidati * . . . crse aie casoraery jsou iToinýcb, bode-Ii j«jicb z etkébo báaníttfí 2Moaéf«, ariak badoa . . trodnéj&l, ale tt ? obsab Týte£oý, Jakoi mi verie by nofém rooše, bekáoim se rláiely. v nejpracnéjSÍ i ridy v soli oicb Nepitei j«a viebo ^kodlivébo rozboeDÍ, peji . srobodé, iterární OTSem Nebado tUk ntkdj saTrhovati veri pí* zTOi^oéjSi. i iTláiti Nei akoli, láklado." má-li jaki okáiáao práTé, co do formy básoické Kjmský nebýval — pece ptoným, pfliiné d&kladné znaje obebnoe< a libozruSnos jazyka eskébo — bobatos, toožíral Tždy na n«fjapno8< a neTiimaTosf nékolika tekdejšicb „básnikA", kteí Vffmi jalnrými ucho ieaké oráieli. a dnnutými Pi^( Gretaetofa .PapoaSka" pi Pro nepíší istoo Sychra k pítel v té prózon, našich naži potomci, jenž — je mn by se vci poctivé zprotivují a nejrozmanitjších jsou! nepílni mAj . . . neonavený milý vlastencA pedkA nkteí a eštiny ne- lepSili tak jakoi všech radosti Komenskéma rýmy iní? Jestliže se nelíbily, což rekooo majíce písná, vSak dAkladná pra- o rýmo vtipného Tídla (ó, hejnoati nejzTodjSich eskýcb pece rfmt rýmoTac^kami pedmlové k svémo peklado .Velice se : noTjií rfmonki, kteíž byzdjli!) t Puchroajera ped seboa a vidíce bázních Jongmanna^ Nejedlého, Marka, Hanky, Raaten- krance, Šimka, nerýmy podle Do tiaka šaaíka a jiných — zachována takové tchto pravidel posuzovati bndoo? . . ." .Batrachomyomachie* a pekladA z .Iliady* Kynaký ani podob iasomrné nedal, Z drobnjších pak literárních posdéjSi smrti jeho se ztratily. a po prací spiaek ei, káaáni a pod. bod ješt pipomenor .Píjemnosti a bemena staw kniskébo" (r. 1815.) JMtff to Kynského, SbMI písni, e kMolMtl. obsahá rázného, kteroa ml o 10 slavnosti 146 pmtín M vysoce otenélM) P. Kr. hbcric. /.yik&u vuk Ubti Kjntkébo Ulospv .Na imr( mého kAoárk**, který JaogmAnn flotil pfdM lUnek BÍftl i do pilné li bavi hledfval, ký I pták vidy oékoUk Itihlou Tcverkn, skoky vetelými. vtor, odksdl Celakovského, JlrekoTýck atd. Kjntkf t pfibytka itém vedle nich u „SloTOtnotU* do sTé se kterýchito spéreni jejich ie roztrnchlil div. erii nad smrti svého milého ptáka ; zn(( takto: V tomto t«mném brobínka milé ptáie, hsjej, hajej, ptainkn! higej, Darmo tobé pláe pán tvj smotnoa sisinko. Jak ta leiii, miliký, jii se tvých nestkvéji jasných oek bvéidiky; béda, zarijeji erná oka Smrti zlá, tento máuidfit-ky. co adélal ptáek tobé V Zdali koho rozhnéval; ie mn v ranní dobé kratiký se iivot vxal? cukr, na! — ó, mAi m<U LUit neelyia? Ach, krek tvj Lili! ptákn, není ó. vice? Ty-li navidy strata hlásek svj? Ztratils, ztratil hlásek, na vnost obobákn! ipéTii^cb a spoleník tvých p^emnýn a le dtBfUnfmi Uospév ten 147 Lad&osC tLLi ipenott neakrotiU. ptáttv, drftfé tmrti rpvtaost ó, jakoa jsem radost ml, DDoa pohráfal, •Ds an mi I raky papat Sel« M I knih ae oiiftl, Ofuk obneel. liatj Tya mél dobré irdiko! Kdyi jsem tmatné 8«dél, Jaká, mé potéieníko, * aaitné na mne hledl! Kdea, kde. kráaná hiU£ko? Ulítla jak jiskika tam, kde KatnlloTÍ rrabec lít, tvá doiika. tam, kde Ramlerovi hlasitá kepeliika. Kjnaký byl jednia poli národním z na MoraTé, nejhorlivjších pracoTník na ale nejen síly docha, saaiBeaité obti penžité na oltá vlasti datele bylo tehda Tftbec tiiko nalésti a na ale téi kladL Nakla- Moray irláité, proto Kynský yydáTal ipisy tré Ttiinon svým nákladem. Bylo na mn spis dopaal zvláštním •T} 31. kvtna 1818. Hradce Králové, kdyi B vydáním mohl -li potšením, .nákladem píteli jej v>-bizcl, vytisknonti dáti spisovatelovým*. Y píin té svéma Zieglerovi dó aby neodkládal jii déle ,Batrachomyomachie*, takto: .MámC to vada do sebe, Že kdyi vigíko vysedím, rovni co pitros o jeho vylíhnotí se starám. aloviko .Nákladem Mám-li tolik penz pohromad, spisovatelovým* pipsati, ie mohn milerád je 10* 148 flMtl obtuji to ; alldf jteMo huti o M hadich lekA? Jejich zlaté sloTÍko táffl kflii Typráii Dkuji A ! Jestif a prarých na J. : jich Lncri boons est odor ó, nory Javenal kýl jak jeit na pána hngi, rá£i eský li na stó útraty vydati?! nerozaméjí, dostane-Ii spisovatel, „Sklad poádného lovka (Jenom Týdéleki) obyejn jemni spis, Neoi-li lo mistrné pfeloien^ .RAi** ,TeIemach* vytiitéoy Jsou, ie se oko ez re qnalibet. tiikámách Dobrofikého, Jako fpiiy, typracoTaný ntené emeiInióU veJdélkAl. pednka a fino chotoá. T^borné ..vu . i/ai .^tiri o Jejich ipinavých JanKWti alánké", Jnogmaonfi? Yái rad/ dal, býtali tiikafi dflem Jenom oo to, folEM, jon kdyi Jim ie Druhdy pfibil. tod fétiiB hanba, bych i«bo UtktH ale oei nad oa prau^ se mu ne kftstky docela ohlodané z peínky, kteroni tém hrdopyik&m pipravil.* *) Kyoskémn 2o pak o oiitek, Wffm potlBchaflm, výmlMM j. ta Jeité skuten knih neilo pátel Am wwfm darem anebo eské tém pak, kdo labývali se ; Joogmannovi, ieitiny, poet knihkopcm posílal jistý riaehaée; vydávání posílal je aa jiné knihy vynováním a pfi zjevno z toho, Ie rozdával je zdarma chodifm je za velmi penz, nýbrž knihy, neiádal Zieglerovi k rozdání mezi chndií po- výtiskfi dával Sedlákovi, levnoa cenn, Jei mn a byly nad vieliké peníze milejií. Kynský byl v jeho knihovn i velmi horlivý« odbratelem knik, takie byly viechny novjií knihy eské ; íkával, ie kaidý spisovatel potebuje podpory a Ie jenom tehdy foéet *; apisovateia Pedotnié eských Kynský psal se i rozmnoží, V. kdyi Hankovi v ,lios^|eíke* ro6. 1881., aaatr. lli. a lU.) Vis ieÍL iMli, aa str. 187. r. i viichni 1818. v« (Yis .VmhíV 149 tzdéUni echové kopovati bodoo knihy eské, % oekopoTtl poaze kolkovaných no?in, jsa likébo poplatka kolkového. O vy pravá je Ant. Konst. dne 27. dobna 1889. do které jsem v .Klatovských listech* v Lipnikn noviciáte byl jsem ordinován do Mikulova Kdyi jsem lái^ Rndbertem rektorem r. 1857. Lopatou v Miknlové a avítán, pfijat že mi bnde néjaký den bydleti mnoo, koji, v byl m piaríitaké, Po odbytém 1856. byl vstoapil. r. !•• nepfítelea osodé knihovny Kjntktto „Kjmiký byl (lenem ehole : já i Viták úhlarnim . . • páterem sdélil se v hostinském po- ponévadi byt mAj na erné chodb, jei tak se na- zývala, protože jen jedn*-* okno mela, nebyl jeSté npiaven. mne ureném ném nedbale naházených. Podomek je místnosti. Vezmu jednu z nich do Zvédavoiti jsa pnzen, co by v pokojíka pro se nalézalo, Sel jsem se hromadu knih, velikon pravé odnáíel do jiné na podívat. Spatil jsem v mky a itn na tytule .Dominici Kynský", vezmu druhou, -'eti a vice jich a vSude naletí jsem podpis Také opodál n okna leiela halda Kynskéko. Byly to nepo- spisfi. chybné nevjtiiténé spisy Kynského ... Byl jsem prohlížením knih téch tak je nneal. pan ty A Dostal páter >debral jsem rektor za odpovéd, se starými papíry tážete se, velecténí, daroval a ie olici že prý je mu prodal kam papíry židfim. a hadry Odvezeny jsou rukopisy na dráhu svého byt se do Becslavi jak že se knihovna Kynského do Mikulova dostala? Dominik Kynský života že po- jsem se tice jeSté téhož dne do židovského mésta, marné bylo poptávání moje. ale ani nepozoroval, ty rukopisy odnesl. Tázal jsem se ho ihned, domek ty že jsem zabrán, trávil poslední dny Bmé, kdež ml na Nové v dome barona Mondi. Kynský, itbrádkou na odpoinku v 150 vvilainóbo, (Ivojibo poiifiOo t Mindi, ktorýi bjl jeho iáken Jednoho to od bAHWft « driMko % cboTancoa, jako profoMor IjrcM brnénskóbo na odpoinka, ireck fdmi tak ietrooati iel daleko, V témie dome, kde slobjr. která Jorovi, ie zddila po m« tUla vdova po Ba> svém sloha manlelo mo naroalil, cbodival •ÉM. A laiaii lardoasen. si Kynský mél ve sklepe své poledne v ta byl 15. prosince o nad nkdy, kdyi penézícb si Kynskébo ; nespil Te •klq>é na- byl ovftem voják, védél, peníze pepoitával. Mpfisnal a osvéden také nebyl vina a ve6er do tklapt ráno 1848. V podezeni nepochybné vojáka, pfioáieje a Aby mn dotený voják trocbn tobo vino. otadnoa a bydlel, iila téi jiné potebnosti obstarávaje. nebo m Kynskébo obslaboval, obédy také po- lil vlak byt velmi letmý a pivodila imrC. Kynaký n«i61 totil ani lábabDoa, io Jenl Pi tom dobrýcb. kterýi pekvapiv j^ Voják viak te proto mosel býti z vatby pr<9iitn a za nevinna oznán. Raron Mondi daroval pak po Kynském posAitaloo bohatoo knihovoo piaristm áo Mikulova, kdei vhozena do prázdného pokojíka a plných devt let nikdo pak, abych veliké, Ji 15.000 svazk lAftaly knihy nvadi si Jí z R. 1875. neviimnol. Páter rektor dovolil mi smél srovnati, katalog k iítajicí oí zhotoviti a knihovny peDdti. do V knihovné Kynskébo bohoiel opt nepov&imnoty, po« otc piarist málokdo o knihovno zavadil aaneal mne OMd opét poblii Mikalova, a . . . to do Becalavi, odkud vodí val Jien své privátní iáky gywialisty téi do Mikniova ke skonlkám. gjmašiam miknlovské ve italo la, ie Tobo roko itátaí. Pi pemnno této pemn pan páter rektor domníviOe m, kdyi ai la- tfMkýeh ikol piaristé neai^i, také knihovoy nepotebují. 151 prooai cttlov bobakot kothoYos, nálem tkiné tak 600 otriil Y il. ie naiatíl dalako, knihoToy ?«doadcb, samým saloieooo aatikTám do Ditriehilaiaei^ kardi- Ponze la bespikladném Tandalismu lei gothickýcb téch ani Vidné. a prodal je dwtfi, do gymnasia iditel téi. mikaloYskébo Dr. Vyaloniil, nyní zemský školni inspektor óemoTicich, T TypravoTal mi, mnohé vzácné knihy ie opét Te Vídni spét koapii, o?§em za drahé penize. Tato oemilá záležitost skoniena pak byla a sondo.* Bod QTodena kalendáe jeSté lajimavá .Koledy* nékterf Cm jednou letaího t Bmé, seznámil ped ném který nemohl odolati nápoji v opadl chodu do píkopo. Kynský pravil moboa nechati se k bode a že védomi pivedli. — teba Bohem U —m Konené jej jíti to a Kynský dftstojnikovi. mo pak viak dél, si veer Konené se bonícímu. pravili, ležeti ne- zde domA. doprovoditi jej nežli vojáka k jasnémo postavili na robí, s nechali vedoo; on se vracejíce pece — jakmile oi co nim — lapomnélC, Polák jsa momlal k nim, Vyšli seboa vrávorati vojáka, ie vojáka Namáhali se dloohoo dobo marné, on s Piblíživ se k leiicímu vojákovi, H — movi, p. H— Kynským. iasa na procháskn; dom&, spatili daleko silnici píhoda o Kynském dle m., pebývav na rok 1855. P. ie i aby si ie jej ie JcJ zraditi na nohy, a otevel, pólo jej nlehl v s za- Pánem pikope. do kasáren za- a odati chtéjí jeho Kynský vojáka pemlovil, na zrado že ani poaýileoi není, nýbrž že naopak se za néj pimluví, aby bes treita vyvázl. Po té s nimi vuják vrávoral do Brna ai do kasáren. Ta k ditti^níkovi: ,Pane, jal se mloviti pivádím vám skutené Kynský takto to vojáka v bídném stav, ale odposUe, jsem sám tím vinen; prokázal 162 mi v métté nkolik maljcJi tlaieb, venkov mn a rate anese, dne vojákovi jen ústní — nebot díve nemohl Kynskóbo pohrftlkj. Aai ta — voják vypátrati Kynskému za jeho dobroinnost piScl a ne- pehnal Jsem, tedj pro doeiek odpustiti.* druhého týden ja jcj dnea na On tim jest nevinen, Skutené doatalo ponéknd slaSoon míra. Jak vidím, iUí trocbv vySattoval tak málo Polák ie Jakoito veda, M jmenoval mUtnotC) (tu podkovat.*) se Jako K>08ký nesúastnil se básnických sbírek Pochma- ncpispl niím jerových, tak do nich Sedláek, akoli napsav jerovým, 24. února do ádu premonstrátského stal 2. obSírný. Narodil a byv vysvcen se professorem sofíckém v Plxoi a Zemel jeho iivotopii i iosef Vojtech pátelm Pucbmase 1785. v elákovicích v Kouimská. Vstoupiv r. kniství, ani náležel k nejdvérnéjiím února 1816. povýSen na doktora r. r. 1810. r. mathematiky na ústav na filo* filosofie. 1836. v Písni. Že Sedláek nepispl niím do sbírek Pnchmi^eniládného rámíchy se úastenství neveda piaefluiictvi ital ie ai italo se proto, rových, do 1816. r. neml scela eských bslch liteby bylo njakého novjiího v tehdejSích ie vftbec, eského. Teprv, a I dosavadního to pouhou náhodou, lhostejného a r. 1816. nevédomho šavla opravdovým, ohnivým Pavlem a pehorlivým dlníkem na národu poit roli ddiné. pUe&ské ipatNl tam po náhodou Poptávi^e ae totii jednoho dne na nmeckých novinách liromádkovy a asopisech, .Vídeské Zvdavostí jsa puten, sáhl po pflote k novinám •) Životopis ailaUch* na str. Kynského .Kinský*, jak oékteH plit tm pi- Rybiky v .Pedních kfiBybika píie ,Kynský*, nikoli jest od Sl&.>-St8.; noviny". 158 pojeno a obtahojid béanické « iasl! PflolM i sobe t« obsaboT&la pljmné a lahodné pianoo i etl jiné práce literární. mimo jiné béMft tak Txletnoo a dojemnou, ia oéeo poiobaého ? jaxyko némeckém ani ? jínén Sedláek ;V^^ dotavade sotra ísti byl aryk). s o2i, cítil sebe najed ooo kdež ochn jebo re dny sfého détství, bylo dadké ttmkj Jakoby ei mateské. •obé Jaiyk teský co nejvíce mo blmo o&u-OTána a jako Od spadlo navrácena s rozkolí slýchati té doby zamiloval a hledl naaiti se mo toa ! : 164 méroa, aby Uké •án mohl podobné, Jak/cb práce ném a vtfajaMC podávAti f tém « jimil doietl le byl bjl okoailen. DofédéT te pak, ie Jeden básnlkfl Pliné faráem i i jinými féne i Ant. Ceskýcbf jtn^ • neJlepMch nim Sedláek nedloobo po K rad takoka dnem a to £ital, nedaleko té dá- a proatedoictrim jebo ieinámil fieakými splaoTateli a fUiteneL Pocbm^jeroTon tebdi^Jilek Jest pátelikém tpo^aí Radnici a ie Jeit literáty tetkými. ie i Pocbmajer, Jar. noci, i také a pooM>ci kniby a asopisy eské, studoval bedlivé mlovnice Dobrovskébo a piiné dokod a neustal, Nejedlébu J. jasyka ináaosti a vbrzce tak dalece, Ie Jeité 1816.— 1818. R. kterýsi Tsdlávání i NaHzenf neviedním nadienfro pijata, I t Teejoostí báaeft ,Citové v soavékýcb Jongmannov DAHieni, eského takie echA asy problaiováoo, císae Fraotiika I.. podav pro krále J. M. Fraotiika asopisech, ; kterak Karlovy a Rudolfovy jazyka do vyliicb ikol*. .Slovesností* na vieobecnoa radosti, ano této veliké milostí", byl Sedláéek, pH n vedení eského teme s z nsijnadienéjiích oslavovatelfl Jakoito dárce náletité se jakéhosi volného dostati píznivé vyiiíeh písem nictvi a tato byla rad se jazykn eskéma Jedním nkolik vyfilo jazyka prehoda. té plceóském 1816. r. verie skládati. echách melo gjmiiMiích Pokroil t mateským mohl a okolnich cbrámech jaxykem slovo Bolí hlásati, ba jii dostaitelné nenabyl eského. písemnictví odkod jest zaínat takto Diky Tob. jasný, velkomocoý králi, ie nás Cechy opét vlasti daroval. Báse L tato petlitinA ; 16!^ Tobé nUe iDéji Jimi jsi Troacné, fdéioé chTálj, milý jasjk zbooby zAcboTal a pokra^iye ve ivém nadtení, básník bortgici vidí, kterak eský moioé bívoo tetí, loT se zdvihá, ie zas jaiyk £eský Tzbfini TStop^Je : trnáct milion SIoTaná te plesá, ie jim milost pod Tvým žezlem panuje! toho Na gymnasia a ástavd filosofickém v Plzni vynovali asa premonstráti teplStí, mezi kterými vSak krom Sedláka nebylo mažA spsobilých a ochotných k vyuováni iáki feéi eské. tickém Vyaovalté po i echflv seilati hodiny na- Nmcv. a skoro tolikéž si eské gymnasijních. tyry hodiny týdn, kteréžto tehda 160 ei jeSt ve vynování ve vyiiích tídách U vysovánl tom Sedláek poínal ticky, ústave tiloso- matbematika a eckou- zamstnán. Nicmén ovázal se se vii ochotoo také na áatavé filosofickém vitéTOvalo pfednáieje na totil byl tim jii dosti tilologii, ayai Sedláek, pedmty, dva jii tak horlivé a prak- saméma fieni semskéma vidlo se r. 1817. svláitni dekret tamjSíma úado krajskému, v nmž ie Sedlákovi sOTáaí vyeny to a diky dtklivé napomenoti, laáaoirt eitiny, obitiefáaf ochotné za ovázáni se ve v>-- zárove dáno ostatním professorAm plzeským atolic i aby se piinili dkladné nabýti naízeno opatovi teplskémn, aby pi oitelských k oeobáa jazyka eského v Plzni dobe ml znalým. A zvláštní zení ve vyuováni tom Sedláek pokraoval co nejhorlivji je§t také za let na to jdoucích, kdyi naízeni jii úplné anobrž platnosti, výše uvedená když jakáž takáž a horlivost a vyiSich míst nebyla ani píliS vítána. nemla vci té 156 V oiteliké sTc iuoosu SedlAtek pimlonril •obilcijilm ZákAm, tby lit«rárDÍcb, ibndil Uké pokooMI a posílal J^ich j, A Mkfeh te ipa- pradeb do £a»opiiA. Takto a vychoTil píscmnicUf feakéma nejednoho idár- ného ipiiofat«lo, na p. a pokoijr i J. z Ilréidy, nejen i?é mladé poilocha£e, snámé a pfátely a to jmenovité jazyka naiebo kteíi, akoli byli nicméné dosti zoali, ieje obírali se písemnictrim Koabka, Uké J. tré r(> dle ietkémo, ' ' horé a ' t. Kalino dofpélejii p(semnict«l se tiskati inaiil ty, J. obj> j , némeckým, domácího si ne* Z moiA téchto bnd oveden aspo Karel Agnel Schneider, známý tehdái aesthetik a básník nmecký, vSimajíce. kterýž, akoli byl rodilý ech, piáfal Umu toho do Hecb nmeckých asopisA pražských a vydal téi o sob nkolik BvazkA básní nmeckých. Kavitiviv za let 1816.— 1818. Lázn Mariánské, Schneider seznámil se tam se Sedlákem a k dAtlivým Jeho domlnvém, .aby ostal nositi do lesA nmeckých a Jsa námiivým lovcem, spí&e hájA eských", Schneider skuten k písemnictví eskómn, stav se brzo Jíl dfívf vSímal sob obrátil zfení své oblíbeným velmi básníkem eHkým. Také Toto, Plzeft dmbdy samo Sedláek vynasnaioval se poeititi. znamenité, na památky djepisné pebohaté, vidy pravovrné a bohaté ivoo slavnoo minolos msto eské, a na zapomenovli na a nence tam vzácné mole arotené a vychované, bylo tehdái odcizeno tém docaUt Sedláek velmi iie« nesl úpadek msta drobdy tAk slavného a Jal se neúnavn slovem národo i a Jazyko skutkem plzeském eskémn. se k tomo, aby sebevdomí národní piiAovati vzbodil a pivedl Je k poznáni, i ie .te v obyvatelstvé cit Plze opt k vlastenecký tvé bývalé 167 a sláré jett u platflottí nebeského fieho, nneta, jakmile te iprotti K toma o cizáckt-bo*. kaldt^ pHlelitosti % co kooci promlooval plzeAskýai soniedj, pfitádél jim na oii iUtiiou j^ich mésta minnlosC a Tjital vhlasné aiie tam zrozeDé. Sloiil t('l obiirnoa báse které slovy vdnými a dAraznými oby* ,Na PUeA*. vatalte plseAik^ vie to k mysli pivésU hledl. Báse a aé«iié ta pfedaáiel ji i nkolikráte v kruzích méSCanských a nechat vytisknoati, rozdával svým venkovským pfátelAm a ji rodákm plzeským. VytiStéoa Uromádkov byla národním ústav echA ó, Plzni, sídlo 1818. ve vídeském r. a lainá se: staroiitné, Ty plodná máti slavných eských ó, sídlo obr, sídlo nedobytné, chra V hlav, zmoiile své národnosti stav! nkdy vyítá viechny následi^ícím v Plzni sebevdomí moie slavné a povzbazoje k ndláTání jazyka mateského, koní pak narozené národDíma a slovy: Jak se zase vlasti hodnon staneš, kdyi T chvatn tomto vzet nezAstaneS, Tvé jm se bude v echách zase stkvít, TvoQ památku ech vrný ctít! vdn Úanek Sedlákovy básn .Na Plze" na obyvatehtvo plaeAské byl ano neviedni, .ktai al po ta chvíli, ectví jakoby potaženy, neoekávaný; nebo( mnozí, mizíce oi blmem tápali ve tm byli básní ton takofka petvoi^ni, a protoie tém viedni naprosto platnosti oev&ímali rodiité kolébka jejich stála slavné tvého, v nésti, nkdy pyinili .jež cizáckébo n- národní netenosti' ; sob pedtím minulosti se nyní a ne- tím, ie nepemohly TáboritA 158 — plaky Maonifeldofy « Detcbrátili tobé Tilmati £«díéaa « prthébA vluti Mi tobé Táiiti Hfimft blokj*, plMftakého na aró itnai, imkfm védomoitaeb nttaké, a m k národi mttatké. safáhal laaaiofia O ifieni 6«ské ikoly nonnáloí v PUni, jasykem Jali I te hláslti Na tom Hak mi^a rtAncm iáit probuMého fledlátek atplwCal, nýbri, M ifé, které mlAdal by se cfiila a pomoci jebo t záklidofcb TsdéláTala. Obrátil se tobo itraoy k radé to Telmi dAtkliTé a neiutal, ai ikola ta byla Kromé tobo dobrý úinek bá«oé «Na Plte* otevena. pUmél Sedláka který, Ty led r. vydatí také „Paméti ipii plteftiké", 1831., tnora obrátil poiomosC obyrat^Iatrm plzeského oa slavnoo nékdy mioalosf mésta tobo eskéma Toloý prácbod t cbrámé, mšUnstvé plzeském, Sedláek bledél klestiti Zjednav jazyka ikole a ^esto jazyko torna také do Tyliiho spoleenakébo iiTOta. Proei lasazoTal ocbotnickém býval radeo k i taméjSím i ocbotnlkflm pfi pofádání pomoen, návStévé, spisoval proslovy buké hry to Uk ibatta daleko, Také pAsobil úelm Jiné kuj r. 1818. obUbé tobo v divadle bndebof skladby nebo-li vetší UnnCeni SadláSkai k torna ndflaiiýn; rokn tíakem § Jae ivláitnf dobroinným, jakoi jmenovité tél ieakých pfaeaai básné pileiité, a a na asn k torno, ie k dobrému cbndýcb provozováno i píinov inobra .Osvobození Plzné od Tá- plxeAakém byly pcdnáSeny ortloria k ber ástné tam byly provozovány; se vlastenecká boritfl'. ie v zimé bry na teaké kteroaito za obecenstvo pivedl flrifflo 1817. zaraiiti r. plzeském, vyzýval bojné iéiila se Jii divadle stndi^fcícb Pán § akladba nánam . Kristu skne r. 1820. plzeAikýck imkfm takUM, ta fylto tákoi Svó nmaieni oslaven*. 159 Okolo 1818. aékoUk TlatteacÉ ponýtlelo vydáTau r. K jakoDsi kciboTon ?i«iiáa6n<NL prrých a fjsiky i«tké, naiem. nictrí té a nás a fydal a r. jii r. jal I doal<Nifáiif prací to ta, rpsobo toho písem- technické terminy a véci se sbírati bžné, a kde ttoiti nové, jich nebylo, 1822. spis „Základofé méiHctTl ili geometrie* 1835.— 1828. ^ky „Základy pfirodnictri nebo mathenuitiky potainé* Te dvon ástech. as kázal slniba na onen jimi základ wniA tch sevrobDÓ védeckó šeptáni méictri S«dlá2ek nTásal se a Spi^ ttei proPoloient téméi' neocenitelnon. k fédeckémn vzdláváni jazyka naSeho v obora tom a podán i tfcjoý dkaz ohebnosti, tvoivosti a sp- fei Seské k vyšSím, jmenovit mathematickým a fysickým vdomostem. sobiloiti Sedláek nesl i tžce, že zanikly asopisy, jako byly Palkoviáv „Týdenník", Hromádkovy feldovy až .Noviny*, M. R. Kramériasa hodlal se vydávati týdennik 1. ledna r. 1820.. migíc v a panovníka k torna, .echoslav", jehož tehdejiímn k vlasti a takto: Plesejte, bratí, lev nái se zdvíhá, vlaftenec spati bn Ceehéeh zlatý as. Franti&ek kynnl, a národ okívá, i pi^in, že íslo od1. ele Sedlákova báse .Vlastenec* takoka pekypající láskoo k vrchnostem a SchOn- dopisoval nakladatelAm v té i konen pijml vyilo , Noviny" jazyk, jenž bynnli las vzr&sto nabýrá. a úctoa zaínající se 160 pM Jait« YjjiUm .ackodAva* Sadlátek ptú pi- %ifm jakol tol&m ke tlam Tjiváni tiitéoá roietlal i uán^iD, rjtývMje Je dfitkUvé k odebírání atopisa toko 1 k TjdAtoéJiíma nelli dosATade pomáhání KrtmérineoTi UterárDÍcb f Jeho mol óeikoa hlavné ten Mimo to naptal akainje podoicícb, do ,C. Utcr«taroa k torna, pHiel k. Ylaitonských ,,kterik oa mixino* botío* r. t 1820. .dtkUfé pouTrieoi a rytfiéal obaceBitra k odebíráni téch i Jiných ieských iasopifá*. pipomínce. Jak vysoká Jeit poteba norin téch k oiÍTOvání, adriováni noTin a Tidélávání domácího a mést, tolik panství, sUtkA, far a áadfl, a pece akoliv Jest, sámk, dédin, nmeckých se eských tolik novin zasílají tak, celá spa- hejna po jakobj v Ce> enkébo dacha nebjlo!?*. co nejhorlivéji Sedláek roiiioval prodával knihy a asopisy eské, a pátely svými véci volá v nejvétiim více žádného jii Také Jinak U té, zídka kde eských novin k ie kaidé poSté do eských krajin chách vcí „kterak Jest tolik eských krajských a meolich roxborleni, teni Tooie na dosa?adBÍ oete£- národního. citn obecenstva nosC v bývalo té nelse se nadíti Plzni, mo a to nejen nýbrž i pravidlem: ve a ros- mesi žáky velkerém okolí. .Bes obétí hmotných njakého zdam a pokroku v literatoe; Jalovou pochvalou a poohon laskavosti žádná kniha k mista nepijde kupovati ; zde( penés sapotebí. Opravdový vlastenec mosi kaidoa kniha eskou vlastenecký, tue teba a spisovatelfim. kupovati a i odebírati, I nemAie-Ii má alespo kupováni horlivé povzbuzovati I" o knihy a odebírati kaidý teiopís Je neítal, alespoú pro pomáháni litera- asopisy obyejné sám kniho a asopis jiných Staral se s nemalou k odebírání a pak Sedláek svoji Ikodou 161 hBOtnoa; DebýfAli ti, jimž knihy od kaibkapsA sUné dodával, Tidy Uk n oáleiité lapravili, né poTinovanou ma iby STédomiti, byli sám nacea takie Proto také ú6et knihkapecký le svého zapraviti. býral za posdéjilch tet astokráte na kterak ioék^ ma lasamma pipominaje, to toolival, pfsomaietvfm te taknrácel. Po piklade tenáského spolku Pachmajerofa Radméstekn Spánicích Sodláiok zídil podobný spolek i leném Poi£i r. Maseam éeské jakožto len áttné i A založeno bylo Praze, Sedláek ihned pistoupil k nmu 1820. dopisi^íci, když 1818. r. tom a tám oddával a obétoval jemu prostedky jeho. hmotné kovou Vybízel pispívající a sbírající. úsUfé piaemné pátely a inámé iró k úastenstfí vbec Dával obétovnos a innost yie, na jevo, se v té byly síly a píin ta- byl za prvých ie Musea pokládán za nejhorlivjšího, nejínnjAby pak n véci té fiího a nejobétovnjšibo jeho lena. tim rásnji mohl ped se jíti a k dobra Musea na venka let trvání po krajích Fr. Ant sbírati, ryiádal sob od LibŠteinského z Kolovrat nejv. zvláštní purkrabí hr. .list S^jíd" k pedstaveným a zemstvím v království kterýmito, pijda do mst, msteek, na panství, osvd- eském, k místním ds^OfBÍB a svtským pedstaveným, jakožto sbratel mmtíti M proakazoftl a Je k pomckám penžitým vybízel, okazuje pi tom, kterak v Sele Musea i jiným jest postaven sám dárcové, pomáhajíce fteeno výže, pátelm i ie Sedláek tak úzkém jednání, teiolUU. správce staTO tomu, Puchmajerovým. Pachmi^erem piaofáii nejvyiii i zemský a tudíž že jemu se zavdí. náležel Byl( sa k nejdvrnjším let 1816.-1820. spojeni a pilném ie Pachm^jer tehda sob do- nieho ped se XO 163 áby nebjl S«dláftka e« rado a dobré jebo nebral, Jakoi Dopoiádal, dfire « TeftJoott nepodal, eemné Sedlikorl o fiem, byl o tom i Háj I*nchma* Néco Jii llterámíbo I Praha. Ale za dob pfedbetnoTýcb vét- iina spisoTStelA žila mimo Prabo. Mimo Praho faráem t Badoicicb, PUné, kde vadil; do asto velmi se stýkali 1806. nn n Btireiovech t stal se dékanem 1810. profesaoraa v rúsoých misteok ae- od r. tem r. faráem 1807. kdy 1826., byl témto r. 1813. r. r. Sedláek a Ale pobyt v Plxni. od a setrval aZ Žebráce, od Nejedlý Kivokláto a také dleli Pachroajer, Nejedlý a Sedláek. Pacbroajer byl od YellM styk to ádcich o PochmajeroTL Stediltém viebo £eskébo íítoU Tflbec rrláité byla pi- Sedláek i nemilého, neopomenul. xprávy dávati pipomenuto naopak ; nebo ústné ibned nedal Tédéti J^ potkalo pfijemnébo co JeroTi rychlé técb bylo tádnébo aoi abjr adáai nedokoDAl a dila ba písemné, téi éftné, icbáxejlce se na aminvenýcj místech a radíce se vespolek potebách národních i posniovati. Také skoro ta všechny vlastence savítávali asem i dávi^ce své práce kaidý rok do patovali Ke scháikám navStévovali. néktei va^emaé a ai Pnby jejich Kdyi se seiU, jiní spisovatelé. byla radost a veselí všeobecné. Dokladem 1 dopisa, déli toho bnte poslaného Sedlákovi jakobych Vaií horlivosti smládl. Pan fará Nejedlý, déiji, ie se 8 kdykoli an ,. : . . V ne- uvidím a laa na aé- Vás nepochybné v Mireéovecb kolik nedél okeji, nebo, mi, 1818. r. Paekai^erova slova vlastní b Vámi se sejda, jett a vlutenskon oberstvil mne délá mi na- pozval, jeho panem bratrem profesaorem a s dtépaiékoo n nebo sejdu a snad i s paa^ paaem DobrOfikýB* 163 Miriánskýeh Lásnicb *n nyní se npoBiBáa, U mim araTvaca ? eelý PtroMi teký v Mirtiovach Jindy kloioá UM, le sejde r. A M nejvétií básei, jíd, a pednáiel ného jiné takovéto a Nejedlého potom ji potleská nadšeni a ta s schAzce tena báse. kteroa byla 8 tento kn poete naSi zasloužilých, byl složil. — úsaévem odpovédél, že mu Nejedlý a ilejSího. opravdov, že vyhoví zemel, slíbil, ježto slíbiti, — jsa již valné oviem více Žertem pání jeho. KdyŽ pak mimo N^edlý dostál vrné danéna ped patnácti iair< Vojtcha Josefa Sadláéka", ktaroaž s zeme^ Nejedlý Ponvadž viak Sedláak od své žádosti neustával. Nejedlý nadéal Sadlátek emuž mél životem pekati Sedláka, maže v letech pokroilý, maoham mladšího k toho nem&že — — Sedláek památka jeho básní podobnou, v ^fétecb** — mirešovakó Sedláek, jsa nemálo rozilen a rozveselen, nelze nadíti se toho, aby on nai obtalui- hodovník. 1820. na fae r. iho« rychlosti dAraiea sa abac- velikým aaléhsl na Nejedlého, aby, aŽ on oslavil Sedláek, vytratiT vlasteneckých nkolika mnž&v, o národnos Pítomný tu pfíiooa spisovateli! pání ke jmeninám Pachmi^eroT^ toTíl Pi hodovní, chtili ze sfoé za kromé jmenoraných které pfi .* . 1819, byla slarná a bylo také nékolik rzáccých hosti. na . a Paduni^era t Radnicích schftxka Jebo jmeoio, 19. leda* totii Pro rados oAchátf. aote, *) kdji tak iki^« lety slova a zhotovil touto potaáaikoa: tklivou ^evn elegii otiskl r. „Na 1836. jsem ustanovil. *) DoUtt^je jedeakrále aa délnlky, pracqjid aa lahradé^ ktanm v Radakiefc aa ivé tiaty aloiil, a dfv^ se aa haild vápno, Podusiv ^adl do vápwiee a <^>afil d noha; cboravoef > toho na aoaa tovala ao ai do smrti. li; 4 ttaroiU te minka; Zde nehoda. mo, Seho to mladík od itaróho iádá? Na area mo •i Jsem opletl básník sdrinje o tom 1818. r. v lulii. ímského básníka Ver- a poslal Jej do Radnic k pocté Pochma- mo Sedlákovi a poslal piHteli MiloU 1819. a Jakmile vénec ten Pachmajera doSel, do Plané. atál, práci poobé i pHrody" „Yineienosti se na hrobce s vavfnfl gilia vyrostlých Jerové. podávám Jediné Sedláika ctitelfim 1819. vnec Typluaji a cbatrnoo slib activosti." Polák, R. Zdirad Nyní slíbil. aUrébo veka k MBfeléma vý- bm Miraiotech StdláAak lemfe. na ného alegll idiliL Saál Jimi ládAl, abych, al M báioéoim le obinti ifé DeboC pFed 15 lety Sedláek véoec vsácným darem tím byl psal ihned na okáika neviednim i vynuunenáním pítele svého co ncjpíjemnéji pekvapen, ano vnec k slaám pobnnt a pedložil ai iákAm éeským, sároveu je povibazoje ten i svým k podobné £innoeti a horlivosti ve vzdélávání se v jazyko mateském. Potom nkázal dfimyslný dar a kollegm — Jakoi ten ml v obyeji echách a na Morav — vlistenské i svým eholním spolobratim všem vlastencm plzeským a okolním; i vzal r. o prásdninách snámé a své 1819. vnec i vykládal význam jim Jaké prý ai dosavade nebylo a Jej dostalo se pocty vyalaéko pft vodce pocty t a této. iádnémn domá- navtévoval, uOioavém pibhn tomto, roakoU dnieml i jakoosi saaoUbottf, pravoval o po literáty viem nadqwuiým platnost eíasa apiaovateli. Jotef liboalav Ziegler, kt«réko téatf o kaidých práadniaách i ten s seboa na tekd^if „tfoo pont vlasteneckou" a nkasoval osobám navitévovati pátely ba Sedláek ncjadnoa vyto s nemalon Jeito pokládal dá- la aféko vychovance. 165 Vnéjikii sTéma M zpráfa : méstem Jakmile „Professor Sedláek jest ide to !", hrabe Šperk, dikan Fiala a mnoií tele jeho, j«lj Sedláek ralné pé£e nepikládal. Tak kaldorooé do Ljté. pfijiždél miti chtéli. Kdjri vUk roznesla etoí pá« jedenkráte po pfijeidé k spánka proTdaná za mjrdláe, pro- lehl, starosUiTá sestra jeho, dkladné hlížela SatstTO jeho a shledala, ie rie potfeboje oprary, rozeslala i nenalézá a Tstane T$e hostem jin( Ráno Sedláek sestra domloavá k i^meslnikm. — Šatstva pelivá ma, kterak by i roztrhaných botách a Šatech mohl k nádo vStéré zámka, i dlákoo, ,Ty, budeS pece jen lyskoa my- teba bych a já, Sedláek mrzoté: odpovídá kdybys odla se v aksamit, hodil bos, v Plni z&stana professorem I" Za poalednlch let sádamivým, a zmáhala Když /a r. svého se v 1834. obdržel od vnované básn ji iivou Sedláek nm pedtucha knžny Amalie Irafffk a ^edlirek není rovaný, valn potSen. „Zdá „když njakou vidím dalekoo dar, ten cesta . . .'* — Ucha: rok po té nebylo Sedláka Nad Pnchmigera jako básník vynikl i se dam mn," i mnozí cesto, že jím žasli, odvtil obda- že odebrati se mám na Pedtucha jeho nebyla mezi živými.*) již jeho druby z Antonín z Ftlrstenberk potebami na [átelé jeho podivovali se krásnému stával se blizké smrtL knží ped Marek, který s r. 1820. Josefem Jongmannem a Matijem Milotou Zdiradem Polákem tvoi trojici, v níito novoeaké báanictví za doby pípravné dostoupilo vrcholu. Narodil se 5. záí r. 1785. v Toro Sedlákovi v Rybikovýcb .Pedních S89.— žl4. a v .Slavínu* ni. 314.—34t. *) Yfee vis telkh* na str. kfísi- 16< Kooll Doti. kolika filoiofické ? itodie IJtoméldch, po míitcch, emi ai ital pobjrl se Prase « boboaloYecké v dachofiií Wfti^k d* oé- dkanem libni i Jiina. ^^^^^-^4. _^ ZtmHl února 15. r. 1877. to na odpoiinka, a jeit O na Soiicbovi o Prahy, prvé dobé tvébo živoU Mar«k aám podal ftfcjnosti f antobiograíii, toroím letopise* na ttr. 1U« pocborán na Vjftebradé. otiiténé 800. a 801., Micklové toto: r. 1839 .Utera .Otec 167 zsuviv mne odemel, péUletélio ofdovélé nátky, snainosC vynakládala. ikole. amél le jsem Jakkoli chndé se mohlo jednak nJeni co do pravopisa, iváti rozeznávati i od némeckých normálkách dtská támm^ kdei do a tice ziskal, atd., eboi, t mnoif nenméli, jenl Pospícháno na gymna- pobyl, K«iova k do Slezska, jsem léta ztrávili. Nmci rok mezi mnoi, kdyi jsem tolik d oá ž, jak jsem pozdji na jiných shledal, M odbýval jsem První své ikolovánf eské v tnmoviké oviem moje na kteráž temi starofti vychováni viemotn jinými s cisterciákfim, poet stadojících tehdái v kláštee obživován Roka 1801. pekrofil jsem z ciziny do vlasti vétáí býval. — z homanitátní Poklet stáli tídy do pojal jsem dAstojné ceny nezbhlý néti?, v síních a v Praze. fílosoíie tomnto v iele niliSti. Jsa Vydra, Meisner, jii ve vlasti, ne- Omámen neobycejem ped- její. obmezený nezkušený, tím, co se pednášelo, neuml jsem prohledobmba svého tlesného žití. Akoli již tehdáž eská mla své dlníky, jakkoli J. Nejedlý filosofických noati na literatara eméma ohlaioval peloiení Iliady a Pachmír prvotními kvéty akébo srdci ozdoboval básnictví nepišlo tak blízko, echa jméno — k aby bylo vším tím dojato. — Že Nejedlý eskéma jazyka oi, bod jsem úplné nevdl anebo se domýšlel, ie jen nkterých vyvolených a výhradné bylo Nmcv se to ocení týká. tení o eském jazyka J. Bezpochyby, Nejedlého veejn milo a pozváni Qinilo, že bych horliv hodiny navštvoval. aleposti a To( dAkaz, jak mnozí prohodil a zraky jim trvati, ozná- eské byl mladící v mrákotné nevdomosti o všem tom, co Tsdlání týká, mohon kdyby se se vlasteneckého pakli není koho, kdo by je protfel. — Náhodon mi tehdái 168 ,Mký kniha, poutník* a to byl a prrni Setká do niky, pfiiel Mftala myti moo, Jeni vida ie Jseo, jiem sroznmél tato probudila noje — Tiemn ní práfé Ne- le. *) tateauiáloet ale cenu vyfii toaie, ie a dodala úsilí poje- ni dnány roiUiné pedmty, Jak by hrdé zradoval Jtea o jaxyku Seekén lepiíbo nabyl pontí, an Jsem •• vci jim te tyjádflti domníval, prosté — pak umlecké neb vdecké. nikoli daji, viední ie toliko a OBvéiovatel md^ jeit le mi nezjevil. Pravý vddce Teprve když jsem 1805. do bohosloví v Litomicích vstoupil, roku naiel se tento blahovs( slovanský." tém ai Takto tedy Marek neml svého skoro do dvacátého roka niiádné zcela úasti v vku tehdej&fch snahách a inech vlastenc eských. Teprve, kdy i, skoniv studie filosofické, vstoupil ve dvacátém roce svém do se- minAe bohosloveckého potom své síly jeho vzdlání. V Litomicích JoDgmanna v jeho mocn již za ohnivého rozžehli v teakéau a uiniv&i jej S8. ledna r. nm *) i život *^ Jej probuzeni jediným pravým pítelem Jongmannn dobyl si v dopise muže pátelství le dne pHtelí!* **) .Jediný slu&í pokládati tohoto za nejvtii poutník*, který právem jest sváti prvým nepoli- tickýn asopiain eakým. taal vyekáseti v pekládán uchvátila a myilénku lásku k jazyku a písemnictví diehai výteného, .eský doby vnoval té eskému a duievnimu zazáUa stkvla hvada pro 1813. oslovil Marka: .Že Jungmann srdeen totii tichý mládí Jnngmannovým. Sám i Ukie od národa vSechny Josefa národniho, mu onen v Litoméicicb, zjevil se vAdce a osviovatel', ,pravý Pnue MeiDcrtova aaopiso némeckébo do Vis v ^Mua^Bíku*, ro. IMt^ na r. 1801. a byl éeitifly. str. 80. 169 odaiiw Jugaaaa riU b6ii«1m1 t pilnol c«loa dlníky na doii stoo nikoho, onen jehož t spojovalo by bytosti soozTnk t mySIení a kooxelný w ickko jinocha o dranáct ma mezi choTanci nalésti let a^fnáM ani mad jedno jej byl shledal na nmžto cítní, sakládá se praTé pátelstrí. Teprre nyní n podailo m nimai bj byl k spolaiáky nimiž s t LitoiBéhdeh. t némlto nikoho, ani mezi : literami, roli nebylo ásilí, tom Tlní, trukem tmlým, irdee eštmé u fyitoTáni itho Aiili vku maiakóm semináe litomi- mladšího, t jehož jímaTé mjili iímé ironcí lásky k národo a plodného nadšení nalétlo nejúrodoójM, pftdo spatoral jenž k némnž ideál, vši t mistra silon syém a niteli hledl piblížiti se, ježto Jnogmann, radnje se vSelikémn vlasteneckému úmyslu i okíval skutku jeho, jejž neustále ohnivostí jeho mladickou ducha, k nové innosti povzbuzoval." To napsal o prvých úincích Jnngmannových na Marka Václav Zelený (v , Život Josefa Juogmanna" na str. 41.), A Marek sám poznamenal .Letopisu" na když str. Marek do semináe fessorem jsa o tom do Michlova 301. toto: ^I Jnogmann tebdál (t J. Litomicích v homanitátBi tfidy vstoopil), na gymnasium pro- litomé* ickém, obétoral se bohoslovcAm litomickým, v prázdných dnech niti srdeiaoef je tohoto Kouzelná ceštiu. muže, jehožto a spanilosf jméno po prosto- stech letech SloTUstm slynouti bnde, okonslila také mne, ie jsem jeho dt«m cítiti, v jebo vdách lítí, jeho okem v ií hloub slovanské národnosti, jakž echovi mé vrstvy Razil sobe cesta a mne Izelo, hledti sapoal. uil po ní kráeti. Seznámiv mne se svými prav — — cemi, sdlil se mnou, co se Jen sdliti dalo. — Svých 170 výuhftr loYiUekycIi i Mfedeal fialo, iiti aUteénéJi spoDoa opoToioé, kterél noe bla- sily potech Jest A pérem trhla a slovanské dodá?alo, kteréi scbopoos slabá Jestli druhdy litemtae t néCea ie on nei nedá, fici moé omdlén^ídaa maloal podnt prameaoa mojich kteréi mytlné Jinak se m — odlooSenébo, i le knikj a^Jakýa tptoboi by Z téchto dob potítá m naie daly. pfátelitfi Dezrulitelnoo iilo jit aMtaikem, a táa miie oiinil hyl k tomu ifastné poelouiila, pononkajicí prulinon.* semináfí jal se obírati Marok jii hyl jmenorité piloým eským, a horlivé pracovníkem pro Jongmann&v .Slovník", ioé sbírky slov lak stalo ie se, pisemnictvím X rozliných ony spisfiv obraty éetné s i lidn je sbfrtje; Jazyka z lidn, zejména sebral které t JongmannoTé seminái jal se Kromé toho návodem Jongmaonovým otiiténá jeho báseA aSlovnlkn" vyteny json jakožto toroovské. Marek také básniti, v jii prvá a .Hlasateli eském" Jana Nejedlého s vyila r. názvem .Má 1807. vlasf*, která zní: Nékdy té z východních lak, slavný národe ieaký, vyzvala sfla mladá, by podnikl práce hrdinské, proklestiv si bráni vitéznoo k zI^muIb ooita v vorném sidle Bojfi rozhostils pinky tvé valné, pravé tak odrostlý Ivik matka a donpé opooltf. An kepkost údA svých poznav v sooboji s býkem, 1 Tiltetvi do svých no^eh pAtek nové sily nabývá. Darao vlak úrodná, 6, vlasti, té kojila pAda, darao ? sMttálém mocaoiC svoa vlastní tíii Jei i pHkré hory v pAda M jsi s skácená tvá zápasíc rostla, s výiky, co skála, ohromným vrie náhle se teskem, rozr&lí a se v bahné a ttí pochovává. — 171 an vidy vl&sC úieji svlrái, boéf %yj, a oo?á ? ní okeje viniklosC. Kejknitli i osadfi, okro( a tmí PnrA otíiténi báse Blarkova tedy jest složena iesti- mérem asomérDým. A dojista ie i to stalo se návodem JDogmannovým. Jnngmann totiž, peloživ v létech 1800 1804. Miltonflv „Ztracený ráj" co nejpHsnéji ua základe náoky o piivokn, pfízvnná pesvdil v básních tento peklad dokonil, somíry, ? té lastávi^e se píin Tím, dojista že stal jí i nevhodná, jest se úsilným a sotva pívržencem a- úinkoval proti pízvQka, a tmK/. na Marka. Jnngmann také. ie poskytnuty se tim dokonale, že prozúdie klassických spátelil se s nám pemnohé ocenitelné správy o dobé v Maikem, píin stalo se dležité a ne- velmi národní velepamátné, od rokn 1807. do r. 1847.; pibn\še k sob pátelstvím co nejdvrnjším, Jnngmann s Markem, když Marek odeiel s Litomic, dopisovali si po tyicet let hojn, sprangíce se pravideln nejen o všem, co v písemnictví i o zámrech, nám zachovány. *) se vykonalo, ale též o tom, což obmýšleno, pi tom které Prvý peán 5. liskal zachovaný íjna si byly, a dopisy jejich r. dopis Jnngmannv pátelství Jnogmannovo již roce svých studií bohosloveckých ton o préidiiiiiách nof a i iliii r. k Markovi jest 1807. a dovídáme se z nho, že Marek 1807. navitivil v pedposledním mron, jej v rodišti a matky jeho nkolik že Jnngmann jeho v Tnr- dn píjemn trávil. SkládáC Jnngmann dopisem tím Markovi a jeho „výborné paní matei za *) tn láska a vlídnost, kteronž ma Jsoa otiitény v ^Mnsejníka*, ro. 1881.— 1890. proká- 172 DesDánénm a oetMlooIilémo, co ulft dqjiIoIoIiJU rdete^Jií diky". ZárofeA pak jett dopil Un Jil • m|J- iTédkon i neomdlévíjiciho pfiiinéni JoogmannoTa, aby pHtole k tytrralé práci na roli Iit«ráraí Uechetnémo omdleti nedal. abromai- piita, svého pitele,* volá a podobné hlas Jangmannflv prvém dopise, T „Balladqjte, pišUm di^te a obdari^te brxo Jii poTsbosoval a sápala Jeho na ozýval ae také viemi dopisy pozdéjfiimi, které Markovi na rAzná nista jeho pobyta posilal. Marek, byv 80. srpna ínska, kaplana la Roialovic du Libáné v o Ji- z nfl odtil letech v Tatobitech, vsi na úpatí Kozákova odkadž po roce dosazen do Liboné, tyech se po na knéistvi, odebral se Josefa Ilardálka, litoroéfického, I Litoméfic 1808. Tytvécen od bisksp* r. kde o Lomnice v Jiínska, stal se administrátorem. Za tch dob labýval se hojné básnénlm, pil« pelivé a zda- ilé peklady i dochem vyoikiulcft bízen a o Jak dopis Jsa vleko pobízen do byl kterýito doelmi tak I vzletné, povsba- bohatým citem a nehleda- Jongmannem ko JaDgmanoem, Roidalovic, ze zaslaného nadéji, neastále formoa pAvodní. báané i smérem svým práci po- sdíleje se s nim. némito Jangmaon jii cizích nadiené a pirozeným, zojící, nosU básní stejné oilechtilé, ma 16. listopadu poslaný r. 1808., „Že pracovati budete, píle: mi laskavé hned prvý nkazoje dAkazn (bez pochleby hnedle jazyka vidím eeno naieho i to do Váa b« bnil) milého mne jak známoatá K tomm mladoatt a ohne a zvláité toho pro•pécha, kdyl povAUm, i« a echy obcojete, já ae ipat- pfwUite. nýai toliko latiníky a Némci. — Nejen doofati, ale pro« 178 Vás úsilné se šiti pro sToo nené oporaligi, byste Uk pékné osIaTv flastni pro naie pfátelstvf, iího e Txicnéjftibo k není xuá néž mi nic — tieekv peklAd^e i Vás ponese. ale jistou. do své Tial 2e nebo ainíte, to nejmilejSÍ jsem jemo •nainoa o pomAckn mi ne nadje, p. Nejedléma když se nahodí, skrze psal a pfipovédél ds jeho jíž boí Yieliké pak básnické nemoha pro velmi d&le- že ecbm jediný pokvete Marek. místé s radosti dobrého, a saslooií mkon oval?), jak ji více o i Ta obyejnon nisného. pro , Toliko literon) se pesvéd* že ballada Vaie, již jsem jest, neho Hlasatele" bžnoo tom sem tam proekl, má mnoho, .illasatele" on beztoho od mne sob bndoncn do 30. prosince roka Již dostala. Dovolíte tedy (a abych Nejedlého, slíbení etl, již tak, od Jungmanna vždy došly což jsem jii dávno myslel, na tom Marek Jangman- které plody, horood a Sasto nadiené pochvaly. 1808. psal ma Jangmann: .Vidy t^oji, Vy!" ie jste noTÍ poafláral aa poaoazenon, boli psal, lanenpf se pracemi jinými sám psáti, za sebe maže iité p. jii néco do n^ho žádost, jiného postaTÍm a ten do Tynaloii! síla ZYlAité pak prosim Vás, byste „Hlasatele" starosti a vidy to sUd- jak k toma cbaf a srdce pokaždé skládige, — non ko- ft k pooieni a irelebení bod bezprostedné neb, poeflal, mne, ecbm Tidy néco — svété stam a pofoláni STého po- torna, abyste podle jinýcb fianoetl lásku k Tlisti, pro xaloienoa mnoho velmi aby se více echftm pro byste toho zbra- vtiskooati od Vás prosím, dal skrze oekává písmem gothickým psáti, dle neobtžujte ponvadž to, (ne- jak mi praveno, délá obtížnosti tiskaAm. Já tato zatím sám 174 pfepiii ft ptoa Nejcdiema co oejanvc JugmaDn kdjrl Mi obdrtol potláol Joiefa JoogntiuiOTi, jeroT ibfrc« roka Ptaní báiDiBké", etickém? 1814 prarim, ie slieje pede mnoo, doboniti vfteckn otiiténon, „Co ití mám o ml elegii jsem sobe jej pejímá, nadéji Jangmann rloiil ariak dilo radost nemáte, mn ptal — jisté obraly ... r. Jii jtta dncb Vás sni sám nad mám jako já óda „Na Trosky", taai 1812. skoro týmiž slorj: první Cech dostalo se od „U brobn FortanáU Hromádkovýoh po- pamM bioboko do radosti A peet Markom daleko pedbonil a v liito mAJ útadek na* kterak „Vaše óda na Trosky opét mi dosrédoje, Nemenií Pvehaw- poprré a mfij rék a obstáméjli sebon pro tak zdailé nad Vámi." ^jrtilténé co mjslim, nebo radéji do srdce daleko oaooaé, ondy menií obrala pfecbTuloo nasrali? srete, ao jste Jii To Jedoo ; násTem .Marek Jingmaoaort s mo: psal ftel(oo-li, po&ii.* 1811. povéitaé Markovo r. Jangmanna Markové Doricba**. „Prvotináob", mne ie jste jste.** otiiténé o které r. vyjádil 1813. se mn v dopise le dne 28. ledna roku 1818. takto: .Kdybyste odezka práxdnébo p^ím mi poslali, od Vát mn by mi byl. Vy ale vidy nco takového posíláte, 00 srdce mé k Vaiemo beztobo pipojené ieji áie. Ta elegie na Dorieba vieckn citedlnosC srdce mého jen ásteky a jako shodila, a picbáziffi sobe v té lexíkografické viieA na galejíob, který bodné kráel, práci jako by rád poota roztrhna tak svo- tak kvítky sbíral jako jiuí synové tvol- *) .Hlatatel" roka 1806. pestal vyóháseti a vyiél tsprve v letech 1818.— 181»., kdy Nejedly byl s Jnagmansm jii imstalo se, ie Blarek krom! výie ovedeBé háMé páteleo, «Má vlaiC Bicím Jlaýa do .Hlasatele" aepHspél Um 175 Dosu, ]&ko Vy: teba ttkpéluycii Tice senaiel, jako D«cbáslt«. bválil i A Opt láklftd namrteloMti !* jiaé básné Markofy. JongsaBn IfArka cbTála, kt«roa Msýpáral, plody Jeho T bnce Sechny Y7 A podobni JnngBMOM. nebyla takové Pneha^era tebaie sám ped pednosC sebou re — básníky mnohé a pfi£iné Jangmann, jak — plody se nade vyjimije jediného OTlem i Jongmanna, dá?i pipomenuto, ?ýie Markovi básnické Dospélyi portneil ie dokonalosti, eské tehdfliJii u jeho oexatloniena. ba Marek vlatte- neckoa smlosti básní svých isamého Antoni na Jaroslava Pnchroajera pekonal. Pnchije mkoo spsobiloa majer prvý sice opé- sáhl ve struny, neKaatný úpadek národu ieskébo, a nemáme podnea mnoho úinek jejichi básní, rovnal by se Poohm^trové .Jak ialostné jsme dokali se chvíle". Aviak Poehmi^er v básni té toliko podivoral se slavné krflel le ialostné pítomnosti doocaoeC, odtrhnouti co taa oko jeho se neodvážil, eské a zakrývající bu- neodvalil se vstiti, Toho prvý odvážil se An* výie pipomenuté poslání Jo- spatovalo. Markovo tonín Marek. ronSku, ; minulosti již nejodvážlivéjSÍ od obnovy naSeho píttemnictvi po onu doba ti&tiná báse jaiykem eským. V báani sefu Jongmannovi této jest již i jest stra&ooo slyieti kletbu na kruté utisko- vatele a s tváí na východ obrácenou vstiti strýssénéma národa doby nadiaaý koli s Ped pvcem slavnéjSí. Tvmovan s nemnil rovnou lahodou východ Dcery* spíval vroucností a silou, o spolené matce Slavii, ostýchal se okazovati radostné jejímu na , Slávy a hrdé ai ni* ano ne* k moenéna iynm jakožto strAjci lepší budoucnosti plemeni 176 lofanikéno. Byl tom t i Antonia MArek Téra^m blA> •atelen Joteft JnogmannA. jMgouuiD U totii M tfjch itadií tilotofiekých 1795.) a právnických kromé eittnj pilné (r. tJiké jasykfiin ciiiiB| francoaiskénn, anglickémo, lykAm iloTanikým, nuký a K polský. toaby po Tidláni kteroa jii menati éren 1795.— 1799.) obHbil do té první vrooci láska dopis, bledé broba, získal k národ&m protivenství i a zdá blízcí, ie ae nyní se, podle tnieb FraDcoaz&m. získati. ji takie na z vytrvale p. hned se zachoval Líbané 3. dnbna „Naiicb Slovana Jsme jakoby naie vzdechy nebe pronaiich Slovany témi Marek mini to Rosy, pijící proti sftstal Markové Jangmannovi poslal 1813., zaíná se témito slovy: nikaly, ilovanikýin, vlastence Jiné Uké Marka, zvláité který v pozAstalosti a který Marek nyní tak nejprte sijména li Jazykflm sloTanikým podila Jej vedle a které pfes Tleliká Lásce r. joMOOTité Jaiykv nejttAriícb spteecb Jebo tfetelné Jest zna* i ai s« Telmi Tlaskémo, ipanéUkámo t Ja- nicbi z 1792. (r. o£il Oitatné ponékad vede." vítésné tehda poeta* Marek Jelté 29. ledna 1846. poslal Jangmannovi obiírný dopis, psaný písmem r. roikým, a 4. srpna téhoi roka polovina dopiso. Tim oviem jsoa vysvétlitelny vieslovanské myilénky, vytkyt^jid a« v Markové poslání Jangmannovi. týée se odvážlivosti myftlének téch, Jest i Co pak pfipomenonti, Marek byl roského jazyka ..cUtelem takoka váénivým- *) a ie pispéU k myilénkám tém válka rosko*francoozská, ie za které •) i r. AnL Trohlá na doklad na aictvf 1818. Rasové piSli do str. 185. díla str. 30. ech, iími náchylnost spiska .FraatUek áír*. L .Zevroboých d^in teského doby nové* oJ Bažkovského. Vis pí sess 177 ecbfl Tbec a jDogmannort i MtrkoTa cvláité k nim Bohatni bjln roznicent. OtUtné Rasové tehda byli nej« spojenci státa Rakoaského férnjifmi od mnoha jii i Kromé poslání JangmannoTi a ^K r. peklad Stolbergovy Teriem ,Pttkv mnoha s r. .U hrobn do Forto- jeité pracemi jiiiými, a to ,Chod do 1913. jeitérem* jakoi .ekáni* rokn a 1815. i dv pftTodní, a to r. 1813. báse hcroidy .VnSný ,Na hbitove* a a 1814. r. Schilleroya OTÍdloT>- (.Filis otiskl (zevnitní) 1814. r. a železnice" roka 1814. DemoforoTi" a „Ariadna Theseovi") a pítel* a .Kiúicná' elegie prostomlnvoo. Peložil tam dté ballady Schille- i a to roTy, i Pach- otiskl t báse „Looeni", netrlostí" a ,K píteli* ballady Hromádkofýeh .Prrotin* kromé aáte Dvieha* v^iafél Marek 1814. jeité .V/raiy STrchorané Iryxce", i s nimi jaksi kromé ódy ^Na Troaky", bjla Tfie pipomconta, jii ro^eroTé sbírce básnické Jakoi proti Franconzflm pokládáno sympatliiaoTati ádného obóana. sa píinak která také let, tam i básné vnitní ne- i „Elegii na smrf Jeho Excellenci vysoce nrozeného pána, pana Josefa, iiakého hrabete k pokoji*. t Waldfteina R. 1816. sloienoo „dle ai 1815. jest a Wartemberga* tam pispél i básni ,E a .Píse pokoji*. nmeckého*, a mimo to v ronících 1818. od nho nkolik epigramm. Prostomlavou kroné nékolika drobnosti ve viech roakich piipél roka 1818. aánkem .Rozmloaváni meii Pravdoi a Lii* a deliia JHánkem filoaofiekým .0 smrtL (Dvojí rozmloaváni dle Engla)* ; r. 1816. podal láaeCek .emaalnictvi. (Z Wencla)*. Z jiných básní Martcových, 1815., bndii pipomenoto kdyi Jeho bisk. KaéM kaMieu. jeité excellenci otiiténých ped rokeM „Radování libanské drkfv, nejmilostivjší p. H p. YácL 178 CblumiAntký Leop. riSn atd. ji £«rTDa 1812.', 4. a vydal 1812. r. t otHUriU s lUrek Pruo tiskem Llbooi tlolil BáteA Ulo o lobi. není t lidné i pflftapnýoh kniboTen prUtkých, Uáj 1 blmoTtU ? ol kt«roo I neaftte plntel técbto fédkAv o nf nitebo povédéU. Kromé básnéal Marek v letecb 1809.— 1816. s*býval se Jnogmannem a jinými pedními ipitoTatell Cskými také mjrilénkoo, zaloiiii t Praie ta 66elem HAnebo stediiti pfsemnictTi ieskébo stilý spolek. na konci Jii jakýsi smr XVllI. bylo inamenati v Prase století spolovací, totii snaha, stejnorodé slooiti prospchy a úkoly ve spolené jednoty, i ký div, le také spisovatelé pokonSeli se sfíditi jednota takovoato, jcijfml fe úkolem by bylo vsdélávati lývali stal se pak jednota to 1881. a spolenost takovou i již i za ide toliko, Dovídáme ai kooeénl založiti, ale teprve nátvem .Matice eská". s Prvé poknsy, možno Na- eská', kterýžto nAs«v takoka heslem eských vlastencv, podaNlo se jim r. a písemnictví eské. , Spolenost se o •Spolenost eskoo*, liiditi asA císae Josefa n., jak úastnil se toho tom pooze s my stopovati viak poviimnema Jongmann a Marek. Jnngmaunových dopis k Mar- kovi, a to zpráv velmi kasých. Poprvé zmínka o .Spolenosti eské* pise i« poslal 8 píspvek na ia ho panise doily, ni. pipoaMmr té za tak jisté, Jangmannovi 20 si. Jangssaon dotvédoje tahdidii rotriklaBOtC finud jako váinoo pfékiika dottené fid; .Zatia, ponvadž jeit taie brzo jest, nebo, doknd slátakk : .Spoleností' Frantiikem Yeteéníkem jakožto spolený píie se v do- Jangmannové le dne 30. prosince 1809. Marek po- kládal tehda brzké zHzení , dje ; 179 M pmHaf, kšm neiíMdi béb Komo sloiiti? bade jisto ojmí TÍrt, jestliie i jistina tak STito* ízení k ní nestojí? VUom dárka Proei napili OTiem k sTénw místa o tom i onom p. Yeteiníko toiikéi obsnbojícim, ale tatím jich m labo poBOchto, ai se tyjasni docela nebe a slooce Jaem aO maliter, ie dobrých ech? Protoi píin pipadá, t. j. kdyby poti^eba i brzo néco více pracajte jen a pilné, od Vás obdriel, kdyby byla, moje mauielka o tom i snad tímto psaním kritnji for- k dotené v nÍTe6 rozplynulo, ode spét obdriíte, ano Yán al. neJkArttm jicblto — Vám pak bnde moci. prosTititi jest se Asilí téek mne v poctivosti od mých ddicr. zpravena. Badn o té spolenosti psáti, zatím k osvícení dacha co zvláSté by slonlilo.* Kdo nékteí byli spolenost ti .dobí echové*, kteí ton doboa nstíovali zaloiiti, Jnngmann v rozliných do- pisech Markovi vypravuje píleiité. Hlavní v celé oaoboo byl dle dopis téch dnbna 18. píie( r. 1810. Josef Miloslav Rantenkranc; Markovi: nemá znikn. Mcijedlý (který iel Jeat) pedstírá to, píin ! , Spolenost jeit více advokát nei literator an prý Tomsa ie Jich málo v Praze, a Balík k tomu se nehodí. Bnde psáti co nejdíve Rautenkrancovi a Pnchmajerovi, abychom aspo dopisigíd (Sodété correspondenie). plán,' ale po tfeck oiaících a Jangmann stiaje .BaateiAraae mi echm, ie Krom trítá t klnk nic spisovatelv dopis založili na starém míst, ze dne o tom spolenost Jest to jen o dobrý stojí v dopise ti tak viecko vc — nepíie ! 6. éerreBee Hanba nám váhav jde!* i nkteí jiní vlastenci, Jangmannovýeh, tasazovali se kolem jak vyr. aby .Spolenost eaká* byla títena. Také vysvítá IJ* 1810^ t do- ' IttO pilu U técb, .SpoleiootC méU afU • drnbý nak)ftdatel«ký, litorirni, dvojí úkol, jedea fa Teliká byla nadéje, io stane se skutkem. Aviak obrat nepizoíTý fieAel v dobé kratiké, Ukie JoDgmaon Ifarkoti: .0 spolenosti Raateakraoc nic nepiie, Vale mne labálcji, procl posílám Jlcb tpit; al Q peníxo p ' * 15. ÓDora r. 1811. psal OTlem Psal zase jc&té dne zmiajeto o .Spolenosti*, neoi ,,Co IHi.').: méma proti r. zlíbí." eské" Jaogmaan Markovi I nikoli Vám co se r ',!ete délati, o ... dobna 11. Jil zdáni a iádosti. Já toliko nerad Tídím. kdjž 8c mnoho kfika Tcde. Naie správa ili nesprJíra se toho jména „SpolenosC náramaé leLá a nbohého pera*) (co£ mám z pro to jméno. valí by ivét zdéjMch dopisccb s , bfezna pro r. naSi spolenost peraá, o které Spolenost bychom nékoliko zdání," ^Tablicovi jsem vyhotoviti pod a i psal také s pfipojenon také v po- názvem T«blicovi 18. Jsem paal, míti, a pece dobrého dncba, piSte mi o tom^ také jeSti 28. : z nicbito poka*y o to Marek dne nápomocné úastenství a potabo- ^Col pak by sedalo erma téboi roka on mnd o xákladn své spole- náležité vynil, já tedy nemeSkal nosti a .* ale viecky otí: nzsivfiti, shledali Jakož . . '--haie 1815. psal J. P. Jelínek chce v tom •Té t úinkfl zalo2iti, ji nezdaro'- s býti policii roéstské 1815. iní kratiké zmínky, r. že chystáno puiKuvaly se k M&io kramé ncTédél, Klic> Jcbo úst) podobné navrieni zborn podkrkonoiských ecM?, pfímlnvon neb nápovédí Jsem to P. Jelin- Mlnén ta Václav KHmcot Klicpera, který byl« neili stal po delií éas aaaknllantem Jonfmaaaovýn. (Vis v ZelendM •Živote JoaeCa Joafmaaiu* na str. iii.^ •) se r. 1819. profeasorein v Králové Uradd, Ul koTi do Liboné podal, abj ikrie j«ho ruce dále po Tíkf- a pak dále rozesláno áté stane, Jen se muit bodeoM suad ie roxcbázi, to coi te fbrzce pece viecko pro povoleof pobledáTAti nberiU omsOi cos podobného i mohlo, býti nebof editelské, da?ie diplomy sobe míti, 7 Praxe tisknontí skrxe p. Dobrofskébo, jakž píše Tablic, mnánim samého parkrabibo obraaen boiti echové z toho velmi povdéni roxpa£it}^ censor, ai an býti flinad. jsoo a i Naši sáa mladý pan Yeit n* zprávo ie ^'ígríoa se pronesl, Z na Tatobit Hmboa Bowoskem, 1815. Marek dosazen byl za lokalista r. a Skálo *) 1820. r. faráe sa ta kter^ížto doby do Týna nad sepsal a vydal v Praze 1820. .Logika nebo Umnici*', což opétné stalo se na r. ^bídko Jangmannova. Jongaánn totiž, dostav jal se hned úmysly pomýftleti literární, se védecké. nictví koncem které pak encyklopedii náak. své a vzdlávati písem- založiti vydati knihy o náokách na ten koui rozmanité ném za pobyta jeho vznikly v Jmenovité 1815. do Prahy, r. ve skotek nvésti v Litomyili, osiloje zejmén* r. Boakovakáho p. napomáhati chce." ji hodlal as s pátely svými nejpotebnéjSich, ja- LitomySle 30. srpna I psal již z 1815. Antonína Markovi: .^Pijdn-li do Prahy, posta- ráme 8« o *) to, Že sulo aby néco se to teprve v r. echách 1815. a '^*) vycházelo 18:íO^ a nikoli . . r. . 1814. odávino v iivotopisocb Markových, patroo t dopisA Janfnaiuových v .Musejoika*, ro. 188S., na str. 168,, 48S. « 1819., jak a 463. **; Juof oiaon mini xde, jak se dhvéjiích slov v dopise patrao, D*jaký iaaopis, který by Prvotiny*. ti lépe vedl nelli tom Hroioádkovy ; It^. i r> chceme irvifm Kramá p«o FaokoTV oeb radéjl to encyklopedii podobooo eikoo maloo Kooble pirodopiinoo, P. vydtti. lemépiinoa, p. Jodl (podle peani Kremáoft) M déjepiinon £ái( te vesmoa, gika a dalealovl vesai pehlédnvU ee* já u lého a korrektarn i tiskem tebe oa (psychologii) Vy ; se byite mohli lo- mnoho," a po svém píchode do Prahy 1816. ^Od mého do Prahy piStl : tárrata . . aspo o aviak literatam, eocyklopédie vyila. P. sám svoo Qvidim k váti ani nerím, P. Jodl té véci. Vy pisný a jesli apAsob a vedl, mým loien byl. Miiieteli tam k toma tél Duiealoví pana nkteré názvy dáti . . poivati, mí ncc Háte-U N^edlý xaméil ae vy- pohromad a aby aspoá na jeden oco Vaka mám se P. bh u- sebrati a p. Yeteiiiika doattn, ie to aiiníte neb . . . a sebe, jest to hodná práce nelibí, a^ iich sám nevím Jak .' Aviak k „e: piCin nedoilo, Jongmann nra práce dá. poslése ni- méro a jeden as na dva svazoéky sbírá na tetí a na tvrtý, Jiného tak nesbyde mi jedna oviem dost jeité ; a Kooble pírodo- vyhotovíte, pufte ae svobodnéji ... má bno Yás i historický díl; ponokuntím a pimlovenim .Hlasatele" dáti Kýl pinesl. filosofický coi pomflcky, néjaké aby ta malá to potéiení ndélal kdo a co na sebe vzal vypraco* nei abych to srovnal a pod eho, vyrobím pro aaii postarám, Kramá mné (sempit) lá»i Již ! to se toho 11. ledna roka byl jsem posad Jako málo tnlim První rok . Neni vzíti. hned jej S. lii" samýilené toliku gl.ugika", kteroa k tomo vybídl, piln spisovati se íjna r. 1816: rozliných a Marek ihned, jak jal, napanv .Kdybychom eskoa ency- klopedii sraziti mohli, bylo by to arci pkná vée — ten 183 bjst« ot nine který úkol, stoopil,-' ocítila se ? lété bjch milerád nložili, pod- 1819. cele dokonaná ? rakoa r. JoogmanDOTýcb. OtUtné Jnogmann M O láa osUTiioé a peIiTé lUrel Saao drahé jméno titulní ^Umnice' itToil spis teo. Jingmann, kolisav Jugnuui Markori i n^prre hodné postoupili t logice jíte posaTad, a2 pro Školní Jdet* slofa. = gický chci omnictTi Tam . jmenovati = vyjde YaSe Joagmann tedy mínil fíditi Marek asi také nevédél si JoDgMUiBa. .Co týe nas?áni ,Z toho : an iádné i téch posad nejlépe tfebas libí i nméní bylo o Jakž i omnice potad Jnngmann Markovi . . Markem, .' ale r. 1818. a vyjmenovav niirj vidéti, ie Vaie zkonlka pece se mi ,amnice' aneb jestli to krátké, ,amoT- mlavnice. obora bylo hojné, lo- ., nmnico s3 ledna 4. sloalo. Zdá ili pial se mi, jazykem sám i Podobné spise, eským s pfátely íjna nmnfk jakoby snazší k roz- arnice ..." nežli 10. radéji za kteréi véak Hanka mlavník, všechna nová slova, jichito ? Markové jícím . rady a ptal se sase slov zlé nebylo; Logikeriom (omovník) jako slovník, chce . Logiker; logiky, tato nap/ed vizte, kterak ji nažrati,** radéji = podle Vás v pfíiiné té se náležité •e posad snažili Slorané nice*, ,Tid* Jest to jeSté chaos. bodeme od^aal ma Jongmann I se Bnch? jinoslovanské, podotekl nejlepší, na theorii ma- Rosáv podle potom logika, Já nyní také všelijak kroutím die Logik als Konst, b) Logik als die Logikerin, : (amnictfi?) ... amnický ... a tak na p. omnlk maictro, toto . . Psalté 1817.: „Nepochybné r. práce z dloaha, liké k chrestomatii pracaji Ai mezi Jméoy jinými. 31. ierrence r. také rozprávé- nevzdélávaném, probíral bedlivé, 1816. : .Vaie slova . 184 pilné a TiemožDé okáii, Biýe uajil trn. k PMhn^eroTl • Nejedlémn Yojtlcba Jeho bratrem Jaoem le briU.** Kdyi pak spii Markfiv ocitli uc roku 1819. v rukou okolo • uuUAlAn pnijdB 17. JoogmannoTých, Jangtoann a co povrchné Tidim, mé ie Jest viecko stopa pilnosti a dAvtip- ikrábaolny *) ftady 00 to ?iech bych chtl, vétiim díle VaSe jil arch první Týznamich nemohu/ Rotnmnici jsme a jil konené slova lepí byla : než místo, vyjmonce nékoUka slovíek, se, a£ .Logika neb na nej- shledali, ie od nás podstrko- navráti z censory, a Já vjrtiitéii, Vámi srovnávati s íjna 1B19. 6. pro&Ii a Ai tedy vyjde vaná! 1819. roku Umnici j»cm obdricl, totii prospla echám, jak hodná prospétl! Lito nosti, bodoji mi, 18. srpoa psal Markovi: .Vaii trudnou práci, lo tío na STé abychom my ilepiéky darmo nebyly hrabaly." A když Jongmann obdriel .Logiln'' i eeoavy, psal bezna 26. r. 1820. Markovi: „Logika n mne •ary celá a neporušená Tysoko by to Bta asi (M tém piilo jsem její archA Kdybych nebyl ! ! leif z cen- Mlovil Jsem s Fetterlovoo, jak vydáni (500 t^tisk) a spoteno prý bode) vlezl to sprostedkovatí, do ale té na koop ten as ledy, aby se otevela praenamerací, jinak, rate p»áU a Jeit jcdnoa, *) **) a 7. a kvtna: domo, **) nelse; Tidi'li mohl Bjaliai se Yém .Rozlolil Jsem kterak by vydati Iselo Logiko Vai, a na- ie pedplaceaí lezl, kázati,** tvrtá nedaleko na pAl átraty dlá na oznámeni a odplata Jaagaaao míaí svou .SloveiaosC*. JuBfmaaa ihned, jak dostal se s LitoaéNc do Vnh} pAl doa« a aa nedloaho koapU jej celý, éáad m po- koapU ki ikud saaiuáil. 185 knibktpeiB tbirajicim kdyby sbytaéné, pfedpUtUel& Jtea dal Tyzridati meii mládeii — éaae. MysUn <a aAle na tisk do proM svlálté n pp> mnobo-Ii as milofníkfl Z toho podepsalo jich nedaleko 200. i ie by tedy patrno, a dopitOTáaí sbéblo; stadojici, boboslovcA, prárDÍkT a íilosofT. by se nalezlo p«nés rozsilini i málo se prodala se vétSf £As( t aby se ooy útraty tedy, jich anadno býti k 40 nedlonhéa na praeoamerad boed radéji obrátily zl.) dám logiky saaé. Jestli se Váai téi vidi, a ponaaa YaiiB jménem, literon a formátem ji tedy mi potom odpoísti vrfm asem ráíte ... Jii tedy ábmkea tyto otázky: a) Dobfe Vám to, aby se tak rydala, jak tisko, oaTrieno tinskoa — ? b) útraty Jakoo ivábskoa? ii T meoii, kteréž arch lacinéjši ale méné obsáhaje ... aby se — rydala, Co T práadniaáek na£ároTali, ^Mjl^ a He, co Vaieho, abychoB s« dmbý onak v literatae pfedúležité jest). neproménéná ani p. Park} né, Presl to beztoho jii etc. tenkrát Nékteí terminech a ne osneali ale jeden nenávidím já vidim a slyiim Jak t sIotcí, jsem taial ma- v celosti nechávati. pokraovali; a rád la- bode o nkolik zlatých, c) (a to éOi néoo tméniti chcete ? xatí, Zdali V ve vét^i osmerce (jako Slovesoos) ^ili káiete, kteréž mn cisi 14tak, samovláda odporná i Binéni; ias z toho, co býti má, astauovi, a£ oviem, poiát/tioi opírám. co), hned svornost v terminccb prospéinéjši Vám SMinili Dlejte dle býti tedy z&stavoji docela, abyste, co libo ; mn libosti spis poUeta neb to nepfíslaino a co a nejdíve aspo úkaz — trodno prosím, zachováni ! ijest-li — ie bod mého mi ne- . . . celý napsati raíte, aby se hned ti&kem poíti mohlo.' Takto Jongmann staral se o Markova ^Logika* 186 pfed Úlkem, a téi o titko Jejim JiDgmannoTa k 10. Serrence Mirkori 183o. r. lajlmavé .V toto: aai la týden Tjjde. zprávy a iirši ; út bode. Zatim jen tolik, a theol. tilosof. nbskripci exempl. byste nevylli. an VSecko ráite. jsem Jest. Vám a lépeji poslati vleko hotovo 600 na ti- ai potom ie jsem rakoa a skne pod po jinak i ma sréttaji, dHve tin bych dostanete, dražil býti pomiili a doofám ptalté ; Vám ie jsem dal Usknoati a podepsancflm ohlásil dáti, Vy byla, Um &0 na psacím a 10 na tenkém, skacím, e s dopito lUstaé tiitéaa tedjr po kom a mnobo-Ii Týtiik oináiniti, mét Ra£t« zpráfjr krátkosti le Yaie Umuice ti na dva archy Ml* m doTidámc 1 30 po má jakoby spravil, 15 kr. zl. 1 sice leé bychom kniha vlastní Vy spokojeni že studenty býti má, kr. lacinéjši nelze, ; prosím, slíbil zl. známé se viim býti Déle se ekati a odtahovati nevidélo, protože by itodenti se roibébli." Vylel pak spis ten s násvem Vydaná od Antonína Ifarka, ., Logika nebo Lmnice. faráe na Teyoé, áda ieakosloveuské spolenosti v Uhfich*, a vytiltén latinkou e formáte menší nosti Vénován osmerky. Páno pana Františka Adama Wartenberka, cis. král. jest „Jeho Vsoele- brabéti z Waldlteina komorníka, obristlientenanto, kommendatora fáda Leopoldova a Maltézského, trohradské, moskevské, pražské, leoské, gOttingenské, landské Dachcové, Oberleatensdorfo, Janechf Lookovci, Jongnann hrabe Vál odné apolaSnoiti Tebíi, Hrobe Sichrovo atd.^ svým podpisem e- páoa na ; Skále, Svl- Téi o toto dedikad peioval. Psalté Bfarkovi 1. prosince .Rate proifa co nejdíve údn pe- víde&iké, barUnaké, se starati, to potvrdil, aby J. r. 1619.: Exc pan ie pijímá dedi- 187 kaci bj jinak Logiky, A kaci ité jméno pisaditi mohl." s této Neteba k Vlastn k lamé se ntpoTolila. nébri jen koaska papíni. iteasple, pée prvému JongmannoTjr o dedikaci pozornbodné zprávy, K takovémuto snová spis vinikigídbo vyila výmamný Una oada" neboli, jak od také jiný památku prohlásil jej za eského'' masejních, po r. mocna, delií jej Jeat xnámo, ie Auktorita pak že as vylonil nikdo svédél, Dobrovského výbor tehddejSí Konené vystoupiti. wieeakémm, který .Libu- 1859. loveme staroeskoa zdáni Dobrovského saslav pipadá pliné a to v na ——— jak o ,Libuiiné soudi" podvriený. po erni ^nosC s nim pece Marek, r. naieho .Logika", Zelenohorského''. hned, byla v té véci tak pisemnictvi £in Markftv, , rukopisu tu, Josef Dobrovský aby mohl býti tohoto století! Markova kdy doby, otéci se cettaal vyiel anebo saso nevyiel konci minalého a na poéátku Do ,by se ne- prostedku bylo tedy noToéeakéma spisv úloeoficktei, ydán! Tak podivnými mnohý dedi- doridáme se iáro?e& ie .,Logika'', kdyby brabé dedikace nepftjal, poTolila'. torna gMasea le sbfrA jej netronfal ti odhodlal pepis rukopisu toho J. B. v prtém svasku své „Pravdy 1820. ve Var^avé u veejnost podal, odkudž Šiikov ve .Zvéstech akademie ruské" r. v •• k tomu se Rakomské" jej admirál 1821. tolikéž vytisknouti dal. Kromé tobo Marek nním, a složil tehdái po roce 1815. sabýval se báa- i ti básné k pocté litomického btakapa Josefa Františka Hordálka, k emni i plleiité opta JiBgnaon jej pobídl. Když Hurdálek, ped tím dékan litomický, jehožto Jungmaan byl nadienýa vdebitelem, stal se biskupemy 188 Omed fyttal Markt, aby pofýt«aí Jebo oslavil ódoa, doptav ma 1. darreace r. 1815.: ^Pao dékan Hardálek tedy bi<(ka|>«m idcjiim jest Jii ma na loit« k £oStÍDd . . Spiite néjikoa óda a po- . srdce, aby Cecbflai otcem byl a seninaristA Marek pak ihned vyhovl mél.'' zváni, takto jii 80. srpna tomoto vy* mo Jongmann: podpiaaji, adéláte ma 1816. psal r. „Tn ódo Vaii s celého srdce rád elikoa radost ..." Poslal pak Marek ódi Jangaaanofi dopisem ze dne se dotýo liordálka na ji mále zbývá, neb pékný navrtní nablídnete; na prostém. i 160 a Útraty ra£to ta stala na papife aby jich bylo Vám bnde*li se vidéti néeo mi oznámiti, a já bez me- potom so prosbou Ibftty konrmováo pi4sIoSí, bez mého k torna škání tiskafi jak od tiskn tak óda s ton k éemai „Co P. bisk. v Praze na velinském 20, na psacím as asi Vám má 18. února tisk a papir ran: ka dosedonti dopomobl, k tiskn jii napsav 1816., r. Ittoméickoa, stolici odesUám, byste býtif ie úoora 7. této pHlohy, totii pisoé od vazby zapravim ..." i spsobeoi Uor- zajimavým dálkovi známon, jakž oznámil Jangmann Markovi 18. února r. 1816.: .V kráUostí dávám ^da teprve v£era Itratií z censory a p. Ilankon j. ji do 20. prošli. tedy néjak oplácali. fici, Co t. zatim Jen co nejdíve piSte, ta pedstojný upokojiti náS se m. vytiSténa byla. V6era jsme se nákladu Vy se dívati nejdiv a sice do úterý Jeden veri nebyl oAf, jak vysoký bode; toani já kam ze sTébo ?ie to vie laalati biskap a milovaný p. itastný byl, nebo( jest to ten jsme neaoha posavad tyfe, tak nemohl; dvi strofy o poroochauá, pfiSla; starám se, aby co bndoacibo, t ie Yaie výborná védéti. objedaáB. mia? Dnea svécen byl, a radosti od pláée not v tom zlém 189 Co srété jeden s dobrých. se jiným dftitojným jeho ráda nm fd vie jema a o I poklony fkáTá, to Dej ron B&h dloabo a itoitné paooTání! Náhodou •• p. Dobrofského sulo, ie censor (nerosaméje snad rienn) néeo o YaSi se táxal na TlUriT VáB ie I DobroTského, p. néco náirea : mickoa se o té dorédél Tiskem óda údé milosti, na Tjsokých Školách Drama pražských doktora madrctvi a bohoaloTÍ, pána na c«sána A. Marka*, oJeho dne 25. února 1H16. má a k pocté Hordálkové Marek s náarem ^K jmeninám J. lito- stolici nejd&stojnéjSího pána pana Josefa Františka Hardálka, a Tebooticicb atd. tom, o i yyila o sobe ta .PiseA k dosednnti na bisknpskon Jeho biskupské na- Yeledftst. p. bisknp, údé. smazali.* nedoeUtoiao. — jedenáct sloiil s prroa vysoce d&stoj> ného pána pana Josefa FranliSka Hardálka, bisknpa méického, dne 19. bezna r. 1816.\ která t JaDgmannoTé „Slovesnosti" 8 náiv«B Hardálka, M. dst. , Uvítáni J. bisknpa litomického terma 1819., vya. 1819. r. p. Josefa atd., lito« jest otiiténft 1820. a tetí r. óda skoro zárove Milosti bisk. dioe- Drahoa sloh. Frant. Liban do není vlak v iádnó s veejných 19. knihoven praiakýeh. Za pobyta svého na Hrabe Skále Marek 1820. ve pátelský svazek také s Josefem veiel roka Yojtéchem SfdláAkfíHj professorem v Plzni, a to spAsobem nad jiné n^tfmavým. Byv totiž hlaboce „ohnivými básnémi dojat a vlasteneckými provoláními" Sedlákovými, ma z Marek podal reka svoa ke svaaka páteUkéara básnickým dopisem Hrabe Skály T ,echoalava*, formoa tak r. 18S0. poilným, ro. obaahem Dopis ten zoí: 1820. i (na pOMMl Jeat který str. jeat otilOii 78.) a který velice jak pozomhoden. ! 190 Mftrek Sedláiko? I Píteli ! HroM Um I Skály do Plni. ponejpnr té zAri jménem ! S t«boo poDejprve sfatý spolek lUrziOi, ? srdci tobé dávoo oteveném místo mezi zvolenými Ténnji. Znám té od té blahé chvile, co jsem a eského Parnassa nad zibabon vlasti kvíle okál v ukojném tvém Múzy ohUsa. Sprosto povlovnými ila té kadeemi, povlovném lehkém kro^cji, jedva noboo dotýkala zemi liboQ jevíc vroncnost na oblieji. Znám té, co tvá lýra s kladným zvnkem tklivé srdce co tvá písefí mého dotknnla, boiským dýiíc vnokem k mému achu hlaholy své vanola. Znám té, co jsi v chráme Minerviné é«iké mlnvy rozpjal korouhev, co se mrzotémo chvatn po ciziné Šlechetný tvj opel hnév. Znám co ten véitec cisokrigný té, éeakoo odchovaný mateí ireleboval nás a jasyk slavohi^ný echách lákei. proti zrádné Dávno k tobé byl jsem citem sklonný, aé tvé tváe nevidév ni osoby, 1 hodného viak vlastenectví spony, spáhly svorné docti naiich podoby. Toto píbazenstvi dále lahá neiU male nejapného téla hmot, komo M jazyk, urti koma vlast je drahá, nzná naiich myslí rod! Protož stOj, jak tobé libo k mému boko Tldy co vémý pítel, vémý drob ; ! 191 boooém T tichém, T živobytí toká M I oa nás sménié píxné docb. kdjri iTrblé ecbft pokolení se na nás osapí I K.'ivi tméj <> piiinnf zn STÓ trndné neni^deni le£ lebkoválnosC potopy. Tehda nteko kn píteli svéma, se néin piiiné, pooleTÍm dncbo hoem sklíenémn, stoje ns bexpeDé pátelA sTých Tý$iné. Nc.ib to, co z mého srdce plyne, srdce k srdci sUbodoinémn se Neecbo, po odpUté baiím zcela jiné, a pítele hledaje svoo potécbn Csmécb vezma tTAj ten a 8i klásti r mai za náhrada tobé podobných, za nejvladii vnada bnda nepatrných prací svých. Krom této básn Marek 1820. dv básn, sloiené dle dvete'' a ^Ti^emství", Mimo okolí Jiína'. básn (dle ,Pfie la úroda" roníka 1819 k otisklli ; pisatel tchto — 1822. .echoslaTn" doby „Na „Potáp' a to: v Marek jeité nco nemie íci, ádk asopisa Velis, 1817. ti r. Boha noazi „Náek totiž báse to otiskl sa té .Prosba v Schillera, 1822. r. „Rozmanitostech", v Ilýblových Schillera), Banitottaeh*, a otiskl nynjSí^ a v ,Roi' protože toho nikde v Praze do- píditi se nemohl. Díve jeité, nei Marek do Týna nad Rovenakm, Jangmannov katecheton Jangmann takto : psal ma ^Dležité slovo ! ml dostal státi se z se Hrabe Skály k rad a pímlof v Prase. v té píin Pedvírem 29. dabna r. 1818. byl jiem v Jisté pí- i»^ tíé a refereoU Tfrdébo*), kdei iMsl roibovorem ro/ nanitýiD a moé redakci péU, Já: Oa: pNspéU On: ikole, ale sklamala mj : mne nadéje ... dávný pítel Marek. ie jsem pJ4poTédl daleko, badii Jest, lem véc koito 600 to, byl. Vám na záleží, tU Já On — Tak Vám Já bycb Tédél Kdo Že rozmloováni se 1500 Mél byste líbí. již v. byste — iádný 1100 direktorem Jsa a néjaká ta kanovnická mám oviem to ceniti, mné Tvrdý méli tuze seilý a potom i mimo v ménkách ffd., il. ja (bndoneaé) ísle jak sám Tvrdý povídal, není tak prázdná professora; blavnéjií ale Jest, co fekl v. pfc- i ale dleiitá véc «xamÍDa privatist a Jiné drobn&stky vidy jtoo — ten ? Jest dobré cele dána. Já fekna Jen. Vy ite, Jak nyní prozatím Myslel Jsem a vyinám katecheta a professor v dobrém zl., : : ilo to psáti, Vás, abyste to místo ptijtli. fflloTiti 1 sem k normáloi blarní dostali nékoho, kterýi by nade ?iecky p Doba Sadaktora p ilomík mi toze to málo. kd>bycb jen kobo mél! abychom néjakébo Cecba Já Setkéko n^i ím Já: cbtél. T8tr£iii rhetoríka a výtoam moje srdci leii. irdei laildbo ktcréhoi on by perid Jebo rid oSiDÍm. tebf. na Jenv oa domloTili Jtme le itrto .Pfitele školního", Vám zl. zde n epice ie v Praze, neJvétSÍ cenoo kterým Json to jako néjakoa : kdyi nme . . . Ne Paliaek *' direktorát vzíti nemAl< na stíbfe neb 3000 mky — uhodila co, bylo snad po bUfé. A co mne — to ie blízko by. možnosf z Vás by Zdejií povédél, echove pleaali *) Frant Tvrdý, refereat u vécedi vynóovadek a gabermta a horlivý ech. **) Alei YiAoene Paiiek, iditel hlavni ikoly maleelraaaké v PraMb teafel r. 19SS. . 19S Jii jMflB iikt; i Uké hned om poTinoosti Vtie te tásal n 12 hodin Ikoly ty jsoa: mH co já). TO iTátek a t Mdili a per toninn M hytte BÍho'', u týden tíMti • t kapli normální — aadiU ohorti ditkám. ati étrrtot Pft> (iroTna tolik Pak Ofieoi nefyhnnli redakci ieekého .Pitele ikol- em dokattd by Tycháiel, pomáhali. RotmysUte-li echfim doléhati, ale se, lískáte sobe gabernínm felmi — a mné radost oi^iaite bychom Vám Tiichnl Nechci spásn! . . Tiee to poválíte, ie silné se opét roiprárí, ie i dacbofBf fttatkoTé prodáni a doehoTBÍ na penésícb ba- bvdoa; potom byste lépe se aiU co profetsor ceni dokonce direktor (jakoi néTadl Pailek toze oboLý schásD Tftle ifm dÍTo tím M BÍte>U to, lépeji — a paadagogieké, jak ústné prodB, ie ke neb se potom opét jednon Mb po- nkterý snad než ke konknrsn, kdež se iádá katochatícké stalo, Vaie, rate snpplikn poslati na idejií fará. Bode-li konsistorivm, staTiti bno by it Mjisté to nékolik m do- obyejné nmní tak psané. Ui- díTO savítáto, abychom se potéSili nikolik dní dní zdriíte, ase po drahném a 26. máje — — a pak brzo bno Pražanem budete!" Takto JaagaaiiB •e na 1818. tento dopis: roqpakfla. na dvé sal Marek ho to také. ptanloarati Mariu, a podailo mn uposlechl, niq>saT .Opét píši Varn, aé Tera, pobyv v Uboni, pinesl fsem sob irdee strany riizné naraail sráilivostí, trhané. ie co mne P. Jelínek byck viastné pimé«BlÍ)if kdyi k JMB cíl, emu neili jest farástrí, vytekl, schopen jmb ee jemn idál, jakousi mél, tám abych sob chtíti nerím nynL Nejednou mne jindy roinécoval, mýilel, krétna 7. opét • mowfm a na to po- —a i Vaie BÉTéití mu pronesl, byl srosumén 13 onehdy, § YaiiB ; lUn minéoiiD. Nft to Um roiTUiue, jakobjr cbtél fici mla v tobé bny xa straoy slabé a této oávtorni tiom oéim a a do oftatnicb, se tobo Jen samé dokonalosti miláka tfélio dueba tvé. a piiní jatý jako otec vidi direktorem tetí prmi nadál a dfivéfil do iTóbo pítele Jnogmanna, jti pomino? jeni nenaléiáB té ktto- stoj id bo Dodvé oiin vyttaTenébo, la drabé teboi by (im ric« to Mbo pi tom ptdatfMlá, la jedno by Jeal otbrojoTati t«be v/J6TiI, i« V tob : obrfttDosU, chetickó ikole mi tice netnáii le ridi brsjr pi tady epici a boli oidobeného spatnje mái Týlivn, ne o mnoho skrovoon skrovné práci tam pi práci obromoé a také msda té eká nkdo ýnosnéj&i, cvláité bnde^li tobé jako toto jeité Že toto naniení bei bokn. M, an se i Yaiem ve listu dvod mn témito slovy ke — nechci vice doléhati, — bnde-li dobnéhc vyjádeno — samodržitel nvaite Vy nejmocnjším v ámysl zvrátiti v panování se — býti. .BonnysUte-li vle Vale" coai po- V mé hlavé není roinm mj hlnném snmo národním Jediný jest! an mUe daemagog — : po piznáte tcela není, jeho svým hlaaem nebo( hlas Vái jeho, — sdá se Zatím nstmal jsem na tom, ia 11. t m. v pondlí se vydám do Prahy, abych se dílem mým o fiacko nmlnviti, ústné staviti a oéité mohl. Naletnn-li více Praianem na skále budoucím ke mné o jejich podnétAv, vrchním ped- sklonnosti i vétii pesvéditi stam chotí bndn-li odstrann, bez meniího oásilí ; . . .« Po té se zstanu Marek skutené pijel do Prahy a podrobil se konknrsn. Aviak Markovi, jii 4. srpna aby místa r. toho 1818. Jangaaan nepijímal, napsav tase radil mu toto: aXen oiemetný chlap Parízek, maje sklenika vina v hlav. 196 Ua sabral se ondy k HinkoTi « pgý J««t TfTdý sféhUfý fanUst, !• koadsto celá beiulMi sltkáno, i Tlastné nepravd Vám proti nloTil, a jest, ie Vál konkurs drián jest Že jak myslil. Uké nemAie ie mnoho docela jil TÍ«ho, rad a fe« ano propadl, ie P. Hinrle cele (illegal), — • afa SByfiH a pravil (er kenne den Marek von Leitmeritz «r hábe keinen KopQ fl?é tlamy vysoptal, Tiim tim k Tvrdéma iel jsem radéji sám a takových ie „ie* tolik jsem já v prvním chtél; jiti roiloiiv ale i neetaé okamieni se to lépeji, kami mne Hanka do- k Pai4ikovi, provodil, abych ne jako klevety donesl referentovi, nébri ^ho svdkem sám bych Ten ipatoý mni Paiiek si Vás váif, jednak byl. echa ale jinak se krootil, ie sice co aby Vám co katechetovi svikj hlas dáti mohl, svaté náboienstvi zbraaje, ie konknrs VáS to ie ma není celý • dmhý kandidát ie kaidodenné délá výborné konkurs Týkoaem atd. Ze všeho jsem pozoroval, ie s takovým lotrasem iivn býti bylo by spanilémn srdci Vaiema muka, a ustanovil jsem i moha bestoho vzíti hned to katechetiku, obC jste jen pak opravdo pestal katechetika opt zváni, cti si pfijití, kterou vezmouce se snaiili." Marek na dobro domáhati se mista toho. o mne ane vmeseným skasem, konkurs abyste pimloviti, nevzali, vlasti plHnésti takie JuDgmannovi 18. prosince se Vám sebe n tolik co 1818. psal r. : „Ovdovélá véera ometla od guberna na chci-li, ie mi volno na na nové námluvy: nový kteréito po- akoli skrze naii konsisto mí piSIo, tak málo ke kladu, ie se initi budu jako nezveda o ném . . .* Jungmann chtél Jako do Prahy za Marka áMttM po smrti Antonína Jaroslava Pacbmajera na faru do Radnic Psal ma 29. (jna r. 1820.: .Tyto katechetu tak : 1»6 dny byl a moe a p. Sedláek, kt«rý Tát potdravoje, prof. povídal, ie oedáToo M. aby Y. by bylo, lit«ratora ietkémo brabéci )«•: sie naiel p. brabé odpovédél soUen sich neldao. Z toho Vám poTstala myšlénka, nelibilo^li by se snad Jaké Tlastné mné nepovedeme, Jest, dobré a nejleplf na onom patronáto padá Vám jste nepropáslo, nic se Šternberka hr. se, dle Sedláka Také 11. listo* ale .*" dal skrze p. ale ie se boji, že protože by miti ani ji miito? to , : Nepochybné ode mne, v kterém Jsem jsem Hanko. ie by Vás oviem meii vfiemi ie o Yás j!i rozprávél s P. hrabe echy cbtéll. státi Umnice výtisk 1 prohlásil nejradéji mél Vás konsistof nevsme meai kandidáty, to bylo vžiti matická éili axnáte. Nám a panem Vaiim hrab. Valdltýnea, k hanbé, aby vysoati masala, ne* jednoho echa, jehožto pedstaviti mobla. odpovéd ta . Markuvi psal onehdejsíbo lista . pednesl, idalii byste o radnickoo fara Aby p. Jungmanu 1830. r. doitali kaiké oékUréas opét fara ta — odólila, SchreibeD Sie den Uerrn, fiipari dt«roberiieB náttspd PochmiOcrové a pravO o mlovil p. hrab. sám nevim. se má, prostá V — Vy odpustíte, ie Jest to oé Jak diplo* xigisté ainíte, co aa nejlepii Vás k sobe pitáhnouti blilc •nažni jsme. Snad by vždy neikodilo néjaké psáni p. hrab. ili na žádný spAsob nechcete ?* tminénémn ; •nad do i ani Radnic nechtél ? dopise k Jangmannovi, dných a vyslovil Marek tedy se jak lie domnívati tak snad se s ave- pravé slov Jangmannovýoh ,ili na iéÁaf spAsol^ Že pak byl by se fary té doiadoval, o tam nieho snámo, a ie beipochyby nedoiadoval se Ji, nechcete?*". neni lze i domnívati se s toho, Hrabe Skály dostal se ta ie pravé téhoi UréH do Týna roka 1820. nad Rovenskea. 197 M Ste? Um spojeoá « hpfl faráem Mtrek pro lamésináni neml náleiitébo Uk literataron Aadem • abj tt- a Tbodnt^ho tesu, jtko a poial dfive, Jaksi ji saaedbáTati Oioámil to také JangmannoTi, atiak Jangmann . k dtklivé pobídce, fflMod Tzcbopil étilaé, aby neocbaboTal. ,Go o stém se ma Pcalté bo pofzbaxoje 21. srpna 1822.: r. odeisoriiii se literatury jakémsi pilet, pfí- ebási mi nemoiné; tak ranobo lakládám na oilecbtilé si •rdce a doftipaoa blava Vaii, ie nemoba sobi Vás jinak aei oslafeaébo Jsem, ie oás ba k?apite, n néim to svojich i Telikým potomnicb pomýšleti. naoé^áTan^ próia nebo veri — Jist pojednou pe- od Vás vte milo a p^iemno. Kdybycb vdél, ie byste kdy asUti mli a «6 YAa sám sebe nehodným, uloiil oych Vám, saklín^je Yás pátelstvím a vlasti, sebrání — bacf bod stádání výbornýck ákol, sfýeh cit a myšlének a jicb básnmi jedno pedeilýai srými s o se nikdo peložení nám tobo, a nás pokositi nemflie a nesmí, né^eho velikébo, «kébo, badii to Uomér, svtéjiich ktOTMi — neb kdokoli le bodii to Tasso bod konené pokraováuí ve Jste tak A Marek pkné ibned klassi- filosofii oposlecbl díve vidy jako tak, «v4sti lze jmenovité významný píklad s Markovi blavo metriky; xlonúiA, ibee. posor 19. ánora dal r. jsea se 1821.: do té r. 1831. .Nyní svftj ; eboi Jongmann mám necbotné a ebci dáti do Kroka néco o nicb Jestliže £eské, lapoali." posloochal ocbotné rad a pokynftv Joogmannovýcb, psal státi plooo práce a o — metrice kdo jiný néco lepšího nepošle. Rate prosím obrátiti zkoomati, který by na índickoo metrika, a možoé-li vy- spsob verš nám nejpíhodnjší Ti hoši indianití jsoo tak hbití byl. a potoití ve veršování 198 Jako t proTaxoleic-' bobat byl, Ytadil A i. kdo by mi kteroo í^ i. Utra padé JallDám.* podle adélal Marek nemeikal a popílil li obradovati JuugaianD» tak rychle, ie Jii Te drobem ivaiko .Kroka" (oa itr. 85.) jest utiátéDa báse Markova ^U broba matee", iloieoi ta rozméra zvaného indického ,dte Akiara ^banda, slohy A. roda Triktabh, tvani Maoktikamala". Jak roinuloatiiAn Jaogmann, byl — velice vzorech r. obdrie? oviem indických, libiti v vyslovil 1821.: .Proslova vSem Marka od pfíliin velice se bndoo. i tato l>áaefi, psaném dopise ialozpév se mi velmi Kdyby vice Mark a jak veriováni cenil toto po daboa libi, a jisté o prozódii indickoa a méry se pokooSelo, brzo bychom nad viecky £vropany vynikali. Poláci a Rosové pjdoa tfeba posdéji, ale jisté tonl cestoa." y který Týne nad Rovenskem poátkem r. 1828. vyiel Marek v Prase dle Shakespeara vzdélaoá veselohra jaki adáno na Dr. Josef plná neili titale. ejka sbotovil s spisek^ i násvem , Omylové Bolemirem Izborským", Shakespearova teadobra ta r. 1864. peložil z aogliéíoy s násvem .Komedie omyl*. Je«t pak „vzdéláni'' Maikovo snaioé itnite^ peklad ejkv a jest ?etaés celé prostoflitafoa, ejka kdeito originále. A Marek pijal aám vysvétlil narodil, odtod *) co jej týe se paeadonyma ,Bolemír Izborský*» od názva témito nazývali piilo, V peložil véUina veržem, totiž tak, jak jeat ,na ie Jsem otcovského slovy: sbore' se .Dm, a nás drahdy doma svého, jak v kterémž jsem s» Uk déti i Michlové •Uteratoxnim letopise* aa — .sborské*, podepaával* ;*> air. MO. 199 bjrl d&m po eskách panátAý to otae jeji bratffch, MarkAr iikoapil. Jest i imlniti se, ie ba pobyta sTého v enskem Marek svému rodiiti BJ«dBftti Týoé D«d Ro- chtél prost ednictrim Josefa TomoTii Dobrorskébo úadAv, poToIeci aby nlifaBé tan^yif mohli t nésté tom provozovati £eské bry Dobrovský pijal na sebe ten divadelní. úkol, ale nevyj4dil nieho, jaki osnámil Jangmann Markovi v dopise nedato- váném a psaném nékdy v ledna neb února idrioval nad tim, ,P. Dobr. se velmi te na ona paali ji vial pece ode mne $terDberíft>vi (mesi námi) — smíilo a t. mne s ie ji pedbéinoa ipráva, ie nepovolí ani nmecké jen pomení ie msji ani vc. p. — mne teprve navitivil aviak. podá h. coi ponkad jeho nevlídností onehdejSiho se divadlo eské, nebo( prý P. nejv. parkiabi lamezovati podobná pod- kde není dohledo krajských úadA nikuntí, tvláité tam, t. tím slíbením, nebylo teba jmenova'i, pravil jemn, a s Yy pod»- ie jste a ne Biéiíané tomovitf; Vera d. a dal mi Tomovským ei prosba 1823.: r. d." Z Týna nad Rovenskem Marek byl ped tím v DA fun do Libané, kde kaplaiMm to vAbec úkol návine jeni s a kde nyoí setrval jii dostal se letech ai do svAj knéiiký r. r. 1809 1828. — 1812. 1876., vyko- nerozlaném spo- úkolem vlasteneckým. Byl pak Marek t Líbaní dokonale netooiil nméniti místa toho ani vyUím. Kdyi totíi dne 27. listopadn r. • spokojen, takie mlatem co do hodnosti Jangmann vybídl Marka dopise le 1831., aby doiadoval se místa káno- mického na Hradanech, Marek projevil se Jangmannovi, ie radji zAstaoe v Liboni. Poznáváme to z dopisa Jang- 900 AODOta k Markovi {teme Uto slova: m doe 13. ledoA a statené i^Moioé o téch epicích a holech jest a nevim, A spokojenosti." byl vedle 1832., v : • .l/- Vai« rozumov^ai arci t sobe pravé a pravdivé, to ta tak velikon soaiDOst, hledati toho stojí-li na IlradJanech pražských, — r. jsa coi v v Libani také k dosláai dokonale spokojM, Libaoi úcdDÍho svého saméstoáuí také dosti literárné éinným. Asi spolku, r. 1836. Marek zídil jejito syn stal se {lenem pekladatelského JaogmannAv, kterako Josef, Jnogmann nazýval po spAsobé mském Josefovicem a který Markovi asto místo otce dopisoval. Byloté tenkráte ne- možno na rychto stvoiti eské pfsemmctví pfivodní bavné, bylo vlak jii dosti spAsobiiých délníkA, a pekládali nejlepéí spisy cizojazyné. vybírali •yn JoDgmannAv ie pekládati z pátel svých jakýsi spolek, do eitiny spisy oblíbeného ataeckého van der Yelde, a mezi pátely témi Peklady .Zbírka vyUo r. tyto povídek C. F. 1827.— 1832. sedm v letech 1830. poaly vycházeti zábavných obsáhaje „Divadlo r. I romáoopisoe byl 1827. i n Marek. násvea dílA. Díl pátý, vydaný .povídka z po- iátko devatenáctého století", peloženoa od Marka; peklad povídky blažen té 27. AaorA uinilo jakai zídil který jal van der Yelde", z ochoty'', kladatel vftak adán na titole není. zá- kteí by pe- Kdyi syn JongmanaAv od Marka obdriel, peal Markovi vieaek 1828.: .To .Divadlo i ocko^ ochotného a veselého, a BM json vidy volai zamraený a posapný. Otci méma také se voUce libí. To je pece vzorový sloh, z néhož se naži povídkopravci itmu Daoil; takových vzorA se nám poead aodottávalo « prolo také ten sloh v povídkách tak bld«ý joit. Ale 201 MmorofUé, jakoby pan Veldo to ,DiTadIo I ocbotjr' Je na Dém jol žádného ú£ast«nstTÍ nemel." Podobné cbtalné tom Tyaloril se o pfekladé Jongmann t dopita MarkoTÍ i 1830.: „Divadlo :b tVrvna mé phcbásÍTá, r. kterýi i pfebled, ochoty" nékdy k revisi a£ jsem dávno byl jii t rukopise celé et), vidy opét novoa radost mi psobí. Vy jste nás vSechny jadrností a obratnosti sloha za sebon Tam daleko lstavil. vbec iefitina pijíti mnsí, bnde-li TtdéláTána, kde VaSe jest." Roka 1829. Joogmaon kniho hospodáskon. Psal moa žádost toiím již vybídl mo Marka 17. února r. aby téi, 18:9. : složil .Tajooa Josefovic Vážnosti pronesl, totiž, abyste, možno-li jinak pro jiné prácu a okolnosti, pnstili se do sbébo — dáifskoa skrze Spolenost huspo- o cena vysazenou na vyhotovení národní knihy eské, jaká jeit Beckera Hilf- and NothbQcblein, pi^ložiti rozsoznjfcí by se o tom dnes s panem Pešlém, tídé oné spolenosti jest, dvérnost a rád vžecky nejvíce témi jen a kde potebí, na eskoa zemi pedlati mohla. jsem Mlavil která by se Vám i má on pomcky který pi k Vážnosti poile, kterých nedostávalo. Ráíte-li se avoliti k torna, s> stane to tajností mezi námi až do svého asa. Vyžla také podobná knihs francouzská od Jnssiea, kteréž peložení nmecké bychom Vážnosti opatili. Jest to zajisté žádoncí, kdo jak pro aby ta práci podnikl dosplý, jazyk smysl má. t>ám s A hospodástvím zacházíte, potebnosti ského znáte, a — vc tak pro medle, kdo v stava Vás lepším, ano kterak jste ! I lido venkov- Dejne, že by Spolenost, Jakoi nemolm to moinost, jinéma cena pisoadila, na^Bésé akcessit by Yám Váži práci do rakoa dostal. dáti mastla, a lid Afiak p. Presl by vždy pece nejlépe ?f. sos uemAie I cbjbiti UkoTéma ipflsoben k on lutfrhoe Vainotti, eo a kdjl iádá Spoledfioi, éebo poteba, A trefí. jsem neopomenol dilo, itár a néné bycb YtiU Akol dniby vlastenskymi pro velikoo d&leiitoi( takové kaiby mne mon smrti, — od SloTnfka nesmí nic vice odlooitl, máA\ pfed ale aspoA ne-li celý, R. 1881. Tyilo T Ji£ÍD< o biSích .Šattero Antonio Marek, dékan fará i .Pobebni e r. 1832. a postnicb Libooi", kterýito spisek elice pochTalné byl posouzen dncbovenstTo", kázáni býti."^ Peloiil z KhýnloTýcb docbn Svatémo. proti botov i vétiibo dilo , asopise pro katolické 1843. Tyila t Praze MarkoTa r. nad rakvi FrantiSka Nigrina 1843.", která neni t žádné z pj^stopoýcb knihoven praiskýcb. R. Marek podal 1832. stencv ke dni i kladem .Matice eské' památka niil a Ke dni císae panováni tyicetiletého tumn totii « Matice vbec Fraotiika eská" iivot veilft znovozrození eakébo pední básníky eské, aby Tlatteneckýni plody pro> tyto pouze Cech. smýilení ve 250 výtiscích, Byly pak vydány ^Hlaay* a to Uk co do typografi- ckých okras stkvostné, ie prý ai do oné doby v kde jinde v Bakoaskn Prodávány nebyly, stkvostnéjiiho nic nýbri po páni zapravil, rodiny a odealáoy nejvyliím byly diafi, úedníkm ? echách nevyile. kníiete Rudolfa Kin- ského, kurátora .Matica*, který tieeky Atntj na sám I., piaeanietvi aaatalo, a vy- jevili loyalni ani pipadl* toho Sbor musejní, aby dal na jevo svon oddanosC k panovníkovi, za kterého ival vla- vydaných ná- a obsahnjicicb 15 básni vlaste- neckých od 15 spisovatelv. i píspvek do .Hlásá mésice bezna 1832', 1. Htm édte Prasa a • .HlMy* efaafaké Vídal; 90B okteH (Mtatkem podéleui T&ichni zakladatelé ^Matic«* a moloTé o ftl a pisemnictri eské Vice Hak oei V ,Kroka* r. 1823. (dle Orida) sasloaiili. sobe Marek o otiskl ? iasopitecb. od ného báse „Leander Hefe* jest a lánek .Lotoc anebo Oprava pohfeik proti dacha mlavj teakotloTanské", jehožto pokraioTáni podal taaie r. 18S7. V ^ecboslam*, kde ti básn, báse jak Týle jil bbitoTÓ", a snad otilténá s podpisem podpis 1834. r. báse .Nesnáz básnická* báM „K samoté*, tami ten „Fr. Veteinik*, jest MarkoTa; jestif T^tískn ve i t nnÍTersitní .Jindy a NTní* jsoa od .Doknd se nho nepomstí, r. knihomé praitké „Ant. Marek*. nho peikrtait a napsáno Švabachem místo pisné 1820. podal otiskl .Ikolébavka'' ar. 1825. a .,Na V r. i pipomenoto, bylo 1833. dotnd láneky národoneospraTedlní* se .Poí MorlachT*, ,SloTan* a ,Nca r. 1880. láneek „O Yolbaích*, r. 1832. láneek .0 sUvn Balhar'' a peklady dtoa kratikých rt novellistických z Bnlgarina .YenkoTák (o ernohorcích), .Masejníkn" o Yalachii", a e a spoleuosti r. 1838. s Telikoméstskými* a .Propniténý Toják* láneek .Jeseoisejská gubernie". Koneéné picházime k Markovu, nejdftleiitéjitei spian eského Mmmb* .Antonína Marka, biskupského vikáe, dkana ktOTý vyiel v Libuni, filosofio. byla r. 1844. .nákladem 6da eského národního Logika. Metafysika". .Logika nebo Umniee*. Jungmannové sepsal a Kdji jfi% bylo povedeno. sama tu Jala so péstovaU Jangmann i jiní r. MiMim védeckoa Marka znova M k vybidce vydal, jak jii ^MOm ésiká* 1820. tiskem p^ faráe Základni tohoto spisa Marek poad^li názyem i atd. Pedchdcem kterou s a ptsoasaktff éaské, vybízeli, aby filoeofickéi ^04 •vé dflo meUfyiikoo. doplnil Jiognano ptal Markovi: jini echové cbtí VaiooiC k obdarovali, Jejich! ^áti poládán byl, a Bh Vám dáli HJoa 1883. r. abjnto aáa meUfjrsikoo prositi, iádoiti Já irého 1 podpita Jiea ano Vj, aé toho vleho taiím neteba, sdraví, bestoho na to pomyslíte fám cbté kromd Vás nikdo ie by rád. Jisto, 28. Jii „P. kaooTnik Pelioa a nékt«H echa nyaéjiícb i f podobnoa práci ba neabodil ba nboditi nedospl, a nedáte-li Vy nám metafysiky, dloobo jeité bet ní bademe.* Dfíve viak, neiii Marek netaysika dodélal, nkátala le potfeba Ukó vydati Jnngmann Markovi jwtm psaní Vaie pro logiku sre — jížto vSak již na vydání drahé A brty po aspo r. .Logiky'. psal I kdyl .Pravé, 1888.: od jednoho knihkapce o mne dostal, byl aby navriení, drahé vydání 16. ánora dávno není. Proiei opétoJI néjaký £as, ko p. ta rok za se pomyslilo, nemAi-Ii hned býti.* té vznikla Jongmannovi v opétné nová raySlénka. R. 1841. totii béielo o to, aby vyiiy nákladem „Matice éeské" sebrané básné Markovy, mannovi na mysl, aby byla logika r. 1841.: ^theologické meUifysika, nikdo od toho díl dmhý díl o sobe stanoo) bod jen nástin mohla její, a Vaiich svádí a i pfipadlo Jong- a dílem drnhýn vlasti aby tak totiž láH výborných prad — od nébož nech( Valnos( Nikdo kromé Vás Bda tonM, kdo Vás potlekného ipien nepf^el* nové vydáni logiky iýiikoa Tjilo ve svaaki Jednom, Psal Markovi 13. Uitopadn 6. by býti logika a neodvede. néco takového vyvésti. této mytlénky, prvý metaysikoo. Psal tedy Markovi .Jakožto a nic neodstraií mni mocen A s aby tvoily r. Jangmann ae s meta- Jii netidal. 1841.: .PipeJiM kvátkoo Metafysiko J&grovo k libesnémo nahlédniti, kdyby snad 205- uóúo Vaiooiu •e bod (otMin preioiia ji 1^ bet ji tjdáaO ueb ileopékoó a vtem rotpaln yroyHli, jakoito tideAské podobnébo Mpttti. Bylo pijemoé, kdjby oda Doeké vyjiti ocba pospola lu itíUo tImIo- 21. ánora mohla,* • potéienim JMai hj to i logikou Vaiebo t 1842.: r. .Vjrrosomél ie to labýráto meta* listo, fyaikoo; to netoliko mné, ale Tiem dobrým «chÍB, aao- ottataiB SloTaBÉm milo a pHjemoo býti dlaiao, poaAvMtt i íOoaoieký jasjk iloTanský jeité M Co týká vydini jejibo, Dejméné vidHáa jatt oviem na Vás cele to má-li na Yaie útraty (kt«ré se i^isté od Matice iili chtéli atd. — má Já radil Tjjfti, — by bych, Tydala metafytika, ntéiený srazek, s logikou se ivláité jestli by se kteréhoi poloiiti poslední cestoo státi se rydáni a tnad tam tde blédaonti sálelí» navritily) Týminkr byéte sobe jaké jestliie d<^e hy nco by t jednom svaska Vám zlíbilo pidati atd. iádné pfe* Byl by to ieské bibliotéee chybétí nesmélo/ i r. Marek pak, spracofav .Metafysikn" J&groTQ Jakoft^ KmgOTu, poelal ji Jnogmannovi jii nékdy konom 1842., a Jongmann dal ji hned do censory, tebaže Mmk Mopraril jeité drohébo vydáni .Logiky', JiiigMiaii • pál si miti jednom které Censora ni svasko. ^ak .Metafyaiky'' dlooho nerracela, a to bylo JoogmannoTi práT vhod. Psal Markori 29. fyiika Tidy jeité na ia i by bezna 1848.: .MeCa- náloji •• povaloje, doofám, r. nejpravosIaTnéjii yíra t ní bloda iMBaleine, ponétadi pAvodoi tekst jflot. censomím Tte l^e, s of té 26. vídenským soodem ie se poidri^e; aa spojiti mohla." kvtna: nevinným zatím Podobné býti logika psal mn osnán dospje, ihned po .Metafysika posod a direktorátu filosof- S06 tkého Ti dobí páni boji Tóif. •«, abjr T sobi jii neztviraU Déco kaciikébo, ped yékj ktaré mimo tlooiiTalft . . inad mi« Z«tim dotpéti . MttoA mou ponlndi k Umm Loflka, nám dlaftoo." Marek akatoini saUm opravil dnbé vjdánf .Lo- A Markovi 15. srpna také logiko Jaogmann obdrlel Jo i otaivx, ptal r. 1843.: aKoneéné Jodnoa máoM když a giky", to 6ekatí x slavné ceosory beao c«lou Nyní bledéti poteba, útriky. k psanémo v dobrý a pikný celek tiSténé rokoo svoo tvoící Jii sami vSe to a ojny a vií aby se staré k novéno, hodilo, éi jste nqrili slini? Ta sliiooo dedikaci ve veriích nevím, lépeOl ide opét tiskaouU ili drobným k Marek .Logiky'' spis&m totii, V prvém ponechati.* vinovav jak ji, výio vydání oieno, Frantilko Adamn, hrabiti z Walditeina Wartenberiu pi- Báse k vénování torna báse. pojil tato r. 1844. vyao- chána, a celý spis jest vénován .Jeho Excellend Uroio- némn Pána Pana Jana Leksovi akotenémn tajnémn presidenta cleno pi c ncjvylSim k. c. k. pro Jednoty Aebrenthalo, nejvyttimtt c radovi k. v jednoto pomologické výboru z kommandem dvorskému, sodímn cis. Leopoldova, vice- eském appoUním sonda, v echách a akotefinéara hospodáské spolenoetí v echách, flora hndebni a krásné promyalo dáiké spolenosti v echách, v Štýrsko, eatoémn oii leu Jedaot| k pro- oméní, ústavo pro hlochonémé, zakládigídma bocení rádo a jabilovanémn dopia^liolmo clono hoapo- ádnémo leao hoapodáaké jednoty badenské, podporovateli spoitelnice eské, okrea- nimo direktoro ústavo svatoitépánského pro chode olc, pára etc M etc., Hrobe Skále, Doknneck o Malém Boni etc svémn oiiloitivémo patrona s hlobokon úctoo a drahováiením". 207 Také pti 14. fijna 8 tomto Tydáni JangmMB ^Logiky* 1843.: r. .Pipiš ph prvém vydáni PmI Markovi tak jtko o dedikaci. peioval Yaíaostiny maif le filosofie podpíMB pana barona cenne |rfedloiiti. Pooévadi pipil ai n^oilad tiitéo býti mile, sAstaTim zatim ai ráiita do Prahj pijeti, inad Yám mileji to spsobiti. Ostatné jeité nevím, zdali bodood rok pod^ na béiid do útft matinidi vkroí spis ten tao, OMta b«de na éíli to teprv ; kasa rozhodne. Tisknouti ale saSne s« vskAe." Aviak tínich r. spis Markv nejenie nevkroil na rok 1843., nýbri Jaroslava pi Matid i (emi Jangmann psal o 1844., Pospiiilovi bezna 6. .Odevidáno toto: út do ma- do tiskn byl dán teprve ieské a spoln pé£e o vydáni r. 1844. mi jednatelství Markovy, filosofie p. kteroai bydíom rádi ve VaSl impressi tisknouti dali. 2e ale posavad kulhaje vydíázeti na ulici nemohu, prosím, sob nékobo ke mn6 co nejdíve poslati, abyste • k^ nestižili bydí o tom, co potebí jest, jménem Sboru Jedaal.* •) Obeahi^e pak spis krom .Pedmluvy", kterou napsal Jnngmann, jakožto sekretá sboru musejního pro vdecké zdláni literatury a jazyka eského*, .Základní a .Skumnou dva .díly" ; rozmooieaé i filosofii'', .Skumné a z filosofie" áaten názvem .Skumná dobrá da", a .díl filosofii* nichitu kaidá jest rozdlena ve .díl první" pepracované filosofie, obsahqje druhé vydáni .Logiky* ili Logika neb Myslo- druhý' .Skumnon matiznovon filosofii, ili Metafysikn neb Prostovédn". Honoráe od .Matice* za *) Til v PospíiUové ipii ten Marek nepijal .Z dob vlasteneckých* aa str. 16. - áádoélio, toliko /•(ui, af kterými 41 cbtél fýtitk. *) podéliii Tftki *j. Po snrti Jongaiannofé doiádal i dávnébo r. coi svébo, Proel .Sbor" .Kvétech" Marek ccbotné §• oSlniti vyital t .Pralskýcb nofinách* ktei jak4koU doflaj Tiachny vlastence, lby Je .Sboro" na jiného as talié pro kmetaký nedostal, pfíspél Tiak r. již úMo proafSj, bj liTotopisee jich piljili, Alo Marek pro mooistvf i ii 1847. .Sbor Matice éctké* od neboiUka ehori^f, Jei ab/ k onomo mohl. 1. a Dcziltaým ipiioTtUlaB bjlf Markii, abj tepsal obiiroý iivotopU Jttogmuuia, pítele podToHI.**) a ^,1.1 ^>^ obéUvým Tlelijalcébo oiitf zaméstnáni v£k srAj k iivotopisa torno se 1873. liYotopiscfim JaogmannoTým, jichl roku toho na oslava stoleté památky JaogmannoTýcb narozuuin vyskytlo se nékolik, a jmenovité YáclaTn Zele- nému etnými A Uk byl i a spolehlivými daty. vydaný roka 1844., nejdAlciitéjší spis Markflv, spisem 'Za posledních jeho posledním. svého iivota nepodal veejnosti tiskem mu ovfiem néj stáí Mimo to jii r. byl i 1844. 69 stále let, velmi po roce 1848. krom a laméstnán nideila doba, do které Marek jii ani jii v dobe tficeti kraplciho svým eském let Bylot nié«bo. na úadem. páaemnictvS svými pracemi lite- rárními se nehodil. *) Vis Tieftronkorýcb .Djinách Matice éeské* aa •^ y Tieftrankových Msoo, ie Jii 12. ledna .Déjinách Matice deaké- (oa r. 1847. byl Markftv, Jtaaito ns iidost .Sbora* str. str. M. 107.) taa ve •Sborn* dopia n/mú Uvolopia tra se pod Jangnuuin viak xemel teprve 14. Ustopado roka tobo, napsal tedy TMbiink ,1847" sosd chybaé místo .1848«, voUL i aasbo Mank byl vyaván Mili Jaagmaui aamtal. sepsati iivotopis Jonfmaoaftv df<ve» 309 uké netoliko jako ^laofatel, ale Jakotto borlirý vUttenec Mardc oefédSotal te viade a Tidy. Kdji iiiena byla .Matfea aeeká*. Marek ihaad lakladatelem ped nim ; r. 1831. ttal la jejia pihlásili se pooxe Badolf kniia Kiosky. Josef Jongmaiin, Jan Svatopluk Pretl, Frantilek Ukie Marek Palacký a Jan Nep. Stépánek, Kromé toho lakladatelein. i jeho 4. te itali, laMadatnll jini k dopiiach protiDce éaiké*. bjl iettým ae, aby fehoi hojnost dokládá Jatt ba Jangaiainiovi, y staral la dae dopito soto bo sám .Týbériim Matioa 1844. la srj spis honoráe od .Matioe* 1832. r. Že pak také horliTé r. nepijal, bylo jíl rfie pipomenato. Jak Tlasteocem borliTým Tlasteneckébo Marek byl, dal a podporoTatelem Tieho najevo také vletech 1833. ai 1837. ttraoj Pavla Josefa áaftíka. Ša&fk totii, nemoha své jakožto professor r. déle trapné postavení ináieti pi gymnasia v Novém Sade, vyslovil 1882. v dopisech FrantiSkn Palackému a mamiovi úmysl, a£ bade-li lze sjednati ,vyiiveniéko''. I mu v Praze usneslo se Í6 sami s« sráho bídou po driovati, a Josefii opustiti místo své a pibrati se Jong- do Prahy, aspo na as njaké nkolik vlastenc praiských, pt Jangmami oinámil let to Šaíaika v Prase vy- Markovi 28. prosince 1832. tmito slovy: ,Z strany da£sika ustanoveno mesi námi koaažaé a jemu ohláSeno, že na pt let jeho rieaými sklady opatrovati se vyaasBaiíme . . . inili r. JsiM to." jii mnoho pro literatura vlastflaeAiw, Marek pak ihned pidal se •SUnei Jailé k Safaíkovým podp&rc&m Um, kteí byli knile BMiolf Kiaský, krabe Kaipar dtankrab Jan Krakonký i Kolovrat, Josef Jaagmaw, bark, Fjraatiiek Palacký, Karel Alojs YinaHcký a prvý rok také u 210 Ju n Nep. dtépáoek, » potUU peaUt manooTi lovy: dopise le dne 80. lednA Jii v «. . . éM«B Juf • Ite 1888. • témiho r. irláM Jett £m, abych te penétl pihlásil, teké f ohlada oa tzatý lávaiek a ilíbenoo pomoc naleMa acho nahrabe ItéatlB oplýf^iclaa pikládám tady 60 Mi novotadakéso. Tato itibra. Dej I BAh, aby ten dobrý zl. masi námi Tzdáleoéjfiími vleko to naletí, ffmi bliiiimi paal na to Markovi 15. února poteba pospíchati s penési na taplat Pán ehoi nafl darmo pohledával ..." A Jongatmi oda« Bh 20 .; . . 1833. r. toto: , Nebylo odevtdal Jiem ti. Palackému pro dafaika, takie od p. t Yaiaotti na 5 métfcft, až do 1. cr?na t r. jii naped Mloien jaet* Ba Marek podporoval Saíaika nuuin 19. prosince ráíte, býti Jsme uvolili také jeité po roce 1837. péti letech, tedy jeité roka 1837.: ped naioma dafaikofi 5 fiat ; Ptalté po onch mn Jong- „Jakol te puiatovati na lety b let pomocni ten vypriel. Nyní proiti Jame láTatkv svého a jen dobrá vAle kaidého Jeet, choe-lÍ a jak mnoho napotom pro ného On jeat nyní Ted otáska jen censor a má platu 400 xl. m. k. jest, jak se Vy, drahý píteli, a sete, tdali oo . . . svými okolnostmi nsne- napotom pro ného initi m&ieie a chcete, ili odstupojete docela. v krátkém s eo ufiiniti. aae Odpovéd proaíao, vic tu ale od Vainosti co molná Vainoatl aiatev^llee.* A Marek odporédl ihned 29. proalnoo, io iMda podporovati Šafaika i na dále, jaki dovídáme sa s dopin TtminnnTi k Markovi te dne 4. ledna r. 1888.: .Z pnpoviMBé na éas nkterý pomoci panu Safaikovi pováiíme-H, ie jsme ardaéné dknjt Toa obéti (maloa i bet ní se obeilQ uchoviU Jame literatne nali platného — 211 pomocníka, z jehož dél Tlasti wM chTálA siik fjplývá. i Život nái pomine jako sen, co Jane pro Tlaif ainili, to jako nábytkem národním pro nái littane.* Podobné Marek byl inným áfiMteil te toa neokroiené roee mcbn na iiriim poli Tlaate- ondsý rok 1848. neckám, iemni oMrédJ^Je f roMckTélém i TyitapoTalté popedí a hned byl na sjesdé politického; slovanském Praze náhradníkem pro Toliký fýbor sborn éeakoeloYan- Aéko médci prosinci toho rokn pedaedoa ajeida a ,8loTanských Zvláité lip*. Týinamným a horliToeti vlaitenaké jest dne 10. dabna i péáafm dokladem Markovy dopit joko k JiagaManori le 1847., který ject r. piaorn k JongmannoTi poelednte jeho do- .S pra- Tftbec a který sní takto: vým nboléváním pijal jsem iprávn Vaioostinn o propMtocb, které Uterataro ?ycbás«jicí nadáním Matice etké kMteaakým doiem vykopává! Takto o kterých jiae le moe nadali, ie v itaf se Saaové, pepaméti nplynali, vidy opét k nám vracejí jako vénoa klatboa na náa vy- kimtl! Ne! není sáviiC literní to horlivost duchovní, to jest pod sástéron poátky náboinosti, osnpnje, ona si jeni nigala se néaecká ti slabé naie to vysoké knéiatvo k sáhobé naiieh poéátk! Jiaak — na iemo- to vysréUiti tem do ech némeckých aaplavi knih, bych málo, kdybych ekl nekatolických, ale spífie bezbožných, které ve itité svém aoioa vyslovenou ten- amtni! ^ Co ta denci, aby podkopávaly, nimi, drtice za to, že a uii ti, koflitolé se nekižigí ped kteí je iton, (íUti je sméji, ale Seská knižka, kteráž na kaidé itránee noiaváni kato- ^1—i^wi Af kaniaiovým wttmjkMJlí — ta jeat Binaeká divadU a nich lás, látraty hodná. kdoto nekatolické 212 áiU katy provoiQji, at oMTroo bohapráidDé — fttávAJt! Teejné ttdj trigikAm, jeni besboftoé, Ale to Tle mAie b/ti, Jwum éMké al prooái«Ji, knihjr jioo Jedovaly vlasy fthAni lidného oeikaii. to — a MB^jvýl ikodqjf — Do?odoi-U obIbo a proto! lépe aby se ani netiskly! páni, co samýéleji. te^y Zimmennánek a bode se vskfisi spravovati néjaký opét jeho podle censor stopy * Bflh to sprav a narovnej ! e«kých véro neméli jsne vlastenec! Tak smýilel skatclcb svých vele* a knés inech a jednal ve viech Takto borliv^ch Tak nikdy nazbyt! zasloniilý! Za . vlastenci! psal knés — . . sáslnby, kterýchito Marek obdaen tiskal, si byl za pobytn svého v Libnni také nejednon hodnosti. Boko 1828. jmenován jest osobním dékanem, ským vikáem, r. a rokn 1860. estným kanovníkem kapitoly litoméfické. Téhoi roka 1828., kdy Marek jmenován i dékanem Jongmann oniversité praiské, i mannAv k Markovi povýiení Vaiem ervence r. 1828: .8 lista hodnotí dékanikoo, na netoliko proto té&ilo, ie Vám brého peji, ale ivláité proto, pfí filosofické pfiiné dopis Jong- jest lajimav v té se dne 10. se dékAnem, byl st«l faknlty etl jsem ve Valem posledním likoo radosti nám 1843. bisknp* r. 1844. Skoldozorcem okresu Turnovského to- o chval- coi mne srdce viebo do- ie p. biakap, jetei pi- vAbee i tomnosti se vétii ástka bratM Vaiich dachoTnfeh Oitýchá a leká, nad Vámi svoa spokoJeDOcC v nesl, a to ten ného, jakoi jsoB toho pána jinak dobrého pfed oi as pronesl, néeo ; a piného oima on sám takové jizlivá oioéiti slyiel, divného staví kdyi mie zloba uUorála. pro* Vás a To mi oo aflottlTého a vida a sám olima 318 tlyte* roieinává pleva od crnAf a co kuma, to toma adé- mne lukavé k ivé bodnoetl i^méioTati a mé dékaostrl od Vtiebo tak se lili Riiíte loje. — rovnati aviak to skofépka jako titalns od Titola, éd. Kdyby oecba, od mém jméno od dkanitri viselo, tulím, ie by se mi jaité nebylo dostalo. Ostatné t pravd libnské na poplnii to libé pomyilenf, ie t a poctéoi jednom roce podobným spiisobem oám mezi jiným npamato* coi popnoti jsme, powd Táním bndii, abycbom jak napotom tak za pravé a jako osudem vedené a sloaéené pátely a droby seb« povalovali nepromanoo a jeden drnbébo láskon a nA- klonnoiti milovali, jákoi posad jsme milovali.* Co pak tve se do lastával jej od r. 1844. ai jak v vbec známo, r. 1858. Uitelstvo tebdejii, vzdéláno bylo mimoškolním pak éaae okresního Skoldozorce, Marek úada obíralo toliko skromoance, vice se hndboa nei literním. Tenkráte sp&sobilost aiteluva více byla aaénim poMtována dle tobo, jakým byl hodebníkem, neili jak omel vyuovati, a hudba kromé toho byla také hlavním idrojem výiivy, pi tedy vil Proto Marek konci jara r. smotno moiice na prvé ihned 1814. po pomocníkft. tehdejších jmenovité té Bylo školách eských. ve visitaní cesté, kterou ku svém rozsáhlém okresu konal, poznal, ie mají-li školy okresu jeho skutené býti ško- lami opravdivými, jest potebí postarati se nejprve o lepil vxdélání uitelstva. I umínil si býti todiž uitelem uitelv a svolával je k astým schzím, v nicbito pednášel Jim o tom, o em pravé vidélo se mu býti prospéšným, a také jinak všemoioé je pouoval a zdokonaloval. Jakožto lidumil a pítel oéitalstva tflý Marek osvédil se také tim, ie i vlastenec oileehzaloiil v Libnni 214 ikolni r. ?Uk m válkjr pniiko-rakcmtké Mimo to týkalo ne Marka, co která kniboTDo, 1866. velice utrpla. jest „Hosejnika", ron. OBoimeno pi ^Matici I jehoito ronich eské prtiské lístkem matiním." rek, a jeho s nadace s skutek Jednoho eské* sáklad 1000 úrok A hlavni na pa- xl. vlastenské naii literatury, ekatel uitelský vidy jeden podélen &koIy býti má vkladnim Byltd nejmenovaným ctitelem tím která té, 07. poTÍoDO«C ivénélébo Jongmanna, ctitele mátku tlecbetného patriarchy ttr. Dft svoq Tlastenský osnámiti ctihodné spolenosti který n«inil m .Máme sTazka tetího ténito 1I0T7: jmenovati se nechtéjicibo 1863., Ma- na památkn pi^telstvi nese Jnngmannem jméno .Nadace Jnngmannova*, dosud každý rok jeden ekatel stává se lenem .Matice eaké." Téi u patronátního úadu Hruboskalskébo jistinu 400 podniteli zl., pi % 1853. sloiil r. kteréi úroky jsou dávány na pilepienon fikole a jinde podobné snaiil se libuské prospéti uitelstvu také hmotné. R. 1858. Marek pi a to jmenovité záH své knéiské drubotiiy, slavil 5. mnoha vyznamenání kteréito slavnosti estného méStanstvi estného práva méitanskébo mn dostalo, Lomnice nad Popelkoa, s estného obanství obce Libuné se od mésta Tumovui atd. Téhoi roku 1. bem* obdriel stkvostný diplom od Umélecké jednoty pro v Praze, kterýmito jej jmenovala svým K. 1865. Marek doekal tých narozenin, které klidná dstojné sluhára oslavila. Den Markovým o se 5. Libn oslavy této ikolství tím echy lenem. zái svých osmdeeise ctiteli jeho byl výsnamnijlí, dne konala se t«ké veliká slavnost Jana velBl vthledem k aáie tiboi Amosa Koaeo- akébo, reformátora Ikolství, v Brandýse nad Orlid, i po- 315 dán T té pHiné téhoi roku Slánek A lsl« 36. .Károdni .Dré sUTnosti dne Ikolj' I násreo když národ ieský menna stkvéloa oslavon záH 1865". 5. 1873. Telebil r. itoleté Praie Jnng- pamáikj jeho narosenin, pMtOBMMt defidtrttiltéfco Marka pli ni ^la ii||dfl||<B* nim j«ll< oidobM Jako! i pH banket«. epofédaaéa S8. dnbna na Žofiné, jimi osUfováno bylo dokoneni Pala- Marek národn eského*. ckého .Déjin ie taTitá do Prahy po mésíci opétaé, aby slední sloiho torna, jehožto minnlého msíce prokáial pQ> oslavit pi* Piiel k rakvi neboitikoTé na ataronéitakon rad- BpiiiL nici tenkrát*, pravil Prase; nenadal m, ie to snad jii poslední jeho pobyt aaednnv a ide a nohov Palackého, vytrval tn po celon doba obfadfi pohebních a ttvem doprovázel jej potom mezi dnchoven- ke hroba, konige cecto ai na konec Karlina k invalidovné péáky. A Marek spatil Praha. Bledne oddechu po velmi inném svém živote, vnovaném cirkri, jeité jedenkráte národa a mládeži, staoéek iel 1876. se stádem národovc s nedlonho ped svon smrti na odpoinek a roiiebnav se svým, blizka i opustil 1. ctihodný íjna roki Libu, stedisko vioA s daleka, a odatéboral ae na Smí- chov n Prahy. O odchodu tom z tvém .Louéoii le d&st. I Libnné jent podána zpráva P. Ant. Bwle*, ron. 1876., na nkolik Celá alov dle iprávy té. lihi do chrámo i okolim Pán paa^fofli tffm. Marka s s nár Libuni* v .Poalm 652.— 653., stoj ide byla práv Téhoi dne nedlo. sir. tffm byla i jii záhy vzhftm, spchy roslonit se i milovaným a proslavenýa Chrám byl peplnn. Z píbytka v oÍmíIo saikávali návitévoa a Marka tvého, nejpedn^ •• 116 cm^ iOTé národe cikelio, kdei ou-ojilo te a fazolek Ofáno d Attné tMTécených blahn ilének tpáoek libými Marek obíral I o injr podporován e, ivéma V chráme mél vladae, aby poet kladl daeai mého mim vladae a vámi, loniti se s Jest i ! naplDna, klonící se Jest slavnosf a podt louiti se i Sv^ néhoito vék doben i strávil mné jsem pe- a ie hojného podobna Jest byste se byl! shromáždili, prokázat ckádn moé bylo mi vidy blahým úkolem, rozsévati Dneiní sliibi to, Jakoa p6- o to k hrobn, místem tímto posvátným, ie aimé to padlo v pAdo ovoce ponese. mé ai sobe. abych postaven siné slova boiího, dobrých skutk, a doafám svden, míra vla- I jaký úsodek jste 3000kráte Jsem k vám mlnvil. jsem mezí vámi, povolal jest pán nespravedlivého. sUec, bolný, mám-Ii Já, a Nepál bych drazí osadníci? více nei byl které vystoopil .A : vladaství svého z v milé osadé zdejlí Bobeoi zde jest n konce, pod nvitán ke throaiáidé- v níi vylíil slavn tmcblivý výinaa toho oka- DE kasatelno a promluvil tato slova ntvofili, iTonAv oblá- jabtlant mžení. Po té Marek etl mti svaton, po bjl laalooiilými otady do chrána. Velebný blábol doby. oilaiova národa toho, dftaa administrátorem P. Rameiem, který ným kde geiiu ná- lido, pracovníka iUttné badoacnoetí Jsa se. posvátoosf ioral našeho neanavenéma roda £eik6bo kaetj pftenné moofatTÍ n^fiiMitnlJIieh ar- i tak, jako poslední služba. prokangeme anín^IfciaM otd. Já od- Tédonfn, ia fie k vaieaa dobra jsem inil, viak initi více nemoha. Odcházím od vás na stálý od- poinek do zlaté Prahy, a co vám ide moha lanochati? Tak jako dítky a pátelé scházejí ae k omín^ldasa otd, jimi on své raky posledn podává, seli Jsto ae i vy. S17 mi moiué jednomo kaldémn Tfenf roky ivé podati i tés DA rotlooéenoa, odliti viak vám chci poi«hnání, Tás pro?áieti bode ?aiea re dAliím ii?oté. kUréi Co Tán odkaioji, jest, abyste méli na paméti povinnosti obanské, pofiBOOtti, jei Tám klade naie drahá Bh Tlai(! Táoi lekMj!" Z chrámu proslavený kmet tTOilo obanstvo nbfral se Špalírem, kter^ doma. k farnimn ai Zde uinila ma pocta deputace mésta Lomnice nad Popelkon jakoJlto est- Déao lano ivémo. hotpodáfal^ch Potom libeské jednot pedsedon a býtal a mn se knižnické, Když života. pak Marek osazen byl do pipraveného vozn, lavinéla hymna mládež Ped a vozem seadilo ostatní naSe národní oaady Liboské. .Vážné ten to bylo r. 1876. — anažili se dáti výraz došel Nastal až li- ním pochod na pomezí a významné looení* — z Libon , Pokroku*' ze dne Jemuž osadníci libun^ti všemožné dstojný, ve vdéné majíce paméti, pfie o tom dopisovatel íjna se banderinm, za shromáždní. k TarnovQ a veikeren prvod 4. dloo- aveden a ^Kde domov mj?", kteron provázela hadba boiiské kapely. ikolní depotace jejichžto estným lenem, pejíce mn byl hého jeSté zdraví a pedstavily v co tomuto tichému geniovi, horlivéma pastýi duchovnímu, obtavému vlastenci povinují oni, povinuje celá vlast a Bárod." Tak Marek rozlouil se s Li huni po tiapadeaátíletém tam pobyto. A známo jest, jak i Smíchov cítil se tím, že Marek le tam odsthoval, poctna a jakým spsobem deputace obce i nejelnéjlích •polku jej uvítaly. Nejednou Marek pravil, že cítí se slavbostné tedy . 218 iWfm jako mUdfk, véd národní Nei ne prodlíti. v dioobo O Novém bylo tde Náprstka, m kde pro TiMbnj meii Jelté ve nAmi Uké •poieéoottí pMel V maaopoité pak dlelitosti. akademika plet lid&, nejstaréí t ma poi^^lo abývaU, sil vlastencv a sbasl klidné . . a Uie ieskýcb, pfea Jebolto spisovatelfl tnébem pokrjtoa blava sklonilo tvrtek 16. ánora i na* kde déle poidrlel se na dftkaz, jakoo dleiitosf spolko tomato pipisoval NAhle vSak Jii djchánka vedl roipravo filologickon, i které vlastenecké viUvil jeité Markori roc« 1877. áMtnil Vojtécba mistD08t«cb mladMcb malA na jiné jatí) itile nejtétii ᣫa< i se skoro celé století, ve 1877. dopoledne, vyerpav viecbny r. télesné sily své, a byl pobfben obecenstva praiského venkovského na Vyiebradé. i velikébo za áéastenstvi Ale památka Markova potrvá dojista navidy a bude ve slavena n potomkfi jako posledního < vlasteneckých cti hrdin naiich, kteiž odvalili se díla, nálelejicího k nej> vétiím dilAm nejnovéjií doby, a proto jména técb skrom* nýcb, pilných, nadfienÝcb, obétavých délnikft na opaiténé, národa roli dédiné zAstanoo navidy v paméti vdéného potomstva a badon v národní nati domácnosti spnstlé státi na rovni nich jméno hlahol eský obdélávali, s jmény ieské netjvétilcb bylo viak by se vypntel pouo odných knihách, nikde neosýval. Z pdy, jit oni by nový otelený Slovanstvo jedno x nejpednéjSích nejváinéjUbo i velikán svétovýcb. Bet nejstariího iivot, halosí, tástop< e který lachoval déjinám ivéta a sastance svobody docha, védy a oméní ve stední Kvropé. Probravie ii si iivotopisné odaje Markovy, povlimoéme nyní také jeité fysické stránky jeho iivoU jakoi ahy Jeho a výtnamo psobeni jeho spisovatelského. i po- 21» Co do itrinkj StraToa ztIAM bjrl ú ma áitý Snídaní oblibofml. dobe 'O I pravidla Tabákn nápojA. nenAvidél ovi veiisi protlý. med a ovoee, ktacé Taenon, a mÍTil obyiejné medem, obéd rjttjáié aláko i a podobné také Te^ei. Ráno MarkAv fysické iiTOt chléb, maao, mléko, Kromé Todj nepoiifd •• Jteýek každého od ného Taroval. a trrté TStáTal nejiastéji okolo nebo páté hodiny; la BÍrné poTétrnosti vykoupal se v potoce na mítté pii« hodném, mn byla bodu, inil lima, bylo-li procházival rád se povinností procházel doma. Ped poledsan k >eieni pak procházka tak polích, nemohl>lí vyjiti pro píliinoo nepo> - se dom. Mimoádným v jeho zamst- emi náním bylo polastvi, zahradnictví a velaství, o jiné rád Mar^ Jakoito národOTec netoliko horlivým byl vroucia Tlatteneem, ale také rázným zmínili jsme se píin stoj otiskl roku ktflrý sni: Spojil Slovanem, promlonvigíce o jeho jii, A dokladem sde jaité lineek Jnugmannovi. slaní 1838. , Jindy a emi o básnickém po- povahy Markovy v této .Slovan", a Nyní* Marek který (na str. 165.) a .Co Jasyk spojil, toho lovk nerozlaajl nás echy, Moravaoy, Slovany a Slesáky s bratfími Polány, Rossianiny, s bratimi poledními na Daními, rav, Dravé a Savé, zatelkaMkýni, rakoa i pouoval, kde a kdy mohl.*) sfjýeh, mofo ostBOBé kteí témi| s i bratimi s s diií. témi, ped Balkánem, Carohrad co skalnaté s obiivnjí hhhj Mo* bratimi prad Jaderského- Pamtliv s&stano na Srba loiidíého» kterýi blízkým mýlen Tentonem neaméle se ve svém do- mácím hlahola pronáii *) ; pamtliv jsem na Srba dnu^jakého*. Vis v .Poaln a Bodée*, ra. 1877., na str. XS6. S20 kteráž vodlo Tarka pozoenálilft vioiká; pamétU? jtMi Sloveuce krajiDtkóbo Jakol Byli £aso?é, kdy i ciiiocofó proti kmeno itvali, iápali rodina Mvé M Kaiaba aby se od sebe stoq lattol rftzoili, Nei stará vraida pominola, a UBiftni pflna poli Téd, na trhá obehodnim, ! potkáváme ViAobeená Slovanft láska lapomnéla starých rých nenávistí. — Neposlouchejme abychom od sebe nkdejií pfedkovó naif v nebo a Francii, — i Nmecké sta- jinostran- soikliviti tím ipile trliáni jsooce, nevolí, téch více ných hlasAv, ktei4 nás jednécb drahým klesli u — PonoH. semeno roiepf troosHI a kmen n« asiliUÍ, klesli, tak jako v Britanii íii, tam se pHbnzný nám hlahol rotléhal. Radust mám, když vidím, an pod Kavkasem nová sela zakládáte a na tech moíHch se rosletajete lostvem svým. Radot( mám, když vidím, an neobsáhlý slovanské litera- tory tad novými plody se krásí a bohatí. Nejkem i téch omrzelých nevlidníkfl, kteí nevrle se kyrilicoa aneb glagolitikoa se jevící. na osopaji Jest to kniha toliko po- rrchní nestejnost kroje, pod nimi srdce stctjnodocbé bije, a krev potravy do váech koniin slovanského svéta rot* bání. Rozliný méj odév, vidy jest jeden národ roiUfiné ; méj písmo, vidy jest a mateská se mn jeden národ, nepocití. — zfistane nezhati a dokod Nebado e ten krátkozraký jámoiilec, jeni astavióoé jen do sebe a pod sebe hledí ; cítím, ie pináležím veikeréma Slovanstva a eákeré Slovanstvo ie pináleif mné To jest má hrdotf, to jesl má pýcha, o kteroai se nedám pipraviti obíMsenim mého národo na jeden tisfo £tverobrannýcli bQ. t V Uriím svété bydlím poetoéjlím se slavím já, nei by sávisf dopostiU chtla; národem, neili rada okraka mého kn^e nesapadá louce, a bohdá slyif. i Na sláva ne- flM upadne t néa, stane hlasití M dokvd potledni sjm a dMie OáMtek Bjl to^y lUrek. jak tento akaitije satelem Ts^leouiMti rie«loT«niké, a bjl n nát iné co do asa p Na r t / m. obsáhajícího Telkery toahy t«prfe potoB Jan Kollár i do asopiso .Hronkj'', hla- i té pfl- láneékv tohoto^ sákladé myilénky viesloTanské, totíi 1886. r. Utorarnéj fsá^emnoiti meti napsal rosprafn .0 kmenj a náeéimi slaTskými* kteronlto podal némecky roshojnénon odnénoa nepe- Jcijf k nL" a rozpraTu iíeji rokn 1837. objasnnou ve ffláHaiin spiaka • náiTem .,Cber odA- i dte lite- raríscbe WedMdaeHi^dt nHtcken den Terschiedeoen Stámmen and Mandarten der slanschen Nation". Mimo to Kollár dle lánku toho složil i báse s názvem „Slavjan^^ bjla která prrn^ otiiténa r. 1845. ? , Dílech básnických Jana KoUára* Jak Marek pál SloTanAm Tshledem k ech&m, toho z^ímaTý doklad jest dne 14. Uelqwda JMM •teli t jeho dopise k JangmannoTÍ se 1844., y némito píie: .Dnes r. 6ett I l^erteljahrbacho pojednání dosti ,Die Stelling der zlobil i jsem se. DeitMken aod echen in po- dlouhé Bohmen', ale Dokas^jeC ten Dobronémec, že jsme národ dyojího jazyka a jii ne Nmcm národ — slovanský — echy ie pak od ech dobyty % DOvjUch asech zpt od Nmc, ale jii ne zapjaty. Pofoluje nám etina Tzdláfati, ale tanUe. kdyby se nám ieho t jazyku nedostávalo, brátí toiité pAvodné patily een T ku kmenm in t — slovanským, radj k latin eská jména meckého peloiena. — — a snad k míst jsou dle jeho úsudku O Trutnovu mnoho stavli Trsutenbergové pocházející ví, nmz n- že ho vy- kmen nmecký z Bavor. ma Panilafitmos Je — oich. Moiuta lAl v m Jii ho taitm echoTé nebodoo le bo bohdá drieli. Mj naie Dcjlep^í ofoc« jMt i nmeckých Jane pMtépend, fnbA atd. Ne ne do rokon toho dobroajtlaébo ipito> odfekla talde a bych nechtél nám divný úrok ifaton naii véc — Tlolltl on bj odTedl." rroadm Tlaatencooi a tiroftL Slovanem Marek byl i rázným Výsnadnym pNapévkem k povaze Markové Jest i Jeho pátelství 8 Jnngmannem. Navitévovali m vwpolek velmi Takto horliTým a . . . teato a také vielijaké dary vzájemné si potOaU. ZvláHé Marek, mi^e pi dékanitvl Libniiském znané hotpodáttvf, Jangmanna obdarovával jmenovité máslem, rozlinými hojné zelim, ovocom mn dkovati. Podobn kdyi se navlUvili, atd., potravinami, takle JungnaiiB sotva stail Taki rokn 1824. Jnugmann hledli se hojné nctil v oetitL Prase Marka velice slavnostn. Dovidáne se o tom z dopisn, který Frantiiek Ladislav elakovský poslal bezna 19. v^^i r Josefo Vlastimila Kamarýtovi. A tak skoten oblažovali se vzájemné, a Jongmann právem paal Markovi 29. bezna 1813.: .Poítán k ncjvtienéjiim stránkám ilvota mého, to Já ie mi nebe ve Yás vrného, ilechetného, smýélením, snahon a celoa doií podobného pi tele ndélití ráilo." Za mladiich svých pMftelakých výie i Itala Markám i se s amínka, Jímgauuuioví Kdyi pak Marak Toteiník litoval let Marek lil v d&vérných stycich Frantiikem Votainfkem, ie roka peidie i RoiftloTle odchoda Jeho 1809. o némito poalal Jii spolené na .OpolefiBOit aakmi*. odebral te zvláitni do lAaal, báani, ktaroai 228 T •tftkl 1816. r. Co uk básnického, obom k Tinama prad obora Bfarek proalnl ie. z jii kdji kráantto neboli bámickéko rokem 1820. jakožto básník toa tjSIí y Preiparkn .Poátkoré 1818. bjlo hádáno, prosódie", obzYláftté toho. spiea .Týdenníka* Psalté jii r. ie dopisovatel 1818. (na .V Cechách ai^ la vydavatele toho spin pravého J. ;* skratky ^d.% anoif ale „M.* a ,J.* laafi patné Šaaika, Palackého, n P. a IL, .P.', Marka a Jangmanna; Marek, viak jak inámo, nebyl áiaaten, ba nelíbil se 5. jii ti toliko 303.): str. Š.. |rfed r. PalkoTiofa do pihléditee vjní hlamé i piaeanietTi ipohipnooTnfkem ech Yédaektbo neboli téek. .^eikélio báanictTi jeti ?]rBiU pliamaietfí kráiaého Deboli obora pftemnictrf i Marek Vydané práce jeho tiskem iredli Jta« meii udají liTotoplsQými, méroa, p&«ob«ni, tfle te iptsoTatelského náakoTébo. dne 18. inm* nárrem .Velainfk ll*koTi". T Dej«dné pftiiné jak v Y m UromidkOTých .PrTotinách' • kvétna 1818. mu nijak ani nasev .asomíra", jak psal Jnngmannovi: ,Že vydavatelovo Po- tttkv eského básnictví výboraým duchem poini^i rozmovati iMoi pochybaotti, akoliv le § oékterými slovy jich spfáteUti ákB , p. .{asomíra* oeidá se mi ply- mm nuté obdobou Taiím, ie podobná domádho práva Ofltstn — jak Vám? svobodná tvoeni nenabudou n nás Seakoo. Spíie ' .asomér' tak snadno a lehce." patrao jasné jii i s básní, které jsme si na svých míateeh v plném znéní nebo v úryvcích uvedli, Marek Vjl bánlken «pnifdi wi»« Ba Marek tvoi Jvagmaimem a MaliifMi MDoloa Zdlradem Polákem trojid, ve které novovké básnictví eské ped r. 1820. ie s iTého dottoopilo I a která TTchola plody d&bi <Ulft bá- mi^fd MkoteÓDOo cena pofod. inické, jMt otiem výsnam Mark? poetka nové doby Byloté oa Tédeoké piaemnictTÍ neboli jakoito bátDika feliký. pisemaictri £«akébo netoliko náakoTé oa Telmi nízkém itapoi, ale ivláité t«k6 píiemoictTi kráioé neboli báanické, kt«réi áplné letlo ladem, a to ? e ficeb vrfch oborách. Pomésti pak tebi : iorma i látka. mohla Bprá?né vftedního, ma I £ebo melo po* rie, nemel iádný drnb onéni na celém vsnikn Schadlá, zanedbaná, teaké. neaaadnljil neftU ivelébiti cbybéloté nesnadného tak iTété Je bylo daleko védecké; pisemnictTi vyjadfoTati novoTéké jako ba ikaiená, nedostatená mlova byla a ahjr býti mosila básnictrí dloohon odvyklost života ideálníma nebyl století to, obyejné pomysly ze iifota rfce na závada nežli védé, a obaah pAvodnl pro mnobem iádný. háanietri na i A sUv eskébo XIX. z poéátkn zcela básnictví byl jeité za prvých let velice smatný, a dloaho rbec vie, co p- vodního Teriem psáno, bylo jen otrocké napodobení plodil cizích, jmenovité nmeckých, nejnižií drob básnické tvorby chatrné rýmovaky, a peklady nebyly Marek za takovéto doby skotenoa posad, nelze složil ovžem básn, neíci, Kdji Udj lopái. které ie m^ Mnm byl básníkem opravdivým. Verie ahlazeny báioich Markových a tak ifoCay, ifletay a vábivy bách básQÍkft i nejson sice feaaée tak rýmy tak Stépny, ajilénky tak zigímavy, jakých nyniititok; báné ty doítáme ni^jsoa se ve sklad- vwkne bes- také namaote áhonny, nejsoo seela beiradny a postrádi^H takového leska vnéj&ího. jakýmžto stkvéjí se básné epikAv a lyrikA dnA naiich, oméleeké ceny viak jim apíU neoi 926 moino, tfeb*i« jit méaé ? umlonlené upoae- ffc« i Qutí apAdljr. mié Že báné MarkoTy opadly Tiee M sUlo o Mbé, dojiiU i« posad poat« tfm, upoaemitf, mtjíIj lebrány akoli toho plnýn práfes SMlok^JÍ. jaki po* i MMlky Jangmannofy, aTedeiié rfi* i j«ho dopiiA k MarkoTi o a Jaki dokas^jl niflh, i i jiných vlaitnotti sou- diti Jeat, Od rolra soTatdé 1795. — 1825. pokaaiU ieiti aernené došíi dracet th spi* o htOady « ronaiMe bodlo se pATodni oebo pfeloiené, a i té dloohé adjr Tyuikli pooie tyi, Joteí JaDgmann, totii Frantiiek koTtký, Jao Jindich Marek a — ola- Ladislar Antonín Harek. Antonín Harek to byl, kdo prvý jal se pe* klAdati ballady SehilleroTy, a laal ihned pMoliT roíhodné dobfo, •Prrotin* ,Gkod do ielemice", a zdokonaloral snadném tomto rychle, takie již Tloe jako O pekládání r. 18U. pebásnéní do 1813. r. ballad HrooUUikových ne- ae velmi SchilleroTých Tyila tamle , Ptka i JeitéroM* peklad. neili básnické tminosti MarkoTé STédi také básnika sNeanás básnická*, kterooi 1825. a kteroo. jak a ní otiskl ? aeehoalaTo" posnamenáno, sloiil roko ,na dané rýmy". UTáifm6<li jejich ceno Mní Markových Túbec a Týsnaa Tshledem k dobám, kdy Tznikly, ie posad básné MArkovy nevyily Tem sebrány. diriti toho sám JongBann oftoUkrAt iailné ve svých k Msrkori. sbírka JÍŠ stých r. 1810. paal prad vydáte, Prahy dostáno: U svtlo se jeet, Pávalti d dopisech no: .Bod ie Vy asoa ie já koneéD oo do ho ovidéti nosí." Od téek dob 16 Uf oplynalo Dcjioa RO Jli a posad let, rjáaj Markovy báfné I Za tyficát^cb let patrno jak aicc, maoDovýcb k Markovi, chystáno .MaUce 6eskéV nákladem sebraných Markových báaní pochyby Jest poHien byl báané poiod zachován,*) i akoli JU Avšak, Jnog- dopisft t Markovy se vydati báané rokopia i a aikoli bes- poco joftté ty nebyly vydány tiskem. Zejména oviem redakce ,Náro4oÍ mela bibliotéky' o ae postarati, to aby tnova byly la své doby tak v lirif tnámosC nvedeny básné básníka sna£né vyniknavíího. y obom Marek védcckého písemnictví neboli poátek ve ktefii Qinili n nás prvý on( Ceakých; fickým a rosoral sloniiv tim odhodlal na roli Jmenovité naukového k oném moiflm, proslavil se klavné tim, že náleii spisováni védeckýcb knih ae k celým dflflm filoeo- po- nékolik brásd, filosofické éeakéaa násvoslovf velmi platné védeckéma. Jav se psáti .Logikn nebo Umaid", která vyila rokn 1829., Marek psal Josefo Liboslavn Zieglerovi roka 1817.: „Coi ráíte o eské logiky nevas té véd se se do mén pedsevsetí (onnice) sonditi, Také-H v pastil? náxvA Jest éflí ^Jfasám a jaké by tvláété na mifeal sloielo míti, aby se cos chvalitebného vyvedlo ? nových ie jsem as U vée nesnadná, ale i Z ohlede ui ta se Jednoa ochoditi, má-li se Jaké trvaalivéjií stavení na stavéti . . .* A professor s Utoffléic ZiegleroTi *) Václav aaaa* aa str. Zémj sei. 1. Josef ledna imlftulé le o r. nám wkk Konble poal .Pravé nyní v .Život Joeefa Janf Frantiiek 1818. : JÍT moé Marek nitrj UTodene-ll jsne li iré abych tatUI, hotovil, kteroai v éeitiné Ijogikj, ao stó o tdáoi .Logiky' te piíini podali dal.**) to, co výio ale i dopiffl Janginaii- rawiWÉB> MloUko nových k Harfcovi, do iHinÉie oo ivédMdloa péfl ICirkoti i fy- nich k tomi na aTtl J«it4 Uké si násvoalovf, t i jfai^h, aby násvoBlofi to bylo co nejdokonalejli. Tytkytlo mnoho nových pak v ,Loglc«' se která ivojl neobydcjnon fonMW a nealýchaným dosavade rfmam&m alepé ctitele .klaarieké* slavinovy, jilto pokládali jaxykové, ntpftpoiUmko a pobooHla. MUny i la vr^ol veikeré od doby Teledokonalofti Uáaéko daUiho pokrokn vMe a vidy, neaálo pe- wí a tvrdice, ie a ni Ise vyalaCiti kvapila slov, Jmenovité Jan Nejedlý sanevfel na Markova .Logiko* pro nkterá nové utvoená v ni slova, min podobných vbec, .ie btAj nemélo by se o logice a védách Takové tedy neoekávané ani peáti.* **) pfekáiky bylo Markovi pekonávati! Jest oviem i horlivéai pivrienci novot uuti, Ie inaaá neii tte mnoistvim novýeh alov v .Logice' jeat 2áa(, o nichito smíme íci. ie json spiie odváilivé, povhébo, bedlivé nenváieného takofta naidabh do ivéta idánf vymyilena hoienA, neili dle a jenom správné a •tfslivé dle náleiité analogie itvoena. Stojte ide nékterá ilova taková na ukázko: dtaletro (eathetiscfa), nmovnik (Logiker), roinmovitvo (Dialektik), znatek (Yorkenntoiss), výkladniee násndek (Eathetik), dtnotný potéitaiee (Oeaehiehto), (Hanneneitik), (YordersaU), ná- náakytek *) Oba úryvky x dopisA tieh jaon vyáaty s RyMttavýeh •Pediich kiailal*, str. 194. a IM. •^ Vis v Rybiékových .Pednich kisitelích" na str. ISS. sas (Vorkomnoiu), obbofor prosloTt dosadoý siron), (ModaliUt), tábiba (meUbaaif), knOpíong), odlika (ditiiDctto), (parafrafit), apásoboTOs (Sati), {jnd\ii6»), Jest i plodoický J. 1844.. káj X tobo, io r. (Ver- (iodividoali- (verscbiedeo), liSný (geneticoi), probyte^ný (pragtnatiscb) a OsUtDé ilnka sjedDoniiti .Zá- Tjrila kladní filoaofie", ^Logika" a .MeUfjrsika* ve ipiae Jedoom, nesstalo r. „Logice* tiade totél díztosIotí, nebyla ntTofeoa SCastné. Co do názTosloví si které bjlo 1820., nejlépe zfejmo, le fieckna noTá slora poínáno nmobeiB r. stízlivéji a rozamnéji neili znan £ími ovSem ipia ICarkAv 1820. r. 1844. bylo 1820., r. Záleil pak hlafní získal. záalnba spisn Markova toliko ve stránce násvoeloToé. do obsaba nebyl Žádným pokrokem jen poknscm, dobn zcela dobrým, na svon nánkn v písemnictví eské. mann vyloftil pojiv i i Úel jtnýcb ona avéati a vznik spisu toho Jong- mo v .Pfedmlnvé", kteron nékolik Co nýbri filosofické védy, zigímavých a pedeslal, piipráv d&leiitýcb o spiie tom. Kromé vydav filosofie Marek prospél i bohosloví anaaMilé, 1831. v Jiíne „Šestero kázání postních o hl- r. iich protí Dnchn Svatému*, které peloiii i káaáni Kbýn- lovýcb. Podntem ke vyslovil vedlo tmito mne tobskon, bnskon ponkud bylo dojísta .Povolání — as výhodou tnoenil, v nmi Týnskou mi to, co sám kniského áadu mého škrte osady: Roidalovskou, ilmboskalskou, bylo, a LibuAakou, Ta- opt konen Li- ie Jaem s« pronášeti ae jazyka Uda káial mi po- bAI* Vybral pak al k pekládá ifám vhodná a také zdaUe Je peloiil. iavadnf «ko! láni spisku tomu slovy: ká- sa9 A jiMk lUrak ptopll idokonUtt Jaiyk itAf. jaité Bjlté také bridéen. Otiikl totii jii lánek I dachi mlufj teekotloTueké*. b et náirem ^atM i, r. 1823. ? .Kroki" anebo OpniTa prohelkA proti . Lovec ttaek ten jest oUitén doridáM m i dopira i6 fiak Jert od Mirka, JiBfBaaaova, peaaéko Markofi aikdy t ladaa aab áaoni r. V JangmannoTé pak 1838. (na ,Hi«toríí literatury 374. drakábo vydáaí) Jaat str. aánek ten Jest i Týtlonié etké' eeno, ie od Harka. Marek séb pispl mlava Tytibiti teikoa i Jiné k torna pijmil. NAleii pak k lélo tianoeti Markové také, praeovnflreM pro JangauanA? tlorník, a pUaýB, ia Jawgian avádéje v .PodadaTé* ifé ie byl pilnýB to tak pipomíná, ie Marka ,• nejrétii vdéé- •polapracoTniky, nosti jmenovati dlaiao*, protoie prý .oa sám tolik rf- taká a roxUénýeh 1 knih ie by léta naebiral, t nicb s po mnobá sryka obecnibo samých neskroTný slovník iloien býti mokl.* PotblédBOM-U •piaovatéliká M jaité jednoa celkofé Siímoetl, rádi aznámr po Markové ie jest loaéaé sá- slnina. Ovéem vihledem k dloobéma popáno nevykonal Jakoito spisovatel oo do poeta doiíti se, pncl mnoho. Aviak více vykoaati nemohl éaca, Jaki vysvétloje kovský, nevím — 16. ale táí s aadoatatka nám na p. Frantiiek Ladislav ela- navitíviv který, Kamarýtovi veko, jakého Markovi r. má mnoho Marka, psal Joeefn Vlastimila 1821.: .Jestli nyní co spisi^e, práce, klidil, nyní se mlátí, orá se, pak setba, potom dohlíiení, co tu éaso oteée tom; sUtky já pravím, jen spisovatoU pozemské. — pi iádaoa ftn ne a iádaé a ty také aobidai to lépa dilat, 980 UkoTé ti Téci posad péra te drif bezna 4. ovedeny bndoo, r. Mirek úadem fae libnské, pfi byl pestal Skoldozorcero, ie knéiim gmnUrré na plat pak bidoa nftl ffe« kdj, an A kromé bo* stal po 92 roky pooze bilo právm; byla nade vleko, jimlto vla8( trfm Jinak se na yždy býti literárné inným. nesiUnýcb osvícenýcb, i kdyi pak roka 1844. Markovo poctifé srdce fcskéma a svatým jebo lilookn laméstnin ?elice již .Bjrl Jeitlife a kopáée. Telíme polni bospodástfi sdriovati nebode.* *) spodástvi 1826.: Ubnné. Ne?1m, i Jenom kropáée £i Jak silné o tom potidá, penétitý 10 oáleiely bomiDibai plebejii, dod na týden pan Marek tu téi asi se, bjr Podobné pMl mn Uké sacríi." bylté pispíval lida onobo t knii, vlasteneckých a i Marek svými silami po vfiecbny dny svého dloobébo iivota vSade, kdekoliv a kdykoli bélelo o véc kdekoliv národní, a kdykoli pro- >pécb vlasti tobo žádal, a badil úcta k sobe ve mladiím pokolení, melo to st«Mckýeh z hrolm oa némi k svét byl které hrdin, ifroia a doprovodilo jej stojí dnes. až vy- pokolení vla- povzneslo naiicb eskébo vlastenectví, uezoafalt Markem ma také píkladem vsorným. véné památné, nesapomenntelné jsa národ na ten éeský stope, Marek byl zástapcem nej stárli doby byl mažem z téch nemnobýcb, kteí nad bndoacností národa éeského, když ostatní pes nebo pelel k denníma poádka, a kteí pro nás mi^í vétlí dležitost vdcové v déjinácb mol, kteí lidstva. a váha Marek prví raku pfiloSili k •) Otutni bojoé svédectvi v Markových k Jitngmannovt. než nejvétlí byl Jelté i voje- onéeh obrovské té práci, té ptéiaé jeat t bvl asi ooécb, 1 vfoe, pfetrédTá jcjichlio nokoneéoé oiiniU TÍrt nel ie by hory byla penáiaU. Marek byl s ooécb, Jimlto nynéjií pokolooi melo by tklánétí se ai k té lemi, s ktorii uéiAil Jii jMt I to. mu ánkom pAdo vlMlMakoi, Mbo( lotra TM^ek lApd, ? Micb fy- aby vsyilflo le trraloct, geniální ikroBaoaf, tebasapení. síla, diky OMda! Marek byl bmiÍ té^ kdo pfiili odkiatB oda deli kroboT^eh, pod kterými v mránirod iaeký, i bmí téáu, kdo voUti mohli kotách A raltt MM .Yetalt radoataé: toboto iréta bes nadlije nebo Mkyada takofka liiádiiá nadje, páno mnoha jeho drahám Uvota idK^aý, národ, BSTiié práci poetífé útiloé bojofsl. kdyi a co spatiti spatil národ nebylo trj probnxený, jehoi oilechtilým laahám nebe a ae- aacdep e irébo tM)iÉté rele nýbri dá dojiti iehnáni, ; neodeiel looíalitfi, nfhrl spatil, kidtaU Biroda teakého ta2 i iiafm Marek cbfile!* této jest wy toileaého cíle. po- Marek spatil, ie národ, jeji Tybádali skromní badatelé, jeji vy* báaniU nadieai biaifei, ige natoUko f plné a roatOMl ikileeMali. mí Marek Tímto atd. ! . . . a zatím nebada Jak bylo minéno, protoie boteM mi býti *) Marka* mnohem YU i Tíce elakonký, Kamar^ *) proti pnrotnímo úmytla ^isa pítomného Míiek ideále, ale ifMtelJif byl f té stránce KoUár, Jaagmaiui, Koabek, Tyl 06 itémo nkon^aji aém st. I. pokrs£o?ati tak. i pHiia hmotných jeai knihkapoMi mBí iplio ratal e éUaek Baékofského .0 spisofatelské .Lit»rámtck listeeh', reé. 1887. éinooiti m . Ant 9lt I badá o spiM tom Ute Tydám Dékdy po podati práci pracoTati svaiek dokonalejif, po II. neili a chrilkicb BiO«<inoi, mi bylo abych mohl lie ? doMfidnlch, na rychle a bet aáleiáté rotrahy teprte Miitocb pH hojném mmiHtMáni knihkopockém ipraeoftaýek. V Prase 16. prosioce 1890. Fr. Bakovský. .'I*« PLEASE DO NOT REMOVE CARDS OR SUPS FROM UNIVHISITY PG 500/, THÍS POOCET Of TORONTO UBRARY Baácovský, František Knzi katolití B25 sv.l -T^ --Trr
Podobné dokumenty
znalecký posudek
s. .r\ \i=Jetlenmllirintiistapadq:s:itcle','[ttisietiist:rse*lmdesitkorundeskych=
zl.iaicc s.h,:iclr,ri
{itrr',,'kljr c'Lriritile ll}o'r;tosti .ie i::oiile ili:;:'l.orr-i
s cc I] J i t z] I i tdrto...
Document 18891
V tabulce Jsou utaJeny nAzvy na6lch obci: Adamov, Ba;lf,
B d t k a , B o S A c a ,E r o d n o , B z o v 6 , C e b l v , d e b i n , f e r h o v , D o J E ,
Gbelce, Gbely, Huc{n, ChoZov, Jatov, Koko...
o liliích - about lilies
Pro nás je však podstatné, jak která lilie roste, jaké stanovištní podmínky pro život vyžadují a jak jsou náročné na ošetřování. Tímto úhlem pohledu je počet botanických
lilií, použitelných jako z...