Přístupy k identifikaci historických fotografických technik - arte-fakt
Transkript
R ESTAUROVÁNÍ A OCHRANA UMĚLECKÝCH MALÍŘSKÝCH A S O C H A ŘS KÝC H D Ě L KO N F E R E N C E S D R U Ž E N Í P RO O C H R A N U PA M ÁT E K A RT E - FA KT V L I TO M YŠ L I , 2 0 0 6 Přístupy k identifikaci historických fotografických technik 9 Ing. Petra Vávrová, MgA. Štěpánka Krčmářová KO N TA KT: [email protected] VŠCHT v Praze, Ústav chemické technologie restaurování památek; FAMU v Praze, Katedra fotografie » A B ST R A KT Fotografický materiál, uložený v archivech nebo knihovnách, popř. v soukromých sbírkách, je velmi početná skupina různorodých předmětů. Je to složitý komplex skládající se z různých druhů materiálů a chemické složení závisí na použité fotografické technice. Všechny tyto materiály degradují a ztrácejí svou informační i historickou hodnotu. Proto je třeba konzervovat a restaurovat vzácné fotografické materiály. Vzhledem k rozsáhlosti této problematiky je tento příspěvek zaměřen pouze na obecný popis chemické struktury a na identifikační techniky historických fotografických technik. Jsou diskutovány vybrané destruktivní a nedestruktivní identifikační metody a jejich výhody, nevýhody a aplikační omezení. Ú VO D Proč se zabývat identifikací fotografických technik? Pro kunsthistoriky, knihovníky, archiváře nebo soukromé majitele je fotografický materiál nositelem historické informace a proto začíná být v současné době považován za velmi cenný. Obecně lze říci, že fotografie je vzhledem ke své fyzikálně-chemické podstatě jedním z nejchoulostivějších sbírkových předmětů. Pro technology a především pro restaurátory je důležité znát použitou fotografickou techniku, aby byl správně navržen technologický postup restaurování a konzervace a následně i klimatické podmínky pro uložení materiálu. Jako všechny anorganické i organické materiály tak i fotografický materiál podléhá degradaci. Problematice a konkrétním postupům restaurování a konzervace fotografií musí předcházet identifikace chemického složení, resp. druhu použité fotografické techniky. Špatná identifikace pak může vést k poškození fotografie v důsledku špatné volby postupu restaurování a konzervace. C H E M I C KÉ S LO Ž E N Í FOTO G RA F I C KÉH O MATERIÁLU Fotografický materiál (negativy i pozitivy) během svého vývoje prodělal mnoho změn z hlediska používaných materiálů a fotografických technik a to se odrazilo na širokém spektru fotografií (pozitivů), negativů a ušlechtilých tisků, se kterými se dnes můžeme setkat. Proto je fotografický materiál, uložený v archivech nebo knihovnách, popř. v soukromých sbírkách, složitý komplex předmětů skládající se z různých druhů materiálů a jeho složení je závislé na použité fotografické technice. Vzhledem k rozsáhlosti této problematiky se zde zaměřím pouze na popis chemické struktury a degradační faktory fotografického materiálu. V následujícím textu jsou shrnuty jednotlivé části fotografického média a jejich chemické složení: Emulzní (citlivá) vrstva – je tvořena emulzním nosičem a v něm je rozptýlena světlocitlivá látka. Je to vrstva, kde se tvoří obraz. Emulzní nosič (vrstva) – pojivo – zajišťuje kohezi zrn světlocitlivé látky, která je v něm rozptýlena. Může být tvořen těmito látkami: kolódium (roztok dinitrátu celulózy ve směsi alkohol-éter), albumin (vaječná bílkovina), arabská guma (polysacharid), želatina (bílkovina). Světlocitlivá látka je potom rozptýlena v emulzním nosiči a je původcem vzniku vlastního fotografického obrazu. Může se jednat o asfalt, dichroman draselný (K2Cr2O7), halogenidy stříbra (AgCl, AgBr, AgI), hexakyanoželezitan draselný (K3[Fe(CN)6]), diazoniové soli (např. benzendiazonium chlorid), ZnO atd. – obecně pigmenty i barviva. Substrátová (separační) vrstva váže citlivou vrstvu k podložce, současně je zjasňující vrstvou. Může se jednat o baryt (síran barnatý BaSO4) nebo polyetylen pigmentovaný oxidem titaničitým tzv. RC papíry (resin coat). » 27 P Ř Í ST U PY K I D E N T I F I KAC I H I STO R I C KÝC H FOTO G R A F I C KÝC H TEC H N I K Podložka je nosičem citlivé vrstvy nebo záznamu obrazu. Může být na bázi anorganických materiálů tzv. nepružná podložka – kov (měď, cín), sklo, porcelán, kámen, slonovina nebo na bázi organických materiálů – celuloid (dinitrát celulózy plastifikovaný kafrem), acetylcelulózy, polyestery (např. polyetylentereftalát), polyvinilacetát, polyvinylkarbazol, metakrylát, polyvinylbutyral, terylen (na bázi kyseliny tereftalové), papír, useň, textil atd. Jednotlivé části fotografického média jsou zobrazeny na obrázku č. 1. emulzní vrstva světlocitlivá látka substrátová vrstva podložka I D E N T I F I KAČ N Í M E TO DY FOTO GRAFICKÝCH TECHNIK Existuje několik postupů identifikace historických fotografických technik, přičemž jednotlivé identifikační metody se výrazně liší jak přesností tak i náročností přístrojového vybavení. Všechny tyto metody však neposkytují téměř žádnou informaci o chemickém složení materiálu. Vizuální pozorování Existují odborníci, kteří identifikují fotografickou techniku pouze vizuálním pozorováním. Tato metoda však vyžaduje obrovské zkušenosti s přípravou fototechnik a znalosti struktury povrchové vrstvy fotografických technik. Ne vždy je pak identifikace správná. Existují různé modifikace historických fotografických technik, které zcela mění optický charakter povrchu a identifikace může být zkreslena. Optická mikroskopie K přesnější identifikaci historických fotografických technik může přispět mikroskopie ať už kapesní mikroskop, jehož výhodou je možnost přinést si toto zařízení kamkoliv. Dále potom v laboratořích nebo ateliérech optický mikroskop. Nevýhodou těchto metod je, že lidské oko nemá dostatečnou a přesnou vizuální paměť. Digitální mikroskopie Přenos obrazu do počítače. Je tak možné uchovat informace o obrazu povrchové vrstvy pro další srovnání a identifikaci. Rentgenflourescenční analýza (XRF) Cílem rentgenfluorescenční analýzy při studiu fotografického materiálu je přispět k poznání původu, pravosti, eventuálně výrobních technologií daného předmětu na základě složení materiálu. Rentgenfluorescenční analýza má pro většinu prvků menší citlivost, je ale levnější (nevyžaduje jako zdroj záření jaderný reaktor), nevede k aktivaci zkoumaných vzorků a lze ji i u větších předmětů provádět nedestruktivně, tj. měření může být realizováno na daném předmětu jako celku. Rentgenfluorescenční analýza se používá k určení zastoupení jednotlivých prvků ve vzorku. Tato metoda dokáže měřit zastoupení všech prvků najednou a to v širokém rozsahu koncentrací. Na druhou stranu má relativně vysoký detekční limit (s podstatě nejnižší měřitelná koncentrace prvku), není použitelná pro prvky s protonovým číslem menším než 20 (organické materiály) a neumí určit chemickou sloučeninu, ve které se prvek nachází. Samotné měření je poměrně velmi jednoduchá záležitost. Problém nastává až při vyhodnocování naměřených spekter a při vytváření závěrů z těchto dat. Infračervená mikrospektroskopie Infračervená spektroskopie je fyzikálně-chemická analytická metoda. Studuje interakce elektromagnetického záření v infračervené oblasti světelného spektra (800–1000 nm) s analyzovaným materiálem. Principem metody je absorpce infračerveného záření při průchodu vzorkem, při níž dochází ke změnám rotačně vibračních energetických stavů molekuly v závislosti na změnách dipólového momentu molekuly. Analytickým výstupem je infračervené spektrum, které je grafickým zobrazením funkční závislosti energie, většinou vyjádřené v procentech transmitance (propustnost) nebo jednotkách absorbance (A), na vlnové 28 » R ESTAUROVÁNÍ UMĚLECKÝCH MALÍŘSKÝCH A SOCHAŘSKÝC H D Ě L KONFERENCE SDRUŽENÍ PRO OCHRANU PAMÁTEK ARTE-FA KT V L I TO M YŠ L I , 2 0 0 6 délce dopadajícího záření. Infračervené spektrum poskytuje informace o chemické struktuře látky. Z infračervených spekter látky lze získat informace o chemickém složení vzorku (organické materiály tvořící jednotlivé vrstvy fotografického materiálu – podložka, emulzní nosič), o procesech stárnutí materiálu, o působení chemických látek použitých při konzervaci a restaurování, o vlivu okolního prostředí a podmínek uložení na možné poškození vzorku. Mikrochemické testy K identifikaci chemického složení, především materiálu podložky, pak mohou přispět i mikrochemické testy. To jsou specifické chemické reakce. Materiál je vždy poškozen, testy jsou tedy destruktivní a u fotografického materiálu není většinou možné je provést. Z ÁV Ě R Identifikace historických fotografických technik není jednoduchá záležitost. Cílem tohoto příspěvku bylo shrnutí identifikačních metod historických fotografických technik a porovnání těchto metod z hlediska přesnosti a náročnosti přístrojového vybavení. Identifikaci by měla být věnována větší pozornost a měla by být dále diskutována. L I T E R AT U R A • Čechák, T.; Kopecká, I.; Musílek, L.: X-Ray Fluorescence in Research on the Curtural Heritage. In: The Journal of the Korean Association for Radiation Protection. 2001, vol. 26, no. 3, pp. 321-326. • http://www.technologiaartis.org/4iden-moz.html • Prof. D. Štulík: Přednáška. Moravská galerie v Brně. 2006. • Ďurovič M.: Restaurování a konzervování archiválií a knih. PASEKA. 2002. • P. Scheufler: Historické fotografické techniky. http://www.scheufler.cz Obrázek č. 2: XRF analyzátor přenosný – Getty Conservation Institute Obrázek č. 3: Digitální mikroskop – Getty Conservation Institute B A R E V N É R E P RO D U KC E T ĚC H TO N Á H L E D Ů N A L E Z N E T E V O B R A Z OV É P Ř Í LO Z E V Z ÁV Ě R U S B O R N Í KU ( N A ST R A N Ě 5 9 ) . 29 Přístupy k identifikaci historických fotografických technik Ing. Petra Vávrová, MgA. Štěpánka Krčmářová 9 Obrázek č. 2: XRF analyzátor přenosný – Getty Conservation Institute Obrázek č. 3: Digitální mikroskop – Getty Conservation Institute 59
Podobné dokumenty
PLASTY A SYNTETICKÁ VLÁKNA
Po vytvrdnutí se jejich tvar teplem nemění, do plastického stavu je již nelze převést (např.bakelit).
Před zpracováním plastů na výrobky se přidávají různá plniva (křída, grafit, textilní a papírov...
06MMCi - Katedra organické chemie
Vysoká chemická odolnost vůči chemikáliím (rozpouštědlům, olejům) – spotřební lab. materiál..
SoftWash brožura (CZ)
• Bezpečný pro lidi - bez nepříznivých zdravotních účinků
pro obsluhu či zákazníky
• Bezpečný pro všechny oděvy: pomocí SoftWash® můžete
čistit jakékoliv oděvy, u kterých byste tradičně využili c...
Restaurování v Angkoru - arte-fakt
chrám a to, co je nové a staré, se rozezná ze vzdálenosti půl metru. Na opačném konci jsou Japonci. Na jejich
knihovně v Angkor Watu jsou rozeznatelné nové a staré části z 50 metrů. Jejich úzkostli...
ambrotypie – mechanické poškození a přirozená degradace
v přímém kontaktu. Látky vylučované při degradaci skla mají na obrazovou
vrstvu silně negativní vliv. Alkálie přímo difundují do kolódiové vrstvy, kde
dochází k degradačním změnám [McCormick-Goodha...
2.2.2 - of Index
opatření k zabránění všech možností nebezpečné reakce za normálních podmínek přepravy,
jako např. rozkladu, přeměně nebo polymerizaci. Za tímto účelem je zvláště třeba dbát na to,
aby nádoby a cist...
Restaurátorské zásahy na sgrafitové výzdobě severního - arte-fakt
až v roce 1906, kdy stavba přechází do správy města Prahy. Při prohlídce Míčovny členy Soupisné komise
konzervátorem Janem Herainem a architektem Karlem Hilbertem bylo konstatováno: „…průčelí Míčov...