stáhnout - Úvod - Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Transkript

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Zemědělská fakulta
ŠLECHTĚNÍ A HODNOCENÍ VHODNOSTI ODRŮD
PŠENICE SETÉ (TRITICUM AESTIVUM L.)
PRO EKOLOGICKÉ A LOW INPUT
SYSTÉMY HOSPODAŘENÍ
(Breeding and variety testing of bread wheat – Triticum aestivum L.
for organic and low input farming)
České Budějovice
2007
ŠLECHTĚNÍ A HODNOCENÍ VHODNOSTI ODRŮD
PŠENICE SETÉ (TRITICUM AESTIVUM L.)
PRO EKOLOGICKÉ A LOW INPUT
SYSTÉMY HOSPODAŘENÍ
Vědecká monografie
Ing. Petr Konvalina
Dipl. Ing. Elisabeth Zechner
prof. Ing. Jan Moudrý, CSc.
České Budějovice
2007
Monografie je dílčím výstupem projektu Interreg III.A „Ověřování vhodných odrůd
obilnin (ozimá pšenice, jarní ječmen) pro ekologické zemědělství ČR“ Jejím cílem je
poskytnout zainteresovaným zájemcům informace o možnostech „ekologického“ šlechtění
a hodnocení vhodnosti odrůd pšenice seté pro ekologické a low input systémy hospodaření.
Monografie je výstupem projektu Interreg III. A, financovaného ze
strukturálních fondů EU.
Registrační číslo projektu: CZ.04.4.83/1.2.00.1/0016.
Kolektiv autorů (Authors):
Ing. Petr Konvalina1
Dipl. Ing. Elisabeth Zechner2
prof. Ing. Jan Moudrý, CSc.1
Lektor (Proof reading):
Ing. Zdeněk Stehno, CSc.3
Překlady textů (Translation): Bc. Lucie Nosková
1
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, Katedra agroekologie,
Studentská 13, 370 05 České Budějovice, Česká republika
e-mail: [email protected]
2
Saatzucht Edelhof, Edelhof 1, A-3910 Zwettl, Rakousko
3
Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Odbor genetiky, šlechtění a kvality produktů,
Drnovská 507, 161 06 Praha 6-Ruzyně, Česká republika
© Petr Konvalina, Elisabeth Zechner, 2007, ISBN 978-80-7394-039-3
Obsah
1.
Úvod
(Introduction)
2.
Pšenice setá v ekologickém zemědělství ČR
(Bread wheat in Czech organic farming systems)
3.
Odrůda a její podíl na výnosech
(Role of variety)
4.
Ideotyp odrůdy pšenice seté, vhodné pro ekologické zemědělství
(Ideotype of organic farming bread wheat variety)
5.
Šlechtění odrůd vhodných pro ekologické zemědělství
(Plant breeding for organic farming)
6.
Odrůda obilnin v ekologickém zemědělství ČR - aktuální situace
(Cereals varieties in organic farming of the Czech Republic – actual situation)
7.
Systém certifikace odrůd v Rakousku
(Austrian example of organic variety certification)
8.
Odrůdy pšenice seté ze šlechtiteské stanice Edelhof v Rakousku
(Wheat varieties from Edelhof breeding station)
9.
Metodický postup testování vhodnosti odrůd pšenice seté pro ekologické
zemědělství (Methodology of bread wheat variety testing for organic farming)
10.
Morfologické znaky
(Morphological characters)
10.1
Rostlina
(Plant level)
10.2
Stéblo
(Stem level)
10.3
List praporcový
(Flag leaf level)
10.4
Klas
(Spike level)
10.5
Obilka
(Caryopsis level)
11.
Biologické znaky
(Biological characters)
11.1. Vegetační doba
(Vegetation period level)
11.2. Stupeň poléhání
(Lodging level)
11.3. Odolnost k vyzimování
(Winter – hardiness)
11.4
Stupeň napadení chorobami
(Diseases level)
12.
Hospodářské znaky
(Economic characters)
12.1
Porost
(Stand level)
12.2
Rostlina
(Plant level)
12.3
Produktivita klasu
(Productivity of spike)
13.
Jakostní parametry
(Quality parametres)
13.1
Kvalita zrna a mouky
(Grain and flour quality level)
13.2. Další kritéria
(Other criteria)
13.3
Skladba zásobních bílkovin
(Proportion of protein fractions)
14.
Seznam doporučené literatury
(List of suggested literature)
15.
Seznam citované literatury
(List of references)
16.
Přílohy
(Annex)
Abstrakt
Podíl orné půdy stejně jako obilnin v ekologickém zemědělství v České republice je nízký.
Z tohoto důvodu nejspíše v dohledné době nebude ustaven oficiální systém testování odrůd
pro ekologické systémy hospodaření. Je proto nezbytné vytvořit jednoduchý metodický
postup, který umožní otestování odrůd pšenice seté např. na úrovni farmy. Předkládaná
metodika definuje ideotyp odrůdy pro ekologické zemědělství. Vlastní metodický postup je
rozdělen na čtyři části: morfologické, biologické, hospodářské a jakostní znaky. U každého
hodnoceného znaku uživatel nalezne kód, jméno, popis, v kombinaci s významem pro
ekologické zemědělství. Každý znak může být vyjádřen individuálně v kategorii skupin
znaků nebo jako suma (vyjádřená jako odrůdové číslo). Metodika je využitelná na úrovni
farmy, screeningu nebo šlechtitele.
Abstract
The proportion of arable land in the Czech Republic is low and the area of organic cereals
is small there. That is why official tests are not supposed to be establish in the Czech
Republic. Therefore, it is advisable to create a simple methodology for testing of a
suitability of wheat varieties at an organic farm and a breeder's level. The methodology is
divided into four parts: morphological, biological, economic and quality characters. When
evaluating each character, a user finds a code, name, description, scale of the evaluation
and point evaluation of each character, combined with its importance for organic farming
system. The characters may be evaluated as individual results in each category of the
morphological, biological, economic and quality characters or as a sum of all of them and a
variety number may be indicated. The Methodology may be used by several users (farm,
screening, breeding level).
1.
Úvod (Introduction)
Ekologické zemědělství (EZ) je kompromisem, nedává přednost kvantitě před
kvalitou a ochranu přírodních zdrojů staví na roveň produkce. Limity zákona o
ekologickém zemědělství však efektivnost pěstování polních plodin omezují. Zákaz
používání geneticky upravených rostlin v EZ znemožňuje dosažení požadovaných
vlastností zásahem do genomu. Na druhé straně konvenční zemědělství preferuje výnos.
Ochranu proti abiotickým a biotickým stresorům však řeší aplikací pesticidů,
morforegulátorů, rychle rozpustných hnojiv, apod. Pokud pomocné látky nejsou
k dispozici, výnos ale i kvalita výrazně klesají.
Rozsah ekologického zemědělství je dosud malý, proto se nevyplácí šlechtit odrůdy
se specifickými vlastnostmi. Odrůdy speciálně určené pro EZ dosud neexistují. V současné
době se šlechtí na vysokou rezistenci či toleranci k významným chorobám, případně
škůdcům, na odolnost proti poléhání a na vybrané parametry kvality. Staré krajové odrůdy
se vyznačují dalšími pozitivními vlastnostmi, ale nízký výnos a nedostatečná odolnost proti
chorobám a škůdcům (obvykle) brání jejich přímému použití. Z toho důvodu se v EZ
využívají konvenční odrůdy s vlastnostmi co nejvhodnějšími pro podmínky stanovišť.
Ideální odrůdy obilnin (pšenice) se vyznačují vysokou odolností zvláště proti
houbovým chorobám, především proti těm, které nemohou být eliminovány mořením
(choroby pat stébel, stéblolam a sněť mazlavá) a proti klasovým chorobám (fusariózy,
septoriózy), odolností proti poléhání i proti suchu, dobrou konkurenceschopností vůči
plevelům, efektivní schopností příjmu živin. Hlavními kritérii při šlechtění odrůd pro
ekologické zemědělství je kromě tvorby výnosu a rezistence i konkurenční schopnost vůči
plevelům, plasticita a stabilita výnosu. Šlechtění odrůd pro EZ může být prospěšné pro
jakékoliv (udržitelné) systémy hospodaření v krajině.
2.
Pšenice setá v ekologickém zemědělství ČR (Bread wheat in Czech
organic farming systems)
Organic farming occupied 6,61% of the acreage of farm land in the Czech Republic in
2006. Small acreage of arable land (8,34%) (Table 1). is the weak point of the Czech
organic farming. Cereals, grown in the Czech republic, occupy the most important part of
all the plant species grown on the arable land (almost 50 %). Wheat is the most usual
variety (40 % of all the varieties of cereals) (Graph 1). However, varieties breed and
tested in the conditions of organic farming system are still missing. It causes very low level
of yield (less than 50% of convention one).
Ekologické zemědělství se stává stále více podporovanou strategií vedoucí k
udržitelnému rozvoji a ochraně životního prostředí na Zemi, je nejrychleji rostoucím
agrárním sektorem. Rovněž v České republice se ekologické zemědělství stalo běžnou
součástí agrárního sektoru (Rozsypal, 2006).
K 31.12.2006 v České republice hospodařilo 963 ekologických farem na výměře
281 535, což činilo 6,61 % výměry zemědělského půdního fondu. Podíl orné půdy v
systému ekologického obhospodařování je ale nízký. Jak je patrné z tabulky 1, pohybuje se
na úrovni 8 %, tzn. že je ekologicky obhospodařováno 23 478,5 ha orné půdy.
Tab. 1: Vývoj struktury zemědělského půdního fondu v ekologickém zemědělství ČR
v % (Development of structure of organic farming area in the Czech Republic in %)
Plochy (Area)
Rok (Year)
2001
2002
2003
2004
2005
2006
Orná půda (Arable land)
8,78
8,31
7,70
7,50
8,1
8,34
TTP (Grasland)
89,69
90,13
90,9
89,4
82,4
82,5
Trvale kultury (Permanent crops)
0,45
0,38
0,36
0,40
0,30
0,42
Ostatní plochy (Other area)
1,08
1,18
1,04
2,70
9,20
8,74
Celkem (Total)
100
100
100
100
100
100
Podle buletinu Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky č. 4 z roku 2007 činil
podíl obilnin na orné půdě v ekologickém zemědělství 46% v roce 2004 (Graf 1). V tom
samém roce bylo ekologicky obhospodařováno 263 299 ha, podíl orné půdy činil 7,5% (19
694 ha). Z toho vyplývá, že obilninami bylo oseto celkem 9059 ha orné půdy.
Nejpěstovanějším obilním druhem je pak pšenice, přibližně se 40% podílem.
Podíl obilnin z celkové plochy tedy nepřesahuje ve většině ekologicky
hospodařících podniků 50%, obilniny ale mají v ekologickém zemědělství co do rozsahu
pěstování největší význam (DREYER, 1994).
Graf 1: Podíl obilnin na orné půdě v ekologickém zemědělství v roce 2004 (Share of cereals
celkem
(total)
on organic farming arable land in 2004)
43
ekologické (organic)
63
konvenční (conventional)
46
stát (country)
CZ
EE
32
42
HU
%
32
PL
46
SI
LT
61
49
LV
45
SK
0
10
20
30
40
50
60
70
3.
Odrůda a její podíl na výnosech (Role of variety)
All the species of cultivated plants may be grown in organic farming systems. Efficiency of
the growing is limited by the limits set up by the Law on organic farming and the relevant
Implementary regulation (MOUDRÝ, 2003). Since 2004, organic farms are obliged to use
seeds coming from organic farming conditions (EC Regulation No. 2092/91). The
Regulation sets up the fact that the last generation of parent plants (at least) of annual
crops must be grown in organic farming conditions (LAMMERTS van BUEREN, 2002).
Odrůda je charakterizována jako soubor jedinců určitého genotypu nebo skupiny
genotypů uvnitř nejnižšího botanického třídění, definovaný projevem genetických znaků,
které si při reprodukci zachovává a odlišující se alespoň jedním z projevených znaků nebo
jejich kombinací od jiných odrůd (CHLOUPEK, 1995). Obdobná definice říká, že se jedná
o soubor pěstovaných rostlin s jednotnými morfologickými znaky, jednotlivými
cytologickými, fyziologickými, biologickými a hospodářskými vlastnostmi, kterými se
odlišuje od jiné odrůdy stejného druhu plodiny (ROD et al. 1982). Odrůdu lze
charakterizovat také jako rostlinné společenstvo adaptované na určité technologické
prostředí (BOHÁČ, 1990).
V souvislosti s rozvojem úrovně šlechtění stoupá podíl odrůdy na výnosu, přičemž
v současnosti je to více než 30% (GRAMAN a ČURN, 1997). Jako ukázka stoupajícího
podílu odrůdy na výnosech může také posloužit údaj, publikovaný LEKEŠEM (1997), kdy
uvádí u „I. skupiny odrůd (1919-1925) vzniklých individuálním výběrem z krajových
odrůd“ výnosovou úroveň 100%, zatímco u IV. skupiny (1970-1985) intenzivních
krátkostébelných je to již 162%.
V ekologickém zemědělství lze pěstovat všechny druhy kulturních rostlin.
Efektivnost jejich pěstování je však omezena limity danými zákonem o ekologickém
zemědělství1 a jeho prováděcí vyhláškou2 (MOUDRÝ, 2003). Přičemž obecné požadavky
v tomto systému hospodaření jsou následující (LAMERTS van BUEREN, 2000):
1
úplné znění zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o
správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 320/2002
Sb. a zákonem č. 553/2005 Sb.
2
Vyhláška č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství
1. vysoká diverzita plodin na úrovni farmy,
2. vysoká nutriční kvalita,
3. vysoká adaptační schopnost k místním podmínkám,
4. zdraví rostlin,
5. přirozená reprodukční schopnost druhů a odrůd,
6. respekt k autentičnosti druhů.
Obr. 1: Přehled úrovní šlechtění, udržování a rozmnožování osiva a sadby (upraveno
dle LAMERTS van BUEREN, 2000)
Genové inženýrství
Konvenční
Šlechtitelské
šlechtitelské
programy pro
programy
EZ
šlechtění
odrůd
GMO odrůdy
konvenční
biologické
odrůdy
odrůdy
udržování
v konvenčních
podmínkách
udržování
v podmínkách EZ
množení v konvenčních
množení
podmínkách
v podmínkách EZ
udržování
odrůd
rozmnožování
osiva a sadby
konvenční osivo a sadba
ekologické osivo a
smí se použít pokud to
Zakázané
vyžaduje zvláštní
právní předpis3
3
sadba
Povinné
použití
Zákon č. 92/1996 Sb., o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, ve znění pozdějších předpisů
Obr. 1: Overview on the different levels of breeding, maintenance and multiplication
(according LAMERTS van BUEREN, 2000)
Genetic
Conventional
Organic plant
engineering
plant breeding
breeding
Conventional
Organic
varieties
varieties
Breeding of
varieties
GMO varieties
Maintenance under
Maintenance under
conventional conditions
organic conditions
Multiplication under
conventional conditions
Maintenance
of varieties
Multiplication
under organic
conditions
Multiplication
of seeds and
vegetative
Conventional seed and
vegetative
multiplication material
Organic seeds and
vegetative
material
multiplication
material
Allowed if
Prohibited
multiplication
organicmaterial is not
available
To be used if
available
Od roku 2004 smějí ekologicky hospodařící podniky použít pouze osivo množené
v podmínkách ekologického zemědělství4. Tato směrnice stanoví, že rodičovské rostliny
jednoletých plodin, musejí být pěstovány alespoň v poslední generaci v podmínkách
organického zemědělství (LAMERTS van BUEREN, 2000).
Podle § 5 vyhlášky MZe č. 53/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů musí
ekologický farmář dodržet následující ustanovení:
4
EU Regulation 2092/91
(1) V ekologickém zemědělství lze použít pouze rozmnožovací materiál 5 pocházející
z rostlin, které byly pěstovány v souladu se zákonem a touto vyhláškou nejméně
jedno vegetační období, u vytrvalých rostlin nejméně dvě vegetační období.
Sazenice zeleniny musí vždy pocházet z ekologického zemědělství nebo
z pozemků v přechodném období.
Ekologičtí farmáři tak musejí využívat osivo z konvenčních šlechtitelských
programů, protože dobře přizpůsobené odrůdy pro hospodaření se sníženými vstupy zatím
nejsou vyšlechtěny (KUNZ a KARUTZ, 1991). Odbor osiv a sadby ÚKZÚZ byl pověřen
MZe (odborem rozvoje venkova a ekologie) vedením databáze osiv pro ekologické
zemědělství. Vedení této databáze je v souladu s nařízením Komise 1452/2003. ÚKZÚZ
eviduje množitelské plochy a osivo pro ekologické zemědělství na stránkách
http://www.ukzuz.cz v sekci ekologické osivo.
Zákon o ekologickém zemědělství, který vychází z Nařízený rady 2092/91 ukládá
pěstitelům povinnost používat pouze rozmnožovací materiál pocházející z rostlin, které
byly pěstovány v souladu s uvedeným zákonem (MACHÁČ, 2003). Ekologičtí farmáři tak
musejí využívat osivo odrůd vyšlechtěných v konvenčních šlechtitelských programech,
protože dobře přizpůsobené odrůdy pro hospodaření se sníženými vstupy zatím nejsou
vyšlechtěny (ANONYM, 2006a).
Odrůdy plodin uvedených v „druhovém seznamu“
zákona č. 178/2006 Sb. musí být řádně registrovány ÚKZÚZ a zapsány v odrůdovém
katalogu a registrovány. Nicméně až na výjimky probíhá proces registrace a právní
ochrany odrůd v konvenčních podmínkách. Jako pozitivní příklad může posloužit sousední
Rakousko, kde jsou odrůdové zkoušky mohou probíhat jak v konvenčních tak v
ekologických podmínkách.
Současné odrůdy obilnin jsou šlechtěny tak, aby jejich genetická výbava byla co
nejvhodnější pro jejich pěstování intenzivním způsobem, tj. při použití značných dávek
průmyslových hnojiv (zvláště lehce rozpustných dusíkatých) (ZÍDEK et al., 1992),
herbicidů, fungicidů, insekticidů, růstových regulátorů a dalších látek (ANONYM, 2006b).
Odrůdy jsou tak přizpůsobeny pěstitelské, sklizňové a zpracovatelské technologii (ZÍDEK
et al., 1992).
5
§ 2 písm. g) zákona č. 92/1996 Sb., o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, ve znění zákona č.
357/1999 Sb. a zákona č. 153/2000 Sb.
4.
Ideotyp odrůdy pšenice seté, vhodné pro ekologické zemědělství
(Ideotype of organic farming bread wheat variety)
Absence of breeding programmes adapted to organic farming specifics is the first problem
when varieties are being chosen. The actual varieties are breed in order to have a
favourable genetic base for intensive method of growing - when considerable amounts of
industrial fertilizers are used - soluble nitrogenous ones (ZÍDEK et al., 1992), herbicides,
fungicides, insecticides, regulators of growth etc. (ANONYM, 2006). The varieties are
adapted to the technologies of growing, harvest and processing (ZÍDEK et al., 1992). The
ideotype of a variety suitable for organic farming is different from the conventional one.
According to WOLFE (2002), when testing the varieties suitable for organic farming
system, we have to take note of the questions of a sufficient nutrient supply, high
competitivness to weeds, resistance to diseases and pests and qualitative parametres of
production.
Organic farming may be characterised as a system of a limited amount of nutrients
(nitrogen, specially) and absence of the separate nitrogen application (KÖPKE, 2005).
Accepability of nitrogen in early spring is the main problem of the growing of winter
varieties. Soil is cool and wet yet and it still proves the low microbial activity then. The
genotypes characterised by high efficiency of nitrogen supply and use in the first stages of
growth are more suitable for organic farming system. Well-developped root system and
positive reaction to the interaction with soil edaphone are efficient for the nutrient supply
(LAMMERTS van BUEREN, 2002). The choice of an efficient root system (adapted to the
soil nutrient supply) should take note of the limited competitivness for assimilates and
good positioning of root system. Long roots with a high percentage of young roots lead to
a well-developped rich rot system (high percentage of capillary roots). Deeper roots
guarantees a sufficient water and nutrient supply from deeper layers of the soil profile
(KÖPKE, 2005).
Weed plants represent a serious problem of organic farming system (LAMMERTS van
BUEREN, 2002). Thanks to an availability of herbicides in the last 50 years, the plant
competitivness to weeds has been ignored for a long time WOLFE (2002). A sufficient
capacity of tillering belongs to the complex of the characters responsible for the high
competitivness to weeds (KRUEPL et al., 2006). It should be considered as one of the main
parametres of the selection. Considering cereals, the structure of plant has a huge impact
on it too – length of stalk, level of coverage of the plant by leaves, situation, shape and
solidity of leaves (REGNIER, RANKE, 1990) Medium high varieties are the most suitable
ones (MOUDRÝ, 2003).Fast growth of plants in the first stages of growth is very important
too. It assures a fast achievement of high LAI figures (LAMMERTS van BUEREN, 2002).
Planofile position of leaves (>45º) in the first stages of growth provides a higher degree of
shading of soil. It worsens conditions of growth for weeds (at the stations with worse
nutrient state and slower growth of plants too). Erectofile position of leaves is preferred in
later stages of growth (HOAD, NEUHOFF, DAVIES, 2005).
A certain level of resistance is not the main criterium of the selection of suitable varieties
for the breeding. It is their ability to provide a sufficient yield level in spite of the pressure
of infectious diseases (LAMMERTS van BUEREN, 2002). The breeding for a higher
resistance to diseases is carried out in case of winter wheat. The diseases may not be
eliminated by seed treatment (rust, spike heel diseases, eyespot disease, white leaf spot
disease, fusariosis). Non treated seeds which are used in organic farming system aren‘t
more resistant to Tilletia caries (MOUDRÝ, 2003). The main purpose is to choose
particular morphological characteristics of crops (robust plant habitus, it prevents crops
from the affection by diseases) (LAMMERTS van BUEREN, 2002). Occurrence of Septoria
nodorum may serve as an example of such a prevention. It is influenced by a structure of
crops (KUNZ, 2002). If the distance between spike and flat leaf is longer, it may make the
transfer of spores by raindrops from leaves to spike more difficult (KÖPKE, 2005).
Therefore, high varieties of crops are more resistant ones (KUNZ, 2002).
When organic and conventional farming system compared, organic one provides lower
yield (by 20-30%) (MOUDRÝ, 1997; MÄDER et al., 2002; LAMMERTS van BUEREN,
2002). Even it is usually lower in practise. Farmers need „reliable“ varieties able to
tolerate and resist to fluctuations of weather and pressure of diseases without any
considerable difference in spike and straw yield level (LAMMERTS van BUEREN, 2002).
Thanks to the interaction of the genotype and environment, the variety has characteristic
features. Thanks to them, it may be sold as a regional product. There is a basic rule: taste
and favour gives a strong character to a variety (LAMMERTS van BUEREN, HULSCHER
et al., 1999). Organic farming method may influence the technologic value of the variety in
a negative way, especially if the protein content is crucial there (MOUDRÝ, PRUGAR,
2002). Amount of protein complex of wheat grains depends on the envrionmental factors
and the genotype. TRIBOI et al. (2000) states the variety has a negligable impact on the
content of nitrogenous elements (4 %). On the other hand, (KÖPKE, 2005) refers to the
fact that the breeding of varieties for a high protein content leads to a reduction of yield.
V systémech hospodaření se sníženými vstupy jsou výnosy výrazněji ovlivněny
interakcí genotypu a prostředí než v konvenčním systému. Proto je první zásadou při
výběru druhů a odrůd určení vhodnosti pro dané stanoviště (MOUDRÝ, 2003). Jak uvádí
WOLFE (2003), u odrůd vhodných pro ekologické zemědělství je potřebné zohlednit
následující problémové okruhy:
a) zajištění dostatečné výživy rostlin,
b) vysoká konkurenční schopnost vůči plevelům,
c) odolnost vůči chorobám a škůdcům,
d) kvalitativní parametry produkce.
4.1
Vysoká konkurenční schopnost vůči plevelům
Plevelné rostliny jsou v literatuře často uváděny jako významný problém
ekologického systému hospodaření (LAMMERTS van BUEREN, 2002). Díky snadné
dostupnosti herbicidů v posledních 50-ti letech byla konkurenceschopnost pěstovaných
plodin vůči plevelům přehlížena (WOLFE, 2002). Vztah kulturní a plevelné rostliny by
měl přispět k vytvoření stabilního agroekosystému (LAMMERTS van BUEREN, 2002),
protože plevele mají v agroekosystému také pozitivní roli (WOLFE, 2002). Při vytváření
ideotypu odrůdy obilniny je potřebné zohlednit také fakt, že tlak plevelů je odlišný v
různých klimatických podmínkách KRUEPL et al. (2006).
Do komplexu znaků odpovědných za vysokou konkurenceschopnost vůči plevelům
patří dostatečná odnožovací schopnost KRUEPL et al. (2006), která by měla patřit mezi
jeden z hlavních selekčních parametrů (KÖPKE, 2005). U obilnin ji dále výrazně ovlivňuje
architektura rostlin – délka stébla, listová pokryvnost, postavení, pevnost a tvar listů
(REGNIER, RANKE, 1990). Nejvhodnější jsou středně vysoké odrůdy (MOUDRÝ, 2003).
Také KUNZ, KARUTZ (1991); EISELE, KÖPKE (1997); MÜLLER (1998); KÖPKE
(2005) poukazují na skutečnost, že vyšší odrůdy lépe konkurují. Vyšší odrůdy ale mohou
přinášet některé další problémy, jako je poléhání (KRUEPL et al., 2006). Důležitý je
rychlým růst rostlin v počátečních růstových fázích, který má vést k co nejrychlejšímu
dosažení vysokých hodnot LAI (LAMMERTS van BUEREN, 2002). Planofilní postavení
listů (>45º) v počátečních růstových fázích zajišťuje vyšší zastínění povrchu půdy a tím i
zhoršení růstových podmínek pro plevele i na stanovištích s horším výživným stavem a
pomalejším rozvojem rostlin. V pozdějších růstových fázích je výhodné erektofilní
postavení listů (HOAD, NEUHOFF, DAVIES, 2005). Konkurenceschopnost v růstové fázi
DC 31-75 je pak závislá na rychlosti sloupkování, LAI, objemu nadzemní fytomasy a
výšce rostlin (KÖPKE, 2005).
Van Delden (2001) in LAMMERTS van BUEREN (2002) poukazuje také na fakt,
že dobrá schopnost příjmu živin rostlinou v podmínkách hospodaření se sníženými vstupy
výrazně ovlivňuje její konkurenceschopnost. Odrůdy tak musejí být přizpůsobeny na
nízkou hladinu hnojení dusíkem a být schopné i přes to co nejrychleji pokrýt půdu (KUNZ,
KARUTZ, 1991; EISELE, KÖPKE, 1997; MÜLLER, 1998).
Kořeny některých rostlin produkují také alelopatické výměšky, které ovlivňují růst
dalších rostlin (LAMMERTS van BUEREN, 2002). Hrají větší význam u žita a ovsa než u
pšenice a ječmene (KÖPKE, 2005). Výsledky ale poukazují na skutečnost, že alelopatický
potenciál vede spíše ke snížení výnosů a kvality (REGNIER, RANKE, 1990).
4.2
Zajištění dostatečné výživy rostliny
V EZ jsou obilniny mnohem více závislé na mineralizaci živin z půdy,
z organických hnojiv a zeleného hnojení než v konvenčním systému (ERICSON, 2006).
EZ lze charakterizovat jako systém s omezeným množstvím živin (zvláště dusíku) a
absencí dělené aplikace dusíku (KÖPKE, 2005). Hlavním problémem při pěstování ozimů
v EZ je přijatelnost dusíku v časném jaru, kdy studené vlhké půdy vykazují ještě nízkou
mikrobiální aktivitu. Mineralizace živin (zvláště dusíku) je v tomto období omezená
(MOUDRÝ, 2003). Důležitý je také efektivní příjem dusíku ve spojitosti s vysokou
kvalitou produkce a rozvojem rostlin v časných růstových fázích (REENTS, 2002).
Odrůdy musejí být přizpůsobeny nižším vkladům živin do agroekosystému (LAMMERTS
van BUEREN, 2002).
V minulých letech byla vypracována řada studií s cílem determinovat změny ve
výkonnosti odrůd v průběhu šlechtění ve vztahu k efektivitě využití živin (ERICSON,
2006).
MUURINEN et al. (2006) hodnotil efektivitu využití dusíku pšenic, ovsů a
ječmenů vyšlechtěných v rozmezí let 1909 až 2002 ve Finsku. Moderní odrůdy pšenic a
ovsa měly vyšší efektivitu příjmu a využití dusíku než starší, to ale neplatilo pro ječmeny.
Autor také poukazuje na skutečnost, že zlepšení efektivity příjmu a využití dusíku bylo
způsobeno efektivnějším využitím přijatých živin v rostlině, nikoli zvýšenou schopností
příjmu živin kořenovou soustavou.
ORTIZ MONASTERIO (1997) in ERICSON (2006) konstatuje, že při různé úrovni
dusíkatého hnojení mají moderní odrůdy vyšší efektivitu příjmu a využití živin než staré.
GORNY (2001) ve své studii uvádí, že krajové odrůdy potravinářských pšenic
v podmínkách se sníženými vstupy mají vyšší efektivitu příjmu a využití dusíku než
moderní evropské odrůdy.
SLAFER et al. (1990) studoval 6 potravinářských odrůd pšenic, vyšlechtěných
mezi roky 1912 až 1980 a dospěl k závěru, že v průběhu šlechtění nedošlo ke zlepšení
schopnosti příjmu dusíku kořenovou soustavou rostliny v době kvetení nebo zrání.
Šlechtění vedlo ke zvýšení výnosu zrna prostřednictvím změny sklizňového indexu,
sklizňového indexu dusíku a zvýšením počtu zrn. Změna ve sklizňovém indexu je vyšší
než změna ve sklizňovém indexu dusíku, což vedlo k „rozředění“ dusíku a jeho nižší
koncentraci v zrnu.
BARESEL et al. (2005), který studoval odrůdy pšenic zjistil, že podmínky
ekologického zemědělství jsou velmi rozdílné a variabilní od konvenčních. Odrůdy
adaptované na podmínky konvenčních farem tak nemusejí být vždy úspěšně pěstovány
v EZ, zvláště v podmínkách hospodaření s výrazně sníženými vstupy.
Genotypy s vysokou efektivitou příjmu a využitím dusíku v počátečních růstových
fázích jsou vhodnější pro EZ. Většina moderních odrůd se ale lépe uplatní v systémech
hospodaření s vysokým inputem živin. Mají také nízkou úroveň interakce genotypuprostředím. V low-input podmínkách nedosahují požadované pekařské kvality. Na druhou
stranu staré odrůdy a odrůdy biologické mají vyšší obsah proteinu v zrnu, některé z nich
v podmínkách jak konvenčního tak i ekologického systému. Vysoký obsah proteinu je ale
zpravidla doprovázen nižšími výnosy (ERICSON, 2006).
Pro efektivní příjem živin je důležitá dostatečně rozvinutá kořenová soustava s
pozitivní reakci k interakci s půdním edafonem (LAMMERTS van BUEREN, 2002). Bylo
zaznamenáno, že v půdách s nižší koncentrací dostupného dusíku, je růst kořenů
upřednostňován před růstem nadzemní fytomasy (BROUWER, 1983 in LAMMERTS van
BUEREN, 2002). Naproti tomu tvar kořenové soustavy není ovlivněn pouze půdní
strukturou, obsahem živin a vody v půdě, ale také dědičně (FITTER et al., 1991, FITTER a
STICKLAND, 1991) a je negativně ovlivněn selekcí odrůd na vysoký výnos
v konvenčních podmínkách (SIDDIQUE et al., 1990). To naznačuje, že by se výběr odrůd
vhodných pro hospodaření se sníženými vstupy měl odehrávat v podmínkách EZ
(LAMMERTS van BUEREN, 2002).
Výběr efektivní kořenové soustavy, adaptované k příjmu živin z půdy by měl
zohlednit omezenou konkurenci o asimiláty a kvalitní rozmístění kořenů. Kořenová
soustava s dlouhými kořeny s vysokým procentem mladých kořínků vede k bohatému
rozvětvení a vysokému podílů vlásečnicových kořenů. Také hlubší zakořenění zabezpečuje
nejen dostatečný příjem vody, ale také živin z hlubších vrstev půdního profilu (KÖPKE,
2005).
MANSKE et al. (2000) in ERICSON (2006) studovali schopnost příjmu fosforu
z půdy u pšenic v Mexiku. Autoři došli k závěru, že délka a hustota kořenů v období
kvetení byla nejvýznamnějším faktorem, který ovlivňoval příjem fosforu a o positivně
koreloval se schopností rostliny přijmout fosfor z půdy. Ně všechny odrůdy ale vykázaly
tuto korelaci. Na druhou stranu LOES (2004) in ERICSON (2006) nenalezl přímou
souvislost mezi morfologií kořenové soustavy při studiu schopnosti příjmu živin ječmenů.
Nicméně podotýká, že hustá kořenová soustava vede k vyšší schopnosti příjmu živin
z půdy rostlinou.
V agroekosystému je také významná interakce kořenové soustavy s ostatními
půdními organismy, jako jsou bakterie a houby, které zvyšují mineralizaci živin (LEE a
PANKHURST, 1992; MÄDER et al., 2000). HETRICK et al. (1993) zjistili, že moderní
odrůdy pšenice méně reagují na mykorhizální symbiózu. Je také známo, že interakce mezi
mikrorganismy a rostlinnými kořeny jsou geneticky determinovány a v současnosti není
tento faktor při šlechtění zohledován (LAMMERTS van BUEREN, 2002).
4.3
Odolnost vůči chorobám a škůdcům
Koncept zdravotního stavu rostliny zahrnuje především preventivní metody, jako je
vytvoření dobrých růstových podmínek pro rostliny, předcházení působení stresorů
zvážením přirozené tolerance rostlin k rostlinným konkurentům (BLOKSMA, Van
DAMME, 1999 in LAMMERTS van BUEREN, 2002). Výskyt mnoha chorob není
podmíněn horšími růstovými podmínkami, ale je výsledkem nerovnováhy mezi rostlinou a
podmínkami prostředí, což vede k nerovnováze v metabolismu tím k přilákání hmyzu,
houbových a bakteriálních chorob (TAMIS a Van den BRINK, 1999). Základem je proto
strategie ochrany rostlin na úrovni farmy. Na úrovni rostliny se pak jedná o preventivní
opatření, jako je optimalizace výživy dusíkem, vytvoření vhodného mikroklimatu
v porostu apod. (LAMMERTS van BUEREN, 2002)
Při šlechtění odrůd není selekčním kritériem konkrétní úroveň rezistence, ale
schopnost rostliny vytvořit určitou úroveň výnosu a kvality navzdory infekčnímu tlaku
chorob (LAMMERTS van BUEREN, 2002). Šlechtění na odolnost se tak u ozimé pšenice
uplatňuje proti chorobám, které nemohou být účinně eliminovány mořením (rzi, choroby
pat stébel, stéblolam, septoriózy, fuzariózy). U nemořeného osiva v EZ vystupuje do
popředí odolnost proti sněti mazlavé (Tilletia caries) (MOUDRÝ, 2003). Cílem je tedy
zvolit vybrané morfologické znaky, jako je robusní habitus rostliny, který nepodporuje
rozvoj chorob (LAMMERTS van BUEREN, 2002).
Výskyt braničnatky plevové (Septoria nodorum) ovlivňuje architektura rostlin
(KUNZ, 2002), kdy přenos spor dešťovými kapkami z listů na klas může být potlačen
zvětšením vzdálenosti mezi klasem a praporcovým listem (KÖPKE, 2005). Vysoké odrůdy
jsou tak odolnější (KUNZ, 2002). Infekce klasů Fusarium spp. je také ovlivněna
vzdáleností klas-praporcový list (ENGELKE, 1992). Při snížení hladiny živin, zejména
dusíku a při poklesu hustoty porostu lze očekávat nižší napadení padlím travním, vhodná
organizace porostu omezuje výskyt stéblolamu (MOUDRÝ, 2003). Také rez pšeničná
poškozuje porosty méně než v konvenčním systému (KUNZ, 2002).
Deoxinivalenol (DON), vznikající jako sekundární metabolit houbových chorob
(Fusarium culmorum a Fusarium graminearum) v klasu pšenice (LAMMERTS van
BUEREN, 2002) byl v řadě studií zaznamenán v menším množství, než ve vzorcích
z konvenční pšenice (BIERZELE et al., 2002), měl by proto hrát větší význam
v podmínkách s vyššími vstupy živin, zvláště dusíku (SCHAUDER, 2004) a nebo po
kukuřici jako předplodině (KÖPKE, 2005).
4.4
Výnos, stabilita výnosu a kvalitativní parametry produkce
V porovnání s konvenčním systémem, je v literatuře uváděn výnos o 20-30% nižší
(MOUDRÝ, 1997; MÄDER et al., 2002; LAMMERT van BUEREN et al., 2002).
Prioritou EZ je kvalita a stabilita výnosu, nikoli kvantita produkce. Farmáři proto potřebují
„spolehlivé“ odrůdy, které jsou schopné překlenout výkyvy v počasí a tlak chorob bez
významných rozdílů ve výnosech zrna i slámy (LAMMERTS van BUEREN, 2002).
Díky interakci genotypu a prostředí má odrůda charakteristické vlastnosti, čehož
má být využito při prodeji jako regionálního produktu. Vychází se z pravidla, že chuť dává
odrůdě charakter (LAMMERTS van BUEREN, HULSCHER et al., 1999).
Vysoká pekařská kvalita odrůd je charakterizována obsahem hrubých bílkovin,
vysokou hodnotou sedimentačního testu (Zeleny-test), vazností mouky a objemovou
výtěžností, číslem poklesu a objemovou hmotností. Pekařská kvalita pšenice je velmi
komplexní znak a šlechtění odrůd s vysokou kvalitou je velmi zdlouhavý a obtížný úkol
(FOSSATI, KLEIJER, BRABANT, 2005).
Ekologická forma pěstování může mít negativní dopad na technologickou hodnotu,
a to zejména tam, kde je rozhodující obsah bílkovin (MOUDRÝ a PRUGAR, 2002). Je to
ale dáno tím, že množství bílkovinného komplexu zrna pšenice závisí zejména na
faktorech prostředí, méně pak na genotypu, TRIBOI et al. (2000) uvádí, že odrůda
ovlivňuje obsah N-látek pouze ze 4%. Na druhou stranu KÖPKE (2005) poukazuje na fakt,
že šlechtění odrůd na vysoký obsah proteinu v zrnu vede ke snižování výnosu.
Obr. 2: Grafické znázornění ideotypu odrůdy pšenice seté pro ekologické zemědělství
(Ideotype of organic wheat variety)
5.
Šlechtění odrůd vhodných pro ekologické zemědělství (Plant
breeding for organic farming)
Application of suitable breeding methods for organic varieties is based on the absolute ban
of all the genetic manipulations, restrictions concerning the use of hybride varieties and a
transfer of as much of the breeding process as possible into the agroecosystem. The
breeding process should take the following three criteria into consideration: farm – crop –
social-economic aspect (Table 2). An organic variety must be able to absorb enough
nutrients from the soil, it must be competitive to weeds, it must be resistant to diseases and
pests etc. (Table 3). Three types of the breeding methods are distinguished: suitable,
unsuitable (provisionally used) and banned (see the distinction in Tab.4).
Cílem ekologického šlechtění rostlin není dosažení maximálního výnosu, ale
individuálního využití stanovištních podmínek (ZÍDEK et al., 1992).
Při vlastním
šlechtění se by měly být dodrženy následující zásady (LAMMERTS van BUEREN, 2000):
1. šlechtění by mělo být prováděno v podmínkách ekologického zemědělství,
2. hledání alternativ k nahrazení in vitro techniky,
3. v hybridizačních programech mají být využívány otcovské linie, které jsou
pěstovány po několik generací v ekologickém systému,
4. zcela nepřípustné je genové inženýrství.
5.1
Hlavní kriteria šlechtění pro ekologické zemědělství
Žádoucí znaky pro šlechtění odrůd pro ekologické zemědělství jsou proto
následující (LAMMERTS van BUEREN, 2000):
1. výborná adaptační schopnost k místnímu klimatu a dynamice živin,
2. vysoká efektivnost využití živin z půdy,
3. zdraví rostlin (upřednostňována tolerance před rezistencí),
4. přirozená reprodukční schopnost odrůd a druhů (včetně zdravého osiva a
vitality),
5. výnosová stabilita,
6. tržní kvalita,
7. skladovatelnost
8. nutriční kvalita, včetně chuti a vůně.
Z hlediska šlechtění by měly odrůdy splňovat kritéria uvedená v tab. 2.
Tab. 2: Tři úrovně šlechtění pro EZ (Three levels of organic breeding) (upraveno dle
LAMMERTS van BUEREN, 2000)
Na úrovni farmy (farm level)
- uzavřený produkční cyklus (closed production cycles)
- samoregulace produkčních procesů (natural self-regulation)
- vysoká agrobiodiverzita (high agrobiodiversity)
Na úrovni rostliny (crop level)
- přirozená reprodukční schopnost (self-reproductive ability)
- schopnost se přizpůsobit životnímu prostředí (ability to adapt to environment)
- genetická diverzita s ohledem na přírodní druhy (genetic diversity with regard to
reproductive barriers)
Na úrovni socio-ekonomickém (Socio-economic level)
- blízký vztah mezi farmářem, zpracovatelem a šlechtitelem (close interaction between
farmers)
- implementace principů EZ (incorporating organic principes)
- diverzita kulturních rostlin - řada odlišných šlechtitelských programů (cultural diversity
represented by many different breeding programmes)
5.1.1 Kriteria na úrovni farmy
Důraz je kladen na uzavřený produkční cyklus, ve kterém je rozvinuta přirozená
regulace produkčních cyklů (LAMMERTS van BUEREN, HULSCHER et al., 1999).
Jedním s cílů je také dosažení vysoké agrobiodiverzity, která jednoznačně přispívá právě
ke zvýšení stability celého produkčního cyklu (COLLINS, HAWTIN, 1999)
Tab. 3: Obecná kriteria požadovaných znaků odrůdy pro ekologické zemědělství,
odvozené z agroekologického přístupu (Criteria for organic plant breeding and
propagation strategies derived from the non-chemical and agro-ecological approach)
(LAMMERTS van BUEREN, 2002)
Kritérium (criteria)
Požadované znaky odrůdy (desirable variety characteristics)
Adaptace na výživu a Adaptace k nižším vstupům živin; schopnost překlenout výkyvy
hnojení
v ekologickém v dynamice dusíku (stabilní růst); efektivita příjmu vody a živin;
zemědělství (adaptation bohatě rozvinutá kořenová soustava; schopnost interakce s půdními
to organic soil fertility
mikrorganismy; schopnost rostliny přijmout živiny a využít je
efektivně na tvorbu hospodářského výnosu
management)
(adaptation to low,
organic inputs and fluctuating nutrient dynamics, efficient in
capturing water and nutrients, their uptake and their use; deep,
intensive root architecture; ability to interact with beneficial soil
microorganisms)
Konkurenceschopnost
Architektura rostliny zajišťující co nejdříve pokrytí půdy a
plevelům
(weed konkurenci o světelné záření v porostu; schopnost allelopatie;
suppressiveness)
vhodnost k mechanickému ošetření porostu (plant architecture for
vůči
early soil cover and more light-competitiveness)
Odolnost vůči chorobám Dlouho trvající dolnost vůči polyetiologickým a monoetiologickým
a škůdcům (crop health)
chorobám; tolerance; morfologie rostliny; možnost pěstování
v druhové nebo odrůdové směsi; schopnost interakce s prospěšnými
organismy, které podporují růst rostliny; potlačit vnímavost
k chorobám (durable resistance, field tolerance, plant morphology,
combining ability for crop or variety mixtures, capable of
interaction with beneficial microorganisms)
Zdravé
(seed Resistence nebo tolerance k chorobám v průběhu množení osiva
osivo
včetně chorob přenosných osivem; vysoká klíčivost a vzcházivost;
health)
vysoká vitalita klíčících rostlin
diseases
during
seed
(resistance/tolerance against
production,
germination
and
crop
establishment)
Kvalita
produktů Ranná odrůda; vysoká pekařská kvalita; dobrá chuť; snadné
(product quality)
skladování (high processing/bakung quality, good taste, high
storage potential)
Výnos a jeho stabilita relativně vysoké a stabilní výnosy v low-input podmínkách
(yield and yield stability)
(maximum yield level and yield stability under low, organic input)
5.1.2 Kritéria na úrovni plodiny
Ekologické odrůdy si musejí uchovat schopnost přirozené reprodukce, protože je to
základní podmínka podmiňující následný vývoj genotypu v interakci s prostředím a časem.
Také je kladen důraz na schopnost adaptovat se nezávisle na prostředí, tj. jedna z hlavních
odlišností od konvenčních odrůd, kterým se naopak farmáři snaží maximálně přizpůsobit
prostředí farmáři. Genetická diverzita s respektem k jedinečnosti a charakteru přírodních
druhů představuje opět významný příspěvek ke stabilitě celého produkčního cyklu
(LAMMERTS van BUEREN, HULSCHER et al., 1999).
5.1.3 Socioekonomické aspekty
Zahrnují
již
zmíněnou
spolupráci
mezi
jednotlivými
subjekty
v celém
šlechtitelském procesu, ale také implementaci principů organického zemědělství. Cílem je
také podporovat více odlišných šlechtitelských programů, které vedou k vytvoření řady
odrůd. Vzniká tak diverzita na úrovni nejen genotypů, ale také kulturní (rozvoj různých
šlechtitelských principů, šlechtitelských stanic s dopadem na zaměstnanost, vznik
unikátních odrůd, apod.) (LAMMERTS van BUEREN, HULSCHER et al., 1999).
5.2
Šlechtitelské postupy
Ekologické zemědělství je často charakterizováno jako přírodě blízký způsob
obhospodařovní půdy s absencí chemických vstupů jako jsou lehce rpzpustná hnojiva,
herbicidy a pesticidy (IFOAM, 2007).
Hlavním principem a vizí ekologického šlechtění je, že se odehrává v interakci
rostliny s prostředím, farmářem (zpracovatelem) a šlechtitelem. To vede k lepšímu
přizpůsobení rostliny k podmínkám ekologického zemědělství v případě, že v něm budou
šlechtěny, udržovány a množeny (LAMMERTS van BUEREN, HULSCHER, 1999).
5.2.1 Techniky na úrovni rostliny a plodiny
Tyto techniky mohou být použity při udržování rodičovských linií a k výběru a
rozmnožování potomstva přímo v podmínkách EZ. Také mohou být využitý přímo farmáři
v selekčním procesu na vlastní farmě v konkrétních půdně-klimatických podmínkách po
kunzultaci se šlechtiteli. LAMMERTS van BUEREN (2002) poukazuje ne to, že některé
techniky na úrovni rostliny jsou nevhodné. Jako příklad uvádí využití geneticky
podmíněného cytoplasmaticky sterilního typu pylové sterility (hybridi bez genů obnovy
fertility), kdy k obnově fertility musí dojít k nakřížení s obnovitelem fertility a je tak
přerušena přirozená kontinuita vývoje rostliny v interakci s prostředím a časem.
5.2.2 Techniky na úrovni buňky
Tyto techniky na úrovni buňky nebo in-vitro, jako jsou embryokultury se dotýkají
křížení, které by mělo vycházet z přírodních okolností, pokud je zapojeno velké množství
rostlin. Tyto postupy jsou po mnoho let používány v konvenčních šlechtitelských
programech k urychlení šlechtitelského procesu, nebo přenosu rezistence chorob od
planých předků.
Pokud probíhá kultivace buňky nebo tkáně rostliny v laboratorních
podmínkách, tak dochází k ovlivnění buňky pouze „umělým“ prostředím, nikoli
podmínkami agroekosystému (LAMMERTS van BUEREN, 2002). Tyto techniky je ale
vhodné používat v EZ po dobu než dojde k rozvoji šlechtitelských metod, které budou
vycházet z uvedených principů (LAMMERTS van BUEREN, HULSCHER, 1999).
5.2.3 Techniky na úrovni DNA
Genové inženýrství vyšších rostlin je proces, ve kterém je genotyp buněčné buňky
pozměněný vnesením genu nebo genů do genomu jinak, než při rozmnožování. Tato
defonice zahrnuje také fůzi protoplastů (LAMMERTS van BUEREN, 2002).
V ekologickém zemědělství je zakázáno použít geneticky modifikovaný materiál6. Tyto
6
Nařízení rady (EHS) č. 2092/91 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícímu označování
zemědělských produktů a potravin
techniky narušují úrovně přirozeného rozmnožování rostlin (LAMERTS van BUEREN,
2002).
5.4.4 Diagnostické techniky využívající DNA
DNA diagnostické metody umožňují selekci na úrovni DNA a nezahrnují genetické
modifikace. Tyto techniky, které jsou založeny na bázi biochemických a molekulárních
markerů, mohou být použity v ekologickém zemědělství jako podpora ve šlechtitelských
programech (LAMMERTS van BUEREN et al, 2003).
VERHOOG (2005) poukazuje na potřebu rozlišit etické aspekty použití
genetických markerů:
a) pro základní výzkum a k porozumění základním principům genetiky,
b) pro diagnostiku čistoty odrůdy a rozlišení odrůd,
c) pro selekci požadovaných znaků.
5.4.5 Shrnutí vhodných, nevhodných a zakázaných šlechtitelských principů
při tvorbě odrůdy pro ekologické zemědělství
Postupy šlechtění vycházejí ze základních principů ekologického zemědělství. Lze
je tak rozčlenit do tří základních kategorií, které jsou patrné z tab. 4.
Tab. 4: Seznam doporučených šlechtitelských technik a jejich vhodnost pro šlechtění odrůd pro ekologické zemědělství (upraveno
dle LAMERTS van BUEREN, 2000)
technika navozující variabilitu
selekční technika
udržování a rozmnožování
prostředek
• hromadný výběr
• kombinační křížení
• generativní rozmnožování
• rodokmenová metoda
• křížení - meziodrůdové
• vegetativní rozmnožování
• přírodní výběr
• vzdálené křížení
- dělení kořenů
(použití provokačních
• zpětné křížení hybridů
- dělení šupin (např.: lilie)
testů a přírodního výběru)
(s fertilní F1)
- dělení hlíz
Vhodné
• změny v okolním prostředí
• tepelné předpůsobení
- cibulky, hlízky
• změny v termínu setí
• transplantace čnělky
- odnože
• klasové výběry
• dekapitace čnělky/blizny
- roubování
• opylení směsí pylu
• testovací křížení
- oddenky
(neozářeného)
• nepřímá selekce
• prašníkové kultury
• thiosíran stříbrný
• embryokultury
• kultury mikrospor
• dusičnan stříbrný
Nevhodné
• selekce in vitro
• kultury semeníků
• meristemové kultury
• růstové stimulátory
(dočasně
• DNA diagnostické metody
• opylení in vitro
• mikro-propagace
• kolchicin (příbuzné
povolené)
• somatická embryogeneze
látky)
• fůze protoplastů
• CMS (cytoplasmaticky sterilní)
hybridi bez genů obnovy fertility
• mutace (indukce mutací
Zakázané
chemomutageny a radiací)
• genetické modifikace
• opylení ozářeným pylem
Tab. 4: List of recommendations regarding breeding techniques and their suitability for an organic plant breeding system (according
LAMERTS van BUEREN, 2000)
Maintenance and
Variation induction techniques
Selection techniques
Substances
propagation
• generative propagation
• mass selection
• combination breeding
• vegetative propagation
• pedigree selection
• crossing varieties
• site-determined selection
- partitioned tubers
• bridge crossing
- scales, husks, partitioned
• backcrossing hybrids with fertile • change in sorroundinrs
Suitable for
• change in sowing time
bulbs, brood buds, bulbils
organic plant F1
• ear bed methods
• temperature treating
- offset bulbs, etc.
breeding
• test crosses
• grafting style
- layer, cut and graft shoots
• cutting style
• indirect selection
- rhizomes
• untreated mentor pollen
• DNA diagnostic methods
• silver thiosulfate
• anther culture
Not suitable,
• silver nitrate
• embryo culture
• microsperm culture
• in vitro selection
but
• growth stimulants
• ovary culture
• meristem culture
provisionally
• colchicine (and
• in vitro pollination
• micro-propagation
allowed
• somatic embryogenesis
related substances)
• cms hybrids without restorer
genes
Not suitable, • protoplast fusion
immediate ban • radiated mentor pollen
• mutation induction
• genetic modification
6.
Odrůda obilnin v ekologickém zemědělství ČR - aktuální situace
(Cereals varieties in organic farming of the Czech Republic – actual
situation)
In 2006, the questionnary study has been carried out there. It was called “Varieties of
cereals in organic farming system”. The respondends were chosen form the database of
the association of organic farmers called PRO-BIO (50% of organic farmers in the Czech
Republic). There was a condition for them to grow cereals. There were 81 farms addressed
(about 50% of the associations growing cereals in organic farming system in the Czech
Republic). According to the questionnaire study carried out among organic farmers in the
Czech Republic and information concerning the varieties available, lack and unsufficient
range of the varieties, which are suitable for local land and climatic conditions, belong to
the most important problems of organic growing of cereals in the Czech Republic. Wheat
is the most common kind of cereals (Graph 2) (spring wheat - 35%, spelt - 22%, winter
wheat - 17%). Most of the respondends would appreciate low input varieties. There are
their most important and most required qualitites: good health conditions, competitivness
to weeds and suitability for land and climatic conditions of a certain farm. There are the
most common problems of growing: crop stand is overrun with weeds, low or fluctuating
yield. The average yield of the whole group of cereals was 2.7 t.ha-1 (50% of conventional
farming yield, 5.47 t.ha-1 in 2005) in the Czech Republic in 2005.
V květnu a červnu 2006 bylo uskutečněno dotazníkové šetření „Odrůdy obilnin
v ekologickém zemědělství“. Respondenti byli vybráni z databáze svazu ekologických
zemědělců PRO-BIO (cca 50% ekologicky hospodařících farem v ČR) a podmínkou bylo,
aby pěstovali obilniny. Osloveno bylo celkem 81 farem (přibližně 50% podniků pěstujících
obilniny v ekologickém systému v ČR). Zadáno bylo celkem 14 otázek, které byly shrnuty
do několika okruhů. Pro sestavení tabulky 1. byly použity údaje z databáze vedené
ÚKZUZ.
Z 81 odeslaných dotazníků se vrátilo 13 kompletně vyplněných. Návratnost tedy
činila 16%. Ve sledovaném souboru nebyly hodnoceny pseudoobilniny (pohanka, proso).
6.1
Pěstované druhy obilnin
Jak je patrné z grafu 1, nejpěstovanějším obilním druhem v roce 2006 je pšenice
(43% podíl). Ve výběrovém souboru farem byla nejpěstovanější pšenice jarní (35%
subjektů), špalda (22% subjektů) a ozimá pšenice (17% subjektů). Několik podniků pěstuje
také jednozrnku a dvouzrnku. Zjištěný podíl pěstování ozimé pšenice neodpovídá údaji,
který uvádí ŽIVĚLOVÁ et al. (2006), kdy v souboru ekologických farem, u kterých byla
hodnocena ekonomika ekologického zemědělství, pěstovalo ozimou pšenici 31% subjektů.
Druhým nejpěstovanějším obilním druhem je oves (25% podíl). 16% podniků pěstuje
ozimé nebo jarní triticale. Ječmen jarní pak 10% a žito pouze 6% farem.
Graf 2: Struktura pěstování obilních druhů v EZ – dotazníkové šetření (Structure of
cereal production in organic farming of the Czech Republic – results of questionaire study)
%
45
40
35
30
25
20
15
10
5
0
Pšenice (wheat) Oves (oat)
6.2
Triticale
(triticale)
Ječmen (barley)
Žito (rye)
Počet druhů pěstovaných na farmě a podíl obilnin na orné půdě
Z hodnoceného souboru farem pěstuje pouze jeden obilní druh 1 farma (7,7%).
Dva, tři a čtyři obilní druhy pěstují vždy tři farmy (23%). Šest a sedm obilních druhů
pěstuje vždy jedna farma (7,7%). Rekordních devět druhů pěstuje jedna farma (7,7%).
Průměrný podíl obilnin na orné půdě ve sledovaných podnicích činí 38,5%.
Podíváme-li se na tuto hodnotu v průměru za všechny farmy, tak zastoupení obilnin
nepřesahuje 50%. Nižší zastoupení obilnin v osevním postupu tak nesnižuje jeho pestrost a
nepřispívá tolik k šíření chorob, škůdců a plevelů (MOUDRÝ, 1997). Ve sledovaném
souboru jsou tři farmy, které tuto doporučovanou hranici překračují (60%, 70% a 80%
podíl obilnin).
6.3
Kritéria volby druhu obilniny, odrůdy
Jako hlavní kritérium uvádějí respondenti „zajištění odbytu“. V případě farem,
které pěstují obilniny pro krmné účely, převládá „krmná hodnota“. Mezi další odpovědi
patří „vhodnost pro dané půdně-klimatické podmínky“, „osevní postup“, „rychlý jarní růst,
konkurence vůči plevelům a zdravotní stav“, ale také „zkušenosti vlastní, kolegů a
poradců“ a „zajištění dostatku slámy“.
Volbu odrůdy ovlivňuje především dosažitelnost osiva v „Bio kvalitě“ (54%
odpovědí). 31% podniků dále zohledňuje půdně-klimatické podmínky a mrazuvzdornost.
Mezi další odpovědi patří také „rychlý jarní růst, konkurenceschopnost vůči plevelům a
zdravotní stav“ a „vhodnost odrůdy pro konečně použití“. 38% farmářů pak upřednostňuje
kvalitu produkce, 38% podniků hledá kompromis mezi kvalitou a výnosem a pouze 16%
respondentů dává přednost výnosu.
6.4
Odrůdy šlechtěné pro ekologické zemědělství a jejich vlastnosti
Poměrně jednoznačně odpovídají respondenti na otázku, zda by uvítali na trhu tzv.
„biologické odrůdy“ šlechtěné s ohledem na specifika systému hospodaření se sníženými
vstupy. Zcela jednoznačně kladně odpovídá 92% dotázaných. 69% dotázaných klade důraz
na zdravotní stav rostlin, 38% na konkurenceschopnost vůči plevelům a vhodnost pro
půdně-klimatické podmínky farmy. Mezi méně časté odpovědí patří „výnos“, „vyšší
vzrůst“, „kvalita“, odolnost vůči poléhání“ a „délka vegetační doby“. Při smluvním
zajištění odbytu by bylo ochotno kromě „biologických“ odrůd pěstovat odrůdy se
specifickými kvalitativními parametry 62% respondentů, 15% ne a 23% neví.
6.5
Nejčastější problémy při pěstování obilnin
Největším problémem při pěstování obilnin je zaplevelení (39% odpovědí),
především pcháčem osetem a pýrem plazivým. Mezi další problémy patří „nízký výnos a
kvalita“, „problémy s přezimováním“ a „nízká úroveň technického vybavení farmy a
posklizňového ošetření“.
6.6
Výnosy a jejich kolísání
Za celou skupinu obilnin činí průměrný výnos ze všech farem 2,7 t.ha-1. Tato
hodnota se shoduje také s údaji ŽIVĚLOVÉ et al. (2006), která uvádí průměrný výnos
ozimé pšenice na shodné úrovni. Při porovnání s konvenčním zemědělstvím činí výnosy
pouze 50%, což je v rozporu s tvrzením např. MOUDRÉHO (1997), který uvádí po
dokončení přechodného období stabilizaci výnosů na 80-90% původní úrovně.
Značným problémem ekologického pěstování obilnin v ČR je rozkolísanost výnosů.
Nejčastěji uvádějí respondenti rozdíly mezi výnosy ve jednotlivých letech ve výši 1 t.ha-1
(37% rozdíl ve výnosech). Výjimkou nejsou ani rozdíly 2 t.ha-1 (74% rozdíl ve výnosech).
6.7
Osivo, jeho evidence a dostupnost
23% podniků používá výhradně nakoupené certifikované osivo. Shodný počet
farem obměňuje 50% osiva každý rok (podíl vlastního a nakoupeného osiva činí 50/50).
39% podniků používá 75% osiva vlastního a 25% nakoupeného a výhradně vlastní osivo
vysévá 15% podniků.
Struktura nabízených osiv (Databáze ekologického osiva) koresponduje se zjištěnou
strukturou pěstovaných plodin během šetření. Jedinou vyjímkou je jarní ječmen, který je
plodinou produkčních oblastí, zatímco většina respondentů hospodaří spíše ve
znevýhodněných oblastech. Opět se potvrdil velmi nízký podíl žita (4,4%). Dostupné také
není ani osivo některých pluchatých pšenic (jednozrnka a dvouzrnka). Dostupné je osivo
pouze od jednoho dodavatele v celkovém množství, které vystačí na osetí plochy asi 1 000
ha.
Tab.5: Prodané certifikované osivo pro ekologické zemědělství v hospodářském roce
2005/2006 (Sold organic seed in the year 2005/2006)
Plodina (crop)
Prodej osiva (seed) (t)
Pšenice – celkem (wheat – total)
88,9
Jarní (spirng)
48,75
Ozimá (winter)
36
Špalda (spelt)
4,15
Ječmen jarní (spring barley)
48,5
Žito (Rye)
9,3
Oves – celkem (Oat – total)
47,58
Setý (glumeous)
39,9
Nahý (naked)
7,68
Tritikale – celkem (Triticale – total) 19,1
Ozimé (winter)
11,1
Jarní (spring)
8
Zdroj: Evidence osiva pro ekologické zemědělství
6.8
Podíl (share) (%)
41,7
22,9
16,9
1,9
22,7
4,4
22,3
18,7
3,6
8,9
5,2
3,7
Závěry z dotazníkového šetření
Z dotazníkového šetření je patrné, že hlavním kritériem volby odrůdy je
v současnosti její dostupnost na trhu, nikoli vhodnost pro půdně-klimatické podmínky
farmy, zdravotní stav, kvalitativní parametry apod. V ČR je dostupné osivo pouze od
jednoho dodavatele v množství, kterým je možné osít plochu orné půdy o výměře asi 1000
ha. Nejpěstovanějším obilním druhem je pšenice (nejvíce farem pěstuje jarní odrůdy –
35%, špaldu – 22% a ozimou – 17% subjektů). Překvapivý je velmi nízký podíl žita
(pěstuje jej pouze 6% respondentů, jeho podíl na prodaném osivu pro ekologické
zemědělství činí 4,4%). Většina respondentů by přivítala možnost pěstovat tzv. „low input“
odrůdy. Mezi jejich nejdůležitější vlastnosti by měl patřit zdravotní stav rostlin,
konkurenceschopnost vůči plevelům a vhodnost pro půdně-klimatické podmínky farmy.
Nejčastějšími problémy při pěstování je zaplevelení porostu a nízké a značně rozkolísané
výnosy. Za celou skupinu obilnin činí průměrný výnos ze všech farem za rok 2005 pouze
2,7 t.ha-1, tedy necelých 50% výnosu konvenčního zemědělství (v konvenčním systému to
bylo 5,47 t.ha-1 v roce 2005).
7.
Systém certifikace odrůd v Rakousku (Austrian example of organic
variety certification)
Since the nineties organic farming in Austria has strongly increased. Most important in
this area in Austria in organic farming are winter wheat, spring barley and oats. 21.489 ha
winter wheat were cultivated in Austria according to the guidelines of organic farming in
Austria in 2006 (8.2 % of total wheat area). On the basis of certified fields the following
winter wheat varieties are most important in Austrian´s organic farming: Antonius, Capo,
Erla Kolben, Exklusiv, Indigo, Pireneo, Saturnus, Xenos (in alphabetical order).
From 1999 up to 2006 official organic trials on more than 40 winter wheat locations
organical farmed where conducted. The testing assortment showed similar ranking in
agronomic characteristics (plant length, lodging) and diseases (mildew, brown rust, yellow
rust, leave septoria) and also in the indirect quality parameters (thousand kernel weight,
test weight, protein, wet gluten, zeleny sedimentation, falling number) for both cultivation
systems. This can be traced back to the food that in Austrian conventional official tests
fungicides and growth regulators are rarely used. In special characteristics like Nefficiency, weed suppression, as well as partly in yield and some quality parameters (e.g.
dough quality, baking volume) conventional trials are limited for giving recommends for
cultivation under organic conditions.
Also an organic farmer must have yield, but for him it is restricted to support the growing
of his plants on the field with synthetic input. Some characteristics that have more
importance in conventional farming have less importance in organic farming – mainly
because of the less N-availability or the more diversified crop rotation. Mainly to mention
is lodging resistance, diseases like mildew, DTR-leaf bloth, Fusarium and stem diseases. In
some regions a resistance against the different cereals rusts can be of importance. Some
diseases are more influenced by weather conditions and therefore concern both conventional and organic farms – similarly: Septoria spike diseases, septoria tritici, barley
yellow dwarf virus.
According to the even more graded paying of quality in organic farming (especially
protein) mainly high quality baking wheats are asked in Austria: Capo, Exklusiv, Pireneo,
Antonius, Saturnus.
The outgrowth resistance of wheat varieties is important for both farming systems. For the
intrafarm feeding purporse high yield wheat varieties with higher straw quantity for
bedding are asked: Ludwig, Eriwan, Pegassos.
Registrace odrůd provádí Rakouská kancelář pro registraci odrůd. Odrůda musí
splnit následující kritéria:
a) odlišitelnost, uniformitu a stálost dle DUS systému testování,
b) prokázat užitnou hodnotu odrůdy,
c) odpovídající jméno odrůdy,
Užitková hodnota odrůdy se porovnává s výsledky dříve registrovaných odrůd:
1. pro pěstování, především odolnost vůči chorobám a škůdcům
2. pro využití plodiny
3. pro zpracování produkce
Užitná hodnota odrůdy vyjádřena relativní hodnotou ke spektru registrovaných
odrůd musí překonat nejvýkonnější odrůdu nejméně v jedné produkční oblasti. Některé
negativní vlastnosti mohou být vykompenzovány jinými lepšími, proto se odrůdy rozlišují
dle vhodnosti pro konkrétní pěstitelské oblasti. Oficiální testy odrůd probíhají tři roky, kdy
výsledky testování jsou uvedeny v buletinu, který slouží jako podklad pro rozhodnutí
„odrůdové“ komise.
Vzhledem k nárůstu pěstitelských ploch ekologicky pěstované pšenice v Rakousku,
došlo na podzim v roce 2001 k zahájení oficiálních testů na několika ekologicky
obhospodařovaných lokalitách (na jaře 2002 jarní ječmen). Z tohoto důvodu jsou odrůdy
pšenice ozimé a jarního ječmene registrovány na základě výsledků pokusů v ekologickém
systému pěstování. V případě ostatních obilnin se přistupuje k rozšíření vybraných
konvenčních testů na ekologicky obhospodařovaných pozemcích.
Doporučené odrůdy:
Od devadesátých let došlo ke značnému nárůstu ekologicky obhospodařovaných
ploch v Rakousku. Nejvýznamnějšími plodinami jsou pšenice setá, ječmen jarní a oves. V
roce 2006 bylo ekologicky pěstováno 21 489 ha ozimé pšenice (8,2 % z pěstitelských
ploch pšenice). Největší uplatnění na ekologicky certifikovaných plochách nacházejí
násldející odrůdy: Antonius, Capo, Erla Kolben, Exkluziv, Indigo, Pireneo, Saturnus,
Xenos (v abecedním pořadí).
V současnosti převažuje použití konvenčně šlechtěných odrůd, které jsou vhodné
pro pěstování v odlišných pěstitelských oblastech. Současné konvenční odrůdy se zdají k
pěstování vhodnější než staré a krajové odrůdy, protože jsou odolnější vůči chorobám,
resp. lépe splňují požadavky zpracovatelů. Během oficiálních testů vhodnosti odrůd pro
ekologické zemědělství došlo k vyřazení řady odrůd, u kterých se dříve předpokládala
vhodnost pro ekologický systém pěstování.
Od roku 1999 do 2006 došlo k testování odrůd na více než 40 ekologicky
obhospodařovaných lokalitách. Testování odrůd prokázalo, že výsledky konvenčního
testování (sledovaly se především agronomické znaky, jako je délka rostlin a sklon k
poléhání, dále stupeň a míra napadení chorobami, jako jsou rez pšeničná a travní,
braničnatka plevová, a v neposlední řadě i kvalitativní znaky, jako jsou HTZ, obsah
bílkovin, mokrého lepku, Zelenyho sedimentační test, číslo pádu) je možné zobecnit i na
vhodnost pro ekologický systém hospodaření.
V případě dalších znaků, jako je např. efektivita využití dusíku, regulace plevelů, a
dále v případě určitých kvalitativních a výnosových znaků (kvalita těsta, objem pečiva) se
pokusy s pěstováním konvenčních odrůd provádí pouze za účelem vytvoření obecných
pravidel a doporučení, které je pak možné aplikovat i na pěstování rostlin v ekologickém
systému hospodaření.
Ekologičtí zemědělci jsou doslova závislí na přijatelné míře výnosů. Avšak je pro
ně naopak těžší této přijatelné míry dosáhnout, jelikož nesmějí používat syntetické
prostředky podporující růst rostlin. A proto některé znaky, které jsou v konvenčním
systému hospodaření pokládány za jedny z nejvýznamnějších, ztrácí v ekologickém
systému význam, především kvůli nižší úrovní dusíkaté výživy. Z takovýchto znaků
zmiňme odolnost roslin vůči poléhání, dále vůči napadení chorobami (sněti, fusariósy a
choroby pat stébel. Např. odolnost obilnin vůči různým typům rzí je znakem velice
důležitým, a to především v určitých oblastech a v určitých klimatických podmínkách.
Některé choroby jsou totiž klimatickými podmínkami ovlivněny daleko více než jiné.
Proto jsou také metody boje s těmito druhy chorob obdobné jak v konvenčním, tak i
ekologickém systému hospodaření. Mezi takovéto choroby patří např. napadení
braničnatkou plevovou.
V systému ekologického zemědělství se daleko více než v systému konvenčního
zemědělství platí za kvalitu. Z hlediska kvalitativních znaků stojí na jednom z prvních míst
celkový obsah bílkovin. Proto např. v Rakousku stále vzrůstá poptávka po vysoce
kvalitních odrůdách, jako jsou Capo, Exklusiv, Pireneo, Antonius, Saturnus.
Pro farmy, které si samy produkují krmivo pro hospodářská zvířata (jsou tak v
tomto ohledu soběstačné), je rozhodující vysoká úroveň výnosu, vyžadují takové odrůdy
pšenice, které se vyznačují vysokým podílem slámy, sloužící zde jako podestýlka pro
hospodářská zvířata. Takovýmito odrůdami jsou především Ludwig, Eriwan a Pegassos.
8.
Odrůdy pšenice seté ze šlechtiteské stanice Edelhof v Rakousku
(Wheat varieties from Edelhof breeding station)
In 2003 plant breeding station Edelhof celebrated its 100th anniversary and is he oldest
active cereal breeding station in Austria. As one of the highest breeding station in Europe
we are sure in no favourable production area for cereals. 600 m above sea level, 610 mm
of annual rainfall and an average temperature of 6.8 °C: we are breeding on a location
with approximately 30 soil points.
Thus we are convinced that here – since beginning of breeding – we always could select
extensive and nutrient efficient varieties that are in a position to bring good yields with
convincing qualities also under disadvantageous conditions (less or no additional fertilizer
and plant protection input). This is also shown in the cultivation of Edelhof varieties since
the beginning of organic farming. At the moment there is organic certified seed available
of winter wheat Exklusiv. Winter wheat variety „Eriwan“ was registered as our first
variety after the separation Austrian official organic test. “Eriwan” is a vigorous growing
A-quality wheat, which makes a lot of straw, is resistant against brown rust and has a very
high baking volume.
All over Austria now also other plant breeding companies see more value in the special
selection of breeding generations for the suitability for organic farming. The previous
breeding goals of conventional plant breeding are especially extended for criteria like late
sowing tolerance, early vigour in spring, resistance to harrowing, root penetration, weed
suppression, soil shades, higher N-efficiency, yield stability, and maybe big kernels (for on
farm marketing of cereals). But also other diseases as so far (especially resistance to
Fusaria because organic products are more often whole meal products), resistance to
Tilletia caries, further on environment stability of quality parameters (especially protein
because of the high price differences in selling ) attract our interest.
The breeding of a new variety takes about ten years, a plant breeder must work foresighted
and must ensure his selection decisions again and again through trials on the field.
Bottom-up on our more than 100 year old breeding tradition at Edelhof we will go on
breeding varieties that over all meets the claims of organic farming (free of genetic
engineering!) also in future.
Roku 2003 oslavila šlechtitelská stanice Edelhof stoleté výročí od svého vzniku a
stala se tak nejstarší, stále aktivní šlechtitelskou stanicí obilnin na území Rakouska. Na
počátku nového století se zde začalo se šlechtěním ozimých odrůd žita a jarních odrůd
ovsa; oba uvedené druhy jsou v dnešní době šlechtěny pouze a jedině ve šlechtitelské
stanici Edelhof. V 70. letech se zde začalo se šlechtěním nových odrůd jarního ječmene, v
letech 80. pak se šlechtěním jarní a ozimé pšenice. V 90. letech tato stanice zahrnula do
svého bohatého šlechtitelského programu ozimý ječmen a v roce 2001 pak také ozimé
odrůdy ovsa.
V roce 2005 bylo zaregistrováno šest nových odrůd: ozimá odrůda pšenice Estevan
a Emerino, dvouřadá ozimá odrůda ječmene Eufora, jarní odrůda ječmene Eliseta a také
jarní odrůdy ovsa Effektiv a Espresso. V roce 2006 pak odrůda ekologické pšenice Eriwan,
vysocwe jakostí odrůda Element, krmná odrůda Eurojet a jarní odrůda ovsa Ehostar.
Edelhof je jednou z nejvýše položených šlechtitelských stanic v Evropě, s
nadmořskou výškou 600 m.n.m., 610 mm srážek/rok a průměrnou roční teplotou 6,8°C.
Díky výše uvedeným klimatickým podmínkácm je šlechtitelská stanice schopna zajistit
odrůdy vhodné pro extenzivní typ zemědělství, které poskytnou vysoký a kvalitní výnos.
Během šlechtitelského procesu se nevyužívá přihnojení lehce rozpustnými průmyslovými
hnojivy během vegetace, ani prostředky chemické ochrany rostlin.
V současné době poskytuje šlechtitelská stanice ekologické osivo ozimé pšenice
Eho-Kurz, Elect a Exklusiv, jarního ječmene Elisa a Eliseta, jarního ovsa Expander, Efesos
a Explorer. V roce 2006 pak byla registrována pro ekologické zemědělství první
potravinářská Eriwan, která spadá do skupiny kvality A, která je odolná proti rezi pšeničné
a dosahuje vysokého objemu pečiva.
Celková plocha ekologicky pěstovaných obilnin se v Rakousku zvýšila z 24 656 ha
v roce 1997 na 63 845 ha v roce 2006 (AMA, 2007). Obilniny sehrávají svou klíčovou roli
jak v potravinářství, tak ve výžive hospodářských zvířat. Od 1. ledna 2004 platí předpis, že
ekologické osivo musí pocházet jedině z ekologicky hospodařících farem. Není možné
používat neošetřené konvenční osivo (je však možné udělit výjimky). Od podzimu 2001 se
v Rakousku prováděly oficiální ekologické testy nových odrůd. Veškeré pokusy jsou
prováděny v podmínkách ekologického zemědělství a tyto testované odrůdy je pak na
základě tříletých výsledků možné doporučit ekologickým zemědělcům k pěstování.
V Rakousku jsou rovněž řešeny projekty “Osivo pro ekologické zemědělství a
ekologické šlechtění” nebo “Šlechtění nových odrůd, zvýšení počtu vhodných odrůd pro
EZ a testování odrůd/osiva pro ekologické zemědělství”. Jde o projekty na podporu
šlechtění nových odrůd vhodných pro ekologické zeměděství.
Také další rakouské šlechtitelské stanice spatřují čím dál větší význam v pečlivé
volbě odrůd, vhodných pro ekologické zemědělství. A tak dochází k rozšíření původních
záměrů konvenčního šlechtění a jsou voleny odrůdy odolné vůči pozdnímu výsevku,
odrůdy, které vzchází časně zjara, odrůdy odolné vůči vláčení nebo hlubokokořenící.
Důraz je kladen také na regulaci plevelů, zastínění půdy, vyšší schopnost příjmu a využití
dusíku, stabilitu výnosů či vyšší HTZ. Důraz je kladen na odolnost vůči chorobám, jako
jsou např. fusariosám (bio výrobky jsou z větší části produkty celozrnnými), snětím apod.
Neméně důležité jsou znaky kvality (obsah bílkovin).
Vyšlechtění nové odrůdy trvá zhruba 10 let. Šlechtitel musí pracovat velice opatrně
a obezřetně a musí provádět neustále další a další pokusy a tím zdůvodňovat vlastní volbu
kmenů. Šlechtitelská stanice Edelhof navazuje na stoletou tradici a do budoucna se chystá
vyšlechtit další odrůdy, které budou výborně splňovat podmínky a požadavky
ekologického zemědělství (neprovádíme genetické inženýrství!).
9.
Metodický postup testování vhodnosti odrůd pšenice seté pro
ekologické zemědělství (Methodology of bread wheat variety testing
for organic farming)
The methodology takes the different ideotype of plant that´s suitable for the environmentfriendly farming systems into account. The methodology is based on the Methodology of
Central institute for Supervising and Testing in Agriculture of the Czech Republic for tests
of VCU (Value for Cultivation and Use) (some parts of biological characteristics –
resistance to diseases), the Descriptor List - genus Triticum L., which is used for the
evaluation of genetic ressources (some parts of morphological and economic characters).
Some characters are also evaluated according to the handbook of Cereal variety testing
for organic and low input agriculture (especially most problematic ones which have been
defined by Wolfe, 2002 – competitivness to weeds, nutrient uptake and use efficiency, etc.).
The methodology is divided into four parts: morphological, biological, economic and
quality characters. It has been conceived to permit the testing of varieties on several levels.
First level and very important is possibility of testing varieties directly in organic farm
conditions by the farmers. The second level is proposal of features for screening of genetic
ressources. The third level is testing of suitability of varieties during the breeding and in
the certification proces for organic farming systems.
Use of the methodology is very easy. It is divided into four parts (morphological,
biological, economic and quality characters). A user may find a short characterization of
each studied and ranked character (itsimportance for organic farming, time of the ranking,
the optimal level of a certain character, level of the ranking). When the evaluation
finished, a variety number may be counted (sum of all the final figures in the fourth column
of the main Table called „Points“); it is a result of each group of the evaluated characters.
The total value (all the features together) may be counted too.
Navržený metodický postup zohledňuje odlišný charakter ideotypu odrůdy pšenice
seté v ekologickém zemědělství. Metodika je založena na metodickém postupu ÚKZÚZ
pro zkoušky užitné hodnoty odrůd (některé biologické znaky). Klasifikátor Genus Triticum
L., který se využívá pro hodnocení genových zdrojů byl využit při návrhu některých
morfologických znaků. Svou roli sehrál také nový metodický postup, který vznikl jako
výstup projektu COST860 “Handbook of cereal variety testing for organic and low input
agriculture“. Touto publikací je inspirováno hodnocení např. odolnosti vůči poléhání.
Metodický postup je rozdělen na 4 části: morfologické, biologické, hospodářské a
jakostní znaky. Metodika také umožňuje testování odrůd na několika úrovních. První je
možnost volby snadno hodnotitelných znaků farmářem a otestování reakce vybraných
odrůd přímo v půdně-klimatických podmínkách farmy. Druhou možností jsou screeningy
rozsáhlého souboru odrůd. Třetí pak vyhodnocování odrůd během šlechtitelského procesu,
popřípadě v polních pokusech dalších institucí (univerzitní výzkumná pracoviště, apod).
Použití metodiky je velmi jednoduché. U jednotlivých navržených znaků k hodnocení pak
uživatel nalezne stručnou charakteristiku (význam pro ekologické zemědělství, termín
hodnocení, optimální úroveň znaku, úroveň ve, které je znak hodnocen). Po hodnocení
rostlin pak může uživatel snadno spočítat tzv. „odrůdové číslo“ sečtením výsledných
hodnot ve čtvrtém sloupci hlavní tabulky „body“ a vyjádřit jej jako výsledek za jednotlivé
skupiny hodnocených znaků nebo za znaky jako celek.
10.
Morfologické znaky (Morphological characters)
V následující části jsou uvedeny hodnocené morfologické znaky. Uživatel zde
nalezne znaky rozdělené do několika úrovní. U každého znaku je uveden význam
hodnocení, termín a popis možností jak znak správně vyhodnotit.
Zvolené znaky se
mohou v jednotlivých letech u stejných odrůd mírně lišit v důsledku extrémně odlišného
průběhu ročníku.
Tab. 6: Seznam hodnocených morfologických znaků (List of evaluated morphological
characters)
Úroveň
Hodnocený znak
Termín DC
(level)
(evaluated feature)
(term at BBCH)
Rostlina
(plant)
Stéblo (stem)
List praporcový
(flag leaf)
Klas
(spike)
Obilka
(cariopsis)
tvar trsu (tuft shape)
23-29
mohutnost kořenové soustavy (root system-size)
51-69
délka (length)
69
délka horního internodia (lenght of the upper internode)
83
postavení (position)
59
délka (length)
77
šířka (width)
77
postavení (position)
87-92
tvar (shape)
87-92
délka (lengh)
92
hustota (density)
92
osinatost (awnedness)
87
tvar (shape)
92
povrch (surface)
92
barva (colour)
92
tvar rýhy (crease shape)
92
Pozn.: 1 = znak méně významný; 5 = znak velmi významný
(note: 1 = less important; 5 = the most important)
10.1 Rostlina (Plant level)
10.1.1 M1 – tvar trsu při odnožování (Tuft shape at tillering)
Tvar
trsu
při
odnožování
zvyšuje
konkurenceschopnost
vůči
plevelům
v počátečních růstových fázích obilniny tím, že rychleji dosáhne LAI 1 a ztíží tak rozvoj
plevelných rostlin. Tento znak hodnotíme na počátku odnožování (DC 23 - jsou vyvinuty
tři odnože) do konce odnožování (DC 29 – konec odnožování), je vytvořeno maximální
množství odnoží.
Tab. 7: M1 – tvar trsu při odnožování (Tuft shape at tillering)
kód (code)
popis (description)
stupnice (°) (scale)
body (points)
1
velmi vzpřímený (erect)
<25
0
3
vzpřímený (semi-erect)
25-40
0
5
polovzpřímený (drooping)
41-55
5
7
rozložený (loosely spreading)
56-70
5
9
rozprostřený (prostate)
>70
0
Hodnoceno v DC (evaluated at BBCH) 23-29
Tab. 8: Hodnoceno na úrovni (Evaluated at level)
farmy (farm)
screeningu (screening)
šlechtění (breeding)
x
x
x
Obr. 3: Hodnocení tvaru trsu (Evaluation of tuft shape)
10.1.2 M2 – Mohutnost kořenové soustavy (Root system-size)
Mohutnost kořenové soustavy je velmi významný a zároveň znak obtížně
měřitelný. Je možné využít modifikaci Newmanovy metody (NEWMAN, 1966), která
spočívá ve vyjmutí půdních bloků o známém objemu z předem definovaných hloubek
(využití vzorkovací tyče) a následné oddělení kořenové hmoty a její kvantifikace pomocí
speciálního softwaru. Tato metoda je pracovně náročná a v současné době není v Metodice
navrhována k hodnocení odrůd. Optimální termín je v DC 51-69.
Obr. 4: příklady vzorkovacích tyčí pro odběr vzorků (Pürkhaurer corer)
10.1.3 M3 – délka (Length)
Délka rostlin v období sloupkování souvisí s úrovní konkurenceschopnosti vůči
plevelům. Během plnění zrna mohou přecházet z dostatečně dlouhého stébla dusíkaté látky
do klasů, což vede ke zvyšování obsahu hrubého proteinu v obilkách. Hodnotíme v době
po odkvětu (DC 69) měřením od paty rostliny k vrcholu klasu bez osin.
Tab. 9: M3 – délka (Length)
kód (code)
popis (description)
stupnice (cm) (scale)
body (points)
1
zakrslá (dwarf)
<35
0
2
–
35-50
0
3
nízká (short)
51-65
0
4
–
66-80
0
5
střední (medium)
81-95
4
6
–
96-110
4
7
vysoká (tall)
111-125
4
8
–
126-140
0
9
velmi vysoká (very tall)
>140
0
Hodnoceno (evaluated at) DC (BBCH) 69
Tab. 10: Hodnoceno na úrovni Evaluated at level)
farmy (farm)
-
x
x
10.2 Stéblo (Stem level)
10.2.1 M4 – Délka horního internodia (Lenght of the upper internode)
Dlouhé horní internodium přispívá ke zvýšené odolnosti vůči houbovým chorobám
přenosným dešťovými kapkami z praporcového listu do klasu. Na druhou stranu příliš
dlouhé podklasové internodium může zvyšovat náchylnost rostliny k poléhání.
Tab. 11: M4 – délka horního internodia (Lenght of the upper internode)
kód (code)
popis (description)
body (points)
1
krátká (very short)
<20
0
3
krátká (short)
20-30
0
5
střední (medium)
31-40
3
7
dlouhá (long)
41-50
3
9
velmi dlouhá (very long)
>50
0
farmy (farm)
-
x
x
10.3 List praporcový (Flag leaf level)
10.3.1. M5 – Postavení praporcového listu na začátku metání (Flag leaf position at the
beginning of heading)
Vzpřímený až vodorovný praporcový list absorbuje dostatek slunečního záření a
zároveň přispívá k dostatečnému zastínění a zvýšení konkurenceschopnosti vůči plevelům.
Hodnotíme v DC 51 (počátek metání) porovnáním dle obrázkového klíče.
Tab. 13: M5 – postavení - na začátku metání (Flag leaf position at the beginning of
heading)
kód (code)
popis (description)
body (points)
1
velmi vzpřímený (very erect)
<15
0
3
vzpřímený (erect)
15-45
3
5
vodorovný (horizontal)
46-90
3
7
převislý (drooping)
91-135
3
9
velmi převislý (very drooping)
>135
0
farmy (farm)
x
x
x
Obr. 5: Hodnocení postavení praporcového listu (Flag leaf evaluation - position)
10.3.2. M6 – délka praporcového listu (Flag leaf length)
Dostatečně dlouhý praporcový list přispívá k vysoké úrovni asimilace slunečního
záření a tím i ke zvýšení obsahu hrubých bílkovin v obilkách. Hodnotíme během DC 77
(pozdně mléčná zralost).
Tab. 15: M6 – délka (Length)
kód (code)
popis (description)
body (points)
1
velmi krátký (very short)
<10
0
3
krátký (short)
10-15
0
5
středně dlouhý (medium)
16-21
3
7
dlouhý (long)
22-27
3
9
velmi dlouhý (very long)
>27
0
Tab. 16: Hodnoceno na úrovni (evaluated at level)
farmy (farm)
-
x
x
10.3.2. M7 – Šířka praporcového listu (Flag leaf width)
Dostatečně široký praporcový list přispívá k vysoké úrovni asimilace slunečního
záření a tím i ke zvýšení obsahu hrubých bílkovin v obilkách. Také jsou více zastíněna
spodní patra porotu a zvyšuje se konkurencoschopnost vůči plevelům. Hodnotíme během
DC 77 (pozdně mléčná zralost).
Tab. 17: M7 – Šířka praporcového listu (Flag leaf width)
kód (code)
popis (description)
body (points)
1
velmi úzký (very narrow)
<1,1
0
3
úzký (narrow)
1,1-1,5
0
5
středně široký (medium)
1,6-2,1
3
7
široký (broad)
2,2-2,7
3
9
velmi široký (very broad)
>2,7
3
farmy (farm)
-
x
x
10.4 Klas (Spike level)
10.4.1 M8 – Postavení klasu v plné zralosti (Spike – position at full ripeness)
Vzpřímený až polovzpřímený klas rychleji vysychá. Hodnotíme v DC 87-92 (žlutá
zralost – plná zralost) porovnáním dle obrázkového klíče.
Tab. 19: M8 – postavení v plné zralosti (Position at full ripeness)
kód (code)
popis (description)
body (points)
1
vzpřímené (erect)
(<15)
2
3
polovzpřímené (semi-erect)
(15-45)
2
5
vodorovné (horizontal)
(46-90)
2
7
převislé (nodding)
(91-135)
0
9
velmi převislé (very nodding)
(>135)
0
Hodnoceno (evaluated at) DC (BBCH) 87-92
farmy (farm)
-
x
x
Obr. 6: Hodnocení postavení klasu (Spike – position)
10. 4. 2 M9 – Tvar klasu (Spike – shape)
Jehlancovitý až hranolovitý klas usnadňuje pronikání slunečního záření do porostu.
Hodnotíme v DC 87-92 (žlutá zralost – plná zralost) porovnáním dle obrázkového klíče.
Tab. 21: M9 – tvar (Shape)
kód (code)
popis (description)
body (points)
1
jehlancovitý (pyramida)
1
3
hranolovitý (cylindrical)
1
5
kyjovitý (clavate)
0
7
vřetenovitý, hranolovitý (fusiform, cylindrical)
0
9
vejčitý (ovate)
0
Hodnoceno (evaluated at) DC (BBCH) 87-92
farmy (farm)
-
x
x
Obr. 7: Hodnocení tvaru klasu (Spike – shape)
10.4.3 M10 - Délka klasu (Spike - lenght)
Tab. 23: M10 – délka (Lenght)
kód (code)
popis (description)
body (points)
1
velmi krátký (very short)
<3,0
0
3
krátký (short)
3-6
0
5
středně dlouhý (medium)
7-10
3
7
dlouhý (long)
11-14
3
9
velmi dlouhý (very long)
>14
0
farmy (farm)
-
x
x
10.4.4 M11 – Hustota klasu (Spike density)
Hustota klásků ovlivňuje celkové mikroklima klasu, kdy husčí klas hůře vysychá a
snadněji v něm dochází k rozvoji houbových chorob. Na druhou stranu řídký klas dosahuje
nižší produktivity, pokud není nižší hustota vykompenzována jeho délkou. Hodnotíme
v DC 92 (plná zralost) během posklizňových rozborů v laboratoři.
Tab. 25: M11 - Klas – hustota (Spike density)
stupnice
kód (code)
(ks klásků.10 cm-1)
popis (description)
body (points)
(scale - spikelets/10 cm)
1.
velmi řídký (very lax)
(<16)
0
3.
řídký(lax)
(16,1-21,0)
4
5.
středně hustý (intermediate)
(21,1-25,0)
4
7.
hustý (dense)
(25,1-31,0)
4
9.
velmi hustý až shloučený (very
(31,1-40,0)
0
dense - compact)
farmy (farm)
-
x
x
10.4.5 M12 – Osinatost klasu (Spike – awnedness)
Osiny slouží jako významný asimilační orgán. Osinaté odrůdy jsou také
suchovzdornější. Hodnotíme do DC 87 (žlutá zralost) v polních podmínkách.
Tab. 27: M12 – Osinatost klasu (Spike – awnedness)
kód
body
popis (description)
1.
bezosinný (awnless)
0
2
2.
bezosinný (awnless)
<1
2
3.
krátce osinkatý (awnless)
1,1-2,0
2
4.
osinkatý (semi – awned)
2,1-4,0
2
5.
dlouze osinkatý (semi – awned)
4,1-6,0 – celý klas (whole spike)
2
6.
krátce osinatý (short – awned)
<4
2
7.
osinatý (awned)
> délka klasu (length of spike)
2
8.
dlouze osinatý (long awned)
< dvojnásobné délky (two times of
0
(code)
(points)
spike)
9.
velmi dlouze osinatý (very long
>dvojnásobné délky (two times of
awned)
spike)
0
farmy (farm)
x
x
x
10.5 Obilka (Caryopsis level)
10.5.1 M13 – Tvar obilky (Caryopsis – shape)
Tvar obilky ovlivňuje rozvoj houbových a bakteriálních chorob v zrnu. Ovlivňuje
také možnost mechanického poškození během kombajnové sklizně. Hodnotíme po sklizni
v laboratoři DC 92 (plná zralost).
Tab. 29: M13 – Tvar trsu (Shape)
kód (code)
popis (description)
body (points)
1.
kulovitá (spherical)
0
2.
buclatá (rounded)
4
3.
vejčitá (egg-shaped)
4
4.
podlouhlá (elongated)
4
5.
velmi podlouhlá (very elongated)
4
6.
srpovitá (falcate)
0
7.
hrbatá (humpbacked)
0
8.
zploštělá (z boku stlačená) (flat (compressed on each side))
0
9.
jiná (other)
0
farmy (farm)
x
x
x
Obr. 8: Hodnocení tvaru obilky (Caryopsis – shape)
10.5.2 M14 – Povrch obilky (Caryopsis – surface)
Povrch obilky ovlivňuje rozvoj houbových a bakteriálních chorob v zrnu a možnost
mechanického poškození během kombajnové sklizně. Hladká obilka je vhodnější také
z pohledu mlynářského zpracování. Hodnotíme po sklizni v laboratoři DC 92 (plná
zralost).
Tab. 31: M14 – Povrch obilky (Caryopsis – surface)
kód (code)
popis (description)
body (points)
1.
deformovaná (deformed)
0
3.
silně svraštělá (very wrinkled)
0
5.
slabě svraštělá (slightly wrinkled)
0
7.
hladká, matná (smooth, opaque)
4
9.
hladká, lesklá (smooth, shining)
4
farmy (farm)
x
x
x
10.5.3 M15 – Barva obilky (Caryopsis – colour)
Barva obilka je důležitá z pohledu tržní realizace zrna. Hodnotíme po sklizni
v laboratoři DC 92 (plná zralost).
Tab. 33: M15 – Barva obilky (Caryopsis – colour)
kód (code)
popis (description)
body (points)
1.
světle žlutá (light-yellow)
3
2.
žlutá (yellow)
3
3.
jantarově žlutá (amber-yellow)
3
4.
světle hnědá (light-brown)
3
5.
hnědá (brown)
3
6.
jantarově hnědá (amber-brown)
0
7.
zelená (green)
0
8.
fialová (violet)
0
9.
jiná (other)
0
Tab. 34: Hodnoceno na úrovni (evaluated at level)
farmy (farm)
x
x
x
10.5.4 M16 – Tvar rýhy (Crease shape)
Tvar rýhy obilky ovlivňuje rozvoj houbových a bakteriálních chorob na povrchu
zrna a možnost mechanického poškození během kombajnové sklizně. Mělčí ríha je
vhodnější také z pohledu mlynářského zpracování. Hodnotíme po sklizni v laboratoři DC
92 (plná zralost).
Tab. 35: M16 – Tvar rýhy (Crease shape)
kód (code)
popis (description)
body (points)
1.
mělká, úzká (shallow, narrow)
4
3.
mělká, široká (shallow, wide)
4
5.
střední, úzká (medium, narrow)
0
7.
hluboká, úzká (deep, narrow)
0
9.
hluboká, široká (deep, wide)
0
farmy (farm)
x
x
x
Obr. 9: Hodnocení tvaru rýhy (Caryopsis – crease shape)
11.
Biologické znaky (Biological characters)
Tato skupina zahrnuje znaky mající vztah k výši hospodářského výnosu a jeho
kvality, tj. délka vegetační doby (dynamika nárůstu sušiny ve fázi vegetativního a
generativního vývoje, tvorba a ukládání asimilátů), zdravotní stav (napadení chorobami) a
odolnost k poléhání a porůstání.
Tab. 37: Seznam hodnocených biologických znaků (List of evaluated biological
characters)
Úroveň
(level)
Hodnocený znak
(evaluated feature)
Růst počáteční – rychlost (growth – initial speed)
Vegetační doba (vegetation
period)
Vegetační doba – metání až zrání (vegetation period heading to ripenning)
Vegetační doba – vzejití až zrání (vegetation period emergence to ripenning)
Stupeň poléhání (lodging)
Odolnost vůči napadení
kombinace intenzity a rozsahu (lodging - combination of
intensity and range)
Odolnost (resistance)
chorobami (disease
resistance)
11.1. Vegetační doba (Vegetation period level)
Délku vegetační doby je možné hodnotit oproti kontrolní odrůdě. Jako příklad jsou
uvedeny odvozeny hodnoty délky vegetační doby ozimé odrůdy Sualmit (vzejití – metání =
72 dní; metání – zralost = 52 dní; vzejití – zralost = 125 dní). a jarní odrůdy Saxana (vzejití
– metání = 72 dní; metání – zralost = 52 dní; vzejití – zralost = 125 dní).
Druhou možností je volba vlastní odrůdy a hodnocení průběhu a délky vegetační
doby oproti zvolené odrůdě nebo v případě testování šíršího souboru genotypů testování
oproti průměru vegetační doby všech odrůd na konkrétním stanovišti. Průběh vegetační
doby hodnotíme na všech úrovních (farma, screening, šlechtění).
11.1.1 B1 Růst počáteční – rychlost (Growth – initial speed)
Rychlost vývoje odrůdy po vzejití (ve fázi vegetativního vývoje) ovlivňuje
celkovou konkurenceschopnost rostliny vůči plevelům. Také lépe hospodaři se zimní
vláhou a přístupnými živinami, což ovlivní celkovou úroveň a kvalitu výnosu. Hodnotíme
počet dnů, potřebných pro vývoj rostliny od vzejití porostu do úplného vymetání (DC 59).
B1a Ozimy (Winter varieties)
Tab. 38: Ozimé odrůdy (Winter varieties)
kód (code)
popis (description)
stupnice (dny) (scale)
body (points)
1
velmi nízká (very low)
>255
0
3
nízká (low)
252-254
0
5
střední (intermediate)
249-251
4
7
vysoká (high)
248-246
4
9
velmi vysoká (very high)
<245
4
B1b Jarní odrůdy (Spring varieties)
Tab. 39: Jarní odrůdy (Spring varieties)
kód (code)
popis (description)
body (points)
1
76
0
3
nízká (low)
74-75
0
5
72-73
4
7
vysoká (high)
70-71
4
9
69
4
11.1.2. B2 Vegetační doba – metání – zrání (Vegetation period (heading to
ripenning)
Delší vegetační doba ve fázi generativního vývoje ovlivňuje úroveň přenosu
asimilátů ze stébel do klasů. Na druhou stranu je vhodnější rannější vývoj z důvodu časté
absence srážek v červenci, čímž předejdeme částečnému stresu rostlin z důvodu nedostatku
vody.
B2a Ozimé odrůdy Winter varieties)
Tab. 40: B2a Ozimy (Winter varieties)
kód (code)
popis (description)
body (points)
1
velmi krátká (very short)
51
0
3
krátká (short)
52-54
4
5
55-57
4
7
dlouhá (long)
58-60
4
9
61
0
B2b Jařiny (Spring varieties)
Tab. 41: B2b Jařiny (Spring varieties)
kód (code)
popis (description)
body (points)
1
49
0
3
krátká (short)
50-51
4
5
52-53
4
7
dlouhá (long)
54-55
4
9
56
0
11.1.3. B3 Vegetační doba – vzcházení až zrání (Vegetation period emergence to ripenning)
Ideální odrůda je ranná. Předchází se tak problémům s konkurenceschopností vůči
plevelům. Tlak chorob a škůdců působí po kratší dobu.
B3a Ozimy Winter varieties)
Tab. 42: B3a Ozimy Winter varieties)
kód (code)
popis (description)
body (points)
1
300
0
3
krátká (short)
301-303
4
5
304-306
4
7
dlouhá (long)
307-309
0
9
310
0
B3b Jařiny (Spring varieties)
Tab. 43: B3b Jařiny (Spring varieties)
kód (code)
popis (description)
body (points)
1
122
0
3
krátká (short)
123-124
4
5
125-126
4
7
dlouhá (long)
127-128
0
9
129
0
11.2. Stupeň poléhání (Lodging level)
Poléhání velmi negativně ovlivňuje celkovou úroveň a kvalitu výnosu. Způsobuje
značné problémy při sklizni. Zvyšuje možnost napadení chorobami a poškození zrna
porůstáním. Polehnutí v časných růstových fázích vede k prorůstání porostu plevelnými
rostlinami. Stupeň polehnutí vyjadřujeme jako kombinaci intenzity a rozsahu. Vhodné je
hodnotit dvakrát za vegetaci DC 59 (celý klas vymetán) a DC 87 (žlutá zralost).
B4 Stupeň poléhání – kombinace intenzity a rozsahu (Lodging - combination of
intensity and range)
1. Vyjádření intenzity (At first stept: evaluation of intensity)
Obr. 10: Vyjádření intenzity (Evaluation of intensity) (upraveno dle Van
WAES and De VLIEGHER, 2000)
Tab. 44a: Komentář k hodnocení intenzity poléhání (Comments to intensity of lodging)
1. stébla leží celá na zemi (straw fully down to the ground)
2. >50% stébel se dotýká země, klasy jsou nad zemí (straw for more than 50 % touching
the ground with only the stem ends upright)
3. <50% stébel se dotýká země, klasy jsou nad zemí (for less than 50 % touching the
ground, the rest is upright)
4. stébla jsou nakloněna více než 60º , ale nedotýkají se země (stems sloping for more than
60° but not touching the ground, expect at the basis)
5. stébla nakloněna mezi 45º-60º (stems sloping between 45° and 60°)
6. stébla nakloněna mezi 30º-45º (stems sloping between 30° and 45°)
7. stébla nakloněna mezi 15º-30º (stems sloping between 15° and 30 °)
8. stébla jsou lehce nakloněna <15º (stems lightly sloping (<15º))
9. stébla stojí vertikálně (stems right up and vertical)
2. Vyjádření rozsahu (The second step: evaluation of range of lodging)
Rozsah polehnutí hodnotíme jako % polehnutí parcely 1-100% (We evaluated % of
lodged plot 1-100% in disregard of intensity of lodging).
3. Index poléhání (The third step: index of lodging)
Tab. 44b: Výpočet indexu poléhání (dle WAES, 2006) (Index of lodging)
Rozsah poléhání (range)
intenzita poléhání (intensity)
9
8
7
6
5
4
3
2
1
96-100
9,0
8,0
7,0
6,0
5,0
4,0
3,0
2,0
1,0
81-95
9,0
8,1
7,2
6,3
5,4
4,5
3,6
2,7
1,8
76-80
9,0
8,2
7,4
6,6
5,8
5,0
4,2
3,4
2,6
51-75
9,0
8,3
7,6
6,9
6,2
5,5
4,8
4,1
3,4
31-50
9,0
8,4
7,8
7,2
6,6
6,0
5,4
4,8
4,2
21-30
9,0
8,5
8,0
7,5
7,0
6,5
6,0
5,5
5,0
11-20
9,0
8,6
8,2
7,8
7,4
7,0
6,6
6,2
5,8
6-10
9,0
8,7
8,4
8,1
7,8
7,5
7,2
6,9
6,6
1-5
9,0
8,8
8,6
8,4
8,2
8,0
7,8
7,6
7,4
<1
9,0
8,9
8,8
8,7
8,6
8,5
8,4
8,3
8,2
0
9,0
9,0
9,0
9,0
9,0
9,0
9,0
9,0
9,0
Tab. 45: Index poléhání (The third step: index of lodging)
kód (code)
popis (description)
stupnice (index of lodging)) body (points)
1
velmi nizká (very low)
<1,1
0
2
–
1,1-2,1
0
3
nizká (low)
2,2-3,2
0
4
–
3,3-4,3
0
5
4,3-5,3
0
6
–
5,4-6,4
0
7
vysoká (high)
6,5-7,5
0
8
–
7,6-8,6
5
9
>8,6
5
Hodnoceno v DC (evaluated at BBCH) 59 a 87
farmy (farm)
x
x
x
11.3. Odolnost k vyzimování (Winter – hardiness)
Odrůdy, které vyzimují uvolňují životní prostor pro plevelné rostliny, které pak
způsobují problémy během sklizně. Vedou ke snižování výnosů a kvality a zvyšují zasobů
semen plevelů v půdě. Hodnotíme na začátku jarního otevření vegetace.
Tab. 47: B5 Vyzimování – odolnost (polní přežívání) (Winter hardiness - field survive)
kód (code)
popis (description)
stupnice (%) (scale)
body (points)
1
velmi nizká (very low)
<20
0
2
–
20-30
0
3
nizká (low)
31-40
0
4
–
41-50
0
5
51-60
0
6
–
61-70
0
7
vysoká (high)
71-80
5
8
–
81-90
5
9
>90
5
Hodnoceno pří otevření jarní vegetace (evaluated after winter)
farmy (farm)
x
x
x
11.4 Stupeň napadení chorobami (Diseases level)
Hodnotí se stupeň odolnosti odrůdy. Cílem není úplná rezistence odrůdy, ale
schopnost odrůdy vytvořit uspokojivý výnos navzdory napadení patogenem. Odrůdová
odolnost vůči chorobám je tak nejlevnějším způsobem ochrany a zároveň vlastností, které
umožňuje s minimálním vkladem udržet vysoký výnos a kvalitu pěstované odrůdy
(ZIMOLKA, 2005).
Význam choroby narůstá s tím jak se blíží odrůda k vegetačnímu vrcholu na výnos
a kvalitu – napadení nejvýše postavených tří listů je limitujícím faktorem výnosu
(UKZUZ, 2005).
Table 49: Stupnice odolnosti (Scale of resistence)
kód (code)
popis (description)
body (points)
1
0
3
nízká (low)
0
5
0
7
vysoká (high)
5
9
5
farmy (farm)
x
x
x
Tab 51: Seznam hodnocených chorob a termín (Code and time of evaluation)
DC
kód
(BBCH) (code)
37
B6a
37
B7a
51-61
B6b
69-71
B10
Choroba (disease)
Poznámka (note)
Padlí travní
Od fáze 37 (objevení se posledního listu,
(Blumeria graminis)
který je ještě svinutý)
Rez plevová
Od fáze 37 (objevení se posledního listu,
(Puccinia striiformis)
který je ještě svinutý)
Padlí travní
Počátek metání – počátek květu (prvé
(Blumeria graminis)
prašníky viditelné)
Listová skvrnitost pšenice
(Tan spot – DTR)
Komplex listových skvrnitostí
71
B11
Leaf spot complex (Septoria
nodorum, Helmintosporium
spp., Ascochyta spp.)
71-75
B7b
73
B14
73
B15
75
B13
77
B6c
77
B8
77
B9
Rez plevová
(Puccinia striiformis)
Prašná sněť pšeničná
(Ustilago tritici)
Sněť mazlavá pšeničná
(Tilletia caries)
Fuzariózy (Fusarium sp.)
Padlí travní
(Blumeria graminis)
Rez travní
(Puccinia graminis)
Rez pšeničná
(Puccinia recondita)
Ve fázi 71 (prvá zrna dosáhla poloviny
své konečné velikosti, obsah zrn
vodnatý)
71-75 (prvá zrna dosáhla poloviny své
konečné velikosti, obsah zrn vodnatý –
střední mléčná zralost
73 – časná mléčná zralost
73 – časná mléčná zralost
75 – střední mléčná zralost
77 – pozdní mléčná zralost
Komplex klasových
77-83
B12
skvrnitostí (Spike spot
77-83 - pozdní mléčná zralost – časná
complex- Septoria nodorum,
těstovitá (vosková) zralost
Ascochyta spp.)
11.4.1 B6 Padlí travní (Blumeria graminis)
Na horní vrstvě listů se objevují nejprve malé vatovité polštářky (kupky) mycelia
nebo žluté a hnědé (dehtovité) skvrny. Později se vytvářejí šedohnědé povlaky s černými
kulovitými 0,1-0,2 mm velkými plodnicemi (kleistothecia). Silně napadené listy žloutnou a
předčasně odumírají. Napadeny mohou být všechny nadzemní části rostlin (HÄNI et al.,
1993).
B6a
Padlí travní – napadení listové plochy (Blumeria graminis – leaf infection)
Stupeň napadení listů a stébel se určuje hlavně do jaké výšky, v poměru k rostlině,
napadení dosahuje a upřesňuje se se následně pomocí procentrického napadení plochy
stébel. při hodnocení je potřebné se vyvarovat započítání nekrotických skvrnek polní
rezistence, které nemají na spodní straně žádné mycelium. Hodnocení výskytu se provádí
v průběhu celého sloupkování (ZIMOLKA, 2005) a výsledek se poté vyjádří jako průměr.
1
pokryv celé listové plochy (odumřelo spodní i střední patro listů, zažloutlé i
nejmladší listy),
3
střední a horní patro má napadeno do 70% listové plochy, spodní listy až ze 100%
pokryté myceliem, padlí sporuluje ve všech patrech listové plochy – mycelium se
objevilo na druhém nejvyšším listu,
5
mycelium více než 30% plochy napadených listů, první výskyt kupek na 3 listu
shora, silnější vývoj mycelia a černých kleistothecií, mycelium často i na stéblech –
bílé povlaky se projevily do 50% výšky rostlin,
7
mycelium méně než 30% plochy napadených listů, mycelium sporadicky na
stéblech,
9
není zaznamenán výskyt choroby, nebo je velmi sporadický.
Obr. 11: Napadení listů padlím travním (Infection of leaf by Blumeria graminis)
B6b
Padlí travní – napadení pluch (Blumeria graminis – infection of glumes)
Pšenice reaguje velmi citlivě na napadení pluch, čímž může dojít ke snížení
hmotnosti tisíce zrn. padlí také vytváří vstupní bránu k jiným houbovým chorobám jako je
braničnatka plevová. Hodnotí se několikrát v období DC 71-87 (v období zrání), výsledná
hodnota se uvede jako průměr.
1
napadeno >75% pluch,
3 napadeno <75% pluch,
9 není zaznamenán výskyt choroby (0% napadených pluch).
B6c
Padlí travní – pozdní napadení listové plochy (Blumeria graminis – late infection
of leaf and glumes)
V případě pozdního výskytu hodnotíme ve fázi DC 77 (pozdní mléčná zralost)
napadení listové plochy a pluch padlím travním.
11.4.2 B7 – Rez plevová (Puccinia striiformis)
Již na podzim se mohou pbjevit nejprve na šúpičkách listů malé žlutooranžové
kupky s uredosporami. Od dubna/května typické proužky podél pukajících kupek listových
nervů. Později napadá klasy (HÄNI et al., 1993).
B7a
Rez plevová (Puccinia striiformis)
Nejrannější rez, která se vyskytuje od DC 32. Kupky výtrusů jsou světle žluté a
tvoří vždy souvislé řetízky uspořádané podél listové nervatury- kupičky jsou velmi drobné,
pod 1 mm. Napadá též klasy, plevy, pluchy a osiny. V pozdějších růstových fázích se na
všech napadených částech vytvářejí čárkovitá hnědočerná ložiska teleutospor, krytá
pokožkou listu.
1. napadeno >50% listové plochy (proužky splynuly, listy usychají, silné napadení plev)
3. napadeno <50% listové plochy
9. napadení není zaznamenáno (0%)
B7b
Rez plevová (Puccinia striiformis)
Hodnocení v střední mléčné zralosti DC 71-75, kdy prvá zrna dosáhla poloviny své
konečné velikosti a jejich obsah je vodnatý.
Obr. 12: Napadení listů rzí plevovou (Infection of leaf by Puccinia striiformis)
11.4.3 B8 Rez travní (Puccinia graminis)
Od konce června se objevují na listových pochvách a stéblech červené podlouhlé
kupky. Později se objevují kupky černých teleutospor. Na mezihostiteli na líci listů
oranžové skvrny, na rubu malé žluté skupinky pohárkovitých aecidií s aecidiosporami
(HÄNI et al., 1993). Výskyt a velikost chlorotických a nekrotických skvrn ukazuje na
schpnost rostliny reagovat na napadení. Velké skvrny ukazují na větší schopnost vyloučit
prorůstající mycelium houby. Počátek infekce bývá ve fázi DC 47 (naduření listové
pochvy praporcového listu).
Hodnotí se pokrytí listů kupkami rzi.
1 napadeno >50pluch,
3 napadeno <50 pluch,
5 napadeno <25 pluch (chlorotické skvrny jsou malé),
9 napadení není zaznamenáno (%).
11.4.4 B9 Rez pšeničná (Puccinia recondita)
Od června/července se na líci listů objevují roztroušeně krátce oválné rezivě
červené kupky, které pukají a uvolňují uredospory. Později na rubu listů černé kupky, které
zůstavají kryté (teleutosporové stadium) (HÄNI et al., 1993).
Možnosti hodnocení na poli: přirozená infekce (+ se doporučuje dosít vnímavý genotyp,
skrz který se bude infekce rozšiřovat po pozemku) nebo inokulace porostu sporulujícími
rostlinami, vypěstovanými a inokulovanými ve skleníku. Hodnotí se vizuálně stupeň
napadení listů během pozdní mléčné zralosti (DC 77).
Obr. 13: Napadení listů rzí pšeničnou (Infection of leaf by Puccinia recondita)
11.4.5 Listová skvrnitost pšenice „Tan spot“ (Drechslera tritici-repentis)
B10
Tan spot (DTR - Drechslera tritici-repensis)
Nový patogen, rozšířující se v minulých letech, je podporován především
nedodržením agrotechnické kázně (osevní postup, posklizňové zbytky). příznakem jsou
malé oválné až kosočtverečné skvrny světle hnědé barvy, postupně se prodlužující a
vytvářející chlorotické skvrny s tmavě hnědým středem. Možnosti hodnocení spočívají ve
vizuálním hodnocení praporcového, prvního a druhého listu dle % klíče. Provádí se dvě
nebo tři hodnocení v průběhu kvetení (DC 69-71), hodnoty se zprůměrují a stanoví se
stupeň napadení.
Obr. 14: Napadení listů rzí pšeničnou (Infection of leaf by Puccinia recondita)
11.4.6 B11 Komplex listových skvrnitostí (Leaf spot complex)
Komplex listových skvrnitostí je způsoben braničnatkou plevovou a pšenice,
helmintosporiózou pšenice a askochyty pšenice. Braničnatka pšenice způsobuje světle
zelené až špinavě bílé, čárkovitě podlouhlé skvrny, ohraničené nervaturou listu. Většinou
postrádají žlutou okrajovou zónu a pravidelně a brzy po napadení se na nich téměř vždy
vytvářejí tečkovité pyknidy tmavé barvy. Braničnatka plevová začíná s menšími skvrnami
žlutohnědými skvrnami na listech, které se brzy spojují do velkých ploch s málo
zřetelnými a později se tvořícími pyknidami. Askochyta se projevuje obdobně jako
braničnatky. Helmintosporióza způsobuje drobnější žluté chlorotické skvrny vždy
s tmavým bodem uprostřed.
Obr. 15: Napadení rostlin komplexem listových skvrnitostí (Infection of leaf by Leaf
spot complex)
11.4.7 Komplex klasových skvrnitostí
B12
Komplex klasových skvrnitostí (Spike spot complex - Septoria nodorum,
Ascochyta spp.)
Na plevách a pluchách se často objevují brzy po vymetání klasů malé hnědofialové
tečky (HÄNI et al., 1993). Braničnatka plevová vytváří na pluchách světle hnědé skvrny
často s tmavším lemem a růžově hnědými pyknidami, skvrny se vytváří zejména v horní
části pluch. S postupující infekcí mohou pluchy zhnědnout celé. Symptomy napadení
askochytou jsou velmi obdobné – světlé skvrny s hnědým okrajem (ÚKZÚZ, 2005).
Septoria nodorum stejně jako jiné houbové choroby (ascochyta sp., septoria tritici)
způsobují obdobné skvrny a rozlišení v polních podmínkách je proto náročné (HÄNI et al.,
1993). Hodnotíme v přímo na poli od počátku pozdní mléčné zralosti (DC 77-83).
1 napadeno více než 75% zahnědlých klasů, rostliny jsou zakrnělé,
3 napadeno 30-75% klasů, hnědé skvrny s pyknidami,
5 napadeno 5-30% klasů,
7 do 5% napadených klasů,
9 bez napadení.
11.4.8 B13
Fusarium sp.
Fuzáriózy napadají klasy od počátku kvetení. Napadena je hlavně horní část klasů
(je nutné odlišit nedokvétání špiček klasů vlivem sucha) a v suchém počasí způsobují
zbělení jadnotlivých zrn, klásků, výjimečně části klasu, ale někdy klásky i zrna nebělají,
ale hnědnou (stejné příznaky má i plíseň šedá. Za vlhkého počasí se na povrchu klasových
částí často objevuje i růžové mycelium (pokud se objeví prášivé šedohnědé mycelium,
jedná se o plíseň šedou). Zrno z takto napadeného klasu je zcela znehodnocené. Přenos
choroby se uskutečňuje osivem a půdou, kde houba přežívá na posklizňových zbytcích.
k infekci dochází v době kvetení do otevření kvítků.
Tato choroba je doprovázena produkcí mykotoxinů a jejich ukládáním v zrnu.
Vzhledem k účinnosti mykotoxinů (překonávají svou jedovatostí i některé bojové
chemické látky) jsou jejich obsahy součástí výkupních kvalitativních norem produktu.
kromě příme toxicity mají také mykotoxiny ještě rakovinotvorný účinek (T2 toxin,
kyselina fuzáriová), působí deformace a změny v pohlavních orgánech (zearalenon,
moniliformin) a snižují životaschopnost organismu (DON, ADON, ochratoxin,
trimetylamin, patulin, aflatoxiny, sterigmatocystin a další).
Hodnotí se dvakrát až třikrát v průběhu napadení v týdenním intervalu, výsledek se
vyjádří jako aritmetický průměr. Jsou možné dva způsoby hodnocení a vyjádření výsledků:
a) Vizuální hodnocení stupně napadení (% napadených klasů) a rozsah napadení (%
infikovaných klásků/klas), výpočet indexu napadení Fusarium (INF) se spočítá pro každou
odrůdu následně:
INF = [(stupeň napadení % x rozsah napadení %) / 100]
Určení kódu napadení:
1. INF > 25%
3. INF < 25%
5. INF < 5%
7. INF < 1%
9. INF = 0%
b) Stupnice napadení (viz. obr. XX)
1. napadeno >75% klasu, více než 35% klasů v porostu napadeno
3. napadeno <75% klasu, napadeno 10-35% klasů v porostu napadeno
5. napadeno <50% klasu, napadeno méně než 10% klasů v porostu napadeno
7. napadeno <10% klasu, méně než 10% klasů v porostu napadeno
9. napadení není zaznamenáno
Obr. 16: Hodnocení napadení klasů Fusarium (Evaluation of infection of
fusarium)
1
3
5
7
9
Pozn.: Tmavě jsou vyznačeny klásky napadené patogenem (dark parts are
attached by fusarium)
11.4.9 B14
Prašná sněť pšeničná (Ustilago tritici)
Choroba se vyskytuje zejména ve vlhčích oblastech. Hlavním symptomem jsou
snětivé klasy, které se objevují během metání – všechny části klasu kromě klasového
vřetene mohou být přeměněny v masu černých teliospor (chlamydospor) (ÚKZÚZ, 2005).
Hodnotíme polní infekci rostlin ve fázi DC 73 (časná mléčná zralost).
11.4.10 B15 Sněť mazlavá pšeničná (Tilletia caries)
Pluchy napadených klásků jsou o něco rozevřenější a o něco tmavěji zelené až
modrozelené. Místo zrn se v kláscích vyvíjejí brzy po vymetání kulovité snětivé hálky. Ty
jsou zprvu měkké a obsahují masu černých spor, jež zapáchají po shnilých rybách. Ve
zralých klasech má hálka vyvinutou, relativně tvrdou slupku. Napadené rostliny bývají asi
o délku klasu nižší (HÄNI et al., 1993).
12.
Hospodářské znaky (Economic characters)
Hospodářské znaky zahrnují znaky produktivity klasu, výnosové prvky a hodnocení
efektivity příjmu a využití živin.
Tab. 52: Seznam hodnocených hospodářských znaků
(List of evaluated economic characters)
Úroveň (level)
Hodnocený znak (evaluated feature)
počet rostlin na jednotku plochy (number of plants per area unit)
počet klasů na jednotku plochy (number of spikes per area unit)
Porost (stand)
počet zrn na jednotku plochy (number of grains per area unit)
výnos zrn (grain yield)
Rostlina (plant)
počet produktivních odnoží ( number of productive tillers)
efektivita využití živin (nutrient utilization efficiency)
hmotnost 1000 zrn (1000 grain weight)
hmotnost zrna na klas (grain mass per spike)
Produktivita klasu
(productivity of spike)
počet zrn na klas (number of grains per spike)
počet klásků na klas (number of spikelets per spike)
počet zrn na klásek (number of seeds per spikekelet)
12.1 Porost (Stand level)
Tato skupina zahrnuje znaky podílející se přímo na výši hospodářského výnosu.
Hodnotí se buď v polních podmínkách (počet rostlin a klasů) nebo po sklizni (výnos, HTZ
apod.). V případě této skupiny znaků sledujeme konkrétní úroveň produktivity celého
porostu, nikoli jednotlivých rostlin.
12.1.1 H1 Počet rostlin na jednotku plochy (Stand – number of plants per area unit)
Tab. 53: H1 Počet rostlin na jednotku plochy (Stand – number of plants per area unit)
kód (code)
počet rostlin/1m2
popis (description)
body (points)
(number of plants.m-2)
1
velmi nízký (very small)
<100
0
2
–
100-150
0
3
malý (small)
151-200
0
4
–
201-250
0
5
střední (mediumí)
251-300
0
6
–
301-350
5
7
vysoký (large)
351-400
5
8
–
401-450
0
9
velmi vysoký (very large)
>450
0
Hodnoceno po vzejití (Evaluated after emergence)
farmy (farm)
x
x
x
12.1.2 H2 Porost – počet klasů na jednotku plochy (Stand – number of spikes per area
unit)
Tab. 55: H2 Porost – počet klasů na jednotku plochy (Stand – number of spikes per
area unit)
kód (code)
počet klasů/1m2
popis (description)
body (points)
-2
(number of spikes.m )
1
velmi nízký (very small)
<150
0
2
–
150-250
0
3
nízký (small)
251-350
0
4
–
351-450
0
5
střední (medium)
451-550
0
6
–
551-650
4
7
vysoký (large)
651-750
4
8
–
751-850
0
9
velmi vysoký (very large)
>850
0
Hodnotíme před sklizní (Evaluated before harvest)
farmy (farm)
x
x
x
12.1.3 H3 Porost – počet zrn na jednotku plochy (Stand – number of grains per area
unit)
Vyhodnotí se výpočtem po provedení posklizňových rozborů: počet klasů na 1m2 x
počet zrn v klasu (number of grains.m-2= number of spikes.m-2 xnumber of grains per
spike)
Tab. 57: H3 Porost – počet zrn na jednotku plochy (Stand – number of grains per area
unit)
kód (code)
počet zrn/1m2
popis (description)
body (points)
(number of grains.m-2)
1
velmi nízký (very low)
<8000
0
2
–
8000-10000
0
3
nízký (low)
10001-12000
0
4
–
12001-14000
0
5
medium (střední)
14001-16000
4
6
–
16001-18000
4
7
vysoký (high)
18001-20000
4
8
–
20001-22000
0
9
velmi vysoký (very high)
>22000
0
farmy (farm)
x
x
x
Hodnotí se přepočtem hmotnost zrna v klasu * počet klasů na m2
12.1.4 H4 Porost – výnos zrn (Stand – grain yield)
Z ekonomických důvodů je žádoucí dosáhnout co nejvyššího výnosu. Na druhou
stranu jsou ale prioritou ekologického zemědělství kvalitativní parametry produkce.
Především obsah hrubého proteinu je v ekologickém pěstování znak problematický a vyšší
úroveň výnosu způsobuje jeho pokles v produkci.
Tab. 59: H4a Porost – výnos zrn (Stand – grain yield)
kód (code)
popis (description)
body (points)
1
<65
0
2
–
65-75
0
3
nízký (low)
76-85
0
4
–
86-95
0
5
střední (medium)
96-105
5
6
–
106-115
5
7
vysoký (high)
116-125
5
8
–
126-135
5
9
>135
5
farmy (farm)
x
x
x
Hodnotí se ke standartu. Za standart je možné zvolit vysoce produktivní odrůdu
nebo průměrný výnos za daný rok.
Tab. 61: H4b Porost – výnos zrn (Stand – grain yield)
kód (code)
popis (description)
stupnice (t.ha-1) scale (t.ha- body (points)
1
)
1
<1
0
2
–
1-2
0
3
nízký (low)
2-3
0
4
–
3-4
5
5
střední (medium)
4-5
5
6
–
5-6
5
7
vysoký (high)
6-7
0
8
–
7-8
0
9
>8
0
farmy (farm)
x
x
x
12.2 Rostlina (Plant level)
12.2.1 H5 Rostlina – počet produktivních odnoží (Plant – number of productive tillers)
V ekologickém zemědělství preferujeme spíše odrůdy které tvoří výnos zvýšenou
produktivitou klasu a nikoli vysokým počtem produktivních odnoží. V systémech se
sníženími vstupy hrozí totiž riziko nedostatku živin pro vývoj všech odnoží.
Tab. 63: H5 Porost – počet produktivních odnoží (Plant – number of productive tillers)
kód (code)
popis (description)
stupnice (počet) scale
body (points)
(number)
1
<1,1
0
2
–
1,1-1,5
0
3
nízký (low)
1,6-2,0
4
4
–
2,1-2,5
4
5
střední (medium)
2,6-3,0
4
6
–
3,1-3,5
0
7
vysoký (high)
3,6-4,0
0
8
–
4,1-4,5
0
9
>4,5
0
Hodnoceno v DC (evaluated at BBCH) 61 – kvetení( flowering) nebo (or) 92 – plná
zralost (full ripeness)
farmy (farm)
x
x
x
12.2.2 H6 Schopnost rostliny použít přijaté živiny z půdy na tvorbu hospodářského
výnosu (Nutrient utilization efficiency expressed as harvest index)
Hodnocení schopnosti příjmu a translokace živin v rostlině je velmi nákladná věc,
proto doporučujeme hodnocení pomocí sklizňového indexu po sklizni rostlin.
Tab. 65: H6 Rostlina – sklizňový index (SI) (Plant – harvest index - HI)
kód (code)
popis (description)
stupnice (SI) scale (HI)
body (points)
1
<0,27 or <27
0
2
–
0,27-0,30 or 27-30
0
3
nízký (low)
0,31-0,34 or 31-34
0
4
–
0,35-0,38 or 35-38
0
5
střední (medium)
0,39-0,42 or 39-42
4
6
–
0,43-0,46 or 43-46
4
7
vysoký (high)
0,47-0,50 or 47-50
4
8
–
0,51-0,54 or 51-54
4
9
>0,54 or >54
0
farmy (farm)
-
x
x
12.3 Produktivita klasu (Productivity of spike)
12.3.1 H7 Porost – hmotnost 1000 zrn (Stand – 1000 grain weight)
Hmotnost tisíce zrn je jedním ze základních výnosových prvků. Velká zrna
například sehrávají pozitivní roli během vzcházení rostlin, kdy slouží jako zásobárna
pohotových živin. Urychlují tak vývoj rostlin a nepřímo mohou přispívat například ke
zvýšení konkurenceschopnosti vůči plevelným společenstvům.
Tab. 67: Porost – hmotnost 1000 zrn (Stand – 1000 grain weight)
kód (code)
popis (description)
stupnice (g) (scale) (g)
body
(points)
1
<27
0
2
–
27-30
0
3
nízká (low)
31-34
0
4
–
35-38
0
5
střední (medium)
39-42
4
6
–
43-46
4
7
vysoká (high)
47-50
4
8
–
51-54
4
9
>54
0
Hodnoceno po sklizni (evaluated after harvest)
farmy (farm)
x
x
x
12.3.2 H8 Klas – hmotnost zrna na klas (Spike – grain mass per spike)
Tab. 69: H8 Klas – hmotnost zrna (Spike – grain mass per spike)
kód (code)
popis (description)
stupnice (g) scale (g)
body (points)
1
<0,6
0
2
–
0,6-0,8
0
3
nízká (low)
0,9-1,1
0
4
–
1,2-1,4
0
5
střední (medium)
1,5-1,7
4
6
–
1,8-2,0
4
7
vysoká (high)
2,1-2,3
4
8
–
2,4-2,6
4
9
>2,6
0
farmy (farm)
x
x
x
12.3.3 H9 Klas – počet zrn na klas (Spike – number of grains per spike)
Tab. 71: H9 Klas – počet zrn na klas (Spike – number of grains per spike)
kód (code)
popis (description)
stupnice (počet zrn) scale
body (points)
(number of grains)
1
<11
0
2
–
11-15
0
3
nízký (low)
16-20
0
4
–
21-25
0
5
střední (medium)
26-30
4
6
–
31-35
4
7
vysoký (high)
36-42
4
8
–
43-55
4
9
>55
0
farmy (farm)
x
x
x
12.3.4 H10 Klas – počet klásků na klas (Spike – number of spikelets per spike)
Tab. 73: H10 Klas – počet klásků na klas (Spike – number of spikelets per spike)
kód (code)
popis (description)
body (points)
(number)
1
<12
0
2
–
12-13
0
3
nízký (low)
14-15
0
4
–
16-17
0
5
střední (medium)
18-19
4
6
–
20-21
4
7
vysoký (high)
22-23
4
8
–
24-25
4
9
>25
0
farmy (farm)
x
x
x
12.3.5 H11 Klásek – počet zrn (Spikelets – number of seeds)
Tab. 75: H11 Klásek – počet zrn (Spikelets – number of seeds)
kód (code)
popis (description)
body (points)
(number)
1
<1,1
0
2
–
1,1-1,5
0
3
nízký (low)
1,6-2,0
0
4
–
2,1-2,5
4
5
střední (medium)
2,5-3,0
4
6
–
3,1-3,5
4
7
vysoký (high)
3,6-4,0
0
8
–
4,1-4,5
0
9
>4,5
0
farmy (farm)
x
x
x
13.
Jakostní parametry (Quality parametres)
Pohled na jakostní znaky odrůd v ekologickém zemědělství se mírně liší od
konvenčního. Prioritou není maximální výnos ale co nejkvalitnější produkce. Postihnout
však skutečnou kvalitu ekologických odrůd klasickými metodami není sice zcela přesné,
nicméně speciální metody nejsou zatím plně rozvinuté. V metodice proto navrhujeme
rozdělit hodnocení jakosti do třech úrovní (zrno a mouka, mlynářská jakost a struktura
bílkovin).
Následující seznam hodnocených znaků vychází ze systému hodnocení pekařské
kvality ÚKZÚZ. První skupina znaků „13.1 Kvalita zrna a mouky“ zahrnuje „hlavní
kritéria“ dle kterých se zařazují odrůdy pšenice do skupin. Jako mezní kritéria jsou zvoleny
minimální požadavky pro jednotlivé skupiny (úroveň znaku 9. = elitní; 7. = kvalitní; 5. =
chlebová). Znaky ze druhé skupiny „13.2 Další kritéria“ zahrnuje některé znaky nazývané
jako „doplňková kritéria“ (obsah mokrého lepku) a znaky přidané „navíc“ (gluten index,
obsah škrobu). Poslední skupina zahrnuje pouze jeden znak „skladba zásobních bílkovin“
a je významný především na úrovni šlechtění.
Konvenční odrůdy pěstované v ekologickém systému hospodaření zpravidla
nedosáhnou stejných parametrů, které odpovídají jejich zařazení do skupin. Na výslednou
kvalitu je ale třeba pohlížet komplexněji. Biopotraviny vyráběné z bioproduktu (pšeničné
mouky) nezahrnují pouze klasické kynuté výrobky (chléb), ale celou řadu výrobků, při
jejichž výrobě nevadí, že bude použita mouka nižší skupiny (nekynutý chléb, těstoviny,
naklíčená zrna apod.). Koneční spotřebitelé často představují velmi rozmanitou skupinu
(řada mlynářů a pekařů volí vlastní postupy při zpracování), proto je velmi obtížné najít
objektivní metody hodnocení, které budou vyhovovat všem zainteresovaným stranám
(JOHANSSON et al., 2006).
Tab. 77: Seznam hodnocených kvalitativních parametrů
(List of evaluated quality parameters)
Úroveň (level)
Hodnocený znak (evaluated feature)
Obsah hrubých bílkovin (crude protein content)
Rapid mix test – objemová výtěžnost (bread and baking
Kvalita zrna a mouky
(grain and flour quality
level)
traits)
Zelenyho sedimentační test (Zeleny –sedimentation value)
Číslo pádu (Falling number)
Objemová hmotnost (test weight)
Vaznost vody mouky (flour binding capacity)
Obsah mokrého lepku (wet gluten content)
Gluten index - přístroj Glutomatic 2200 (gluten index)
Obsah škrobu (starch content)
Další kritéria (other
criteria)
Farinografické údaje (mixing behaviour)
Obsah popele v zrně pšenice (ash content)
Tvrdost zrna (grain hardiness)
Hmotnost tisíce zrn (thousand grain weight)
Výtěžnost mouky (flour yield)
Skladba zásobních
bílkovin (proportion of
Skladba zásobních bílkovin (proportion of protein
fractions)
protein fractions)
13.1
Kvalita zrna a mouky (Grain and flour quality level)
13.1.1 J1: Obsah hrubých bílkovin (Crude protein content)
Jak uvádí FOSSATI et al. (2005), pekařská kvalita pšenice je velmi komplexní
znak, proto by jako jednoduchý indikátor měl být použit právě obsah hrubého proteinu.
Obsah hrubých bílkovin je parametr, který je vhodné zvolit jako selekční kriterium během
screeningu i šlechtění. Také na úrovni farmy je jednoduše změřitelný.
Stanovení obsahu dusíkatých látek v sušině je založeno na stanovení obsahu dusíku
v sušině. Obsah dusíkatých látek v sušině se určí jako součin obsahu dusíku v sušině a
přepočítávacího koeficientu.
Obsah N-látek ve vzorku můžeme stanovit několika metodami:
•
destilační metodou podle Kjeldahla (ICC No. 105)
•
metodou podle Dumase (ICC No. 167)
•
NIR spektroskopie (ICC No. 159)
Pro potřeby všech tří úrovní (farma, screening, šlechtění) se jeví nejvýhodněji NIR
spektroskopie. Analyzátory jsou dobře nakalibrovány na pšenice setou, některé mohou
pracovat i s velmi malým množstvím vzorků. Analýza je rychlá a relativně levná a
analyzovaný vzorek není nijak poškozen a může dále posloužit jako osivo apod.
(JOHANSSON et al., 2006).
Úroveň obsahu bílkovin je v ekologickém zemědělství hodnocena zpravidla
negativně (běžně se pohybuje u ekologicky pěstovaných elitních odrůd v České republice
pod hranicí 11%). Příčina tohoto stavu nespočívá pouze v nedostatku přístupných lehce
rozpustných dusíkatých sloučenin (zákon o EZ povoluje až 170 kg/N aplikovaného na
hektar a rok). Příčinou, kterou potvrzují také zahraniční autoři je šlechtění a selekce odrůd
v odlišných podmínkách z hlediska výživy, než je cílový hospodářský systém. Kořenová
soustava moderních odrůd není dostatečně výkonná a zvláště v podmínkách se sníženými
vstupy dochází k deficitům dusíku v rostlinách.
Tab. 78: J1 – Obsah hrubých bílkovin (Crude protein content)
kód (code)
popis (description)
body (points)
1
< 10,3
0
3
malý (low)
10,4-11,0
0
5
medium (střední)
11,1-11,7
5
7
vysoký (high)
11,8-12,5
5
9
>12,6
5
farmy (farm)
x
x
x
13.1.2 J2 Rapid mix test – objemová výtěžnost (Bread and baking traits)
Je stanovena po průběhu RMT (pekařský pokus). Představuje hlavní a nejdůležitější
kritérium kvality a odpovídá ve velké míře svým významem zařazení odrůd pšenice do
kvalitativních skupin pro pekárenské zpracování. Je v kladné korelaci k hodnotám
sedimentačního testu a čísla poklesu. Součástí pekařského pokusu je komplexní hodnocení
pečiva. To zahrnuje v bodovém hodnocení kromě objemové výtěžnosti další posouzení
především vlastností pečiva (trhnutí kůrky), hnědnutí pečiva, křehkost kůrky,
stejnoměrnost pórů, pružnost střídy a chuť pečiva (ZIMOLKA et al., 2005).
Tab. 80: objemová výtěžnost (Bread and baking traits)
kód (code)
popis (description)
Stupnice (ml) (scale)
body (points)
1
<440
0
3
nízká (low)
441-476
0
5
střední (medium)
477-512
5
7
vysoká (high)
513-548
5
9
>549
5
farmy (farm)
-
-
x
13.1.3 J3 - Zelenyho sedimentační test (Zeleny –sedimentation value)
Hodnota sedimentačního testu charakterizuje viskoelastické vlastnosti bílkovin a
jejich kvalitu, umožňující fermentační procesy v těstě. Pozitivně koreluje s obsahem
hrubých bílkovin a objemem pečiva. Je ve velké míře specifickou vlastností odrůd, ale je
ovlivněn také ročníkem. U řady odrůd, které dosahují vysokého obsahu mokrého lepku, lze
dokázat, že obsah mokrého lepku není rozhodujícím faktorem ve vztahu k objemu pečiva.
Důvodem jsou špatné viskoelastické vlastnosti lepkové bílkoviny (ZIMOLKA et al.,
2005). Sedimentační hodnota je vyjádřena objemem sedimentu. Sediment je získán v
prostředí kyseliny mléčné za přítomnosti bromfenolové modři. Vzorek je protřepáván
definovaným způsobem. Po jeho odstátí se určí objem sedimentu.
Sedimentační hodnota je základním parametrem, který doporučujeme hodnotit na
úrovni šlechtění. V případě dostatečného množství vzorků nebo finančních prostředků je
vhodné hodnocení také na úrovni farmy nebo screeningu. Kromě klasické laboratorní
metody začínají být některé NIR analyzátory nakalibrovány i na tuto analýzu.
Tab. 82: J2 – Zelenyho sedimentační test (Zeleny –sedimentation value - ICC No. 116/1)
kód (code)
popis (description)
stupnice (ml) (scale)
body (points)
1
velmi špatná (very poor)
<5
0
3
špatná (poor)
6-18
0
5
střední (medium)
19-32
5
7
dobrá (good)
33-46
5
9
velmi dobrá (very good)
> 47
5
farmy (farm)
-
x1
x
Pozn.: 1v případě dostatečně velkého vzorku (Note: 1in case of sample amount big
enought)
13.1.4 J4 - Číslo pádu (Falling number)
Číslo poklesu (vyjadřuje míru aktivity alfa amylasy) se stalo v Evropě používaným
kritériem pro odhalování poškození zásobních látek endospermu pšeničného zrna
hydrolytickými enzymy, syntetizovanými v zrně v důsledku startu procesu klíčení zrna
v klasu před sklizní vlivem nadměrného příjmu vlhkosti (ZIMOLKA et al., 2005).
Metoda je založena na měření vlastností suspenze mouky nebo obilného šrotu ve
vodě. Po vytvoření suspenze je zkumavka ponořena do vařící vodní lázně a měří se doba
rozpuštění suspenze - číslo poklesu. Číslo poklesu nemůže dosáhnout nižší hodnoty než
60 s. Analyzátory NIR nejsou na toto stanovení nakalibrovány.
Tab. 84: ¨J2 – Číslo pádu (Falling number - ICC No. 107)
kód (code)
popis (description)
stupnice (s) (scale)
body (points)
1
velmi špatná (very poor)
< 120
0
3
špatná (poor)
121-159
0
5
střední (medium)
160-199
5
7
dobrá (good)
200-239
5
9
velmi dobrá (very good)
> 240
5
farmy (farm)
-
x1
x
enought)
3.1.5 J5 - Objemová hmotnost Ttest weight)
Objemová hmotnost je ukazatelem mlynářské jakosti a souvisí s výtěžností mouky.
Závisí na pěstitelských podmínkách, ročníku, zdravotním stavu, polehlosti a odrůdě
(ZIMOLKA et al., 2005).
Tab. 86: J5 – objemová hmotnost (Test weight)
kód (code)
popis (description)
Stupnice (g/l) (scale)
body (points)
1
<739
0
3
nízká (low)
740-759
0
5
střední (medium)
760-779
5
7
vysoká (high)
780-789
5
9
>790
5
farmy (farm)
x
x1
x
enought)
3.1.6 J6 - Vaznost vody mouky (Flour binding capacity)
Je závislá na obsahu hrubé bílkoviny a bobtnavoti mokrého lepku. Ovlivňuje
výtěžnost a stabilitu těsta. Je ovlivněna také tvrdostí zrna (mouka z tvrdozrných odrůd
vykazuje větší mechanické poškození škrobu a v důsledku toho váže větší množství vody
než měkké pšenice). Vaznost mouky je měřítkem výtěžnosti a stability těsta (ZIMOLKA et
al., 2005).
Tab. 88: J6 - vaznost vody mouky (Flour binding capacity)
kód (code)
popis (description)
Stupnice (%) (scale)
body (points)
1
<52,2
0
3
nízká (low)
52,3-53,8
0
5
střední (medium)
53,9-55,4
5
7
vysoká (high)
55,5-58,6
5
9
>58,7
5
farmy (farm)
-
-
x
13.2. Další kritéria (Other criteria)
13.2.1 J7 - Obsah mokrého lepku (Wet gluten content – ICC standatrd No. 155)
Lepek pšeničné mouky je plasticko-elastický komplex tvořený gliadiny a gluteniny
(bílkoviny pšeničného zrna). Mezi obsahem N-látek, obsahem a kvalitou lepku je negativní
závislost. Na základě výsledků ÚKZÚZ lze říci, že obsahu mokrého lepku v závislosti na
objemu a kvalitě pečiva byl připisován nesprávný význam. Řada odrůd s nižším obsahem
lepku než normou požadovaných 23% je z pekařského hlediska vhodná a na druhé straně,
odrůdy s vysokým obsahem nekvalitního lepku jsou z pekařského hlediska nepoužitelné
pro výrobu kynutého těsta (ZIMOLKA et al., 2005).
Obsah mokrého lepku se stanovuje tak, že se ze vzorku mouky připraví těsto.
Lepek se izoluje vypíráním těsta roztokem chloridu sodného. Po odstranění přebytečného
vypíracího roztoku se obsah mokrého lepku stanoví zvážením zbytku těsta.
Tab. 90: J7 – Obsah mokrého lepku (Wet gluten content)
kód (code)
popis (description)
body (points)
1
< 12
0
3
malý (low)
13-22
0
5
medium (střední)
23-32
4
7
vysoký (high)
33-42
4
9
>43
4
farmy (farm)
-
-
x
13.2.2 J8 - Gluten index - přístroj Glutomatic 2200 (Gluten index)
Gluten index kladně koreluje s kvalitou lepku. Vysoké hodnoty gluten indexu
ukazují na pevný lepek (strong gluten), který je těžko zpracovatelný. Nízké hodnoty
charakterizují slabý lepek (weak gluten). který také není vhodný pro pekařské účely.
Gluten index stanovujeme na přístroji Glutomatic 2200, výsledná hodnota se uvádí jako
bezrozměrné číslo.
Tab. 92: J8 – Gluten index (Gluten index)
kód (code)
popis (description)
stupnice (scale)
body (points)
1
velmi slabý lepek (very weak)
< 10
0
3
slabý lepek (weak)
11-36
0
5
střední lepek (medium)
37-62
4
7
pevný lepek (strong)
63-88
4
9
velmi pevný lepek (very strong)
>89
4
farmy (farm)
-
-
x
13.2.3 J9 - Obsah škrobu (Starch content)
Stanovujeme polarimetricky podle Ewerse (ČSN ISO 56 0512-16) na přístroji
Polamat A. Principem metody je převedení škrobu na rozpustný působením zředěné
kyseliny chlorovodíkové za tepla. Po vyčiření a filtraci se optické otáčení měří
polarimetricky.
Tab. 94: J9 – Obsah škrobu (Starch content)
kód (code)
popis (description)
Stupnice (%) (scale)
body (points)
1
<54
0
3
malý (low)
55-57
0
5
medium (střední)
58-60
4
7
vysoký (high)
61-63
4
9
>64
4
farmy (farm)
-
-
x
13.2.4 J10 - Farinografické údaje (Mixing behaviour)
Princip hodnocení je založen na měření změn odporu těsta při hnětení. Těsto
z kvalitní mouky řídne při hnětení zvolna, což se projevuje na farinografu nepatrným
poklesem křivky (ZIMOLKA et al., 2005). Více viz. ČSN, ISO 5530-1 (56 0114)
13.2.5 J11 - Obsah popele v zrně pšenice (Ash content)
Obsah popele souvisí s technologií výroby mouky T-550, je v rozmezí 0,45-0,60%.
Obsah popelovin není v obilce rovnoměrně rozložen. V obalech, aleuronové vrstvě i
v klíčku je obsah popelovin několikrát vyšší než v endospermu. Je v korelaci s tvrdostí
zrna (ZIMOLKA et al., 2005). Více viz. ČSN, ISO 2171 (46 1019)
13.2.6 J12 - Tvrdost zrna (Grain hardiness)
Tvrdost zrna koreluje s technologickými parametry.
13.2.7 J13 - Hmotnost tisíce zrn (Thousand grain weight)
Je ovlivněna odrůdou, podmínkami ročníku a čištěním. Pro mlynáře je vhodnější
„buclaté“ zrno s mělkou rýhou (hodnocení viz 12.1.3 Porost – H5 hmotnost 100 zrn).
13.2.8 J14 - Výtěžnost mouky (Flour yield)
Standartně se stanovuje výtěžnost mouky T550. V případě ekologicky pěstovaných
odrůd je s ohledem na následnyé využití vhodné toto hodnocení rozšířit na stanovení
výtěžnosti jednotlivých pasážních mouk (šrotové a vymílací mouky), stanovení výtěžnosti
krupic a luštitelnosti krupic.
13.3 Skladba zásobních bílkovin (Proportion of protein fractions)
13.3.1 J 15 - Skladba zásobních bílkovin (Proportion of protein fractions)
Elektroforéza v přítomnosti SDS – SDS PAGE je jednoduchá, rychlá a
reprodukovatelná metoda pro kvalifikovanou charakterizaci a srovnání bílkovin
(BRADOVÁ, 2007). Kvantitativní vyhodnocení zastoupení jednotlivých bílkovinných
podjednotek se provádí pomocí software Bio1D (Vilber Lourmat).
Další informace o metodě lze nalézt např. v Optimalizované metodice SDS-PAGE
pro analýzu LMW-podjednotek gluteninů pšenice. (BRADOVÁ, 20077). Vyhodnocení
bílkovinných podjednotek poskytne zajímavé informace pro šlechtitele. V některých
případech je užitečné také během screeningu „zajímavých“ genových zdrojů. Výhodou
metody je nízká spotřeba vzorku (několik zrn), nevýhodou naopak finanční náročnost.
farmy (farm)
-
x1
x
Pozn.: 1v případě zájmu (Note: 1in case of interrest)
7
http://www.vurv.cz/files/Publications/ISBN80-86555-98-4.pdf
14.
Seznam doporučené literatury (List of suggested literature)
BAREŠ, I. et al. (1985): Klasifikátor genus Triticum L. „Genové zdroje č. 21, VÚRV
Praha-Ruzyně
Klasifikátor používaný pro evidenci výsledků studia genových zdrojů: dostupné na adrese
http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/
DONNER, D., OSMAN, A. Eds. (2006): Handbook Cereal variety testing for organic and
low input agriculture. Louis Bolk Institute, Driebergen, Netherlands
Příručka pro testování odrůd v ekologickém zemědělství z roku 2006, publikovaná jako
výstup projektu COST860 SUSVAR (dostupné na http://www.cost860.dk)
LAMMERTS van BUEREN (2002): Organic plant breeding and propagation: concepts and
strategies. PhD Thesis Wageningen University, The Netherlands. 198 pp.
Disertační práce: dostupné na http://www.louisbol.nl)
ÚKZÚZ (2005): Metodika ÚKZÚZ pro zkoušky užitné hodnoty odrůd (pšenice setá, tvrdá,
špalda), Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, odbor odrůdového zkušebnictví,
Brno
Metodika pro zkoušky užitné hodnoty odrůd
Österreichische
Agentur
für
Gesundheit
und
Ernhährungssicherheit
GmbH:
“Österreichische Beschreibende Sortenliste 2007 – Landwirtschaftliche Kulturarten“,
Schriftenreihe 21/2007, ISSN 1560-635X
Informace o doporučených odrůdách pšenice seté v Rakousku: dostupné na adrese
http://www.ages.at
European consortium for organic plant breeding
Organizace sdružující vědce a šlechtitele činné v oblasti ekologických odrůd, dostupná je
řada publikací: http: http://www.eco-pb.org
15.
Seznam citované literatury (List of references)
1) BARESEL, J. P. et al. (2005): Field evaluation criteria for nitrogen uptake and nitrogen
efficiency. In: Proceedings of the COST SUSVAR/ECO-PB Workshop on Organic
Plant Breeding Strategies and the Use of Molecular Markers. 17.-19. January,
Driebergen, The Netherlands, pp.49-54
2) BIERZELE, B. et al. (2002): Epidemiology of Fusarium infection and deoxynivalenol
content in winter wheat in the Rhineland, Germany, European Journal of Plant
Pathology 108, pp. 668-673.
3) BOHÁČ, J. (1990): Šlachtenie rastlín, Príroda, Bratislava, 535 pp.
4) COLLINS, W. W., HAWTIN, G. C. (1999): Conserving and using crop plant
biodiversity in agroecosystems. In: Collins, W. W., Qualset, C. O. (Eds.): Biodiversity
in Agroecosystems. CRC Press, Boca Raton, Florida, pp. 267-282
5) DREYER, (1994): Obilniny. In: Ekologické zemědělství v praxi. FOA – MZe, Praha,
pp. 232-235
6) EISELE, J. A., KÖPKE, U. (1997): Choice of cultivars in organic farming: new criteria
for winter wheat ideotypes. Pflanzenbauwissenschaften, 2:84-89
7) ENGELKE, F. (1992): Ertrag und Ertragsbildung von Winterweizen, Winterrogen und
Winteriticale im Organischen Landbau-Aswertung von Sortenversuchen in drei
Versuchenjahren. Diplomarbeit, Institut für organischen landbau, Landwirtschaftliche
Fakultät, Universität Bonn, 103 pp.
8) ERICSON, L. (2006): Nutrient use efficieny. In: Nandbook cereal variety testing for
organic low input agriculture. COST860-SUSVAR, Risø National Laboratory,
Denmark, pp. N1-N8
9) FITTER, A. H. et al. (1991): Architectural analysis of plant root systems –
architectural correlates of exploitation efficiency. New Phytology, 118: 375-382
10) FITTER, A. H., STICKLAND, T, R. (1991): Architectural analysis of plant root
systems - influence of nutrient supply on architecture in contrasting plant species. New
Phytology, 119: 383-389
11) FOSSATI, D. et al. (2005): Practical breeding for bread quality. COST
SUSVAR/ECO-PB, 17-19. January, Driebingen, pp. 31-35
12) FOSSATI, D., KLEIJER, G., BRABANT, C. (2005): Practical breeding for bread
quality. In: Proceedings of the COST SUSVAR/ECO-PB Workshop on Organic plant
Breeding Strategies and the use of Molecular Markers. 17-19. January, Driebergen,
The Netherlands, pp. 31-35
13) GORNY, A. G. (2001): Variation in utilization efficincy and tolerance to reduce water
and nitrogen supply among wild and cultivated barleys. Euphytica 117: 59-66. Kluwer
Acad. Publ. The Netherlands.
14) GRAMAN, J., ČURN, V. (1997): Šlechtění rostlin (Obecná část). JU ZF v Č.
Budějovicích, 133 pp.
15) HÄNI, F. (1993): Obrazový atlas chorob a škůdců polních plodin. Scientia, Praha,
336 pp.
16) HETRICK, B. A. D. et al. (1993): Mycorrhizal dependence of moder wheat cultivars
and ancestors: a synthesis. Cacadian Journal of Botany, 71: 512-518
17) HOAD, S., NEUHOFF, K., DAVIES, K. (2005): Fild evaluation and selection of
winter wheat for competiviness against weeds. In: Proceedings of the COST
SUSVAR/ECO-PB Workshop on Organic Plant Breeding Strategies and the Use of
Molecular Markers. 17.-19. January, Driebergen, The Netherlands, pp.61-66
18) CHLOUPEK, O. (1995): Genetická diverzita, šlechtění a semenářství. Academia,
Praha, 186 pp.
19) IFOAM (2007): The principes of organic agriculture.
International Federation of
Organic Agricultural Movements. Bonn, Germany
20) KÖPKE, U. (2005): Crop ideotypes for organic cereal cropping systems. In:
Proceedings of the COST SUSVAR/ECO-PB Workshop on Organic Plant Breeding
Strategies and the Use of Molecular Markers. 17.-19. January, Driebergen, The
Netherlands, pp.13-16
21) KRUEPL, C. et al. (2006): Weed competitivness. In: Handbook cereal variety testing
for organic low input agriculture. COST860-SUSVAR, Risø National Laboratory,
Denmark, pp. W1-W16
22) KUNZ, P. (2002): Phytopathologie/Resistenzzuchtung. Workshop: Züchtung für den
Ökolandbau, Hannover (http://orgprint.org)
23) KUNZ, P., KARUTZ, C. (1991): Pflanzenzüchtung dynamisch. Die Züchtung
standortpflangepasster Weizen und Dinkelsorten. Erfahrungen, Ideen, Projekten.
Forschungslabor an Goetheanum, Dornach, Switzerland, 164 pp.
24) LAMMERTS van BUEREN (2002): Organic plant breeding and propagation: concepts
and strategies. PhD Thesis Wageningen University, The Netherlands. 198 pp.
25) LAMMERTS van BUEREN, E. T. (2000): Sustainable organic plant breeding –
Summary of a Concept. In: Wiethaler, C., Opperman, R., Wyss, E. (Eds.): Organic
plant breeding and biodiversity of cultural plants. NABU-FiBL, Bonn-Frick, pp. 13-20
26) LAMMERTS van BUEREN, E. T. et al. (2003): Concepts of intrinsic value and
integrity of plants in organic plant breeding and propagation. Crop Science 43: 19221929
27) LAMMERTS van BUEREN, E. T., et al. (2002): Ecological concepts in organic
farming and their consequences for an organic crop ideotype. In: Lammerts van
Bueren, E. T., Organic plant brreding and propagation: concepts and strategies. Ph.D.
thesis Wageningen University, Wageningen, The Netherlands, pp. 38-61
28) LAMMERTS van BUEREN, E. T., HULSCHER, M. et al. (1999): Sustainable organic
plant breeding. Final report: a vision, choices, consequences and steps. Louis Bolk
Instituut, Driebergen, 60 p.
29) LEE, K. E., PANKHURST, C. E. (1992): Soil organism and sustainable productivity.
Australian Journal of Souil Research. 30: 855-892
30) LEKEŠ, J. (1997): Šlechtění obilovin na území Československa. Brázda, Praha, 280
pp.
31) MÄDER, P. et al. (2000): Arbscular mycorrhizae in a long-term field trial comparing
low-input (organic, biological) and high-input (conventional) farming systems in a crop
rotation. Biology and fertility of Soils, 31: 150-156
32) MÄDER, P. et al. (2002): Soil fertility and biodiversity in organic farming. Science
296: 1694-1697
33) MOUDRÝ, J. (1997): Přechod na ekologický způsob hospodaření. IVV MZe, Praha,
48 pp.
34) MOUDRÝ, J. (2003): Polní produkce. In: URBAN, J., ŠARAPATKA, B. (Eds.):
Ekologické zemědělství. MŽP, Praha, pp. 103-126
35) MOUDRÝ, J., PRUGAR, J. (2002): Biopotraviny- hodnocení kvality, zpracování a
marketing. Příručka ekologického zemědělce č.1, MZe v ÚZPI, Praha
36) MÜLLER, K. J. (1998): From word assortments to regional varieties. In:
WIETHALER, C., WYSS, E. (Eds.). Organic plnat breeding and biodiversity of
cultural plants. NABU/FiBL, Bonn, pp. 81-87
37) MUURINEN, S. et al. (2006): Breeding effects on Nitrogen Use Efficiency of Spring
Cereals under Northern Conditions. Crop Science 46: 561-568
38) NEWMAN E.I. (1966): A method of estimating the total length of root in a sample. J.
Appl. Ecol. 1966;3:139-145.
39) REENTS, H, J. (2002): Sorteneigenschaften und Züchtziele für Getraidearten im
Ökologischen Landbau. Workshop: Züchtung für den Ökolandbau, Hannover
(http://orgprint.org)
40) REGNIER, E. E., RANKE, R. R. (1990): Evolving strategies for managing weeds. In:
EDVARS, C. A. et al. (Eds.), Sustainable agricultural systems. Soil and Water
Conservation Society, Ankeny/lowa, pp. 174-203.
41) ROD, J. et al. (1982): Šlechtění rostlin. SZN, Praha, 368 pp.
42) Rozsypal, R. (2006): Aktuální pohled na biozemědělství v ČR. VÚP-ZV Troubsko,
23.-24. listopadu, Brno, pp. 15-18
43) SCHAUDER, A. (2004): Saatgutvermehrung im Organischen Landbau unter
besonderer Berücksichtigugn der Schaderreger Michrodochium nivale und der Gattung
Fusarium. Ph.D. Thesis, University of Bonn, 206 pp.
44) SIDDIQUE, K. H. M. et al. (1990): Root-shoot rations of old and modern, tall and
semidwarf wheats in a Mediterranean environment. Plant and Soil, 121: 89-98
45) SLAFER, G. A. et al. (1990): Genetic improvement of bread wheat (Triticum aestivum
L.) in Argentina: relationship between nitrogen and dry matter. Euphytica 50: 63-71.
Kluwer Acad. Publ. The Netherlands.
46) TAMIS, W. L. M., van den BRINK, W. J. (1999): Conventional, integrated and
organic winterwheat production in the Netherlands in period 1993-1997. Agriculture,
Ecosystems and Environment 76: 47-59
47) TRIBOI, E., ABAD, A., MICHELENA, A., LLOVERAS, J., OLLIER, J. L. and
DANIEL, C. (2000): Environmental effects on the quality of two wheat genotypes: I.
quantitative and qualitative variation of storage proteins. Eur J Agron 13: 47-64.
48) ÚKZÚZ (2005): Metodika ÚKZÚZ pro zkoušky užitné hodnoty odrůd (pšenice setá,
tvrdá, špalda), Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, odbor odrůdového
zkušebnictví, Brno
49) VERHOOG, H. (2005): Organic values and the use of marker technology in organic
plant breeding. In: Proceedings of the COST SUSVAR/ECO-PB Workshop on Organic
Plant Breeding Strategies and the Use of Molecular Markers. 17.-19. January,
Driebergen, The Netherlands, pp.7-12
50) WOLFE, M. S. (2002): Plant breeding, ecology and modern organic agriculture. In:
Proceedings of ECO-PB 1rst International sympozium on organic seed production and
plant breeding, Berlin, Germany, 21.-22. November, pp.18-25
51) ZÍDEK, T. et al. (1992): Nechemická ochrana rostlin. MZe, Praha, 112 pp.
52) ZIMOLKA, J. (2005): Pšenice – pěstování, hodnocení a užití zrna. Profi Press, Praha,
184 pp.
53) ŽIVĚLOVÁ et al. (2006): Ekonomika ekologického zemědělství. Zemědělec, 43/2006,
pp. 45
16.
Přílohy (Annex)
16.1 Zpřesněná
makrofenologická
stupnice
s mezinárodním
kódem
(WITZZENBERGER et al., 1989; LANCASHIRE et al., 1991)
Růstová fáze 0: Klíčení
00
Suchá obilka
01
Počátek bobtnání
03
Nabobtnalá obilka
05
Vyrašení primárního kořínku
06
Prodložování primárního kořínku
07
Objevení koleoptile na obilce
09
Vzcházení – klíček proráží povrch půdy
Růstová fáze 1: Vzcházení
10
Objevení koleoptile nad povrchem půdy (1. list stočen uvnitř)
11
Fáze prvního listu (2. list vyrůstá z pochvy 1. listu)
12
Fáze druhého listu (3. list vyrůstá)
13
Fáze třetího listu (4. list vyrůstá)
14-18 Růstová fáze pokračuje.....
19
Fáze devátého listu
Růstová fáze 2: Odnožování
20
Neodnožená rostlina (odnož uvnitř pochvy listu)
21
Začátek odnožování (hlavní stéblo a 1. viditelná odnož)
22
Dvě odnože patrné
23
Tři odnože patrné
29
Konec odnožování (hlavní stéblo a 9 a více odnoží a vytvoření neprvého stébla
kolénka)
Růstová fáze 3: Sloupkování
30
Začátek sloupkování (hlavní stéblo a odnože se vzpřimují)
31
První kolénko na hlavním stéblu je nad povrchem půdy patrné (lze je nahmatat)
32
Druhé kolénko je patrné
39
Objevení jazýčku posledního listu
Růstová fáze 4: Naduřování listové pochvy
43
Začátek naduřování pochvy horního listu
45
Naduřelá pochva
47
Prasklá pochva
49
Viditelné osiny vyrůstající z pochvy
Růstová fáze 5: Metání
51
Začátek metání (první klásek viditelný)
52
20% klasu vymetáno
53
30% klasu vymetáno
54
40% klasu vymetáno
55
Sřed metání (polovina klasu vymetána)
56
60% klasu vymetáno
57
70% klasu vymetáno
58
80% klasu vymetáno
59
Celý klas vymetán
Růstová fáze 6: Kvetení
61
Začátek kvetení, první prašníky se objevují ve středu klasu
65
Plné kvetení, většina klásků má zralé prašníky
69
Konec kvetení, většina klásků odkvétá (ojediněle visí zaschlé prašníky z klasu)
Růstová fáze 7: Tvorba obilky
71
Mléčná zralost
73
Raně mléčná zralost
75
Středně mléčná zralost (obilky mají konečnou velikost a mlékovitý obsah
endospermu)
77
Pozdně mléčná zralost (těstovitá zralost)
Růstová fáze 8: Zrání
83
Raně vosková zralost
85
Vosková zralost (obsah obilky měkký, ale mezi prsty se hněte)
87
Žlutá zralost (obsah obilky je pružný a pevný)
Růstová fáze 9: Plná zralost
92
Obilka je tvrdá, rostlina zcela zaschlá, odumřelá
95
Dormance obilek
97
Ztráta dormance obilek
99
Ztráta druhé dormance obilek
The extended BBCH-scale for cereals (WITZZENBERGER et al., 1989;
LANCASHIRE et al., 1991)
Principal growth stage 0: Germination
00
Dry seed (caryopsis)
01
Beginning of seed imbibition
03
Seed imbibition complete
05
Radicle emerged from caryopsis
06
Radicle elongated, root hairs and/or side roots visible
07
Coleoptile emerged from caryopsis
09
Emergence: coleoptile penetrates soil surface (cracking stage)
Principal growth stage 1: Leaf development
10
First leaf through coleoptile
11
First leaf unfolded
12
2 leaves unfolded
13
3 leaves unfolded
14-18 Stages continuous till....
19
9 or more leaves unfolded
Principal growth stage 2: Tillering
20
No tillers
21
Beginning of tillering: first tiller detectable
22
2 tillers detectable
23
3 tillers detectable
29
End of tillering. Maximum no. of tillers detectable
Principal growth stage 3: Stem elongation
30
Beginning of stem elongation: pseudostem and tillers erect, first internode begins to
elongate, top of inflorescence at least 1 cm above tillering node
31
First node at least 1 cm above tillering node
32
Node 2 at least 2 cm above node 1
33
Node 3 at least 2 cm above node 2
39
Flag leaf stage: flag leaf fully unrolled, ligule just visible
Principal growth stage 4: Booting
41
Early boot stage: flag leaf sheath extending
43
Mid boot stage: flag leaf sheath just visibly swollen
45
Late boot stage: flag leaf sheath swollen
47
Flag leaf sheath opening
49
First awns visible (in awned forms only)
Principal growth stage 5: Inflorescence emergence, heading
51
Beginning of heading: tip of inflorescence emerged from sheath, first spikelet just
visible
52
20% of inflorescence emerged
53
54
55
Middle of heading: half of inflorescence emerged
56
57
58
59
End of heading: inflorescence fully emerged
Principal growth stage 6: Flowering, anthesis
61
Beginning of flowering: first anthers visible
65
Full flowering: 50% of anthers mature
69
End of flowering: all spikelets have completed flowering but some dehydrated
anthers may remain
Principal growth stage 7: Development of fruit
71
Watery ripe: first grains have reached half their final size
73
Early milk
75
Medium milk: grain content milky, grains reached final size, still green
77
Late milk
Principal growth stage 8: Ripening
83
Early dought
85
Soft dought: grain content soft but dry. Fingernail impression not held
87
Hard dought: grain content solid. Fingernail impression held
89
Fully ripe: grain hard, difficult to divide with thumbnail
Principal growth stage 9: Senescence
92
Over-ripe: grain very hard, cannot be dented by thumbnail
93
Grains loosening in day-time
97
Plant dead and collapsing
99
Harvested product
Obr. 17: Zpřesněná makrofenologická stupnice s mezinárodním kódem (The extended BBCH-scale for cereals) (WITZZENBERGER et al.,
1989; LANCASHIRE et al., 1991)
Poznámky (notes): 1 = odnožování (tillering); 2 = sloupkování (jointing); 3 = naduřování listové pochvy (boot); 4 = metání a kvetení(heading
and flowering); 5 = plná zralost (ripening)
Obr. 18: Příklad praktické pomůcky pro měření délky praporcového listu (The
example of instrument for evaluation of length of flag leaf)
Obr. 19: Padlí travní (Blumeria graminis)
© Foto: Petr Konvalina
Obr. 20: Rez plevová (Puccinia striiformis)
Obr. 21: Listová skvrnitost pšenice (Tan spot – DTR)
© Foto: http://www.hgca.com
© Foto: www.hgca.com
Obr. 22: Komplex listových skvrnitostí (Leaf spot complex - Septoria nodorum,
Helmintosporium spp., Ascochyta spp.)
© Foto: http://www.rec.udel.edu
Obr. 23: Sněť mazlavá pšeničná (Tilletia caries)
Obr. 24: Prašná sněť pšeničná (Ustilago tritici)
Obr. 25: Fuzariózy (Fusarium sp.)
Obr. 26: Rez travní (Puccinia graminis)
Obr. 27: Rez pšeničná (Puccinia recondita)
Obr. 28: Komplex klasových skvrnitostí (Spike spot complex- Septoria nodorum,
Ascochyta spp.)
Název:
Šlechtění a hodnocení vhodnosti odrůd pšenice seté (Triticum
aestivum L.) pro ekologické a low input systémy hospodaření
Autor:
Kolektiv autorů
Vydavatel:
Tisk:
Vydání:
1. vydání, 2007
Počet stran:
131
Náklad:
100
Tisk:
DTP České Budějovice
ISBN:
978-80-7394-039-3

stáhnout - Úvod - Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Transkript

Podobné dokumenty

Trávy (Poaceae) - Výzkumný ústav rostlinné výroby, vvi

5 Září - Říjen 2012

Knihy o duchovních naukách a esoterice

1 Agropodnikání - Vyšší odborná škola a Střední zemědělská škola

doc.Ing. Petr Konvalina Ph.D. - Jihočeská univerzita v Českých

Choroby jetele a vojtěšky - Výzkumný ústav pícninářský, spol. s ro

Certifikovaná metodika RO1414 CM 26