Republique Tcheque 3e rapport - cri04-22

Transkript

CRI(2004)22
Version tchèque
Czech version
Evropská komise
proti rasismu a nesnášenlivosti
Třeti zpráva o České
republice
Přijatá dne 5. Prosinec 2003
Štrasburk, 8. Června 2004
Pro další informace o práci Evropské komise proti rasismu a intoleranci
(ECRI) a o dalších aktivitách Rady Evropy v této oblasti kontaktujte
prosím
Secretariat of ECRI
Directorate General of Human Rights – DG II
Council of Europe
F - 67075 STRASBOURG Cedex
Tel.: +33 (0) 3 88 41 29 64
Fax: +33 (0) 3 88 41 39 87
E-mail: [email protected]
Navštivte naši webovou stránku: www.coe.int/ecri
Třeti zpráva o České republice
OBSAH
PŘEDMLUVA..................................................................................................... 5
ÚHRNEM............................................................................................................ 6
I.
DOPLNĚNÍ DRUHÉ ZPRÁVY ECRI O ČESKÉ REPUBICE....................... 7
MEZINÁRODNÍ PRÁVNÍ NÁSTROJE ............................................................................... 7
ÚSTAVNÍ USTANOVENÍ A DALŠÍ ZÁKLADNÍ PŘEDPISY.............................. 8
-
Zákon o státním občanství ...................................................................... 8
USTANOVENÍ TRESTNÍHO ZÁKONA .............................................................................. 9
USTANOVENÍ OBČANSKÉHO A SPRÁVNÍHO PRÁVA ..................................................... 11
VÝKON SPRAVEDLNOSTI .......................................................................................... 12
SPECIALIZOVANÉ ORGÁNY A DALŠÍ INSTITUCE........................................................... 12
PŘIJÍMÁNÍ A STATUT OSOB BEZ STÁTNÍHO OBČANSTVÍ ............................................... 13
-
Uprchlíci a žadatelé o azyl..................................................................... 13
ILEGÁLNÍ MIGRANTI .................................................................................................. 15
ANTISEMITISMUS ..................................................................................................... 16
ZAMĚSTNÁNÍ ........................................................................................................... 16
MÉDIA .................................................................................................................... 17
RASOVĚ MOTIVOVANÉ NÁSILÍ ................................................................................... 18
CHOVÁNÍ STRÁŽCŮ ZÁKONA ..................................................................................... 19
MONITOROVÁNÍ SITUACE ......................................................................................... 20
II: SPECIFICKÉ OTÁZKY ................................................................................ 21
SITUACE ROMŮ NA MÍSTNÍ ÚROVNI ........................................................................... 21
-
Separace romských společenství od většinové společnosti.................. 21
AKCE NA MÍSTNÍ ÚROVNI, ZAMĚŘENÉ NA POTÍRÁNÍ DISKRIMINACE A SOCIÁLNÍHO
VYLOUČENÍ ............................................................................................................. 22
DĚTI ZE ZRANITELNÝCH SKUPIN ............................................................................... 24
-
Přístup romských dětí ke vzdělání......................................................... 24
ODEBÍRÁNÍ ROMSKÝCH DĚTÍ Z RODIN ....................................................................... 27
ŠPATNÉ ZACHÁZENÍ S DĚTMI ZE ZRANITELNÝCH SKUPIN ............................................ 28
LITERATURA .................................................................................................. 29
PŘÍLOHA ......................................................................................................... 31
3
Předmluva
Evropská komise proti rasismu a nesnášenlivosti (ECRI) byla zřízena Radou Evropy.
Je to nezávislý orgán zaměřený na monitorování lidských práv, specializovaný na
otázky ve vztahu k rasismu a nesnášenlivosti. Skládá se z nezávislých a nestranných
členů, kteří jsou jmenováni na základě své morální autority a uznávané odborné
znalosti v otázkách rasismu, xenofobie, antisemitismu a nesnášenlivost.
Jedním z pilířů pracovní náplně ECRI je individuální přístup k jednotlivým zemím, kdy
se analyzuje situace v oblasti lidských práv v každé členské zemi Rady Evropy a
předkládají návrhy a podněty, jak řešit popsané problémy.
Individuální přístup se aplikuje na veškeré členské státy Rady Evropy bez rozlišovaní.
Práce probíhá ve 4 - 5letých cyklech a každý rok obsáhne 9 - 10 zemí. Zprávy
z prvního kola byly vypracovány koncem r. 1998, zprávy z druhého kola koncem r.
2002. Zprávy z třetího kola se začaly připravovat v lednu 2003.
Zprávy z třetího kola se zaměřují na „implementaci“. Zkoumají, zda hlavní doporučení
ECRI z předchozí zprávy byla vzata v úvahu a implementována a pokud ano, nakolik
úspěšně a s jakým účinkem. Zprávy z třetího kola se také zaměřují na „specifické
otázky“, vybrané v souvislosti s konkrétní situací v různých zemích, tak jak byly v každé
zprávě podrobně prozkoumány.
Pracovní metody pro přípravu zpráv zahrnují dokumentární analýzy a kontaktní
návštěvu v dané zemi a důvěrný rozhovor s jejími úřady.
Zprávy ECRI nejsou výsledkem průzkumu nebo svědeckých výpovědí. Jsou analýzou,
vycházející z množství informací, získaných z široké škály různých zdrojů.
Dokumentární studie se opírají o významný počet národních i mezinárodních
písemných pramenů. Návštěva in situ umožňuje bezprostřední setkání s dotčenými
kruhy (vládními i nevládními) s perspektivou nashromáždění podrobných informací.
Důvěrný dialog státním úřadům poskytuje možnost navrhnout pozměnění nebo
doplnění návrhu zprávy, pokud to považují za vhodné, což umožňuje opravit eventuální
věcné chyby, jež by zpráva mohla obsahovat. Pokud si přejí, mohou na závěr tohoto
dialogu státní úřady požádat, aby jejich názor byl k závěrečné zprávě ECRI doplněn
formou přílohy.
Následující zpráva byla vypracována ECRI, jež za ni nese veškerou
zodpovědnost. Popisuje situaci k datu 5. prosince 2003 a jakékoli změny, nastalé
po tomto datu tudíž nejsou zahrnuty do následující analýzy ani vzaty v úvahu
v doporučeních a návrzích, předložených ECRI.
5
Úhrnem
Od zveřejnění druhé zprávy ECRI o České republice dne 18. června 1999 bylo
dosaženo pokroku v řadě oblastí, na něž se zpráva zaměřuje.
V r. 2000 přijala česká vláda koncepci o integraci Romů, jež poskytla rámec úsilí o
zlepšení situace Romů. Pro zlepšení postavení romské komunity byla učiněna různá
opatření, včetně škály úspěšných iniciativ jako např. nulté ročníky a pedagogičtí
asistenti. Novely zákona o českém občanství usnadnily získat občanství Romům, kteří
na území České republiky dlouhodobě pobývali. Vláda schválila návrh zákona proti
diskriminaci, který by měl být předložen Parlamentu v r. 2004. Byla taktéž přijata
opatření, usilující řešit problém rasově motivovaného násilí, včetně kroků nutných pro
lepší uplatňování ustanovení trestního zákona. Kromě toho byla pro zlepšení vztahů
s menšinovými komunitami vypracována národní strategie na ochranu menšin.
Ve druhé zprávě ECRI je však také řada doporučení, jež nebyla implementována,
anebo ne zcela. Jedná se obzvláště o problémy spojené s potíráním diskriminace a
nerovnosti na místní úrovni a tohle je záležitost, jež ECRI leží obzvláště na srdci.
V situaci Romů nastalo jen pramalé zlepšení a jejich marginalizace vůči většinové
společnosti nadále nabývá fyzické podoby, s tím, jak se ocitají v ghettech
nevyhovujících sídlišť na okrajích měst. Mnoho romských dětí je také nadále posíláno
do zvláštních škol pro mentálně postižené a neúměrně vysoký počet těchto dětí je
odebírán rodinám a umisťován do státních ústavů náhradní péče. Znepokojujícím
problémem je i nadále rasově motivované násilí a špatné zacházení s Romy, včetně
dětí, ze strany policie. ECRI navíc poukazuje na celou řadu problémů v souvislosti
s žadateli o azyl a migranty, kde obzvláštní znepokojení vyvolává zadržování dětí.
V této zprávě ECRI doporučuje, aby se české úřady více zaměřily na určitý počet
oblastí. Mezi jinými požaduje, aby byly vynaloženy dodatečné prostředky na potírání
diskriminace na místní úrovni. České instituce by zároveň měly uplatňovat strategii,
vedoucí ke zlepšení integrace Romů do české společnosti.ECRI doporučuje, aby se
urychlenými opatřeními zabránilo pokračujícímu vytlačování Romů z jejich bydlišť a
snahy se naopak zaměřily na jejich opětovnou integraci do většinové společnosti,
včetně umisťování romských dětí do normálních škol. Dalším doporučením je
urychlené přijetí zákona proti diskriminaci a poskytnutí bezplatné právní pomoci
nemajetným obětem diskriminace. ECRI nabádá české úřady, aby posílily opatření na
potírání rasově motivovaného násilí, včetně důslednějšího uplatňování ustanovení
trestního zákona. ECRI dále vybízí, aby úřady důsledně postupovaly proti případům
hrubého zacházení s příslušníky menšinových skupin ze strany policie. ECRI rovněž
formuluje doporučení, zaměřená na zajištění práv žadatelů o azyl a migrantů.
6
I.
DOPLNĚNÍ DRUHÉ ZPRÁVY ECRI O ČESKÉ REPUBICE
Mezinárodní právní nástroje
1.
Ve své druhé zprávě ECRI doporučila, aby Česká republika učinila prohlášení
ve smyslu článku 14 Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové
diskriminace, jenž jednotlivcům i skupinám propůjčuje právo podání k Výboru
pro odstranĕní rasové diskriminace. ECRI rovněž doporučila, aby Česká
republika podepsala a ratifikovala následující mezinárodní smlouvy: Evropskou
chartu pro regionální a menšinové jazyky, Evropskou úmluvu o právním
postavení migrujících pracovníků a Úmluvu o účasti cizinců ve veřejném životě
na místní úrovni. ECRI kromě toho doporučila, aby Česká republika ratifikovala
revidovanou Evropskou sociální chartu.
2.
ECRI s potěšením konstatuje, že Česká republika dne 11. října 2000 učinila
náležité prohlášení ve smyslu článku 14 Mezinárodní úmluva o odstranění
všech forem rasové diskriminace. ECRI rovněž s potěšením konstatuje, že 9.
listopadu 2000 Česká republika podepsala Evropskou chartu pro regionální a
menšinové jazyky a 7. června 2000 Úmluvu o účasti cizinců na veřejném životě
na místní úrovni.
3.
Česká republika prozatím nepodepsala Evropskou úmluvu o právním postavení
migrujících pracovníků, ani Dodatečný protokol k Úmluvě proti kyberzločinu,
týkající se kriminalizace aktů rasové nebo xenofobní povahy, spáchaných
prostřednictvím počítačových systémů.
4.
Česká republika zatím neratifikovala revidovanou Evropskou sociální chartu ani
Evropskou úmluvu o státním občanství.
5.
ECRI s potěšením bere na vědomí, že Česká republika 4. listopadu 2000
podepsala 12. protokol Evropské úmluvy o lidských právech (ECHR).
6.
Co se týká začlenění mezinárodních smluv do českého právního řádu a jejich
právní síly, ECRI konstatuje, že byla provedena novelizace odpovídajících
ustanovení české ústavy, umožňující, aby se vyhlášené a ratifikované
mezinárodní smlouvy staly nedílnou součástí zdejšího právního řádu a měly
přednost před rozporným zákonem.
Doporučení:
7.
ECRI doporučuje, aby české úřady podepsaly a ratifikovaly Evropskou úmluvu
o právním postavení migrujících pracovníků, Mezinárodní úmluvu o ochraně
práv veškerých migrujících pracovníků a Dodatkový protokol k Úmluvě proti
kyberzločinu. Doporučuje rovněž, aby české úřady ratifikovaly Evropskou
chartu o regionálních a menšinových jazycích, Úmluvu o účasti cizinců na
veřejném životě na místní úrovni, revidovanou Evropskou sociální chartu a
Evropskou úmluvu o státním občanství. ECRI rovněž naléhavě vyzývá k co
nejrychlejší ratifikaci Protokolu 12 ECHR.
7
Ústavní ustanovení a další základní předpisy
8.
Článek 1 české Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) stanoví, že
lidé jsou „svobodní a navzájem sobě rovní ve své důstojnosti a ve svých
právech“. Článek 3 Listiny zakazuje diskriminaci, s poukazem na to, že
„základní lidská práva a svobody jsou garantovány každému, bez ohledu na
pohlaví, rasu, barvu kůže, jazyk, víru, náboženství, politické či jiné přesvědčení,
etnický nebo jiný původ, příslušnost k národnostní nebo etnické menšině,
majetku, původu nebo postavení“. ECRI bere na vědomí, že Ústavní soud
může přijímat stížnosti na porušení těchto práv tam, kde jsou porušena platným
rozhodnutím vzešlým ze soudního řízení, anebo jakýmkoli jiným opatřením
nebo zásahem veřejné moci. ECRI zjistila, že výše uvedená ustanovení Listiny
nebyla doposud aplikována na případy rasové diskriminace a v jediném
případě, který se dostal před Ústavní soud, kde se jednalo o problém
segregace romských dětí do zvláštních škol, byl zamítnut z formálních důvodů
a předán patřičným institucím.
Doporučení:
9.
ECRI apeluje na české úřady a obzvláště na soudní orgány, aby při řešení
případů rasové diskriminace ze strany veřejných institucí na místní i celostátní
úrovni využívaly antidiskriminačního ustanovení v Listině. Vybízí rovněž české
úřady, aby dbaly na to, že orgány všech úrovní budou obeznámeny s články 1 a
3 Listiny.
-
Zákon o státním občanství
10.
Ve své druhé zprávě o České republice ECRI doporučila urychlené schválení
novel zákona o státním občanství, jež byly předloženy Parlamentu v době, kdy
ECRI svou zprávu vydala (18. června 1999). Doporučeny byly různé kroky pro
efektivní
implementaci
novelizovaného
zákona,
včetně
pružných
administrativních pokynů pro dokazování pobyt a přísně centralistické vládní
kontroly nad místními úřady, jež při přijímání a zpracování žádosti o udělení
státního občanství hrají klíčovou roli.
11.
ECRI s potěšením konstatuje, že Český Parlament schválil novely zákona o
státním občanství, jež usnadňují proceduru získání občanství pro občany
bývalého Československa, kteří mají na území České republiky dlouhodobý
pobyt. Tyto novely zavádějí možnost alternativního postupu, kdy dané osoby se
mohou přihlásit k českému občanství tak, že dokážou, že měly od data
rozdělení Československa (31. prosince 1992) stálé bydliště na území České
republiky. Podobný alternativní postup vyřešil problémy se získáváním
občanství většiny Romů, kteří měli dlouhodobý pobyt na území České
republiky. S potížemi se nadále střetávají převážně Romové, kteří mají problém
prokázat své skutečné bydliště - jde převážně o osoby bez stálého zaměstnání
nebo bydliště - a Romové, jejichž pobyt je považován za přerušený, jelikož po
jistou dobu opustili zemi ve snaze získat azyl v zahraničí.
8
Doporučení:
12.
ECRI doporučuje, aby české úřady zahájily nezbytné kroky k vyřešení
přetrvávajících problémů při získávání občanství, s nimiž se potýkají Romové,
kteří byli občany někdejšího Československa a přitom dlouhodobě nebo po celý
život pobývali na území České republiky. ECRI vyzývá státní úřady, aby zaujaly
co nejvelkorysejší postoj, a to i pro ty členy romské komunity, kteří ze země
odjeli ve snaze získat azyl.
Ustanovení trestního zákona
13.
Ve své druhé zprávě ECRI doporučila institucím trestního soudnictví na všech
úrovních aktivnější využívání ustanovení trestního zákona, postihujícího činy
s podtextem rasismu nebo intolerance. ECRI navrhla celou škálu opatření,
včetně zlepšení způsobu evidence a monitorování rasově motivovaných
přečinů a proškolení soudců.
14.
Od zveřejnění druhé zprávy ECRI učinily české úřady řadu kroků ve snaze
zlepšit znění těch ustanovení trestního práva, jež postihují rasově motivované
přečiny. Byla ustavena Komise pro potírání extremismu, rasismu a xenofobie,
v níž jsou zastoupení různí představitelé státní správy. Tato komise, jež je
poradním orgánem ministra vnitra, shromažďuje informace a koordinuje přístup
orgánů státní správy k boji proti extremismu, rasismu a xenofobii. V policejních
složkách bylo speciálně proškoleno 140 policistů pro boj s rasově motivovaným
násilím, další obecná opatření byla zaměřena na poskytnutí vzdělání o lidských
právech a na budování důvěry v menšinových komunitách1. Iniciativy zaměřené
na školení státních zástupců a soudců se údajně setkaly s menším úspěchem,
jelikož nabízené kurzy nevzbudily velký zájem a soudci je vnímali jako vnější
zásah do své autonomie. Nejvyšší státní zástupce však vydal pokyn pro všech
státní zástupce, aby tyto případy brali velmi vážně.
15.
Také trestní zákoník se dočkal několika novel, zaměřených na posílení
ustanovení proti rasově motivovaných činům. Pro vyřešení problému zužující
soudní výklad byla například k mnoha odstavcům připojena pohnutka „etnický
původ“. Novela jasně stanoví, že pokud jsou jmenované činy spáchány proti
Romům, pak se na ně tato ustanovení vztahují. Vznikla rovněž možnost
přísnějšího postihu jistých činů, spáchaných sdělovacími prostředky nebo
rasistickými organizacemi.
16.
Vzdor těmto a dalším opatřením zůstává implementace ustanovení trestního
zákona, zaměřených na rasově motivované zločiny, neadekvátní. Zpráv o
rasově motivovaném násilí neubývá. Je těžké utvořit si jasnou představu o
rozsahu tohoto problému, jelikož značný počet podobných aktů se vůbec
nehlásí; ty, jež ohlášené jsou, zase nebývají klasifikované jako rasově
motivované, a ty, které jsou takto klasifikované, jsou v dostupných statistikách
zahrnuty společně v jedné skupině s ostatními „extremistickými“ přečiny. Přitom
rasově motivované útoky, páchané nejčastěji skinheady, zůstávají problémem
takového rozsahu, že členové romské komunity, stejně jako příslušníci
ostatních zjevem odlišných menšin, se cítí ohroženi a svůj pohyb usměrňují tak,
1
Tyto obecnější snahy jsou podrobněji popsány v bodu „Chování strážců zákona“
9
aby minimalizovali nebezpečí útoku. Kromě útoků zůstávají hojně rozšířené i
jiné projevy skinheadů a dalších rasistických organizací, například
demonstrace, koncerty, publikace a internetové stránky. Obavy vzbuzuje hojné
rozšiřování tiskovin prezentujících rasistické a antisemitské názory více
„akademickým“ způsobem, jenž pak může oslovit i většinovou veřejnost2.
17.
Problémy s implementací přetrvávají v oblasti trestního soudnictví. Stížnosti na
rasově motivované skutky někdy policie zamítá a pokud je akceptuje, zhusta je
špatně klasifikuje. K vyšetřování podobných stížností často nedojde vůbec,
nebo je neadekvátní. Navíc je policie sama obviňována z páchání aktů rasově
motivovaného násilí3, což má neblahý dopad na ochotu obětí policii podobné
skutky hlásit. Nevládní organizace rovněž vyjadřují znepokojení nad způsobem,
jímž jsou případy projednávány u soudů, a poukazují například na opakované
průtahy, způsobené nepřítomností obviněných. I v případech, kde je obžaloba
úspěšná, bývají často skutky obviněných přehodnoceny jako méně závažné,
v rozsudcích pak posuzovány shovívavě a trestány podmínečně.
Doporučení:
18.
ECRI je toho názoru, že je nutno podniknout další kroky na všech úrovních
trestního soudního systému - u policie, státního zastupitelství i soudů - aby se
zlepšila účinnost ustanovení trestního zákona, zaměřených na potírání rasově
motivovaných činů.
19.
ECRI doporučuje, aby české úřady věnovaly větší úsilí zlepšení způsobu, jímž
jsou stížnosti na rasově motivované činy zaznamenávány, klasifikovány,
vyšetřovány a stíhány. Tomu je nutné věnovat více lidských i finančních zdrojů
a zvážit změnu pracovních metod tak, aby stížnosti byly vyřizovány způsobem,
jaký zasluhují.
20.
ECRI doporučuje, do vyšetřování rasově motivovaných činů byli důsledně
zapojováni policisté speciálně proškolení pro potírání těchto činů a aby
efektivita jejich práce byla monitorována. Bylo by užitečné, kdyby se toto
opatření dotklo i ostatních policistů v celé zemi. Právě tak státní zástupci,
jmenovaní pro tyto činy, by měli být proškoleni tak, aby zařazení, vyšetřování a
stíhání rasově motivovaných činů probíhalo náležitým způsobem.
21.
ECRI doporučuje, aby české úřady výrazně zvýšily úsilí při vzdělávání soudců i
budoucích soudců v otázkách spjatých s naplňování legislativy, týkající se
rasově motivovaných činů.
22.
ECRI rovněž nabádá české úřady, aby se nadále snažily monitorovat aktivity
skinheadů a dalších rasistických organizací a rozvíjeli metody, jak rychle a
účinně zasahovat proti plánovaným nebo již probíhajícím incidentům a útokům.
23.
ECRI rovněž naléhá na české úřady, aby důkladněji a podrobněji monitorovaly
implementaci ustanovení trestního práva, zaměřené na potírání rasově
motivovaných činů.
2
Viz též kapitola „Antisemitismus“ dále v textu
3
Viz rovněž kapitola (Chování policistů“ dále v textu
10
Ustanovení občanského a správního práva
24.
Ve své druhé správě o České republice ECRI doporučuje zavedení souhrnné
antidiskriminační legislativy, vztahující se na všechny oblasti života, včetně
zaměstnání, vzdělání, bydlení a přístupu k službám a veřejně přístupným
místům.
25.
ECRI s potěšením konstatuje, že v září 2003 vláda schválila návrh souborného
zákona, vycházejícího z ustanovení o rovném zacházení a ochraně proti
diskriminaci. Vládní úředníci nyní připravují podrobnější p paragrafované znění
tohoto návrhu zákona a ta bude znovu předložena vládě ke schválení. Bude-li
schválena, bude pak předložena ke schválení Parlamentu.
26.
ECRI vítá skutečnost, že řada ustanovení ve schváleném návrhu zákona
reflektuje Doporučení ECRI č. 7 k vnitrostátnímu zákonodárství pro potírání
rasismu a rasové diskriminace.Tato ustanovení obsahují například definici
přímé i nepřímé diskriminace s tím, že pozitivní akce ve prospěch
znevýhodněných skupin nesmí být považována za diskriminaci; výslovné
konstatování, že určité konkrétní činy představují formu rasismu (jako např.
obtěžování a pronásledování osob, které se snaží chránit jiné proti diskriminaci
anebo při jejich ochraně napomáhají); otevřený seznam motivů. Ustanovení se
vztahují na nejrůznější oblasti života a počítají s vytvořením specializovaného
orgánu, zaměřeného na podporu rovnosti příležitostí bez diskriminace; zavazují
soukromé i veřejné osoby, aby při výkonu svých funkcí v souladu se zvláštními
pravidly dbaly na rovné zacházení se všemi4.
27.
ECRI nicméně soudí, že tento zákon by mohl být ještě více posílen, pokud by
vzal v úvahu další náměty formulované v Doporučení ECRI č. 7 pro obecnou
politickou linii, obzvláště ve vztahu k následujícím tématům: činy, jež by měly
bát výslovně uvedeny jako formy diskriminace (včetně segregace); dotčené
oblasti života (včetně přístupu k veřejným prostranstvím, činnosti policie a
dalších složek prosazování zákonnosti a pracovníků pohraniční kontroly);
nápravná opatření (včetně výplaty kompenzace obětem za hmotné i morální
škody, navrácení ztracených práv i nepeněžních forem odškodného); a sdílení
důkazního břemene mezi údajnou obětí a diskriminujícím. Přestože současný
návrh zákona se nezmiňuje o otázce sdílení důkazního břemene, nedávná
novela soudního řádu toto sdílení umožňuje v případech přímé i nepřímé
rasové diskriminace v určitých oblastech života. Tento posun umožněný
v soudním řádu se však nevztahuje na všechny formy diskriminace a všechny
oblasti života, uvedené v návrhu zákona proti diskriminaci.
Doporučení
28.
ECRI podporuje české úřady ve snaze přijmout komplexní zákon o rovném
zacházení a ochraně proti diskriminaci. Naléhá, aby při přípravě tohoto zákona
české úřady počítaly s nezbytností zajistit co nejvyšší stupeň ochrany obětem
rasové diskriminace. V této souvislosti ECRI rovněž naléhavě doporučuje, aby
české úřady vzaly v úvahu Doporučení ECRI č. 7 k vnitrostátnímu
zákonodárství pro potírání rasismu a rasové diskriminace, zejména ve vztahu
k výše uvedeným oblastem.
4
Tento aspekt zákona je pojednán v části zprávy nazvané „Specializované orgány a další
instituce“
11
Výkon spravedlnosti
29.
Ve své druhé správě ECRI doporučila, aby stát poskytoval nemajetným obětem
diskriminace bezplatnou právní pomoc.
30.
Nevládní organizace uvádějí, že nemalé překážky nadále brání snahám obětí
diskriminace hledat zastání u českých soudů. Tuto obtíž nadále zhoršují
vysoké soudní poplatky a při občanském řízení i riziko povinnosti hradit náklady
protistrany. V současné době se připravuje nový návrh zákona o právní pomoci,
ovšem text tohoto návrh nebyl ECRI poskytnut. Podle českých úřadů tam
patrně zvláštní ustanovení o obětech diskriminace nebude.
Doporučení
31.
ECRI znovu opakuje své doporučení, že obětem diskriminace bez vlastních
prostředků by měla být poskytnuta bezplatná právní pomoc. Poukazuje také
v tomto ohledu na své Doporučení č. 7 pro obecnou politickou linii.
Specializované orgány a další instituce
32.
Ve své druhé zprávě ECRI doporučuje vytvoření specializovaného orgánu,
jehož pravomoci by mj. zahrnovaly možnost poskytnout právní pomoc údajným
obětem diskriminace a zvyšovat povědomí veřejnosti o problémech rasismu a
rasové diskriminace.
33.
Výše zmíněný návrh zákona o rovném zacházení a ochraně proti diskriminaci5
počítá s vytvořením nezávislého orgánu, Střediska pro rovné zacházení, jehož
cílem by bylo napomáhat potlačení rasismu a xenofobie a prosazovat rovné
zacházení se všemi. Ve svém Doporučení č. 7 pro obecnou politickou linii
poskytla ECRI podrobné vodítko ohledně postavení, role a funkcí, jimiž by
podle ní měly tyto specializované národní orgány disponovat6. ECRI konstatuje,
že mnoho aspektů navrhovaného Střediska doporučení ECRI reflektují. ECRI
by však chtěla zdůraznit, že ve svém Doporučení č. 7 pro obecnou politickou
linii uvádí, že mezi kompetence národních specializovaných orgánů by mely
patřit: nezbytné pravomoci pro vyšetřování stížností a možnost dávat podnět
k soudnímu řízení a účastnit se ho.
34.
Ve své druhé zprávě ECRI doporučila, aby veřejný ochránce lidských práv
(ombudsman) měl takové pravomoci a kompetence, jež by umožnily efektivní a
trvalé zlepšení situace v zemi v oblasti rasismu a diskriminace. ECRI zároveň
doporučila, aby této instituci byly přiděleny dostatečné zdroje a adekvátní
zastoupení na místní úrovni po celé zemi.
35.
Institut ombudsmana vznikl v r. 1999 a projednával některé případy
diskriminace, obzvláště pokud byly součástí jiných případů a měly sociální
kontext. ECRI se otázce místního zastoupení věnuje v oddíle II této zprávy7.
5
Viz „Ustanovení občanského a správního práva“ výše v textu
6
Viz Doporučení ECRI pro obecnou politickou linii č. 2 a 7
7
Situace Romů na místní úrovni
12
36.
Ve své druhé zprávě ECRI nabádá české úřady, aby se zaměřily na obtíže,
s nimiž se potýká vládní Rada vlády pro lidská práva, Rada vlády pro
národnostní menšiny a Rada vlády pro záležitosti romské komunity (dále jen
Rada pro romské záležitosti), zejména aby zajistily, že těmto orgánům budou
poskytnuty adekvátní zdroje.
37.
ECRI je přesvědčena, že tyto orgány hrají v české společnosti klíčovou roli a
především poskytly prostor pro dialog mezi státními institucemi, občanskými
organizacemi a zástupci menšin. Ústřední roli sehrávají rovněž při rozvoji
koordinovaného přístupu k záležitostem rasismu a nesnášenlivost. Posílení
zdrojů, jež by těmto orgánům umožnilo přímo uskutečňovat programy a
obzvláště opatření v rámci „Vládní politiky integrace Romů“, by vedlo k větší
účinnosti, lepší koordinaci a lepšímu hodnocení těchto programů
Doporučení
38.
ECRI vyjadřuje podporu České republice ve snahách o vytvoření Střediska pro
rovné zacházení a naléhá na české orgány, aby tomuto středisku poskytla
nezbytné kompetence pro co nejúčinnější plnění jeho mandátu. ECRI nabádá
české úřady, aby hledaly vodítko v jejím Doporučení pro obecnou politickou linii
č. 2 a č. 7, zejména co se týká pravomoci vést vyšetřování a možnosti, aby
specializované orgány mohly iniciovat a účastnit se soudního řízení.
39.
ECRI doporučuje, aby ombudsman i nadále věnoval zvláštní pozornost
možným rasistickým a diskriminačním aspektům stížností a případů jemu
předložených.
40.
ECRI doporučuje, aby české úřady zajistily náležité finanční a lidské zdroje pro
úřad ombudsmana i výše uvedené vládní rady a umožnily jim tak fungovat co
nejefektivněji. Zvláště doporučuje, aby české úřady zvážily možnost navýšení
zdrojů pro tyto vládní rady, což by jim poskytlo možnost působit aktivně proti
rasismu a nesnášenlivost, například v rámci „Vládní koncepce pro integraci
Romů“.
Přijímání a statut osob bez státního občanství
-
Uprchlíci a žadatelé o azyl
41.
Ve své druhé zprávě ECRI zaznamenala příklady nesnášenlivých výroků o
cizincích bez občanství ze strany některých veřejných osobností, které
sdělovací prostředky rozšířily, a zdůraznila, že podobné výroky přispívají
k vytvoření ovzduší napětí, jež může nakonec vést k nárůstu nesnášenlivého
chování a postojů. ECRI doporučuje, aby české úřady důsledněji dohlížely na
uplatňování opatření, jejichž cílem je usnadnění integrace uprchlíků, obzvláště
na místní úrovni. ECRI také doporučila, aby konkrétní součástí profesionální
přípravy úředníků, kteří se zabývají uprchlíky, žadateli o azyl a jinými
zranitelnými skupinami, byly programy zaměřené na jiné kultury a také na lidská
práva.
42.
Četné novely české legislativy v oblasti azylové politiky a přistěhovalectví, jež
byly od druhé zprávy ECRI přijaty, zpřísnily podmínky v této oblasti s jasným
cílem zabránit zneužívání azylového systému ekonomickými migranty,
13
snažícími se zůstat v České republice nebo ilegálně přejít do dalších zemí. Tyto
novely například neumožňují uchazečům o azyl po dobu jednoho roku v zemi
pracovat a pro ty, kteří zůstávají mimo azylová střediska, se finanční podpora
omezuje jen na tři měsíce. Na pražském letišti byla rovněž zřízena speciální
zrychlená azylová procedura. Co se týká zaměstnání, nevládní organizace
upozorňují že i když po uplynutí roční lhůty mají uchazeči o azyl možnost
pracovat, zůstávají nadále v nejistém a zranitelném postavení, jelikož cizinecká
policie jim prodlužuje vízum vždy jen o dva měsíce.
43.
Nedávná novela azylového řízení zavedla možnost soudního odvolání, čímž
propůjčila správnímu soudu pravomoc přezkoumat právní a faktické okolnosti.
Teoreticky má azylové řízení trvat celkově několik měsíců. V praxi však podle
zpráv nevládních organizací řízení trvá v průměru dva a půl roku. Většina
žadatelů tuto dobu tráví v azylových střediscích, kde jsou ubytováni, což jsou
většinou bývalá kasárna v osamocených lokalitách, odříznutá od většiny české
společnosti.
44.
ECRI je znepokojena, že přijetí výše zmíněných restriktivních opatření a jejich
prezentace coby prostředků k omezení ekonomické migrace by mohlo vést ke
stigmatizaci cizinců v očích veřejnosti a přispět k nárůstu rasismu a xenofobie.
Bylo zdůrazněno, že délka celého procesu v kombinaci s izolací uchazečů o
azyl zhoršuje psychologické a fyzické útrapy a pro ty, jimž je nakonec azyl
udělen,zbytečně oddaluje integraci do české společnosti. Opatření, jež
zabraňují žadatelům hledat zaměstnání a omezují vyplácení pomoci těm, kdo
přebývají v soukromých bytech, tyto těžkosti nadále prohlubují.
Doporučení
45.
ECRI doporučuje, aby vzhledem k potenciálnímu dopadu na všeobecné klima a
názory na menšiny a osoby cizího původu a vzhledem k rasistickým a
xenofobním extremistickým hnutím české úřady přehodnotily legislativu i svůj
postup vůči uchazečům o azyl a migrantům. Jejich postup by měl reflektovat
skutečnost, že tyto osoby nejsou žádní zločinci, ale prostě jen lidé, hledající
buď svobodu před pronásledováním nebo před ekonomickými a sociálními
útrapami.
46.
ECRI zdůrazňuje, že je důležité uchazečům o azyl poskytnout příležitost
účastnit se života místní společnosti už v období, kdy jej jejich žádost
přezkoumávána. Proto doporučuje, aby české úřady začlenily ubytovací
střediska do místních společenství, vycházely vstříc možnosti ubytování
v soukromí, dovolily co nejrychleji pracovat, zajistily, aby děti měly přístup ke
vzdělání, poskytly možnost výuky jazyka a zvážily další opatření, jež by
napomohla kontaktům s českou společností.
47.
ECRI klade důraz na to, že zavedení zrychleného azylového řízení na letišti
nesmí představovat oslabení práv uchazečů o azyl.
48.
ECRI doporučuje, aby úředníci činní v oblasti azylu a migrace byli vzděláváni
v oblasti lidských práv a seznamováni s okolnostmi a podmínkami, jež jsou u
kořene migrace.
14
Ilegální migranti
49.
ECRI je znepokojena tím, že migranti, jejichž totožnost se nepodaří prokázat
anebo jsou podezřelí, že se budou vyhýbat vyhoštění, jsou běžně umisťováni
do záchytných středisek. Mezi takovýmito osobami jsou i ti, kdo požádají o azyl,
když jsou zadrženi policií. Po šestiměsíčním pobytu v tomto středisku jsou pak
uchazeči o azyl převezeni do běžného ubytovacího střediska. Podmínky
v záchytných střediscích jsou zhusta popisovány jako vězeňské, lidé jsou
zadržováni v celách, jejich pohyb i kontakt s vnějším světem je přísně omezen.
Nevládní organizace navíc upozorňují, že mají problémy se do těchto středisek
dostat, neboť s uchazeči o azyl se mohou setkat jen tehdy, pokud ti o to
výslovně požádají. Ve většině případů však zadržení údajně nemají ani ponětí,
že podobné organizace existují a tudíž o jejich pomoc nežádají. V oddíle II této
zprávy se ECRI zaměřuje na problém zadržování nezletilých8.
50.
Nevládní organizace udávají, že osoby, jež se ocitnou v záchytných střediscích,
neboť se neprokázala jejich totožnost, jsou po šesti měsících propouštěni
s vízem pro opuštění země, zpravidla během pětidenní lhůty. Takto se tito lidé
ocitají v situaci, kdy cokoliv udělají, bude nelegální. Nemohou legálně překročit
hranici bez osobních dokladů a také nemohou zůstat v České republice. Stávají
se tak snadnou obětí převaděčů nebo jsou zneužiti jiným způsobem, například
pro sexuální průmysl nebo na černém pracovním trhu. Ministerstvo vnitra
nedávno zahájilo program dobrovolného návratu ve spolupráci s Mezinárodní
organizací pro migraci a v jeho rámci byl určitý počet lidí navrácen do vlasti.
51.
Česká republika je zároveň cílovou, tranzitní i výchozí zemí nezákonného
obchodu s lidmi pro účely sexuálního zneužívání, otroctví, práce a dalších
forem vykořisťování. Česká republika nedávno přijala Akční plán pro potírání
nezákonného obchodu s lidmi za účelem sexuálního zneužívání, který zahrnuje
model ochrany obětí. Oběti mají možnost získat pomoc od organizací, jež se na
tento problém zaměřují a také dlouhodobější pomoc, pokud spolupracují
s policií. Kromě toho byl nedávno novelizován trestní zákoník, který tak mezi
oběti nezákonného obchodování s lidmi zahrnuje osoby bez rozdílu věku či
pohlaví. Ve svém současném znění však tento zákon postihuje pouze
nezákonný obchod za účelem sexuálního zneužívání a ostatní účely
nepostihuje.
Doporučení
52.
ECRI má za to, že k zadržování uchazečů o azyl a migrantů by české úřady
měly uchylovat co nejméně a že délka pobytu v těchto zařízeních by měla být
maximálně omezena a měla by podléhat přísné soudní kontrole. ECRI zároveň
vybízí české úřady, aby zlepšily podmínky v těchto zařízeních a zajistily, aby
osoby tam umístěné měly adekvátní informace a přístup k nevládním
organizacím a dalším organizacím, jež poskytují pomoc.
53.
ECRI naléhá na české úřady, aby svým konáním nestavěly osoby bez dokladů
do situace setrvalé nezákonnosti a spíše se snažily pracovat na řešení, jež by
bylo humánní a respektovalo lidská práva.
8
Viz „Děti z ohrožených skupin“
15
54.
ECRI chválí snahu českých úřadů potírat nezákonný obchod s lidmi i úvahy o
rozšíření programu ochrany obětí nejen na ty, jež spolupracují s policií, ale na
všechny oběti. ECRI zároveň navrhuje, aby české úřady zvážily řešení
problému nezákonného obchodování s lidmi nikoli pouze za účelem sexuálního
vykořisťování, ale i pro účely, jež se blíží otroctví nebo nucené práci.
Antisemitismus
55.
ECRI je znepokojeno tím, že do většinové české společnosti pronikají pod
rouškou „vědeckých“ publikací antisemitistické myšlenky. Obzvláště židovská komunita
vyjádřila znepokojení nad masovým rozšiřováním nedávné publikace s názvem „Tabu
ve společenských vědách“, jež propaguje antisemitistické stereotypy. Tento trend je o
to znepokojivější, že se neomezuje na společenské extrémy, ale zasahuje širokou
veřejnost.
Doporučení
56.
ECRI vybízí ty, již se v české společnosti spolupodílejí na vytváření veřejného
mínění, tedy politiky, novináře a intelektuály, aby se veřejně vyjadřovali proti
antisemitistickým idejím, i když přicházejí ve vědecké podobě. ECRI doporučuje
iniciativy zaměřené na zvyšování informovanosti a školení, tak aby podobné
názory v české veřejnosti a obzvláště u mládeže nemohly zakořenit. ECRI
zároveň doporučuje, aby české úřady dohlédly na to, že jsou uplatňována
patřičná právní ustanovení ke stíhání vydávání a šíření publikací, jež podporují
rasovou nenávist.
Zaměstnání
57.
Ve své druhé zprávě o České republice ECRI doporučuje, aby se věnovalo
větší úsilí dosahování dlouhodobě pozitivních účinků v zaměstnanosti členů
znevýhodněných menšin, t.j. aby členové těchto skupin byli motivováni k účasti
na kvalifikačních kurzech. Tyto kurzy by měly být široce dostupné a romským
iniciativám i romským podnikatelům by při jejich organizování měla být
poskytnuta podpora.
58.
České úřady podnikly celou škálu opatření pro zmírnění dlouhodobé
nezaměstnanosti „osob obtížně uplatnitelných na pracovním trhu“. Nejsou však
žádné informace o dopadech těchto různých iniciativ na znevýhodněné
menšiny, jako jsou například Romové, jelikož nelze shromažďovat údaje na
základě etnické příslušnosti.
59.
Vzdor těmto iniciativám jsou odhady nezaměstnanosti právě mezi Romy
vysoké. Navíc existuje bezpočet zpráv o diskriminaci Romů, obzvláště při
najímání pracovních sil. Členové jiných menšinových skupin, například
muslimové, rovněž hlásí diskriminaci na pracovním trhu v okamžiku, kdy
zaměstnavatelé uslyší cizí jméno nebo přízvuk. Stávající legislativa nezjednává
dostatečnou
nápravu
obětem
diskriminace.
Nicméně,
kromě
antidiskriminačního zákona, zmíněného výše v této zprávě9, se na poli
9
Viz výše v textu „Ustanovení občanského a správního práva“
16
pracovního práva připravují novely, jež by měly také zahrnovat definice přímé a
nepřímé diskriminace.
60.
Vládní politika integrace Romů, již v aktualizované podobě přijala vláda
v březnu 2003, udává, že stávající opatření by mohla být doplněna dalšími
specielními kroky, zaměřenými konkrétně na zmírnění nezaměstnanosti mezi
členy romské komunity. Existuje návrh, že podnikatelským subjektům,
zaměstnávajícím Romy (nebo „osoby obtížně umístitelné na pracovním trhu“)
by byly nabídnuty určité výhody, například daňové zvýhodnění, platba pevné
částky za každou takovouto zaměstnanou osobu, zvláštní zacházení při
zadávání veřejných zakázek
Doporučení
61.
ECRI doporučuje, aby pro zlepšení situace v zaměstnanosti Romů byla
vyvinuta další snaha. Je toho názoru, že vzhledem k rozšířené a endemické
povaze znevýhodňování a diskriminace, jimž musí Romové na pracovním trhu
čelit, je nutné učinit zvláštní opatření (pozitivní diskriminace), zaměřené na
překonání vysoké úrovně nezaměstnanosti mezi romskými komunitami. V tomto
ohledu ECRI vybízí české úřady, aby inter alia pokračovaly v prosazováním
opatření, obsažených v aktualizované verzi Vládní politiky pro romskou
integraci z března 2003.
62.
ECRI vyjadřuje povzbuzení českým úřadům ve snaze o přijetí legislativy
v oblasti zaměstnanosti a doporučuje, aby tak na všech stupních legislativního
procesu nabídla účinnou nápravu pro případy diskriminace.
Média
63.
Ve své druhé zprávě o České republice ECRI zaznamenala poškozující
zobrazovaní Romů ve sdělovacích prostředcích, podporující stereotypy a
zdůrazňující chování, jež je odlišné a pro Čechy „problémové“. ECRI
doporučila, aby sdělovací prostředky přijaly profesionální kodex seberegulace,
aby napomohly vyváženějšímu podávání informací o příslušnících menšinových
skupin. ECRI zároveň doporučila, aby české úřady nadále bedlivě sledovaly
případy, kdy média přímo poruší zákon.
64.
Ačkoli podobný etický kodex zřejmě nebyl přijat ve všech sektorech médií,
některé tiskoviny a kanály akceptovaly tuto politiku při podáváni zpráv o
záležitostech menšin. Česká média podle všeho věnují problémům rasově
motivovaného násilí a diskriminace Romů, ale i způsobu, jímž jsou tyto zprávy
podávány, zvýšenou pozornost. Nadále však existují některá většinová
periodika a elektronická média, jež podporují negativní stereotypy o menšinách,
obzvláště Romech, a rozdmychávají tak klima rasismu.
17
Rasově motivované násilí
66.
Společně s efektivnějším implementací ustanovení trestního zákona10
doporučila ECRI ve své druhé zprávě o České republice zaujmout k problému
rasově motivovaného násilí ze strany extremistických skupin takový přístup,
v němž by se podílelo více činitelů. ECRI rovněž zdůraznila význam širšího
přístupu k tomuto problému s poukazem na to, že jde ruku v ruce s problémy
revoltující mládeže, nezaměstnanosti a rozšířených stereotypů a předsudků
vůči Romům a příslušníkům dalších menšin.
67.
Ministerstvo školství, mládeže a sportu rozpracovalo koncepci potírání
extremismu, jejíž součástí je školení učitelů a příprava vzdělávacích materiálů,
s cílem boje proti rasismu, xenofobii a extremismu. Strategie má za cíl zavést
do výuky škol různých typů (základních, zvláštních, středních, odborných)
předměty jako „výchova demokratického občana“ a „interkulturní výchova“.
Vzhledem k významným pravomocem místních školských pracovníků volit si
předměty a materiály, není ECRI jasné, jak ministerstvo hodlá zajistit, aby tato
strategie byla důsledně uplatňována na místní úrovni, a jak bude monitorovat
způsob výuky těchto předmětů.
68.
Ministerstvo práce a sociálních věcí rovněž vyvinulo koncepci zaměřenou na
prevenci extremismu prostřednictvím práce s dětmi a mládeží, pocházejících se
skupin nejvíce vystavených pokušení stát se součástí extremistických skupin. O
konkrétních projektech realizovaných v rámci této koncepce však ECRI
nedostala žádné informace.
69.
Společně s ustanoveními trestního zákona existuje i mnoho dalších právních
cest, jak dosáhnout rozpuštění nebo zabránit registraci rasistických organizací
nebo politických stran a jak zakázat shromáždění těchto organizací. Vzhledem
k četnosti výskytu skinheadských organizací a jejich aktivitám v České
republice se však zdá, že tyto zákony jsou využívány jen zřídka. Ministerstvo
vnitra toto vysvětluje skutečností, že většina rasistických organizací o registraci
nežádá a o plánovaných shromážděních úřady neinformuje.
Doporučení
70.
ECRI znovu opakuje své doporučení, aby české úřady zaujaly k problému
rasově motivovaného násilí ze strany extremistických skupin přístup, opírající
se o více činitelů. To předpokládá těsnou spolupráci policie, státního
zastupitelství, místních úřadů odpovědných za bydlení, školství a sociální
služby, dobrovolných organizací a také vytvoření místních komisí složených ze
zástupců těchto agentur, které by zajišťovaly vzájemné informování,
monitorování incidentů rasových útoků a rozvoj koordinovaného postupu.
71.
ECRI doporučuje, aby české úřady vyvinuly prostředky, jak pomocí bdělého
uplatňování patřičné legislativy zakázat aktivity skinheadských a rasistických
organizací. ECRI zároveň doporučuje důslednou implementaci právních i jiných
opatření zaměřených na boj proti podobným organizacím.
72.
ECRI vítá snahu českých úřadů vyvinout vzdělávací nástroje, zaměřené na
potlačování rasistických tendencí ve školách. ECRI doporučuje, aby se
10
Viz „Ustanovení trestního zákona“ výše v textu
18
podobné předměty staly základní součástí osnov, používaných všude na
školách všech stupňů.
Chování strážců zákona
73.
Ve své druhé zprávě o České republice ECRI doporučila, aby české úřady
zřídily nezávislý mechanismus posuzování veškerých obvinění z policejní zvůle,
vznesených příslušníky menšin, a aby jasně a na vysoké úrovni oznámily, že
všechny podobné incidenty budou nestranně vyšetřeny a zjištění viníci
potrestáni. ECRI taktéž doporučila rozpracování metod, jak dodat obětem
odvahu k předložení stížnosti.
74.
Novela trestního řádu (č.265/2001 Sb.) vstoupila v účinnost 1. ledna 2002, čímž
se rozšířily pravomoci státního zástupce v oblasti vyšetřování trestních činů
spáchaných příslušníky policie. Občanské organizace však namítají, že tato
změna vyšetřovacího postupu je pouze kosmetická. V praxi je obvyklý postup,
kdy počáteční vyšetřování těchto případů vede Inspektorát ministerstva vnitra.
75.
ECRI je obzvláště znepokojena pokračujícími zprávami o případech hrubého
zacházení a násilí vůči příslušníkům romské menšiny, včetně případů úmrtí ve
vyšetřovací vazbě. Ačkoli došlo k jistému vyšetřování a byla vznesena obvinění,
nezdá se, že by pachatelé byli předáni spravedlnosti.
76.
Zdá se rovněž, že nadále přetrvává tendence stereotypu vidět v Romech spíše
potenciální zločince než oběti. To znamená, že když dojde ke spáchání zločinu,
až příliš snadno padá podezření na Romy a naopak, když jsou oběťmi zločinů,
jejich stížnosti jsou často brány na lehkou váhu nebo nejsou náležitě
vyřizovány. ECRI zároveň získala informace o špatném chování vůči romským
dětem, které bude pojednáno v oddíle II této zprávy11.
77.
Ve své druhé zprávě ECRI navrhla celou škálu opatření pro budování důvěry a
zlepšení vztahů mezi policií a romskými komunitami, včetně větší snahy o
nábor policistů z menšinových skupin; jmenování členů romských komunit do
funkce poradců nebo styčných důstojníků policie na místní úrovni a poskytování
příslušníkům policie možnost počátečního nebo průběžného vzdělávání
v problematice menšinových skupin.
79.
S cílem dosáhnout zlepšení vztahů a navázání důvěry mezi policií a
menšinovými komunitami byla učiněna řada kroků: opatření na zvýšení
zastoupení příslušníků menšin v policejních složkách, zavedení nových
programů výuky do policejních škol, aby se budoucí policisté seznámili
s etnickými a kulturními otázkami a problémy boje proti rasismu, xenofobii a
diskriminaci, přičemž řada policistů má možnost získat speciální školení o
policejní práci v menšinových komunitách.
79.
Ministerstvo vnitra si uvědomuje, že výše uvedená opatření jsou pouhým
začátkem a vypracovalo koncepci „Národní strategie pro práci Policie ČR ve
vztahu k národnostním a etnickým menšinám“, určenou ke zlepšení vztahů
s tradičními menšinovými skupinami a také s novými komunitami, jako jsou
přechodní obyvatelé, přistěhovalci, uchazeči o azyl a uprchlíci. Tato ambiciózní
strategie zahrnuje širokou škálu opatření: podrobný průzkum stávající situace
11
Viz dále „Děti ze zranitelných skupin“
19
v oblasti vztahů mezi menšinami a policií, zlepšení a další rozvíjení výukových
programů, pokračující nábor nových policistů mezi příslušníky menšin, program
zaměřený na řešení problémů komunity spolu s jejími členy, zavádění
policejních asistentů z romské komunity.
Doporučení:
80.
ECRI naléhá na české úřady, aby dbaly na řádné prošetření obvinění z hrubého
zacházení vůči příslušníkům menšinových skupin a na předání pachatelů
přečinů spravedlnosti. ECRI doporučuje, aby pro řízení spojené
s prošetřováním stížností byl zaveden nezávislý vyšetřovací mechanismus, kdy
by veškeré fáze vyšetřování byly vedeny a kontrolovány orgánem nezávislým
na policii a ministerstvu vnitra.
81.
ECRI zdůrazňuje, že případy policejního násilí, jež se dostanou před soud,
musí být projednány co nejrychleji a pachatelé náležitě potrestáni, čímž by
veřejnost dostala jasnou zprávu, že takovéto jednání na straně policie není
tolerováno a bude trestáno.
82.
ECRI doporučuje, aby byly zavedeny mechanismy, jež by obětem policejní
zvůle dodaly odvahu podat stížnost. To by mohlo například znamenat určení
kontaktních míst, nezávislých na policii, jež by měla za povinnost přijímat a
nadále sledovat takového stížnosti a podle potřeby také poskytnutí bezplatné
právní pomoci obětem.
83.
ECRI nabádá české úřady, aby důsledně, po celé zemi a také na místní úrovni
uplatňovaly opatření formulovaná v Národní strategii pro policejní práci
s menšinami, a aby pro zajištění jejího úspěchu věnovaly nezbytné zdroje.
Monitorování situace
84.
Ve své druhé zprávě ECRI doporučila vytvořit systém monitorování, který by
umožnil sběr informací o situaci různých menšinových skupin, stanovení
rozsahu a příčin diskriminace a vyhodnocení akcí zaměřených na jejich
potírání. Doporučila, aby byly vypracovány studie, jež by v různých oblastech
respektovaly zásady důvěrnosti a vlastního určení totožnosti.
85.
V České republice je nadále nezákonné shromažďovat údaje označující etnický
původ. Celá řada aktérů zaznamenala, že nedostatek údajů komplikuje určení
rozsahu diskriminace v různých oblastech a vyhodnocení dopadu opatření,
zavedených pro zlepšení situace.
Doporučení:
86.
20
ECRI opakuje své doporučení, aby české úřady vytvořily monitorovací systém,
jenž by umožnil sběr informací o situaci různých menšinových komunit, určení
rozsahu a příčin diskriminace a hodnocení akcí zaměřených na její potírání.
Tento systém by měl náležitě respektovat zásady důvěrnosti a dobrovolného
uvedení totožnosti osob, náležících do konkrétních skupin. Takovéto
monitorování by rovněž mělo brát v úvahu dimenzi pohlaví, obzvláště vzhledem
k možnosti dvojí nebo vícečetné diskriminace.
II: SPECIFICKÉ OTÁZKY
Situace Romů na místní úrovni
-
Separace romských společenství od většinové společnosti
87.
Ve své druhé zprávě o České republice ECRI zdůraznila, že je nutné vyhnout
se separaci většinové a menšinové společnosti a je nutné proti ní v rámcích
možností působit. ECRI doporučuje, aby místní úřady napomáhaly účasti Romů
při rozhodování o místních záležitostech. ECRI také vyzvalo k úsilí o výchově
široké veřejnosti, aby se naučila akceptovat, že Romové tvoří nedílnou součást
české společnosti a že je nutné věnovat zdroje na zlepšení jejich situace, jež je
v mnoha oblastech znevýhodněná, například v bydlení.
88.
ECRI vyjadřuje hluboké znepokojení nad žalostnou situací Romů na místní
úrovni. Romské komunity nadále kumulují sociální a ekonomické nevýhody, jež
nadále zhoršují měnící se hospodářské podmínky, diskriminace a neochota
místních činitelů a společenství přijmout nezbytná opatření ke zlepšení situace.
Od poslední zprávy ECRI bylo dosaženo jen málo hmatatelných zlepšení. Místo
toho jsou romské komunity ve vzrůstající míře vytěsňovány z českých měst do
ghettům podobných čtvrtí, kde ještě intenzivněji pokračuje jejich marginalizace.
89.
Právě ve sféře bydlení tato marginalizace nabývá fyzické podoby. Diskriminace
Romů v oblasti veřejného bydlení i na soukromém bytovém trhu od poslední
zprávy ECRI patrně pokračuje a ještě se zrychluje. Četné zdroje uvádějí,že při
přidělování jimi spravovaných bytů se obecní úřady dopouštějí diskriminace.
Jednou formou takové diskriminace je přidělování nestandardních
bytů
romských žadatelům, přičemž při posuzování žádostí slouží k jejich odlišení
romská příjmení. Další běžnou praxí obecních úřadů je stanovení kritérií pro
přidělování, která jsou na první podhled neutrální, ale diskvalifikují neúměrně
vysoký počet Romů, například požadavek zaměstnání a stálého bydliště v dané
obci. Dalším příkladem takovýchto kritérií je požadavek na čistý trestní rejstřík,
což neúměrně vysoký počet Romů postrádá, částečně díky diskriminaci v jiných
oblastech života, jako je výkon spravedlnosti a někdejší postup při získávání
občanství. Různé zdroje také poukazují na nedostatek včasné a náležité reakce
obecních úředníků v případě neplacení nájemného rodinami závislými na
sociálních dávkách, což je situace, jež často znamená jejich nucené
vystěhování po nejméně třech měsících neplacení. ECRI rovněž dostala zprávy
o obzvláště nevstřícném postoji místních úředníků, pověřených vyplácením
sociálních dávek, kteří tyto dávky odmítají vyplatit Romům, kteří špatně vyplnili
formuláře nebo nepřinesli náležité doklady a neobtěžují se vysvětlit, co se
vlastně od nich požaduje. V soukromém sektoru vlastníci nemovitostí údajně
odmítají pronajmout byty nebo domy Romům, nebo je po získání nemovitosti
násilně vystěhovávají, někdy v součinnosti s místními úřady.
90.
Romům, kteří byli nuceně vystěhováni nebo mají jiný bytový problém, místní
úřady často přidělí podřadné byty na periférii měst, což vede k jejich fyzické
ghettoizaci. Mnoho těchto Romů je nakonec ubytováno v takzvaných
holobytech, v nichž podle odhadů Romové představují mezi šedesáti až sto
procenty uživatelů. Tyto byty jsou postaveny pro „sociálně nepřizpůsobivé lidi“ a
životní podmínky jsou tam často tak špatné, že představují zdravotní riziko.
Byty jsou zpravidla příliš malé pro ubytování celých rodin a sanitární zařízení,
pokud vůbec nechybí, je společné pro mnoho uživatelů domu. Obyvatelé jsou
21
často nuceni akceptovat restriktivní podmínky, například zákaz návštěv a
umožnění stálého přístupu úřadů do bytů. Navíc jsou tyto byty mnohdy
mnohem dražší, než předchozí byty uživatelů.
91.
Od zveřejnění druhé zprávy ECRI přijala česká vláda v r. 2000 Koncepci
romské integrace, poskytující rámec pro snahy zlepšit situaci Romů.
Prosazování této koncepce se každoročně vyhodnocuje a aktualizuje. Co se
týká bytového sektoru, české ústřední orgány veřejně přiznávají existenci výše
uvedených problémů a naléhavou potřebu čelit těmto segregujícím trendům.
Ústřední orgány nicméně poukazují na obtíže při snahách o řešení těchto
problémů, jelikož pravomoc náleží městským úřadům. V jistých obcích byla
snaha o krátkodobé řešení poskytnutím dalších levných bytů nebo zahájením
projektů na zlepšení podmínek v holobytech. Rada pro romské záležitosti se
snaží reagovat pomocí programu, jenž má začít v r. 2004 a bude podporovat
nevládní organizace při poskytování pomoci rodinám, aby si mohly udržet byt.
Prozatím však činnost místních úřadů zůstává jen okrajová v porovnání
s rozsahem problému. Navíc nevládní pozorovatelé poukazují, že spíše než
zlepšování bytových podmínek a stavění nových sociálních bytů bude zapotřebí
vyvinout úsilí o navrácení Romů do většinové komunity, neboť jinak se
segregace utvrdí a ještě vzroste.
Akce na místní úrovni, zaměřené na potírání diskriminace a sociálního vyloučení
92.
Ve své druhé zprávě o České republice ECRI doporučila, aby české úřady
zajistily důsledné prosazování národní politiky a legislativy proti diskriminaci na
místní úrovni, mezi jiným prostřednictvím přísnějšího vládního dozoru nad
činností místních úřadů a motivováním místních úřadů, aby tyto iniciativy učinily
prioritou. ECRI rovněž zdůraznila důležitost zapojení členů menšinových skupin
do těchto iniciativ a doporučila vytvoření formálních struktur, vytvářejících
společný prostor pro spolupráci na místní úrovni.
93.
ECRI hluboce lituje, že většina místních úřadů se nezdá být motivována
k akcím, zaměřeným na zlepšení situace Romů, jelikož tyto akce se údajně
místní společnosti nezamlouvají a mohou být politicky příliš drahé. Naopak,
někteří místní činitelé se snaží o politické body tím, že rasismu zneužívají a
iniciují akce, jež Romy z místního společenství vylučují. Je to o to víc
znepokojivé, že místním správám byla ponechána jurisdikce nad většinou
oblastí života, a ty tak mají vliv na každodenní existenci romských komunit buď
prostřednictvím výkonu vlastních kompetencí nebo uplatněním „přenesených“
pravomocí, delegovaných z centrální úrovně. Na místní úrovni se například činí
pravomocná rozhodnutí v oblasti bydlení, sociálních služeb, školství a
zdravotnictví. Místní úroveň rovněž nese zodpovědnost za integraci Romů.
94.
Vzdor této zodpovědnosti se projevuje zoufalý nedostatek možností, jak čelit
diskriminaci. Soudní kontrolu nad diskriminačními rozhodnutími nebo akty
místních úřadů brzdí absence účinných nařízení občanského a správního
práva, jež by diskriminaci v patřičných oblastech postihovaly. Přijetí návrhu
souborného zákona proti diskriminaci, o němž se mluví výše v této zprávě12, by
v tomto ohledu bylo velmi pozitivním krokem vpřed. Právě tak správnímu
dozoru brání absence správních orgánů s mandátem, jenž by jim umožnil
účinně kontrolovat a postihovat diskriminaci na místní úrovni. Ombudsman má
pravomoc šetřit a upozorňovat na akty orgánů místní samosprávy tam, kde
12
Viz „Ustanovení občanského a správního zákona“ výše
22
vykonávají přenesenou působnost (např. v oblasti sociálního zabezpečení).
Skutečnost, že ombudsman nedisponuje místními pobočkami ani jinými zdroji,
aby mohl účinně pokrýt celou tuto oblast, snižuje možnost kontroly, již může
tento orgán uplatňovat nad místní správou.
95.
Pozornost ECRI upoutal rovněž § 35 odst. 2 zákona o obcích (č. 128/2000 Sb.),
který stanoví, že místní správa musí postupovat v souladu s místními
podmínkami a místními zvyky. Nevládní zdroje vyjádřily obavu, že toto
ustanovení poskytuje místním správám možnost obhájit diskriminační praktiky,
například segregaci, jakožto cosi vycházejícího z místních podmínek nebo
zvyku.
96.
Vládní i nevládní zdroje kromě toho naznačují, že po nedávné reformě veřejné
správy je čím dál obtížnější pro ústřední orgány zajišťovat na místní úrovni
provádění politických koncepcí celostátní platnosti, například „vládní koncepci
romské integrace“. Takže různé strategie (koncepce), jež ústřední orgány
rozpracovávají s cílem řešit diskriminaci a znevýhodněnou situaci Romů
v různých oblastech života, jsou implementovány nedůsledně, v závislosti na
dobré vůli místních úřadů. Až příliš často to znamená, že právě v obcích, kde
by opatření stanovená v těchto strategiích byla nejpotřebnější, nejsou
uplatňovaná. Neochota na straně některých místních úřadů údajně přetrvává
vzdor tomu, že tato opatření jsou financovaná shora. Co se týče politických
stran, k nimž místní úřady náleží, ECRI byla informována nejrůznějšími zdroji,
že žádná z nich si otázky rasismu a diskriminace nehodlá stanovit jako prioritu.
97.
Ještě před reformou státní správy hráli klíčovou roli při uplatňování národní
politiky pro potírání diskriminace a podporu integrace Romů na místní úrovni
romští poradci a asistenti, jmenovaní na úrovni okresů. Romští představitelé,
nevládní organizace, ale také zmocněnec vlády pro lidská práva a Rada pro
romské záležitosti vyjádřili před ECRI hluboké politování nad tím, že tyto funkce
nebyly nahrazeny jinými, poté co v procesu reformy státní správy okresní
úroveň zanikla. ECRI tato situace rovněž hluboce znepokojuje. Vládní rada pro
záležitosti romské komunity navrhla, aby obce, zahrnuté v dřívějších okresech,
uzavřely veřejnoprávní dohodu, jež by jim umožnila jmenovat společného
poradce. Nebyly také vytvořeny žádné formální mechanismy pro účast
romských komunit na vypracovávání a provádění různých opatření na místní
úrovni.
Doporučení:
98.
ECRI v této souvislosti opakuje své doporučení neprodleně přijmout komplexní
antidiskriminační legislativu, jež bude postihovat diskriminaci ze strany místních
úředníků, vykonávajících jak pravomoci v rámci vlastní kompetence, tak i
přenesené.
99.
ECRI doporučuje, aby české úřady zavedením dalším způsobů kontroly
zajistily, že místní úřady budou jednat v souladu s ústavními zárukami rovnosti
a bez diskriminace. V tomto ohledu má ECRI za to, že by bylo užitečné vytvořit
kontrolní orgány pro dozor nad akty místní správy, obzvláště v oblastech, kde
může dojít k diskriminaci. ECRI zároveň vybízí české úřady, aby vytvořily místní
pobočky úřadu ombudsmana nebo podobné instituce, jež by byly kompetentní
monitorovat diskriminaci ze strany místních úřadů.
23
100.
ECRI zdůrazňuje, že je naléhavě nutné, aby české úřady vypracovaly vhodný
mechanismus, jenž by místní úřady přiměl naplňovat národní strategie a
politické záměry, jako je vládní koncepce romské integrace, zaměřená na
zlepšení integrace Romů do české společnosti a zlepšení jejich situace
v klíčových oblastech. ECRI také doporučuje, aby státní úředníci na místní
úrovni, působící v nejrůznějších oblastech činnosti, byli zahrnuti do cíleného
vzdělávání, jež by se zaměřovalo nejen proti diskriminaci, ale i na zvyšování
povědomí o právních závazcích ohledně rovnosti a nediskriminace a o
relevantních národních prioritách.
101.
ECRI vybízí české místní úřady na území bývalých okresů, aby spolu uzavřely
veřejnoprávní dohodu, jež by jim umožnila společně využívat práci romského
poradce.
102.
ECRI doporučuje, aby do rozvoje, realizace a vyhodnocování opatření,
zaměřených na situaci Romů, byly zahrnuty i dotčené romské komunity, ECRI
navrhuje vytvoření místních mechanismů, jež by vytvořily společný prostor pro
konzultace s členy romské komunity.
103.
ECRI zastává názor, že hlavním cílem bytové a sociální politiky by mělo být
zachování a podpora romských komunit žijících jako součást většinové
společnosti. Je proto naléhavě nutné učinit opatření, jež by zabránila dalšímu
nucenému vystěhovávání, včetně náležitých a koordinovaných zásahů úřadů
sociální péče. Jiná opatření jsou nutná pro skoncování s diskriminačními
praktikami na místní úrovni jak v soukromém tak ve veřejném sektoru a pro
jejich postihování. Co se týká těch romských komunit, které již žijí segregovaně
od většinové společnosti, je nutné vyčlenit zdroje, aby tito lidé mohli být
opětovně začleněni do většinové společnosti. ECRI rovněž zdůrazňuje potřebu
další snahy o potírání negativních postojů a stereotypů u většinové společnosti,
jež přispívají k zachování těchto diskriminačních praktik.
104.
ECRI doporučuje, aby byly rovněž věnovány zdroje na zlepšení bytové situace
Romů a obzvláště na to, aby romské rodiny, jež nyní žijí v nestandardních
podmínkách, měly přístup k bydlení a infrastrukturám slušné úrovně. Je též
nutné učinit opatření pro pomoc rodinám, jež by jim pomohla vystoupit ze
začarovaného kruhu chudoby a závislosti, v němž se nyní nacházejí.
105.
ECRI doporučuje, aby se místní úřady postavily do čela boje proti rasismu a
diskriminaci. ECRI vybízí politické strany, aby bezprostředně reagovaly na
jakékoli projevy rasismu nebo diskriminace, jichž se na místní úrovni dopouštějí
jejich členové. ECRI také naléhá na české strážce zákona, aby bedlivě
uplatňovali ustanovení trestního zákona ohledně rasových přečinů, jichž by se
dopustili místní úřady.
Děti ze zranitelných skupin
106.
24
Přístup romských dětí ke vzdělání
Ve své druhé zprávě o České republice, s poukazem na takřka automatické
posílání romských dětí do zvláštních škol pro mentálně zaostalé, ECRI
doporučila, aby podobné praktiky byly důsledně prozkoumány a jakékoli
testování, používané pro nasměrování dětí do škol, bylo spravedlivé a sloužilo
k náležitému ohodnocení skutečných schopností dětí. ECRI zdůrazňuje, že je
důležité, aby si romští rodiče uvědomili, že jejich děti potřebují mít možnost
podílet se na normálním vzdělání. ECRI doporučila, aby různá opatření,
například informační a motivační kampaně, byla zaměřena na romské rodiče
s cílem zlepšit docházku romských dětí do mateřských škol. Kromě toho ECRI
vybídla české úřady, aby rozšířily praxi „nultých ročníků“, konkrétně přidělením
adekvátních zdrojů a informační kampaní směrovanou na romskou komunitu.
107.
ECRI je znepokojena, že romské děti jsou i nadále posílány do zvláštních škol,
což utvrzuje jejich segregaci od většinové společnosti, a navíc je vážně
znevýhodňuje pro celý zbytek života. České ministerstvo školství vyvinulo
standardizovaný test, zaměřený na zlepšení hodnocení mentální úrovně dětí,
jak je vypracovávají psychologicko-poradenská centra, podílející se na
rozhodnutí poslat děti do zvláštních škol. Tyto testy však nejsou povinné a
představují pouze jeden z baterie nástrojů a metod, jež tato centra doporučují.
108.
Co se týká ostatních elementů, jež jsou nutné pro poslání dítěte do zvláštní
školy - souhlas rodičů nebo zákonného opatrovníka dítěte - rodiče, činící toto
rozhodnutí nadále nemají dostatek informací o dlouhodobých negativních
důsledcích toho, že své děti pošlou do takovýchto škol. Na druhé straně správní
a ekonomické změny znamenají, že školy o studenty soupeří a tak se zvláštní
školy snaží si své romské žáky zachovat a přilákat nové, aby zaplnily třídy.
Romští rodiče jsou tudíž nabádáni, aby své děti posílaly právě do těchto škol. I
když je mnoho důvodů, proč se nakonec rodiče takto rozhodnou, často prý roli
hraje i přesvědčení, že v normálních školách by děti měly potíže; nebyly by
akceptovány, čelily by diskriminaci a dokonce násilí. Zvláštní školy jsou často
rodičům prezentovány jako příležitost, kde dětem bude věnována odborná
pozornost a budou s ostatními romskými dětmi.
109.
ECRI také dostala zprávy o romských rodičích, jež normální školy odmítly.
Vzhledem k ekonomické konkurenci se některé normální školy údajně obávají,
že jejich škola dostane cejch „školy pro cikány“ a neromští rodiče tam své děti
nepošlou. ECRI byla rovněž informována, že je nyní dokonce snazší i pro
mentálně zdravé děti dostat se do zvláštní školy, jelikož existuje ustanovení
zákona, které tuto možnost v případě potřeby poskytuje. Nyní je tedy možné,
aby se děti do těchto školy dostaly přímo, aniž by se musely podrobit
hodnocení v psychologických a poradenských centrech.
110.
ECRI dostala velmi pozitivní odezvu ohledně takzvaných „nultých ročníků“
(přípravných tříd) na předškolní úrovni, jež zvyšují počet romských dětí, které
pak nastoupí do normální školy. Ačkoli počet dětí v těchto třídách každým
rokem roste, je mnoho míst a dokonce celých okresů, kde žádné přípravky
otevřené nebyly pro nezájem zřizovatelů škol, do jejichž kompetence otevření
podobných tříd patří. ECRI zároveň získala informace, že v některých
případech si romští rodiče nepřejí posílat děti do předškolních zařízení, jelikož
by to znamenalo ztrátu sociálních přídavků na tyto děti.
111.
Školský zákon, který vstoupil v platnost v lednu 2000, poskytuje absolventům
zvláštních škol možnost hlásit se na střední školu. Podle různých zdrojů to však
zůstává do značné míry teoretickou možností, jelikož zvláštní školy dětem
neposkytují vědomosti, jaké by pro přijetí na normální školu potřebovaly. Děti
opouštějící zvláštní školy nemají adekvátní průpravu pro normální školy a
ředitelé, kteří o jejich přijetí rozhodují, je odmítají. Neexistují žádná opatření, jež
by absolventům zvláštních škol pomohla doplnit si vzdělání a dostala je na
úroveň, kdy by byli adekvátně připraveni pro řádné střední školy.
25
112.
ECRI vyjadřuje znepokojení na novým trendem, jenž představuje zachování
segregovaného školství v nové podobě - to jest zvláštní třídy v rámci
normálních škol. ECRI získala z různých zdrojů zprávy, jež vyjadřují obavu, že
tento trend bude zachován i v novém školském zákoně, který se momentálně
připravuje. Řada zúčastněných aktérů se obává, že tento nový návrh zákona
vytváří možnosti pro ještě výraznější separaci Romů, jelikož zavádí novou
kategorii zvláštních programů pro sociálně znevýhodněné. Panují obavy, že i ti
Romové, kteří nyní chodí do normálních tříd, budou následně tomuto zákonu
označeni jako „sociálně znevýhodnění“ a na tomto základě oddělení od
ostatních.
113.
Co se týká romských žáků, kteří navštěvují normální školy, ECRI ve své druhé
zprávě poukázala na mimořádně nízkou účast Romů na dalším vzdělání po
ukončení základní školy. ECRI navrhla českým úřadů řadu iniciativ, například
prozkoumání, jakou roli hrají určité stereotypy mezi pedagogy, cílené školení
učitelů, nábor romských učitelů a rozšířené zaměstnávání romských
pedagogických asistentů.
114.
Podle informace ministerstva školství existuje v současné době 350
pedagogických asistentů, přidělených většinou na základní školy, i když někteří
pracují i na středních školách. Tato iniciativa je vesměs hodnocena kladně,
ovšem stejně jako u přípravek zůstává rozhodnutí o přijetí těchto asistentů na
vedení školy nebo na jejích zřizovatelích na místní úrovni a ti se v mnoha
oblastech rozhodli, že tak neučiní. Existují i jiné iniciativy, například školení pro
učitele, zaměřené na překonávání negativních stereotypů a diskriminace, nebo
doplnění osnov základních škol o výuku kultury, dějin a jazyka Romů i jiných
menšin, tolerance a multikulturalismu. Vzdor těmto iniciativám vlak problém
nízké účasti Romů na středním a vysokoškolském vzdělávání přetrvává.
Doporučení:
115.
ECRI naléhavě doporučuje, aby české úřady co nejrychleji zajistily, aby romští
žáci, kteří netrpí duševní poruchou, nebyli umisťováni do zvláštních škol pro
mentálně postižené.
116.
ECRI doporučuje, aby české úřady dohlédly, aby nový školský zákon nevytvářel
novou formu separovaného školství pro romské děti.
117.
ECRI naléhá, aby se české úřady ještě více snažily pro romské rodiče zajistit
přesné informace o tom, jaké dlouhodobě negativní důsledky může pro jejich
děti mít chození do zvláštní školy. Vybízí rovněž místní úřady, aby věnovaly
prostředky na zlepšení komunikace mezi romskými rodiči a normálními školami.
118.
ECRI doporučuje, aby byla učiněna urgentní opatření pro uspokojení
vzdělávacích potřeb žáků kteří v současné době navštěvují zvláštní školy, tj.
například individuální programy a vyrovnávací třídy, jež by umožnily těmto
dětem dosáhnout úrovně, kdy by mohly být začleněny do normálního
vzdělávacího systému. ECRI vyzývá české úřady, aby monitorovaly a
vyhodnocovaly proces integrace tak, aby se romským dětem, které se dostaly
do systému zvláštního školství, dostalo adekvátní podpory.
26
119.
ECRI zároveň zdůrazňuje důležitost opatření, zaměřených na zvyšování
povědomí u široké veřejnosti, ředitelů místních škol a také učitelů o významu
integrace. ECRI rovněž doporučuje, aby učitelé a ředitelé škol dostali možnost
dalšího školení o potírání diskriminace a o multikulturním vzdělávání.
120.
ECRI vyzývá české úřady, aby rozšiřovaly úspěšné iniciativy, jako jsou
přípravky a romští pedagogičtí asistenti, do oblastí České republiky, kde jich je
zapotřebí. ECRI zároveň vybízí české úřady, aby monitorovaly způsob, jak jsou
tyto a další iniciativy uskutečňovány na místní úrovni.
121.
ECRI naléhá na české úřady, aby podnikly pozitivní kroky, jež by poskytly
romským dětem rovné příležitosti pro pokračování ve vzdělání na vyšší úrovni.
Odebírání romských dětí z rodin
122.
ECRI je hluboce znepokojena zprávami, že počet romských dětí, jež jsou
odebírány z rodin a umisťovány do státních institucí nebo do náhradní péče, je
neúměrně vysoký. I když vzhledem k restrikcím, uplatňovaným na sběr údajů,
nejsou k dispozici přesná čísla, občanské organizace působící v této oblasti
odhadují, že počet romských dětí umístěných do institucionální péče
představuje přinejmenším čtvrtinu celkového počtu všech dětí v těchto
zařízeních. Navíc se odhaduje, že zhruba polovina těchto dětí je
v institucionální péči ze sociálních důvodů, neboli kvůli špatným životním
podmínkám a chudobě.
123.
Děti mohou být předběžně odebrány z rodin na základě rozhodnutí sociálního
pracovníka, potvrzeného předběžným výrokem soudu vydaným do 24 hodin po
tomto rozhodnutí. Občanské společnosti udávají, že když sociální pracovníci
přijdou do romských rodin bez prostředků, často usoudí, že pro děti by bylo
lepší, kdyby byly svým rodičům odebrány. Na druhé straně však v podobné
situaci u neromských rodin sociální pracovníci častěji vycházejí z předpokladu,
že zájmům dítěte poslouží lépe, když zůstane u svých biologických rodičů a
rozhodují, že rodina má spíše nárok na přednostní péči sociálních služeb a
nikoli že dítě má být odebráno. Návrhy sociálních pracovníků zřejmě soudy, jež
mají odebrání potvrdit, rutinně akceptují.
124.
Jakmile je dítě umístěno do náhradní nebo institucionální péče, jejich možnost
kontaktu s rodinou je často omezená. Tyto romské děti jsou tudíž prakticky
vytrženy ze své komunity a z romské kultury.
Doporučení:
125.
ECRI doporučuje, aby české úřady vyšetřily důvody, proč je neúměrně vysoký
počet romských dětí odebírán z rodin, a aby přijaly opatření zaměřená na
faktory, jež vedou k jakémukoli diskriminačnímu rozhodnutí. ECRI doporučuje,
aby sociální pracovníci absolvovali specifické školení, aby si uvědomili možné
rasové předsudky a předpoklady, které je mohou ovlivnit ve způsobu, jakým
přistupují k romským rodinám.
27
Špatné zacházení s dětmi ze zranitelných skupin
126.
ECRI je hluboce znepokojena zprávami o šikanování dětí ze strany strážců
zákona.Stává se prý, že romské děti jsou zadržovány a donuceny k přiznání
menších přestupků, což znamená zápis do trestního rejstříku. Romské děti jsou
také někdy na ulici nebo při zadržení vystaveny hrubému zacházení policistů.
127.
ECRI je rovněž znepokojena zprávami, že mezi oněmi ne-občany, umístěnými
v záchytných střediscích, popsaných výše v této zprávě, jsou i nezletilci13.
V těchto záchytných střediscích, kde neexistují žádné aktivity pro děti a kde
není možnost školní docházky, se děti ocitají ve stejných, prakticky vězeňských
podmínkách jako dospělí. České úřady informovaly, že bylo nedávno otevřeno
nové speciální záchytné středisko pro rodiny s dětmi. Jakmile ovšem jeho
kapacita bude naplněná, rodiny s dětmi budou nadále umisťovány do ostatních
záchytných středisek.
Doporučení:
128.
ECRI vyzývá, aby bylo okamžitě skoncováno s jakýmkoli obtěžováním dětí a
aby byly neprodleně vyšetřeny zprávy o takovémto chování ze strany strážců
zákona.
129.
ECRI naléhavě žádá, aby děti nebyly zadržovány v podmínkách
připomínajících vězení a aby dětem migrantů byla zajištěna základní práva a
zvláštní péče, odpovídající jejich obtížné situaci.
130.
Ve vztahu k oběma výše uvedeným otázkám ECRI upozorňuje české úřady na
Úmluvu o právech dítěte OSN
13
Viz „Přijímání a postavení osob v´bez státní příslušnosti“
28
LITERATURA
Na tomto seznamu jsou uvedeny hlavní publikované zdroje, jež byly při zkoumání situace
v České republice použity. Nejedná se o vyčerpávající seznam veškerých zdrojů informací,
k nimž měla ECRI při přípravě této zprávy přístup.
1.
CRI (2000) 4: Second report on the Czech Republic, European Commission against
Racism and Intolerance, Council of Europe, March 2000
2.
CRI (97) 50: Report on the Czech Republic, European Commission against Racism and
Intolerance, Council of Europe, September 1997
3.
CRI (96) 43: ECRI General Policy Recommendation n° 1: Combating racism,
xenophobia, antisemitism and intolerance, European Commission against Racism and
Intolerance, Council of Europe, October 1996
4.
CRI (97) 36: ECRI General Policy Recommendation n° 2: Specialised bodies to combat
racism, xenophobia, antisemitism and intolerance at national level, European
Commission against Racism and Intolerance, Council of Europe, June 1997
5.
CRI (98) 29: ECRI General Policy Recommendation n° 3: Combating racism and
intolerance against Roma/Gypsies, European Commission against Racism and
Intolerance, Council of Europe, March 1998
6.
CRI (98) 30: ECRI General Policy Recommendation n° 4: National surveys on the
experience and perception of discrimination and racism from the point of view of
potential victims, European Commission against Racism and Intolerance, Council of
Europe, March 1998
7.
CRI (2000) 21: ECRI General Policy Recommendation n° 5: Combating intolerance and
discrimination against Muslims, European Commission against Racism and Intolerance,
Council of Europe, April 2000
8.
CRI (2001) 1: ECRI General Policy Recommendation N° 6: Combating the
dissemination of racist, xenophobic and antisemitic material via the Internet, European
Commission against Racism and Intolerance, Council of Europe, December 2000
9.
CRI (2003) 8: ECRI General Policy Recommendation N°7: National legislation to
combat racism and racial discrimination, European Commission against Racism and
Intolerance, Council of Europe, December 2002
10.
CRI (98) 80 rev: Legal measures to combat racism and intolerance in the member
States of the Council of Europe, European Commission against Racism and
Intolerance, Council of Europe, 2000
11.
CommDH(2003)10: Report by Mr. Alvaro Gil-Robles, Commissioner or Human Rights,
on his visit to the Czech Republic (24-26 February 2003), Council of Europe, October
2003
12.
ACFC/INF/OP/1(2002)2: Opinion on the Czech Republic, Advisory Committee on the
Framework Convention for the Protection of National Minorities, Council of Europe, April
2001
13.
CERD/C/63/CO/4: Concluding observations of the Committee on the Elimination of
Racial Discrimination: Czech Republic. 22 August 2003
14.
CERD/C/419/Add.1: Fifth periodic report of States parties due in 2002, Addendum,
Czech Republic, 23 May 2003
15.
CRC/C/15/Add.201: Concluding observations of the Committee on the Rights of the
Child: Czech Republic, 18 March 2003
16.
“Women Asylum Seekers and Trafficking” – Research report for the United Nations
High Commissioner for Refugees, Prague Office, by the Institute of Ethnology, Prague
2001
29
17.
“Integration of Recognised Refugees” - Research report for the United Nations High
Commissioner for Refugees, Prague Office, Zdenek Uherek, Institute of Ethnology,
Prague 2002
18.
Comments on the Second Report on the Czech Republic on Implementation of
Recommendations of ECRI and Identification of Specific Issues calling for Special
Attention, Centre for Citizenship/Civil and Human Rights, June 2003
19.
Annual Report 2002-2003, Centre for Citizenship/Civil and Human Rights
20.
Report on Racial Attacks against Roma, Police Violence against Roma, the Institutional
Racism of Czech State Bodies and Some Aspects of Nonviolent Discrimination of
Roma, League of Human Rights, Czech Republic, May 2003
21.
Comments on the Second Periodical Report of the Czech Republic on the
Implementation of The Convention on the Rights of the Child, League of Human Rights,
Czech Republic, September 2002
22.
Legal analysis of National and European Anti-discrimination legislation – A comparison
of EU Racial Equality Directive & Protocol No 12 with anti-discrimination legislation in
Czech Republic, Barbara Bukovska and Lee Taylor, ERRC/Interights/Migration Policy
Group, September 2001,
23.
Minority Protection in the Czech Republic - An assessment of the Concept of
Governmental Policy Towards Members of the Roma Community Supporting Their
Integration into Society, Open Society Institute 2002
24.
Romany in the town, Socioklub/UNHCR, Prague 2003
25.
“Low Standard Apartments as a Tool of Ethnic Segregation in the Czech Republic”, Petr
Višek, Roma Rights Nr 3-4, 2002
26.
Letter to the United Nations Committee for the Elimination of Racial Discrimination,
European Roma Rights Centre, 28 July 2003
27.
“Romani men in black suits: racism in the criminal justice system in the Czech Republic,
Barbara Bukovska, Roma Rights, Nr 1 2001
28.
Act Concerning the Provision of Equal Treatment and the Protection against
Discrimination, unofficial translation
29.
National Strategy on Policing Minorities, Ministry of the Interior, Czech Republic, 2002
30.
The Roma Integration Policy Concept, Approved by the government of the Czech
Republic, 12 March 2003
31.
Report on the Issue of Extremism in the Czech Republic, Ministry of the Interior, Czech
Republic Security Policy Section, 2001
30
PŘÍLOHA
Následující příloha není součástí analýzy ECRI ani návrhů, týkajících
se situace v České republice
ECRI považuje za nutné zdůraznit, že analýza, obsažená v její třetí zprávě o České republice,
má datum 5. prosince 2003 a jakýkoli následný vývoj proto nezachycuje.
V souladu s individuálním postupem, jejž ECRI uplatňuje v jednotlivých zemích, byla tato
zpráva předmětem důvěrného dialogu s českými úřady. Mnoho jejich připomínek vzala ECRI
v úvahu a zařadila do zprávy.
V návaznosti na tento dialog však české úřady požádaly, aby jakožto příloha ke zprávě ECRI
byla zaznamenána následující stanoviska.
31
Addendum to the Draft Third Report on the Czech Republic adopted by the
European Commission against Racism and Intolerance on 5 December 2003
Due to difficulties arising from time constraints, the Czech Government was not in a
position to have the comments by individual ministries discussed and edited in terms
of a Government Resolution, or even at the level of the Government Council for
Human Rights as the key advisory body to the Government. Thus, the addendum
represents views of three ministries, of Interior, Labour and Social Affairs and of
Justice.
Comment of a general nature:
In view of the Ministry of the Interior and the Police, the Draft Third report on the
Czech Republic issued by ECRI in December 2003 cannot be considered as a fair and
balanced source of information about the situation of Roma minority, asylum
seekers, refugees and illegal migrants because it uses a large number of ill-founded,
incomplete and misleading statements. The sources for such information are vaguely
designated like „various sources“, „civil society organisations“, „nongovernmental
observers“ etc. Some of these statements then create a biased picture about the
exten of discrimination and mistreatment by law enforcement bodies.
Paragraphs 10 and 12
Provision of Section 18a of Act No. 40/1993 Coll., as amended, concerning the
acquisition and loss of citizenship of the Czech Republic which the given report is
relating to, enables natural persons who were the CSFR nationals at the time of the
split of the Czechoslovak federation and since then continue to live in the territory
of the Czech Republic, to acquire Czech citizenship in an accelerated procedure,
namely by way of declaration. The Interior Ministry refuses to connect problems
related to the application of the said provision to ethnic identity of the applicants.
The conditions set out in this provision apply equally to all individuals, regardless of
their ethnic identity. It is clear that it is difficult for persons without permanent
employment or residence in the territory of the Czech Republic to prove their
continual residence on the territory of the CR; but according to law, the burden of
proof is up to him/her. Nonetheless, the relevant authorities make checks
concerning actual residence of the declaring person even in cases when the declaring
person refuses to co-operate with the authority. There does not seem to be a need
for the adoption of any particular measures concerning this matter.
Paragraph 41
The Interior Ministry states, concerning ECRI´s recommendation to train officials
dealing with asylum seekers, that all new staff members of the Interior Ministry are
subject to an extensive entrance training including, as a significant part, the human
rights issue.
Furthermore, is should be emphasized that the purpose of protection in the form of
asylum is not to secure employment but to provide protection for reasons stipulated
by law. So it is allowed, naturally, to work only until the application for the
protection in the form of asylum has been decided about. Otherwise, the institute
of asylum as such might be abused.
33
Concerning the average length of the time period necessary for the administrative
authority to issue its decision within the administrative proceedings, we can
generally state that in the recent period, it has been considerably shortened, which
is mainly due to legislative measures adopted for this purpose. The “restrictive
measures” mentioned in the report were adopted not to aggravate the position of
asylum seekers, but on the contrary, to distinguish “unqualified” asylum seekers
from those who really comply with the criteria for granting the refugee status
within the intention of the Geneva Convention. This distinction then substantially
contributes to the improvement of conditions of protection provided for “qualified”
asylum seekers as well as to the effectiveness of the whole system.
Act No. 222/2003 Coll., by which Act No. 326/1999 Coll.. was amended, concerning
residence of aliens in the territory of the Czech Republic and the alteration of
certain laws, has changed the relevant legislative provisions addressing the issue of
placing illegal migrants in strict detention regime in a detention centre. As from 1
January 2004, in connection with the said amendment, aliens are not placed in strict
regime any more only due to the fact that their identity cannot be proven. Another
alteration to this legal provision is under preparation in another prepared
amendment.
Illegal migrants are placed in the detention centre following the decision of the
competent Alien Police Authority after their administrative deportation proceedings
are over. If there are asylum seekers in the detention centre, it is only because they
made an asylum application in the course of detention for the purpose of
administrative deportation. The fact that the Czech asylum law enables aliens
detained for the purpose of administrative deportation to make asylum applications
in the detention centre goes far beyond the framework of the 1951 Convention on
legal status of refugees and the Protocol to the 1967 Convention. The assertion that
non-governmental organisations do not have easy access to detention centres is
inaccurate. The only factor which limits their possibility to visit a detention centre
is the capacity of visiting rooms of that centre.
The assertion that the deported aliens usually receive the exit visa for 5 days is
misleading. What matters is whether the diplomatic mission of the alien concerned
is based or is not based on the territory of the Czech Republic. The exit visa is, as a
rule, issued for 15 to 30 days.
Paragraph 75
The Interior Ministry expresses its deep concern about the accusation of racially
motivated police „mistreatment and violence against members of the Roma
minority, including incidents of death in custody“. There has been only one case of
death in custody investigated by the Inspection of Interior Ministry (case of Mr
Vladimír Pecha, 19 June 2002, Kralovo Pole Police station in Brno). Mr Pecha jumped
out of a bathroom window. It is not true that „perpetrators have not been
identified and brought to justice“; the conclusion of the investigation was in this
case there was neither an intentional crime against the person, nor a case of
negligence. This decision was appealed, but the state prosecutor rejected this
complaint as unfounded.
34
Paragraph 89
Various kinds of discrimination by municipal authorities in the allocation of local
council housing may be practiced, but the claim about „using knowledge of Roma
family names“ to distinguish Roma applicants from others seems to be totally
unfounded. As a matter of fact, it would be often very difficult to tell Roma family
names from non-Roma family names.
The Ministry of Justice cannot accept the implication that Roma are convicted of
criminal offences on discriminatory grounds or in any connection with the
administration of justice.
Paragraph 122
The paragraph brings views of some NGOs (without giving their names) that “the
number of Roma children placed in institutional care makes up at least one fourth
of the total number of children in institutional care” and that “it is estimated that
almost one half of such cases are placed in institutional care for welfare reason,
that is reasons of poor living conditions and poverty”. However, these appear to be
mere guesses without real evidence – there are no statistical data about the
percentage of Roma children in institutional care. Only the Ministry of Health keeps
records – within the framework of its statistical surveys – on the number of Roma
children aged up to 3 years placed in institutional care. From these data it is
obvious that since 1990 the number of Roma children placed in these institutions has
been decreasing (in 1990 around 900 children were placed in these institutions, and
in 2002 some 500 children were placed in institutional care).
Paragraph 123
This paragraph is also based on the statement by unnamed NGOs that social workers
have a different approach to Roma children as compared with non-Roma children.
According to this statement …” when faced with Roma families without means,
social workers often conclude that it would be better for children to be taken away
from parents. On the other hand, when faced with non-Roma families in similar
situations, social workers more often operate on the presumption that the interests
of the child are better served through remaining with his or her natural parents”…
Activities of social workers in protection of children are regulated by Act No.
359/1999 Coll., on social-legal protection of children, which lays down the interests
of the child as a primary point of view in practice of social workers. The Ministry of
Labour and Social Affairs has no information which would support the given
statement, and it has not dealt with any complaint about discriminatory conduct of
social workers. Therefore, the statement must be taken only as a personal view of
representatives of some NGO who, however, have not expressed it in public; it they
had done so, the issue would have been dealt with.
Paragraph 126
The Interior Ministry strongly rejects the allegation that any children are being
placed in detention and coerced into confessing to minor crimes, which then results
in a criminal record. According to Czech law, no child under 15 is criminally liable,
so they cannot be sentenced or get a criminal record, and for juvenile offenders
aged 15-18 a special law was adopted in June 2003 which prioritizes educational
measures over punitive ones..
35
Paragraph 127
The conditions in detention centres came under detailed scrutiny following the
April 2002 inspection visit of the CPT (European Committee for the Prevention of
Torture and Inhuman or Degrading Treatment or Punishment). The final report by
the CPT did not allege human rights abuses or racial motivated violence in the
various types of detention centres.
At the Bělá-Jezová facility, where families with children have been placed in a
single establishment, the children go to school. At the Bělá-Jezová asylum centre, in
whose building the detention facility for foreigners is located, preschool children
can attend a children’s centre; toys and children’s games are available for all the
children. The detention facility for foreigners in Bělá-Jezová is designed for mothers
with children, or for large families with small children, and was set up as an
establishment to house families with children on 10 June 2002. The facility can
house 56 persons, providing a lenient regime and offering the inhabitants the
opportunity of movement throughout the area of the facility. For children who are
at an age requiring compulsory school attendance, regular attendance at the school
in the neighbouring municipality is arranged. In cases where foreigners’ clothes do
not meet appropriate hygiene and aesthetic conditions, the facility management
provides them with civil clothing. In this respect, the facility management
cooperates with the social services of the Bělá-Jezová asylum centre and the Czech
Catholic Charity. Detained foreigners can use a laundry room with an automatic
washing machine. If the facility’s capacity is exceeded, foreigners with children may
exceptionally be placed in another facility, but only for a maximum period of two or
three days.
The planned amendment to the Aliens Act will create conditions for a wider range of
leisure activities. Issues of children´s residence in detention centres will also be
addressed by the upcoming amendment of the Aliens Act.
36

Republique Tcheque 3e rapport - cri04-22

Transkript

Podobné dokumenty

Článek - Univerzita obrany

Hlavní zásady udržitelného rozvoje hydroenergetiky v

časopis mensa únor 2015 1

rizika chudoby žen postižených domácím násilím a jejich dětí

Výroční zpráva 2002

- Liga lidských práv

Argumentační základna - Národní rada osob se zdravotním

Sborník příspěvků ze semináře o implementaci zásad stanovených

Fašismus, Rusko a Ukrajina | Fokus

částka 24